(1)

Cílem Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (3), je stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečným důsledkům působení lidstva na klimatický systém. Aby byl splněn tento cíl, neměl by být nárůst celkové průměrné roční teploty při zemském povrchu vyšší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazuje, že pro dosažení tohoto cíle musí celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnout vrcholu do roku 2020. Na zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 přijala Evropská rada pevný závazek snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů ve Společenství o nejméně 20 % ve srovnání s rokem 1990 a o 30 % za předpokladu, že se ostatní vyspělé země rovněž zaváží ke srovnatelným snížením emisí a hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí podle svých povinností a schopností.

(2)

Komise v roce 2009 dokončila přezkum strategie Unie pro udržitelný rozvoj, v němž se soustředila na nejnaléhavější problémy udržitelného rozvoje, jako jsou doprava, změna klimatu, veřejné zdraví a úspory energie.

(3)

Aby se dosáhlo nezbytného snížení emisí, je třeba politiky a opatření provádět na úrovni členských států a na úrovni Unie ve všech odvětvích hospodářství Unie, a ne pouze v odvětvích průmyslu a energetiky. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (4), stanoví průměrné snížení o 10 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2005 v odvětvích nezahrnutých do systému Unie pro obchodování s emisemi vytvořeného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (5), včetně silniční dopravy. Silniční doprava je druhým největším odvětvím Unie produkujícím emise skleníkových plynů a emise, které z ní pocházejí, včetně emisí z lehkých užitkových vozidel, se dále zvyšují. Pokud se budou emise ze silniční dopravy nadále zvyšovat, značně to znehodnotí úsilí vynaložené v boji se změnou klimatu v jiných odvětvích.

(4)

Cíle Unie pro nová silniční vozidla poskytnou výrobcům více jistoty při plánování a více pružnosti při plnění požadavků na snížení emisí CO2 než samostatné cíle snížení stanovené jednotlivými členskými státy. Při stanovení výkonnostních emisních norem je důležité vzít v úvahu důsledky pro trhy a konkurenceschopnost výrobců, přímé a nepřímé náklady vznikající podnikům a výhody, které vznikají v podobě podpory inovace a snížení spotřeby energie a nákladů na pohonné hmoty.

(5)

Ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu je třeba využít systémů pobídek, jako je započtení ekologických inovací a udělování superkreditů.

(6)

Komise ve svých sděleních ze dne 7. února 2007 nazvaných „Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel“ a „Rámec právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století (CARS 21)“ zdůraznila, že cíl Společenství týkající se průměrných emisí u nového vozového parku ve výši 120 g CO2/km do roku 2012 nebude splněn bez dodatečných opatření.

(7)

V uvedených sděleních byl navržen integrovaný přístup zaměřený na dosažení cíle Společenství týkajícího se průměrných emisí u nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel registrovaných ve Společenství ve výši 120 g CO2/km do roku 2012, se zaměřením na závazné snížení emisí CO2 za účelem dosažení cíle 130 g CO2/km u průměrného nového vozového parku zlepšováním technologií automobilových motorů a na další snížení o 10 g CO2/km, nebo bude-li to z technického hlediska nutné, jeho ekvivalent jinými technickými zlepšeními, včetně růstu účinnosti paliv u lehkých užitkových vozidel.

(8)

Ustanovení provádějící cíl týkající se emisí z lehkých užitkových vozidel musí být v souladu s legislativním rámcem pro provádění cílů týkajících se emisí z nových osobních automobilů uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (6).

(9)

Legislativní rámec k dosažení cíle průměrných emisí pro vozový park nových lehkých užitkových vozidel by měl zajistit, aby cíle snižování byly nestranné z hlediska hospodářské soutěže a sociálně spravedlivé a udržitelné, aby přihlédly k různorodosti evropských výrobců automobilů a aby bránily jakémukoli neodůvodněnému narušování hospodářské soutěže mezi nimi. Legislativní rámec by měl být slučitelný s celkovým cílem Unie týkajícím se snižování emisí a měly by ho doplňovat další nástroje, které více souvisejí s používáním, jako například rozdílné daně z motorových vozidel a z energie nebo opatření pro omezení rychlosti lehkých užitkových vozidel.

(10)

S cílem zachovat rozmanitost na trhu s lehkými užitkovými vozidly a jeho schopnost uspokojovat různé potřeby spotřebitelů by měly být cíle emisí CO2 pro lehká užitková vozidla stanoveny lineárně v závislosti na užitkovosti vozidel. Pro vyjádření této užitkovosti je vhodným parametrem hmotnost, která umožňuje korelaci se stávajícími emisemi, a poskytuje tedy realističtější a z hlediska hospodářské soutěže nestranné cíle. Údaje o hmotnosti jsou navíc snadno dostupné. Údaje o alternativních parametrech užitkovosti, jako jsou například stopa (průměrný rozchod kol násobený rozvorem náprav) a užitečné zatížení, by měly být sbírány s cílem usnadnit dlouhodobější hodnocení přístupu založeného na užitkovosti.

(11)

Toto nařízení aktivně podporuje ekologické inovace a bere v úvahu budoucí technologický vývoj, který může zvýšit dlouhodobou konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a vytvořit více vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Jako prostředek systematického posuzování zlepšování emisí prostřednictvím ekologických inovací by měla Komise zvážit možnost začlenit opatření týkající se ekologických inovací do přezkumu zkušebních postupů podle čl. 14 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (7) a zohlednit přitom technické a hospodářské dopady tohoto začlenění.

(12)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (8) již požaduje, aby propagační literatura pro vozidla poskytovala koncovým uživatelům oficiální údaje o emisích CO2 a o spotřebě paliva daného vozidla. Komise to ve svém doporučení 2003/217/ES ze dne 26. března 2003 o uplatňování ustanovení směrnice 1999/94/ES, která se týkají propagační literatury, na jiné sdělovací prostředky (9) výkladem vztáhla také na reklamu. Působnost směrnice 1999/94/ES by se proto měla rozšířit i na lehká užitková vozidla tak, aby reklama na každé takové vozidlo musela poskytovat nejpozději od roku 2014 koncovým uživatelům oficiální údaje o emisích CO2 a o spotřebě paliva daného vozidla, pokud se uvádějí informace o spotřebě energie nebo ceně vozidla.

