1.

Evropská komise vydala oznámení o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy členských států ES (2). Tento nezávazný právní akt obsahuje zásady a pravidla, kterými se Evropská komise v oblasti státních podpor řídí. Rovněž vysvětluje, jak má probíhat spolupráce mezi Evropskou komisí a vnitrostátními soudy členských států EC.

2.

Kontrolní úřad ESVO („Kontrolní úřad“) má za to, že výše zmíněné oznámení má význam pro EHP. Kontrolní úřad za účelem zachování rovných podmínek hospodářské soutěže a zajištění jednotného uplatňování pravidel EHP v oblasti státních podpor v celém Evropském hospodářském prostoru přijímá tuto kapitolu při současném zohlednění nezávislosti vnitrostátních soudů států ESVO.

3.

Kontrolní úřad je odhodlán zaujímat striktní přístup k protiprávní a neslučitelné státní podpoře. Navzdory skutečnosti, že skutečné soukromoprávní vymáhání u vnitrostátních soudů hrálo v oblasti státní podpory doposud poměrně omezenou roli, se Kontrolní úřad domnívá, že soukromoprávní žaloby týkající se vymáhání mohou pro politiku státní podpory zajistit značné přínosy. Řízení u vnitrostátních soudů třetím stranám umožňuje zabývat se mnoha problémy souvisejícími se státní podporou přímo na vnitrostátní úrovni a tyto problémy řešit. Mimoto mohou vnitrostátní soudy v případě porušení pravidel státní podpory poskytnout žalobcům velmi účinné opravné prostředky. To zase může přispět k celkově větší disciplíně v oblasti státní podpory.

4.

Hlavním cílem této kapitoly je informovat vnitrostátní soudy a třetí strany o dostupných opravných prostředcích v případě porušení pravidel státní podpory a poskytnout jim pokyny k uplatňování těchto pravidel v praxi. Kontrolní úřad mimoto usiluje o rozvoj spolupráce s vnitrostátními soudy zavedením praktičtějších nástrojů na podporu vnitrostátních soudců při jejich každodenní práci.

5.

Tato kapitola nahrazuje kapitolu pokynů Kontrolního úřadu ESVO ke státní podpoře o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Kontrolním úřadem ESVO v oblasti státní podpory (3) a není jí dotčen výklad Dohody o EHP a právních předpisů prováděný Soudním dvorem ESVO.

6.

První otázkou, se kterou se vnitrostátní soudy a možní žalobci potýkají, je to, zda dané opatření skutečně představuje státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP.

7.

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zahrnuje „podpory poskytované v jakékoli formě členským státem ES, státem ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami“.

8.

Pojem státní podpory není omezen na dotace (4). Zahrnuje mimo jiné rovněž daňové úlevy a investice z veřejných prostředků poskytnuté v situacích, kdy by soukromý investor odmítl podporu poskytnout (5). To, zda je podpora poskytnuta přímo státem nebo veřejnými či soukromými subjekty zřízenými nebo pověřenými státem za účelem spravování podpory, není v tomto ohledu rozhodující (6). Aby však byla veřejná podpora považována za státní podporou, musí být poskytnuta ve prospěch určitých podniků nebo určitých odvětví výroby („selektivita“) na rozdíl od obecných opatření, na něž se čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP nevztahuje (7). Mimoto musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže a musí ovlivňovat obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP (8).

9.

Judikatura soudu ESVO a soudů Evropského společenství (9) a rozhodnutí přijatá Kontrolním úřadem a Evropskou komisí se často zabývají otázkou, zda se určitá opatření mají považovat za státní podporu. Kontrolní úřad mimoto vydal podrobné pokyny k řadě složitých otázek, například k uplatňování zásady soukromého investora (10) a testu soukromého věřitele (11), podmínkám, za nichž je nutno považovat státní záruky za státní podporu (12), nakládání s prodejem veřejných pozemků (13), pojištění vývozních úvěrů (14), přímému zdanění podnikatelské činnosti (15), investicím rizikového kapitálu (16) a ke státní podpoře výzkumu, vývoje a inovací (17). Rovněž nařízení Komise o podpoře pod hranicí de minimis  (18) bylo začleněno do Dohody o EHP. Cennou pomoc ohledně pojmu státní podpory mohou vnitrostátním soudům a možným žalobcům poskytnout judikatura soudu ESVO a Evropského soudního dvora, pokyny Kontrolního úřadu a rozhodovací praxe.

10.

V případě pochybností ohledně kvalifikace státní podpory mohou vnitrostátní soudy požádat Kontrolní úřad o stanovisko podle oddílu 2 této kapitoly. Tím není dotčena možnost vnitrostátního soudu postoupit záležitost soudu ESVO k vydání poradního stanoviska podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

11.

Podle poslední věty čl. 1 odst. 3 v části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru nesmí státy ESVO provést opatření státní podpory bez předchozího souhlasu Kontrolního úřadu (povinnost nečinnosti):

„Kontrolní úřad ESVO musí být včas informován o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohl podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 61 Dohody o EHP slučitelný s fungováním Dohody o EHP, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný stát neprovede zamýšlená opatření, dokud se v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.“ (19)

12.

Existuje však řada okolností, kdy může být státní podpora poskytnuta právoplatně bez předchozího schválení Kontrolního úřadu:

13.

Řízení u vnitrostátních soudů ve věcech týkajících se státní podpory se může někdy týkat použitelnosti obecného nařízení o blokových výjimkách a/nebo existujícího nebo schváleného režimu podpory. Pokud jde o použitelnost nařízení nebo režimu, vnitrostátní soud může pouze posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky nařízení nebo režimu. Pokud tomu tak není, nemůže posuzovat slučitelnost opatření podpory, jelikož toto posouzení přísluší výhradně Kontrolnímu úřadu (23).

14.

