10.11.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 292/2

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1008/2010

ze dne 9. listopadu 2010,

které se týká požadavků pro schvalování typu systémů stírání a ostřikování čelního skla některých motorových vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (1), a zejména na čl. 14 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 661/2009 je zvláštní nařízení pro účely schvalování typu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (2).

(2)

Nařízení (ES) č. 661/2009 ruší směrnici Rady 78/318/EHS ze dne 21. prosince 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů stírání a ostřikování čelních skel motorových vozidel (3). Požadavky stanovené v uvedené směrnici by měly být převzaty do tohoto nařízení a případně změněny tak, aby odpovídaly vývoji vědeckých a technických poznatků.

(3)	Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla shodovat s oblastí působnosti směrnice 78/318/EHS, a je tedy omezena na vozidla kategorie M1.

(4)

Nařízení (ES) č. 661/2009 obsahuje základní ustanovení týkající se požadavků pro schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o jejich systémy stírání a ostřikování čelního skla, a schvalování typu systémů stírání a ostřikování čelního skla jako samostatných technických celků. Je proto nutné pro takové schválení typu stanovit zvláštní postupy, zkoušky a požadavky.

(5)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení se vztahuje na motorová vozidla kategorie M1, jak jsou definována v příloze II směrnice 2007/46/ES, opatřená čelním sklem, a také na systémy stírání a ostřikování čelního skla určené k montáži do motorových vozidel kategorie M1.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

(1)	„typem vozidla z hlediska systému stírání a ostřikování čelního skla“ se rozumí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích: vlastnosti systému stírání a ostřikování čelního skla nebo tvar, velikost a vlastnosti čelního skla a jeho upevnění;

(2)	„typem systému stírání a ostřikování čelního skla“ se rozumí skupina systémů stírání a ostřikování čelního skla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou výkon čerpadla, použité materiály, kapacita zásobníku, počet trysek, velikosti, tloušťka stěny nebo tvar systému ostřikování;

(3)	„motorem“ se rozumí spalovací motor na kapalné nebo plynné palivo;

(4)	„systémem stírání čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení ke stírání vnější plochy čelního skla a z příslušenství a ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

(5)	„stíranou plochou“ se rozumí plocha (plochy) na čelním skle, která je stírána (které jsou stírány stírátkem (stírátky) stěrače při činnosti systému stírání za normálních podmínek;

(6)	„přerušovanou činností systému stírání“ se rozumí automatický přerušovaný režim činnosti systému stírání, kdy po každém úplném cyklu následuje doba, během níž zůstávají stěrače v klidu v jedné určité stanovené poloze zastavení;

(7)	„systémem ostřikování čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení pro uchovávání a přemístění kapaliny a její směrování na vnější povrch čelního skla a z ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

(8)	„ovladačem ostřikovače“ se rozumí zařízení, kterým se systém ostřikování ručně aktivuje a deaktivuje;

(9)	„čerpadlem ostřikovače“ se rozumí zařízení k přemístění ostřikovací kapaliny ze zásobníku na vnější povrch čelního skla;

(10)	„tryskou“ se rozumí zařízení sloužící ke směrování kapaliny na čelní sklo;

(11)	„zcela naplněným systémem“ se rozumí systém, který byl po určitou dobu normálně aktivován a u kterého byla kapalina přemístěna čerpadlem a potrubím a vyšla tryskou (tryskami);

(12)	„očištěnou plochou“ se rozumí plocha, která byla dříve znečištěna a na níž po úplném uschnutí nejsou žádné stopy po kapkách a zbývající nečistoty;

(13)	„plochou výhledu A“ se rozumí zkušební oblast A, jak je definována v bodě 2.2 přílohy 18 předpisu EHK OSN č. 43 (4);

(14)	„plochou výhledu B“ se rozumí omezená zkušební oblast B, jak je definována v bodě 2.4 přílohy 18 předpisu EHK OSN č. 43, včetně plochy definované v bodě 2.4.1 uvedeného předpisu;

(15)	„konstrukčním úhlem trupu“ se rozumí úhel mezi svislicí procházející R-bodem neboli vztažným bodem místa k sezení a čárou trupu naměřený v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla udané výrobcem vozidla;

(16)	„R-bodem“ neboli „vztažným bodem místa k sezení“ se rozumí konstrukční bod určený výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený vzhledem k trojrozměrné vztažné soustavě;

(17)	„trojrozměrnou vztažnou soustavou“ se rozumí referenční síť, která se skládá ze svislé podélné roviny X-Z, z vodorovné roviny X-Y a ze svislé příčné roviny Y-Z v souladu s ustanoveními přílohy III dodatku 2 tohoto předpisu;

(18)	„základními referenčními značkami“ se rozumí otvory, povrchy, značky nebo jiné identifikační znaky na karoserii nebo podvozku vozidla, jejichž souřadnice X, Y a Z vzhledem k trojrozměrné referenční síti stanoví výrobce vozidla;

(19)	„hlavním spínačem ovládání vozidla“ se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.

Článek 3

ES schválení typu vozidla z hlediska jeho systémů stírání a ostřikování čelního skla

1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska jeho systémů stírání a ostřikování čelního skla.

2. Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu v příloze I části 1.

3. Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v příloze III tohoto nařízení, udělí schvalovací orgán ES schválení typu a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

4. Pro účely odstavce 3 schvalovací orgán vyhotoví certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v příloze I části 2.

Článek 4

ES schválení typu samostatného technického celku systémů ostřikování čelního skla

1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu samostatného technického celku systému ostřikování čelního skla.

Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu v příloze II části 1.

2. Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v příloze III tohoto nařízení, udělí schvalovací orgán ES schválení typu samostatného technického celku a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu samostatného technického celku.

3. Pro účely odstavce 2 schvalovací orgán vyhotoví certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v příloze II části 2.

Článek 5

Značka ES schválení typu samostatného technického celku

Každý samostatný technický celek shodný s typem, pro který bylo podle tohoto nařízení uděleno ES schválení typu samostatného technického celku, musí být opatřen značkou ES schválení typu samostatného technického celku podle přílohy II části 3.

Článek 6

Platnost a rozšíření schválení udělených podle směrnice 78/318/EHS

Vnitrostátní orgány povolí prodej a uvedení do provozu u vozidel a samostatných technických celků, pro něž bylo schválení typu uděleno před datem uvedeným v čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 661/2009, a nadále budou pro tato vozidla a samostatné technické celky udělovat prodloužení schválení v souladu s podmínkami směrnice 78/318/EHS.

Článek 7

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 9. listopadu 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.

(2) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(3) Úř. věst. L 81, 28.3.1978, s. 49.

(4) Úř. věst. L 230, 31.8.2010, s. 119.

PŘÍLOHA I

Správní doklady pro ES schvalování typu motorových vozidel z hlediska jejich systémů stírání a ostřikování čelního skla

ČÁST 1

Informační dokument

VZOR

Informační dokument č. … pro ES schválení typu motorového vozidla z hlediska jeho systémů stírání a ostřikování čelního skla.

Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být vypracovány ve vhodném měřítku na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny a musí být dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně detailní.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0. OBECNĚ

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.2.1. Obchodní název (názvy) (je-li/jsou-li k dispozici): …

0.3. Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (1): …

0.3.1. Umístění tohoto označení: …

0.4. Kategorie vozidla (2): …

0.5. Název a adresa výrobce: …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

1. OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1. Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla: …

3. HNACÍ JEDNOTKA (3)

3.2. Motor s vnitřním spalováním

3.2.1.8. Maximální netto výkon (4): …kW při …ot./min (hodnota podle údaje výrobce).

3.2.5. Elektrický systém

3.2.5.1. Jmenovité napětí: … V, na kostře kladný/záporný pól (5)

3.2.5.2. Generátor

3.2.5.2.1. Typ: …

3.2.5.2.2. Jmenovitý výkon: … VA

3.3. Elektrický motor

3.3.1.1. Maximální hodinový výkon: … kW

3.3.1.2. Provozní napětí: … V

3.3.2. Baterie

3.3.2.3. Kapacita: … Ah (ampérhodiny)

3.4. Jiné motory nebo jejich kombinace

3.4.1. Vozidlo s hybridním elektrickým pohonem: ano/ne (5)

3.4.2. Kategorie vozidel s hybridním elektrickým pohonem: externí nabíjení/jiné než externí nabíjení: (5)

3.4.4. Popis zásobníku energie: (baterie, kondenzátor, setrvačník/generátor)

3.4.4.5. Zdroj energie: …

(u baterie: napětí a kapacita Ah za 2 h, u kondenzátoru: J, …)

3.4.4.6. Nabíječ: palubní/externí/bez nabíječe (5)

4. PŘEVODY (6)

4.7. Maximální konstrukční rychlost vozidla (km/h) (7): …

9. KAROSERIE

9.2. Použité materiály a způsoby konstrukce: …

9.4. Pole výhledu

9.4.1. Dostatečně podrobné údaje o primárních referenčních značkách, které umožní jejich pohotové rozeznání a umožní ověřit polohu každé značky vůči ostatním a vůči R-bodu: …

9.5. Čelní sklo a ostatní okna

9.5.1. Čelní sklo

9.5.1.1. Použité materiály: …

9.5.1.2. Způsob montáže: …

9.5.1.3. Úhel sklonu: …

9.5.1.4. Číslo (čísla) schválení typu: …

9.5.1.5. Příslušenství čelního skla a poloha, ve které je montováno, spolu se stručným popisem případných elektrických/elektronických součástí: …

9.6. Systém stírání čelního skla

9.6.1. Podrobný technický popis (včetně fotografií nebo výkresů): …

9.7. Systém ostřikování čelního skla

9.7.1. Podrobný technický popis (včetně fotografií nebo výkresů) nebo číslo schválení typu, je-li ostřikovač schválen jako samostatný technický celek: …

9.8. Odmrazování a odmlžování

9.8.2. Maximální elektrický příkon: … kW

9.10. Vnitřní uspořádání

9.10.3. Sedadla

9.10.3.5. Souřadnice nebo výkres R-bodu

9.10.3.5.1. Sedadlo řidiče: …

9.10.3.6. Konstrukční úhel trupu

9.10.3.6.1. Sedadlo řidiče: …

Vysvětlivky

ČÁST 2

Certifikát ES schválení typu

VZOR

Formát: A4 (210 × 297 mm)

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

Sdělení týkající se:

—	ES schválení typu (8)

—	rozšíření ES schválení typu (8)

—	odmítnutí ES schválení typu (8)

—	odnětí ES schválení typu (8)

typu vozidla z hlediska jeho systémů stírání a ostřikování čelního skla

s ohledem na nařízení (EU) č. 1008/2010 naposledy pozměněné nařízením (EU) č.…/… (8)

Číslo ES schválení typu: …

Důvod pro rozšíření: …

ODDÍL I

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.2.1. Obchodní název (názvy) (je-li/jsou-li k dispozici): …

0.3. Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (9): …

0.3.1. Umístění tohoto označení: …

0.4. Kategorie vozidla (10): …

0.5. Název a adresa výrobce: …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

ODDÍL II

1. Další informace: viz dodatek

2. Technická zkušebna provádějící zkoušky: …

3. Datum zkušebního protokolu: …

4. Číslo zkušebního protokolu: …

5. Poznámky (jsou-li nějaké): viz dodatek

6. Místo: …

7. Datum: …

8. Podpis: …

Přílohy

Schvalovací dokumentace

Zkušební protokol

(1) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(2) Klasifikace podle definicí uvedených v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

(3) Pokud může vozidlo používat jako palivo jak benzin, motorovou naftu atd., tak také jejich kombinaci s jinými palivy, je třeba jednotlivé body opakovat. U nekonvenčních motorů a systémů musí být výrobcem uvedeny odpovídající údaje.

(4) Stanoveno podle požadavků směrnice Rady 80/1269/EHS (Úř. věst. L 375, 31.12.1980, s. 46)

(5) Nehodící se škrtněte.

(6) Určené údaje musí být uvedeny pro každou předkládanou variantu.

(7) U přípojných vozidel maximální rychlost povolená výrobcem.

(8) Nehodící se škrtněte.

(9) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(10) Podle definice v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

Dodatek

k certifikátu ES schválení typu č. …

Další informace:

1.1.	Stručný popis typu vozidla z hlediska nosné konstrukce, rozměrů, tvarování a konstrukčních materiálů: …

1.2.	Popis způsobu činnosti systémů stírání a ostřikování: …

1.3.	Podrobný popis systému stírání (tj. počet stírátek, délky stírátek, rozměry ramena stěrače atd.): …

1.4.	Podrobný popis systému ostřikování (tj. počet trysek, počet výstupních průchodů, čerpadlo ostřikovače, zásobník kapaliny, hadičky ostřikovače a jejich připevnění k čerpadlu a tryskám atd.) …

1.5.	Kapacita zásobníku kapaliny (v litrech): …

1.6.	Maximální konstrukční rychlost vozidla (km/h): …

2.	Řízení: levostranné/pravostranné (1)

3.	Systémy s levostranným řízením a pravostranným řízení mají vzájemně zrcadlové uspořádání: ano/ne (1)

4.	Aerodynamický spoiler je namontován na rameno stěrače/stírátko stěrače (1) na straně řidiče/uprostřed/na straně spolujezdce/… (1)

5.	Poznámky: …

(1) Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA II

Správní doklady pro ES schvalování typu systémů ostřikování čelního skla jako samostatných technických celků

ČÁST 1

Informační dokument

VZOR

Informační dokument č. … pro ES schválení typu systémů ostřikování čelního skla jako samostatného technického celku.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0. OBECNĚ

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.3. Způsob identifikace typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen (1): …

0.3.1. Umístění tohoto označení: …

0.5. Název a adresa výrobce: …

0.7. U samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

9.7. Ostřikovač čelního skla

9.7.1. Podrobný technický popis (včetně fotografií nebo výkresů): …

Vysvětlivky

ČÁST 2

Certifikát ES schválení typu

VZOR

Formát: A4 (210 × 297 mm)

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

Sdělení týkající se:

—	ES schválení typu (2)

—	rozšíření ES schválení typu (2)

—	odmítnutí ES schválení typu (2)

—	odnětí ES schválení typu (2)

typu systému ostřikování čelního skla jako samostatného technického celku

s ohledem na nařízení (EU) č. 1008/2010 naposledy pozměněné nařízením (EU) č. …/… (2)

Číslo ES schválení typu: …

Důvod pro rozšíření: …

ODDÍL I

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.3. Způsob identifikace typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen (3):…

0.3.1. Umístění tohoto označení: …

0.5. Název a adresa výrobce: …

0.7. Umístění a způsob upevnění značky ES schválení typu: …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

ODDÍL II

1. Další informace: viz dodatek

2. Technická zkušebna provádějící zkoušky: …

3. Datum zkušebního protokolu: …

4. Číslo zkušebního protokolu: …

5. Poznámky (jsou-li nějaké): viz dodatek

6. Místo: …

7. Datum: …

8. Podpis: …

Přílohy

Schvalovací dokumentace

Zkušební protokol

Dodatek

k certifikátu ES schválení typu č. …

Další informace:

1.1.	Stručný popis typu samostatného technického celku: …

1.2.

