29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/1

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 57/2011 ze dne 18. ledna 2011, kterým se pro rok 2011 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb platná ve vodách EU a pro plavidla EU v některých vodách mimo EU (2), stanoví kvóty na rok 2011.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2011.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/3

(1)

Podle čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 byla v Úředním věstníku Evropské unie  (2) zveřejněna žádost České republiky ze dne 20. října 2004 o zapsání názvu „Karlovarské oplatky“.

(2)

Rakousko a Německo vznesly v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006 proti zápisu námitku. Námitky byly podle čl. 7 odst. 3 prvního pododstavce písm. a), b), c) a d) uvedeného nařízení shledány přípustnými.

(3)

Dopisy ze dne 21. ledna 2008 vyzvala Komise dotčené členské státy k hledání vzájemné dohody v souladu s jejich vnitřními postupy.

(4)

Vzhledem k tomu, že Česká republika a Rakousko ani Česká republika a Německo ve stanovené lhůtě dohody nedosáhly, je třeba, aby Komise postupem podle čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 přijala rozhodnutí.

(5)

Pokud jde o námitku týkající se nedodržení ustanovení článku 2 s ohledem na vymezení zeměpisné oblasti a produkce v ní, použití a charakteristické znaky vřídelní vody a uvedení grafického motivu na oplatkách, příslušné vnitrostátní orgány potvrdily, že tyto prvky jsou správné a navíc nebyla zjištěna žádná zjevná chyba. Vnitrostátní orgány dále poskytly důkazy, že název „Karlovarské oplatky“ je používán ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 510/2006 a byl navržen konkrétním seskupením producentů.

(6)

Bylo zjištěno, že výrazy „Karlsbader Oblaten“ a „Karlovarské oplatky“ jsou překladem stejného významu v německém a českém jazyce. Z námitky vznesené Německem je patrné, že ochranné známky obsahující výraz „Karlsbader Oblaten“ byly zapsány před podáním žádosti o zápis názvu „Karlovarské oplatky“ jako chráněného zeměpisného označení. Byly předloženy důkazy, z nichž vyplývá, že název případně mohl získat status ochranné známky zavedené používáním. Byly rovněž poskytnuty důkazy, že spotřebitelé v Německu spojují označení „Karlsbader Oblaten“ s určitým druhem oplatky. Námitka však neobsahovala žádný důkaz, že spotřebitelé výrazně spojují oplatky se všemi nebo některými ochrannými známkami, které se liší od popisného označení „Karlsbader Oblaten“, ani že by spotřebitelé mohli být uvedeni v omyl ohledně skutečné identity produktu uváděného na trh pod názvem „Karlovarské oplatky“. Komise proto nemůže učinit závěr, že by zápis názvu „Karlovarské oplatky“ byl v rozporu s čl. 3 odst. 4 nařízení (ES) č. 510/2006.

(7)

Protože nejvýznamnější část názvů „Karlsbader Oblaten“ a „Karlovarské oplatky“ je totožná, lze logicky vyvodit, že pro účely čl. 7 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006 jsou oba názvy zčásti totožné. Stejně tak i s ohledem na skutečnost, že se jedná o vzájemný překlad stejného významu a oba produkty se vyznačují podobnými fonetickými a vizuálními znaky a mají společný původ, by použití ustanovení o ochraně uvedeného v článku 13 nařízení (ES) č. 510/2006, a zejména v odst. 1 písm. b), mohlo vést příslušný soud k závěru, že název „Karlovarské oplatky“, pokud by byl zapsán, je chráněn proti použití názvu „Karlsbader Oblaten“ na daných oplatkách. Z důkazů proto vyplývá, že ve smyslu čl. 7 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006 by další existence názvu „Karlsbader Oblaten“ byla zapsáním názvu „Karlovarské oplatky“ ohrožena.

(8)

Námitky byly prohlášeny za přípustné mimo jiné proto, že zapsání navrhovaného názvu by ohrozilo existenci částečně totožného názvu, tj. „Karlsbader Oblaten“, pokud se tohoto názvu používá pro výrobek a není-li chráněn právními předpisy pro ochranné známky. Dále z důkazů vyplývá, že název „Karlsbader Oblaten“ dali produktu výrobci ve městě dříve známém jako Karlsbad a že výroba takto označených oplatek probíhala po značně dlouhou dobu. Existují rovněž důkazy, že používání názvu „Karlsbader Oblaten“ se vztahovalo na produkt stejného původu jako „Karlovarské oplatky“, aniž by obecně bylo záměrem využívat pověsti označení „Karlovarské oplatky“. Z těchto důvodů a v zájmu spravedlnosti a tradičních zvyklostí je třeba stanovit maximální přechodné období uvedené v čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 510/2006.

