29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/1

(1)

V říjnu 2005 Rada nařízením (ES) č. 1631/2005 (2) (dále jen „původní nařízení“) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu kyseliny trichlorisokyanurové (dále jen „TCCA“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“). Sazby cla činily 7,3 % až 42,6 %.

(2)

V roce 2009 Komise obdržela žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Žádost omezenou na přezkoumání dumpingu podal čínský vyvážející výrobce, společnost Heze Huayi Chemical Co., Ltd (dále jen „Heze“ nebo „žadatel“). Sazba konečného antidumpingového cla z výrobků žadatele činí 14,1 %.

(3)

Ve své žádosti žadatel uvedl, že okolnosti, na jejichž základě byla opatření zavedena, se změnily a že tyto změny mají trvalý charakter. Žadatel poskytl zjevné důkazy o tom, že k vyrovnání účinků dumpingu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření.

(4)

Žádost byla založena zejména na tvrzení, že jednotkové náklady žadatele na výrobu TCCA se od původního šetření značně snížily, jelikož:

(5)

Poté, co po konzultaci s poradním výborem Komise stanovila, že pro zahájení přezkumu existují dostatečné důkazy, zahájila dne 2. července 2009 v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení přezkum (3) omezený na zkoumání dumpingu ve vztahu k žadateli.

(6)

Výrobek dotčený současným přezkumem je totožný s výrobkem popsaným v původním nařízení; je to kyselina trichlorisokyanurová a přípravky z ní, podle mezinárodních nepatentovaných názvů (INN) také nazývaná „symclosene“ (symklosen), pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN ex 2933 69 80 a ex 3808 94 20.

(7)

Dotčený výrobek vyráběný a prodávaný na čínském domácím trhu a výrobek vyvážený do Unie mají stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a stejné použití, a proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.

(8)

Komise o zahájení přezkumu oficiálně informovala žadatele, výrobní odvětví Unie a zástupce vlády země vývozu.

(9)

Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení předložily svá písemná stanoviska a požádaly o slyšení.

(10)

S cílem získat informace, které pro své šetření považovala za nezbytné, zaslala Komise žadateli formulář žádosti o tržní zacházení a dotazník a ve lhůtách stanovených k tomuto účelu obdržela odpověď. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, a u žadatele byla provedena inspekce na místě.

(11)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. července 2008 do 30. června 2009.

(12)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se při antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR běžná hodnota určuje podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení v případě těch vyvážejících výrobců, u nichž bylo zjištěno, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud bylo prokázáno, že s ohledem na výrobu a prodej obdobného výrobku převažují podmínky tržního hospodářství. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(13)

Šetření ukázalo, že žadatel splňuje všech pět kritérií tržního zacházení. Bylo zjištěno, že během období šetření přijímala společnost Heze obchodní rozhodnutí bez zásahů státu a neexistovala zkreslení související s podmínkami netržního hospodářství. Na společnost Heze se vztahují čínské zákony o úpadku a o vlastnictví bez výjimek. Společnost má jednoznačné účetnictví, které je kontrolováno nezávislým auditem, a bylo shledáno, že účetní systém a jeho používání je v souladu s obecnými mezinárodně uznávanými zásadami účetnictví a IAS. Bylo zjištěno, že náklady a ceny odrážejí tržní hodnoty a převod směnných kurzů se provádí podle tržních kurzů.

(14)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah mohlo být žadateli přiznáno tržní zacházení.

(15)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejdříve zjištěno, zda celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku společností Heze byl ve srovnání s jejím celkovým objemem vývozu do Unie reprezentativní. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se domácí prodej považuje za reprezentativní, pokud celkový objem domácího prodeje činí alespoň 5 % celkového objemu odpovídajícího vývozu do Unie. Komise dospěla k závěru, že žadatel prodával TCCA na domácím trhu v celkově reprezentativním objemu.

(16)

Následně byly určeny typy obdobného výrobku prodávané žadatelem na domácím trhu, které byly shodné a přímo srovnatelné s typy prodávanými na vývoz do Unie.

(17)

Pro každý typ výrobku prodávaný společností Heze na domácím trhu, o kterém bylo zjištěno, že je přímo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, se stanovilo, zda je domácí prodej pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení dostatečně reprezentativní. Domácí prodej konkrétního typu výrobku byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový domácí prodej tohoto typu výrobku během období šetření představoval nejméně 5 % celkového vývozu srovnatelného typu výrobku do Unie.

(18)

Rovněž bylo zjišťováno, zda lze domácí prodej každého typu výrobku považovat v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení za uskutečněný v běžném obchodním styku. To bylo provedeno stanovením podílu ziskového prodeje každého vyváženého typu dotčeného výrobku během období šetření nezávislým odběratelům na domácím trhu.

(19)

Pokud objem prodeje určitého typu výrobku, prodávaného za čistou prodejní cenu nejméně ve výši vypočítaných výrobních nákladů, představoval více než 80 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku a pokud vážený průměr ceny daného typu výrobku dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu. Tato cena byla vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření, a to bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový.

(20)

Pokud objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného typu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla vypočtena jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření.

(21)

Pokud za účelem stanovení běžné hodnoty nemohly být pro určitý typ výrobku prodávaný společností Heze použity ceny na domácím trhu, musela být použita jiná metoda. V tomto případě použila Komise početně zjištěnou běžnou hodnotu. V souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení byla běžná hodnota vypočtena na základě výrobních nákladů na vyvážené typy výrobků s připočtením přiměřené výše prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí. Podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení se výše prodejních, správních a režijních nákladů a ziskové rozpětí stanovily na základě průměrných prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí zaznamenaných při prodeji obdobného výrobku společností Heze v běžném obchodním styku.

(22)

V souladu s metodikou použitou v původním šetření byly výrobní náklady vypočteny pro dva typy výrobků. S ohledem na informace, které poskytl žadatel, byly jedny výrobní náklady vypočteny pro granule a tablety a druhé pro prášek.

(23)

Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek byl přímo vyvážen nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena stanovena podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení, tj. na základě vývozních cen skutečně zaplacených nebo cen, které je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu do Unie.

(24)

Průměrná běžná hodnota a průměrná vývozní cena každého typu dotčeného výrobku byly srovnány na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni. Pro zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Pro tento účel byly v oprávněných a doložených případech provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, námořní přepravné a pojištění, manipulaci, poskytnutí úvěru a bankovní poplatky. Dále bylo zjištěno, že DPH byla částečně vrácena, pokud byl dotčený výrobek prodán na vývoz do Unie. DPH, která má být zaplacena z prodeje na domácím trhu, byla tedy upravena podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení.

(25)

Co se týče úpravy ohledně balného, žadatel požadoval úpravu ohledně nákladů na balení pro prodej na čínském trhu i na trhu v Unii. Ověřením bylo zjištěno, že tyto náklady byly rovněž zahrnuty ve výrobních nákladech výrobku bez ohledu na to, zda byl určen na prodej na vnitrostátním nebo vývozním trhu. Proto nebyla požadovaná úprava přijata pro vnitrostátní ani vývozním trh.

(26)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu.

(27)

Bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí společnosti Heze, vyjádřené jako procentní podíl čisté ceny s dodáním na hranice Unie, činí 3,2 %.

(28)

Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení se také zkoumalo, zda lze zjištěné změněné okolnosti důvodně považovat za okolnosti trvalé povahy.

(29)

Žadatel při tomto prozatímním přezkumu plně spolupracoval a díky získaným a ověřeným údajům bylo možné stanovit dumpingové rozpětí na základě jeho individuálních vývozních cen při vývozu do Unie. Výsledek tohoto výpočtu ukazuje, že zachování současné výše opatření již nemá opodstatnění.

(30)

Důkazy získané a ověřené v průběhu šetření prokázaly snížení úrovně dumpingu, což lze vysvětlit redukcemi ve struktuře nákladů společnosti. Hlavními faktory, které vedly k redukcím ve struktuře nákladů žadatele, jsou vlastní výroba hlavní suroviny a rozšíření výrobní kapacity žadatele.

(31)

Bylo rovněž zjištěno, že od původního šetření se vývozní ceny společnosti Heze pro všechny trhy zvýšily. Zejména ceny při vývozu do Unie jsou v souladu s vývozními cenami společnosti při vývozu do jiných třetích zemí. Důkazy shromážděné na místě prokázaly, že společnost má mnoho zákazníků v Unii s podobnými cenovými úrovněmi. Jednotné tržní chování žadatele dokazuje, že změny okolností jsou trvalé.

(32)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se má tedy za to, že okolnosti, kvůli nimž byl tento přezkum zahájen, se pravděpodobně v dohledné době nezmění způsobem, který by měl vliv na zjištění současného přezkumu. Proto byl učiněn závěr, že se tyto změny považují za trvalé a že zachování současné výše opatření již nemá opodstatnění.

(33)

Vzhledem k výsledkům tohoto přezkumného šetření se považuje za vhodné změnit antidumpingové clo platné na dovoz dotčeného výrobku společností Heze na 3,2 %,

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/5

(1)

Rada nařízením (ES) č. 2022/1995 (2) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu dusičnanu amonného kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 pocházejícího z Ruska. Na základě dalšího šetření podle článku 12 základního nařízení, v němž bylo zjištěno, že clo je vstřebáváno, byla opatření nařízením (ES) č. 663/1998 (3) pozměněna. V návaznosti na žádost o přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a o prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení uložila Rada nařízením (ES) č. 658/2002 (4) konečné antidumpingové clo z dovozu dusičnanu amonného kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 pocházejícího z Ruska ve výši 47,07 EUR za tunu. Byl proveden rovněž prozatímní přezkum zaměřený na definici výrobku podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení a nařízením (ES) č. 945/2005 (5) bylo z dovozu pevných hnojiv kódů KN 3102 30 90, 3102 40 90, ex 3102 29 00, ex 3102 60 00, ex 3102 90 00, ex 3105 10 00, ex 3105 20 10, ex 3105 51 00, ex 3105 59 00 a ex 3105 90 91 pocházejících z Ruska, jejichž obsah dusičnanu amonného je vyšší než 80 % hmotnostních, uloženo konečné antidumpingové clo v rozmezí od 41,42 EUR za tunu do 47,07 EUR za tunu.

(2)

V návaznosti na žádost o přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (dále jen „poslední přezkum před pozbytím platnosti“) uložila Rada nařízením (ES) č. 661/2008 (6) konečné antidumpingové clo v rozmezí od 28,88 EUR za tunu do 47,07 EUR za tunu na dalších pět let.

(3)

Po rozhodnutí Soudu prvního stupně Evropských společenství o částečném zrušení nařízení (ES) č. 945/2005 změnila Rada nařízením (ES) č. 989/2009 (7) konečné antidumpingové clo, pokud jde o JSC Kirovo-Chepetsky Khimichesky Kombinat.

(4)

Rozhodnutím 2008/577/ES ze dne 4. července 2008 (8) přijala Komise závazky nabídnuté několika vyvážejícími výrobci, včetně ruských vyvážejících výrobců ve spojení Joint Stock Company Acron a Joint Stock Company Dorogobuzh (dále jen „‚Acron‘ Holding Company“), v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska a Ukrajiny.

(5)

Společnosti JSC Acron, JSC Dorogobuzh a obchodní společnost Agronova International Inc., která je s nimi ve spojení, členové společnosti „Acron“ Holding Company (dále jen „žadatel“), podaly žádost o částečný prozatímní přezkum (dále jen „tento přezkum“) podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Žádost byla omezena na posouzení formy opatření, a zejména na zahrnutí společnosti Agronova International Inc. do cenového závazku společností JSC Acron a JSC Dorogobuzh.

(6)

Žadatel tvrdil, že se změnily okolnosti, za nichž byl cenový závazek poskytnut, a zejména že do společnosti „Acron“ Holding Company byla začleněna společnost Agronova International Inc., nově založený obchodník v USA. Žadatel dále uvedl, že tyto změny mají trvalou povahu.

(7)

Komise přezkoumala přímé důkazy předložené žadatelem a považovala je za dostatečné pro zahájení částečného prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Po konzultaci s poradním výborem zahájila (9) Komise přezkum antidumpingových opatření uložených nařízením (ES) č. 661/2008 (dále jen „platná opatření“), jenž byl omezen na přezkoumání formy opatření, zejména možného dopadu zahrnutí společnosti Agronova International Inc. do cenového závazku společností JSC Acron a JSC Dorogobuzh.

(8)

Výrobek, jehož se týká tento přezkum, je stejný jako v posledním přezkumu před pozbytím platnosti, tj. pevná hnojiva obsahující více než 80 % hmotnostních dusičnanu amonného pocházející z Ruska (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN 3102 30 90, 3102 40 90, ex 3102 29 00, ex 3102 60 00, ex 3102 90 00, ex 3105 10 00, ex 3105 20 10, ex 3105 51 00, ex 3105 59 00 a ex 3105 90 91.

(9)

O zahájení přezkumu Komise úředně vyrozuměla žadatele, zástupce vyvážející země a sdružení výrobců v Unii. Zúčastněné strany měly možnost písemně sdělit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(10)

Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpovědi ve lhůtě stanovené za tímto účelem. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné. Komise provedla inspekci na místě v prostorách společnosti Agronova International Inc., Hallandale, USA (dále jen „Agronova“).

(11)

Období přezkumného šetření se týkalo období od 1. července 2008 do 30. června 2009.

(12)

Šetření potvrdilo, že společnost Agronova je nově založenou obchodní společností, která patří do společnosti „Acron“ Holding Company.

(13)

Hlavní aspekty související se zahrnutím obchodní společnosti do stávajícího závazku se týkaly proveditelnosti závazku, tj. účinnosti jeho sledování, a zejména posouzení rizika křížové kompenzace a obcházení prostřednictvím jiných prodejních kanálů a/nebo prostřednictvím cen jiných výrobků, které mohou být prodávány stejným odběratelům.

(14)

Šetřením bylo zjištěno, že společnost Agronova má silné interpersonální a provozní vazby na nejméně jednu další nezveřejněnou společnost, která působí v oblasti obchodu s hnojivy a jejich uvádění na trh. Bylo zjištěno, že tytéž osoby, které provozují společnost Agronova, se ve skutečnosti rovněž podílejí na činnostech této obchodní společnosti. Dostupné důkazy zejména prokázaly, že po většinu období přezkumného šetření měly obě společnosti společného ředitele a společného referenta, zatímco třetí osoba (která byla současně prezidentem dotyčné obchodní společnosti, jak bylo zjištěno) sice nebyla společností Agronova oficiálně zaměstnána, ve skutečnosti však vykonávala její každodenní obchodní činnost, včetně jednání jménem společnosti Agronova v průběhu inspekce na místě, kdy tato osoba byla představena jako poradce společnosti Agronova. Kromě silných interpersonálních vazeb bylo zjištěno, že během téměř celého období přezkumného šetření obě společnosti působily ve stejné kanceláři, zaměstnávaly stejnou sekretářku a používaly stejné počítače a kancelářské vybavení. V odpovědi na dotazník ani v době inspekce na místě společnost Agronova neinformovala o existenci a činnostech této jiné obchodní společnosti. Na žádost Komise o další informace za účelem objasnění situace odpověděl žadatel pouze částečně, jelikož nezveřejnil mimo jiné přesné informace o vlastnictví obchodní společnosti ani podrobné informace o její činnosti. Poskytnuté informace se proto považovaly za nedostatečné.

(15)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že výše uvedená obchodní společnost je ve spojení se společností Agronova ve smyslu článku 143 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (10) (dále jen „prováděcí předpis k celnímu kodexu“) a měla být uvedena v odpovědi žadatele na dotazník. V souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení Komise žadatele vyrozuměla o svém úmyslu založit tato zjištění na dostupných údajích, a v souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení žadatele vyzvala, aby se k tomu vyjádřil.

(16)

Žadatel popřel skutečnost, že společnost Agronova je ve spojení s výše zmíněnou obchodní společností či jakoukoliv jinou společností. Na žádost Komise v rámci dalšího šetření mimoto neposkytl ve stanovené lhůtě podrobné a ověřitelné informace o vlastnictví a činnostech dotyčné obchodní společnosti.

(17)

Po zveřejnění návrhu Komise týkajícího se založení zjištění na článku 18 základního nařízení žadatel dále popřel jakýkoli vztah mezi společností Agronova a dotyčnou obchodní společností ve smyslu článku 143 prováděcího předpisu k celnímu kodexu. Pokud jde o přesnou úlohu osob působících v obou společnostech, žadatel popřel, že obě společnosti mají společné ředitele nebo referenty. Žadatel dokonce vzal zpět informace, které poskytl dříve, a tvrdil, že tyto informace byly chybné nebo nepřesné. Nově poskytnuté informace však nebyly dostatečně doloženy. Informace a důkazy předložené v tomto ohledu byly celkově nejasné a v některých případech protichůdné, a celkově proto zpochybňovaly spolehlivost poskytnutých údajů.

(18)

Zatímco žadatel například původně uvedl, že prezident společnosti Agronova je rovněž ředitelem dotyčné obchodní společnosti, toto tvrzení bylo později pozměněno vysvětlením, že úkoly, které prezident společnosti Agronova vykonává v obchodní společnosti, nezahrnují žádné kontrolní a rozhodovací funkce. Obdobně, zatímco poskytnuté důkazy (roční účetní závěrky) prokazovaly, že v obou společnostech byla „referentem“ jiná osoba, později se uvádělo, že tato osoba ve skutečnosti vykonávala funkce sekretářky.

(19)

Žadatel nepředložil dostatečně spolehlivé informace nebo důkazy, které by prokazovaly, že úlohy a povinnosti jednotlivých účastníků byly vymezeny a vykonávány způsobem, který vylučuje existenci vzájemného vztahu.

