ISSN 1725-5074

doi:10.3000/17255074.L_2011.185.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 185

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 54
15. července 2011


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 677/2011 ze dne 7. července 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro funkce sítě uspořádání letového provozu (ATM) a kterým se mění nařízení (EU) č. 691/2010 ( 1 )

1

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 678/2011 ze dne 14. července 2011, kterým se nahrazuje příloha II a mění přílohy IV, IX a XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních součástí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) ( 1 )

30

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 679/2011 ze dne 14. července 2011 o změně nařízení (ES) č. 1974/2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)

57

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2011 ze dne 14. července 2011, kterým se pro rok 2011 stanoví rozpočtové stropy použitelné na některé režimy přímých podpor stanovené nařízením Rady (ES) č. 73/2009

62

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 681/2011 ze dne 14. července 2011 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

72

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 682/2011 ze dne 14. července 2011 o stanovení minimální celní sazby pro první dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 634/2011

74

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2011/415/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 14. července 2011, kterým se opravuje směrnice Komise 2010/19/EU, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, pokud jde o změny příloh směrnice 2007/46/ES ( 1 )

76

 

 

2011/416/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 14. července 2011, kterým se schvalují některé pozměněné programy eradikace a sledování nákaz zvířat a zoonóz na rok 2011 a kterým se mění rozhodnutí 2010/712/EU, pokud jde o finanční příspěvek Unie na určité programy schválené uvedeným rozhodnutím (oznámeno pod číslem K(2011) 4993)

77

 

 

Opravy

 

*

Oprava rozhodnutí Rady 2011/332/SZBP ze dne 7. června 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/137/SZBP o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi (Úř. věst. L 149 ze dne 8.6.2011)

79

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 677/2011

ze dne 7. července 2011,

kterým se stanoví prováděcí pravidla pro funkce sítě uspořádání letového provozu (ATM) a kterým se mění nařízení (EU) č. 691/2010

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení) (1), a zejména na článek 11 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru) (2), a zejména na článek 6 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem nařízení (ES) č. 551/2004 je podporovat v rámci společné dopravní politiky koncepci postupně více integrovaného provozního vzdušného prostoru a stanovit společné postupy navrhování, plánování a uspořádání, které zajistí účinný a bezpečný výkon uspořádání letového provozu. Funkce sítě by měly být zaměřeny na podporu iniciativ na vnitrostátní úrovni a na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru.

(2)

Funkce sítě by měly být „službami obecného zájmu“ poskytovanými pro evropskou leteckou síť, které přispívají k udržitelnému rozvoji systému letecké dopravy zajištěním požadované úrovně výkonnosti, kompatibility a koordinace činností, včetně činností k zajištění optimálního využívání omezených zdrojů.

(3)

Navrhováním evropské sítě tratí ATS a koordinací omezených zdrojů podle nařízení (ES) č. 551/2004 by neměla být dotčena svrchovanost členských států nad jejich vzdušným prostorem a požadavky členských států, které se vztahují k veřejnému pořádku, veřejné bezpečnosti a záležitostem obrany podle nařízení (ES) č. 549/2004.

(4)

Politický a právní rámec pro tuto oblast vytváří rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne 7. března 2002 o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru) (3).

(5)

Měl by být zřízen nezávislý a kvalifikovaný orgán (manažer struktury vzdušného prostoru) s cílem plnit úkoly nezbytné pro vykonávání funkcí sítě stanovených v nařízení (ES) č. 551/2004.

(6)

Evropská síť tratí ATS by měla být navržena tak, aby optimalizovala jejich směrování od zahájení pojíždění na vzlet až do ukončení pojíždění po přistání („gate-to-gate“) a aby bylo ve všech fázích letu přihlédnuto zejména k efektivnosti letů a aspektům životního prostředí.

(7)

Činnost Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a organizace Eurocontrol v oblasti navrhování tratí, kmitočtu a správy kódů odpovídačů sekundárního přehledového radaru (SSR) je uznávána a měla by být použita jako základ při optimalizaci rozvoje a provozu sítě na úrovni Unie.

(8)

Povinnosti členských států ve vztahu k ICAO týkající se navrhování tratí, kmitočtu a správy kódů odpovídačů SSR by se měly pro potřeby sítě účinněji dodržovat a plnit za koordinace a podpory manažera struktury vzdušného prostoru.

(9)

Přidělování rádiového spektra se uskutečňuje v rámci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Členské státy mají odpovědnost za prosazování požadavků civilního letectví a následné optimální využívání zdrojů přidělených pro všeobecný letový provoz.

(10)

ICAO zpracovala pokyny týkající se funkce kódů odpovídačů SSR a rádiových kmitočtů a provozuje systém registrace přidělení kmitočtů pro účely všeobecného letového provozu v evropské oblasti ICAO, jehož fungování v současné době napomáhá organizace Eurocontrol.

(11)

Nařízení (ES) č. 551/2004 vyžaduje přijetí prováděcích pravidel pro koordinaci a harmonizaci procesů a postupů s cílem zlepšit výkonnost správy leteckých kmitočtů a základní funkci pro koordinaci včasné identifikace a řešení potřeb kmitočtů s cílem podpořit navrhování a provoz sítě.

(12)

Protože uspořádání toku letového provozu (ATFM) je nedílnou součástí funkcí sítě, je nutný příslušný odkaz na nařízení Komise (EU) č. 255/2010 ze dne 25. března 2010, kterým se stanoví společná pravidla uspořádání toku letového provozu (4).

(13)

Jelikož efektivnost správy sítě závisí na neprodleném zahájení funkcí sítě, členské státy už pověřily organizaci Eurocontrol prováděním ATFM.

(14)

Je výhodné pověřit jeden subjekt koordinací různých funkcí sítě, aby byla na úrovni sítě zpracována jednotná krátkodobá a dlouhodobá optimalizační řešení v souladu s cíli výkonnosti. Funkce sítě by však měly být zajišťovány manažerem struktury vzdušného prostoru a na úrovni členských států a funkčních bloků vzdušného prostoru podle povinností stanovených tímto nařízením.

(15)

Manažer struktury vzdušného prostoru by měl být spojen s aspekty plánů, opatření a výkonnosti v oblasti uspořádání letového provozu (ATM) na úrovni členských států nebo funkčních bloků vzdušného prostoru, zejména pokud lze očekávat, že to má, nebo pravděpodobně bude mít věcný dopad na výkonnost sítě.

(16)

Události spojené s erupcí sopky Eyjafjallajökull v dubnu 2010 ukázaly potřebu vytvořit centrální subjekt, který by mohl převzít vedení v koordinaci řízení zmírňujících opatření na místní a regionální úrovni a na úrovni sítě, aby byla zajištěna včasná reakce na budoucí krizové situace, které ovlivňují letectví.

(17)

Měla by existovat koordinace mezi funkcemi sítě a operacemi organizovanými na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru.

(18)

Na vnitrostátní úrovni, na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru a na úrovni sítě by měly proběhnout efektivní konzultace zúčastněných stran.

(19)

Letiště, která jsou vstupními a výstupnými body sítě, zásadním způsobem přispívají k celkové výkonnosti sítě; proto by funkce sítě měly být prostřednictvím střediska Unie pro sledování kapacity letišť spojeny s provozovateli letišť, kteří jednají jako pozemní koordinátoři s cílem optimalizovat kapacitu na zemi, a tím zvýšit celkovou kapacitu sítě.

(20)

Prováděním funkcí sítě by nemělo být dotčeno nařízení Rady (EHS) č. 95/93 ze dne ze dne 18. ledna 1993 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství (5).

(21)

Vzhledem k řádnému zajištění efektivnosti vojenských operací má pro dosažení požadovaných cílů mimořádný význam civilně-vojenská spolupráce a koordinace. Ačkoli rozhodnutí týkající se obsahu, rozsahu nebo provádění vojenských operací a výcviku uskutečňovaného v rámci režimu operačního letového provozu nespadá do oblasti působnosti Unie, je v zájmu bezpečnosti a vzájemné efektivnosti třeba zohlednit rozhraní mezi uvedenými operacemi a operacemi, na které se vztahuje toto nařízení.

(22)

Funkcemi sítě by neměl být dotčen článek 13 nařízení (ES) č. 549/2004, zaměřeného na zajištění základních bezpečnostních nebo obranných zájmů, ani uplatňování pružného užívání vzdušného prostoru podle článku 7 nařízení (ES) č. 551/2004.

(23)

Funkce sítě by se měly zajišťovat nákladově efektivním způsobem, zejména by se mělo zamezit zdvojenému úsilí, a umožnit tak, aby tyto funkce byly v souvislosti s tímto nařízením zajišťovány na základě snížených, nebo přinejmenším nezvýšených finančních požadavků a požadavků na lidské zdroje v členských státech ve srovnání se situací před jmenováním manažera struktury vzdušného prostoru.

(24)

Komise by měla zajistit odpovídající dohled na manažera struktury vzdušného prostoru.

(25)

Bezpečnostní požadavky na funkce sítě musí být na srovnatelné úrovni s požadavky Evropské agentury pro bezpečnost letectví (Agentura) na poskytování letových navigačních služeb. Uvedené požadavky, jakož i požadavky na bezpečnostní dohled by měly být stanoveny.

(26)

Zohlednění a zapojení třetích zemí do zřízení a provádění funkcí sítě by měla přispět k celoevropskému rozměru jednotného evropského nebe.

(27)

Funkce sítě mohou být rozšířeny v souladu s článkem 6 nařízení (ES) č. 551/2004.

(28)

Provádění funkcí sítě by mělo podléhat konkrétním výkonnostním cílům, které vyžadují změny nařízení Komise (EU) č. 691/2010 ze dne 29. července 2010, kterým se stanoví systém sledování výkonnosti letových navigačních služeb a funkcí sítě a mění nařízení (ES) č. 2096/2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb (6). Tyto konkrétní výkonnostní cíle mohou být dále rozvinuty na základě praktické zkušenosti s prováděním systému sledování výkonnosti.

(29)

Nařízení (EU) č. 691/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(30)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro jednotné nebe,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví prováděcí pravidla pro funkce sítě uspořádání letového provozu (ATM) v souladu s článkem 6 nařízení (ES) č. 551/2004 s cílem umožnit optimální využívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi a zajistit, aby uživatelé vzdušného prostoru mohli užívat upřednostňované tratě při současném zajištění co největšího přístupu ke vzdušnému prostoru a letovým navigačním službám.

2.   Pro účely správy sítě se toto nařízení vztahuje zejména na členské státy, Evropskou agenturu pro bezpečnost letectví (EASA), uživatele vzdušného prostoru, poskytovatele letových navigačních služeb, provozovatele letišť, koordinátory letištních časových intervalů a provozní organizace, a to na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru.

3.   V souladu s čl. 1 odst. 3 nařízení (ES) č. 551/2004, a aniž je dotčen provoz státních letadel podle článku 3 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví, členské státy uplatňují toto nařízení ve vzdušném prostoru, který spadá do jejich pravomoci v oblastech ICAO EUR a ICAO AFI.

4.   V souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 549/2004 toto nařízení nebrání členskému státu, aby uplatňoval opatření do té míry, do které jsou potřebná pro zajištění základních bezpečnostních nebo obranných zájmů.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

Použijí se rovněž tyto definice:

1)

„provozovatelem letiště“ se rozumí „řídící orgán letiště“ definovaný v čl. 2 písm. j) nařízení (EHS) č. 95/93;

2)

„koordinátorem letištních časových intervalů“ se rozumí funkce zřízená na koordinovaných letištích podle nařízení (EHS) č. 95/93;

3)

„navrhováním vzdušného prostoru“ se rozumí proces, který má přispět k dosažení výkonnostních cílů týkajících se sítě a zabezpečit potřeby uživatelů vzdušného prostoru a rovněž zajistit nebo zvýšit stanovenou úroveň bezpečnosti a zvýšit kapacitu vzdušného prostoru a environmentální výkonnost rozvojem a uplatňováním moderních navigačních schopností a technologií, zdokonalením sítí leteckých tratí a souvisejícího rozdělení na sektory, optimalizovaných struktur vzdušného prostoru a postupů ATM, které zvyšují kapacitu;

4)

„vyhrazením vzdušného prostoru“ se rozumí definovaná část vzdušného prostoru dočasně vyhrazená pro výhradní nebo specifické užívání kategoriemi uživatelů;

5)

„omezením vzdušného prostoru“ se rozumí definovaná část vzdušného prostoru, v jehož rámci se mohou různě a ve stanovených dobách vykonávat činnosti nebezpečné pro let letadla („nebezpečný prostor“); nebo vzdušný prostor, který se nachází nad pozemními prostory nebo mezinárodními vodami státu, ve kterém je let letadla omezen v souladu s určitými stanovenými podmínkami („omezený prostor“); nebo vzdušný prostor, který se nachází nad pozemními prostory nebo mezinárodními vodami státu, ve kterém je let letadla zakázán („zakázaný prostor“);

6)

„strukturou vzdušného prostoru“ se rozumí specifická část vzdušného prostoru, navržená k zajištění bezpečného a optimálního provozu letadel;

7)

„využíváním vzdušného prostoru“ se rozumí způsob, jakým je vzdušný prostor provozně používán;

8)

„zástupcem uživatelů vzdušného prostoru“ se rozumí jakákoli právnická osoba či subjekt zastupující zájmy jedné nebo více kategorií uživatelů letových navigačních služeb;

9)

„leteckým kmitočtovým pásmem“ se rozumí zápis do tabulky radiokomunikačního řádu ITU týkající se přidělení kmitočtů v daném kmitočtovém pásmu, v němž se přidělují kmitočty pro účely všeobecného letového provozu;

10)

„sektorem řízení letového provozu (ATC)“ se rozumí stanovená část vzdušného prostoru, v němž mají přiřazení řídící letového provozu v danou dobu odpovědnost za poskytování ATC;

11)

„tratí letových provozních služeb (tratí ATS)“ se rozumí definovaná část struktury vzdušného prostoru navržená k usměrňování toku provozu podle potřeb poskytování letových provozních služeb;

12)

„civilně-vojenskou koordinací“ se rozumí koordinace mezi civilními a vojenskými orgány a složkami uspořádání letového provozu, která je nutná k zajištění bezpečného, účinného a harmonického využívání vzdušného prostoru;

13)

„kondicionální tratí (CDR)“ se rozumí trať ATS, která je k dispozici pouze pro plánování letů a používání za stanovených podmínek;

14)

„rozhodováním založeném na spolupráci“ se rozumí proces, v němž se přijímají rozhodnutí na základě trvalé součinnosti a konzultace s členskými státy, provozními uživateli a případně jinými subjekty;

15)

„krizí sítě“ se rozumí stav neschopnosti poskytovat letové navigační služby na požadované úrovni, který vede k zásadní ztrátě kapacity sítě nebo výrazné nerovnováze mezi kapacitou sítě a poptávkou nebo k důležitému selhání toku informací v jedné nebo několika částech sítě po neobvyklé a nepředvídané situaci;

16)

„plánem optimalizace evropské sítě tratí ATS“ se rozumí plán zpracovaný manažerem struktury vzdušného prostoru v koordinaci s provozními uživateli, který zahrnuje výsledek jejich provozních činností s ohledem na navrhování sítě tratí ATS v krátkodobém a střednědobém horizontu v souladu s obecnými zásadami strategického plánu sítě;

17)

„vzdušným prostorem volných tratí“ se rozumí specifický vzdušný prostor, v němž uživatelé mohou volně plánovat své tratě mezi vstupním a výstupním bodem bez odkazu na síť tratí ATS;

18)

„přidělením kmitočtu“ se rozumí oprávnění vydané členským státem k využívání rádiového kmitočtu nebo kmitočtového kanálu za stanovených podmínek;

19)

„vlivem na síť“ se v souvislosti s funkcí rádiových kmitočtů stanovených v příloze II rozumí situace, kdy přidělení rádiových kmitočtů sníží, zamezí nebo přeruší činnost jednoho nebo více přidělení rádiových kmitočtů sítě, nebo zabrání optimálnímu využívání leteckých kmitočtových pásem v oblasti působnosti tohoto nařízení;

20)

„vícenásobnými volbami tratí“ se rozumí stav, kdy uživatel vzdušného prostoru má možnost více než jedné volby směrování tratí v síti tratí ATS;

21)

„třetími zeměmi“ se rozumí nečlenské státy, které jsou členy organizace Eurocontrol nebo které uzavřely dohodu s Unií o zavedení jednotného evropského nebe nebo které se účastní funkčního bloku vzdušného prostoru;

22)

„manažerem struktury vzdušného prostoru“ se rozumí orgán zřízený podle článku 6 nařízení (ES) č. 551/2004 za účelem plnění povinností stanovených v uvedeném článku a v tomto nařízení;

23)

„operačním plánem sítě“ se rozumí plán zpracovaný manažerem struktury vzdušného prostoru v koordinaci s provozními uživateli s cílem organizovat své provozní činnosti v krátkodobém a střednědobém horizontu v souladu s obecnými zásadami strategického plánu sítě. Pro navrhování evropské sítě tratí ATS (ERND), který tvoří zvláštní část operačního plánu sítě, zahrnuje plán optimalizace evropské sítě tratí ATS;

24)

„strategickým plánem sítě“ se rozumí plán zpracovaný manažerem struktury vzdušného prostoru v souladu s evropským hlavním plánem ATM v koordinaci s členskými státy a provozními uživateli, který stanoví obecné zásady pro provoz sítě a jeho dlouhodobý výhled;

25)

„provozní organizací“ se rozumí organizace odpovědná za poskytování inženýrských a technických služeb podporujících letové provozní, komunikační, navigační nebo přehledové služby;

26)

„provozními požadavky“ se rozumí požadavky sítě z hlediska bezpečnosti, kapacity a efektivnosti;

27)

„provozními uživateli“ se rozumí civilní a vojenští uživatelé vzdušného prostoru, civilní a vojenští poskytovatelé letových navigačních služeb, provozovatelé letišť, koordinátoři letištních časových intervalů, provozní organizace a všechny další skupiny zúčastněných stran, které se pro jednotlivé funkce považují za důležité;

28)

„konfigurací sektorů“ se rozumí systém, který spojuje sektory, jež jsou sestaveny a mají nejlepší předpoklady pro plnění provozních požadavků a zajištění dostupnosti vzdušného prostoru;

29)

„tratí požadovanou uživatelem“ se rozumí požadované směrování tratí ohlášené provozovatelem letadel ve fázi navrhování vzdušného prostoru za účelem plnění jeho potřeb.

KAPITOLA II

ORGANIZACE A USPOŘÁDÁNÍ FUNKCÍ SÍTĚ

Článek 3

Zřízení manažera struktury vzdušného prostoru

1.   S cílem plnit úkoly nezbytné pro vykonávání funkcí stanovených v článku 6 nařízení (ES) č. 551/224 a v přílohách tohoto nařízení se zřizuje nezávislý a odborně způsobilý orgán (manažer struktury vzdušného prostoru).

2.   Doba výkonu funkce manažera struktury vzdušného prostoru se shoduje s referenčními obdobími systému sledování výkonnosti stanovenými v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 691/2010. Je dostatečně dlouhá, aby se provádění těchto funkcí mohlo náležitě rozvinout. Není kratší než dvě referenční období a lze ji prodloužit.

3.   Manažer struktury vzdušného prostoru je jmenován formou rozhodnutí Komise po konzultaci s Výborem pro jednotné nebe v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 549/2004 a nejpozději tři měsíce po přijetí tohoto nařízení. Rozhodnutí obsahuje podmínky jmenování, včetně financování a podmínek jeho odvolání. Komise posoudí soulad s těmito podmínkami na konci každého referenčního období uvedeného v odstavci 2.

4.   Manažer struktury vzdušného prostoru plní tyto funkce:

a)

navrhování evropské sítě tratí ATS podle ustanovení přílohy I;

b)

koordinace omezených zdrojů, zejména:

i)

rádiové kmitočty v rámci leteckých kmitočtových pásem používaných všeobecným letovým provozem podle ustanovení přílohy II,

ii)

kódy odpovídačů SSR podle ustanovení přílohy III.

Podle čl. 6 odst. 3 nebo odst. 4 písm. c) nařízení (ES) č. 551/2004 může Komise přidávat manažerovi struktury vzdušného prostoru další funkce.

5.   Manažer struktury vzdušného prostoru plní rovněž funkci ATFM uvedenou v čl. 6 odst. 6 nařízení (ES) č. 551/2004 a v nařízení (EU) č. 255/2010.

Článek 4

Úkoly manažera struktury vzdušného prostoru

1.   Za účelem vykonávání funkcí uvedených v článku 3 plní manažer struktury vzdušného prostoru tyto úkoly s ohledem na trvalé zlepšování provozu sítě v jednotném evropském nebi, které přispívají k plnění výkonnostních cílů celé Evropské unie stanovených v nařízení (EU) č. 691/2010, a zejména:

a)

zpracování, udržování a provádění strategického plánu sítě uvedeného v článku 5 v souladu se systémem sledování výkonnosti stanoveným v nařízení (EU) č. 691/2010 a evropským hlavním plánem ATM a s přihlédnutím k relevantním plánům letové navigace ICAO;

b)

podrobný popis strategického plánu sítě za pomoci operačního plánu sítě dále upřesněného v článku 6, který se zabývá zejména výkonnostními cíli celé Evropské unie pokrývající tříletá až pětiletá, roční, sezónní, týdenní a denní období;

c)

zpracování integrovaného návrhu evropské sítě tratí ATS podle ustanovení přílohy I;

d)

zajištění základní funkce pro koordinaci rádiových kmitočtů požadované v čl. 6 odst. 4 písm. b) nařízení (ES) č. 551/2004 a stanovené v příloze II tohoto nařízení;

e)

koordinace zlepšení procesu přidělování kódů odpovídačů SSR stanoveného v příloze III;

f)

organizace uspořádání a provozu funkcí, a zejména plnění povinností centrálního stanoviště ATFM;

g)

zajištění jednotného a koordinovaného přístupu ke všem plánovacím a provozním činnostem sítě, včetně sledování a zlepšování její celkové výkonnosti;

h)

poskytování podpory pro řešení krizí sítě;

i)

podpora různých provozních uživatelů při výkonu povinností, které jsou jim uloženy, při zavádění systémů a postupů uspořádání letového provozu a/nebo letových navigačních služeb (ATM/ANS) v souladu s evropským hlavním plánem ATM;

j)

poskytování podpory subjektům, které jsou pověřeny šetřením nehod a incidentů v civilním letectví nebo analýzou jejich výskytu podle požadavků těchto subjektů, v rámci oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 (7);

k)

zajištění koordinace s jinými oblastmi a třetími zeměmi, které se nepodílejí na činnosti manažera struktury vzdušného prostoru.

2.   Manažer struktury vzdušného prostoru přispívá k provádění systému sledování výkonnosti v souladu s nařízením (EU) č. 691/2010.

3.   Manažer struktury vzdušného prostoru za účelem plnění svých úkolů zajistí toto:

a)

dostupnost, provoz a sdílení nástrojů, procesů a jednotných údajů na podporu procesu rozhodování založeného na spolupráci na úrovni sítě, mimo jiné včetně zpracování letových plánů a systémů správy údajů;

b)

usnadnění a koordinaci mezi provozními uživateli a podporu těchto uživatelů při zavádění a provádění plánů a souvisejících opatření sítě po rozhodnutí založeném na spolupráci;

c)

vhodnou provozní koordinaci, a rovněž optimalizaci, interoperabilitu a vzájemnou propojenost v rámci své oblasti působnosti;

d)

koordinaci návrhů na změny příslušných dokumentů ICAO týkajících se funkcí sítě;

e)

podávání zpráv podle článku 20 o všech aspektech operační výkonnosti, včetně omezených zdrojů;

f)

vhodné propojení s jinými druhy dopravy.

4.   Na žádost Komise nebo Agentury manažer struktury vzdušného prostoru vyhoví požadavkům ad hoc na informace, konzultaci, analýzu nebo jiné podobné vedlejší úkoly spojené s různými funkcemi.

Článek 5

Strategický plán sítě

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru za účelem řízení svého dlouhodobého výhledu zpracovává, spravuje a provádí strategický plán sítě, který je v souladu s referenčním obdobím stanoveným v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 691/2010. Ten obsahuje plán výkonnosti a výkonnostní cíle na příští referenční období a uvádí výhled na další referenční období.

2.   Strategický plán sítě poskytuje informace uvedené v příloze IV.

3.   Strategický plán sítě se zaměřuje na dosažení výkonnostních cílů pro funkce sítě stanovených v nařízení (EU) č. 691/2010.