(9)

Pokud jde o ochranné známky obsahující výraz „Karlsbader Oblaten“, které byly chráněny zapsáním nebo získány používáním před podáním žádosti o zapsání názvu „Karlovarské oplatky“, jelikož nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006, nelze uvedené ochranné známky zrušit ani bránit jejich dalšímu používání zapsáním názvu „Karlovarské oplatky“ jako chráněného zeměpisného označení, jestliže jsou jinak splněny obecné požadavky stanovené právními předpisy pro ochranné známky.

(10)

Pokud jde o druhový charakter, důkazy předložené v námitce se týkaly údajného obecného používání výrazu „Karlsbader Oblaten“ v Německu a v Rakousku, a nikoliv výrazu „Karlovarské oplatky“. Zatímco jsou v námitkách uvedeny důkazy dokládající časté používání výrazu jako obecného popisného označení, včetně německého „Karlsbader Oblaten“, nebyl předložen žádný důkaz, že názvu „Karlovarské oplatky“ se používá k označení kategorie produktů, které nevznikají v karlovarském kraji. Název „Karlovarské oplatky“ byl v roce 1967 zapsán jako chráněné zeměpisné označení v České republice. Situaci v České republice námitka nebere v úvahu. Z těchto důvodů nelze na základě předložených informací považovat název „Karlovarské oplatky“ za druhové označení, a nejedná se tedy o nedodržení ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006.

(11)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by název „Karlovarské oplatky“ měl být zapsán do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení s výhradou přechodného období pěti let, během něhož je možné dále používat výraz „Karlsbader Oblaten“ za okolností, které by bez tohoto přechodného období mohly být v rozporu s ochranou stanovenou v čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/5

(1)

Podle čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 byla v Úředním věstníku Evropské unie  (2) zveřejněna žádost České republiky ze dne 19. října 2004 o zapsání názvu „Karlovarské trojhránky“.

(2)

Rakousko a Německo vznesly v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006 proti zápisu námitku. Námitky byly podle čl. 7 odst. 3 prvního pododstavce písm. a), b), c) a d) uvedeného nařízení shledány přípustnými.

(3)

Dopisy ze dne 6. května 2008 vyzvala Komise dotčené členské státy k hledání vzájemné dohody v souladu s jejich vnitřními postupy.

(4)

Vzhledem k tomu, že Česká republika a Rakousko ani Česká republika a Německo ve stanovené lhůtě dohody nedosáhly, musí Komise postupem podle čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 přijmout rozhodnutí.

(5)

Pokud jde o námitku, že nejsou dodržena ustanovení článku 2 nařízení (ES) č. 510/2006, protože produkce neprobíhá v uvedené zeměpisné oblasti a výrobek nedosahuje požadované jakosti a pověsti, příslušné vnitrostátní orgány potvrdily, že produkce v dané zeměpisné oblasti skutečně probíhá. Souvislost byla založena na zvláštní jakosti produktu, kterou lze přičíst zeměpisnému původu, konkrétně vřídelní vodě, jíž se využívá při výrobě, což dostatečně splňuje požadavky čl. 2 odst. 1 písm. b); zda produkt má či nemá také dostatečnou pověst, aby splňoval požadavky čl. 2 odst. 1, nebylo podstatné.

(6)

Z námitky vznesené Německem je patrné, že ochranné známky obsahující výraz „Karlsbader Oblaten“ byly zapsány před podáním žádosti o zápis názvu „Karlovarské trojhránky“ jako chráněného zeměpisného označení. Byly rovněž poskytnuty důkazy, že spotřebitelé v Německu spojují označení „Karlsbader Oblaten“ s určitým druhem oplatky. Námitka však neobsahovala žádný důkaz, že spotřebitelé výrazně spojují oplatky se všemi nebo některými ochrannými známkami, které se liší od popisného označení „Karlsbader Oblaten“, ani že by spotřebitelé mohli být uvedeni v omyl ohledně skutečné identity produktu uváděného na trh pod názvem „Karlovarské trojhránky“. Komise proto nemůže učinit závěr, že by zápis názvu „Karlovarské trojhránky“ byl v rozporu s čl. 3 odst. 4 nařízení (ES) č. 510/2006.

(7)

Protože nejvýznamnější část názvů „Karlsbader Oblaten“ a „Karlovarské trojhránky“ je totožná, lze logicky vyvodit, že pro účely čl. 7 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006 jsou oba názvy zčásti totožné. Stejně tak i s ohledem na skutečnost, že se oba produkty vyznačují podobnými znaky a mají společný původ, by použití ustanovení o ochraně uvedeného v článku 13 nařízení (ES) č. 510/2006, a zejména v odst. 1 písm. b), mohlo vést příslušný soud k závěru, že název „Karlovarské trojhránky“, pokud by byl zapsán, je chráněn proti použití názvu „Karlsbader Oblaten“ na daných oplatkách. Z důkazů tudíž vyplývá, že ve smyslu čl. 7 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 510/2006 by další existence názvu „Karlsbader Oblaten“ mohla být zapsáním názvu „Karlovarské trojhránky“ ohrožena.

