30.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/1

(1)

V souladu s rozhodnutím Rady 2001/748/ES ze dne 16. října 2001 o podpisu jménem Evropského společenství Protokolu o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojeného k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu (2), Komise uvedený protokol (dále jen „protokol OSN o střelných zbraních“) podepsala jménem Společenství dne 16. ledna 2002.

(2)

Protokol OSN o střelných zbraních, jehož cílem je podpořit, usnadnit a posílit spolupráci mezi stranami při prevenci, potírání a vymýcení nedovolené výroby střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, vstoupil v platnost dne 3. července 2005.

(3)

Za účelem snazšího sledování střelných zbraní a účinného potírání nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi, jejich součástmi a hlavními částmi a střelivem je nezbytné, aby se zlepšila výměna informací mezi členskými státy, a to zejména lepším využitím stávajících komunikačních kanálů.

(4)

Osobní údaje musí být zpracovávány v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (4).

(5)

Ve sdělení ze dne 18. července 2005 o opatřeních k zajištění větší bezpečnosti výbušnin, rozbušek, materiálů k výrobě bomb a střelných zbraní (5) Komise oznámila svůj záměr provést článek 10 protokolu OSN o střelných zbraních v rámci opatření, která je nutno přijmout, aby Unie mohla uvedený protokol uzavřít.

(6)

Protokol OSN o střelných zbraních vyžaduje, aby strany zavedly nebo zlepšily správní postupy nebo systémy, a mohly tak provádět účinnou kontrolu výroby, označování, dovozu a vývozu střelných zbraní.

(7)

Dodržení protokolu OSN o střelných zbraních rovněž vyžaduje, aby nedovolená výroba střelných zbraní, jejich součástí a hlavních částí a střeliva či obchodování s nimi byly kvalifikovány jako trestný čin a aby byla přijata opatření, která umožní konfiskaci takto vyrobeného nebo prodávaného zboží.

(8)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na střelné zbraně, jejich součásti a hlavní části nebo střelivo výhradně určené pro vojenské účely. Opatření ke splnění požadavků článku 10 protokolu OSN o střelných zbraních by měla být přizpůsobena, aby bylo možné stanovit zjednodušené postupy pro střelné zbraně pro civilní použití. Mělo by být tedy zajištěno určité usnadnění, pokud jde o povolení k vícenásobným přepravám, tranzitní opatření a dočasný vývoz pro zákonné účely.

(9)

Tímto nařízením není dotčeno uplatňování článku 346 Smlouvy o fungování Evropské unie, který odkazuje na podstatné zájmy bezpečnosti členských států, a toto nařízení ani nemá vliv na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (6) ani na směrnici Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (7). Protokol OSN o střelných zbraních, a tudíž ani toto nařízení, se kromě toho nevztahují na mezistátní transakce nebo na státní převody v případech, kdy by bylo použitím protokolu dotčeno právo smluvního státu přijmout opatření v zájmu národní bezpečnosti v souladu s Chartou Organizace spojených národů.

(10)

Směrnice 91/477/EHS upravuje převod střelných zbraní pro civilní použití na území Unie, zatímco toto nařízení se zaměřuje na opatření ohledně vývozu z celního území Unie do třetích zemí nebo přes jejich území.

(11)

Střelné zbraně, jejich součásti, hlavní části a střelivo podléhají při dovozu z třetích zemí právu Unie, a zejména požadavkům směrnice 91/477/EHS.

(12)

Měla by být zajištěna konzistence ohledně ustanovení o vedení záznamů platných podle práva Unie.

(13)

Za účelem zajištění řádného uplatňování tohoto nařízení by členské státy měly přijmout opatření, kterými by příslušným orgánům poskytly příslušné pravomoci.

(14)

Za účelem vedení seznamu střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva, pro které je podle tohoto nařízení vyžadováno povolení, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o udržování souladu přílohy I tohoto nařízení s přílohou I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (8) a s přílohou I směrnice Rady 91/477/EHS. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(15)

Unie přijala soubor celních předpisů obsažených v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (9), a v prováděcích ustanoveních k němu stanovených v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (10). V úvahu je třeba vzít také nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (modernizovaný celní kodex) (11), jehož ustanovení jsou podle článku 188 uvedeného nařízení použitelná v různých fázích. Žádným ustanovením tohoto nařízení nejsou omezeny pravomoci přiznané podle celního kodexu Společenství a jeho prováděcích ustanovení.

(16)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(17)

Tímto nařízením není dotčen režim Unie pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití zavedený nařízením Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009 (12).

(18)

Toto nařízení je v souladu s ostatními příslušnými ustanoveními o střelných zbraních, jejich součástech, hlavních částech a střelivu pro vojenské použití, o bezpečnostních strategiích, nedovoleném obchodování s ručními palnými a lehkými zbraněmi a o vývozu vojenské technologie, včetně společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (13).

(19)

Komise a členské státy by se měly navzájem informovat o opatřeních přijatých podle tohoto nařízení a o jiných důležitých informacích, které jsou v souvislosti s tímto nařízením dostupné.

(20)

Toto nařízení nebrání členským státům v uplatňování jejich ústavních předpisů týkajících se přístupu veřejnosti k úředním dokumentům, a to při zohlednění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (14),

1)

„střelnou zbraní“ jakákoli ruční zbraň s hlavní, která vystřeluje nebo je konstruována či může být upravena tak, aby vystřelovala jednotnou, hromadnou nebo plynovou střelu (obecně projektil) působením okamžitého uvolnění chemické energie, jak je uvedeno v příloze I.

Má se za to, že zbraň lze uschopnit ke střelbě projektilem působením okamžitého uvolnění chemické energie, jestliže:

2)

„součástmi“ jakákoli součást nebo náhradní součást, jak je uvedeno v příloze I, zvlášť zkonstruovaná pro střelnou zbraň a nezbytná pro její funkci včetně hlavně, rámu, pouzdra závěru, závěru nebo nábojového válce revolveru, závorníku, nosiče závorníku a jakéhokoli zařízení zkonstruovaného nebo upraveného k utlumení hluku výstřelu;

3)

„hlavními částmi“ mechanismus závěru, nábojová komora a hlaveň střelné zbraně, které se, jako oddělené předměty, zahrnují do kategorie těch střelných zbraní, kterých jsou nebo mají být součástí;

4)

„střelivem“ kompletní náboj nebo jeho komponenty, jako jsou nábojnice, zápalky, výmetné náplně nebo projektily, které se používají ve střelných zbraních, jak je uvedeno v příloze I, za podmínky, že tyto komponenty samotné podléhají v příslušném členském státě povolení;

5)

„znehodnocenými střelnými zbraněmi“ předměty jinak odpovídající definici střelné zbraně, které byly trvale znehodnoceny způsobem, který zajišťuje, že všechny hlavní části střelné zbraně jsou trvale nepoužitelné a není možné je jakkoli odstranit, nahradit nebo upravit za účelem uschopnění ke střelbě.

Členské státy přijmou opatření k ověření těchto znehodnocení příslušným orgánem. Členské státy v rámci uvedeného ověření zajistí vydání osvědčení nebo dokladu, který potvrzuje znehodnocení střelné zbraně, nebo zřetelné odpovídající označení takové zbraně;

6)

„vývozem“:

7)

„osobou“ fyzická osoba, právnická osoba nebo, pokud takovou možnost stanoví platné právní předpisy, sdružení osob uznané jako způsobilé k právním úkonům, ačkoli nemá právní postavení právnické osoby;

8)

„vývozcem“ jakákoli osoba usazená v Unii, která podává nebo jejímž jménem je podáváno vývozní prohlášení, totiž osoba, která je v okamžiku přijetí prohlášení smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem ve třetí zemi a která je oprávněna rozhodnout o odeslání zboží mimo celní území Unie. Nebyla-li uzavřena smlouva o vývozu nebo nejedná-li tato osoba svým jménem, rozumí se vývozcem osoba, která je oprávněna rozhodnout o odeslání zboží mimo celní území Unie.

Náleží-li podle smlouvy, na které je vývoz založen, právo nakládat se střelnými zbraněmi, jejich součástmi a hlavními částmi nebo střelivem osobě usazené mimo Unii, považuje se za vývozce smluvní strana usazená v Unii;

9)

„celním územím Unie“ území ve smyslu článku 3 nařízení (EHS) č. 2913/92;

10)

„vývozním prohlášením“ právní úkon, kterým projevuje osoba předepsanou formou a způsobem svůj záměr propustit střelné zbraně, jejich součásti, hlavní části a střelivo do režimu vývozu;

11)

„dočasným vývozem“ přeprava, při níž střelné zbraně opustí celní území Unie a předpokládá se jejich zpětný dovoz ve lhůtě nepřesahující 24 měsíců;

12)

„tranzitem“ přeprava zboží, které opouští celní území Unie a je přepravováno přes území jedné nebo více třetích zemí s konečným místem určení v jiné třetí zemi;

13)

„překládkou“ tranzit zahrnující fyzickou vykládku zboží z dopravního prostředku použitého k dovozu, po níž následuje nové naložení za účelem zpětného vývozu, zpravidla na jiný dopravní prostředek;

14)

„vývozním povolením“:

15)

„nedovoleným obchodováním“ dovoz, vývoz, prodej, dodávání, přeprava nebo převod střelných zbraní, jejich součástí a hlavních částí nebo střeliva z území jednoho členského státu nebo přes jeho území na území třetí země, pokud platí jakákoliv z následujících podmínek:

16)

„sledováním“ systematické sledování střelných zbraní a tam, kde je to možné, jejich součástí, hlavních částí a střeliva od výrobce ke kupujícímu za účelem pomoci příslušným orgánům členských států zjistit, vyšetřit a analyzovat nedovolenou výrobu a nedovolené obchodování.

a)

mezistátní transakce nebo státní převody;

b)

střelné zbraně, jejich součásti, hlavní části a střelivo, pokud jsou určeny speciálně pro vojenské použití, a v žádném případě na střelné zbraně plně automatického typu;

c)

střelné zbraně, jejich součásti, hlavní části a střelivo, jsou-li určeny pro ozbrojené síly, policii nebo orgány veřejné správy členských států;

d)

sběratele a subjekty se zaměřením na kulturní a historické stránky střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva, kteří jsou jako takoví pro účely tohoto nařízení uznáni členským státem, na jehož území jsou usazeni, za předpokladu, že jsou zajištěna opatření ke sledování;

e)

znehodnocené střelné zbraně;

f)

starožitné střelné zbraně a jejich repliky, jak jsou definovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy, za předpokladu, že ke starožitným střelným zbraním nepatří střelné zbraně vyrobené po roce 1899.

a)

dovážející třetí země povolila příslušný dovoz a

b)

třetí země tranzitu, pokud existují, písemně a nejpozději před zahájením přepravy oznámily, že nemají proti tranzitu námitky. Toto ustanovení se nevztahuje na:

a)

datum vydání a skončení platnosti;

b)

místo vydání;

c)

země vývozu;

d)

země dovozu;

e)

případně třetí země tranzitu;

f)

příjemce;

g)

konečný příjemce, je-li znám při zahájení přepravy;

h)

podrobnosti umožňující identifikaci střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva a jejich množství včetně označení střelných zbraní provedené nejpozději před zahájením přepravy.

a)

vývozní povolení se nevyžaduje:

b)

Při opouštění celního území Unie přes území jiného členského státu než toho členského státu, kde mají bydliště, předloží lovci a sportovní střelci příslušným orgánům evropský zbrojní pas podle článků 1 a 12 směrnice 91/477/EHS. V případě letecké přepravy se evropský zbrojní pas předloží příslušným orgánům při předání příslušného zboží letecké společnosti za účelem jejich přepravy mimo celní území Unie.