Jestliže vnitrostátní soud musí určit, zda opatření spadá do schváleného režimu podpory, může pouze ověřit, zda jsou splněny všechny podmínky schvalujícího rozhodnutí. Pokud se problémy vzniklé na vnitrostátní úrovni týkají platnosti rozhodnutí Kontrolního úřadu, vnitrostátní soud by měl uplatňovat postup stanovený v článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (24). Možnost zpochybnit platnost příslušného rozhodnutí Kontrolního úřadu formou poradního stanoviska neexistuje, mohl-li žalobce nesporně napadnout rozhodnutí u soudu ESVO podle článku 36 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, avšak neučinil tak (25).

15.

Vnitrostátní soud si může vyžádat stanovisko Kontrolního úřadu podle oddílu 2 této kapitoly, jestliže má pochybnosti o použitelnosti obecného nařízení o blokových výjimkách nebo existujícího či schváleného režimu podpory.

16.

Vnitrostátní soudy i Kontrolní úřad hrají v rámci vymáhání práva státní podpory zásadní, avšak odlišnou úlohu (26).

17.

Hlavní úlohou Kontrolního úřadu je ověřit slučitelnost navrhovaných opatření podpory s fungováním Dohody o EHP na základě kritérií stanovených v čl. 61 odst. 2 a 3 Dohody. Toto posouzení slučitelnosti je výlučnou pravomocí Kontrolního úřadu s výhradou přezkumu soudu ESVO. Vnitrostátní soudy nemají pravomoc prohlásit opatření státní podpory za slučitelné s čl. 61 odst. 2 nebo 3 Dohody o EHP (27).

18.

Úloha vnitrostátního soudu závisí na příslušném opatření podpory a na tom, zda bylo řádně oznámeno a schváleno Kontrolním úřadem:

19.

Při ochraně zájmů jednotlivců musí vnitrostátní soudy plně přihlížet k účinnosti čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru a zájmům trhu EHP.

20.

Úloha vnitrostátních soudů ve výše uvedených situacích je podrobněji vyložena v oddílech 1.2 a 1.3 této kapitoly.

21.

Podle judikatury Evropského soudního dvora plynou z povinnosti nečinnosti obsažené v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, z něhož vychází poslední věta čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, přímo uplatnitelná práva dotčených stran (např. soutěžitelů příjemce) (30). Tyto dotčené strany mohou svá práva vymáhat podáním žalob u příslušných vnitrostátních soudů proti členskému státu ES, jenž podporu poskytl. Rozhodování o těchto žalobách a tedy ochrana práv soutěžitele podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES je jednou z nejdůležitějších úloh vnitrostátních soudů v oblasti státní podpory.

22.

Vnitrostátní soudy ve státech ESVO plní stejnou funkci. V případě států ESVO se však platnost práva EHP řídí ústavním právem podle protokolu 35 Dohody o EHP. Protokol 35 ukládá státům ESVO, aby, bude-li to nezbytné pro případné řešení rozporů mezi předpisy vyplývajícími z provádění pravidel EHP a jinými právními předpisy, zavedly do svých právních předpisů pravidlo, že v těchto případech jsou pravidla EHP nadřazena. Podle soudu ESVO musí být jednotlivci a hospodářské subjekty oprávněni dovolat se a uplatnit na vnitrostátní úrovni všechna práva, která lze z ustanovení práva EHP (31) vyvozovat, jako kdyby byla nebo se stala součástí příslušného vnitrostátního právního řádu, pokud jsou tato práva bezpodmínečná a dostatečně přesná (32). Podle názoru Kontrolního úřadu a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora ohledně totožného ustanovení čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES splňuje čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru implicitní kritéria uvedená v protokolu 35 Dohody o EHP tím, že je bezpodmínečný a dostatečně přesný.

23.

Skutečnost, že poslední věta čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru byla začleněná do vnitrostátního právního řádu států ESVO (33), poskytuje dotčeným stranám možnost podat u vnitrostátních soudů žalobu proti porušení ustanovení o nečinnosti. Vnitrostátní soud by měl následně využít všechny vhodné nástroje a opravné prostředky a uplatnit všechna příslušná ustanovení vnitrostátního práva, aby ve svém vnitrostátním právu uvedl v platnost provádění poslední věty čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (34).

24.

Základní úloha, kterou v této souvislosti hrají vnitrostátní soudy, vyplývá rovněž ze skutečnosti, že pravomoci Kontrolního úřadu chránit soutěžitele a ostatní třetí strany před protiprávní podporou jsou omezené. Co je nejdůležitější, Kontrolní úřad nemůže přijmout konečné rozhodnutí nařizující navrácení podpory pouze kvůli tomu, že podpora nebyla oznámena podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (35). Kontrolní úřad proto musí provést úplné posouzení slučitelnosti bez ohledu na to, zda byla či nebyla splněna povinnost nečinnosti (36). Toto posouzení může být časově náročné a pravomoci Kontrolního úřadu vydat předběžné příkazy k navrácení podpory podléhají velmi přísným právním požadavkům (37).

25.

V důsledku toho poskytují žaloby u vnitrostátních soudů soutěžitelům a ostatním třetím stranám dotčeným protiprávní státní podporou důležitou právní ochranu. Právní cestou u vnitrostátních soudů je možné dosáhnout:

26.

Každý z těchto opravných prostředků je podrobněji vysvětlen v oddílech 1.2.1 až 1.2.6 této kapitoly.

27.

Vnitrostátní soudy jsou povinny chránit práva jednotlivců dotčených porušením povinnosti nečinnosti. Vnitrostátní soudy proto musí v souladu s vnitrostátním právem vyvodit veškeré patřičné právní důsledky, pokud došlo k porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (38). Povinnosti vnitrostátních soudů však nejsou omezeny na již vyplacenou protiprávní podporu. Vztahují se rovněž na případy, kdy má být protiprávní podpora teprve vyplacena. Vnitrostátní soudy musí chránit práva jednotlivců před možným porušováním těchto práv (39). Má-li být vyplacena protiprávní podpora, je vnitrostátní soud povinen zabránit uskutečnění této platby.