(8)

Námitky byly prohlášeny za přípustné mimo jiné proto, že zapsání navrhovaného názvu by ohrozilo existenci částečně totožného názvu, tj. „Karlsbader Oblaten“, pokud se tohoto názvu používá na výrobku a není-li chráněn právními předpisy pro ochranné známky. Dále z důkazů vyplývá, že název „Karlsbader Oblaten“ dali produktu výrobci ve městě dříve známém jako Karlsbad a že výroba takto označených oplatek probíhala po značně dlouhou dobu. Z důkazů je navíc zřejmé, že používání názvu „Karlsbader Oblaten“ se vztahovalo na původní a tradiční produkt, který nevyužíval pověsti produktu „Karlovarské trojhránky“. Z těchto důvodů je třeba stanovit maximální přechodné období uvedené v čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 510/2006.

(9)

Pokud jde o ochranné známky obsahující výraz „Karlsbader Oblaten“, které byly chráněny zapsáním nebo získány používáním před podáním žádosti o zapsání názvu „Karlovarské trojhránky“, jelikož nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 14 odst. 1, nelze zapsáním názvu „Karlovarské trojhránky“ jako chráněného zeměpisného označení uvedené ochranné známky zrušit ani bránit jejich dalšímu používání, jestliže jsou jinak splněny obecné požadavky stanovené právními předpisy pro ochranné známky.

(10)

Pokud jde o druhový charakter, důkazy předložené v námitce se týkaly obecného používání výrazu „Karlsbader Oblaten“, a nikoliv výrazu „Karlovarské trojhránky“. Zatímco jsou v námitkách uvedeny důkazy dokládající časté používání výrazu jako obecného popisného označení, včetně německého „Karlsbader Oblaten“, nebyl předložen žádný důkaz, že názvu „Karlovarské trojhránky“ se používá k označení kategorie produktů, které nevznikají v karlovarském kraji. Námitka nebere v úvahu situaci v České republice. Z těchto důvodů nelze na základě předložených informací považovat název „Karlovarské trojhránky“ za druhové označení, a nejedná se tedy o nedodržení ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006.

(11)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by název „Karlovarské trojhránky“ měl být zapsán do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení s výhradou přechodného období pěti let, během něhož je možné dále používat výraz „Karlsbader Oblaten“ za okolností, které by s výjimkou přechodného období mohly být v rozporu s ochranou stanovenou v čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/8

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/10

(1)

Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 634/2011 (2) bylo zahájeno stálé nabídkové řízení na dovoz cukru kódu KN 1701 se sníženou celní sazbou na hospodářský rok 2010/11.

(2)

V souladu s článkem 6 prováděcího nařízení (EU) č. 634/2011 Komise s ohledem na nabídky obdržené v rámci dílčího nabídkového řízení rozhodne o stanovení či nestanovení minimální celní sazby pro osmimístný kód KN.

(3)

Na základě nabídek obdržených v rámci druhé dílčího nabídkového řízení by měla být stanovena minimální celní sazba pro některé osmimístné kódy týkající se cukru kódu KN 1701 a neměla by být stanovena žádná minimální celní sazba pro ostatní osmimístné kódy týkající se cukru kódu KN 1701.

(4)

Aby dostal trh rychlý signál a aby bylo zaručeno účinné řízení opatření, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/12

(1)

Dne 4. února 2008 přijala Rada společnou akci 2008/124/SZBP o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) (2) a společnou akci 2008/123/SZBP (3) o jmenování pana Pietera FEITHA zvláštním zástupcem Evropské unie v Kosovu.

(2)

Dne 5. května 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/270/SZBP (4) o jmenování pana Fernanda GENTILINIHO zvláštním zástupcem Evropské unie v Kosovu do 31. července 2011.

(3)

Mandát zvláštního zástupce EU by měl být prodloužen do 30. září 2011.