Lovci a sportovní střelci mohou při opouštění celního území Unie přes členský stát, kde mají bydliště, předložit namísto evropského zbrojního pasu jiný dokument, který příslušné orgány tohoto členského státu považují za platný pro tento účel.

c)

Příslušné orgány členského státu pozastaví na dobu nepřesahující deset dní postup vývozu nebo, pokud je to nezbytné, jiným způsobem zabrání tomu, aby střelné zbraně, jejich součásti a hlavní části nebo střelivo opustily celní území Unie přes území tohoto členského státu, mají-li důvodné podezření, že důvody, které lovci či sportovní střelci uvedli, nejsou v souladu s příslušnými hledisky a povinnostmi stanovenými v článku 10. Za výjimečných okolností a v náležitě odůvodněných případech může být lhůta uvedená v tomto písmenu prodloužena na 30 dní.

a)

zpětný vývoz střelných zbraní po jejich dočasném používání pro účely znaleckého posouzení nebo výstav bez prodeje nebo v režimu aktivního zušlechťovacího styku za účelem opravy za předpokladu, že tyto střelné zbraně zůstávají ve vlastnictví osoby usazené mimo celní území Unie a jsou zpětně vyváženy této osobě;

b)

zpětný vývoz střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva v případě jejich dočasného uskladnění od okamžiku jejich vstupu na celní území Unie do jeho opuštění;

c)

dočasný vývoz střelných zbraní pro účely znaleckého posouzení, oprav a výstav bez prodeje za předpokladu, že vývozce doloží oprávněné držení těchto střelných zbraní a vyváží je v režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo dočasného vývozu.

a)

své závazky a povinnosti, které mají jako strany příslušných mezinárodních dohod o kontrole vývozu nebo příslušných mezinárodních smluv;

b)

hlediska národní zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně těch, na která se vztahuje společný postoj 2008/944/SZBP;

c)

hlediska týkající se zamýšleného konečného použití, příjemce, určeného konečného příjemce a nebezpečí zneužití.

a)

zamítnou udělení vývozního povolení, jestliže má žadatel záznam v rejstříku trestů týkající se jednání, které představovalo trestný čin uvedený v čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (15), nebo jiného jednání za předpokladu, že představovalo trestný čin, za který může být uložen trest odnětí svobody na nejméně čtyři roky nebo přísnější trest;

b)

zruší, pozastaví, změní nebo odvolají vývozní povolení, jestliže podmínky pro jeho udělení nejsou splněny nebo již nejsou splněny.

a)

shromažďovat informace o jakékoli objednávce nebo transakci týkající se střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva a

b)

zajistit správné uplatňování opatření pro kontrolu vývozu, což může zahrnovat zejména právo vstupu do prostor osob, které se na vývozní transakci podílejí.

a)

při udělení povolení nebyly vzaty v úvahu příslušné informace nebo

b)

od doby, kdy bylo povolení uděleno, se změnily skutkové okolnosti.

a)

podrobné údaje o vývozcích, jejichž žádost o povolení je zamítnuta, nebo o vývozcích, na něž se vztahují rozhodnutí přijatá členskými státy na základě článku 11;

b)

údaje o příjemcích nebo jiných osobách zapojených do podezřelých činností a údaje o použitých trasách, jsou-li dostupné.

30.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/16

(1)

Ve své zprávě Radě a Evropskému parlamentu ze dne 4. května 2007 Komise v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 (3) vyhodnotila používání fosforečnanů v detergentech. Po další analýze se došlo k závěru, že použití fosforečnanů v pracích prostředcích pro spotřebitele a v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele je nutno omezit, aby se snížilo přispění fosforečnanů z detergentů k rizikům eutrofizace a snížily se náklady na odstraňování fosforečnanů v čistírnách odpadních vod. Tyto úspory převažují nad náklady na změnu složení pracích prostředků pro spotřebitele za použití alternativ nahrazujících fosforečnany.

(2)

Účinné alternativy pracích prostředků pro spotřebitele na bázi fosforečnanu vyžadují malá množství jiných sloučenin fosforu, konkrétně fosforitanů. jež by v případě používání ve vzrůstajících množstvích mohly představovat problém z hlediska životního prostředí. Při výrobě pracích prostředků pro spotřebitele a detergentů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele je důležité podporovat používání alternativních látek s příznivějším ekologickým profilem, než mají fosforečnany a jiné sloučeniny fosforu, přičemž tyto látky by při běžném používání neměly představovat pro člověka nebo pro životní prostředí žádné nebo nízké riziko. Pro hodnocení těchto látek by proto měl být případně použit systém REACH (4).

(3)

Interakce mezi fosforečnany a jinými sloučeninami fosforu vyžaduje pečlivý výběr rozsahu a úrovně omezení používání fosforečnanů v pracích prostředcích pro spotřebitele a v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele. Omezení by se mělo vztahovat nejenom na fosforečnany, ale také na všechny sloučeniny fosforu, aby se předešlo pouhému nahrazení fosforečnanů jinými sloučeninami fosforu. Mezní hodnota obsahu fosforu by měla být dostatečně nízká, aby účinně bránila prodeji pracích prostředků pro spotřebitele na bázi fosforečnanů, a zároveň dostatečně vysoká, aby umožňovala používání minimálního množství fosforitanů potřebného pro alternativní složení.

(4)

V současné době není vhodné rozšířit na úrovni Unie omezení používání fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu v pracích prostředcích pro spotřebitele a v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele na detergenty používané v průmyslu a institucích, protože dosud nejsou k dispozici vhodné technicky a hospodářsky schůdné alternativy nahrazující používání fosforečnanů v uvedených detergentech. Pokud jde o detergenty určené pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele, v blízké budoucnosti budou jejich alternativy pravděpodobně mnohem dostupnější. Používání fosforečnanů v těchto detergentech je proto vhodné omezit. Toto omezení by se mělo začít uplatňovat od okamžiku v budoucnosti, od něhož se očekává, že alternativy k fosforečnanům budou široce dostupné, aby se podporoval vývoj nových produktů. Je rovněž vhodné stanovit nejvyšší povolený obsah fosforu v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele, a to na základě průkazných údajů včetně stávajících vnitrostátních omezení pro fosfor. Je však rovněž nezbytné stanovit, že by Komise měla, dříve než se omezení začne uplatňovat v celé Unii, důkladně posoudit mezní hodnotu na základě nejnovějších dostupných údajů a případně předložit legislativní návrh. Toto posouzení by mělo zahrnovat dopad detergentů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele s vyššími a nižšími hodnotami fosforu, než je mezní hodnota stanovená v příloze VIa, a alternativních produktů na životní prostředí, průmysl a spotřebitele, a mělo by zohledňovat mimo jiné jejich náklady, dostupnost, účinnost čištění a dopad na čištění odpadních vod.

(5)

Jedním z cílů tohoto nařízení je chránit životní prostředí tím, že se sníží eutrofizace způsobená fosforem z detergentů používaných spotřebiteli. Nebylo by tedy vhodné nutit členské státy, které již uplatňují omezení týkající se fosforu v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele, k přizpůsobování uvedených omezení dříve, než se stanou použitelnými omezení stanovená Unií. Dále je žádoucí umožnit členským státům, aby omezení stanovená v tomto nařízení co nejdříve postupně zavedly.

(6)

Za účelem usnadnění čitelnosti by definice „čištění“ měla být doplněna do nařízení (ES) č. 648/2004, namísto odkazu na příslušnou normu ISO, a měly by být zavedeny také definice „pracího prostředku pro spotřebitele“ a „detergentu určeného pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele“. Dále je vhodné vyjasnit definici „uvedení na trh“ a zavést definici „dodání na trh“.

(7)

Aby byly přesné informace poskytovány co nejdříve, je vhodné modernizovat způsob, kterým Komise zveřejňuje seznam příslušných orgánů a schválených laboratoří.

(8)

Za účelem přizpůsobení nařízení (ES) č. 648/2004 vědeckému a technickému pokroku, zavedení ustanovení týkajících se detergentů vyráběných na bázi rozpouštědel a stanovení přiměřených individuálních koncentračních limitů pro alergenní vonné látky založených na riziku, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh uvedeného nařízení, které jsou nezbytné k dosažení těchto cílů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(9)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro ukládání sankcí za porušení nařízení (ES) č. 648/2004 a zajistit, aby byly uplatňovány. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(10)

Je vhodné stanovit odložené uplatňování omezení stanovených v tomto nařízení, aby hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky, mohly za použití alternativ změnit složení svých pracích prostředků na bázi fosforečnanů určených pro spotřebitele a detergentů na bázi fosforečnanů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele během svého obvyklého cyklu změn složení, aby se minimalizovaly náklady těchto změn.

(11)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž snížení přispění fosforečnanů z detergentů určených pro spotřebitele k rizikům eutrofizace, snížení nákladů na odstraňování fosforečnanů v čistírnách odpadních vod a zajištění hladkého fungování vnitřního trhu s pracími prostředky pro spotřebitele a s detergenty určenými pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, neboť vnitrostátní opatření s různými technickými specifikacemi nemohou zajistit celkové zlepšení kvality vody překračující státní hranice, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(12)

Nařízení (ES) č. 648/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 1 odst. 2 se třetí a čtvrtá odrážka nahrazují tímto zněním a doplňuje se pátá odrážka:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 4a

Omezení obsahu fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu

Detergenty vyjmenované v příloze VIa, které nejsou v souladu s omezeními obsahu fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu stanovenými v uvedené příloze, nesmí být uváděny na trh ode dnů stanovených v uvedené příloze.“

4)

V článku 8 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Komise zpřístupní veřejnosti seznam příslušných orgánů uvedených v odstavci 1 a seznam schválených laboratoří uvedených v odstavci 2.“

5)

V článku 11 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Na obalu pracích prostředků pro spotřebitele a detergentů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele musí být navíc uvedeny informace stanovené v příloze VII oddílu B.“

6)

V článku 12 se zrušuje odstavec 3.

7)

Články 13 a 14 se nahrazují tímto:

„Článek 13

Přizpůsobení příloh

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 13a za účelem změn nezbytných k přizpůsobení příloh I až IV, VII a VIII vědeckému a technickému pokroku. Komise tam, kde je to možné, použije evropské normy.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 13a za účelem změn příloh tohoto nařízení ohledně detergentů na bázi rozpouštědel.

3.   Jestliže Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele stanoví na základě rizik individuální koncentrační limity pro alergenní vonné látky, přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 13a za účelem příslušné úpravy limitu 0,01 % stanoveného v příloze VII oddílu A.

Článek 13a

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 13 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 19. dubna 2012. Do 19. července 2016 vypracuje Komise zprávu o přenesené pravomoci. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o další pětiletá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 13 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 13 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitku ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 14

Doložka o volném pohybu

1.   Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit dodávání detergentů nebo povrchově aktivních látek pro detergenty, které jsou v souladu s požadavky tohoto nařízení, na trh z důvodů, které jsou předmětem tohoto nařízení.

2.   Členské státy mohou zachovat nebo stanovit vnitrostátní pravidla týkající se omezení obsahu fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu v detergentech, pro které nejsou stanovena žádná omezení obsahu v příloze VIa, zejména pokud je to odůvodněno ochranou veřejného zdraví nebo životního prostředí a pokud jsou k dispozici technicky a hospodářsky schůdné alternativy.

3.   Členské státy mohou zachovat vnitrostátní pravidla, která byla v platnosti dne 19. března 2012, týkající se omezení obsahu fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu v detergentech, pro které se dosud neuplatňují omezení stanovená v příloze VIa. Taková vnitrostátní opatření se oznámí Komisi do 30. září 2012 a mohou zůstat v platnosti až do dne, kdy se začnou uplatňovat omezení stanovená v příloze VIa.

4.   V období od 19. března 2012 do 31. prosince 2016 mohou členské státy přijmout vnitrostátní pravidla provádějící omezení obsahu fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu stanovená v příloze VIa bodu 2, zejména pokud je to odůvodněno ochranou veřejného zdraví nebo životního prostředí a pokud jsou k dispozici technicky a hospodářsky schůdné alternativy. Členské státy oznámí tato opatření Komisi v souladu se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (5).