Podrobný popis systému ostřikovače:

1.2.1.

Počet trysek: …

1.2.2.

Počet výstupních průchodů na jednu trysku: …

1.2.3.

Popis hadiček ostřikovače a jejich připevnění k čerpadlu a tryskám: …

1.2.4.

Popis čerpadla ostřikovače: …

1.2.5.

Kapacita zásobníku kapaliny (v litrech): …

2.	Vhodné pro řízení: levostranné / pravostranné (4)

3.	V motorovém prostoru může být umístěna jakákoli část systému: ano / ne (4)

4.	Samostatný technický celek: univerzální / pro určité vozidlo (4)

5.	Poznámky: …

6.	Seznam typů vozidel, pro které byl samostatný technický celek schválen (v případě potřeby): …

ČÁST 3

Značka ES schválení typu samostatného technického celku

1. Značka ES schválení typu samostatného technického celku obsahuje:

1.1. Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišující číslo členského státu, který udělil ES schválení typu samostatného technického celku:

1	pro Německo
2	pro Francii
3	pro Itálii
4	pro Nizozemsko
5	pro Švédsko
6	pro Belgii
7	pro Maďarsko
8	pro Českou republiku
9	pro Španělsko
11	pro Spojené království
12	pro Rakousko
13	pro Lucembursko
17	pro Finsko
18	pro Dánsko
19	pro Rumunsko
20	pro Polsko
21	pro Portugalsko
23	pro Řecko
24	pro Irsko
26	pro Slovinsko
27	pro Slovensko
29	pro Estonsko
32	pro Lotyšsko
34	pro Bulharsko
36	pro Litvu
49	pro Kypr
50	pro Maltu

1.2. V blízkosti obdélníku „základní číslo schválení“ uvedené v části 4 čísla schválení typu, jemuž předcházejí dvě čísla uvádějící pořadové číslo přidělené tomuto předpisu nebo poslední významné technické změně tohoto předpisu. V současnosti je pořadovým číslem „00“.

2. Zásobník kapaliny ostřikovače se opatří značkou ES schválení typu samostatného technického celku takovým způsobem, aby byla nesmazatelná a jasně čitelná i tehdy, pokud je toto zařízení namontováno ve vozidle.

3. Příklad značky ES schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.

Obrázek 1

Příklad značky ES schválení typu samostatného technického celku

Vysvětlivka:

Legenda

ES schválení typu samostatného technického celku bylo vydáno Nizozemskem pod číslem 0046. První dvě číslice „00“ udávají, že tento samostatný technický celek byl schválen podle tohoto nařízení.

(2) Nehodící se škrtněte.

(3) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(4) Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA III

Požadavky na systémy stírání a ostřikování

1. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

1.1. Systém stírání čelního skla.

1.1.1. Všechna vozidla musí být vybavena systémem stírání čelního skla, který je schopen po aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla pracovat bez jakéhokoli zásahu řidiče kromě přepnutí ovladače činnosti potřebného ke spouštění a zastavování systému stírání čelního skla do polohy, kdy je systém zapnut.

1.1.1.1. Systém stírání čelního skla musí zahrnovat jedno nebo více ramen stěrače se snadno vyměnitelnými stírátky.

1.1.2. Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 98 % plochy výhledu A stanovené v příloze III dodatku 3.

1.1.3. Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 80 % plochy výhledu B stanovené v příloze III dodatku 3.

1.1.4. Stíraná plocha čelního skla musí splňovat požadavky bodů 1.1.2 a 1.1.3, když systém pracuje s frekvencí stírání podle bodu 1.1.5.1, a zkouší se za podmínek stanovených v bodech 2.1.10 až 2.1.10.3 této přílohy.

1.1.5. Systém stírání čelního skla musí mít nejméně dvě frekvence stírání:

1.1.5.1.

jednu frekvenci s nejméně 10 cykly za minutu a nejvýše 55 cykly za minutu;

1.1.5.2.

jednu frekvenci s nejméně 45 úplnými cykly za minutu.

1.1.5.3.

Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší frekvencí stírání musí být nejméně 15 cyklů za minutu.

1.1.5.4.

Přerušovaná činnost systému stírání čelního skla může být použita ke splnění požadavků bodů 1.1.5.1 až 1.1.5.3 této přílohy.

1.1.6. Frekvence uvedené v bodech 1.1.5 až 1.1.5.3 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodech 2.1.1 až 2.1.6 a 2.1.8 této přílohy.

1.1.7. Při zastavení systému stírání čelního skla v důsledku přepnutí ovladače činnosti do polohy, ve které je vypnut, se rameno (ramena) a stírátko (stírátka) musí vrátit do klidové polohy.

1.1.8. Systém stírání čelního skla musí vydržet zablokování po dobu nejméně 15 sekund. Použití automatického ochranného zařízení je dovoleno za předpokladu, že k opětnému spuštění systému není zapotřebí jiná činnost než použití ovladače stěrače čelního skla.

1.1.9. Schopnost systému stírání čelního skla musí vydržet zablokování uvedená v bodě 1.1.8 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodě 2.1.7 této přílohy.

1.1.10. Není-li klidová poloha ramena (ramen) stěrače (stěračů) mimo plochu výhledu B stanovenou podle přílohy III dodatku 3, musí být možné ručně přemístit rameno (ramena) stěrače tak, že bude možno zvednout stírátko (stírátka) stěrače ze stávající polohy na čelním skle, aby bylo možno čelní sklo ručně očistit.

1.1.11. Systém stírání čelního skla musí být schopen pracovat po dobu dvou minut na suchém čelním skle v prostředí o teplotě – 18 °C, aniž by došlo ke zhoršení funkceschopnosti.

1.1.12. Funkceschopnost systému stírání čelního skla za teploty – 18 °C se musí zkoušet za podmínek stanovených v bodě 2.1.11 této přílohy.

1.1.13. Systém stírání čelního skla musí splňovat požadavky bodu 1.1.2 této přílohy, aniž by došlo ke snížení účinnosti, když je frekvence jeho činnosti maximální a když je vozidlo vystaveno relativní rychlosti vzduchu odpovídající 80 % maximální konstrukční rychlosti vozidla nebo rychlosti 160 km/h, podle toho, která z nich je nižší. Plocha výhledu A čelního skla musí být upravena podle bodů 2.1.8 a 2.1.9 této přílohy. Aerodynamické účinky související s rozměry a tvarem čelního skla, ramene (ramen) stěrače a stírátka (stírátek) stěrače musí být ověřeny za těchto podmínek, také s ohledem na bod 2.1.9.1. V průběhu zkoušky musí stírátko (stírátka) stěrače zůstat ve styku s čelním sklem a úplné zvednutí není přípustné. Stírátko (stírátka) stěrače se musí zcela dotýkat čelního skla na ploše stanovené v bodě 1.1.2 po celou dobu každého cyklu a jakékoli částečné pozvednutí při pohybu nahoru nebo dolů není přípustné.

1.2. Systém ostřikování čelního skla

1.2.1. Všechna vozidla musí být vybavena systémem ostřikování čelního skla, který musí být schopen fungovat, když je aktivován hlavním spínačem ovládání vozidla, a musí být schopen snést zatížení a tlaky, která vznikají, jestliže jsou trysky ucpány a systém je uváděn v činnost postupem podle bodů 2.2.1.1 a 2.2.1.1.2 této přílohy.

1.2.2. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla nesmí být nepříznivě ovlivněna vystavením teplotním cyklům podle bodů 2.2.1 a 2.2.5 této přílohy.

1.2.3. Systém ostřikování čelního skla musí být schopen rozstřikovat kapalinu na cílovou plochu čelního skla bez jakýchkoli známek úniku kapaliny, odpojení potrubí a nefunkčnosti trysky, za normálních podmínek v prostředí o teplotě od – 18 °C do 80 °C. Kromě toho, když jsou trysky ucpány, systém rovněž nesmí vykazovat známky úniku kapaliny nebo odpojení potrubí.

1.2.4. Systém ostřikování čelního skla musí být schopen dodávat množství kapaliny postačující k očištění nejméně 60 % plochy výhledu A stanovené podle přílohy III dodatku 3, za podmínek stanovených v bodech 2.2.6 až 2.2.6.4 této přílohy.

1.2.5. Systém ostřikování čelního skla musí být možno ručně aktivovat ovladačem ostřikovače. Kromě toho může být aktivace a deaktivace systému rovněž koordinována a kombinována s jakýmkoli jiným systémem vozidla.

1.2.6. Kapacita zásobníku s kapalinou nesmí mít menší než 1 litr.

2. ZKUŠEBNÍ POSTUP

2.1. Podmínky zkoušky systému stírání čelního skla.

2.1.1. Není-li stanoveno jinak, musí se níže uvedené zkoušky provádět za podmínek uvedených v bodech 2.1.2 až 2.1.5.

2.1.2. Teplota prostředí musí být 5 °C až 40 °C.

2.1.3. Čelní sklo musí být udržováno stále vlhké.

2.1.4. U elektrického systému stírání čelního skla musí být splněny tyto další podmínky.

2.1.4.1. Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité.

2.1.4.2. Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 30 % otáček maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například u elektrických hybridních vozidel, stanoví se realistický scénář, přičemž se zohlední otáčky motoru a občasné nebo úplné vypnutí chodu motoru za normálních jízdních podmínek. Pokud systém stírání čelního skla splní požadavky, aniž by motor běžel, nemusí motor běžet vůbec.

2.1.4.3. Potkávací světla musí být zapnuta.

2.1.4.4. Všechny nainstalované systémy vytápění, větrání, odmrazování a odmlžování (bez ohledu na jejich umístění ve vozidle) musí být v činnosti a mít maximální příkon.

2.1.5. Systémy stírání čelního skla poháněné stlačeným vzduchem nebo podtlakem musí být schopny pracovat nepřetržitě při předepsaných frekvencích stírání bez ohledu na otáčky a zatížení motoru nebo minimální a maximální úrovně nabití baterie stanovené výrobcem pro normální činnost.

2.1.6. Frekvence stírání systému stírání čelního skla musí splňovat požadavky uvedené v bodech 1.1.5 až 1.1.5.3 této přílohy po 20 minutách provozu na mokrém čelním skle.

2.1.7. Požadavek bodu 1.1.8 této přílohy je splněn, jestliže jsou ramena stírače zadržována v poloze odpovídající polovině cyklu po dobu 15 sekund a ovladač systému stírání čelního skla je nastaven na maximální frekvenci stírání.

2.1.8. Vnější povrch čelního skla se pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

2.1.9. Na vnější povrch čelního skla se stejnoměrně nanese vrstva zkušební směsi podle specifikací uvedených v příloze III dodatku 4 a tato vrstva se nechá zaschnout.

2.1.9.1. Je-li vnější povrch čelního skla upraven podle bodů 2.1.8 a 2.1.9, může být při příslušných zkouškách použit systém ostřikování čelního skla.

2.1.10. Stíraná plocha systému stírání čelního skla popsaná v bodě 1.1.4 této přílohy se stanoví takto:

2.1.10.1. Vnější plocha čelního skla se upraví podle bodů 2.1.8 a 2.1.9.

2.1.10.2. S cílem ověřit splnění požadavků bodů 1.1.2 a 1.1.3 této přílohy se musí aktivovat systém stírání čelního skla, přičemž se zohlední bod 2.1.9.1, a zakreslí se stíraná plocha, která se pak porovná s nákresem ploch výhledu A a B stanovených podle přílohy III dodatku 3.

2.1.10.3. Technická zkušebna může souhlasit s využitím jiného zkušebního postupu (např. virtuální zkoušky) k ověření, zda jsou splněny požadavky bodů 1.1.2 a 1.1.3 této přílohy.

2.1.11. Požadavky bodu 1.1.11 musí být splněny v prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C, při které bylo vozidlo uchováváno minimálně po dobu čtyř hodin. Vozidlo musí být připraveno k funkci za podmínek stanovených v bodech 2.1.4 až 2.1.5. V průběhu zkoušky musí systém stírání pracovat normálně, avšak s maximální frekvencí stírání. Stíranou plochu není nutno sledovat.

2.2. Podmínky zkoušky systému ostřikování čelního skla.

2.2.1. Zkouška č. 1. Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Voda musí být ustálena na tuto teplotu.

2.2.1.1. Všechny výstupy trysek se ucpou a ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy.

2.2.1.1.1. Je-li systém ostřikování čelního skla poháněn svalovou energií řidiče, musí být vynakládaná síla v případě ručního čerpadla od 11,0 do 13,5 daN. V případě nožního čerpadla musí být vynakládaná síla od 40,0 do 44,5 daN.

2.2.1.1.2. U elektrických čerpadel nesmí být zkušební napětí nižší než jmenovité napětí, avšak nesmí jmenovité napětí překročit o více než 2 V.

2.2.1.2. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla na konci zkoušky musí vyhovovat bodu 1.2.3 této přílohy.

