26.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 23/1

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 66/2012

ze dne 25. ledna 2012,

kterým se mění nařízení (ES) č. 318/2007, kterým se stanoví veterinární podmínky dovozu některých ptáků do Společenství a jeho karanténní podmínky

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních předpisech pro obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní veterinární předpisy Společenství uvedené v příloze A oddíle I směrnice 90/425/EHS (1), a zejména na čl. 17 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (ES) č. 318/2007 (2) stanoví veterinární podmínky dovozu některých ptáků do Unie. Stanoví, že ptáci, na něž se vztahuje toto nařízení, smějí být dováženi do Unie pouze v případě, že pocházejí ze třetích zemí nebo jejich částí uvedených v příloze I zmíněného nařízení.

(2)	Příloha I nařízení (ES) č. 318/2007 odkazuje na třetí země nebo jejich části uvedené v sloupcích 1 a 3 tabulky části 1 přílohy I rozhodnutí Komise 2006/696/ES (3), ze kterých je dovoleno dovážet chovnou nebo užitkovou drůbež jinou než ptáky nadřádu běžci.

(3)

Rozhodnutí 2006/696/ES bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Komise (ES) č. 798/2008 ze dne 8. srpna 2008, kterým se stanoví seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež a drůbeží produkty, a požadavky na vydání veterinárního osvědčení (4). Odkazy na uvedené rozhodnutí v příloze I nařízení (ES) č. 318/2007 by proto měly být nahrazeny odkazy na nařízení (ES) č. 798/2008.

(4)

Kromě toho Argentina požádala Komisi o povolení dovážet v souladu s nařízením (ES) č. 318/2007 některé druhy ptáků chované v zajetí. Inspekce provedená v Argentině Potravinovým a veterinárním úřadem Komise a opatření, která tato třetí země následně přijala, ukázaly, že Argentina poskytuje odpovídající záruky týkající se dodržování pravidel Unie a požadavků vztahujících se na dovoz těchto ptáků do Unie.

(5)

Argentina je v současné době uvedena v tabulce části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008. Dovoz chovné a užitkové drůbeže jiný než nadřádu běžců pocházejících z uvedené třetí země však není povolen. Argentina by proto měla být zařazena na seznam v příloze I nařízení (ES) č. 318/2007 jako samostatná položka.

(6)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 318/2007 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 268, 14.9.1992, s. 54.

(2)  Úř. věst. L 84, 24.3.2007, s. 7.

(3)  Úř. věst. L 295, 25.10.2006, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 226, 23.8.2008, s. 1.

---

---

26.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 23/3

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 67/2012

ze dne 25. ledna 2012

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)	Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.

---

---

26.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 23/5

---

ROZHODNUTÍ RADY 2012/39/SZBP

ze dne 25. ledna 2012

o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu (1)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 28, čl. 31 odst. 2 a článek 33 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dne 5. prosince 2011 Rada znovu potvrdila svůj jednoznačný závazek k evropské perspektivě zemí západního Balkánu, jež má i nadále zásadní význam pro stabilitu, usmíření a budoucnost regionu. Dále opět potvrdila politiku Unie vůči Kosovu tak, jak ji připomínají předchozí závěry Rady.

(2)	Dne 5. května 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/270/SZBP (2) o jmenování pana Fernanda GENTILINIHO zvláštním zástupcem Evropské unie (dále jen „zvláštní zástupce EU“) v Kosovu, jehož mandát skončí dne 31. ledna 2012.

(3)	Zvláštním zástupcem EU v Kosovu na období od 1. února 2012 do 30. června 2013 by měl být jmenován pan Samuel ŽBOGAR.

(4)	Strategickým rámcem politiky Unie vůči oblasti západního Balkánu je proces stabilizace a přidružení, jehož nástroje se na Kosovo vztahují, včetně evropského partnerství, politického a odborného dialogu v rámci dialogu procesu stabilizace a přidružení a souvisejících programů pomoci Unie.

(5)	Mandát zvláštního zástupce EU bude vykonáván v koordinaci s Komisí s cílem zajistit soulad s jinými příslušnými činnostmi spadajícími do pravomoci Unie.

(6)	Rada předpokládá, že pravomoci a působnost zvláštního zástupce EU a pravomoci a působnost vedoucího úřadu Evropské unie v Prištině se svěří téže osobě.

(7)	Zvláštní zástupce EU bude vykonávat svůj mandát za situace, která se může zhoršit a která by mohla bránit v dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zvláštní zástupce Evropské unie

Zvláštním zástupcem Evropské unie v Kosovu na období od 1. února 2012 do 30. června 2013 je jmenován pan Samuel ŽBOGAR. Na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) může být mandát zvláštního zástupce EU ukončen dříve, rozhodne-li tak Rada.

Článek 2

Cíle politiky

Mandát zvláštního zástupce EU vychází z cílů politiky Unie v Kosovu. Mezi ně patří vůdčí úloha při prosazování stabilního, životaschopného, mírového, demokratického a mnohonárodnostního Kosova; posilování stability v regionu a přispívání k regionální spolupráci a dobrým sousedským vztahům na západním Balkáně; podpora Kosova, které ctí zásady právního státu a ochranu menšin a kulturního i náboženského dědictví; podpora pokroku Kosova na cestě k Unii v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu a podle příslušných závěrů Rady.