(13)

Vzhledem k velmi vysokým nákladům na výzkum a vývoj a velmi vysokým jednotkovým výrobním nákladům úvodních generací technologií vozidel s velmi nízkými emisemi uhlíku, které mají být uvedeny na trh po vstupu tohoto nařízení v platnost, usiluje toto nařízení o přechodné zrychlení a usnadnění uvádění vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku na trh Unie v počátečních fázích jejich prodeje.

(14)

Používání určitých alternativních paliv může přinést významné snížení emisí CO2 z hlediska celého jejich životního cyklu. Toto nařízení proto obsahuje zvláštní ustanovení zaměřená na další zavádění vozidel využívajících určitá alternativní paliva na trh Unie.

(15)

S cílem zlepšit sběr údajů o spotřebě paliva a měření této spotřeby by Komise měla do 1. ledna 2012 posoudit, zda je třeba změnit příslušné právní předpisy a začlenit do nich povinnost výrobců žádajících o schválení typu vozidla kategorie N1 definovaného v příloze II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (10), vybavit každé vozidlo měřičem spotřeby paliva.

(16)

S cílem zajistit soulad s nařízením (ES) č. 443/2009 a zabránit zneužívání by se uvedený cíl měl uplatňovat na nová lehká užitková vozidla, která jsou v Unii registrována poprvé a která nebyla předtím registrována mimo Unii, s výjimkou omezeného období.

(17)

Směrnice 2007/46/ES zřizuje harmonizovaný rámec obsahující správní ustanovení a všeobecné technické požadavky týkající se schvalování všech nových vozidel v její oblasti působnosti. Subjekt odpovědný za soulad s tímto nařízením by měl být totožný se subjektem, který odpovídá za všechny aspekty postupu schvalování typu v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shodnosti výroby.

(18)

Výrobci by měli mít možnost rozhodnout, jak svých cílů podle tohoto nařízení dosáhnout, a mělo by jim být umožněno spíše počítat průměrné emise svého nového vozového parku než dodržovat cíle CO2 pro každé jednotlivé vozidlo. Od výrobců by se proto mělo požadovat, aby zajistili, že průměrné specifické emise všech nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii, za která zodpovídají, nepřesahují průměr emisních cílů pro tato vozidla. Aby bylo zavádění tohoto požadavku usnadněno, mělo by být provedeno postupně mezi roky 2014 a 2017. To odpovídá lhůtám a délce zaváděcího období stanoveným v nařízení (ES) č. 443/2009.

(19)

Aby bylo zajištěno, že cíle stanovené pro malovýrobce a specializované výrobce odrážejí zvláštnosti těchto výrobců a jsou v souladu s potenciálem výrobců ke snížení emisí, měly by se pro tyto výrobce v oblasti snižování emisí stanovit alternativní cíle, které odpovídají technologickému potenciálu vozidel příslušného výrobce ke snížení specifických emisí CO2 a charakteristikám daného segmentu trhu. Tato výjimka by měla být zahrnuta do přezkumu cílů pro specifické emise stanovených v příloze I, který má být dokončen do začátku roku 2013.

(20)

Strategie Unie na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel zavedla integrovaný přístup na dosažení cíle Unie ve výši 120 g CO2/km do roku 2012 a rovněž představuje dlouhodobou vizi dalšího snižování emisí. Nařízení (ES) č. 443/2009 potvrzuje tento dlouhodobý výhled stanovením cíle průměrných emisí ve výši 95 g CO2/km pro nový vozový park. S cílem zajistit soulad s tímto přístupem a poskytnout průmyslu jistotu při plánování by měl být stanoven dlouhodobý cíl na rok 2020 pro specifické emise CO2 u lehkých užitkových vozidel.

(21)

Aby se výrobcům umožnila pružnost při plnění jejich emisních cílů podle tohoto nařízení, mohou se dohodnout na vytvoření sdružení na otevřeném, transparentním a nediskriminačním základě. Pokud výrobci vytvoří sdružení, cíle jednotlivých výrobců by se měly nahradit společným cílem sdružení, který by měl být společně dosažen členy sdružení.

(22)

Specifické emise CO2 dokončených vozidel by měly být připsány výrobci základního vozidla.

(23)

Aby se zajistilo, že hodnoty emisí CO2 a účinnosti paliva u dokončených vozidel jsou reprezentativní, měla by Komise navrhnout konkrétní postup a zvážit případnou revizi právní úpravy schvalování typu.

(24)

Aby bylo zajištěno plnění cílů podle tohoto nařízení, je zapotřebí důkladný mechanismus k zajištění souladu.

(25)

Specifické emise CO2 z nových lehkých užitkových vozidel jsou v Unii měřeny harmonizovaným způsobem podle metodiky stanovené nařízením (ES) č. 715/2007. Aby byla administrativní zátěž vyplývající z tohoto systému co nejmenší, měl by být soulad měřen pomocí údajů o registracích nových vozidel v Unii sbíraných členskými státy a hlášených Komisi. S cílem zajistit soudržnost údajů určených k posouzení souladu by měla být pravidla pro sběr a vykazování těchto údajů co nejvíce harmonizována.

(26)

Směrnice 2007/46/ES vyžaduje, aby výrobci vydávali prohlášení o shodě, jímž musí být opatřeno každé nové lehké užitkové vozidlo, a aby členský stát dovolil registraci nového lehkého užitkového vozidla a jeho uvedení do provozu, pouze pokud je opatřeno platným prohlášením o shodě. Údaje sbírané členskými státy by měly být v souladu s prohlášením o shodě vydaným výrobcem lehkého užitkového vozidla a měly by se zakládat pouze na tomto dokumentu. Pro údaje získané na základě prohlášení o shodě by měla existovat databáze podle norem Unie. Ta by měla sloužit jako jediný referenční zdroj, který členským státům umožní jednodušším způsobem uchovávat registrační údaje v případě nové registrace vozidel.