2.2.2. Zkouška č. 2. Systém ostřikování se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 23 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu.

2.2.2.1. Ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy, podle bodů 2.2.1.1.1 a 2.2.1.1.2. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2.

2.2.3. Zkouška č. 3. Zkouška vystavení nízké teplotě.

2.2.3.1. Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C, aby veškerá voda v systému ostřikování zmrzla. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje, avšak v žádném případě ne déle než na čtyři hodiny. Tento cyklus zamrznutí a roztání se opakuje šestkrát. Nakonec, jakmile se systém ostřikování čelního skla umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C a led se zcela rozpustí, přestože se voda na tuto teplotu neustálila, ověří se funkceschopnost systému ostřikovače čelního skla uvedením systému v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2.

2.2.3.2. Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní ostřikovací kapalinou pro nízké teploty tvořenou 50 % roztokem metanolu nebo izopropylalkoholu ve vodě o tvrdosti nejvýše 205 mg/l (Ca). Systém se umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C. Kapalina nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2.

2.2.4. Zkouška č. 4. Zkouška vystavení vysoké teplotě.

2.2.4.1. Je-li jakákoli část systému ostřikování čelního skla umístěna v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2.

2.2.4.2. Není-li žádná část systému ostřikování čelního skla umístěna v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Poté se systém umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Po ustálení teploty vody se funkceschopnost systému ostřikování čelního skla ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2. Poté se systém zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 60 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 2.2.1.1. až 2.2.1.2. Výrobce může případně požádat o vyzkoušení systému ostřikování čelního skla za podmínek stanovených v bodě 2.2.4.1.

2.2.5. Zkoušky ostřikovače čelního skla stanovené v bodech 2.2.1 až 2.2.4.2 se postupně provádějí se stejným systémem ostřikování čelního skla. Systém lze zkoušet buď tak, jak je nainstalován v typu vozidla, u kterého se žádá o ES schválení typu, nebo samostatně. Pokud se žádá o ES schválení typu samostatného technického celku, musí se systém zkoušet samostatně.

2.2.6. Zkouška č. 5. Zkouška způsobilosti systému ostřikování

2.2.6.1. Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou. Je-li to možné, lze trysku (trysky) ostřikovače nasměrovat na cílovou oblast vnější plochy čelního skla, přičemž vozidlo musí být v klidu a bez výrazného vlivu větru.

2.2.6.2. Vnější plocha čelního skla se upraví, jak je popsáno v bodech 2.1.8 a 2.1.9 této přílohy.

2.2.6.3. Systém ostřikování čelního skla se spustí podle pokynů výrobce, přičemž se zohlední body 2.2.1.1.1 a 2.2.1.1.2 této přílohy. Celková doba trvání zkoušky nepřekročí 10 úplných cyklů automatické činnosti systému stírání čelního skla při maximální frekvenci stírání.

2.2.6.4. S cílem ověřit splnění požadavků bodu 1.2.4 této přílohy se zakreslí příslušná očištěná plocha, která se pak porovná s nákresem plochy výhledu A stanovené podle přílohy III dodatku 3. Je-li pozorovateli zřejmé, že byly požadavky splněny, není nutno vytvářet nákresy.

2.2.7. Zkouška stanovená v bodech 2.2.6 až 2.2.6.4 se musí vždy provést na vozidle typu, pro který se žádá o ES schválení typu, i když je ve vozidle nainstalován schválený samostatný technický celek.

Dodatek 1

Postup zjištění R-bodu neboli vtažného bodu místa k sezení

R-bod neboli vztažný bod místa k sezení se určí v souladu s ustanoveními přílohy 3 předpisu EHK OSN č. 17 (1).

(1) Úř. věst. L 373, 27.12.2006, s. 1.

Dodatek 2

Postup stanovení základních referenčních značek v trojrozměrné vztažné soustavě

Prostorové vztahy mezi základními referenčními značkami na výkresech a jejich skutečným umístěním na vozidle se určí v souladu s ustanoveními přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 125 (1).

(1) Úř. věst. L 200, 31.7.2010, s. 38.

Dodatek 3

Postup stanovení ploch výhledu čelních skel vozidel

Plochy výhledu A a B se určí v souladu s ustanoveními přílohy 18 předpisu EHK OSN č. 43.

Dodatek 4

Specifikace zkušební směsi pro zkoušení systémů stírání a ostřikování čelního skla

1. Směs pro zkoušení podle bodu 2.1.9 přílohy III má toto složení:

1.1.	voda o tvrdosti méně než 205 mg/l (Ca): 92,5 % objemových.

1.2.	nasycený vodný roztok soli (chlorid sodný): 5,0 % objemových.

1.3.	prach podle specifikace v bodech 1.3.1 a 1.3.2.6 níže: 2,5 % objemových.

1.3.1. Analýza zkušebního prachu

1.3.1.1.

68 ± 1 % hmotnostních SiO2

1.3.1.2.

4 ± 1 % hmotnostních Fe2O3

1.3.1.3.

16 ± 1 % hmotnostních Al2O3

1.3.1.4.

3 ± 1 % hmotnostních CaO

1.3.1.5.

1,0 ± 0,5 % hmotnostních MgO

1.3.1.6.

4 ± 1 % hmotnostních alkálií

1.3.1.7.

2,5 ± 0,5 % hmotnostních ztráty spálením

1.3.2. Granulometrické složení částic hrubého prachu

1.3.2.1.

12 ± 2 % částic o velikosti 0 až 5 μm

1.3.2.2.

12 ± 3 % částic o velikosti 5 až 10 μm

1.3.2.3.

14 ± 3 % částic o velikosti 10 až 20 μm

1.3.2.4.

23 ± 3 % částic o velikosti 20 až 40 μm

1.3.2.5.

30 ± 3 % částic o velikosti 40 až 80 μm

1.3.2.6.

9 ± 3 % částic o velikosti 80 až 200 μm

10.11.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 292/21

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1009/2010

ze dne 9. listopadu 2010

o požadavcích pro schvalování typu krytů kol některých motorových vozidel, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

(2)

Nařízením (ES) č. 661/2009 se zrušuje směrnice Rady 78/549/EHS ze dne 12. června 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se krytů kol motorových vozidel (3). Požadavky stanovené v uvedené směrnici by měly být převzaty do tohoto nařízení a v případě potřeby pozměněny tak, aby odpovídaly vývoji vědeckých a technických poznatků.

(3)	Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla shodovat s oblastí působnosti směrnice 78/549/EHS, a měla by tedy být omezena na vozidla kategorie M1.

(4)	Nařízení (ES) č. 661/2009 obsahuje základní ustanovení týkající se požadavků pro schvalování typu některých motorových vozidel, pokud jde o kryty kol. Je proto nutné pro takové schvalování typu rovněž stanovit zvláštní postupy, zkoušky a požadavky.

(5)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení se použije na motorová vozidla kategorie M1, jak jsou definována v příloze II směrnice 2007/46/ES.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

(1)	„typem vozidla, pokud jde o kryty kol“ vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti krytů kol nebo minimální a maximální velikosti pneumatik a kol vhodných k montáži s ohledem na příslušné pláště pneumatik, velikosti ráfků a zálisy kol;

(2)	„pláštěm kola“ maximální šířka průřezu a vnější průměr pneumatiky, včetně tolerancí, jak povoluje a stanoví příslušné schválení konstrukční součásti;

(3)

„zařízením pro trakci ve sněhu“ sněhový řetěz nebo jiné rovnocenné zařízení zajišťující trakci ve sněhu, které lze připevnit ke kombinaci pneumatiky a kola příslušného vozidla a které samo o sobě není pneumatikou pro jízdu na sněhu, zimní pneumatikou, celoroční pneumatikou, ani žádnou jinou pneumatikou.

Článek 3

Ustanovení pro ES schvalování typu vozidla, pokud jde o kryty kol

1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu vozidla, pokud jde o kryty kol.

2. Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu v příloze I části 1.

3. Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v příloze II tohoto nařízení, udělí schvalovací orgán ES schválení typu a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

4. Pro účely odstavce 3 vyhotoví schvalovací orgán certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v části 2 přílohy I.

Článek 4

Platnost a rozšíření schválení udělených podle směrnice 78/549/EHS

Vnitrostátní orgány povolí prodej a uvedení do provozu u vozidel, pro něž bylo schválení typu uděleno před datem uvedeným v čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 661/2009, a nadále budou pro tato vozidla udělovat prodloužení schválení v souladu s podmínkami směrnice 78/549/EHS.

Článek 5

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 9. listopadu 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.

(2) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(3) Úř. věst. L 168, 26.6.1978, s. 45.

PŘÍLOHA I

Správní doklady pro ES schvalování typu vozidla, pokud jde o kryty kol

ČÁST 1

Informační dokument

VZOR

Informační dokument č. … pro ES schválení typu vozidla, pokud jde o kryty kol.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické ovládání, musí být dodány informace o jeho fungování.

0. OBECNÉ

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.2.1. Obchodní název (názvy) (je-li / jsou-li k dispozici): …

0.3. Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (1): …

0.3.1. Umístění takového označení: …

0.4. Kategorie vozidla (2): …

0.5. Název a adresa výrobce …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

1. OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1. Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla: …

1.3. Počet náprav a kol: …

1.3.1. Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

1.3.2. Počet a umístění řízených náprav: …

1.3.3. Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): …

2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY (3) (4)

2.3. Rozchod (rozchody) kol a šířka (šířky) náprav

2.3.1. Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav (5) …

2.3.2. Rozchod kol u všech ostatních náprav (5) …

2.3.3. Šířka nejširší zadní nápravy: …

2.3.4. Šířka nejširší zadní nápravy: …

2.4. Rozsah rozměrů vozidla (vnějších)

2.4.1. Podvozek bez karoserie

2.4.1.2. Šířka (6): …

2.4.1.3. Výška (v provozním stavu) (7) (u výškově nastavitelného zavěšení náprav uveďte obvyklou jízdní polohu): …

2.4.2. U podvozku s karoserií

2.4.2.2. Šířka (6): …

2.4.2.3. Výška (v provozním stavu) (7) (u výškově nastavitelného zavěšení náprav uveďte obvyklou jízdní polohu): …

2.6. Hmotnost vozidla v provozním stavu

Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a u tažných vozidel kategorie jiné než M1 se spojovacím zařízením, pokud je namontováno výrobcem, nebo hmotnost podvozku nebo podvozku s kabinou, bez karoserie a/nebo spojovacího zařízení, pokud výrobce karoserii a/nebo spojovací zařízení nemontuje (včetně kapalin, nářadí, náhradního kola, je-li namontováno, a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky, pokud je ve vozidle montováno služební sedadlo) (8) (maximální a minimální hodnota pro každou variantu): …

6. ODPRUŽENÍ

6.2.1. Seřizování výšky: ano/ne/volitelně (9)

6.6. Pneumatiky a kola

6.6.1. Kombinace pneumatika/kolo

(a)	u pneumatik uveďte označení rozměru;

(b)	u kol uveďte rozměr (rozměry) ráfků a hloubku zálisu.

6.6.1.1. Nápravy

6.6.1.1.1. Náprava 1: …

6.6.1.1.2. Náprava 2: …

atd.

6.6.4. Popis zařízení pro trakci ve sněhu a kombinace (kombinací) pneumatiky a kola pro přední a/nebo zadní nápravu, která je (které jsou) podle doporučení výrobce pro typ vozidla vhodná (vhodné): …

9.16. Kryty kol

9.16.1. Stručný popis vozidla, pokud jde o kryty jeho kol: …

9.16.2. Podrobné výkresy krytů kol a jejich umístění na vozidle s udáním rozměrů podle obrázku 1 přílohy II tohoto nařízení při uvážení krajních kombinací pneumatik a kola: …

Vysvětlivky

ČÁST 2

Certifikát ES schválení typu

VZOR

Formát: A4 (210 × 297 mm)

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

Zpráva týkající se:

—	ES schválení typu (10)

—	rozšíření ES schválení typu (10)

—	odmítnutí ES schválení typu (10)

—	odejmutí ES schválení typu (10)

typu vozidla, pokud jde o kryty kol

s ohledem na nařízení (EU) č. 1009/2010 naposledy pozměněné nařízením (EU) č. …/… (10)

Číslo ES schválení typu: …

Důvod pro rozšíření: …

ODDÍL I

0.1. Značka (obchodní název výrobce): …

0.2. Typ: …

0.2.1. Obchodní název (názvy) (je-li / jsou-li k dispozici): …

0.3. Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (11): …

0.3.1. Umístění tohoto označení: …

0.4. Kategorie vozidla (12): …

0.5. Název a adresa výrobce: …

0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce: …

ODDÍL II

1. Další informace: viz dodatek.

2. Technická zkušebna provádějící zkoušky: …

3. Datum zkušebního protokolu: …

4. Číslo zkušebního protokolu: …

5. Poznámky (jsou-li nějaké): viz dodatek.

6. Místo: …

7. Datum: …

8. Podpis: …

Přílohy

Schvalovací dokumentace

Zkušební protokol

(2) Klasifikace podle definicí uvedených v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

(3) Pokud existuje jedna verze se standardní kabinou a jiná s kabinou s lůžky, uveďte obě řady údajů o hmotnosti a rozměrech.

(4) Norma ISO 612: 1978 – Road vehicles – Dimensions of motor vehicles and towed vehicles – terms and definitions.

(5)

(g4)	Bod č. 6.5.

(6)

(g7)	Bod č. 6.2.

(7)

(g8)	Bod č. 6.3.

(8) Hmotnost řidiče a případně člena posádky se uvažuje 75 kg (podle normy ISO 2416-1992, z toho připadá na hmotnost osoby 68 kg a 7 kg na hmotnost zavazadla), palivová nádrž se naplní na 90 % a ostatní systémy plněné kapalinami (s výjimkou těch, ve kterých se užívá voda) se naplní na 100 % podle výrobce.

(9) Nehodící se škrtněte.

(10) Nehodící se škrtněte.