(20)

Žadatel rovněž popřel, že by dotyčná obchodní společnost měla být považována za obchodní společnost, jelikož se podílela spíše na uvádění hnojiv na trh než na jejich prodeji. Kromě skutečnosti, že toto tvrzení nebylo nijak doloženo, společnost v řadě případů rovněž uvedla, že se skutečně podílí na obchodu s hnojivy jako obchodník, avšak pouze v malých množstvích, která jsou určena pro mimoevropské trhy. Společnost bylo proto nutno považovat za obchodníka a toto tvrzení muselo být odmítnuto.

(21)

Komise se domnívala, že žadatel kladl překážky šetření ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení tím, že příslušné informace poskytoval pouze postupně na žádost a poskytnuté informace byly ve většině případů posléze opraveny, pozměněny nebo popřeny. V tomto ohledu nebylo možno vzhledem k neuspokojivé spolupráci ze strany společnosti Agronova navázat mezi Komisí a dotyčnou společností vztah založený na důvěře, který je obvykle nezbytnou podmínkou pro přijetí závazku.

(22)

Připomíná se, že v analýze rizika křížové kompenzace je nepostradatelnou informací znalost různých prodejních kanálů a toku výrobků těmito kanály. Vzhledem k velmi úzkým interpersonálním a provozním vazbám mezi společností Agronova a druhou obchodní společností byl vyvozen závěr, že riziko křížové kompenzace a obcházení prostřednictvím jiných prodejních kanálů je příliš vysoké, a proto by společnost Agronova neměla být do stávajícího závazku zahrnuta.

(23)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že by riziko křížové kompenzace existovalo pouze v případě, pokud by společnosti byly ve spojení prostřednictvím majetkových podílů. Za prvé je třeba uvést, že riziko křížové kompenzace není omezeno na případy, kdy jsou společnosti ve spojení prostřednictvím majetkových podílů, jelikož existují různé jiné způsoby křížové kompenzace. V tomto konkrétním případě se proto z důvodů objasněných v předchozím bodě odůvodnění usuzovalo, že existuje vysoké riziko křížové kompenzace, i když žadatel a společnost Agronova nejsou ve spojení prostřednictvím majetkových podílů. Žadatel navíc na podporu tohoto tvrzení neuvedl žádný právní nebo věcný základ ani nepředložil žádné důkazy. Toto tvrzení bylo proto nutno odmítnout.

(24)

Stávající závazek se nevztahuje pouze na dusičnan amonný, nýbrž stanoví cenový režim rovněž pro ostatní výrobky, s nimiž skupina obchoduje, s cílem zamezit riziku křížové kompenzace. Žadatel v odpovědi na dotazník uvedl, že prostřednictvím společnosti Agronova zamýšlí prodávat mimo jiné výrobky, které nejsou do tohoto cenového režimu zahrnuty, a dokonce hnojiva, která vyrábějí jiní výrobci usazení v Rusku, jakož i v jiných zemích. Riziko křížové kompenzace prostřednictvím vývozu jiných výrobků pro stejné odběratele se proto považovalo za vysoké.

(25)

Některé výrobky, které společnost Agronova hodlala prodávat, nemají kotovanou tržní cenu, jež by mohla sloužit jako referenční hodnota pro účely sledování. Z tohoto důvodu by rovněž nebylo proveditelné sledování závazku.

(26)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že Komise nevzala v úvahu nabídku žadatele, že upustí od obchodních plánů souvisejících se směsnými a jinými výrobky v případě, že to Komise bude považovat za nezbytné. V tomto ohledu se podotýká, že Komise tyto pozměněné nabídky obdržela teprve později v průběhu řízení. Komise se domnívala, že neustálé změny obchodního plánu ze strany žadatele s cílem přizpůsobit se tomu, co se považovalo za očekávání Komise, zpochybňují věrohodnost nabídky žadatele. V tomto ohledu považovala Komise rovněž nedostatečnou úroveň spolupráce ze strany společnosti Agronova při tomto šetření za překážku pro navázání vztahu mezi Komisí a společností Agronova založeného na důvěře. Komise proto nebyla přesvědčena o tom, že by takovýto závazek byl skutečně dodržen.

(27)

Byl proto vyvozen závěr, že by zahrnutí společnosti Agronova do prodejních kanálů společnosti „Acron“ Holding Company vážně zvýšilo riziko křížové kompenzace a obcházení a ovlivnilo funkčnost a účinné sledování závazku.

(28)

V průběhu šetření založila společnost „Acron“ Holding Company jinou obchodní společnost, a to Agronova Europe AG (dále jen „Agronova Europe“), která podle jejího tvrzení převezme většinu obchodu s evropskými zákazníky, a tím postupně nahradí společnost Agronova. V určité fázi řízení žadatel požádal, aby byl tento nový obchodník rovněž zahrnut do tohoto přezkumu tak, aby do stávajícího cenového závazku byli zahrnuti oba obchodníci, nebo alternativně aby byl zahájen nový přezkum s cílem zahrnout rovněž tohoto nového obchodníka do prodejního kanálu v rámci závazku. To prokazuje, že změna okolností, na jejímž základě byl tento přezkum požadován, nemá trvalou povahu.

(29)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že analýza toho, zda má změna okolností, na jejímž základě byl zahájen tento přezkum, trvalou povahu, není v rámci tohoto prozatímního přezkumu, který je omezen na formu opatření, důležitá. Žadatel uvedl, že by tato analýza byla zapotřebí pouze v případě posuzování dumpingu a/nebo újmy.

(30)

Žadatel rovněž tvrdil, že již nemá v úmyslu směrovat prodej dusičnanu amonného prostřednictvím společnosti Agronova Europe.

(31)

Co se týká žadatelova tvrzení, že analýza ohledně trvalé změny okolností není v tomto přezkumu důležitá, žadatel neuvedl žádný právní důvod, který by tento názor podpořil. V tomto přezkumu se mělo za to, že stálost prodejních kanálů je důležitým faktorem při rozhodování o schválení zahrnutí nově založeného obchodníka do závazku vzhledem ke skutečnosti, že s každým novým obchodníkem zahrnutým do cenového závazku se zvyšuje riziko křížové kompenzace a obcházení. Tímto je nutno se zabývat rovněž prostřednictvím přiměřených monitorovacích činností. Byl proto vyvozen závěr, že trvalá povaha změny okolností je ve skutečnosti důležitým činitelem, a tvrzení žadatele bylo nutno odmítnout.

(32)

Pokud jde o tvrzení žadatele, že společnost Agronova Europe nebude využívána k prodeji dusičnanu amonného na trhu Evropské unie, toto tvrzení bylo předloženo ve velmi pozdní fázi šetření (po poskytnutí konečných informací) a bylo v rozporu s informacemi, které byly poskytnuty dříve. Žadatel nemohl mimoto s ohledem na tento závazek poskytnout dostatečné záruky. Komise měla opět za to, že neustálé změny obchodních plánů žadatele s cílem přizpůsobit se tomu, co se považovalo za očekávání Komise, zpochybňuje věrohodnost nabídky žadatele. Jak bylo uvedeno ve 26. bodě odůvodnění, Komise měla rovněž za to, že chování společnosti Agronova kladlo překážky šetření a znemožnilo navázat mezi stranami závazku vztah založený na důvěře. Tvrzení žadatele bylo tudíž nutno odmítnout.

(33)

Vzhledem k závěrům, jichž bylo dosaženo s ohledem na funkčnost závazku a trvalou povahu změny okolností, by šetření mělo být zastaveno, aniž by se stávající závazek žadatele změnil.

(34)

Žadatel a zúčastněné strany byli informováni o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí zastavit šetření. Všechny zúčastněné strany měly možnost se k tomu vyjádřit.

(35)

Žadatel uvedl, že v řízení bylo poškozeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Žadateli byly poskytnuty četné příležitosti k předložení podání, které skutečně využil, a měl dostatečný čas na to, aby v průběhu řízení předložil informace a důkazy. Žadatel měl rovněž řadu možností požádat o slyšení. Jeho tvrzení v tomto ohledu jsou proto neopodstatněná,

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/10

(1)

Nařízením (EU) č. 473/2010 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila Komise prozatímní vyrovnávací clo z dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Íránu, Pákistánu a Spojených arabských emirátů (dále jen „dotčené země“).

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který podal dne 20. července 2009 Polyethylene Terephthalate Committee of Plastics Europe (Výbor pro polyethylentereftaláty při Plastics Europe) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby některých polyethylentereftalátů v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. července 2008 do 30. června 2009 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2006 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

V souběžném antidumpingovém řízení uložila Komise nařízením (EU) č. 472/2010 (3) prozatímní antidumpingové clo z dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Íránu a Spojených arabských emirátů.

(5)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních vyrovnávacích opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), se řada zúčastněných stran k prozatímním zjištěním písemně vyjádřila. Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta rovněž možnost ústního slyšení.

(6)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, které považovala za nezbytné ke konečným zjištěním. Ústní a písemné připomínky zúčastněných stran podané po poskytnutí prozatímních informací byly zváženy a na jejich základě byla prozatímní zjištění případně odpovídajícím způsobem upravena.

(7)

Všem stranám byly sděleny nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Íránu, Pákistánu a Spojených arabských emirátů a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly k těmto poskytnutým informacím předložit svá stanoviska.

(8)

Ústní a písemné připomínky zúčastněných stran byly zváženy a zjištění byla případně odpovídajícím způsobem upravena.

(9)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že vzorek výrobců v EU nebyl reprezentativní a konzistentní, a proto analýza újmy vykazovala nedostatky. Zejména se uvádělo, že výběr vzorku nebyl nutný, jelikož počet výrobců nebyl vysoký. Mimoto bylo tvrzeno, že kvůli „umělému“ rozdělení skupin společností na jednotlivé právnické osoby neobsahoval vzorek některé přední účastníky trhu (Artenius, M&G Polimeri) a že metodika výběru vzorku není jednotná, jelikož vzorek zahrnoval rovněž dvě skupiny společností. Rovněž se tvrdilo, že vzorek nebyl reprezentativní, jelikož neobsahoval žádného výrobce, který v dostatečném množství prodává výrobky zpracovateli PET ve spojení. Orgány proto údajně nemohly posoudit skutečnou schopnost výrobního odvětví Unie zajistit dodávky a nevzaly v úvahu střet zájmů výrobního odvětví Unie. Jelikož jedna společnost neposkytla veškeré potřebné informace a byla ze vzorku vyloučena, reprezentativnost se údajně snížila na 28 % výroby v EU. Stejné strany tvrdily, že vybraný vzorek nebyl statisticky reprezentativní.

(10)

Co se týká tvrzení, že výběr vzorku nebyl nutný, jelikož počet výrobců nebyl vysoký, znovu se opakuje, že za účelem výběru vzorku se přihlásilo 14 výrobců v Unii, kteří patří do osmi skupin společností. Vzhledem k objektivně vysokému počtu výrobců v EU, kteří spolupracovali, tj. 14, byl v souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení použit výběr vzorku na základě největšího reprezentativního objemu prodeje, který bylo možno ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumat. Vybraný vzorek zahrnoval pět jednotlivých společností (se šesti výrobními závody).

(11)

S ohledem na první tvrzení týkající se reprezentativnosti vzorku je nutno podotknout, že orgány mohou zahrnout jednotlivé společnosti, které jsou součástí skupiny společností, do vzorku, pokud jsou reprezentativní a vedou oddělené účetnictví. V opačném případě by šetření u všech čtrnácti výrobců v EU, kteří patří do osmi skupin společností, zamezilo včasnému dokončení šetření. Skutečnost, že do vzorku byly zahrnuty dvě skupiny společností, však není v rozporu s metodikou výběru vzorku, která byla v tomto případě použita, tj. největší reprezentativní objemy prodeje odběratelům v EU.

(12)

Pokud jde o skupinu Indorama, tato skupina měla v období šetření dva různé výrobní závody – jeden v Nizozemsku a jeden ve Spojeném království. Zařazení této skupiny do vzorku je v souladu s použitou metodikou výběru vzorku, jelikož tyto výrobní závody tvořily z právního a finančního hlediska jeden subjekt. Co se týká společnosti Equipolymers, která měla v období šetření dva zvláštní subjekty vyrábějící PET (jeden v Itálii a jeden v Německu), společnost poskytla konsolidované údaje pro oba výrobní závody. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto konsolidované údaje bylo možno ověřit v průběhu jedné návštěvy v ústředí společnosti, bylo rozhodnuto považovat pro účely tohoto řízení podniky společnosti Equipolymers vyrábějící PET za jeden subjekt. Pokud jde o tvrzení, že do vzorku měly být zařazeny společnosti Artenius a M&G Polimeri, jelikož jsou předními účastníky na trhu, podotýká se, že žádný z jejich jednotlivých subjektů nepatřil ke společnostem s nejvyšším objemem prodeje odběratelům v EU.

(13)

Co se týká tvrzení, že vzorek nebyl reprezentativní, jelikož nezahrnoval jednoho výrobce, který vyrábí především pro vnitřní spotřebu, je třeba poznamenat, že schopnost zajistit dodávky lze přezkoumat v rámci analýzy zájmu Unie, je-li takovéto tvrzení předloženo, a za tímto účelem lze vlastní spotřebu odečíst od objemu výroby. Není proto nutné, aby byl za účelem přezkoumání některých činitelů újmy takovýto výrobce zařazen do vzorku. Za druhé, jakýkoli dvojí zájem vyplývající z postavení společnosti jako výrobce v EU a současně zpracovatele lze rovněž posoudit v analýze zájmu Unie. Postavení určité společnosti jako výrobce v EU i jako zpracovatele nesouvisí s výkonností výrobního odvětví Unie, pokud se jako srovnávací měřítko bere prodej odběratelům v EU, kteří nejsou ve spojení. Toto tvrzení je tudíž zamítnuto.

(14)

Pokud jde o tvrzení ohledně celkové reprezentativnosti vzorku, znovu se zdůrazňuje, že omezení počtu společností zařazených do vzorku na čtyři snížilo reprezentativnost z 65 % na 47 % prodeje všech spolupracujících výrobců. Na stejné čtyři společnosti připadalo 52 % výroby v Unii. To se považuje za reprezentativní vzorek výrobců v EU, pokud jde o prodej nezávislým odběratelům v EU.

(15)

Co se týká tvrzení, že vybraný vzorek nebyl statisticky reprezentativní, uvádí se, že čl. 27 odst. 1 základního nařízení jednoznačně umožňuje, aby jako alternativa „statisticky reprezentativního“ vzorku byl vzorek založen na největším reprezentativním objemu prodeje, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

(16)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se výběru vzorku, potvrzují se zjištění uvedená v 5. až 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Připomíná se, že v 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl dotčený výrobek vymezen jako polyethylentereftalát s viskozitním číslem 78 ml/g nebo vyšším, podle normy ISO 1628-5, pocházející z dotčených zemí, v současnosti kódu KN 3907 60 20.

(18)

V 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo mimoto uvedeno, že šetřením bylo prokázáno, že PET vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie a PET vyráběný a prodávaný na domácích trzích v dotčených zemích a vyvážený do Unie představují obdobné výrobky.

(19)

Jelikož se výrobek, jehož se týkalo šetření, považoval za homogenní výrobek, nebyl za účelem výpočtu rozpětí újmy dále rozdělen na různé druhy výrobků.

(20)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že by PET měly být rozděleny na různé druhy výrobku podle jejich viskozitního čísla, jelikož viskozitní číslo je zásadní pro určení různých možných použití vyráběného druhu PET. Usuzovalo se, že by toto tvrzení mělo být uznáno, a metodika výpočtu rozpětí újmy byla v souladu s tím upravena.

(21)

Íránská vláda a spolupracující vyvážející výrobce podali připomínky k níže uvedeným programům, které byly v prozatímním nařízení napadnuty:

(22)

Íránská vláda zpochybnila, zda je bezcelní dovoz surovin a investičních prostředků do zón volného obchodu napadnutelný. Zóna volného obchodu a zvláštní hospodářské zóny jsou ze své podstaty bezcelními zónami pro dovoz a vývoz, což je v souladu s pravidly WTO. Íránská vláda a rovněž spolupracující vyvážející výrobce tvrdili, že bezcelní dovoz investičních prostředků podle zákona nezávisí na vývozní výkonnosti, jelikož tato výjimka existuje rovněž pro společnosti, které jsou usazeny na zbytku íránského území.

(23)

Pokud jde o soulad ZHZ s pravidly WTO, podotýká se, že předložené obecné tvrzení nemůže zpochybnit zjištěné skutečnosti a že dotyčné subvence jsou napadnutelné, jelikož nebyla předložena žádná důkladná analýza k vyvrácení analýzy, která byla uvedena v prozatímním nařízení. Co se týká bezcelního dovozu investičních prostředků do Íránu, z údajů předložených v době podání připomínek k poskytnutí prozatímních informací vyplývá, že tato možnost existuje pouze pro společnosti, které modernizují svou infrastrukturu, tj. nejedná se o automatické poskytnutí, které se vztahuje na všechny strany. Výše uvedená tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(24)

Spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že Komise nevzala v úvahu zásadu zákazu diskriminace, jelikož se podobná pravidla a programy používají rovněž v jiných zemích. Společnost taktéž uvedla, že ji Komise před inspekcí na místě náležitě neinformovala o rozsahu této inspekce a o příslušných požadavcích na informace.

(25)

Co se týká obecného tvrzení ohledně porušení zásady zákazu diskriminace, připomíná se, že v souladu s ustanoveními článku 10 základního nařízení zahájila Komise toto antisubvenční šetření proti třem zemím uvedeným v podnětu. Doporučení Komise mohlo být tudíž založeno pouze na zjištěních tohoto šetření. Pokud jde o údajný nedostatek předchozích informací ohledně záležitostí, jež budou předmětem šetření, podotýká se, že Komise spolupracujícího vyvážejícího výrobce s dostatečným předstihem před inspekcí na místě informovala, že v průběhu této inspekce bude požadovat informace o vztahu mezi vyvážejícím výrobcem a jeho akcionáři. Tato tvrzení musela být proto zamítnuta.