(27)

Plnění cílů podle tohoto nařízení výrobci by mělo být hodnoceno na úrovni Unie. Výrobci, jejichž průměrné specifické emise CO2 přesahují emise povolené v rámci tohoto nařízení, by měli uhradit poplatek za překročení emisí za každý kalendářní rok počínaje 1. lednem 2014. Poplatek by měl být stanoven v závislosti na rozsahu, v němž výrobci nesplnili svůj cíl. Má-li být zajištěn soulad, měl by být mechanismus poplatků podobný mechanismu stanovenému nařízením (ES) č. 443/2009. Částky poplatků za překročení emisí by měly být považovány za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie.

(28)

Žádná vnitrostátní opatření, která mohou členské státy zachovávat nebo zavádět v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie, by neměla vzhledem k účelu tohoto nařízení a postupům jím zavedeným ukládat výrobcům dodatečné nebo přísnější sankce za to, že nesplní cíle stanovené v tomto nařízení.

(29)

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno plné uplatňování pravidel Unie o hospodářské soutěži.

(30)

Měly by být zváženy nové způsoby dosažení dlouhodobého cíle, zejména v souvislosti se sklonem křivky, parametrem užitkovosti a systémem poplatků za překročení emisí.

(31)

Na spotřebu paliva a emise CO2 má velký vliv rychlost silničních vozidel. Navíc při neexistujícím omezení rychlosti pro lehká užitková vozidla je možné, že existuje určitá hospodářská soutěž, pokud jde o maximální rychlost, což by mohlo vést k nadměrně dimenzovaným hnacím ústrojím a s nimi spojené nízké účinností v podmínkách pomalejšího provozu. Proto je vhodné přezkoumat proveditelnost rozšíření oblasti působnosti směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství (11) se záměrem zahrnout lehká užitková vozidla, na která se vztahuje toto nařízení.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, zejména pro přijetí podrobných pravidel o sledování a hlášení průměrných emisí, totiž shromažďování, registraci, prezentaci, předávání, výpočet a zveřejňování údajů o průměrných emisích, a o uplatňování požadavků stanovených v příloze II, jakož i pro přijetí prováděcích pravidel pro výběr poplatků za překročení emisí a podrobných ustanovení o postupu schvalování inovativních technologií, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (12).

(33)

Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu požadavků na sledování a hlášení stanovených v příloze II s ohledem na zkušenosti s používáním tohoto nařízení, o úpravu hodnoty M0 uvedené v příloze I tak, aby vyjadřovala průměrnou hmotnost nových lehkých užitkových vozidel za předchozí tři kalendářní roky, o stanovení pravidel pro výklad kritérií způsobilosti k výjimkám, obsah žádostí o udělení výjimky a obsah a posouzení programů na snižování specifických emisí CO2 a o úpravu vzorců stanovených v příloze I s cílem zohlednit změny v regulačním zkušebním postupu pro měření specifických emisí CO2. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení výkonnostních požadavků na emise CO2 pro nová lehká užitková vozidla, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

—

70 % v roce 2014,

—

75 % v roce 2015,

—

80 % v roce 2016,

—

100 % od roku 2017.

—

3,5 lehkých užitkových vozidel v roce 2014,

—

3,5 lehkých užitkových vozidel v roce 2015,

—

2,5 lehkých užitkových vozidel v roce 2016,

—

1,5 lehkých užitkových vozidel v roce 2017,

—

1 lehké užitkové vozidlo od roku 2018.

(1)

Dne 23. dubna 2007 pověřila Rada Komisi, aby jménem Unie a jejích členských států zahájila jednání o dohodě o volném obchodu s Korejskou republikou (dále jen „Korea“).

(2)

Tato jednání byla uzavřena a Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé (dále jen „dohoda“) byla podepsána dne 6. října 2010 (2), Evropský parlament s ní vyslovil souhlas dne 17. února 2011 (3) a dohoda se má uplatňovat v souladu s článkem 15.10 dohody.

(3)

Je nezbytné stanovit postupy pro uplatňování některých ustanovení dohody týkající se ochranných opatření.

(4)

Měly by se definovat pojmy „vážná újma“, „hrozba vážné újmy“ a „přechodné období“, na které odkazuje článek 3.5 dohody.

(5)

Ochranná opatření mohou přicházet v úvahu pouze tehdy, jestliže je dotyčný výrobek do Unie dovážen v tak zvýšených množstvích a za takových podmínek, že vzniká nebo hrozí vážná újma výrobcům obdobného nebo přímo soutěžícího produktu v Unii, jak je stanoveno v článku 3.1 dohody.

(6)

Ochranná opatření by měla mít jednu z forem uvedených v článku 3.1 dohody.

(7)

Sledování a přezkum dohody a zavedení případných ochranných opatření by měly být prováděny co nejtransparentněji.

(8)

Komise by měla jednou ročně předložit zprávu o provádění dohody a o použití ochranných opatření.

(9)

Je třeba stanovit podrobnou úpravu zahájení řízení. Komise by měla od členských států obdržet informace včetně dostupných důkazů o jakémkoli vývoji dovozu, který by mohl vyžadovat použití ochranných opatření.

(10)

Spolehlivost statistik o veškerém dovozu z Koreje do Unie je proto rozhodující při stanovení toho, zda jsou splněny podmínky pro použití ochranných opatření.

(11)

V některých případech může nárůst dovozu soustředěného v jednom nebo ve více členských státech způsobit výrobnímu odvětví Unie vážnou újmu nebo hrozbu vážné újmy. V případě, že nárůst dovozu je soustředěn v jednom nebo ve více členských státech, může Komise zavést opatření předchozí kontroly. Komise důkladně zváží, jakým způsobem lze definovat výrobek, který je předmětem šetření, a tedy i výrobní odvětví Unie vyrábějící takový výrobek, aby byla zajištěna účinná náprava a zároveň byla plně dodržena kritéria stanovená tímto nařízením a dohodou.