(11) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(12) Podle definice v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

Doplněk

k certifikátu ES schválení typu č. …

Další informace:

1.1.	Stručný popis typu vozidla z hlediska nosné konstrukce, rozměrů, tvarování a konstrukčních materiálů: …

1.2.	Popis krytů kol: …

1.3.	Kombinace pneumatiky a kola (včetně velikosti pneumatiky, velikosti ráfku a zálisu kola): …

1.4.	Popis zařízení pro trakci ve sněhu, které (která) lze použít: …

1.5.	Kombinace pneumatiky a kola (včetně velikosti pneumatiky, velikosti ráfku a zálisu kola), která se použije (které se použijí) se zařízením(i) pro trakci ve sněhu: …

2.	Trvale poháněná náprava (poháněné nápravy): náprava 1/náprava 2/… (1)

3.	Výškově nastavitelné zavěšení náprav: ano/ne (1)

4.	Kryty kol oddělitelné/neoddělitelné (1) vcelku/po částech (1)

5.	Poznámky: …

(1) Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA II

Požadavky pro kryty kol

1. OBECNÉ POŽADAVKY

1.1.	Motorové vozidlo musí být vybaveno krytem kol pro každé kolo.

1.2.	Kryt kola může být tvořen částmi karoserie nebo samostatnými blatníky a musí být navržen tak, aby co nejvíce chránil účastníky silničního provozu proti odhazovanému kamení, blátu, ledu, sněhu a vodě a snižoval nebezpečí způsobené stykem s otáčejícími se koly.

2. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

2.1.	Kryty kol musí splňovat následující požadavky s hmotností vozidla upravenou na výrobcem uváděnou provozní hmotnost s jedním dalším cestujícím na první řadě sedadel a s řízenými koly v poloze pro jízdu vpřed.

2.1.1.

V oblasti vymezené radiálními rovinami skloněnými o 30° dopředu a o 50° dozadu od středu kol (viz obrázek 1) musí celková šířka (q) krytu kol postačovat přinejmenším ke zakrytí celkové šířky (b) pneumatiky s ohledem na plášť pneumatiky a také krajní rozměry kombinace (kombinací) pneumatiky a kola uvedené (uvedených) výrobcem vozidla. V případě dvojitých kol se berou v úvahu pláště pneumatiky a celková šířka (t) obou pneumatik.

2.1.1.1.

Při stanovování šířek uvedených v odstavci 2.1.1 se nebere v úvahu označení, ozdoby, ochranné pruhy nebo žebra na bocích pneumatiky.

2.1.2.

Zadní část krytu kola nesmí končit nad vodorovnou rovinou, která se nachází 150 mm nad osou otáčení kol, a dále:

2.1.2.1.

V případě jednoduchých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.1.2 (viz obrázek 1 bod A) procházet vně střední podélné roviny pneumatiky.

2.1.2.2.

V případě dvojitých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.1.2 (viz obrázek 1 bod A) u vnějšího kola procházet vně střední podélné roviny vnější pneumatiky.

2.1.3.

Obrys a poloha každého z krytů kol musí být takové, aby kryty co nejtěsněji přiléhaly k pneumatikám. Zejména v části tvořené radiálními rovinami uvedenými v bodě 2.1.1 musí být splněny tyto požadavky:

2.1.3.1.

Hloubka (p) vybrání nacházejícího se ve svislé rovině osy pneumatiky, měřená od vnitřního a vnějšího okraje krytu kola ve svislé podélné rovině procházející středem pneumatiky uvnitř krytu kola, musí být nejméně 30 mm. Ve směru k radiálním rovinám popsaným v bodě 2.1.1 se tato hloubka (p) může postupně snižovat k nule.

2.1.3.2.

Vzdálenost (c) mezi dolními okraji krytu kola a osou procházející středem otáčení kol nesmí být větší než 2 × r, kde (r) je statický poloměr pneumatiky.

2.1.4.

U vozidel se seřiditelnou výškou zavěšení musí být výše uvedené požadavky splněny, když se vozidlo nachází v obvyklé jízdní poloze určené výrobcem vozidla.

2.2.	Kryty kol se mohou skládat z více částí, pokud po montáži nejsou mezi jednotlivými částmi nebo uvnitř těchto částí mezery.

2.3.	Kryty kol musí být spolehlivě připevněny. Mohou však být oddělitelné buď vcelku, nebo po částech.

3. POUŽITÍ ZAŘÍZENÍ PRO TRAKCI VE SNĚHU

3.1.

U vozidel, která mají pouze dvě poháněná kola, výrobce osvědčí, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnací nápravu vozidla tohoto typu mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinace pneumatiky a kola vhodné (vhodná) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 tohoto informačního dokumentu.

3.2.

U vozidel se čtyřmi poháněnými koly, včetně vozidel, u nichž lze pohon náprav ručně nebo automaticky odpojit, musí výrobce osvědčit, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnací nápravu vozidla tohoto typu, jejíž pohon nelze odpojit, mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinaci (kombinace) pneumatiky a kola vhodnou (vhodné) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 tohoto informačního dokumentu.

3.3.	Všechny příslušné pokyny týkající se správného používání určených zařízení pro trakci ve sněhu uvede výrobce vozidla v příručce k příslušnému vozidlu, přičemž tyto informace musí být uvedeny v úředním jazyce nebo alespoň v jednom z úředních jazyků země, ve které je vozidlo nabízeno k prodeji.

Obrázek 1

Obrázek krytu kola

10.11.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 292/40

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 5. listopadu 2010

o finančním příspěvku Unie na koordinovaný program sledování prevalence Listeria monocytogenes v některých potravinách určených k přímé spotřebě, který má být proveden v členských státech

(oznámeno pod číslem K(2010) 7516)

(2010/678/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (1), a zejména na článek 66 uvedeného nařízení,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu 2003 o sledování zoonóz a jejich původců (2), a zejména na článek 5 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení (ES) č. 882/2004 stanoví mimo jiné postupy upravující poskytování finančního příspěvku Unie na podporu provádění opatření nezbytných k zajištění uplatňování nařízení (ES) č. 882/2004.

(2)	Ve směrnici 2003/99/ES je uvedeno, že pro hodnocení rizik a ke stanovení základních hodnot týkajících se zoonóz a jejich původců lze stanovit koordinované programy sledování, zejména jsou-li zjištěny konkrétní potřeby.

(3)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) vydaly v roce 2006 (3) a v roce 2007 (4) zprávy o vývoji a zdrojích zoonóz, jejich původců a antimikrobilání odolnosti v Unii (zprávy EFSA-ECDC). Podle těchto zpráv bylo v roce 2006 zaznamenáno ve 25 členských státech celkem 1 588 případů listeriózy (Listeria monocytogenes) u člověka. Vedle toho bylo v roce 2007 zaznamenáno ve 26 členských státech 1 558 těchto případů. Zprávy dále prokázaly, že u člověka došlo v období 2001–2006 k výraznému zvýšení incidence těchto případů. Onemocnění má často vážný průběh a úmrtnost je vysoká.

(4)	V důsledku toho, že Listeria monocytogenes je schopna se rozmnožovat v potravinách i při nízkých teplotách od 2 do 4 °C, je přítomnost Listeria monocytogenes v potravinách určených k přímé spotřebě s poměrně dlouhou dobou údržnosti velmi znepokojující.

(5)

Podle nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (5) musí potravinářské podniky u potravin určených k přímé spotřebě dodržovat kritéria bezpečnosti potravin platná pro Listeria monocytogenes, a to v rámci správné hygienické praxe a programů analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP).

(6)	Zprávy EFSA-ECDC ukázaly, že nejmenší míra dodržování kritérií týkajících se Listeria monocytogenes byla zaznamenána u sýrů určených k přímé spotřebě a u produktů rybolovu a tepelně opracovaných masných výrobků určených k přímé spotřebě.

(7)

Člověk je vystaven Listeria monocytogenes převážně v potravinách. Proto musí být prevalence Listeria monocytogenes a míra kontaminace produktů rybolovu, sýrů a tepelně opracovaných masných výrobků určených k přímé spotřebě touto bakterií vyhodnocovány harmonizovaným a srovnatelným způsobem pomocí koordinovaného programu sledování na úrovni maloobchodu ve všech členských státech.

(8)	Růst Listeria monocytogenes ve výrobcích určených k přímé spotřebě výrazně ovlivňuje pH, vodní aktivita a teplota skladování výrobku. K odhadu růstu Listeria monocytogenes při různých teplotách ve výrobcích určených k přímé spotřebě lze použít modelování.

(9)

Pokud právní předpisy Unie neobsahují žádné příslušné definice, měly by se pro zajištění harmonizovaného přístupu při vymezení sýrů určených k přímé spotřebě používat definice obsažené v Kodexu obecných norem pro sýry (CODEX STAN 283-1978, ve znění z roku 2008) a v Kodexu skupinových norem pro nezrající sýry včetně čerstvých sýrů (CODEX STAN 221-2001, ve znění z roku 2008), vydaných Komisí pro Codex Alimentarius.

(10)	V květnu 2009 schválila pracovní skupina EFSA pro sledování sběru dat o zoonózách zprávu o navržených technických specifikacích pro koordinovaný program sledování prevalence Listeria monocytogenes v určitých kategoriích potravin určených k přímé spotřebě na úrovni maloobchodu v EU (6).

(11)	Za účelem další harmonizace fáze vzorkování se vzorky odeberou na maloobchodní úrovni zahrnující obchody, supermarkety a další podobná prodejní místa, která prodávají přímo konečnému spotřebiteli.

(12)	V zájmu zaručení důvěrnosti údajů by se údaje shromážděné v rámci koordinovaného programu sledování neměly použít bez předchozího souhlasu členských států pro jiné účely než pro tento program.

(13)	Vzhledem k významu sběru srovnatelných údajů o prevalenci Listeria monocytogenes v potravinách určených k přímé spotřebě by měl být na provádění takového koordinovaného programu sledování poskytnut finanční příspěvek Unie.

(14)	Aby bylo možné provádět odběr vzorků a analýzy v rámci koordinovaného programu harmonizovaným způsobem, avšak se zřetelem na možné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o jeho časový rámec, je vhodné stanovit dobu zahájení a trvání programu.

(15)	Finanční příspěvek Unie by měl být poskytnut, pokud je dotčený koordinovaný program sledování prováděn v souladu s tímto rozhodnutím a pokud příslušné orgány dodají všechny požadované informace ve lhůtách stanovených v tomto rozhodnutí.

(16)

V zájmu administrativní efektivity by měl být každý výdaj, pro nějž je požadován finanční příspěvek Unie, vyjádřen v eurech. V souladu s nařízením Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (7) by převodním kurzem uplatňovaným u výdajů vyjádřených v jiné měně než v euru měl být poslední kurz stanovený Evropskou centrální bankou před prvním dnem měsíce, ve kterém dotčený členský stát předložil žádost o proplacení.

(17)

Toto rozhodnutí je rozhodnutím o financování ve smyslu článku 75 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (finanční nařízení) (8), článku 90 prováděcích pravidel k tomuto finančnímu nařízení a článku 15 vnitřních pravidel pro provádění souhrnného rozpočtu Evropských společenství.

(18)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět

Toto rozhodnutí zřizuje koordinovaný program sledování prevalence Listeria monocytogenes v některých kategoriích potravin určených k přímé spotřebě uvedených v článku 2 na maloobchodní úrovni a stanoví pravidla pro finanční příspěvek Unie členským státům na jeho provádění.

Článek 2

Oblast působnosti a délka trvání koordinovaného programu sledování

1. Členské státy budou provádět koordinovaný program sledování namátkovým odběrem vzorků na maloobchodní úrovni s cílem vyhodnotit prevalenci Listeria monocytogenes v následujících kategoriích potravin určených k přímé spotřebě:

a)	balené (nemražené) ryby uzené za tepla či za studena nebo ryby typu „gravad lax“;

b)	měkké nebo poloměkké sýry kromě čerstvých;

c)	balené tepelně opracované masné výrobky.

2. Vzorkování v rámci koordinovaného programu sledování uvedeného v odstavci 1 se provádí od roku 2010 po dobu nejméně 12 měsíců.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

1)	„potravinou určenou k přímé spotřebě“ potravina určená k přímé spotřebě podle definice uvedené v čl. 2 písm. g) nařízení (ES) č. 2073/2005;

2)	„dobou údržnosti“ doba údržnosti podle definice uvedené v čl. 2 písm. f) nařízení (ES) č. 2073/2005;

3)	„partií“ partie podle definice uvedené v čl. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 2073/2005;

„maloobchodem“ maloobchod podle definice uvedené v čl. 3 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (9); pro účely tohoto rozhodnutí ovšem termín maloobchod zahrnuje pouze obchody, supermarkety a další podobná prodejní místa, která prodávají přímo konečnému spotřebiteli; nezahrnuje distribuční terminály nebo centra, provozy veřejného stravování, podnikové restaurační služby, závodní jídelny, restaurace a další podobné stravovací provozovny a velkoobchodní prodejny;

5)	„zpracováním“ zpracování podle definice uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (10);

6)	„masnými výrobky“ masné výrobky podle definice uvedené v bodě 7.1 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (11);

7)	„zemí výroby“ země uvedená na identifikační značce podle ustanovení bodu 6 části B oddílu I přílohy II nařízení (ES) č. 853/2004;

8)	„balenými potravinami“ potraviny, které jsou po celém povrchu zakryté propustným nebo nepropustným obalem, aby byly chráněny před přímým stykem s okolním prostředím;

9)	„potravinami balenými v ochranné atmosféře“ potraviny zabalené a hermeticky uzavřené po odstranění vzduchu z balení a jeho nahrazení přísně kontrolovanou plynnou směsí oxidu uhličitého, kyslíku a/nebo dusíku;

10)	„vakuově balenými potravinami“ potraviny zabalené a hermeticky uzavřené po odstranění vzduchu z balení;

11)	„uzenou rybou“ ryba konzervovaná uzením;

12)	„rybou typu“„gravad lax“ ryba konzervovaná naložením do soli a cukru bez tepelného ošetření;

13)	„zrajícími sýry“ sýry, které nelze spotřebovat bezprostředně po jejich výrobě, ale které se musí udržovat po určitou dobu při určité teplotě a v určitých dalších podmínkách, aby v nich proběhly nutné biochemické a fyzikální změny, jež jsou pro daný sýr příznačné;

14)	„měkkými sýry“ sýry s obsahem vody v tukuprosté sušině nad 67 %;

15)	„poloměkkými sýry“ sýry s pouze lehce pevnější strukturou než sýry z kategorie měkkých sýrů. Tyto sýry mají obsah vody v tukuprosté sušině od 62 do 67 %. Poloměkké sýry jsou na dotyk pevné, ale pružné;

16)	„plísňovými sýry“ sýry, jejichž zrání bylo primárně ukončeno vývojem příznačné plísně uvnitř a/nebo na povrchu daného sýru;

17)	„sýry zrajícími pod mazem“ sýry, jejichž kůrka byla během zrání nebo po něm ošetřena nebo se na ní přirozeně vyvinuly požadované kultury mikroorganismů jako například Penicillium candidum nebo Brevibacterium linens. Výsledná vrstva nebo potah tvoří součást kůrky;

18)	„sýry zrajícími v solném nálevu“ sýry, které zrají a jsou uloženy v solném nálevu až do jejich prodeje nebo zabalení;

19)	„čerstvými sýry“ tvarohové sýry, které se nepodrobily žádnému zrání, jako například sýry cottage, mozzarella, ricotta a tvaroh. Čerstvé sýry nejsou zahrnuty do tohoto koordinovaného programu sledování.