Článek 3

Mandát

K dosažení cílů politiky se zvláštnímu zástupci EU uděluje mandát:

a)	poskytovat poradenství a podporu Unie v politickém procesu;

b)	podporovat celkovou politickou koordinaci Unie v Kosovu;

c)	posilovat přítomnost Unie v Kosovu a zajišťovat její soudržnost a účinnost;

d)	poskytovat vedoucímu Mise Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) vedení v otázkách místní politické situace, včetně politických hledisek otázek týkajících se výkonných pravomocí;

e)	zajišťovat soulad a soudržnost činnosti Unie v Kosovu;

f)	podporovat pokrok Kosova na cestě k Unii v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu prostřednictvím cílené komunikace s veřejností a informačních činností Unie, jejichž účelem je zajistit pro záležitosti související s Unií větší pochopení a podporu ze strany kosovské veřejnosti;

g)	v souladu s příslušnými institucionálními pravomocemi a povinnostmi sledovat, podporovat a usnadňovat pokrok v oblasti politických, hospodářských a evropských priorit;

h)	v souladu s politikou Unie v oblasti lidských práv a obecnými zásadami Unie pro lidská práva přispívat k rozvoji a upevňování dodržování lidských práv a základních svobod v Kosovu, včetně práv a základních svobod žen a dětí;

i)	napomáhat uskutečňování dialogu Bělehrad – Priština pod záštitou Unie.

Článek 4

Výkon mandátu

1.   Zvláštní zástupce EU odpovídá za provádění mandátu z pověření vysokého představitele.

2.   Politický a bezpečnostní výbor udržuje se zvláštním zástupcem EU výsadní spojení a je pro zvláštního zástupce EU hlavním orgánem pro styk s Radou. Politický a bezpečnostní výbor poskytuje zvláštnímu zástupci EU strategické a politické vedení v rámci jeho mandátu, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele.

3.   Zvláštní zástupce EU pracuje v úzké koordinaci s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ).

Článek 5

Financování

1.   Finanční referenční částka určená na krytí výdajů souvisejících s mandátem zvláštního zástupce EU v období od 1. února 2012 do 30. června 2013 činí 2 410 000 EUR.

2.   Výdaje jsou spravovány v souladu s postupy a pravidly použitelnými na souhrnný rozpočet Unie. Státní příslušníci zemí oblasti západního Balkánu se mohou účastnit nabídkových řízení.

3.   Správa výdajů podléhá smlouvě mezi zvláštním zástupcem EU a Komisí. Zvláštní zástupce EU je za veškeré výdaje odpovědný Komisi.

Článek 6

Sestavení a složení týmu

1.   Zvláštnímu zástupci EU je přidělen vyhrazený personál, který je mu nápomocen při provádění jeho mandátu a který přispívá k soudržnosti, viditelnosti a účinnosti celkové činnosti Unie v Kosovu. V mezích svého mandátu a odpovídajících finančních prostředků, které má k dispozici, odpovídá zvláštní zástupce EU za sestavení svého týmu. Tento tým zahrnuje odborníky na konkrétní politické otázky podle požadavků mandátu. Zvláštní zástupce EU neprodleně informuje o složení svého týmu Radu a Komisi.

2.   Členské státy, orgány Unie a ESVČ mohou navrhnout vyslání personálu, který by pracoval se zvláštním zástupcem EU. Plat takto vyslaného personálu hradí dotyčný členský stát, dotyčný orgán Unie nebo ESVČ. Zvláštnímu zástupci EU mohou být rovněž přiděleni odborníci vyslaní členskými státy do orgánů Unie nebo ESVČ. Mezinárodní smluvní pracovníci musí být státními příslušníky některého členského státu.

3.   Veškerý vyslaný personál je nadále administrativně podřízen vysílajícímu členskému státu, orgánu Unie nebo ESVČ a vykonává své povinnosti a jedná v zájmu mandátu zvláštního zástupce EU.

Článek 7

Výsady a imunity zvláštního zástupce EU a členů jeho týmu

Výsady, imunity a další záruky nezbytné pro završení a řádné působení mise zvláštního zástupce EU a členů jeho týmu se podle potřeby dohodnou s hostitelskou stranou nebo stranami. Členské státy a Komise poskytují k tomuto účelu veškerou nezbytnou podporu.

Článek 8

Bezpečnost utajovaných informací EU

1.   Zvláštní zástupce EU a členové jeho týmu dodržují bezpečnostní zásady a minimální bezpečnostní normy zavedené rozhodnutím Rady 2011/292/EU ze dne 31. března 2011 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (3).

2.   Vysoký představitel je v souladu s bezpečnostními pravidly na ochranu utajovaných informací EU oprávněn poskytovat NATO/KFOR utajované informace a dokumenty EU vytvořené pro účely dané akce až do stupně „CONFIDENTIEL UE/EU CONFIDENTIAL“.

3.   Vysoký představitel je v souladu s operativními potřebami zvláštního zástupce EU a v souladu s bezpečnostními pravidly na ochranu utajovaných informací EU oprávněn poskytovat Organizaci spojených národů (OSN) a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) utajované informace a dokumenty EU vytvořené pro účely dané akce až do stupně „RESTREINT UE/EU RESTRICTED“. Za tímto účelem budou vypracována místní ujednání.

4.   Vysoký představitel je oprávněn poskytovat třetím stranám přidruženým k tomuto rozhodnutí neutajované dokumenty EU o jednáních Rady týkajících se dané akce, na které se vztahuje služební tajemství podle čl. 6 odst. 1 jednacího řádu Rady (4).

Článek 9

Přístup k informacím a logistická podpora

1.   Členské státy, Komise a generální sekretariát Rady zajistí, aby měl zvláštní zástupce EU přístup k veškerým důležitým informacím.