28.

Povinnost vnitrostátních soudů zamezit vyplacení protiprávní podpory může vyplývat z různých procesních situací v závislosti na jednotlivých druzích žalob, které jsou podle vnitrostátního práva dostupné. Velmi často bude žalobce chtít zpochybnit platnost vnitrostátního aktu udělujícího protiprávní státní podporu. V těchto případech bude zamezení vyplacení protiprávní podpory obvykle logickým důsledkem zjištění, že akt udělující podporu je neplatný v důsledku toho, že stát ESVO porušil čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (40).

29.

Jestliže se vnitrostátní soud setká s protiprávně udělenou podporou, musí z této protiprávnosti vyvodit veškeré právní důsledky podle vnitrostátního práva. Vnitrostátní soud proto musí v zásadě nařídit úplné navrácení protiprávní státní podpory příjemcem (41). Nařízení úplného navrácení protiprávní podpory je součást povinnosti vnitrostátního soudu chránit individuální práva žalobce (např. soutěžitele) podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Povinnost vnitrostátního soudu vymáhat podporu zpět tudíž nezávisí na slučitelnosti opatření podpory s čl. 61 odst. 2 nebo 3 Dohody o EHP.

30.

Jelikož vnitrostátní soudy musí nařídit úplné navrácení protiprávní podpory bez ohledu na její slučitelnost, navrácení může být rychlejší u vnitrostátního soudu než prostřednictvím stížnosti u Kontrolního úřadu. Na rozdíl od Kontrolního úřadu (42) se vnitrostátní soud může a musí omezit na určení, zda opatření představuje státní podporu a zda se na ně vztahuje povinnost nečinnosti.

31.

Povinnost vnitrostátních soudů zajistit navrácení podpory však není absolutní. Podle rozhodnutí ve věci „SFEI“ (43) mohou existovat mimořádné okolnosti, při nichž by navrácení protiprávní státní podpory nebylo přiměřené. Právní norma, která se v této souvislosti použije, by měla být podobná, jako je norma použitelná podle článku 14 a 15 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (44). Jinými slovy, okolnosti, které by nebránily inkasnímu příkazu Kontrolního úřadu, nemohou odůvodnit to, že vnitrostátní soud upustil od úplného navrácení podpory. Norma, kterou soud ESVO v tomto ohledu použije, je velmi striktní (45). V souladu s přístupem uplatňovaným soudem ESVO a Evropským soudním dvorem se příjemce protiprávně udělené podpory v zásadě nemůže s ohledem na inkasní příkaz Kontrolního úřadu dovolávat oprávněných očekávání (46). Důvodem je to, že s řádnou péčí postupující hospodářský subjekt by byl schopen ověřit, zda byla obdržená podpora oznámena, či nikoli (47).

32.

K odůvodnění toho, že vnitrostátní soud nenařídil navrácení podpory podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, proto musí k oprávněným očekáváním na straně příjemce vést zvláštní a konkrétní skutečnost (48). Tak tomu může být v případě, jestliže Kontrolní úřad sám poskytl jasná ujištění, že příslušné opatření nepředstavuje státní podporu nebo že se na ně nevztahuje povinnost nečinnosti (49).

33.

V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (50) povinnost vnitrostátního soudu nařídit úplné navrácení protiprávní státní podpory zaniká, jestliže v době vyhlášení rozsudku vnitrostátním soudem již Kontrolní úřad rozhodl, že podpora je slučitelná s fungováním Dohody o EHP. Jelikož účelem povinnosti nečinnosti je zajistit, aby bylo možno poskytnout pouze slučitelnou podporu, tento účel již nemůže být zmařen, pokud Kontrolní úřad již potvrdil slučitelnost (51). Povinnost vnitrostátního soudu chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru proto není dotčena, jestliže Kontrolní úřad dosud rozhodnutí nevydal, bez ohledu na to, zda dosud probíhá řízení Kontrolního úřadu, či nikoli (52).

34.

Zatímco po kladném rozhodnutí Kontrolního úřadu již vnitrostátní soud nemá podle práva EHP povinnost nařídit úplné navrácení podpory, taková povinnost navrácení podpory může existovat podle vnitrostátního práva  (53). Existuje-li však takováto povinnost zajistit navrácení podpory, není tímto dotčeno právo státu ESVO následně podporu znovu poskytnout.

35.

Jakmile vnitrostátní soud rozhodl, že protiprávní podpora byla vyplacena v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, musí podporu vyčíslit, aby stanovil částku, která má být navrácena. Soudu by v tomto ohledu měly napomoci judikatura soudu ESVO a soudů Evropského společenství týkající se použití čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, pokyny Kontrolního úřadu a rozhodovací praxe. Pokud vnitrostátní soud při výpočtu výše podpory narazí na problémy, může si vyžádat podporu Kontrolního úřadu, jak je blíže objasněno v oddíle 2 této kapitoly.

36.

Hospodářská výhoda protiprávní podpory není omezena na její nominální částku. Příjemce mimoto získává finanční výhodu vyplývající z předčasného poskytnutí podpory. Příčinou je skutečnost, že pokud by byla podpora oznámena Kontrolnímu úřadu, k platbě by došlo později (pokud vůbec). Příjemce by si tedy musel příslušné finanční prostředky vypůjčit na kapitálových trzích, včetně úroků s tržními sazbami.

37.

Tato nepatřičná časová výhoda je důvodem, proč v případech, kdy navrácení bylo nařízeno Kontrolním úřadem, čl. 14 odst. 2 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru nařizuje nejen navrácení nominální částky podpory, nýbrž rovněž vymáhání úroků od data, kdy byla protiprávní podpora k dispozici příjemci, do data jejího navrácení. Úroková sazba, která se v této souvislosti použije, je stanovena v rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 195/04/KOL ze dne 14. července 2004 (54).

38.