Článek 4

Odběr vzorků, provádění vyšetření a zaznamenávání údajů členskými státy

1. Odběr vzorků provádí příslušný orgán nebo je prováděn pod jeho dozorem.

2. Vyšetření ke stanovení Listeria monocytogenes, pH a vodní aktivity provádějí národní referenční laboratoře pro Listeria monocytogenes.

3. Příslušný orgán může kromě národních referenčních laboratoří určit i jiné laboratoře, které jsou akreditovány k provádění úředních kontrol týkajících se Listeria monocytogenes a podílejí se na nich, k tomu, aby prováděly vyšetření ke stanovení Listeria monocytogenes, pH a vodní aktivity.

4. Odběr vzorků a vyšetření stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 a zaznamenávání všech příslušných údajů se provádějí v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I.

5. Počet vzorků, který se má odebrat z každé kategorie potravin určených k přímé spotřebě v každém členském státě, je uveden v příloze II.

Článek 5

Sběr, vyhodnocování, předávání a využití údajů na úrovni Unie

1. Členský stát provede sběr a vyhodnocení výsledků odběru vzorků a vyšetření ke stanovení Listeria monocytogenes, pH a vodní aktivity stanovených v čl. 4 odst. 1, 2 a 3 tohoto rozhodnutí.

Tyto výsledky a jejich vyhodnocení spolu se všemi příslušnými údaji se zahrnou do závěrečné zprávy o provedení koordinovaného programu sledování, která se předá Komisi před 31. květnem 2012.

2. Komise stanoví do 30. listopadu 2010 formát datového slovníku a formuláře pro sběr údajů, které příslušné orgány použijí pro vypracování zprávy uvedené v odstavci 1.

3. Komise předá závěrečné zprávy stanovené v odstavci 1 Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který je prověří, vypracuje předpovědní modely pro dodržování kritérií bezpečnosti potravin z hlediska Listeria monocytogenes a pro růst mikroorganismů v různých podmínkách skladování a během šesti měsíců vydá souhrnnou zprávu.

4. Jakékoliv používání údajů předložených členskými státy pro jiné účely než pro tento koordinovaný program sledování podléhá předchozímu souhlasu členských států.

5. Údaje a výsledky se veřejně zpřístupní způsobem, který zajistí zachování důvěrnosti jednotlivých výsledků.

Článek 6

Podmínky poskytnutí finančního příspěvku Unie

1. Členským státům se z rozpočtové linie 17 04 07 01 poskytne finanční příspěvek Unie v celkové výši 1 555 300 EUR na náklady na sběr, vyhodnocení a podávání zpráv podle čl. 5 odst. 1, které souvisejí s vyšetřeními stanovenými v čl. 4 odst. 2 do výše maximální celkové částky pro spolufinancování stanovené v příloze III.

2. Finanční příspěvek Unie stanovený v odstavci 1 se vyplatí členským státům za předpokladu, že je koordinovaný program sledování prováděn v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů Unie, včetně pravidel hospodářské soutěže a pravidel zadávání veřejných zakázek, a dále v souladu s následujícími podmínkami:

Závěrečná zpráva o provedení koordinovaného programu sledování musí být předložena Komisi před 31. květnem 2012 a musí obsahovat:

i)	všechny informace stanovené v části D přílohy I,

ii)	doklady prokazující náklady členských států na provedená vyšetření; tyto doklady musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze IV.

3. V případě pozdního předložení závěrečné zprávy stanovené v odstavci 2 se finanční příspěvek Unie sníží o 25 % k 1. červenci 2012, o 50 % k 1. srpnu 2012 a o 100 % k 1. září 2012.

Článek 7

Maximální částky, které budou proplaceny

Maximální výše finančního příspěvku Unie na náklady, které budou členským státům proplaceny za sběr, vyhodnocení a podávání zpráv podle čl. 5 odst. 1, nepřesáhne následující částky:

a)	60 EUR za každý vzorek, který byl odebrán ke stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes, vyhodnocen a o němž byla podána zpráva;

b)	60 EUR za každý vzorek, který byl odebrán ke stanovení počtu Listeria monocytogenes, vyhodnocen a o němž byla podána zpráva;

c)	15 EUR za každý vzorek, který byl odebrán ke stanovení hodnoty pH, vyhodnocen a o němž byla podána zpráva;

d)	20 EUR za každý vzorek, který byl odebrán ke stanovení vodní aktivity (aw), vyhodnocen a o němž byla podána zpráva.

Článek 8

Přepočítací koeficient pro výdaje

Jsou-li výdaje členského státu vyjádřeny v jiné měně než v euru, přepočte je dotčený členský stát na eura na základě posledního směnného kursu stanoveného Evropskou centrální bankou před prvním dnem měsíce, ve kterém dotčený členský stát předložil žádost.

Článek 9

Určení

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 5. listopadu 2010.

Za Komisi

John DALLI

člen Komise

(1) Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(2) Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 31.

(3) The EFSA Journal (2007), 130.

(4) The EFSA Journal (2009), 223.

(5) Úř. věst. L 338, 22.12.2005, s. 1.

(6) The EFSA Journal (2009) 300, s. 1.

(7) Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1.

(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(9) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(10) Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1.

(11) Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.

PŘÍLOHA I

(podle čl. 4 odst. 4)

ČÁST A

RÁMEC ODBĚRU VZORKŮ

1. Výrobky, ze kterých se odebírají vzorky

V maloobchodě se odebírají vzorky těchto kategorií potravin určených k přímé spotřebě:

1.1 Balené (nemražené) ryby uzené za tepla či za studena nebo ryby typu „gravad lax“

Výrobky patřící do této kategorie musí být vakuově balené nebo balené v ochranné atmosféře.

Ryba může být nakrájená na plátky nebo nenakrájená. Balení může obsahovat celou rybu, polovinu ryby nebo část ryby. Ryba může být s kůží nebo bez kůže.

1.2 Měkké nebo poloměkké sýry kromě čerstvých

Tato kategorie zahrnuje sýry vyrobené ze syrového, termizovaného nebo pasterizovaného mléka od všech druhů zvířat. Může se jednat o sýry zrající, plísňové, zrající pod mazem nebo sýry zrající v solném nálevu.

Sýry mohou být balené, včetně balení v mušelínu, nebo nebalené v maloobchodě, ale zabalené v místě prodeje spotřebitelům.

1.3 Balené tepelně opracované masné výrobky

1.3.1

Výrobky patřící do této kategorie musí projít tepelným opracováním, a poté musí být upraveny a zabaleny vakuově nebo do ochranné atmosféry.

1.3.2

Výrobky patřící do této kategorie zahrnují jak masné výrobky bez obalu, tak masné výrobky s propustnou povrchovou vrstvou, které byly po tepelném opracování a před zabalením nakrájeny nebo jiným způsobem upraveny. Výrobky mohly být po tepelném opracování vyuzeny.

Tato kategorie zahrnuje zejména:

a)	studené, vařené masné výrobky: masné výrobky zpravidla připravované z celých nebo velkých anatomických nebo upravených částí (jako vařená krájená šunka nebo vařené kuřecí filety);

uzeniny;

paštiky.

1.3.3

Tato kategorie nezahrnuje:

a)	masné výrobky po tepelném opracování sušené, jako např. výrobky typu „jerky“;

b)	masné výrobky tepelně opracované v nepropustném obalu, které poté nebyly již dále upravovány;

c)	fermentované masné výrobky včetně fermentovaných uzenin.

2. Koncepce odběru vzorků

Koordinovaný program sledování používá plán poměrného rozdělení odběru vzorků, na jehož základě jsou vzorky každému členskému státu přidělovány úměrně počtu jeho obyvatel.

2.1 Plán odběru vzorků

2.1.1

Každý členský stát musí mít plán odběru vzorků založený na vícestupňové koncepci:

a)	první úroveň tvoří velká města, ve kterých se mají odebírat vzorky;

b)	druhou úroveň tvoří maloobchodní prodejny, ve kterých se mají odebírat vzorky;

c)	třetí úroveň tvoří různé potravinové výrobky ze tří kategorií potravin určených k přímé spotřebě, ze kterých se mají odebírat vzorky.

2.1.2

Plán odběru vzorků musí vypracovat příslušný orgán a musí obsahovat následující informace:

a)	města zahrnutá do koordinovaného programu sledování;

b)	druhy maloobchodních prodejen zahrnuté do programu a procento vzorků odebraných z každé kategorie;

c)	harmonogram odběru vzorků během roku.

2.1.3

Pokud jsou k dispozici příslušné údaje o prodeji, musí plán odběru vzorků také zahrnovat:

a)	druhy výrobků, ze kterých se mají odebrat vzorky, z každé ze tří kategorií potravin určených k přímé spotřebě;

b)	počet vzorků, který se má odebrat z každého z druhu výrobků uvedených v písmeni a).

2.1.4

Členské státy vypracují plán odběru vzorků podle níže uvedených pravidel a budou přitom vycházet z nejlepších dostupných údajů o prodeji. Tyto údaje o prodeji nebo pomoc při jejich získávání mohou často poskytnout vnitrostátní obchodní sdružení. Pokud nebudou údaje o prodeji k dispozici, použije se pro plán odběru vzorků na ústřední úrovni nejlepší možný odhad podílů na trhu. Nebudou-li k dispozici spolehlivé údaje o prodeji, je možné, že příslušné orgány budou muset přenechat výběr druhů výrobků, ze kterých se odeberou vzorky v rámci dané kategorie, na osobě provádějící odběr vzorků na místě.

2.2 Výběr cílových kategorií maloobchodních prodejen

Příslušné orgány vyberou maloobchodní prodejny, v nichž se budou odebírat vzorky. Typické druhy maloobchodních prodejen, které se zahrnou do plánu odběru vzorků, jsou: supermarkety, malé obchody, lahůdkářství a pouliční stánky (např. trhy s domácími nebo zemědělskými produkty).

Pokud největší kategorie prodejen (např. supermarkety) představuje alespoň 80 % trhu dané kategorie potravin určených k přímé spotřebě, stačí vzorky odebrat pouze v těchto prodejnách. Není-li tomu tak, přidá se druhá nejvýznamnější kategorie prodejen, dokud se nedosáhne pokrytí alespoň 80 % trhu.

Při odběru vzorků podle plánu odběru vzorků musí být počet vzorků odebraných u každé kategorie potravin určených k přímé spotřebě v každém druhu maloobchodní prodejny úměrný podílu na trhu tohoto druhu prodejny v rámci cílových druhů prodejen.

2.3 Výběr měst, ve kterých se mají odebrat vzorky

Odběr vzorků bude probíhat ve velkých městech. Vzorky se musí v každém členském státě odebrat alespoň ve dvou velkých městech.

Města, ve kterých se bude provádět odběr vzorků, musí dohromady představovat alespoň 30 % obyvatel daného členského státu. Bude-li ovšem do plánu zahrnuto osm největších měst, může počet jejich obyvatel představovat méně než 30 % obyvatel.

2.4 Harmonogram odběru vzorků

Míra kontaminace potravin určených k přímé spotřebě bakterií Listeria monocytogenes se může v průběhu roku měnit. V zájmu zajištění přesných výsledků koordinovaného programu sledování je délka jeho trvání rozdělena na 12 jednoměsíčních úseků, během nichž musí být vždy odebrán stejný počet vzorků.

2.5 Výběr potravin určených k přímé spotřebě v rámci tří hlavních kategorií, u nichž se mají odebrat vzorky

Potraviny určené k přímé spotřebě v rámci tří kategorií potravin určených k přímé spotřebě, u nichž se mají odebrat vzorky, se vyberou na základě údajů o prodeji a podrobně se uvedou v plánu odběru vzorků.

Příslušné orgány se mohou rozhodnout vydat pokyn osobám provádějícím odběr vzorků, aby vybraly sýry určené k odběru vzorků na základě odhadnutého podílu na trhu podle vnitrostátního plánu odběru vzorků. Příslušné orgány by také měly poskytnout určité pokyny ohledně přibližného podílu na trhu hlavních druhů potravin v rámci jednotlivých kategorií, aby bylo možné vybrat co nejreprezentativnější vzorek, např. sýry ze syrového nebo z pasterizovaného mléka.

ČÁST B

ODBĚR VZORKŮ A JEJICH PŘEPRAVA

1. Druh a vymezení vzorku

Vzorky se odebírají namátkově z nabídky určené zákazníkům a každý vzorek musí vážit alespoň 100 g. Během jedné návštěvy maloobchodní prodejny je možné odebrat z každé ze tří kategorií potravin určených k přímé spotřebě více než jeden vzorek. Během stejné návštěvy by ovšem z každé kategorie neměly být odebrány vzorky z více než pět partií.

