PŘÍLOHA

Do přílohy I nařízení (ES) č. 881/2002 se v položce „Fyzické osoby“ doplňují tyto záznamy:

a)

„Abdul Rahim Ba’aysir (známý také jako a) Abdul Rahim Bashir, b) 'Abd Al-Rahim Ba'asyir, c) 'Abd Al-Rahim Bashir, d) Abdurrahim Ba'asyir, e) Abdurrahim Bashir, f) Abdul Rachim Ba'asyir, g) Abdul Rachim Bashir, h) Abdul Rochim Ba'asyir, i) Abdul Rochim Bashir, j) Abdurochim Ba'asyir, k) Abdurochim Bashir, l) Abdurrochim Ba'asyir, m) Abdurrochim Bashir, n) Abdurrahman Ba'asyir, o) Abdurrahman Bashir). Adresa: Indonésie. Datum narození: a) 16.11.1977, b) 16.11.1974. Místo narození: a) Solo, Indonésie; b) Sukoharjo, Střední Jáva, Indonésie. Státní příslušnost: indonéská. Další informace: a) jeden z hlavních vůdců hnutí Jemaah Islamiyah; b) otec se jmenuje Abu Bakar Ba'asyir. Datum zařazení na seznam podle čl. 2a odst. 4 písm. b): 19. 7. 2011.“

b)

„Umar Patek (známý také jako a) Omar Patek, b) Pa'tek, c) Pak Taek, d) Umar Kecil, e) Al Abu Syekh Al Zacky, f) Umangis Mike. Adresa: a) Indonésie, b) Filipíny. Datum narození: 1970. Místo narození: Střední Jáva, Indonésie. Státní příslušnost: indonéská. Další informace: jeden z hlavních členů hnutí Jemaah Islamiyah. Datum zařazení na seznam podle čl. 2a odst. 4 písm. b): 19. 7. 2011.“

PŘÍLOHA

Nařízení (ES) č. 142/2011 se mění takto:

1)	V příloze II kapitole I odstavci 1 se písmeno a) nahrazuje tímto: „a) lišky (Vulpes vulpes a Alopex lagopus);“

2)

V příloze IV se kapitola IV mění takto: a) V oddíle 1 se bod 1 nahrazuje tímto: „1. Materiály vzniklé zpracováním materiálů kategorie 1 a 2 musí být trvale označeny v souladu s požadavky na označování určitých získaných produktů stanovenými v kapitole V přílohy VIII. Takové označení se však nepožaduje pro tyto materiály uvedené v oddíle 2: a) bionafta vyrobená v souladu s bodem D; b) hydrolyzované materiály uvedené v bodě H; c) směsi prasečího a drůbežího hnoje s nehašeným vápnem vyrobené v souladu s bodem I; d) obnovitelná paliva vyrobená z tavených/škvařených tuků, získaných z materiálů kategorie 2, v souladu s bodem J.“ b) V oddíle 2 se doplňují nové body, které znějí: „H.   Hydrolýza s následným neškodným odstraněním 1.   Dotčené členské státy Proces hydrolýzy s následným neškodným odstraněním lze použít ve Španělsku, Irsku, Lotyšsku, Portugalsku a Spojeném království. Po hydrolýze musí povolující příslušný orgán zajistit sběr a neškodné odstranění materiálů na území stejného výše uvedeného členského státu. 2.   Výchozí materiály V tomto procesu lze použít pouze tyto materiály: a) materiály kategorie 2 uvedené v čl. 9 písm. f) bodě i), ii) a iii) nařízení (ES) č. 1069/2009, které pocházejí z prasat; b) materiály kategorie 3 uvedené v čl. 10 písm. h) uvedeného nařízení, které pocházejí z prasat. Těla nebo části těl zvířat uhynulých na epizootickou nákazu nebo za účelem její eradikace, se však použít nesmí. 3.   Metodika Hydrolýza s následným neškodným odstraněním představuje dočasné uskladnění na místě. Provádí se v souladu s těmito normami: a) Vedlejší produkty živočišného původu se po sběru v hospodářství, kterému příslušný orgán povolil použití zpracovatelské metody na základě posouzení hustoty zvířat v hospodářství, pravděpodobné úmrtnosti a potenciálních rizik pro zdraví lidí a zvířat, musí umístit do kontejneru zkonstruovaného v souladu s písmenem b) (dále jen „kontejner“) a umístěného na vyhrazeném místě v souladu s písmeny c) a d) („vyhrazené místo“). b) Kontejner musí: i) být vybaven prostředkem k uzavření; ii) být vodotěsný, nepropustný a hermeticky uzavřený; iii) být natřen způsobem, který zabraňuje korozi; iv) být vybaven přístrojem pro kontrolu emisí v souladu s písmenem e). c) Kontejner musí být umístěn na vyhrazeném místě fyzicky odděleném od hospodářství. K uvedenému místu musí vést přístupové cesty vyhrazené pro přemísťování materiálů a sběrná vozidla. d) Kontejner musí být zkonstruován a dané místo uspořádáno v souladu s právními předpisy Unie o ochraně životního prostředí, aby se zabránilo zápachům a rizikům pro půdu a podzemní vody. e) Kontejner musí být napojen na potrubí na plynové emise, které musí být vybaveno náležitými filtry zabraňujícími přenosu nákaz přenosných na člověka a na zvířata. f) Kontejner musí být pro proces hydrolýzy uzavřen alespoň tři měsíce tak, aby se zabránilo jakémukoli nepovolenému otevření. g) Provozovatel musí zavést postupy zabraňující přenosu nákaz přenosných na člověka nebo na zvířata pohybem personálu. h) Provozovatel musí: i) přijmout preventivní opatření proti ptákům, hlodavcům, hmyzu a jiným škůdcům; ii) zavést zdokumentovaný program hubení škůdců. i) Provozovatel musí vést záznamy o: i) každém umístění materiálu do kontejneru; ii) každém sběru hydrolyzovaného materiálu z kontejneru. j) Provozovatel musí vyprazdňovat kontejner v pravidelných intervalech, aby se: i) zkontrolovala nepřítomnost koroze; ii) zjistil možný únik tekutých materiálů do země a zabránilo se mu. k) Po skončení hydrolýzy se musí materiály sebrat, použít a neškodně odstranit v souladu s čl. 13 písm. a), b), c) nebo čl. 13 písm. e) bodem i) nařízení (ES) č. 1069/2009. l) Proces musí být prováděn v dávkovém systému. m) Každá jiná manipulace s hydrolyzovanými materiály nebo jejich použití včetně jejich aplikace na půdu se zakazuje. I.   Ošetření prasečího a drůbežího hnoje vápnem 1.   Výchozí materiály V tomto procesu lze použít hnůj podle čl. 9 písm. a) nařízení (ES) č. 1069/2009, který pochází z prasat a drůbeže. 2.   Zpracovatelská metoda a) Obsah sušiny v hnoji se musí stanovit použitím metody CEN EN 12880:2000 (1)„Charakterizace kalů – Stanovení veškerých látek a obsahu vody.“ V tomto procesu se musí obsah sušiny pohybovat mezi 15 % a 70 %. b) Množství vápna, které má být přidáno, se musí stanovit tak, aby se dosáhlo jedné z kombinací dob a teplot stanovených v písmeni f). c) Velikost částic vedlejších produktů živočišného původu, které mají být zpracovány, nesmí přesahovat 12 mm. V případě potřeby se musí velikost částic hnoje snížit tak, aby se dosáhlo maximální velikosti částic. d) Hnůj se musí smíchat s nehašeným vápnem (CaO) se střední až vyšší reaktivitou, aby se dosáhlo zvýšení teploty o 40 °C během doby kratší než šest minut podle kritérií ve zkoušce reaktivity 5.10 v metodě podle CEN EN 459-2:2002 (2). Mísení se musí provádět dvěma míchačkami umístěnými v řadě, z nichž každá má dva šneky. Obě míchačky musí: i) mít šnek o průměru 0,55 m a délce 3,5 m; ii) pracovat s příkonem 30 kW a s otáčkami šneku 156 ot./min.; iii) mít kapacitu zpracování 10 tun za hodinu. Střední doba míchání musí být přibližně dvě minuty. e) Směs se musí mísit po dobu alespoň šesti hodin, dokud se nevytvoří hromada o minimální hmotnosti dvou tun. f) V kontrolních bodech povinně zavedených do hromady se musí provádět nepřetržitá měření, aby se prokázalo, že směs v hromadě dosáhla hodnoty pH alespoň 12, a to během jedné z následujících dob, během nichž se musí dosáhnout jedné z odpovídajících teplot: i) 60 °C během 60 minut; nebo ii) 70 °C během 30 minut. g) Proces musí být prováděn v dávkovém systému. h) Musí se zavést stálý písemný postup vycházející ze zásad HACCP. i) Provozovatelé mohou prokázat příslušnému orgánu prostřednictvím ověření podle následujících požadavků, že proces, při kterém se používá jiné míchací zařízení než míchací zařízení uvedené v písmeni d) nebo při kterém se používá dolomitické vápno (CaOMgO) místo nehašeného vápna, je přinejmenším stejně účinný jako proces stanovený v písmenech a) až h). Uvedené ověření musí: — prokázat, že použitím jiného míchacího zařízení než zařízení uvedeného v písmeni d) nebo v příslušném případě použitím dolomitického vápna lze vyrobit směs s hnojem, která odpovídá parametrům pro pH, čas a teplotu stanoveným v písmeni f); — být založeno na kontrole času a teploty v dolní, střední a horní části hromady, s reprezentativním počtem kontrolních bodů (alespoň čtyři kontrolní body v dolní části, které jsou umístěny maximálně 10 cm ode dna a maximálně 10 cm pod jejím nejvyšším místem, jeden kontrolní bod uprostřed mezi dnem a vrcholem hromady a čtyři kontrolní body v okrajové části na vrcholu hromady, které jsou umístěné maximálně 10 cm pod povrchem a maximálně 10 cm pod vrcholem hromady); — být provedeno během dvou období o délce nejméně 30 dní, z nichž jedno musí být v chladném ročním období zeměpisného místa, kde je míchací zařízení použito. J.   Katalytický proces sestávající z několika kroků pro výrobu obnovitelných paliv 1.   Výchozí materiály a) V tomto procesu lze použít tyto materiály: i) tavené/škvařené tuky získané z materiálů kategorie 2, které byly zpracovány použitím zpracovatelské metody č. 1 (tlaková sterilizace); ii) rybí tuk nebo tavené/škvařené tuky získané z materiálů kategorie 3, které byly zpracovány použitím: — kterékoli zpracovatelské metody č. 1 až 5 nebo zpracovatelské metody č. 7; nebo — v případě materiálů získaných z rybího tuku kterékoli zpracovatelské metody č. 1 až 7; iii) rybí tuk nebo tavené/škvařené tuky vyrobené v souladu s oddílem VIII nebo případně XII přílohy III nařízení (ES) č. 853/2004. b) Použití tavených/škvařených tuků získaných z materiálů kategorie 1 se v tomto procesu zakazuje. 2.   Zpracovatelská metoda a) Tavené/škvařené tuky musí být podrobeny předběžnému ošetření, které sestává z: i) bělení odstředěných materiálů přefiltrováním přes jílový filtr; ii) odstranění zbývajících nerozpustných nečistot filtrací. b) Předběžně ošetřené materiály musí být podrobeny katalytickému procesu sestávajícímu z hydrodeoxygenace, po které následuje izomerace. Materiály se musí vystavit tlaku alespoň 20 barů při teplotě alespoň 250 °C po dobu alespoň 20 minut. c) V oddíle 3 se odstavec 2 mění takto: i) V písm. b) bodě iii) se druhá odrážka nahrazuje tímto: „— získaného z jiného materiálu kategorie 3 než z materiálů uvedených v čl. 10 písm. p) nařízení (ES) č. 1069/2009 použit ke krmení;“ ii) Doplňují se nová písmena, která znějí: „c) katalytickým procesem sestávajícím z několika kroků pro výrobu obnovitelných paliv, může být: i) v případě benzinu a ostatních paliv získaných tímto procesem použit jako palivo bez omezení podle tohoto nařízení (konečný bod); ii) v případě použitého jílu z bělení a kalu z procesu předběžného ošetření uvedeného v oddíle 2 bodě J odst. 2 písm. a): — neškodně odstraněn spálením a spoluspálením, — přeměněn na bioplyn, — kompostován nebo využit na výrobu získaných produktů uvedených v čl. 36 písm. a) bodě i) nařízení (ES) č. 1069/2009; d) ošetřením směsi prasečího a drůbežího hnoje vápnem, může být aplikován na půdu jako zpracovaný hnůj.“

3)

V příloze V kapitole III oddíle 3 se doplňuje nový odstavec 3, který zní: „3. Jestliže se vedlejší produkty živočišného původu přeměňují na bioplyn nebo se kompostují společně s materiály, které nejsou živočišného původu, příslušný orgán může povolit provozovateli odebrání reprezentativních vzorků po pasterizaci uvedené v kapitole I oddíle 1 odst. 1 písm. a), případně po kompostování uvedeném v oddíle 2 odst. 1, a před tím, než budou smíchány s materiály, které nejsou živočišného původu, s cílem sledovat účinnost přeměny, případně kompostování vedlejších produktů živočišného původu.“

4)