V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (55) a vzhledem k provádění čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru by vnitrostátní soudy měly nařídit náhradu finanční výhody vyplývající z předčasného poskytnutí podpory (dále jen „úrok z protiprávní podpory“). Předčasné poskytnutí protiprávní podpory ve skutečnosti znamená přinejmenším to, že soutěžitelé podle okolností trpěli účinky případné podpory s ohledem na hospodářskou soutěž dříve, než museli. Příjemce podpory proto získal nepatřičnou výhodu (56).

39.

Povinnost vnitrostátních soudů nařídit vymáhání úroků z protiprávní podpory může vzniknout ve dvou různých situacích:

40.

Ke splnění své povinnosti zajistit vymáhání úroků z protiprávní podpory musí vnitrostátní soudy určit výši úroků, jež mají být zaplaceny. V tomto ohledu platí tyto zásady:

41.

V případě pochybností může vnitrostátní soud požádat Kontrolní úřad o podporu podle oddílu 2 této kapitoly.

42.

Vnitrostátní soudy mohou být požádány, aby rozhodly o žalobách o náhradu škody způsobené protiprávní státní podporou (63) konkurentům příjemce podpory a ostatním stranám. Tyto žaloby o náhradu škody směřují obvykle proti orgánu udělujícímu státní podporu. Pro žalobce mohou být zvlášť důležité, jelikož na rozdíl od žalob zaměřených na pouhé navrácení podpory úspěšné žaloby o náhradu škody poskytují žalobci bezprostřední finanční náhradu za vzniklé ztráty. Tyto žaloby jsou zjevně závislé na vnitrostátních právních pravidlech. Kontrolní úřad v tomto ohledu zdůrazňuje, že vnitrostátní soudy by měly využít všechny vhodné nástroje a opravné prostředky a uplatnit všechna příslušná ustanovení vnitrostátního práva, aby ve svém vnitrostátním právu uvedly v platnost provádění poslední věty čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, a chránit práva, která jsou přiznávána jednotlivcům a hospodářským subjektům.

43.

Bez ohledu na možnost žalovat o náhradu škody podle vnitrostátního práva může porušení povinnosti nečinnosti v zásadě vést k žalobám o náhradu škody na základě judikatury soudu ESVO (64). Státy ESVO musí nahradit ztrátu a škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku porušení povinností jak podle sekundárních aktů právních předpisů EHP, tak podle hlavní části Dohody o EHP (65). Tato povinnost existuje, pokud: i) právní norma, která byla porušena, má přiznat práva jednotlivcům; ii) porušení normy je dostatečně závažné a iii) existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti členského státu a škodou, která vznikla poškozeným stranám (66).

44.

Podle Kontrolního úřadu je první požadavek (povinnost podle práva EHP zaměřená na ochranu individuálních práv) ve vztahu k porušením čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru splněn. Soud ESVO rozhodl, že právní norma, která byla porušena, se považuje za normu přiznávající práva jednotlivcům, pokud je příslušné ustanovení bezpodmínečné a dostatečně přesné (67). Jak je uvedeno v odstavci 22 výše, Kontrolní úřad se domnívá, že tato kritéria jsou splněna v čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

45.

S ohledem na čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru je požadavek dostatečně závažného porušení práva EHP rovněž v zásadě splněn. Soud ESVO rozhodl, že to závisí na tom, zda smluvní strana EHP při výkonu svých legislativních pravomocí zjevně a vážně nerespektovala omezení vlastního uvážení. Aby bylo možné stanovit, zda je tato podmínka splněna, musí být zohledněny všechny faktory charakterizující danou situaci. Patří mezi ně např. jasnost a přesnost právní normy, která byla porušena; míra vlastního uvážení ponechaná tímto pravidlem na vnitrostátních orgánech; zda porušení a způsobená škoda byly úmyslné nebo neúmyslné a zda nesprávné právní posouzení bylo omluvitelné či neomluvitelné (68). S ohledem na čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru nemají orgány států ESVO žádnou možnost uvážení, zda oznámit opatření státní podpory. Mají v zásadě absolutní povinnost oznámit veškerá tato oznámení, a to před jejich provedením. Ačkoliv soud ESVO může přihlížet k ospravedlnitelnosti příslušného porušení práva EHP (69), v případě existence státní podpory by si orgány státu ESVO měly být vědomy této povinnosti a za obvyklých okolností nemohou tvrdit, že jim povinnost nečinnosti nebyla známa. V případě pochybností mohou státy ESVO vždy opatření oznámit Kontrolnímu úřadu z důvodu právní jistoty (70).

46.

Třetí požadavek, že porušení práva EHP musí žalobci způsobit skutečnou a určitou finanční škodu, může být splněn různým způsobem.

47.

Žalobce bude často tvrdit, že podpora byla přímo odpovědná za ušlý zisk. Pokud se vnitrostátní soud setká s takovouto žalobou, měl by vzít v úvahu tyto aspekty:

48.

Možnost žalovat o náhradu škody je v zásadě nezávislá na případném souběžném šetření Kontrolního úřadu týkajícím se téhož opatření podpory. Takovéto probíhající šetření nezbavuje vnitrostátní soud jeho povinnosti chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (73). Jelikož žalobce může být schopen prokázat, že mu vznikla ztráta v důsledku předčasného poskytnutí podpory, a zejména v důsledku protiprávní časové výhody příjemce, úspěšné žaloby o náhradu škody nejsou rovněž vyloučeny, pokud v době, kdy vnitrostátní soud vydává rozhodnutí, Kontrolní úřad již podporu schválil (74).

49.

Vnitrostátní procesní pravidla někdy vnitrostátnímu soudu umožňují vycházet za účelem stanovení skutečné náhrady škody, která má být žalobci přiznána, z přiměřených odhadů. Je-li tomu tak a za předpokladu, že je dodržena zásada efektivnosti (75), by použití takových odhadů bylo možné rovněž ve vztahu k žalobám o náhradu škody podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. To může být užitečný nástroj pro vnitrostátní soudy, které se potýkají s problémy při výpočtu náhrady škody.

50.