(26)

Spolupracující vyvážející výrobce upozornil orgány na dvě administrativní chyby ve výpočtu osvobození dovozu jedné suroviny pro výrobní proces od cla a v celkové dovozní hodnotě osvobozených investičních prostředků. Tyto chyby jsou zde opraveny. Revidované míry subvencí činí u bezcelního dovozu 0,14 % a u bezcelního dovozu investičních prostředků 0,72 %. Celková revidovaná míra subvence u tohoto programu činí 0,86 %.

(27)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 20. až 44. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jak byla pozměněna v 26. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(28)

Spolupracující vyvážející výrobce (Shahid Tondguyan Petrochemical Co. nebo STPC) uvedl, že jeho hlavní akcionář, státní petrochemická společnost, není veřejným subjektem a že íránská vláda státní petrochemickou společnost nepověřila ani jí nenařídila, aby uskutečnila platby pro společnost STPC. Mimoto se uvádělo, že financování poskytnuté státní petrochemickou společností společnosti STPC je nutno považovat za vratné, a nepředstavuje tudíž subvenci.

(29)

S ohledem na tato tvrzení je nutno připomenout, že k posouzení, zda by se určitý subjekt měl za účelem antisubvenčních šetření považovat za veřejný subjekt, jsou důležité tyto faktory: 1. státní vlastnictví; 2. přítomnost vlády v představenstvu dotyčného subjektu; 3. kontrola nad činnostmi subjektu ze strany vlády a sledování vládních politik nebo zájmů ze strany subjektu a 4. to, zda je daný subjekt zřízen na základě zákona. Všechny tyto požadavky byly analyzovány, jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Státní petrochemická společnost (jako státní subjekt) nepotřebuje pověření nebo zplnomocnění, což jsou pojmy, které se vztahují na soukromé subjekty. Šetřením bylo zjištěno, že státní petrochemická společnost odpovídá za rozvoj a činnost petrochemického odvětví země a že společnost byla jakožto orgán státní správy íránskou vládou pověřena dalším úkolem spočívajícím ve správě zvláštní petrochemické hospodářské zóny. Jakékoli tvrzení popírající úlohu státní petrochemické společnosti jako veřejného subjektu je proto třeba zamítnout.

(30)

Pokud jde o tvrzení, že financování společnosti STPC je vratné, je třeba zmínit, že šetřením bylo zjištěno, že vrácení tohoto financování je pouze hypotetickým tvrzením, jelikož v žádné fázi řízení nebyly předloženy důkazy, že k takovému vrácení došlo. Jak je objasněno v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, skutečnost, že nevratné peněžní prostředky byly kumulovány nejméně od roku 2004, potvrzuje, že se jedná o opakující se subvenci, jejímž účelem je zachovat činnost jediného spolupracujícího íránského vyvážejícího výrobce. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nutno příslušné tvrzení zamítnout.

(31)

Spolupracující vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že výše subvence byla nadhodnocena. V tomto ohledu se uvádělo, že v Íránu je naprosto běžnou obchodní praxí nezapočítávat v transakcích mezi mateřskou společností (v tomto případě státní petrochemickou společností) a její dceřinou společností (v tomto případě společností STPC) úroky. Uvádělo se rovněž, že při výpočtu míry subvence nebyly použité částky týkající se celkového financování poskytnutého státní petrochemickou společností a celkového obratu společnosti STPC správné, jelikož údaj o obratu byl podhodnocen a měla být použita jiná částka, zatímco poskytnuté celkové financování bylo nadhodnoceno, jelikož některé částky neměly být připočteny k finančním prostředkům, které státní petrochemická společnost poskytla společnosti STPC.

(32)

Výše uvedená tvrzení musela být zamítnuta. Co se týká prvního tvrzení ohledně výpočtu úrokové sazby, podotýká se, že získané důkazy nepodporují tvrzení společnosti, že v Íránu je běžnou obchodní praxí nezapočítávat ve finančních transakcích mezi mateřskou společností a dceřinou společností úroky. Takovýto postup je mimoto jednoznačně v rozporu s obvyklou hospodářskou praxí soukromých investorů.

(33)

Pokud jde o druhé tvrzení, je třeba uvést, že výše subvence byla vypočítána pomocí údajů o financování a obratu, jež poskytl spolupracující vyvážející výrobce a které byly ověřeny během inspekce na místě.

(34)

Co se týká údajného nového celkového obratu, připomíná se, že příslušný údaj poskytnutý v době podání připomínek k prozatímnímu nařízení nebyl doložen žádnými ověřitelnými důkazy a neshoduje se s tím, co společnost uvedla před inspekcí na místě a v jejím průběhu.

(35)

S ohledem na údaj o celkovém financování spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že by se určité částky neměly považovat za součást financování poskytnutého státní petrochemickou společností společnosti STPC. Poskytnuté informace však nemohly toto tvrzení podpořit, jelikož nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že se dotyčné částky netýkaly financování poskytnutého státní petrochemickou společností společnosti STPC. Ve skutečnosti část poskytnutých vysvětlení znovu potvrdila, že státní petrochemická společnost jednala jako veřejný subjekt a převzala závazky týkající se financování spolupracujícího vyvážejícího výrobce, aniž by účtovala jakékoli úroky, které měly být zaplaceny jiným veřejným subjektem. Odpočet z celkové částky financování nelze proto uznat, jelikož nebyly předloženy žádné ověřitelné důkazy.

(36)

Íránská vláda tvrdila, že podle článku 14 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se „poskytnutí účasti na základním kapitálu ….[a] úvěrů vládou nepovažuje za výhodu …“, takže by se financování poskytnuté státní petrochemickou společností společnosti SPTC nemělo považovat za subvenci. Toto tvrzení bylo nutno zamítnout, jelikož výše zmíněný článek 14 vyvozuje závěr, že „poskytnutí účasti na základním kapitálu vládou se považuje za výhodu pouze v případě, že daná investice může být považována za poskytnutou v rozporu s obvyklou investiční praxí soukromých investorů na území daného státu“. Tato praxe je skutečně v rozporu s obvyklou investiční praxí soukromých investorů, jelikož není myslitelné, že by obchodní organizace v některém státě, který je členem WTO, trvale poskytovala takovéto nevratné financování. Každopádně je třeba zmínit, že Írán není členem WTO.

(37)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 45. až 57. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(38)

S přihlédnutím k 21. až 37. bodu odůvodnění činí konečná výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení, vyjádřená podle hodnoty, u jediného spolupracujícího íránského vyvážejícího výrobce 51,88 %.

(39)

Pákistánská vláda a spolupracující vyvážející výrobce podali připomínky k těmto programům, které byly v prozatímním nařízení napadnuty:

(40)

Pákistánská vláda na úvod poznamenala, že Komise nepochopila nebo přehlédla její minulá podání týkající se subvenčních programů. Spolupracující vyvážející výrobce na úvod tvrdil, že minulá podání pákistánské vlády poskytla odůvodněnou právní analýzu, která prokazovala, že by se programy neměly považovat za „zakázané“ subvence. Tato strana rovněž tvrdila, že Komise založila svá zjištění uvedená v prozatímním nařízení nejen na nesprávném posouzení skutečností, nýbrž rovněž na nesprávné právní analýze. Dále se uvádělo, že správnou právní analýzu předložila pákistánská vláda.

(41)

Co se týká podání před přijetím prozatímního nařízení, podotýká se, že Komise je vzala v průběhu šetření plně v úvahu, jelikož tato podání byla spolu s příslušnými odpověďmi stran na dotazník a následně poskytnutými údaji součástí informací, na jejichž základě byla učiněna prozatímní zjištění.

(42)

Mimoto se uvádí, že Komise přesně uvedla právní předpisy týkající se příslušných programů a praktické důsledky, které z nich vyplývají. Nebyly předloženy žádné důkazy, že uvedené právní předpisy nebyly správné. Pokud jde o právní analýzu, kterou provedla Komise, ta vycházela z příslušných ustanovení základního nařízení a byla podpořena dlouholetou právní analýzou, kterou EU použila v minulých antisubvenčních šetřeních například při analýze systémů navracení cla, programů vývozních úvěrů a programů týkajících se daně z příjmu (4). Skutečnost, že určitá strana nesouhlasí s předloženou právní analýzou, neznamená, že tato analýza není správná, zejména v případě, nejsou-li k doložení takovéhoto tvrzení předloženy žádné důkazy. To je ještě zřejmější, jelikož pákistánská vláda ve svém podání k prozatímnímu nařízení projevila ochotu řadu programů v možném rozsahu změnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo nutno tvrzení předložená ve 40. bodě odůvodnění zamítnout.

(43)

Pákistánská vláda a spolupracující vyvážející výrobce zopakovali své názory, že program celního skladu pro provádění zpracovatelských operací je řízen náležitě vzhledem k existenci účinného prováděcího a monitorovacího systému, který zaznamenává spotřebu/odpočet a kontroluje bezcelně dovezené suroviny a skutečnou spotřebu společnosti podle jejích záznamů o celkové výrobě. Uvádělo se rovněž, že poměr vstupů a výstupů je založen na skutečné spotřebě příslušné společnosti, která tento program využívá, a že záznamy o vstupech podléhají ověření. Podle těchto tvrzení byl poměr vstupů a výstupů stanoven pomocí ověřeného referenčního systému, který je pravidelně aktualizován podle skutečné spotřeby dané společnosti. Po jakékoli změně tohoto poměru je nadměrné vrácení v předchozím období připočteno zpět za účelem aktualizace evidence zásob, a tudíž získání údajů o skutečném stavu zásob, a na základě těchto údajů o skutečném stavu zásob musí společnost, která využívá výhody v rámci tohoto programu, prokázat vývoz hotových výrobků. Spolupracující vyvážející výrobce dále předložil dva dopisy, v nichž celní orgány informuje o materiálu, jenž byl v celním skladu pro provádění zpracovatelských operací ušetřen, a které prokazují, že společnost mohla nadbytečný vstupní materiál využít při výrobě zboží na vývoz v budoucnu.

(44)

S ohledem na tento program (jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) nebyla příslušná evidence přijatých, vyrobených a vyvezených výrobků vedena podle skutečné spotřeby. Evidována byla pouze teoretická spotřeba podle certifikátu analýzy s poměry vstupů a výstupů všech surovin pro výrobu 1 000 kg výstupů. Tyto normy vstupů a výstupů jsou podle informací spolupracujícího vyvážejícího výrobce stanoveny orgány a pravidelně přezkoumávány, neexistují však jednoznačná pravidla ani důkazy prokazující, jak jsou tyto přezkumy prováděny. Po revizích certifikátu analýzy, které naznačovaly existenci nadměrného vrácení, nepřijaly orgány žádná následná opatření s cílem ověřit celkovou předchozí skutečnou spotřebu a požadovat platby uskutečněné za předchozí roky. Jinými slovy, nebyla provedena žádná kontrola případného nadměrného vrácení s ohledem na ušlé clo. Spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že nadbytečné suroviny započítané v předchozím období byly připočteny zpět za účelem aktualizace evidence zásob, a tudíž získání údajů o skutečném stavu zásob. Stojí za zmínku, že se tento postup opírá o skutečnost, že vyvážející výrobce z vlastního podnětu prokazuje příslušnému orgánu nadměrné vrácení, k němuž došlo v předchozím období. Co je zajímavější, tento postup není stanoven v právních předpisech, jimiž se tento program řídí. Všechny výše uvedené skutečnosti potvrzují, že u tohoto programu neexistuje účinný prováděcí a monitorovací systém. Za této situace bylo nutno všechna příslušná tvrzení zamítnout.

(45)

Obě strany rovněž tvrdily, že clo v rámci běžného dovozního režimu bylo v průběhu období šetření nulové, a nedošlo tudíž ke ztrátě vládních příjmů plynoucích z dovozu PTA v rámci celního skladu pro provádění zpracovatelských operací.

(46)

Toto tvrzení muselo být zamítnuto. Z informací, které strany poskytly, je zřejmé, že běžné clo z dovozu PTA činí 7,5 %. Výjimečně a za určitých podmínek mohou strany využít nulovou celní sazbu. Skutečnost, že pákistánská vláda zřídila program celního skladu pro provádění zpracovatelských operací nebo program celní ochrany při nákupech PTA v žádném případě nenaznačuje, že celní sazba je u veškerého dovozu PTA nulová. Ve skutečnosti existence výše uvedených programů potvrzuje, že vláda přišla o své příjmy a že to je důvod, proč byly zavedeny zvláštní odchylné programy se zvláštními pravidly a způsobilými uživateli.

(47)

Spolupracující vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že nedošlo k porušení § 349 kapitoly XV pákistánských celních předpisů z roku 2001. V tomto ohledu bylo uvedeno, že celní sklad pro provádění zpracovatelských operací zahrnuje celý výrobní závod společnosti, a tudíž prostory skladu splňovaly příslušná pravidla, která vyžadují, aby prostory skladu byly v samostatném prostoru se zvláštním vchodem nebo východem oddělenými od veřejných prostor a neměly žádný jiný vchod nebo východ a aby byly jednoznačně vymezeny výrobní oblast a samostatné sklady hotových výrobků, zmetků a odpadu.

(48)

Pokud jde o výše uvedené připomínky, je nutno zopakovat, že při inspekci na místě bylo zjištěno, že od vstupního materiálu pořízeného v místě byly odděleny pouze suroviny dovezené bezcelně. Prostory skladu, který je celním skladem a celním skladem pro provádění zpracovatelských operací, nebyly v samostatném prostoru se zvláštním vchodem nebo východem oddělenými od veřejných prostor a neměly žádný jiný vchod nebo východ, jak stanoví výše zmíněný § 349. Tvrzení strany, že celní sklad pro provádění zpracovatelských operací zahrnuje celý její výrobní závod, se kromě analýzy znění § 349 nezakládalo na ověřitelných důkazech (např. výslovné povolení s ohledem na plochu celního skladu pro provádění zpracovatelských operací). Příslušné tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(49)

Pákistánská vláda provedla s ohledem na tento program nedávno administrativní změny. V právních předpisech zavedla podrobnější definici celního skladu pro provádění zpracovatelských operací a podnikla kroky ke zvýšení kontroly nad programem ze strany příslušného orgánu.

(50)

Co se týká kontroly, kterou nad celním skladem pro provádění zpracovatelských operací vykonává příslušný orgán, zavedené změny se nezabývají nejkritičtějšími nedostatky systému, které byly při tomto šetření zjištěny, například i) nedostatečným vykazováním skutečné spotřeby dovezených surovin a ii) neexistencí ověřovacího systému, který se zaměřuje spíše na skutečné výsledky než na historicky stanovené normy. Jelikož zavedení případné změny s ohledem na tento program musí být náležitě ověřeno (zjištěné problémy poukazují rovněž na řízení programu), bude zapotřebí určitý čas, než bude možno přijmout konečné rozhodnutí ohledně provedených změn programu a způsobu, jakým orgány tyto změny zavedly a zajistily řádně řízený ověřovací systém.

(51)

Pákistánská vláda projevila rovněž ochotu poskytnout Komisi závazek ohledně konkrétního uplatňování pravidel vztahujících se na celní sklad pro provádění zpracovatelských operací. Bylo navrženo, aby tento závazek měl podobu předkládání důkazů, že spolupracující vyvážející výrobce dodržuje nová pravidla (např. změny prostor, revize poměrů vstupů a výstupů, vrácení cel), poskytování pravidelných zpráv a umožnění inspekcí na místě ze strany Komise.

(52)

Pokud jde o výše uvedené skutečnosti, podotýká se, že tímto návrhem závazku pákistánská vláda nepřímo potvrzuje všechny nedostatky, které byly s ohledem na tento program vyzdviženy v prozatímním nařízení. Jak bylo mimoto zmíněno ve výše uvedeném 50. bodě odůvodnění, nelze přijmout závazek vztahující se na řízení programu na základě důkazů, které budou k dispozici teprve v budoucnu. Takovýto závazek není ani praktický, jelikož by nezbytné sledování vyžadovalo pravidelné opakování významných částí šetření. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že pákistánská vláda a/nebo spolupracující výrobce mohou požádat o prozatímní přezkum opatření, budou-li splněna příslušná ustanovení článku 19 základního nařízení.

(53)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 60. až 80. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jak byla pozměněna ve výše uvedeném 44. až 52. bodě odůvodnění.

(54)

S ohledem na tento program obě strany tvrdily, že úrokovou sazbou použitou k výpočtu rozpětí subvence musí být úroková sazba, která byla pro dotčeného vývozce dostupná v průběhu období šetření. Strany dále uvedly, že vzhledem k tomu, že stroje a zařízení byly použity při výrobě PET určené na vývoz i pro prodej na domácím trhu, mělo by být rozpětí subvence stanoveno na základě celkového obratu vyvážejícího výrobce.

(55)

V reakci na tato tvrzení je nutno uvést, že úrokovou sazbou, která byla použita při výpočtu, je komerční úroková sazba platná v Pákistánu v období šetření, která byla získána z internetových stránek pákistánské státní banky. Tato úroková sazba představuje běžnou sazbu u úvěrů, která převládala na trhu. Pokud jde o jmenovatele ve výpočtu subvence, je třeba připomenout, že podmínkou pro využití programu je instalace dovezených strojů v celním skladu pro provádění zpracovatelských operací, což je systém bezcelního dovozu surovin použitých pouze pro následný vývoz výroby v rámci celního skladu pro provádění zpracovatelských operací. Výši subvence (čitatel) bylo proto nutno přepočítat na celkový vývozní obrat v průběhu období šetření, jelikož subvence závisí na vývozní výkonnosti. Všechna výše uvedená tvrzení musela být proto zamítnuta.

