(1)

Prostřednictvím různých článků zveřejněných v tisku na jaře roku 2009 byla Komise informována, že podnik Trèves byl příjemcem investice ve výši 55 milionů EUR poskytnuté Fondem pro modernizaci výrobců automobilových dílů (dále jen „FMEA“). Dopisy ze dne 5. května 2009, 11. června 2009, 10. července 2009 a 4. listopadu 2009 Komise požádala francouzské orgány o poskytnutí informací v této věci. Uvedené orgány odpověděly na tyto žádosti dopisy (nebo e-maily) ze dne 5. června 2009, 23. června 2009, 18. srpna 2009, 18. listopadu 2009 a 23. prosince 2009.

(2)

Kromě toho se dne 8. ledna 2010 na žádost francouzských orgánů uskutečnilo jednání v prostorách Komise. V návaznosti na toto jednání poskytly francouzské orgány e-mailem ze dne 15. ledna 2010 doplňující informace.

(3)

Dopisem ze dne 29. ledna 2010 oznámila Komise Francouzské republice své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) ve věci investice fondu FMEA a ve věci splátkového kalendáře dluhu na daních a sociálním pojištění (rovněž nazývaného „plán vyrovnání dluhu“), který podniku Trèves poskytly francouzské správní orgány. Francie sdělila své připomínky k zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 25. března 2010.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k předmětným opatřením.

(5)

Komise obdržela připomínky v této věci od následujících zúčastněných stran: Italské republiky, podniku Trèves, skupiny PSA Peugeot Citroën, skupiny Renault, konkurenta podniku Trèves, který si přeje zachovat anonymitu, a fondu FMEA (3). Komise předala tyto připomínky Francii a dala jí příležitost na ně reagovat; připomínky Francie obdržela dopisem ze dne 5. října 2010. Dne 18. listopadu 2010 proběhlo rovněž jednání s francouzskými orgány. Prostřednictvím e-mailů ze dne 21. prosince 2010 a 22. února 2011 byly pak Komisi předány doplňující informace.

(6)

Před vlastním popisem zkoumaných opatření, je třeba uvést informace o Strategickém investičním fondu (dále jen „FSI“), fondu FMEA, CDC Entreprises, správcovské společnosti fondu FMEA (bod II. 1), jakož i o podniku Trèves a o opatřeních, která byla vůči němu přijata (bod II. 2 níže). Dále budou uvedeny důvody, které vedly k zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve věci investice fondu FMEA a splátkového kalendáře dluhu na daních a sociálním pojištění (bod II. 3 níže).

(7)

Z důvodu hospodářské krize, která započala v roce 2008, vytvořila Francie na podporu svého hospodářství Strategický investiční fond (dále jen „FSI“). Brzy poté fond FSI vytvořil v partnerství se skupinou PSA Peugeot Citroën (dále jen „PSA“) a skupinou Renault (dále jen „Renault“) fond FMEA. Zatím co cílem fondu FSI je investovat do všech druhů podniků bez ohledu na hospodářské odvětví, fond FMEA investuje pouze do podniků výrobců automobilových dílů.

(8)

Strategický investiční fond, který disponuje finančními prostředky ve výši 20 miliard EUR, byl vytvořen francouzskou vládou v prosinci 2008 za účelem řešení kapitálových potřeb podniků považovaných za nositele růstu a konkurenceschopnosti francouzského hospodářství. Fond FSI podle jeho vedení investuje pouze do podniků, které vykazují dobré vyhlídky na růst a konkurenceschopnost z hlediska francouzského hospodářství.

(9)

Fond FSI je ze 49 % vlastněn francouzskou vládou a z 51 % společností Caisse des Dépôts et Consignation (dále jen „CDC“). CDC „a její dceřiné společnosti tvoří skupinu, která je ve vlastnictví státu a která slouží obecnému zájmu a hospodářskému rozvoji“ Francie (4) a její představitelé jsou jmenováni nařízením.

(10)

Představenstvo fondu FSI, kterému předsedá generální ředitel CDC, je složeno kromě svého předsedy ze šesti členů, z nichž jeden zastupuje CDC, dva zastupují stát (generální ředitel pro státní účast a generální ředitel společností) a tři zastupují zájmy podniků (ředitelé podniků SCOR, Essilor a Artemis).

(11)

Fond FMEA je podílovým fondem rizikového kapitálu, jehož posláním je podporovat rozvoj konkurenceschopných výrobců automobilových dílů, kteří svým zákazníkům mohou nabídnout kapacitu výzkumu a vývoje a posílené mezinárodní monitorování. Fond uskutečňuje investice do maximální výše 60 milionů EUR výhradně ve prospěch svých podílníků, a to buď samostatně, nebo společně s dalšími soukromými investory či jinými fondy.

(12)

Vytvoření fondu FMEA (dne 25. března 2009) bylo součástí plánu na podporu automobilového průmyslu oznámeného prezidentem Francouzské republiky dne 4. prosince 2008. Fond disponuje finančními prostředky ve výši 600 milionů EUR, které pocházejí z fondu FSI (200 milionů EUR), od společnosti PSA (200 milionů EUR) a od společnosti Renault (200 milionů EUR).

(13)

Správu fondu FMEA zajišťuje CDC Entreprises, dceřiná společnost CDC. Investiční rozhodnutí jsou tedy přijímána společností CDC Entreprises.

(14)

Přípravou podkladů pro uskutečnění investic správcovskou společnosti CDC Entreprises je pověřena výběrová komise a investiční výbor fondu FMEA. V obou výborech jsou rovnoměrně zastoupeni všichni tři investoři: PSA, Renault i FSI.

(15)

V souladu s organizačním řádem fondu FMEA musí správcovská společnost konzultovat výběrovou komisi ohledně strategické povahy všech investičních projektů. Její poradní stanoviska nejsou pro správcovskou společnost závazná. Jsou přijímána dvoutřetinovou většinou.

(16)

Investiční výbor musí být konzultován před uskutečněním každé investice nebo odprodeje kapitálu nebo v případě jakéhokoli odchylky od kritérií a pravidel investiční politiky. Při jednání o projektu investice nebo odprodeje kapitálu jsou jeho stanoviska přijímána dvoutřetinovou většinou a rovněž správní společnost nezavazují. Pokud však jeden ze tří investoři hlasuje proti, stanovisko výboru je považováno za záporné. V tomto případě je projekt investice nebo odprodeje kapitálu vrácen výběrové komisi.

(17)

CDC Entreprises je významným subjektem v oblasti soukromého vlastního kapitálu ve Francii. Je povinen dodržovat veškerá pravidla stanovená Úřadem pro finanční trhy (AMF) v oblasti správy investic, a to zejména pravidla týkající se nezávislosti při výběru investic a předcházení střetu zájmů. CDC Entreprises spravuje mezi jinými také investice fondu FSI do malých a středních podniků, které nejsou obchodovány na burze cenných papírů, a investice jménem společnosti CDC a jiných investorů.

(18)

CDC Entreprises je dceřinou společností ve stoprocentním vlastnictví společnosti CDC. Předseda představenstva a generální ředitel CDC Entreprises jsou jmenováni představenstvem společnosti, jehož členové jsou jmenováni společností CDC.

(19)

CDC Entreprises uzavřela s fondem FSI dohodu o podpoře a poradenství, v jejímž rámci spolupracuje specializovaný tým fondu FSI s CDC Entreprises na předběžném výběru investičních projektů (mj. studie proveditelnosti a hodnocení rizik, studie a podpora při provádění těchto investic) a sledování uskutečněných investic.

(20)

Vzhledem k organizaci a fungování výborů fondu FMEA má CDC Entreprises výhradní oprávnění zavazovat fond FMEA. Rozhodnutí výborů nejsou pro správcovskou společnost závazná (s výjimkou odchylek od kritérií a pravidel investiční politiky a řízení střetu zájmů, tedy případů, které nejsou v této věci relevantní). Francouzské orgány uvedly, že společnost CDC Entreprises dosud nikdy nepovažovala za nutné vyjádřit se nesouhlasně ke stanoviskům výborů v oblasti investic.

(21)

V grafu č. 1 níže je uveden přehled vzájemných vazeb mezi francouzským státem a společnostmi CDC, CDC Entreprises, FSI, FMEA, PSA a Renault.

Graf č. 1

Vzájemné vazby mezi francouzským státem a společnostmi CDC, CDC Entreprises, FSI, FMEA, PSA a Renault

Caisse des dépôts (CDC)

Francouzský stát

51 %

49 %

100 %

FSI

Renault PSA

20 miliard EUR

CDC Entreprises

1/3

1/3

1/3

Správa

FMEA

600 milionů EUR

Výrobci automobilových dílů jako Trèves

(22)

Podnik Trèves se specializuje v oboru součástí vnitřního vybavení automobilů. Před zahájením probíhajícího plánu restrukturalizace (plán restrukturalizace se týká 1 300 zaměstnanců) podnik Trèves zaměstnával přibližně 6 500 zaměstnanců. Podnik se zaměřuje na tři oblasti činnosti: zvuková zařízení (5), sedadla a součástky sedadel a textilie. Podnik sestával z 9 továren (dvě jsou nyní uzavřeny) a má pobočky ve 14 zemích (včetně Španělska, Spojeného království, Portugalska, Slovinska a České republiky). Podnik realizuje 40 % svého obratu ve Francii. Jeho hlavními zákazníky jsou Renault, Peugeot SA, Volkswagen, Nissan a Toyota.

(23)

Krátce před vypuknutím krize v roce 2008 začal podnik Trèves těžit z přínosu prvního plánu restrukturalizace zahájeného v roce 2005, jehož cílem bylo snížení počtu zaměstnanců a racionalizace výrobních kapacit. Po vypuknutí krize se podnik Trèves rozhodl změnit a prohloubit svůj plán restrukturalizace a zahájil jednání se svými věřiteli v rámci dohodovacího řízení (6).

(24)

Protokol o dohodě byl uzavřen dne 25. května 2009 mezi akcionářem podniku Trèves (holdingovou společností „Severt“, která je jediným akcionářem), společnostmi skupiny Trèves, věřiteli (tj. bankami) a fondem FMEA. Tento protokol je založen na provedení plánu restrukturalizace (tento plán je popsán v oddíle V.1.1.).

(25)

Prostředky na financování plánu restrukturalizace byly odhadnuty na [110–140] (*1) milionů EUR. Jednotlivé strany přijaly v tomto smyslu závazky, které jsou uvedeny v protokolu ze dne 25. května 2009.

(26)

Výrobci Peugeot a Renault se zavázali přispět na financování […] částkou 33,3 milionu EUR.

(27)

Skupina Trèves se zavázala, že vyvine veškeré úsilí k tomu, aby v průběhu roku 2009 vytvořila částku odpovídající [5–20] potřeb finančních prostředků, tj. [5–30] milionů EUR.

(28)

Banky poskytly nový bankovní úvěr ve výši [10-30] milionů EUR. Banky kromě toho poskytly konsolidační úvěr ve výši [30–60] milionů EUR, který byl určen na splacení stávajících krátkodobých úvěrů ve výši ([0–20] milionů) a dlouhodobých úvěrů ve výši ([30–40] milionů). Nový úvěr i konsolidační úvěr by měly být plně splaceny do […] 2014.

(29)

Fond FMEA poskytl podniku příspěvek ve výši 55 milionů EUR. Z této částky bylo [40-50] milionů EUR vloženo ve formě dluhových cenných papírů umožňujících přístup ke kapitálu (tj. dluhopisů převoditelných na akcie v upravitelném poměru) s pevným výnosem ve výši [> 8] %. Současně bylo [5–15] milionů EUR vloženo formou navýšení kapitálu (úpisem nových kmenových akcií), za něž fond FMEA získal podíl na základním jmění podniku Trèves ve výši [< 50] %.

(30)

Veřejní věřitelé schválili plán vyrovnání dluhu na daních a sociálním pojištění ve výši 18,4 milionu EUR […]. Tento plán spočívá v rozvržení splátek dluhu na daních a sociálním pojištění podniku Trèves, zahrnujících platby sankčních poplatků a úroků z prodlení.

(31)

Financování plánu restrukturalizace podniku Trèves se opírá o vklad nových finančních prostředků v celkové výši [100–120] milionů EUR (tato částka nezahrnuje konsolidační úvěr). Z této částky bylo 55 milionů EUR vloženo fondem FMEA. K tomu je třeba přičíst plán vyrovnání dluhu na daních a sociálním pojištění ve výši 18,4 milionu. Komise ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyjadřuje pochybnosti, pokud jde o kvalifikaci těchto dvou opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(32)

Pokud jde o investici fondu FMEA, Komise konstatuje, že různé skutečnosti, jak se zdá, naznačují, že tato investice pochází ze státních prostředků. Na první pohled se tato investice jeví jako investice poskytnutá ze státních prostředků a přičitatelná státu (7). Pochybnosti Komise vycházejí z informací o fungování fondu FSI, FMEA a CDC Entreprises popsaného výše.

(33)

Komise dále vyjádřila pochybnosti, zda tato investice splňuje kritérium soukromého investora v tržním hospodářství. Komise nemohla zejména s jistotou určit – a to jak vzhledem k situaci v automobilovém průmyslu, tak k situaci podniku, který měl určité finanční potíže (8) – zaprvé, zda předpoklady plánu restrukturalizace byly věrohodné, reálné a obezřetné, zadruhé, zda ocenění podniku Trèves před uskutečněním investice bylo obezřetné, a zatřetí, zda předpoklad vnitřního výnosového procenta (dále jen „IRR“) [> 12 %] (9) měl být považován za přiměřený riziku, které fond FMEA podstoupil.

(34)

Pokud jde o plán vyrovnání dluhu na daních a sociálním pojištění, Komise zvažuje, zda je chování francouzských správních orgánů srovnatelné s chováním soukromého věřitele ve stejných podmínkách, který usiluje o navrácení jemu dlužných částek. Komise neměla k dispozici všechny údaje k tomu, aby mohla dospět k závěru, že veřejní věřitelé byli ve smyslu protokolu o dohodě ze dne 25. května 2009 alespoň ve stejně výhodném postavení jako soukromí věřitelé podniku Trèves (tj. banky), které rovněž přistoupily na rozvržení svých pohledávek na splátky poskytnutím konsolidačního úvěru. Komise má proto pochybnosti, zda plán vyrovnání dluhu na daních a sociálním pojištění odpovídá zásadě soukromého věřitele v tržním hospodářství.

(35)

Pokud by obě výše uvedená opatření měla být kvalifikována jako státní podpora, Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení uvádí, že jejich slučitelnost by mohla být přezkoumána na základě pokynů Komise pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (10) (dále jen „pokyny“). Komise nicméně upozorňuje, že v této fázi nemůže s jistotou určit, zda jsou splněny všechny podmínky požadované těmito pokyny.

(36)

Skupina Trèves zaslala své připomínky Komisi dopisem ze dne 2. července 2010. Podle jejího názoru pravidla a podmínky investice fondu FMEA do skupiny Trèves a uplatnění splátkového kalendáře jejího dluhu na daních a sociálním pojištění nespadají do působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(37)

Skupina Trèves zaprvé uvádí, že tvrzení o přičitatelnosti podpory státu je neopodstatněné, neboť prostřednictvím fondu FMEA skupina Trèves volila partnerství se dvěma výrobci automobilů mezinárodních rozměrů, kteří představují [> 50] % jejího obratu. Zpochybňuje také názor Komise, že společnost využila státních prostředků, neboť jednak finanční prostředky fondu FMEA pocházejí dle jejího názoru od soukromých subjektů, a jednak účast dalších soukromých investorů (bank) na financování společnosti dokazuje, že společnost byla schopna si zajistit zdroje svého financování na trhu.

(38)

Zadruhé skupina Trèves kategoricky odmítá názor Komise na ekonomickou situaci společnosti Trèves v období let 2005 až 2008. Podle jejího názoru Komise směšuje všeobecnou krizi v automobilovém průmyslu v roce 2008 a jednotlivou situaci společnosti, jejíž obrat nepřetržitě a významně rostl v období od roku 1999 ([500–700] milionů EUR) do roku 2004 ([900–1 100] milionů EUR). Je pravda, že krize, která postihla automobilový průmysl v druhé polovině roku 2008, tento růst zbrzdila. Účelem plánů restrukturalizace z let 2005 a 2009 nebylo řešení finančních problémů, ale racionalizace výrobních kapacit společnosti za účelem oživení podniku v nepříznivém hospodářském prostředí, nikoliv za účelem zajištění jeho přežití, o čemž svědčí růst ukazatele EBITDA (11) podniku Trèves v letech 2005 až 2007 i zlepšení jeho hospodářských výsledků počínaje rokem 2009.

(39)

Kromě toho skupina Trèves zpochybňuje význam, který Komise přikládá prohlášení francouzského ministra průmyslu, že pokud by stát nezasáhl, podnik Trèves by se ocitl v konkurzu. Subjektivní politické prohlášení vyslovené za okolností zvýšeného sociálního napětí není případné pro posouzení skutečné hospodářské a finanční situace podniku.

(40)

Uvážlivý charakter investice fondu FMEA do společnosti Trèves je tedy jak z finančního, tak i průmyslového hlediska nepopiratelný. Společnost připomíná, že fond FMEA nebyl jediným investorem, ale že zájem projevilo několik dalších potenciálních investorů, a společně s fondem FMEA se na investici podíleli i soukromí partneři. Na rozdíl od pravděpodobného mínění Komise není žádný rozpor mezi finanční logikou a průmyslovou logikou investice fondu FMEA. Podle skupiny Trèves je v automobilovém průmyslu běžnou praxí, že výrobce drží podíl ve společnosti jednoho ze svých dodavatelů, aby s ním posílil průmyslové vazby a získal finanční zisk z jeho růstu.

(41)

Zatřetí skupina Trèves zdůrazňuje dodržování zásady uvážlivého investora v tržním hospodářství. Podmínky investice jsou totiž nejen velmi striktní, ale také výhodné pro fond FMEA. Společnost Trèves kromě toho v letech 2008–2009 měla významné konkurenční výhody, které jí byly schopny zajistit rychlý návrat k ziskovosti (zastoupení a růst v rozvíjejících se zemích, diverzifikace zákaznického portfolia výrobců, výrazné zaměření na výzkum a vývoj). S ohledem na tyto konkurenční výhody byl plán průmyslové a finanční restrukturalizace společnosti Trèves vypracován na základě obezřetných a přiměřených odhadů provedených na základě hloubkového auditu situace podniku. Konečně dobré hospodářské výsledky společnosti Trèves v letech 2009–2010 prokazují, že se jednalo o uváženou investici.

(42)

Skupina Trèves má rovněž za to, že pokud by investice fondu FMEA měla spadat do působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, tato podpora by byla slučitelná s pokyny, protože návrat k dlouhodobé životaschopnosti společnosti je zajištěn, restrukturalizace společnosti Trèves nijak nenarušuje hospodářskou soutěž a její součástí jsou již částečně prováděná kompenzační opatření ([…], snížení výrobních kapacit, snížení stavu zaměstnanců a konečně údajná účast státu na financování restrukturalizace společnosti Trèves je omezena na nezbytné minimum nákladů na restrukturalizaci).

(43)

Pokud jde o splátkový kalendář dluhu na daních a sociálním pojištění, skupina Trèves především soudí, že odpovídá zásadám soukromého věřitele v tržním hospodářství. A že Komise nemůže předpokládat, že případná kvalifikace opatření jako podpory by prakticky vylučovala možnost uváženého stanovení splátkového kalendáře finančními orgány. Splátkový kalendář však stanoví sankční poplatky a úroky z prodlení, vyšší úrokovou sazbu, než je zákonná úroková sazba, kterou by mohl požadovat soukromý věřitel, prvořadé hypotéky […] a veřejné orgány se na investici podílely současně se soukromými věřiteli.

(44)

Fond FMEA zaslal své připomínky Komisi dopisem ze dne 22. června 2010. Fond FMEA odmítá kvalifikaci své investice do společnosti Trèves jako státní podpory, a to v první řadě vzhledem ke své nezávislosti při výběru investic a vzhledem k postupu, který uplatnil k dosažení svých cílů.

(45)

Fond FMEA zdůrazňuje skutečnost, že své investice plánuje zcela nezávisle. Tato nezávislost vychází nejen z jeho postavení, ale i ze způsobu jeho řízení. Fond FMEA je jako podílový fond rizikového kapitálu řízen správcovskou společností, která se sama řídí pravidly správy investic jménem třetích osob. Nezávislé postavení správcovské společnosti při výběru investic, která jedná v souladu s majetkovými zájmy podílníků, přispívá k zajištění nezávislosti fondu FMEA ve fázi rozhodování o uskutečnění investice. Pokud jde o poradní výbory fondu FMEA, totiž výběrovou komisi a investiční výbor, k jejich stanovisku lze přihlédnout pouze se souhlasem jednoho z obou výrobců. Dosud se však správcovská společnost CDC Entreprises nikdy neodchýlila od stanoviska výborů. Z toho důvodu je vliv soukromých investorů, tedy společností Renault a Peugeot, rozhodující při výběru a vymezení investičních projektů.

(46)

Investice fondu FMEA do společnosti Trèves je mimo jiné příkladem investiční politiky fondu FMEA, která upřednostňuje firmy s vysokou kapacitou inovace a silným potenciálem růstu a ziskovosti v odvětví výrobců automobilových dílů. Společnost Trèves je předním evropským výrobcem automobilových dílů, o kterého měly zájem […] i jiné soukromé fondy. Výrazné zlepšení hospodářských výsledků společnosti od roku 2010 dokazuje, že plán restrukturalizace předložený podnikem Trèves byl reálný a přiměřený. Dočasné problémy společnosti v důsledku hospodářské a finanční krize také umožnily fondu FMEA sjednat investici za podmínek, které mu poskytují vysokou ochranu.

(47)

Fond FMEA se proto domnívá, že jeho investice nemůže být kvalifikována jako státní podpora.

(48)

Skupina Renault zaslala své připomínky Komisi dopisem ze dne 6. července 2010. Zpochybňuje především tvrzení Komise, že jeho kapitálová účast ve fondu FMEA je spojena s úvěrem, který mu stát poskytl v dubnu 2009. Společnost připomíná, že při vytvoření fondu dne 20. ledna 2009 (12) neměla žádné informace o možném budoucím státním úvěru poskytnutém výrobcům. Cílem úvěru, který byl podniku poskytnut v dubnu 2009 bylo financování jeho všeobecných potřeb vzhledem k poklesu na finančních trzích v průběhu čtvrtého čtvrtletí 2008 a prvního čtvrtletí roku 2009.

(49)

Kapitálová účast společnosti Renault ve fondu FMEA byla kromě toho odůvodněna ekonomickými, průmyslovými a finančními důvody: ze strategického a finančního hlediska bylo totiž pro společnost Renault nezbytné, aby trvale zabezpečila své zásobení prostřednictvím zdravých a konkurenceschopných dodavatelů a očekávala přitom návratnost své finanční investice. Fond FMEA umožňuje tímto způsobem společnosti Renault investovat do společností, které jsou pro toto průmyslové odvětví nepostradatelné, jako je společnost Trèves, která je stále klíčovým dodavatelem evropského automobilového průmyslu. Investice fondu FMEA proto sledují stejný přístup, jako je přístup společnosti Renault, která je sama uvážlivým investorem v tržním hospodářství.

(50)

Společnost Renault také bezvýhradně souhlasí s připomínkami fondu FMEA uvedenými v odpovědi na rozhodnutí o zahájení formálního řízení Komise, pokud jde o její úlohu v řízení fondu FMEA, způsobu fungování tohoto fondu, jeho nezávislosti a nezávislosti správcovské společnosti na veřejných orgánech.

(51)

Skupina PSA zaslala své připomínky Komisi dopisem ze dne 6. července 2010. Podle PSA je investice fondu FMEA do společnosti Trèves nejen výnosná, ale také odpovídá jeho ekonomickým a strategickým zájmům.

(52)

Kapitálová účast PSA ve fondu FMEA je v souladu se společným cílem výrobce i fondu investovat do strategických společností s vysokou kapacitou inovace schopných zajistit bezpečnost zásobování a optimálně upevňovat odvětví výrobců automobilových dílů. PSA je také přesvědčena, že investice fondu FMEA odpovídá jeho nárokům na výnosnost vzhledem k podstoupenému riziku.

(53)

Závěrem PSA zdůrazňuje, že neexistuje žádný podmíněný vztah mezi jejím rozhodnutím k účasti ve fondu FMEA a smlouvou o úvěru ve výši tří miliard EUR uzavřené mezi francouzským státem a výrobcem v březnu 2009.

(54)

Konkurent podniku Trèves, který si přeje zachovat anonymitu, zaslal své připomínky Komisi dopisem ze dne 23. června 2010. Tento konkurent souhlasí s názory Komise popsanými v rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 29. ledna 2010. Domnívá se totiž, že společnost Trèves měla ekonomické problémy ještě před začátkem hospodářské krize a nemůže být proto příjemcem opatření ve smyslu dočasného rámce Společenství. Krom toho bez ohledu na hospodářskou situaci podniku Trèves musí být státní podpory, jichž by mohl využívat, doprovázeny značnými kompenzačními opatřeními vzhledem k citlivým negativním dopadům na hospodářskou soutěž. Podpora, jejímž jediným účelem je uměle udržovat při životě podnik v odvětví, které má dlouhodobě nadbytečnou strukturální kapacitu, totiž není opodstatněná. Je přesvědčen, že společnost Trèves by měla být povinna omezit své zastoupení na trhu prodejem dceřiných společností nebo radikálním snížením své činnosti a na svoji restrukturalizaci přispět více ze svých vlastních prostředků.