V příloze VII kapitole II se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto: „1. Žádosti musí obsahovat všechny nezbytné informace o následujících bodech, aby mohl úřad EFSA posoudit bezpečnost alternativní metody, která je v nich navržena, a zejména musí popisovat: — kategorie vedlejších produktů živočišného původu, které mají být podrobeny dané metodě, — celý proces, — příslušná biologická nebezpečí pro zdraví lidí a zvířat, a — míru snížení rizika, které lze procesem dosáhnout. 2. Kromě toho se v žádosti uvedené v odstavci 1: a) uvedou použitelné body v článcích 8, 9 a 10 nařízení (ES) č. 1069/2009 včetně fyzického stavu uvedených materiálů a v příslušném případě všechna předběžná ošetření, kterými uvedené materiály prošly, a uvedou se všechny použité materiály, které nejsou vedlejší produkty živočišného původu, které mají být v procesu použity; b) uvede protokol HACCP a graf toku, který jasně popíše jednotlivé kroky procesu, určí parametry, které jsou důležité pro inaktivaci příslušných patogenů, jako je teplota, tlak, doba expozice, upravení hodnoty pH a velikost částic, a který je doplněn technickými listy vybavení použitého v procesu; c) uvede a charakterizuje biologická nebezpečí pro zdraví lidí a zvířat, která představují kategorie vedlejších produktů živočišného původu, které mají být podrobeny dané metodě; d) prokáže, že nejrezistentnější biologická nebezpečí spojená s kategorií materiálů určených k zpracování jsou snížena v každém produktu vznikajícím během procesu, včetně odpadní vody, alespoň na míru dosaženou zpracovatelskými normami stanovenými v tomto nařízení pro stejnou kategorii vedlejších produktů živočišného původu. Míra snížení rizika se musí určit ověřenými přímými měřeními, pokud není přijatelné modelování nebo porovnání s jinými procesy. 3. Ověřenými přímými měřeními uvedenými v odst. 2 písm. d) se rozumí: a) měření snížení životaschopnosti/infekčnosti: endogenních indikátorových organismů během procesu, kde indikátor: — je trvale přítomen v surovině ve vysokém počtu, — není méně rezistentní vůči letálním aspektům procesu ošetření, ale ani není mnohem více rezistentní než patogeny, k jejichž sledování se používá, — je poměrně snadno kvantifikovatelný, identifikovatelný a potvrditelný; nebo b) použití dobře charakterizovaného testovacího organismu nebo viru, který je ve vhodném testovacím tělese vložen do výchozího materiálu. Jestliže se ošetření skládá z několika kroků, musí se provést posouzení míry, do jaké jsou jednotlivé kroky snižování titru kumulativní, nebo otázky, zda počáteční kroky procesu mohou ohrozit účinnost následných kroků; c) oznámení kompletních výsledků prostřednictvím: i) podrobného popisu použité metodiky; ii) popisu povahy vzorků, které byly analyzovány; iii) prokázání reprezentativnosti počtu analyzovaných vzorků; iv) zdůvodnění počtu provedených testů a výběru měřicích bodů; v) uvedení citlivosti a specifičnosti použitých detekčních metod; vi) poskytnutí údajů o opakovatelnosti a statistické variabilitě měření získaných během pokusů; vii) zdůvodnění významu náhrady prionů, jestliže byly použity; viii) prokázání, že pokud jsou místo přímých měření použity modely a porovnání s jinými procesy, jsou dobře známy faktory vedoucí k snížení rizika a je dobře stanoven model snížení rizika; ix) poskytnutí údajů o přímých měřeních všech faktorů v celém procesu vedoucích k snížení rizika, kterými se prokáže homogenní použití těchto faktorů v celé ošetřené dávce. 4. Plán HACCP uvedený v odst. 2 písm. b) musí být založen na kritických parametrech, které slouží k dosažení snížení rizika, zejména: — teplota, — tlak, — čas a — mikrobiologická kritéria. Kritické limity uvedené v plánu HACCP musí být vymezeny na základě výsledků pokusného ověření a/nebo poskytnutého modelu. Jestliže se úspěšné fungování procesu může prokázat pouze odkazem na technické parametry, které se konkrétně pojí s vybavením použitým v procesu, musí plán HACCP také obsahovat technické limity, které musí být splněny, zejména příjem energie, počet zdvihů pumpy nebo dávkování chemických látek. Musí být uvedeny informace o kritických a technických parametrech, které je třeba sledovat a zaznamenávat nepřetržitě nebo ve stanovených intervalech, a o metodách používaných pro měření a sledování. Musí být zohledněna variabilita parametrů za typických výrobních podmínek. Plán HACCP musí odrážet běžné a neobvyklé/mimořádné provozní podmínky, včetně selhání procesu, a musí specifikovat nápravná opatření, která se použijí v případě neobvyklých/mimořádných provozních podmínek. 5. Žádosti musí také obsahovat dostatek informací o: a) rizicích spojených s propojenými procesy, zejména o výsledku vyhodnocení možných nepřímých dopadů, které mohou: i) ovlivnit míru snížení rizika konkrétního procesu; ii) být výsledkem přepravy nebo skladování všech produktů vyprodukovaných během procesu a bezpečného odstraňování těchto produktů, včetně odpadní vody; b) rizicích spojených se zamýšleným konečným využitím produktů, zejména: i) musí být upřesněno zamýšlené konečné využití všech produktů vyprodukovaných během procesu; ii) musí být posouzena pravděpodobná rizika pro zdraví lidí a zvířat a možné dopady na životní prostředí na základě snížení rizika odhadnutého v souladu s odst. 2 písm. d). 6. Žádosti se předkládají spolu s dokumentací, zejména: a) s grafem toku, z nějž je patrné fungování procesu; b) s důkazy uvedenými v odst. 2 písm. d), jakož i s dalšími důkazy, které mají opodstatnit informace poskytnuté v rámci žádosti podle odstavce 2. 7. Žádosti musí obsahovat kontaktní adresu zainteresovaného subjektu, která zahrnuje jméno a úplnou adresu, telefonní a/nebo faxové číslo a/nebo adresu elektronické pošty konkrétní osoby, která nese odpovědnost buď jako zainteresovaný subjekt, nebo jeho jménem.“

5)

Příloha VIII se mění takto: a) V kapitole II odst. 2 písm. b) se bod xvii) nahrazuje tímto: „xvii) v případě výstavních předmětů slova ‚výstavní předmět, není určeno k lidské spotřebě‘ namísto textu na etiketě stanoveného v písmeni a), xviii) v případě rybího tuku určeného k výrobě léčivých přípravků uvedených v kapitole XIII přílohy XIII slova „rybí tuk určený k výrobě léčivých přípravků“ namísto textu na etiketě stanoveného v písmeni a), xix) v případě hnoje, který byl podroben ošetření vápnem podle bodu I oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV, slova „směs hnoje a vápna“.“ b) V kapitole V odst. 3 písm. d) se bod ii) nahrazuje tímto: „ii) určeny k výzkumným a dalším specifickým účelům uvedených v článku 17 nařízení (ES) č. 1069/2009, které byly povoleny příslušným orgánem; e) obnovitelných paliv vyrobených z tavených/škvařených tuků, získaných z materiálů kategorie 2, v souladu s bodem J oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV.“

6)

V příloze XI kapitole I oddílu 2 se úvodní věta nahrazuje tímto: „Na uvádění zpracovaného hnoje, získaných produktů ze zpracovaného hnoje a guána z netopýrů na trh se vztahují následující podmínky. V případě guána z netopýrů se dále vyžaduje souhlas členského státu určení podle čl. 48 odst. 1 nařízení (ES) č. 1069/2009:“

7)

V příloze XIII se doplňuje nová kapitola XIII, která zní: „KAPITOLA XIII Zvláštní požadavky na rybí tuk určený k výrobě léčivých přípravků Konečný bod pro rybí tuk určený k výrobě léčivých přípravků Rybí tuk získaný z materiálů uvedených v bodě A odst. 2 oddílu 3 kapitoly II přílohy X, který byl odkyselen roztokem NaOH při teplotě 80 °C nebo vyšší a potom byl přečištěn destilací při teplotě 200 °C nebo vyšší, lze uvést na trh pro výrobu léčivých přípravků bez omezení v souladu s tímto nařízením.“

8)

Příloha XIV se mění takto: a) Kapitola I se mění takto: i) Oddíl 1 se mění takto: — V úvodním odstavci se písmeno e) nahrazuje tímto: „e) jsou v místě vstupu do Unie, v němž jsou prováděny veterinární kontroly, předloženy společně s dokumentem, který odpovídá vzoru uvedenému ve sloupci ‚Osvědčení / vzory dokumentů‘ v tabulce 1; f) pocházejí ze zařízení nebo podniku registrovaných nebo v příslušném případě schválených příslušným orgánem třetí země, které jsou na seznamu zařízení a podniků uvedených v článku 30.“ — V tabulce 1 v položce č. 1 se popis produktu v druhém sloupci nahrazuje tímto: „zpracované živočišné bílkoviny, včetně směsí a produktů jiných než krmivo pro zvířata v zájmovém chovu obsahující tyto bílkoviny a jiných než krmné směsi podle definice v čl. 3 odst. 2 písm. h) nařízení (ES) č. 767/2009 obsahující tyto bílkoviny“. ii) V oddílu 2 se název nahrazuje tímto: „Dovoz zpracovaných živočišných bílkovin, včetně směsí a produktů jiných než krmivo pro zvířata v zájmovém chovu obsahující tyto bílkoviny a jiných než krmné směsi podle definice v čl. 3 odst. 2 písm. h) nařízení (ES) č. 767/2009 obsahující tyto bílkoviny“. b) Kapitola II se mění takto: i) Oddíl 1 se mění takto: — V úvodním odstavci se písmena d) a e) nahrazují tímto: „d) pocházejí ze zařízení nebo podniku registrovaných nebo v příslušném případě schválených příslušným orgánem třetí země, které jsou na seznamu zařízení a podniků uvedených v článku 30; a e) jsou během přepravy do místa vstupu do Unie, v němž jsou prováděny veterinární kontroly, provázeny veterinárním osvědčením uvedeným ve sloupci „Osvědčení / vzory dokumentů“ v tabulce 1; nebo f) jsou v místě vstupu do Unie, v němž jsou prováděny veterinární kontroly, předloženy společně s dokumentem, který odpovídá vzoru uvedenému ve sloupci „Osvědčení / vzory dokumentů“ v tabulce 2.“ — V tabulce 2 se položka č. 17 nahrazuje tímto: „17 Tavené/škvařené tuky pro určité účely mimo krmivový řetězec pro hospodářská zvířata a) V případě materiálů určených k výrobě bionafty: materiály kategorie 1, 2 a 3 uvedené v článcích 8, 9 a 10. b) V případě materiálů určených k výrobě obnovitelných paliv uvedených v bodě J oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV: materiály kategorie 2 a 3 uvedené v článcích 9 a 10. c) V případě materiálů určených pro organická hnojiva a půdní přídavky: materiály kategorie 2 uvedené v čl. 9 písm. c) a d) a čl. 9 písm. f) bodě i) a materiály kategorie 3 uvedené v článku 10 kromě čl. 10 písm. c) a p). d) V případě materiálů určených k jiným účelům: materiály kategorie 1 uvedené v čl. 8 písm. b), c) a d), materiály kategorie 2 uvedené v čl. 9 písm. c) a d) a čl. 9 písm. f) bodě i) a materiály kategorie 3 uvedené v článku 10 kromě čl. 10 písm. c) a p). Tavené/škvařené tuky musí splňovat požadavky stanovené v oddíle 9. Třetí země uvedené v části 1 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010 a v případě materiálů z ryb třetí země uvedené v příloze II rozhodnutí 2006/766/ES. Příloha XV kapitola 10 (B).“ ii) V oddíle 9 písm. a) se bod iii) nahrazuje tímto: „iii) v případě materiálů určených k výrobě obnovitelných paliv uvedených v bodě J oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV tohoto nařízení, materiálů kategorie 2 uvedených v článku 9 nařízení (ES) č. 1069/2009 a materiálů kategorie 3 uvedených v článku 10 uvedeného nařízení; iv) v případě jiných materiálů kategorie 1 uvedených v čl. 8 písm. b), c) a d) nařízení (ES) č. 1069/2009, materiálů kategorie 2 uvedených v čl. 9 písm. c), d) a písm. f) bodě i) nařízení (ES) č. 1069/2009 nebo materiálů kategorie 3 kromě materiálů uvedených v čl. 10 písm. c) a p) uvedeného nařízení;“

9)	V příloze XV se kapitola 10 (B) nahrazuje tímto: „KAPITOLA 10 (B) Veterinární osvědčení pro tavené/škvařené tuky, které nejsou určené k lidské spotřebě, pro určitá použití mimo krmivový řetězec, určené k odeslání do Evropské unie nebo k tranzitu přes její území (2)

10)

V kapitole III přílohy XVI se doplňuje nový oddíl 11, který zní: „Oddíl 11 Úřední kontroly týkající se hydrolýzy s následným neškodným odstraněním Příslušný orgán provádí kontroly v místech, kde byla hydrolýza s následným neškodným odstraněním vykonána v souladu s bodem H oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV. Tyto kontroly zahrnují za účelem odsouhlasení množství odeslaných a neškodně odstraněných hydrolyzovaných materiálů kontrolu dokumentů: a) týkající se množství materiálů, které jsou hydrolyzovány v daném místě; b) v zařízeních nebo podnicích, kde byly hydrolyzované materiály neškodně odstraněny. Kontroly se provádí pravidelně na základě posouzení rizika. Během prvních dvanácti měsíců provozu se provede kontrolní prohlídka v místě, kde je kontejner určený k hydrolýze umístěn, a to po každém sběru hydrolyzovaného materiálu z kontejneru. Po prvních dvanácti měsících provozu se provede kontrolní prohlídka v daném místě vždy, když je kontejner vyprázdněn a kontrolována nepřítomnost koroze a možný únik tekutých materiálů v souladu s bodem H písm. j) oddílu 2 kapitoly IV přílohy IV.“

---

(1)  BS EN 12880:2000, Charakterizace kalů – Stanovení veškerých látek a obsahu vody. Evropský výbor pro normalizaci.

(2)  Metoda podle CEN EN 459-2:2002, CEN/TC 51 – Cement a stavební vápna. Evropský výbor pro normalizaci.“

PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	AR	23,8
	ZA	27,3
	ZZ	25,6
0707 00 05	TR	100,6
	ZZ	100,6
0709 90 70	TR	111,7
	ZZ	111,7
0805 50 10	AR	64,9
	CL	79,0
	TR	60,0
	UY	68,2
	ZA	79,9
	ZZ	70,4
0806 10 10	CL	54,3
	EG	155,4
	MA	137,5
	TN	223,5
	TR	175,1
	ZA	69,4
	ZZ	135,9
0808 10 80	AR	93,7
	BR	83,5
	CL	87,3
	CN	77,5
	NZ	110,7
	US	131,3
	ZA	92,9
	ZZ	96,7
0808 20 50	AR	74,9
	CL	109,2
	CN	75,8
	NZ	148,5
	ZA	109,1
	ZZ	103,5
0809 10 00	IL	240,3
	TR	174,5
	XS	83,4
	ZZ	166,1
0809 20 95	CL	267,8
	TR	282,9
	ZZ	275,4
0809 30	TR	174,8
	ZZ	174,8
0809 40 05	BA	51,5
	IL	148,6
	XS	57,7
	ZA	70,8
	ZZ	82,2

---

(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.