Pro odběr vzorků se vyberou pouze výrobcem zabalené a neporušené (zapečetěné) obaly. V případě sýrů a masných výrobků se mohou pro odběr vzorků vybrat také výrobky zabalené v maloobchodní prodejně.

Výrobky vybrané pro odběr vzorků musí být označeny tak, aby bylo možné zaznamenat údaje, které se jich týkají. Údaje na etiketě musí zahrnovat:

a)	údaje o zemi výroby;

b)	číslo partie;

c)	datum trvanlivosti;

d)	pokyny týkající se teplotních podmínek skladování, pokud jsou k dispozici;

e)	další údaje, které se obvykle uvádějí na etiketě zabalené potraviny určené k přímé spotřebě.

Nejsou-li na etiketě všechny údaje uvedené v písmenech a) až d), osoba provádějící odběr vzorků si chybějící informace o výrobku a údaje z etikety vyžádá od majitele nebo vedoucího maloobchodní prodejny a/nebo si je získá z údajů uvedených na velkoobchodním balení.

Výrobek nesmí být vybrán pro odběr vzorků, je-li etiketa na potravině určené k přímé spotřebě nejasná nebo jinak poškozená. Z každé partie uzených ryb nebo ryb typu „gravad lax“, ze kterých se mají odebrat vzorky, se odeberou vzorky dva. Musí se ověřit údaje uvedené na etiketě, jako např. čísla partií a datum, do kterého může být dotyčný výrobek prodáván, aby se zajistilo, že oba vzorky pocházejí ze stejné partie. Jeden z obou vzorků musí být vyšetřen v den příjmu vzorku do laboratoře a druhý na konci doby údržnosti výrobku.

V případě měkkých a poloměkkých sýrů a tepelně opracovaných masných výrobků se odebere z partie pouze jeden vzorek, který se vyšetří na konci doby údržnosti výrobku.

Vzorky musí být uloženy do samostatných sáčků na vzorky a okamžitě odeslány do laboratoře k vyšetření.

Během všech etap musí být přijata ochranná opatření zaručující, že nedojde ke kontaminaci vybavení, které se používá při odběru, přepravě a skladování vzorků, bakterií Listeria monocytogenes.

2. Údaje o vzorku

Všechny dostupné příslušné informace o vzorku se zaznamenají do formuláře pro odběr vzorků, jehož vzor vypracuje příslušný orgán. Formulář pro odběr vzorků musí dotčený vzorek provázet po celou dobu. V případě vzorků sýrů zabalených v maloobchodní prodejně může být nutné vyžádat si informace o požadovaném výrobku a údaje z etikety a/nebo je získat z údajů uvedených na velkoobchodním balení.

Při odběru vzorků se změří povrchová teplota zabalených vzorků a zaznamená se do formuláře pro odběr vzorků.

Každý vzorek s příslušným formulářem pro odběr vzorků se označí jedinečným číslem, které musí být používáno od odběru vzorku až do vyšetření. Příslušný orgán musí k tomuto účelu používat systém jedinečného číslování.

3. Přeprava vzorků

Vzorky se přepravují v chladicích nádobách a během přepravy musí být udržovány při teplotě od 2 do 8 °C a chráněny před vnější kontaminací.

Všechny vzorky potravin určených k přímé spotřebě musí dorazit do laboratoře do 24 hodin od jejich odběru.

Za mimořádných okolností může doba přepravy přesáhnout 24 hodin. Doba přepravy ale nesmí být delší než 48 hodin a za žádných okolností nesmí dojít k vyšetření po nejzazším datu prodeje výrobku vybraného k odběru vzorků.

ČÁST C

ÚPRAVA VZORKŮ A ANALYTICKÉ METODY

1. Příjem vzorků

1.1 Obecná pravidla

Při příjmu vzorků laboratoře ověří údaje zaznamenané osobou, která provedla odběr vzorků, ve formuláři pro odběr vzorků a vyplní příslušné oddíly formuláře. Před uskladněním se u všech přijatých vzorků zkontroluje, zda je přepravní obal neporušený. Vzorky přijaté při teplotě vyšší než 8 °C se vyřadí, pokud se v maloobchodní prodejně nenacházely při teplotě vyšší než 8 °C.

Aniž je dotčen bod 1.2, uchovávají se všechny vzorky zchlazené až do konce doby jejich údržnosti.

V případech, kdy vzorky musí být uskladněny až do konce doby jejich údržnosti, musí být zchlazeny:

a)	na teplotu skladování uvedenou na etiketě obalu. Pokud je na etiketě uvedeno teplotní rozmezí, musí být vzorek uskladněn na horní hranici tohoto teplotního rozmezí;

není-li na etiketě obalu uvedena žádná zvláštní teplota skladování, musí být vzorek udržován na:

i)	maximální chladírenské teplotě stanovené právními předpisy nebo pokyny platnými v členském státě, v němž byl vzorek odebrán, a to s přípustnou odchylkou ±2 °C,

ii)	8 °C (±2 °C), pokud žádné takové právní předpisy nebo pokyny neexistují.

Skončí-li doba údržnosti výrobku, z něhož byl vzorek odebrán, během víkendu nebo státního svátku, musí být vzorek vyšetřen poslední pracovní den před koncem doby jeho údržnosti.

1.2 Zvláštní pravidla týkající se uzených ryb a ryb typu „gravad lax“

Jeden z obou vzorků se vyšetří do 24 hodin od příjmu vzorku do laboratoře. Pokud nedojde k vyšetření vzorku bezprostředně po jeho příjmu, musí se udržovat v laboratoři až do vyšetření zchlazený při teplotě 3 °C (± 2 °C).

Druhý vzorek se uchová zchlazený až do konce doby své údržnosti.

2. Úprava vzorku a příprava výchozí suspenze

Během všech etap je nutné zabránit křížové kontaminaci mezi vzorky a kontaminaci z okolního prostředí. Po zahájení laboratorních vyšetření se vzorky odstraní. Dojde-li k přerušení vyšetření, např. kvůli nepřípustným odchylkám při jeho provádění, musí se odebrat nové vzorky.

Do výchozího roztoku se použije celý výrobek nebo jeho reprezentativní zkušební část o hmotnosti 100 až 150 g. Vzorek potraviny musí být odebrán tak, aby odrážel poměr částí, které by byly spotřebovány (např. 20 % kůrky/povrchu a 80 % vnitřní části). Je-li zabalený výrobek nakrájen, dotčený vzorek se odebere z více než jednoho plátku výrobku. Zkušební část se nakrájí na malé kousky a pomocí sterilního nástroje a aseptické techniky se umístí do homogenizačního sáčku. Z této směsi se odebere zkušební část o hmotnosti 10 g pro stanovení počtu a zkušební část o hmotnosti 25 g pro stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes.

Zkušební část o hmotnosti 10 g se převede do devítinásobku (90 ml) ředicího roztoku a následně se směs po dobu 1 až 2 minut homogenizuje v homogenizátoru Stomacher nebo Pulsifier.

Jako ředicí roztok k všeobecnému použití lze použít pufrovanou peptonovou vodu (BPW) podle normy EN ISO 11290-2 „Mikrobiologie potravin a krmiv – Horizontální metoda průkazu a stanovení počtu Listeria monocytogenes – Část 2: Metoda stanovení počtu“.

Jako ředicí roztok pro sýry lze použít místo pufrované peptonové vody citran sodný podle normy EN ISO 6887-5 „Mikrobiologie potravin a krmiv – Úprava analytických vzorků, příprava výchozí suspenze a desetinásobných ředění – Část 5: Specifické pokyny pro vzorky mléka a mléčných výrobků“.

Vyšetření ke stanovení přítomnosti a ke stanovení počtu Listeria monocytogenes se provádějí takto:

u vzorků uzených ryb a ryb typu „gravad lax“ se provádějí dvě vyšetření:

i)	první okamžitě po odběru vzorku v maloobchodě a

ii)	druhé na konci doby údržnosti výrobku;

b)	u vzorků měkkých a poloměkkých sýrů a vzorků tepelně opracovaných masných výrobků se vyšetření provádějí pouze na konci doby údržnosti daného výrobku.

2.1 Stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes

Stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes se provede v souladu s normou EN ISO 11290-1:1996 v jejím pozměněném znění „Mikrobiologie potravin a krmiv – Horizontální metoda průkazu a stanovení počtu Listeria monocytogenes – Část 1: Metoda průkazu“.

2.2 Stanovení počtu Listeria monocytogenes

Stanovení počtu Listeria monocytogenes se provede v souladu s normou EN ISO 11290-2:1998 „Mikrobiologie potravin a krmiv – Horizontální metoda průkazu a stanovení počtu Listeria monocytogenes – Část 2: Metoda stanovení počtu“ a jejím pozměněným zněním EN ISO 11290-2:1998/změna 1:2004 „Změna média pro stanovení počtu“.

V případě zjištění kontaminace vzorku se předpokládá, že u většiny výrobků je kontaminace bakterií Listeria monocytogenes nízká. Aby bylo možné odhadnout nízké hodnoty ve vzorcích (od 10 do 100 ktj/g), podrobí se 1 ml primárního ředění dvojímu vyšetření podle ustanovení normy EN ISO 11290-2:1998/změna 1:2004:

a)	bude nanesen na povrch tří misek o průměru 90 mm, nebo

b)	bude nanesen na povrch jedné misky o průměru 140 mm.

Vzhledem k možnosti vyšší míry kontaminace bakterií Listeria monocytogenes musí být na plochu jedné misky naneseno 0,1 ml primárního ředění, aby bylo možné stanovit počty do 1,5 × 104 ktj/g. Toto vyšetření musí být provedeno jednorázově v souladu s normou ISO 7218:2007 „Mikrobiologie potravin a krmiv – Všeobecné požadavky a doporučení pro mikrobiologické zkoušení“.

3. Vyšetření na stanovení pH a vodní aktivity (aw) u uzených ryb a ryb typu „gravad lax“

3.1 Stanovení pH

Stanovení pH vzorku se provádí podle normy EN ISO 2917:1999 „Maso a masné výrobky – Měření pH – Referenční metoda“.

Vyšetření se provádí při příjmu vzorku do laboratoře. Pro měření pH vzorku se doporučuje použít nedestruktivní techniku uvedenou v metodě ISO.

Výsledek se uvádí zaokrouhlen na nejbližších 0,05 jednotky pH.

3.2 Stanovení vodní aktivity (aw)

Stanovení vodní aktivity (aw) vzorku se provádí podle normy EN ISO 21807:2004 „Mikrobiologie potravin a krmiv – Stanovení vodní aktivity“.

Vyšetření se provádí při příjmu vzorku do laboratoře. Použitá metoda musí mít rozsah měření od 0,999 do 0,9000 a mezní hodnota opakovatelnosti musí odpovídat standardní odchylce v hodnotě 0,002.

Uváděná hodnota by měla obsahovat alespoň dvě platné číslice.

4. Uchovávání izolátů

Z každého pozitivního vzorku se uchovává jeden potvrzený kmen Listeria monocytogenes pro možné další typizační studie. Pokud jsou kmeny Listeria monocytogenes získány jak metodou stanovení přítomnosti, tak metodou stanovení počtu, uchovají se pouze izoláty z metody stanovení počtu.

Izoláty se uchovávají v národních referenčních laboratořích za použití odpovídajících metod sbírky kultur, pokud tak bude zajištěna životaschopnost kmenů pro potřeby typizace, a to po dobu minimálně dvou let.

ČÁST D

PODÁVÁNÍ ZPRÁV

1. Všeobecná ustanovení

Informace podávané členskými státy, pokud jsou k dispozici nebo přístupné, zahrnují dvě rozsáhlé kategorie:

a)	přehled koordinovaného programu sledování a jeho výsledků; tento přehled musí mít podobu textové zprávy;

b)	individuální podrobné údaje o každém vzorku vyšetřeném v rámci plánu odběru vzorků; tyto informace se předkládají jako primární údaje za použití datového slovníku a formulářů pro sběr údajů stanovených v čl. 5 odst. 2.

2. Informace, které musí obsahovat přehled koordinovaného programu sledování a jeho výsledků

a)	Název členského státu.

b)	Datum zahájení a konce odběru vzorků a vyšetření.

Počet odebraných a vyšetřených vzorků potravin určených k přímé spotřebě z maloobchodních prodejen z:

i)	měkkých a poloměkkých sýrů,

ii)	balených uzených ryb a ryb typu „gravad lax“,

iii)	balených tepelně opracovaných masných výrobků.

d)	Celkové výsledky: prevalence a podíl vzorků přesahujících hranici 100 ktj/g Listeria monocytogenes v měkkých a poloměkkých sýrech, uzených rybách a rybách typu „gravad lax“ a v tepelně opracovaných masných výrobcích zahrnutých do koordinovaného programu sledování.

Popis trhu s měkkými a poloměkkými sýry, uzenými rybami a rybami typu „gravad lax“ a tepelně opracovanými masnými výrobky v dotčeném členském státu:

i)	celková absolutní velikost trhu (pokud je tento údaj k dispozici),

ii)	podíl jednotlivých druhů maloobchodních prodejen, jako jsou např. supermarkety, malé obchody, lahůdkářství, pouliční stánkový prodej, na trhu (pokud je tento údaj k dispozici),

iii)	podíl dovážené (obchodování uvnitř Unie a dovoz z třetích zemí) a domácí produkce na trhu (pokud je tento údaj k dispozici),

iv)	podíl jednotlivých druhů výrobků na trhu (pokud je tento údaj k dispozici).

f)	Maloobchodní prodejny, v nichž byly odebrány vzorky: druhy zahrnutých kategorií prodejen: např. supermarkety, malé obchody atd.

g)	Zeměpisné rozdělení odběru vzorků – pokrytá města (% pokrytého počtu obyvatel).

h)	Popis postupu namátkového výběru při odběru vzorků v maloobchodě: měsíční namátkový výběr.

i)	Komentář k celkové reprezentativnosti programu odběru vzorků.

j)	Úprava zkušebních vzorků použitých pro měření pH.

k)	Analytická metoda použitá pro stanovení vodní aktivity (aw).