(55)

Italské ministerstvo pro hospodářský rozvoj zaslalo své připomínky Komisi dopisem ze dne 15. června 2010. Souhlasí s „argumenty“ (13) Komise ve dvou základních ohledech: investice fondu FMEA představuje nepochybně státní podporu vzhledem k rozhodující účasti veřejných prostředků a tento druh podpory je určen k podpoře podniků, které měly obtíže ve smyslu pokynů ještě před druhým čtvrtletím roku 2008.

(56)

Francouzské orgány zaslaly své připomínky Komisi v návaznosti na zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 29. ledna 2010 dopisem ze dne 25. března 2010.

(57)

Podle těchto orgánů nespadají pravidla a podmínky investice fondu FMEA do společnosti Trèves do působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, neboť investice nebyla uskutečněna ze státních prostředků, ale převážně ze soukromých finančních prostředků, které nejsou přičitatelné státu. Dokonce i kdyby prostředky fondu FMEA byly považovány za státní prostředky či kdyby rozhodnutí o investici bylo přičitatelné státu, francouzské orgány se domnívají, že tato investice má všechny vlastnosti uvážené investice v tržním hospodářství. Kromě toho se rovněž domnívají, že rozvržení dluhu na daních a sociálním pojištění schválené veřejnými věřiteli splňuje kritéria soukromého věřitele, který usiluje o navrácení jemu dlužných částek.

(58)

Francouzské orgány tvrdí, že investice fondu FMEA v žádném případě nezahrnovala převod státních prostředků ve smyslu judikatury „Stardust marine“ (14). Prostředky fondu FMEA pocházejí, pokud jde o podíl výrobců PSA a Renault (2/3), čistě ze soukromých zdrojů, a pokud jde o podíl fondu FSI (1/3), ten sice pochází z veřejných zdrojů, které však nejsou pod stálou kontrolou státu. Fond FSI, který byl vytvořen podle vzoru soukromých investičních fondů, má formu akciové společnosti a soutěží s ostatními soukromými investičními fondy. Uskutečňuje dlouhodobé investice, jejichž cílem je ziskovost.

(59)

Kromě toho správcovská společnost fondu FMEA, CDC Entreprises, vzhledem ke svému postavení a pravidlům fungování nepodléhá veřejným orgánům. Vzhledem ke svému postavení je právně nezávislá na společnosti CDC a investuje výhradně ve prospěch svých podílníků, v konkurenci nebo společně se soukromými investory. CDC Entreprises tedy spravuje finanční prostředky fondu FMEA zcela nezávisle. Pokud jde o investici do podniku Trèves, řídila se doporučeními výběrové komise a investičního výboru fondu FMEA bez jakéhokoli zásahu státu. Francouzské orgány proto dospívají k závěru, že jednak investované prostředky nejsou státními prostředky, neboť nejsou trvale pod veřejnou kontrolou a tedy k dispozici vnitrostátním orgánům, a jednak, že rozhodnutí investovat není přičitatelné státu, protože CDC Entreprises jedná pouze ve výhradním zájmu podílníků fondu FMEA a zcela nezávisle.

(60)

Pokud jde o slučitelnost investice fondu FMEA se zásadou uvážlivého investora v tržním hospodářství, francouzské orgány připomínají, že investiční politika fondu FMEA se přednostně zaměřuje na projekty, které jsou výnosné a strategické pro automobilový průmysl, mají vysoký potenciál růstu a vysokou kapacitu inovace. V případě podniku Trèves byla investice uskutečněna na základě realistického a důkladně propracovaného podnikatelského plánu, který schválilo několik soukromých analytiků. Účast fondu FMEA na základním jmění společnosti Trèves a úpis dluhopisů převoditelných na akcie byl proveden současně s jinými soukromými investory za rovnocenných podmínek (investice „pari passu“). Podle francouzských orgánů tyto skutečnosti dostatečně prokazují, že investice odpovídá tržní praxi.

(61)

Pokud jde o uplatnění zásady soukromého věřitele v tržním hospodářství, francouzské orgány se domnívají, že splátkový kalendář dluhu na daních a sociálním pojištění, který byl podniku Trèves přiznán, odpovídá myšlence, na které je založeno uplatnění tohoto kritéria, a sice že veřejný věřitel podobně jako soukromý věřitel usiluje o navrácení částek, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích. Francouzské orgány v prvé řadě zdůrazňují, že skupině Trèves nebylo přiznáno žádné prominutí dluhu na daních nebo sociálním pojištění. Domnívají se, že oba základní předpoklady, které umožňují posoudit kritérium soukromého věřitele, a sice existence sankčních poplatků a úroků z prodlení i uplatněná úroková sazba, jsou v tomto případě dodrženy. Splátkový kalendář totiž stanoví úroky a sankční poplatky z prodlení, které byly stanoveny před uzavřením dohody o splátkovém kalendáři a zahrnuty do výpočtu měsíčních splátek podniku Trèves. Kromě toho v souladu s článkem 1153 občanského zákoníku, který stanoví, že v případě neexistence smluvního ujednání vede prodlení v platbě částky dlužené soukromému věřiteli k uložení povinnosti úhrady úroků z prodlení v zákonné výši. Výše zákonné úrokové sazby v roce 2009, ve kterém byl stanoven splátkový kalendář, byla 3,79 %. Roční úroková sazba za celkovou dobu trvání splátkového kalendáře je však zhruba [5–10] %. Na podporu tohoto tvrzení francouzské orgány uvádějí, že současně se splátkovým kalendářem daňových a sociálních závazků přistoupily na rozvržení svých vlastních pohledávek i věřitelské banky skupiny Trèves prostřednictvím konsolidačního úvěru. Soukromí věřitelé společnosti Trèves tedy také poskytli společnosti ulehčení platby, aby si zajistily splacení svých pohledávek.

(62)

Francouzské orgány především konstatují, že většina obdržených připomínek potvrzuje, že investice fondu FMEA do společnosti Trèves nemůže být kvalifikována jako státní podpora. Francouzské orgány proto neuvedou žádné další komentáře k těmto připomínkám.

(63)

Pokud však jde o připomínky ze strany italských orgánů a anonymní společnosti, která se představila jako konkurent podniku Trèves, francouzské úřady si přejí sdělit Komisi následující připomínky.

(64)

Francouzské orgány konstatují, že italské orgány se omezují na pouhé tvrzení, že investice fondu FMEA do společnosti Trèves musí být kvalifikována jako státní podpora vzhledem k „rozhodující roli“, kterou sehrály veřejné prostředky. Toto tvrzení není podepřeno žádným důkazem nebo odůvodněním.

(65)

Jak dále uvádějí francouzské orgány, konkurenční společnost podniku Trèves rovněž bez důkazu pro své tvrzení předpokládá existenci státní podpory, která je neslučitelná s pokyny a dočasným rámcem přijatým Komisí v prosinci 2008 v rámci hospodářské a finanční krize. Informace, o které se tato společnost opírá, jsou buď nepřesné nebo vytržené z kontextu, a proto jsou vykládány nesprávně a zaujatě.

(66)

Při posuzování vnitrostátního opatření musí Komise nejprve posoudit, zda toto opatření může být kvalifikováno jako státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Je-li opatření kvalifikováno jako státní podpora, Komise může poté posoudit, do jaké míry může být toto opatření považováno za slučitelné se společným trhem na základě výjimek ze zásady zákazu státních podpor, které připouští Smlouva o fungování EU. Pokud zkoumané opatření nepředstavuje státní podporu, posouzení slučitelnosti podpory je bezpředmětné.

(67)

Podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(68)

Toto ustanovení stanoví podmínky, za kterých může být vnitrostátní opatření kvalifikováno jako státní podpora. Jak uvedl Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 15. června 2006, těmito podmínkami jsou „financování tohoto opatření státem nebo ze státních prostředků, existence zvýhodnění podniku, selektivita uvedeného opatření, jakož i dopad posledně uvedeného na obchod mezi členskými státy a z toho vyplývající narušení hospodářské soutěže“ (15).

(69)

Tyto podmínky jsou kumulativní a musí tedy být všechny splněny, aby mohlo být státní opatření kvalifikováno jako státní podpora. Proto pokud Komise stanoví, že některá z těchto podmínek není splněna, může s jistotou prohlásit, že zkoumané opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(70)

Pokud jde o investici fondu FMEA do podniku Trèves ve výši 55 milionů EUR, je třeba nejdříve ověřit, zda je splněna podmínka zvýhodnění.

(71)

Podle ustálené judikatury (16) vklad finančních prostředků do společnosti nepředstavuje státní podporu v případě, že se tento vklad uskuteční za podmínek, které by byly přijatelné soukromého investora jednajícího v normálních tržních podmínkách („kritérium soukromého investora v tržním hospodářství“).

(72)

Pokud například fond FMEA prodá svůj podíl ve společnosti Trèves v průběhu roku 2012, pak bude roční vnitřní výnosové procento („IRR“) vypočtené fondem FMEA pro účely jeho investice [> 12 %]. Toto procento udává výnosnost celkové investice fondu FMEA před zdaněním, tedy jak přímého vkladu [5–15] milionů EUR, tak vkladu v podobě dluhových cenných papírů, které umožňují přístup ke kapitálu (dluhopisy převoditelné v upravitelném poměru na akcie) v celkové částce [40–50] milionů EUR.

(73)

Proto, aby bylo možné posoudit, zda je dodrženo kritérium soukromého investora v tržním hospodářství, Komise se musí vyjádřit k následujícím otázkám:

(74)

Komise doplní odpovědi na otázky b) a d) úvahami o struktuře investice fondu FMEA a o rozdělení přidané hodnoty.

(75)

Odpovědi na tyto otázky umožní Komisi určit, zda fond FMEA jednal za obdobných podmínek jako jsou podmínky, které by vyžadoval soukromý investor vzhledem k rizikovosti své investice vyplývající jak ze situace v automobilovém průmyslu v době investice, tak ze situace společnosti řešící určité finanční potíže.

(76)

Jak je uvedeno v bodě 23, krátce před vypuknutím finanční a hospodářské krize v roce 2008, začal podnik Trèves těžit z přínosu prvního plánu restrukturalizace zahájeného v roce 2005, jehož cílem bylo snížení počtu zaměstnanců a racionalizace výrobní kapacity (17). Když nastala krize, podnik Trèves se rozhodl změnit a prohloubit svůj plán restrukturalizace.

(77)

Na konci léta 2008 podnik Trèves tak dal nový podnět svému plánu restrukturalizace a na konci prosince 2008, tedy několik měsíců před uzavřením protokolu o dohodě ze dne 25. května 2009, bylo již možné konstatovat tyto výsledky:

(78)

Na začátku roku 2009 podnik Trèves vypracoval novou formálnější verzi plánu restrukturalizace, a to ve spolupráci s nezávislou poradenskou firmou […]. Tato firma potvrdila zejména objem potřeby finančních prostředků považovaný za nezbytný k financování plánu ([110–140] milionů EUR, viz body 25 a následující).

(79)

Zaprvé je třeba zdůraznit, že prognózy budoucích obratů uvedené v plánu restrukturalizace se jeví jako věrohodné a reálné. Tyto prognózy jsou totiž založeny na očekávaní značně sníženého objemu objednávek ze strany výrobců. Například očekávaný objem pro rok 2009 je o [15–25] % nižší než pro rok 2008. Tyto prognózy navíc odpovídají prognózám, které ve stejné době vypracovali analytici odvětví automobilového průmyslu (například společnost JD Power) ohledně očekávaného oživení tohoto odvětví a ohledně jeho uspořádání ve výhledu na rok 2011. Společnost Trèves tedy odhadla svůj budoucí obrat na základě obezřetného a pečlivého odhadu těchto objemů. Plán vychází z obezřetných odhadů, pokud jde o vývoj odvětví, a předpokládá úroveň činnosti v roce 2011 […] ve srovnání s prodejem v roce 2008.

(80)

Plán dále zavádí výrazné snížení nákladů. Tohoto snížení má být dosaženo mimo jiné zvyšováním účinnosti pracovní síly a úsporami provozních nákladů […] (18) […]. Snížení nákladů je také založeno na podstatném snížení stavu zaměstnanců (restrukturalizace se týká celkem 1 300 zaměstnanců).

(81)

Na základě těchto opatření plán restrukturalizace předpokládá:

(82)

Je třeba poznamenat, že fond FMEA předtím, než se rozhodl k investici, sám pověřil firmu […], aby v období od poloviny března do konce dubna 2009 provedla úplný audit situace společnosti Trèves (postupy hloubkové kontroly). Zaměstnanci fondu FMEA sami rovněž přezkoumali a schválili plán restrukturalizace.

(83)

Kromě toho se podnik Trèves v rámci své restrukturalizace zavazuje k prodeji své činnosti „[…]“ při zohlednění průmyslové a sociální rovnováhy související s touto transakcí a s cílem přispět ke konkurenceschopnosti průmyslového nástroje nového celku Trèves.

(84)

S ohledem na výše uvedené došla Komise k závěru, že plán restrukturalizace, na jehož základě provedl fond FMEA investici do společnosti Trèves, lze považovat za věrohodný a reálný.

(85)

Hodnota vlastního kapitálu podniku Trèves před investicí fondu FMEA byla stanovena na [15–40] milionů EUR. Na tomto základě získal fond FMEA [< 50] % kapitálu společnosti Trèves prostřednictvím navýšení kapitálu o [5–15] milionů EUR. Komise musí ověřit, zda tato ocenění bylo odpovídající a obezřetné vzhledem k situaci podniku v té době.

(86)

Existuje několik metod, jak provádět odhad hodnoty vlastního kapitálu podniku (19). Často používanou metodou je metoda násobku ukazatele EBITDA. Umožňuje odhadnout hodnotu vlastního kapitálu společnosti za rok X vynásobením ukazatele EBITDA za tento rok X číslem (násobkem), který je považován za odpovídající pro dané odvětví, přičemž od výsledku je odečten čistý dluh.

(87)

Další metodou je analýza diskontovaných peněžních toků („Discounted Cash Flow Analysis“). Nominální hodnota volných peněžních toků („Free Cash Flows“) podniku v příštích letech je diskontována průměrnými váženými náklady kapitálu („Weighted Average Cost of Capital“ - „WACC“), přičemž od získané hodnoty je odečten čistý dluh.

(88)

Třetí metodou je metoda násobku obratu. Umožňuje posoudit hodnotu vlastního kapitálu společnosti za rok X vynásobením obratu za tento rok X číslem (násobkem), který je považován za odpovídající pro dané odvětví, přičemž od výsledku se odečte čistý dluh.

(89)

Fond FMEA použil k ocenění podniku Trèves před uskutečněním investice metodu analýzy diskontovaných peněžních toků a metodu násobku obratu. Podnik Trèves totiž nevykázal na konci roku 2008 kladný EBITDA, a proto první zmíněnou metodu násobku ukazatele EBITDA nebylo možné použít.

(90)

Bylo však možné použít metodu analýzy diskontovaných peněžních toků, která umožňovala zohlednit výhledy na obnovení ziskovosti a zahrnout tak do ocenění očekávaný přínos zlepšení výkonnosti podniku. Z obezřetnosti a k potvrzení výsledků byla použita rovněž metoda násobku obratu.

(91)

Metodou analýzy diskontovaných peněžních toků podniku byly náklady na kapitál resp. WACC daného odvětví zahrnující riziko specifické pro toto odvětví odhadnuty na 12 %. Fond FMEA poté vypočítal obezřetnější WACC [> 12] %, do kterého zahrnul zvláštní dodatečné rizikové prémie související s velikostí podniku a nelikvidností investice. Nakonec použil WACC v hodnotě [> 12] %, aby tak zohlednil doplňkové riziko spojené s transformací (tj. restrukturalizací) společnosti. Dlouhodobá hodnota společnosti (tzv. konečná hodnota) byla vypočítána z výsledků za rok 2011. Fond FMEA tak stanovil hodnotu vlastního kapitálu skupiny Trèves na [15–40] milionů EUR.

(92)

Pokud jde o metodu násobku obratu, použitý násobek uplatněný na obrat ke konci roku 2008 byl [0–1]. Tento násobek odpovídá násobkům srovnatelných společností, které byly zjištěny na trhu v době transakce. Je třeba zdůraznit, že tyto násobky dosáhly na konci roku 2008 a na začátku roku 2009 historicky nejnižších úrovní v důsledku finanční a hospodářské krize, která silně poznamenala odvětví výroby automobilů a automobilových dílů (dlouhodobý průměr násobku obratu v odvětví výroby automobilů a automobilových dílů totiž činí 0,51). Při použití násobku [0–1] činí hodnota vlastního kapitálu podniku Trèves [15–40] milionů EUR.

(93)

Přesto, že je tedy násobek [0–1] třeba považovat za historicky nízký, fond FMEA použil hodnotu vycházející z tohoto násobku a nikoli hodnotu vycházející z dlouhodobého průměrného násobku nebo z násobku zprůměrovaného na více let. Fond FMEA stejně tak nepoužil ocenění, které vyplývá z analýzy diskontovaných peněžních toků. Z výše uvedeného vyplývá, že ocenění vlastního kapitálu podniku Trèves, které předcházelo investici fondu bylo přiměřené a obezřetné. Toto ocenění se totiž blíží spodní hranici rozpětí stanoveného metodou analýzy diskontovaných peněžních toků a burzovních násobků. Ocenění provedené za těchto okolností je příznivé pro soukromého investora, neboť potenciálně zlepšuje vyhlídky na přidanou hodnotu vzhledem k perspektivě návratu násobků ocenění na jejich historické průměrné hodnoty.

(94)

Navíc je třeba poznamenat, že investice fondu FMEA není omezena pouze na kapitálový vklad ve výši [5–15] milionů EUR, kterým fond získal [< 50]% podíl ve skupině Trèves. Fond FMEA také vložil [40–50] milionů EUR v podobě dluhových cenných papírů umožňujících přístup ke kapitálu (dluhopisů převoditelných na akcie) a poskytujících úrokový výnos [> 8] % ročně. Tato struktura je komplexní strukturou, kterou by u odvětví, jako je odvětví dodavatelů automobilového průmyslu, požadoval soukromý investor. Poskytnutí značného množství dluhopisů převoditelných na akcie v poměru, který se mění v závislosti na výkonu firmy, je jedním z nejúčinnějších mechanismů kontroly, které existují.

(95)

Mechanismus, který uplatnil fond FMEA, je následující. Dluhopisy převoditelné na akcie mohou být splaceny prostřednictvím nově vydaných akcií společnosti Trèves. Poměr bude určen v roce 2011 v závislosti na dosažení hrubého provozního zisku ve výši […] %. Bude-li této meze dosaženo, fond FMEA obdrží […] % vlastního kapitálu splacením dluhopisů. Pokud této hranice dosaženo nebude, fond FMEA se stane držitelem […] % vlastního kapitálu. V zájmu vedení společnosti Trèves tedy je, aby zajistilo dosažení tohoto hrubého provozního zisku […]. Zájmy finančního investora i manažerů–akcionářů jsou tak těsně spojeny v zájmu co nejvyšší výsledné hodnoty společnosti.

(96)

Přístup, který obvykle volí soukromý investor, spočívá v posouzení vnitřního výnosového procenta, který plánovaný investiční projekt poskytuje. Za účelem výpočtu ročního IRR investice do podniku je nutné stanovit hodnotu vlastního kapitálu tohoto podniku v době, kdy se výnosnost očekává.

(97)

Jak již bylo uvedeno v bodech 85 až 87, existuje několik metod, jak provádět odhad hodnoty podniku. K ocenění hodnoty podniku v roce 2012, tj. v roce, ve kterém by fond FMEA mohl prodat svou kapitálovou účast (20), fond FMEA použil metodu násobku ukazatele EBITDA. Tato metoda je v tomto průmyslovém odvětví často používána ke stanovení podmínek vystoupení investora rizikového kapitálu nebo kvazi-kapitálu. Navíc při výpočtu očekávané výnosnosti na základě ukazatele EBITDA vychází fond FMEA z přiměřeného měřítka zotavení podniku, ke kterému má dojít v době mezi jeho investicí (25. května 2009) a koncem roku 2011. Kromě toho, tím, že vychází z předpokládaného EBITDA pro rok 2011 a nikoliv z vyššího EBITDA pro rok 2012, volí fond FMEA obezřetný přístup, který spočívá v ověření, že oživení podniku proběhne uspokojivě v poměrně krátké době (o něco více než dva roky).

(98)

Proto je v tomto případě procento IRR vypočítané fondem FMEA založeno na třech předpokladech uvedených v plánu restrukturalizace. Zaprvé, skupina Trèves by měla dosáhnout EBITDA na konci roku 2011 ve výši [50–80] milionů EUR. Zadruhé, hodnota podniku Trèves na konci roku 2011 je stanovena na základě násobku EBITDA ve výši [1–6]. Zatřetí, čistý dluh je odhadnut na [50–150] milionů EUR na konci roku 2011. Komise tedy musí stanovit, zda tyto tři předpoklady mohly být v době, kdy byla investice uskutečněna fondem FMEA, považovány za věrohodné a reálné.

(99)

Zaprvé, pokud jde o hodnotu ukazatele EBITDA v roce 2011, je třeba zdůraznit, že tato prognóza je založena na provedení plánu restrukturalizace. Jak je vysvětleno v bodech 76 a následujících, tento plán lze považovat za věrohodný a reálný. Je třeba připomenout, že snížení nákladů má být dosaženo především zvyšováním účinnosti pracovní síly a úsporami provozních nákladů, a to zejména díky […]. Snížení nákladů je také založeno na podstatném snížení stavu zaměstnanců (restrukturalizace se týká na celkem 1 300 zaměstnanců).

(100)

Zadruhé, násobek ukazatele EBITDA ([1–6]) použitý ke stanovení hodnoty společnosti odpovídá dlouhodobému průměrnému násobku odvětví vypočtenému pro období 2000–2009 ([1–6]), který byl z obezřetnosti snížen o typickou odchylku vzhledem k probíhající transformaci společnosti. Tento násobek je mírně vyšší než je násobek v odvětví v době investice (zhruba 4,2). Vycházet z hodnoty [1–6] pro ocenění na konci roku 2011 se však jeví jako dostatečně obezřetné, vzhledem k očekávanému růstu tohoto koeficientu, který se ostatně začal znatelně projevovat již v době investice ([1–6] v prosinci 2008 oproti [1–6] v květnu 2009). Tento násobek se zdá také velmi obezřetný s ohledem na dlouhodobé prognózy v tomto odvětví, které udávají násobky v rozmezí [1–6] až [1–6].

(101)

Zatřetí, prognózy vypracované v dubnu 2009 udávají zlepšení čistého dluhu, který měl být snížen z [100–200] milionů EUR na konci roku 2008 na [100–200] milionů EUR na konci roku 2010 (v předchozím období se zvýšil z [100–200] milionů EUR na konci roku 2005 na [100–200] milionů EUR na konci roku 2008). Vzhledem k výši předpokládaného agregovaného ukazatele EBITDA za období 2009–2011, absenci podstatných dodatečných nákladů spojených s hmotnými a nehmotnými investicemi a absenci dodatečných rezerv na náklady související s restrukturalizací se prognóza poklesu snížení o [0–30] milionů EUR zdá být obezřetná.

(102)

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat závěr, že výpočet ukazatele IRR v době investice je založen na přiměřených předpokladech.

(103)

Pokud jde o otázku, zda je cílové IRR [> 12 %] přijatelné s ohledem na riziko, které investice představuje, jsou připomínky Komise následující.

(104)

Nejprve je třeba připomenout, že výpočet provedený na základě údajů popsaných v bodech odůvodnění 97 až 100 ve skutečnosti vede k IRR [> 15 %]. Z bezpečnostních důvodů a z obezřetnosti nicméně fond FMEA uplatnil na očekávaný zisk EBITDA v roce 2011 srážku ve výši […] %. V důsledku toho IRR [> 12 %] použité pro účely této analýzy je IRR, které vyplývá z pesimistického scénáře vývoje společnosti. Jak již bylo uvedeno, ze základního scénáře vyplývá IRR ve výši [> 15 %], zatímco z optimistického scénáře (překročení ukazatele EBITDA o […] %) vyplývá IRR ve výši okolo [> 20 %].

(105)

Nyní je třeba poznamenat, že vzhledem k nelikvidní povaze transakce není pro posouzení přiměřenosti předpokládaného IRR možné odkazovat na burzovní ceny srovnatelných transakcí (např. podřízených úvěrů) v době, kdy byla investice fondu FMEA uskutečněna. Některé skutečnosti popsané níže však umožňují posoudit „minimální“ IRR [> 12 %], které použil fond FMEA v květnu 2009.

(106)

Je třeba si v prvé řadě povšimnout toho, že výnosnost investic v odvětví dodavatelů automobilového průmyslu je často nízká. V průběhu pěti let, které předcházely krizi druhé poloviny roku 2008, činilo průměrné IRR 8,5 % (21). Profesionální investoři však často investovali do tohoto odvětví, neboť si byli vědomi potenciálního zisku spojeného s nízkým oceněním podniků v tomto odvětví (ve srovnání s ostatními odvětvími). V roce 2006 tak investoři, kteří investovali v době propadu trhu v roce 2003, zaznamenali výjimečné hodnoty IRR (více než 20 % ročně po dobu tří let).