2.   Logistickou podporu v regionu poskytují podle okolností delegace Unie nebo členské státy.

Článek 10

Bezpečnost

V souladu s politikou Unie pro bezpečnost personálu vyslaného mimo Unii při provádění operací podle hlavy V Smlouvy přijme zvláštní zástupce EU v souladu se svým mandátem a s ohledem na bezpečnostní situaci v zeměpisné oblasti své působnosti veškerá rozumně proveditelná opatření k zajištění bezpečnosti veškerého personálu, který je mu přímo podřízen, zejména tím, že:

a)

na základě pokynů ESVČ vypracuje bezpečnostní plán pro danou misi, zahrnující fyzická, organizační a procedurální bezpečnostní opatření pro danou misi, řízení bezpečných přesunů personálu do oblasti mise a uvnitř této oblasti, jakož i řízení bezpečnostních událostí, a zahrnující pohotovostní a evakuační plán mise;

b)	zajistí, aby byl veškerý personál vyslaný mimo Unii pojištěn pro případ zvýšeného rizika, jak vyžaduje situace v oblasti mise;

c)	zajistí, aby všichni členové jeho týmu, kteří mají být vysláni mimo Unii, včetně najatého místního personálu, prošli před příjezdem nebo bezprostředně po příjezdu do oblasti mise náležitým bezpečnostním školením, a to na základě stupně rizika přiděleného oblasti mise ze strany ESVČ;

d)

zajistí, aby byla provedena veškerá schválená doporučení vydaná na základě pravidelných posouzení bezpečnosti, a předkládá Radě, vysokému představiteli a Komisi písemné zprávy o provádění těchto doporučení a o dalších bezpečnostních otázkách v rámci zpráv v polovině období a zpráv o provádění mandátu.

Článek 11

Podávání zpráv

Zvláštní zástupce EU pravidelně podává ústní a písemné zprávy vysokému představiteli a Politickému a bezpečnostnímu výboru. Zvláštní zástupce EU podává podle potřeby zprávy rovněž pracovním skupinám Rady. Pravidelné písemné zprávy jsou rozesílány prostřednictvím sítě COREU. Na doporučení vysokého představitele nebo Politického a bezpečnostního výboru zvláštní zástupce EU podává zprávy Radě pro zahraniční věci.

Článek 12

Koordinace

1.   Zvláštní zástupce EU podporuje celkovou politickou koordinaci Unie. Pomáhá zajišťovat, aby všechny nástroje Unie byly na místě uplatňovány soudržně v zájmu dosažení cílů politiky Unie. Činnosti zvláštního zástupce EU jsou koordinovány s činnostmi Komise a případně i s činnostmi dalších zvláštních zástupců EU působících v regionu. Zvláštní zástupce EU pravidelně informuje mise členských států a delegace Unie.

2.   Na místě jsou udržovány úzké vztahy s vedoucími delegací Unie v regionu a vedoucími misí členských států. Všichni se vynasnaží být zvláštnímu zástupci EU co nejvíce nápomocni při provádění mandátu. Zvláštní zástupce EU poskytuje vedoucímu mise EULEX KOSOVO vedení v otázkách místní politické situace, včetně politických hledisek otázek týkajících se výkonných pravomocí. Zvláštní zástupce EU a civilní velitel operace se podle potřeby navzájem konzultují.

3.   Zvláštní zástupce EU rovněž udržuje vztahy s příslušnými místními subjekty a dalšími mezinárodními a regionálními subjekty působícími na místě.

4.   Zvláštní zástupce EU společně s dalšími činiteli Unie působícími na místě zajistí šíření a sdílení informací mezi činiteli Unie na místě s cílem dosáhnout vysokého stupně společného situačního povědomí a hodnocení.

Článek 13

Přezkum

Provádění tohoto rozhodnutí a jeho soulad s jinými iniciativami Unie v oblasti podléhají pravidelnému přezkumu. Zvláštní zástupce EU předloží Radě, vysokému představiteli a Komisi do konce listopadu 2012 zprávu o pokroku a na konci svého mandátu souhrnnou zprávu o provádění mandátu zvláštního zástupce EU.

Článek 14

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

Použije se od 1. února 2012.

---

(1)  Ve smyslu rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 (1999).

(2)  Úř. věst. L 119, 7.5.2011, s. 12.

(3)  Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 17.

(4)  Rozhodnutí 2009/937/EU ze dne 1. prosince 2009, kterým se přijímá jednací řád Rady (Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 35).

---

26.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 23/9

---

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 24. ledna 2012,

kterým se mění rozhodnutí 2008/855/ES, pokud jde o odesílání určitého masa a masných výrobků z hospodářství v oblastech uvedených v části III přílohy uvedeného rozhodnutí do jiných členských států

(oznámeno pod číslem K(2012) 181)

(Text s významem pro EHP)

(2012/40/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (1), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (2), a zejména na čl. 10 odst. 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí Komise 2008/855/ES ze dne 3. listopadu 2008 o veterinárních opatřeních pro tlumení klasického moru prasat v některých členských státech (3) stanoví některá opatření použitelná pro tlumení klasického moru prasat v členských státech či jejich regionech stanovených v příloze uvedeného rozhodnutí.

(2)

V čl. 7 odst. 1 rozhodnutí 2008/855/ES se stanoví, že dotčené členské státy, na jejichž území se nacházejí oblasti uvedené v části III přílohy uvedeného rozhodnutí, musí zajistit, aby z těchto oblastí nebyly do jiných členských států odesílány žádné zásilky čerstvého vepřového masa z hospodářství nacházejících se v oblastech uvedených v části III zmíněné přílohy a masných polotovarů a výrobků z tohoto masa nebo s jeho obsahem.

(3)	Část III uvedené přílohy uvádí v současnosti celé území Rumunska.

(4)	Rumunsko poskytlo Komisi informace, z nichž vyplývá, že se situace týkající se klasického moru prasat v tomto členském státě od přijetí rozhodnutí 2008/855/ES výrazně zlepšila.

(5)

Rumunsko požádalo, aby bylo povoleno odesílání čerstvého vepřového masa a masných polotovarů a masných výrobků z čerstvého masa nebo s jeho obsahem z prasat chovaných v tomto členském státě do jiných členských států pod podmínkou, že je zajištěna bezpečnost těchto komodit prostřednictvím odděleného systému.