(4)

Zvláštní zástupce EU bude vykonávat svůj mandát za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit cíle vnější činnosti Unie stanovené v článku 21 Smlouvy,

1)

článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Zvláštní zástupce Evropské unie

Zvláštním zástupcem Evropské unie v Kosovu na období od 1. května 2011 do 30. září 2011 je jmenován pan Fernando GENTILINI. Na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) může být mandát zvláštního zástupce EU ukončen dříve, rozhodne-li tak Rada.“

2)

v článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční referenční částka určená na krytí výdajů souvisejících s mandátem zvláštního zástupce EU v období od 1. května 2011 do 30. září 2011 činí 690 000 EUR.“

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/13

(1)

Směrnice 2001/95/ES stanoví, že evropské normy by měly být vypracovány evropskými normalizačními orgány. Tyto normy by měly zajistit, aby výrobky splňovaly obecný požadavek na bezpečnost podle uvedené směrnice.

(2)

Podle směrnice 2001/95/ES se předpokládá, že výrobek je bezpečný, je-li ve shodě s nezávaznými vnitrostátními normami přejímajícími evropské normy, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie.

(3)

Článek 4 směrnice 2001/95/ES stanoví postup pro vypracovávání evropských norem. Podle tohoto postupu stanoví Komise zvláštní požadavky na bezpečnost, jež by měly evropské normy splňovat, a následně na základě těchto požadavků pověří evropské normalizační orgány, aby takové normy vypracovaly.

(4)

Komise zveřejní odkazy na evropské normy přijaté tímto způsobem v Úředním věstníku Evropské unie. Podle čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2001/95/ES mohou být odkazy na evropské normy, které byly evropskými normalizačními orgány přijaty před vstupem uvedené směrnice v platnost, zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie i bez pověření ze strany Komise, pokud tyto normy zajišťují soulad s obecným požadavkem na bezpečnost stanoveným v uvedené směrnici.

(5)

Komise na základě svého rozhodnutí 2005/718/ES (2) zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie odkazy na sedm evropských norem týkajících se bezpečnosti gymnastického nářadí.

(6)

Zmíněných sedm evropských norem o bezpečnosti gymnastického nářadí, na které se vztahuje rozhodnutí 2005/718/ES, nebylo vypracováno na základě pověření ze strany Komise podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/95/ES.

(7)

Jedna z těchto norem, EN 913:1996, byla nahrazena novým zněním – EN 913:2008. Vzhledem k tomu, že toto nové znění bylo přijato po vstupu směrnice 2001/95/ES v platnost a bylo vypracováno bez pověření ze strany Komise, které by zahrnovalo zvláštní požadavky na bezpečnost, nemůže být odkaz na něj zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

(8)

Za účelem posouzení souladu výše zmíněného nového znění a případných následných znění evropských norem pro gymnastické nářadí s obecným požadavkem na bezpečnost uvedeným ve směrnici 2001/95/ES je třeba celý proces provést znovu podle postupu stanoveného v článku 4 uvedené směrnice.

(9)

Komise by proto měla stanovit zvláštní požadavky na bezpečnost týkající se gymnastického nářadí s cílem pověřit evropské normalizační orgány, aby na základě těchto požadavků vypracovaly odpovídající evropské normy pro gymnastické nářadí.

(10)

Jakmile budou příslušné normy k dispozici, a jestliže se Komise rozhodne zveřejnit odkazy na tyto normy v Úředním věstníku Evropské unie, mělo by se podle postupu stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/95/ES předpokládat, že gymnastické nářadí vyhovuje obecnému požadavku na bezpečnost uvedenému ve zmíněné směrnici, pokud jde o požadavky na bezpečnost obsažené ve zmíněných normách.

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 15 směrnice 2001/95/ES,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/17

(1)

Podle směrnic 92/79/EHS a 92/80/EHS Komise každé čtyři roky předkládá Radě zprávu o sazbách a struktuře spotřební daně na tabákové výrobky, přičemž zohledňuje řádné fungování vnitřního trhu, skutečnou hodnotu sazeb spotřební daně a obecné cíle Smlouvy.

(2)

Tato zpráva vychází především z informací poskytnutých členskými státy, které se týkají veškerých tabákových výrobků propuštěných ke spotřebě v předchozím kalendářním roce.

(3)

Členské státy by měly předkládat statistické údaje každoročně, aby byly zajištěny včasné a dostatečné informace pro zprávu, na kterou se odkazuje v čl. 4 odst. 1 směrnic 92/79/EHS a 92/80/EHS, a aby bylo možné dynamičtěji zachytit vývoj. Tyto údaje mohou vycházet z údajů členských států získaných pro výpočet vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny.

(4)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro spotřební daně,

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/20

(1)

Dne 26. května 2011 obdržela Komise elektronickou poštou žádost Dánska podle čl. 30 odst. 4 směrnice 2004/17/ES.