(107)

K překonání konstatovaných průměrných výnosů musí mít tedy profesionální investor důkladnou znalost trhu, což je případ fondu FMEA, a zvolit takovou strukturu kapitálové účasti, která mu umožní optimalizovat výnosnost jeho investice, což je také případ investice fondu FMEA (viz úvahy o struktuře investice v bodech 94 a 95, jakož i o rozdělení přidané hodnoty v bodech 110 a 111).

(108)

Francouzské orgány se dále odvolávají na studii Francouzského sdružení kapitálových investorů (Association Francaise des Investisseurs en Capital, dále jen „AFIC“), které sleduje výkonnost odvětví soukromého vlastního kapitálu ve Francii. Tato studie vychází z údajů poskytnutých více než 120 subjekty spravujícími více než 500 investičních fondů. Práce sdružení AFIC uvádějí čistou výkonnost „růstového kapitálu“ mezi 14,1 % z konce roku 2007 a 10,8 % z konce roku 2008 (nejbližší datum od investice fondu FMEA). Růstový kapitál je podoblast odvětví soukromého vlastního kapitálu, která odpovídá investiční politice fondu FMEA (menšinová kapitálová účast a poskytnutí nových finančních prostředků). Při zohlednění nákladů na odměny správcovské společnosti, které jsou odhadnuty na nejvýše […], se cílové IRR, kterého je třeba dosáhnout, aby byla vykázána „tržní“ výkonnost, pohybuje v rozmezí od 12 do 15 %.

(109)

Měřítka, která byla dostupná v době investice, dále umožňují určit vážený průměr nákladů na kapitál („WACC“) stanovený podle modelu CAPM (22) a přizpůsobený odvětví francouzského automobilového průmyslu při zahrnutí zvláštních doplňkových rizikových prémií spojených s velikostí podniku Trèves a nelikvidnosti investice. S ohledem na tyto doplňující faktory související s rizikovou prémií lze odpovídající WACC odhadnout na [> 12] % v době investice, přičemž fond FMEA jej zvýšil na [> 12] % (viz bod 91). Je však třeba připomenout, že WACC je minimální procento výnosnosti požadované investory, kteří podniku poskytují finanční prostředky (akcionáři a věřitelé) na financování investičních projektů. WACC vypočtený pro podnik Trèves je proto významným ukazatelem, pokud jde o přijatelnost „minimálního“ IRR [> 12 %] (23).

(110)

Dále je třeba zdůraznit, že přidaná hodnota podniku Trèves nebude rozdělena mezi fond FMEA a původního akcionáře poměrně k jejich podílu na základním jmění podniku Trèves. Dohoda mezi akcionáři totiž stanoví, že v případě vystoupení investora v roce […] bude prvních […] milionů EUR hodnoty podniku přiděleno v plné výši fondu FMEA (první tranše). Dále pak výnos z prodeje v rozmezí částky […] milionů EUR a částky rovnající se výši investice FMEA kapitálově zhodnocené […] % za rok bude rozdělen mezi fond FMEA ([…] %) a původní akcionáře ([…] %) (druhá tranše). Z výnosu z prodeje, který přesáhne tuto hranici, obdrží fond FMEA […] % a původní akcionáři […] %.

(111)

Tato dohoda o rozdělení přidané hodnoty ochraňuje fond FMEA. Fond FMEA tak totiž získává významnou záruku, že IRR [> 12 %] jeho investice bude rychle dosaženo (toto procento odpovídá výše uvedenému WACC podniku Trèves). Tato dohoda výrazně podněcuje původní akcionáře a vedení společnosti k dosažení resp. překonání cílů plánu restrukturalizace, který by měl zajistit fondu FMEA IRR ve výši [> 12 %], [> 15 %] nebo [> 20 %] v závislosti na scénáři.

(112)

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že předpokládané IRR [> 12 %] bylo přiměřené v době investice a přijatelné vzhledem k riziku, které tato investice představuje.

(113)

Na základě analýzy plánu restrukturalizace podniku Trèves, jeho ocenění před uskutečněním investice fondu FMEA, struktury této investice, předpokladů, na kterých je založeno IRR [> 12 %], přiměřenosti hodnoty tohoto IRR, a to zejména s ohledem na dohodu mezi akcionáři o rozdělení přidané hodnoty, je třeba konstatovat, že fond FMEA jednal za obdobných podmínek jako jsou podmínky, které by vyžadoval soukromý investor vzhledem k rizikovosti své investice vyplývající jak ze situace v automobilovém průmyslu v době investice, tak ze situace společnosti řešící určité finanční potíže. Jinými slovy, investice fondu FMEA ve výši 55 milionů EUR splňuje kritérium soukromého investora v tržním hospodářství. Investice tedy nezvýhodňuje podnik Trèves.

(114)

Společnosti Trèves byl francouzskými správními orgány přiznán splátkový kalendář dluhu na daních a sociálním pojištění v celkové výši 18,4 milionu EUR. S ohledem na toto opatření Komise nejprve přezkoumá kritérium zvýhodnění.

(115)

V souladu s rozhodovací praxí Komise a judikaturou nepředstavuje stanovení splátkového kalendáře dluhu veřejným věřitelem státní podporu, pokud je jeho chování srovnatelné s chováním soukromého věřitele, který „usiluje o navrácení jemu dlužných částek a který za tímto účelem uzavírá s dlužníkem dohody, podle kterých je pro nahromaděné dluhy stanoven splátkový kalendář nebo jsou jejich platby rozvrženy za účelem usnadnění jejich splácení“ (24).

(116)

Stanovení splátkového kalendáře dluhu představuje pro veřejné věřitele společnosti Trèves lepší řešení než nucené vymáhání. V případě nuceného vymáhání by totiž veřejní věřitelé získali vzhledem k celkovému zadlužení podniku pouze část svých nepřednostních pohledávek. Naopak stanovením splátkového kalendáře byly vytvořeny prvořadé hypotéky […] (článek […] protokolu o dohodě ze dne 25. května 2009) za účelem zajištění těchto dluhů na daních a sociálním pojištění. Tato aktiva jsou uvedena v příloze č. 7 protokolu. Ke dni 31. prosince 2008 činila jejich čistá účetní hodnota [25–35] milionů EUR. Částka zajištění poskytnutých ve prospěch veřejných věřitelů tedy pokrývá více než 140 % výše jejich pohledávky, která je složena z jistiny (18,4 milionu EUR), sankčních poplatků a úroků z prodlení (viz bod 117).

(117)

Veřejným věřitelům podniku Trèves jsou také vypláceny úroky. Částka 18,4 milionu EUR byla totiž navýšena o sankční poplatky z prodlení ve výši [1–2] milionů EUR a o úroky z prodlení ve výši [1–2] milionů EUR, přičemž vše má být splaceno v období od […] do […] v měsíčních splátkách ve výši […] EUR. Součet sankčních poplatků a úroků z prodlení činí [2–4] milionů EUR, tj. [10–20] % z jistiny, což představuje při váženém průměru doby trvání splátkového kalendáře roční úrok ve výši [0–10] %. Tato sazba byla od počátku vyšší než sazby přiznané finančními institucemi u úvěrů poskytnutých podniku Trèves v rámci protokolu o dohodě ze dne 25. května 2009, a to jak u nového úvěru, tak u konsolidačního úvěru (25).

(118)

K tomu je třeba poznamenat, že k závazku veřejných věřitelů došlo současně s významným závazkem bank (konsolidační úvěr [30–60] milionů a nový úvěr [10–30] milionů EUR). Kromě toho protokol o dohodě výslovně uvádí, že zajištění poskytnutá bankám jsou nepřednostní […], což znamená, že tito věřitelé nemohou uplatňovat žádné zajištění, dokud nebudou plně uspokojeni přednostní veřejní věřitelé.

(119)

Skupině Trèves nebylo navíc přiznáno žádné prominutí dluhu na daních nebo na sociálním pojištění.

(120)

Francouzské orgány dále potvrdily, že současný splátkový kalendář nepředstavoval žádné prodloužení nebo změnu předchozího splátkového kalendáře.

(121)

Z výše uvedeného proto vyplývá, že splátkový kalendář dluhu na daních a sociálním pojištění byl podniku Trèves poskytnut francouzskými správními orgány na základě předpokladů považovaných za věrohodné, z nichž vychází plán restrukturalizace (viz oddíl V) a za podmínek přijatelných pro soukromého věřitele v tržním hospodářství jednajícího za stejných podmínek.

(122)

Ze skutečností uvedených v oddíle V.1. vyplývá, že investice fondu FMEA ve výši 55 milionů EUR ani splátkový kalendář dluhu na daních a sociálním pojištění ve výši 18,4 milionu EUR skupinu Trèves nezvýhodňuje. Tato opatření tudíž nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(123)

Po důkladném přezkumu těchto opatření Komise konstatuje, že tato opatření nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

(1)

Na základě stížnosti zaslala Komise dne 15. listopadu 2002 portugalským orgánům žádost o informace ohledně zavedení parafiskálního poplatku podle legislativního nařízení č. 197/2002 ze dne 25. září 2002 (1) (dále jen „legislativní nařízení z roku 2002“) za účelem financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů z porážky přežvýkavců a drůbeže. Portugalské orgány odpověděly dopisem ze dne 20. ledna 2003.

(2)

Dotyčný mechanizmus byl zapsán do registru neoznámených podpor pod čísly NN 41 A-B/03, protože z poskytnutých informací vyplývá, že začal být prováděn bez předchozího souhlasu Komise.

(3)

Dopisy ze dne 16. a 30. dubna 2003 si útvary Komise o předmětném režimu vyžádaly od portugalských orgánů nové informace. Portugalské orgány měly na odpověď lhůtu čtyř týdnů.

(4)

Dopisy ze dne 5. května a 6. června 2003, které byly zaevidovány dne 5. května a 10. června 2003, požádalo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii jménem portugalských orgánů o prodloužení lhůty na poskytnutí všech požadovaných informací vzhledem k době nutné k jejich shromáždění.

(5)

Dopisem ze dne 25. července 2003 souhlasily útvary Komise s prodloužením lhůty o čtyři týdny.

(6)

Jelikož útvary Komise nedostaly ve čtyřtýdenní lhůtě stanovené ve výše uvedeném dopisu žádnou odpověď, zaslaly portugalským orgánům upomínku dopisem ze dne 19. prosince 2003, v němž uvedly, že v případě, že zmíněné orgány nebudou reagovat, vyhrazují si možnost navrhnout Komisi zaslání příkazu k poskytnutí informací podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2) (jenž se stal článkem 108 SFEU).

(7)

Dopisem ze dne 5. února 2004, který byl zaevidován ve stejný den, sdělilo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii Komisi odpověď portugalských orgánů na dopisy útvarů Komise ze dne 16. a 30. dubna 2003.

(8)

Dopisem ze dne 11. listopadu 2004 si útvary Komise o předmětném režimu vyžádaly od portugalských orgánů nové informace. Portugalské orgány měly na odpověď lhůtu čtyř týdnů.

(9)

Dopisem ze dne 30. prosince 2004, který byl zaevidován dne 5. ledna 2005, požádalo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii jménem portugalských orgánů o prodloužení lhůty na poskytnutí všech požadovaných informací vzhledem k době nutné k jejich shromáždění.

(10)

Dopisem ze dne 17. ledna 2005 souhlasily útvary Komise podruhé s požadovaným prodloužením lhůty.

(11)

Jelikož útvary Komise neobdržely na své otázky ve stanovené nové lhůtě žádnou odpověď, zaslaly portugalským orgánům dopisem ze dne 12. dubna 2005 novou upomínku a opět je upozornily na skutečnost, že v případě nedodržení stanovené čtyřtýdenní lhůty na zaslání odpovědi si vyhrazují možnost navrhnout Komisi zaslání příkazu k poskytnutí informací na základě čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 659/1999.

(12)

Výše uvedená lhůta na odpověď uplynula v květnu 2005. Jelikož Komise do uplynutí výše zmíněné lhůty neobdržela žádnou odpověď, nařídila rozhodnutím ze dne 21. února 2006 (3) Portugalsku, aby jí sdělilo veškeré informace, o které požádala, s tím, že pokud neobdrží od portugalských orgánů odpověď, vyhrazuje si právo zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (viz odstavec 80 příkazu k poskytnutí informací).

(13)

Jelikož Komisi nebyla poskytnuta žádná z požadovaných informací, rozhodla se dne 28. ledna 2009 zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (4). Komise vyzvala ostatní členské státy a zúčastněné třetí strany k podání připomínek k dotčeným podporám.

(14)

Jelikož Komise neobdržela ve stanovené lhůtě od Portugalska žádné komentáře, zaslala mu dopisem ze dne 18. března 2009 upomínku. Portugalsko zaslalo Komisi své komentáře dne 14. dubna 2009 a poskytlo také kopii legislativních nařízení č. 393-B/98 a 244/2003. Další komentáře přišly dne 15. června 2009 od společnosti ETSA (Empresa de Transformação de Subprodutos Animais, SA).

(15)

Dne 1. července 2009 předala Komise Portugalsku komentáře společnosti ETSA. Portugalsko v tomto ohledu nezaslalo Komisi žádné připomínky.

(16)

Na základě komentářů předložených společností ETSA požádaly útvary Komise dopisem ze dne 19. února 2010 portugalské orgány o další upřesnění. Portugalské orgány odpověděly dopisem ze dne 27. dubna 2010.

(17)

Dopisem ze dne 1. února 2011 požádaly útvary Komise portugalské orgány o upřesnění a reakci na otázky, jež útvary Komise položily již v předchozí době a na něž portugalské orgány neodpověděly vyčerpávajícím způsobem.

(18)

Dopisem ze dne 24. února 2011 požádaly portugalské orgány o prodloužení stanovené lhůty na odpověď o 30 dnů.

(19)

Dopisem ze dne 28. února 2011 souhlasily útvary Komise s prodloužením lhůty na odpověď o 30 dnů. Portugalské orgány odpověděly na otázky položené útvary Komise dopisem ze dne 1. dubna 2011.

(20)

Dopisem ze dne 20. června 2011 informovaly útvary Komise portugalské orgány, že Komisi navrhnou přijetí podmíněného kladného rozhodnutí, a vysvětlily uplatněné podmínky.

(21)

Podle informací portugalských orgánů bylo v Portugalsku v období od 1. ledna do 14. října 1998 zjištěno 66 případů bovinní spongiformní encefalopatie (dále jen „BSE“). V důsledku této rizikové situace pro veřejné zdraví a zdraví zvířat přijala Komise rozhodnutí č. 98/653/ES ze dne 18. listopadu 1998 o určitých naléhavých opatřeních nutných z důvodu výskytu bovinní spongiformní encefalopatie v Portugalsku (5) a nařídila naléhavá opatření nutná z důvodu případů BSE, které se vyskytly v Portugalsku, přičemž zejména zakázala vývoz některých zvířat a vedlejších produktů ze zvířat z portugalského území do jiných členských států.

(22)

Kvůli zmírnění důsledků opatření přijatých v rámci boje proti bovinní spongiformní encefalopatii (BSE) nesl portugalský stát od roku 1999 veškeré náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže. Legislativním nařízením č. 393-B/98 ze dne 4. prosince 1998 (6) (dále jen „legislativní nařízení z roku 1998“) portugalský stát skutečně převzal odpovědnost a náklady za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů.

(23)

Legislativní nařízení z roku 1998 počítalo ve svém čl. 4 odst. 3 s možností zavést pro jatka určitou daň za účelem financování neškodného odstranění některých materiálů. Podle informací obdržených od portugalských orgánů nebyla tato daň jatkám udělena.

(24)

Portugalské orgány vysvětlily, že na odpovídající zpracování zbytků neměly dostatečná zvláštní zařízení, a že se proto musely obrátit na soukromé poskytovatele služeb, aby zajistili tyto služby, které již svou povahou spadají do rámce odpovědnosti státu.

(25)

Portugalské orgány vysvětlily, že tento úkol veřejného zájmu byl svěřen soukromému sektoru při dodržení ustanovení stanovených legislativním nařízením č. 197/99 ze dne 8. června 1999 (7), který představuje vnitrostátní nástroj provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997, kterou se mění směrnice 82/50/EHS, 93/36/EHS a 93/37/EHS, které koordinují postupy při zadávání veřejných zakázek na služby, dodávky a stavební práce (8). Soukromé podniky pověřené provedením dotčených služeb byly vybrány se zřetelem na jejich schopnost a technické možnosti zajistit řádné provedení svěřeného úkolu veřejného zájmu a na naléhavost, se kterou bylo nutno reagovat na nutnost zpracovat tyto produkty účinným, rychlým a bezpečným způsobem. Portugalské orgány předložily příklad smlouvy o poskytování služeb platné v období od 1. září 2004 do 31. prosince 2004.

(26)

Podle informací portugalských orgánů byly parametry sloužící jako základ pro výpočet vyrovnání za služby předem stanoveny společným nařízením č. 96/99 ze dne 25. ledna 1999 (9). Uvedené nařízení bylo pravidelně ověřováno a změněno společným nařízením č. 324/2001 (10) ze dne 6. dubna 2001 a společným nařízením č. 124/2002 ze dne 19. února 2002 (11).

(27)

Rozhodnutím 2000/766/ES (12) zakázala Rada používání vedlejších produktů ze zvířat téměř všech druhů v krmivu pro zvířata a nařídila jejich zničení ve všech členských státech, a to včetně Portugalska.

(28)

Portugalské orgány vysvětlily, že následkem tohoto rozhodnutí se zvýšilo množství zbytků dotčených tímto postupem, a tudíž i náklady spojené s touto činností.

(29)

Rozhodnutím 2001/376/ES (13) rozhodla Komise o zachování platnosti přijatého rozhodnutí 98/653/ES pro Portugalsko.

(30)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (14), stanoví zvláštní pravidla pro sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu, která platí pro různé kategorie vedlejších produktů.

(31)

Portugalské orgány upřesnily, že se kvůli dodržení svých závazků v těchto souvislostech rozhodly přenést náklady na dotčenou činnost na hospodářské subjekty tohoto odvětví, a to za přísného dodržení zásady „znečišťovatel platí“ a aniž by ztratily ze zřetele starost o ochranu veřejného zdraví, jehož zaručení je zásadní a spadá do jejich odpovědnosti. Přijaly proto režim stanovený legislativním nařízením č. 197/2002 ze dne 25. září 2002.

(32)

Od října 2002, kdy vstoupilo v platnost legislativní nařízení č. 197/2002, jsou náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže financovány příjmy z parafiskálního poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(33)

Dopisem ze dne 20. ledna 2003 portugalské orgány uvedly, že následující hospodářské subjekty jsou od placení poplatku osvobozeny:

(34)

Pokud jde o přesné určení příjmů z výběru poplatků, portugalské orgány prohlásily, že byly přidělovány výlučně na financování činností spojených se sběrem, přepravou, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších produktů z masa savců a drůbeže, a to včetně ZRM.

(35)

V příloze 1 legislativního nařízení z roku 2002 je níže uvedená výše poplatku stanovena úměrně váze a v závislosti na dotčeném druhu:

(36)

Pokud jde o financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění zvláštních rizikových materiálů, stanoví čl. 2 odst. 2 legislativního nařízení č. 197/2002 pevný poplatek ve výši 0,30 EUR/kg/ZRM uplatňovaný pouze a výlučně na jatka.

(37)

Všechny poplatky jsou hrazeny dané veřejné organizaci mechanizmem přenesení daňové povinnosti. Jedná se o Státní zemědělský intervenční a záruční ústav (INGA). Poplatky vybrané od hospodářských subjektů představovaly příjmy INGA a byly mu hrazeny přímo.

(38)

Jak je uvedeno v odstavcích 32 a 33 tohoto rozhodnutí, článek 4 legislativního nařízení z roku 2002 upřesňuje, že jatka mají také možnost se mezi sebou zorganizovat, a to buď tak, že si pro sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů přímo najmou služby třetí strany, nebo tuto činnost budou provádět sama, a to vždy při dodržení platných právních ustanovení a s výjimkou ZRM. V případě, že jatka provádějí sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vytvořených ve svých vlastních prostorách, s výjimkou ZRM, stanoví příloha 2 legislativního nařízení z roku 2002 poplatky k uhrazení následovně:

(39)

Pokud jatka provádějí sběr, zpracování a neškodné odstranění všech vedlejších produktů vytvořených jak ve svých vlastních prostorách, tak v bourárnách, a to s výjimkou ZRM, jsou od placení tohoto poplatku zcela osvobozena.

(40)

V souladu s článkem 5 legislativního nařízení č. 197/2002 je INGA subjektem příslušným pro kontrolu plateb poplatků, které provádějí jatka, a za tímto účelem vede aktualizované záznamy o množství jatečně upravených těl a jejich hmotnosti. V pravomoci INGA je rovněž kontrola placení dlužných poplatků v případě dovozu a přijetí produktů z Evropské unie, zatímco hospodářským subjektům a příjemcům přísluší vedení aktualizovaných záznamů o provedených operacích.

(41)

Pokud se jatka rozhodnou pro posledně uvedenou možnost, musí předem předložit INGA své projekty k posouzení a podřídit se jakékoliv případné kontrole, o které by rozhodl příslušný orgán.

(42)

Portugalské orgány ujistily, že výše poplatku se omezuje pouze na to, aby zmíněné podniky nesly náklady na tyto činnosti, a že tato služba bude poskytována pouze podnikům vytvářejícím vedlejší produkty, jejichž neškodné odstranění je povinné.

(43)

Pokud jde o soulad mezi příjmy z poplatku a náklady na služby, které financují, portugalské orgány prohlásily, že poplatky stanovené v přílohách I a II legislativního nařízení z roku 2002 a poplatek stanovený v čl. 2 odst. 2 ohledně ZRM byly vypočteny na základě skutečných nákladů na služby, které je nutno poskytovat, a při zohlednění povahy vedlejších produktů vytvořených každým živočišným druhem a skutečnosti, zda jsou tyto vedlejší produkty dotčeny či ne.

(44)

Podle portugalských orgánů toto financování ve všech ohledech představuje vyrovnání poskytované uživateli za dodání veřejné služby veřejného zájmu. Částky hrazené hospodářskými subjekty povinnými k dani jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaným veřejné službě a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu. Na podporu těchto tvrzení portugalské orgány dodaly podklady s číselnými údaji za období od roku 1999 do roku 2005, které dokládají náklady na služby, a pro rok 2003 podklad s číselnými údaji, které se týkají příjmů z poplatku za různé druhy vytvořených vedlejších produktů, a to bez rozlišení jak dovezených, tak vnitrostátních.

(45)

Pokud jde o otázku, zda mohou dovezené produkty skutečně využívat systém stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, portugalské orgány ujišťují, že poplatky uplatňované v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ na jatka, na dovoz a na obchod uvnitř Společenství s nevykostěným masem odrážejí náklady spojené se zpracováním všech vedlejších produktů vytvářených v řetězci až ke konečnému spotřebiteli.

(46)

Dovoz nevykostěného masa znamená pro portugalské orgány existenci vedlejších produktů, a využívá tedy služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění, což zdůvodňuje uplatňování dotyčných poplatků.

(47)

Portugalské orgány mají za to, že financovaná opatření spadají do veřejného zájmu, neboť se v důsledku krize BSE ukázalo, že odstranění jatečních veterinárních konfiskátů má být úkolem veřejné služby státu z důvodu jeho významu pro ochranu zdraví lidí a zvířat a ochranu životního prostředí.

(48)

Systém vytvořený legislativním nařízením z roku 2002 byl zrušen legislativním nařízením č. 244/2003 ze dne 7. října 2003 (15) (dále jen „legislativní nařízení z roku 2003“), jež vstoupilo v platnost dne 22. října 2003. Toto nařízení vytváří obecný režim a přechodný režim pro vedlejší produkty živočišného původu nevhodné pro lidskou spotřebu.

(49)

Obecný režim stanoví, že jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec mají v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 z vlastního podnětu nebo najmutím třetí strany podporovat sběr, přepravu, skladování, manipulaci, zpracování a neškodné odstranění materiálů kategorií 1, 2 a 3 vytvořených v konkrétní jednotce pomocí provádění plánu předloženého k předchozímu schválení GŘ pro veterinární záležitosti (GŘ V).

(50)

Jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec musí vypracovat plán neškodného odstranění nebo využití materiálů kategorie 3, který musí být schválen GŘ pro veterinární záležitosti do 90 dnů ode dne vstupu legislativního nařízení z roku 2003 v platnost nebo ode dne zahájení činnosti. Pokud jde o kategorii 3, zajišťuje podle legislativního nařízení z roku 2002 až do schválení plánů GŘ pro veterinární záležitosti sběr, přepravu, zpracování, dočasné uskladnění a neškodné odstranění vedlejších produktů INGA. Až do schválení plánu pro materiály kategorie 3 musí majitelé jatek, bouráren, inkubačních středisek a podniků vyrábějících výrobky z vajec hradit poplatky stanovené v příloze 1 legislativního nařízení z roku 2002, s výjimkou organizací, pro něž platí alternativní režim stanovený tímto nařízením a jež musí platit poplatky stanovené v příloze 2 legislativního nařízení z roku 2002.

(51)

V rámci přechodného režimu zajišťuje INGA nadále také tyto služby pro materiály kategorií 1 a 2.