(6)

Takový systém by se skládal z hospodářství nebo z jedné či více epizootologických jednotek, které v zájmu zajištění odlišného nákazového statusu subpopulace prasat, která jsou v nich chována, pokud jde o klasický mor prasat, uplatňují společný systém řízení biologické bezpečnosti a mají zaveden určitý dodavatelský řetězec. Taková hospodářství nebo epizootologické jednotky se nacházejí v oblastech, u nichž jsou uplatňována opatření pro dozor, tlumení a biologickou bezpečnost.

(7)

Hospodářství náležející do odděleného systému a zařízení, která vyrábějí, skladují a zpracovávají čerstvé vepřové maso, masné polotovary a masné výrobky z tohoto masa nebo s jeho obsahem, by měla být v případě, že splňují doplňkové hygienické podmínky stanovené v rozhodnutí 2008/855/ES, schválena příslušným orgánem a měla by o nich být informována Komise.

(8)

Dále by k výrobě, skladování a zpracování takového masa, masných polotovarů a masných výrobků z tohoto masa nebo s jeho obsahem mělo docházet odděleně od ostatních výrobků z masa prasat nebo s jeho obsahem, jež byla chována v hospodářstvích nenáležejících do odděleného systému, která se nacházejí v oblastech uvedených v části III přílohy rozhodnutí 2008/855/ES.

(9)	Aby se zajistila bezpečnost masa, masných výrobků a masných polotovarů vyrobených v rámci odděleného systému, měl by příslušný orgán v hospodářstvích náležejících do takového systému vykonávat pravidelné kontroly.

(10)

Směrnice Rady 2001/89/ES ze dne 23. října 2001 o opatřeních Společenství pro tlumení klasického moru prasat (4) stanoví minimální opatření Unie pro tlumení klasického moru prasat. Uvedená směrnice stanoví, že jakmile je potvrzen primární případ klasického moru prasat u divokých prasat, musí příslušný orgán členského státu neprodleně nařídit řadu opatření vymezených v uvedené směrnici, aby omezil šíření nákazy.

(11)	Pravidelné kontroly vykonávané příslušným orgánem v hospodářstvích náležejících do odděleného systému by měly zejména ověřit účinné uplatňování takových opatření.

(12)

Rozhodnutí Komise 2002/106/ES ze dne 1. února 2002, kterým se schvaluje diagnostická příručka s diagnostickými postupy, metodami odběru vzorků a kritéria pro hodnocení laboratorních testů na potvrzení klasického moru prasat (5), určuje nejvhodnější metody odběru vzorků a kritéria pro hodnocení výsledků laboratorních testů pro správnou diagnózu této nákazy v různých situacích. Tyto postupy a kritéria by proto měly být použity při pravidelných kontrolách vykonávaných příslušným orgánem v hospodářstvích náležejících do odděleného systému.

(13)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (6), uvádí, že členské státy mají zajistit, aby úřední kontroly týkající se čerstvého masa probíhaly v souladu s přílohou I uvedeného nařízení. Uvedené nařízení rovněž stanoví, že označení zdravotní nezávadnosti lze použít, jestliže úřední kontroly nezjistily žádné nedostatky, které by mohly maso učinit nevhodným k lidské spotřebě. Proto by mělo být čerstvé maso vyrobené v rámci odděleného systému označeno označením zdravotní nezávadnosti, které je stanoveno v oddíle I kapitole III přílohy I nařízení (ES) č. 854/2004, aby mohlo být povoleno jeho odeslání do jiných členských států.

(14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (7), stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků nesmějí uvést na trh produkt živočišného původu, s nímž se manipuluje v zařízení, které podléhá schvalování podle uvedeného nařízení, pokud produkt není opatřen označením zdravotní nezávadnosti podle nařízení (ES) č. 854/2004, nebo, pokud uvedené nařízení nestanoví umístění označení zdravotní nezávadnosti, identifikačním označením umístěným v souladu s přílohou II nařízení (ES) č. 853/2004. Aby mohlo být povoleno jejich odeslání do jiných členských států, měly by být masné polotovary a masné výrobky obsahující vepřové maso vyrobené v rámci odděleného systému označeny identifikačním označením, které je stanoveno v příloze II oddíle I nařízení (ES) č. 853/2004.

(15)

Potravinový a veterinární úřad (FVO) provedl v Rumunsku v červenci 2011 audit. V souvislosti s uplatněním programu pro tlumení a sledování klasického moru prasat a odděleného systému, který Rumunsko navrhlo, bylo poukázáno na řadu závažných nedostatků. Zpráva však přesto dospěla k závěru, že uplatnění takového systému v uvedeném členském státě může být při zapracování několika menších změn účinné. Zpráva Potravinového a veterinárního úřadu uvedla konkrétní doporučení určená rumunským orgánům k nápravě těchto nedostatků. Rumunsko po auditu informovalo Komisi o tom, že nedostatky zjištěné při auditu byly napraveny v návaznosti na uplatnění akčního plánu, který je řeší. Komise tato nápravná opatření posoudila a považuje je za dostačující pro účinné fungování odděleného systému.

(16)

Program pro tlumení a sledování klasického moru prasat, který předložilo Rumunsko, byl dále schválen na období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 prováděcím rozhodnutím Komise 2011/807/EU ze dne 30. listopadu 2011, kterým se schvalují roční a víceleté programy a finanční příspěvek Unie na eradikaci, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz předložené členskými státy pro rok 2012 a následující roky (8). Rumunsko uplatnilo v rámci uvedeného programu a výše uvedeného akčního plánu s příznivými výsledky doplňková dozorová opatření týkající se klasického moru prasat.

(17)

Vzhledem k údajům, které jsou k dispozici, je vhodné povolit odesílání čerstvého vepřového masa a masných polotovarů a masných výrobků z tohoto masa nebo s jeho obsahem z prasat chovaných v Rumunsku do jiných členských států v souladu s ustanoveními tohoto rozhodnutí pod podmínkou, že je uplatňován oddělený systém navržený Rumunskem.