4.   Strategický plán sítě je podle potřeby aktualizován.

Článek 6

Operační plán sítě

1.   Za účelem provádění strategického plánu sítě na provozní úrovni zpracuje manažer struktury vzdušného prostoru podrobný operační plán sítě.

2.   Operační plán sítě poskytuje informace uvedené v příloze V.

3.   Operační plán sítě stanoví zejména opatření k dosažení výkonnostních cílů celé Evropské unie stanovených v nařízení (EU) č. 691/2010, pokrývající tříleté až pětileté, roční, sezónní, týdenní a denní období.

4.   Operační plán sítě zahrnuje vojenské požadavky, pokud je členské státy stanoví.

5.   Operační plán sítě obsahuje plán optimalizace evropské sítě tratí ATS a rovnocenný plán pro rádiové kmitočty a kódy odpovídačů SSR.

6.   Operační plán sítě identifikuje provozní omezení, úzká místa, opatření pro zlepšení a řešení pro nápravu nebo zmírnění.

7.   Poskytovatelé letových navigačních služeb, funkční bloky vzdušného prostoru a provozovatelé letišť zajistí, aby jejich operační plány byly v souladu s operačním plánem sítě. Soudržnost operačního plánu sítě zajistí manažer struktury vzdušného prostoru.

8.   Operační plán sítě je aktualizován v pravidelných intervalech s přihlédnutím k veškerému důležitému vývoji v potřebách a požadavcích funkcí sítě.

Článek 7

Pravomoci manažera struktury vzdušného prostoru

1.   Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států, manažer struktury vzdušného prostoru při plnění svých úkolů přijímá jednotlivá opatření vyplývající z procesu rozhodování založeného na spolupráci. Strany, jichž se tato opatření týkají, je provedou.

2.   Pokud povinnosti členského státu zamezují přijetí uvedených jednotlivých opatření, manažer struktury vzdušného prostoru se s takovým případem obrátí na Komisi, která jej dále zváží.

3.   Manažer struktury vzdušného prostoru doporučuje také opatření k dalším otázkám, které si vyžaduje výkonnost sítě.

4.   Manažer struktury vzdušného prostoru přijímá ve své oblasti působnosti opatření, jejichž cílem je zajistit, aby v celé Evropské unii byly splněny příslušné výkonnostní cíle uvedené v článku 9 nařízení (EU) č. 691/2010.

5.   Manažer struktury vzdušného prostoru sbírá, sjednocuje a analyzuje všechny důležité údaje uvedené v přílohách I až VI. Na požádání poskytne tyto údaje Komisi, Agentuře nebo orgánu pro kontrolu výkonnosti podle ustanovení nařízení (EU) č. 691/2010.

Článek 8

Vztahy s provozními uživateli

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru sítě za účelem plnění svých úkolů sledování a zlepšování celkové výkonnosti sítě zpracuje ve spolupráci s provozními uživateli příslušná pracovní ujednání stanovená v článku 15.

2.   Provozní uživatelé zajistí, aby opatření prováděná na místní úrovni nebo na úrovni funkčního bloku vzdušného prostoru byla slučitelná s opatřeními přijatými v rámci procesu rozhodování založeného na spolupráci na úrovni sítě.

3.   Provozní uživatelé poskytnou manažerovi struktury vzdušného prostoru příslušné údaje uvedené v přílohách I až VI, přičemž dodrží všechny termíny a požadavky na úplnost nebo přesnost dohodnuté s manažerem struktury vzdušného prostoru pro jejich dodání.

4.   Provozní uživatelé, jichž se týkají jednotlivá opatření přijatá manažerem struktury vzdušného prostoru podle čl. 7 odst. 1, mohou požádat o jejich revizi do pěti pracovních dní od jejich přijetí. Žádostí o revizi není platnost jednotlivých opatření pozastavena.

5.   Manažer struktury vzdušného prostoru potvrdí nebo upraví dotyčná opatření do pěti pracovních dní nebo v případě krize sítě do 48 hodin.

Článek 9

Vztahy s členskými státy

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru při plnění svých úkolů náležitě přihlédne k povinnostem členských států.

2.   Členské státy informují manažera struktury vzdušného prostoru, pokud jejich svrchovanost a povinnosti zamezují přijetí jednotlivých opatření podle čl. 7 odst. 1.

3.   Jsou-li členské státy zapojeny do provozních otázek týkajících se funkcí sítě, podílejí se na procesu rozhodování založeném na spolupráci a výsledky dohodnuté v tomto procesu uplatní na vnitrostátní úrovni.

Článek 10

Vztahy s funkčními bloky vzdušného prostoru

1.   Členské státy zajistí úzkou spolupráci a koordinaci mezi funkčními bloky vzdušného prostoru a manažerem struktury vzdušného prostoru, jako například na úrovni strategického plánování a taktického uspořádání každodenního toku a kapacity.

2.   S cílem usnadnit vzájemnou provozní propojenost mezi funkčními bloky vzdušného prostoru manažer struktury vzdušného prostoru v těsné spolupráci se všemi funkčními bloky vzdušného prostoru vytvoří harmonizované procesy, postupy a rozhraní, včetně změn aspektů, které se týkají jeho činností.

3.   Členské státy, které spolupracují v rámci funkčního bloku vzdušného prostoru, zajistí zformování jednotných názorů na funkce sítě.

4.   Poskytovatelé letových navigačních služeb, kteří spolupracují v rámci funkčního bloku vzdušného prostoru, zajistí zformování jednotných názorů na provozní otázky funkcí sítě.

5.   Před vytvořením funkčního bloku vzdušného prostoru spolupracují členské státy a poskytovatelé letových navigačních služeb takovým způsobem, aby byly zformovány jednotné názory na aspekty týkající se činností manažera struktury vzdušného prostoru.

Článek 11

Civilně-vojenská spolupráce

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru zajistí zavedení vhodných opatření s cílem umožnit a podpořit odpovídající koordinaci s vnitrostátními vojenskými orgány.

2.   Členské státy zajistí příslušné zapojení vojenského sektoru do všech činností týkajících se funkcí sítě.

3.   Členské státy zajistí odpovídající zastoupení poskytovatelů vojenských letových navigačních služeb a vojenských uživatelů vzdušného prostoru ve všech provozních pracovních a konzultačních ujednáních stanovených manažerem struktury vzdušného prostoru.

4.   Funkce navrhování evropské sítě tratí ATS se vykonává, aniž jsou dotčena vyhrazení nebo omezení části vzdušného prostoru pro výhradní nebo specifické používání členskými státy. Manažer struktury vzdušného prostoru podporuje a koordinuje dostupnost kondicionálních tratí vedoucích přes tyto oblasti v souladu s nařízením Komise (ES) č. 2150/2005 (8).

Článek 12

Obecné požadavky na funkce sítě

Manažer struktury vzdušného prostoru zajistí, aby byly splněny obecné požadavky na funkce sítě stanovené v příloze VI. Tyto požadavky se použijí od data přijetí rozhodnutí o jmenování a manažer struktury vzdušného prostoru je splní během dvanácti měsíců od tohoto data.

KAPITOLA III

USPOŘÁDÁNÍ FUNKCÍ SÍTĚ

Článek 13

Rozhodování založené na spolupráci

1.   Funkce sítě jsou uspořádány pomocí rozhodování založeného na spolupráci.

2.   Proces rozhodování založeného na spolupráci zahrnuje:

a)

proces konzultací stanovený v článku 14;

b)

podrobná pracovní ujednání a provozní procesy stanovené v článku 15.

3.   Manažer struktury vzdušného prostoru s cílem přijmout opatření týkající se uspořádání funkcí sítě a sledovat jejich výkonnost zřídí Radu pro uspořádání struktury vzdušného prostoru, stanovenou v článku 16.

4.   Zjistí-li manažer struktury vzdušného prostoru, že mu v činnosti brání jedna nebo více stran, bude záležitost postoupena Radě pro uspořádání struktury vzdušného prostoru.

Článek 14

Proces konzultací

1.   Bude vytvořen proces za účelem uspořádání vhodných a pravidelných konzultací členských států a provozních uživatelů.

2.   Konzultace se zaměří na podrobná pracovní ujednání stanovená v článku 15, na strategický plán sítě, operační plán sítě, pokrok v provádění plánů, zprávy pro Komisi a případně na provozní otázky.

3.   Proces konzultací se může odlišovat v závislosti na povaze jednotlivých funkcí sítě. Podle potřeby budou zapojeny členské státy, aby se zajistila možnost řešení regulačních otázek.

4.   Nejsou-li zúčastněné strany spokojeny s konzultací, otázka se předá nejdřív ke konzultaci na úrovni jednotlivých funkcí. Nelze-li na úrovni jednotlivých funkcí dosáhnout řešení otázky, záležitost se postoupí k rozhodnutí Radě pro uspořádání struktury vzdušného prostoru.

Článek 15

Podrobná pracovní ujednání a provozní procesy

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru zpracuje podrobná pracovní ujednání a provozní procesy s cílem řešit aspekty plánování a provozu, zejména s přihlédnutím ke specifičnosti a požadavkům jednotlivých funkcí sítě uvedeným v přílohách I až VI tohoto nařízení.

2.   Manažer struktury vzdušného prostoru zajistí, aby podrobná pracovní ujednání a provozní procesy obsahovaly pravidla o oznamování dotyčným zainteresovaným stranám.

3.   Tato podrobná pracovní ujednání a provozní procesy musí dodržovat zásadu oddělení poskytovaných služeb a regulačních otázek a zajistit, aby v případě potřeby byly zapojeny členské státy.

Článek 16

Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru

1.   Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru odpovídá za:

a)

schválení strategického plánu sítě před jeho přijetím v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 549/2004;

b)

schválení tříletých až pětiletých a ročních operačních plánů sítě;

c)

schválení procesů rozhodování založeného na spolupráci, procesů konzultací a také podrobných pracovních ujednání a provozních procesů pro funkce sítě po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe;

d)

schválení jednacího řádu koordinační krizové jednotky pro evropské letectví, stanovené v čl. 18 odst. 4, po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe;

e)

sledování pokroku v provádění plánů a řešení všech možných odchylek od původních plánů;

f)

sledování procesu konzultací s provozními uživateli;

g)

sledování činností týkajících se uspořádání funkcí sítě;

h)

sledování činností manažera struktury vzdušného prostoru týkajících se krizí sítě;

i)

schvalování výroční zprávy uvedené v článku 20. Uvedená zpráva kromě jiného obsahuje provádění strategického plánu sítě a operačního plánu sítě;

j)

řešení otázek, které nebyly vyřešeny na úrovni jednotlivých funkcí sítě;

k)

posuzování, zda manažer struktury vzdušného prostoru má potřebnou odbornou způsobilost a zdroje a zda je dostatečně nestranný k nezávislému plnění úkolů, které mu byly uloženy, včetně ochrany, odpovědnosti a opatření pro řešení pohotovostí;

l)

schvalování ročního rozpočtu manažera struktury vzdušného prostoru po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe;

m)

schvalování svého jednacího řádu, po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe;

n)

řešení všech dalších otázek, které bude považovat za důležité.

2.   V Radě pro uspořádání struktury vzdušného prostoru mají hlasovací právo tito členové:

a)

jeden zástupce poskytovatelů letových navigačních služeb na každý funkční blok vzdušného prostoru, zřízený nebo zřizovaný, s celkovým počtem čtyř hlasů pro všechny poskytovatele letových navigačních služeb;

b)

čtyři zástupci komerčních a nekomerčních civilních uživatelů vzdušného prostoru;

c)

dva zástupci provozovatelů letišť;

d)

dva zástupci vojenského sektoru jako poskytovatelé letových navigačních služeb a uživatelé vzdušného prostoru.

3.   Členy Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru jsou rovněž:

a)

předseda jmenovaný na základě odborné způsobilosti a zkušeností na návrh Komise, který vychází zejména z návrhů členů Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru s hlasovacím právem, a po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe;

b)

jeden zástupce Komise;

c)

jeden zástupce organizace Eurocontrol;

d)

jeden zástupce manažera struktury vzdušného prostoru.

4.   Členové mají náhradníka.

5.   Členové Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru s hlasovacím právem jsou jmenováni na návrh své organizace po získání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe.

6.   Komise může jmenovat nezávislé a uznávané odborníky jako poradce, kteří vystupují jako soukromé osoby a zastupují širokou škálu oborů zahrnujících hlavní aspekty funkcí sítě. Státy, které se podílejí na činnosti manažera struktury vzdušného prostoru, navrhnou za tímto účelem kandidáty.

7.   Členové uvedení v odst. 3 písm. a), b) a c) mají právo odmítnout návrhy, které mají dopad na:

a)

svrchovanost a povinnosti členských států, zejména ty, jež se vztahují k veřejnému pořádku, veřejné bezpečnosti a záležitostem obrany podle ustanovení článku 13 nařízení (ES) č. 549/2004;

b)

slučitelnost činností Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru se záměry a cíli tohoto nařízení;

c)

nestrannost a jmění Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru.

8.   Dokumenty uvedené v odstavci 1 přijímá Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru prostou většinou členů s hlasovacím právem.

9.   Nelze-li dosáhnout dohody o řešení otázek důležitých pro síť, Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru postoupí záležitost Komisi k dalšímu řízení. Komise o tom uvědomí Výbor pro jednotné nebe.

Článek 17

Úloha Výboru pro jednotné nebe

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru postoupí regulační otázky Komisi, která o nich uvědomí Výbor pro jednotné nebe.

2.   Výbor pro jednotné nebe sdělí stanovisko:

a)

ke jmenování manažera struktury vzdušného prostoru;

b)

ke jmenování předsedy Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru;

c)

ke jmenování členů Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru s hlasovacím právem;

d)

k jednacímu řádu Rady pro uspořádání struktury vzdušného prostoru;

e)

ke strategickému plánu sítě, a zejména k cílům tohoto plánu v raném stadiu;

f)

k ročnímu rozpočtu manažera struktury vzdušného prostoru;

g)

k jednacímu řádu koordinační krizové jednotky pro evropské letectví;

h)

k procesům rozhodování založeného na spolupráci, procesům konzultací a také podrobným pracovním ujednáním a provozním procesům pro funkce sítě.

3.   Výbor pro jednotné nebe může Komisi poskytnout poradenství, když Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru není schopna dosáhnout dohody o řešení otázek důležitých pro síť.

KAPITOLA IV

ŘEŠENÍ KRIZÍ SÍTĚ

Článek 18

Zřízení koordinační krizové jednotky pro evropské letectví

1.   Řešení krizí sítě je podpořeno zřízením koordinační krizové jednotky pro evropské letectví (EACCC – European Aviation Crisis Coordination Cell).

2.   Stálí členové jednotky EACCC jsou složeni z jednoho zástupce členského státu, který vykonává předsednictví Rady, jednoho zástupce Komise, jednoho zástupce Agentury, jednoho zástupce organizace Eurocontrol, jednoho zástupce vojenského sektoru, jednoho zástupce poskytovatelů letových navigačních služeb, jednoho zástupce letišť a jednoho zástupce uživatelů vzdušného prostoru.

3.   Složení jednotky EACCC může být případ od případu rozšířeno o odborníky v závislosti na povaze konkrétní krize.

4.   Jednotka EACCC připraví svůj jednací řád, který přijme Rada pro uspořádání struktury vzdušného prostoru.

5.   Manažer struktury vzdušného prostoru zpřístupní zdroje potřebné ke zřízení a činnosti jednotky EACCC.

Článek 19

Povinnosti manažera struktury vzdušného prostoru a jednotky EACCC

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru v součinnosti s členy jednotky EACCC odpovídá za zahájení a ukončení činnosti jednotky EACCC.

2.   Manažer struktury vzdušného prostoru za podpory jednotky EACCC odpovídá za:

a)

koordinaci řízení reakce na krizi sítě v souladu s jednacím řádem jednotky EACCC, která zahrnuje úzkou spolupráci s odpovídajícími strukturami v členských státech;

b)

podpora aktivace a koordinace pohotovostních plánů na úrovni členských států;

c)

zpracování zmírňujících opatření na úrovni sítě s cílem zabezpečit poskytnutí včasné reakce na tyto krizové situace sítě, aby byl chráněn a zajištěn nepřetržitý a bezpečný provoz sítě. Manažer struktury vzdušného prostoru za tímto účelem:

i)

24 hodin sleduje situaci v síti s ohledem na krize sítě,

ii)

zajišťuje účinnou správu informací a komunikaci rozesíláním přesných, včasných a úplných údajů za účelem podpory uplatňování zásad a postupů řízení rizik v procesech rozhodování,

iii)

usnadňuje organizovaný sběr a centralizované ukládání těchto údajů;

d)

v případě potřeby upozorňovat Komisi, Agenturu nebo členské státy na možnosti další podpory zmírnění krize, včetně kontaktů s provozovateli jiných druhů dopravy, kteří mohou určit a uskutečnit intermodální řešení;

e)

sledovat a podávat zprávy o obnově a udržitelnosti sítě.

KAPITOLA V

SLEDOVÁNÍ, PODÁVÁNÍ ZPRÁV A DOHLED

Článek 20

Sledování a podávání zpráv

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru stanoví postup průběžného sledování:

a)

operační výkonnosti sítě;

b)

přijatých opatření a výsledku výkonnosti dosaženého provozními uživateli a státy;

c)

účinnosti a efektivnosti každé funkce, na kterou se vztahuje toto nařízení.

2.   Průběžným sledováním se zjišťuje jakékoliv možná odchylka od strategického plánu sítě a operačních plánů sítě. Manažeru struktury vzdušného prostoru při tomto úkolu pomáhají provozní uživatelé, mimo jiné zejména poskytováním údajů.

3.   Manažer struktury vzdušného prostoru předkládá každý rok Komisi a Agentuře zprávu o opatřeních přijatých ke splnění svých úkolů. Zpráva se zabývá jednotlivými funkcemi sítě a také celkovou situací v síti a je úzce propojena s obsahem strategického plánu sítě a operačním plánem sítě. Komise o tom uvědomí Výbor pro jednotné nebe.

Článek 21

Dohled nad manažerem struktury vzdušného prostoru

Komise, jíž je nápomocna Agentura v záležitostech týkajících se bezpečnosti, zajistí dohled nad manažerem struktury vzdušného prostoru, zejména pokud jde o požadavky obsažené v tomto nařízení a v jiných právních předpisech Unie. Komise podává Výboru pro jednotné nebe každý rok nebo na zvláštní požádání zprávu.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Vztahy s třetími zeměmi

Na činnosti manažera struktury vzdušného prostoru se mohou podílet třetí země spolu se svými provozními uživateli.

Článek 23

Financování manažera struktury vzdušného prostoru

Členské státy přijmou nezbytná opatření k financování funkcí sítě, kterými byl pověřen manažer struktury vzdušného prostoru, na základě poplatků za letové navigační služby. Manažer struktury vzdušného prostoru stanoví své náklady transparentním způsobem.

Článek 24

Odpovědnost

Manažer struktury vzdušného prostoru uzavře ujednání pro krytí odpovědnosti vyplývající z plnění jeho úkolů. Využitý způsob poskytování krytí musí odpovídat příslušné potenciální ztrátě a škodě, a to s ohledem na právní postavení manažera struktury vzdušného prostoru a na úroveň krytí komerčního pojištění, které je k dispozici.

Článek 25

Přezkum

Komise přezkoumá účinnost vykonávání funkcí sítě nejpozději do 31. prosince 2013 a poté v pravidelných intervalech s náležitým přihlédnutím k referenčním obdobím pro systém sledování výkonnosti stanoveným v nařízení (EU) č. 691/2010.

Článek 26

Změny nařízení (EU) č. 691/2010

Nařízení (EU) č. 691/2010 se mění takto:

1)

V čl. 3 odst. 3 se vkládá nové písmeno m), které zní:

„m)

posuzování plánu výkonnosti manažera struktury vzdušného prostoru, včetně jeho souladu s výkonnostními cíli celé Evropské unie.“

2)

Vkládá se nový článek 5a, který zní:

„Článek 5a

Manažer struktury vzdušného prostoru

1.   Manažer struktury vzdušného prostoru zřízený článkem 3 nařízení Komise (EU) č. 677/2011 (9) plní v souvislosti se systémem sledování výkonnosti tyto úkoly:

a)

podporovat Komisi zajištěním příslušných vstupních údajů pro přípravu výkonnostních cílů celé Evropské unie před referenčními obdobími a pro sledování během referenčního období. Manažer struktury vzdušného prostoru zejména upozorní Komisi na každé podstatné a přetrvávající snížení operační výkonnosti;

b)

v souladu s čl. 20 odst. 5 poskytovat Komisi přístup ke všem údajům uvedeným v příloze IV;

c)

podporovat členské státy a poskytovatele letových navigačních služeb v dosahování jejich výkonnostního cíle během referenčních období;

d)

zpracovat plán výkonnosti, který se přijímá v rámci strategického plánu sítě před začátkem každého referenčního období. Tento plán výkonnosti je veřejný a:

i)

obsahuje výkonnostní cíl v oblasti životního prostředí, který je v souladu s výkonnostním cílem celé Evropské unie pro celé referenční období, s ročními hodnotami používanými pro účely sledování,

ii)

obsahuje výkonnostní cíle pro další příslušné klíčové oblasti výkonnosti, které jsou v souladu s výkonnostními cíli celé Evropské unie pro celé referenční období, s ročními hodnotami používanými pro účely sledování,

iii)

obsahuje popis opatření plánovaných za účelem splnění cílů,

iv)

v případě potřeby nebo v případě rozhodnutí Komise obsahuje další klíčové ukazatele výkonnosti a cíle.

3)

V článku 17 se vkládá odstavec 2a, který zní:

„2a.   Komise sleduje provádění plánu výkonnosti manažera struktury vzdušného prostoru. Nejsou-li cíle během referenčního období plněny, Komise uplatní příslušná opatření stanovená v plánu výkonnosti s cílem situaci napravit. Za tímto účelem se použijí roční hodnoty uvedené v plánu výkonnosti.“

4)

V příloze III se body 3 a 4 nahrazují tímto:

„3.   Životní prostředí

Navrhování tratě: Nepoužije se během prvního referenčního období. Během druhého referenčního období posouzení postupu navrhování tratě použitého v plánu výkonnosti a jeho soulad s postupem zpracování plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS sestaveného manažerem struktury vzdušného prostoru.

4.   Kapacita

Úroveň zpoždění: Porovnání očekávaného zdržení na trati z důvodů ATFM použitého v plánech výkonnosti s referenční hodnotou poskytnutou postupem plánování kapacity organizací Eurocontrol a v operačním plánu sítě manažera struktury vzdušného prostoru.“

Článek 27

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 7. července 2011.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 20.

(3)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 80, 26.3.2010, s. 10.

(5)  Úř. věst. L 14, 22.1.1993, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 35.

(8)  Úř. věst. L 342, 24.12.2005, s. 20.

(9)  Úř. věst. L 185, 15.7.2011, s 1


PŘÍLOHA I

FUNKCE NAVRHOVÁNÍ EVROPSKÉ SÍTĚ TRATÍ ATS (ERND)

ČÁST A

Cíl

1.

Cílem funkce ERND je:

a)

plnit plán optimalizace evropské sítě tratí ATS pro bezpečnou a efektivní činnost letového provozu s náležitým zohledněním vlivu na životní prostředí;

b)

v rámci plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS usnadnit rozvoj struktury vzdušného prostoru, která zajišťuje požadovanou úroveň bezpečnosti, kapacity, pružnosti, schopnosti reagovat, výkonnosti v oblasti životního prostředí a plynulého poskytování pohotových letových navigačních služeb s náležitým ohledem na bezpečnost a potřeby obrany;

c)

zajistit vzájemnou regionální propojenost a interoperabilitu evropské sítě tratí ATS v rámci oblasti EUR ICAO a s přilehlými oblastmi ICAO.

2.

Zpracování plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS se opírá o proces rozhodování založeného na spolupráci. Plán optimalizace evropské sítě tratí ATS tvoří součást operačního plánu sítě specifickou pro ERND a představuje podrobná pravidla, kterými se provádí část strategického plánu sítě týkající se ERND.

3.

Členské státy jsou nadále odpovědné za podrobné zpracování, schválení a zřízení struktur vzdušného prostoru pro vzdušný prostor spadající do jejich pravomoci.

ČÁST B

Zásady plánování

1.