(52)

U materiálů kategorií 1 a 2 musí jatka a bourárny předložit plán neškodného odstranění nebo využití do 30 dnů od uplynutí platnosti přechodného režimu v listopadu 2005. Do schválení plánu musí platit 0,35 EUR za 1 kg materiálu kategorie 1 nebo 2. Subjekty povinné k poplatku jsou naopak osvobozeny od jeho placení, jakmile je plán neškodného odstranění nebo využití schválen.

(53)

Jakmile jatka a bourárny předloží GŘ V plán s uvedením činností nutných k odstranění materiálů kategorií 1 a 2, přebírají odpovědnost za náklady spojené s těmito činnostmi a podléhají kontrolám prováděným příslušným orgánem. Podle čl. 3 odst. 4 legislativního nařízení z roku 2003 režim končí dva roky po vstupu v platnost tohoto legislativního nařízení.

(54)

Platnost přechodného režimu legislativního nařízení č. 244/2003 uplynula v listopadu roku 2005. V dopise ze dne 1. dubna 2011 portugalské orgány uvedly, že od ukončení platnosti přechodného režimu legislativního nařízení č. 244/2003 nesou náklady na likvidaci vedlejších produktů jatek a bouráren hospodářské subjekty, a to prostřednictvím zhodnocení zbytků přeměněných na biologická paliva a vývozu mouček.

(55)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila následující pochyby ohledně existence podpory, a její případné slučitelnosti, ve prospěch podniků poskytujících služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčných materiálů, jatek a bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa, hospodářských subjektů uvnitř Společenství a chovatelů.

(56)

Komise zejména zopakovala otázky položené v prvním příkazu k poskytnutí informací. Pokud jde o podporu ve prospěch podniků poskytujících služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčných materiálů, vyjádřila Komise pochyby ohledně povahy služby veřejného zájmu, již portugalské orgány chtěly přiřknout dotyčným činnostem, a to zejména s ohledem na rozsudek ve věci Altmark (16). Pokud jde o podporu ve prospěch jatek, bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářských subjektů odvětví uvnitř Společenství, vyjádřila Komise pochyby ohledně skutečnosti, že příspěvek hrazený odvětvím v podobě poplatku odpovídá skutečným hospodářským nákladům na poskytování služby sběru, a požádala v tomto ohledu o číselné informace. Pokud jde potom o podporu ve prospěch chovatelů, vyjádřila Komise pochyby ohledně zvýhodnění, která by jim zavedený systém mohl poskytovat vzhledem k tomu, že dotčenému poplatku nepodléhali.

(57)

Komise poté předběžně přezkoumala slučitelnost dotyčných opatření s hlavními pokyny platnými od roku 1998 a ve fázi rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že nemá k dispozici dostatečné informace, aby mohla dospět k závěru o slučitelnosti dotyčných opatření.

(58)

Ve svých připomínkách Portugalsko nejprve připomnělo zvláštnost situace, ve které se kvůli BSE portugalský stát během roku 1998 ocitl. Zmínilo zejména rozhodnutí Komise 98/653/ES, které zakázalo vývoz určitých produktů, k nimž patřily masokostní moučky jako takové nebo obsažené v jiných produktech, z portugalského území do ostatních členských států nebo do třetích zemí. V těchto souvislostech Portugalsko zavedlo plán dozoru, kontroly a vymýcení BSE, který byl schválen stálým veterinárním výborem Komise. Dne 18. dubna 2001 rozhodla Komise o zachování embarga ohledně Portugalska. Embargo bylo zrušeno až v roce 2004 nařízením (ES) č. 1993/2004 (17).

(59)

Portugalsko proto zdůrazňuje skutečnost, že v období od roku 1998 do roku 2004 byla všechna opatření přijata s cílem čelit naléhavé situaci, jež představovala ohrožení veřejného zdraví. Portugalské správní orgány se proto snažily umožnit okamžité zavedení opatření až do doby, kdy se hospodářské subjekty dokáží zorganizovat, aby tyto úkoly mohly plnit samy, a to pod kontrolou státu. Portugalsko se domnívá, že ochrana veřejného zdraví představuje právní zájem převyšující všechny ostatní, což zdůvodňuje odchýlení se od pravidel v oblasti státních podpor.

(60)

Podle Portugalska přijetí rozhodnutí 98/653/ES a následná prodloužení jeho platnosti zabránila tomu, aby opatření přijatá portugalským státem na řešení krize BSE vedla k narušení trhu, a překážela tak obchodu mezi členskými státy. Portugalsko uvádí, že nedocházelo k obchodním výměnám, protože existovalo embargo na vývoz výše uvedených produktů, což znamená, že k narušení hospodářské soutěže nemohlo dojít.

(61)

Portugalsko zejména uvádí, že v roce 1998 nebyla poskytnuta žádná podpora, a dokládá to skutečností, že legislativní nařízení č. 393-B/98 vstoupilo v platnost až dne 4. prosince 1998. Odpovědnost za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů převzal portugalský stát až v tomto okamžiku, a to výjimečně a přechodně.

(62)

Vstupem v platnost legislativního nařízení z roku 1998 převzal portugalský stát náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších produktů, a to až do vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002. Portugalsko v tomto ohledu uvádí, že převzetí nákladů na tato opatření portugalským státem je nutno považovat za krátkodobé, protože režim byl následně změněn a byl zaveden poplatek jako prostředek k převedení financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže, a to včetně zvláštních rizikových materiálů (ZRM), na odvětví.

(63)

Pokud jde o náklady na zmíněná opatření, Portugalsko uvádí, že parametry, které sloužily jako základ pro výpočet vyrovnání, byly předem stanoveny výnosem zveřejněným v úředním věstníku. Portugalské orgány uvedly tři nařízení (18). Uvedená nařízení stanoví cenu služeb (sběr, přeprava, zpracování a balení do velkých pytlů „big bags“ za kilogram produktu). Byly zohledněny výdaje spojené s těmito činnostmi, které mají jednotky zpracování vedlejších produktů živočišného původu, jež nejsou součástí jatek. Zohledněny byly rovněž běžné výdaje, jako jsou náklady na energie, pohonné hmoty, odměny, pojištění atd. Tyto parametry jsou stejné pro všechny poskytovatele služeb. Portugalské orgány uvedly, že se zisk pohyboval od 30 do 39,5 %, což podle nich představuje vyvážené ziskové rozpětí nebo dokonce nižší, než je průměr při výkonu hospodářských činností. Portugalské orgány přiložily simulace uplatňování parametrů, které vedly ke stanovení cen v nařízeních.

(64)

Portugalský stát se na závěr domnívá, že poskytnuté podpory lze prohlásit za slučitelné při uplatnění odchylky od zásady „znečišťovatel platí“, protože tyto podpory odpovídaly nákladům na poskytnuté služby a protože pokyny platné v oné době (pokyny Společenství týkající se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek (19)) umožňovaly, vzhledem k jejich krátkodobé povaze, podpory až do výše 100 % skutečných nákladů.

(65)

Od října roku 2002 představuje právní základ úhrady nákladů legislativní nařízení z roku 2002. Portugalské orgány se domnívají, že tyto poplatky zohlednily hodnotu odměn za činnosti, které měly provádět jednotky zpracování vedlejších produktů. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že krize nadále pokračovala, se portugalské orgány domnívaly, že zásah státu v úloze prostředníka byl stále oprávněný.

(66)

Při simulacích prováděných v oné době byly zohledněny celkové náklady společností a také přiměřený zisk. Portugalské orgány předložily cvičení provedené na základě výdajů a nákladů za rok 2003, jež podle nich prokazuje vyváženost mezi příjmy a náklady ve spojení s fungováním nově zavedeného právního režimu a kterým se stanoví poplatky za účelem financování služeb.

(67)

Portugalské orgány rovněž prohlásily, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných a drůbežích produktů nepochází z daní vybíraných od jatek a dovozců nevykostěných hovězích a vepřových jatečně upravených těl, půlek a jiných kusů. Upřesnily, že vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 2 odst. 1 legislativního nařízení č. 197/2002 je nutno vykládat ve spojení s ustanoveními přílohy 1, jež jsou zde uvedena, má se za prokázané, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění masných vedlejších produktů prováděly tři kategorie hospodářských subjektů: zařízení na porážku skotu, prasat, ovcí, koz, drůbeže a jiných zvířat, dovozci hovězích a vepřových jatečně upravených těl, půlek a jiných kusů a hospodářské subjekty uvnitř Společenství věnující se stejným produktům. V příloze 1 byl proto uveden sloupec s částkami požadovanými od zařízení na porážku drůbeže, která nepodporovala sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vytvářených během porážky drůbeže, a to vzhledem ke skutečnosti, že většina dovážených jatečně upravených drůbežích těl nevytváří vedlejší produkty.

(68)

Portugalské orgány také prohlásily, že rozdíl mezi dvěma poplatky stanovenými v příloze 2 legislativního nařízení č. 197/2002 je oprávněný z důvodu nákladů spojených s vedlejšími produkty vytvářenými v bourárnách.

(69)

Portugalské orgány prohlásily, že se v souladu s legislativními nařízeními č. 197/2002 a č. 244/2003 nepočítaly s žádným přesunutím poplatků na chovatele, ačkoliv náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění byly ve skutečnosti přeneseny na celý řetězec obchodování s masem. Portugalské orgány v tomto ohledu předložily dva daňové doklady za služby vystavené dne 22. října 2002 a 28. října 2003, které podle nich prokazují, že jatka přenesla na chovatele náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění.

(70)

Portugalské orgány nakonec ujišťují, že podniky poskytující služby nezneužily žádné prostředky ve prospěch případných konkurenčních činností, protože prováděly výlučně činnost sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu.

(71)

Portugalsko rovněž zmiňuje skutečnost, že přechodný režim stanovený legislativním nařízením č. 244/2003 byl ukončen v listopadu roku 2005 a že od té doby podniky vytvářející vedlejší produkty převzaly v plné míře odpovědnost, již za ně dočasně nesl stát. Od listopadu roku 2005 nesou veškeré náklady hospodářské subjekty prostřednictvím zhodnocení odpadu zpracovávaného na biopaliva a vývozu mouček.

(72)

Portugalské orgány se na závěr domnívají, že splnily podmínky platných hlavních pokynů, protože subjekty vytvářející vedlejší produkty začaly postupně hradit v podobě poplatku činnosti vyplývající z neškodného odstraňování vedlejších produktů.

(73)

Skupina ETSA předložila své připomínky dopisem ze dne 15. června 2009. Skupinu ETSA tvoří společnosti ITS (Indústria Transformadora de Subprodutos Animais, SA) a SEBOL (Comércio e Indústria de Sebo, SA). Tyto společnosti poskytují služby v oblasti sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu spadající v Portugalsku do kategorií 1, 2 a 3 a patří mezi podniky najaté státem na poskytování zmíněných služeb během zvažovaného období. Skupina ETSA je proto považována za adresáta plateb státu a možnou zúčastněnou stranu v řízení C 3/09.

(74)

ETSA úvodem připomíná souvislosti krize BSE, jež donutila portugalský stát k přijetí preventivních opatření (mezi nimiž službu sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu kategorií 1, 2 a 3) s cílem bojovat proti nemoci a snížit riziko nákazy, a tak chránit veřejné zdraví a životní prostředí. Přijetí těchto opatření vyplývá z velké části z právních předpisů Společenství.

(75)

V období 1998–2005 svěřil INGA přímým přidělením služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění odpadu společnostem ITS a SEBOL. Skupina ETSA uvádí, že všechny podniky splňující podmínky pro poskytování požadovaných služeb byly vybrány za stejných podmínek. Až do 10. října 2002 byl INGA podle článku 6 legislativního nařízení č. 393–B/98 pověřen využívat podniků schválených pro tento typ služeb a nesl související náklady. Ukazatele pro výpočet odměny stanovilo společné nařízení č. 96/99 a cena byla stanovena v závislosti na hmotnosti suroviny. V případě změny podmínek poskytování služby ji bylo možno upravit. Cena hrazená společnostem SEBOL a ITS zohledňovala odhadované náklady na poskytování služby, a to zejména hmotnost a objem odpadu, který bylo nutno sebrat a zpracovat, a také zavedení a řízení systému sběru jatečně upravených těl v provozovně, který počítal mimo jiné s rychlým sběrem po sdělení o uhynutí zvířete.

(76)

Skupina ETSA zdůrazňuje, že výše odměny, ačkoliv přidělení služby neproběhlo v rámci veřejné nabídky, pokrývala náklady vzhledem k jejím kombinovaným příjmům a umožňovala jí s obtížemi dosáhnout přiměřeného a oprávněného ziskového rozpětí. ETSA uvádí, že výše odměny se jí přesto vždy zdála v souladu se zásadou účinnosti, protože cena placená INGA se pohybovala v evropském průměru cen za stejné služby, a ceny vyplácené až do roku 2005 byly podle ETSA ve skutečnosti nižší než ceny uplatňované později ve smlouvách o poskytování stejných služeb, jež byly uzavřeny na základě zadávání veřejných zakázek, jež mělo usnadnit určení odměny podle tržních kritérií.

(77)

Počínaje rokem 2005 byly smlouvy na poskytování služeb přidělovány v rámci mezinárodního zadávání veřejných zakázek. Byly vyhlášeny tři výzvy k podávání nabídek: pro skot a koně na celostátní úrovni, ovce a kozy (jih) a ovce a kozy (sever). ITS předložila nabídku prostřednictvím konsorcia, jež se do veřejné soutěže přihlásilo a jemuž byla smlouva přidělena. Pro tři uvedené části byly uzavřeny tři smlouvy o poskytování služeb. Mezi podmínkami ETSA uvádí zejména sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění odpadu a vedení stálého a aktualizovaného registru a archívů týkajících se těchto činností. Kontroly dodržování podmínek provádí ústav IFAP (Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas).

(78)

ETSA zdůrazňuje, že ceny v uzavřených smlouvách byly určeny předem transparentně a objektivně v závislosti na hmotnosti a druhu dotyčných zvířat. Podle ETSA byly tyto ceny údajně určeny za tržních podmínek a zaručovaly odpovídající krytí nákladů vzniklých plněním povinností veřejné služby, jež jsou stanoveny ve smlouvách o poskytování služeb a v souvisejících právních předpisech.

(79)

Na základě těchto prvků dospívá ETSA k závěru, že nebyla příjemcem žádné protiprávní podpory, ale že všechny prostředky představovaly pouze oprávněnou odměnu za provádění veřejné služby.

(80)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(81)

Na odvětví vepřového masa se v souladu s článkem 21 nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 o společné organizaci trhů s těmito produkty (20), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1913/2005 (21), použijí články 107 až 109 SFEU. Na odvětví hovězího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 40 nařízení Rady (ES) č. 1254/99 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhů s těmito produkty (22), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1152/2007 (23). Před přijetím posledně zmíněného nařízení se tyto články použily na stejné odvětví v souladu s článkem 24 nařízení Rady (EHS) č. 805/68 (24). Na odvětví ovčího a kozího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 22 nařízení Rady (ES) č. 2467/98 ze dne 3. listopadu 1998 o společné organizaci trhů s těmito produkty (25), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1913/2005. Na odvětví ovčího a kozího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 19 nařízení Rady (ES) č. 2777/75 ze dne 29 října 1975 o společné organizaci trhů s těmito produkty (26), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 679/2006 (27). Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (tzv. „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (28), zrušilo tato různá nařízení a v článku 180 stanovilo, že pro výše uvedené produkty se použijí pravidla v oblasti státních podpor.

(82)

Pokud jde o povahu podpory, je nutno ji určit na úrovni všech příjemců služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění odpadu a na úrovni jejího financování. Komise zjistila následující kategorie možných příjemců využívajících systém zavedený v Portugalsku:

(83)

Pokud jde o posouzení případné podpory v čase, Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení rozlišila pro analýzu případných opatření podpory čtyři období se zřetelem na uplatňování různých příslušných opatření Společenství. Komise vzala na zřetel období od roku 1998 do 31. prosince 1999, což je den před vstupem v platnost hlavních pokynů ke státním podporám v odvětví zemědělství, období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002, což je den před vstupem v platnost pokynů Společenství týkajících se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek, období od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2006, což je den před vstupem v platnost nových pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (29), a období od 1. ledna 2007 do současnosti.

(84)

Vzhledem k informacím od portugalských orgánů, a to zejména ohledně výše popsaného uplatňování legislativního nařízení z roku 2003 a různých způsobů financování případných podpor, změní Komise do určité míry rozlišení různých období a při posuzování zohlední u každé skupiny možných příjemců následující období:

(85)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se za podpory považují zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musejí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých tržních podmínek nezískal (30). Kromě toho jsou považovány za podpory zásahy, které v různých formách snižují výdaje běžně zatěžující rozpočet podniku a které, aniž by byly dotacemi v přesném slova smyslu, jsou ve skutečnosti stejné povahy a mají stejné dopady (31).

(86)

Komise shledává, že činnost sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčného materiálu je hospodářskou činností, protože představuje poskytování služeb za odměnu, a že ji na trhu Společenství mohou provádět četné hospodářské subjekty. Tato zjištění podporují zejména informace poskytnuté ETSA a převzaté v bodech odůvodnění 73 a následujících tohoto rozhodnutí.

(87)

Pokud jde o tuto hospodářskou činnost, portugalské orgány tvrdí, že podniky poskytující dotyčné služby plnily úkol veřejné služby ve veřejném zájmu, který byl oprávněn z důvodů veřejného zdraví a ochrany životního prostředí. Portugalsko v těchto souvislostech zdůraznilo zvláštní situaci vzhledem ke krizi BSE. Portugalsko proto trvá na skutečnosti, že všechna opatření byla přijata s cílem čelit naléhavé situaci, jež představovala ohrožení veřejného zdraví. Portugalská správa se proto snažila umožnit okamžité zavedení opatření až do doby, kdy se hospodářské subjekty dokáží zorganizovat, aby tyto úkoly mohly plnit samy, a to pod kontrolou státu (viz body odůvodnění 21 až 59 tohoto rozhodnutí).

(88)

ETSA se ve svých připomínkách domnívá, že nebyla příjemcem žádné protiprávní podpory, ale že všechny prostředky představovaly pouze oprávněnou odměnu za provádění veřejné služby (viz bod odůvodnění 79 tohoto rozhodnutí).

(89)

Z rozsudku Soudního dvora ve věci Altmark (32) vyplývá, že veřejné dotace poskytované za účelem provádění veřejných služeb nespadají do rámci působnosti článku 107 SFEU, protože je tyto dotace nutno považovat za vyrovnání představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby. Soudní dvůr ovšem stanoví, že je nutno, aby byly splněny následující podmínky:

(90)

Uplatnění judikatury Altmark na tento konkrétní případ vede Komisi k následujícím úvahám:

(91)

Nejprve je nutno přezkoumat, zda se v tomto konkrétním případě jedná o skutečnou službu obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(92)

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že s výjimkou odvětví, v nichž je tato otázka již předmětem předpisů Společenství, mají členské státy širokou pravomoc při posouzení povahy služeb, jež je možno pokládat za služby obecného hospodářského zájmu. Za těchto okolností je úkolem Komise dbát na to, aby se tento rozsah pro posouzení uplatňoval bez zjevného pochybení, pokud jde o definici služeb obecného hospodářského zájmu.

(93)

Od devadesátých let minulého století byl zjištěn odděleně u lidí a zvířat výskyt celé řady přenosných spongiformních encefalopatií (TSE). Od roku 1996 se nahromadily důkazy o podobnosti mezi původcem BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) a novou variantou Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby. Komise přijala od roku 1990 řadu opatření za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat před rizikem BSE. Zmíněná opatření se zakládají na ochranných ustanoveních směrnic o veterinárních a enviromentálních opatřeních. Rozhodnutí 2000/766/ES přinutilo členské státy k tomu, aby zařídily, že odpady živočišného původu ve smyslu směrnice 90/667/EHS (33) budou sbírány, přepravovány, zpracovávány, uskladňovány nebo likvidovány v souladu s uvedenou směrnicí, rozhodnutím Komise 97/765/ES (34) a rozhodnutím Rady 1999/534/ES (35). V tomto smyslu stanovilo nařízení (ES) č. 1774/2002 veterinární pravidla platná pro vedlejší produkty živočišného původu neurčené k lidské spotřebě a povinnosti členských států dbát na to, aby byla zavedena odpovídající opatření a existovala dostatečná infrastruktura pro sběr, přepravu a likvidaci vedlejších produktů živočišného původu.

(94)

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr uznal, že správa určitých odpadů může být předmětem služby obecného hospodářského zájmu (36), a vzhledem k výše uvedeným zvláštním okolnostem krize BSE, nemá Komise námitek, pokud jde o povahu služby obecného hospodářského zájmu, o níž portugalské orgány prohlašují, že ji chtěly přiřknout této činnosti sběru a pozdějšího zničení jatečně upravených těl a jiného odpadu živočišného původu nevhodného pro spotřebu, a to v období 1999 až 2005, během něhož portugalský stát nesl plnou (1999–2003) nebo částečnou (2003–2005) odpovědnost za tyto činnosti. Jedná se rozhodnutí oprávněné z důvodů veřejného zdraví a ochrany životního prostředí a spadá proto pod pojem obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(95)

Rozsudek ve věci Altmark vyžaduje zmocnění v podobě jednoho nebo více úředních úkonů s právně závaznou hodnotou ve vnitrostátních právních předpisech. Pokud jde o první podmínku stanovenou v rozsudku ve věci Altmark, je nutno zaznamenat, že sběr, přeprava, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu nevhodných k lidské spotřebě byly v Portugalsku zavedeny jako povinné legislativními nařízeními č. 393–B/98 a č. 244/93. Článek 6 legislativního nařízení č. 393–B/98 stanoví, že ústav INGA, jenž je odpovědný za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu nevhodných k lidské spotřebě, vybírá podniky pověřené provedením této služby. Společné nařízení č. 95/99 předtím určilo parametry, podle nichž byla vypočítána odměna za veřejnou službu, a stanovilo další povinnosti spojené s poskytováním služby, jako je povinnost podniku sbírat všechny vedlejší produkty na celém vnitrostátním území v souladu s veterinárními a technickými normami stanovenými právními předpisy.

(96)

Portugalské orgány tvrdí, že povinnosti podniků poskytujících služby byly ve smlouvách o poskytování služeb jasně vymezeny. Jako příklad předložily Komisi jednu smlouvu o poskytování služeb z roku 2003, jež byla uzavřena v souladu s legislativním nařízením č. 393–B/98.

(97)

Komise zaznamenává, že ve smlouvě o poskytování služeb předložené Komisi portugalskými orgány byly povinnosti podniku poskytujícího služby jasně vymezeny. Vzhledem k ustanovením legislativního nařízení č. 393–B/98 a společného nařízení a ke smlouvě o poskytování služeb předané jako příklad, dospívá Komise k závěru, že je splněna první podmínka rozsudku ve věci Altmark.

(98)

Pokud jde o druhou podmínku, Komise se na základě informací, které má k dispozici, domnívá, že parametry, na jejichž základě je vypočítáno vyrovnání, byly stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem. Společná nařízení předložená portugalskými orgány tak stanoví metodu výpočtu a způsobilé náklady (viz bod odůvodnění 26 tohoto rozhodnutí). Tyto údaje byly pravidelně ověřovány za předchozí účetní závěrky. Od roku 2005 se používaly postupy zadávání veřejných zakázek. Vzhledem k informacím, které má k dispozici, se Komise domnívá, že druhá podmínka rozsudku ve věci Altmark byla splněna.

(99)

Pokud jde o třetí podmínku, portugalské orgány a třetí strana prohlásily, že vyrovnání nepřesahuje částku nezbytnou pro pokrytí všech nebo části nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby při zohlednění příjmů, které se k nim vztahují, jakož i přiměřeného zisku z plnění těchto závazků.

(100)

Komise několikrát, a to zejména při zahájení řízení přezkumu, po portugalských orgánech žádala, aby jí poskytly podrobné informace o metodě výpočtu skutečných hospodářských nákladů na poskytování služeb. Portugalské orgány předložily podklady s uvedením nákladů, jež měli poskytovatelé služeb za každý rok v období 1999–2005, a porovnaly je s částkami vyplacenými INGA poskytovatelům služeb za provedení služeb. Tyto dokumenty prokazují, že vyrovnání vyplacené INGA podnikům poskytujícím služby nepřekročilo částku nezbytnou pro pokrytí všech nebo části nákladů vzniklých při plnění služby. Předložené dokumenty prokazují, že vyrovnání rovněž zohlednilo zisk, který se pohyboval podle daného roku mezi 30 a 39,5 % (viz bod odůvodnění 62 tohoto rozhodnutí).

(101)

Portugalské orgány ujistily, že prostředky nebylo možno zneužít pro případné konkurenční činnosti, kterým by se podniky mohly věnovat (křížové dotace), protože vybraní poskytovatelé služeb se žádné jiné činnosti nevěnovali.

(102)

Vzhledem k informacím poskytnutým portugalskými orgány Komise ovšem zaznamenává, že nemůže dojít k závěru, že zohledněný zisk byl ve smyslu rozsudku ve věci Altmark „přiměřený“.

(103)

ETSA ve svých připomínkách tvrdila, že odměna za poskytovanou službu odrážela přiměřeným způsobem vzniklé náklady při ponechání ziskového rozpětí, jež nemělo za následek žádné zvláštní zvýhodnění, a že v období před rokem 2005 odpovídala míra odměny za provádění veřejné služby evropskému průměru a byla nižší než míra odměny stanovená ve smlouvě o poskytování veřejných služeb přidělené v nabídkovém řízení.