5.   Komise zveřejní seznam vnitrostátních opatření uvedených v odstavcích 3 a 4.

8)

V článku 15 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Má-li členský stát oprávněné důvody domnívat se, že určitý detergent představuje riziko pro bezpečnost nebo zdraví lidí či zvířat nebo riziko pro životní prostředí, přestože je v souladu s požadavky tohoto nařízení, může úměrně k povaze rizika přijmout přiměřená dočasná opatření k zajištění toho, aby dotyčný detergent nadále nepředstavoval uvedené riziko, byl stažen z trhu či z oběhu v přiměřené lhůtě nebo aby byla jeho dostupnost omezena jiným způsobem.

Členský stát o tom neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi a uvede důvody pro své rozhodnutí.“

9)

Článek 16 se nahrazuje tímto:

„Článek 16

Zpráva

1.   Do 31. prosince 2014 Komise na základě informací členských států o obsahu fosforu v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele uvedených na trh na jejich území a s ohledem na jakékoli stávající nebo nové vědecké informace, k nimž má přístup a které se týkají látek používaných v přípravcích s obsahem fosforečnanů nebo v alternativních přípravcích, zhodnotí prostřednictvím důkladného posouzení, zda by mělo být omezení stanovené v příloze VIa bodu 2 změněno. Toto posouzení zahrnuje analýzu dopadu detergentů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele s hodnotami fosforu vyššími a nižšími, než je mezní hodnota stanovená v příloze VIa, na životní prostředí, průmysl a spotřebitele, přičemž zohlední mimo jiné náklady, dostupnost, účinnost čištění a dopad na čištění odpadních vod. Komise předloží toto důkladné posouzení Evropskému parlamentu a Radě.

2.   Pokud se dále Komise na základě důkladného posouzení uvedeného v odstavci 1 domnívá, že omezení fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu používaných v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele je třeba změnit, předloží do 1. července 2015 vhodný legislativní návrh. Takový návrh musí mít za cíl snížení nepříznivého dopadu veškerých detergentů určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele na širší životní prostředí a přihlížet ke všem hospodářským nákladům zjištěným v uvedeném důkladném posouzení. Pokud Evropský parlament a Rada na základě takového návrhu nerozhodnou do 31. prosince 2016 jinak, stane se mezní hodnota stanovená v příloze VIa bodu 2 ode dne stanoveného v uvedeném bodě omezením pro obsah fosforu v detergentech určených pro automatické myčky nádobí pro spotřebitele.“

10)

Článek 18 se nahrazuje tímto:

„Článek 18

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí v případě porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření, která zajistí, aby byly uplatňovány. Jejich součástí mohou být rovněž vhodná opatření, která příslušným orgánům členských států umožní předcházet tomu, aby byly na trh dodávány detergenty nebo povrchově aktivní látky pro detergenty, které nejsou v souladu s tímto nařízením. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy Komisi neprodleně oznámí tato ustanovení a jakékoli následné změny, které mají na tato ustanovení vliv.

Součástí uvedených pravidel jsou opatření, která příslušným orgánům členských států umožní zadržet zásilky detergentů, jež nejsou v souladu s tímto nařízením.“

11)

Znění uvedené v příloze tohoto nařízení se vkládá jako příloha VIa do nařízení (ES) č. 648/2004.

12)

Příloha VII se mění takto:

30.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/22

(1)

Vytvoření integrovaného trhu elektronických plateb v eurech, kde není rozdílu mezi vnitrostátními a přeshraničními platbami, je nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu. Za tímto účelem má projekt jednotné oblasti pro platby v eurech (Single Euro Payments Area) (dále jen „SEPA“) vytvořit společné celounijní platební služby, jež nahradí stávající vnitrostátní platební služby. V důsledku zavedení otevřených, společných platebních norem, pravidel a postupů a prostřednictvím integrovaného zpracování plateb by SEPA měla občanům a podnikům Unie zajistit bezpečné, cenově konkurenceschopné, uživatelsky vstřícné a spolehlivé platební služby v eurech. To by mělo platit pro platby SEPA prováděné uvnitř členských států nebo přes jejich hranice, a to za stejných podmínek a se stejnými právy a povinnostmi bez ohledu na jejich polohu v Unii. SEPA by měla po svém dokončení usnadnit přístup novým tržním subjektům, napomoci rozvoji nových produktů a vytvořit příznivé podmínky k prohloubení hospodářské soutěže v oblasti platebních služeb a pro ničím neomezovaný rozvoj a rychlé celounijní zavádění inovací týkajících se plateb. V důsledku toho by vyšší úspory z rozsahu, větší provozní efektivita a silnější hospodářská soutěž měly vytvářet tlak na snížení cen služeb elektronických plateb v eurech a vést k jejich nejvyšší možné kvalitě. To by mělo být patrné především v těch členských státech, kde jsou platby ve srovnání s ostatními členskými státy relativně drahé. Přechod na SEPA by proto nemělo doprovázet celkové zvýšení cen pro uživatele platebních služeb obecně, a konkrétně pak pro spotřebitele. Naopak, je-li uživatelem platebních služeb spotřebitel, měl by být dodržován princip neúčtování vyšších poplatků. Komise bude nadále monitorovat vývoj cen v odvětví plateb a vyzývá se, aby každoročně vypracovala analýzu tohoto vývoje.

(2)

Úspěch SEPA je velmi důležitý z hlediska hospodářského a politického. SEPA je plně v souladu se strategií Evropa 2020, jejímž cílem je promyšlenější hospodářství, ve kterém je prosperita důsledkem inovací a účinnějšího využívání dostupných zdrojů. Jak Evropský parlament ve svých usneseních ze dne 12. března 2009 (4) a ze dne 10. března 2010 (5) o uplatňování jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), tak Rada ve svých závěrech přijatých dne 2. prosince 2009 zdůraznily důležitost rychlého přechodu na SEPA.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (6) poskytuje moderní právní základ pro vytvoření vnitřního trhu plateb, pro nějž SEPA představuje základní prvek.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství (7) rovněž stanoví několik opatření zajišťujících úspěch SEPA, například rozšíření zásady stejných poplatků na přeshraniční inkasa a dosažitelnost inkasa.

(5)

Samoregulační úsilí evropského bankovního sektoru prostřednictvím iniciativy SEPA nedostačuje k provedení jednotného přechodu na celounijní schéma pro úhrady a inkasa jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Zejména nebyly dostatečným a transparentním způsobem zohledněny zájmy spotřebitelů a dalších uživatelů. Je třeba vzít v úvahu stanoviska všech zúčastněných stran. Tento samoregulační proces navíc nepodléhá vhodným mechanismům pro správu a řízení, čímž lze částečně vysvětlit pomalé přijímání na straně poptávky. Zatímco nedávné zřízení Rady SEPA znamená podstatné zlepšení správy projektu SEPA, zůstává tato správa ve své podstatě formálně z velké části v rukou Evropské rady pro platby (EPC). Komise by proto měla do konce roku 2012 přezkoumat mechanismy pro správu a řízení celého projektu SEPA a případně předložit příslušný návrh. Tento přezkum by se měl mimo jiné věnovat složení EPC, vzájemným interakcím mezi EPC a celkovou strukturou řízení, jako je Rada SEPA, a úloze této celkové struktury.

(6)

Pouze rychlým a komplexním přechodem na celounijní úhrady a inkasa bude využito všech výhod integrovaného trhu plateb, takže bude možné odstranit vysoké náklady na paralelní provoz starších produktů a produktů SEPA. Měla by se proto stanovit pravidla vztahující se na provádění všech úhrad a inkasních transakcí denominovaných v eurech v rámci Unie. V této fázi by však neměly být zahrnuty transakce uskutečňované platebními kartami, neboť společné normy pro platby prováděné platebními kartami v rámci Unie se stále vytvářejí. Do oblasti působnosti těchto pravidel by nemělo spadat poukazování peněz, vnitřně zpracované platby, transakce velkých plateb, platby mezi poskytovateli platebních služeb na jejich vlastní účet a platby prostřednictvím mobilního telefonu nebo prostřednictvím jiného telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení, neboť tyto platební služby nelze srovnávat s úhradami nebo inkasy. Platební transakce by však měla být zahrnuta, pokud je jako prostředek k podnětu k platební transakci použita v prodejním místě nebo na dálku platební karta nebo jiné zařízení, například mobilní telefon, a pokud je výsledkem úhrada nebo inkaso mezi platebními účty označenými stávajícím národním základním číslem bankovního účtu (basic bank account number) (BBAN) nebo mezinárodním číslem bankovního účtu (international bank account number) (IBAN). Není vhodné, aby se toto nařízení vztahovalo na platby vypořádávané v rámci platebních systémů pro velké platby vzhledem ke zvláštnostem těchto plateb, kterými je jejich vysoká priorita, naléhavost a především vysoká hodnota. Tato výjimka by se neměla vztahovat na inkasní platby, pokud plátce výslovně nepožádá o to, aby platba proběhla prostřednictvím platebního systému pro velké platby.

(7)

V současnosti existuje několik platebních služeb, převážně pro platby prováděné přes Internet, které rovněž využívají IBAN a identifikační kód podniku (dále jen „kód BIC“) a jejichž základ tvoří úhrady nebo inkasa, jež však obsahují doplňující prvky. U těchto služeb lze očekávat, že budou orientovány přeshraničně, přičemž by mohly naplnit poptávku spotřebitelů po inovačních, bezpečných a levných platebních službách. Aby tyto služby nebyly vyloučeny z trhu, měly by se lhůty stanovené v tomto nařízení v souvislosti s úhradami a inkasy vztahovat pouze na úhradu nebo inkaso, které tvoří základ těchto transakcí.

(8)

U velké většiny platebních transakcí v Unii je možné jednoznačně identifikovat platební účet, pokud je známo pouze číslo účtu ve formátu IBAN a není navíc uveden kód BIC. Vzhledem k této skutečnosti již banky v několika členských státech zřídily rejstříky, databáze nebo jiné technické prostředky, které umožňují zjistit kód BIC odpovídající určitému číslu účtu ve formátu IBAN. Kód BIC je nezbytný pouze u malého, zanedbatelného množství případů. Bylo by zjevně neodůvodněné a příliš zatěžující, kdyby všichni plátci a příjemci plateb v Unii byli povinni uvádět kvůli malému počtu případů, kdy je to v současné době nutné, kromě čísla účtu ve formátu IBAN také kód BIC. Mnohem jednodušší by bylo, kdyby poskytovatelé platebních služeb a ostatní strany tento problém vyřešili a odstranili případy, kdy platební účet není možné jednoznačně identifikovat určitým číslem účtu ve formátu IBAN. Je proto třeba vyvinout nezbytné technické prostředky, aby všichni uživatelé mohli jednoznačně identifikovat platební účet pouze pomocí čísla účtu ve formátu IBAN.

(9)

Aby mohla být úhrada provedena, musí být platební účet příjemce dosažitelný. Měla by být proto stanovena povinnost dosažitelnosti v rámci celé Unie s cílem podpořit úspěšné zavedení celounijních úhradových a inkasních služeb. Pro zvýšení transparentnosti je dále vhodné sloučit tuto povinnost a povinnost dosažitelnosti inkasa, kterou již stanoví nařízení (ES) č. 924/2009, do jediného aktu. Veškeré platební účty příjemců plateb, které jsou dosažitelné pro vnitrostátní úhradu, by měly být rovněž dosažitelné pro celounijní schéma úhrad. Veškeré platební účty plátců, které jsou dosažitelné pro vnitrostátní inkaso, by měly být rovněž dosažitelné pro celounijní inkasní schéma. To by mělo platit bez ohledu na to, zda se poskytovatel platebních služeb rozhodne být účastníkem určitého schématu úhrad nebo inkasa, či nikoli.