Aniž je dotčena svrchovanost členských států nad vzdušným prostorem a požadavky členských států, které se vztahují k veřejnému pořádku, veřejné bezpečnosti a záležitostem obrany, manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy, třetí země, uživatelé vzdušného prostoru, funkční bloky vzdušného prostoru a poskytovatelé letových navigačních služeb zpracují v rámci funkčních bloků vzdušného prostoru nebo samostatně plán optimalizace evropské sítě tratí ATS prostřednictvím procesu rozhodování založeného na spolupráci, přičemž použijí zásady navrhování vzdušného prostoru stanovené v této příloze. Plán optimalizace evropské sítě tratí ATS plní výkonnostní cíle stanovené pro manažera struktury vzdušného prostoru v systému sledování výkonnosti.

2.

Proces rozhodování založeného na spolupráci je podporován příslušnými trvalými podrobnými pracovními ujednáními, která na odborné úrovni sjedná manažer struktury vzdušného prostoru za účasti všech zúčastněných stran. Konzultační činnost se uskutečňuje v intervalech, které odrážejí potřeby funkce navrhování evropské sítě tratí ATS.

3.

Aby manažer struktury vzdušného prostoru a členské státy zajistili příslušné propojení plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS, zapojí do procesu rozhodování založeného na spolupráci třetí země v souladu s článkem 22. Mezi manažerem struktury vzdušného prostoru a jeho podrobnými pracovními ujednáními na odborné úrovni je zajištěna odpovídající spolupráce, která podporuje na jedné straně zpracování plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS a na druhé straně příslušná pracovní ujednání ICAO na odborné úrovni zahrnující zlepšení sítě tratí ATS na rozhraní.

4.

Plán optimalizace evropské sítě tratí ATS je průběžný plán, který odráží všechny prvky nezbytné k zajištění toho, aby evropský vzdušný prostor byl navržen jako jediný subjekt a aby plnil příslušné výkonnostní cíle.

5.

Uvedený plán zahrnuje:

a)

společné obecné zásady doplněné technickými specifikacemi pro navrhování vzdušného prostoru;

b)

požadavky na vojenský vzdušný prostor;

c)

dohodnutou evropskou síť tratí ATS a pokud možno strukturu vzdušného prostoru volných tratí navrženou tak, aby splňovala požadavky všech uživatelů, s podrobnostmi zahrnujícími všechny návrhy na změny vzdušného prostoru;

d)

síť tratí ATS a pravidla používání a dostupnost vzdušného prostoru volných tratí;

e)

údaje o doporučeném rozdělení ATC na sektory ve prospěch struktury vzdušného prostoru ATS, které navrhují, o němž rozhodují a které provádějí členské státy;

f)

pokyny k uspořádání vzdušného prostoru;

g)

podrobný časový plán rozvoje;

h)

kalendářní plán pro společný cyklus zveřejňování a provádění prostřednictvím operačního plánu sítě;

i)

přehled o aktuální a očekávané situaci v síti, včetně předpokládané výkonnosti na základě platných a dohodnutých plánů.

6.

Manažer struktury vzdušného prostoru zajistí příslušná ujednání ve všech činnostech, aby v procesu rozhodování založeného na spolupráci byla umožněna civilně-vojenská koordinace.

7.

Manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy, funkční bloky vzdušného prostoru a poskytovatelé letových navigačních služeb zajistí v rámci funkčních bloků vzdušného prostoru nebo samostatně souvislé začlenění schválených projektů navrhování vzdušného prostoru dohodnutých v procesu rozhodování založeném na spolupráci do plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS.

8.

Členské státy a funkční bloky vzdušného prostoru zajistí, aby projekty navrhování vzdušného prostoru na vnitrostátní úrovni a na úrovni funkčních bloků vzdušného prostoru byly před svým provedením slučitelné a v souladu s plánem optimalizace evropské sítě tratí ATS a aby byly koordinovány se státy, které jsou jimi dotčeny, a s manažerem struktury vzdušného prostoru.

9.

Údaje týkající se změn projektů, které si vyžadují kontrolu slučitelnosti a které musí být zpřístupněny manažerovi struktury vzdušného prostoru, mimo jiné zahrnují:

a)

změny uspořádání tratí;

b)

změny směrování tratí;

c)

změny účelu tratí;

d)

popis vzdušného prostoru volných tratí, včetně souvisejících pravidel používání;

e)

pravidla používání a dostupnost tratí;

f)

změny svislé nebo vodorovné hranice sektoru;

g)

doplnění nebo odstranění důležitých bodů;

h)

změny přeshraničního využívání vzdušného prostoru;

i)

změny souřadnic důležitých bodů;

j)

změny ovlivňující přenos dat;

k)

změny ovlivňující údaje uveřejněné v leteckých informačních příručkách;

l)

změny ovlivňující koordinační dohody, pokud jde o navrhování a využívání vzdušného prostoru.

10.

Manažer struktury vzdušného prostoru a členské státy v souvislosti s touto přílohou zpracují v procesu rozhodování založeného na spolupráci společné návrhy na změnu příslušných dokumentů ICAO. Zejména v případě změn dokumentů ICAO týkajících se tratí ATS nad volným mořem použijí členské státy příslušné koordinační postupy ICAO.

11.

Manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy, uživatelé vzdušného prostoru, provozovatelé letišť, funkční bloky vzdušného prostoru a poskytovatelé letových navigačních služeb soustavně přezkoumávají v rámci funkčních bloků vzdušného prostoru nebo samostatně prostřednictvím procesu rozhodování založeném na spolupráci plán optimalizace evropské sítě tratí ATS s cílem zohlednit nové nebo měnící se požadavky na vzdušný prostor. Přitom je zajišťována trvalá koordinace s vojenskými orgány.

ČÁST C

Zásady navrhování vzdušného prostoru

1.

Při zpracování plánu optimalizace evropské sítě tratí ATS manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy, třetí země, funkční bloky vzdušného prostoru a poskytovatelé letových navigačních služeb dodržují v rámci funkčních bloků vzdušného prostoru nebo samostatně prostřednictvím procesu rozhodování založeném na spolupráci tyto zásady navrhování vzdušného prostoru:

a)

zřízení a konfigurace struktur vzdušného prostoru jsou založeny na provozních požadavcích bez ohledu na vnitrostátní hranice nebo hranice funkčních bloků vzdušného prostoru či hranice letové informační oblasti (FIR) a nejsou nutně vázány na předěl mezi horním a spodním vzdušným prostorem;

b)

navrhování struktur vzdušného prostoru je transparentní proces, z něhož jsou patrná přijatá rozhodnutí a v němž lze tato rozhodnutí zdůvodnit tím, že byly zohledněny požadavky všech uživatelů a zároveň uvedena do souladu hlediska bezpečnosti, kapacity a životního prostředí a že bylo náležitě přihlédnuto k potřebám vojenské a národní bezpečnosti;

c)

současná a předpokládaná poptávka po provozu na úrovni sítě a na místní úrovni a výkonnostní cíle jsou vstupními údaji pro plán optimalizace evropské sítě tratí ATS s ohledem na uspokojování potřeb hlavních dopravních toků a letišť;

d)

zajištění svislého a vodorovného propojení, včetně rozhraní koncového vzdušného prostoru a struktury vzdušného prostoru;

e)

možnost uskutečňovat lety podél tratí požadovaných uživatelem nebo co nejblíže těmto tratím a profily letu v traťové fázi letu;

f)

přijetí všech návrhů struktur vzdušného prostoru k posouzení a jejich případné zpracování, včetně vzdušného prostoru volných tratí, vícenásobných voleb tratí a kondicionálních tratí, obdržených od zúčastněných stran, které mají v této oblasti provozní požadavky;

g)

navrhování struktur vzdušného prostoru, včetně vzdušného prostoru volných tratí a sektorů řízení letového provozu (ATC), zohlední stávající nebo navržené struktury vzdušného prostoru určené pro činnosti, které si vyžadují vyhrazení nebo omezení vzdušného prostoru. Za tímto účelem se zřizují pouze takové struktury, které jsou v souladu s uplatňováním pružného užívání vzdušného prostoru. Tyto struktury jsou v co největší míře harmonizovány a uvedeny v soulad v celé evropské síti;

h)

zpracování návrhu sektoru ATC začíná uspořádáním požadované tratě nebo toku provozu v rámci iteračního postupu, který zajistí slučitelnost tratí nebo toků a sektorů;

i)

sektory ATC jsou navrženy tak, aby umožnily vytvořit konfigurace sektorů, které vyhovují tokům provozu a lze je přizpůsobit a odpovídají proměnlivé poptávce po provozu;

j)

v případech, kdy sektory ATC musí být z provozních důvodů navrženy přes státní hranice nebo hranice funkčních bloků vzdušného prostoru či hranice letových informačních oblastí (FIR), se uzavřou dohody o poskytování služeb.

2.

Manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy, funkční bloky vzdušného prostoru a poskytovatelé letových navigačních služeb zajistí v rámci funkčních bloků vzdušného prostoru nebo samostatně prostřednictvím procesu rozhodování založeném na spolupráci, aby se ve vztahu k využívání vzdušného prostoru a uspořádání kapacit uplatňovaly tyto zásady:

a)

struktury vzdušného prostoru se plánují za účelem usnadnění pružného a včasného využívání a uspořádání vzdušného prostoru s ohledem na volby tratí, toky provozu, systémy konfigurace sektorů a konfigurace jiných struktur vzdušného prostoru;

b)

struktury vzdušného prostoru by měly sloužit vytváření dalších voleb tratí a zajišťovat přitom jejich slučitelnost (hlediska kapacity a omezení v navrhování sektorů).

ČÁST D

Průběžné sledování výsledků výkonnosti na úrovni sítě

1.

S cílem zajistit pravidelné zvyšování výkonnosti provádí manažer struktury vzdušného prostoru v těsné spolupráci se státy, funkčními bloky vzdušného prostoru a provozními uživateli pravidelný přezkum účinnosti zavedených struktur vzdušného prostoru.

2.

Tento přezkum mimo jiné zahrnuje:

a)

vývoj poptávky po provozu;

b)

výkonnost a omezení v oblasti kapacity a efektivity letů na úrovni státu, funkčního bloku vzdušného prostoru nebo sítě;

c)

hodnocení aspektů využívání vzdušného prostoru jak z civilního, tak vojenského hlediska;

d)

hodnocení rozdělení na sektory a použitých konfigurací sektorů;

e)

hodnocení integrity a kontinuity struktur vzdušného prostoru;

f)

informování Komise o případech, kdy potřebná opatření ke zlepšení překračují rámec pravomocí manažera struktury vzdušného prostoru.


PŘÍLOHA II

FUNKCE RÁDIOVÝCH KMITOČTŮ

ČÁST A

Požadavky na vykonávání funkce

1.

Členské státy jmenují příslušnou osobu, orgán nebo organizaci jako národního správce kmitočtů, který odpovídá za zajištění toho, aby se přidělení kmitočtů provádělo, upravovalo a uvolňovalo v souladu s tímto nařízením. Členské státy oznámí Komisi a manažerovi struktury vzdušného prostoru jména a adresy těchto osob nejpozději čtyři měsíce po přijetí tohoto nařízení.

2.

Manažer struktury vzdušného prostoru připraví a koordinuje strategické aspekty spektra týkající se sítě, které musí být náležitě dokumentovány ve strategickém plánu sítě a v operačním plánu sítě. Manažer struktury vzdušného prostoru pomáhá Komisi a členským státům s přípravou společných stanovisek letectví pro koordinované příspěvky členských států na mezinárodních fórech, a zejména na Evropské konferenci poštovních a telekomunikačních správ (CEPT) a v Mezinárodní telekomunikační unii (ITU).

3.

Na žádost národních správců kmitočtů příjme manažer struktury vzdušného prostoru spolu s Komisí a CEPT opatření k řešení všech problémů s jinými průmyslovými odvětvími.

4.

Národní správci kmitočtů oznamují manažerovi struktury vzdušného prostoru případy vysokofrekvenčního rušení, které ovlivňuje evropskou leteckou síť. Manažer struktury vzdušného prostoru zaznamená jejich výskyt a podpoří jejich posouzení. Na žádost národních správců kmitočtů manažer struktury vzdušného prostoru koordinuje nebo poskytuje veškerou podporu nezbytnou k vyřešení nebo zmírnění těchto případů, včetně opatření přijatých s Komisí a CEPT.

5.

Manažer struktury vzdušného prostoru vytvoří a spravuje rejstřík určený k uchovávání všech údajů o přidělení rádiových kmitočtů popsaných v bodě 14.

6.

Členské státy používají ústřední rejstřík k plnění svých administrativních povinností vůči ICAO týkajících se registrace přidělení kmitočtů.

7.

Manažer struktury vzdušného prostoru a národní správci kmitočtů dále zpracovávají a zdokonalují postupy správy kmitočtů, kritéria plánování, datové sady a procesy pro optimalizaci využívání a obsazení rádiového spektra všeobecným letovým provozem. Manažer struktury vzdušného prostoru je na žádost členských států dále navrhne na regionální úrovni.

8.

Je-li nutné přidělení kmitočtů, žadatel podá žádost příslušnému národnímu správci kmitočtů, včetně všech příslušných údajů a zdůvodnění.

9.

Národní správci kmitočtů a manažer struktury vzdušného prostoru vyhodnotí žádosti o kmitočty a stanoví jejich prioritu na základě provozních požadavků a dohodnutých kritérií. Manažer struktury vzdušného prostoru ve spojení s národními správci kmitočtů kromě toho určí jejich vliv na síť. Manažer struktury vzdušného prostoru po konzultaci s národními správci kmitočtů stanoví tato kritéria do dvanácti měsíců po přijetí tohoto nařízení, načež je spravuje a podle potřeby aktualizuje.

10.

V případě, že je ovlivněna síť, manažer struktury vzdušného prostoru určí vhodné kmitočty za účelem vyhovění žádosti, přičemž zohlední tyto požadavky:

a)

potřeba poskytovat bezpečné služby v oblasti komunikace, navigace a přehledové infrastruktury;

b)

potřeba optimalizovat využívání omezených zdrojů rádiového spektra;

c)

potřeba nákladově efektivního, spravedlivého a transparentního přístupu k rádiovému spektru;

d)

provozní požadavky žadatelů a provozních uživatelů;

e)

předpokládaná budoucí poptávka po rádiovém spektru;

f)

ustanovení obsažená v příručce o správě kmitočtů EUR organizace ICAO.

11.

V případě, že síť ovlivněna není, národní správci kmitočtů určí vhodné kmitočty za účelem vyhovění žádosti, přičemž zohlední požadavky bodu 10.

12.

Nelze-li žádosti o kmitočty vyhovět, národní správci kmitočtů mohou požádat manažera struktury vzdušného prostoru, aby uskutečnil zvláštní vyhledání kmitočtů. S cílem určit řešení pro národní správce kmitočtů může manažer struktury vzdušného prostoru za podpory národních správců kmitočtů provést v dotyčné zeměpisné oblasti zvláštní průzkum situace ve využívání kmitočtů.

13.

Národní správce kmitočtů přidělí vhodné kmitočty uvedené v bodech 10, 11 nebo 12.

14.

Národní správce kmitočtů zaregistruje každé přidělení v ústředním rejstříku zápisem těchto údajů:

a)

údaje stanovené v příručce o správě kmitočtů EUR organizace ICAO, včetně příslušných souvisejících technických a provozních údajů;

b)

zvýšené požadavky na údaje vyplývající z bodu 7;

c)

popis provozního využívání přidělení kmitočtů;

d)

kontaktní údaje provozního uživatele, který přidělení využívá.

15.

Když národní správce kmitočtů přiděluje žadateli kmitočty, uvede podmínky jejich používání. Tyto podmínky přinejmenším stanoví, že přidělení kmitočtů:

a)

zůstane v platnosti, pokud se používá k plnění provozních požadavků popsaných žadatelem;

b)

může podléhat žádosti o posuv kmitočtů a že tyto posuvy se musí provést v omezeném časovém rámci;

c)

podléhá změně, jakmile se provozní využívání popsané uchazečem změní.

16.

Národní správci kmitočtů zajistí, aby každý požadovaný posuv, změna nebo uvolnění kmitočtů byly provedeny v dohodnutém časovém rámci a aby ústřední rejstřík byl odpovídajícím způsobem aktualizován. Pokud tato opatření nelze uskutečnit, národní správci kmitočtů zašlou příslušné zdůvodnění manažerovi struktury vzdušného prostoru.

17.

Národní správci kmitočtů zajistí, aby provozní, technické a administrativní údaje uvedené v bodě 14 o všech přiděleních kmitočtů používaných v evropské letecké síti byly k dispozici v ústředním rejstříku nejpozději do 31. prosince 2011.

18.

Manažer struktury vzdušného prostoru a národní správci kmitočtů uskuteční sledování a hodnocení leteckých kmitočtových pásem a přidělení kmitočtů na základě transparentních postupů, aby bylo zajištěno jejich správné a efektivní využívání. Manažer struktury vzdušného prostoru po konzultaci s národními správci kmitočtů stanoví uvedené postupy do dvanácti měsíců po přijetí tohoto nařízení, načež je spravuje a podle potřeby aktualizuje. Manažer struktury vzdušného prostoru zejména zjistí veškeré rozpory mezi ústředním rejstříkem, provozním účelem a skutečným využíváním přidělení kmitočtů. Manažer struktury vzdušného prostoru oznámí tyto rozpory národnímu správci kmitočtů za účelem jejich vyřešení v dohodnutém časovém rámci.

19.

Manažer struktury vzdušného prostoru zajistí, aby byly k dispozici společné nástroje na podporu centrálního a vnitrostátního plánování, koordinace, registrace, provádění auditů a optimalizace. Zejména se zpracují nástroje na podporu analýzy údajů ústředního rejstříku za účelem sledování efektivnosti funkce a navržení a zavedení procesu optimalizace kmitočtů podle bodu 7.

ČÁST B

Požadavky na organizaci funkce

1.

Rozhodování založené na spolupráci mezi národními správci kmitočtů a manažerem struktury vzdušného prostoru vychází z ujednání, která podléhají schválení Radou pro uspořádání struktury vzdušného prostoru v souladu s článkem 16 tohoto nařízení, po vydání kladného stanoviska Výboru pro jednotné nebe v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

2.

V případě nesouhlasu s ujednáními uvedenými v bodě 1 části B této přílohy předloží manažer struktury vzdušného prostoru nebo dotyčné členské státy záležitost Komisi, která přijme opatření. Komise jedná v souladu s postupem uvedeným v čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

3.

Ujednání stanoví alespoň:

a)

kritéria používaná k posouzení provozních požadavků a stanovení jejich priority;

b)

minimální lhůty pro koordinaci nových nebo změněných přidělení rádiových kmitočtů;

c)

mechanismy k zajištění toho, aby manažer struktury vzdušného prostoru a národní správci kmitočtů splnili příslušné výkonnostní cíle celé Evropské unie;

d)

tyto zdokonalené postupy, kritéria a procesy správy kmitočtů nemají negativní vliv na postupy, kritéria a procesy správy kmitočtů používané jinými zeměmi v souvislosti s regionálními postupy ICAO;

e)

požadavky k zajištění toho, aby členské státy na vnitrostátní a evropské úrovni uskutečnily odpovídající konzultace o nových nebo změněných řídících mechanismech se všemi dotčenými zúčastněnými stranami.

4.

Počáteční ujednání pro koordinaci rádiových kmitočtů musí být plně slučitelné s ujednáními stávajícími. Vývoj těchto ujednání se stanoví ve spolupráci s národními správci kmitočtů a v co největší proveditelné míře musí snižovat režijní náklady.

5.

Koordinace strategického a taktického využívání rádiových kmitočtů se sousedními zeměmi, které se nepodílejí na činnosti manažera struktury vzdušného prostoru, se provádí za pomoci regionálních pracovních ujednání ICAO. Cílem toho bude umožnit přístup sousedních zemí ke službám manažera struktury vzdušného prostoru.

6.

Manažer struktury vzdušného prostoru a národní správci kmitočtů se dohodnou na celkových prioritách pro tuto funkci s cílem zlepšit navrhování a provoz evropské letecké sítě. Tyto priority jsou dokumentovány formou té části strategického plánu sítě a operačního plánu sítě jež se týká kmitočtů a k níž se mají uskutečnit konzultace se zúčastněnými stranami. Stanovení priorit může zohlednit zejména specifická pásma, oblasti a služby.

7.

Členské státy zajistí, aby využívání leteckých kmitočtových pásem vojenskými uživateli bylo odpovídajícím způsobem koordinováno s národními správci kmitočtů a s manažerem struktury vzdušného prostoru.


PŘÍLOHA III

FUNKCE KÓDŮ ODPOVÍDAČŮ

ČÁST A

Požadavky na funkci kódů odpovídačů

1.

Cíle této funkce jsou:

a)

zvýšit odolnost postupu přidělování kódů určením jasných úloh a povinností pro všechny zapojené zúčastněné strany s tím, že přidělení kódů je určováno především výkonností sítě;

b)

zajistit vyšší transparentnost přidělování kódů a skutečného využívání kódů, která umožní lepší posouzení celkové efektivnosti sítě;

c)

začleněním do nařízení poskytnout regulační základ, který umožní lepší prosazování a dohled.

2.

Kódy odpovídačů SSR jsou manažerem struktury vzdušného prostoru přidělovány členským státům a poskytovatelům letových navigačních služeb způsobem, který optimalizuje jejich bezpečné a efektivní rozdělení, a to s přihlédnutím k tomuto:

a)

provozním požadavkům všech provozních uživatelů;

b)

skutečným a předpokládaným úrovním letového provozu;

c)

nutnému používání kódů odpovídačů SSR v souladu s příslušnými ustanoveními evropského oblastního navigačního plánu ICAO, prováděcího dokumentu pro zařízení a služby a pokynů ICAO.

3.

Manažer struktury vzdušného prostoru vždy zpřístupňuje členským státům, poskytovatelům letových navigačních služeb a třetím zemím seznam přidělení kódů odpovídačů SSR, který popisuje úplné a aktualizované přidělení kódů ve vzdušném prostoru stanoveném v čl. 1 odst. 3.

4.

Manažer struktury vzdušného prostoru uplatňuje formální postup pro stanovení, posouzení a koordinování požadavků na přidělování kódů odpovídačů SSR s ohledem na všechna požadovaná povinná civilní a vojenská použití kódů odpovídačů SSR.

5.

Formální postup stanovený v bodě 4 zahrnuje přinejmenším příslušné dohodnuté postupy, lhůty a výkonnostní cíle pro vykonávání těchto činností:

a)

předložení žádostí o přidělení kódů odpovídačů SSR;

b)

posouzení žádostí o přidělení kódů odpovídačů SSR;

c)

koordinace navržených změn přidělení kódů odpovídačů SSR s členskými státy a třetími zeměmi v souladu s požadavky stanovenými v části B;

d)

pravidelný audit přidělování a potřeb kódů SSR s cílem optimalizovat situaci, včetně přerozdělení již přidělených kódů;

e)

pravidelná změna, schvalování a rozesílání celkového seznamu přidělení kódů odpovídačů SSR stanoveného v bodě 3;

f)

oznamování, posuzování a řešení neplánovaných rozporů v přidělení kódů odpovídačů SSR;

g)

oznamování, posuzování a řešení nesprávného přidělení kódů odpovídačů SSR zjištěného při kontrolách uchovávání kódů;

h)

oznamování, posuzování a řešení neplánovaných nedostatků v přidělení kódů odpovídačů SSR;

i)

poskytování údajů a informací v souladu s požadavky stanovenými v části C.

6.

U žádostí o přidělení kódů odpovídačů SSR obdržené v rámci postupu stanoveného v bodě 4 manažer struktury vzdušného prostoru prověří, zda jsou v souladu s požadavky na obecné zásady, úplnost, přesnost, včasnost a zdůvodnění formátu a údajů.

7.

Členské státy zajistí, aby kódy odpovídačů SSR byly letadlům přidělovány v souladu se seznamem přidělení kódů odpovídačů SSR obsaženým v bodě 3.

8.

Manažer struktury vzdušného prostoru může jménem členských států a poskytovatelů letových navigačních služeb provozovat centralizovaný systém přidělování a správy kódů odpovídačů SSR pro automatické přidělování kódů odpovídačů SSR všeobecnému letovému provozu.

9.

Manažer struktury vzdušného prostoru použije postupy a nástroje pro pravidelné hodnocení a posuzování skutečného využívání kódů odpovídačů SSR členskými státy a poskytovateli letových navigačních služeb.

10.

Manažer struktury vzdušného prostoru, členské státy a poskytovatelé letových navigačních služeb si mezi sebou dohodnou plány a postupy za účelem podpory pravidelné analýzy a určení budoucích požadavků na kódy odpovídačů SSR. Tato analýza zahrnuje určení možných dopadů na výkonnost způsobených všemi předpokládanými nedostatky v přidělování kódů odpovídačů SSR.