(2)

Žádost předložená Dánským královstvím se týká průzkumu ropy a plynu a těžby ropy v Dánsku, s výjimkou Grónska a Faerských ostrovů. V souladu s předchozími rozhodnutími Komise o spojení podniků (2) byly v žádosti popsány dvě různé činnosti:

V souladu s výše uvedenými rozhodnutími Komise se „těžbou“ rozumí pro účely tohoto rozhodnutí také „příprava nalezišť“, tj. zřizování vhodné infrastruktury pro budoucí těžbu (ropné plošiny, potrubí, terminály apod.). Kromě toho podle zavedené praxe Komise „příprava nalezišť, těžba a prodej surové ropy ‚tvoří‘ jeden relevantní trh s produkty“ (3). Pro účely tohoto rozhodnutí proto bude platit, že „těžba“ zahrnuje jak „přípravu nalezišť“, tak i (první) prodej ropy.

(3)

Na dánských koncesích v oblasti ropy a/nebo plynu se jako držitelé povolení nebo provozovatelé podílí 29 společností, z toho tři provozovatelé jsou odpovědní za současnou těžbu ropy a plynu. Jedná se o Mærsk Olie og Gas A/S (dále jen „Mærsk“, provozuje činnost na 15 polích), DONG E&P A/S (dále jen „Dong“, provozuje činnost na 3 polích) a Hess Denmark ApS (dále jen „Hess“, provozuje činnost na 1 poli) (4). Kromě toho společnosti Wintershall Nordzee B.V. a Altinex Oil Denmark A/S (NORECO) nalezly jako provozovatelé ložiska na nezpřístupněných polích, na nichž v současné době těžba neprobíhá. Z důvodu sdílení rizika jsou činnosti průzkumu a těžby běžně řízeny na základě dohod o společném podniku, v nichž je jedna strana jmenována „provozovatelem“ a ostatní strany společného podniku získají poměrný podíl na veškeré ropě a plynu vytěžených konsorciem. Účastníci, kteří nejsou provozovateli, mají plnou kontrolu nad tím, kam, kdy a komu prodávají, a jsou tedy současně společníky i konkurenty provozovatelů.

(4)

Žádost předkládá, a tudíž i schvaluje, dánský úřad „Konkurrence- og Forbrugerstyrelsen“ (úřad pro hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele).

(5)

Článek 30 směrnice 2004/17/ES stanoví, že zakázky, které mají umožnit výkon jedné z činností, na něž se směrnice 2004/17/ES vztahuje, se touto směrnicí neřídí, pokud je daná činnost v členském státě, v němž je vykonávána, přímo vystavena hospodářské soutěži na trzích, na které není omezen přístup. Přímé vystavení hospodářské soutěži se posuzuje na základě objektivních kritérií s přihlédnutím ke zvláštním rysům dotyčného odvětví. Přístup na trh se považuje za neomezený, pokud členský stát provedl a uplatňuje příslušné právní předpisy EU k otevření daného odvětví nebo jeho části.

(6)

Protože Dánsko provedlo a uplatňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (5), přístup na trh by měl být v souladu s čl. 30 odst. 3 prvním pododstavcem směrnice 2004/17/ES považován za neomezený. Přímé vystavení hospodářské soutěži na konkrétním trhu by mělo být posouzeno na základě různých kritérií, z nichž žádné není nutně rozhodující.

(7)

Pro účely posouzení, zda je příslušný subjekt vystaven přímé hospodářské soutěži na trzích, jichž se toto rozhodnutí týká, se přihlíží k tržnímu podílu rozhodujících subjektů a stupni koncentrace těchto trhů. Vzhledem k tomu, že pro různé činnosti, jichž se toto rozhodnutí týká, se podmínky liší, provede se pro každou činnost a trh samostatné posouzení.

(8)

Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže.

(9)

Předchozí rozhodnutí Komise uvedená výše v 2. bodě odůvodnění určila, že obě dvě činnosti, na které se vztahuje tato žádost (průzkum ropy a zemního plynu a těžba ropy), se týkají samostatných trhů s produkty. Je proto třeba je zkoumat odděleně.

(10)

Podle zavedené praxe Komise (6) tvoří průzkum ropy a zemního plynu jeden relevantní trh s produkty, protože na začátku není možné určit, zda průzkum skončí nálezem ropy či zemního plynu. Na základě dlouhodobé praxe Komise bylo dále stanoveno, že uvedený trh má celosvětový zeměpisný rozsah. Jelikož se nezdá, že by se definice trhu v tomto případě lišila, bude zachována i pro účely tohoto rozhodnutí.

(11)

Tržní podíly subjektů zabývajících se průzkumem lze stanovit pomocí tří proměnných: kapitálových výdajů, prokázaných zásob a předpokládané těžby. Použití kapitálových výdajů se však pro stanovení tržních podílů subjektů na trzích průzkumu uhlovodíků ukázalo jako nevhodné, mj. vzhledem k velkým rozdílům mezi požadovanými výšemi investic, které jsou v různých zeměpisných oblastech nezbytné. Průzkum ropy a zemního plynu v Severním moři tak například vyžaduje vyšší investice než průzkum na Středním východě.