(10)

Technická interoperabilita je základním předpokladem hospodářské soutěže. Aby byl vytvořen integrovaný trh systémů elektronických plateb v eurech, je důležité, aby zpracování úhrad a inkas nebránila obchodní pravidla ani technické překážky, jako je povinnost účastnit se více než jednoho systému pro vypořádávání přeshraničních plateb. Úhrady a inkasa by se měly provádět ve schématu, jehož základní pravidla přijala většina poskytovatelů platebních služeb představujících většinu poskytovatelů platebních služeb ve většině členských států a současně většinu poskytovatelů platebních služeb v Unii, pokud jsou tato pravidla stejná jak pro přeshraniční, tak pro čistě vnitrostátní úhrady a inkasní transakce. V případě, že existuje více než jeden platební systém pro zpracování těchto plateb, by uvedené platební systémy měly být interoperabilní díky používání celounijních a mezinárodních standardů, aby všichni uživatelé a poskytovatelé platebních služeb mohli využívat bezproblémového provádění malých plateb v eurech v celé Unii.

(11)

Vzhledem ke specifičnosti podnikového trhu a vzhledem k tomu, že každé schéma mezipodnikových úhrad či inkas by mělo být v souladu se všemi ostatními ustanoveními tohoto nařízení, včetně toho, že pro přeshraniční i vnitrostátní transakce musí platit stejná pravidla, by měl požadavek, aby účastníci představovali většinu poskytovatelů platebních služeb ve většině členských států, platit pouze do té míry, že poskytovatelé platebních služeb, kteří poskytují služby v oblasti mezipodnikových úhrad či inkas představují většinu poskytovatelů platebních služeb ve většině členských států, ve kterých jsou takové služby poskytovány, tvoří většinu poskytovatelů platebních služeb poskytujících tyto služby v Unii.

(12)

Je nezbytné určit technické požadavky jednoznačně vymezující prvky, jež celounijní platební schémata, která mají být vytvořena v rámci vhodných mechanismů pro správu a řízení, musí mít, aby byla zajištěna interoperabilita mezi platebními systémy. Tyto technické požadavky by neměly omezovat pružnost a inovace, ale měly by být otevřené a být neutrální vůči dalšímu možnému rozvoji a zlepšení na trhu plateb. Technické požadavky by měly být navrženy s ohledem na zvláštní vlastnosti úhrad a inkas, zejména s ohledem na údaje obsažené ve zprávě o platbě.

(13)

Je důležité přijmout opatření k posílení důvěry uživatelů platebních služeb v používání těchto prostředků, zejména u inkasa. Na základě těchto opatření by měli mít plátci možnost dát svým poskytovatelům platebních služeb pokyn, aby omezili inkaso na určitou výši nebo určitou periodicitu a sestavili specifické pozitivní nebo negativní seznamy příjemců. Je vhodné, aby spotřebitelé mohli v rámci zřízení celounijních inkasních schémat využívat výhod takovýchto kontrol. Aby bylo možné tyto kontroly příjemců plateb provádět v praxi, je důležité, aby poskytovatelé platebních služeb mohli tyto kontroly provádět na základě čísla účtu ve formátu IBAN a po přechodnou dobu a pouze v nezbytných případech na základě kódu BIC nebo na základě jiného jedinečného identifikátoru konkrétních příjemců plateb. Ostatní práva uživatelů již byla stanovena ve směrnici 2007/64/ES a jejich dodržování by mělo být plně zajištěno.

(14)

Technická normalizace je základním stavebním kamenem integrace sítí, jako je trh plateb v Unii. U všech příslušných transakcí by mělo být od určitého data povinné používání norem vytvořených mezinárodními nebo evropskými normalizačními orgány. V souvislosti s platbami jsou takovými povinnými normami IBAN, kód BIC a norma pro vytváření zpráv finančních služeb „ISO 20022 XML“. Používání těchto norem všemi poskytovateli platebních služeb je proto požadavkem na úplnou interoperabilitu v rámci celé Unie. Zejména by mělo být prostřednictvím srozumitelných informací a zjednodušujících opatření v členských státech prosazováno povinné používání čísla účtu ve formátu IBAN a v případě nutnosti kódu BIC s cílem umožnit hladký a jednoduchý přechod na celounijní úhrady a inkasa, zejména s ohledem na spotřebitele. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost uzavírat dvoustranné nebo vícestranné dohody o rozšíření základní znakové sady latinského písma za účelem zajištění podpory regionálních variant standardních zpráv SEPA.

(15)

Je naprosto nezbytné, aby všechny zúčastněné strany, zejména občané Unie, byly včas informovány a mohly se tak plně připravit na změny, které SEPA přináší. Hlavní zúčastněné strany, jako jsou poskytovatelé platebních služeb, pracovníci veřejné správy a národní centrální banky, stejně jako ostatní významní uživatelé pravidelných plateb, by proto měly provádět konkrétní a rozsáhlé informační kampaně s cílem zvýšit informovanost veřejnosti a připravit občany k přechodu na SEPA, přičemž tyto kampaně by měly být svým rozsahem přiměřené daným potřebám a měly by být vhodně uzpůsobeny dané cílové skupině. Zejména je třeba seznámit občany se změnou BBAN na IBAN. Nejvhodnější orgánem ke koordinaci těchto informačních kampaní jsou národní koordinační výbory SEPA.

(16)

Aby byl proces přechodu jednotný v zájmu srozumitelnosti a jednoduchosti pro spotřebitele, je vhodné stanovit jedno společné datum přechodu, do kterého by všechny úhrady a inkasní transakce měly tyto technické požadavky splňovat a zároveň ponechat trh otevřený dalšímu rozvoji a inovacím.

(17)

V přechodném období by měly být členské státy oprávněny povolit poskytovatelům platebních služeb, aby spotřebitelům umožnili nadále používat číslo BBAN pro vnitrostátní platební transakce, a to pod podmínkou, že bude zajištěna interoperabilita díky možnosti bezpečné technické konverze BBAN do příslušného jedinečného identifikátoru platebního účtu příslušným poskytovatelem platebních služeb. Poskytovatelé platebních služeb by za tuto službu neměli požadovat žádné přímé ani nepřímé poplatky.

(18)

Přestože úroveň rozvinutosti služeb v oblasti poskytování úhrad a inkas je v různých členských státech rozdílná, měla by být na konci přiměřené doby pro provedení stanovena jedna společná lhůta, která umožní uskutečnit všechny nezbytné postupy a přispěje ke koordinovanému, jednotnému a integrovanému přechodu na SEPA a zároveň napomůže předejít vytvoření dvourychlostní SEPA, jež by pro spotřebitele představovala větší nejasnosti.

(19)

Poskytovatelé a uživatelé platebních služeb by měli mít dostatek času na to, aby se přizpůsobili technickým požadavkům, avšak toto časové období by nemělo zbytečně oddálit dobu, kdy budou spotřebitelé moci využívat nového systému, či mařit úsilí provozovatelů, kteří již začali SEPA používat z vlastní iniciativy. Poskytovatelé platebních služeb by měli svým retailovým zákazníkům poskytnout nezbytné technické služby pro vnitrostátní a přeshraniční platební transakce, aby zajistili hladký a bezpečný přechod na technické požadavky stanovené tímto nařízením.

(20)

Je důležité poskytnout platebnímu sektoru právní jistotu, pokud jde o obchodní modely inkasa. Pro vytvoření rovných podmínek mezi poskytovateli platebních služeb je nezbytná regulace vícestranných mezibankovních poplatků za inkaso, aby bylo možné vytvořit jednotný trh inkas. Poplatky za transakce odmítnuté, vrácené nebo zrušené, protože je nelze řádně provést, nebo transakce vyžadující výjimečné zpracování (tzv. R-transakce, kde písmeno R může například znamenat („reject“, „refusal“„return“, „reversal“, „revocation“ nebo „requests for cancellation“), by mohly pomoci zefektivnit rozdělování nákladů subjektům v rámci vnitřního trhu. Pro vytvoření účinného evropského trhu inkas by bylo zjevným přínosem vícestranné mezibankovní poplatky za jednu transakci zakázat. Poplatky za R-transakce by nicméně povoleny být měly, a to za předpokladu, že splňují určité podmínky. Poskytovatelé platebních služeb musí spotřebitelům poskytnout v zájmu transparentnosti a ochrany spotřebitele jasné a srozumitelné informace o poplatcích za R-transakce. V každém případě by R-transakcemi nemělo být dotčeno použití článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Dále je třeba poznamenat, že inkasa mají obecně jiný charakter než platby prováděné platebními kartami, zejména proto, že příjemci plateb mají více možností, jak motivovat plátce k využívání inkasa prostřednictvím předchozí smlouvy mezi příjemcem platby a plátcem, zatímco u plateb platebními kartami takové smlouvy neexistují a platební transakce jsou často izolovanými, nepravidelně se vyskytujícími událostmi. Ustanoveními o vícestranných mezibankovních poplatcích za inkasa není tedy dotčena analýza mezibankovních poplatků za transakce uskutečňované platebními kartami podle pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže. Zákaz podle tohoto nařízení se nevztahuje na další volitelné služby, pokud se jasně a jednoznačně odlišují od základních inkasních služeb a pokud poskytovatelé a uživatelé platebních služeb mají úplnou volnost tyto služby nabízet nebo využívat. Na tyto služby se nicméně vztahují unijní a vnitrostátní pravidla hospodářské soutěže.

(21)

Možnost uplatňovat vícestranné mezibankovní poplatky za vnitrostátní a přeshraniční inkasní transakce by proto měla být časově omezena a měly by být stanoveny obecné podmínky uplatňování mezibankovních poplatků za R-transakce.

(22)

Komise by měla monitorovat výši poplatků za R-transakce v Unii. Poplatky za R-transakce na vnitřním trhu by se měly postupně sbližovat, aby se mezi členskými státy neodlišovaly natolik, že by mohly narušovat rovné podmínky.

(23)

V některých členských státech existují starší platební služby, jež jsou úhradou nebo inkasem, které však mají velmi specifické funkce, často z historických nebo právních důvodů. Objem transakcí u těchto služeb je většinou okrajový. Takové služby by proto mělo být možné klasifikovat jako produkty nadstandardní. U těchto nadstandardních produktů by přechodné období, dostatečně dlouhé na to, aby byl minimalizován dopad přechodu na uživatele platebních služeb, mělo oběma stranám trhu pomoci zaměřit se nejprve na přechod převažující části úhrad a inkas, a tím umožnit dřívější využití většiny možných přínosů integrovaného trhu plateb v Unii. V některých členských státech existují zvláštní nástroje pro inkasní platby, které se velmi podobají transakcím uskutečňovaným platebními kartami tím, že k podnětu k platební transakci používá plátce kartu v prodejním místě, ale vlastní platební transakcí je inkaso. Při takových platebních transakcích je karta použita pouze k načtení, aby bylo snazší elektronicky vygenerovat zmocnění k inkasu, které musí být podepsáno plátcem v prodejním místě. I když takové platební služby nelze klasifikovat jako nadstandardní produkt, je v tomto případě vzhledem ke značnému objemu transakcí nutné stanovit pro tyto platební služby přechodné období. Toto přechodné období by mělo být dostatečně dlouhé na to, aby bylo zúčastněným stranám umožněno zavést místo nich dostatečnou SEPA náhradu.

(24)

Pro náležité fungování vnitřního trhu plateb je nezbytné zajistit, aby plátci, jako jsou spotřebitelé, podniky nebo orgány veřejné správy, mohli uskutečňovat úhrady na platební účty držené příjemci, jejichž poskytovatelé platebních služeb se nacházejí v jiných členských státech a jsou dosažitelní v souladu s tímto nařízením.

(25)

K zajištění plynulého přechodu na SEPA by měla jakákoliv platná autorizace k provádění pravidelného inkasa ve prospěch daného příjemce v rámci stávajícího schématu zůstat po uplynutí období přechodu stanoveného v tomto nařízení nadále v platnosti. Tato autorizace by měla být chápána jako souhlas udělený poskytovateli platebních služeb plátce k provádění pravidelného inkasa ve prospěch příjemce v souladu s tímto nařízením, pokud neexistují vnitrostátní právní předpisy o zachování platnosti zmocnění k inkasu nebo zákaznické dohody, které pozměňují zmocnění k inkasu tak, aby bylo umožněno jeho zachování. Je však nutné chránit práva spotřebitelů, a pokud stávající zmocnění k inkasu obsahuje nepodmíněné právo na vrácení peněžních prostředků, mělo by být toto právo zachováno.