(18)	Rozhodnutí 2008/855/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(19)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Do rozhodnutí 2008/855/ES se vkládá nový článek 8c, který zní:

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

---

(1)  Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 13.

(2)  Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29.

(3)  Úř. věst. L 302, 13.11.2008, s. 19.

(4)  Úř. věst. L 316, 1.12.2001, s. 5.

(5)  Úř. věst. L 39, 9.2.2002, s. 71.

(6)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 206.

(7)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.

(8)  Úř. věst. L 322, 6.12.2011, s. 11.

---

26.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 23/12

---

ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 176/11/KOL

ze dne 1. června 2011

uzavřít formální vyšetřovací řízení ohledně financování fitness centra ve středisku volného času Kippermoen (Norsko)

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (dále jen „Kontrolní úřad“),

S OHLEDEM na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), a zejména na články 61 až 62 této dohody,

S OHLEDEM na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“), a zejména na článek 24 této dohody,

S OHLEDEM na protokol 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (dále jen „protokol 3“), a zejména na čl. 1 odst. 2 části I, čl. 4 odst. 4, článek 6 a čl. 7 odst. 3 části II,

POTÉ, co vyzval zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s uvedenými ustanoveními (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   SKUTEČNOSTI

1.   Postup

Dopisem ze dne 27. ledna 2009 (dokument č. 506341) oznámily norské orgány financování fitness centra ve středisku volného času Kippermoen (dále jen „středisko KLC“) podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3.

Na základě další korespondence Kontrolní úřad dopisem ze dne 16. prosince 2009 (dokument č. 538177) norské orgány informoval, že se s ohledem na financování fitness centra ve středisku KLC rozhodl zahájit řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3.

V dopise ze dne 23. února 2010 (dokument č. 547864) předložily norské orgány připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení.

Rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 537/09/KOL o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v dodatku EHP k Úřednímu věstníku Evropské unie  (2). Kontrolní úřad vyzval zúčastněné strany, aby podaly své připomínky.

Kontrolní úřad obdržel připomínky Norské asociace pro fitness (dále jen „NAF“) (Treningsforbundet) (3) a Evropské asociace pro zdraví a fitness (dále jen „EHFA“). Dne 2. listopadu 2010 se konalo setkání mezi Kontrolním úřadem a NAF. V dopisech ze dne 20. září 2010 (dokument č. 567099) a 9. listopadu 2010 (dokument č. 576711) postoupil Kontrolní úřad připomínky a informace ze setkání norským orgánům, které předložily připomínky dopisem ze dne 10. ledna 2011 (dokument č. 582713).

Norské orgány předložily další připomínky v dopisech ze dne 14. března 2011 (dokument č. 590193) a 22. března 2011 (dokument č. 591454) a e-mailem ze dne 28. března 2011 (dokument č. 592463).

2.   Středisko volného času Kippermoen (dále jen „středisko KLC“) a tamější fitness centrum

Jak je uvedeno v rozhodnutí č. 537/09/KOL, bylo středisko KLC založeno v 70. letech 20. století. Nachází s v obci Vefsn v kraji Nordland. Středisko je ve vlastnictví obce a nejedná se o zvláštní právní entitu.

Původně středisko KLC sestávalo z vnitřního plaveckého bazénu se soláriem, sportovní haly a jednoduše vybaveného fitness centra. Během let 1997–1999 a dále pak 2006–2007 byly středisko KLC a fitness centrum rozšířeny.

2.1   Financování střediska KLC a tamějšího fitness centra

Od svého založení v 70. letech je KLC financováno svými uživateli a z obecního rozpočtu. Uživatelé přispívají k financování prostřednictvím placeného přístupu do zařízení. Obec zcela kontroluje ceny, typy nabízených vstupů a rozdělování příjmů. Přestože byly ceny vstupenek v průběhu let upravovány, příspěvky od uživatelů nepokrývají všechny náklady na provoz KLC. Schodek je hrazen z rozpočtu obce v souladu s rozpočtovými rozhodnutími obecního zastupitelstva.

2.2   Nové informace předložené norskými orgány

2.2.1   Vybírání poplatků od uživatelů fitness centra

Ve svém rozhodnutí č. 537/09/KOL Kontrolní úřad poznamenal, že je středisko KLC už do svého založení v 70. letech financováno poplatky vybíranými od jeho uživatelů a z obecního rozpočtu (4). V souvislosti s formálním vyšetřovacím řízením norské orgány objasnily, že uživatelé platili pouze za přístup do některých zařízení střediska KLC (mimo jiné plaveckého bazénu), ale kdokoli mohl využívat fitness centra zdarma až do roku 1996, kdy obec začala od uživatelů vybírat poplatky (5).

2.2.2   Rozšiřování v letech 1997–1999

Ve svém rozhodnutí č. 537/09/KOL Kontrolní úřad poznamenal, že celé středisko KLC bylo v roce 1997 rozšířeno a toto rozšíření bylo hrazeno mimo jiné z půjčky ve výši 10 milionů NOK. Kontrolní úřad dosud neobdržel podrobné informace o půjčce a případně rozsahu, v jakém fitness centrum a středisko KLC měly z půjčky prospěch (6). Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány objasnily, že výše půjčky činila 5,8 milionu NOK namísto 10 milionů NOK, jak zmiňovalo rozhodnutí o zahájení řízení (7). Kromě toho norské orgány objasnily, že obec nezískala půjčku za účelem financování rozšíření fitness centra, ale s cílem vybudovat mimo jiné nový fotbalový stadion známý jako Mosjøhallen za celkové náklady 14 milionů NOK (8).