(12)

Pro posouzení tržního podílu hospodářských subjektů v tomto odvětví byly běžně používány dva další parametry, konkrétně jejich podíl na prokázaných zásobách a na předpokládané těžbě (7).

(13)

Podle dostupných informací (8) dosáhly k 31. prosinci 2009 celkové prokázané celosvětové zásoby ropy a zemního plynu 385,58 miliardy normálních krychlových metrů ekvivalentu ropy (dále jen „Sm3 oe“). K 31. prosinci 2009 dosáhly celkové prokázané zásoby ropy a zemního plynu v Dánsku něco přes 0,19 miliardy Sm3 oe (9), tedy o něco více než 0,05 %. Podíl jednotlivých zadavatelů působících v Dánsku je proto evidentně ještě menší. Podle dostupných informací existuje přímá úměra mezi prokázanými zásobami ropy a plynu a předpokládanou budoucí těžbou. Podle dostupných informací nic nenasvědčuje tomu, že by se podíl jednotlivých zadavatelů působících v Dánsku na trhu podstatně lišil, pokud by byl stanoven na základě předpokládané těžby místo podílu prokázaných rezerv. Vzhledem ke spojitosti mezi prokázanými zásobami a skutečnou těžbou lze tyto skutečnosti rovněž považovat za měřítko stavu hospodářské soutěže na uvedených trzích.

(14)

Trh průzkumu není vysoce koncentrovaný. Kromě státem vlastněných společností trh charakterizuje přítomnost tří mezinárodních vertikálně integrovaných soukromých společností, tzv. „velmi významných“ společností (BP, ExxonMobil a Shell), a určitý počet tzv. „významných“ společností. Tyto prvky jsou známkou přímého vystavení hospodářské soutěži.

(15)

Podle zavedené praxe Komise (10) tvoří příprava nalezišť a těžba (surové) ropy samostatný trh s produkty, jehož zeměpisný rozsah je celosvětový. Jelikož se nezdá, že by se definice trhu v tomto případě lišila, bude zachována i pro účely tohoto rozhodnutí. Podle dostupných informací (11) dosáhla v roce 2009 celková celosvětová denní těžba ropy 79,948 milionu barelů. Ve stejném roce se v Dánsku vytěžilo celkem 0,265 milionu barelů denně, a jeho podíl na trhu tak činil 0,33 %. Podíl jednotlivých zadavatelů působících v Dánsku za rok 2009 vypadá takto: při těžbě 381 tisíc (12) barelů denně na celém světě má Mærsk podíl 0,5 % na celosvětové těžbě ropy; Dong má díky těžbě 23 tisíc barelů ropy denně na celém světě podíl na trhu ve výši 0,029 % celosvětové těžby ropy; Hess má při celkové těžbě 11 575 barelů ropy denně podíl ve výši 0,014 % celosvětové těžby ropy.

(16)

Pro účely této analýzy je důležité zohlednit celkový stupeň koncentrace na příslušném trhu. Z tohoto pohledu Komise konstatuje, že trh těžby surové ropy charakterizuje přítomnost velkých státem vlastněných společností a tří mezinárodních vertikálně integrovaných soukromých společností (tzv. „velmi významných“ společností: BP, ExxonMobil a Shell, jejichž podíly na těžbě ropy v roce 2009 dosáhly 3,2 %, 3,0 % a 2 %) a určitý počet tzv. „významných“ společností (13). Z uvedených údajů vyplývá, že se trh skládá z řady subjektů, mezi nimiž lze předpokládat účinnou hospodářskou soutěž.

(17)

Vzhledem k faktorům zkoumaným v 5. až 16. bodě odůvodnění lze mít za to, že podmínka přímého vystavení hospodářské soutěži stanovená v čl. 30 odst. 1 směrnice 2004/17/ES je v Dánsku, s výjimkou Grónska a Faerských ostrovů, splněna u těchto služeb:

(18)

Protože se podmínka neomezeného přístupu na trh považuje za splněnou, směrnice 2004/17/ES by se neměla použít v případě, že zadavatelé zadávají zakázky, jež mají v Dánsku, s výjimkou Grónska a Faerských ostrovů, umožnit vykonávání služeb uvedených v 17. bodě odůvodnění písm. a) a b), ani v případě, že se v uvedené zeměpisné oblasti pořádají na vykonávání takové činnosti veřejné soutěže.