(104)

V tomto ohledu musí Komise poznamenat, že ani portugalské orgány, ani třetí strana nepředložily podklady dokládající tato tvrzení.

(105)

Komise proto nemůže dojít k závěru, že třetí podmínka stanovená v rozsudku ve věci Altmark je v tomto konkrétním případě splněna.

(106)

Vzhledem ke skutečnosti, že před rokem 2005 nebyly podniky poskytující služby vybírány v rámci zadávání veřejných zakázek, judikatura Altmark vyžaduje, aby bylo provedeno srovnávací posouzení s náklady průměrného podniku. Portugalské orgány nepředložily údaje prokazující, že posouzení nákladů bylo provedeno na základě posouzení nákladů průměrného podniku.

(107)

Komise je proto nucena dojít k závěru, že v tomto konkrétním případě nejsou čtyři kritéria judikatury Altmark splněna a že nelze vyloučit možnost zvýhodnění podniků poskytujících služby v období mezi vstupem v platnost legislativního nařízení č. 393–B/98 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003.

(108)

Platby z veřejných prostředků se provádějí určitým podnikům, tzn. podnikům pověřeným poskytováním služby. Dotyčné opatření lze tak považovat za specifické.

(109)

Komise proto dochází k závěru, že nelze vyloučit selektivní zvýhodnění poskytovatelů služby v období mezi rokem 1998 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním opatřením č. 244/2003.

(110)

Soudní dvůr ve věci GEMO (37) rozhodl, že skutečnost, že činnost sběru a odstranění uhynulých zvířat a jatečního odpadu, jíž využívala jatka a chovatelé, je vykonávána soukromými podniky, nebrání tomu, aby byla případně označena za státní podporu, protože původcem režimu uvedené činnosti jsou orgány veřejné moci.

(111)

V tomto případě jsou původci režimu činnosti a jeho financování zavedeného legislativními nařízeními č. 393–B/98, č. 197/2002 a č. 244/2003 portugalské orgány. V této fázi Komise z toho vyvozuje závěr, že tyto režimy jsou proto přičitatelné státu.

(112)

Soudní dvůr ve věci GEMO upřesnil, že je nutno považovat finanční náklady vyplývající z odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu za náklady, které jsou součástí hospodářské činnosti chovatelů a jatek (38). Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že je čl. 107 odst. 1 SFEU nutno vykládat v tom smyslu, že se režim, který zajišťuje chovatelům a jatkám bezplatný sběr a odvoz uhynulých zvířat a jatečního odpadu, musí označit za státní podporu ve prospěch zemědělců a jatek.

(113)

V tomto konkrétním případě lze soudit, že odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu vyvolává náklady, které jsou součástí činnosti, nejen pro jatka a bourárny, ale také pro dovozce nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a pro hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa. Komise se domnívá, že popsané financování nákladů na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže pomocí rozpočtových dotací státu před vstupem v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 vedlo k osvobození uživatelů této služby od nákladů, které jsou součástí jejich činnosti.

(114)

Komise dochází k závěru, že v období před zavedením parafiskálního poplatku existovalo zvýhodnění.

(115)

Pokud jde o období po vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 a legislativního nařízení č. 244/2003, zajišťoval financování výše uvedených činností parafiskální poplatek zavedený legislativním nařízením č. 197/2002 a pozměněný legislativním nařízením č. 244/2003. Podle režimu legislativního nařízení č. 197/2002 byla od placení poplatku osvobozena jatka, která zajišťují ve svých vlastních prostorách nebo v bourárnách sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění všech dotyčných vedlejších produktů s výjimkou ZRM, protože v oblasti zpracování vlastních vedlejších produktů vytvořila podmínky soběstačnosti (viz odstavec 2 přílohy 2 výše uvedeného legislativního nařízení), jakož i dovozci nevykostěného masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, jež s ním obchodují, protože nevytvářejí vedlejší produkty podléhající povinnému zpracování podle právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů. Legislativní nařízení č. 244/2003 stanoví osvobození výše uvedených subjektů za podmínky schválení plánu neškodného odstranění nebo využití podle zvláštních podmínek požadovaných pro různé kategorie materiálů.

(116)

Pro posouzení, zda existuje zvýhodnění pro jatka, bourárny, dovozce nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa podléhající poplatku, je nutno ověřit, do jaké míry příspěvek pocházející z poplatku odpovídá skutečných hospodářských nákladům na služby poskytované službou sběru.

(117)

Komise zaznamenává, že portugalské orgány ve svém dopisu ze dne 20. ledna 2003 prohlásily, že poplatky stanovené v přílohách 1 a 2 legislativního nařízení č. 197/2002 a poplatek stanovený čl. 2 odst. 2 pro ZRM byly vypočítány na základě skutečných nákladů služeb, jež měly být poskytovány, při zohlednění povahy vytvářených vedlejších produktů u každého druhu zvířat a skutečnosti, zda se to těchto produktů týká či ne.

(118)

Podle portugalských orgánů toto financování ve všech ohledech představuje vyrovnání poskytované uživateli za dodání veřejné služby veřejného zájmu. Částky hrazené hospodářskými subjekty povinnými k poplatku nejsou údajně v žádném případě paušální, ale jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaným veřejné službě a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu.

(119)

Na podporu těchto tvrzení předložily portugalské orgány podklady s číselnými údaji za rok 2003 a se srovnáním skutečných hospodářských nákladů poskytnutých služeb s příspěvky pocházejícími z příslušného poplatku. Pro část roku 2002 zbývající po vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 v říjnu roku 2002 nepředložily portugalské orgány žádné podklady s číselnými údaji o příjmech vyplývajících z vybírání poplatku.

(120)

Pro roky 2004 a 2005 předložily portugalské orgány podklady s číselnými údaji o nákladech na provedené činnosti, ale ne o příjmu z poplatku vybíraného od hospodářských subjektů, které dosud nepředložily ke schválení svůj plán neškodného odstranění a využití, a které tak nadále podléhaly poplatku zavedeného přechodným režimem legislativního nařízení č. 244/2003.

(121)

Pro roky 2002, 2004 a 2005 nemůže Komise na základě dokumentů předložených portugalskými orgány zjistit, že příspěvky subjektů povinných k poplatku jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaného službě sběru a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu.

(122)

Komise dochází k závěru, že pro rok 2003 zvýhodnění neexistuje, protože příspěvky od poplatníků byly přímo úměrné nákladům vzniklým obdrženými službami.

(123)

Komise ale nemůže vyloučit zvýhodnění jatek, bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářských subjektů uvnitř Společenství, tzn. hospodářských subjektů/příjemců nevykostěného hovězího a vepřového masa povinných k poplatku, v období mezi říjnem 2002 a 1. lednem 2003 a v roce 2004 a 2005.

(124)

V tomto konkrétním případě lze soudit, že odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu vyvolává náklady, které jsou součástí činnosti, nejen pro jatka a bourárny, ale také pro chovatele, na které by se v rámci tržních pravidel přenesla přinejmenším část nákladů na uvedené služby. V souladu s výše uvedenou judikaturou GEMO se Komise domnívá, že popsané financování nákladů na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže pomocí rozpočtových dotací státu před vstupem v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 vedlo k osvobození uživatelů této služby od nákladů, které jsou součástí jejich činnosti.

(125)

Komise dochází k závěru, že v období před zavedením parafiskálního poplatku existovalo zvýhodnění.

(126)

Jak je uvedeno výše, je možné, že opatření zavedená portugalskými orgány s cílem zajistit sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže mohou osvobozovat chovatele od nákladů, jež by za běžných okolností částečně nesli. Z legislativního nařízení č. 197/2002 a přechodného režimu stanoveného legislativním nařízením č. 244/2003 vyplývá, že chovatelé dotyčnému poplatku nepodléhají. Portugalské orgány uvedly, že náklady na sběr před koncem roku 2005 byly přeneseny na celé odvětví. Komise zjišťuje, že na dvou daňových dokladech předložených portugalskými orgány je skutečně uvedeno přenesení poplatku na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a legislativního nařízení č. 244/2003 jedněmi z jatek, a to v říjnu 2002 a říjnu 2003. Předložené dokumenty podporují tvrzení portugalských orgánů, že náklady byly v souladu s tržními pravidly přeneseny na celé odvětví, a tedy i na chovatele. Komise dochází na základě uvedeného k závěru, že chovatelé nesly náklady spojené se svou činností, a nebyly proto příjemci žádného specifického zvýhodnění.

(127)

Komise zjišťuje, že chovatelé byli zvýhodněni pouze v období, jež předcházelo uplatňování poplatku.

(128)

Na základě výše uvedeného dochází Komise k závěru potvrzujícímu existenci zvýhodnění, pokud jde o sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu, ve prospěch jatek, bouráren a dovozců během všech období s výjimkou roku 2003 a ve prospěch chovatelů pouze během období před uplatňováním poplatku.

(129)

Čl. 107 odst. 1 SFEU se týká podpor poskytnutých členskými státy nebo ze státních prostředků. Jinými slovy, dotčené opatření musí být přičitatelné státu a být poskytnuto pomocí státních prostředků.

(130)

V tomto konkrétním případě byly náklady na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže financovány v období mezi rokem 1999 a říjnem 2002 z přímých příjmů státu a od října 2002 z příjmů z parafiskálního poplatku uplatňovaného na jatka, dovozce nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(131)

Platby poskytovatelům služeb zajišťované přímými příjmy státu představují výhody financované ze státních prostředků. Skutečnost, že je tato veřejná služba financována v období od roku 1999 až do zavedení poplatku v roce 2002 ze státního rozpočtu, znamená, že podniky provádějící tuto službu využívají veřejných prostředků k pokrytí výdajů odvozených z uvedené služby.

(132)

Poplatky uplatňované mezi zářím 2002 a listopadem 2005 nespadají do oblasti působnosti ustanovení SFEU o státních podporách, pokud nepředstavují způsob financování určitého opatření podpory, a jsou tak jeho nedílnou součástí (39).

(133)

Všechny poplatky jsou placeny INGA mechanizmem přenesení daňové povinnosti. Poplatky vybrané od hospodářských subjektů představovaly příjmy INGA a byly mu hrazeny přímo.

(134)

Aby bylo možné považovat poplatek za nedílnou součást opatření podpory, musí nezbytně na základě relevantní vnitrostátní právní úpravy existovat vztah závazného určení mezi poplatkem a podporou v tom smyslu, že výnos z poplatku je nezbytně určen k financování podpory (40).

(135)

Vzhledem k tomu, že poplatky představovaly příjmy INGA a byly mu placeny přímo, Komise považuje poplatek za nedílnou součást opatření podpory.

(136)

Pokud jde o to, zda mohou být v tomto konkrétním případě považovány příjmy z parafiskálních poplatků za státní prostředky či ne, je nutno poznamenat, že se u státních prostředků nesmí dělat žádný rozdíl mezi případy, kdy je podpora poskytnuta přímo státem, a případy, kdy je poskytnuta veřejnými nebo soukromými organizacemi určenými nebo zřízenými státem. V rozsudku ze dne 15. července 2004 ve věci Pearle a další (41) Soudní dvůr uvedl, že se povinné příspěvky vybrané zprostředkující organizací od všech podniků daného profesního odvětví nepovažují za státní prostředky pouze v případě, jsou-li splněny následující čtyři podmínky:

(137)

Z dostupných informací vyplývá, že první podmínka rozsudku ve věci Pearle a další není splněna v tom smyslu, že opatření bylo stanoveno legislativním opatřením s cílem provádět politiku určenou státem za účelem boje proti BSE.

(138)

Kromě toho nejsou splněny podmínky tři a čtyři, protože způsob financování regulují uvedená legislativní nařízení. Portugalské orgány proto mají možnost zasahovat do určení způsobů financování opatření.

(139)

Vzhledem k tomu, že nejsou splněny všechny podmínky rozsudku ve věci Pearle a další a že stát zřejmě vykonává rozhodující kontrolu nad způsoby financování opatření podpory, je Komise názoru, že příjmy z parafiskálních poplatků představují ve skutečnosti státní prostředky přičitatelné státu.

(140)

Podle judikatury Soudního dvora svědčí obvykle posílení konkurenčního postavení určitého podniku následkem poskytnutí státní podpory o narušení hospodářské soutěže vůči jiným konkurenčním podnikům, které příjemci této podpory nejsou (42).

(141)

Opatření může mít vliv na postavení Portugalska v odvětví masa (43). Jelikož portugalské podniky působí na vysoce konkurenčním mezinárodním trhu, opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž. Opatření může také ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(142)

Portugalské orgány vyzdvihly, že kvůli embargu na vývoz zejména živého skotu a masokostních mouček jako takových nebo obsažených v jiných produktech nedocházelo k obchodním výměnám, což údajně znamená, že k narušení hospodářské soutěže nemohlo dojít.

(143)

V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle judikatury (44) může podpora ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž i v případě, kdy se podnik-příjemce, jenž se nachází v konkurenčním postavení vůči výrobcům z jiných členských států, sám na vývozu nepodílí. Pokud členský stát totiž poskytne určitému podniku podporu, může dojít k zachování nebo ke zvýšení vnitřní nabídky s tím, že se tak sníží možnosti podniků z jiných členských států nabízet své služby na trhu tohoto členského státu.

(144)

Za těchto okolností se Komise domnívá, že zákaz vývozu výše uvedených produktů z Portugalska do ostatních členských států nemá vliv na skutečnost, že podpora je schopna narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod.

(145)

Komise se domnívá, že opatření zavedené legislativními nařízeními č. 393–B/98, č. 197/2002 a č. 244/2003 a týkající se sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu představuje státní podporu ve prospěch jatek, bouráren a dovozců během období platnosti legislativního nařízení č. 393–B/98 až do konce platnosti přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003, s výjimkou roku 2003, pro který byly portugalské orgány schopny prokázat, že k žádnému zvýhodnění nedošlo.

(146)

Pokud jde o chovatele, Komise se domnívá, že opatření představuje státní podporu spadající pod čl. 107 odst. 1. pro období, jež předcházelo uplatňování poplatku.

(147)

Pokud jde o podniky poskytující služby, Komise dochází k závěru, že nelze vyloučit možnost státní podpory v období mezi vstupem v platnost legislativního nařízení 393–B/98 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním opatřením č. 244/2003.

(148)

Komise zjišťuje, že Portugalsko neoznámilo v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU opatření podpory poskytovaná od roku 1999, ani režimy zavedené legislativními nařízeními č. 197/2002 a č. 244/2003. Čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 definuje „protiprávní podporu“ jako novou podporu uskutečňovanou v rozporu s čl. 93 odst. 3 Smlouvy.

(149)

Skutečnost, že opatření zavedená Portugalskem obsahují prvky státní podpory, znamená, že se jedná o nové podpory neoznámené Komisi, a které tak představují protiprávní podpory ve smyslu SFEU.

(150)

Přezkum slučitelnosti případných podpor bude proveden ve dvou částech: v první části Komise přezkoumá slučitelnost podpor poskytnutých podnikům zajišťujícím služby a v druhé části slučitelnost případných podpor poskytnutých jatkám, bourárnám, dovozcům a hospodářským subjektům uvnitř Společenství tohoto odvětví, jakož i chovatelům.

(151)

Jelikož se jedná o podpory financované od roku 2002 parafiskálním poplatkem, musí Komise, jakmile je financování nedílnou součástí opatření podpory, podrobit přezkumu jak financované činnosti, tzn. podpory, tak jejich financování. Je-li způsob financování určité podpory prostřednictvím zejména povinných příspěvků nedílnou součástí opatření podpory, musí podle Soudního dvora přezkum tohoto opatření Komisí nutně vzít na zřetel tento způsob financování (45). Jak je prokázáno v odstavci 135 tohoto rozhodnutí, je nutno považovat způsob financování podpory za nedílnou součást opatření podpory.

(152)

Ze zákazu uvedeného v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou možné výjimky.

(153)

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že vyrovnání za veřejné služby nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud tato vyrovnání splňují určité podmínky (viz bod odůvodnění 89 tohoto rozhodnutí). Pokud ale vyrovnání za veřejnou službu tyto podmínky nesplňují a pokud jsou splněna obecná kritéria použitelnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, představují sice tato vyrovnání státní podporu, ale je možno je prohlásit za slučitelná s SFEU podle čl. 106 odst. 2 SFEU, pokud jsou nezbytná pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu a neovlivňují rozvoj obchodu v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie. Komise upřesnila podmínky, jež je nutno splnit, aby bylo dosaženo této rovnováhy. Již ve svém Sdělení o službách obecného zájmu v Evropě roku 2001 (46) Komise upřesnila, že je nutno zaručit, aby veškerá omezení pravidel smluv ES, a to zejména omezení hospodářské soutěže a svobod vnitřního trhu, nepřekračovala míru nutnou k zaručení řádného plnění poslání veřejné služby. To zejména znamená, že odměna nepřevýší čisté dodatečné náklady vyvolané úkolem svěřeným dotyčnému podniku. Komise upřesnila tyto podmínky také následně v rámci Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (47) a ve svém rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (48). Pokud jde o výpočet vyrovnání, Komise upřesnila, že výše vyrovnání nemůže přesáhnout částku nezbytnou pro pokrytí nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby při zohlednění příjmů, které se k nim vztahují, jakož i přiměřeného zisku z plnění těchto závazků. Přiměřený zisk může zejména zahrnovat celý nebo část růstu produktivity, jehož daný podnik dosáhl během domluvené a omezené doby, aniž by snížil kvalitativní úroveň služeb, které mu stát svěřil.

(154)

Bod 18 rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby upřesňuje, že „přiměřeným ziskem“ je nutno rozumět míru návratnosti vlastního kapitálu, která zohledňuje riziko nebo nepřítomnost rizika vyplývající pro dotčený podnik ze zásahu členského státu, zejména pokud mu stát udělil výhradní nebo zvláštní práva. Tato míra nepřesahuje běžně průměrnou míru, jež byla v dotčeném odvětví platná v posledních letech. V odvětvích, kde neexistuje podnik srovnatelný s podnikem, jemuž bylo svěřeno poskytování služby obecného hospodářského zájmu, může být toto srovnání učiněno s podniky umístěnými v jiných členských státech nebo, pokud je to nezbytné, v rámci jiných odvětví za předpokladu, že budou zohledněny zvláštnosti každého podniku. Při určování výše přiměřeného zisku může členský stát zavést pobídková kritéria, která se budou mimo jiné týkat kvality poskytované služby a přírůstků produktivity.

(155)

Jak je vysvětleno v odstavci 99 a následujících tohoto rozhodnutí, nemůže Komise na základě údajů poskytnutých portugalskými orgány dospět k závěru, že vyrovnání bylo vypočteno při zohlednění přiměřeného zisku, který nepřekračuje průměrnou míru platnou v dotčeném odvětví. Útvary Komise požádaly několikrát portugalské orgány o dodání všech podkladů nutných pro určení, zda jsou v tomto konkrétním případě splněny všechny podmínky pro odchylku od státních podpor poskytnutých ve formě služby hospodářského zájmu. Podklady dodané portugalskými orgány totiž nijak nezmiňují, že by bylo pro stanovení průměrné míry platné v dotčeném odvětví provedeno srovnání s jinými podniky.

(156)

Komise tak nemůže dojít k závěru o slučitelnosti podpor ve prospěch poskytovatelů služeb ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(157)

Čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU stanoví, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Aby podpory mohly využít odchylky uvedené v tomto písmenu, musí přispívat k rozvoji dotyčného odvětví.

(158)

V tomto konkrétním případě portugalské orgány uvádějí, že od roku 1999 nesly všechny náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže. Od října 2002 je financování nákladů spojených se stejnou činností sběru, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže zajištěno z příjmů z poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa, pokud tuto činnost nezajišťují sami.

(159)

Podle bodu 23.3 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2000–2006 (49) (dále jen „hlavní pokyny“) a sdělení Komise o stanovení pravidel pro hodnocení protiprávně poskytnuté státní podpory (50) je nutno posuzovat každou protiprávní podporu ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 podle pravidel a pokynů platných v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta. Komise přijala v roce 2002 pokyny Společenství týkající se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek. Tyto pokyny platily mezi 1. lednem 2003 a 31. prosincem 2006 (51). Bod 44 pokynů k TSE stanoví pro případy týkající se zejména jatečního odpadu odchylku od zásady, podle níž je nutno posuzovat protiprávně udělené podpory podle pravidel platných v okamžiku, kdy jsou podpory poskytnuty. Podle bodu 47 pokynů k TSE uplatní Komise na podpory udělené před koncem roku 2002 zásady vycházející z bodu 11.4 pokynů týkajících se protiprávně poskytnuté podpory na odpady z jatek. Bod 47 pokynů k TSE tak představuje příslušný právní základ pro posouzení podpor poskytovaných od roku 1999.

(160)

V souladu s bodem 194 písm. c) pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 nepoužívá Komise od vstupu v platnost těchto pokynů dne 1. ledna 2007 nadále pokyny k TSE s výjimkou u podpor protiprávně poskytnutých před 1. lednem 2007 a uvedených v bodě 43 a následujících těchto pokynů. Bod 47 pokynů k TSE tak zůstává předpisem použitelným na podpory na odpady z jatek protiprávně poskytnuté počínaje 1. lednem 2003.

(161)

Bod 47 pokynů k TSE obsahuje řadu ustanovení, která se týkají odpadu z jatek.

(162)

Pokud jde o státní podpory spojené s jatečním odpadem, přijala Komise od ledna 2001 podle bodu 47 pokynů k TSE řadu jednotlivých rozhodnutí, jež povolila státní podpory kryjící až 100 % nákladů vyvolaných likvidací specifických rizikových materiálů, masokostní moučky a krmiv pro zvířata obsahující takové produkty, které je nutno odstranit podle nových právních předpisů Společenství týkajících se přenosných spongiformních encefalopatií (TSE). Tato rozhodnutí se zakládala zejména na bodě 11.4 zemědělských pokynů a zohledňovala krátkodobou povahu podpor a nutnost dodržovat v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“. Komise výjimečně souhlasila s tím, aby takové státní podpory byly poskytovány také jiným subjektům než těm, kteří pracují v oblasti živých zvířat, a to například jatkám. Komise uplatní stejné zásady na státní podpory protiprávně poskytnuté do konce roku 2002 se srovnatelnými náklady spojenými s novými právními předpisy Společenství v oblasti TSE, a to aniž je dotčeno dodržování jiných ustanovení práva Společenství.

(163)

Bod 47 pokynů k TSE připomíná, že Komise výjimečně souhlasila s tím, aby takové státní podpory byly poskytovány také jiným subjektů než těm, kteří pracují v oblasti živých zvířat, a to například jatkám. Komise v minulosti rozhodla, že tato výjimka má zahrnovat také jiné podniky provádějící činnosti úzce spojené s oblastí živých zvířat, jako jsou bourárny.

(164)

Na základě bodu 11.4 zemědělských pokynů Komise schválila podpory až do výše 100 % skutečně vzniklých nákladů u opatření, jako jsou veterinární kontroly, testy a jiná opatření na zjištění výskytu choroby, nákup a podávání léků a fytosanitárních produktů a ničení úrody, za podmínky, že:

(165)

Tyto zásady platí také podle bodu 47 pokynů k TSE.

(166)

BSE je přenosná choroba, jež představuje ohrožení pro lidské zdraví. Jedná se o chorobu zvířat, jejíž primární ohnisko musí být oznámeno přímo Komisi a ostatním členským státům (52). Cílem opatření podpory bylo zajistit, že nutná preventivní opatření ohledně sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění byla provedena v souladu s veterinárními předpisy platnými v odvětví masa mezi rokem 1999 a rokem 2005.

(167)

Komise v tomto ohledu zaznamenává, že Portugalsko uvedlo, že od roku 1999 do konce roku 2002 neslo všechny náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže, a to v souvislostech naléhavých opatření schválených Komisí v rámci rozhodnutí 98/653/ES, které zakazuje vývoz masokostních mouček ze savců. Zaznamenává také, že opatření embarga na hovězí maso z Portugalska byla zrušena až přijetím nařízení (ES) č. 1993/2004.

(168)

Komise také zdůrazňuje, že v souladu s body 33 a 34 pokynů k TSE byly podniky vybírány a odměňovány podle tržních zásad a nediskriminačním způsobem (viz bod odůvodnění 21 a následující tohoto rozhodnutí). Komise může v tomto konkrétním případě přijmout, a to vzhledem k naléhavosti, se kterou bylo nutno opatření přijímat, že portugalské orgány vybíraly poskytovatele služeb v souladu s legislativním nařízením č. 197/99 ze dne 8. června 1999, které je podle informací poskytnutých portugalskými orgány vnitrostátním nástrojem provedení směrnice 97/52/ES, aniž by použily postup zadávání veřejných zakázek (viz bod odůvodnění 24 tohoto rozhodnutí).

(169)

Portugalské orgány uvedly, že legislativní nařízení č. 197/2002 bylo naplánováno kvůli dodržení jejich závazků v souvislosti s rozhodnutím Rady č. 2000/766/ES při dodržení zásady „znečišťovatel platí“ (viz body odůvodnění 65 a 66 tohoto rozhodnutí). Potvrdily, že prostředky nemohly být odchýleny ke konkurenčním činnostem, kterým se podniky poskytující služby mohly věnovat, protože jedinou činností těchto podniků byl skutečně sběr, zpracování, přeprava a neškodné odstranění vedlejších produktů ze zvířat.