PŘÍLOHA

Pozměněné reprezentativní ceny a pozměněná dodatečná dovozní cla pro bílý cukr, surový cukr a produkty kódu KN 1702 90 95 ode dne 30. července 2011

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 11 10 (1)	49,99	0,00
1701 11 90 (1)	49,99	0,00
1701 12 10 (1)	49,99	0,00
1701 12 90 (1)	49,99	0,00
1701 91 00 (2)	56,48	0,53
1701 99 10 (2)	56,48	0,00
1701 99 90 (2)	56,48	0,00
1702 90 95 (3)	0,56	0,19

---

(1)  Pro standardní jakost vymezenou v příloze IV bodu III nařízení (ES) č. 1234/2007.

(2)  Pro standardní jakost vymezenou v příloze IV bodu II nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)  Na 1 % obsahu sacharosy.

PŘÍLOHA I

Dovozní cla za produkty podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 použitelná ode dne 1. srpna 2011

Kód KN	Popis zboží	Dovozní clo (1) (EUR/t)
1001 10 00	PŠENICE tvrdá vysoké jakosti	0,00
	střední jakosti	0,00
	nízké jakosti	0,00
1001 90 91	PŠENICE obecná, k setí	0,00
ex 1001 90 99	PŠENICE obecná vysoké jakosti, jiná než osivo	0,00
1002 00 00	ŽITO	0,00
1005 10 90	KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo	0,00
1005 90 00	KUKUŘICE, jiná než osivo (2)	0,00
1007 00 90	zrna ČIROKU, jiná než hybridy k setí	0,00

---

(1)  Pro zboží, které je do Unie dopravováno přes Atlantický oceán nebo Suezským průplavem může podle čl. 2 odst. 4 nařízení (EU) č. 642/2010 dovozce získat snížení cla ve výši:

—	3 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází ve Středozemním moři nebo v Černém moři,

—	2 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází v Dánsku, Estonsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Finsku, Švédsku, Spojeném království nebo na atlantickém pobřeží Iberského poloostrova.

(2)  Dovozci může být poskytnuto paušální snížení ve výši 24 EUR/t, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 nařízení (EU) č. 642/2010.

PŘÍLOHA II

Prvky výpočtu cel stanovených v příloze I

15.7.2011-28.7.2011

1.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010: (EUR/t)   Pšenice obecná (1) Kukuřice Pšenice tvrdá, vysoké jakosti Pšenice tvrdá, střední jakosti (2) Pšenice tvrdá, nízké jakosti (3) Burza Minnéapolis Chicago — — — Kotace 228,97 190,16 — — — Cena FOB USA — — 386,59 376,59 356,59 Prémie – Záliv — 21,69 — — — Prémie – Velká jezera 57,12 — — — —

2.	Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010: Náklady za přepravu: Mexický záliv–Rotterdam: 18,33 EUR/t Náklady za přepravu: Velká jezera–Rotterdam: 49,88 EUR/t

---

(1)  Kladná prémie 14 EUR/t zahrnuta (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).

(2)  Záporná prémie 10 EUR/t (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).

(3)  Záporná prémie 30 EUR/t (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).

PŘÍLOHA

Příloha II kapitola 2 směrnice 96/73/ES se mění takto:

1)

Souhrnná tabulka se nahrazuje tímto: „2.   SOUHRNNÁ TABULKA Metoda Oblast použití (1) Činidlo Rozpustná složka Nerozpustná složka 1. Acetát Další stanovená vlákna Aceton 2. Stanovená proteinová vlákna Další stanovená vlákna Chlornan 3. Viskóza, měďnatá vlákna nebo stanovené typy modalových vláken Další stanovená vlákna Kyselina mravenčí a chlorid zinečnatý 4. Polyamid nebo nylon Další stanovená vlákna Kyselina mravenčí, 80 % hmot. 5. Acetát Další stanovená vlákna Benzylalkohol 6. Triacetát nebo polyaktid Další stanovená vlákna Dichlormetan 7. Stanovená celulózová vlákna Další stanovená vlákna Kyselina sírová, 75 % hmot. 8. Akrylová vlákna, stanovená modakrylová vlákna nebo stanovená chlorovlákna Další stanovená vlákna Dimetylformamid 9. Stanovená chlorovlákna Další stanovená vlákna Sirouhlík/aceton, 55,5/44,5 % obj. 10. Acetát Další stanovená vlákna Bezvodá (ledová) kyselina octová 11. Hedvábí, polyamid nebo nylon Další stanovená vlákna Kyselina sírová, 75 % hmot. 12. Juta Stanovená živočišná vlákna Metoda určující obsah dusíku 13. Polypropylen Další stanovená vlákna Xylen 14. Stanovená vlákna Další stanovená vlákna Metoda s koncentrovanou kyselinou sírovou 15. Chlorovlákna, stanovená modakrylová, stanovená elastanová, acetátová, triacetátová vlákna Další stanovená vlákna Cyklohexanon 16. Melamin Další stanovená vlákna Horká kyselina mravenčí, 90 % hmot.

2)

V metodě č. 1 se bod 1 oddíl 2 nahrazuje tímto: „2. vlnou (1), zvířecími chlupy (2 a 3), hedvábím (4), bavlnou (5), lnem (7), konopím (8), jutou (9), manilským konopím (10), alfou (11), kokosovým vláknem (12), broomem (13), ramií (14), sisalem (15), měďnatými vlákny (21), modalovými vlákny (22), proteinem (23), viskózou (25), akrylem (26), polyamidem nebo nylonem (30), polyesterem (35), polypropylenem (37), elastomultiesterem (46), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Tuto metodu nelze za žádných okolností použít pro ta acetátová vlákna, která byla na povrchu deacetylována.“

3)

V metodě č. 2 se bod 1 oddíl 2 nahrazuje tímto: „2. bavlnou (5), měďnatými vlákny (21), viskózou (25), akrylem (26), chlorovlákny (27), polyamidem nebo nylonem (30), polyesterem (35), polypropylenem (37), elastanem (43), skleněnými vlákny (44), elastomultiesterem (46), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Jsou-li přítomna rozdílná proteinová vlákna, udává metoda jejich celkové množství, nikoli však jejich jednotlivá množství.“

4)

Metoda č. 3 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „VISKÓZA, MĚĎNATÁ VLÁKNA NEBO STANOVENÉ TYPY MODALOVÝCH VLÁKEN A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím kyseliny mravenčí a chloridu zinečnatého)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. bavlnou (5), polypropylenem (37), elastolefinem (47) a melaminem (48). Je-li zjištěna přítomnost modalových vláken, provede se předběžná zkouška, aby se zjistilo, zda jsou v činidle rozpustná. Tuto metodu nelze použít pro směsi, v nichž by byla bavlna silně chemicky degradována nebo v nichž jsou viskózová nebo měďnatá vlákna nedokonale rozpustná vzhledem k přítomnosti určitých barviv nebo úprav, které nemohou být zcela odstraněny.“; c) bod 5 se nahrazuje tímto: „5.   VÝPOČET A VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ Výsledky se vypočtou podle obecných ustanovení. Hodnota „d“ je 1,00 s výjimkou bavlny, pro kterou hodnota „d“ = 1,02, a melaminu, pro který hodnota „d“ = 1,01.“

5)	Metoda č. 5 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „ACETÁTOVÁ A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím benzylalkoholu)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. triacetátem (24), polypropylenem (37), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49).“

6)

Metoda č. 6 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „TRIACETÁTOVÁ NEBO POLYLAKTIDOVÁ A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím dichlormetanu)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. vlnou (1), zvířecími chlupy (2 a 3), hedvábím (4), bavlnou (5), měďnatými vlákny (21), modalem (22), viskózou (25), akrylem (26), polyamidem nebo nylonem (30), polyesterem (35), polypropylenem (37), skleněnými vlákny (44), elastomultiesterem (46), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Poznámka Triacetátová vlákna, která byla získána úpravou vedoucí k částečné hydrolýze, přestala být úplně rozpustná v daném činidle. V takovém případě není metoda použitelná.“

7)

Metoda č. 7 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „STANOVENÁ CELULÓZOVÁ VLÁKNA A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím 75 % hmot. kyseliny sírové)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. polyesterem (35), polypropylenem (37), elastomultiesterem (46), elastolefinem (47) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49).“; c) bod 5 se nahrazuje tímto: „5.   VÝPOČET A VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ Výsledky se vypočtou podle obecných ustanovení. Hodnota „d“ je 1,00, s výjimkou polypropylen/polyamid/bikomponentu, pro který hodnota „d“ = 1,01.“

8)

V metodě č. 8 se bod 1 oddíl 2 nahrazuje tímto: „2. vlnou (1), zvířecími chlupy (2 a 3), hedvábím (4), bavlnou (5), měďnatými vlákny (21), modalem (22), viskózou (25), polyamidem nebo nylonem (30), polyesterem (35), polypropylenem (37), elastomultiesterem (46), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Tato metoda je rovněž použitelná pro akrylová a stanovená modakrylová vlákna upravená kovokomplexními barvivy, avšak není použitelná pro vlákna barvená s dodatečným chromováním.“

9)

V metodě č. 9 se bod 1 oddíl 2 nahrazuje tímto: „2. vlnou (1), zvířecími chlupy (2 a 3), hedvábím (4), bavlnou (5), měďnatými vlákny (21), modalem (22), viskózou (25), akrylem (26), polyamidem nebo nylonem (30), polyesterem (35), polypropylenem (37), skleněnými vlákny (44), elastomultiesterem (46), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Přesahuje-li obsah vlny nebo hedvábí ve směsi 25 %, musí být použita metoda č. 2. Přesahuje-li obsah polyamidu nebo nylonu ve směsi 25 %, musí být použita metoda č. 4.“

10)

Metoda č. 10 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „ACETÁTOVÁ A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím bezvodé (ledové) kyseliny octové)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. stanovenými chlorovlákny (27), zejména polyvinylchloridovými vlákny, též dodatečně chlorovanými, polypropylenem (37), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49).“

11)

Metoda č. 11 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „HEDVÁBÍ NEBO POLYAMID A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím 75 % hmot. kyseliny sírové)“ b) bod 1 se nahrazuje tímto: „1.   OBLAST POUŽITÍ Tato metoda je použitelná, po odstranění nevlákenných látek, pro dvousložkové směsi: 1. hedvábí (4) nebo polyamidu nebo nylonu (30) s 2. vlnou (1), zvířecími chlupy (2 a 3), polypropylenem (37), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49).“ c) bod 2 se nahrazuje tímto: „2.   PODSTATA METODY Hedvábné nebo polyamidové nebo nylonové vlákno se ze známé suché hmotnosti směsi uvolní pomocí 75 % hmot. kyseliny sírové. Zbytek se shromáždí, promyje, usuší a zváží. Jeho hmotnost, v případě potřeby opravená, se vyjádří jako procentuální podíl ze suché hmotnosti směsi. Procentuální podíl suchého hedvábí nebo polyamidu nebo nylonu se zjistí rozdílem.“ d) bod 4 se nahrazuje tímto: „4.   POSTUP ZKOUŠKY Při zkoušce se dodržují postupy popsané v obecných ustanoveních a postupuje se takto:   Ke vzorku obsaženému v Erlenmeyerově baňce se zabroušenou skleněnou zátkou o objemu nejméně 200 ml se přidá 100 ml 75 % hmot. kyseliny sírové na 1 g vzorku a baňka se zazátkuje. Důkladně se protřepe a nechá se stát 30 minut při pokojové teplotě. Opět se protřepe a nechá se stát 30 minut. Naposledy se protřepe a obsah baňky se filtruje zváženým filtračním kelímkem. Zbývající vlákna se z baňky vypláchnou 75% kyselinou sírovou. Zbytek v kelímku se postupně promyje 50 ml zředěné kyseliny sírové, 50 ml vody a 50 ml zředěného čpavku. Vlákna se před odsáváním ponechávají vždy ve styku s kapalinou po dobu asi 10 minut. Nakonec se vlákna propláchnou vodou, přičemž se ponechají ve styku s vodou po dobu asi 30 minut. Kapalina se odsaje, kelímek a zbytek se usuší, ochladí a zváží.   V případě dvousložkových směsí polyamidu s polypropylen/polyamid/bikomponentem se po filtrování vláken zváženým filtračním kelímkem a před použitím popsaného postupu propláchnutí zbytek ve filtračním kelímku vždy dvakrát promyje 50 ml 75% kyseliny sírové.“ e) body 5 a 6 se nahrazují tímto: „5.   VÝPOČET A VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ Výsledky se vypočtou podle obecných ustanovení. Hodnota „d“ je 1,00, s výjimkou vlny, pro kterou hodnota „d“ = 0,985, polypropylen/polyamid/bikomponentu, pro který hodnota „d“ = 1,005, a melaminu, pro který hodnota „d“ = 1,01. 6.   PRECIZNOST U homogenní směsi textilních materiálů činí povolený kritický rozdíl mezi výsledky získanými touto metodou nejvýše ± 1 při 95% pravděpodobnosti, s výjimkou dvousložkových směsí polyamidu s polypropylen/polyamid/bikomponentem, u nichž povolený kritický rozdíl mezi výsledky je nejvýše ± 2.“

12)