(26)

Příslušné orgány by měly být zmocněny k účinnému plnění svých kontrolních povinností a přijímání veškerých opatření, včetně posuzování stížností, nutných k zajištění toho, aby poskytovatelé platebních služeb dodržovali toto nařízení. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby mohly být podávány stížnosti na uživatele platebních služeb, kteří nedodržují povinnosti podle tohoto nařízení, a aby mohlo být dodržování tohoto nařízení vymáháno efektivním a účinným způsobem správní nebo soudní cestou. V zájmu dodržování tohoto nařízení by měly příslušné orgány jednotlivých členských států spolupracovat jak mezi sebou navzájem, tak i s Evropskou centrální bankou (dále jen „ECB“) a národními centrálními bankami členských států a s ostatními příslušnými orgány, jako je Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (8) určenými podle unijních nebo vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na poskytovatele platebních služeb.

(27)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušování tohoto nařízení a měly by dbát o to, aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odrazující a aby byly řádně uplatňovány. Tyto sankce by neměly být uplatňovány vůči spotřebitelům.

(28)

Aby bylo možné zjednat nápravu v případě, že toto nařízení bylo nesprávně uplatněno nebo došlo ke sporům mezi uživateli a poskytovateli platebních služeb ohledně práv a povinností stanovených tímto nařízením, měly by členské státy zavést odpovídající a účinné postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že se tyto postupy použijí pouze na spotřebitele nebo pouze na spotřebitele a mikropodniky.

(29)

Komise by měla předložit Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému orgánu pro bankovnictví a ECB zprávu o uplatňování tohoto nařízení. K této zprávě by měly být případně přiloženy návrhy na změnu tohoto nařízení.

(30)

Za účelem zajištění průběžné aktualizace technických požadavků na úhrady a inkasa v eurech, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o úpravu těchto technických požadavků. V prohlášení (č. 39) k článku 290 Smlouvy o fungování EU připojenému k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, vzala konference na vědomí záměr Komise pokračovat v souladu se svými zavedenými postupy v konzultacích s odborníky jmenovanými členskými státy při vypracovávání návrhů aktů v přenesené pravomoci v oblasti finančních služeb. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající a transparentní konzultace, a to i s ECB a všemi relevantními zúčastněnými stranami. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(31)

Jelikož by poskytovatelé platebních služeb nacházející se v členských státech, jejichž měnou není euro, museli podniknout více zvláštních přípravných prací nad rámec platebního trhu jejich národní měny, mělo by být těmto poskytovatelům platebních služeb umožněno uplatňování technických požadavků na určitou dobu odložit. Členské státy, jejichž měnou není euro, by však měly dosáhnout souladu s technickými požadavky, aby došlo k vytvoření skutečného evropského platebního prostoru, což posílí vnitřní trh.

(32)

Má-li být zajištěna široká veřejná podpora pro SEPA, je zásadní, aby byla zajištěna i vysoká úroveň ochrany plátců, zejména v případě inkasních transakcí. Současné a zároveň jediné celoevropské spotřebitelské schéma inkasních plateb vytvořené EPC poskytuje bezvýhradné právo na vrácení autorizovaných plateb, kdy nebudou kladeny žádné otázky, a to po dobu osmi týdnů od data, kdy byly prostředky odečteny z účtu, přičemž toto právo na vrácení podléhá několika podmínkám podle článků 62 a 63 směrnice 2007/64/ES. Vzhledem k současné situaci na trhu a k nutnosti zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele by měl být dopad těchto ustanovení posouzen ve zprávě, kterou má Komise podle článku 87 směrnice 2007/64/ES předložit nejpozději 1. listopadu 2012 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému sociálnímu a hospodářskému výboru a ECB spolu s případným návrhem na přezkum uvedené směrnice.

(33)

Na zpracování osobních údajů provedené v souladu s tímto nařízením se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (9). Přechod na SEPA a zavedení společných norem a pravidel pro platby by měly být prováděny v souladu s vnitrostátními právními předpisy na ochranu citlivých osobních údajů platných v jednotlivých členských státech a měly by chránit zájmy občanů Unie.

(34)

Finanční zprávy týkající se plateb a úhrad v SEPA nespadají do oblasti působnosti Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými ze dne 28. června 2010 o zpracovávání a předávání údajů o finančních transakcích z Evropské unie do Spojených států pro účely Programu sledování financování terorismu (10).

(35)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení technických a obchodních požadavků na úhrady a inkasa v eurech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(36)

V souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 924/2009 by měly členské státy zrušit vnitrostátní oznamovací povinnosti založené na zúčtování, které jsou uloženy poskytovatelům platebních služeb pro účely statistiky platební bilance a které souvisejí s platebními transakcemi jejich klientů do výše 50 000 EUR. Shromažďování statistických údajů o platební bilanci na základě zúčtování prováděné od ukončení kontroly deviz do současnosti bylo a je jedním z významných zdrojů dat spolu s ostatními, jako jsou přímé průzkumy, a přispívá k vytváření kvalitních statistik. Od počátku devadesátých let 20. století si některé členské státy zvolily, že budou více používat informace, které přímo poskytují společnosti a domácnosti, spíše než údaje, jež poskytují banky za své klienty. Ačkoli podávání zpráv na základě zúčtování představuje řešení, které z hlediska společnosti jako celku snižuje náklady na sestavování platební bilance a současně zaručuje, že statistiky budou mít vysokou kvalitu, může zachování tohoto typu podávání zpráv v případě přeshraničních plateb v úzkém slova smyslu snížit v některých členských státech efektivitu a zvýšit náklady. Protože cílem SEPA je omezit náklady na přeshraniční platby, měly by být oznamovací povinnosti založené na zúčtování zcela zrušeny.

(37)

Za účelem větší právní jistoty je vhodné sladit lhůty pro mezibankovní poplatky stanovené v článku 7 nařízení (ES) č. 924/2009 s ustanoveními tohoto nařízení.

(38)

Nařízení (ES) č. 924/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

a)

platební transakce prováděné mezi poskytovateli platebních služeb a v rámci poskytovatelů platebních služeb, včetně jejich obchodních zástupců nebo poboček, na jejich vlastní účet;

b)

platební transakce zpracovávané a vypořádávané platebními systémy pro velké platby, avšak kromě inkasních transakcí, u kterých plátce výslovně nepožádal, aby byly provedeny prostřednictvím platebních systémů pro velké platby;

c)

platební transakce uskutečňované prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku, včetně výběrů hotovosti, pokud není platební karta nebo podobný prostředek použit pouze k získání informací nutných přímo pro provedení úhrady nebo inkasa na platební účet a z platebního účtu identifikovatelného ve formátu BBAN nebo IBAN;

d)

platební transakce prováděné pomocí jakéhokoli telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení, pokud výsledkem takových platebních transakcí není úhrada ani inkaso na platební účet a z platebního účtu identifikovatelného ve formátu BBAN nebo IBAN;

e)

transakce poukazování peněz ve smyslu čl. 4 odst. 13 směrnice 2007/64/ES;

f)

platební transakce, při kterých dochází k převodu elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (11), pokud výsledkem těchto transakcí není úhrada nebo inkaso na platební účet nebo z platebního účtu identifikovatelného ve formátu BBAN nebo IBAN.

1)

„úhradou“ vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba za účelem připsání částky na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

2)

„inkasem“ vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba za účelem odepsání částky z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu plátce;

3)

„plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu plátce fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz ve prospěch platebního účtu příjemce;

4)

„příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

5)

„platebním účtem“ účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí;

6)

„platebním systémem“ systém sloužící k převodu peněžních prostředků s formálními a standardizovanými postupy a se společnými pravidly pro zpracování, zúčtování nebo vypořádání platebních transakcí;

7)

„platebním schématem“ jednotný soubor pravidel, postupů a norem nebo prováděcích pokynů, na kterých se dohodli poskytovatelé platebních služeb, pro provádění platebních transakcí v Unii a v rámci členských států, oddělený od jakékoliv infrastruktury nebo platebního systému, který zajišťuje jeho provoz;

8)

„poskytovatelem platebních služeb“ poskytovatel platebních služeb spadající do některé z kategorií uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice 2007/64/ES a právnické a fyzické osoby uvedené v článku 26 směrnice 2007/64/ES, s výjimkou subjektů uvedených v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (12), v jejichž případě bylo upuštěno od uplatňování ustanovení podle čl. 2 odst. 3 směrnice 2007/64/ES;

9)

„uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce nebo příjemce;

10)

„platební transakcí“ převod peněžních prostředků mezi platebními účty v Unii z podnětu plátce nebo příjemce bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

11)

„platebním příkazem“ pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;

12)

„mezibankovním poplatkem“ poplatek placený mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce za provedení inkasní transakce;

13)

„vícestranným mezibankovním poplatkem“ vícestranný mezibankovní poplatek, který je předmětem dohody mezi více než dvěma poskytovateli platebních služeb;

14)

„BBAN“ identifikátor čísla platebního účtu, který jedinečným způsobem označuje jednotlivý platební účet vedený u poskytovatele platebních služeb v členském státě a který lze použít pouze pro vnitrostátní platební transakce, přičemž pro účely přeshraničních platebních transakcí je tentýž platební účet označen číslem ve formátu IBAN;

15)

„IBAN“ mezinárodní identifikátor čísla platebního účtu, který jedinečným způsobem označuje jednotlivý platební účet v členském státě, jehož prvky jsou stanoveny Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO);

16)

„kódem BIC“ identifikační kód podniku, který jednoznačně označuje poskytovatele platebních služeb a jehož prvky jsou stanoveny ISO;

17)

„normou ISO 20022 XML“ norma pro vytváření elektronických finančních zpráv, kterou definuje ISO a která zahrnuje fyzické znázornění platebních transakcí v jazyce XML v souladu s obchodními pravidly a prováděcími pokyny celounijních schémat pro platební transakce v oblasti působnosti tohoto nařízení;

18)

„platebními systémy pro velké platby“ platební systémy, jejichž hlavním účelem je zpracovávat, zúčtovávat nebo vypořádávat jednotlivé platební transakce, které mají vysokou prioritu a naléhavost a především velkou hodnotu;

19)

„dnem vypořádání“ den, kdy dojde ke splnění povinností spojených s převodem peněžních prostředků mezi poskytovatelem platebních služeb plátce a poskytovatelem platebních služeb příjemce;

20)

„inkasováním“ část inkasní transakce, která je zahájena podnětem příjemce k provedení inkasa a zakončena odepsáním příslušné částky z platebního účtu plátce;

21)

„zmocněním k inkasu“ vyjádření souhlasu a autorizace, které plátce uděluje příjemci a (přímo nebo nepřímo prostřednictvím příjemce) poskytovateli platebních služeb plátce a kterým příjemci povoluje dát podnět k inkasování určité částky z určeného platebního účtu plátce a poskytovateli platebních služeb povoluje tyto pokyny splnit;

22)

„platebním systémem malých plateb“ platební systém, jehož hlavním účelem je zpracování, zúčtování nebo vypořádání úhrad a inkas, které jsou obvykle zasílány hromadně a mají převážně malou výši a nízkou prioritu, přičemž se nejedná o platební systém pro velké platby;

23)

„mikropodnikem“ podnik, který je v okamžiku uzavření smlouvy o platebních službách podnikem vymezeným v článku 1 a v čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (13);

24)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která na základě smluv o platebních službách jedná za jiným než obchodním, podnikatelským nebo profesním účelem;

25)

„R-transakcí“ platební transakce, kterou poskytovatel platebních služeb nemůže řádně provést nebo která vede k výjimečnému zpracování, mimo jiné z důvodu nedostatečného krytí, odvolání, chybně uvedené částky nebo chybně uvedeného data, neexistence zmocnění k inkasu, chybného čísla platebního účtu nebo uvedení zrušeného platebního účtu;