3. Informace, které musí obsahovat individuální podrobné údaje o každém vzorku

Druh vzorku:

i)	balené měkké a poloměkké sýry,

ii)	balené uzené ryby a ryby typu „gravad lax“,

iii)	balené tepelně opracované masné výrobky.

Podsoubor vzorku:

i)	sýry vyrobené ze syrového/termizovaného/pasterizovaného mléka,

ii)	sýry vyrobené z kravského/kozího/ovčího/buvolího/smíšeného mléka,

iii)	sýry zrající pod mazem, plísňové sýry, sýry zrající v solném nálevu nebo jiné zrající sýry,

iv)	krájené a nekrájené výrobky,

v)	ryby uzené za tepla, ryby uzené za studena nebo ryby typu „gravad lax“,

vi)	druh ryby.

c)	Konzervační činidla použitá u uzených ryb nebo ryb typu „gravad lax“ (podle údajů na etiketě).

d)	Kůrka sýru zahrnuta do vyšetření vzorku (ano/ne – pokud ano, v jakém poměru, je-li tento údaj k dispozici).

e)	Datum odběru vzorku.

f)	Datum spotřeby výrobku, z něhož byly odebrány vzorky.

g)	Datum výroby/zabalení (pokud je tento údaj k dispozici).

h)	Povrchová teplota vzorku v maloobchodní prodejně.

i)	Teplota skladování v laboratoři až do konce doby údržnosti.

j)	Vyšetření okamžitě po odběru vzorku (jen u uzených ryb a ryb typu „gravad lax“)/na konci doby údržnosti.

k)	Datum zahájení vyšetření v laboratoři.

l)	Stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes: kvalitativní výsledky (nepřítomnost/přítomnost v 25 g).

m)	Stanovení počtu Listeria monocytogenes: kvantitativní výsledky (ktj/g).

n)	pH (pouze uzené ryby a ryby typu „gravad lax“).

o)	Vodní aktivita (aw) (pouze uzené ryby a ryby typu „gravad lax“).

p)	Kód města.

q)	Kód prodejny.

Druh maloobchodní prodejny:

i)	supermarket,

ii)	malý obchod / nezávislý maloobchodní prodejce,

iii)	lahůdkářství,

iv)	pouliční stánek/tržnice.

s)	Země výroby: podle zjištění na základě identifikační značky na obalu nebo obchodních dokladů.

Balení:

i)	balení v ochranné atmosféře,

ii)	vakuové balení,

iii)	balení v maloobchodě (pouze u sýrů a masných výrobků).

u)	Smyslová jakost vzorku.

PŘÍLOHA II

Počet vzorků, který má být odebrán z každé kategorie potravin určených k přímé spotřebě v jednotlivých členských státech

(podle čl. 4 odst. 5)

Členský stát	Počet obyvatel k 1.1.2008 (údaje Eurostat)		Harmonizované rozdělení počtu vzorků
Členský stát	Počet (v milionech)	%	Na každou kategorii potravin a fázi vyšetření (1)	Celkový počet vzorků
Belgie – BE	10,7	2,1	60	240
Bulharsko – BG	7,6	1,5	60	240
Česká republika – CZ	10,4	2,1	60	240
Dánsko – DK	5,576	1,1	60	240
Německo – DE	82,2	16,5	400	1 600
Estonsko – EE	1,3	0,3	30	120
Irsko – IE	4,4	0,9	30	120
Řecko – EL	11,2	2,3	60	240
Španělsko – ES	45,3	9,1	200	800
Francie – FR	63,8	12,8	400	1 600
Itálie – IT	59,6	12,0	400	1 600
Kypr – CY	0,8	0,2	30	120
Lotyšsko – LV	2,3	0,5	30	120
Litva – LT	3,4	0,7	30	120
Lucembursko – LU	0,5	0,1	30	120
Maďarsko – HU	10,0	2,0	60	240
Malta – MT	0,4	0,1	30	120
Nizozemsko – NL	16,4	3,3	60	240
Rakousko – AT	8,3	1,7	60	240
Polsko – PL	38,1	7,7	200	800
Portugalsko – PT	10,6	2,1	60	240
Rumunsko – RO	21,5	4,3	60	240
Slovinsko – SI	2,0	0,4	30	120
Slovensko – SK	5,4	1,1	60	240
Finsko – FI	5,3	1,1	60	240
Švédsko – SE	9,2	1,8	60	240
Spojené království – UK	61,2	12,3	400	1 600
EU celkem	497,5	100,0	3 020	12 080

(1) Uzené ryby a ryby typu „gravad lax“: z každé partie se odeberou dva vzorky. Jeden z těchto vzorků je vyšetřen v den příjmu vzorků do laboratoře a druhý na konci doby údržnosti výrobku (viz bod 1.2 části C přílohy I).

PŘÍLOHA III

Maximální finanční příspěvek Unie členským státům

(v EUR)
Členský stát	Maximální celková částka pro spolufinancování vyšetření
Členský stát	Stanovení přítomnosti Listeria monocytogenes	Stanovení počtu Listeria monocytogenes	pH	Vodní aktivita	Celkem
Belgie – BE	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Bulharsko – BG	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Česká republika – CZ	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Dánsko – DK	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Německo – DE	96 000	96 000	6 000	8 000	206 000
Estonsko – EE	7 200	7 200	450	600	15 450
Irsko – IE	7 200	7 200	450	600	15 450
Řecko – EL	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Španělsko – ES	48 000	48 000	3 000	4 000	103 000
Francie – FR	96 000	96 000	6 000	8 000	206 000
Itálie – IT	96 000	96 000	6 000	8 000	206 000
Kypr – CY	7 200	7 200	450	600	15 450
Lotyšsko – LV	7 200	7 200	450	600	15 450
Litva – LT	7 200	7 200	450	600	15 450
Lucembursko – LU	7 200	7 200	450	600	15 450
Maďarsko – HU	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Malta – MT	7 200	7 200	450	600	15 450
Nizozemsko – NL	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Rakousko – AT	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Polsko – PL	48 000	48 000	3 000	4 000	103 000
Portugalsko – PT	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Rumunsko – RO	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Slovinsko – SI	7 200	7 200	450	600	15 450
Slovensko – SK	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Finsko – FI	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Švédsko – SE	14 400	14 400	900	1 200	30 900
Spojené království – UK	96 000	96 000	6 000	8 000	206 000
EU celkem	724 800	724 800	45 300	60 400	1 555 300

PŘÍLOHA IV

Ověřená finanční zpráva o provádění koordinovaného programu sledování Listeria monocytogenes ve vybraných kategoriích potravin určených k přímé spotřebě

Vykazované období od … do …

Prohlášení o nákladech na koordinovaný program sledování uznatelných pro finanční příspěvek Unie

Referenční číslo rozhodnutí Komise o finančním příspěvku Unie: …

Náklady vynaložené v souvislosti s	Počet vyšetření	Celkové náklady na vyšetření vynaložené během vykazovaného období (v národní měně)	Celkové náklady uznatelné pro finanční příspěvek Unie
stanovením přítomnosti Listeria monocytogenes
stanovením počtu Listeria monocytogenes
stanovením pH
vodní aktivitou (aw)

Prohlášení příjemce

Potvrzuji, že

—	výše uvedené náklady jsou skutečné, byly vynaloženy při provádění úkolů stanovených rozhodnutím Komise 2010/678/EU a byly pro řádné provedení těchto úkolů nezbytné,

—	veškeré doklady o uvedených nákladech jsou k dispozici pro účely auditu,

—	pro tento koordinovaný program sledování nebyl požadován žádný jiný příspěvek Unie.

—	v souladu s čl. 109 odst. 2 finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002) nebylo na základě tohoto grantu dosaženo zisku pro členský stát.

Datum: …

Osoba zodpovědná za finanční záležitosti: …

Podpis: …

10.11.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 292/57

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 9. listopadu 2010,

kterým se Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Španělsko, Francie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Spojené království osvobozují od povinnosti uplatňovat na některé druhy směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68/193/EHS, 1999/105/ES, 2002/54/ES, 2002/55/ES a 2002/57/ES týkající se uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, révového vegetativního množitelského materiálu, reprodukčního materiálu lesních dřevin, osiva řepy, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin na trh

(oznámeno pod číslem K(2010) 7578)

(Pouze anglické, bulharské, české, dánské, estonské, finské, francouzské, litevské, lotyšské, maltské, německé, nizozemské, polské, řecké, slovenské, slovinské, španělské a švédské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2010/680/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh (1), a zejména na článek 23a uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh (2), a zejména na článek 23a uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 68/193/EHS ze dne 9. dubna 1968 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh (3), a zejména na článek 18a uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh (4), a zejména na článek 20 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh (5), a zejména na článek 30a uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh (6), a zejména na článek 49 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh (7), a zejména na článek 28 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68/193/EHS, 1999/105/ES, 2002/54/ES, 2002/55/ES a 2002/57/ES obsahují určitá ustanovení týkající se uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, révového vegetativního množitelského materiálu, reprodukčního materiálu lesních dřevin, osiva řepy, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Tyto směrnice rovněž stanoví, že za určitých podmínek mohou být členské státy zcela nebo částečně osvobozeny od povinnosti uplatňovat tyto směrnice na určité druhy nebo materiály.

(2)

Druhy osiva uvedené v částech I, II, V, VI a VII přílohy tohoto rozhodnutí nejsou v některých členských státech obvykle rozmnožovány nebo uváděny na trh. Navíc pěstování révy a uvádění množitelského materiálu uvedeného v části III přílohy na trh má v některých členských státech minimální hospodářský význam. Druhy dřevin uvedené v části IV přílohy rovněž nejsou v některých členských státech pro lesnické účely významné.

(3)

Na základě žádostí předkládaných od roku 1969 ze strany Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Německa, Estonska, Irska, Řecka, Španělska, Francie, Kypru, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Malty, Nizozemska, Polska, Slovinska, Slovenska, Finska, Švédska a Spojeného království přijala Komise rozhodnutí 69/270/EHS (8), 69/271/EHS (9), 69/272/EHS (10), 70/47/EHS (11), 70/48/EHS (12), 70/49/EHS (13), 70/93/EHS (14), 70/94/EHS (15), 70/481/EHS (16), 72/270/EHS (17), 72/271/EHS (18), 73/122/EHS (19), 73/123/EHS (20), 73/188/EHS (21), 74/5/EHS (22), 74/358/EHS (23), 74/360/EHS (24), 74/361/EHS (25), 74/362/EHS (26), 74/491/EHS (27), 74/532/EHS (28), 75/287/EHS (29), 75/752/EHS (30), 79/355/EHS (31), 86/153/EHS (32), 89/101/EHS (33), 90/209/EHS (34), 2005/325/ES (35), 2005/871/ES (36), 2005/886/ES (37), 2005/931/ES (38), 2008/462/ES (39), 2009/786/ES (40), 2010/198/EU (41) a 2010/377/EU (42), kterými se uvedené členské státy zcela nebo částečně osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68/193/EHS, 1999/105/ES, 2002/54/ES, 2002/55/ES a 2002/57/ES na dané druhy a materiály.

(4)

V rámci průzkumu, který Komise v první polovině roku 2010 prováděla mezi dotčenými členskými státy, Komise tyto členské státy požádala o ověření, do jaké míry by podle jejich názoru bylo žádoucí nadále používat rozhodnutí uvedená v 3. bodě odůvodnění a zda jsou příslušné podmínky i nadále plněny. Na základě tohoto ověření některé členské státy Komisi předložily aktualizované žádosti, zatímco Belgie, Řecko a Lucembursko požádaly o zrušení rozhodnutí, jež se jich týkají. Proto je třeba aktualizovat a v případech, kdy o to bylo požádáno, zrušit přiznaná osvobození. V zájmu transparentnosti a zjednodušení by rovněž měla být všechna rozhodnutí uvedená v 3. bodě odůvodnění zrušena a nahrazena jediným aktem.

(5)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1. Členské státy uvedené v části I přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 66/401/EHS, s výjimkou čl. 14 odst. 1, na druhy uvedené v prvním sloupci tabulky a označené symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

2. Členské státy uvedené v části II přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 66/402/EHS, s výjimkou čl. 14 odst. 1, na druhy uvedené v prvním sloupci tabulky a označené symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

V případě Lotyšska se osvobození od této povinnosti, pokud jde o Zea mays, uplatní též s výjimkou čl. 19 odst. 1 uvedené směrnice.

3. Členské státy uvedené v části III přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 68/193/EHS, s výjimkou článků 12 a 12a, na druh uvedený v prvním sloupci tabulky.

4. Členské státy uvedené v části IV přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 1999/105/ES, s výjimkou čl. 17 odst. 1, na druhy uvedené v prvním sloupci tabulky a označené symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

5. Členské státy uvedené v části V přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 2002/54/ES, s výjimkou článku 20, na druh uvedený v prvním sloupci tabulky a označený symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

6. Členské státy uvedené v části VI přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 2002/55/ES, s výjimkou čl. 16 odst. 1 a čl. 34 odst. 1, na druhy uvedené v prvním sloupci tabulky a označené symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

7. Členské státy uvedené v části VII přílohy tohoto rozhodnutí se osvobozují od povinnosti uplatňovat směrnici 2002/57/ES, s výjimkou článku 17, na druhy uvedené v prvním sloupci tabulky a označené symbolem „X“ ve sloupci odpovídajícím příslušnému členskému státu.

V případě Malty se osvobození od této povinnosti, pokud jde o slunečnici, uplatní též s výjimkou čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice.