Metoda č. 14 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „STANOVENÁ VLÁKNA A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím koncentrované kyseliny sírové)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. chlorovlákny (27) založenými na homopolymerech vinylchloridu, též dodatečně chlorovanými, polypropylenem (37), elastolefinem (47), melaminem (48) a polypropylen/polyamid/bikomponentem (49). Uvedená modakrylová vlákna jsou ta, která dávají čirý roztok po ponoření do koncentrované kyseliny sírové (relativní hustota při teplotě 20 °C: 1,84). Tuto metodu lze použít místo metod č. 8 a 9.“ c) bod 2 se nahrazuje tímto: „2.   PODSTATA METODY Složky jiné než chlorovlákna, polypropylen, elastolefin, melamin nebo polypropylen/polyamid/bikomponent (tj. vlákna uvedená v odstavci 1.1) se odstraní ze suché navážky vzorku rozpouštěním v koncentrované kyselině sírové (relativní hustota při teplotě 20 °C: 1,84). Zbytek po rozpouštění skládající se z chlorovláken, polypropylenu, elastolefinu, melaminu nebo polypropylen/polyamid/bikomponentu se shromáždí, promyje, usuší a zváží; jeho hmotnost, v případě potřeby upravená, se vyjádří jako procentuální podíl ze suché navážky vzorku. Procentuální podíl druhé složky se vypočte z rozdílu hmotnosti.“ d) bod 5 se nahrazuje tímto: „5.   VÝPOČET A VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ Výsledky se vypočtou podle obecných ustanovení. Hodnota „d“ je 1,00, s výjimkou melaminu a polypropylen/polyamid/bikomponentu, pro které hodnota „d“ = 1,01.“

13)	Metoda č. 16 se mění takto: a) název se nahrazuje tímto: „MELAMIN A DALŠÍ STANOVENÁ VLÁKNA (Metoda s použitím horké kyseliny mravenčí)“ b) bod 1 oddíl 2 se nahrazuje tímto: „2. bavlnou (5), aramidem (31) a polypropylenem (37).“

---

(1)  Podrobný seznam vláken je uveden u každé metody.“

PŘÍLOHA

STANDARDNÍ FORMULÁŘ

ÚDAJŮ O SÍTI NATURA 2000

Směrnice Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

STANDARDNÍ FORMULÁŘ ÚDAJŮ

Pro oblasti zvláštní ochrany (SPA), navržené lokality významné pro Společenství (pSCI), lokality významné pro Společenství (SCI) a zvláštní oblasti ochrany (SAC)

1.   IDENTIFIKACE LOKALITY

2.   ZEMĚPISNÁ POLOHA LOKALITY

3.   EKOLOGICKÉ INFORMACE

4.   POPIS LOKALITY

5.   OCHRANNÝ STATUS LOKALITY (NEPOVINNÝ ÚDAJ)

6.   PÉČE O LOKALITU

7.   MAPA LOKALITY

STANDARDNÍ FORMULÁŘ ÚDAJŮ

VYSVĚTLIVKY

OBSAH

ÚVOD

1.	IDENTIFIKACE LOKALITY

1.1	Typ lokality

1.2	Kód lokality

1.3	Název lokality

1.4	Datum prvního vyplnění údajů

1.5	Datum aktualizace

1.6	Respondent

1.7	Data označení lokality a jejího vyhlášení/klasifikace

2.	POLOHA LOKALITY

2.1	Poloha středu lokality

2.2	Rozloha plochy lokality

2.3	Procentní podíl mořské oblasti v lokalitě

2.4	Délka lokality (nepovinný údaj)

2.5	Kód a název správního regionu

2.6	Biogeografická oblast (biogeografické oblasti)

3.	EKOLOGICKÉ INFORMACE

3.1	Typy stanovišť přítomných v dané lokalitě a hodnocení lokality z hlediska těchto stanovišť

3.2	Druhy, na něž se vztahuje článek 4 směrnice 2009/147/ES, a druhy uvedené v příloze II směrnice 92/43/EHS a hodnocení lokality z hlediska těchto druhů

3.3	Jiné významné rostlinné a živočišné druhy (nepovinný údaj)

4.	POPIS LOKALITY

4.1	Obecný charakter lokality

4.2	Kvalita a význam

4.3	Hrozby, tlaky a činnosti, které mají dopad na lokalitu

4.4	Vlastnictví (nepovinný údaj)

4.5	Dokumentace (nepovinný údaj)

5.	OCHRANNÝ STATUS LOKALITY (NEPOVINNÝ ÚDAJ)

5.1	Ochranný status na celostátní a regionální úrovni

5.2	Vztah popisované lokality k jiným lokalitám (sousední lokality a lokality jiného typu vyhlášení)

5.3	Vyhlášení lokality

6.	PÉČE O LOKALITU

6.1	Subjekt odpovědný za péči o lokalitu

6.2

Plán péče

6.3	Ochranná opatření (nepovinný údaj)

7.	MAPA LOKALITY

Dodatek

Seznam zkratek:

ES	Evropská společenství
EHS	Evropské hospodářské společenství
GIS	geografický informační systém
INSPIRE	infrastruktura pro prostorové informace v Evropě
pSCI	navržená lokalita významná pro Společenství
SCI	lokalita významná pro Společenství
SAC	zvláštní oblast ochrany
SDF	standardní formulář údajů
SPA	oblast zvláštní ochrany

ÚVOD

NATURA 2000 je ekologická síť pro ochranu druhů volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť významných pro Společenství v rámci Unie. Tvoří ji lokality klasifikované podle směrnice o ptácích, která byla poprvé přijata v roce 1979 (směrnice 2009/147/ES), a směrnice o stanovištích přijaté v roce 1992 (směrnice 92/43/EHS).

Pro úspěch sítě NATURA 2000 má zásadní význam úroveň informací o stanovištích a druzích v zájmu Společenství. Z toho důvodu je třeba, aby údaje a informace měly strukturovaný a srovnatelný formát.

Právní základ pro poskytování údajů k provedení této fáze projektu NATURA 2000 je vymezen v čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích, který stanoví, že „informace budou zahrnovat mapu lokality, její název, zeměpisnou polohu, rozlohu a údaje vyplývající z uplatnění kritérií vyjmenovaných v příloze III (etapa 1) v úpravě stanovené Komisí a v souladu s postupem podle článku 21“. V souladu s požadavkem čl. 4 odst. 3 směrnice o ptácích členské státy „zašlou Komisi veškeré příslušné informace, aby mohla vyvinout odpovídající iniciativu s ohledem na koordinaci nezbytnou k tomu, aby území uvedená v odstavci 1 a 2 (článku 4) vytvořila souvislý celek, který by splňoval požadavky těchto druhů na moři i na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje“.

Účel a použití standardního formuláře údajů

Hlavními cíli standardního formuláře údajů (SDF) o síti NATURA 2000 a výsledné databáze je:

1)

poskytovat nezbytné informace, které Komisi umožní, aby v partnerské spolupráci s členskými státy koordinovala opatření na vytvoření a udržování souvislé sítě NATURA 2000 a vyhodnocovala její účinnost pro ochranu stanovišť uvedených v příloze I a stanovišť druhů uvedených v příloze II směrnice 92/43/EHS a stanovišť ptačích druhů uvedených v příloze I a dalších stěhovavých druhů ptáků, na které se vztahuje směrnice 2009/147/EHS;

2)	aktualizovat seznamy lokalit významných pro Společenství a zvláštních oblastí ochrany Unie podle směrnice o stanovištích;

3)

poskytovat informace, které budou Komisi pomáhat v ostatních rozhodovacích procesech, aby bylo zajištěno, že síť NATURA 2000 bude plně zohledňována v ostatních oblastech politiky a odvětvích činností Komise, zejména v regionální, zemědělské, energetické a dopravní politice a v politice cestovního ruchu;

4)	napomáhat Komisi a příslušným výborům při výběru akcí pro podporu v rámci nástroje LIFE + a jiných finančních nástrojů, pokud je pravděpodobné, že příslušné údaje o ochraně lokalit mohou usnadnit rozhodovací proces;

5)	vytvořit soudržný a užitečný formát pro výměnu a sdělování informací o lokalitách sítě Natura 2000 v souladu s ustanoveními nařízení INSPIRE a jiných právních předpisů Komise a dohod o přístupu k informacím (např. Aarhuské úmluvy);

6)	pro využití při výzkumu, plánování a k jiným účelům, které podporují politiku ochrany;

7)	sloužit jako spolehlivý referenční a informační zdroj pro účely posuzování konkrétních problémů v případech možného porušení práva Unie.

Standardní formuláře údajů jsou dokumentací sítě NATURA 2000 na úrovni Unie a jako takové jsou považovány za důležitý zdroj informací pro všechny uvedené účely. Tato dokumentace by tudíž měla být udržována v přiměřeně aktuálním stavu, aby mohla dobře sloužit všem svým rozmanitým účelům. Důrazně se tudíž doporučuje, aby členské státy prováděly pravidelnou aktualizaci na základě nejlepších dostupných informací. Zdrojem nových informací, které by se měly v aktualizovaných formulářích SDF odrazit, by mohly být například výsledky sledování podle článku 11, plánování péče a posuzování dopadů atd. Směrnice o stanovištích nicméně výslovně nevyžaduje, aby bylo odděleně od sledování podle článku 11 uvedené směrnice prováděno podrobné sledování každé lokality.

Ačkoli by některé změny provedené členskými státy ve formulářích SDF mohly mít právní důsledky (např. změny zaváděné do seznamů Unie rozhodnutím Komise), má se za to, že zrevidované zápisy ve formulářích SDF nemají samy o sobě automatické právní účinky: např. vymizení určitého druhu z lokality nemusí být nutně vykládáno jako důsledek neodpovídající péče, a tudíž by automaticky nebylo podnětem k zahájení soudních řízení. Stejně tak informace ve formuláři SDF o hrozbách a tlacích s negativními dopady na lokalitu nutně neznamenají, že členský státy neplní své povinnosti, jelikož všechny tyto informace je třeba vnímat v souvislostech.

Zrevidovaný standardní formulář údajů

První „standardní formulář údajů“ (SDF) byl přijat v roce 1997 (rozhodnutí 97/266/ES). V roce 2008 členské státy a Komise vyjádřily potřebu zdokonalit, zjednodušit a zmodernizovat tok údajů podle obou směrnic a v tomto rámci byla zahájena revize formuláře SDF. Ta byla provedena v těsné spolupráci s členskými státy v rámci technické pracovní skupiny („skupina odborníků pro podávání zpráv“).

Formulář SDF byl zrevidován s cílem zlepšit dostupnost a kvalitu údajů, které jsou bezpodmínečně nutné pro síť NATURA 2000. Proto byly určité části starého formuláře odstraněny, neboť se staly nadbytečnými; v této souvislosti je zohledněna zejména lepší dostupnost digitální prostorových údajů v infrastrukturách pro prostorové informace. Navíc byly vyplněny některé důležité mezery (např. informace o procentním podílu mořské oblasti v lokalitách) a byla provedena nezbytná zlepšení ve struktuře údajů o ekologických informacích.

Dalším důvodem k revizi byl rychlý vývoj informačních technologií pro správu údajů (např. automatické kontroly kvality nebo přesné sledování změn v předkládaných údajích), jakož i rostoucí dostupnost digitálních geografických informací a analytických nástrojů. Z toho důvodu již nejsou požadovány tištěné mapy ani formuláře a údaje je nutné poskytovat pouze v elektronickém formátu.

Tento dokument obsahuje informace o různých kolonkách pro údaje ve formuláři SDF a o potřebných geografických informacích a názorně ukazuje, jak by měly být vyplněny.

Referenční portál pro síť NATURA 2000

Některé prvky však postupem času projdou změnou nebo se změní v důsledku technického vývoji. Tyto prvky bude možné nalézt v „Referenčním portálu pro síť NATURA 2000“, kde budou udržovány v aktuálním stavu a budou k dispozici k nahlédnutí. Tyto prvky se týkají: referenčních dokumentů (např. kódování druhů), technického podpůrného materiálu (např. vzoru údajů, aplikací) a pokynů, které mají zaručit jednotné používání formulářů SDF všemi členskými státy a vymezit technické a správní postupy pro předkládání údajů Komisi. Vzhledem k tomu, že referenční portál je důležitou součástí dokumentace SDF, jakoukoli úpravu nebo změnu těch dokumentů v portálu, které jsou pod správou GŘ pro životní prostředí a Výboru pro stanoviště (tento rozdíl viz příloha), by měl předem schválit Výbor pro stanoviště (1). Referenční portál lze nalézt na internetových stránkách Komise v oddíle GŘ pro životní prostředí. Výčet referenčních dokumentů v tomto portálu je uveden v příloze.

Standardní formulář údajů o síti Natura 2000 a jeho databáze

Pro každou navrženou, vyhlášenou nebo klasifikovanou lokalitu musí být vyplněn standardní formulář údajů. Mohou nastat případy, kdy mezi dvěma či více lokalitami sítě Natura 2000 existuje vztah. Obrázek 1 znázorňuje tři relevantní možnosti těchto vztahů, které mohou mezi dvěma lokalitami sítě Natura 2000 existovat. Pokud se dvě lokality překrývají (ale nejsou totožné) nebo pokud jedna lokalita leží uvnitř druhé, je třeba vyplnit dva samostatné formuláře.

Všechny kolonky formuláře SDF jsou povinné, není-li konkrétně stanoveno jinak.

1.   IDENTIFIKACE LOKALITY

1.1   Typ lokality

Tento jednopísmenný kód uvádí, zda se jedná o lokalitu podle směrnice o stanovištích (pSCI, SCI nebo SAC) nebo o klasifikovanou oblast zvláštní ochrany (SPA) nebo o obojí. V případech, kdy se SCI a SPA překrývají, ale nejsou totožné, se s lokalitami zachází jako se samostatnými objekty.

Obrázek 1

Možné vztahy mezi lokalitami

	A	Vyhlášená SPA Vyplní se jeden formulář pro SPA.
	B	pSCI, SCI nebo SAC Vyplní se jeden formulář pro pSCI/SCI/SAC.
	C	Oblast pSCI/SCI/SAC je totožná s vyhlášenou SPA. Vyplní se jeden formulář pro obě oblasti (pSCI/SCI/SAC) a SPA.
		V případě, že se SCI a SPA překrývají, ale nejsou totožné, se s lokalitami zachází jako se samostatnými lokalitami. Pro každou z nich se musí vyplnit jeden formulář.