(56)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 81. až 92. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(57)

Pákistánská vláda tvrdila, že cena PTA vyráběné v místě není oproti mezinárodní ceně snížena o 7,5 % a že náhrada není poskytována pouze s ohledem na PTA vyrobenou v tuzemsku, nýbrž rovněž dovezenou PTA. Spolupracující vyvážející výrobce uvedl, že program povoluje náhradu cla u PTA pořízené v místě i dovezené PTA, a program tudíž nezvýhodňuje nákupy PTA vyrobené v tuzemsku. Uvádělo se rovněž, že právní předpisy neomezují přístup k tomuto programu.

(58)

Výše uvedená tvrzení bylo nutno zamítnout. V tomto ohledu se podotýká, že tento program poskytuje finanční příspěvek ve formě přímého převodu peněžních prostředků, který představuje pro společnost příjemce jednoznačnou výhodu. Z analýzy informací, které poskytla pákistánská vláda, je zřejmé, že způsobilá společnost může: i) pořizovat PTA na domácím trhu a obdržet vyrovnávací podporu s ohledem na část odpovídající 7,5 % ceny uhrazené za nákupy PTA vyrobené v místě nebo ii) dovážet PTA a získat náhradu ve výši platného cla (7,5 %) zaplaceného z dovozu PTA. Posledně uvedená možnost však není přípustná, pokud způsobilá společnost využívá u dovozu PTA systém vrácení cla (např. celní sklad pro provádění zpracovatelských operací). Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že spolupracující vyvážející výrobce byl podle práva nucen používat tento program pouze u nákupů PTA vyrobené v tuzemsku, jelikož u dovezené PTA současně využíval program celního skladu pro provádění zpracovatelských operací.

Mimoto je zjevné, že i v případech, kdy jedna způsobilá společnost využívá obě dostupné možnosti programu (tj. upustí od možnosti využívat systém vrácení cla v rámci celního skladu pro provádění zpracovatelských operací), je zřejmé, že náhrady, které podle očekávání obdrží, budou jiné než v případě, je-li sazba vypočítána na základě plné domácí fakturované ceny, jelikož v druhém případě je vypočítána na základě hodnoty uvedené v celním prohlášení, která není nutně plnou fakturovanou cenou. Nebyly předloženy žádné ověřitelné důkazy, které by mohly výše uvedené závěry zpochybnit. Co se týká tvrzení, že přístup k programu není omezen, šetřením bylo zjištěno, že v příslušných právních předpisech jsou jednoznačně uvedena jména způsobilých stran. PTA vyrobená v tuzemsku každopádně nepodléhá clu, a proto „náhrada“ ve výši 7,5 % představuje přímý převod peněžních prostředků nebo čistou dotaci. Jediným způsobem, jak může výrobce PET tuto subvenci, tj. dotaci, získat, je nákup PTA vyrobené v tuzemsku. Na druhou stranu představuje „náhrada“ cla z dovezené PTA osvobození od platby, která by byla normálně splatná, nikoli přímý převod peněžních prostředků; tyto dvě situace proto nejsou rovnocenné.

(59)

Program tudíž prostřednictvím přímého převodu peněžních prostředků poskytuje jednoznačnou výhodu domácímu kupci, tj. výrobci PET, a je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. b) základního nařízení, jelikož subvence závisí na přednostním použití domácího výrobku před dováženým, poněvadž způsobilé pro přímou dotaci jsou pouze domácí výrobky. Tuto subvenci lze mimoto považovat za specifickou rovněž ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy výslovně omezují přístup k tomuto programu na určité podniky, které patří do odvětví výroby polyesterů.

(60)

Co se týká tohoto programu, pákistánská vláda spolu se svými připomínkami k prozatímnímu nařízení předložila nařízení vlády vydané dne 28. června 2010, v němž se uvádí, že celní předpisy č. 1045(I)/2008 byly s účinkem ode dne 1. července 2010 zrušeny. Pákistánská vláda uvedla, že tento vývoj zajistí, že v případě PTA pořízené v tuzemsku nebo dovezené PTA nejsou a nebudou pro uživatele PTA povoleny žádné náhrady.

(61)

Podle novinového výstřižku, který ve stejné záležitosti předložil spolupracující vyvážející výrobce, se mimoto zdá, že se pákistánská vláda rozhodla zrušit předpis týkající se tohoto programu, aby Pákistán v tomto ohledu splňoval mezinárodní normy. Spolupracující vyvážející výrobce doložil informace, které poskytla pákistánská vláda, údaji, které potvrzují, že ode dne 1. července 2010 již při nákupech PTA vyrobené v tuzemsku nelze příslušnou dotaci obdržet. V této souvislosti se připomíná, že v souladu s článkem 15 základního nařízení se opatření neuloží, pokud subvence skončí nebo se prokáže, že subvence již nepředstavují žádnou výhodu pro dotyčné vývozce. Z výše uvedených informací je zřejmé, že Pákistán v podstatě uznává, že body vyzdvižené v prozatímním nařízení s ohledem na tento program vyžadovaly z jeho strany nápravná opatření, že pákistánská vláda program ukončila a že spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci již nejsou v souvislosti s tímto programem poskytovány žádné výhody. Za těchto okolností se má za to, že podmínky stanovené v článku 15 základního nařízení jsou splněny, a na dotyčný program by se proto neměla vyrovnávací opatření vztahovat.

(62)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 93. až 105. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jak byla pozměněna ve výše uvedeném 58. až 61. bodě odůvodnění.

(63)

Obě strany tvrdily, že tento program představuje jiný systém zdanění a neměla by se na něj vztahovat vyrovnávací opatření, jelikož Pákistán má s ohledem na zdanění svrchovaná práva a může používat systém zdanění, jaký chce. Rovněž bylo uvedeno, že program konečné daně neznamená finanční příspěvek pro žádnou společnost a představuje obecné pravidlo zdanění v Pákistánu (srážková daň ve výši 1 % v době realizace devizových příjmů), které v porovnání s běžným daňovým režimem, jenž stanoví 35 % daň z domácího příjmu, funguje podle jiného konceptu a na jiném základě. Podle těchto stran nelze určit, který z těchto dvou systémů je výhodnější, a program konečné daně nemá tudíž za následek ušlé vládní příjmy či nevybrání vládních příjmů, které by byly jinak splatné.

(64)

Co se týká těchto tvrzení, je třeba uvést, že není zpochybněna svrchovanost Pákistánu, nýbrž údajné subvence poskytované určitým vyvážejícím výrobcům. Mimoto je nutno připomenout, že zisky z vývozu jsou zdaněny jinak než zisky dosažené z domácího prodeje. Pokud tento daňový režim vede k tomu, že zisky z vývozu jsou zdaněny nižší sazbou než zisky dosažené z domácího prodeje, je nutno tento program považovat za subvenci ve formě ušlých vládních příjmů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, která poskytuje společnosti příjemce výhodu. Jedná se rovněž o specifickou subvenci ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a), jelikož subvence závisí na vývozní výkonnosti.

(65)

Spolupracující vyvážející výrobce mimoto poskytl pro rok 2008 a 2009 soubor výpočtů v Excelu a oznámení o vyměření daně a inkasní příkaz vydané zástupcem zmocněnce pro daň z příjmu, které revidovaly soubor údajů v přiznání k dani z příjmu společnosti za rok 2008. Pákistánská vláda tvrzení spolupracujícího vyvážejícího výrobce dosvědčila a uvedla, že poskytnuté výpočty prokazují, že spolupracující vyvážející výrobce zaplatil na základě programu konečné daně vyšší daň v porovnání s daní, kterou by platil v případě použití běžného daňového režimu.

(66)

Tato tvrzení bylo nutno zamítnout. Za prvé, poskytnuté výpočty nejsou součástí přiznání k dani z příjmu společnosti ani žádného jiného oficiálního dokumentu finančního úřadu. Nejsou proto k dispozici žádné ověřitelné důkazy, že přesně popisují závazky spolupracujícího vyvážejícího výrobce s ohledem na daň z příjmu.

(67)

Za druhé, analýza předložených oficiálních daňových dokladů (oznámení o vyměření daně a inkasní příkaz) nijak nepotvrzují tvrzení předložená stranami ohledně výše daně splatné na základě jednotlivých daňových režimů.

(68)

Pokud jde o předloženou dokumentaci vztahující se k roku 2008, strany neprokázaly, jak se mohou uvedené částky přesně shodovat s přiznáním k dani z příjmu společnosti za rok 2008 a oběma doklady, které následně vydaly příslušné finanční úřady. Zdá se, že posledně uvedené doklady potvrzují, že společnost musí zaplatit částku daně z příjmu z domácího prodeje. Z předložených informací však není vůbec jasné, zda tato částka daně (či jakákoli jiná částka daně) byla skutečně zaplacena, nebo zda společnost podala proti výše uvedenému oznámení o vyměření daně opravný prostředek. Není rovněž zřejmé, jak se částky uvedené ve výpočtech v Excelu mohou shodovat s přiznáním k dani z příjmu společnosti nebo inkasním příkazem finančního úřadu. Každopádně i v případě, pokud by se uznalo, že částka uvedená v oznámení o vyměření daně byla zaplacena, nemění to závěr, že spolupracující vyvážející výrobce zaplatil nižší daň, než jakou by musel zaplatit v případě, že by se na příjem plynoucí z vývozu vztahovala 35 % sazba daně.

(69)

S ohledem na předloženou dokumentaci týkající se roku 2009 se podotýká, že strany neposkytly přiznání k dani z příjmu spolupracujícího vyvážejícího výrobce za rok 2009. Místo předložení oficiálních daňových přiznání byl jako důkaz poskytnut výpočet v Excelu. Takovýto druh informací je jednoznačně neověřitelný a nemůže doložit tvrzení ohledně vývoje daně z příjmu po skončení období šetření. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pákistánská vláda a/nebo spolupracující vyvážející výrobce mohou požádat o prozatímní přezkum opatření, budou-li splněna příslušná ustanovení článku 19 základního nařízení.

(70)

Při výpočtu výše subvence na základě programu konečné daně však byla zjištěna administrativní chyba s ohledem na příjem spolupracujícího vyvážejícího vývozce plynoucí z vývozu, jak byl uveden v přiznání k dani z příjmu společnosti za rok 2008. To bylo odpovídajícím způsobem opraveno. Míra subvence zjištěná s ohledem na tento program v průběhu období šetření u vyvážejícího výrobce činí 1,97 % (namísto 1,95 %).

(71)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 106. až 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jak byla pozměněna ve výše uvedeném 70. bodě odůvodnění.

(72)

Obě strany uvedly, že úrokovou sazbou použitou k výpočtu rozpětí subvence u tohoto programu financování musí být úroková sazba, která byla dostupná v době, kdy vyvážející výrobce sjednával financování s pevnou sazbou, a to sazba v letech 2004–2005. Jmenovatelem použitým při výpočtu prozatímního rozpětí subvence by měl být celkový obrat společnosti namísto celkového vývozního obratu, jelikož se výrobní zařízení, která jsou financována na základě programu dlouhodobého financování vývozu s pevnou sazbou, využívají při výrobě domácích i vyvážených výrobků.

(73)

Tato tvrzení musela být zamítnuta. Především je třeba objasnit, že sazbou použitou ve výpočtu je komerční úroková sazba převládající v Pákistánu v období šetření, která byla získána z internetových stránek pákistánské státní banky. Financování, jež bylo dohodnuto v letech 2004/2005, bylo dotčeným vývozcem čerpáno ve splátkách. Při výpočtu výše subvence byla použita částka úvěru vyčerpaná během období šetření, jak byla nahlášena spolupracujícím vyvážejícím výrobcem. Při posuzování výhody, které určitá strana využila v průběhu konkrétního období šetření, se obvykle použitelná sazba u obchodních úvěrů převládající na trhu v průběhu období šetření srovná se sazbou čerpaného úvěru spláceného během období šetření, což bylo provedeno i v tomto případě. Co se týká jmenovatele při výpočtu subvence, je nutno připomenout, že podmínkou pro využití programu je to, že společnost musí přímo či nepřímo vyvézt nejméně 50 % svého ročního objemu výroby. Výši subvence (čitatel) bylo tudíž nutno přepočítat na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období šetření, jelikož subvence závisí na vývozní výkonnosti.

(74)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 117. až 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(75)

Pákistánská vláda uvedla, že odvětví výroby PET bylo z tohoto programu vyloučeno rozhodnutím, které pákistánská státní banka přijala dne 28. června 2010. Uvádělo se tudíž, že tento program je v souladu s ustanoveními článku 15 základního nařízení a že by Komise neměla program napadnout, jelikož je prokázáno, že subvence skončila. K této záležitosti spolupracující vyvážející výrobce uvedl, že podle oběžníku pákistánské státní banky č. 09 ze dne 28. června 2010 společnost splatila veškeré částky obdržené v rámci programu pákistánské státní banky pro financování vývozu a ke dni 30. června 2010 neexistuje s ohledem na tento program žádná splatná částka.

(76)

Pokud jde o toto tvrzení, připomíná se, že v článku 15 základního nařízení je uvedeno, že žádná opatření se nepřijmou, pokud subvence skončí nebo se prokáže, že subvence již nepředstavují žádnou výhodu pro dotyčné vývozce. S ohledem na poskytnutou dokumentaci ohledně programu pákistánské státní banky pro financování vývozu se podotýká, že se v rozhodnutí státní pákistánské banky skutečně uvádí, že banky nesmí na základě tohoto programu povolit finanční facility pro PET. V příslušném textu se rovněž uvádí, že stávající finanční facility poskytnuté vývozcům zůstanou platné až do dne splatnosti příslušných úvěrů, přičemž se při výpůjčkách společností v období 2009–2010 a u nároků do roku 2011 vezme v úvahu vývozní výkonnost společností.

S ohledem na tyto body pákistánská vláda poskytnutím potřebné dokumentace objasnila, že společnosti, které na základě tohoto programu nemají v pákistánském účetním roce 2009–2010 (tj. do 30. června 2010) krátkodobé úvěry, nemají v přechodném období do roku 2011 nárok na jakékoli výhody. Pokud jde o tvrzení, že spolupracující vyvážející výrobce nemá na základě programu pákistánské státní banky pro financování vývozu žádné splatné částky, uvádí se, že toto tvrzení bylo doloženo souborem důkazů, které poskytly příslušné banky, a potvrzeno autorizovaným účetním společnosti. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje závěr, že strany mohly prokázat, že program pákistánské státní banky pro financování vývozu již neposkytuje dotyčnému vývozci žádnou výhodu. Jsou tudíž splněny podmínky stanovené v článku 15 základního nařízení a předložená tvrzení se považovala za oprávněná. Byl proto vyvozen závěr, že by se na tento program neměla vyrovnávací opatření vztahovat.

(77)

Spolupracující vyvážející výrobce rovněž uvedl, že úrokovou sazbou použitou k výpočtu rozpětí subvence musí být krátkodobá úroková sazba, která byla pro společnost dostupná v průběhu období šetření. Rovněž se uvádělo, že získané finanční prostředky jsou používány k uspokojení celkových potřeb v oblasti financování krátkodobých aktiv společnosti s ohledem na domácí prodej i vývoz, a tudíž by jmenovatelem ve výpočtu rozpětí subvence měl být celkový obrat společnosti.

(78)

Tato tvrzení bylo nutno zamítnout. Připomíná se, že sazbou použitou ve výpočtu je komerční úroková sazba platná v Pákistánu v období šetření, která byla získána z internetových stránek pákistánské státní banky. Tato sazba představuje běžnou sazbu u úvěrů převládající na trhu. S ohledem na jmenovatele ve výpočtu subvence se uvádí, že podmínkou pro využití programu je uskutečnění zvláštních vývozních transakcí nebo celková vývozní výkonnost. Výši subvence (čitatel) bylo proto nutno přepočítat na celkový vývozní obrat v průběhu období šetření, jelikož subvence závisí na vývozní výkonnosti.

(79)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších relevantních připomínek jsou potvrzena zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 134. až 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jak byla pozměněna ve výše uvedeném 75. až 78. bodě odůvodnění.

(80)

Obě strany uvedly, že v tomto programu se nejedná o žádný zásah ze strany pákistánské státní banky, že obchodní banky poskytují financování v cizí měně bez zvýhodněných úrokových sazeb a že program nezávisí na vývozní výkonnosti, jelikož jej mohou využít vývozci i dovozci.

(81)

Předložená tvrzení byla analyzována na základě příslušných právních předpisů a provádění programu v praxi a bylo zjištěno, že jsou oprávněná. Byl proto vyvozen závěr, že by se na tento program neměla vyrovnávací opatření vztahovat. Jelikož se na program financování podle devizového oběžníku pákistánské státní banky č. 25 nebudou vztahovat vyrovnávací opatření, není nutné reagovat na příslušné připomínky k poskytnutí informací.

(82)

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem činí konečná výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení, vyjádřená podle hodnoty, u jediného spolupracujícího pákistánského vyvážejícího výrobce 5,15 %.

(83)

Vláda SAE a spolupracující vyvážející výrobce podali připomínky k níže uvedeným programům, které byly v prozatímním nařízení napadnuty:

(84)

Vláda SAE uvedla, že program podle federálního zákona č. 1 z roku 1979 je obecně a horizontálně dostupný všem výrobním odvětvím a podnikům v SAE a přístup je udělován bez jakýchkoli výjimek. Spolupracující vyvážející výrobce uvedl, že licence vydané na základě federálního zákona č. 1 z roku 1979 je podmínkou pro to, aby společnost mohla existovat a působit v SAE.