(12)

Existují-li dostatečné a jednoznačné důkazy odůvodňující zahájení řízení, měla by Komise v Úředním věstníku Evropské unie zveřejnit oznámení, jak stanoví čl. 3.2 odst. 2 dohody.

(13)

Je třeba stanovit podrobnou úpravu zahájení šetření, přístupu zúčastněných stran k získaným informacím a kontroly těchto informací, slyšení účastníků řízení, jakož i možnosti účastníků řízení předložit svá stanoviska, jak stanoví čl. 3.2 odst. 2 dohody.

(14)

Komise by měla Koreu o zahájení šetření písemně uvědomit a provést s ní konzultaci, jak stanoví čl. 3.2 odst. 1 dohody.

(15)

Pro zvýšení právní jistoty dotčených hospodářských subjektů a v zájmu rychlého rozhodování je dále nutno, v souladu s články 3.2 a 3.3 dohody, stanovit lhůty pro zahájení šetření a pro rozhodnutí o vhodnosti opatření.

(16)

Před uplatněním ochranného opatření by mělo být provedeno šetření, aniž by tím byla Komise zbavena možnosti, aby v naléhavých případech uplatňovala prozatímní opatření, jak stanoví článek 3.3 dohody.

(17)

Ochranná opatření by se měla uplatňovat pouze v rozsahu a po dobu, které jsou nezbytné k zabránění vážné újmě a k usnadnění přizpůsobení se. Měla by být stanovena maximální doba trvání ochranných opatření a konkrétní ustanovení o prodloužení a přezkumu takových opatření, jak je stanoveno v čl. 3.2 odst. 5 dohody.

(18)

Podrobné sledování usnadní včasné přijetí rozhodnutí o případném zahájení šetření či zavedení opatření. Komise by proto měla ode dne uplatňování dohody pravidelně sledovat dovoz a vývoz v citlivých odvětvích.

(19)

Je nezbytné stanovit postupy pro použití článku 14 (Navracení cla nebo osvobození od cla) protokolu o definici pojmu „původní produkty“ a metodách správní spolupráce k dohodě (dále jen „protokol o pravidlech původu“), které zajistí účinné uplatňování mechanismů v ní stanovených a zajistí komplexní výměnu informací s příslušnými zainteresovanými subjekty.

(20)

Jelikož lze navracení cla omezit až po pěti letech od vstupu dohody v platnost, může být nezbytné zavést na základě tohoto nařízení ochranná opatření, aby se předešlo vážné újmě či hrozbě vážné újmy způsobené dovozy těžícími z navracení cla či osvobození od cla pro výrobce z Unie. V takovém řízení by měla Komise zhodnotit všechny relevantní faktory, které mají vliv na situaci ve výrobním odvětví Unie, včetně podmínek stanovených v čl. 14 odst. 2.1 protokolu o pravidlech původu. Komise by proto měla ode dne uplatňování dohody sledovat korejské statistiky týkající se citlivých odvětví, která mohou být navracením cla dotčena.

(21)

Komise by také měla ode dne uplatňování dohody zvlášť pozorně sledovat, hlavně v citlivých odvětvích, statistiky ukazující vývoj dovozu do Koreje a vývozu z Koreje.

(22)

Konečná ochranná opatření přijatá v souladu s tímto nařízením mohou členské státy uvést v žádostech o finanční příspěvky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (4).

(23)

Provedení ustanovení dohody o dvoustranných ochranných opatřeních vyžaduje jednotné podmínky k přijetí prozatímních a konečných ochranných opatření, k zavedení opatření předchozí kontroly a k zastavení šetření bez přijetí opatření. Tato opatření by měla Komise přijmout v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (5).

(24)

Při přijímání opatření předchozí kontroly a prozatímních opatření by se měl použít poradní postup s ohledem na účinky těchto opatření a jejich postupnou logiku ve vztahu k přijetí konečných ochranných opatření. V případě, že by prodlení při zavádění opatření mohlo způsobit škodu, kterou by bylo obtížné napravit, je nezbytné, aby byla Komise oprávněna přijmout okamžitě použitelná prozatímní opatření.

(25)

Toto nařízení se použije pouze na produkty pocházející z Unie nebo z Koreje,

a)

„produktem“ nebo „výrobkem“ zboží, které pochází z Unie nebo z Koreje. Produkt, který je předmětem šetření, může zahrnovat jednu nebo více celních položek nebo jejich dílčí segment v závislosti na konkrétních tržních podmínkách, nebo jakoukoli segmentaci produktů, která se běžně používá ve výrobním odvětví Unie;

b)

„zúčastněnými stranami“ strany dotčené dovozem dotyčného produktu;

c)

„výrobním odvětvím Unie“ výrobci obdobných nebo přímo soutěžících produktů, kteří působí na území Unie, jako celek nebo ti výrobci v Unii, jejichž společná výroba obdobných nebo přímo soutěžících produktů tvoří větší podíl celkové výroby Unie těchto produktů. V případě, že obdobný nebo přímo soutěžící produkt je pouze jedním z několika produktů, které vyrábějí výrobci v rámci výrobního odvětví Unie, je toto výrobní odvětví definováno jako specifické provozy účastnící se výroby obdobného nebo přímo soutěžícího produktu;

d)

„vážnou újmou“ významné celkové poškození postavení výrobců Unie;

e)

„hrozbou vážné újmy“ vážná újma, která jednoznačně bezprostředně hrozí. Zjištění existence hrozby vážné újmy musí vycházet z ověřitelných údajů, a ne z pouhých tvrzení, dohadů nebo málo pravděpodobných možností. Pro účely stanovení, zda existuje hrozba vážné újmy, by se mimo jiné měly vzít v úvahu prognózy, odhady a analýzy vypracované na základě faktorů uvedených v čl. 5 odst. 5;

f)

„přechodným obdobím“ období platné pro produkt ode dne uplatňování dohody, jak stanoví článek 15.10 dohody, do deseti let od data odstranění nebo snížení cel, podle konkrétního produktu.