(170)

Komise rovněž zjišťuje, že odpovědnost za službu a její financování byla přenesena na hospodářské subjekty při dodržení přechodné fáze systémem zavedeným legislativním nařízením č. 244/2003.

(171)

Vzhledem ke zvláštním okolnostem a naléhavé situaci vyvolané rizikem šíření BSE mezi rokem 1999 a rokem 2004 a vzhledem ke skutečnosti, že systém zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 stanovil postupné přenesení odpovědnosti a financování služeb na hospodářské subjekty odvětví, Komise soudí, že podpory lze označit za krátkodobé a dodržující v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“.

(172)

Komise proto může dojít na základě informací, jež má k dispozici, k závěru, že podpory poskytnuté mezi rokem 1999 a koncem roku 2002 mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(173)

Pokud jde o podpory poskytnuté od roku 2003 do listopadu 2005, Komise soudí, že vzhledem k naléhavosti situace, jež převládala až do konce roku 2004, a skutečnosti, že režim legislativního nařízení počítal s postupným přenesením odpovědnosti a financování služeb, jak je uvedeno výše, lze podpory označit za slučitelné a v souladu s bodem 47 pokynů k TSE, pokud jsou v souladu se skutečnými náklady obdržených služeb.

(174)

Jak je uvedeno v bodu odůvodnění 100 tohoto rozhodnutí, portugalské orgány prokázaly, že podpory odpovídají skutečným nákladům na služby podniků poskytujících služby, a to v období od roku 1999 do roku 2005.

(175)

Komise proto na základě informací, jež má k dispozici, dochází k závěru, že podpory poskytnuté mezi rokem 2003 a listopadem 2005 poskytovatelům služeb mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(176)

Jak Komise uvedla v odstavci 166 tohoto rozhodnutí, riziko šíření BSE v Portugalsku v období od roku 1999 do roku 2004 vyvolalo zvláštní okolnosti a naléhavou situaci. Vzhledem k této výjimečné situaci a skutečnosti, že systém zavedený legislativním nařízením z roku 2003 stanovil postupné přenesení odpovědnosti a financování služeb na hospodářské subjekty odvětví, Komise soudí, že podpory lze označit za krátkodobé a dodržující v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“. V souladu se svou předchozí praxí Komise v tomto konkrétním případě soudí, že podpory na základě bodu 47 pokynů k TSE mohly být výjimečně poskytnuty dalším subjektům odvětví, a to zejména jatkám, bourárnám, dovozcům a hospodářským subjektům odvětví uvnitř Společenství.

(177)

Stejně jak to Komise zjistila u podniků poskytujících služby, byly podpory poskytnuty v souladu se zásadami uvedenými v bodě 47 pokynů k TSE.

(178)

Pokud jde o jatka, bourárny, dovozce a hospodářské subjekty odvětví uvnitř Společenství, může Komise proto dospět k závěru, že poskytnuté podpory mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(179)

Pokud jde o chovatele, Komise na základě uvedeného dospívá rovněž k závěru, že vzhledem k odůvodněním převzatým v bodě odůvodnění 160 a následujících tohoto rozhodnutí byly podpory poskytnuty v souladu se zásadami uvedenými v bodě 47 pokynů k TSE a mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(180)

Od října 2002, kdy vstoupilo v platnost legislativní nařízení č. 197/2002, jsou náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže financovány z příjmů z parafiskálního poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(181)

V souladu s judikaturou Soudního dvora (53) Komise obvykle soudí, že financování státní podpory prostřednictvím povinných poplatků může mít vliv na podporu v tom smyslu, že má ochranný dopad přesahující vlastní podporu. Dotyčné příspěvky totiž představují povinné poplatky. Podle stejné judikatury Komise soudí, že podpora nemůže být financována parafiskálními poplatky, které zatěžují rovněž produkty dovážené z jiných členských států.

(182)

Se zřetelem na tuto judikaturu a skutečnost, že opatření je poskytnuto ze státních prostředků, a představuje tak státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, je nutno ověřit, zda má diskriminační povahu, a je tak v rozporu s článkem 110 SFEU, protože produkty z jiných členských států podléhají také uhrazení poplatku.

(183)

Portugalské orgány zdůvodnily zdanění nevykostěného dováženého masa skutečností, že tyto dovážené produkty mohly využívat systém stejně jako produkty vnitrostátní a že existence nevykostěného masa znamená existenci vedlejších produktů, které využívají služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění.

(184)

Podle informací, jež má Komise k dispozici, byly poplatky uplatněny na jatka, dovozce jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat (viz čl. 2 odst. 2 legislativního nařízení č. 197/2002) a slouží k zajištění služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže (čl. 1 odst. 1 legislativního nařízení č. 197/2002).

(185)

Tyto informace vedly Komisi k pochybám o souladu mezi poplatky vybíranými od poplatníků a službami, které využívají. Komise zjistila, že nemůže vyloučit existenci potenciálně diskriminačního systému vůči produktům dováženým z jiných členských států, u kterých je nutno zaplatit poplatek.

(186)

Portugalské orgány poté ujistily, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů drůbežího masa nepochází z poplatků vybíraných od jatek a dovozců jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat, ale v souladu s přílohou 1 legislativního nařízení č. 197/2002 od zařízení na porážku drůbeže, jež nepodporují sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vznikajících při porážce drůbeže. Dovozci a hospodářské subjekty/příjemci drůbeže jsou od poplatku osvobozeni, protože většina dovážených jatečně upravených těl drůbeže nevede ke vzniku vedlejších produktů.

(187)

Pokud jde naopak o dovozce a hospodářské subjekty/příjemce jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat, portugalské orgány prokázaly, že tyto dovážené nevykostěné kusy vedou ke vzniku vedlejších produktů.

(188)

Již v příkazu k poskytnutí informací a následně při zahájení řízení žádala Komise portugalské orgány, aby potvrdily, že dovážené produkty mohly využívat mechanizmu stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, a také prokázaly pomocí číselných údajů, že za dané referenční období existovala peněžitá rovnocennost mezi částkami vybranými u nevykostěných hovězích a vepřových masných výrobků z jiných členských států a náklady na služby, jichž výlučně využívaly (viz odst. 37 písm. h) rozhodnutí o zahájení řízení).

(189)

Portugalské orgány potvrdily, že dovážené nevykostěné kusy využívaly služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů masa stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, ale nedodaly k tomu žádné odpovídající přesné číselné údaje.

(190)

Informace poskytnuté Komisi jí proto neumožňují dojít k závěru, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 197/2002 a vybíraný u dovážených produktů je rovnocenný s částkou odpovídající službám, jež využívají vedlejší produkty vytvářené těmito dováženými produkty, a že tak dovážené produkty mohly využívat služeb financovaných opatřením podpory ve stejné míře jako vnitrostátní produkty.

(191)

Podle čl. 3 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/2003 musela jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec platit poplatky stanovené v příloze 1 legislativního nařízení č. 197/2002, s výjimkou organizací využívajících alternativní režim stanovený tímto nařízením, jež podléhaly poplatkům podle přílohy 2, a to až do schválení plánu neškodného odstranění materiálů kategorie 3. U materiálů kategorií 1 a 2 musely před schválením plánu platit 0,35 EUR/kg materiálu (čl. 5 odst. 1 legislativního nařízení č. 244/2003).

(192)

Pokud jde o změny systému poplatků, k nimž došlo zavedením legislativního nařízení č. 244/2003, Komise požádala portugalské orgány, aby prokázaly, že dovážené produkty mohly využívat uvedených služeb ve stejné míře jako produkty vnitrostátní.

(193)

Portugalské orgány potvrdily, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 byl založen na skutečně vytvořených vedlejších produktech a že dovážené produkty mohly využívat uvedených služeb ve stejné míře. Komise ale zaznamenává, že portugalské orgány neposkytly na podporu těchto tvrzení žádné číselné údaje.

(194)

Bez podkladů k ověření Komise nemůže dojít k závěru, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 byl rovnocenný s částkou odpovídající službám, jež využívají vedlejší produkty vytvářené těmito dováženými produkty, a že tak dovážené produkty mohly využívat služeb financovaných opatřením podpory ve stejné míře jako vnitrostátní produkty.

(195)

Komise zaznamenává, že systém poplatků zavedený na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a systém přechodného režimu stanovený čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/003 nejsou slučitelné s článkem 110 SFEU, a to z důvodu existence možného diskriminačního systému vůči produktům dováženým z jiných členských států, které musí poplatek také platit.

(196)

Komise lituje, že Portugalsko poskytlo v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU protiprávně podpory ve prospěch sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění jatečního odpadu.

(197)

Podpory ve prospěch sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění jatečního odpadu dodržely ustanovení Společenství použitelná na úrovni příjemců. Naopak financování těchto podpor systémem poplatků zavedeným na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a přechodného režimu stanoveného čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/2003 není slučitelné s vnitřním trhem, a to z důvodu možného diskriminačního dopadu na produkty dovážené z jiných členských států, které musí poplatek také platit.

(198)

V tomto konkrétním případě považuje Komise za vhodné přijmout podmínečné rozhodnutí při využití možnosti, již nabízí čl. 7 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, podle nějž může Komise připojit ke kladnému rozhodnutí podmínky, za kterých může být podpora považována za slučitelnou se společným trhem, a může stanovit povinnosti pro umožnění kontroly plnění rozhodnutí.

(199)

K nápravě porušení článku 110 SFEU, a tedy k odstranění diskriminace se zpětnou působností, musí Portugalsko ve lhůtě a za podmínek stanovených Komisí přistoupit k navrácení části poplatku, kterou byly zatíženy produkty pocházející z jiných členských států. Náprava tohoto porušení by učinila dotčené podpory slučitelnými se Smlouvou.

(200)

Komise stanoví podmínky, jimiž se uvedené navrácení musí řídit. Portugalsko musí navrátit poplatníkům tu část poplatku, která byla uvalena na produkty pocházející z jiných členských států mezi dnem vstupu v platnost poplatku stanoveného legislativním nařízením č. 197/2002 a dnem jeho posledního uplatnění před koncem přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003. K tomu musí Portugalsko splnit následující podmínky:

(1)

Po obdržení stížností v lednu a únoru 2004 začala Evropská komise předběžně vyšetřovat podporu poskytovanou Belgií k pokrytí nákladů na testy prováděné za účelem zjištění přenosných spongiformních encefalopatií u skotu (dále jen „testy BSE“).

(2)

Komise dále ve věci těchto stížností zaslala dne 27. ledna 2004 belgickým orgánům dopis, ve kterém požaduje informace týkající se dotčeného opatření. Belgické orgány zároveň oznámily opatření podpory financování testů prováděných za účelem zjištění přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) u zvířat v souladu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dopisem ze dne 23. ledna 2004, zaevidovaným dne 28. ledna 2004); toto opatření bylo zapsáno pod číslem N 54/04.

(3)

Belgické orgány poskytly Komisi písemné informace v dopisech ze dne 6. února 2004 a 14. května 2004, které byly zaevidovány dne 11. února 2004 a 19. května 2004.

(4)

Dopisem ze dne 19. července 2004 oznámila Komise Belgii, že opatření bylo převedeno do evidence neoznámených podpor pod číslem NN 45/04, jelikož vyšlo najevo, že část prostředků již byla vyplacena.

(5)

Dne 1. září 2004 se konalo neformální jednání mezi belgickými orgány a útvary Komise.

(6)

Belgické orgány poskytly dodatečné informace dopisem ze dne 16. září 2004, zaevidovaným dne 20. září 2004, a dopisem ze dne 22. února 2007, zaevidovaným 22. února 2007.

(7)

Dopisem ze dne 26. listopadu 2008 oznámila Komise Belgii své rozhodnutí zahájit proti tomuto opatření postup podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k dotčenému opatření.

(8)

V dopise ze dne 19. prosince 2008, zaevidovaném dne 26. prosince 2008, Belgie požádala o prodloužení lhůty pro poskytnutí odpovědi. Tato lhůta byla prodloužena dopisem ze dne 13. ledna 2009. Belgie poskytla své připomínky v dopise ze dne 25. února 2009, zaevidovaném dne 6. března 2009.

(9)

Komise neobdržela připomínky zúčastněných stran.

(10)

Dopisem ze dne 17. července 2009 položila Komise Belgii další dotazy související s připomínkami předloženými Belgií. V dopise ze dne 4. září 2009, zaevidovaném dne 8. září 2009, Belgie požádala o prodloužení lhůty pro poskytnutí odpovědi. Komise odpověď Belgie obdržela v dopise ze dne 16. října 2009, zaevidovaném dne 20. října 2009.

(11)

Dne 2. října 2009 a 30. října 2009 se uskutečnila dvě setkání mezi belgickými orgány a útvary Komise.

(12)

V návaznosti na tato setkání Belgie dne 14. prosince 2009 zaslala doplňující informace, které byly zaevidovány dne 16. prosince 2009. Po provedení souběžného šetření hospodářské soutěže belgickými orgány s ohledem na možné kartelové dohody mezi laboratořemi podala Belgie dne 21. ledna 2010, 29. září 2010 a 17. ledna 2011 žádosti o prodloužení lhůty. Komise těmto žádostem vyhověla.

(13)

Dne 22. února 2011 Komise zaslala poslední žádost o informace, na níž belgické orgány odpověděly dopisem ze dne 6. dubna 2011. Komise vyhověla žádosti o další prodloužení lhůty s cílem umožnit Belgii odpovědět na dotazy, až bude znám výsledek šetření belgických orgánů v oblasti hospodářské soutěže.

(14)

Belgické orgány odpověděly dopisem ze dne 19. května 2011, zaevidovaným dne 25. května 2011.

(15)

V lednu 2004 Komise obdržela stížnost týkající se návrhu královského nařízení, jehož cílem bylo zavést parafiskální poplatek určený k financování testů BSE.

(16)

Po obdržení stížnosti požádaly útvary Komise belgické orgány o vysvětlení. Belgické orgány ve své odpovědi na tuto žádost o informace uvedly, že od 1. ledna 2001 jsou testy BSE povinné pro skot starší 30 měsíců a pro skot starší 24 měsíců, který je odeslán na nucenou porážku (5). Oznámily rovněž návrh královského nařízení týkající se financování testů prováděných za účelem zjištění TSE u zvířat (dále jen „královské nařízení TSE“). Tento návrh královského nařízení byl zaevidován pod číslem N 54/04. Belgické orgány uvedly, že tento nový návrh královského nařízení je změnou návrhu královského nařízení oznámeného Belgií v roce 2001 a schváleného Komisí rozhodnutím N 21/02 ze dne 13. února 2002 (6), jakož i dalšího návrhu, který byl neformálně projednán s Komisí v roce 2003. Žádný z těchto dvou návrhů však nebyl proveden a nařízení oznámené v roce 2004 představuje úpravu těchto návrhů.

(17)

Z informací předložených Belgií vyplývá, že ministerstvo financí proplácelo od 1. ledna 2001 (7) náklady na testy BSE (tj. náklady na odběr vzorků a analýzy). Počínaje 1. lednem 2002 byly náklady na provádění těchto testů předběžně financovány Belgickým intervenčním a restitučním úřadem (Bureau d’Intervention et de Restitution belge) (dále jen „BIRB“) do přijetí politického rozhodnutí o konečném systému financování.

(18)

V reakci na některé připomínky ze strany útvarů Komise ohledně oznámeného návrhu královského nařízení (N 54/04) belgické orgány předložily v květnu 2004 nový návrh královského nařízení, jenž byl pozměněn s ohledem na připomínky Komise a jenž stanovil počínaje 1. lednem 2003 systém náhrad ve výši 10,70 EUR za každý kus skotu určený k porážce, který musí být podroben rychlému testu BSE. Belgické orgány uvedly, že testy provedené a předběžně financované v průběhu roku 2002 byly v plné výši financovány prostřednictvím nepřímých státních podpor, tj. parafiskálních poplatků. Belgické orgány kromě toho uvedly, že od 1. ledna 2003 byla prostřednictvím parafiskálních poplatků financována maximální částka ve výši 40 EUR za jeden test. Belgické orgány poskytly podrobné tabulky s rozpisem nákladů na testy BSE vynaložených od roku 2003 a plán financování těchto testů prostřednictvím parafiskálních poplatků a náhrad. Belgické orgány uvedly, že datem stanoveným pro zahájení provádění režimu financování je 1. červenec 2004 v případě náhrad a 1. leden 2005 v případě parafiskálních poplatků.

(19)

Vzhledem k tomu, že návrh královského nařízení uváděl, že podpory již byly udělovány a poplatky vybírány od 1. ledna 2002, bylo opatření dne 19. července 2004 zaevidováno jako neoznámené pod číslem NN 45/04. Oznámení zaevidované pod číslem N 54/04 bylo Belgií staženo.

(20)

Z informací poskytnutých Belgií v roce 2004 vyplývá, že obecným záměrem bylo provést předběžné financování testů, přičemž příslušná částka měla být refundována později; účelem bylo poskytnout část příspěvků na uhrazení nákladů předběžně financovaných testů.

(21)

Belgické orgány se ve svém dopise ze dne 16. září 2004 zmiňují o novém návrhu královského nařízení, v němž je myšlenka náhrady ve výši 10,70 EUR za testovaný kus skotu zachována pro budoucnost. Celá výše částky uvedené v tomto novém návrhu královského nařízení měla sloužit k financování testů BSE u skotu poraženého ode dne vstupu tohoto návrhu v platnost. Navrácení částek přesahujících 40 EUR, které byly povoleny pokyny Společenství týkající se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a jateční odpad (8) ze dne 24. prosince 2002 (dále jen „pokyny TSE“) a které byly předběžně financovány od 1. ledna 2003, je předmětem jiného návrhu, který byl předložen Komisi a jehož cílem je navrácení těchto částek vynaložených v rámci předběžného financování. Toto královské nařízení bylo přijato dne 15. října 2004 (9) a vstoupilo v platnost dne 1. prosince 2004.

(22)

Podle informací poskytnutých belgickými orgány celková částka předběžně financovaných nákladů přesahujících maximální částku 40 EUR za období od 1. ledna 2003 (10) do 30. června 2004 činí 15 237 646 EUR. Podle belgických orgánů byla od 30. června 2004 maximální částka ve výši 40 EUR respektována (11).

(23)

V tomtéž dopise ze dne 16. září 2004 belgické orgány poskytly dva soubory informací v souladu s článkem 19 nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (12).

(24)

Na tato dvě opatření byly použity dvě výjimky zaevidované pod číslem XA 53/04 a XA 54/04. Jak je uvedeno v bodě 19 a dalších bodech rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, opatření, na něž byla uplatněna výjimka uvedená pod číslem XA 53/04, zahrnuje předběžné financování testů BSE (13) prostřednictvím podpory o maximální výši 40 EUR na jeden test a bylo provedeno dne 1. ledna 2003. Právním základem tohoto opatření je zákon ze dne 27. prosince 2002 o souhrnném rozpočtu výdajů pro rok 2003. Opatření, na něž byla použita výjimka uvedená pod číslem XA 54/04, stanoví maximální výši podpory na 33,38 EUR na test a bylo provedeno dne 15. října 2004. Toto opatření podpory je přiznáno na dobu neurčitou. Jeho právním základem je zákon ze dne 27. prosince 2003 o souhrnném rozpočtu výdajů pro rok 2004.

(25)

V tomtéž dopise ze dne 16. září 2004 belgické orgány v odpovědi na dotazy položené útvary Komise uvedly, že laboratoře zvolené pro provádění testů musejí splňovat velmi konkrétní podmínky, aby mohly provádět dotčené analýzy.

(26)

Krátce po zaslání dopisů ze dne 14. května 2004 a 16. září 2004 belgické orgány oznámily dva návrhy královských nařízení týkajících se financování činností Federální agentury pro bezpečnost potravního řetězce (Agence Fédérale pour la Sécurité de la Chaîne Alimentaire, dále jen „AFSCA“). Cílem těchto opatření bylo zavést příspěvek a náhradu k financování činností AFSCA. Tato opatření byla předmětem rozhodnutí K(2005) 4203 ze dne 9. listopadu 2005 o státních podporách N 9/05 a N 10/05 (dále jen „rozhodnutí N 9/05 a N 10/05“), uvedeného v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Tato opatření byla přijata královským nařízením ze dne 10. listopadu 2005, které stanoví příspěvky uvedené v článku 4 zákona ze dne 9. prosince 2004 o financování AFSCA (14), jakož i královským nařízením ze dne 10. listopadu 2005 o náhradách, které jsou zmíněny v článku 5 zákona ze dne 9. prosince 2004 o financování AFSCA (15). Tato dvě královská nařízení vstoupila v platnost dne 1. ledna 2006. Královské nařízení o příspěvcích zrušuje královské nařízení ze dne 15. října 2004 uvedené v 21. bodě odůvodnění.

(27)

Královské nařízení o náhradách konkrétně stanoví pro jatka povinnost platby náhrady ve výši 10,70 EUR za testovaný kus skotu nebo lichokopytníka. Královské nařízení o příspěvcích stanoví financování části testů BSE, které bude hrazeno různými odvětvími. Celkové náklady na testy BSE činí 44,08 EUR, z nichž 12 EUR je vynaloženo na odběr vzorků (přičemž částku v maximální výši 10,70 EUR hradí jatka na základě královského nařízení o náhradách a 1,30 EUR činí příspěvek) a zbývajících 32,08 EUR je financováno z příspěvku a je agenturou AFSCA hrazeno přímo laboratořím. V rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 Komise došla k závěru, že financování agentury AFSCA prostřednictvím náhrad ani financování obecných namátkových kontrol za pomoci paušálních příspěvků nepředstavuje státní podporu a že financování části nákladů na testy BSE z příspěvků a financování nákladů na jiné testy/kontroly spojené s výrobou/prodejem je slučitelnou státní podporou.

(28)

V prosinci 2006 Komise zaslala Belgii nové dotazy týkající se případu NN 45/04. Tyto dotazy se vztahovaly především k navracení částek vyplacených v rámci předběžného financování od 1. ledna 2003.

(29)

Belgické orgány ve své odpovědi ze dne 22. února 2007 uvedly, že si přejí provést úhradu všech výdajů spojených s analýzami BSE ve lhůtě 15 let. V praxi byl zaveden systém solidárního navracení prostředků prostřednictvím nového systému financování agentury AFSCA. Každý hospodářský subjekt platí od 1. ledna 2006 agentuře AFSCA příspěvek, přičemž část tohoto příspěvku slouží ke zpětnému získání nákladů, které byly v minulosti vynaloženy v souvislosti s předběžným financováním testů BSE. Do tohoto systému přispívají rovněž všechny aktivní hospodářské subjekty, které chovaly skot v dotčeném období.

(30)

Podle stížností týkajících se návrhu královského nařízení TSE se příspěvek vztahuje na všechny druhy zvířat poražených na belgických jatkách a uplatňuje se rovněž u dovezených produktů. Jeden ze stěžovatelů potvrdil, že podstatná část zvířat poražených na belgických jatkách pochází z jiných členských států. Stěžovatelé zastávají názor, že příspěvky představují diskriminaci v souvislosti s dovezenými zvířaty, jelikož výnos z nich je použit na zpětné získání nákladů na testy ESB provedené u belgického skotu.

(31)

Úvodem je třeba uvést, že zahájení formálního vyšetřovacího řízení se týká podpory ve prospěch financování testů prováděných za účelem zjištění TSE u zvířat v Belgii od 1. ledna 2001, jakož i mechanismů financování těchto podpor, s výjimkou podpor schválených rozhodnutím Komise z důvodu jejich slučitelnosti s vnitřním trhem. To konkrétně znamená, že podpory schválené rozhodnutím N 9/05 a N 10/05 (které se vztahují k příspěvkům a náhradám, jež slouží k financování agentury AFSCA) nebudou posuzovány s ohledem na slučitelnost s pravidly v oblasti státních podpor platnými v době přiznání podpory. Toto rozhodnutí se tudíž týká pouze podpor, z nichž byly financovány testy BSE v období 2001–2006, jakož i systému jejich financování, vzhledem k tomu, že podpory na testy BSE v tomto období byly předběžně financovány a že navracení prostředků přidělených v rámci tohoto financování je rozloženo do několikaletého období.

(32)

Z důvodu srozumitelnosti je třeba připomenout rozdíl mezi pojmy „náhrada“ a „příspěvek“: na jedné straně existují poplatky či náhrady, které pokrývají náklady vynaložené na poskytnutou službu. V tomto konkrétním případě činí 10,70 EUR a jsou vybírány od 1. prosince 2004 na základě královského nařízení TSE a poté na základě královského nařízení o náhradách, z nichž je financována agentura AFSCA. Na druhé straně existují dávky či příspěvky, které jsou vybírány na základě královského nařízení ze dne 10. listopadu 2005 a jsou hrazeny agentuře AFSCA hospodářskými subjekty, jež se nacházejí na belgickém území a jsou rozděleny do 7 sektorů (viz bod odůvodnění 29 rozhodnutí N 9/05 a N 10/05).

(33)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení uvedla, že podpory ve prospěch financování testů BSE jsou a byly v Belgii financovány prostřednictvím dotací a systému parafiskálních poplatků, který sestává jak z náhrad, tak z příspěvků. Část příjmů z těchto náhrad a příspěvků byla přidělena na refundaci prostředků vynaložených v rámci předběžného financování testů.