(19)

Na těžebních polích lze obvykle těžit v různých podílech jak ropu, tak zemní plyn. Na těžbu plynu se tato žádost o vynětí nevztahuje a pro toto odvětví nadále platí ustanovení směrnice 2004/17/ES. V situaci, kdy se na poli těží jak ropa, tak plyn, je třeba upozornit na to, že zakázky zahrnující více činností se řídí ustanoveními článku 9 směrnice 2004/17/ES. To znamená, že zadává-li zadavatel „smíšenou“ zakázku na podporu vykonávání obou činností (tj. činností vyňatých z oblasti působnosti směrnice 2004/17/ES a činností, které vyňaty nejsou), je třeba dbát na to, pro které činnosti je zakázka především zamýšlena. V případě smíšené zakázky, jejímž hlavním účelem je podpora těžby plynu, se uplatňují ustanovení směrnice 2004/17/ES. Není-li objektivně možné určit, pro kterou činnost je zakázka především zamýšlena, zadává se v souladu s pravidly uvedenými v čl. 9 odst. 2 a 3 směrnice 2004/17/ES.

(20)

Toto rozhodnutí je založeno na právním a skutkovém stavu z května 2011 až července 2011, jak se jeví na základě informací předložených dánskými orgány. Může být revidováno, pokud by v případě zásadních změn právního či skutkového stavu došlo k tomu, že by nebyly splněny podmínky pro uplatnění čl. 30 odst. 1 směrnice 2004/17/ES.

(21)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro veřejné zakázky,

a)

průzkum ropy a zemního plynu a

b)

těžbu ropy.

29.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 197/23

(1)

Dne 20. září 2010 vznesly švédské orgány formální námitku vůči částem 3, 4 a 5 normy EN 15947, zejména pokud jde o požadavky na baterie a kombinace.

(2)

Norma EN 15947 považuje baterie a kombinace za vyhovující základním požadavkům na bezpečnost stanoveným ve směrnici 2007/23/ES, pokud jsou zapuštěny do měkkého podkladu nebo připevněny ke kůlu, aby během fungování zůstaly ve svislé poloze.

(3)

Podle švédských orgánů norma EN 15947 nesplňuje základní požadavky na bezpečnost stanovené v bodě 3 přílohy I směrnice 2007/23/ES. Baterie a kombinace se zpravidla používají na tvrdém podkladu, například na zmrzlé půdě nebo na dlažbě, na asfaltových površích nebo betonu. Norma EN 15947 pro tyto baterie a kombinace nestanoví zkoušku na tvrdém povrchu. Proto existuje riziko, že tyto baterie a kombinace nezůstanou během fungování na tvrdém podkladu ve svislé poloze. Norma EN 15947 nesplňuje základní požadavek na bezpečnost, který se týká pokynů k používání stanovených v bodě 3 písm. h) přílohy I směrnice 2007/23/ES. Vzhledem ke své povaze je zábavní pyrotechnika často používána pozdě večer nebo v noci, kdy jsou pokyny kvůli špatné viditelnosti obtížně čitelné.

(4)

Obavami Švédska se zabýval Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a několik členských států trvalo na tom, že s ohledem na jejich klimatické podmínky a vnitrostátní právní předpisy týkající se používání zábavní pyrotechniky by do normy EN 15947 měly být začleněny baterie a kombinace, které mají být zapuštěny do země nebo připevněny ke kůlu. V důsledku toho byly baterie a kombinace, které mají být zapuštěny do země nebo musí být připevněny ke kůlu, do uvedené normy zařazeny, neboť splňují základní požadavky na bezpečnost stanovené ve směrnici 2007/23/ES, jsou-li k nim přiloženy pokyny k použití.

(5)

Komise se domnívá, že v členských státech, v nichž je zábavní pyrotechnika používána především na veřejných prostranstvích, jsou určité baterie a kombinace navzdory tomu, že nesou označení, které vyžaduje, aby byly připevněny ke kůlu nebo zapuštěny do měkkého podkladu, v praxi často pouze umístěny na tvrdý podklad nebo tvrdé povrchy. V jiných členských státech, v nichž je zábavní pyrotechnika používána na soukromých pozemcích, požadavek na zapuštění baterií a kombinací do měkkého podkladu nebo na jejich připevnění ke kůlu skutečně zvyšuje bezpečnost. Aby byli uživatelé a diváci chráněni před zraněním, je proto nezbytné přepracovat příslušné části normy EN 15947 tak, aby do ní byly začleněny různé typy baterií a kombinací a aby byly zohledněny rozdíly mezi nimi. Mělo by být rozlišováno mezi bateriemi a kombinacemi, které jsou určené a vhodné k tomu, aby byly umístěny na tvrdý rovný povrch, a musí být tímto způsobem vyzkoušeny, a bateriemi a kombinacemi, které musí být zapuštěny do měkkého podkladu nebo připevněny ke kůlu a musí být tímto způsobem vyzkoušeny. Baterie a kombinace, které nejsou určené ani vhodné k tomu, aby byly umístěny na tvrdý rovný povrch, ani nemají být zapuštěny do měkkého podkladu nebo připevněny ke kůlu, by měly být zařazeny do třetího, dodatečného typu.