Právní předpoklady žalob o náhradu škody podle práva EHP a otázky související s výpočtem náhrady škody mohou být rovněž předmětem žádostí o pomoc Kontrolního úřadu podle oddílu 2 této kapitoly.

51.

Jak bylo popsáno výše, možní žalobci jsou oprávněni podat žaloby o náhradu škody proti orgánu udělujícímu státní podporu. Mohou však existovat případy, kdy žalobce upřednostňuje podání žaloby o náhradu škody přímo proti příjemci.

52.

Jelikož se v čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru neukládá příjemci státní podpory žádná přímá povinnost, právo EHP není základem pro tyto žaloby (76). Tímto však není v žádném případě dotčena možnost úspěšné žaloby o náhradu škody proti příjemci podpory na základě hmotného vnitrostátního práva. V této souvislosti se možní žalobci musí spoléhat na vnitrostátní pravidla upravující mimosmluvní odpovědnost (77).

53.

Povinnost vnitrostátních soudů vyvodit z porušení povinnosti nečinnosti nezbytné právní důsledky není omezena na konečné rozsudky. Jako součást své úlohy podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru musí vnitrostátní soudy přijímat rovněž předběžná opatření, je-li to vhodné k ochraně práv jednotlivců (78) a zajištění efektivity čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

54.

Pravomoc vnitrostátních soudů přijímat předběžná opatření může mít pro zúčastněné strany zásadní význam, je-li nutná rychlá náprava. Vzhledem k jejich schopnosti jednat proti protiprávní podpoře rychle, jejich blízkosti a široké paletě dostupných opatření jsou vnitrostátní soudy schopny přijímat předběžná opatření, pokud protiprávní podpora již byla nebo má být vyplacena.

55.

Nejzřejmějšími případy jsou situace, kdy protiprávní podpora nebyla dosud vyplacena, hrozí však nebezpečí, že takovéto platby budou provedeny v průběhu řízení u vnitrostátních soudů. V těchto případech povinnost vnitrostátního soudu zamezit porušení čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (79) může vyžadovat, aby vydal předběžný příkaz, který zakazuje proplacení protiprávní podpory, dokud nebude rozhodnuto o podstatě věci.

56.

Pokud k proplacení protiprávní podpory již došlo, úloha vnitrostátních soudů podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru obvykle vyžaduje, aby nařídily úplné navrácení (včetně úroků z protiprávní podpory). Kvůli zásadě efektivity (80) nemůže vnitrostátní soud toto odkládat neoprávněným zdržováním řízení. Ve skutečnosti by takovéto prodlevy nejenže poškodily individuální práva, která čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru chrání, nýbrž rovněž přímo zvýšily narušení hospodářské soutěže vyplývající z protiprávně poskytnuté podpory.

57.

Mohou však v rozporu s touto obecnou povinností existovat okolnosti, v jejichž důsledku vnitrostátní soud vynese rozhodnutí později. V těchto případech povinnost chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru znamená povinnost vnitrostátního soudu využít všech předběžných opatření, jichž je podle vnitrostátních procesních předpisů možno použít, alespoň pro ukončení účinků podpory narušujících hospodářskou soutěž na základě předběžného rozhodnutí („předběžné navrácení podpory“) (81). Použití národních procesních pravidel v těchto případech podléhá požadavkům přiměřenosti a efektivnosti (82).

58.

Pokud je na základě judikatury soudu ESVO a soudů Evropského společenství a rozhodovací praxe Kontrolního úřadu a evidentních důkazů vnitrostátní soudce přesvědčen o tom, že dané opatření zahrnuje protiprávní státní podporu, bude podle názoru Kontrolního úřadu podle vnitrostátního procesního práva nejúčelnější, aby protiprávní podpora a úroky z protiprávní podpory byly uloženy na vázaném účtu do doby, než bude rozhodnuto o podstatě věci. Ve svém konečném rozsudku poté vnitrostátní soud nařídí, aby byly finanční prostředky na vázaném účtu vráceny orgánu udělujícímu státní podporu, je-li potvrzena její protiprávnost, nebo nařídí, aby byly finanční prostředky uvolněny příjemci.

59.

Předběžné navrácení podpory může být rovněž velmi účinným nástrojem v případech, kdy vnitrostátní soudní řízení probíhá souběžně s šetřením Kontrolního úřadu (83). Takovéto probíhající šetření nezbavuje vnitrostátní soud jeho povinnosti chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (84). Vnitrostátní soud proto nemůže jednoduše pozastavit vlastní řízení, dokud Kontrolní úřad nerozhodne, a ponechat mezitím práva žalobce podle čl. 1 odst. 3 části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru bez ochrany. Pokud chce vnitrostátní soud před přijetím konečného a neodvolatelného inkasního příkazu vyčkat výsledku posouzení slučitelnosti ze strany Kontrolního úřadu, měl by z tohoto důvodu přijmout vhodná předběžná opatření. Jako vhodný opravný prostředek se zde opět jeví příkaz vložit finanční prostředky na vázaný účet. V případech, kdy:

60.

Vnitrostátní soudy mohou čelit rovněž otázkám týkajícím se státní podpory v případech, kdy již navrácení podpory nařídil Kontrolní úřad. Ačkoli ve většině případů se bude jednat o žaloby na zrušení vnitrostátního inkasního příkazu, třetí strany mohou rovněž podat žalobu o náhradu škody vnitrostátními orgány kvůli neprovedení rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení.

61.

Podle čl. 14 odst. 3 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru musí státy ESVO provést rozhodnutí o navrácení bezodkladně. K navrácení dojde v souladu s postupy vnitrostátního práva za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí o navrácení. Pokud okamžitému a/nebo účinnému navrácení brání vnitrostátní procesní pravidlo, vnitrostátní soud nesmí toto ustanovení použít (88).

62.