(1)

Od roku 1971 poskytuje Unie rozvojovým zemím obchodní preference v rámci svého systému všeobecných celních preferencí. Systém všeobecných celních preferencí je prováděn prostřednictvím po sobě jdoucích nařízení o uplatňování systému všeobecných celních preferencí (dále jen „systém“) s dobou použitelnosti obvykle v délce tří let.

(2)

Stávající systém byl zaveden nařízením Rady (ES) č. 732/2008 (2) a je použitelný do dne 31. prosince 2011. Toto nařízení by mělo zajistit, že uvedený systém bude nadále použitelný i po tomto datu.

(3)

Budoucí zdokonalení systému by měla být založena na návrhu Komise nového nařízení (dále jen „příští nařízení“), jenž by měl vzít v úvahu příslušná hlediska týkající se účinnosti nařízení (ES) č. 732/2008, pokud jde o dosahování cílů systému. Příští nařízení by mělo zahrnovat změny nezbytné pro zajištění zachování účinnosti systému. Je rovněž důležité, aby návrh Komise vzal v úvahu statistické údaje o obchodu, jež byly k dispozici teprve v červenci 2010, pokud jde o dovoz zařazený do systému za období zahrnující rok 2009, což je rok vyznačující se prudkým poklesem světového obchodu, včetně obchodu rozvojových zemí. Stejně tak je důležité zajistit, aby hospodářské subjekty a zvýhodněné země byly s dostatečným předstihem informovány o změnách, které příští nařízení zavede. Z uvedených důvodů zbývající doba použitelnosti nařízení (ES) č. 732/2008 nepostačuje k tomu, aby Komise mohla vypracovat návrh a aby bylo možné následně přijmout příští nařízení v souladu s řádným legislativním postupem. Je však žádoucí zajistit nepřetržité fungování systému po 31. prosinci 2011, dokud nebude přijato a nezačne být použitelné příští nařízení.

(4)

Doba prodloužení použitelnosti nařízení (ES) č. 732/2008 by neměla být časově neomezená. Z tohoto důvodu a v zájmu poskytnutí času potřebného pro legislativní postup pro přijetí nového systému by měla být doba použitelnosti uvedeného nařízení prodloužena do 31. prosince 2013. Stane-li se příští nařízení použitelným před uvedeným datem, měla by se doba prodloužení odpovídajícím způsobem zkrátit.

(5)

Určité technické změny nařízení (ES) č. 732/2008 jsou nezbytné v zájmu zajištění soudržnosti a nepřetržitého fungování systému.

(6)

Rozvojové země, které splňují kritéria způsobilosti pro zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných („GSP+“), by měly mít možnost využívat dodatečné celní preference v rámci tohoto režimu, pokud Komise rozhodne o přiznání zvláštního pobídkového režimu těmto zemím, a to do 15. prosince 2011 na základě jejich žádosti podané do 31. října 2011 nebo do 15. června 2013 na základě jejich žádosti podané do 30. dubna 2013. U rozvojových zemí, kterým již byly poskytnuty výhody na základě zvláštního pobídkového režimu v důsledku rozhodnutí Komise 2008/938/ES ze dne 9. prosince 2008 o seznamu zvýhodněných zemí, které jsou způsobilé pro zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných podle nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (3) a rozhodnutí Komise 2010/318/EU ze dne 9. června 2010 o zvýhodněných zemích, které jsou způsobilé pro zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných pro období od 1. července 2010 do 31. prosince 2011 podle nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (4), by měl být tento status během prodloužení stávajícího systému zachován.

(7)

Nařízení (ES) č. 732/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Název se nahrazuje tímto:

„Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí od 1. ledna 2009 a o změně nařízení (ES) č. 552/97, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a (ES) č. 964/2007“.

2)

V čl. 8 odst. 2 druhém pododstavci se doplňují nová písmena, která znějí:

3)

Článek 9 se mění takto:

4)

Čl. 10 odst. 3 se mění takto:

5)

V čl. 32 odst. 2 se slova „31. prosince 2011“ nahrazují slovy „31. prosince 2013 nebo dnem stanoveným v příštím nařízení, podle toho, co nastane dříve“.

(1)

Skupina odborníků na vysoké úrovni vedená Jacquem de Larosièrem a pověřená Komisí došla ve své závěrečné zprávě zveřejněné dne 25. února 2009 k závěru, že rámec dohledu nad finančním odvětvím v Evropské unii má být posílen, aby se snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí. Doporučila proto dalekosáhlé reformy struktury dohledu. Tato skupina odborníků dále dospěla k závěru, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů dohledu nad finančním trhem (dále jen „ESFS“), který by se skládal ze tří evropských orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví, jednoho pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a jednoho pro cenné papíry a trhy, a doporučila zřídit Evropskou radu pro systémová rizika.

(2)

Komise ve svém sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ navrhla předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení ESFS a ve sdělení ze dne 27. května 2009 nazvaném „Evropský dohled nad finančním trhem“ uvedla podrobnější informace o případné architektuře tohoto nového rámce dohledu, přičemž zdůraznila specifičnost dohledu nad ratingovými agenturami.

(3)

Evropská rada v závěrech ze dne 19. června 2009 doporučila, aby byl zřízen ESFS, který by se měl skládat ze sítě vnitrostátních orgánů finančního dohledu fungujících souběžně se třemi novými evropskými orgány dohledu. ESFS by se měl zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími přeshraničně zřízením kolegií orgánů dohledu a vytvoření jednotného evropského souboru pravidel, která by se vztahovala na všechny účastníky finančního trhu na vnitřním trhu. Evropská rada zdůraznila, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít pravomoc dohledu nad ratingovými agenturami. Komise by si dále měla ponechat svou pravomoc prosazovat Smlouvy, a zejména hlavu VII kapitolu 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o společná pravidla hospodářské soutěže, v souladu s předpisy přijatými pro provádění těchto pravidel.

(4)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (4) byl zřízen Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy).

(5)

Je třeba jasně definovat oblast působnosti Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, aby účastníci finančního trhu mohli určit orgán příslušný v oblasti činnosti ratingových agentur. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít obecnou pravomoc v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 (5) v záležitostech týkajících se registrace ratingových agentur a průběžného dohledu nad registrovanými ratingovými agenturami.