11.

Vypracují se a spravují provozní příručky obsahující potřebné pokyny a informace, které umožní vykonávat funkce sítě v souladu s požadavky tohoto nařízení. Tyto provozní příručky se rozšiřují a spravují v souladu s příslušnými postupy řízení kvality a vedení dokumentace.

ČÁST B

Požadavky na mechanismus zvláštních konzultací

1.

Manažer struktury vzdušného prostoru vytvoří zvláštní mechanismus pro koordinaci podrobných ujednání o přidělování kódů odpovídačů SSR a pro konzultaci o těchto ujednáních, který:

a)

zajistí, aby byl zohledněn vliv používání kódů odpovídačů SSR ve třetích zemích prostřednictvím účasti v pracovních ujednáních o správě kódů odpovídačů SSR uvedených v příslušných ustanoveních evropského oblastního navigačního plánu ICAO, prováděcího dokumentu pro zařízení a služby;

b)

zajistí, aby seznam přidělení kódů odpovídačů SSR stanovený v bodě 3 části A byl slučitelný s plánem správy kódů uvedeném v příslušných ustanoveních evropského oblastního navigačního plánu ICAO, prováděcího dokumentu pro zařízení a služby;

c)

stanoví požadavky k zajištění toho, aby s dotčenými členskými státy byla uskutečněna vhodná konzultace o nových nebo změněných ujednáních o správě kódů odpovídačů SSR;

d)

stanoví požadavky k zajištění toho, aby členské státy na vnitrostátní úrovni uskutečnily se všemi dotčenými zúčastněnými stranami vhodnou konzultaci o nových nebo změněných ujednáních o správě kódů odpovídačů SSR;

e)

zajistí, aby koordinace s třetími zeměmi o strategickém a taktickém používání kódů odpovídačů SSR probíhala prostřednictvím pracovních ujednání o správě kódů odpovídačů SSR uvedených v příslušných ustanoveních evropského oblastního navigačního plánu ICAO, prováděcího dokumentu pro zařízení a služby;

f)

stanoví minimální lhůty pro koordinaci navrženého nového nebo změněného přidělení kódů odpovídačů SSR a pro konzultaci o tomto přidělení;

g)

zajistí, aby změny seznamu přidělení kódů odpovídačů SSR podléhaly schválení členských států dotčených změnou;

h)

stanoví požadavky k zajištění toho, aby změny seznamu přidělení kódů odpovídačů SSR byly neprodleně po svém schválení sděleny všem zúčastněným stranám, aniž jsou dotčeny vnitrostátní postupy pro sdělování informací o používání kódů odpovídačů SSR vojenskými orgány.

2.

Manažer struktury vzdušného prostoru v koordinaci s vnitrostátními vojenskými orgány zajistí, aby byla přijata opatření nezbytná k zajištění toho, že přidělování a používání kódů odpovídačů SSR pro vojenské účely nemají nepříznivý vliv na bezpečnost ani efektivní tok všeobecného letového provozu.

ČÁST C

Požadavky na poskytování údajů

1.

Podané žádosti o nové nebo změněné přidělení kódů odpovídačů SSR musí dodržovat požadavky na všeobecné zásady, úplnost, přesnost, včasnost a zdůvodnění formátu a údajů v rámci postupu stanoveného v bodě 4 části A.

2.

Členské státy v případě potřeby poskytnou manažerovi struktury vzdušného prostoru v dohodnutých lhůtách, které manažer struktury vzdušného prostoru předepsal, tyto údaje a informace na podporu zajišťování funkce sítě pro kódy odpovídačů SSR:

a)

aktualizovaný záznam o přidělení a používání kódů odpovídačů SSR spadajících do jejich oblasti působnosti s výhradou všech bezpečnostních omezení týkajících se úplného zveřejnění přidělení zvláštních vojenských kódů nepoužívaných pro všeobecný letový provoz;

b)

zdůvodnění prokazující, že stávající a požadované přidělení kódů odpovídačů SSR představuje nezbytné minimum pro splnění provozních požadavků;

c)

podrobné údaje o všech přidělených kódech odpovídačů SSR, které již nejsou z provozního hlediska nutné a které lze uvolnit pro přerozdělení v síti;

d)

zprávy o všech skutečných neplánovaných nedostatcích v přidělení kódů odpovídačů SSR;

e)

podrobné údaje o všech změnách v plánování instalace nebo provozním stavu systému či jeho složek, které mohou mít vliv na přidělení kódů odpovídačů SSR letům.

3.

Poskytovatelé letových navigačních služeb v případě potřeby poskytnou manažerovi struktury vzdušného prostoru v dohodnutých lhůtách, které manažer struktury vzdušného prostoru předepsal, tyto údaje a informace na podporu zajišťování funkce sítě pro kódy odpovídačů SSR:

a)

zprávy o korelační poloze v rámci systému zdokonaleného taktického uspořádání toku provozu, které obsahují přidělené kódy odpovídačů SSR všeobecnému letovému provozu k provádění letů podle pravidel pro let podle přístrojů;

b)

zprávy o všech skutečných neplánovaných rozporech nebo nebezpečných situacích způsobených přidělením kódů odpovídačů SSR za skutečného provozu, včetně informací, jak byl rozpor vyřešen.

4.

Reakce členských států a poskytovatelů letových navigačních služeb na koordinaci navržených změn přidělení kódů odpovídačů SSR a aktualizace seznamu přidělení kódů odpovídačů SSR musí přinejmenším:

a)

určit, zda se předpokládá nějaký rozpor nebo nebezpečná situace plynoucí z přidělení kódů odpovídačů SSR;

b)

potvrdit, zda budou nepříznivě ovlivněny provozní požadavky či efektivnost;

c)

potvrdit, že změny přidělení kódů odpovídačů SSR lze provést v souladu s požadovanými lhůtami.


PŘÍLOHA IV

ŠABLONA STRATEGICKÉHO PLÁNU SÍTĚ

Strategický plán sítě je založen na této struktuře:

1.   ÚVOD

1.1

Oblast působnosti strategického plánu sítě (zeměpisná a časová)

1.2

Příprava plánu a postup ověření platnosti

2.   OBECNÉ SOUVISLOSTI A POŽADAVKY

2.1

Popis aktuální a plánované situace sítě, včetně navrhování evropské sítě tratí ATS (ERND), uspořádání toku letového provozu (ATFM), letišť a omezených zdrojů

2.2

Výzvy a příležitosti týkající se časového rámce plánu (včetně prognózy dopravní poptávky a celosvětového vývoje)

2.3

Výkonnostní cíle a obchodní požadavky vyjádřené různými zúčastněnými stranami a výkonnostní cíle celé Evropské unie

3.   STRATEGICKÁ VIZE

3.1

Popis toho, jak se síť bude strategicky rozvíjet a postupovat, aby úspěšně reagovala na výkonnostní cíle a obchodní požadavky

3.2

Soulad se systémem sledování výkonnosti

3.3

Soulad s evropským hlavním plánem ATM

4.   STRATEGICKÉ CÍLE

4.1

Popis strategických cílů sítě:

včetně aspektů spolupráce zúčastněných provozních uživatelů z hlediska úloh a povinností,

s uvedením toho, jak budou strategické cíle reagovat na požadavky,

s popisem toho, jak se bude měřit pokrok při plnění těchto cílů,

s uvedením toho, jak strategické cíle ovlivní odvětví a jiné dotčené oblasti.

5.   PLÁNOVÁNÍ VÝKONNOSTI

Plán výkonnosti je založen na této struktuře:

1.   Úvod

1.1

Popis situace (oblast působnosti plánu, zahrnuté funkce atd.)

1.2

Popis makroekonomického scénáře pro referenční období, včetně celkových předpokladů (prognóza dopravy atd.)

1.3

Popis výsledku konzultace zúčastněných stran za účelem přípravy plánu výkonnosti (hlavní otázky vznesené účastníky a pokud možno dohodnuté kompromisy)

2.   Výkonnostní cíle na úrovni manažera struktury vzdušného prostoru

2.1

Výkonnostní cíle v každé příslušné klíčové oblasti výkonnosti stanovené pro každý klíčový ukazatel výkonnosti na celé referenční období s ročními hodnotami používanými pro účely sledování a pobídek.

2.2

Popis a vysvětlení přínosu výkonnostních cílů manažera struktury vzdušného prostoru pro (a jejich vlivu na) výkonnostní cíle celé Evropské unie.

3.   Přínos každé funkce

3.1

Jednotlivé výkonnostní cíle pro každou funkci (ATFM, ERND, kódy odpovídačů SSR, kmitočty)

4.   Vojenský rozměr

4.1

Popis civilně-vojenského rozměru plánu s popisem výkonnosti v oblasti uplatňování zásady pružného užívání vzdušného prostoru za účelem zvýšení kapacity s náležitým ohledem na efektivnost vojenských operací a případně na odpovídající výkonnostní ukazatele a cíle v souladu s ukazateli a cíli plánu výkonnosti

5.   Analýza citlivosti a srovnání s předcházejícím plánem výkonnosti

5.1

Citlivost na vnější předpoklady

5.2

Srovnání s předcházejícím plánem výkonnosti

6.   Provádění plánu výkonnosti

6.1

Popis opatření zavedených Radou pro uspořádání struktury vzdušného prostoru k dosažení výkonnostních cílů jako:

mechanismy sledování s cílem zajistit provádění činností v oblasti bezpečnosti a obchodních plánů,

opatření ke sledování provádění plánů výkonnosti a podávání zpráv o tomto provádění, včetně způsobu řešení situace, kdy cíle nejsou během referenčního období splněny.

6.   STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ

6.1

Popis krátkodobého/střednědobého plánování:

priority pro každý strategický cíl,

provádění jednotlivých strategických cílů z hlediska potřebného zavádění technologie, vlivu architektury, lidských aspektů, vzniklých nákladů, přínosů, jakož i nezbytného řízení, zdrojů a regulace,

nezbytná účast provozních uživatelů v jednotlivých prvcích plánu, včetně jejich úloh a povinností,

dohodnutá míra zapojení manažera struktury vzdušného prostoru za účelem podpory provádění jednotlivých prvků plánu pro každou jednotlivou funkci.

6.2

Popis dlouhodobého plánování:

záměr dosáhnout jednotlivých strategických cílů z hlediska požadované technologie a odpovídajících aspektů výzkumu a vývoje, vlivu architektury, lidských aspektů, obchodního případu, potřebného řízení a požadované regulace, jakož i související bezpečnostní a ekonomické zdůvodnění těchto investicí,

nezbytná účast provozních uživatelů v jednotlivých prvcích plánu, včetně jejich úloh a povinností.

7.   POSOUZENÍ RIZIK

7.1

Popis rizik spojených s prováděním plánu

7.2

Popis procesu sledování (včetně možných odchylek od původních cílů)

8.   DOPORUČENÍ

8.1

Určení opatření, která má přijmout Unie a členské státy s cílem podpořit provádění plánu


PŘÍLOHA V

ŠABLONA OPERAČNÍHO PLÁNU SÍTĚ

Operační plán sítě je založen na této obecné struktuře (která bude přizpůsobena různým jednotlivým funkcím a časovému horizontu operačního plánu sítě, aby se zohlednila jeho průběžná povaha a tříletá až pětiletá, roční, sezónní, týdenní a denní období):

1.   ÚVOD

1.1

Oblast působnosti operačního plánu sítě (zeměpisná a časová)

1.2

Příprava plánu a postup ověření platnosti

2.   POPIS OPERAČNÍHO PLÁNU SÍTĚ, PROVOZNÍ ZÁMĚRY A CÍLE

včetně aspektů spolupráce zúčastněných provozních uživatelů z hlediska úloh a povinností,

s uvedením toho, jak budou provozní záměry a cíle zahrnuty do taktických, předtaktických, krátkodobých a dlouhodobých fází operačního plánu sítě a jiné výkonnostní cíle stanovené v rámci regulace výkonnosti,

stanovené priority a zdroje potřebné pro plánovací období,

s uvedením vlivu na odvětví ATM a jiné dotčené oblasti.

3.   OBECNÝ PROCES OPERAČNÍHO PLÁNOVÁNÍ SÍTĚ

popis obecného procesu operačního plánování sítě,

popis toho, jak se bude plán strategicky rozvíjet, aby úspěšně reagoval na požadavky operační výkonnosti a jiné výkonnostní cíle stanovené v rámci nařízení o systému sledování výkonnosti,

popis použitých nástrojů a údajů.

4.   OBECNÉ SOUVISLOSTI A PROVOZNÍ POŽADAVKY

4.1

Souhrnný popis předcházející operační výkonnosti sítě

4.2

Výzvy a příležitosti týkající se časového rámce plánu

4.3

Prognóza dopravy v síti v souladu s dodatky 1 a 2, včetně:

prognózy sítě,

prognózy poskytovatele letových navigačních služeb, funkčního bloku vzdušného prostoru a oblastního střediska řízení (ACC),

prognózy hlavních letišť,

analýzy prognózy dopravy, včetně řady scénářů,

analýzy vlivů zvláštních událostí.

4.4

Požadavky na operační výkonnost sítě, včetně:

požadavků na celkovou kapacitu sítě,

požadavků poskytovatele letových navigačních služeb, funkčního bloku vzdušného prostoru a ACC na kapacitu,

kapacity letišť,

analýzy požadavků na kapacitu,

požadavků na celkovou efektivnost síťového prostředí/letů,

požadavků na celkovou bezpečnost sítě,

požadavků týkajících se pohotovostí a plynulosti služeb, které mají vliv na síť.

4.5

Provozní potřeby vyjádřené různými zúčastněnými stranami, včetně vojenského sektoru

5.   PLÁNY ZVÝŠENÍ OPERAČNÍ VÝKONNOSTI SÍTĚ A OPATŘENÍ NA ÚROVNI SÍTĚ

popis plánů a opatření, u nichž se očekává, že budou uskutečněny na úrovni sítě, včetně vzdušného prostoru, omezených zdrojů a ATFM,

popis přínosu jednotlivých plánů a opatření k operační výkonnosti.

6.   PLÁNY ZVÝŠENÍ OPERAČNÍ VÝKONNOSTI A OPATŘENÍ NA MÍSTNÍ ÚROVNI

včetně popisu jednotlivých plánů a opatření, u nichž se očekává provádění na místní úrovni,

popis přínosu jednotlivých plánů a opatření k operační výkonnosti,

popis vztahů s třetími zeměmi a činnost týkající se ICAO.

7.   ZVLÁŠTNÍ UDÁLOSTI

přehled zvláštních událostí s podstatným vlivem na ATM,

jednotlivé zvláštní události a jejich řešení z hlediska sítě,

velká vojenská cvičení.

8.   POŽADAVKY VOJENSKÉHO VZDUŠNÉHO PROSTORU

8.1

Vojenští poskytovatelé služeb ATM odpovědní za oblasti vyhrazeného nebo rozděleného vzdušného prostoru si s manažerem struktury vzdušného prostoru prostřednictvím příslušného stanoviště uspořádání vzdušného prostoru vyměňují tyto informace v souladu s vnitrostátními právními pravidly:

dostupnost vzdušného prostoru: standardní dny/období dostupnosti vzdušného prostoru,

žádosti ad hoc o neplánované využití vyhrazeného vzdušného prostoru,

uvolnění vyhrazeného vzdušného prostoru pro civilní použití v případech, kdy se to nevyžaduje, na základě oznámení podaného s co největším předstihem.

9.   SPOLEČNÁ PROGNÓZA A ANALÝZA OPERAČNÍ VÝKONNOSTI SÍTĚ

cíle a prognóza zpoždění/kapacity ATM z hlediska sítě, poskytovatele letových navigačních služeb, funkčního bloku vzdušného prostoru a ACC,

operační výkonnost letišť,

výkonnostní cíl a prognóza efektivnosti síťového prostředí/letů,

vliv zvláštních událostí,

analýza cílů a prognózy operační výkonnosti.

10.   URČENÍ OPERAČNÍCH ÚZKÝCH MÍST A ŘEŠENÍ PRO JEJICH ZMÍRNĚNÍ NA ÚROVNI SÍTĚ A NA MÍSTNÍ ÚROVNI

určení operačních úzkých míst (v oblasti bezpečnosti, kapacity, efektivnosti letů) a možných úzkých míst, jejich příčin a dohodnutých řešení nebo zmírňujících opatření, včetně možností vyrovnání poptávky a kapacity.

Dodatek 1

Oblastní střediska řízení (ACC)

Operační plán sítě uvádí u jednotlivých oblastních středisek řízení podrobný popis všech oblastí, který charakterizuje jejich plánovaná opatření ke zvýšení operační výkonnosti, výhledy na období, prognózu dopravy, cíle a prognózu zpoždění, důležité události, které mohou mít vliv na dopravu, a operační kontakty.

Manažer struktury vzdušného prostoru do popisu jednotlivých ACC zahrne:

prognózu dopravy,

analýzu aktuální operační výkonnosti,

kvantifikované hodnocení dosažené kapacity (základní úroveň kapacity),

kvantifikované hodnocení potřebné kapacity pro různé scénáře vývoje dopravy (žádoucí profil kapacity),

kvantifikované hodnocení plánovaných opatření ke zvýšení operační výkonnosti na úrovni ACC dohodnutých s poskytovateli letových navigačních služeb,

cíl a prognózu zpoždění,

analýzu očekávané operační výkonnosti (v oblasti bezpečnosti, kapacity, životního prostředí).

Každý poskytovatel letových navigačních služeb předloží manažerovi struktury vzdušného prostoru tyto informace, jež budou zahrnuty do popisu jednotlivých ACC:

cíl místního zpoždění,

posouzení/potvrzení prognózy dopravy s přihlédnutím k místním znalostem,

počet dostupných sektorů: konfigurace sektoru/počáteční plán na sezónu/den v týdnu/denní čas,

kapacity/hodnoty sledování pro každý sektor/objem dopravy na konfiguraci/počáteční plán,

plánované nebo známé zvláštní události, včetně dat/časů a souvisejícího vlivu na operační výkonnost,

podrobné údaje o plánovaných opatřeních ke zvýšení operační výkonnosti, harmonogram jejich provádění a související negativní/pozitivní vliv na kapacitu a/nebo efektivnost,

podrobné údaje o navržených a potvrzených změnách struktury a využívání vzdušného prostoru,

další opatření dohodnutá s manažerem struktury vzdušného prostoru,

operační kontakty ACC.

Dodatek 2

Letiště

Operační plán sítě uvádí u hlavních evropských letišť podrobný popis všech oblastí, který charakterizuje jejich plánovaná opatření ke zvýšení operační výkonnosti, výhledy na období, prognózu dopravy a zpoždění, důležité události, které mohou ovlivnit dopravu, a operační kontakty.

Manažer struktury vzdušného prostoru do popisu jednotlivých hlavních letišť zahrne:

prognózu dopravy,

analýzu očekávané operační výkonnosti (v oblasti bezpečnosti, kapacity, životního prostředí).

Každé letiště zahrnuté do operačního plánu sítě poskytne manažerovi struktury vzdušného prostoru tyto informace, jež budou zahrnuty do popisu jednotlivých letišť:

posouzení/potvrzení prognózy dopravy s přihlédnutím k místním znalostem,

kapacitu dráhy u každé konfigurace dráhy, současné a plánované přílety a odlety,

případně specifikaci kapacit pro noční dobu a její trvání,

podrobné údaje o plánovaných opatřeních ke zvýšení operační výkonnosti, harmonogram jejich provádění a související negativní/pozitivní vliv na kapacitu a/nebo efektivnost,

plánované nebo známé zvláštní události, včetně dat/časů a souvisejícího vlivu na operační výkonnost,

jiné plánované předpoklady kapacity,

další opatření dohodnutá s manažerem struktury vzdušného prostoru.


PŘÍLOHA VI

OBECNÉ POŽADAVKY NA FUNKCE SÍTĚ

1.   ORGANIZAČNÍ STRUKTURA

Manažer struktury vzdušného prostoru zřídí a spravuje svou organizaci podle struktury, která podporuje bezpečnost funkcí sítě.

Organizační struktura vymezí:

a)

pravomoc, povinnosti a odpovědnost jmenovaných představitelů, zejména členů vedení s funkcemi v oblasti bezpečnosti, kvality, ochrany a lidských zdrojů;

b)

vztahy a hierarchická propojení mezi různými částmi a procesy organizace.

2.   BEZPEČNOST

Manažer struktury vzdušného prostoru má systém řízení bezpečnosti vztahující se na všechny funkce sítě, které vykonává v souladu s těmito zásadami. Manažer struktury vzdušného prostoru:

a)

popíše celkovou filosofii a zásady organizace s ohledem na bezpečnost a takovým způsobem, aby co nejlépe plnily potřeby příslušných zúčastněných stran (dále jen „politiku“);

b)

zřídí funkci pro sledování souladu, která zahrnuje postupy určené k ověření toho, že jsou všechny funkce zajišťovány v souladu s platnými požadavky, normami a postupy. Sledování souladu zahrnuje systém zpětné vazby ke zjištěním podávané odpovědným řídícím pracovníkům, aby bylo podle potřeby zajištěno účinné a včasné provedení nápravných opatření;

c)

poskytuje důkazy o fungování systému řízení prostřednictvím příruček a dokladů o sledování;

d)

ustanoví zástupce vedení pro sledování souladu s postupy a přiměřenosti postupů pro zajištění bezpečného a efektivního provozu;

e)

vykonává přezkoumání zavedeného systému řízení a případně přijímá nápravná opatření;

f)

řídí bezpečnost všech funkcí sítě, které jsou mu přiděleny. Přitom vytváří formální rozhraní se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, aby mohl určit rizika pro bezpečnost letectví vyvolaná jeho činnostmi, hodnotit je a případně řídit související rizika;

g)

uplatňuje postupy pro řízení bezpečnosti při zavádění nových funkčních systémů nebo při změně stávajících funkčních systémů.

3.   OCHRANA

Manažer struktury vzdušného prostoru má systém řízení ochrany vztahující se na všechny funkce sítě, které vykonává v souladu s těmito zásadami. Manažer struktury vzdušného prostoru:

a)

zajišťuje ochranu svých zařízení a personálu s cílem zamezit nezákonným zásahům, které mohou ovlivnit bezpečnost jím uspořádávaných funkcí sítě;

b)

zajišťuje ochranu provozních údajů, které přijímá nebo zpracovává či jinak používá, aby k nim měly přístup pouze oprávněné osoby;

c)

stanoví postupy související s posuzováním a zmírňováním rizik v oblasti ochrany, sledováním a zlepšováním ochrany, přezkumy v oblasti ochrany a šířením získaných poznatků;

d)

stanoví prostředky určené ke zjišťování případů narušení ochrany a k upozorňování personálu prostřednictvím vhodných ochranných výstrah;

e)

stanoví prostředky pro zvládání účinků narušení ochrany a pro určení opatření k jejich nápravě a postupů k jejich zmírňování, které mají zabránit jejich opětovnému výskytu.

4.   PROVOZNÍ PŘÍRUČKY

Manažer struktury vzdušného prostoru sestaví a aktualizuje provozní příručky týkající se jeho operací, které používají a kterými se řídí provozní personál. Zajistí, aby:

a)

provozní příručky obsahovaly pokyny a informace požadované provozním personálem k vykonávání svých povinností;

b)

dotyčný personál měl k příslušným částem provozních příruček přístup;

c)

provozní personál byl neprodleně informován o změnách provozních příruček vztahujících se k jejich povinnostem, jakož i o jejich vstupu v platnost.

5.   POŽADAVKY NA PERSONÁL

Manažer struktury vzdušného prostoru zaměstnává náležitě kvalifikovaný personál, aby zajistil, že funkce sítě, které jsou mu přiděleny, se vykonávají bezpečně, účinně, nepřetržitě a udržitelně. V této souvislosti stanoví politiky pro odbornou přípravu personálu.

6.   POHOTOVOSTNÍ PLÁNY

Manažer struktury vzdušného prostoru sestaví pohotovostní plány pro všechny funkce, které zajišťuje, pro případ, že nastanou události, které vedou k podstatnému zhoršení nebo přerušení jeho operací.

7.   POŽADAVKY NA PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Manažer struktury vzdušného prostoru v souladu s článkem 20 předkládá výroční zprávu o svých činnostech. Tato zpráva se vztahuje na jeho operační výkonnost, jakož i na podstatné činnosti a vývoj zejména v oblasti bezpečnosti.