Platnost inkasních příkazů vydaných vnitrostátními orgány k provedení rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení může být napadena u vnitrostátního soudu. Pravidla upravující tyto žaloby jsou podrobně uvedena v kapitole pokynů Kontrolního úřadu ESVO ke státní podpoře o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (89), jejichž hlavní zásady jsou shrnuty níže.

63.

Zejména žaloby u vnitrostátních soudů nemohou napadnout platnost příslušného rozhodnutí Kontrolního úřadu, pokud žalobce mohl toto rozhodnutí napadnout přímo u soudu ESVO (90). To rovněž znamená, že byla-li možná žaloba podle článku 36 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, vnitrostátní soud nemůže pozastavit výkon rozhodnutí o navrácení z důvodů souvisejících s platností rozhodnutí Kontrolního úřadu (91).

64.

Pokud není zřejmé, zda žalobce může podat žalobu na zrušení podle článku 36 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (např. protože opatření bylo režimem podpory s širokým rozsahem, u něhož žalobce nebyl schopen prokázat, že se ho osobně dotýkají), vnitrostátní soud musí v zásadě poskytnout právní ochranu. Za těchto okolností by měl vnitrostátní soudce uplatňovat postup stanovený v článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, pokud se vnitrostátní žaloba týká platnosti a zákonnosti rozhodnutí Kontrolního úřadu

65.

Udělení předběžného zproštění v těchto případech podléhá velmi přísným právním požadavkům vymezeným v judikatuře Evropského soudního dvora ve věcech „Zuckerfabrik“ (92) a „Atlanta“ (93): vnitrostátní soud může pozastavit inkasní příkazy pouze za následujících podmínek: i) soud má vážné pochybnosti, co se týká platnosti aktu. Nebyla-li platnost napadeného aktu již dříve projednávána soudem ESVO, uplatňuje se postup stanovený v článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru; ii) existuje naléhavost v tom smyslu, že předběžné zproštění je nutné, aby se zabránilo podstatné a nenapravitelné újmě způsobené straně, která usiluje o zproštění a iii) soud musí vzít patřičně v úvahu zájem EHP. Ve svém posouzení všech těchto podmínek musí vnitrostátní soud respektovat případné rozhodnutí soudu ESVO o zákonnosti rozhodnutí Kontrolního úřadu nebo žádosti o předběžné zproštění na úrovni EHP (94).

66.

Kontrolní úřad zastává názor, že stejně jako porušení povinnosti nečinnosti může i neprovedení rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení podpory podle článku 14 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru orgány státu ESVO vést k žalobám o náhradu škody podle judikatury soudu ESVO (95). Projednávání takovýchto žalob o náhradu škody odráží výše stanovené zásady ohledně porušení povinnosti nečinnosti (96). Důvodem je to, že i) povinnost státu ESVO zajistit navrácení podpory má chránit stejná individuální práva jako povinnost nečinnosti a ii) rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení neponechávají vnitrostátním orgánům žádnou rozhodovací pravomoc; porušení povinnosti zajistit navrácení podpory je proto nutno považovat v zásadě za dostatečně závažné. Úspěch žaloby o náhradu škody kvůli neprovedení rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení proto bude opět záviset na tom, zda může žalobce prokázat, že ztrátu utrpěl přímo v důsledku opožděného navrácení (97).

67.

Vnitrostátní soudy jsou povinny uplatňovat povinnost nečinnosti a chránit práva jednotlivců s ohledem na protiprávní státní podporu. Na tato řízení se v zásadě vztahují vnitrostátní procesní pravidla (98). Uplatňování vnitrostátního práva však může v těchto případech podléhat dvěma základním podmínkám:

68.

V obecnější rovině vnitrostátní soudy nesmí použít vnitrostátní procesní pravidla, jestliže by v opačném případě byly porušeny zásady uvedené v odstavci 67.

69.

Zásada efektivity má přímý dopad na postavení možných žalobců před vnitrostátními soudy podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. V tomto ohledu právo EHP vyžaduje, aby vnitrostátní pravidla týkající se aktivní legitimace nenarušovala právo na účinnou soudní ochranu (101). Vnitrostátní pravidla proto nemohou omezovat aktivní legitimaci pouze na konkurenty příjemce (102). Třetí strany, které nejsou dotčeny narušením hospodářské soutěže vyplývajícím z opatření podpory, mohou mít rovněž dostatečný právní zájem jiného druhu (jako bylo uznáno v daňových věcech) na zahájení řízení u vnitrostátního soudu (103).

70.

Výše uvedená judikatura je zvlášť důležitá pro státní podporu udělenou ve formě osvobození od daně nebo jiných finančních závazků. V těchto případech osoby, které nemají prospěch ze stejného osvobození, mohou napadnout své vlastní daňové zatížení na základě čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (104).

71.

Daňoví poplatníci, kteří jsou třetí stranou, se však mohou o povinnost nečinnosti opírat pouze v případě, jestliže jejich vlastní odvod daní tvoří nedílnou součást protiprávního opatření státní podpory (105). Tak tomu je tehdy, jsou-li podle příslušných vnitrostátních pravidel daňové příjmy vyhrazeny výlučně na financování protiprávní státní podpory a mají přímý dopad na částku státní podpory poskytnuté v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (106).

72.

Pokud byly uděleny výjimky z běžných daní, nejsou výše uvedená kritéria v zásadě splněna. Podnik, který je povinen platit tyto daně, proto obvykle nemůže uplatňovat, že osvobození jiného subjektu od daně je protiprávní podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (107). Z ustálené judikatury Evropského soudního dvora rovněž vyplývá, že v případě porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru není vhodným opravným prostředkem rozšíření protiprávního osvobození od daně na žalobce. Takové opatření by neodstranilo účinky protiprávní podpory narušující hospodářskou soutěž, nýbrž by je naopak posílilo (108).

73.