V letech 1997–1999 bylo fitness centrum rozšířeno a středisko KLC zakoupilo nové vybavení (posilovací stroje, rotopedy a další stroje pro fitness) za celkovou částku ve výši zhruba 870 000 NOK (cca 109 000 EUR) (9).

2.2.3   Rozšiřování v letech 2006–2007

Norské orgány dále předložily nové informace o rozšiřování střediska KLC, ke kterému došlo v letech 2006–2007.

V roce 2005 obec rozhodla rozšířit fitness centrum a vybudovala novou přístavbu ke stávajícím budovám střediska KLC. Záměrem bylo učinit fitness centrum příjemnější pro uživatele z hlediska přístupu. Obec kromě toho rozhodla během tohoto procesu zdokonalit stávající zařízení (10). Vzájemné propojení a zdokonalení stávajících budov se uskutečnilo s cílem dosáhnout standardu zařízení střediska KLC srovnatelného s jinými podobnými středisky (11).

V letech 2006–2007 byly středisko KLC a fitness centrum následně zdokonaleny a rozšířeny o novou přístavbu (Mellombygningen). Celkové náklady na rozšíření činily přibližně 14,2 milionu NOK. Byl vypracován plán na rozdělení nákladů, aby fitness centrum neslo svou poměrnou část těchto nákladů na rozšíření (přibližně 80 % (12)). Zbývající část (přibližně 20 %) měla být uhrazena z jiných zdrojů, neboť tyto náklady nebyly spojeny s fitness centrem, ale s jinými zařízeními střediska KLC. Ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení Kontrolní úřad poznamenal, že fitness centrum neneslo plnou část svého podílu v rámci nákladů na půjčku na rok 2008 v souladu s plánem na rozdělení nákladů. Norské orgány později objasnily, že fitness centrum v podstatě uhradilo celou půjčku v roce 2008, tím že alokovalo svůj roční zisk obci (13).

2.2.4   Absence financování od kraje Nordland

Na základě informací, jež byly v okamžiku rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení k dispozici, nemohl Kontrolní úřad vyloučit skutečnost, že fitness centrum ve středisku KLC neobdrželo finanční prostředky od kraje Nordland (14). Norské orgány byly proto požádány, aby v této záležitosti poskytly informace. Norské orgány objasnily, že fitness centrum ve středisku KLC nebylo financováno ze strany kraje Nordland (15).

3.   Důvody, které vedly k zahájení řízení

Kontrolní úřad zahájil formální vyšetřovací řízení, neboť měl pochybnosti o tom, zda financování fitness centra ve středisku KLC nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 Dohody o EHP. Kromě toho měl Kontrolní úřad pochybnosti o tom, zda by financování fitness centra, pokud by bylo hodnoceno jako státní podpora, mohlo být považováno za slučitelné s Dohodou o EHP na základě čl. 59 odst. 2 coby podpora službě obecného hospodářského zájmu, nebo eventuelně na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) coby podpora kulturním a regionálním činnostem.

Norské orgány oznámily financování fitness centra v lednu 2009 a neposkytly žádnou informaci pro odůvodnění předběžného závěru, že financování fitness centra, pokud by bylo považováno za státní podporu, představuje systém stávající podpory ve smyslu čl. 1 odst. 1 části I protokolu 3. Kontrolní úřad následně vzhledem ke svým pochybnostem zahájil formální vyšetřovací řízení v souladu s čl. 1 odst. 3 a 2.

4.   Připomínky třetích stran

Kontrolní úřad obdržel připomínky od dvou třetích stran: EHFA a NAF.

4.1   Připomínky Evropské asociace pro zdraví a fitness (dále jen „EHFA“)

EHFA je nezávislá a nezisková organizace zastupující zájmy evropského odvětví zdraví a fitness. Je toho názoru, že k fitness centrům by mělo být přistupováno rovnocenně bez ohledu na to, zda jsou v soukromém, nebo veřejném vlastnictví, a že veřejně vlastněným fitness centrům by neměly být poskytovány výhody, jež by byly v rozporu s článkem 59 Dohody o EHP.

4.2   Připomínky Norské asociace pro fitness (dále jen „NAF“)

NAF je norská organizace komerčních fitness center. NAF je toho názoru, že selektivní podpora ze státních prostředků fitness centrům na norském trhu představuje z obecného hlediska státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP vzhledem k tomu, že takové financování narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje vnitřní obchod EHP. Pro potvrzení výše zmíněného poskytla NAF Kontrolnímu úřadu obecné informace o norském trhu v oblasti fitness center (16).

Kromě toho NAF tvrdí, že státní podpora fitness centru ve veřejném vlastnictví nemůže být považována za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP jako kompenzace za veřejnou službu na základě čl. 59 odst. 2 nebo jako podpora kulturním a regionálním činnostem na základě čl. 61 odst. 3 písm. c), jestliže stejná podpora není za rovnocenných podmínek nabídnuta také fitness centrům v soukromém vlastnictví.

5.   Připomínky norských orgánů

Norské orgány se domnívají, že financování fitness centra ve středisku KLC nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a to z těchto důvodů: i) fitness centrum nezískává selektivní výhodu pocházející ze státních prostředků, ii) dotyčné centrum není podnikem a iii) financování fitness centra neovlivňuje obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP.

Navíc norské orgány tvrdí, že jakékoli obecní prostředky určené pro fitness centrum splňují požadavky nařízení de minimis  (17), a nepředstavují tedy státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

V případě, že by Kontrolní úřad měl shledat, že financování zahrnuje státní podporu, norské orgány považují takovou podporu za stávající podporu, neboť středisko KLC je financováno z obecního rozpočtu a prostřednictvím uživatelských poplatků již od doby před vstupem Dohody o EHP v platnost a tento způsob financování se od té doby nezměnil.