(85)

Pokud jde o výše uvedená tvrzení, podotýká se, že šetřením bylo zjištěno, že průmyslové podniky v SAE mohou působit na základě různých druhů licencí. Kromě licence udělované podle federálního zákona č. 1 z roku 1979 může průmyslový podnik působit na základě licence vydané regionálními orgány v emirátu, v němž je usazen. Tak tomu bylo v případě spolupracujícího vyvážejícího výrobce, jenž je držitelem licence, kterou vydala vláda emirátu Ras al Khaimah. Průmyslový podnik může mimoto působit v rámci zóny volného obchodu, přičemž v tomto případě se licence podle výše uvedeného zákona nevyžaduje. Nelze proto tvrdit, že všechny průmyslové podniky v SAE působí podle federálního zákona č. 1 z roku 1979. Nebylo tudíž prokázáno, že zařazení do programu je automatické, a příslušné tvrzení muselo být zamítnuto.

(86)

Obě strany tvrdily, že požadavky stanovené v zákoně jsou pouze nezbytnými předpoklady pro to, aby mohl v zemi působit jakýkoli průmyslový projekt, a nikoli aby dosáhl osvobození od cla, a tudíž analýza Komise v prozatímním nařízení týkající se §§ 12, 13 a 21 federálního zákona č. 1 je chybná. Vláda SAE rovněž uvedla, že pokud jde o § 13, výraz „posoudit“ nemá v arabské verzi zákona závazný význam. Vláda SAE rovněž uvedla, že §§ 11 a 12 výše uvedeného zákona nebyly v praxi nikdy použity, jelikož technický výbor, který odpovídá za doporučování žádostí ministru, nebyl zřízen. Rovněž bylo uvedeno, že úloha odboru ministerstva pro průmyslový rozvoj je stanovena v příručce pro uživatele elektronického průmyslového systému, kterou vydalo ministerstvo, jak je uvedeno v 173. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(87)

Tato tvrzení bylo nutno zamítnout. Podotýká se, že §§ 13 a 21 zákona jsou součástí postupného procesu, který se předpokládá v analýze pro průmyslovou licenci podle federálního zákona č. 1 z roku 1979. S ohledem na §§ 11 a 12 se uvádí, že tyto články stanoví úlohu a povinnosti různých státních subjektů vydávajících průmyslovou licenci podle federálního zákona č. 1 z roku 1979. Skutečnost, že určitý subjekt nebyl zřízen, ačkoliv je stanoven v zákoně a je odpovědný za: i) posuzování informací předaných odborem pro průmyslový rozvoj a ii) vydávání doporučení ministrovi ohledně schválení či zamítnutí žádostí, potvrzuje, že právní předpisy, podle nichž orgán, který poskytuje subvenci, působí, nejsou v praxi dodržovány, a tudíž neexistuje právní jistota ohledně způsobu, jakým je subvence udělována. Tvrzení vlády SAE ohledně technického výboru je mimoto v rozporu s předchozími tvrzeními, podle nichž ministr tento výbor požádal, aby se vyjádřil k případné revizi zákona. Co se týká definice slova „posoudit“ v § 13 federálního zákona, podotýká se, že anglická verze je zněním, které v průběhu šetření poskytla vláda SAE. Po poskytnutí prozatímních informací mimoto vláda SAE uvedla, že v definicích mohou mezi anglickým a arabským zněním existovat rozdíly. Skutečnost, že obě verze textu vyvolávají pochybnosti s ohledem na určité části kritérií způsobilosti, je opět jasným signálem, že neexistuje právní jistota, co se týká kritérií a podmínek, které upravují způsobilost subvence. Pokud jde o úlohu odboru pro průmyslový rozvoj, podotýká se, že nebyly předloženy žádné nové informace, které by mohly zjištění šetření zpochybnit.

(88)

Vláda SAE uvedla, že její průmyslové statistiky prokazují, že podle federálního zákona č. 1 z roku 1979 je zaevidováno více než 4 000 průmyslových podniků. Obě strany uvedly, že Komise neposkytla skutečné důkazy, že orgány SAE mají při schvalování nebo zamítání žádostí o účast v programu volnost rozhodování.

(89)

Tato tvrzení bylo nutno zamítnout. Podotýká se, že šetřením bylo zjištěno, že udělení průmyslové licence podle federálního zákona č. 1 z roku 1979 není automatické a že pravidla, jimiž se řídí proces výběru příjemců, nejsou objektivní. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo zjištěno, že program je specifický v souladu s ustanoveními čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) základního nařízení, bylo na vládě SAE, aby podle ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení prokázala své tvrzení, že byly schváleny žádosti všech stran, které od přijetí federálního zákona č. 1 z roku 1979 podaly žádost o průmyslovou licenci podle tohoto zákona. Žádné takovéto ověřitelné informace nebyly poskytnuty.

(90)

Obě strany tvrdily, že osvobození výroby od cla mohou získat všechny průmyslové podniky v SAE. Spolupracující vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že přezkum obchodní politiky WTO týkající se SAE, který byl zveřejněn v roce 2006, analyzoval federální zákon č. 1 z roku 1979 a zjistil, že osvobození od cla je přiznáváno všem průmyslovým podnikům. Bylo rovněž uvedeno, že systém je kontrolován, jelikož průmyslové licence jsou každý rok obnovovány, společnosti, jichž se program týká, podávají zprávy o bezcelně dovezených materiálech a orgány zamítají bezcelní dovoz, pokud vstupy nesouvisí s výrobou.

(91)

Tato tvrzení musela být zamítnuta. Je třeba uvést, že osvobození od cla je přiznáno společnostem, které využívají program podle federálního zákona č. 1 z roku 1979, a běžná celní sazba není v případě surovin nulová. Spolupracující vyvážející výrobce neprokázal, že obecné tvrzení v dokumentu o přezkumu obchodní politiky WTO je přesnější než podrobná analýza založená na inspekci na místě, která byla v prozatímním nařízení uvedena výslovně v souvislosti se způsobilostí a uplatňováním federálního zákona č. 1 z roku 1979 v praxi. Co je důležitější, šetřením bylo zjištěno, že orgány jednají při řízení bezcelního dovozu materiálů na základě programu diskriminačním způsobem. Jelikož neexistují žádná pravidla, na jejichž základě jsou žádosti o bezcelní dovoz schvalovány či zamítány, a vzhledem k neexistenci účinného ověřovacího systému s ohledem na řízení programu není jasné, proč je v určitém okamžiku jedné straně povolen bezcelní dovoz, zatímco k jinému dni může být bezcelní dovoz zamítnut. Tak tomu skutečně bylo v případě spolupracujícího vyvážejícího výrobce, od něhož se občas vyžadovalo uhrazení cla bez jakéhokoliv odůvodnění ze strany orgánu, který poskytuje subvenci. Obě strany proto nepředložily žádné důkazy, které by doložily jejich tvrzení ohledně řízení programu a přidělování bezcelního dovozu.

(92)

Bylo rovněž uvedeno, že se program řídí objektivními kritérii, a to požadavkem, aby se osvobození od cla mohlo týkat pouze dovezených výrobků, které jsou použity při výrobě průmyslového podniku. Toto tvrzení muselo být zamítnuto, jelikož (jak bylo vysvětleno ve výše uvedeném 89. a 91. bodě odůvodnění) existence takovýchto objektivních kritérií nebyla prokázána.

(93)

Vláda SAE uvedla, že federální zákon č. 1 z roku 1979 je v současnosti revidován a že tato informace byla sdělena Komisi. Uvádělo se rovněž, že Komise nevzala informace a dokumenty předložené vládou SAE v úvahu a že nepředložila tvrzení a skutečné důkazy ohledně skutkových a právních okolností, které vedly k jejím závěrům.

(94)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se podotýká, že Komise pečlivě vyhodnotila a analyzovala veškeré informace, které strany poskytly. S ohledem na revizi federálního zákona č. 1 z roku 1979 je třeba uvést, že znění, které poskytla vláda SAE, je interní předlohou dokumentu ministerstva financí a průmyslu. Jako takový nemá tento dokument žádnou právní hodnotu. Orgán provádějící šetření je povinen analyzovat platné právní předpisy a způsob, jakým jsou uplatňovány, a nikoli nezávaznou předlohu, která nebyla schválena správními a legislativními orgány SAE a nebyla uzákoněna. Co je důležitější, skutečnost, že vláda SAE v současnosti pracuje na možné revizi federálního zákona č. 1 z roku 1979, potvrzuje, že si orgány uvědomily, že je nutno (jak uvedla vláda SAE) odstranit případný nesoulad s Dohodou WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(95)

Na základě výše uvedených skutečností se potvrzují zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v166. až 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(96)

Obě strany uvedly, že bezcelní dovoz investičních prostředků je povolen všem podnikům v SAE.

(97)

V této souvislosti se uvádí, že šetřením bylo zjištěno, že společnosti usazené v ZVO mohou bezcelně dovážet investiční prostředky. Skutečnost, že jedna strana může získat stejnou výhodu použitím jiného programu (a to federálního zákona č. 1 z roku 1979), neznamená, že se dotyčná subvence nepovažuje za napadnutelnou. Strany nebyly schopny poskytnout jakékoli věcné důkazy, aby vyvrátily zjištění šetření týkající se ZVO. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem bylo nutno předložené tvrzení zamítnout.

(98)

Na základě výše uvedených skutečností se potvrzují zjištění týkající se tohoto programu, která byla uvedena v 184. až 199. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(99)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem činí konečná výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení, vyjádřená podle hodnoty, u jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce ve Spojených arabských emirátech 5,13 %.

(100)

Připomíná se, že po poskytnutí konečných informací měly všechny zúčastněné strany možnost se vyjádřit a uvést svá stanoviska. Jejich připomínky byly zváženy a případně vzaty v úvahu, tyto připomínky však nebyly takové povahy, aby změnily výše uvedené závěry.

(101)

Íránský spolupracující vyvážející výrobce předložil opět svou analýzu skutečností daného případu, neposkytl však žádné nové přesvědčivé důkazy, které by zpochybnily zjištění šetření.

(102)

Pákistánská vláda vyslovila nespokojenost se zamítnutím jejího závazku s ohledem na program celního skladu pro provádění zpracovatelských operací a zopakovala připomínky týkající se programu dlouhodobého financování vývozu s pevnou sazbou a programu konečné daně. Předložila rovněž nové rozhodnutí federálního finančního úřadu vydané dne 27. července 2010, v němž je stanoveno clo z dovozu PTA (suroviny používané při výrobě PET) ve výši 3 %, a tvrdila, že orgány jsou podle právních předpisů povinny přepočítat rozpětí subvence zjištěné u programu celního skladu pro provádění zpracovatelských operací. To bylo nutno zamítnout, jelikož neexistují žádné známky toho, že subvence nebude existovat i nadále. Pákistánská vláda tvrdí, že se subvence snížila. Podle pravidel programu celního skladu pro provádění zpracovatelských operací však lze vstupní materiály použít přinejmenším dva roky po dovozu. Jinými slovy, materiál, který byl dovezen do července 2010 (kdy celní sazba činila 7,5 %), lze použít až do července 2012. Orgány stanovily výši subvence na základě údajů týkajících se období šetření a v souladu s pravidly programu může dopad předchozí celní sazby přetrvávat až do roku 2012. V době konečného uložení cla tudíž jednoznačně existovalo subvencování. Clo je mimoto pouze jedním prvkem v souboru údajů, a (jak bylo prokázáno výše v 43. až 53. bodě odůvodnění) pokud by byla celní sazba nižší, mohl se zvýšit objem dovozu.

(103)

Pákistánský spolupracující vyvážející výrobce nesouhlasil s analýzou týkající se programu konečné daně, poskytnuté prvky však nemohly zjištění šetření změnit. Uvedl rovněž, že existují ověřitelné důkazy, které přesně dokládají jeho závazky v souvislosti s daní z příjmu, a předložil soubor dokladů s cílem prokázat, že zjištění Komise nejsou správná. V této souvislosti se podotýká, že poskytnuté informace nejsou přesvědčivé a nelze je ověřit, takže je nebylo možno vzít v úvahu.

(104)

Vláda SAE předložila opět svou analýzu skutečností daného případu a tvrdila, že orgány založily svá zjištění na nejasném výkladu federálního zákona č. 1 z roku 1979 a nepředložila skutečné důkazy. V této souvislosti se připomíná, že specifičnost byla zjištěna v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) základního nařízení, že orgány provedly výklad federálního zákona č. 1 z roku 1979 na základě předložených informací, důkazů a údajů a že nebyly zjištěny žádné přesvědčivé důkazy, které by mohly zjištění šetření změnit. Vláda SAE uvedla, že proces změn federálního zákona č. 1 z roku 1979 pokročil a dospěl ke konečným krokům pro jeho vyhlášení. V tomto ohledu se podotýká, že Komise vítá úsilí, které SAE vynaložila na změnu svých příslušných právních předpisů, výše uvedený vývoj však nemá žádný dopad na zjištění šetření, jelikož pro ukončení procesu změn a přijetí nového zákona neexistuje žádný jednoznačný harmonogram.

(105)

Spolupracující vyvážející výrobce v SAE zopakoval svá tvrzení ohledně federálního zákona č. 1 z roku 1979. Uvedl rovněž, že se ve výpočtu rozpětí subvence vyskytují chyby. Tvrdil, že se společnost po poskytnutí konečných informací dověděla, že pořízení surovin ze Saudské Arábie nepodléhá clu, jelikož SAE a Saudská Arábie jsou součástí celní unie Rady pro spolupráci v Zálivu, a poskytl soubor dokumentů souvisejících s jeho tvrzeními. V této souvislosti se uvádí, že tato stanoviska jsou součástí zcela nového souboru informací, které měly být předloženy již v odpovědi na dotazník nebo nejpozději při inspekci, aby Komise mohla ověřit pravdivost těchto tvrzení. Poskytnuté údaje proto nelze v této pozdní fázi šetření ověřit. Neexistují rovněž žádné přesvědčivé důkazy, které by tato tvrzení potvrdily. Dále se uvádělo, že výhodu je nutno vypočítat na základě surovin, které byly spotřebovány v období šetření, a nikoli na základě pořízených surovin. V tomto ohledu se uvádí, že rozdělení na spotřebované a pořízené suroviny je irelevantní, jelikož napadnutou částkou je celková částka, kterou lze přičíst období šetření, jak je vysvětleno výše v 84. až 95. bodě odůvodnění.

(106)

S ohledem na výrobu v Unii, výrobní odvětví Unie a spotřebu v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky. Potvrzuje se proto 201. až 206. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

S ohledem na kumulativní posouzení účinků dotčeného dovozu, objem dovozu z dotčených zemí a jejich příslušný podíl na trhu nebyly obdrženy žádné připomínky. Potvrzuje se proto 207. až 213. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(108)

Vzhledem ke skutečnosti, že (jak bylo zmíněno ve výše uvedeném 20. bodě odůvodnění) bylo rozhodnuto rozdělit výrobek, jehož se šetření týká, na několik druhů výrobku, byl proveden nový výpočet cenového podbízení, který zohledňuje tuto změnu.

(109)

Za účelem analýzy cenového podbízení byly u každého druhu výrobku vážené průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, na trhu Unie, upravené na úroveň cen ze závodu, srovnány s odpovídajícími váženými průměrnými cenami dovozu z dotčených zemí prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF s příslušnou úpravou o náklady po dovozu a rozdíly v úrovni obchodu.

(110)

Ze srovnání vyplynulo, že v průběhu období šetření byla cena dovozu subvencovaných výrobků pocházejících ze SAE, které byly prodávány v Unii, nižší než ceny výrobního odvětví Unie o 3,2 %. Cena dovozu subvencovaných výrobků pocházejících z Íránu, které byly prodávány v Unii, byla nižší než ceny výrobního odvětví Unie o 3,0 %. Cena dovozu subvencovaných výrobků pocházejících z Pákistánu, které byly prodávány v Unii, byla nižší než ceny výrobního odvětví Unie o 0,5 %. Vážené průměrné rozpětí cenového podbízení u dotčených zemí v průběhu období šetření činí 2,5 %.

(111)

Íránský vývozce uvedl, že jeho rozpětí újmy je nadhodnoceno, jelikož zjištěná vážená průměrná jednotková prodejní cena byla kvůli nesprávnému výpočtu výše úpravy s ohledem na obchodní úroveň podhodnocena. Vzhledem k tomuto tvrzení je nutno uvést, že částkou úpravy s ohledem na obchodní úroveň, která byla použita v prozatímním výpočtu, byla pevně stanovená částka za tunu, což je provize, kterou účtuje spolupracující zástupce pro dovoz a která představuje přibližně 1 % průměrné ceny CIF. Jelikož však nebylo navrženo žádné jiné vyčíslení úpravy o obchodní úroveň a ohledně této úpravy nebyly k dispozici žádné jiné informace, tvrzení bylo zamítnuto.

(112)

Stejná strana rovněž tvrdila, že se zdá, že 2 % sazba použitá u nákladů po dovozu je podhodnocená.

(113)

V tomto ohledu se znovu opakuje, že při tomto šetření nespolupracoval žádný dovozce a nebylo možné ověřit skutečné náklady po dovozu. Jelikož nebyly k dispozici žádné jiné údaje, byla použita stejná sazba jako v předchozím řízení.

(114)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újma neexistuje, jelikož vzorek nebyl vybrán správně, a proto výsledky nelze extrapolovat na celé výrobní odvětví Unie. Bylo uvedeno, že jelikož jedna společnost (která nebyla zařazena ve vzorku) uvedla, že využívá více než 100 % své kapacity, jednoznačně to naznačuje neexistenci újmy. Podotýká se, že předložené informace jsou výtahem podání této společnosti burzovním orgánům ve třetí zemi a nebyly ověřeny. Tyto informace nejsou rovněž v souladu s informacemi obsaženými ve spisu. Využití kapacity u jednoho výrobce v EU nemůže samo o sobě každopádně změnit zjištění týkající se újmy způsobené výrobcům v EU, kteří byli zařazeni do vzorku, a ostatním výrobcům v EU.