Zásada efektivity může rovněž ovlivnit proces získávání důkazů. Jestliže například důkazní břemeno, co se týká konkrétní žaloby, žalobci znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje doložit žalobu (např. kvůli tomu, že nevlastní potřebné písemné doklady), musí vnitrostátní soud použít veškeré dostupné prostředky podle vnitrostátního procesního práva, aby umožnil žalobci přístup k těmto důkazům. To může zahrnovat (jestliže se to předpokládá podle vnitrostátního práva) povinnost vnitrostátního soudu nařídit žalované nebo třetí straně, aby žalobci zpřístupnila potřebné dokumenty (109).

74.

V článku 3 Dohody o EHP, který vychází z článku 10 Smlouvy o ES, se smluvním stranám ukládá povinnost přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění splnění povinností vyplývajících z Dohody o EHP a k usnadnění spolupráce v rámci této dohody (110). Na základě judikatury Evropského soudního dvora článek 10 Smlouvy o ES stanoví, že Evropská komise musí být vnitrostátním soudům nápomocna při provádění práva Společenství (111). Vnitrostátní soudy mohou být naopak povinny napomáhat Evropské komisi při plnění jejích úkolů (112). Kontrolní úřad se domnívá, že na základě odpovídajícího článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru podléhají podobné povinnosti loajální spolupráce vůči vnitrostátním soudům států ESVO.

75.

Vzhledem ke klíčové úloze, kterou vnitrostátní soudy hrají při vymáhání pravidel státní podpory, je Kontrolní úřad odhodlán napomáhat vnitrostátním soudům, pokud tyto považují takovouto pomoc za nezbytnou pro rozhodnutí v projednávaném případě. I když již předchozí kapitola Pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Kontrolním úřadem v oblasti státní podpory (113) poskytla vnitrostátním soudům možnost požádat Kontrolní úřad o pomoc, tato možnost nebyla vnitrostátními soudy pravidelně využívána. Kontrolní úřad se proto chce znovu pokusit o navázání užší spolupráce s vnitrostátními soudy poskytnutím praktičtějšího a uživatelsky přívětivějšího mechanismu podpory. Přitom čerpá inspiraci ze sdělení Kontrolního úřadu ESVO o spolupráci mezi Kontrolním úřadem ESVO a soudy států ESVO při použití článků 53 a 54 Dohody o EHP (114).

76.

Podpora Kontrolního úřadu pro vnitrostátní soudy může mít dvě různé podoby:

77.

Při poskytování podpory vnitrostátním soudům musí Kontrolní úřad dodržovat svou povinnost zachovat profesní tajemství a zajistit vlastní fungování a nezávislost (115). Při plnění své povinnosti podle článku 3 Dohody o EHP vůči vnitrostátním soudům musí proto Kontrolní úřad zůstat neutrální a objektivní. Jelikož je pomoc Kontrolního úřadu pro vnitrostátní soudy součástí jeho povinnosti hájit veřejný zájem, Kontrolní úřad nemá v úmyslu sloužit soukromým zájmům stran zapojených do případů projednávaných vnitrostátním soudem. Kontrolní úřad proto nevyslechne žádnou ze stran vnitrostátního řízení, pokud jde o pomoc pro vnitrostátní soud.

78.

Podpora poskytovaná vnitrostátním soudům podle této kapitoly je dobrovolná a není jí dotčena možnost vnitrostátního soudu požádat Soudní dvůr ESVO o poradní stanovisko týkající se výkladu nebo platnosti práva EHP v souladu s článkem 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

79.

Povinnost Kontrolního úřadu napomáhat vnitrostátním soudům při uplatňování pravidel státní podpory zahrnuje povinnost předat příslušné informace, které má Kontrolní úřad k dispozici, vnitrostátním soudům (116).

80.

Vnitrostátní soud může mimo jiné Kontrolní úřad požádat o tyto druhy informací:

81.

S cílem zajistit účinnost spolupráce s vnitrostátními soudy, budou žádosti o informace vyřizovány co nejrychleji. Kontrolní úřad bude usilovat o to, aby vnitrostátnímu soudu poskytl požadované informace do jednoho měsíce ode dne žádosti. Jestliže Kontrolní úřad potřebuje požádat vnitrostátní soud o bližší vysvětlení, tato jednoměsíční lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy bylo vysvětlení obdrženo. Pokud Kontrolní úřad musí konzultovat třetí strany, které jsou přímo dotčeny předáním informací, jednoměsíční lhůta začíná běžet od ukončení těchto konzultací. Tak tomu může být například u určitých druhů informací poskytnutých soukromou osobou (118), nebo jsou-li informace poskytnuté jedním státem ESVO požadovány soudem v jiném státě ESVO.

82.

Kontrolní úřad musí při předávání informací vnitrostátním soudům respektovat záruky poskytnuté fyzickým i právnickým osobám článkem 122 Dohody o EHP a článkem 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (119). Článek 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru zabraňuje členům, úředníkům a jiným zaměstnancům Kontrolního úřadu zveřejňovat informace, na něž se vztahuje povinnost ochrany profesního tajemství. Článek 122 Dohody o EHP stanoví, že zástupci, delegáti a odborníci smluvních stran, jakož i úředníci a ostatní zaměstnanci, a to i po skončení svých funkcí, nesmí vyzrazovat informace, na něž se vztahuje povinnost ochrany profesního tajemství. To se může týkat i důvěrných informací a obchodního tajemství.

83.

Ze znění článků 3 a 122 Dohody o EHP spolu s článkem 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru nevyplývá pro Kontrolní úřad absolutní zákaz předávat vnitrostátním soudům informace, na něž se vztahuje ochrana profesního tajemství. Soudy Evropského společenství potvrdily, že povinnost loajální spolupráce vyžaduje, aby Evropská komise poskytla vnitrostátnímu soudu jakékoli informace, které tento může požadovat (120). Kontrolní úřad zastává stejný přístup a domnívá se, že to zahrnuje rovněž informace, na něž se vztahuje povinnost zachování profesního tajemství.

84.