Nehledě na výše uvedené pokládají norské orgány každou potenciální podporu za slučitelnou s Dohodou o EHP na základě čl. 59 odst. 2 coby podporu službě obecného hospodářského zájmu nebo případně na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) coby podporu kulturním činnostem. A konečně norské orgány zastávají stanovisko, že financování rozšíření fitness centra v letech 2006–2007 představuje formu regionální podpory slučitelné na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) a s odkazem na Pokyny Kontrolního úřadu pro vnitrostátní regionální podporu (2007–2013) (18).

II.   POSOUZENÍ

1.   Financování od obce Vefsn

Norské orgány oznámily financování fitness centra Kontrolnímu úřadu v lednu 2009. V oznámení norské orgány nepřednesly žádné nové argumenty pro tvrzení, že financování fitness centra představuje stávající podporu, a to i přesto, že oznámení obsahovalo kopii soudního předvolání z řízení před norskými soudy, ve kterém žadatel do jisté míry argumentoval, že financování fitness centra představovalo novou podporu (19).

V rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení Kontrolní úřad poukazoval na skutečnost, že způsob financování fitness centra (hrazení celkového schodku střediska KLC z obecního rozpočtu a rozdělení příjmu z prodeje vstupenek) již fungoval předtím, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP a může se na tomto základě jevit jako stávající podpora ve smyslu čl. 1 písm. b) bodu i) části II protokolu 3 (20). Změny stávající podpory nicméně představují novou podporu v souladu s čl. 1 písm. c) téhož protokolu.

Ve svém rozhodnutí Kontrolní úřad uvedl, že neobdržel dostatečně specifické informace o dvou rozšířeních fitness centra a změnách v systému rozdělování přijmu z prodeje vstupenek, a poznamenal, že tyto skutečnosti mohly ze systému stávající podpory učinit podporu novou ve smyslu čl. 1 písm. c) téhož protokolu (21).

V souladu se zásadami stanovenými v judikatuře Soudního dvora (22) Kontrolní úřad přistupoval k opatřením v rámci pravidel pro novou pomoc.

Jakékoli posouzení provedené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v souvislosti s otázkou, zda možné opatření podpory představuje novou, či stávající podporu, má nevyhnutelně pouze předběžnou povahu. I když Kontrolní úřad na základě informací, jež byly v daném čase k dispozici, rozhodl zahájit formální vyšetřovací řízení na základě čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3, může stále v rozhodnutí, jež ukončuje toto řízení, shledat, že opatření, je-li do něj zahrnuta podpora, představuje ve skutečnosti stávající podporu (23). Jde-li o stávající podporu, musí Kontrolní úřad uplatnit řízení pro stávající podporu (24). Z toho důvodu by Kontrolní úřad v takovém případě musel formální vyšetřovací řízení ukončit a zahájit jiné řízení pro stávající podporu, které je stanoveno v článcích 17 až 19 části II protokolu 3 (25). Pouze v rámci tohoto druhého postupu by Kontrolní úřad posoudil, zda opatření představuje podporu, a pokud ano, zda je slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

Jak je vysvětleno výše v bodě 2 kapitoly I tohoto rozhodnutí, norské orgány předložily dodatečné věcné informace o financování a rozšířeních fitness centra ve středisku KLC.

Vzhledem k tomu, že fitness centrum nebylo financováno samostatně, není možné jeho financování posuzovat nezávisle na financování střediska KLC jako takového. Od svého založení v 70. letech 20. století je středisko KLC financováno svými uživateli a z obecního rozpočtu. Ačkoli obec zavedla uživatelské poplatky za přístup do fitness centra až v roce 1996, je takový poplatek požadován již od 70. let po uživatelích částí střediska KLC, zejména bazénu. Na tomto základě Kontrolní úřad poznamenává, že systém financování střediska KLC jako takového se nezměnil.

Rozšíření fitness centra v letech 1997 až 1999 bylo provedeno v menším měřítku, než bylo zřejmé na základě informace původně poskytnuté Kontrolnímu úřadu. Norské orgány během formálního vyšetřování vysvětlily, že obec si vzala půjčku na 5,8 milionu NOK (namísto 10 milionů NOK), která nebyla použita na obnovu fitness centra. Naproti tomu bylo v této době fitness centrum mírně rozšířeno a nově vybaveno, přičemž náklad na tuto operaci činil zhruba 870 000 NOK a byl financován z poplatků vybraných od uživatelů.

Rozšíření v letech 2006–2007 bylo co do rozsahu zásadnější, nicméně pouze zajistilo, že nabízené služby budou na stejné úrovni jako ve srovnatelných fitness centrech. V důsledku toho zůstává typ činnosti provozované ve fitness centru stejný před i po rozšíření a je pouze uzpůsoben vývoji v odvětví a poptávce uživatelů. Vzhledem k existenci fitness centra ve středisku KLC byla obec činná na trhu fitness center před vstupem Dohody o EHP v platnost i po něm a příležitostně rozšiřovala fitness studio, aby služba poskytovaná veřejnosti odpovídala očekáváním od fitness centra. Systém financování (uživatelské poplatky a rozdělování obecního rozpočtu) a sledovaný cíl (poskytování zařízení fitness centra veřejnosti) se nezměnily (26). Navíc tato rozšíření neumožnila obci vstoupit na nové trhy. V tomto ohledu se tento případ liší od rozhodnutí Komise o digitálním učebním plánu BBC (27). Tento případ se týkal změn učiněných ve stávajícím systému podpory britskému provozovateli veřejnoprávního vysílání, BBC. V tomto případě Komise došla k závěru, že změny učiněné v režimu stávající podpory zahrnují novou podporu, neboť provozovateli vysílání umožnily provozovat činnosti, jež postrádaly „těsné sepětí“ se stávajícím režimem, a umožnily BBC vstoupit na rozvinuté trhy, kde komerční hráči byli dosud velmi málo nebo nebyli zcela vůbec vystaveni konkurenci ze strany BBC (28).