(6)

V důsledku potřeby přepracovat části 3, 4 a 5 normy EN 15947, pokud jde o baterie a kombinace, by měl být odkaz na uvedené části zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie s dodatečným oznámením.

(7)

Dne 27. září 2010 vznesly francouzské orgány formální námitku vůči částem 3, 4 a 5 normy EN 15947, která se týkala skutečnosti, že v těchto částech chybí pádová zkouška a nejsou v nich stanoveny různé bezpečné vzdálenosti pro obsluhu a diváky.

(8)

V návaznosti na diskusi v Evropském výboru pro normalizaci bylo rozhodnuto, že pádová zkouška navrhovaná Francií do normy zahrnuta nebude. Mechanické zkoušení podle popisů v normě EN 15947 již bylo součástí předchozí řady norem EN 14035 a v minulosti již bylo velmi dobře stanoveno. Tato zkušební metoda zahrnuje požadavky ohledně citlivosti k běžné předvídatelné manipulaci a přepravě stanovené ve směrnici 2007/23/ES.

(9)

Komise zastává názor, že požadavky ohledně citlivosti k běžné předvídatelné manipulaci a přepravě stanovené ve směrnici 2007/23/ES jsou mechanickým zkoušením, které je již v normě EN 15947 obsaženo, dostatečně pokryty.

(10)

Francie rovněž vyjádřila obavu, že bezpečné vzdálenosti stanovené v části 3 normy EN 15947 diváky vždy nechrání, ale že chrání pouze obsluhu. Pokud jsou například výrobky odpáleny v blízkosti vysokých budov, hrozí, že bude poškozen vnějšek těchto budov nebo že budou zraněny osoby na balkónech nebo terasách. Francie proto navrhla, aby byly bezpečné vzdálenosti pro každý pyrotechnický výrobek určeny s ohledem na jeho maximální vertikální dosah.

(11)

Při diskusích o bezpečných vzdálenostech v Evropském výboru pro normalizaci vyšlo jednoznačně najevo, že je nutné, aby pro každý výrobek v určité kategorii byla stanovena stejná bezpečná vzdálenost. S odchylkou od této zásady jsou spojena značná rizika, jelikož uživatel bez odborných znalostí by musel bezpečnou vzdálenost před použitím výrobku upravit.

(12)

Komise se domnívá, že příliš vysoký počet odlišných bezpečných vzdáleností pro pyrotechnické výrobky téže kategorie, zejména odlišných bezpečných vzdáleností pro uživatele bez odborných znalostí a jejich diváky, bude pro uživatele matoucí. Z toho důvodu není nutné v tomto ohledu části 3, 4 a 5 normy EN 15947 přepracovat, neboť norma již splňuje základní požadavky na bezpečnost stanovené ve směrnici 2007/23/ES,

U baterií a kombinací, které mají být umístěny na rovný povrch:

‚Umístěte baterii na rovný povrch‘ nebo ‚Umístěte kombinaci na rovný povrch‘.

U baterií a kombinací, které mají být zapuštěny do měkkého podkladu nebo materiálu:

‚Zapusťte baterii ve svislé poloze do měkkého podkladu nebo jiného nehořlavého materiálu, např. písku‘ nebo ‚Zapusťte kombinaci ve svislé poloze do měkkého podkladu nebo jiného nehořlavého materiálu, např. písku‘.

U baterií a kombinací, které mají být připevněny ke kůlu:

‚Připevněte baterii pevně a ve svislé poloze k pevnému kůlu‘, ‚Dbejte na to, aby se vršek baterie nedotýkal kůlu‘, ‚Připevněte kombinaci pevně a ve svislé poloze k pevnému kůlu‘, ‚Dbejte na to, aby se vršek kombinace nedotýkal kůlu‘. V přiložených pokynech k použití se dostatečně podrobně a pomocí pojmů, které jsou pro neodborné uživatele srozumitelné, popíše způsob a prostředky k připevnění baterie nebo kombinace ke kůlu.

U jiných baterií a kombinací: (upřesněte bezpečnostní opatření, pokud nejsou určené a vhodné k tomu, aby byly umístěny na rovný povrch nebo zapuštěny do měkkého podkladu nebo materiálu nebo připevněny ke kůlu).“