Pokud Kontrolní úřad hodlá poskytnout vnitrostátnímu soudu informace podléhající profesnímu tajemství, připomene soudu jeho povinnosti podle článku 122 Dohody o EHP a článku 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Dotáže se vnitrostátního soudu, zda může zaručit a zda zaručí ochranu těchto důvěrných informací a obchodního tajemství. Nemůže-li vnitrostátní soud takovouto záruku poskytnout, Kontrolní úřad dotyčné informace nepředá (121). Jestliže však vnitrostátní soud takovouto záruku poskytne, Kontrolní úřad požadované informace předá.

85.

Existují další scénáře, kdy Kontrolnímu úřadu může být bráněno v poskytnutí informací vnitrostátnímu soudu. Kontrolní úřad může zejména odmítnout předat vnitrostátnímu soudu informace, pokud by toto poskytnutí informací bylo na překážku fungování Dohody o EHP. Tak by tomu bylo v případě, pokud by zveřejnění ohrozilo plnění úkolů svěřených kontrolnímu úřadu (122) (např. informace týkající se vnitřního rozhodovacího procesu Kontrolního úřadu).

86.

Je-li vnitrostátní soud vyzván k použití pravidel státní podpory na projednávaný případ, musí respektovat případná pravidla EHP v oblasti státní podpory a stávající judikaturu soud ESVO a soudů Evropského společenství. Vnitrostátní soud si může mimoto vyhledat vodítko v rozhodovací praxi Kontrolního úřadu a pokynech týkajících se uplatňování pravidel státní podpory, které Kontrolní úřad vydal. Mohou však nastat případy, kdy výše uvedené nástroje neposkytují vnitrostátnímu soudu dostatečné vodítko k dotyčným záležitostem. Na základě svých povinností podle článku 3 Dohody o EHP a vzhledem k důležité a složité úloze, kterou vnitrostátní soudy hrají ve vymáhání pravidel státní podpory, Kontrolní úřad proto vnitrostátním soudům umožňuje vyžádat si stanovisko Kontrolního úřadu k příslušným otázkám týkajícím se uplatňování pravidel státní podpory (123).

87.

Taková stanoviska Kontrolního úřadu se mohou týkat mimo jiné všech ekonomických, skutkových a právních otázek, jež vyvstanou v souvislosti s vnitrostáním řízením (124). Otázky týkající se výkladu práva EHP mohou evidentně vést rovněž k tomu, že vnitrostátní soud požádá soud ESVO o poradní stanovisko podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

88.

Možný předmět stanovisek Kontrolního úřadu se může týkat mimo jiné těchto otázek:

89.

Jak bylo uvedeno v odstavci 17, posouzení slučitelnosti opatření podpory s fungováním Dohody o EHP podle čl. 61 odst. 2 a 3 Dohody o EHP patří do výlučné pravomoci Kontrolního úřadu. Vnitrostátním soudům nepřísluší posuzovat slučitelnost opatření podpory. Ačkoliv Kontrolní úřad proto nemůže vydávat stanoviska ohledně slučitelnosti, nebrání to vnitrostátnímu soudu, aby si vyžádal procesní informace, pokud jde o to, zda již Kontrolní úřad posuzuje slučitelnost určitého opatření podpory (nebo zda to má v úmyslu), a pokud ano, kdy bude rozhodnutí pravděpodobně přijato (126).

90.

Při vydávání stanoviska se Kontrolní úřad omezí na poskytnutí požadovaných věcných informací nebo hospodářského či právního vyjasnění vnitrostátnímu soudu, aniž by posuzoval skutkovou podstatu případu projednávaného vnitrostátním soudem. Stanovisko Kontrolního úřadu navíc není pro vnitrostátní soud právně závazné.

91.

V zájmu zajištění co nejúčinnější spolupráce s vnitrostátními soudy budou žádosti o stanoviska Kontrolního úřadu zpracovávány co nejrychleji. Kontrolní úřad bude usilovat o to, aby vnitrostátnímu soudu poskytl požadované stanovisko do čtyř měsíců ode dne žádosti. Jestliže Kontrolní úřad potřebuje požádat vnitrostátní soud o bližší vysvětlení týkající se jeho žádosti, tato čtyřměsíční lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy bylo vysvětlení obdrženo.

92.

V této souvislosti je však nutno poznamenat, že obecná povinnost vnitrostátních soudů chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru platí rovněž v období, v němž Kontrolní úřad připravuje požadované stanovisko. Důvodem je to, že (jak bylo objasněno v odstavci 59, povinnost vnitrostátního soudu chránit individuální práva podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru platí bez ohledu na to, zda se dosud očekává výrok Kontrolního úřadu, či nikoli (127).

93.

Jak již bylo uvedeno v odstavci 77 této kapitoly, Kontrolní úřad před vydáním svého stanoviska vnitrostátnímu soudu nevyslechne strany. Předložení stanoviska Kontrolního úřadu pro vnitrostátní řízení podléhá příslušným vnitrostátním procesním pravidlům, která musí respektovat obecné zásady práva EHP.

94.

Vnitrostátní soudy mohou směrovat veškeré žádosti o podporu podle oddílů 2.1 a 2.2 této kapitoly a jakékoli jiné písemné nebo ústní dotazy týkající se politiky státní podpory, které se mohou objevit v jejich každodenní práci na adresu Kontrolního úřadu ESVO:

95.

Kontrolní úřad uveřejní ve své výroční zprávě shrnutí týkající se spolupráce s vnitrostátními soudy podle této kapitoly. Svá stanoviska a připomínky může rovněž zpřístupnit na svých internetových stránkách.

96.

Tato kapitola je vydána s cílem napomoci vnitrostátním soudům při uplatňování pravidel státní podpory. Nezavazuje vnitrostátní soudy, ani neomezuje jejich nezávislost. Tato kapitola se nedotýká práv a povinností států ESVO a fyzických nebo právnických osob podle práva EHP.

97.

Tato kapitola nahrazuje stávající kapitolu pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Kontrolním úřadem ESVO v oblasti státní podpory.

98.

Kontrolní úřad hodlá provést přezkum této kapitoly pět let po jeho vstupu v platnost.