Na základě výše řečeného Kontrolní úřad dochází k závěru, že financování fitness centra ve středisku volného času Kippermoen ze zdrojů obce Vefsn, pokud zahrnuje podporu, představuje systém stávající podpory. Pro stávající podporu je v čl. 1 odst. 1 části I protokolu 3 stanoven samostatný postup. Podle uvedeného ustanovení Kontrolní úřad ve spolupráci se státy ESVO průběžně zkoumá všechny režimy podpor, které v těchto státech existují. Navrhuje jim veškerá vhodná opatření, která si vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování Dohody o EHP.

2.   Financování od kraje Nordland

Jak je poznamenáno výše, norské orgány objasnily, že fitness centrum ve středisku KLC nikdy neobdrželo finanční prostředky od kraje Nordland. Z toho důvodu nedošlo k žádnému převodu státních prostředků z kraje Nordland, což je první ze čtyř kritérií, jež musí být všechna splněna, aby opatření mohlo být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Na základě informace nově poskytnuté norskými orgány Kontrolní úřad dochází k závěru, že fitness centrum ve středisku KLC v této souvislosti neobdrželo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP ve formě výhod pocházejících ze státních prostředků (kraj Nordland).

3.   Závěr

Podle nových informací od norských orgánů kraj Nordland neposkytl hospodářské výhody fitness centru ve středisku KLC v období, na něž se zaměřuje současné formální vyšetřovací řízení. Na tomto základě Kontrolní úřad dochází k závěru, že fitness centrum ve středisku KLC neobdrželo v příslušném období státní podporu pocházející od kraje Nordland.

Dále Kontrolní úřad došel k závěru, že v míře, v níž prostředky od obce Vefsn přispěly k financování fitness centra ve středisku KLC a tyto prostředky představují státní podporu, byla tato podpora poskytnuta v rámci systému stávající podpory. Na základě výše zmíněného hodnocení Kontrolní úřad rozhodl uzavřít formální vyšetřovací řízení a zahájí řízení pro přezkum stávající podpory, jak stanoví čl. 1 odst. 1 části I protokolu 3,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Formální vyšetřovací řízení ohledně financování fitness centra ve středisku volného času Kippermoen z prostředků kraje Nordland během období, jež bylo posuzováno, je bezpředmětné, a proto se uzavírá.

Článek 2

Formální vyšetřovací řízení ohledně financování fitness centra ve středisku volného času Kippermoen z prostředků obce Vefsn se uzavírá.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Norskému království.

Článek 4

Pouze anglické znění je závazné.

---

(1)  Úř. věst. C 184, 8.7.2010, s. 5 a dodatek EHP č. 35, 8.7.2010, s. 1.

(2)  Viz poznámka pod čarou 1.

(3)  Dříve Norská asociace fitness center (NAFC) (Norsk Treningssenterforbund).

(4)  Bod 2.2 kapitoly I rozhodnutí.

(5)  Viz e-mail od norských orgánů ze dne 28. března 2011 (dokument č. 592463).

(6)  Bod 2.2. kapitoly I a bod 1.3 kapitoly II rozhodnutí č. 537/09/KOL.

(7)  Viz dopis norských orgánů ze dne 23. února 2010 (dokument č. 547864), s. 6.

(8)  Tamtéž, s. 2, 6 a 8.

(9)  Tamtéž, s. 7–9.

(10)  Viz rozhodnutí 10/05 a 152/05 místního zastupitelstva obce Vefsn, příloha 2 dokumentu č. 547864.

(11)  Viz dopis norských orgánů ze dne 23. února 2010 (dokument č. 547864), s. 10.

(12)  Viz dopis norských orgánů ze dne 9. září 2009 (dokument č. 529846), s. 2–4.

(13)  Viz dopis norských orgánů ze dne 23. února 2010 (dokument č. 547864), s. 12.

(14)  Bod 1.1 kapitoly II rozhodnutí č. 537/09/KOL.

(15)  Viz dopis norských orgánů ze dne 23. února 2010 (dokument č. 547864), s. 19–20.

(16)  Viz dopis Kontrolního úřadu ze dne 9. listopadu 2010 (dokument č. 576711).

(17)  Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis (Úř. věst. L 379, 28.12.2006, s. 5) včleněné do bodu 1ea přílohy 15 Dohody o EHP.

(18)  Pokyny jsou k dispozici na adrese: http://www.eftasurv.int/?1=1&showLinkID=15125&1=1.

(19)  Viz dopis norských orgánů ze dne 27. ledna 2009 (dokument č. 506341), s. 40.

(20)  Podle čl. 1 písm. b) bod i) části II protokolu 3 se stávající podporou rozumí: „jakákoli podpora, která existovala předtím, než Dohoda o EHP vstoupila v platnost v příslušných státech EHP, což znamená režimy podpory a individuální podpory, které začaly být uskutečňovány před vstupem Dohody o EHP v platnost a jsou stále použitelné.“

(21)  Bod 1.3 kapitoly II rozhodnutí č. 537/09/KOL.

(22)  Věc C-400/99, Itálie v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. I-3657.

(23)  Tamtéž body 47 a 54–55.

(24)  Věc T-190/00 Regione Siciliana v. Komise, Sb. rozh. 2003, s. II-5015, bod 48.

(25)  Věc C-312/90, Španělsko v. Komise, Sb. rozh. 1992, s. I-4117, body 14 až 17, a věc C-47/91 Itálie v. Komise, Sb. rozh. 1992, s. I-4145, body 22 až 25.

(26)  Viz stanovisko AG Trabucchiho ve věci 51/74 Hulst, Recueil 1975, s. 79.

(27)  Věc č. 37/2003 (Spojené království), k dispozici na internetu: http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/comp-2003/n037-03.pdf

(28)  Tamtéž, bod 36.

---