(115)

Jelikož nebyla vznesena žádná další tvrzení nebo připomínky, potvrzuje se 218. až 237. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(116)

Jelikož nebyly vzneseny žádné konkrétní připomínky, potvrzuje se závěr ohledně újmy uvedený v 238. až 240. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(117)

Jelikož nebyly vzneseny žádné konkrétní připomínky, potvrzuje se 241. až 245. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(118)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že zjištěná újma není zapříčiněna dovozem subvencovaných výrobků, nýbrž že nízké ceny PET v EU odrážejí celosvětový cyklus výrobního odvětví a že od září 2008 až do června 2009 ceny PET v EU sledovaly nízké ceny ropy. S ohledem na toto tvrzení se uznává, že ceny PET do jisté míry závisí na cenách ropy, jelikož ropné deriváty jsou při výrobě PET hlavní surovinou. Ceny ropy však nebyly během celého období šetření nízké, nýbrž kolísaly, počínaje velkým poklesem, po němž následovalo zotavení. Toto kolísání světových cen ropy nemůže vysvětlit, proč byl dovoz PET subvencovaný, a jeho ceny byly proto nižší než ceny výrobců v Unii. Právě toto cenové podbízení, které bylo možné kvůli obdrženým subvencím, stlačilo ceny výrobního odvětví Unie a nutilo výrobce v EU prodávat se ztrátou, aby nepřišli o své odběratele.

(119)

Íránský vývozce tvrdil, že od analýzy újmy nebyly náležitě odděleny finanční a technické problémy některých výrobců v EU a byly nesprávně přičteny íránskému dovozu, jelikož ten vstoupil na trh až po roce 2006. V této souvislosti se uvádí, že dovoz z Íránu existoval již v roce 2006 a 2007 v množství, které představovalo podíl na trhu nižší než 1 %. Od roku 2008 získal tento dovoz podíl na trhu přesahující 1 % a svými nízkými cenami přispěl ke stlačení cen v EU. V tomto případě byly mimoto splněny podmínky pro kumulativní posouzení a účinky dovozu subvencovaných výrobků ze všech dotčených zemí bylo možno posoudit kumulativně. Do vzorku byla zařazena pouze jedna ze společností zmíněných íránským vývozcem a technické problémy tohoto výrobce v EU, které trvaly od září do poloviny října 2008, neovlivnily významně celkový obraz o újmě.

(120)

Stejná strana zopakovala, že případná zjištěná újma je spojena s poklesem poptávky, zejména v průběhu období šetření, které se vyznačovalo světovou finanční a hospodářskou krizí. Tato strana však nevyvrátila tvrzení uvedená v 254. až 256. bodě odůvodnění prozatímního nařízení: že hospodářský pokles, který začal v posledním čtvrtletí 2008, nemohl nijak zmenšit účinky dovozu subvencovaných výrobků za nízké ceny na trh EU, které způsobily újmu, během celého posuzovaného období a že ačkoliv byla snižující se poptávka činitelem, který přispěl ke způsobené újmě, nenarušuje to příčinnou souvislost. Dále se uvádí, že tento dovoz subvencovaných výrobků v době klesající poptávky dokonce zvýšil svůj podíl na trhu, tj. ze 7,6 % na 10,2 %, a to na úkor výrobců v EU.

(121)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že případná újma byla zapříčiněna nedostatečnými investicemi výrobců PET v EU a jejich následnou nákladovou nevýhodou oproti vývozcům.

(122)

Uznává se, že odvětví výroby PET je kapitálově náročným odvětvím a že k zachování konkurenceschopnosti ve střednědobém až dlouhodobém horizontu je zapotřebí určitá úroveň investic. Připomíná se, že (jak je uvedeno v 237. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) některé společnosti zařazené do vzorku uskutečnily v roce 2006 a 2007 významné investice, v roce 2008 a v období šetření však byla úroveň investic jen minimální.

(123)

V této souvislosti se podotýká, že vzhledem k snižující se výrobě a míře využití kapacity v roce 2008 a v období šetření spolu s prudce klesajícím podílem výrobců v Unii na trhu by bylo nepřiměřené očekávat v témže období významné investice do nových kapacit.

(124)

Rovněž se znovu opakuje, že (jak je uvedeno v 233. a 234. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) během celého posuzovaného období byla finanční situace výrobců v Unii zařazených do vzorku velmi špatná a že mezi rokem 2006 a obdobím šetření tito výrobci utrpěli značné ztráty. V této situaci by opět nebylo přiměřené očekávat významné investice ze strany výrobců v Unii.

(125)

Vyvozuje se proto závěr, že omezené investice v roce 2008 a v období šetření nepřispěly podstatně k újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, nýbrž byly spíše jejím důsledkem.

(126)

Jelikož ohledně příčinné souvislosti nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 246. až 264. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(127)

Po poskytnutí prozatímních informací se přihlásil značný počet zpracovatelů a/nebo plníren v EU a tvrdil, že analýza zájmu Unie nezohledňuje náležitě tvrzení velkého počtu spolupracujících uživatelů a že zjištění jsou v rozporu se současným hospodářským prostředím. Nebylo však poskytnuto žádné další odůvodnění nebo vysvětlení. Všechny společnosti požádaly o slyšení, ke slyšení se však skutečně dostavily pouze dvě společnosti z této skupiny uživatelů a jedno sdružení italských plníren. Podstatnější připomínky byly obdrženy od jednoho spolupracujícího zpracovatele v EU (ALPLA), skupiny zpracovatelů (Caiba SA, Coca-Cola group, Danone Waters, Logoplaste, MFS Commodities, PepsiCO, Novara International a Silico Polymers), spolupracujícího zástupce pro dovoz (GSI) a sdružení zpracovatelů plastů (EuPC). Všechny tyto strany vznesly proti uložení opatření důrazné námitky.

(128)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že výrobci v EU (nesprávně) používají nástroje na ochranu obchodu s cílem chránit trh Unie a stanovit v EU uměle vysoké ceny. Tyto strany poukazovaly na stávající antidumpingová a/nebo vyrovnávací opatření, která byla zavedena proti Indii, Indonésii, Jižní Koreji, Malajsii, Tchaj-wanu, Thajsku a Čínské lidové republice. Podotýká se však, že kterákoli společnost vyrábějící v EU má právo podat podnět a požadovat nápravná opatření, může-li prokázat existenci subvencování působícího újmu. Skutečnost, že v případě řady zemí bylo zjištěno subvencování a dumping, lze možná vysvětlit tím, že se poptávka po tomto výrobku od 90. let minulého století ohromně zvyšovala s dvoumístnými ročními tempy růstu. To po celém světě přilákalo značné investice a vedlo k celosvětové strukturální nadměrné nabídce PET. Uvádí se rovněž, že opatření proti řadě výše zmíněných zemí zavedly některé třetí země, což zdůrazňuje stávající strukturální problém.

(129)

Několik zúčastněných stran zopakovalo, že výrobci v Unii nejsou s to zvýšit v dlouhodobém horizontu svou výkonnost, jelikož se v ostatních třetích zemích brzy uskuteční nové investice, které sníží uměle vysoké ceny v EU.

(130)

Šetření prokázalo, že nová investice, která se teprve nedávno uskutečnila v Ománu, v roce 2009 značně zvýšila jeho objem dovozu, a nelze vyloučit, že to může výrobnímu odvětví Unie způsobit problémy v budoucnu. Jak však již bylo uvedeno v 270. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nové investice, které mohou být uskutečněny a způsobit výrobnímu odvětví Unie újmu, nepředstavují pádný důvod pro odmítnutí legitimní ochrany v tomto řízení.

(131)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že růst cen PET v EU umožní zvýšit výkonnost pouze výrobcům v EU s investicemi ve třetích zemích, na něž se opatření nevztahují (Thajsko, USA, Rusko), nebo ostatním výrobcům PET ve třetích zemích (Jižní Korea). Tato strana tudíž tvrdila, že krátkodobé přínosy pro výrobce v EU budou jednoznačně vyváženy přesunem majetku na výrobce mimo EU.

(132)

V tomto ohledu se uvádí, že ve spisu neexistují žádné důkazy podporující tvrzení, že případné finanční výhody, jež mohou být přeneseny na výrobce ve třetích zemích, na něž se nevztahují opatření na ochranu obchodu, nebo na společnosti s nulovou sazbou cla, vyváží přínosy pro výrobní odvětví Unie.

(133)

Uvádělo se rovněž, že výrobci v Unii mohou zaměstnávat pouze přibližně 2 000 osob, zatímco zpracovatelé PET a plnírny, již by byli případným clem silně dotčeni, zaměstnávají přibližně 20 000 (zpracovatelé PET) a 60 000 (plnírny) osob.

(134)

Podotýká se, že počet pracovních míst vytvořených výrobci PET není nepatrný a že otázku, zda je uložení opatření v rozporu se zájmem celé Unie, nelze omezit na prostou otázku počtu zaměstnaných osob. V tomto ohledu je rovněž obzvláště důležité, že příslušní uživatelé nebudou opatřeními s přihlédnutím k výši cla a rovněž alternativním zdrojům dodávek pravděpodobně významně dotčeni, jak je stanoveno níže v 141. až 156. bodě odůvodnění.

(135)

Znovu se opakuje, že při tomto šetření nespolupracoval žádný dovozce, který není ve spojení.

(136)

Spolupracující zástupce pro dovoz důrazně popřel, že uložení cla nebude mít na jeho činnost značný dopad. Společnost tvrdila, že ačkoliv skutečně funguje na základě provizí, dopad by byl významný, jelikož významná část její činnosti souvisí s dotčenými zeměmi. Pokud by byla uložena konečná opatření, nepříznivě by se to dotklo provizí získaných od výrobců v dotčených zemích, jelikož by PET z dotčených zemí již nemohly soutěžit s PET, které vyrábějí ostatní výrobci.

(137)

Vzhledem k celkově nízké výši cla není pravděpodobné, že by byl prodej PET z dotčených zemí významně ovlivněn. Zástupce pro dovoz může mimoto ve střednědobém horizontu pravděpodobně přejít na jiné zdroje dodávek, konkrétně dovoz z Ománu, USA, Brazílie, Mexika a od společností s nulovou sazbou antidumpingového cla v Jižní Koreji. Prodej výrobků těchto vyvážejících výrobců by měl zástupci pro dovoz umožnit vyrovnat případnou ztrátu, jež by mohla kvůli uložení opatření vzniknout. Tvrzení je proto zamítnuto.

(138)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že není legitimní chránit dodavatele surovin výrobců PET v EU na úkor obalového průmyslu, plníren a konečných spotřebitelů.

(139)

Podotýká se, že analýza dopadů opatření na dodavatelský průmysl je v souladu s článkem 31 základního nařízení. Provedení této analýzy představuje běžný postup, zejména existuje-li mezi dodavateli surovin a výrobci v EU silná závislost.

(140)

Jelikož v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné další připomínky, s konečnou platností se potvrzuje 265. až 279. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(141)

Opět se opakuje, že PET používané při výrobě předlisků lahví představují 70 % až 80 % celkových výrobních nákladů zpracovatelů. U těchto společností se proto jedná o rozhodující nákladovou složku.

(142)

Některé zúčastněné strany uvedly, že obalový průmysl v EU čelí neustálým požadavkům plníren týkajícím se nových vzorů a obalů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Zdá se, že někteří zpracovatelé za tímto účelem trvale investují do výzkumu a vývoje s cílem vynalézt nové výrobky a vzory, aby byli i nadále konkurenceschopní a v řetězci zajistili větší přidanou hodnotu.

(143)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že dopad na zpracovatelské odvětví EU bude velmi silný a povede k narušení jejich zdrojů určených na investice do nových obalů, které jsou šetrné k životnímu prostředí, a případně k uzavření stovek menších společností, jejichž marže jsou kvůli malým zpracovávaným objemům a omezené vyjednávací síle ještě nižší.

(144)

Pokud by zpracovatelé vstřebali růst cen v důsledku opatření v plné výši, dopad na ně by mohl být v závislosti na jejich zdrojích dodávek značný vzhledem ke skutečnosti, že náklady na PET představují významnou část jejich nákladů a mnoho malých a středních podniků působí s nízkými maržemi.

(145)

V této souvislosti se uskutečnila inspekce na místě u malého zpracovatele plastů v Itálii s cílem lépe pochopit dopad cla na tuto skupinu uživatelů. Šetřením bylo prokázáno, že zpracovatelé jsou obvykle schopni (ačkoliv v omezené míře) přenést zvýšení cen, zejména v případě, není-li nárůst cen nepatrný a lze ho předvídat. Někteří zpracovatelé PET mají mimoto ve svých smlouvách ustanovení o přizpůsobení s ohledem na ceny surovin a to může zpracovatelům v EU pomoci přenést určité zvýšení cen na plnírny.

(146)

S ohledem na poměrně nízkou výši cla se proto vyvozuje závěr, že uložení vyrovnávacího cla nebude mít pravděpodobně na zpracovatele ničivý účinek.

(147)

Některé zúčastněné strany zopakovaly tvrzení, že se zvýší riziko přemístění zpracovatelů PET, budou-li uložena konečná opatření. Tyto strany rovněž tvrdily, že kvůli přemístění zpracovatelů v EU nebude existovat dlouhodobá výhoda pro výrobce v EU. Jeden ze spolupracujících zpracovatelů PET uvedl, že proces přemisťování již probíhá a že případné uložení vyrovnávacího cla tento vývoj dále urychlí. Tato strana tvrdila, že by se významná část zpracovatelů v EU přemístila do oblastí, které se nacházejí v blízkosti hranic EU (Švýcarsko, Chorvatsko, Bosna, Srbsko, Turecko, Rusko a Ukrajina) a že někteří zpracovatelé by byli při přesunu své výroby do těchto oblastí mnohem pružnější, než jak se uvádí v prozatímním nařízení.

(148)

Podle informací obsažených ve spisu již přemisťování skutečně probíhá, usuzuje se tudíž, že uložení vyrovnávacího cla může být jedním činitelem z mnoha jiných aspektů ovlivňujících takovéto rozhodnutí společnosti. Nebylo zjištěno, že by v případě neuložení opatření v tomto případě tyto společnosti byly ochotny zůstat v EU, a to vzhledem ke skutečnosti, že takovéto rozhodnutí je obvykle výsledkem analýzy, která bere v úvahu řadu jiných aspektů než opatření na ochranu obchodu, například blízkost k odběratelům, přístup ke kvalifikovaným pracovníkům pro výzkum a vývoj, strukturu celkových nákladů atd.

(149)

Podotýká se rovněž, že z informací obsažených ve spisu vyplývá, že se zpracovatelské odvětví EU potýká s řadou významných problémů kvůli vlastním strukturálním nedostatkům, které jsou v rychle se měnícím a stále konkurenčnějším prostředí stále zjevnější. Je zřejmé, že v této oblasti podnikání je rozhodující velikost a že již dochází ke konsolidaci trhu, včetně uzavírání podniků a jejich přemísťování. Usuzuje se proto, že případné zvýšení cen PET v důsledku vyrovnávacích opatření není důvodem pro obávané uzavření menších zpracovatelů.

(150)

Vyvozuje se tudíž závěr, že uložení vyrovnávacího cla nebude v případném rozhodnutí společností v odvětví zpracování PET ohledně přemístění rozhodujícím činitelem.

(151)

Řada zúčastněných stran uvedla, že případná opatření budou mít značný účinek na mnoho plníren, jelikož vzhledem k smluvním ujednáním by na ně bylo (přinejmenším částečně) přeneseno případné zvýšení cen PET pryskyřice. Uvádělo se rovněž, že některé plnírny nemusí být s to přenést zvýšení cen na své odběratele, kterými jsou řetězce supermarketů/maloobchodní řetězce, a že nemusí přežít vyšší náklady.

(152)

Tyto strany tvrdily, že škála výrobků, kterých se clo dotkne, byla podhodnocena, jelikož se clo nebude týkat pouze balené vody, nealkoholických nápojů a jedlých olejů, nýbrž rovněž piva, mléka a mléčných výrobků, džusů, kečupu a koření, kosmetických prostředků a přípravků pro osobní hygienu, léčiv, vitamínů a doplňků stravy, čisticích prostředků pro domácnosti a olejů a maziv pro automobily.

(153)

Uznává se, že obaly z PET jsou rozmanité. Podotýká se však, že se prozatímní nařízení zaměřilo na dopad na plnírny, jelikož vychází z údajů, které poskytly společnosti spolupracující při šetření, což byli především výrobci balené vody, nealkoholických nápojů nebo džusů. Nebyly k dispozici žádné jiné podrobné údaje, které by prokazovaly ještě vyšší dopad na ostatní výše uvedená použití.

(154)

Usuzuje se proto, že prozatímní zjištění popsaná v 291. bodě odůvodnění prozatímního nařízení lze s konečnou platností potvrdit. Vzhledem k nízké úrovni navrhovaných opatření mohou mít tato za následek růst nákladů nejvýše o 1 % (v nejhorším případě – tj. dopad opatření musí cele nést plnírny), a budou mít tudíž pouze omezený dopad na celkovou situaci plníren, a to i v případě, že by tyto nebyly schopny (jak se uvádělo) přenést vyšší náklady na své odběratele.

(155)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že případná opatření na ochranu obchodu zhorší nedostatečné dodávky na trhu Unie, což bude představovat problém obzvláště v letních měsících vzhledem k vyšší poptávce po balené vodě/nápojích. Uvádělo se, že v roce 2010 bude nutno dovézt až 900 000 tun. Tento problém zkomplikuje zejména skutečnost, že někteří výrobci v EU jsou rovněž zpracovateli PET a budou prodávat na volném trhu až poté, co bude uspokojena jejich vnitřní potřeba, a za nejlepší ceny.