(6)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl být výlučně odpovědný za registraci ratingových agentur v Unii a dohled nad nimi. I v případě, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy přenese konkrétní úkoly na příslušné orgány, měl by i nadále nést právní odpovědnost. Vedoucí představitelé a další zaměstnanci příslušných orgánů by se měli účastnit rozhodování v rámci Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy v souladu s nařízením (EU) č. 1095/2010 a měli by jednat jako členové orgánů Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, jako jsou jeho rada orgánů dohledu nebo odborné skupiny. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít výlučnou pravomoc uzavírat dohody o spolupráci týkající se výměny informací s orgány dohledu třetích zemí. Jestliže se příslušné orgány účastní rozhodování v rámci Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy nebo jestliže plní úkoly jeho jménem, měly by se na ně tyto dohody o spolupráci vztahovat.

(7)

Transparentnost informací poskytovaných emitentem finančního nástroje ohodnoceného ratingem jmenované ratingové agentuře by mohla být velkým přínosem pro fungování trhu a ochranu investorů. Je proto třeba posoudit, jak nejlépe zvýšit transparentnost informací, na jejichž základě se provádí rating všech finančních nástrojů. Za prvé, poskytování těchto informací dalším registrovaným nebo certifikovaným ratingovým agenturám pravděpodobně povede k větší konkurenci mezi ratingovými agenturami, a to zejména proto, že by mohlo vést ke zvýšení počtu nevyžádaných ratingů. Vydávání takových nevyžádaných ratingů by mělo podpořit využívání více než jednoho ratingu pro každý finanční nástroj. Také by se tím pravděpodobně pomohlo zabránit případným střetům zájmů, zejména v rámci obchodního modelu ratingu placeného emitentem, čímž by se měla zvýšit kvalita ratingů. Za druhé, poskytování uvedených informací celému trhu by rovněž mělo zlepšit možnosti investorů vypracovávat si vlastní analýzy rizik, neboť budou moci založit na uvedených dodatečných informacích vlastní hloubkové analýzy. Poskytování těchto informací by rovněž mělo vést k menšímu spoléhání se na ratingy vydané ratingovými agenturami. V zájmu dosažení těchto základních cílů je třeba, aby Komise provedla hlubší posouzení těchto otázek a náležitě posoudila vhodný rozsah této informační povinnosti a zohlednila přitom dopad na místní trhy se sekuritizačními nástroji, vedla dialog se zúčastněnými subjekty, sledovala trh a vývoj regulace a vyhodnotila zkušenosti získané v rámci jiných soudních systémů. Na základě tohoto posouzení by Komise měla předložit vhodné legislativní návrhy. Posouzení Komise a návrhy by měly umožnit definovat nové povinnosti týkající se transparentnosti, a to způsobem, který by byl nejvhodnější z hlediska veřejného zájmu a co možná nejvíce by chránil investory.

(8)

Jelikož se ratingy používají v celé Unii, tradiční rozlišování mezi příslušným orgánem domovského členského státu a ostatními příslušnými orgány a používání koordinace dohledu ze strany kolegií není pro dohled nad ratingovými agenturami vhodnou strukturou. Po zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy již není nezbytné takovou strukturu nadále udržovat. Postup registrace je tudíž nutno zefektivnit a lhůty odpovídajícím způsobem zkrátit.

(9)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl odpovídat za registraci a průběžný dohled nad ratingovými agenturami, ale nikoli za dozor nad uživateli ratingů. Za dohled nad používáním ratingů úvěrovými institucemi, investičními podniky, pojišťovnami, životními pojišťovnami, zajišťovnami, subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění a alternativními investičními fondy, které podléhají dohledu na vnitrostátní úrovni v rámci a pro účely uplatňování jiných směrnic o finančních službách, a nad používáním ratingů v prospektech by tudíž měly zůstat zodpovědné vnitrostátní příslušné orgány určené podle příslušných odvětvových právních předpisů upravujících dohled nad těmito finančními institucemi a subjekty.

(10)

Je zapotřebí účinného nástroje pro vypracování harmonizovaných regulačních technických norem s cílem usnadnit používání nařízení (ES) č. 1060/2009 v každodenní praxi a zajistit rovné podmínky a náležitou ochranu investorů a spotřebitelů v celé Unii. Jelikož se jedná o orgán s vysoce specializovanými odbornými znalostmi, je účelné a vhodné pověřit vypracováním návrhů regulačních technických norem Evropský orgán pro cenné papíry a trhy.

(11)

V oblasti ratingových agentur je třeba, aby Evropský orgán pro cenné papíry a trhy předložil Komisi návrhy regulačních technických norem týkajících se informací, jež má ratingová agentura poskytnout k žádosti o registraci, informací, jež ratingová agentura musí poskytnout k žádosti o certifikaci a k posouzení jejího systémového významu pro finanční stabilitu a řádné fungování finančních trhů, uvádění informací, a to včetně struktury, formátu, způsobu a periodicity jejich uvádění, které ratingové agentury uveřejňují v souvislosti s posuzováním souladu metodik pro vydávání ratingů s požadavky stanovenými v nařízení (ES) č. 1060/2009, a obsahu a formátu pravidelného předkládání ratingových údajů, jež mají být od ratingových agentur požadovány pro účely průběžného dohledu ze strany Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Tyto návrhy regulačních technických norem by měla přijímat Komise, aby měly právní závaznost, v souladu s nařízením (EU) č. 1095/2010. Při vypracovávání svých návrhů regulačních technických norem by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy posoudit, a pokud je to vhodné a nezbytné i aktualizovat pokyny, které v souvislosti s nařízením (ES) č. 1060/2009 již vydal Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry.

(12)

V oblastech, na něž se regulační technické normy nevztahují, by měl mít Evropský orgán pro cenné papíry a trhy pravomoc vydávat a aktualizovat nezávazné obecné pokyny k otázkám týkajícím se uplatňování nařízení (ES) č. 1060/2009.