Výroční zpráva obsahuje přinejmenším:

posouzení výkonnosti funkcí sítě, které uspořádává,

výkonnost ve srovnání s výkonnostními cíli uvedenými ve strategickém plánu sítě, uvedení skutečné výkonnosti v soulad s operačním plánem sítě využitím výkonnostních ukazatelů uvedených v operačním plánu sítě,

vysvětlení odchylek od cílů a stanovení opatření k překlenutí rozdílů během referenčního období uvedeného v článku 11 nařízení (ES) č. 549/2004,

vývoj provozu a infrastruktury,

informace o formálním konzultačním procesu s uživateli a zúčastněnými stranami,

informace o politice lidských zdrojů.

8.   PRACOVNÍ METODY A PROVOZNÍ POSTUPY

Manažer struktury vzdušného prostoru musí být schopen prokázat, že jeho pracovní metody a provozní postupy jsou v souladu s ostatními právními předpisy Unie, a zejména s nařízením (EU) č. 255/2010.


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/30


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 678/2011

ze dne 14. července 2011,

kterým se nahrazuje příloha II a mění přílohy IV, IX a XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních součástí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních součástí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcovou směrnici) (1), a zejména čl. 39 odst. 2 a čl. 39 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice 2007/46/ES stanoví harmonizovaný rámec zahrnující správní ustanovení a obecné technické požadavky pro všechna nová vozidla, systémy, konstrukční části a samostatné technické celky. Směrnice obsahuje zejména konkrétní definice týkající se vozidel potřebné k řádnému fungování evropského systému schvalování typu.

(2)

Jedním z cílů směrnice 2007/46/ES je rozšíření evropského systému schvalování typu vozidel na všechny kategorie vozidel. Příloha II směrnice 2007/46/ES, která obsahuje potřebné konkrétní definice, musí být přepracována tak, aby zohledňovala technický pokrok. Proto je nezbytné změnit stávající definice nebo stanovit definice nové.

(3)

Ze zkušeností vyplývá, že současná kritéria pro určení, zda by se nový model vozidla měl považovat za nový typ, jsou příliš nejasná. Tato nejistota může zpozdit zavádění nových požadavků na nové typy vozidel stanovených právními předpisy EU. Ze zkušeností dále vyplývá, že právní předpisy EU týkající se vozidel v malých sériích lze obcházet rozdělením typu vozidla na několik dílčích typů podle různých schválení typu. Počet nových vozidel, která lze v Evropské unii uvést do provozu v režimu malých sérií, tak může překročit přípustné meze. Proto je důležité upřesnit, které technické prvky vozidla budou použity jako kritéria při stanovení toho, co představuje nový typ.

(4)

V souladu se zásadami zakotvenými ve sděleních Komise s názvem Akční plán „Zjednodušení a zlepšení právního prostředí“ (2) a Akční program „Snižování administrativní zátěže v Evropské unii“ (3) je vhodné přehodnotit kritéria definující varianty a verze typů vozidel s ohledem na snížení administrativní zátěže pro výrobce vozidel. To by navíc vedlo ke zvýšení transparentnosti postupu schvalování typu pro příslušné orgány členských států.

(5)

Vzhledem ke globalizačním trendům v automobilovém průmyslu je stále důležitější práce Světového fóra pro sladění předpisů pro motorová vozidla a jeho „pracovní skupiny 29 (WP 29)“. Jelikož je v zájmu splnění doporučení skupiny odborníků na vysoké úrovni CARS 21 nezbytné zahrnout předpisy Evropské hospodářské komise Spojených národů (EHK/OSN) do práva EU nebo přímo nahradit směrnice nebo nařízení EU předpisy EHK/OSN a zahrnout celosvětové technické předpisy do práva EU, je třeba zajistit soulad právních předpisů Evropské unie s předpisy EHK/OSN.

(6)

Vzhledem k probíhající harmonizační činnosti Světového fóra pro sladění předpisů pro motorová vozidla je nezbytné vzít v úvahu nejnovější vývoj stanovený v rezoluci č. R.E. 3 o Klasifikaci a definici motorových vozidel a přípojných vozidel v rámci Dohody EHK/OSN o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (revidovaná dohoda z roku 1958), a zvláštní rezoluci S.R. 1 o společných definicích kategorií vozidel, hmotností a rozměrů v rámci dohody s EHK/OSN o stanovení technických předpisů pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech („paralelní dohoda nebo dohoda z roku 1998“). Řádné fungování evropského systému schvalování typu lze zajistit pouze zahrnutím těchto součástí do rámcové směrnice. Je proto potřebné zavést nová kritéria pro stanovení příslušnosti typu vozidla do kategorie „M“ nebo „N“.

(7)

V souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (4), jsou členské státy povinny vést registr údajů mj. o typu, variantě a verzi jednotlivých vozidel s ohledem na emise CO2 každého nového vozidla registrovaného na jejich území. Je důležité upřesnit kritéria, podle nichž může lehké užitkové vozidlo získat schválení typu jako vozidlo kategorie M1 nebo N1. Tato kritéria musí být objektivní a představovat pravidla pro výrobce automobilů i schvalovací orgány a registrační orgány. V souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 443/2009 musí být určeny inovativní technologie, podílející se na dalším snižování emisí CO2. Toho by mělo být dosaženo prostřednictvím „kódu“ přiřazovaného vozidlu výrobcem tak, aby každý typ, každá varianta či verze odpovídaly jedinečnému souboru inovativních technologií. Tyto inovativní technologie by pak mělo být možné určit z definice typu, varianty nebo verze. Proto je na místě doplnit odpovídající položku do přílohy II směrnice 2007/46/ES.

(8)

Jelikož druh karoserie musí být vyznačen v prohlášení o shodě, jehož účelem je zjednodušení registrace nových vozidel v členských státech, lze používáním harmonizovaných kódů každého druhu karoserie zjednodušit postup registrace. Jednotlivým druhům karoserie by měly být přiřazeny vhodné kódy, aby bylo možno zpracování dat automatizovat.

(9)

Jelikož přípojná vozidla konstruovaná pro přepravu zvláštních nákladů, nemohou splňovat všechna ustanovení právních předpisů uvedených v příloze IV směrnice 2007/46/ES, jejichž splnění je vyžadováno pro účely evropského systému schvalování typu, je třeba tato přípojná vozidla vzhledem k jejich technickým vlastnostem začlenit do kategorie vozidel zvláštního určení. Pro účely schvalování typu je nezbytné vytvořit zjednodušená pravidla, aby bylo možné schvalování typu na evropské úrovni. Proto je třeba k příloze XI směrnice 2007/46/ES připojit nový dodatek.

(10)

V současnosti probíhá nový technologický vývoj, který umožní vyhovět potřebě nových řešení v oblasti přepravy zboží. Proto je nezbytné do rámcových právních předpisů začlenit nové definice, které umožní dodatečné stanovení technických pravidel v příslušných právních předpisech, uvedených v příloze IV nebo XI směrnice 2007/46/ES. Je tedy důležité jasně stanovit, že by ES schválení typu nemělo být těmto vozidlům udělováno, dokud nebudou předpisy pro schválení typu pro tyto účely změněny.

(11)

Při přijímání směrnice Komise 2010/19/EU ze dne 9. března 2010, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady (5) 2007/46/ES došlo k chybě, a uvedenou směrnicí byly změněny také přílohy IV a XI směrnice 2007/46/ES. Uvedené přílohy byly předtím nahrazeny nařízením Komise (ES) č. 1060/2008 ze dne 7. října 2008, které nahradilo přílohy I, III, IV, VI, VII, XI a XV směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropského parlamentu 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních součástí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (6). V zájmu právní jistoty musí být jakákoli dílčí změna příloh nadále prováděna výhradně nařízením. Jelikož článek 2 směrnice 2010/19/EU byl zrušen rozhodnutím Komise 2011/415/EU ze dne 14. července 2011, kterým se opravuje směrnice 2010/19/EU, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, pokud jde o změny příloh směrnice 2007/46/ES (7), aby byla tato chyba opravena, je vhodné provést změny obsažené v uvedeném článku prostřednictvím tohoto nařízení.

(12)

V zájmu zajištění řádného fungování systému schvalování typu je třeba aktualizovat přílohy směrnice 2007/46/ES, aby odpovídaly rozvoji vědeckých a technických poznatků.

(13)

S cílem stanovit technické požadavky pro schvalování typu vozidel zvláštního určení je také třeba aktualizovat přílohy směrnice 2007/46/ES.

(14)

Jelikož ustanovení těchto příloh jsou dostatečně podrobná a nevyžadují další prováděcí opatření ze strany členských států, je vhodné nahradit přílohu II a změnit přílohy IV, IX a XI nařízením v souladu s čl. 39 odst. 8 směrnice 2007/46/ES.

(15)

Příloha II by měla být nahrazena a přílohy IV, IX a XI by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(16)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1)

Příloha II se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I tohoto nařízení.

2)

Příloha IV se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

3)

Příloha IX se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení.

4)

Příloha XI se mění v souladu s přílohou IV tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení neruší platnost žádného schválení typu uděleného před 29. říjnem 2012 ani nebrání prodloužení těchto schválení.

Článek 3

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se na nové typy vozidel, kterým bude schválení uděleno ke dni 29. října 2012 nebo po tomto datu.

Požadavky uvedené v příloze II a v bodech 1 a 2 přílohy IV se však použijí ode dne 9. dubna 2011.

2.   Odchylně od druhého pododstavce odstavce 1 mohou výrobci od 4. srpna 2011 použít jakékoli ustanovení tohoto nařízení.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(2)  KOM (2002) 278 v konečném znění.

(3)  KOM (2007) 23 v konečném znění.

(4)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009 s. 1.

(5)  Úř. věst. L 72, 20.3.2010, s.17.

(6)  Úř. věst. L 292, 31.10.2008, s.1.

(7)  Viz strana 76 v tomto čísle Úředního věstníku.


PŘÍLOHA I

PŘÍLOHA II

OBECNÉ DEFINICE, KRITÉRIA PRO KATEGORIZACI VOZIDEL, TYPŮ VOZIDEL A DRUHŮ KAROSERIÍ

ÚVODNÍ ČÁST

Obecné definice a obecná ustanovení

1.   Definice

1.1   „Místem k sezení“ se rozumí místo, které pojme jednu sedící osobu, jež je nejméně stejně velká jako:

a)

figurína odpovídající 50. percentilu mužské populace v případě řidiče;

b)

figurína odpovídající 5. percentilu dospělé ženské populace v ostatních případech.

1.2   „Sedadlem“ se rozumí kompletní konstrukce s povrchovou úpravou, která může být pevnou součástí konstrukce vozidla a která je určena k sezení jedné osoby.

1.2.1   Pojem „sedadlo“ zahrnuje jak jednotlivé sedadlo, tak i lavicové sedadlo.

1.2.2   Tato definice zahrnuje i sklápěcí a vyjímatelná sedadla.

1.3   „Nákladem“ se rozumí především jakékoli přenosné předměty.

Pojem „náklad“ zahrnuje výrobky volně ložené, zpracované výrobky, kapaliny, zvířata, plodiny, nedělitelné náklady.

1.4.   „Maximální hmotností“ se rozumí „maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla“ podle definice v bodě 2.8 přílohy I.

2.   Obecná ustanovení

2.1   Počet míst k sezení

2.1.1   Požadavky na počet míst k sezení platí pro sedadla konstruovaná k použití při jízdě vozidla po pozemních komunikacích.

2.1.2   Nevztahují se na sedadla, která jsou konstruovaná k použití pro užívání ve vozidle, které není v pohybu, a která jsou jasně pro uživatele označena piktogramem nebo značkou s příslušným textem.

2.1.3   Ke stanovení počtu míst k sezení platí tyto požadavky:

a)

každé jednotlivé sedadlo se počítá jako jedno místo k sezení;

b)

v případě lavicového sedadla za jedno místo k sezení počítá prostor, který je široký nejméně 400 mm, měřeno v úrovni sedáku.

Tato podmínka nebrání výrobci použít obecná ustanovení uvedená v bodě 1.1;

c)

prostor uvedený v bodě b) však nelze počítat za jedno místo k sezení, pokud:

i)

má lavicové sedadlo vlastnosti, které spodní části figuríny brání sedět v přirozené poloze – například: přítomnost pevně zabudované konzoly, nečalouněné části nebo vnitřního obložení, které tvoří překážku na vnitřní sedací ploše;

ii)

konstrukce podlahové části před předpokládaným místem k sezení (například přítomnost tunelu) brání umístit nohy figuríny do přirozené polohy.

2.1.4   S ohledem na vozidla, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001, o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče, a o změně směrnic 70/156/EHS a 97/27/ES (1), musí být rozměr uvedený v bodě 2.1.3 b) přizpůsoben požadavkům na minimální prostor pro jednu osobu v souvislosti s různými třídami vozidel.

2.1.5   Pokud je vozidlo vybaveno kotevními úchyty pro vyjímatelné sedadlo, zahrne se vyjímatelné sedadlo do počtu míst k sezení.

2.1.6   Místo určené pro obsazený invalidní vozík se považuje za jedno místo k sezení.

2.1.6.1   Tímto ustanovením nejsou dotčeny požadavky uvedené v bodech 3.6.1 a 3.7 přílohy VII směrnice 2001/85/ES.

2.2   Maximální hmotnost

2.2.1   V případě tahače návěsu zahrnuje maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, i maximální hmotnost návěsu na návěsovém čepu točnice.

2.2.2   V případě motorového vozidla, které může táhnout přívěs s nápravami uprostřed nebo tuhý přívěs, musí maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci motorového vozidla, zahrnovat maximální hmotnost přenášenou na tažné vozidlo spojovacím zařízením.

2.2.3   V případě návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed a tuhého přívěsu musí maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, odpovídat maximální hmotnosti přenášené na zem koly nápravy nebo skupiny náprav, pokud je připojen k tažnému vozidlu.

2.2.4   V případě ojnicového přívěsu zahrnuje maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, maximální hmotnost návěsu na návěsovém čepu točnice.

2.3   Zvláštní vybavení

2.3.1   Vozidla vybavená především pevným zařízením, jako jsou stroje nebo přístrojové vybavení, se považují za vozidla kategorie N nebo O.

2.4   Jednotky

2.4.1   Není-li uvedeno jinak, musí veškeré jednotky měření a příslušné symboly splňovat ustanovení směrnice Rady 80/181/EHS (2).

3.   Kategorizace vozidel

3.1   Výrobce odpovídá za zařazení typu vozidla do konkrétní kategorie.

Pro tyto účely musejí být splněna všechna příslušná kritéria popsaná v této příloze.

3.2   Schvalovací orgán je oprávněn požadovat od výrobce další příslušné informace, aby prokázal, že určitý typ vozidla musí být zařazen do kategorie vozidel zvláštního určení ve zvláštní skupině („kód SG“).

ČÁST A

Kritéria pro kategorizaci vozidel

1.   Kategorie vozidel

Pro účely evropského a vnitrostátního schvalování typu i pro jednotlivá schválení se vozidla zařazují do kategorií na základě této klasifikace:

(Má se za to, že schválení lze udělit pouze pro kategorie uvedené v bodech 1.1.1 až 1.1.3, 1.2.1 až 1.2.3 a 1.3.1 až 1.3.4.)

1.1

Kategorie M

Motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu osob a jejich zavazadel.

1.1.1

Kategorie M1

Vozidla kategorie M, s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče.

Vozidla náležející do kategorie M1 nesmí mít prostor pro stojící cestující.

Počet míst k sezení může být omezen na jedno (tj. místo k sezení řidiče).

1.1.2

Kategorie M2

Vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotnosti nepřevyšující 5 tun.

Vozidla náležející do kategorie M2 mohou mít kromě míst k sezení i prostor pro stojící cestující.

1.1.3

Kategorie M3

Vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotností převyšující 5 tun.

Vozidla náležející do kategorie M3 mohou mít prostor pro stojící cestující.

1.2

Kategorie N

Motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu nákladů.

1.2.1

Kategorie N1

Vozidla kategorie N s maximální hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.

1.2.2

Kategorie N2

Vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 12 tun.

1.2.3

Kategorie N3

Vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 12 tun.

1.3

Kategorie O

Přípojná vozidla konstruovaná a vyrobená pro dopravu nákladů nebo osob i pro ubytování osob.

1.3.1

Kategorie O1

Vozidla kategorie O s maximální hmotností nepřevyšující 0,75 tuny.

1.3.2

Kategorie O2

Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 0,75 tuny, ale nepřevyšující 3,5 tuny.

1.3.3

Kategorie O3

Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 10 tun.

1.3.4

Kategorie O4

Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 10 tun.

2.   Podkategorie vozidel

2.1   Terénní vozidla

Terénním vozidlem“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti umožňující jeho použití mimo běžné vozovky.

V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“.

Kritéria pro zařazení vozidla do podkategorie „terénních vozidel“ jsou uvedena v oddílu 4 části A této přílohy.

2.2   Vozidla zvláštního určení

2.2.1   „Vozidlem zvláštního určení“ se rozumí vozidlo kategorie M, N nebo O, které má zvláštní technické vlastnosti k výkonu funkce, jež vyžaduje zvláštní uspořádání a/nebo výstroj.

V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „S“.

Různé typy vozidel zvláštního určení jsou vymezeny a uvedeny v oddílu 5.

2.3   Terénní vozidlo zvláštního určení

2.3.1   „Terénním vozidlem zvláštního určení“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti uvedené v bodech 2.1 a 2.2.

V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“.

V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se navíc k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí jako druhá přípona písmeno „S“.

3.   Kritéria pro zařazení vozidel do kategorie N

3.1   Zařazení typu vozidla do kategorie N je určeno technickými vlastnostmi vozidla uvedenými v bodech 3.2 až 3.6.

3.2   Prostor s místy k sezení je v zásadě zcela oddělen od ložného prostoru.

3.3   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 3.2 mohou být osoby přepravovány ve stejném prostoru jako náklad pod podmínkou, že je ložný prostor vybaven upevňovacím zařízením na ochranu přepravovaných osob před pohybem nákladu za jízdy, při prudkém brzdění a zatáčení.

3.4   Upevňovací zařízení – uvazovací zařízení – určené k zajištění nákladu v souladu s požadavky uvedenými v bodě 3.3 a oddělovací systémy určené pro vozidla do 7,5 tun musí být konstruovány v souladu s ustanoveními oddílů 3 a 4 normy ISO 27956: 2009 „Road vehicles – Securing of cargo in delivery vans – Requirements and Test methods“.

3.4.1   Požadavky uvedené v bodě 3.4 mohou být ověřeny v prohlášení o shodě poskytnutém výrobcem.

3.4.2   Alternativně k požadavkům uvedeným v bodě 3.4 může výrobce ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že nainstalovaná upevňovací zařízení poskytují srovnatelnou úroveň ochrany, jaká je stanovena v uvedené normě.

3.5   Počet míst k sezení kromě místa k sezení řidiče nesmí být vyšší než:

a)

6 v případě vozidel kategorie N1;

b)

8 v případě vozidel kategorie N2 nebo N3.

3.6   Kapacita vozidel pro přepravu nákladu musí být stejná nebo vyšší než kapacita pro dopravu osob vyjádřená v kilogramech.

3.6.1   Pro tyto účely musí být v jakémkoli uspořádání, zejména v případě obsazení všech míst k sezení, splněny tyto podmínky:

a)

když N = 0:

P – M ≥ 100 kg

b)

když 0 < N ≤ 2:

P – (M + N × 68) ≥ 150 kg;

c)

když N > 2:

P – (M + N × 68) ≥ N × 68;

kde písmena mají tento význam:

„P“

je maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;

„M“

je provozní hmotnost;

„N“

je počet míst k sezení kromě místa k sezení řidiče.

3.6.2   V hodnotě M musí být započtena hmotnost zařízení namontovaného ve vozidle k uložení nákladu (např. nádrž, karoserie apod.), k manipulaci s nákladem (např. jeřáb, zdviž apod.) a k zajištění nákladu (např. zařízení k upevnění nákladu).

Hmotnost zařízení, které není použito pro výše uvedené účely (např. kompresoru, navijáku, generátoru elektrického proudu, vysílacího zařízení apod.), se pro výpočet podle uvedeného vzorce do hodnoty M nezahrnuje.

3.7   Požadavky uvedené v bodech 3.2 až 3.6 musí být splněny pro všechny varianty a verze typu vozidla.

3.8   Kritéria pro zařazení vozidel do kategorie N1.

3.8.1   Vozidlo se zařadí do kategorie N1, pokud splní všechna příslušná kritéria.

Pokud nesplní jedno kritérium nebo více kritérií, bude zařazeno do kategorie M1.

3.8.2   Kromě obecných kritérií uvedených v bodech 3.2 až 3.6 musí vozidlo pro zařazení do kategorie vozidel, v níž je prostor pro řidiče a náklad v jednom celku (tj. karoserie typu „BB“), splňovat také kritéria stanovená v bodech 3.8.2.1 až 3.8.2.3.5.

3.8.2.1   Skutečnost, že mezi řadu sedadel a nákladní prostor je namontována úplná nebo částečná stěna nebo přepážka, nevylučuje povinnost splnit požadovaná kritéria.

3.8.2.2   Jedná se o tato kritéria:

a)

náklad musí být možné nakládat zadními dveřmi, zadními výklopnými dveřmi nebo bočními dveřmi, které jsou konstruované a vyrobené pro tyto účely;

b)

v případě zadních dveří nebo zadních výklopných dveří musí otvor pro nakládání splňovat tyto požadavky:

i)

pokud je vozidlo vybaveno pouze jednou řadou sedadel nebo pouze sedadlem řidiče, musí být minimální výška otvoru pro nakládání nejméně 600 mm;

ii)

pokud je vozidlo vybaveno dvěma nebo více řadami sedadel, musí být minimální výška otvoru pro nakládání nejméně 800 mm a plocha otvoru nejméně 12 800 cm2;

c)

Nákladní prostor musí splňovat tyto požadavky:

nákladním prostorem“ se rozumí část vozidla za řadou (řadami) sedadel nebo za sedadlem řidiče, pokud je vozidlo vybaveno pouze jedním sedadlem řidiče;

i)

ložná plocha nákladního prostoru musí být obecně rovná

ii)

pokud je vozidlo vybaveno pouze jednou řadou sedadel nebo jedním sedadlem, musí minimální délka nákladního prostoru představovat nejméně 40 % rozvoru vozidla

iii)

pokud je vozidlo vybaveno dvěma nebo více řadami sedadel, musí minimální délka nákladního prostoru představovat nejméně 30 % rozvoru vozidla.

Pokud je možné z vozidla snadno vyjmout poslední řadu sedadel bez použití speciálních nástrojů, musí být požadavky na délku nákladního prostoru splněny u všech sedadel upevněných ve vozidle

iv)

požadavky na délku nákladního prostoru musí být splněny, pokud jsou sedadla první řady nebo případně poslední řady vzpřímena v obvyklé poloze pro sezení cestujících ve vozidle.

3.8.2.3   Zvláštní podmínky měření

3.8.2.3.1   Definice

a)

Výškou otvoru pro nakládání“ se rozumí svislá vzdálenost dvou vodorovných rovin dotýkajících se nejvyššího bodu spodní části dveří a nejnižšího bodu horní části dveří;

b)

plochou otvoru pro nakládání“ se rozumí největší plocha kolmého průmětu do vertikální roviny kolmá ke střednici vozidla při maximálním otvoru možném v případě úplného otevření zadních dveří nebo zadních výklopných dveří;

c)

rozvorem náprav“ se pro účely použití výpočtových vzorců uvedených v bodech 3.8.2.2 a 3.8.3.1 rozumí vzdálenost mezi:

i)

střednicí přední nápravy a střednicí druhé nápravy v případě vozidla se dvěma nápravami, nebo

ii)

střednicí přední nápravy a střednicí simulované nápravy stejně vzdálené od druhé a třetí nápravy v případě vozidla se třemi nápravami.

3.8.2.3.2   Nastavení sedadel

a)

sedadla musí být nastavená do nejvzdálenější polohy vzadu;

b)

pokud jsou opěradla sedadla nastavitelná, musí být nastavena tak, aby umožnila usazení trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu H při úhlu trupu 25 stupňů;

c)

pokud nejsou opěradla nastavitelná, musí být v poloze konstrukčně dané výrobcem vozidla;

d)

Výškově nastavitelné sedadlo musí být nastaveno v nejnižší poloze.

3.8.2.3.3   Stav vozidla

a)

vozidlo musí být v zatíženém stavu odpovídajícím jeho maximální hmotnosti;

b)

kola vozidla musí nastavena do přímého směru.