(156)

V tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové informace a tvrzení uvedená v 294. a 295. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebyla vyvrácena. Podotýká se rovněž, že vzhledem k nízké výši cla uloženého z dovozu ze SAE a Pákistánu nemusí být dopad na objem obchodu z těchto zemí významný. S konečnou platností se proto potvrzují zjištění uvedená v 294. a 295. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(157)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že se prozatímní nařízení nezabývalo náležitě dopadem na spotřebitele, kteří každodenně nakupují výrobky obsahující PET pryskyřice. Tato tvrzení nebyla dále nijak doložena kromě tvrzení, že by nárůst ve výši 50 EUR/t při spotřebě ve výši 3 milionů tun vedl k částce ve výši 150 milionů EUR, kterou by každoročně museli uhradit koneční spotřebitelé.

(158)

Uvádí se, navrhovaný odhad je nereálný, jelikož většina stran souhlasila s tím, že určitý dopad ponesou zpracovatelé PET, plnírny a řetězce supermarketů/maloobchodní řetězce, tj. že určité vyšší náklady budou rozpuštěny v prodejním řetězci.

(159)

Dopad na konečného spotřebitele by v nejhorším případě (tj. nereálný scénář, podle něhož by odběratel nesl plný dopad zvýšení cen) vzhledem k nízké úrovni navrhovaných opatření nepřekročil 0,5 eurocentu za spotřebovanou láhev a je vysoce pravděpodobné, že to bude mnohem méně.

(160)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a po podrobné analýze všech dotyčných zájmů se s konečnou platností vyvozuje závěr, že při bližší úvaze neexistují žádné přesvědčivé důvody pro neuložení opatření v daném případě. Jelikož v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné další připomínky, s konečnou platností se potvrzuje 280. až 298. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(161)

Po poskytnutí nejdůležitější skutečností a úvah, na jejichž základě Komise navrhla uložení konečného vyrovnávacího cla, některé zúčastněné strany podaly další připomínky. Vzhledem ke skutečnosti, že většina těchto připomínek byla zopakováním připomínek, které již byly podány a přezkoumány, nezměnily tyto připomínky výše uvedená zjištění.

(162)

S ohledem na zopakované tvrzení, že k významnému nárůstu ceny dovážených PET vedla nedávná změna směnného kurzu mezi USD a EUR, a výrobnímu odvětví Unie proto údajně není třeba udílet ochranu ve formě opatření na ochranu obchodu, se podotýká, že antisubvenční šetření obvykle nebere v úvahu vývoj po skončení období šetření; ledaže lze v mimořádných případech mimo jiné prokázat, že tyto změny jsou trvalé povahy a významně mění zjištění týkající se daného případu. Změny směnného kurzu mezi USD a EUR nelze považovat za změny takovéto povahy.

(163)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že cílový zisk ve výši 5 % byl pro druhé čtvrtletí období šetření nadhodnocen, jelikož v tomto čtvrtletí (4. čtvrtletí roku 2008) byla nejen nižší poptávka (zimní sezóna), nýbrž výrobce PET těžce zasáhla rovněž celosvětová hospodářská krize. Uvádělo se, že náležité uplatnění zásady uvedené ve věci T-210/95 (5) musí v případě neexistence dovozu subvencovaných výrobků vést k rozpětí ve výši 0 %. Tato strana mimoto tvrdila, že se vzhledem ke skutečnosti, že krizí byla dotčena všechna čtvrtletí v období šetření, 5 % zisk jeví jako nereálný rovněž v ostatních čtvrtletích, jelikož i bez hospodářské krize, tj. v letech 2006/2007, se výrobní odvětví Unie neblížilo 5 % zisku.

(164)

Uznává se, že v souladu s judikaturou by cílovým ziskem, který se použije, měl být zisk, jehož by mohlo výrobní odvětví Unie přiměřeně dosáhnout za obvyklých podmínek hospodářské soutěže, tj. při neexistenci dovozu subvencovaných výrobků. Připomíná se, že v předchozích šetřeních týkajících se stejného výrobku byl použit cílový zisk ve výši 7 % namísto 5 % zisku prozatímně použitého v tomto šetření. Má se za to, že 5 % cílový zisk je zisk, jehož by mohlo výrobní odvětví Unie podle očekávání dosáhnout při neexistenci dovozu subvencovaných výrobků. Tvrzení týkající se snížení cílového zisku se proto zamítá.

(165)

Vzhledem k upravenému výpočtu cenového podbízení, jak bylo zmíněno ve výše uvedeném 108. až 110. bodě odůvodnění, činí odpovídající úroveň pro odstranění újmy:

(166)

Vzhledem ke konečným závěrům ohledně subvencování, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie se v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení usuzuje, že by na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Íránu, Pákistánu a Spojených arabských emirátů mělo být v souladu s pravidlem nižšího cla uloženo konečné vyrovnávací clo ve výši nižší z těchto hodnot, a to úrovně subvencování a zjištěné úrovně pro odstranění újmy.

(167)

Na základě výše uvedených skutečností se podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení usuzuje, že by konečné vyrovnávací clo z dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Íránu mělo být uloženo ve výši zjištěného rozpětí újmy, zatímco u dovozu pocházejícího z Pákistánu a Spojených arabských emirátů by mělo být konečné vyrovnávací clo uloženo ve výši zjištěného rozpětí subvence.

(168)

Připomíná se, že náklady na PET a jejich ceny podléhají značným výkyvům v poměrně krátkém čase. Považovalo se proto za vhodné uložit cla ve formě konkrétní částky za tunu. Tato částka vyplývá z uplatnění sazby vyrovnávacího cla na vývozní ceny CIF použité při výpočtu v souběžném antidumpingovém řízení.

(169)

Na základě výše uvedených skutečností činí navrhované částky vyrovnávacího cla, vyjádřené jako cena CIF na hranici Unie před proclením:

(170)

Každou žádost o použití individuální vyrovnávací celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (6) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. V případě potřeby bude poté nařízení příslušným způsobem změněno a bude aktualizován seznam společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(171)

Po poskytnutí nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečných antisubvenčních opatření, nabídl íránský vyvážející vývozce v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení cenový závazek.

(172)

Tato nabídka byla přezkoumána a vzhledem ke skutečnosti, že se ceny jednotlivých druhů výrobku značně liší, bylo shledáno, že by jediná minimální dovozní cena, která byla nabídnuta, nezaručovala u všech výrobků odstranění subvencování, které působí újmu.

(173)

Bylo rovněž zjištěno, že íránský spolupracující vyvážející vývozce prodává dotčený výrobek a jiné výrobky do EU výhradně prostřednictvím obchodní společnosti ve spojení, která vyváží velké množství výrobků vyráběných různými společnostmi. Tato prodejní struktura představuje velmi vysoké riziko křížové kompenzace, jelikož by PET podléhající závazku mohly být prodávány stejným odběratelům spolu s jinými výrobky a ceny stanovené pro různé výrobky prodávané témuž odběrateli by mohly být velmi snadno kompenzovány nebo vyrovnány. Z veřejně dostupných zdrojů se rovněž zdá, že v Íránu existuje nejméně jeden další výrobce PET. Vzhledem k výše uvedené prodejní struktuře tato situace vyvolává vážné pochybnosti, zda by orgány a celní úřady mohly zajistit, aby byly PET pocházející pouze od spolupracujícího vyvážejícího výrobce prodávány v souladu s ustanoveními závazku, jelikož dotčený výrobek je zbožím a je vzájemně snadno zaměnitelný v tom smyslu, že u takových komoditních produktů není snadné fyzicky rozeznat, kdo je vyrobil.

(174)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že takovýto závazek je nepraktický, a nebylo ho proto možno přijmout. Strana byla odpovídajícím způsobem informována a mohla se k tomu vyjádřit. Její připomínky však nezměnily výše uvedený závěr.

(175)

Vzhledem k velikosti zjištěných napadnutelných subvencí a na základě úrovně újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se považovalo za nezbytné, aby se částky zajištěné prostřednictvím prozatímního cla uloženého prozatímním nařízením vybraly s konečnou platností v rozsahu konečných uložených cel,

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/29

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 951/2006 ze dne 30. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 318/2006, pokud jde o obchod s třetími zeměmi v odvětví cukru (2), stanoví prováděcí pravidla pro vývozy mimo rámec kvót v odvětví cukru.

(2)

Článek 4c nařízení (ES) č. 951/2006 stanoví doklady, které lze předložit jako doklady o příjezdu do místa určení a které je třeba předložit v případě, že některá místa určení nejsou způsobilá pro vývozy cukru a/nebo isoglukosy nepodléhající kvótám. Riziko možných obchodních podvodů je však značně omezené v případech, kdy je množství cukru malé. Pro zjednodušení nezbytné administrativní činnosti je tudíž vhodné stanovit odchylku od tohoto pravidla pro množství nepřesahující 25 tun.

(3)

Článek 7c nařízení (ES) č. 951/2006 uvádí ustanovení pro sdělení o vývozech mimo rámec kvót. Aby se zlepšilo řízení režimu vývozu mimo rámec kvót, je vhodné vyjasnit, že sdělení členských států o použitých množstvích by mělo být rozepsáno rovněž podle žadatelů.

(4)

Pro hospodářský rok 2010/11 stanovil čl. 1 odst. 1 nařízení Komise (EU) č. 397/2010 ze dne 7. května 2010, kterým se stanoví množstevní omezení pro vývoz cukru a isoglukosy nepodléhající kvótám do konce hospodářského roku 2010/11 (3), množstevní omezení ve výši 650 000 tun pro bílý cukr kódu KN 1701 99, tj. šestimístného kódu. V případě, kdy je velká poptávka po vývozních licencích a roční množstevní omezení je rychle spotřebováno, může se stát, že hospodářské subjekty vyvážející bílý cukr pod jinými kódy KN by nemuseli získat dostatečné množství licencí pro své tradiční trhy. Aby se zlepšila pružnost režimu vývozu mimo rámec kvót, je vhodné umožnit, aby vývozní licence vydané pro produkt z bílého cukru kódu KN 1701 99 mohly být používány rovněž pro vývozy jiného produktu z bílého cukru stejného kódu KN.

(5)

Podle čl. 8a písm. b) nařízení (ES) č. 951/2006 jsou vývozní licence pro cukr a isoglukosu nepodléhající kvótám vydané od 1. dubna 2010 platné ode dne jejich vydání do konce pátého následujícího měsíce. To však může způsobit vážné potíže některým vývozcům, konkrétně těm, kteří zásobují své tradiční trhy v průběhu hospodářského roku. Je tudíž vhodné, aby ustanovení pro hospodářský rok 2009/10 platila trvale.

(6)

V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) bodem i) nařízení Komise (ES) č. 376/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty (4), se vývozní licence předkládají při vývozu produktů z cukru kódu KN 1701. Podle části II přílohy II uvedeného nařízení se skládá jistota ve výši 110 EUR na tunu. Z důvodů právní jistoty a zajištění rovnocenného zacházení s hospodářskými subjekty v každém členském státu je vhodné v čl. 12a odst. 1 nařízení (ES) č. 951/2006 ujasnit, že jistina se skládá i v případě vývozu cukru mimo rámec kvót.

(7)

Nařízení (ES) č. 951/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

1)

V článku 4c kapitoly IIa se vkládá nový odstavec 4, který zní:

„4.   V případě vývozních prohlášení pro maximální množství 25 tun cukru a jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 24 odst. 2 písm. a) a b) nařízení Komise (ES) č. 612/2009 (5), zprostí členské státy vývozce povinnosti předkládat doklad uvedený v odstavci 1 a odst. 2 písm. b) a c) tohoto článku. Přepravní doklad nebo jeho elektronická forma podle čl. 17 odst. 3 nařízení (ES) č. 612/2009 se předloží v každém případě.

2)

Kapitola III se mění takto:

3)

V kapitole V se článek 12a mění takto:

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/31

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/33

(1)

Dne 12. června 2007 přijala Rada společnou akci 2007/405/SZBP (1) zřizující policejní misi Evropské unie v Konžské demokratické republice v rámci reformy bezpečnostního sektoru a justičního rozhraní (EUPOL RD Congo) (dále jen „EUPOL RD Congo“ nebo „mise“).

(2)

Dne 23. června 2008 přijala Rada společnou akci 2008/485/SZBP (2), kterou se společná akce 2007/405/SZBP mění a prodlužuje do 30. června 2009.

(3)

Dne 15. června 2009 přijala Rada společnou akci 2009/466/SZBP (3), kterou se společná akce 2007/405/SZBP mění a prodlužuje do 30. června 2010.

(4)

Dne 14. června 2010 přijala Rada rozhodnutí Rady 2010/329/SZBP (4), kterým se společná akce 2007/405/SZBP mění a prodlužuje do 30. září 2010.

(5)

EUPOL RD Congo by měla pokračovat po dobu dalšího roku do 30. září 2011.

(6)

Velitelskou a řídicí strukturou mise by neměly být dotčeny smluvní závazky vedoucího mise vůči Komisi, pokud jde o plnění rozpočtu mise.

(7)

Pro misi by měla být uvedena v činnost pohotovostní složka zřízená v rámci generálního sekretariátu Rady.

(8)

Mise bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit cíle společné zahraniční a bezpečnostní politiky stanovené v článku 21 Smlouvy,

a)

podpora celkového procesu reformy bezpečnostního sektoru v Demokratické republice Kongo (DRK) na strategické úrovni, se zvláštním důrazem na reformu PNC a její součinnost s justičními orgány;

b)

podpora provádění reformy policie a posílení operační kapacity a zvýšení odpovědnosti PNC prostřednictvím odborného vedení, monitorování a poradenství;

c)

zvýšení znalostí a posílení schopností vyšších důstojníků PNC, školitelů a systémů výcviku, a to i poskytováním strategických výcvikových kurzů;

d)

podpora boje proti beztrestnosti v oblasti lidských práv a sexuálního násilí.

1)

podpora celkového procesu reformy bezpečnostního sektoru v DRK na strategické úrovni, se zvláštním důrazem na reformu PNC a její součinnost s justičními orgány:

2)

podpora provádění reformy policie a posílení operační kapacity a zvýšení odpovědnosti PNC prostřednictvím odborného vedení, monitorování a poradenství:

3)

zvýšení znalostí a posílení schopností vyšších důstojníků PNC, školitelů a systémů výcviku, a to i poskytováním strategických výcvikových kurzů:

4)

podpora boje proti beztrestnosti v oblasti lidských práv a sexuálního násilí:

5)

další úkoly/projektová skupina:

a)

velitelství v Kinshase. Velitelství zahrnuje úřad vedoucího mise a personál velitelství a zajišťuje veškeré nezbytné funkce poradenství na strategické a operační úrovni, velení a řízení, podpory mise a administrativní podpory;

b)

místní úřadovna. Místní úřadovna je zřízena v Gomě. Celostátní aspekty mandátu mise mohou také vyžadovat činnost ve vnitrozemí a případně dočasnou (i dlouhodobou) přítomnost odborníků na dalších místech, a to rovněž při zohlednění bezpečnostní situace.

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/40

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) Komise dne 3. září 2009 informovala o zahájení antidumpingového řízení, pokud jde o dovoz některých polyethylentereftalátů („PET“) pocházejících z Íránu, Pákistánu a Spojených arabských emirátů („dotčené země“) do Unie. Nařízením (EU) č. 472/2010 (3) („prozatímní nařízení“) Komise dne 1. června 2010 uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých polyethylentereftalátů pocházejících z Íránu a Spojených arabských emirátů.

(2)

Řízení bylo zahájeno v návaznosti na podnět, který podal dne 20. července 2009 Polyethylene Terephthalate Committee of Plastics Europe (Výbor pro polyethylentereftaláty při Plastics Europe) („žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby některých polyethylentereftalátů v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 11. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2008 do 30. června 2009 („období šetření“). Posouzení vývojových tendencí týkajících se stanovení újmy se vztahovalo na období od 1. ledna 2006 do konce období šetření („posuzované období“).

(4)

V rámci souběžného antisubvenčního řízení bylo podle nařízení Komise (EU) č. 473/2010 (4) uloženo prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých polyethylentereftalátů pocházejících z Íránu a Spojených arabských emirátů.

(5)

Po poskytnutí informací o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních antidumpingových opatření („poskytnutí prozatímních informací“), se některé zúčastněné strany k prozatímním zjištěním písemně vyjádřily. Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení.

(6)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné ke konečným zjištěním. Po poskytnutí prozatímních informací byly zváženy ústní a písemné připomínky zúčastněných stran a na jejich základě byla prozatímní zjištění podle potřeby odpovídajícím způsobem upravena.

(7)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit zastavení řízení a uvolnit částky zajištěné v podobě uložených prozatímních cel („poskytnutí konečných informací“). Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly k těmto poskytnutým informacím vznést námitky.

(8)

Byly zváženy ústní a písemné připomínky zúčastněných stran a na jejich základě byla zjištění podle potřeby odpovídajícím způsobem upravena.

(9)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že vzorek výrobců v EU nebyl reprezentativní a jednotný, a že tudíž analýza újmy vykazovala nedostatky. Bylo zejména tvrzeno, že výběr vzorku nebyl nezbytný, jelikož počet výrobců nebyl velký. Dále bylo také tvrzeno, že „umělým“ rozdělením skupin společností na jednotlivé právní subjekty vzorek neobsahuje některé přední společnosti na trhu (Artenius, M&G Polimeri) a že metodika výběru vzorku není jednotná, neboť vzorek rovněž zahrnoval dvě skupiny společností. Rovněž se tvrdilo, že vzorek nebyl reprezentativní, jelikož neobsahoval žádného výrobce, který v dostatečném množství prodává výrobky zpracovateli PET ve spojení. Orgány proto údajně nemohly posoudit skutečnou schopnost výrobního odvětví Unie zajistit dodávky a nevzaly v úvahu střet zájmů výrobního odvětví Unie. Navíc jelikož jedna společnost neposkytla veškeré potřebné informace a byla ze vzorku vyloučena, reprezentativnost se údajně snížila na 28 % výroby v EU. Stejné strany tvrdily, že vybraný vzorek nebyl statisticky reprezentativní.