26)

„přeshraniční platební transakcí“ platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých členských státech;

27)

„vnitrostátní platební transakcí“ platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v témže členském státě;

28)

„referenční stranou“ fyzická nebo právnická osoba, jejímž jménem plátce provádí nebo příjemce přijímá platbu.

a)

pravidla těchto schémat jsou stejná pro vnitrostátní a přeshraniční úhrady v rámci Unie a obdobně pro vnitrostátní a přeshraniční inkasní transakce v rámci Unie;

b)

účastníci platebního schématu představují většinu poskytovatelů platebních služeb ve většině členských států a představují většinu poskytovatelů platebních služeb v Unii, přičemž se v úvahu berou pouze poskytovatelé platebních služeb, kteří úhrady popřípadě inkaso poskytují.

a)

musí používat identifikátor platebního účtu podle bodu 1 písm. a) přílohy za účelem identifikace platebních účtů bez ohledu na to, kde se dotyčný poskytovatel platebních služeb nachází;

b)

musí používat při převodu platebních transakcí jiným poskytovatelům platebních služeb nebo prostřednictvím platebního systému malých plateb formát zpráv podle bodu 1 písm. b) přílohy;

c)

musí zajistit, aby uživatelé platebních služeb používali pro identifikaci platebních účtů identifikátor platebního účtu podle bodu 1 písm. a) přílohy, bez ohledu na to, zda se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nebo jediný poskytovatel platebních služeb účastnící se platební transakce nacházejí v témže členském státě nebo v různých členských státech;

d)

musí zajistit, aby v případě, že uživatel platebních služeb, jenž není spotřebitel nebo mikropodnik, dává podnět k jednotlivým úhradám nebo jednotlivým inkasům, které nejsou předávány jednotlivě, nýbrž jsou předány hromadně ke zpracování, nebo je přijímá, byly používány formáty zpráv podle bodu 1 písm. b) přílohy.

a)

poskytovatel platebních služeb plátce musí zajistit, aby plátce poskytoval údaje podle bodu 2 písm. a) přílohy;

b)

poskytovatel platebních služeb plátce musí poskytovateli platebních služeb příjemce poskytnout údaje podle bodu 2 písm. b) přílohy;

c)

poskytovatel platebních služeb příjemce musí poskytnout nebo zpřístupnit příjemci údaje podle bodu 2 písm. d) přílohy.

a)

Poskytovatel platebních služeb příjemce musí zajistit, aby:

b)

Poskytovatel platebních služeb příjemce musí poskytnout poskytovateli platebních služeb plátce údaje podle bodu 3 písm. b) přílohy.

c)

Poskytovatel platebních služeb plátce musí poskytnout nebo zpřístupnit plátci údaje podle bodu 3 písm. c) přílohy.

d)

Plátce musí mít právo dát svému poskytovateli platebních služeb pokyn, aby:

a)

cílem dohody mezi stranami je efektivní přerozdělení nákladů poskytovateli platebních služeb, který R-transakci způsobil, nebo uživateli platebních služeb, jehož poskytovatel platebních služeb tuto transakci způsobil, s přihlédnutím k existenci transakčních nákladů, přičemž musí být zajištěno, aby plátci nebyly automaticky účtovány poplatky, a aby poskytovatel platebních služeb neúčtoval uživateli platebních služeb za určitý typ R-transakcí poplatky převyšující náklady, které poskytovateli platebních služeb vznikají v souvislosti s těmito transakcemi;

b)

poplatky jsou založeny výhradně na nákladech;

c)

výše poplatků nepřevyšuje skutečné náklady na zpracování R-transakce nákladově nejefektivnějším srovnatelným poskytovatelem platebních služeb, který je reprezentativní stranou dohody z hlediska objemu transakcí a povahy služeb;

d)

uplatní-li poskytovatelé platebních služeb poplatky podle písmen a), b) a c), nesmí svým uživatelům platebních služeb účtovat další poplatky spojené s náklady, které jsou již těmito mezibankovními poplatky pokryty;

e)

nesmí existovat žádná praktická ani hospodářsky schůdnější alternativa dohody, která by umožnila stejně účinné nebo účinnější zpracování R-transakcí za stejnou nebo nižší cenu pro spotřebitele.

1)

V článku 2 se bod 10 nahrazuje tímto:

2)

V článku 3 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Poplatky, které poskytovatel platebních služeb účtuje uživateli platební služby za přeshraniční platby, jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb uživatelům platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a ve stejné měně.“

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   S účinkem od 1. února 2016 zruší členské státy vnitrostátní oznamovací povinnosti založené na zúčtování uložené poskytovatelům platebních služeb pro účely statistiky platební bilance, které souvisejí s platebními transakcemi jejich klientů.“

5)

Článek 7 se mění takto:

6)

Článek 8 se zrušuje.

30.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/38

(1)

Následné reformy společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky, které jsou nyní obsaženy v nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (4), byly zaměřeny na tržní orientaci, tj. nechat zemědělce rozhodovat podle cenových signálů o tom, co a jaké množství produkovat, aby se tak podpořila konkurenční situace v odvětví mléka a jeho udržitelnost z hlediska celosvětového obchodu. Nařízením Rady (ES) č. 72/2009 ze dne 19. ledna 2009 o úpravách společné zemědělské politiky změnou nařízení (ES) č. 247/2006, (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1405/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. 479/2008 a zrušením nařízení (EHS) č. 1883/78, (EHS) č. 1254/89, (EHS) č. 2247/89, (EHS) č. 2055/93, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 2596/97, (ES) č. 1182/2005 a (ES) č. 315/2007 (5) (reforma za účelem kontroly stavu z let 2008–2009) bylo proto rozhodnuto, že je nezbytné zvyšovat kvóty postupně, aby se zajistil hladký průběh postupného ukončení režimu kvót na mléko do roku 2015.

(2)

V období let 2007 až 2009 došlo na trzích mléka a mléčných výrobků k výjimečnému vývoji, jehož konečným důsledkem bylo zhroucení cen na přelomu let 2008 a 2009. Nejprve přinesly zvláště nepříznivé povětrnostní podmínky v Oceánii výrazný pokles dodávek, což způsobilo rychlý a výrazný růst cen. Přestože se světové dodávky začaly obnovovat a ceny se začaly vracet k běžnějším cenovým hladinám, následná finanční a hospodářská krize měla negativní dopad na producenty mléka v Unii, neboť zhoršovala cenovou nestálost. V důsledku vyšších komoditních cen došlo k výraznému zvýšení cen krmiva a dalších vstupních nákladů včetně energií. Následný celosvětový pokles poptávky, a to i v Unii, který zasáhl i mléko a mléčné výrobky, vedl při zachování stabilní produkce v Unii ke zhroucení cen v Unii až na spodní úroveň záchranné sítě. Tento prudký pokles komoditních cen mléka a mléčných výrobků se však úplně neodrazil v nižších cenách mléka a mléčných výrobků na spotřebitelské úrovni, což mělo ve většině zemí a u většiny produktů v odvětví mléka a mléčných výrobků za následek zvýšení hrubého ziskového rozpětí navazujících odvětví, zamezilo přizpůsobení poptávky po těchto výrobcích nízkým komoditním cenám, zpomalilo zotavení cen a zhoršilo dopad nízkých cen na producenty mléka, což v mnohých případech vážně ohrožuje jejich rentabilitu.

(3)

V říjnu 2009 byla v reakci na tuto obtížnou situaci na trhu s mlékem zřízena skupina odborníků na vysoké úrovni pro mléko (dále jen „skupina“) se záměrem projednávat středně a dlouhodobá opatření pro odvětví mléka a mléčných výrobků, která by v kontextu ukončení kvót na mléko v roce 2015 přispěla ke stabilizaci trhu a příjmů producentů mléka a k posílení transparentnosti v odvětví.

(4)

Skupina obdržela ústní a písemné připomínky od hlavních evropských skupin zúčastněných stran v dodavatelském řetězci mléka, které reprezentují zemědělce, zpracovatele mléka, obchodníky s mlékem, maloobchodníky a spotřebitele. Skupina dále obdržela příspěvky od pozvaných vědeckých odborníků, zástupců třetích zemí, národních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže a útvarů Komise. Konference zúčastněných stran v odvětví mléka se konala dne 26. března 2010 a příležitost vyjádřit své stanovisko na ní dostal velký počet subjektů podílejících se na dodavatelském řetězci. Dne 15. června 2010 skupina předložila svou zprávu. Zpráva obsahovala analýzu současné situace v odvětví mléka a řadu doporučení, jež se zaměřovala na smluvní vztahy, vyjednávací sílu producentů, mezioborové organizace, transparentnost (včetně dalšího rozvoje evropského nástroje pro sledování cen potravin), opatření na trhu a termínové obchody, tržní standardy a označování původu a inovace a výzkum. Jako první krok se toto nařízení zaměřuje na řešení první z těchto čtyř otázek.

(5)

Skupina uvedla, že odvětví výroby a zpracování mléka jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílná. V jednotlivých členských státech dále panuje velmi nestálá situace, pokud jde o subjekty a typy subjektů. Nicméně soustředěnost dodávek je v mnoha případech nízká, což způsobuje nerovnováhu vyjednávací síly v dodavatelském řetězci mezi zemědělci a mlékárnami. Tato nerovnováha může vést k nekalým obchodním praktikám; především se může stát, že zemědělci v okamžiku dodávky neví, jakou cenu za své mléko dostanou, protože cenu mlékárny často stanovují mnohem později na základě získané přidané hodnoty, což často probíhá zcela mimo kontrolu zemědělců.

(6)

Existuje tudíž problém přenosu cen v řetězci, zejména u výstupních cen zemědělské produkce, jejichž úroveň se obvykle nevyvíjí v souladu se stoupajícími výrobními náklady. V průběhu roku 2009 se dodávka mléka dostatečně rychle nepřizpůsobila nižší poptávce. Naopak v některých členských státech s velkým objemem produkce došlo ve skutečnosti k situaci, kdy zemědělci v reakci na nižší ceny produkovali více mléka než v předchozím roce. Přidaná hodnota v řetězci se začala výrazněji soustředit v navazujících odvětvích, zejména u mlékáren a v maloobchodě u konečné ceny pro spotřebitele, která však neodráží cenu zaplacenou producentům mléka. Všechny strany zapojené do dodavatelského řetězce mléka včetně odvětví distribuce by měly být vybízeny ke spolupráci s cílem odstranit tuto nevyváženost.

(7)

Objem mléka, který má být mlékárnám dodán během sezóny, není vždy dobře naplánován. I u mlékárenských družstev, která jsou vlastněna zemědělci, vlastní zpracovatelská zařízení a zpracovávají 58 % syrového mléka Unie, může dojít k nezdaru při přizpůsobení nabídky poptávce: zemědělci mají povinnost dodávat všechno své mléko do svého družstva a družstvo je povinno veškeré toto mléko přijmout.

(8)

Používání vzorových písemných smluv, které se uzavírají před dodávkou a obsahují základní prvky, není rozšířeno. Tyto smlouvy by však mohly pomoci posílit odpovědnost subjektů dodavatelského řetězce v odvětví mléka a mléčných výrobků a zvýšit vědomí o potřebě lépe reagovat na tržní signály, s cílem zlepšit přenos cen a přizpůsobit nabídku poptávce, a zároveň jim pomoci vyvarovat se určitých nekalých obchodních praktik.