3.8.2.3.4   Požadavky uvedené v bodě 3.8.2.3.2 neplatí pro vozidla vybavená stěnou nebo přepážkou.

3.8.2.3.5   Měření délky nákladního prostoru

a)

Pokud vozidlo není vybaveno přepážkou nebo stěnou, měří se délka od vertikální roviny kolmé k nejvzdálenějšímu zadnímu bodu horní části opěradla k zadní vnitřní ploše nebo k zadním dveřím nebo zadním výklopným dveřím v uzavřené poloze;

b)

pokud je vozidlo vybaveno přepážkou nebo stěnou, měří se délka od vertikální roviny kolmé k nejvzdálenějšímu zadnímu bodu přepážky nebo stěny k zadní vnitřní ploše nebo k zadním dveřím nebo případně zadním výklopným dveřím v uzavřené poloze;

c)

požadavky na délku musí být splněny alespoň podél vodorovné přímky umístěné v podélné svislé rovině procházející střednicí vozidla, na úrovni podlahy ložného prostoru.

3.8.3   Kromě obecných kritérií uvedených v bodech 3.2 až 3.6 musí vozidlo pro zařazení do kategorie vozidel, v níž prostor pro řidiče a náklad není v jednom celku (tj. karoserie typu „BE“), splňovat také kritéria stanovená v bodech 3.8.3.1 až 3.8.3.4.

3.8.3.1   Pokud je vozidlo vybaveno uzavřeným typem karoserie, platí tyto podmínky:

a)

náklad je možné nakládat zadními dveřmi, zadními výklopnými dveřmi nebo výplní dveří nebo jinak;

b)

minimální výška otvoru pro nakládání musí být nejméně 800 mm a plocha otvoru musí být nejméně 12 800 cm2;

c)

Minimální délka nákladního prostoru musí představovat nejméně 40 % rozvoru vozidla.

3.8.3.2   U vozidel s otevřeným nákladním prostorem se použijí pouze ustanovení uvedená v bodě 3.8.3.1 a) a c).

3.8.3.3   Definice v bodě 3.8.2 se obdobně vztahují na použití ustanovení uvedených v bodě 3.8.3.

3.8.3.4   Požadavky na délku nákladního prostoru musí být však splněny podél vodorovné přímky umístěné v podélné rovině procházející střednicí vozidla na úrovni podlahy ložného prostoru.

4.   Kritéria pro zařazení vozidel do podkategorie terénních vozidel

4.1   Vozidla kategorie M1 nebo N1 se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud zároveň splňují tyto podmínky:

a)

nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena;

b)

vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne podobného účinku;

c)

stoupavost samotného vozidla činí nejméně 25 %;

d)

vozidla splňují pět z následujících šesti požadavků:

i)

přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

ii)

zadní nájezdový úhel musí být nejméně 20 stupňů,

iii)

přechodový úhel musí být nejméně 20 stupňů,

iv)

světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 180 mm,

v)

světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 180 mm,

vi)

světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 200 mm.

4.2   Vozidla kategorie M2, N2 nebo M3 s maximální hmotností nepřevyšující 12 tun se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud splňují podmínku uvedenou v bodě a) nebo obě podmínky uvedené v bodech b) a c):

a)

všechny nápravy jsou poháněny současně, bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava nebo více hnacích náprav odpojeno;

b)

i)

nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena,

ii)

vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne stejného účinku,

iii)

stoupavost samotného vozidla činí 25 %;

c)

vozidla s maximální hmotností nepřevyšující 7,5 tun splňují nejméně pět z následujících šesti požadavků a vozidla s maximální hmotností převyšující 7,5 tun splňují alespoň čtyři z nich:

i)

přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

ii)

zadní nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

iii)

přechodový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

iv)

světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 250 mm,

v)

světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 300 mm,

vi)

světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 250 mm.

4.3   Vozidla kategorie M3, nebo N3 s maximální hmotností převyšující 12 tun se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud splňují podmínku uvedenou v bodě a) nebo obě podmínky uvedené v bodech b) a c):

a)

všechny nápravy jsou poháněny současně, bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava nebo více hnacích náprav odpojeno;

b)

i)

nejméně polovina náprav (nebo dvě ze tří náprav v případě vozidla se třemi nápravami a obdobně u vozidla s pěti nápravami) je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena,

ii)

vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne podobného účinku,

iii)

stoupavost samotného vozidla činí 25 %;

c)

vozidla splňují nejméně čtyři z následujících šesti požadavků:

i)

přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

ii)

zadní nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

iii)

přechodový úhel musí být nejméně 25 stupňů,

iv)

světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 250 mm,

v)

světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 300 mm,

vi)

světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 250 mm.

4.4   Postup pro kontrolu splnění geometrických požadavků uvedených v tomto oddíle je stanoven v dodatku 1.

5.   Vozidla zvláštního určení

 

Název

Kód

Definice

5.1

Obytný automobil

SA

Vozidlo kategorie M s obytným prostorem, které má alespoň toto zařízení:

a)

sedadla a stůl;

b)

uspořádání pro spaní, které může být vytvořeno ze sedadel;

c)

zařízení pro vaření;

d)

skladové prostory.

Toto zařízení musí být trvale upevněno v obytném prostoru.

Stůl však může být snadno odstranitelný.

5.2

Pancéřované vozidlo

SB

vozidlo určené k ochraně přepravovaných osob nebo nákladu s ochranným pancéřováním proti střelám.

5.3

Sanitní automobil

SC

vozidlo kategorie M určené k přepravě nemocných nebo raněných osob, které má pro tento účel zvláštní výstroj.

Prostor pro pacienta musí splňovat technické požadavky normy EN 1789: 2007 „Zdravotnické dopravní prostředky a jejich vybavení – Silniční ambulance“, s výjimkou oddílu 6.5 „Soupis výstroje“.

5.4

Pohřební automobil

SD

vozidlo kategorie M určené k dopravě zemřelých osob, které má pro tento účel zvláštní výstroj.

5.5

Vozidlo přístupné pro invalidní vozík

SH

vozidlo kategorie M1 vyrobené nebo přestavěné tak, aby vyhovovalo jedné nebo více osobám na invalidním vozíku při cestování po pozemních komunikacích.

5.6

Obytný přívěs

SE

vozidlo kategorie O definované v bodě 3.2.1.3. normy ISO 3833: 1977.

5.7

Autojeřáb

SF

vozidlo kategorie N3, které není určeno pro převoz nákladů a které je vybaveno jeřábem s klopným momentem rovným 400 kNm nebo vyšším.

5.8

Zvláštní skupina

SG

vozidlo zvláštního určení, které nespadá pod žádnou definici uvedenou v tomto oddíle.

5.9

Ojnicový přívěs

SJ

vozidlo kategorie O vybavené točnicí k podepření návěsu, který má být přestaven na přípojné vozidlo.

5.10

Přípojné vozidlo pro přepravu nadměrného nákladu

SK

vozidlo kategorie O4 určené pro přepravu nedělitelných nákladů, pro které kvůli rozměrům platí rychlostní a dopravní omezení.

Pod tento pojem spadají i přípojná vozidla s hydraulickými moduly bez ohledu na počet modulů.

6.   Poznámky

6.1   Schválení typu se neudělí v případě:

a)

ojnicového přívěsu podle definice uvedené v oddílu 5 části A této přílohy;

b)

tuhých přívěsů podle definice v oddílu 4 části C této přílohy;

c)

přípojných vozidel, v nichž lze při jízdě na vozovce převážet osoby.

6.2   Odstavec 6.1 není dotčen ustanoveními článku 23 o vnitrostátních schváleních typu malých sérií.

ČÁST B

Kritéria pro typy, varianty a verze vozidel

1.   Kategorie M1

1.1   Typ vozidla

1.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

konstrukci a montáž hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

Totéž obdobně platí pro vozidla s karoserií přišroubovanou nebo přivařenou na samostatný rám;

c)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

1.1.2   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 1.1.1 b), pokud výrobce využije podlahové části karoserie a hlavních stavebních prvků tvořících přední část karoserie přímo před výklenkem čelního skla při výrobě různých druhů karoserie (např. sedanu a kupé), je možné tato vozidla považovat za vozidla stejného typu. Výrobce je povinen tuto skutečnost doložit.

1.1.3   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

1.2   Varianta

1.2.1.   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)

počet bočních dveří nebo druh karoserie podle definice v oddílu 1 části C, pokud výrobce použije kritérium uvedené v bodě 1.1.2;

b)

hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska:

i)

typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný),

ii)

pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný),

iii)

počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L4, V6 nebo jiný);

c)

počet náprav;

d)

počet a propojení hnacích náprav;

e)

počet řízených náprav;

f)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné).

1.3   Verze

1.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

c)

maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

d)

druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

e)

maximální počet míst k sezení;

f)

hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)

hladinu výfukových emisí (např. Euro V, Euro VI nebo jinou);

h)

úhrnné nebo vážené, úhrnné emise CO2;

i)

spotřebu elektrické energie (váženou, úhrnnou);

j)

kombinovanou nebo váženou, kombinovanou spotřeba paliva;

k)

existenci jedinečného souboru inovativních technologií podle článku 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (3).

2.   Kategorie M2 a M3

2.1   Typ vozidla

2.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

kategorii;

c)

tyto výrobní a konstrukční znaky:

i)

konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku,

ii)

konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

d)

počet podlaží (jedno nebo dvě);

e)

počet částí (pevných/kloubových);

f)

počet náprav;

g)

režim zásobování energií (interní nebo externí);

h)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

2.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

2.2   Varianta

2.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)

druh karoserie podle definice v oddílu 2 části C;

b)

třídu nebo kombinaci tříd vozidel podle definice v bodě 2.1.1 přílohy I směrnice 2001/85/ES (pouze v případě úplných a dokončených vozidel);

c)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

d)

hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska:

i)

typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný),

ii)

pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný),

iii)

počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný).

2.3   Verze

2.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

způsobilost vozidla k tažení přípojného vozidla;

c)

zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

d)

maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

e)

druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

f)

hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)

hladinu výfukových emisí (např. Euro IV, Euro V nebo jinou).

3.   Kategorie N1

3.1   Typ vozidla

3.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

konstrukci a montáž hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

c)

konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku v případě vozidla bez samonosné karoserie;

d)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

3.1.2   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 3.1.1 b), pokud výrobce využije podlahové části karoserie a hlavních stavebních prvků tvořících přední část karoserie přímo před výklenkem čelního skla v konstrukci různých druhů karoserie (například skříňového automobilu nebo podvozku s kabinou, různých rozvorů a různých výšek střechy), lze taková vozidla považovat za vozidla stejného typu. Výrobce je povinen tuto skutečnost doložit.

3.1.3   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

3.2   Varianta

3.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)

počet bočních dveří nebo druh karoserie podle definice v oddílu 3 části C (v případě úplných a dokončených vozidel), pokud výrobce použije kritérium uvedené v bodě 3.1.2;

b)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)

hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska:

i)

typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný),

ii)

pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný),

iii)

počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný);

d)

počet náprav;

e)

počet a propojení hnacích náprav;

f)

počet řízených náprav.

3.3   Verze

3.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

c)

maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

d)

druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

e)

maximální počet míst k sezení;

f)

hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)

hladinu výfukových emisí (např. Euro V, Euro VI nebo jinou);

h)

úhrnné nebo vážené, úhrnné emise CO2;

i)

spotřebu elektrické energie (váženou, úhrnnou);

j)

kombinovanou nebo váženou, kombinovanou spotřeba paliva.

4.   Kategorie N2 a N3

4.1   Typ vozidla

4.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto základní vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

kategorii;

c)

konstrukci a výrobu podvozku společné pro jednu řadu výrobku;

d)

počet náprav;

e)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

4.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

4.2   Varianta

4.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)

koncepci konstrukce nebo druh karoserie podle oddílu 3 části C a dodatku 2 (pouze v případě úplných a dokončených vozidel);

b)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)

hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska:

i)

typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný),

ii)

pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný),

iii)

počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný);

d)

počet a propojení hnacích náprav;

e)

počet řízených náprav.

4.3   Verze

4.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

způsobilost vozidla k tažení přípojného vozidla:

i)

nebrzděného přípojného vozidla,

ii)

přípojného vozidla se setrvačníkovým (nebo nájezdovým) brzdovým systémem podle definice v bodě 2.12 předpisu EHK/OSN č. 13,

iii)

přípojného vozidla s průběžným nebo poloprůběžným brzdovým systémem podle definice uvedené v bodech 2.9 a 2.10 předpisu EHK/OSN č. 13,

iv)

přípojného vozidla kategorie O4, kdy maximální hmotnost jízdní soupravy nepřevýší 44 tun,

v)

přípojného vozidla kategorie O4, kdy maximální hmotnost jízdní soupravy převýší 44 tun;

c)

zdvihový objem motoru;

d)

maximální výkon motoru;

e)

druh paliva (benzin, nafta, dvojpalivový provoz LPG nebo jiný);

f)

hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)

hladinu výfukových emisí (např. Euro IV, Euro V nebo jinou).

5.   Kategorie O1 a O2

5.1   Typ vozidla

5.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

kategorii;

c)

koncepci podle definice v oddílu 4 části C;

d)

tyto výrobní a konstrukční znaky:

i)

konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku,

ii)

konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

e)

počet náprav;

f)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

5.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

5.2   Varianta

5.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)

druh karoserie uvedený v dodatku 2 (v případě úplných a dokončených vozidel);

b)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)

druh brzdového systému (např. nebrzděný/setrvačníkový/s posilovačem).

5.3   Verze

5.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

princip zavěšení (vzduchové, ocelové nebo gumové zavěšení, torzní tyč nebo jiné);

c)

koncepci tažné tyče (trojúhelníková, trubková nebo jiná).

6.   Kategorie O3 a O4

6.1   Typ vozidla

6.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

název společnosti výrobce.

V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)

kategorii;

c)

koncepci přípojného vozidla s ohledem na definice uvedené v oddíle 4 části C;

d)

tyto výrobní a konstrukční znaky:

i)

konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku,

ii)

konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě přípojných vozidel se samonosnou karoserií;

e)

počet náprav;

f)

výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

6.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

6.2   Varianty

6.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto výrobní a konstrukční vlastnosti:

a)

druh karoserie uvedený v dodatku 2 (v případě úplných a dokončených vozidel);

b)

stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)

princip zavěšení (ocelové, vzduchové nebo hydraulické zavěšení);

d)

tyto technické vlastnosti:

i)

možnost roztažení podvozku,

ii)

výšku podlaží (normální, nízká, středně nízká aj.).

6.3   Verze

6.3.1   „Verzí“ varianty se rozumí skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

další dělení nebo kombinace dalšího dělení uvedené v bodech 3.2 a 3.3 přílohy I směrnice 96/53/ES, do kterých spadá vzdálenost mezi dvěma sousedními nápravami tvořícími skupinu;

c)

definici náprav v těchto ohledech;

i)

zdvihatelné nápravy (počet a poloha),

ii)

zatížitelné nápravy (počet a poloha),

iii)

řízená náprava (počet a poloha).

7.   Obecné požadavky pro všechny kategorie vozidel

7.1   Pokud vozidlo maximální hmotností nebo počtem míst sezení nebo oběma parametry spadá do několika kategorií, může se výrobce rozhodnout použít k vymezení variant a verzí kritéria jedné nebo druhé kategorie vozidel.

7.1.1   Příklady:

a)

vozidlu „A“ může být vzhledem k maximální hmotnosti uděleno schválení typu jako vozidlo kategorie N1 (3,5 tun) a N2 (4,2 tun). V takovém případě lze parametry uvedené v kategorii N1 použít také pro vozidlo spadající do kategorie N2 (nebo naopak);

b)

Vozidlu „B“ může být vzhledem k počtu míst k sezení (7+1 nebo 10+1) uděleno schválení typu jako vozidlo kategorie M1 a M2, pak lze parametry uvedené v kategorii M1 použít také pro vozidlo spadající do kategorie M2 (nebo naopak).

7.2   Vozidlo kategorie N může být typově schváleno podle požadavků na kategorii M1 nebo případně M2, pokud má být přestavěno na vozidlo dané kategorie v některé další fázi schválení typu týkajícího se vozidel vyráběných ve více stupních.

7.2.1   Tato možnost se vztahuje pouze na neúplná vozidla.

Tato vozidla se označují kódem konkrétní varianty daným výrobcem základního vozidla.

7.3   Označení typu, varianty a verze

7.3.1   Výrobce každému typu, každé variantě a verzi vozidla přidělí alfanumerický kód tvořený tiskacími latinskými písmeny a/nebo arabskými číslicemi.

Použít lze i závorky a spojovníky, pokud nenahrazují písmeno nebo číslici.

7.3.2   Celý kód bude označen takto: Typ-Varianta-Verze neboli „TVV“.

7.3.3   TVV jasně a nezaměnitelně označuje jedinečnou kombinaci technických vlastností na základě kritérií definovaných v části B této přílohy.

7.3.4   Stejný výrobce může použít stejný kód k vymezení typu vozidla v případě, že spadá do dvou či více kategorií.

7.3.5   Stejný výrobce nesmí použít stejný kód k vymezení typu vozidla pro více než jedno schválení typu v rámci jedné kategorie.

7.4   Počet znaků v TVV

7.4.1   Počet znaků nesmí být vyšší než:

a)

15 v případě kódu typu vozidla;

b)

25 v případě kódu jedné varianty;

c)

35 v případě kódu jedné verze.

7.4.2   Délka celého alfanumerického kódu „TVV“ nesmí překročit 75 znaků.

7.4.3   Pokud se použije celý kód TVV, ponechávají se mezi typem, variantou a verzí mezery.

Příklad takového TVV: 159AF[…mezera]0054[…mezera]977K(BE).

ČÁST C

Definice druhů karoserie

0.   Úvod

0.1   Druh karoserie podle oddílu 9 přílohy I a části 1 přílohy III a kód karoserie podle bodu 38 přílohy IX se označuje kódem.

Soupis kódů se týká především úplných a dokončených vozidel.

0.2   Pro vozidla kategorie M se kód druhu karoserie skládá ze dvou písmen uvedených v oddílech 1 a 2.

0.3   Pro vozidla v kategoriích N a O se kód druhu karoserie skládá ze dvou písmen uvedených v oddílech 3 a 4.

0.4   V případě potřeby (zejména u druhů karoserie uvedených v bodech 3.1 a 3.6 a v bodech 4.1 až 4.4) se doplní dvě číslice.

0.4.1   Soupis číselných znaků je uveden v dodatku 2 k této příloze.

0.5   U vozidel zvláštního určení se označení druhu karoserie odvozuje od kategorie vozidla.

1.   Vozidla náležející do kategorie M1

Ref.

Kód

Název

Definice

1.1

AA

Sedan

vozidlo definované v bodě 3.1.1.1 normy ISO 3833-1977, s nejméně čtyřmi bočními okny.

1.2

AB

Hatchback

sedan dle definice v bodě 1.1 se zkosením v zadní části vozidla.

1.3

AC

Kombi

vozidlo definované v bodě 3.1.1.4 normy ISO 3833-1977.

1.4

AD

Kupé

vozidlo definované v bodě 3.1.1.5 normy ISO 3833-1977.

1.5

AE

Kabriolet

vozidlo definované v bodě 3.1.1.6 normy ISO 3833-1977.

Kabriolet však nemusí mít žádné dveře.

1.6

AF

Víceúčelové vozidlo

jiné vozidlo než uvedené pod kódem AG a AA až AE a určené k dopravě osob a jejich zavazadel nebo příležitostně nákladu v jediném oddělení.

1.7

AG

Užitkové kombi

vozidlo definované v bodě 3.1.1.4.1 normy ISO 3833-1977.

Zavazadlový prostor však musí být zcela oddělen od prostoru pro cestující.

Navíc musí být vztažný bod místa sezení řidiče nejméně 750 mm nad nosným povrchem vozidla.

2.   Vozidla náležející do kategorie M2 nebo M3

Ref.

Kód

Název

Definice

2.1

CA

Jednopodlažní vozidlo

vozidlo s prostorem pro osoby uspořádaným v jedné úrovni nebo tak, že nevznikají dvě úrovně nad sebou;

2.2

CB

Dvojpodlažní vozidlo

vozidlo definované v bodě 2.1.6 přílohy I směrnice 2001/85/ES;

2.3

CC

Jednopodlažní kloubové vozidlo

vozidlo definované v bodě 2.1.3 přílohy I směrnice 2001/85/ES s jedním podlažím;

2.4

CD

Dvojpodlažní kloubové vozidlo

vozidlo definované v bodě 2.1.3.1 přílohy I směrnice 2001/85/ES;

2.5

CE

Nízkopodlažní jednopodlažní vozidlo

vozidlo definované v bodě 2.1.4 přílohy I směrnice 2001/85/ES s jedním podlažím;

2.6

CF

Nízkopodlažní dvojpodlažní vozidlo

vozidlo definované v bodě 2.1.4 přílohy I směrnice 2001/85/ES s dvěma podlažími;

2.7

CG

Kloubové nízkopodlažní jednopodlažní vozidlo

vozidlo, které je kombinací technických vlastností vozidel uvedených v bodech 2.3 a 2.5;

2.8

CH

Kloubové nízkopodlažní dvojpodlažní vozidlo

vozidlo, které je kombinací technických vlastností vozidel uvedených v bodech 2.4 a 2.6;

2.9

CI

Jednopodlažní vozidlo s otevřenou střechou

vozidlo částečně nebo úplně bez střechy;

2.10

CJ

Dvojpodlažní vozidlo s otevřenou střechou

vozidlo částečně nebo úplně bez střechy nad horním podlažím;

2.11

CX

Podvozek autobusu

neúplné vozidlo jen s podvozkovým rámem nebo soupravou trubek, hnací jednotkou a nápravami, které je určeno ke kompletaci s karoserií podle potřeb dopravce.

3.   Motorová vozidla kategorie N1, N2 nebo N3

Ref.

Kód

Název

Definice

3.1

BA

Nákladní automobil

vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně nebo hlavně pro dopravu zboží.

Může též táhnout přípojné vozidlo.

3.2

BB

Skříňový automobil

nákladní automobil s prostorem pro řidiče i náklad v jednom celku;

3.3

BC

Tahač návěsu

tažné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně nebo hlavně pro tažení návěsů;

3.4

BD

Tahač přívěsu

tažné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně pro tažení jiných přípojných vozidel než návěsů;

3.5

BE

Lehký nákladní automobil

vozidlo s maximální hmotností nepřevyšující 3 500 kg, které nemá místa k sezení a nákladní prostor v jednom celku;

3.6

BX

Podvozek s kabinou nebo kryt podvozku

neúplné vozidlo pouze s kabinou (úplnou nebo částečnou), podvozkovým rámem, hnací jednotkou a nápravami, které je určeno ke kompletaci s karoserií podle potřeb dopravce.

4.   Vozidla kategorie O

Ref.

Kód

Název

Definice

4.1

DA

Návěs

přípojné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno, aby bylo připojeno k tahači nebo ojnicovému přívěsu a aby na tažné vozidlo nebo ojnicový přívěs působilo výrazným svislým zatížením.

Do jízdní soupravy se připojuje pomocí návěsového čepu a točnice.

4.2

DB

Přívěs

přípojné vozidlo, které má nejméně dvě nápravy, z nichž alespoň jedna je řízená:

a)

je opatřeno tažným zařízením, které je pohyblivé ve svislém směru (ve vztahu k přípojnému vozidlu) a

b)

přenáší na tažné vozidlo svislé statické zatížení menší než 100 daN.

4.3

DC

Přívěs s nápravami uprostřed

přípojné vozidlo, u kterého jsou nápravy umístěny blízko těžiště vozidla (je-li náklad rovnoměrně rozložen), takže se na tažné vozidlo přenáší pouze malé statické svislé zatížení, které nepřekračuje 10 % zatížení odpovídajícího maximální hmotnosti přípojného vozidla nebo zatížení 1 000 daN (podle toho, která hodnota je nižší).

4.4

DE

Tuhý přívěs

přípojné vozidlo, u kterého je náprava nebo skupina náprav vybavena ojí, jež přenáší na tažné vozidlo statické zatížení, které nepřekračuje 4 000 daN vzhledem k jeho konstrukci a které neodpovídá definici přívěsu s nápravami uprostřed.

Do jízdní soupravy se nepřipojuje pomocí čepu a točnice.

Dodatek 1

Postup pro kontrolu, zda je možné vozidlo zařadit do kategorie terénních vozidel

0.   Obecně

0.1   Postup uvedený v tomto dodatku bude použit pro účely klasifikace vozidla jako terénního vozidla.

1.   Zkušební podmínky pro geometrická měření

1.1   Vozidlo náležející do kategorie M1 nebo N1 musí být v nezatíženém stavu, na sedadle řidiče obsazeno figurínou odpovídající 50. percentilu mužské populace a musí být vybaveno chladicí kapalinou, mazivy, palivem, nářadím a rezervním kolem (pokud tvoří součást původního vybavení od výrobce).