(34)

Komise vytkla několik problémů a uvedla, že nemá dostatek informací, které by jí umožnily provést konečné posouzení dotčených opatření: problémy se zaprvé týkaly existence výhod pro příjemce služeb. Nebylo totiž jisté, zda náhrady za testy BSE zahrnovaly část nákladů na testy, která nebyla pokryta slučitelnou státní podporou. Přesné náklady na tyto testy nebyly známé, stejně jako zdroj dodatečného financování v případě, že by náhrady nepostačovaly k pokrytí celkových nákladů na testy BSE. Nebylo zjištěno ani to, zda ceny, za něž agentura AFSCA poskytovala služby, odpovídaly cenám na trhu, a to zejména z toho důvodu, že belgické orgány jasně neuvedly, že volba laboratoří proběhla v rámci otevřeného a transparentního řízení.

(35)

Za druhé nebyl jasný mechanismus dávek: zejména nebyli s určitostí stanoveni příjemci a přispěvatelé a nebyl jasný ani mechanismus navracení nákladů vynaložených na testy BSE v rámci předběžného financování. Další nejasnosti se týkaly podmínek, které musely splňovat parafiskální poplatky, aby mohly být považovány za odpovídající pravidlům státní podpory, zejména pokud jde o vyloučení dovezených produktů z parafiskálních poplatků, pokud jde o otázku, zda se na vyvážené produkty použilo opatření podpory financované z poplatků, a co se týče toho, zda poplatky měly vliv na cenu konečných produktů, vzhledem k tomu, že tato cena byla stanovena změnami nabídky a poptávky na volném trhu.

(36)

Komise obdržela připomínky Belgie v reakci na obavy vyjádřené Komisí v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 27. února 2009. Lze je shrnout takto:

(37)

Belgie úvodem zpochybňuje kvalifikaci financování testů BSE, provedenou Komisí, jako státní podpory, z důvodu povinného provádění těchto testů. Belgie tvrdí, že povinnost provádět testy BSE je stanovena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (16), s cílem zajistit ochranu veřejného zdraví. Na podporu svého tvrzení zmiňuje dva rozsudky (17), v nichž Soudní dvůr stanovil, že náklady na kontroly provedené za účelem ochrany veřejného zdraví nelze považovat za náhradu za službu a že orgán musí sám nést břemeno těchto nákladů. Belgie uznává, že dotčené rozsudky se týkají volného pohybu zboží, a nikoli státních podpor, avšak domnívá se, že úvahu v nich obsaženou lze použít i na oblast státních podpor.

(38)

Belgie kromě toho uvádí, že vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 999/2001 nevyžaduje, aby náklady na kontroly nesly podniky, může členský stát rozhodnout o zavedení „obvyklého“ systému financování testů BSE. Kritérium selektivity, které charakterizuje státní podpory, se tudíž podle Belgie musí hodnotit ve vztahu k tomuto obvyklému systému (18). O státní podpory by se jednalo pouze tehdy, pokud by se na některá odvětví či podniky vztahovaly příznivější podmínky ve srovnání s podmínkami uplatňovanými v rámci běžného systému zvoleného Belgií. Belgie uvádí, že se zdá, že podle názoru Komise má být pravidlem hrazení nákladů zemědělci, což však nevyplývá z platných právních dokumentů. Belgie má za to, že pokud rozdílné systémy financování testů BSE mohou vést k narušení hospodářské soutěže, měl by být tento problém vyřešen prostřednictvím harmonizace právních předpisů (19), v žádném případě se však nejedná o státní podpory. Belgie rovněž zmiňuje rozsudek ve věci GEMO (20), domnívá se však, že tento rozsudek nemění její přístup v rámci projednávaného případu. Belgie ve svém dopise ze dne 16. října 2009 opakuje, že nesouhlasí s kvalifikací státní podpory provedenou Komisí v jejím rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, nicméně v duchu spolupráce vychází z logiky Komise, aby vysvětlila body zdůrazněné v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(39)

Belgie zastává názor, že náhrada ve výši 10,70 EUR za testovaný kus skotu by neměla být považována za státní podporu.

(40)

Podle Belgie se může jednat o státní podporu jen tehdy, pokud je jednomu nebo několika podnikům poskytnuta výhoda. V rámci náhrady se proto může jednat o výhodu pouze za předpokladu, že poskytnutá výhoda převyšuje zaplacenou částku. Pokud je část testů BSE financována orgány, konečná výhoda přiznaná zemědělci odpovídá nákladům na test po odečtení zaplacené náhrady.

(41)

Belgie domýšlí tuto úvahu do důsledku s argumentem, že v případě navrácení by to znamenalo, že bude od zemědělce vyžadována vyšší celková platba. Pokud totiž celkové náklady vynaložené na test mají být vráceny, znamená to, že se v konečném důsledku tyto náklady zvýší o částku náhrady, která již byla zaplacena.

(42)

Belgie zdůrazňuje, že podle judikatury Soudního dvora se o státní podpory jedná pouze v případě, že jsou příjmy z poplatků používány ve prospěch konkrétní skupiny a nejsou ve stejné míře poskytovány ve prospěch všech, kteří zaplatili poplatky (21). V projednávaném případě je povinnost poskytnout náhradu ve výši 10,70 EUR za jeden kus skotu stanovena pro hospodářské subjekty, které jsou zapojeny do produkce hovězího masa. Tato částka, která je použita pro účely testů, těmto hospodářským subjektům neskýtá žádnou hospodářskou výhodu, a nelze ji tudíž považovat za státní podporu ve smyslu článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(43)

Podle názoru Belgie uplatnila Komise podobnou úvahu ve svém rozhodnutí N 9/05 a N 10/05. Belgie uvádí, že v tomto rozhodnutí nebyla náhrada ve výši 10,70 EUR kvalifikována jako státní podpora (viz 98. bod odůvodnění rozhodnutí). Podobné úvahy jsou obsaženy v rozhodnutí N 21/02, v němž část nákladů na testy BSE částečně financovaných z poplatků hrazených odvětvím nebyla považována za státní podporu.

(44)

Belgické orgány ve svém dopise ze dne 16. října 2009 uvedly, že náhrada byla přičtena k tíži zemědělci a týkala se části hospodářských nákladů na testy BSE. V odpovědi na dotaz položený Komisí ohledně toho, zda částka náhrady odpovídá skutečným ekonomickým nákladům na služby poskytnuté laboratořemi, Belgie odpověděla, že se náhrada vztahovala pouze k části nákladů na testy BSE, jak je uvedeno v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05. Úvahy Komise obsažené v bodech odůvodnění 61 až 66 téhož rozhodnutí, v němž byl učiněn závěr, že náklady na poskytnuté služby a výše náhrad jsou rovnocenné, souvisely s jinými službami než s prováděním testů BSE. Belgie opakuje, že pokud jde o testy BSE, v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 byl učiněn závěr, že služba spočívající v provádění testů BSE sice představuje státní podporu, avšak částka náhrady (tj. 10,70 EUR) nikoli, a má být odečtena od nákladů vynaložených na tyto testy.

(45)

Belgie odkazuje na bod 132 Pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (22) (dále jen „pokyny v odvětví zemědělství na období 2007–2013“), kde se uvádí, že částka ve výši 40 EUR za test představuje „v současnosti zhruba nejvýhodnější cenu ve Společenství“. Ceny navržené agenturou AFSCA se od července 2005 pohybují pod částkou 40 EUR. Z toho podle belgických orgánů vyplývá, že ceny uplatňované v Belgii jsou v souladu s tržními cenami. Komise ve svém rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 uznala, že laboratoře byly vybrány v rámci otevřených, transparentních a nediskriminačních řízení a že nelze učinit závěr, že je poskytovatelům služeb (tj. laboratořím) poskytována státní podpora. Situace se od té doby nezměnila. Belgické orgány pro hospodářskou soutěž kromě toho v současnosti provádí šetření ohledně cenových kartelových dohod mezi laboratořemi v rámci testů BSE. Z toho podle belgických orgánů jasně vyplývá, že si v žádném případě nepřejí platit laboratořím nadstandardní cenu. Belgické orgány ve svém dopise ze dne 16. října 2009 uvedly, že přezkum případné cenové kartelové dohody mezi laboratořemi bude pokračovat a že by toto šetření mělo být ukončeno během prvního čtvrtletí roku 2010.

(46)

Belgické orgány uvádějí, že příspěvky a náhrady nikdy nebyly uplatňovány na dovoz a vývoz. Povinnost hradit příspěvek se vztahuje pouze na podniky se sídlem v Belgii a platba náhrady ve výši 10,70 EUR se týká pouze skotu poraženého v Belgii a staršího 30 měsíců.

(47)

Belgie zdůrazňuje, že Komise tato opatření již zkoumala v rámci rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 a došla k závěru, že příspěvky nepředstavují diskriminaci vůči dováženým či vyváženým produktům a nejsou v rozporu s ustanoveními Smlouvy.

(48)

Belgické orgány uvádějí, že jatka přenášejí náklady na náhrady na své zákazníky, stejně jako každý běžný podnik přenáší na své zákazníky náklady, které mu vznikly. Tento přesun tedy probíhá v rámci běžných tržních mechanismů. Mimoto zanášení nákladů na náhradu do samostatné položky ve fakturách vystavovaných producentům představuje běžnou praxi. V tomto ohledu Belgie uvádí body odůvodnění 93 a 95 rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, v nichž jsou kritéria stanovená v 25. bodě pokynů TSE považována za splněná.

(49)

Belgie uvádí, že v Belgii jsou kvalifikováni jako MSP všichni zemědělci, kteří splňují následující podmínky: zaměstnávají méně než 250 osob, jejich roční obrat nepřesahuje 40 milionů EUR nebo roční rozvaha nepřesahuje 27 milionů EUR a podnik není vlastněn z 25 % či z větší části jiným podnikem či podniky, které nejsou MSP.

(50)

K období od 1. ledna 2001 do 1. ledna 2003 nemá Belgie zvláštní připomínky, vzhledem k tomu, že Komise v bodě odůvodnění 80 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení sama došla k závěru, že podpory poskytnuté v tomto období jsou pravděpodobně slučitelné. Uvádí však, že podpory nepřesahovaly 100 % vzniklých nákladů, a je ochotna poskytnout v případě potřeby více informací v této souvislosti.

(51)

Belgie nicméně tvrdí, že tyto informace mohou být poskytnuty pouze podpůrně, vzhledem k tomu, že její počáteční stanovisko je, že se v tomto případě nemůže jednat o státní podpory, jelikož rozhodnutí o způsobu financování testů BSE přísluší Belgii.

(52)

Co se týče období od 1. ledna 2003 do 1. ledna 2007, Belgie uvádí, že nebyla vyplacena žádná podpora přesahující 100 % nákladů na testy. Belgie odkazuje na rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, v němž byla tato otázka již zkoumána.

(53)

Pokud jde o období počínající 1. lednem 2007, Belgie tvrdí, že nikdy neposkytla podporu přesahující 40 EUR, jelikož náklady na testy byly nižší než tato částka.

(54)

V příloze k těmto připomínkám Belgie předává podrobný chronologický seznam opatření přijatých v rámci financování testů BSE. Vzhledem k tomu, že tyto informace jsou z velké části převzaty v odůvodnění tohoto rozhodnutí, není chronologický seznam v této části uveden v celém rozsahu. Některé prvky budou nicméně rovněž uvedeny níže:

(55)

Chronologický seznam testů BSE je následující:

(56)

Ceny testů BSE jsou následující:

(57)

Belgie ve svém dopise ze dne 16. října 2009 vyjasnila některé skutečnosti v reakci na dotazy položené Komisí dne 24. července 2009 v návaznosti na připomínky předložené Belgií. Belgie nejprve zopakovala své stanovisko, že členský stát není povinen požadovat hrazení nákladů vynaložených na testy BSE hospodářskými subjekty. Vzhledem k tomu, že se jedná o náklady na ochranu veřejného zdraví, náklady na kontroly vyžadované veřejnými orgány nelze považovat za protiplnění za službu a nelze je ukládat hospodářským subjektům. V zájmu dobré spolupráce se však Belgie rozhodla odpovědět na dotazy Komise vycházejíc z logiky vyjádřené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(58)

Pokud jde o část financovanou Společenstvím, Belgie potvrdila, že byla zahrnuta mezi údaji oznámenými dříve.

(59)

Belgie dále uvedla, že pokud jde o financování v období od 30. června 2004 do 31. prosince 2005, bylo provedeno agenturou AFSCA z finančních zdrojů, kterými disponovala a které převzala po předchozích subjektech, jež nahradila v jejich působení. V tomto období neexistovaly parafiskální poplatky.

(60)

Komise položila Belgii otázky týkající se skloubení částky 15 237 646 EUR s částkou ve výši 67 156 527,65 EUR, uvedenou v připomínkách Belgie (viz bod odůvodnění (55)). Belgie odpověděla, že částka ve výši 1 523 646 EUR je nedílnou součástí celkové částky 67 156 527,65 EUR. Belgické orgány kromě toho uvedly, že plánují provedení výpočtů za účelem ověření přesnosti uvedené částky.

(61)

Pokud jde o náhrady, Belgie uvedla, že náklady na ně nese zemědělec a že nemohou představovat státní podporu. Belgie v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, ve kterém se uvádí, že státní podporu představuje pouze částka ve výši 33,38 EUR z celkové ceny 44,08 EUR. Částka ve výši 10,70 EUR podporu nepředstavuje, a byla proto odečtena z ceny testu při posuzování souladu s maximální částkou 40 EUR za test.

(62)

Pro všechny případy Belgie uvedla, že jediným rozdílem oproti systému schválenému Komisí v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 byla indexace částky náhrady, která se zvýšila z 10,70 EUR na 11,07 EUR.

(63)

Belgie ve svém dopise ze dne 1. prosince 2009 upravila číselné údaje, které předtím uvedla v souvislosti s provedenými testy. Uvedla, že tyto údaje nahrazují údaje poskytnuté dříve v dopisech zaslaných před zahájením a po zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(64)

Tyto změny byly provedeny z toho důvodu, že počet vzorků, které byly vzaty v úvahu dříve, byl nesprávný. Předchozí výpočty totiž vycházely z teoretického počtu 3 vzorky za hodinu, zatímco ve skutečnosti bylo v terénu odebráno 12 vzorků za hodinu. V důsledku tohoto zvýšení počtu testů za hodinu došlo ke snížení nákladů na každý odběr vzorků, což se rovněž promítá do celkových nákladů na každý jednotlivý test, jelikož náklady na testy částečně sestávají z hodinových nákladů, které byly sníženy z důvodu většího počtu vzorků odebraných za hodinu. Mimoto byl snížen počet zvířat poražených v letech 2003 a 2004 ve srovnání s údaji uvedenými dříve. Číselné údaje uvedené v dopise Belgie ze dne 1. prosince 2009 jsou údaje týkající se skotu poraženého pro účely lidské spotřeby, které byly Komisi nahlášeny za období 2003–2004.

(65)

Na základě tabulky v 64. bodě odůvodnění došla Belgie k závěru, že celkové náklady na testy BSE se od 1. července 2004 pohybují pod částkou 40 EUR.

(66)

Belgické orgány rovněž na základě těchto údajů opravily údaje v tabulce předložené před zahájením rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a převzaté v bodu odůvodnění 25 rozhodnutí o zahájení řízení. Poslední poskytnuté údaje představují skutečné náklady, nikoli odhady, jako tomu bylo v předchozím případě. Z těchto informací vyplývá, že celková výše předběžně financovaných nákladů činí nikoli 15 237 789,90 EUR, jak bylo odhadováno dříve, ale 661 981 074 EUR.

(67)

Belgie rovněž uvádí, že pokud by šetření belgických orgánů pro hospodářskou soutěž prokázalo, že ke zvýšení cen za testy BSE provedené laboratořemi došlo z důvodu protiprávní kartelové dohody mezi laboratořemi, zavazuje se zpětně získat přebytek zaplacené ceny, a to případně prostřednictvím zahájení soudních řízení před příslušnými soudy, bude-li to nutné.

(68)

Belgické orgány ve svém dopise ze dne 6. dubna 2011 znovu potvrdily, že náhrada ve výši 10,70 EUR se týká pouze platby testu BSE příjemcem, který jej využívá v daném okamžiku, a neslouží k refundaci prostředků vynaložených v rámci předběžného financování na testy BSE provedené dříve.

(69)

Belgické orgány v tomtéž dopise ze dne 6. dubna 2011 uvedly, že celková výše nákladů předběžně financovaných BIRB činí 67 156 527,65 EUR. AFSCA tuto částku částečně uhradila následujícím způsobem:

(70)

Belgie uvedla, že se vláda rozhodla odložit vrácení částek BIRB, poskytnutých v rámci předběžného financování, a že navrácené částky budou tudíž uvedeny v kladném saldu AFSCA. Toto saldo musí být považováno za úhradu testů BSE.

(71)

Pokud jde o platbu nákladů na testy BSE producentem, Belgie znovu potvrdila, že neexistuje žádný zvláštní systém, který by vyžadoval, aby jatka fakturovala částku náhrady za testy BSE producentovi, ale že taková fakturace představuje běžnou praxi. Belgie poskytla na ukázku několik faktur, z nichž jasně vyplývá, že fakturovaná částka náhrady figuruje na faktuře jako samostatná položka. Jedná se o uzávěrkový list poskytovaný jatkami producentovi, v němž je částka náhrady odečtena od celkové částky, kterou mají zaplatit jatka producentovi za koupi zvířete. Belgie uvádí, že toto představuje důkaz, že konečným dlužníkem platby za test BSE agentuře AFSCA je producent.

(72)

Belgické orgány ve svém posledním dopise ze dne 25. května 2011 uvedly, že částky podpory mohou být předmětem kumulativního uplatňování podpory de minimis, jak stanoví nařízení (ES) č. 1860/2004 Komise ze dne 6. října 2004 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v zemědělském odvětví a v odvětví rybolovu (24), a částky 40 EUR slučitelné podpory za test, v období, během něhož bylo nařízení v platnosti.

(73)

V rámci tohoto řízení Komise neobdržela žádné připomínky třetích stran.

(74)

Belgie ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení úvodem uvedla, že má za to, že náklady na testy BSE jsou z důvodu své závazné povahy financovány členskými státy a že neexistují žádné předpisy Společenství, které vyžadují, aby náklady na kontroly nesly podniky. Nicméně z pokynů v odvětví zemědělství na období 2007–2013 a praxe Komise jasně vyplývá, že různé úrovně nákladů na testy mohou mít za následek narušení hospodářské soutěže a že podporu za účelem pokrytí nákladů na tyto testy poskytuje většina států, a je proto nutné regulovat její výši, aby se omezilo narušení hospodářské soutěže způsobené těmito podporami. Zejména pokyny TSE jasně uvádějí, že podpory poskytované státy s sebou nesou riziko narušení hospodářské soutěže. V bodě 24 pokynů TSE se například uvádí, že „od 1. ledna 2003, pokud jde o povinné testování skotu, poraženého k lidské spotřebě, na BSE, nesmí celková přímá a nepřímá podpora, včetně plateb Společenství, překročit celkem 40 EUR na test. Povinnost testování se může zakládat na právních předpisech Společenství nebo vnitrostátních právních předpisech.“ Tyto pokyny byly představeny členským státům, které byly vyzvány k přijetí vhodných opatření a zajištění souladu svých režimů s pokyny. Stejně tak pokud jde o pokyny v odvětví zemědělství na období 2007–2013, kvalifikace státní podpory týkající se testů BSE je uvedena v bodech 132 f) a následujících bodech. Kromě toho je důležité zdůraznit, že belgické orgány nepodaly opravný prostředek proti rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, v němž byla část prostředků určených k financování testů BSE kvalifikována jako podpora, což naznačuje, že belgické orgány přijaly tuto kvalifikaci státní podpory v případě podpor určených k financování testů BSE.

(75)

Z těchto prvků lze vyvodit, že zpochybnění Belgií ohledně kvalifikace financování testů BSE jako státní podpory z důvodu závaznosti těchto testů není odůvodněné, vzhledem k existenci platných aktů uplatňovaných již celou řadu let.

(76)

V důsledku toho Komise přezkoumává dotčená opatření z hlediska článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

(77)

Aby se na určité opatření vztahovalo ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí současně splňovat čtyři specifické podmínky: 1) musí být financováno státem nebo ze státních prostředků a musí být přičitatelné státu; 2) musí se selektivně vztahovat pouze na určité podniky nebo určitá odvětví výroby; 3) pro podniky, kterým se podpora poskytuje, musí zahrnovat hospodářskou výhodu; 4) musí ovlivňovat obchod uvnitř Unie a musí narušovat nebo může narušit hospodářskou soutěž.

(78)

V následujících bodech odůvodnění budou tato čtyři kritéria použita na opatření, která mohou představovat státní podporu.

(79)

Jak je uvedeno v 55. bodě odůvodnění, bylo k financování nákladů na testy BSE použito několik systémů financování. V rámci přezkumu kritéria existence státních prostředků toto rozhodnutí rozlišuje mezi různými způsoby financování testů BSE.

(80)

V období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001 byly náklady na testy BSE v plné výši financovány ministerstvem financí. Není pochyb o tom, že se v tomto případě jedná o financování ze státních prostředků.

(81)

V následujícím období, tj. od 1. ledna 2002 do 30. června 2004, byly testy předběžně financovány BIRB, dokud nebude nalezeno strukturální řešení pro financování testů. BIRB je federální veřejnou institucí s právní subjektivitou, která vznikla na základě transformace bývalého Belgického úřadu pro hospodářství a zemědělství (Office Belge de l’Économie et de l’Agriculture – OBEA) a zemědělské divize bývalého Ústředního úřadu pro kvóty a licence (Office Central des Contingents et Licences – OCCL). Jedná se o parastátní subjekt kategorie B, který působí pod záštitou ministerstva zemědělství a malého a středního podnikání. BIRB je platební agenturou, která byly schválena v rámci společné zemědělské politiky a je financována z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (25). Kromě toho může být pověřena úkoly, které vyplývají ze zemědělské politiky federální vlády nebo regionálních vlád. Aby mohl úřad BIRB vyrovnat svůj správní rozpočet, disponuje státní dotací připsanou do rozpočtu své dozorčí pravomoci na federální úrovni (federální veřejná služba pro hospodářství) a některými vlastními příjmy (příjmy z některých náhrad a omezených investic). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem představuje financování prostřednictvím BIRB financování ze státních zdrojů.

(82)

Od 1. července 2004 do 30. listopadu 2004 byly testy předběžně financovány agenturou AFSCA. Právní předpisy, které v té době byly v platnosti (tj. především zákon ze dne 4. února 2000 o zřízení AFSCA (26), uváděly, že AFSCA je financována z různých příjmů, jako jsou zejména výnosy z poplatků, poplatky a náhrady, výnosy ze správních pokut, příležitostné příjmy, dary a odkazy … (27). AFSCA je veřejnou institucí s právní subjektivitou, která je zařazena do kategorie A stanovené zákonem ze dne 16. března 1954 o kontrole některých subjektů působících ve veřejnému zájmu (28). Z těchto úvah tedy vyplývá, že finanční prostředky poskytnuté AFSCA představují státní zdroje a že o jejich přidělení rozhoduje veřejný orgán, jelikož AFSCA je podřízena ministerstvu zdravotnictví.

(83)

Pokud jde o období mezi 1. prosincem 2004 (datum vstupu v platnost královského nařízení ze dne 15. října 2004) a 31. prosincem 2005 (datum vstupu v platnost královských nařízení ze dne 10. listopadu 2005), byly testy BSE financovány prostřednictvím náhrady ve výši 10,70 EUR za kus testovaného skotu doplněné o finanční prostředky agentury AFSCA čerpané z jejích rezervních fondů a vratné zálohy, kterou jí dalo k dispozici ministerstvo financí.

(84)

Částečné financování agenturou AFSCA, kdy finance pocházejí z jejích vlastních prostředků, představuje financování ze státních zdrojů (viz 82. bod odůvodnění.)

(85)

Pokud jde o otázku, zda náhrady představují státní zdroje, je třeba uvést, že se o státní zdroje může jednat v případě, že se ukáže, že náhrady nepokrývají celkové skutečné náklady na služby, které mají odměňovat. Pokud totiž náklad na poskytnutou službu a náhrada nejsou rovnocenné, přebytek představuje státní zdroj, jímž státní subjekt, kterému je náhrada poskytnuta, může disponovat. Proto je důležité ověřit, zda náhrady placené AFSCA za testy BSE představují platby za služby, které agentura podnikům skutečně poskytla, a zda vycházejí z tržních cen, či nikoli (viz bod odůvodnění 54 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení). Této otázce je věnován prostor níže, v rámci přezkumu pojmu výhoda.

(86)

Pokud jde o období, které následuje po vstupu královských nařízení ze dne 10. listopadu 2005 v platnost, tj. období počínající 1. lednem 2006, je třeba přezkoumat, zda náhrady a příspěvky, které byly stanoveny těmito nařízeními, představují státní zdroje. Tato otázka již byla předmětem přezkumu v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05. V tomto rozhodnutí bylo ve 44. bodě odůvodnění uvedeno, že obecně vzato příspěvky představují státní zdroje a náhrady mohou státní zdroje představovat v případě, že se ukáže, že tyto náhrady nepokrývají celkové skutečné náklady za služby, které mají odměňovat. V případě testů BSE byly náklady financovány zčásti prostřednictvím náhrad a zčásti prostřednictvím příspěvků. V rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 Komise dospěla k závěru, že financování části nákladů na testy BSE prostřednictvím náhrad nepředstavuje státní podporu a že financování za pomoci příspěvků je slučitelnou státní podporou. Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení formálního postupu šetření ve 34. bodě odůvodnění, podpory schválené rozhodnutím Komise nejsou předmětem tohoto rozhodnutí, a nebudou zde proto přezkoumány.