(9)

Při absenci právních předpisů Unie pro takovéto smlouvy mohou členské státy stanovit povinnost používat tyto smlouvy v rámci vlastních systémů smluvního práva, pokud při tom bude dodržováno právo Unie, zejména zajištění správného fungování vnitřního trhu a společné organizace trhů. Vzhledem k rozdílnosti situací, které v rámci Unie existují v souvislosti se smluvním právem, by se v zájmu subsidiarity mělo takové rozhodnutí ponechat na členských státech. Pro všechny dodávky syrového mléka na daném území by měly platit rovné podmínky. Pokud se tedy některý členský stát rozhodne, že každá dodávka syrového mléka od zemědělce ke zpracovateli na jeho území musí být předmětem písemné smlouvy mezi oběma stranami, měla by se tato povinnost vztahovat i na dodávky syrového mléka z jiných členských států, nikoli však nezbytně na dodávky do jiných členských států. V souladu se zásadou subsidiarity by se mělo ponechat na rozhodnutí členských států, zda stanoví, že by první odběratel měl zemědělci předložit písemnou nabídku takové smlouvy.

(10)

Vzhledem k potřebě stanovit vhodné minimální požadavky pro tyto smlouvy a zajistit řádné fungování vnitřního trhu a společné organizace trhu by se však měly na úrovni Unie stanovit určité základní podmínky pro používání těchto smluv. Všechny tyto základní podmínky by však měly být volně sjednány. Nicméně pokud se některé členské státy, v nichž je vcelku rozšířeno používání velmi krátkodobých smluv, rozhodnou posílit stabilitu trhu s mlékem nebo odbyt pro producenty mléka, měly by mít možnost stanovit minimální dobu trvání takovýchto smluv nebo nabídek. Tato minimální doba trvání by se však měla vztahovat pouze na smlouvy mezi prvním odběratelem a producenty mléka nebo na nabídky učiněné prvním odběratelem producentům mléka. Navíc by neměla narušovat řádné fungování vnitřního trhu a producenti mléka by měli mít možnost minimální dobu trvání smluv nevyužít nebo ji odmítnout. Pokud jde o základní podmínky, je důležité, aby cena splatná za dodávku mohla být stanovena ve smlouvě podle rozhodnutí smluvních stran buď jako pevná cena, nebo jako cena proměnlivá na základě stanovených faktorů, jako je objem a kvalita nebo složení dodávaného syrového mléka, aniž by byla vyloučena možnost kombinace pevné ceny za určitý objem a proměnlivé ceny za dodatečný objem syrového mléka dodaného v rámci jedné smlouvy.

(11)

V zájmu jednoduchosti by se povinnost používat písemnou smlouvu neměla vztahovat na mlékárenská družstva, která mají ve svých stanovách nebo v pravidlech a rozhodnutích stanovených v rámci nebo podle těchto stanov ustanovení s podobným účinkem jako základní podmínky pro smlouvy stanovené v tomto nařízení.

(12)

V zájmu posílení účinnosti výše uvedeného systému založeného na smlouvách, kdy prostředníci shromažďují mléko od zemědělců, aby jej dodali zpracovatelům, by členské státy měly mít možnost uplatňovat uvedený systém i na tyto prostředníky.

(13)

Ustanovení článku 42 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouvy o fungování EU) stanoví, že pravidla Unie pro hospodářskou soutěž se vztahují na zemědělskou produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který vymezí Evropský parlament a Rada podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, jež se týká přijetí společné organizace zemědělských trhů.

(14)

S cílem zajistit rentabilní rozvoj výroby a tím přiměřenou životní úroveň producentů mléka by se měla posílit jejich vyjednávací síla vůči zpracovatelům mléka, výsledkem čehož by mělo být přiměřenější rozdělování přidané hodnoty v dodavatelském řetězci. Pro realizaci těchto cílů společné zemědělské politiky je zapotřebí přijmout ustanovení podle článku 42 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, jímž se organizacím producentů složeným pouze z producentů mléka nebo jejich sdružení umožní společně vyjednávat s mlékárnou o smluvních podmínkách včetně ceny pro veškerou produkci jejích členů nebo její část. Toto ustanovení by se však mělo vztahovat pouze na organizace producentů, které požádaly o uznání a byly uznány podle článku 122 nařízení (ES) č. 1234/2007. Kromě toho by se uvedené ustanovení nemělo vztahovat na uznané organizace producentů, včetně družstev, které zpracovávají veškeré syrové mléko od svých členů, jelikož nedodávají syrové mléko dalším zpracovatelům. Dále je třeba stávajícím organizacím producentů uznaným podle vnitrostátních právních předpisů poskytnout možnost, aby byly de facto uznány v rámci tohoto nařízení.

(15)

Aby nebylo ohroženo účinné fungování družstev, a v zájmu transparentnosti, mělo by být upřesněno, že pokud členství v družstvu zemědělce zavazuje k tomu, aby veškerou svou produkci mléka nebo její část dodával jako syrové mléko za podmínek stanovených ve stanovách družstva nebo v pravidlech a rozhodnutích stanovených v rámci nebo podle těchto stanov, nelze o těchto podmínkách jednat prostřednictvím organizace producentů.

(16)

Pro zachování účinné hospodářské soutěže na trhu s mlékem by se na tuto možnost měly navíc vztahovat přiměřené limity vyjádřené v procentech produkce Unie a produkce členského státu, který je předmětem těchto jednání. Limit vyjádřený v procentech vnitrostátní produkce by se měl v prvé řadě použít pro objem syrového mléka vyprodukovaného v členském státě produkce nebo v každém z členských států produkce. Tytéž procentní limity by se měly rovněž použít pro objem syrového mléka dodaného konkrétnímu členskému státu určení.

(17)

S ohledem na význam chráněného označení původu (CHOP) nebo chráněného zeměpisného označení (CHZO) zejména pro zranitelné venkovské oblasti a s cílem zajistit přidanou hodnotu a zachovat kvalitu zejména sýrů, na něž se vztahuje CHOP nebo CHZO, a v rámci ukončování režimu kvót na mléko by členské státy měly mít možnost uplatňovat pravidla pro regulaci nabídky těchto sýrů produkovaných v definovaných zeměpisných oblastech. Pravidla by se měla vztahovat na veškerou produkci dotyčných sýrů a měla by o ně požádat mezioborová organizace, organizace producentů nebo skupina ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (6). Tuto žádost by měla podporovat velká většina producentů mléka představující velkou většinu objemu mléka používaného pro dotyčný sýr, a v případě mezioborových organizací a skupin velká většina producentů sýrů představujících velkou většinu produkce uvedeného sýru. Pravidla by navíc měla podléhat přísným podmínkám, zejména proto, aby nebylo narušeno obchodování s danými produkty na ostatních trzích a aby byla chráněna práva menšiny. Členské státy by měly přijatá pravidla okamžitě zveřejnit a informovat o nich Komisi, zajistit jejich pravidelné kontroly a v případě jejich nedodržování pravidla zrušit.

(18)

Pro mezioborové organizace v některých odvětvích byla zavedena pravidla na úrovni Unie. Tyto organizace mohou hrát významnou úlohu při zajišťování dialogu mezi subjekty dodavatelského řetězce a při podpoře osvědčených postupů a transparentnosti trhu. Tato pravidla by se měla také uplatňovat na odvětví mléka a mléčných výrobků společně s ustanoveními, která objasňují postavení těchto organizací podle právních předpisů týkajících se hospodářské soutěže, za předpokladu, že činnost uvedených organizací nenarušuje hospodářskou soutěž nebo vnitřní trh nebo neovlivňuje správné fungování společné organizace zemědělských trhů. Členské státy by měly všechny příslušné subjekty vybízet k zapojení do mezioborových organizací.

(19)

Za účelem sledování vývoje trhu Komise potřebuje včasné údaje o objemu dodávek syrového mléka. Proto je třeba zajistit, aby první odběratel poskytoval tyto informace členským státům pravidelně a aby členské státy o nich informovaly Komisi.

(20)

Komise také potřebuje oznámení od členských států týkající se smluvních jednání, uznávání organizací producentů a jejich sdružení a mezioborových organizací, jakož i smluvních vztahů v odvětví mléka a mléčných výrobků, za účelem sledování a analýzy uplatňování tohoto nařízení, zejména s ohledem na přípravu zpráv o vývoji na trhu s mlékem, které má Komise předkládat Evropskému parlamentu a Radě.

(21)

Opatření uvedená v tomto nařízení jsou opodstatněná současnými hospodářskými okolnostmi na trhu s mlékem a strukturou dodavatelského řetězce. Měla by se proto uplatňovat po dostatečně dlouhou dobu, aby se projevila v co největší míře. Vzhledem ke svému dalekosáhlému charakteru by však měla být dočasná a měla by podléhat přezkoumání s cílem posoudit jejich funkčnost a potřebu prodloužení platnosti. Tím by se měly zabývat dvě zprávy Komise o vývoji trhu s mlékem, které by měly obsahovat zejména možné pobídky, jež by zemědělce vedly k uzavírání dohod o společné produkci, přičemž první z nich má být předložena do 30. června 2014 a druhá do 31. prosince 2018.

(22)

Hospodářství některých znevýhodněných regionů v Unii je velmi závislé na produkci mléka. Kvůli zvláštním charakteristikám těchto regionů je třeba přizpůsobit obecné politiky tak, aby lépe naplňovaly jejich potřeby. Společná zemědělská politika již obsahuje specifická opatření pro tyto znevýhodněné regiony. Dodatečná opatření dané politiky stanovená v tomto nařízení mohou přispět k silnějšímu postavení producentů mléka v uvedených regionech. Tyto dopady by však měly být zhodnoceny ve výše uvedených zprávách, na základě kterých by Komise v případě potřeby měla předložit návrhy Evropskému parlamentu a Radě.

(23)

Za účelem zajistit, že cíle a povinnosti organizací producentů a sdružení organizací producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků budou jasně stanoveny, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podmínky pro uznávání nadnárodních organizací producentů a nadnárodních sdružení organizací producentů, pravidla pro jejich zřizování a podmínky pro administrativní pomoc v případě nadnárodní spolupráce a pro výpočet objemu syrového mléka, na něž se vztahují jednání organizace producentů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(24)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Prováděcí pravomoci týkající se provádění podmínek pro uznávání organizací producentů a jejich sdružení a mezioborových organizací, oznámení těchto organizací ohledně objemu syrového mléka, na který se jednání vztahuje, oznámení, která mají členské státy podávat Komisi ohledně těchto organizací a pravidel pro regulaci nabídky sýrů, které užívají CHOP nebo CHZO, podrobných pravidel o dohodách, rozhodnutích a jednáních ve vzájemné shodě v odvětví mléka a mléčných výrobků, obsahu, formátu a časového rozvrhu povinných prohlášení v tomto odvětví, některých aspektů smluv o dodávkách syrového mléka zemědělci a oznámení Komisi o rozhodnutích přijatých členskými státy v tomto ohledu by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (7).

(25)

S ohledem na pravomoci Komise týkající se politiky Unie v oblasti hospodářské soutěže a vzhledem ke zvláštní povaze těchto aktů by Komise měla rozhodnout, aniž by uplatnila nařízení (EU) č. 182/2011, zda některé dohody a jednání ve vzájemné shodě v odvětví mléka a mléčných výrobků neporušují pravidla Unie v oblasti hospodářské soutěže, zda se mohou konat jednání organizace producentů týkající se více než jednoho členského státu a zda by neměla být zrušena některá pravidla stanovená členskými státy k regulaci nabídky těchto sýrů, které užívají CHOP nebo CHZO.

(26)

Nařízení (ES) č. 1234/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V prvním pododstavci článku 122 v písm. a) se za bod iii) vkládá nový bod, který zní:

2)

V článku 123 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Členské státy mohou uznat rovněž mezioborové organizace, které:

3)

V části II hlavě II kapitole II se vkládá nový oddíl, který zní:

„Oddíl IIA

Pravidla týkající se organizací producentů a mezioborových organizací v odvětví mléka a mléčných výrobků

Článek 126a

Uznávání organizací producentů a jejich sdružení v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Členské státy uznají za organizace producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků veškeré právnické osoby či jednoznačně vymezené části právnických osob, jež o uznání žádají, pokud:

2.   Členské státy mohou při posuzování žádosti uznat sdružení uznaných organizací producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků, pokud má příslušný členský stát za to, že sdružení je schopné skutečně vykonávat kteroukoli z činností uznané organizace producentů a splňuje podmínky stanovené v odstavci 1.