1.2   Kód lokality

Každá lokalita je definována jedinečným kódem, který je devítimístný a sestává ze dvou částí:

1.	První dvě písmena tvoří kód státu. Uplatní se pravidlo Unie, podle nějž se má použít kód země složený ze dvou písmen podle normy podle normy ISO 3166 (viz referenční portál) (2).

2.	Zbývajících sedm míst, která slouží k vytvoření jedinečného alfanumerického kódu pro každou lokalitu, se přiděluje podle logického a souvislého systému stanoveného odpovědným státním orgánem. Jelikož kódy jsou identifikačním prvkem lokality, měly by být neměnné.

1.3   Název lokality

Názvy lokalit se uvádějí v místním jazyce. Tím se zabraňuje obtížnému překladu a je zajištěna jednoduchá a přímá integrace stávajících údajů na celostátní nebo lokální úrovni. V případě jiné abecedy (např. řecké nebo azbuky) se názvy transliterují do latinky. Názvy lokality nepište celé velkými písmeny (např. „Gave de Pau“, nikoli „GAVE DE PAU“).

1.4   Datum prvního vyplnění údajů

Zadejte datum, které podle vás má být uvedeno jako „datum prvního vyplnění“ údajů zaznamenaných ve formuláři SDF. Kolonka má tuto podobu: rok (čtyři číslice), následuje měsíc v číselné podobě (dvě číslice).

Příklad: 199305: formulář byl poprvé vyplněn v květnu 1993.

Pokud se lokalita zvětší, ponechejte „datum prvního vyplnění“ beze změn, neboť toto datum je použito pouze pro první předložení lokality. Místo toho v kolonce „Datum aktualizace“ uveďte datum, kdy došlo ke zvětšení (viz 1.5).

1.5   Datum aktualizace

Zadejte datum, kdy byly údaje týkající se dané lokality naposledy změněny, pomocí stejného formátu kolonky jako v případě uvedeném v bodě 1.4. Pokud se jedná o záznam nové lokality, ponechejte kolonku „aktualizace“ prázdnou. Pokud byly údaje aktualizovány vícekrát, obsahuje kolonka datum poslední změny.

1.6   Respondent

Zadejte úřední kontaktní informace organizace (např. příslušného správního orgánu), která sestavila zaznamenané údaje. Respondent by měl být kontaktním místem v případě odborných dotazů, respondent může být „funkcí“ v rámci organizace (např. pozice v oddělení).

1.7   Data označení lokality a jejího vyhlášení/klasifikace

Mohou být uvedena tři povinná data: datum klasifikace lokality jako SPA; datum navržení lokality jako SCI a datum celostátního vyhlášení lokality jako SAC. Podřazené kolonky představují rok a měsíc těchto dat. V případě, že lokalita byla vyhlášena a dodatečně zvětšena, měl by být zachován rok počátečního zařazení do seznamu a uvedena aktuální celková rozloha lokality.

Datum „potvrzení lokality jako SCI“ je pro členské státy nepovinné; datum potvrzení/přijetí příslušných seznamů Unie je zdokumentováno GŘ pro životní prostředí.

V příslušné volné kolonce uveďte vnitrostátní právní odkaz na vyhlášení SAC/SPA. Dodatečné vysvětlivky lze uvést v nepovinné volné kolonce „Vysvětlivky“, např. pro data klasifikace nebo vyhlášení lokalit, které jsou tvořeny původně oddělenými oblastmi SPA a/nebo SCI.

2.   POLOHA LOKALITY

2.1   Poloha středu lokality

Geografické souřadnice (zeměpisná délka a šířka) středu lokality se musí zadat ve stupních desetinné soustavy. Hodnoty zeměpisné délky západně od greenwichského hlavního poledníku se udávají v záporné hodnotě, východně od něj v kladné hodnotě (to může být ve formuláři vyznačeno znaménkem + nebo nemusí být znaménko v takovém případě uvedeno vůbec).

V případě lokalit složených z několika samostatných ploch se uvádějí souřadnice nejvýznamnější části lokality (z praktických důvodů navrhujeme použít největší část lokality). Souřadnice uvedené pro danou lokalitu se musí nacházet v dané lokalitě. Při automatické tvorbě souřadnic středu je nutné být opatrný; v následujícím příkladu lokalita sestává z několika mnohoúhelníků, první obrázek a) ukazuje, že souřadnice byly automaticky vytvořeny, ale všimněte si, že souřadnice největšího mnohoúhelníku leží mimo mnohoúhelník; na druhém obrázku b) je vytvořena jediná souřadnice pro největší lokalitu, ale leží mimo lokalitu; na třetím obrázku c) je souřadnice vytvořena pro největší lokalitu a nachází se uvnitř mnohoúhelníku. Pouze poslední příklad c) je správný (3).

Přepočet ze stupňů, minut a vteřin (DMS) je přímý. Hodnota DMS se přepočte na stupně desetinné soustavy za použití vzorce (D + M/60 + S/3600), např. západní zeměpisné délce 9° 15′ 30″, zeměpisné šířce 54° 36′ 30″ odpovídá zeměpisná délka –9,2583, zeměpisná šířka 54,6083.

2.2   Rozloha plochy lokality

Uveďte nejpřesnější dostupnou celkovou rozlohu plochy v hektarech, lze použít desetinná místa. V případě, že rozlohu plochy nelze uvést, uveďte délku lokality v kolonce 2.4 (délka lokality) a v takovém případě ponechte kolonku pro rozlohu plochy prázdnou.

Jeskyně: Žádáme členské státy, aby uvedly předpokládanou rozlohu plochy jeskyní, kdykoli je to možné, jinak se použije kolonka 2.4.

Pokud se rozloha lokality časem změnila, udává se nejaktuálnější celkový údaj.

2.3   Procentní podíl mořské oblasti v lokalitě

Je třeba uvést procentní podíl mořské oblasti v lokalitě. Definice pobřeží použitá k definování mořské hranice by měla odpovídat mezinárodním (např. Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu) nebo vnitrostátním právním předpisům. Každý členský stát poskytne Komisi použitý popis hranice; poté jej zpřístupní na referenčním portálu (např. „plocha pod hranicí jarního nejnižšího přílivu“).

Nejsou-li k dispozici přesné údaje, použijte odhad. Pokud se procentní podíl mořské oblasti časem změnil, udává se nejaktuálnější procentní podíl.

2.4   Délka lokality (nepovinný údaj)

Tuto kolonku vyplňte, je-li délka relevantní (např. útesy). Délka lokality se zadává v kilometrech.

V případě, že v kolonce 2.2 není uvedena rozloha plochy, musí být v této kolonce uvedena odhadovaná délka lokality.

Pokud se délka lokality časem změnila, udává se nejaktuálnější celkový údaj.

2.5   Kód a název správního regionu

Eurostat vyvinul pro porovnávání statistických údajů standardní hierarchický kódovací systém pro regiony Unie. Tento kódovací systém musí být Komisí používán při všech regionálních aplikacích (viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 (4)). Úplný popis lze nalézt také na domovské stránce Eurostatu.

Pro každou lokalitu se zadávají kódy NUTS úrovně 2, jeden kód je povinný. Pokud lokalita zasahuje do dvou nebo více regionů, zadává se do databáze tolik kódů, kolik je dotčených regionů. Název regionu je třeba uvést kvůli kontrole. Pokud lokalita není zahrnuta v regionu NUTS, uveďte kód NUTS pro „zvláštní region“ (např. správný kód pro zvláštní region v Belgii na úrovni 2 by byl: „BEZZ“ a nesprávně: „BE0“). Kódování lze nalézt na referenčním portálu.

2.6   Biogeografická oblast (biogeografické oblasti)

S použitím mapy biogeografických oblastí (viz referenční portál) uveďte v příslušných kolonkách, ve které z těchto biogeografických oblastí daná lokalita leží; totéž platí také pro mořské lokality.

V případě, že se lokalita nachází ve více než jedné oblasti, měl by být uveden procentní podíl rozlohy v dané oblasti (nepovinný údaj).

Dodatečné informace o mořských oblastech: Označení mořských oblastí je ve formuláři SDF uvedeno z praktických/technických důvodů a týká se členských států, v nichž jedna pevninská biogeografická oblast sousedí se dvěma mořskými oblastmi; označení nemá žádný jiný význam. Aktuální hranice biogeografických oblastí a mořských oblastí a kódování lze stáhnout z referenčního portálu.

3.   EKOLOGICKÉ INFORMACE

U lokalit klasifikovaných jako SPA podle směrnice o ptácích členské státy poskytují

—	všechny příslušné informace o druzích uvedených v článku 4 směrnice o ptácích, tj. o druzích uvedených v příloze I a o pravidelně se vyskytujících stěhovavých druzích, které nejsou uvedeny v příloze I (oddíl 3.2) (povinný údaj),

—

u lokality nebo její části, která je současně považována za lokalitu významnou pro Společenství ve smyslu směrnice 92/43/EHS nebo je zároveň vyhlášena jako pSCI/SCI/SAC, musí být uvedeny informace týkající se stanovišť uvedených v příloze I směrnice o stanovištích (oddíl 3.1) a rostlinných a živočišných druhů uvedených v příloze II (oddíl 3.2) (nepovinný údaj),

—	je žádoucí uvést všechny další relevantní informace o důležitých živočišných a rostlinných druzích (oddíl 3.3) (nepovinný údaj),

—

pokud je lokalita klasifikována jako SPA a současně není považována celá nebo její část za lokalitu významnou pro Společenství ve smyslu směrnice 92/43/EHS, ale pokud existují nějaké informace o přírodních stanovištích či rostlinných a živočišných druzích, které jsou významné pro ochranu ptačích druhů, pro něž byla daná lokalita SPA klasifikována, je žádoucí tyto informace uvést (nepovinný údaj).

U lokalit podle směrnice o stanovištích (pSCI/SCI/SAC) členské státy poskytují

—	všechny příslušné informace týkající se typů stanovišť uvedených v příloze I (oddíl 3.1) a rostlinných a živočišných druhů uvedených v příloze II (oddíly 3.2) (povinný údaj),

—	u lokality nebo její části, která je současně klasifikována jako lokalita SPA, všechny příslušné informace týkající se ptačích druhů uvedených v příloze I a stěhovavých druhů ve smyslu směrnice 2009/147/ES (oddíly 3.2) (nepovinný údaj),

—	je žádoucí uvést všechny další relevantní informace o důležitých živočišných a rostlinných druzích (oddíl 3.3) (nepovinný údaj).

3.1   Typy stanovišť přítomných v dané lokalitě a hodnocení lokality z hlediska těchto stanovišť

i)   Kódy a rozloha typů stanovišť uvedených v příloze I v rámci lokality

Kód: Zadejte příslušný čtyřmístný kód typu stanoviště uvedeného v příloze I směrnice 92/43/EHS. Měly by být použity pouze kódy, které jsou uvedeny v aktuálně platné příloze I směrnice o stanovištích, kódy pro podtypy uvedené v předchozích verzích výkladové příručky by se používat neměly.

Prioritní formy (PF): Upozornění: Pokud jsou v lokalitě přítomné prioritní formy stanovišť 6210, 7130 a 9430 (v závislosti na charakteru mohou mít tyto typy stanovišť obojí formu – prioritní či nikoli), označte prioritní formu uvedením „x“ v kolonce „PF“ (viz příklad níže). Z technických důvodů je znak „*“ použitý jako část kódu v příloze I nahrazen v tomto dodatečném sloupci znakem „x“. (Pokud se v lokalitě vyskytují prioritní i neprioritní formy, měly by být zápisy provedeny samostatně pro každou z nich).

Nepřítomnost (NP) (nepovinný údaj): V případech, kdy již typ stanoviště uvedený v příloze I, pro nějž byla lokalita původně vyhlášena (tzn. který byl dříve přítomen), v dané lokalitě neexistuje, se důrazně doporučuje uvést tuto skutečnost zapsáním znaku „x“ ve sloupci NP (alternativa k vymazání údajů o tomto typu stanoviště z formuláře SDF).

Plocha: Je nezbytné uvést všechna stanoviště z přílohy I, která se vyskytují v dané lokalitě, a jejich pokrytí v hektarech (viz obrázek 2). Lze uvést desetinné hodnoty.

V určitých situacích se stanoviště uvedená v příloze I mohou překrývat (např. písčiny vyskytující se v ústí řeky). V takovém případě uveďte plochu každého ze stanovišť (např. uveďte plochu ústí a velikost písčin), v takových případech může být celková plocha stanovišť uvedených v příloze I větší než plocha lokality. Pokud se má za to, že to není možné, odečtěte od plochy většího stanoviště plochu menšího stanoviště.

Upozornění: V případech, kdy by mělo být uvedeno, že stanoviště je považováno za kandidáta na zavedení v lokalitě, uveďte „–1“ v kolonce „velikost“.

Jeskyně: U jeskyní (8310, 8330) lze uvést počet jeskyní, pokud není k dispozici odhadovaná rozloha plochy.

Kvalita údajů: V kolonce „kvalita údajů“ uveďte kvalitu měření. Je-li to možné, uveďte kvalitu údajů: G = „dobrá“ (např. na základě průzkumů); M = „průměrná“ (např. na základě dílčích údajů s určitou extrapolací); P = „špatná“ (např. přibližný odhad).

ii)   Kritéria hodnocení lokality z hlediska daného typu přírodního stanoviště z přílohy I (v souladu s oddílem A přílohy III)

—   Reprezentativnost: = oddíl A písm. a) přílohy III: stupeň reprezentativnosti typu přírodního stanoviště v lokalitě.

Kritérium A písm. a) přílohy III by mělo navazovat na výkladovou příručku o typech stanovišť z přílohy I, protože tato příručka obsahuje definici, výčet charakteristických druhů a další vhodné údaje. Stupeň reprezentativnosti udává, do jaké míry je daný typ stanoviště typický. Pokud je to zapotřebí, mělo by toto hodnocení brát v potaz také reprezentativnost příslušného typu stanoviště v dané lokalitě, a to buď pro skupinu typů stanovišť, nebo pro určitou kombinaci odlišných typů stanovišť.