(87)

Nicméně ve světle informací poskytnutých Belgií po zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyšlo najevo, že příjmy z příspěvků byly zčásti využity v letech 2005 a 2006 k úhradě částek přesahujících 40 EUR, které byly vynaloženy v rámci předběžného financování testů BSE v období od 1. ledna 2003 a 1. prosince 2004. To však v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 nebylo zmíněno. Část příspěvků tudíž sloužila k financování testů BSE provedených v období od 1. ledna 2003 do 1. prosince 2004, přičemž cílem bylo zpětně získat od zemědělců kolektivním způsobem předběžně financované náklady na povinné testy BSE, které přesahují maximální částku 40 EUR.

(88)

Přidělení části zdrojů z těchto příspěvků na úhradu předběžného financování testů nemění kvalifikaci státních zdrojů provedenou v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05.

(89)

Při přezkumu existence výhody je třeba rozlišovat mezi opatřeními financovanými ze státních zdrojů včetně příspěvků na jedné straně, a opatřeními financovanými z náhrad.

(90)

Pokud jde o opatření financovaná ze státních zdrojů, včetně příspěvků, Komise soustavně vyjadřovala názor (29), že financování nákladů na povinné kontroly, které se vztahují na výrobu či prodej výrobků, ze státních prostředků, je třeba považovat za selektivní výhodu pro podniky (30). Stát totiž snížil podnikům zátěž, kterou by jinak musely hradit. Z výše uvedených skutečností lze vyvodit, že zemědělci, jatka a další subjekty, které zpracovávají, prodávají či nakládají s výrobky ze skotu, na něž se vztahuje povinnost testování BSE na základě právních předpisů použitelných v dotčeném období, provádějí hospodářskou činnost a čerpaly státní podporu prostřednictvím financování testů BSE státem, a to od 1. ledna 2001.

(91)

Argumenty předkládané Belgií (viz 37. bod odůvodnění a další), podle nichž je financování testů BSE nutné za účelem zajištění ochrany veřejného zdraví a podle nichž přísluší rozhodnutí o běžném systému financování testů BSE členskému státu, nelze přijmout z důvodů uvedených v 74. bodě odůvodnění. Belgie v konkrétnějším kontextu posouzení selektivity argumentovala, že o selektivitu by se jednalo pouze za předpokladu, že by se na některá odvětví nebo podniky vztahovaly příznivější podmínky ve srovnání s podmínkami uplatňovanými v rámci běžného systému. Skutečnost, že mezi jednotlivými členskými státy existují rozdíly, pokud jde o financování testů BSE, a že tyto rozdíly mohou vést k narušení hospodářské soutěže, není podle Belgie problémem státní podpory, ale harmonizace právních předpisů.

(92)

Tento argument však nemůže být přijat. Jak je uvedeno v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, kritérium selektivity je naplněno, pokud je výhoda přiznána několika podnikům nebo určitému odvětví činnosti. V posuzovaném případě na vnitrostátní úrovni využívá financování testů BSE státem pouze jedno konkrétní odvětví, a to odvětví chovu zvířat testovaných na BSE. Na úrovni Společenství financování testů BSE ve prospěch belgických podniků státem nebo prostřednictvím státních zdrojů představuje pro tyto podniky výhodu oproti jejich zahraničním konkurentům, jejichž náklady na financování povinných testů BSE nejsou hrazeny státem nebo ze státních zdrojů. V úvodu pokynů TSE (body 8 a 9) bylo jasně uvedeno, že probíhající harmonizace, která ukládá odvětví povinnost hradit náklady, postupuje pomalu, a že se proto Komise rozhodla vyjasnit a pozměnit svou politiku v oblasti státních podpor, pokud jde o náklady vzniklé v souvislosti s testy BSE. Bod 24 pokynů TSE uvádí, že povinnost přezkumu může být založena na předpisech Společenství či vnitrostátních předpisech. Z tohoto bodu jasně vyplývá, že neexistuje harmonizace na úrovni Společenství, pokud jde o povinnost provádět testy, což znamená, že by to s sebou rovněž mohlo nést selektivní podporu zvýhodňující podniky určitého členského státu. Lze tedy shrnout, že opatření financovaná prostřednictvím státních zdrojů, včetně příspěvků, představují selektivní výhodu pro zemědělce, jatka a další subjekty, které zpracovávají, prodávají či nakládají s výrobky ze skotu, na něž se vztahuje povinnost testování BSE podle platných právních předpisů, jelikož snižují náklady, které tyto subjekty nesou. Tyto výhody nejsou poskytovány prostřednictvím přímých plateb, ale převzetím nákladů na testy BSE veřejnými orgány, které přímo hradí náklady na testy laboratořím, které tyto testy provádějí na žádost jatek a náklady fakturují agentuře AFSCA.

(93)

Pokud jde o podpory financované za pomoci náhrad, je třeba ověřit, zda je prostřednictvím těchto náhrad poskytována výhoda. Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení formálního postupu šetření (v bodech odůvodnění 61 a 62), o výhodu se bude jednat pouze v případě, že jsou tyto náhrady nižší než skutečné náklady na služby skutečně poskytnuté hospodářským subjektům agenturou AFSCA. Je rovněž třeba ověřit, zda poplatky představují platby za služby, které agentura AFSCA podnikům skutečně poskytla. Konkrétně se jedná o to, zda jatkám a producentům, kteří v období od 1. prosince 2004 a 31. prosince 2005 zaplatili náhradu ve výši 10,70 EUR za testovaný kus skotu, byla poskytnuta výhoda, a zda tyto subjekty skutečně využily služeb agentury AFSCA.

(94)

Belgické orgány ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení formálního postupu šetření uvedly, že náhrada ve výši 10,70 EUR za testovaný kus skotu byla jediným zdrojem financování agenturou AFSCA za účelem uhrazení nákladů na testy BSE, s výjimkou rezervních fondů AFSCA a vratné zálohy ministerstva financí. Platbu náhrady provádí jatka. Belgické orgány uvedly, že jatka sice nemají zákonnou povinnost fakturovat částku náhrady svým klientům, nicméně v praxi náklady na náhradu fakturují producentům, přičemž tyto náklady na faktuře figurují pod samostatnou položkou. Tato tvrzení Belgie doložila prostřednictvím příkladů faktur, z nichž jasně vyplývá, že jatka fakturují částku náhrady producentům pod samostatnou položkou. Belgie zastává názor, že není třeba formálně regulovat způsob, kterým jatka přenášejí na producenty či další potencionální příjemce služeb náhradu, kterou platí, vzhledem k tomu, že tento náklad je producentům fakturován podobně jako další náklady související s porážkou, fakturované producentům.

(95)

Z výše uvedených skutečností lze tedy vyvodit, že pochyby vyjádřené při zahájení formálního postupu šetření v bodě odůvodnění 44, které naznačovaly, že poplatek účtovaný jatkám je mnohem vyšší než poplatek účtovaný jiným příjemcům služeb, byly rozptýleny informacemi předloženými Belgií, pokud jde o fakturaci částky této náhrady producentům.

(96)

Pokud jde o otázku, zda cena testů BSE odpovídá tržním cenám, Belgie Komisi za prvé sdělila, že od července 2005 se ceny navržené agenturou AFSCA pohybují pod částkou 40 EUR, zatímco pokyny v odvětví zemědělství na období 2007–2013 uvádějí částku 40 EUR jako nejnižší dostupnou cenu ve Společenství v této době. To dokládá, že uplatňované ceny jsou v souladu s cenami stanovenými v daném období v jiných zemích Evropy. Zadruhé Belgie na rozhodnutí o zahájení formálního postupu šetření odpověděla, že situace je totožná se situací přezkoumanou v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, v němž byl učiněn závěr, že určení poskytovatelů služeb proběhlo v rámci otevřených a nediskriminačních řízení (viz 82. bod odůvodnění rozhodnutí N 9/05 a N 10/05). Zatřetí Komise bere na vědomí závazek Belgie týkající se přijetí všech dostupných právních opatření za účelem zpětného získání nadbytečných prostředků, které byly zaplaceny za testy, v případě, že by šetření orgánů pro hospodářskou soutěž odhalilo existenci protiprávní kartelové dohody mezi laboratořemi, která měla za následek zvýšení cen testů. Na základě těchto úvah dospěla Komise k závěru, že náhrady nelze považovat za státní prostředky, jelikož náhrady zaplacené AFSCA za testy BSE představují platby za služby skutečně poskytnuté podnikům a vycházejí z tržních cen.

(97)

Lze učinit závěr v souladu s rozhodnutím N 9/05 a N 10/05, že jatkám ani producentům nebyla prostřednictvím náhrady poskytnuta žádná výhoda, jelikož náhrada pokrývá platbu za službu poskytnutou plátci náhrady a cena testu vychází z tržní ceny. Tento závěr rovněž umožňuje potvrdit neexistenci financování prostřednictvím státních zdrojů, neboť cena testu je v souladu s tržními cenami.

(98)

Pokud jde o ostatní podmínky použití čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, dotčené opatření může mít dopad na postavení Belgie v tomto odvětví (31). Vzhledem k tomu, že belgické podniky jsou aktivní na mezinárodním trhu, který je vysoce konkurenční, opatření narušuje či může narušit hospodářskou soutěž (32) a ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(99)

Komise se ve světle výše uvedeného domnívá, že financování testů BSE prostřednictvím příspěvků a dalších státních zdrojů, jak jsou uvedeny výše, představuje výhodu financovanou ze státních zdrojů. Toto opatření narušuje či může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky a určitá odvětví výroby, a proto může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Výhoda je poskytnuta zemědělcům, jatkám a dalším subjektům, které zpracovávají, prodávají či nakládají s výrobky ze skotu, na něž se vztahuje povinnost testování BSE stanovená platnými právními předpisy. V důsledku toho Komise došla k závěru, že tato opatření spadají do působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Naopak část testů BSE, která je financována z náhrad, nepředstavuje podporu vzhledem k tomu, že plátci náhrady využívají služeb poskytovaných za tržní cenu.

(100)

Od 1. ledna 2001 belgické orgány Komisi neoznamovaly – ve smyslu čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie – podpory spočívající ve financování testů BSE. Na podpory spadající do působnosti nařízení (ES) č. 1/2004 se nevztahuje povinnost oznamování, za předpokladu, že splňují podmínky stanovené v uvedeném nařízení. V důsledku toho jsou podpory protiprávní v případě, že uvedené podmínky splněny nejsou.

(101)

Pokud se jedná o státní podporu financovanou pomocí parafiskálního poplatku, předmětem vyšetřovacího řízení ze strany Komise musí být jak činnosti financované podporou, tak i financování samotných podpor. Případná neslučitelnost financování státní podpory se společným trhem by totiž způsobila následnou neslučitelnost samotných podpor, a to i v případě, že by bylo poskytnutí podpory v souladu s platnými pravidly hospodářské soutěže.

(102)

Podle ustálené judikatury poplatky nespadají do působnosti ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie týkajících se státních podpor, ledaže představují způsob financování opatření podpory tak, že jsou nedílnou součástí tohoto opatření (33). Aby bylo možné považovat poplatek nebo část poplatku za nedílnou součást opatření podpory, musí nezbytně na základě relevantní vnitrostátní právní úpravy existovat vztah závazného určení mezi poplatkem a podporou v tom smyslu, že výtěžek z poplatku je nezbytně určen na financování podpory (34). Jestliže takový vztah existuje, ovlivňuje příjem z poplatku přímo rozsah podpory (35) a v důsledku toho i posouzení její slučitelnosti se společným trhem. (36)

(103)

Je tedy třeba přezkoumat, zda příspěvek vybíraný od 1. července 2004 splňuje kritéria uvedená ve 102. bodě odůvodnění, a učinit rozlišení podle právních nástrojů platných v různých obdobích. Na financovanou podporu byla uplatněna výjimka, ale tato výjimka se nevztahuje na systém financování podpory, tudíž je třeba ověřit zákonnost systému financování za celé dotčené období.

(104)

V tomto období byly podpory předběžně financovány agenturou AFSCA a prostřednictvím náhrad na základě královského nařízení ze dne 15. října 2004 (náhrady nicméně nejsou předmětem tohoto oddílu, jelikož se nejedná o podpory – viz 97. bod odůvodnění). Je třeba ověřit, zda je systém financování nedílnou součástí opatření podpory. Z platných právních předpisů nevyplývá, že existuje vztah závazného určení mezi způsobem financování AFSCA a financováním testů BSE nebo že je příjem z poplatku nezbytně určen na financování podpory. Zákon ze dne 4. února 2000 o zřízení AFSCA totiž stanoví různé zdroje financování agentury (viz 82. bod odůvodnění). Kromě toho nelze učinit závěr, že příjem z poplatku přímo ovlivňuje rozsah podpory, vzhledem k tomu, že testy jsou financovány současně pomocí náhrad a agenturou AFSCA, pokud jde o přebytek. Výše podpory placené agenturou AFSCA se tudíž liší v závislosti na ceně testů, a nikoli v závislosti na příspěvcích hrazených agentuře. Závěrem lze proto uvést, že neexistuje vztah závazného určení mezi příjmy z příspěvků a refundací plateb předběžného financovaní.

(105)

Od tohoto data je otázka příspěvků regulována královským nařízením o příspěvcích pro financování AFSCA. V rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 byl přezkoumán systém financování prostřednictvím příspěvků a byl v něm učiněn závěr, že metoda financování části nákladů spojených s testy BSE nepředstavuje diskriminaci dovážených či vyvážených výrobků a není v rozporu s ustanoveními Smlouvy (37). Jak je uvedeno ve 31. bodě odůvodnění, toto rozhodnutí se netýká dříve schválených opatření. Nicméně vzhledem k tomu, že Belgie uvedla, že část příspěvků sloužila od 1. ledna 2006 k refundaci plateb předběžného financování předchozích testů BSE, má Komise právo přezkoumat systém financování, neboť z příspěvků je financována refundace plateb předběžného financování testů BSE.

(106)

Belgie uvedla, že systém financování zůstal nezměněn, s výjimkou indexace náhrady. Jediným prvkem, který byl pozměněn, je využití příjmů z příspěvků k refundaci předběžně financovaných nákladů na BSE v roce 2006.

(107)

Pokud jde o otázku, zda je toto financování nedílnou součástí opatření podpory, odpověď na ni je záporná. Určení příspěvků po roce 2006 na refundaci plateb předběžného financování testů neovlivnilo výši poskytnuté podpory. Belgické orgány kromě toho uvedly, že systém zpětného získání je systémem solidárního navracení prostředků, kdy každý hospodářský subjekt platí příspěvek agentuře AFSCA a část tohoto příspěvku je určena na navrácení nákladů vynaložených v minulosti v souvislosti s předběžným financováním testů BSE. Do tohoto systému přispívají rovněž všechny aktivní hospodářské subjekty, které chovaly skot během dotčeného období, nejsou však jedinými přispěvateli. Komise v důsledku toho došla k závěru, že financování podpory není nedílnou součástí dotčeného opatření podpory.

(108)

Jestliže podpora představuje státní podporu a vztahuje se na ni čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, je třeba přezkoumat, zda může být považována za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(109)

Ve světle dotčeného opatření by mohl být použitelný pouze čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(110)

Podle bodu 23.3 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví (38) na období 2000–2006 (dále jen pokyny v odvětví zemědělství na období 2000–2006) a sdělení Komise o stanovení použitelných pravidel pro posuzování protiprávní státní podpory (39), musí být každá protiprávní podpora ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (40) posouzena v souladu s pravidly a pokyny platnými v okamžiku, kdy je podpora poskytnuta. V roce 2002 přijala Komise pokyny TSE. Tyto pokyny byly použitelné v období od 1. ledna 2003 a 31. prosince 2006 (41). V bodě 44 pokynů TSE se stanoví, že mimo případy týkající se zejména testů BSE budou protiprávní podpory ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 přezkoumány v souladu s pravidly a pokyny používanými v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta. Vzhledem k tomu, že podpory byly poskytnuty v období mezi 1. lednem 2001 a 31. prosincem 2005, vytvářejí pokyny TSE relevantní rámec pro zkoumání těchto podpor.

(111)

V souladu s bodem 194 písm. c) pokynů v odvětví zemědělství na období 2007–2013 Komise počínaje 1. lednem 2007 již nebude uplatňovat pokyny TSE, s výjimkou protiprávních podpor stanovených v bodě 43 a dalších bodech pokynů TSE.

(112)

V závislosti na použitelnosti různých právních předpisů lze rozlišit dvě období.

(113)

Bod 45 pokynů TSE stanoví, že pokud jde o protiprávní státní podpory, které mají za cíl pokrýt náklady spojené s testy BSE a které byly poskytnuty před datem zavedení pokynů TSE (tj. 1. ledna 2003), Komise posoudí slučitelnost takových podpor v souladu s bodem 11.4 pokynů v odvětví zemědělství na období 2000–2006 a v souladu se svou praxí uplatňovanou od roku 2001, která spočívá v přijetí takových podpor až v rozsahu 100 %.

(114)

Podle bodu 11.4 pokynů v odvětví zemědělství na období 2000–2006 lze opatření podpory považovat za slučitelná za následujících podmínek:

Pokud jsou podpory poskytovány v rámci režimů podpor Společenství a/nebo v rámci vnitrostátních a/nebo regionálních režimů podpor, bude Komise vyžadovat, aby byl doložen důkaz, že neexistuje riziko nadměrných náhrad z důvodu eventuální akumulace opatření stanovených několika režimy. Pokud byla podpora Společenství schválena, musí být uvedeno datum a odkazy na dotčené rozhodnutí Komise.

(115)

Pokud jde o tři první podmínky, již v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení byl učiněn závěr, že byly splněny (viz 80. bod odůvodnění uvedeného rozhodnutí). Belgické orgány ostatně tento přístup potvrdily ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. BSE je totiž přenosnou nemocí a představuje hrozbu pro lidské zdraví. Jedná se o chorobu zvířat, jejíž primární ohnisko musí být přímo oznámeno Komisi a dalším členským státům (42). Cílem opatření podpory je boj proti BSE prostřednictvím kontroly poražených a uhynulých zvířat. Náhrada nákladů vzniklých zemědělcům by měla zajistit, aby všechna opatření byla skutečně provedena. Všechna opatření jsou přijata v souladu s právem Společenství nebo jsou tímto právem doporučena (43).

(116)

Co se týče čtvrté podmínky, z informací poskytnutých Belgií vyplývá, že během tohoto období byly financovány testy BSE, na něž se náklady pohybují ve výši 111,81 EUR až 63,45 EUR (viz 56. bod odůvodnění). Tyto náklady zahrnují laboratorní analýzu, náklady na odběr vzorků veterinářem a náklady na testovací soupravu. Komise má za to, že tyto náklady jsou v souladu s náklady uvedenými v bodě 11.4.5 pokynů v odvětví zemědělství na období 2000–2006, které jako skutečné náklady zmiňují mimo jiné hygienické kontroly, testy a další opatření ke včasné diagnóze.

(117)

Lze tedy shrnout, že podpory poskytnuté v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2002 jsou slučitelné.

(118)

Komise se v souladu s bodem 23 pokynů TSE rozhodla nadále schvalovat podpory pokrývající až 100 % nákladů spojených s testy BSE na základě zásad uvedených v bodě 11.4 pokynů v odvětví zemědělství na období 2000–2006 (viz 114. bod odůvodnění).

(119)

Kromě toho musí být rovněž splněny následující podmínky podle pokynů TSE:

(120)

Jak je uvedeno ve 115. a v 116. bodě odůvodnění, jsou splněny všechny podmínky uvedené v pokynech v odvětví zemědělství na období 2000–2006.

(121)

Pokud jde o podmínku týkající se maximální částky 40 EUR za test, Komise uvádí, že tato částka byla v období od 1. ledna 2003 do 30. června 2004 překročena. Podle informací poskytnutých Belgií činí souhrn částek přesahujících maximální částku v tomto období 6 619 810,74 EUR. Od 1. července 2004 se celkové náklady na test pohybují pod částkou 40 EUR (viz 64. bod odůvodnění). Belgické orgány uvedly, že tyto částky zahrnují vnitrostátní platby i platby Společenství (viz 58. bod odůvodnění).

(122)

Pokud jde o podmínku, která stanoví, že podpora musí být vyplacena hospodářskému subjektu, u něhož se odebírají vzorky k testování, a že pokud je podpora poskytována laboratořím, musí být prokázáno, že se celá částka státní podpory předá hospodářskému subjektu (bod 25 pokynů TSE), Komise došla k závěru, že tato podmínka je splněna.

(123)

Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, belgické orgány uvedly, že náklady na testy BSE jsou hrazeny přímo laboratořím. Hospodářské subjekty neplatí žádné náklady laboratoří na testy BSE prováděné u skotu. Toto posouzení je v souladu se závěry, které byly učiněny ohledně podobného systému v rozhodnutí N 9/05 a N 10/05 v 95. bodě odůvodnění. Jak je uvedeno výše, jediné náklady, které jsou přeneseny na producenty, jsou náklady na náhradu (viz 93. bod odůvodnění a následující), ale tato část financování testu BSE nepředstavuje podporu. V důsledku toho se celá částka podpory předá hospodářskému subjektu.

(124)

Pokud jde o období po 1. lednu 2006, Komise se odvolává na rozhodnutí N 9/05 a N 10/05, vzhledem k tomu, že předmětem tohoto rozhodnutí není otázka podpor schválených v uvedeném rozhodnutí.

(125)

Lze tedy shrnout, že podpory poskytnuté za účelem financování testů BSE, které přesahují 40 EUR za test v období od 1. ledna 2003 do 30. června 2004 a jejichž celková výše činí 6 619 810,74 EUR, jsou neslučitelné s vnitřním trhem.

(126)

Jak je uvedeno výše, testy byly v období od 1. ledna 2003 do 30. června 2004 financovány ze státních zdrojů ve výši přesahující maximální částku 40 EUR za test.

(127)

Belgie se rozhodla přikročit k refundaci těchto nadbytečných prostředků prostřednictvím příspěvků vybraných v rámci financování AFSCA od 1. ledna 2006, přičemž tato refundace byla původně rozložena do období 15 let, avšak později bylo od tohoto plánu upuštěno. Důvodem tohoto globálního přístupu je podle belgických orgánů skutečnost, že je obtížné uskutečnit individuální zpětné získání prostředků v praxi, jelikož někteří podnikatelé zemřeli nebo ukončili svou činnost.

(128)

V pozdějším dopise ze dne 6. dubna 2011 belgické orgány uvedly, že agentura AFSCA přikročila k refundaci za pomoci prostředků AFSCA v letech 2005–2006.

(129)

Navržený systém zpětného získání prostředků však není v souladu s požadavky na refundaci v případě protiprávní a neslučitelné podpory. Podle judikatury má totiž refundace za cíl obnovení situace, která existovala na trhu před poskytnutím dotčené podpory. Obnovení dřívějšího je stavu dosaženo, jakmile příjemce vrátí protiprávní a podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (44). Podpora, která má být navrácena, zahrnuje úroky v přiměřené výši stanovené Komisí, od data, kdy byla protiprávní podpora k dispozici příjemci, do data jejího účinného navrácení (45). Na základě nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (46), musí být výše úroků vypočtena jako složený úrok. To ale není tento případ. Kromě toho článek 14 nařízení (ES) č. 659/1999 stanoví, že členský stát musí přijmout veškerá opatření s cílem zajistit okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Navrácení, tak, jako bylo navrženo a částečně provedeno Belgií, není v souladu s požadavky uvedenými výše a nelze jej považovat za navrácení stanovené článkem 14 nařízení (ES) č. 659/1999.

(130)

Komise došla k závěru, že financování testů BSE prostřednictvím náhrad nepředstavuje podporu.

(131)

Komise dále došla k závěru, že financování testů BSE prostřednictvím státních zdrojů představuje státní podporu ve prospěch zemědělců, jatek a dalších subjektů, které zpracovávají, prodávají, uvádějí na trh či nakládají s produkty ze skotu, na něž se vztahuje povinnost testování BSE stanovená platnými právními předpisy. Tato podpora je slučitelná, pokud jde o období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2002 a období od 1. července 2004 do 31. prosince 2005. Je neslučitelná pro období od 1. ledna 2003 do 30. června 2004. Neslučitelnou podporu představuje částka přesahující 40 EUR za test a její výše je Belgií odhadnuta na 6 619 810,74 EUR.

(132)

Komise konstatuje, že Belgie v období od 1. ledna 2001 do 30. června 2004 protiprávně provedla podporu určenou k financování testů BSE v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Od 1. ledna 2003 se na podporu vztahovalo nařízení o výjimce, avšak vzhledem k tomu, že podmínky tohoto nařízení nebyly dodrženy, podpory jsou protiprávní.

(133)

Protiprávní a neslučitelné podpory přesahující maximální částku 40 EUR za test musí být navráceny, s výjimkou podpor poskytnutých na zvláštní projekty, které v době, kdy byly tyto podpory poskytnuty, splňovaly všechny podmínky stanovené v použitelném nařízení de minimis,