3.   Členské státy mohou rozhodnout, že organizace producentů, které byly uznány před 2. dubnem 2012 na základě vnitrostátního práva a které splňují podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, se považují za uznané organizace producentů podle čl. 122 odst. 1 písm. a) bodu iiia).

Organizace producentů, které byly uznány před 2. dubnem 2012 na základě vnitrostátního práva a které nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, mohou i nadále vykonávat své činnosti podle vnitrostátních právních předpisů do 3. října 2012.

4.   Členské státy:

Článek 126b

Uznávání mezioborových organizací v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Členské státy mohou uznat mezioborové organizace v odvětví mléka a mléčných výrobků, za předpokladu, že uvedené organizace:

2.   Členské státy mohou rozhodnout, že mezioborové organizace, které byly uznány před 2. dubnem 2012 na základě vnitrostátních právních předpisů a které splňují podmínky uvedené v odstavci 1, se považují za uznané mezioborové organizace podle čl. 123 odst. 4.

3.   Pokud členské státy využijí možnosti uznat mezioborové organizace v souladu s odstavcem 1 nebo 2:

Článek 126c

Smluvní jednání v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Organizace producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků, která je uznána podle článku 122, může jednat jménem svých členů zemědělců, pokud jde o jejich veškerou společnou produkci nebo její část, o smlouvách na dodávky syrového mléka od zemědělců zpracovatelům syrového mléka nebo odběratelům ve smyslu čl. 185f odst. 1 druhého pododstavce.

2.   Jednání organizace producentů mohou probíhat:

3.   Odchylně od odst. 2 písm. c) bodů ii) a iii) se jednání organizace producentů může uskutečnit podle odstavce 1, pokud se v případě uvedené organizace producentů jednání týká objemu syrového mléka, který je produkován nebo dodáván v členském státě, jehož celková roční produkce syrového mléka nedosahuje 500 000 tun, a tento objem nepřesahuje 45 % celkové vnitrostátní produkce dotyčného členského státu.

4.   Pro účely tohoto článku se každým odkazem na organizaci producentů rozumí rovněž odkaz na sdružení organizací producentů.

5.   Pro účely odst. 2 písm. c) a odst. 3 Komise způsobem, který uzná za vhodný, zveřejní množství produkce syrového mléka v Unii a členských státech, přičemž využije nejaktuálnější informace, které má k dispozici.

6.   Odchylně od odst. 2 písm. c) a odstavce 3 může orgán pro hospodářskou soutěž uvedený v druhém pododstavci tohoto odstavce v jednotlivých případech rozhodnout, a to i v případě, že nebyly překročeny limity stanovené ve zmíněných ustanoveních, že některá jednání vedená organizací producentů by buď měla být opakována, nebo by se vůbec neměla uskutečnit, pokud to považuje za nezbytné k tomu, aby se zabránilo vyloučení hospodářské soutěže nebo aby se předešlo vážné újmě pro malé a střední podniky zpracovávající syrové mléko na jeho území.

V případě jednání zahrnujících více členských států přijme rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci Komise, a to bez použití postupu uvedeného v čl. 195 odst. 2 nebo čl. 196b odst. 2. V ostatních případech uvedené rozhodnutí přijímá vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž toho členského státu, jehož se jednání týkají.

Rozhodnutí uvedená v prvním a druhém pododstavci se nepoužijí přede dnem jejich oznámení příslušným podnikům.

7.   Pro účely tohoto článku se rozumí:

8.   Členské státy, v nichž se konají jednání v souladu s tímto článkem, informují Komisi o použití odst. 2 písm.f) a odstavce 6.

Článek 126d

Regulace nabídky sýrů, které užívají chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení

1.   Na žádost organizace producentů uznané podle čl. 122 prvního pododstavce písm. a), mezioborové organizace uznané podle čl. 123 odst. 4 nebo skupiny subjektů uvedených v čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006, mohou členské státy na omezené období stanovit závazná pravidla pro regulaci nabídky sýrů, které užívají chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení podle čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 510/2006.

2.   Pravidla uvedená v odstavci 1 jsou v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 4 a podléhají předchozí dohodě mezi stranami v dotyčné zeměpisné oblasti podle čl. 4 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006. Taková dohoda je uzavřena mezi nejméně dvěma třetinami producentů mléka nebo jejich zástupců, kteří zastupují producenty nejméně dvou třetin syrového mléka používaného pro produkci sýru uvedeného v odstavci 1 a případně nejméně dvě třetiny producentů tohoto sýru, kteří produkují nejméně dvě třetiny z celkové produkce tohoto sýru v zeměpisné oblasti podle čl. 4 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006.

3.   Za účelem odstavce 1, je v případě sýru, který užívá chráněné zeměpisné označení, zeměpisná oblast původu syrového mléka uvedená ve specifikaci produktů pro daný sýr totožná se zeměpisnou oblastí podle čl. 4 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006 týkající se tohoto sýra.

4.   Pravidla uvedená v odstavci 1:

5.   Pravidla uvedená v odstavci 1 se zveřejní v úředním tisku dotyčného členského státu.

6.   Členské státy provádí kontroly k zajištění toho, že podmínky stanovené v odstavci 4 jsou splněny, a v případě, že příslušné vnitrostátní orgány zjistí, že tyto podmínky dodržovány nejsou, zruší pravidla uvedená v odstavci 1.

7.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi pravidla, která přijaly podle odstavce 1. Komise o oznámeních týkajících se těchto pravidel informuje členské státy.

8.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů kdykoli rozhodnout, že členský stát musí zrušit pravidla, jež stanovil podle odstavce 1, pokud Komise zjistí, že tato pravidla nejsou v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 4 nebo na významné části vnitřního trhu vylučují či narušují hospodářskou soutěž nebo že ohrožují volný obchod či dosažení cílů článku 39 Smlouvy o fungování EU. Tyto prováděcí akty se přijímají bez uplatnění postupu uvedeného v čl. 195 odst. 2 nebo v čl. 196b odst. 2.

Článek 126e

Pravomoci Komise týkající se organizací producentů a mezioborových organizací v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Aby se zajistily jasně definované cíle a povinnosti organizací producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků a jejich sdružení, a přispělo se tak k efektivitě činnosti těchto organizací bez uložení nepřiměřené zátěže, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 196a, které stanoví:

2.   Komise může přijmout prováděcí akty, které stanoví podrobná pravidla nezbytná pro:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 196b odst. 2.

4)

V článku 175 se slova „s výhradou článků 176 až 177 tohoto nařízení“ nahrazují slovy „s výhradou článků 176 až 177a tohoto nařízení“.

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 177a

Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Ustanovení čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU se nepoužijí na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě uznaných mezioborových organizací, jejichž účelem je provádění činností podle čl. 123 odst. 4 písm. c) tohoto nařízení.

2.   Odstavec 1 se použije pouze tehdy, pokud:

3.   Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě nesmějí nabýt účinnosti před koncem lhůty uvedené v odst. 2 písm. b).

4.   Za neslučitelné s pravidly Unie jsou vždy prohlášeny dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které:

5.   Zjistí-li Komise po uplynutí lhůty podle odst. 2 písm. b), že podmínky pro použití odstavce 1 nejsou splněny, bez použití postupu uvedeného v čl. 195 odst. 2 nebo čl. 196b odst. 2 rozhodne, že se na dotyčnou dohodu, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě použije čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Uvedené rozhodnutí Komise se nepoužije dříve než v den jeho oznámení dotyčné mezioborové organizaci, ledaže tato mezioborová organizace poskytla nesprávné údaje nebo zneužila výjimky stanovené v odstavci 1 tohoto článku.

6.   V případě víceletých dohod platí oznámení za první rok i pro následující roky dohody. V takovém případě však může Komise z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu kdykoliv vydat rozhodnutí o neslučitelnosti.

7.   Komise může přijmout prováděcí akty stanovující opatření nezbytná pro jednotné uplatňování tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 196b odst. 2.“

6)

Článek 184 se mění takto:

7)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 185e

Povinné výkazy v odvětví mléka a mléčných výrobků

Od 1. dubna 2015 vykazují první kupci syrového mléka příslušnému vnitrostátnímu orgánu množství syrového mléka, které jim bylo každý měsíc dodáno.

Pro účely tohoto článku a článku 185f se „první kupcem“ rozumí podnik nebo skupina, která kupuje mléko od producentů, s cílem:

Členské státy oznámí Komisi množství syrového mléka podle prvního pododstavce.

Komise může přijmout prováděcí akty stanovující pravidla pro obsah, formát a časový rozvrh těchto výkazů a opatření týkajících se oznámení, jež mají členské státy podávat v souladu s tímto článkem. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 196b odst. 2.

Článek 185f

Smluvní vztahy v odvětví mléka a mléčných výrobků

1.   Pokud se členský stát rozhodne, že každá dodávka syrového mléka na jeho území od zemědělce ke zpracovateli syrového mléka musí být podložena písemnou smlouvou mezi stranami nebo se rozhodne, že první kupci musí učinit písemný návrh na uzavření smlouvy o dodávkách syrového mléka od zemědělců, tato smlouva nebo nabídka smlouvy se řídí podmínkami stanovenými v odstavci 2.

Pokud se členský stát rozhodne, že dodávky syrového mléka od zemědělce ke zpracovateli syrového mléka musí být podloženy písemnou smlouvou mezi stranami, rozhodne také, která fáze dodávky musí být touto smlouvou mezi stranami podložena, pokud je dodávka syrového mléka prováděna prostřednictvím jednoho nebo více odběratelů. Pro účely tohoto článku se „odběratelem“ rozumí podnik, který převáží syrové mléko od zemědělce nebo jiného odběratele ke zpracovateli syrového mléka nebo k jinému odběrateli, přičemž vlastnictví mléka je v každém případě převáděno.

2.   Smlouva nebo návrh na uzavření smlouvy:

3.   Odchylně od odstavce 1 se smlouva nebo návrh na uzavření smlouvy nevyžaduje, pokud syrové mléko dodává zemědělec družstvu, jehož je členem, jestliže stanovy družstva nebo pravidla a rozhodnutí stanovená v rámci nebo podle těchto stanov obsahují ustanovení mající podobné účinky jako ustanovení uvedená v odst. 2 písm. a), b) a c).

4.   Všechny prvky smluv o dodávkách syrového mléka uzavřených zemědělci, odběrateli nebo zpracovateli syrového mléka, včetně prvků uvedených v odst. 2 písm. c), jsou volně sjednány mezi stranami.

Odchylně od prvního pododstavce:

Druhým pododstavcem není dotčeno právo zemědělce tuto minimální dobu trvání odmítnout, pokud tak učiní písemně. V takovém případě mohou strany volně sjednat všechny náležitosti smlouvy, včetně náležitostí uvedených v odst. 2 písm. c).

5.   Členské státy, které využívají možností uvedených v tomto článku, informují Komisi o způsobu jejich uplatňování.

6.   Komise může přijmout prováděcí akty stanovující opatření nezbytná pro jednotné uplatňování odst. 2 písm. a) a b) a odstavce 3 tohoto článku a opatření týkající se oznámení, která musí členské státy vydávat v souladu s tímto článkem. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 196b odst. 2.“

8)

V části VII kapitole I se doplňují články, které znějí:

„Článek 196a

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 126e odst. 1 je svěřena Komisi na dobu pěti let od dne 2. dubna 2012. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedená v čl. 126e odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 126e odst. 1 vstoupí v platnost pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 196b

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor, který bude nazýván výborem pro společnou organizaci zemědělských trhů. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (10).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

9)

V článku 204 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„7.   Pokud jde o odvětví mléka a mléčných výrobků, použijí se čl. 122 první pododstavec písm. a) bod iiia), čl. 123 odst. 4 a články 126a, 126b, 126e, 177a od dne 2. dubna 2012 do 30. června 2020 a články 126c, 126d, 185e a 185f se použijí od dne 3. října 2012 do 30. června 2020.“

30.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/49