Pokud neexistují terénní údaje pro srovnání, zejména kvantitativní údaje, nebo pokud není měření tohoto kritéria proveditelné, lze pro zařazení daného typu stanoviště použít „nejlepšího odborného úsudku“.

Používá se tento systém hodnocení:

A:

vynikající reprezentativnost,

B:

dobrá reprezentativnost,

C:

významná reprezentativnost.

Všechny ostatní případy, kdy je daný typ stanoviště v lokalitě přítomen v nevýznamné míře, musí být zařazeny do čtvrté kategorie:

D:

nevýznamná reprezentativnost.

Pokud jsou přítomné pouze formy stanovišť uvedených v příloze I, které mají z hlediska ochrany malou hodnotu, uveďte „D“ (nevýznamná reprezentativnost). Například velmi řídký výskyt lesů, v nichž chybí mnoho běžných druhů, by byl označen pomocí písmene „D“.

V případě, že je reprezentativnost daného typu stanoviště klasifikována jako „D: nevýznamná“, není třeba udávat žádné další informace pro ostatní kritéria hodnocení tohoto typu stanoviště na dané lokalitě. Kolonky „relativní plocha“, „stav z hlediska ochrany“ a „celkové hodnocení“ by v tomto případě neměly být vyplněny.

—   RELATIVNÍ PLOCHA: = oddíl A písm. b) přílohy III: Rozloha lokality pokrytá typem přírodního stanoviště v poměru k celkové rozloze tohoto typu stanoviště na území státu.

Pro stanovení této hodnoty je teoreticky třeba změřit plochu pokrytou daným typem stanoviště na dané lokalitě a celkovou plochu pokrytou tímto typem stanoviště na území státu. Ačkoli je to zřejmé, může být provedení těchto měření mimořádně obtížné, zejména co se týče referenční plochy na území státu.

Toto kritérium by mělo být vyjádřeno jako procentuální hodnota „p“. Ať jsou již k dispozici obě plošné hodnoty (a tudíž může být procentuální zastoupení vypočítáno), nebo lze učinit kvalifikovaný odhad (což je pravděpodobnější), hodnotí se „p“ v jedné z těchto tří intervalových tříd:

A	:	100 ≥ p > 15 %
B	:	15 ≥ p > 2 %
C	:	2 ≥ p > 0 %

—   STUPEŇ ZACHOVÁNÍ: = oddíl A písm. c) přílohy III: Stupeň zachování struktury a funkcí příslušného typu přírodního stanoviště a možnosti jeho obnovy.

Toto kritérium zahrnuje tři subkritéria:

i)	stupeň zachování struktury,

ii)	stupeň zachování funkcí,

iii)	možnosti obnovy.

Ačkoli by tato subkritéria mohla být hodnocena samostatně, měla by nicméně být kombinována podle požadavků výběru lokalit navrhovaných na celostátní seznam, neboť mají na tento proces složitý a vzájemně závislý vliv.

i)   Stupeň zachování struktury

Toto subkritérium by mělo navazovat na výkladovou příručku o stanovištích z přílohy I, protože tato příručka obsahuje definici, seznam charakteristických druhů a další vhodné údaje.

Porovnáním struktury daného typu stanoviště přítomného v příslušné lokalitě s údaji ve výkladové příručce (a s jinými příslušnými vědeckými informacemi), jakož i s týmž typem stanoviště v jiných lokalitách, by mělo být možné na základě „nejlepšího odborného úsudku“ vytvořit tento systém hodnocení:

I	:	vynikající struktura,
II	:	dobře zachovaná struktura,
III	:	průměrná nebo částečně degradovaná struktura.

Pokud je daný případ zařazen do podtřídy „vynikající struktura“, mělo by být kritérium A písm. c) celkově klasifikováno jako „A: = výborně zachovaný“, nehledě na zařazení podle ostatních dvou subkritérií.

V případě, že daný typ stanoviště v dané lokalitě nemá vynikající strukturu, je nezbytné vyhodnotit také další dvě subkritéria.

ii)   Stupeň zachování funkcí

Definovat a změřit funkce daného typu stanoviště na příslušné lokalitě a stupeň jejich zachování a provést to nezávisle na ostatních typech stanovišť může být obtížné. Z tohoto důvodu je užitečné parafrázovat „zachování funkcí“ tak, že se zhodnotí předpoklady (schopnost a pravděpodobnost) daného typu stanoviště na příslušné lokalitě pro zachování jeho struktury pro budoucnost, na jedné straně s ohledem na možné nepříznivé vlivy a na druhé straně na přiměřená ochranná opatření, která přicházejí v úvahu.

I	:	vynikající vyhlídky,
II	:	dobré vyhlídky,
III	:	průměrné nebo nepříznivé vyhlídky.

V případě, že se podtřída „I: vynikající vyhlídky“ nebo „II: dobré vyhlídky“ kombinuje se zařazením „II: dobře zachovaná struktura“ podle prvního subkritéria, mělo by být kritérium A písm. c) celkově hodnoceno jako „A: vynikající zachování“ nebo „B: dobré zachování“ v uvedeném pořadí, nezávisle na zařazení podle třetího subkritéria, které už by nemělo být dále bráno v úvahu.

V případech, kdy se podtřída „III: průměrné nebo nepříznivé vyhlídky“ kombinuje se zařazením „III: průměrně zachovaná nebo částečně degradovaná struktura“ podle prvního subkritéria, mělo by být kritérium A písm. c) celkově hodnoceno jako „C: průměrné nebo nedostatečné zachování“, nezávisle na zařazení podle třetího subkritéria, které už by nemělo být dále bráno v úvahu.

iii)   Možnosti obnovy

Toto subkritérium se používá k hodnocení toho, do jaké míry by byla možná obnova daného typu stanoviště v příslušné lokalitě.

Nejprve je třeba zhodnotit proveditelnost takové obnovy z vědeckého hlediska: poskytuje současný stav znalostí odpovědi na otázky typu „co dělat a jak to provést“? Jedná se o úplnou znalost struktury a funkcí daného typu stanoviště a také o znalost konkrétních plánů péče a předpisů, které jsou nezbytné pro jeho obnovu, tj. stabilizovat nebo zvýšit procento plochy pokryté tímto typem stanoviště, obnovit specifickou strukturu a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé udržení, a udržet nebo obnovit příznivý stav z hlediska ochrany pro jeho typické druhy.

Další otázkou může být, zda by z pohledu ochrany přírody byla tato obnova efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům. Při tomto hodnocení se musí brát v úvahu stupeň ohrožení a vzácnost daného typu stanoviště.

Hodnotící systém by na základě „nejlepšího odborného úsudku“ měl být tento:

I	:	obnova je snadná,
II	:	obnova je možná s vynaložením průměrného úsilí,
III	:	obnova je obtížná nebo nemožná.

Shrnutí: celkové hodnocení na základě tří subkritérií:

A: vynikající zachování

B: dobré zachování

C: průměrné nebo snížené zachování

—   Celkové hodnocení = oddíl A písm. d) přílohy III: Celkové zhodnocení významu lokality pro ochranu příslušného typu přírodního stanoviště.

Toto kritérium se týká celkového hodnocení významu lokality pro ochranu daného typu stanoviště. Toto kritérium by mělo být použito pro integrované hodnocení předchozích kritérií, přičemž je třeba vzít v úvahu odlišnou váhu, kterou mohou jednotlivá kritéria mít pro dané stanoviště. Je možné zohlednit ještě další hlediska týkající se hodnocení nejvhodnějších faktorů tak, aby mohl být celkově posouzen jejich pozitivní či negativní vliv na ochranu příslušného typu stanoviště. „Nejvhodnější“ faktory se mohou lišit stanoviště od stanoviště; patří sem např. lidská činnost jak v dané lokalitě, tak v okolních oblastech, u níž je pravděpodobné, že ovlivní stav daného typu stanoviště z hlediska ochrany, vlastnictví pozemků, stávající právní status dané lokality, ekologické vztahy mezi jednotlivými typy stanovišť a druhy atd.

K hodnocení této globální hodnoty může být použit „nejlepší odborný úsudek“; hodnotící systém užitý k vyjádření tohoto hodnocení by měl být tento:

A:

vynikající hodnota,

B:

dobrá hodnota,

C:

významná hodnota.

Je třeba poznamenat, že standardní formulář údajů slouží k hodnocení ochrany stanoviště nebo druhu v konkrétní lokalitě, zatímco hodnocení pro článek 17 se týkají stavu ve všech biogeografických oblastech v určitém členském státě. Pojem „stav z hlediska ochrany“ je definován v čl. 1 písm. e) a čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích jako pojem, který popisuje celkový stav určitého typu stanoviště nebo druhu v biogeografické oblasti. Tento stav z hlediska ochrany je nyní pravidelně hodnocen v rámci zpráv o pokroku podle článku 17 směrnice o stanovištích, které se předkládají každých šest let. Hodnocení lokalit podle kritérií uvedených v příloze III směrnice o stanovištích zahrnuje hodnocení „stupně zachování“ typu stanoviště nebo druhu v konkrétní lokalitě.

Obrázek 2

Příklad údajů o typech stanovišť přítomných v dané lokalitě a hodnocení lokality z hlediska těchto stanovišť (3.1)

Typy stanovišť z přílohy I						Hodnocení lokality
Kód	PF	NP	Plocha [ha]:	Jeskyně	Kvalita údajů	A|B|C|D	A|B|C
						Reprezentativnost	Relativní plocha	Zachování	Celkové hodnocení
7130	x		2 212,70		G	B	B	B	B
8310			0	3	P	C	C	C	C
3150			921		G	A	C	B	C
1110			1 700		P	C	A	A	B

Obrázek 3

Příklad údajů o druzích uvedených v článku 4 směrnice o ptácích nebo v příloze II směrnice o stanovištích a hodnocení lokality z hlediska těchto druhů (3.2)

Druh

Populace v lokalitě

Hodnocení lokality

Skupina

Kód

Název

S

NP

Typ

Velikost

Jednotka

Kat.

Kvalita údajů

A|B|C|D

A|B|C

Min

Max

C|R|V|P

G|M|P|DD

Pop.

Zachování

Izolace

Celkové

B

A038

Cygnus cygnus

w

800

1 000

I

M

B

B

C

B

B

A038

Cygnus cygnus

c

1 500

1 500

I

P

A

B

A

B

P

1903

Liparis loeselii

p

20

30

I

G

C

A

C

A

I

1014

Vertigo angustior

p

R

DD

C

B

B

B

3.2   Druhy, na něž se vztahuje článek 4 směrnice 2009/147/ES, a druhy uvedené v příloze II směrnice 92/43/EHS a hodnocení lokality z hlediska těchto druhů

i)   Kód, název druhu a údaje o populaci daného druhu

Pokud je to vhodné, uveďte skupinu, kód a vědecký název všech ptačích druhů, na něž se vztahují čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/147/ES, a všech živočišných a rostlinných druhů uvedených v příloze II směrnice 92/43/EHS, které se vyskytují v dané lokalitě, a to včetně údajů o jejich populaci na této lokalitě (viz níže).

Skupina: A = obojživelníci, B = ptáci, F = ryby, I = bezobratlí, M = savci, P = rostliny, R = plazi

Kód: Čtyřmístný kód každého druhu lze nalézt na referenčním portálu.

Citlivost (S): V této kolonce uveďte, zda by veřejná dostupnost údajů uvedených pro určité druhy mohla být škodlivá z hlediska jejich ochrany, např. kvůli tomu, že druh je nezákonně sbírán a veřejná dostupnost informací obsažených ve formuláři SDF by tuto hrozbu ještě zvýšila. Pokud tomu tak je, v této kolonce uveďte „ano“. Jestliže je druh označen jako citlivý, přítomnost druhu v lokalitě nebude Komisí z vlastního podnětu zveřejněna (např. umístěním této informace do veřejně přístupné databáze nebo na internetové stránky). Pokud jsou již informace o přítomnosti tohoto druhu v určité oblasti veřejně dostupné, např. on-line, nelze považovat za odůvodněné, je-li tento druh označen jako citlivý.

Nepřítomnost (NP) (nepovinný údaj): V případech, kdy již druh, pro nějž byla lokalita původně vyhlášena (tzn. který byl dříve přítomen) v dané lokalitě přítomen není, důrazně se doporučuje uvést tuto skutečnost zapsáním znaku „x“ ve sloupci NP (alternativa k vymazání údajů o tomto druhu z formuláře SDF). Druhy, které nebyly v lokalitě přítomny od okamžiku, kdy směrnice vstoupila v platnost, ani druhy, které se v lokalitě vyskytly v minulosti, by uvedeny být neměly.

Upozornění: Má se za to, že druhy již nejsou v lokalitě přítomny, pokud např. nebyly v dané lokalitě dlouhou dobu zpozorovány. Tato doba se u jednotlivých druhů různí, několikaletá nepřítomnost u snadno zpozorovatelných druhů pravděpodobně naznačuje, že druh z lokality vymizel, zatímco u obtížně zpozorovatelných druhů, např. mechorostů nebo některého hmyzu, skutečnost, že nebyly po mnoho let zaznamenány, nutně neznamená, že nejsou přítomné, jestliže se stanoviště nezměnilo.

Typ: Použijí se tyto kategorie:

stálé (P)	:	druh se v lokalitě vyskytuje celý rok (nestěhovavé druhy nebo rostliny, trvale žijící populace stěhovavých druhů),
rozmnožující se (r)	:	druh používá lokalitu k odchovu potomstva (např. k rozmnožování, hnízdění),
koncentrace (C)	:	lokalita je využívána k zastávce, hřadování nebo k přerušení tahu nebo k pelichání mimo místa rozmnožování s výjimkou zimování,
zimující (W)	:	druh využívá lokalitu v zimě.