(13)

Aby mohl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy účinně plnit své povinnosti, měl by mít možnost si prostou žádostí nebo rozhodnutím vyžádat všechny nezbytné informace od ratingových agentur, osob podílejících se na ratingové činnosti hodnocených osob nebo spřízněných třetích stran, třetích stran, které ratingové agentury využívají v rámci outsourcingu provozních funkcí, a osob s jinou úzkou a podstatnou vazbou na ratingové agentury nebo ratingovou činnost. Do posledně jmenované skupiny by měli patřit například zaměstnanci ratingové agentury, kteří se na ratingové činnosti přímo nepodílejí, ale vzhledem ke svým úkolům v ratingové agentuře mohou mít důležité informace týkající se konkrétního případu. Do této skupiny osob mohou patřit rovněž podniky, které ratingové agentuře poskytují služby. Neměly by do ní však patřit podniky, které tyto ratingy používají. Žádá-li Evropský orgán pro cenné papíry a trhy o tyto informace na základě prosté žádosti, nemá příjemce žádosti povinnost informace poskytnout, avšak učiní-li tak dobrovolně, neměly by být poskytnuté informace nepravdivé nebo zavádějící. Tyto informace by měly být poskytnuty neprodleně.

(14)

Aby Evropský orgán pro cenné papíry a trhy mohl účinně vykonávat své pravomoci dohledu, měl by mít možnost provádět šetření a kontroly na místě.

(15)

Příslušné orgány by měly Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy sdělovat veškeré informace požadované podle nařízení (ES) č. 1060/2009, být mu nápomocny a spolupracovat s ním. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy a příslušné orgány by měly úzce spolupracovat také s odvětvovými příslušnými orgány odpovědnými za dohled nad podniky uvedenými v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1060/2009. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít možnost přenést určité úkoly v oblasti dohledu na příslušný orgán členského státu, např. když úkol v oblasti dohledu vyžaduje znalosti a zkušenosti s ohledem na místní podmínky, jež jsou snadněji dostupné na vnitrostátní úrovni. Mezi úkoly, které by mělo být možné přenést, patří provádění konkrétních vyšetřovacích úkolů a kontrol na místě. Před přenesením úkolů by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy konzultovat s dotyčným příslušným orgánem o podrobných podmínkách tohoto přenesení, včetně rozsahu úkolu, jenž má být přenesen, harmonogramu pro jeho splnění a předávání potřebných informací mezi příslušným orgánem a Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl za vykonání přeneseného úkolu poskytnout příslušným orgánům odměnu v souladu s nařízením o poplatcích, které přijme Komise prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by neměl mít možnost přenést pravomoc rozhodovat o registraci.

(16)

Je nutno zajistit, aby příslušné orgány mohly požádat Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, aby přezkoumal, zda jsou splněny podmínky pro zrušení registrace ratingové agentury, a aby mohly požádat Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, aby pozastavil používání ratingů, pokud se má za to, že ratingová agentura závažným způsobem a trvale porušuje nařízení (ES) č. 1060/2009. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl tyto žádosti posoudit a přijmout veškerá nezbytná opatření.

(17)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít možnost ukládat penále, s cílem dosáhnout toho, aby ratingové agentury ukončily porušování povinnosti, aby předložily úplné informace, které si Evropský orgán pro cenné papíry a trhy vyžádal, nebo aby se podrobily šetření nebo kontrole na místě.

(18)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít rovněž možnost ukládat ratingovým agenturám pokuty, zjistí-li, že úmyslně nebo z nedbalosti porušily nařízení (ES) č. 1060/2009. Pokuty by se měly ukládat podle míry závažnosti porušení povinností. Druhy porušení povinnosti by se měly rozdělit do skupin, pro něž by byla stanovena konkrétní pokuta. Při stanovení pokuty odpovídající konkrétnímu porušení povinnosti by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy postupovat ve dvou krocích: stanovit základní výši pokuty a případně upravit tuto základní částku použitím určitých koeficientů. Základní částka by se měla stanovit s přihlédnutím k ročnímu obratu dotyčné ratingové agentury a tato částka by se měla zvýšit nebo snížit použitím odpovídajících koeficientů v souladu s tímto nařízením.

(19)

Aby měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy k dispozici nezbytné nástroje k rozhodnutí o pokutě přiměřené závažnosti porušení povinnosti, kterého se ratingová agentura dopustila, a mohl zohlednit okolnosti, za nichž došlo k tomuto porušení, stanoví toto nařízení koeficienty spojené s přitěžujícími nebo polehčujícími okolnostmi.

(20)

Před rozhodnutím o uložení pokuty nebo penále by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy poskytnout osobám, které jsou účastníky řízení, příležitost se k záležitosti vyjádřit, aby bylo respektováno jejich právo na obhajobu.

(21)

Členské státy by měly i nadále zůstat příslušné pro stanovení a provádění pravidel pro ukládání sankcí za porušení povinnosti finančním institucím a dalších subjektů používat k regulatorním účelům pouze ratingy vydané ratingovými agenturami registrovanými v souladu s nařízením (ES) č. 1060/2009.

(22)

Tímto nařízením by neměl být založen precedens pro ukládání finančních či nefinančních sankcí ze strany evropských orgánů dohledu účastníkům finančního trhu nebo jiným podnikům ve vztahu k jiným druhům činnosti.

(23)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by neměl ukládat pokuty nebo penále v případech, kdy stejné skutečnosti nebo skutečnosti, jež jsou v podstatě totožné, vedly v rámci trestního řízení podle vnitrostátního práva k osvobozujícímu nebo odsuzujícímu rozhodnutí, které již nabylo právní moci.

(24)

Rozhodnutí Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy o uložení pokuty nebo penále by měla být vykonatelná, přičemž jejich výkon by se měl řídit předpisy občanského procesního práva státu, na jehož území se provádí. Předpisy občanského procesního práva by neměly zahrnovat trestní procesní předpisy, mohly by však zahrnovat správní procesní předpisy.