Figurína může být nahrazena podobným zařízením se stejnou hmotností.

1.2   Jiná vozidla, než jsou uvedena v bodě 1.1, musí být zatížena na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla.

Rozložení hmotnosti na nápravy musí představovat nejhorší možnost vzhledem ke splnění příslušného kritéria.

1.3   Vozidlo, představující typ, se předá technické zkušebně ve stavu uvedeném v bodě 1.1 nebo 1.2. Vozidlo bude ve stojící poloze s koly nastavenými do přímého směru.

Rovina, na které se měření provádí, musí být pokud možno plochá a vodorovná (s maximálním spádem 0,5 %)

2.   Měření předního nájezdu, zadního nájezdu a přechodových úhlů

2.1   Přední nájezdový úhel se měří podle bodu 6.10 normy ISO 612: 1978.

2.2   Zadní nájezdový úhel se měří podle bodu 6.11 normy ISO 612: 1978.

2.3   Přechodový úhel se měří podle bodu 6.9 normy ISO 612: 1978.

2.4   Při měření zadního nájezdového úhlu mohou být výškově nastavitelná zařízení na ochranu proti podjetí zezadu nastavena do horní polohy.

2.5   Podmínka uvedená v bodě 2.4 nesmí být vykládána jako povinnost vybavit základní vozidlo ochranou proti podjetí zezadu v rámci původního vybavení. Výrobce základního vozidla však musí informovat výrobce dalšího stupně, že pokud bude vozidlo vybaveno ochranou proti podjetí zezadu, musí splňovat požadavky na zadní nájezdový úhel.

3.   Měření světlé výšky

3.1   Světlá výška mezi nápravami

3.1.1

Světlou výškou mezi nápravami“ se rozumí nejkratší vzdálenost mezi rovinou vozovky a nejnižším pevným bodem vozidla.

Pro uplatnění definice je nezbytné přihlížet ke vzdálenosti mezi poslední nápravou přední skupiny náprav a první nápravou zadní skupiny náprav.

Image

3.1.2

Do šrafovaného pole znázorněného na obrázku nesmí zasahovat žádná pevná část vozidla.

3.2   Světlá výška pod jednou nápravou

3.2.1

Světlou výškou pod jednou nápravou“ se rozumí výška, kterou má nad základnou vrchol kruhového oblouku procházejícího středem stop kol jedné nápravy na vozovce (při dvojité montáži kol se uvažují vnitřní kola) a dotýkajícího se nejnižšího bodu vozidla mezi koly.

Image

3.2.2

V případě potřeby se měření světlé výšky provede na každé jednotlivé nápravě skupiny náprav.

4.   Stoupavost vozidla

4.1   „Stoupavostí“ se rozumí schopnost vozidla zdolávat stoupání.

4.2   Na kontrolu stoupavosti neúplného i úplného vozidla kategorie M2, M3, N2 a N3, se provede zkouška.

4.3   Zkoušku provádí technická zkušebna na vozidle představujícím typ, který má být zkoušen.

4.4   Na žádost výrobce a za podmínek stanovených v příloze XVI může být stoupavost typu vozidla prokázána pomocí zkušební metody se simulací.

5.   Zkušební podmínky a kritérium splnění/nesplnění

5.1   Do 31. října 2014 se použijí podmínky stanovené v oddílu 7.5 přílohy I směrnice 97/27/ES.

Od 1. listopadu 2014 se v souladu s článkem 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (4) (ES) č. 661/2009 použijí zkušební podmínky přijaté podle uvedeného nařízení.

5.2   Vozidlo se musí ve stoupání pohybovat stálou rychlostí bez podélného či příčného prokluzu kol.

Dodatek 2

Číselné znaky k doplnění kódů pro různé druhy karoserií

01

Plošina

02

Bočnice

03

Skříňová nástavba

04

Klimatizovaná nástavba s izolovanými stěnami a zařízením na udržování vnitřní teploty

05

Klimatizovaná nástavba s izolovanými stěnami bez zařízení na udržování vnitřní teploty

06

Boční shrnovací plachta

07

Přepravní skříň (výměnná nástavba)

08

Nosič kontejneru

09

Vozidla s hákovým zdvihacím zařízením

10

Sklápěcí vozidlo

11

Cisterna

12

Cisterna určená k dopravě nebezpečného nákladu

13

Přeprava hospodářských zvířat

14

Přeprava vozidel

15

Automíchačka betonu

16

Vozidlo s čerpadlem na beton

17

Přeprava dřeva

18

Vůz na sběr odpadků

19

Zametací vozidlo, čištění a úklid kanálů

20

Kompresor

21

Přeprava lodě

22

Přeprava kluzáku

23

Vozidla pro prodejní nebo reklamní účely

24

Vyprošťovací vozidlo

25

Vozidlo se žebříkem

26

Jeřábové vozidlo (jiné než pojízdný jeřáb definovaný v oddílu 5 části A přílohy II)

27

Vozidlo s plošinou pro letecké práce

28

Vozidlo s vrtací soupravou

29

Nízkopodlažní přípojné vozidlo

30

Vozidlo pro přepravu skla

31

Požární vozidlo

99

Karoserie neuvedená v tomto soupisu.


(1)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 39, 15.2.1980 s. 40.

(3)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.


PŘÍLOHA II

Příloha IV směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1)

Název přílohy IV se nahrazuje slovy „POŽADAVKY PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA“.

2)

Bod 43 části I přílohy IV se nahrazuje tímto:

„43

Systémy proti rozstřiku

Směrnice 91/226/EHS

L 103, 23.4.1991, s.5

 

 

 

x

x

x

x

x

x

x“

3)

Název dodatku k příloze IV se nahrazuje slovy „Požadavky na schválení typu vozidel náležejících do kategorie M1, vyráběných v malých sériích podle článku 22“.


PŘÍLOHA III

Příloha IX směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1)

Znění položky 31 v části „Strana 2 – Kategorie vozidel N2 (úplná a dokončená vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

2)

Znění položky 31 v části „Strana 2 – Kategorie vozidel N3 (úplná a dokončená vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

3)

Znění položky 31 v části „Strana 2 – Kategorie vozidel O1 a O2 (úplná a dokončená vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

4)

Znění položky 31 části „Strana 2 – Kategorie vozidel O3 a O4 (úplná a dokončená vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

5)

Znění položky 31 části „Strana 2 – Kategorie vozidel N2 (neúplná vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

6)

Znění položky 31 části „Strana 2 – Kategorie vozidel N3 (neúplná vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

7)

Znění položky 31 části „Strana 2 – Kategorie vozidel O1 a O2 (neúplná vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

8)

Znění položky 31 části „Strana 2 – Kategorie vozidel O3 a O4 (neúplná vozidla)“ vzoru prohlášení o shodě se nahrazuje tímto:

„31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …“

9)

Znění vysvětlivek souvisejících s přílohou IX se mění takto:

a)

Poslední věta vysvětlivky a) se zrušuje;

b)

K vysvětlivce e) se doplňuje tato věta:

„V případě přívěsu s jednou nápravou uprostřed uveďte vodorovnou vzdálenost mezi svislou osou točnice a středem nápravy.“


PŘÍLOHA IV

Příloha XI směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1)

Bod 43 dodatku 2 k příloze XI se nahrazuje tímto:

„43

Systémy proti rozstřiku

Směrnice 91/226/EHS

 

 

 

x

x

x

x

x

x

x“

2)

Bod 43 dodatku 4 k příloze XI se nahrazuje tímto:

„43

Systémy proti rozstřiku

Směrnice 91/226/EHS

 

 

x

x

x

x

x

x

x“

3)

Za dodatek 5 se před „Vysvětlivky“ vkládá tento dodatek 6, který zní:

„Dodatek 6

Přípojná vozidla pro dopravu nadměrného nákladu

Bod

Předmět

Odkaz na právní předpis

Přípojné vozidlo kategorie O4

3

Palivové nádrže / ochrana proti podjetí zezadu

Směrnice 70/221/EHS

X

4

Umístění zadní registrační tabulky

Směrnice 70/222/EHS

X

5

Ovládací síla řízení

Směrnice 70/311/EHS

X

9

Brzdová zařízení

Směrnice 71/320/EHS

X

10

Vysokofrekvenční rušení (elektromagnetická kompatibilita)

Směrnice 72/245/EHS

X

18

Povinné štítky

Směrnice 76/114/EHS

X

20

Montáž zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci

Směrnice 76/756/EHS

A + N

21

Odrazky

Směrnice 76/757/EHS

X

22

Svítilny doplňkové obrysové, přední obrysové, zadní obrysové, brzdové, boční obrysové, denní svítilny

Směrnice 76/758/EHS

X

23

Směrové svítilny

Směrnice 76/759/EHS

X

24

Svítilny zadní registrační tabulky

Směrnice 76/760/EHS

X

28

Zadní mlhové svítilny

Směrnice 77/538/EHS

X

29

Zpětné světlomety

Směrnice 77/539/EHS

X

36

Systémy vytápění

Směrnice 2001/56/ES

N/A

42

Boční ochrana

Směrnice 89/297/EHS

A

43

Systémy proti rozstřiku

Směrnice 91/226/EHS

A

46

Pneumatiky

Směrnice 92/23/EHS

I

48

Hmotnosti a rozměry

Směrnice 97/27/ES

X

50

Spojovací zařízení

Směrnice 94/20/ES

X

63

Nařízení o obecné bezpečnosti

Nařízení (ES) 661/2009

P/A“

4)

„Vysvětlivky“ se mění takto:

a)

Bod L se nahrazuje tímto:

„L

:

Platí pouze pro sedadla určená k běžnému užití při jízdě vozidla po pozemních komunikacích. Na zadních místech k sezení se požadují alespoň kotevní místa pro břišní pásy. Sedadla, jež jsou určena k použití při jízdě vozidla po pozemních komunikacích, musí být pro uživatele jasně označena buď piktogramem nebo značkou s příslušným textem.“

b)

Za bod Nepoužije se se vkládá tento bod, který zní:

„P/A

:

Tento právní předpis je částečně použitelný. Přesný rozsah platnosti stanoví prováděcí opatření k nařízení (ES) č. 661/2009.“

c)

Za bod H se vkládá tento bod, který zní:

„I

:

Pneumatiky musí mít schválení typu podle požadavků předpisu EHK/OSN č. 54 i v případě, že maximální konstrukční rychlost vozidla je nižší než 80 km/hod.

Po dohodě s výrobcem pneumatik může být únosnost upravena v poměru k maximální konstrukční rychlosti přípojného vozidla.“


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/57


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 679/2011

ze dne 14. července 2011

o změně nařízení (ES) č. 1974/2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1), a zejména na článek 91 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 1698/2005 stanovilo jednotný právní rámec pro podporu rozvoje venkova v celé Unii z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Uvedený právní rámec byl doplněn prováděcími pravidly, která stanovilo nařízení Komise (ES) č. 1974/2006 (2). Na základě zkušeností získaných při provádění programů rozvoje venkova a problémů, které při tom vznikly, je nezbytné změnit některá ustanovení uvedeného nařízení a doplnit některá prováděcí pravidla.

(2)

Operace spojené s produkcí obnovitelné energie v zemědělských hospodářstvích podle článku 26 nařízení (ES) č. 1698/2005 mohou spadat mimo oblast působnosti článku 42 Smlouvy. V zájmu zajištění souladu s pravidly státní podpory v oblasti zemědělství je třeba přijmout zvláštní ustanovení pro investice do produkce obnovitelné energie v zemědělských hospodářstvích.

(3)

V čl. 27 odst. 12 nařízení (ES) č. 1974/2006 se stanoví, že agroenvironmentální závazky nebo závazky v oblasti dobrých životních podmínek zvířat mohou mít formu prodloužení trvání závazku. Aby nedocházelo k překrývání s dalším programovým obdobím, mělo by být toto přizpůsobení omezeno na konec prémiového období, k němuž se vztahuje žádost o platbu za rok 2013.

(4)

Článek 47 nařízení (ES) č. 1698/2005 stanoví, že lesnicko-environmentální závazky se přijímají zpravidla na období mezi pěti a sedmi lety. Aby se obnovené závazky nepřekrývaly s dalším programovým obdobím, měly by mít členské státy možnost dovolit prodloužení těchto závazků do konce prémiového období, k němuž se vztahuje žádost o platbu za rok 2013.

(5)

V čl. 62 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1698/2005 se stanoví, že v místní akční skupině musí podíl hospodářských a sociálních partnerů a jiných zástupců občanské společnosti v místním partnerství na úrovni rozhodování činit alespoň 50 %. Členské státy by měly zajistit, aby místní akční skupiny splňovaly tento minimální procentní podíl také při hlasování, aby nemohl veřejný sektor převládnout při rozhodování. Dále by mělo být zajištěno, aby organizátoři projektů nemohli ovlivnit rozhodnutí o výběru projektu. Je proto třeba zavést účinné záruky, aby při posuzování a volbě návrhů projektů nemohlo dojít ke střetu zájmů. Patřičným zviditelněním by měla být také zaručena transparentnost rozhodovacího procesu.

(6)

Podle čl. 38 odst. 2 nařízení (ES) č. 1974/2006 je také možné vyplatit místním akčním skupinám zálohu na provozní náklady. Ukázalo se, že v zájmu zajištění potřeb místních akčních skupin v oblasti peněžních toků je nezbytné rozšířit možnost vyplacení záloh i na náklady spojené se získáváním dovedností a oživením daného území, jak je uvedeno v čl. 63 písm. c) nařízení (ES) č. 1698/2005.

(7)

Ustanovení čl. 44 odst. 3 nařízení (ES) č. 1974/2006 umožňuje členským státům přijmout zvláštní opatření, aby zajistily, že malé změny v situaci hospodářství nepovedou k nepřiměřeným výsledkům, pokud jde o přijaté závazky, s ohledem na povinnost příjemce zaplatit pomoc, jestliže nabyvatel části hospodářství nepřevezme závazek. V zájmu zajištění právní jistoty je třeba vymezit, co se rozumí malou změnou v případě, kdy se sníží výměra hospodářství.

(8)

Článek 46 nařízení (ES) č. 1974/2006 stanoví poskytnutí doložky o přezkumu v případě změny výchozí situace pro některá opatření. Doložka o přezkumu by měla být rovněž poskytnuta v případě, že se trvání nových agroenvironmentálních závazků, závazků v oblasti dobrých životních podmínek zvířat nebo lesnicko-environmentálních závazků přijatých na určité období mezi pěti a sedmi lety prodlouží tak, že přesáhne konec stávajícího programového období, aby nedocházelo k rozporu s právním a politickým rámcem stanoveným na období následující po tomto stávajícím programovém období.

(9)

V zájmu objasnění použití čl. 52 odst. 1 nařízení (ES) č. 1974/2006 je třeba stanovit základ pro uplatnění sazby spolufinancování v případě finančního inženýrství.

(10)

Pokud jde o záruční fondy v rámci finančního inženýrství podle kapitoly IV oddílu 1 pododdílu 3 nařízení (ES) č. 1974/2006, je třeba poskytnout podrobnější informace o způsobu výpočtu způsobilých výdajů na operace spojené s těmito intervencemi, aby bylo zajištěno účinnější využívání finančních prostředků Unie.

(11)

Ačkoli uznáváme zvláštnosti rozvoje venkova, které se týkají hlavně menšího rozsahu podporovaných operací, je třeba v zájmu maximalizace pákového účinku nástroje finančního inženýrství vyjasnit opětovné využití zdrojů navrácených do operace finančního inženýrství během programového období a rovněž vymezit rozdíl mezi ním a opětovným využitím po konečném datu způsobilosti programu rozvoje venkova.

(12)

Vezmeme-li v úvahu charakter některých investic do lesnictví a skutečnost, že platby by mohly být v některých případech vázány na plochu, mělo by být možno využít výpočet standardních nákladů jako alternativu k systému založenému na fakturách, který se používá pro stanovení míry podpory u opatření podle článku 27 nařízení (ES) č. 1698/2005. Ustanovení čl. 53 odst. 1 nařízení (ES) č. 1974/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

V čl. 54 odst. 1 nařízení (ES) č. 1974/2006 se stanoví podmínky, za jakých mohou být příspěvky ve formě věcných plnění považovány za způsobilé výdaje. Ve své současné podobě považuje čl. 54 odst. 1 příspěvky ve formě věcných plnění za způsobilé pouze u investičních opatření. Zkušenosti ukázaly, že tato podmínka je pro účinné provádění opatření příliš omezující. Je proto třeba stanovit, aby příspěvky ve formě věcného plnění mohly být způsobilé u všech druhů operací.

(14)

Článek 55 nařízení (ES) č. 1974/2006 stanoví soubor pravidel pro vymezení způsobilých výdajů na investiční operace. V zájmu zvýšení srozumitelnosti, pokud jde o provádění tohoto článku, by mělo být výslovně uvedeno, že získání platebních nároků mezi způsobilé výdaje nepatří. Je rovněž třeba vysvětlit, že vzhledem ke své povaze představují investice nahrazující potenciál zemědělské produkce po přírodních katastrofách způsobilé výdaje.

(15)

Aby se za současné finanční krize zvýšil účinek záloh a s přihlédnutím ke zvláštní úloze, kterou hrají orgány regionální správy při provádění politiky rozvoje venkova, měla by se možnost poskytnout zálohu podle článku 56 nařízení (ES) č. 1974/2006 vztahovat i na orgány regionální správy.

(16)

Aby se zjednodušilo provádění investičních projektů v době současné hospodářské a finanční krize, zvýšily se u investic v roce 2009 a 2010 maximální stropy pro zálohy na 50 %. Aby se zohlednily přetrvávající negativní účinky hospodářské a finanční krize, měl by být tento vyšší strop zachován až do konce programového období. V zájmu zajištění kontinuity při provádění programů rozvoje venkova mezi koncem roku 2010 a vstupem tohoto nařízení v platnost by se mělo příslušné ustanovení použít zpětně od 1. ledna 2011.

(17)

V zájmu zohlednění poměrně malého rozsahu projektů rozvoje venkova a obtíží, kterým tyto projekty čelí při získávání bankovních záruk na zálohy, by měla být přijata opatření, která by umožnila nahradit uvedené záruky písemnými zárukami od veřejnoprávních orgánů.

(18)

V zájmu lepšího využívání záloh by mělo být ponecháno na příslušné platební agentuře, aby stanovila, kdy se záruky uvolní.

(19)

Nařízení (ES) č. 1974/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(20)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rozvoj venkova,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1974/2006 se mění takto:

1)

Vkládá se nový článek 16a, který zní:

„Článek 16a

Pro účely článku 26 nařízení (ES) č. 1698/2005 jsou u investic do produkce tepelné energie a/nebo energie z obnovitelných zdrojů v zemědělských hospodářstvích zařízení na produkci obnovitelné energie způsobilá pro podporu pouze v případě, že není jejich kapacita produkce vyšší než ekvivalent kombinované průměrné roční spotřeby tepelné energie a elektřiny v zemědělském hospodářství, a to včetně domácnosti zemědělce.

Pokud jsou v zemědělských hospodářstvích uskutečněny investice do výroby biopaliva ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES (3), jsou zařízení na produkci obnovitelné energie způsobilá pro podporu pouze v případě, že není jejich kapacita produkce vyšší než ekvivalent roční průměrné spotřeby pohonných hmot v zemědělském hospodářství.

2)

V čl. 27 odst. 12 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Toto přizpůsobení může mít také formu prodloužení trvání závazku. Prodloužení nesmí přesáhnout konec období, k němuž se vztahuje žádost o platbu za rok 2013.“

3)

Vkládá se nový článek 32a, který zní:

„Článek 32a

Pro účely článku 47 nařízení (ES) č. 1698/2005 mohou členské státy povolit, aby se lesnicko-environmentální závazky prodloužily až do konce období, k němuž se vztahuje žádost o platbu za rok 2013.“

4)

V článku 37 se doplňuje odstavec, který zní:

„5.   Pro účely čl. 62 odst. 4 nařízení (ES) č. 1698/2005 rozhodují rozhodovací orgány místních akčních skupin o výběru projektů hlasováním, při kterém činí podíl hospodářských a sociálních partnerů a jiných zástupců občanské společnosti podle čl. 62 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení alespoň 50 % hlasů. V procesu rozhodování o výběru projektů je třeba dodržet příslušné předpisy, aby se zaručila transparentnost a aby nedocházelo ke střetu zájmů.“

5)

V článku 38 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy mohou na žádost vyplatit místním akčním skupinám zálohu. Částka zálohy nesmí překročit 20 % veřejné podpory související s náklady uvedenými v čl. 63 písm. c) nařízení (ES) č. 1698/2005 a podmínkou jejího vyplacení je poskytnutí bankovní záruky nebo rovnocenné jistoty ve výši 110 % částky zálohy. Záruka se uvolní nejpozději při ukončení strategie místního rozvoje.

Ustanovení čl. 24 odst. 6 nařízení Komise (EU) č. 65/2011 (4) se nepoužije na platbu uvedenou v prvním pododstavci.

6)

V čl. 44 odst. 3 se doplňuje pododstavec, který zní:

„Pro účely prvního pododstavce se za malou změnu považuje nejvýše 10% zmenšení výměry hospodářství, na které se vztahuje závazek.“

7)

V článku 46 se doplňuje odstavec, který zní:

„Doložka o přezkumu se poskytne od roku 2012 pro závazky přijaté na období mezi pěti a sedmi lety podle článků 39, 40 a 47 nařízení (ES) č. 1698/2005 a prodloužené tak, že přesáhnou konec stávajícího programového období, aby se mohly přizpůsobit právnímu rámci dalšího programového období. Členské státy však mohou rozhodnout o zavedení této doložky o přezkumu již v roce 2011. S ohledem na tento odstavec se použije také druhý pododstavec.“

8)

Článek 52 se nahrazuje tímto:

„Článek 52

1.   Pokud jde o akce finančního inženýrství podle článku 51 tohoto nařízení, výdaje uvedené Komisi v souladu s čl. 26 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 1290/2005 jsou celkovými výdaji zaplacenými při vytváření těchto fondů nebo přispívání do nich.

Při platbě vyrovnání a uzavření programu rozvoje venkova podle článku 28 nařízení (ES) č. 1290/2005 však budou způsobilé výdaje součtem:

a)

všech plateb jako investic do podniků mimo všechny dotčené fondy, nebo všech poskytnutých záruk včetně částek poskytnutých jako záruky záručními fondy;

b)

způsobilých řídicích nákladů.

Uplatněná sazba spolufinancování musí odpovídat sazbě spolufinancování opatření, na něž fond přispívá. Pokud fond přispívá na několik opatření s rozdílnou sazbou spolufinancování, použijí se tyto sazby v poměru k příslušným způsobilým výdajům.

Rozdíl mezi příspěvky z EZFRV skutečně zaplacenými podle prvního pododstavce a způsobilými výdaji podle druhého pododstavce písm. a) nebo b) bude odstraněn v rámci účetní závěrky posledního roku provádění programu. V této závěrce budou podrobně uvedeny potřebné finanční údaje.

2.   Pokud EZFRV spolufinancuje operace zahrnující záruční fondy pro návratné investice podle článku 50 tohoto nařízení, je nutné provést hodnocení ex ante očekávaných ztrát a zohlednit při něm stávající tržní praxi u podobných operací s dotyčným typem investic a trhu. Hodnocení očekávaných ztrát je možno přezkoumat, pokud je to odůvodněno následnými tržními podmínkami. Zdroje vázané na proplacení záruk musí vycházet z tohoto hodnocení.

3.   Zdroje navrácené během programového období do operace z investic vložených fondy nebo zbylých po zaplacení záruky jsou fondem opětovně použity podle dohody o financování uvedené v čl. 51 odst. 6 tohoto nařízení nebo vyrovnány v rámci účetní závěrky. Po konečném datu způsobilosti programu rozvoje venkova budou zdroje navrácené do operace z investic vložených fondy nebo zbylých po zaplacení všech záruk opět použity dotčenými členskými státy ve prospěch jednotlivých podniků.

Úroky vzniklé platbami z programů rozvoje venkova do fondů budou použity podle prvního pododstavce.“

9)

V čl. 53 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy mohou případně určit míru podpory stanovené v článcích 27, 31, 37 až 41 a 43 až 49 nařízení (ES) č. 1698/2005 na základě standardních nákladů a standardního předpokladu ušlých příjmů.“

10)

V čl. 54 odst. 1 se úvodní věta prvního pododstavce nahrazuje tímto:

„Příspěvky veřejného nebo soukromého příjemce ve formě věcného plnění, totiž poskytování zboží nebo služeb, pro něž neexistuje platba v hotovosti podložená fakturami nebo podobnými dokumenty, mohou být způsobilými výdaji za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky:“.