Pokud se v lokalitě vyskytuje populace daného druhu, která zde trvale nežije, ve více sezónách, měla by být tato skutečnost vyznačena pro tyto „typy populace“ samostatně (viz příklad v obrázku 3). Např. vzhledem k tomu, že mnoho živočišných druhů, zejména ptáků, je stěhovavých, lokalita může být důležitá z hlediska různých aspektů životního cyklu druhů.

Pokud není možné uvést údaje pro různá roční období, uveďte údaje pro nejdůležitější kategorii (buď zimující, nebo koncentrace).

Velikost: Co se týče početnosti populace, uvádějte známé údaje o populaci, pokud jsou k dispozici. Je-li velikost populace známa, vyplňte obě kolonky (min a max) toutéž hodnotou. Je-li vhodnější uvést interval populace, vyplňte odhadované hodnoty spodní hranice (min) a horní hranice (max) tohoto intervalu. Pokud takový údaj není k dispozici, ale existují informace o minimální či maximální velikosti populace, uveďte odhad chybějící hodnoty intervalu. Mějte na paměti, že minimální a maximální hodnoty by měly představovat několikaletý průměr spíše než krajní hodnoty.

Pokud nelze provést ani přibližný odhad velikosti populace, uveďte typ populace (např. stálá) a v kolonce „kvalita údajů“ uveďte hodnotu DD (nedostatečné údaje). V takovém případě lze hodnoty velikosti populace vynechat a místo nich lze použít kolonku pro kategorie četnosti (běžná (C), vzácná (R), velmi vzácná (V) nebo přítomná (P)). Charakter populace v lokalitě lze dále popsat v kolonce „kvalita a význam“ (4.2), kde je možné blíž popsat povahu populace (např. hustá, rozptýlená nebo izolovaná). Kromě velikosti populace lze použít kategorie četnosti.

Upozornění: V případech, kdy by mělo být uvedeno, že je druh považován za kandidáta na zavedení v lokalitě, uveďte „–1“ v kolonce „velikost“.

Jednotka: V odpovídající kolonce uveďte jednotku hodnoty populace. Doporučené hodnoty jsou pokud možno jednotlivci (= i) nebo páry (= p), v jiném případě použijte nejpřesnější dostupné jednotky podle normalizovaného seznamu populačních jednotek a kódů vyvinutého v rámci podávání zpráv podle článků 12 a 17 (viz referenční portál).

Kategorie četnosti (Kat.): viz vysvětlivky výše u „velikosti“ – C = běžná, R = vzácná, V = velmi vzácná, P = přítomná – tato kolonka se vyplní, jsou-li údaje nedostatečné (DD) a nelze uvést žádný odhad velikosti populace, nebo jako doplněk k množstevním odhadům velikosti populace.

Kvalita údajů: Uveďte kvalitu údajů pomocí tohoto kódu: G = „dobrá“ (např. na základě průzkumů); M = „průměrná“ (např. na základě dílčích údajů s určitou extrapolací); P = „špatná“ (např. přibližný odhad); DD = nedostatečné údaje (doporučuje se použít tuto kategorii tehdy, pokud nelze provést ani přibližný odhad velikosti populace).

ii)   Kritéria pro hodnocení lokality z hlediska daného druhu uvedeného v článku 4 směrnice 2009/147/ES a druhu uvedeného v příloze II směrnice 92/43/EHS (v souladu s oddílem B přílohy III)

—   POPULACE: = oddíl B písm. a) přílohy III: Početnost a hustota populace daného druhu vyskytujícího se v lokalitě v poměru k populaci tohoto druhu na území státu.

Toto kritérium slouží ke zhodnocení relativní početnosti a hustoty populace v lokalitě vzhledem k populaci na území celého státu.

Tento aspekt je všeobecně dosti obtížné zhodnotit. Optimální by bylo uvést procentuální zastoupení odpovídající podílu populace v lokalitě lomeno populace na území státu. Stejně jako v případě kritéria A písm. b) by se měl používat odhad nebo interval na základě tohoto progresivního modelu:

A	:	100 % ≥ p > 15 %,
B	:	15 % ≥ p > 2 %,
C	:	2 % ≥ p > 0 %.

Ve všech případech, kdy je daný druh v lokalitě přítomen v nevýznamném množství, musí být tato skutečnost uvedena ve čtvrté kategorii.

D:

nevýznamná populace.

Pokud je určitý druh v lokalitě zpozorován zřídka, např. je pouze stěhovavý, není považován za významnou populaci a měl by být zaznamenán jako „D“.

Pokud je populace daného druhu v lokalitě klasifikována jako „D: nevýznamná“, není třeba uvádět žádné údaje pro ostatní kritéria hodnocení tohoto typu stanoviště na dané lokalitě. Kolonky „zachování“, „izolace“ a „celkové hodnocení“ by v těchto případech neměly být vyplněny.

—   STUPEŇ ZACHOVÁNÍ: = oddíl B písm. b) přílohy III: Stupeň zachování rysů stanoviště důležitých pro daný druh a týkajících se možností obnovy.

Toto kritérium zahrnuje dvě subkritéria:

i)	stupeň zachování rysů stanoviště důležitých pro daný druh,

ii)	možnosti obnovy.

i)   Stupeň zachování rysů stanoviště důležitých pro daný druh

Kritérium i) vyžaduje celkové hodnocení rysů stanoviště, které se týkají biologických nároků daného druhu. Nejvýznamnější jak u rostlinných, tak u živočišných druhů jsou rysy, které mají souvislost s populační dynamikou. Měla by být zhodnocena struktura stanoviště a některé abiotické rysy.

K posouzení tohoto kritéria se používá „nejlepší odborný úsudek“:

I.	:	charakteristiky ve vynikajícím stavu,
II.	:	charakteristiky dobře zachované,
III.	:	charakteristiky v průměrném nebo částečně degradovaném stavu.

Pokud je daný případ zařazen do podtřídy „I: charakteristiky ve vynikajícím stavu“ nebo „II: dobře zachované charakteristiky“, mělo by být kritérium B písm. b) jako celek klasifikováno „A: vynikající zachování“ nebo „B: dobré zachování“, a to nezávisle na zařazení podle ostatních subkritérií.

ii)   Možnosti obnovy

Pro toto subkritérium, které se hodnotí pouze v případech charakteristik v průměrném nebo částečně degradovaném stavu, se používá analogický přístup jako u kritéria A písm. c) bodu iii), přičemž navíc se hodnotí životaschopnost dané populace. Výsledkem by mělo být zařazení do jedné ze tříd tohoto hodnotícího systému:

I	:	obnova je snadná,
II	:	obnova je možná s vynaložením průměrného úsilí,
III	:	obnova je obtížná nebo nemožná.

Shrnutí pro celkové hodnocení na základě dvou subkritérií

A: vynikající zachování

B: dobré zachování

C: průměrné nebo omezené zachování

—   IZOLACE: = oddíl B písm. c) přílohy III: Stupeň izolace populace v dané lokalitě ve vztahu k přirozenému areálu rozšíření druhu.

Toto kritérium lze interpretovat jako přibližnou míru toho, jak daná populace přispívá ke genetické rozmanitosti druhu, ale současně také jako míru zranitelnosti této populace. Zjednodušeně lze říci, že čím více je populace izolovaná (ve vztahu k přirozenému areálu rozšíření druhu), tím více přispívá ke genetické rozmanitosti druhu. Proto by termín „izolace“ měl být posuzován v širším kontextu, stejnou měrou s ohledem na endemity, poddruhy/variety/rasy a také na subpopulace v rámci metapopulace. V tomto kontextu by se měla používat tato kategorizace:

A:

populace je (téměř) izolovaná,

B:

populace není izolovaná, ale je na okraji areálu rozšíření druhu,

C:

populace není izolovaná, leží uvnitř rozšířeného areálu druhu.

—   CELKOVÉ HODNOCENÍ = oddíl B písm. d) přílohy III: Celkové hodnocení významu lokality pro ochranu dotčeného druhu.

Toto kritérium se týká celkového hodnocení významu lokality pro ochranu daného druhu. Lze jej využít ke shrnutí předchozích kritérií, ale také k hodnocení jiných rysů lokality, které jsou považovány za významné pro daný druh. Tyto rysy se mohou u jednotlivých druhů lišit, patří sem např. lidská činnost v dané lokalitě nebo v okolních oblastech, která může ovlivnit stav daného druhu z hlediska ochrany, dále způsob hospodaření s půdou, statutární ochrana dané lokality, ekologické vztahy mezi jednotlivými typy stanovišť a druhy atd.

K tomuto celkovému hodnocení lze využít „nejlepšího odborného úsudku“ prostřednictvím tohoto hodnotícího systému:

A:

vynikající hodnota,

B:

dobrá hodnota,

C:

významná hodnota.

Je třeba poznamenat, že standardní formulář údajů slouží k hodnocení ochrany stanoviště nebo druhu v konkrétní lokalitě, zatímco hodnocení pro článek 17 se týká stavu ve všech biogeografických oblastech v určitém členském státě. Pojem „stav z hlediska ochrany“ je definován v čl. 1 písm. e) a čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích jako pojem, který popisuje celkový stav určitého typu stanoviště nebo druhu v biogeografické oblasti. Tento stav z hlediska ochrany je nyní pravidelně posuzován v rámci zpráv o pokroku podle článku 17 směrnice o stanovištích, které se předkládají každých šest let. Hodnocení lokalit podle kritérií uvedených v příloze III směrnice o stanovištích zahrnuje hodnocení „stupně zachování“ typu stanoviště nebo druhu v konkrétní lokalitě.

3.3   Jiné významné rostlinné a živočišné druhy (nepovinný údaj)

Do této části formuláře se vyplňují všechny další významné druhy rostlin a živočichů, které jsou důležité pro ochranu lokality a péči o ni, tímto postupem:

—	Skupina: uveďte kód příslušné skupiny druhů (A = obojživelníci, B = ptáci, F = ryby, Fu = houby, I = bezobratlí, L = lišejníky, M = savci, P = rostliny, R = plazi).

—	Název a kód: uveďte vědecký název druhu; u ptáků a druhů uvedených v příloze IV a V by měl být kromě vědeckého názvu použit kód stanovený na referenčním portálu.

—

Citlivost (S): V této kolonce uveďte, zda by veřejná dostupnost údajů uvedených pro určité druhy mohla být škodlivá z hlediska jejich ochrany, např. kvůli tomu, že druh je nezákonně sbírán a veřejná dostupnost informací obsažených ve formuláři SDF by tuto hrozbu ještě zvýšila. Pokud tomu tak je, v této kolonce uveďte „ano“. Jestliže je druh označen za citlivý, přítomnost druhu v lokalitě nebude Komisí z vlastního podnětu zveřejněna (např. umístěním této informace do veřejně přístupné databáze nebo na internetové stránky). Pokud jsou již informace o přítomnosti tohoto druhu v určité oblasti veřejně dostupné, např. prostřednictvím publikací nebo on-line, nelze považovat za odůvodněné, je-li tento druh označen jako citlivý.

—

Nepřítomnost (NP) (nepovinný údaj): V případech, kdy již druh, který byl v lokalitě dříve přítomen, v dané lokalitě přítomen není, lze tuto skutečnost uvést zapsáním znaku „x“ ve sloupci NP (alternativa k vymazání údajů o tomto druhu z formuláře SDF). Upozornění: Má se za to, že druhy již nejsou v lokalitě přítomny, pokud např. nebyly v dané lokalitě dlouhou dobu zpozorovány. Tato doba se u jednotlivých druhů různí, několikaletá nepřítomnost u snadno zpozorovatelných druhů pravděpodobně naznačuje, že druh z lokality vymizel, zatímco u obtížně zpozorovatelných druhů, např. mechorostů nebo některého hmyzu, skutečnost, že nebyly po mnoho let zaznamenány, nutně neznamená, že nejsou přítomné, jestliže se stanoviště nezměnilo.

—

Velikost: Uveďte údaje o velikosti populace. Není-li znám přesný počet, uveďte interval populace, je-li to možné, a vyplňte hodnoty spodní hranice (min) a horní hranice (max) tohoto intervalu. Pokud takový údaj není k dispozici, ale existují informace o minimální či maximální velikosti populace, uveďte odhad chybějící hodnoty intervalu. V odpovídající kolonce uveďte jednotku hodnoty populace. Jednotky by měly být pokud možno páry (= p) nebo jednotlivci (= i), v jiném případě se řiďte normalizovaným seznamem populačních jednotek a kódů vyvinutým v rámci podávání zpráv podle článku 17 (viz referenční portál). Je-li to nutné, lze uvést jiné jednotky než jednotky použité pro účely podávání zpráv podle článku 17.

—	Kategorie: Nejsou-li k dispozici množstevní údaje, uveďte, zda se jedná o druh běžný (C), vzácný (R) nebo velmi vzácný (V). Pokud neexistují žádné údaje o populaci, uveďte, že druh je přítomen (P) (viz příklad na obrázku 4).

Uveďte prosím motivaci pro zařazení každého druhu s použitím těchto kategorií:

—	IV druh uvedený v příloze IV (směrnice o stanovištích)

—	V druh uvedený v příloze V (směrnice o stanovištích)

—	A. celostátní červený seznam,

—	B. endemický druh

—	C. mezinárodní úmluvy (včetně Bernské úmluvy, Bonnské úmluvy a Úmluvy o biologické rozmanitosti),

—	D. jiné důvody.

Je možné uvést více kategorií. Další podrobnosti o motivacích pro zařazení individuálních druhů, zejména v případě D, mohou být uvedeny v oddílu 4.2, který představuje volnou kolonku určenou pro popis kvality a významu lokality.

Měly by být použity kódy názvů druhů ptáků, druhů uvedených v přílohách IV a V (viz referenční portál). Lokalita není hodnocena z hlediska daného druhu.

Obrázek 4

Příklad údajů o jiných druzích (3.3)

Druh

Populace v lokalitě

Motivace

Skupina

Kód

Název

S

NP

Velikost

Jednotka

Kat.