(25)

Jestliže se ratingová agentura dopustí porušení povinnosti, měl by být Evropský orgán pro cenné papíry a trhy oprávněn přijmout řadu opatření v oblasti dohledu, která zahrnují, ale neomezují se na vyzvání ratingové agentury, aby porušování povinnosti ukončila, pozastavení používání ratingů pro regulatorní účely, dočasný zákaz vydávání ratingů danou ratingovou agenturou a jako krajní opatření zrušení registrace, pokud ratingová agentura závažným způsobem nebo opakovaně porušuje nařízení (ES) č. 1060/2009. Opatření v oblasti dohledu by měla být Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy uplatňována s přihlédnutím k povaze a závažnosti porušení povinnosti a měla by ctít zásadu proporcionality. Před přijetím rozhodnutí o opatřeních v oblasti dohledu by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy poskytnout účastníkům řízení příležitost se k záležitosti vyjádřit, aby bylo respektováno jejich právo na obhajobu.

(26)

Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie a v ústavních tradicích členských států. Proto je třeba toto nařízení vykládat a uplatňovat v souladu s těmito právy a zásadami, včetně práv a zásad týkajících se svobody tisku a svobody projevu ve sdělovacích prostředcích, a na právo na tlumočení a překlad pro osoby, jež nemluví jazykem řízení nebo tomuto jazyku nerozumějí, jež je součástí obecného práva na spravedlivý proces.

(27)

Z důvodů právní jistoty je vhodné stanovit jasná přechodná opatření pro předání spisů a pracovních dokumentů příslušnými orgány Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy.

(28)

Registrace ratingové agentury schválená příslušným orgánem by měla zůstat v platnosti na celém území Unie i po přenesení pravomocí dohledu z příslušných orgánů na Evropský orgán pro cenné papíry a trhy.

(29)

Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o upřesnění a změny kritérií pro posouzení rovnocennosti regulatorního a dohledového rámce třetí země s cílem zohlednit vývoj na finančních trzích, přijetí nařízení o poplatcích a podrobných pravidel pro pokuty a penále a změny příloh nařízení (ES) č. 1060/2009. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravných prací vedla příslušné konzultace i s odborníky.

(30)

Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit včasné a soustavné předávání informací a příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

(31)

Evropský parlament a Rada by měly mít možnost vyslovit proti aktu v přenesené pravomoci námitky do tří měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady by tuto lhůtu mělo být možno prodloužit o tři měsíce v případě, že se jedná o oblasti důležitého zájmu. Evropský parlament a Rada by rovněž měly mít možnost ostatní orgány informovat o svém záměru námitky nevyslovit. Včasné schválení aktů v přenesené pravomoci je obzvláště vhodné, jestliže je třeba dodržet lhůty, například v případě harmonogramů stanovených v základním aktu, podle nichž má Komise přijímat akty v přenesené pravomoci.

(32)

V prohlášení k článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie připojeném k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, vzala tato konference na vědomí, že Komise hodlá při vypracovávání návrhů aktů v přenesené pravomoci v oblasti finančních služeb i nadále konzultovat s odborníky jmenovanými členskými státy, a to v souladu se svými zavedenými postupy.

(33)

Na zpracování osobních údajů pro účely nařízení (ES) č. 1060/2009 se používá směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6).

(34)

Na zpracování osobních údajů pro účely nařízení (ES) č. 1060/2009 je v plném rozsahu použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (7).

(35)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření účinného a účelného rámce dohledu nad ratingovými agenturami pověřením jediného orgánu dohledu dohledem nad ratingovou činností v Unii, vytvoření jediného kontaktního místa pro ratingové agentury a zajištění jednotného uplatňování pravidel pro ratingové agentury, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jich být z důvodu celounijní struktury a dopadu ratingové činnosti, která má být předmětem dohledu, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(36)

Nařízení (ES) č. 1060/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 3 odst. 1 se doplňují nová písmena, která znějí:

2)

Článek 4 se mění takto:

3)

Článek 5 se mění takto:

4)

V článku 6 se odstavec 3 mění takto:

5)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

6)

V článku 10 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

7)

V článku 11 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:

8)

Článek 14 se mění takto:

9)

Články 15 až 21 se nahrazují tímto:

(*6)   Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385."

(*7)   Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12."

(*8)   Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.“ "

10)

Vkládá se nový článek, který zní:

11)

Články 23 až 27 se nahrazují tímto:

12)

Články 28 a 29 se zrušují.

13)

Články 30, 31 a 32 se nahrazují tímto:

14)

Článek 33 se zrušuje.

15)

Články 34 a 35 se nahrazují tímto:

(*9)   Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.“ "

16)

Název kapitoly I hlavy IV „Sankce, postup projednávání ve výboru a předkládání zpráv“ se nahrazuje názvem „Sankce, pokuty, penále, postup projednávání ve výboru, přenesené pravomoci a předkládání zpráv“.

17)

V článku 36 se první a druhý pododstavec nahrazují tímto:

„Členské státy stanoví sankce za porušení čl. 4 odst. 1 a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy zajistí, aby odvětvový příslušný orgán uveřejnil každou sankci, která byla za porušení čl. 4 odst. 1 uložena, ledaže by toto uveřejnění vážně ohrozilo finanční trhy nebo způsobilo nepřiměřenou škodu zúčastněným subjektům.“

18)

Vkládají se nové články, které znějí:

19)

Článek 37 se nahrazuje tímto:

20)

V článku 38 se zrušuje odstavec 2.

21)

Vkládají se nové články, které znějí:

22)

Článek 39 se mění takto:

23)

Vkládá se nový článek, který zní:

24)

V článku 40 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Stávající ratingové agentury mohou pokračovat ve vydávání ratingů, které mohou být pro regulatorní účely používány finančními institucemi a dalšími subjekty uvedenými v čl. 4 odst. 1, pokud není žádost o registraci zamítnuta. V případě zamítnutí žádosti o registraci se použije čl. 24 odst. 4 a 5.“

25)

Vkládá se nový článek, který zní:

26)

Příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

27)

Doplňují se nové přílohy obsažené v příloze II tohoto nařízení.