Článek 2

Rozhodnutí 69/270/EHS, 69/271/EHS, 69/272/EHS, 70/47/EHS, 70/48/EHS, 70/49/EHS, 70/93/EHS, 70/94/EHS, 70/481/EHS, 72/270/EHS, 72/271/EHS, 73/122/EHS, 73/123/EHS, 73/188/EHS, 74/5/EHS, 74/358/EHS, 74/360/EHS, 74/361/EHS, 74/362/EHS, 74/491/EHS, 74/532/EHS, 75/287/EHS, 75/752/EHS, 79/355/EHS, 86/153/EHS, 89/101/EHS, 90/209/EHS, 2005/325/ES, 2005/871/ES, 2005/886/ES, 2005/931/ES, 2008/462/ES, 2009/786/ES, 2010/198/EU a 2010/377/EU se zrušují.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Belgickému království, Bulharské republice, České republice, Dánskému království, Spolkové republice Německo, Estonské republice, Irsku, Řecké republice, Španělskému království, Francouzské republice, Kyperské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Lucemburskému velkovévodství, Republice Malta, Nizozemskému království, Polské republice, Republice Slovinsko, Slovenské republice, Finské republice, Švédskému království a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.

V Bruselu dne 9. listopadu 2010.

Za Komisi

John DALLI

člen Komise

(1) Úř. věst. 125, 11.7.1966, s. 2298/66.

(2) Úř. věst. 125, 11.7.1966, s. 2309/66.

(3) Úř. věst. L 93, 17.4.1968, s. 15.

(4) Úř. věst. L 11, 15.1.2000, s. 17.

(5) Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 12.

(6) Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 33.

(7) Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 74.

(8) Úř. věst. L 220, 1.9.1969, s. 8.

(9) Úř. věst. L 220, 1.9.1969, s. 9.

(10) Úř. věst. L 220, 1.9.1969, s. 10.

(11) Úř. věst. L 13, 19.1.1970, s. 26.

(12) Úř. věst. L 13, 19.1.1970, s. 27.

(13) Úř. věst. L 13, 19.1.1970, s. 28.

(14) Úř. věst. L 25, 2.2.1970, s. 16.

(15) Úř. věst. L 25, 2.2.1970, s. 17.

(16) Úř. věst. L 237, 28.10.1970, s. 29.

(17) Úř. věst. L 166, 24.7.1972, s. 26.

(18) Úř. věst. L 166, 24.7.1972, s. 27.

(19) Úř. věst. L 145, 2.6.1973, s. 41.

(20) Úř. věst. L 145, 2.6.1973, s. 43.

(21) Úř. věst. L 194, 16.7.1973, s. 16.

(22) Úř. věst. L 12, 15.1.1974, s. 13.

(23) Úř. věst. L 196, 19.7.1974, s. 15.

(24) Úř. věst. L 196, 19.7.1974, s. 18.

(25) Úř. věst. L 196, 19.7.1974, s. 19.

(26) Úř. věst. L 196, 19.7.1974, s. 20.

(27) Úř. věst. L 267, 3.10.1974, s. 18.

(28) Úř. věst. L 299, 7.11.1974, s. 14.

(29) Úř. věst. L 122, 14.5.1975, s. 15.

(30) Úř. věst. L 319, 10.12.1975, s. 12.

(31) Úř. věst. L 84, 4.4.1979, s. 23.

(32) Úř. věst. L 115, 3.5.1986, s. 26.

(33) Úř. věst. L 38, 10.2.1989, s. 37.

(34) Úř. věst. L 108, 28.4.1990, s. 104.

(35) Úř. věst. L 109, 29.4.2005, s. 1.

(36) Úř. věst. L 320, 8.12.2005, s. 50.

(37) Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 39.

(38) Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 67.

(39) Úř. věst. L 160, 19.6.2008, s. 33.

(40) Úř. věst. L 281, 28.10.2009, s. 5.

(41) Úř. věst. L 87, 7.4.2010, s. 34.

(42) Úř. věst. L 173, 8.7.2010, s. 73.

PŘÍLOHA

Vysvětlivky

Zkratky:

BG	:	Bulharská republika
CZ	:	Česká republika
DK	:	Dánské království
DE	:	Spolková republika Německo
EE	:	Estonská republika
IE	:	Irsko
ES	:	Španělské království
FR	:	Francouzská republika
CY	:	Kyperská republika
LV	:	Lotyšská republika
LT	:	Litevská republika
MT	:	Republika Malta
NL	:	Nizozemské království
PL	:	Polská republika
SI	:	Republika Slovinsko
SK	:	Slovenská republika
FI	:	Finská republika
SE	:	Švédské království
UK	:	Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Symbol „X“ je uveden ve sloupci pro každý osvobozený členský stát, jak stanoví článek 1.

Část I – směrnice 66/401/EHS

Agrostis canina

Alopecurus pratensis

Arrhenatherum elatius

Bromus catharticus

Bromus sitchensis

Cynodon dactylon

Dactylis glomerata

Festuca arundinacea

x Festulolium

Lolium x boucheanum

Phalaris aquatica

Phleum nodosum

Phleum pratense

Poa annua

Poa nemoralis

Poa palustris

Poa trivialis

Trisetum flavescens

Galega orientalis

Hedysarum coronarium

Lotus corniculatus

Lupinus albus

Lupinus angustifolius

Lupinus luteus

Medicago lupulina

Medicago x varia

Onobrychis viciifolia

Trifolium alexandrinum

Trifolium hybridum

Trifolium incarnatum

Trifolium repens

Trifolium resupinatum

Trigonella foenum-graecum

Vicia pannonica

Vicia villosa

Brassica napus

Brassica oleracea

Phacelia tanacetifolia

Raphanus sativus

Část II – směrnice 66/402/EHS

Avena strigosa

Oryza sativa

Phalaris canariensis

Sorghum bicolor

Sorghum sudanense

Sorghum bicolor x

Sorghum sudanense

Triticum spelta

Zea mays

Část III – směrnice 68/193/EHS

	DK	EE	IE	LV	LT	NL	PL	FI	SE	UK
Vitis	X	X	X	X	X	X	X	X	X	X

Část IV – směrnice 1999/105/ES

	DK	EE	LT	MT	SI
Abies alba		X	X	X
Abies cephalonica	X	X	X	X
Abies grandis		X	X	X
Abies pinsapo	X	X	X	X	X
Acer platanoides				X
Acer pseudoplatanus		X	X	X
Alnus glutinosa				X
Alnus incana				X
Betula pendula				X
Betula pubescens				X
Carpinus betulus		X		X
Castanea sativa	X	X	X
Cedrus atlantica	X	X	X	X	X
Cedrus libani	X	X	X	X	X
Fagus sylvatica		X		X
Fraxinus angustifolia	X	X	X
Fraxinus excelsior				X
Larix decidua				X
Larix x eurolepis				X
Larix kaempferi				X
Larix sibirica	X		X	X	X
Picea abies				X
Picea sitchensis		X	X	X	X
Pinus brutia	X	X	X		X
Pinus canariensis	X	X	X		X
Pinus cembra	X	X	X	X
Pinus contorta			X	X	X
Pinus halepensis	X	X	X
Pinus leucodermis	X	X	X	X	X
Pinus nigra		X	X
Pinus pinaster	X	X	X
Pinus pinea	X	X	X
Pinus radiata	X	X	X		X
Prunus avium		X
Pseudotsuga menziesii			X
Quercus cerris	X	X	X
Quercus ilex	X	X	X
Quercus petraea		X		X
Quercus pubescens	X	X	X	X
Quercus rubra				X
Quercus suber	X	X	X
Robinia pseudoacacia		X
Tilia cordata				X
Tilia platyphyllos		X		X

Část V – směrnice 2002/54/ES

	CY	MT
Beta vulgaris	X	X

Část VI – směrnice 2002/55/ES

	IE	UK
Allium cepa (skupina Aggregatum)		X
Allium fistulosum		X
Allium sativum		X
Allium schoenoprasum		X
Anthriscus cerefolium	X	X
Asparagus officinalis	X
Beta vulgaris	X
Capsicum annuum		X
Cichorium intybus		X
Citrullus lanatus	X	X
Cucurbita maxima	X
Cynara cardunculus	X	X
Foeniculum vulgare		X
Rheum rhabarbarum		X
Scorzonera hispanica	X	X
Solanum melongena		X
Valerianella locusta	X	X

Část VII – směrnice 2002/57/ES

Arachis hypogaea

Brassica rapa

Brassica juncea

Brassica napus

Brassica nigra

Cannabis sativa

Carthamus tinctorius

Carum carvii

Gossypium spp.

Helianthus annuus

Linum usitatissimum

Papaver somniferum

Sinapis alba

Glycine max

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2010.292.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 292

České vydání	Právní předpisy	Svazek 53 10. listopadu 2010

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
		2010/676/EU
	*	Rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2010 o podpisu dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty na základě článku 19 Dohody o Evropském hospodářském prostoru jménem Unie	1
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Komise (EU) č. 1008/2010 ze dne 9. listopadu 2010, které se týká požadavků pro schvalování typu systémů stírání a ostřikování čelního skla některých motorových vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti ( 1 )	2
	*	Nařízení Komise (EU) č. 1009/2010 ze dne 9. listopadu 2010 o požadavcích pro schvalování typu krytů kol některých motorových vozidel, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti ( 1 )	21
	*	Nařízení Komise (EU) č. 1010/2010 ze dne 8. listopadu 2010, kterým se stanoví zákaz rybolovu okouníka v oblasti NAFO 3M plavidly plujícími pod vlajkou Španělska	30
		Nařízení Komise (EU) č. 1011/2010 ze dne 9. listopadu 2010 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	32
		Nařízení Komise (EU) č. 1012/2010 ze dne 9. listopadu 2010, kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovená nařízením (EU) č. 867/2010 na hospodářský rok 2010/11	34
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Komise 2010/74/EU ze dne 9. listopadu 2010, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES tak, aby se zařazení účinné látky oxidu uhličitého do přílohy I uvedené směrnice rozšířilo na typ přípravku 18 ( 1 )	36
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Rady 2010/677/SZBP ze dne 8. listopadu 2010, kterým se zrušuje společný postoj 98/409/SZBP k Sieře Leone	39
		2010/678/EU
	*	Rozhodnutí Komise ze dne 5. listopadu 2010 o finančním příspěvku Unie na koordinovaný program sledování prevalence Listeria monocytogenes v některých potravinách určených k přímé spotřebě, který má být proveden v členských státech (oznámeno pod číslem K(2010) 7516)	40
		2010/679/EU
	*	Rozhodnutí Komise ze dne 8. listopadu 2010, kterým se mění rozhodnutí 95/467/ES, kterým se provádí čl. 20 odst. 2 směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (oznámeno pod číslem K(2010) 7542) ( 1 )	55
		2010/680/EU
	*	Rozhodnutí Komise ze dne 9. listopadu 2010, kterým se Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Španělsko, Francie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Spojené království osvobozují od povinnosti uplatňovat na některé druhy směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68/193/EHS, 1999/105/ES, 2002/54/ES, 2002/55/ES a 2002/57/ES týkající se uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, révového vegetativního množitelského materiálu, reprodukčního materiálu lesních dřevin, osiva řepy, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin na trh (oznámeno pod číslem K(2010) 7578) ( 1 )	57
		2010/681/EU
	*	Rozhodnutí Komise ze dne 9. listopadu 2010 o dotazníku pro zprávy členských států o provádění směrnice Rady 1999/13/ES o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních v období let 2011–2013 (oznámeno pod číslem K(2010) 7591)	65

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	AL	46,8
	MA	75,9
	MK	35,0
	TR	95,0
	ZZ	63,2
0707 00 05	EG	161,4
	MK	59,4
	TR	146,1
	ZA	121,6
	ZZ	122,1
0709 90 70	MA	78,8
	TR	143,6
	ZZ	111,2
0805 20 10	MA	71,5
	ZA	149,8
	ZZ	110,7
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	AR	100,3
	HR	47,9
	TR	62,2
	UY	54,2
	ZA	60,7
	ZZ	65,1
0805 50 10	AR	54,2
	BR	83,8
	CL	81,9
	EC	92,5
	TR	69,3
	UY	61,0
	ZA	109,5
	ZZ	78,9
0806 10 10	BR	227,9
	PE	182,7
	TR	157,9
	US	227,8
	ZA	79,2
	ZZ	175,1
0808 10 80	AR	75,7
	AU	149,8
	CA	73,1
	CL	84,2
	CN	82,6
	MK	22,1
	NZ	116,8
	US	118,9
	ZA	83,9
	ZZ	89,7
0808 20 50	CN	41,7
	US	48,2
	ZZ	45,0

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 11 10 (1)	63,80	0,00
1701 11 90 (1)	63,80	0,00
1701 12 10 (1)	63,80	0,00
1701 12 90 (1)	63,80	0,00
1701 91 00 (2)	55,14	0,93
1701 99 10 (2)	55,14	0,00
1701 99 90 (2)	55,14	0,00
1702 90 95 (3)	0,55	0,19

Výrobek (výrobky)	Určené použití (určená použití)	Úroveň (úrovně) nebo třída (třídy) (Reakce na oheň)	Systém (systémy) ověřování shody
„Prefabrikované komíny (prvky na výšku podlaží), komínové vložky (prvky nebo bloky), vícevrstvé komíny (prvky nebo bloky), jednovrstvé komínové bloky, díly volně stojících komínů a přilehlých komínů, komínové hlavy	Pro použití podléhající předpisům o reakci na oheň	(A1, A2, B, C) (1)	1
		(A1, A2, B, C) (2), D, E	3
		(A1 až E) (3), F	4
Systém 1: Viz bod i) oddílu 2 přílohy III směrnice 89/106/EHS, bez auditních zkoušek vzorků. Systém 3: Viz druhá možnost bodu ii) oddílu 2 přílohy III směrnice 89/106/EHS. Systém 4: Viz třetí možnost bodu ii) oddílu 2 přílohy III směrnice 89/106/EHS.

č.	8/T&Q
Členský stát	Španělsko
Populace	RED/03M.
Druh	Okouníci rodu Sebastes (Sebastes spp.)
Oblast	NAFO 3M
Datum	13.4.2010