11)

V článku 55 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   V případě zemědělských investic není nákup zemědělských výrobních práv, platebních nároků, zvířat, jednoletých rostlin a jejich vysazování způsobilým výdajem.

Jednoduché náhradové investice nejsou způsobilým výdajem.

V případech obnovy zemědělského produkčního potenciálu poškozeného přírodními katastrofami podle čl. 20 písm. b) bodu vi) nařízení (ES) č. 1698/2005 však mohou být nákup zvířat a náhradové investice způsobilým výdajem.“

12)

Článek 56 se nahrazuje tímto:

„Článek 56

1.   Odchylně od čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 65/2011 mohou členské státy na požádání vyplatit příjemcům podpory investic zálohu. Pokud jde o veřejné příjemce, lze tuto zálohu poskytnout obcím, jejich sdružením, orgánům regionální správy a veřejnoprávním subjektům.

2.   Částka zálohy nesmí překročit 50 % veřejné podpory související s investicí a podmínkou jejího vyplacení je poskytnutí bankovní záruky nebo rovnocenné jistoty ve výši 110 % částky zálohy.

Za rovnocennou jistotu podle prvního pododstavce se považuje zařízení poskytnuté veřejným orgánem jako záruka za předpokladu, že se tento orgán zaváže vyplatit částku pokrytou touto zárukou, pokud není prokázán nárok na vyplacenou zálohu.

3.   Jistota se může uvolnit, jakmile příslušná platební agentura zjistí, že částka skutečných výdajů na investice, která se vztahuje k veřejné podpoře, přesahuje částku zálohy.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Pokud jde o čl. 56 odst. 2 první pododstavec nařízení (ES) č. 1974/2006, použije se ustanovení čl. 1 odst. 12 od 1. ledna 2011.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 368, 23.12.2006, s. 15.

(3)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.“

(4)  Úř. věst. L 25, 28.1.2011, s. 8.“


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/62


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 680/2011

ze dne 14. července 2011,

kterým se pro rok 2011 stanoví rozpočtové stropy použitelné na některé režimy přímých podpor stanovené nařízením Rady (ES) č. 73/2009

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (1), a zejména na čl. 51 odst. 2 první pododstavec, čl. 69 odst. 3, čl. 87 odst. 3, čl. 123 odst. 1, čl. 128 odst. 1 druhý pododstavec, čl. 128 odst. 2 druhý pododstavec a čl. 131 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Pro členské státy, které v roce 2011 zavedou režim jednotné platby podle hlavy III nařízení (ES) č. 73/2009, je třeba pro rok 2011 stanovit rozpočtové stropy pro všechny platby uvedené v článcích 52, 53 a 54 uvedeného nařízení.

(2)

Pro členské státy, které v roce 2011 využívají možnosti stanovené v článku 87 nařízení (ES) č. 73/2009, je třeba pro rok 2011 stanovit rozpočtové stropy použitelné pro přímé platby vyloučené z režimu jednotné platby.

(3)

Pro členské státy, které v roce 2011 využívají možností stanovených v čl. 69 odst. 1 nebo čl. 131 odst. 1 nařízení (ES) č. 73/2009, je třeba pro rok 2011 stanovit rozpočtové stropy pro zvláštní podporu podle hlavy III kapitoly 5 nařízení (ES) č. 73/2009.

(4)

Ustanovení čl. 69 odst. 4 nařízení (ES) č. 73/2009 omezuje zdroje, které lze využít pro jakékoli opatření vázané na produkci stanovené v čl. 68 odst. 1 písm. a) bodech i), ii), iii) a iv) a v čl. 68 odst. 1 písm. b) a e), na 3,5 % vnitrostátních stropů podle článku 40 téhož nařízení. Z důvodu jasnosti by Komise měla zveřejnit stropy vyplývající z částek oznámených členskými státy pro dotčená opatření.

(5)

Podle čl. 69 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 73/2009 byly částky vypočtené v souladu s čl. 69 odst. 7 uvedeného nařízení stanoveny v příloze III nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (2). Z důvodu jasnosti by Komise měla zveřejnit částky, které členské státy oznámí a zamýšlejí použít v souladu s čl. 69 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 73/2009.

(6)

Z důvodu jasnosti je vhodné, aby byly zveřejněny rozpočtové stropy pro režim jednotné platby pro rok 2011 po odečtení stropů stanovených pro platby uvedené v článcích 52, 53, 54, 68 a 87 nařízení (ES) č. 73/2009 od stropů uvedených v příloze VIII téhož nařízení. Částka, která se má ze zmíněné přílohy VIII odečíst, aby byla financována zvláštní podpora podle článku 68 nařízení (ES) č. 73/2009, odpovídá rozdílu mezi celkovou částkou zvláštní podpory oznámené členskými státy a částkou oznámenou k financování zvláštní podpory v souladu s čl. 69 odst. 6 písm. a) téhož nařízení. V případě, že se členský stát provádějící režim jednotné platby rozhodne poskytnout podporu uvedenou v čl. 68 odst. 1 písm. c), musí být částka oznámená Komisi zahrnuta do stropu režimu jednotné platby, neboť tato podpora má podobu zvýšení jednotkové hodnoty a/nebo počtu platebních nároků přiznaných zemědělci.

(7)

Pro členské státy, které v roce 2011 zavedou režim jednotné platby na plochu podle hlavy V kapitoly 2 nařízení (ES) č. 73/2009, je třeba stanovit roční finanční rámce v souladu s čl. 123 odst. 1 uvedeného nařízení.

(8)

Z důvodu jasnosti je vhodné, aby byla zveřejněna maximální částka finančních prostředků daných k dispozici členským státům používajícím režim jednotné platby na plochu na poskytování oddělené platby na cukr v roce 2011 podle článku 126 nařízení (ES) č. 73/2009, která byla stanovena na základě jejich oznámení.

(9)

Z důvodu jasnosti je vhodné, aby byla zveřejněna maximální částka finančních prostředků daných k dispozici členským státům používajícím režim jednotné platby na plochu na poskytování oddělené platby na ovoce a zeleninu v roce 2011 podle článku 127 nařízení (ES) č. 73/2009, která byla stanovena na základě jejich oznámení.

(10)

Pro členské státy používající režim jednotné platby na plochu je vhodné stanovit pro rok 2011 rozpočtové stropy pro přechodné platby na ovoce a zeleninu v roce 2011 podle čl. 128 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 73/2009, které byly stanoveny na základě jejich oznámení.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro přímé platby,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 uvedené v čl. 51 odst. 2 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze I tohoto nařízení.

2.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 uvedené v čl. 87 odst. 3 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze II tohoto nařízení.

3.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 uvedené v čl. 69 odst. 3 a čl. 131 odst. 4 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze III tohoto nařízení.

4.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 pro podporu podle čl. 68 odst. 1 písm. a) bodů i), ii), iii) a iv) a podle čl. 68 odst. 1 písm. b) a e) nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze IV tohoto nařízení.

5.   Částky, které mohou být členskými státy použity v souladu s čl. 69 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 73/2009 na pokrytí zvláštní podpory podle čl. 68 odst. 1 téhož nařízení, jsou stanoveny v příloze V tohoto nařízení.

6.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 pro režim jednotné platby podle hlavy III nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze VI tohoto nařízení.

7.   Roční finanční rámce pro rok 2011 uvedené v čl. 123 odst. 1 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze VII tohoto nařízení.

8.   Maximální výše finančních prostředků daných v roce 2011 k dispozici České republice, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Slovensku na poskytování oddělené platby na cukr uvedené v článku 126 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze VIII tohoto nařízení.

9.   Maximální výše finančních prostředků daných v roce 2011 k dispozici České republice, Maďarsku, Polsku a Slovensku na poskytování oddělené platby na ovoce a zeleninu uvedené v článku 127 nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze IX tohoto nařízení.

10.   Rozpočtové stropy pro rok 2011 uvedené v čl. 128 odst. 1 druhém pododstavci a čl. 128 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 73/2009 jsou stanoveny v příloze X tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16.

(2)  Úř. věst. L 316, 2.12.2009, s. 1.


PŘÍLOHA I

Rozpočtové stropy pro přímé platby, které mají být poskytovány podle článků 52, 53 a 54 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

 

BE

DK

ES

FR

IT

AT

PT

SI

FI

SE

Prémie na ovce a kozy

 

855

 

 

 

 

21 892

 

600

 

Doplňková prémie na ovce a kozy

 

 

 

 

 

 

7 184

 

200

 

Prémie na krávy bez tržní produkce mléka

77 565

 

261 153

525 622

 

70 578

78 695

 

 

 

Dodatečná prémie na krávy bez tržní produkce mléka

19 389

 

26 000

 

 

99

9 462

 

 

 

Zvláštní prémie na hovězí maso

 

33 085

 

 

 

 

 

10 077

 

37 446

Porážková prémie, dospělé kusy hovězího dobytka

 

 

47 175

 

 

 

8 657

 

 

 

Porážková prémie, telata

6 384

 

560

 

 

 

946

 

 

 

Rajčata – čl. 54 odst. 1

 

 

 

4 017

 

 

16 667

 

 

 

Ovoce a zelenina kromě rajčat – čl. 54 odst. 2

 

 

 

33 025

850

 

 

 

 

 


PŘÍLOHA II

Rozpočtové stropy pro přímé platby, které mají být poskytovány podle článku 87 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

 

Španělsko

Francie

Itálie

Nizozemsko

Portugalsko

Finsko

Podpora pro osivo

10 347

2 310

13 321

726

272

1 150


PŘÍLOHA III

Rozpočtové stropy pro zvláštní podporu podle čl. 68 odst. 1 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Belgie

6 389

Bulharsko

19 326

Česká republika

31 826

Dánsko

15 800

Německo

2 000

Estonsko

1 253

Irsko

25 000

Řecko

108 000

Španělsko

247 865

Francie

456 600

Itálie

316 950

Lotyšsko

5 130

Litva

9 503

Maďarsko

77 290

Nizozemsko

21 965

Rakousko

11 900

Polsko

40 800

Portugalsko

32 411

Rumunsko

25 545

Slovinsko

11 699

Slovensko

11 000

Finsko

47 555

Švédsko

3 434

Spojené království

29 800

Poznámka:

Částky oznámené členskými státy k poskytnutí podpory podle čl. 68 odst. 1 písm. c), které jsou zahrnuty ve stropu režimu jednotných plateb.

Řecko: 30 000 tisíc EUR

Slovinsko: 4 800 tisíc EUR


PŘÍLOHA IV

Rozpočtové stropy pro podporu podle čl. 68 odst. 1 písm. a) bodů i), ii), iii) a iv) a podle čl. 68 odst. 1 písm. b) a e) nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Belgie

6 389

Bulharsko

19 326

Česká republika

31 826

Dánsko

4 300

Německo

2 000

Estonsko

1 253

Irsko

25 000

Řecko

78 000

Španělsko

178 265

Francie

272 600

Itálie

147 950

Lotyšsko

5 130

Litva

9 503

Maďarsko

46 164

Nizozemsko

14 000

Rakousko

11 900

Polsko

40 800

Portugalsko

19 510

Rumunsko

25 545

Slovinsko

6 899

Slovensko

11 000

Finsko

47 555

Švédsko

3 434

Spojené království

29 800


PŘÍLOHA V

Částky, které mají být členskými státy použity v souladu s čl. 69 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 73/2009 na pokrytí zvláštní podpory stanovené v čl. 68 odst. 1 uvedeného nařízení

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Belgie

6 389

Dánsko

15 800

Irsko

23 900

Řecko

70 000

Španělsko

144 200

Francie

74 000

Itálie

144 900

Nizozemsko

21 965

Rakousko

11 900

Portugalsko

21 700

Slovinsko

4 800

Finsko

4 762


PŘÍLOHA VI

Rozpočtové stropy pro režim jednotné platby

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Belgie

508 479

Dánsko

997 381

Německo

5 769 994

Irsko

1 339 421

Řecko

2 223 798

Španělsko

4 676 132

Francie

7 477 752

Itálie

4 048 143

Lucembursko

37 679

Malta

4 726

Nizozemsko

852 443

Rakousko

676 748

Portugalsko

435 505

Slovinsko

105 247

Finsko

521 080

Švédsko

724 349

Spojené království

3 946 682


PŘÍLOHA VII

Roční finanční rámce pro režim jednotné platby na plochu

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Bulharsko

400 035

Česká republika

667 365

Estonsko

80 656

Kypr

40 902

Lotyšsko

111 260

Litva

289 729

Maďarsko

958 593

Polsko

2 280 455

Rumunsko

877 278

Slovensko

292 357


PŘÍLOHA VIII

Maximální výše finančních prostředků daných k dispozici členským státům na poskytování oddělené platby na cukr podle článku 126 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Česká republika

44 245

Lotyšsko

3 308

Litva

10 260

Maďarsko

41 010

Polsko

159 392

Rumunsko

5 051

Slovensko

19 289


PŘÍLOHA IX

Maximální výše finančních prostředků daných k dispozici členským státům na poskytování oddělené platby na ovoce a zeleninu podle článku 127 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

 

Česká republika

414

Maďarsko

4 756

Polsko

6 715

Slovensko

690


PŘÍLOHA X

Rozpočtové stropy pro přechodné platby na ovoce a zeleninu podle článku 128 nařízení (ES) č. 73/2009

Kalendářní rok 2011

(v tisících EUR)

Členský stát

Kypr

Rumunsko

Slovensko

Rajčata – čl. 128 odst. 1

 

869

335

Ovoce a zelenina kromě rajčat – čl. 128 odst. 2

3 359

 

 


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/72


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 681/2011

ze dne 14. července 2011

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k tomu, že:

prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 15. července 2011.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi, jménem předsedy,

José Manuel SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

AL

49,0

AR

19,4

EC

19,4

MK

50,0

ZZ

34,5

0707 00 05

AR

22,0

TR

105,8

ZZ

63,9

0709 90 70

AR

24,9

EC

26,5

TR

110,5

ZZ

54,0

0805 50 10

AR

60,9

TR

64,0

UY

70,0

ZA

76,3

ZZ

67,8

0808 10 80

AR

132,6

BR

78,0

CA

106,0

CL

95,5

CN

87,0

EC

60,7

NZ

111,4

US

170,2

ZA

95,9

ZZ

104,1

0808 20 50

AR

133,6

AU

75,6

CL

86,0

CN

46,2

NZ

118,4

ZA

98,6

ZZ

93,1

0809 10 00

AR

75,0

TR

224,8

XS

138,6

ZZ

146,1

0809 20 95

TR

312,3

ZZ

312,3

0809 40 05

BA

62,0

EC

75,9

ZZ

69,0


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/74


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 682/2011

ze dne 14. července 2011

o stanovení minimální celní sazby pro první dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 634/2011

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1), a zejména na článek 187 ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 634/2011 (2) bylo zahájeno stálé nabídkové řízení na dovoz cukru kódu KN 1701 se sníženou celní sazbou na hospodářský rok 2010/11.

(2)

V souladu s článkem 6 prováděcího nařízení (EU) č. 634/2011 Komise s ohledem na nabídky obdržené v rámci dílčího nabídkového řízení rozhodne o stanovení či nestanovení minimální celní sazby pro osmimístný kód KN.

(3)

Na základě nabídek obdržených v rámci prvního dílčího nabídkového řízení by měla být stanovena minimální celní sazba pro některé osmimístné kódy týkající se cukru kódu KN 1701 a neměla by být stanovena žádná minimální celní sazba pro ostatní osmimístné kódy týkající se cukru kódu KN 1701.

(4)

Aby dostal trh rychlý signál a aby bylo zaručeno účinné řízení opatření, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(5)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě prvního dílčího nabídkového řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 634/2011, pro něž lhůta pro podávání nabídek uplynula dne 13. července 2011, byla nebo nebyla minimální celní sazba stanovena v souladu s přílohou tohoto nařízení pro osmimístné kódy týkající se cukru kódu KN 1701.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi, jménem předsedy,

José Manuel SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 170, 30.6.2011, s. 21.


PŘÍLOHA

Minimální celní sazby

(v EUR/t)

Osmimístný kód KN

Minimální celní sazba

1

2

1701 11 10

131,11

1701 11 90

150,00

1701 12 10

X

1701 12 90

X

1701 91 00

X

1701 99 10

217,00

1701 99 90

180,00

(—)

žádná minimální celní sazba nebyla stanovena (všechny nabídky byly zamítnuty)

(X)

žádné nabídky


ROZHODNUTÍ

15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/76


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 14. července 2011,

kterým se opravuje směrnice Komise 2010/19/EU, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, pokud jde o změny příloh směrnice 2007/46/ES

(Text s významem pro EHP)

(2011/415/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (1), a zejména na čl. 39 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Došlo k chybě při přijímání směrnice Komise 2010/19/EU ze dne 9. března 2010, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (2). Směrnice 2010/19/EU zavedla harmonizované požadavky ohledně systémů proti rozstřiku u všech kategorií vozidel, na které se vztahuje směrnice 91/226/EHS (3). V souladu s tím byly v uvedené směrnici rovněž změněny přílohy IV a XI směrnice 2007/46/ES pro účely přizpůsobení technickému pokroku. Vzhledem k tomu, že uvedené přílohy již byly nahrazeny nařízením Komise (ES) č. 1060/2008 ze dne 7. října 2008, kterým se nahrazují přílohy I, III, IV, VI, VII, XI a XV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (4), a změněny několika nařízeními, jejich následné změny by měly být rovněž učiněny prostřednictvím nařízení. V zájmu právní srozumitelnosti je proto vhodné směrnici 2010/19/EU opravit.

(2)

Měl by se proto zrušit článek 2 směrnice 2010/19/EU.

(3)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Článek 2 směrnice 2010/19/EU se zrušuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 72, 20.3.2010, s. 17.

(3)  Úř. věst. L 103, 23.4.1991, s. 5.

(4)  Úř. věst. L 292, 31.10.2008, s. 1.


15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/77


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 14. července 2011,

kterým se schvalují některé pozměněné programy eradikace a sledování nákaz zvířat a zoonóz na rok 2011 a kterým se mění rozhodnutí 2010/712/EU, pokud jde o finanční příspěvek Unie na určité programy schválené uvedeným rozhodnutím

(oznámeno pod číslem K(2011) 4993)

(2011/416/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/470/ES ze dne 25. května 2009 o některých výdajích ve veterinární oblasti (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 a 6 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí 2009/470/ES stanoví postupy pro finanční příspěvek Unie na programy eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/341/ES ze dne 25. dubna 2008, kterým se stanoví kritéria Společenství pro vnitrostátní programy eradikace, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz (2), stanoví, že pro schválení podle finančních opatření Unie musí programy předložené členskými státy splňovat přinejmenším kritéria stanovená v příloze uvedeného rozhodnutí.

(3)

Rozhodnutí Komise 2010/712/EU ze dne 23. listopadu 2010, kterým se schvalují roční a víceleté programy a finanční příspěvek Unie na eradikaci, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz, předložené členskými státy pro rok 2011 a následující roky (3), schvaluje určité vnitrostátní programy a stanoví procentní sazbu a maximální výši finančního příspěvku Unie poskytovaného pro každý program předložený členskými státy.

(4)

Španělsko předložilo pozměněný program sledování a eradikace katarální horečky ovcí, aby v návaznosti na výskyt ohnisek této nákazy zavedlo v určitých oblastech povinné očkování proti sérotypu 8.

(5)

Slovensko předložilo pozměněný očkovací program eradikace vztekliny, aby v návaznosti na výskyt této nákazy v hraničních oblastech Polska rozšířilo oblast, ve které jsou distribuovány návnady.

(6)

Polsko a Finsko předložily pozměněné programy eradikace vztekliny, aby zahrnuly činnosti týkající se orálního očkování v určitých oblastech sousedních třetích zemí přiléhajících k Unii, aby tak zabránily novému zavlečení vztekliny do Unie nakaženými divokými zvířaty, která se pohybují přes společné hranice.

(7)

Komise tyto pozměněné programy předložené Španělskem, Polskem, Slovenskem a Finskem posoudila jak z hlediska veterinárního, tak z hlediska finančního. Bylo shledáno, že programy jsou v souladu s příslušnými veterinárními předpisy Unie, a zejména s kritérii stanovenými v rozhodnutí 2008/341/ES.

(8)

Tyto pozměněné programy předložené Španělskem, Polskem, Slovenskem a Finskem by proto měly být schváleny.

(9)

Rozhodnutí 2010/712/EU stanoví finanční příspěvek Unie pro Slovensko na ty činnosti týkající se orálního očkování zahrnuté v ročním programu eradikace vztekliny v uvedeném členském státě, které jsou prováděny v hraničních oblastech sousedních třetích zemí. Uvedené rozhodnutí dále stanoví finanční příspěvek Unie pro Litvu na ty činnosti týkající se orálního očkování zahrnuté ve víceletém programu eradikace vztekliny v uvedeném členském státě, které jsou prováděny v hraničních oblastech sousedních třetích zemí.

(10)

Je proto vhodné stanovit finanční příspěvek Unie i pro ty části programů eradikace vztekliny v Polsku a Finsku, které jsou prováděny v hraničních oblastech sousedních třetích zemí přiléhajících k Unii.

(11)

Schválení pozměněných programů eradikace vztekliny předložených Polskem a Finskem provedené tímto rozhodnutím má vliv na výši částek potřebných pro provádění uvedených programů schválených pro tyto členské státy rozhodnutím 2010/712/EU. Maximální výše finančního příspěvku Unie na programy eradikace vztekliny v Polsku a Finsku, stanovená uvedeným rozhodnutím, by proto měla být odpovídajícím způsobem upravena.

(12)

Rozhodnutí 2010/712/EU by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Pozměněný program sledování a eradikace katarální horečky ovcí předložený Španělskem dne 1. února 2011 se schvaluje na období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011.

Článek 2

Pozměněné programy eradikace vztekliny předložené Polskem dne 5. dubna 2011, Slovenskem dne 13. prosince 2010 a Finskem dne 12. dubna 2011 se schvalují na období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011.

Článek 3

Článek 10 rozhodnutí 2010/712/EU se mění takto:

1)

V odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c)

nepřesáhne částku:

i)

1 800 000 EUR pro Bulharsko,

ii)

620 000 EUR pro Estonsko,

iii)

1 450 000 EUR pro Maďarsko,

iv)

7 110 000 EUR pro Polsko,

v)

5 000 000 EUR pro Rumunsko,

vi)

700 000 EUR pro Slovensko,

vii)

200 000 EUR pro Finsko.“

2)

Odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, pro ty části polského, slovenského a finského programu, které budou prováděny mimo území Unie, finanční příspěvek Unie:

a)

se poskytne pouze na náklady na nákup a distribuci orální očkovací látky a návnad;

b)

se stanoví ve výši 100 % a

c)

nepřesáhne částku:

i)

630 000 EUR pro Polsko,

ii)

250 000 EUR pro Slovensko,

iii)

65 000 EUR pro Finsko.“

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 14. července 2011.

Za Komisi

John DALLI

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 30.

(2)  Úř. věst. L 115, 29.4.2008, s. 44.

(3)  Úř. věst. L 309, 25.11.2010, s. 18.


Opravy

15.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/79


Oprava rozhodnutí Rady 2011/332/SZBP ze dne 7. června 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/137/SZBP o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi

( Úřední věstník Evropské unie L 149 ze dne 8. června 2011 )

Strana 10, článek 1, nový odstavec článku 6 rozhodnutí 2011/137/SZBP:

místo:

„2a.   Zákaz zpřístupnit finanční prostředky, finanční aktiva nebo hospodářské zdroje osobám nebo subjektům uvedeným v odst. 1 písm. b), pokud se vztahuje na přístavní orgány, nebrání tomu, aby do 15. července 2011 byly plněny smlouvy uzavřené před datem vstupu tohoto rozhodnutí v platnost, s výjimkou smluv týkajících se ropy, plynu a rafinovaných produktů.“,

má být:

„2a.   Zákaz zpřístupnit finanční prostředky, finanční aktiva nebo hospodářské zdroje osobám nebo subjektům uvedeným v odst. 1 písm. b), pokud se vztahuje na přístavní orgány, nebrání tomu, aby do 15. července 2011 byly plněny smlouvy uzavřené před 7. červnem 2011, s výjimkou smluv týkajících se ropy, plynu a rafinovaných produktů.“