Druh pro daný druh

Ostatní kategorie

Min

Max

C|R|VV|P

IV

V

A

B

C

D

P

Acer heldreichii

51

100

I

x

P

Accipter nisus

2

4

I

x

M

Eptesicus serotinus

150

200

I

x

x

I

Ectemnius

V

x

R

Elaphe longissima

C

x

x

P

Campanula

C

x

x

4.   POPIS LOKALITY

4.1   Obecný charakter lokality

Toto pole by mělo poskytovat celkový obraz o dané lokalitě. Shrňte obecné charakteristiky lokality počínaje rozdělením plochy lokality do jednotlivých tříd stanovišť s využitím nejlepšího odborného úsudku pro odhadnutí jejich procentuálního zastoupení (tyto třídy stanovišť jsou společně se svými kódy uvedeny na referenčním portálu). Celková pokryvnost tříd stanovišť by měla být 100 % a měla by odpovídat celkové rozloze lokality. Lze předpokládat, že informace v tomto oddíle nebudou kvůli použití různých zdrojů údajů vždy v souladu s informace uvedenými v oddíle 3.1 (typy stanovišť uvedené v příloze I).

„Ostatní charakteristiky lokality“: Ve volné kolonce 4.1 by měly být popsány významné geologické, geomorfologické a krajinné charakteristiky lokality. Je-li to vhodné, uveďte dominantní typy vegetace. Dále uveďte další typy stanovišť, které nejsou uvedeny v příloze I, nebo cílové druhy, které nejsou uvedeny v příloze, ale mají význam pro ochranu lokality. Jsou-li pro zachování lokality významné další detailní informace o třídách stanovišť (např. u dehesy nebo vinic), měly by být uvedeny v této části. Do této všeobecné textové části by měly být zařazeny také informace o drobných lineárních strukturách a mozaikovitě zalesněných oblastech (např. živých plotech, alejích, větrolamech).

4.2   Kvalita a význam

Uveďte celkové hodnocení kvality a významu dané lokality s ohledem na cíle směrnic.

U mezinárodně významných mokřadů, které pravidelně hostí více než 20 000 jedinců vodního ptactva, by měla být tato skutečnost zmíněna na tomto místě.

Pokud je nějaký druh zařazen v oddíle 3.3 s motivací D, uveďte zde důvody pro jeho zařazení.

4.3   Hrozby, tlaky a činnosti, které mají dopad na lokalitu

Dopady se vztahují k veškerým lidským činnostem a přírodním procesům, které mohou mít vliv, buď pozitivní, či negativní, na zachování lokality a péči o ni. Je známo, že dopad může být pro jedno stanoviště či druh v dané lokalitě negativní, pro jiné stanoviště nebo druh naopak pozitivní. Účelem této kolonky je nicméně shromažďovat informace o nejzávažnějších hrozbách, tlacích a činnostech v dané lokalitě obecně, nikoli podávat zprávy úplně o všem. Vezměte v úvahu také hrozby, tlaky a činnosti v okolí lokality, pokud mají vliv na integritu lokality. Zda je tomu tak, bude záviset kromě jiných faktorů na topografii místa, velikosti a charakteru lokality a na typu lidských činností. Informace by měly odrážet aktuální stav. Rozumí se, že hrozby, tlaky a činnosti s negativními dopady lze neutralizovat pomocí opatření péče. Z toho důvodu by informace o nich měly být čteny a chápány například ve spojení s plány péče o lokalitu.

Referenční seznam hrozeb, tlaků a činnosti je k dispozici na referenčním portálu. Při zvažování nejvýznamnějších hrozeb, tlaků a činností s dopadem na lokalitu jako takovou uveďte odpovídající kód kategorií úrovně 3; v případě, že kategorie úrovně 3 nelze použít, může být použita úroveň 2. Seznam kódů je stejný jako seznam použitý k podávání zpráv o dopadech a činnostech podle článku 17 směrnice o stanovištích.

Relativní význam hrozby, tlaku nebo činnosti musí být zařazen do jedné ze tří kategorií:

H:	Vysoký význam/dopad:	silný přímý nebo bezprostřední vliv a/nebo působení ve velkých oblastech
M:	Střední význam/dopad:	střední přímý nebo bezprostřední vliv, především nepřímý vliv a/nebo působení v nevelké části oblasti / pouze regionální
L:	Nízký význam/dopad:	nízký přímý nebo bezprostřední vliv, nepřímý vliv a/nebo působení v malé části oblasti/pouze místní

Zápisy údajů pro nejvyšší hodnocení jsou omezeny nejvýše na 5 negativních a 5 pozitivních dopadů. Minimálně musí být v každé tabulce zapsán údaj o jednom dopadu. Pokud neexistují žádné dopady, které lze oznámit, uveďte „x“. V rámci kategorie (H nebo M nebo L) žádné hodnocení neexistuje. Údaje o dopadech a činnostech středního či nízkého významu jsou omezeny na 20 zápisů. Doporučuje se však soustředit se na nejvýznamnější dopady a činnosti v dané lokalitě.

Kvalifikátor znečištění (nepovinný údaj)

Jelikož znečištění může mít zcela odlišné účinky podle toho, o jakou látku se jedná, a může pocházet ze zcela odlišných zdrojů, např. u otázky přísunu dusíku nebo fosfátu ve vodních ekosystémech nebo přísunu vzdušného dusíku v pevninských oligotrofních stanovištích, lze použít dodatečný kvalifikátor pro konkrétní druh znečištění.

Lze použít tyto kvalifikátory:

N : přísun dusíku P : přísun fosforu/fosfátu A : přísun kyselin/acidifikace

T : toxické anorganické chemické látky O : toxické organické chemické látky X : smíšené znečištění

Kvalifikátor uvnitř/vně

Uveďte, zda hrozba, tlak nebo činnost existuje/působí uvnitř nebo vně lokality nebo v obou případech.

4.4   Vlastnictví (nepovinný údaj)

Podejte všeobecný popis vlastnických poměrů dané lokality pomocí uvedených tříd vlastnictví. Uveďte odhad podílu plochy lokality v každé třídě vlastnictví. Použijte třídy vlastnictví, které jsou analogické s třídami použitými ve světové databázi chráněných oblastí.

Veřejné:

—	Státní/federální: půda patří všem občanům, je v držení státní/federální vlády

—	Stát/provincie: půda patří všem občanům, je v držení státní/provinciální veřejné správy

—	Místní/obecní: půda patří všem občanům, je v držení místní/obecní správy

Společné vlastnictví nebo spoluvlastnictví: Společné vlastnictví nebo spoluvlastnictví dvěma či více subjekty (např. veřejnými a soukromými)

Soukromé: půda není ve veřejném vlastnictví, je např. ve vlastnictví nevládních organizací, jednotlivců, společností.

4.5   Dokumentace (nepovinný údaj)

U každé lokality se uvedou odkazy na příslušné publikace a/nebo vědecké údaje týkající se této lokality, pokud jsou k dispozici. Vkládání informace by mělo probíhat podle standardních zvyklostí pro citování vědecké literatury. Je-li třeba, lze sem zařadit též nepublikované dokumenty nebo sdělení, které se vztahují k informacím uvedeným ve formuláři. U odkazů na zdroje on-line vezměte v úvahu, že adresy URL se často mění, a tudíž se snažte neuvádět adresy URL, které jsou nestálé. Tuto kolonku lze rovněž použít pro jiné informace důležité pro dokumentaci lokality.

5.   OCHRANNÝ STATUS LOKALITY (NEPOVINNÝ ÚDAJ)

5.1   Ochranný status na celostátní a regionální úrovni

Pro každý členský stát je Evropskou agenturou pro životní prostředí veden sousledný seznam vhodných typů lokalit pro ochranu přírody, které požívají statutární ochrany na státní či regionální úrovni. Tento seznam lze nalézt na referenčním portálu. Tyto typy spadají do tří kategorií:

A.	chráněné lokality vyhlášené za účelem ochrany živočichů a rostlin, stanovišť a krajiny (poslední z nich tehdy, týkají-li se ochrany živočichů, rostlin a stanovišť);

B.	lokality chráněné statutárně, podle odvětví, zejména lesnictví, na základě právních a správních aktů, které poskytují adekvátní ochranu vhodnou pro zachování živočichů, rostlin a stanovišť;

C.	soukromé chráněné lokality, které poskytují trvalou ochranu živočichů, rostlin či stanovišť.

Typy ochrany lokalit jsou seřazeny podle přísnosti ochrany, počínaje nejpřísnějším typem.

Pokud daná lokalita nemá žádný ochranný status, je třeba tuto skutečnost vyznačit kódem příslušného státu, který odpovídá stavu „žádný ochranný status“.

Do formuláře se pro každou lokalitu zaznamenávají kódy příslušných typů vyhlášení lokality a procentuální části plochy lokality pro každý typ vyhlášení. Informace uchovávané v této kolonce jsou na úrovni různých typů vyhlášení. Pokud například na danou lokalitu zasahuje několik přírodních rezervací stejného typu, je třeba uvést procento plochy lokality pokryté těmito rezervacemi dohromady.

Vztah mezi jednotlivými chráněnými územími a danou lokalitou se zaznamenávají zvlášť (viz 5.2).

5.2   Vztah popisované lokality k jiným lokalitám (sousední lokality a lokality jiného typu vyhlášení)

Tato část formuláře umožňuje uvést sousední lokality nebo lokality jiného typu vyhlášení, které se překrývají s danou lokalitou nebo s ní sousedí. Vzájemné vztahy mezi jednotlivými typy jsou popsány v odkazu. Všechny možné vztahy se kódují s pomocí jednoho z těchto znaků:

—	lokality jsou totožné (použijte kód =),

—	daná lokalita v sobě obsahuje celou plochu jiné lokality (použijte kód +),

—	jiná lokalita v sobě obsahuje celou plochu dané lokality (použijte kód –),

—	lokality se částečně překrývají (použijte kód *).

Kromě těchto kódů je třeba uvést procento plochy dané lokality, které se překrývá s jinou lokalitou.

—	Sousedící lokality se označují kódem ‘/‘.

Kromě toho formulář uvádí možné typy vyhlášení na mezinárodní úrovni: lokalita podle Ramsarské úmluvy, biogenetická rezervace, oblast Evropského diplomu, oblast podle Barcelonské úmluvy, biosférické rezervace, lokalita Světového dědictví, lokalita OSPAR, lokalita HELCOM, lokalita podle Bukurešťské úmluvy, chráněná mořská oblast a další.

Uveďte národní označení s názvem lokality, typem vztahu (viz výše) a procentem překrytí s danou lokalitou.

5.3   Vyhlášení lokality

Zde volně popište všechny aspekty vyhlášení dané lokality, které nejsou dostatečně vyjádřeny kódy v kolonkách pro vyhlášení lokality v oddílech 5.1 nebo 5.2.

6.   PÉČE O LOKALITU

6.1   Subjekt odpovědný za péči o lokalitu

Poskytněte informace o subjektu (subjektech) odpovědném (odpovědných) za péči o lokalitu.

Uveďte úplný odkaz včetně jména, adresy, telefonního čísla/čísla faxu a e-mailu orgánu a/nebo osoby, které jsou odpovědné za péči o lokalitu.

Lze uvést úplný odkaz na více než jeden subjekt.

6.2   Plán péče

Uveďte, zda pro danou lokalitu existuje konkrétní a aktuální plán péče či nikoli, nebo zda se takový plán připravuje. Jakkoli je nutné připustit, že plány péče nejsou směrnicí vyžadovány, tyto informace mají zvláštní význam pro pochopení nástrojů, které členské státy používají v péči o svou síť, a rovněž slouží k získání konkrétnějších informací v případě potřeby.

Pokud existuje aktuální plán péče, uveďte jeho název a odkaz na příslušné zdroje on-line (např. odkaz na internetové stránky vnitrostátního informačního systému). Vezměte v úvahu, že adresy URL se obecně často mění, a tudíž se snažte neuvádět adresy URL, které jsou nestálé.

6.3   Ochranná opatření (nepovinný údaj)

V této volné kolonce lze uvést informace o ochranných opatřeních, která byla v dané lokalitě přijata nebo jsou pro lokalitu nezbytná.

7.   MAPA LOKALITY

Základním předpokladem této přepracované verze standardního formuláře údajů je dostupnost georeferenčních digitálních hranic lokalit. Příslušné informace, např. pro statistické účely, budou získávány kombinací s jinými digitálními prostorovými údaji (údaji GIS). Poskytnutí georeferenčních digitálních hranic lokalit je proto zcela nezbytné.

Hranice lokalit by měly být převzaty ze zveřejněných topografických map nebo souborů údajů v měřítku 1:50 000 nebo vyšším. Prostorová kartografická přesnost nesmí být menší než 1,0 mm v měřítku 1:50 000, což ve srovnání s originálem odpovídá 50 m v terénu. Údaje GIS musí obsahovat metadata podle nařízení o INSPIRE metadatech v posledním schváleném znění.

Identifikace INSPIRE: Tato identifikace je externí jednoznačný identifikátor chráněné lokality uveřejněný odpovědným orgánem. Tento identifikátor lze použít v externích aplikacích pro odkaz na prostorový objekt. Identifikace INSPIRE bude povinná, jakmile vstoupí v platnost příslušné prováděcí nařízení INSPIRE.

PDF: Kromě elektronických hranic může členský stát poskytnout elektronickou mapu, která vyhovuje normě ISO 19005-1: Správa dokumentů – formát elektronického dokumentu pro dlouhodobou archivaci. V dokumentu ve formátu pdf musí být uveden identifikátor lokalit (kód lokality) a datum vytvoření mapy, aby bylo možné elektronickou cestou vyhledat dokument podle kódu lokality a data vytvoření (nepovinný údaj).

Odkaz (odkazy) (nepovinný údaj): Zde uveďte vnitrostátní odkazy na původní mapu použitou k digitalizaci elektronických hranic. Jako referenci lze použít například úřední identifikační číslo (čísla) a název (názvy) topografické mapy (topografických map).

---

(1)  S výjimkou drobných oprav na internetové stránce, např. pravopisných chyb a úprav podle nejnovějších technických norem.

(2)  Výjimka: Místo GB se použije UK, aby se zachovalo stávající kódování pro identifikátory lokality.

(3)  Většina softwaru GIS obsahuje funkci automatického výpočtu souřadnic středu největšího objektu lokality.

(4)  Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1.