(10)

Co se týká tvrzení, že výběr vzorku nebyl nezbytný, jelikož počet výrobců nebyl vysoký, znovu se opakuje, že za účelem výběru vzorku se přihlásilo čtrnáct výrobců v Unii, kteří patří do osmi skupin společností. Vzhledem k objektivně vysokému počtu výrobců v EU, kteří spolupracovali, tj. čtrnácti, byl v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení použit výběr vzorku na základě největšího reprezentativního objemu prodeje, který bylo možné v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumat. Vybraný vzorek zahrnoval pět jednotlivých společností (se šesti výrobními závody).

(11)

S ohledem na první tvrzení týkající se reprezentativnosti vzorku je nutno podotknout, že orgány mohou zahrnout jednotlivé společnosti, které jsou součástí skupiny společností, do vzorku, pokud jsou reprezentativní a vedou oddělené účetnictví. V opačném případě by šetření u všech čtrnácti výrobců v EU, kteří patří do osmi skupin společností, zamezilo včasnému dokončení šetření. Skutečnost, že do vzorku byly zahrnuty dvě skupiny společností, však není v rozporu s metodikou výběru vzorku, která byla v tomto případě použita, tj. největší reprezentativní objemy prodeje odběratelům v EU.

(12)

Pokud jde o skupinu Indorama, tato skupina měla v období šetření dva různé výrobní závody – jeden v Nizozemsku a jeden ve Spojeném království. Zařazení této skupiny do vzorku je v souladu s použitou metodikou výběru vzorku, jelikož tyto výrobní závody tvořily z právního a finančního hlediska jeden subjekt. Co se týká společnosti Equipolymers, která měla v období šetření dva oddělené subjekty vyrábějící PET (jeden v Itálii a jeden v Německu), společnost poskytla konsolidované údaje pro oba výrobní závody. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto konsolidované údaje bylo možné ověřit v průběhu jedné inspekce v ústředí společnosti, bylo rozhodnuto tyto konsolidované údaje akceptovat a považovat pro účely tohoto řízení podniky společnosti Equipolymers vyrábějící PET za jeden subjekt. Pokud jde o tvrzení, že do vzorku měly být zařazeny společnosti Artenius a M&G Polimeri, protože zaujímají přední místo na trhu, podotýká se, že žádný z jejich jednotlivých subjektů nepatřil ke společnostem s nejvyšším objemem prodeje odběratelům v EU.

(13)

Co se týká tvrzení, že vzorek nebyl reprezentativní, protože nezahrnoval jednoho výrobce, který vyrábí především pro vnitřní spotřebu, je třeba poznamenat, že schopnost zajistit dodávky lze přezkoumat v rámci analýzy zájmu Unie, je-li takovéto tvrzení předloženo, a za tímto účelem lze vlastní spotřebu odečíst od objemu výroby. Není proto nutné, aby byl za účelem přezkoumání některých činitelů újmy takovýto výrobce zařazen do vzorku. Za druhé, jakýkoli dvojí zájem vyplývající z postavení společnosti jako výrobce v EU a současně zpracovatele lze rovněž posoudit v analýze zájmu Unie. Postavení určité společnosti jako výrobce v EU i jako zpracovatele nesouvisí s výkonností výrobního odvětví Unie, pokud se jako srovnávací měřítko bere prodej odběratelům v EU, kteří nejsou ve spojení. Toto tvrzení se proto zamítá.

(14)

Pokud jde o tvrzení ohledně celkové reprezentativnosti vzorku, znovu se zdůrazňuje, že omezení počtu společností zařazených do vzorku na čtyři snížilo reprezentativnost z 65 % na 47 % prodeje všech spolupracujících výrobců. Na stejné čtyři společnosti připadalo 52 % výroby v Unii. To se považuje za reprezentativní vzorek výrobců v EU, pokud jde o prodej nezávislým odběratelům v EU.

(15)

Co se týká tvrzení, že vybraný vzorek nebyl statisticky reprezentativní, uvádí se, že čl. 17 odst. 1 základního nařízení jednoznačně umožňuje, aby jako alternativa „statisticky reprezentativního“ vzorku byl vzorek založen na největším reprezentativním objemu prodeje, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán.

(16)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se zjištění, 3. až 10. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(17)

Připomíná se, že ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl dotčený výrobek definován jako polyethylentereftalát s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g, podle normy ISO 1628-5, pocházející z dotčených zemí a v současnosti kódu KN 3907 60 20.

(18)

Ve 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo mimoto uvedeno, že šetřením bylo prokázáno, že PET vyráběné a prodávané v Unii výrobním odvětvím Unie a PET vyráběné a prodávané na domácích trzích v dotčených zemích a vyvážené do Unie představují obdobné výrobky.

(19)

Jelikož se výrobek, který byl předmětem šetření, považoval za homogenní výrobek, nebyl za účelem výpočtu dumpingového rozpětí a rozpětí újmy dále rozdělen na různé typy výrobku.

(20)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že by PET měly být rozděleny na různé typy výrobku podle jejich viskozitního čísla, jelikož viskozitní číslo je zásadní pro určení různých použití vyráběných typů PET. Usuzovalo se, že by toto tvrzení mělo být uznáno, a metodika výpočtu dumpingového rozpětí a rozpětí újmy byla příslušně upravena.

(21)

Jak bylo vysvětleno výše ve 20. bodě odůvodnění, metodika pro výpočet dumpingového rozpětí byla přizpůsobena a dumpingové rozpětí je nyní vypočítáno pro každou dotčenou zemi jednotlivě pro každý typ výrobku.

(22)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 16. až 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(23)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(24)

V 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo uvedeno, že íránský vývozce nebyl schopen vyčíslit domnělý účinek sankcí vůči Íránu způsobem, který by byl podložen důkazy. Společnost ve svých připomínkách k pozatímnímu nařízení tvrdila, že zajištění spravedlivého srovnání je záležitostí orgánu provádějícího šetření a nikoliv vývozce. Podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení však lze provést úpravu o rozdíly v jiných činitelích, pokud se prokáže, že ovlivňují srovnatelnost cen, zejména pokud se prokáže, že na základě rozdílů v těchto činitelích platí odběratelé na domácím trhu trvale různé ceny. Neboť je věcí vyvážejícího výrobce prokázat existenci jakéhokoli dalšího činitele, toto tvrzení se zamítá a metodika vysvětlená v 20. až 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(25)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená ve 24. až 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(26)

Konečné dumpingové rozpětí pro Írán, vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, je 26,8 %.

(27)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená ve 27. až 29. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(28)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 30. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(29)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená ve 31. až 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(30)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(31)

Konečné dumpingové rozpětí pro jediného pákistánského vyvážejícího výrobce, společnost Novatex Limited, vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, je 0,6 %, tj. pod minimální úrovní ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(32)

Vzhledem k tomu, že v Pákistánu neexistují další výrobci dotčeného výrobku, neměla by být uložena žádná konečná opatření.

(33)

V návaznosti na změnu metodiky vysvětlenou v 20. a 21. bodě odůvodnění se výsledky posouzení běžného obchodního styku popsaného v 37. a 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení změnily s ohledem na některé typy výrobku. Jestliže tedy objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představoval 80 % nebo méně z celkového objemu prodeje tohoto typu nebo byla-li vážená průměrná cena tohoto typu nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu vypočtené jako vážený průměr ziskového prodeje pouze daného typu.

(34)

Pokud neexistoval ziskový prodej určitého typu výrobku, mělo se za to, že prodané množství tohoto typu výrobku nebylo dostatečné k tomu, aby domácí cena byla vhodným základem pro stanovení běžné hodnoty.

(35)

Pokud u některého typu výrobku prodávaného vyvážejícími výrobci nebylo možné pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, byla běžná hodnota určena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(36)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které vyvážející výrobce, který je předmětem šetření, skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(37)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 39. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(38)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená ve 40. až 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(39)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky kromě těch, které byly již zmíněny výše v 20. a 21. bodě odůvodnění, metodika vysvětlená v 42. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(40)

Konečné dumpingové rozpětí pro jediného vyvážejícího výrobce ze SAE, společnost JBF RAK LLC, vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, je 0,6 %, tj. pod minimální úrovní ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(41)

Vzhledem k tomu, že ve SAE neexistují další výrobci dotčeného výrobku, neměla by být uložena žádná konečná opatření.

(42)

S ohledem na výrobu v Unii, výrobní odvětví Unie a spotřebu v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky. Zjištění uvedená ve 45. až 50. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(43)

Znovu se opakuje, že v 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se mělo za to, že dumpingové rozpětí zjištěné pro Pákistán je nepatrné, že vliv dotčeného dovozu nemůže být posuzován spolu s dovozem, u kterého byl dumping prozatímně zjištěn, z Íránu a SAE.

(44)

Vzhledem k tomu, že další šetření ukázalo, že dumpingové rozpětí pro SAE je také nepatrné, má se za to, že vliv dotčeného dovozu nemůže být posuzován spolu s dumpingovým dovozem z Íránu. Kumulativní posouzení dovozu se tudíž neprovede.

(45)

Objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku do EU začal v roce 2006 na poměrně nízké úrovni, ale postupně rostl až do období šetření a v období šetření dosahoval 55 500 tun. Konkrétně dovoz z Íránu se mezi rokem 2006 a 2007 více než zdvojnásobil a posléze se v roce 2008 ve srovnání s rokem 2007 dále zvýšil o více než 100 procentních bodů a mezi rokem 2008 a obdobím šetření o dalších téměř 130 procentních bodů.

Tabulka 1

(46)

Podíl na trhu, jenž připadal na dumpingový dovoz z Íránu, v roce 2006 činil 0,4 % a v průběhu posuzovaného období stabilně rostl, a to o 1,5 procentního bodu. Konkrétně vzrostl o 0,5 procentního bodu mezi rokem 2006 až 2007, o další 0,5 procentního bodu mezi rokem 2007 až 2008 a o 0,5 procentního bodu mezi rokem 2008 a obdobím šetření. V průběhu období šetření byl podíl dumpingového dovozu z Íránu na trhu 1,9 %.

(47)

Průměrná dovozní cena poklesla v posuzovaném období o 11 %, přičemž k nejprudšímu poklesu došlo mezi rokem 2008 a obdobím šetření. Konkrétně průměrná cena zůstala v roce 2007 neměnná a poklesla o 2 procentní body v roce 2008, načež v období šetření klesla o dalších 9 procentních bodů.

Tabulka 2

(48)

Po poskytnutí prozatímních informací íránský vývozce uvedl, že jeho rozpětí újmy je nadhodnoceno, jelikož zjištěná vážená průměrná jednotková prodejní cena byla kvůli nesprávnému výpočtu výše úpravy s ohledem na obchodní úroveň podhodnocena; nebylo však navrženo žádné jiné vyčíslení úpravy s ohledem na obchodní úroveň. Základem pro obchodní úroveň použitým pro prozatímní výpočet skutečně byla pevně stanovená částka za tunu, což je provize, kterou účtuje spolupracující zástupce pro dovoz a která představuje přibližně 1 % průměrné ceny CIF. Žádné další informace ohledně této úpravy nejsou k dispozici a tvrzení se proto zamítá. Stejná strana rovněž tvrdila, že se zdá, že 2 % sazba použitá u nákladů po dovozu je podhodnocená. V tomto ohledu se znovu opakuje, že při tomto šetření nespolupracoval žádný dovozce a nebylo možné ověřit skutečné náklady po dovozu. Jelikož nebyly k dispozici žádné jiné informace, byla použita stejná sazba jako v předchozích řízeních.

(49)

Na základě výše uvedeného je jednoznačně potvrzeno, že u dumpingových výrobků pocházejících z Íránu prodávaných v Unii docházelo k cenovému podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie o 3,2 %.

(50)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újma neexistuje, neboť vzhledem k údajně nesprávnému vzorku není možné výsledky extrapolovat na celé výrobní odvětví Unie. Například bylo tvrzeno, že skutečnost, že jedna společnost (která nebyla zařazena do vzorku) uvedla, že využívala více než 100 % své kapacity, jednoznačně znamená, že k újmě nedocházelo. Podotýká se, že předložené informace jsou výtahem podání této společnosti burzovním orgánům a nebyly ověřeny. Tyto informace nejsou v souladu s informacemi obsaženými ve spisu. Navíc využití kapacity u jednoho výrobce v EU nemůže samo o sobě každopádně změnit zjištění ohledně újmy týkající se téměř všech ostatních ukazatelů újmy způsobené výrobcům v EU, kteří byli zařazeni do vzorku, a ostatním výrobcům v EU.

(51)

Vzhledem k tomu, že nebyla vznesena žádná další tvrzení či připomínky, 63. až 82. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(52)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné konkrétní připomínky, závěr o újmě formulovaný v 83. až 85. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(53)

Ve stejnou dobu jako ke zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie došlo ke zvýšení objemu dumpingového dovozu z Íránu téměř pětkrát mezi rokem 2006 a obdobím šetření a tomu odpovídajícímu navýšení podílu na trhu Unie, tj. o 1,5 procentního bodu, jakož i ke zjištěnému cenovému podbízení (3,2 % v období šetření). Lze proto dospět k závěru, že dumpingový dovoz z Íránu měl vliv na zjištěnou újmu výrobního odvětví Unie.

(54)

Je důležité zdůraznit, že v rámci souběžného antisubvenčního řízení bylo zjištěno, že kumulovaný subvencovaný dovoz z Pákistánu, SAE a Íránu způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(55)

Na druhé straně, vzhledem ke značným objemům a nízkým cenám dovozu z Koreje a Pákistánu se dále potvrzuje, že tento dovoz, jak se uvádí v 94. a 96. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie do určité míry přispěl.

(56)

V tomto řízení také docházelo k cenovému podbízení výrobnímu odvětví Unie u značného dovozu ze SAE (přibližně 150 000 tun).

(57)

Podíl íránského dovozu na trhu byl v roce 2006 a 2007 méně než 1 % a v období šetření představoval jen necelá 2 %, což odpovídá 55 000 tunám.

(58)

Je třeba též podotknout, že podbízení zjištěné u íránského výrobce bylo nižší než v případě nedumpingového dovozu ze SAE.

(59)

Závěrem, zatímco výše uvedený rozbor ukázal, že dumpingový dovoz pocházející z Íránu měl určitý nepříznivý účinek na situaci ve výrobním odvětví Unie, tento účinek, je-li posuzován samostatně, neexistoval do té míry, že by mohl být považován za podstatný, jak požaduje čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(60)

Šetření ukázalo, že dovoz dotčeného výrobku z Pákistánu a SAE nebyl prodáván za dumpingové ceny. Řízení týkající se Pákistánu a SAE by tudíž mělo být zastaveno bez uložení opatření.

(61)

Šetření ukázalo, že dovoz dotčeného výrobku z Íránu byl uskutečňován za dumpingové ceny a do určité míry přispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(62)

Jak se však uvádí v 59. bodě odůvodnění, stanovilo se, že nepříznivý účinek íránského dovozu na situaci ve výrobním odvětví Unie neexistoval do té míry, že by mohl být označen za podstatný.

(63)

Vzhledem k výše uvedenému a k neexistenci podstatné újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobků pocházejících z Íránu se dospělo k závěru, že řízení by mělo být zastaveno bez uložení opatření, i pokud jde o Írán.

(64)

Částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého nařízením (EU) č. 472/2010 by měly být uvolněny,

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/46

(1)

Dne 12. června 2009 Komise pověřila Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) vypracováním odborného posudku v rámci odborného hodnocení právního a dohledového rámce Japonska pro ratingové agentury.

(2)

Ve svém posudku vydaném dne 21. května 2010 CESR navrhl, aby japonský právní a dohledový rámec týkající se ratingových agentur byl považován za rovnocenný uvedenému nařízení.

(3)

V souladu s čl. 5 odst. 6 druhým pododstavcem nařízení (ES) č. 1060/2009 je třeba posoudit splnění tří podmínek, aby bylo možné považovat právní a dohledový rámec třetí země za rovnocenný nařízení (ES) č. 1060/2009.

(4)

Podle první podmínky ratingové agentury v dané třetí zemi musí pro svou činnost získat povolení nebo registraci, je nad nimi průběžně vykonáván účinný dohled a je vymáháno, aby dodržovaly stanovené požadavky. Japonský právní a dohledový rámec pro ratingové agentury tvoří zákon o finančních nástrojích a obchodování na burze (zákon č. 25 z roku 1948) týkající se regulace ratingových agentur; nařízení úřadu vlády o obchodování s finančními nástroji (nařízení č. 52 z roku 2007) týkající se regulace ratingových agentur; nařízení úřadu vlády o definicích podle článku 2 zákona o obchodování na burze (nařízení ministerstva financí č. 14 z roku 1993) týkající se regulace ratingových agentur, souhrnné pokyny pro dohled nad subjekty obchodujícími s finančními nástroji (dodatek) a pokyny pro dohled nad ratingovými agenturami. V červnu roku 2009 japonský parlament schválil právní předpis zavádějící nový regulační rámec pro ratingové agentury a v prosinci téhož roku vydala vláda nařízení a vyhlášky, které podrobně stanoví podmínky tohoto rámce. Rámec, který vstoupil v platnost v dubnu roku 2010, stanoví, že ratingová agentura musí být zaregistrována u japonské agentury pro finanční služby (JAFS), aby její ratingová hodnocení mohla být v Japonsku používána pro regulační účely, a ukládá ratingovým agenturám a průběžnému dohledu nad nimi právně závazné povinnosti. JAFS má rozsáhlé a komplexní pravomoci a může přijmout řadu opatření, včetně sankcí, v případě že ratingová agentura poruší ustanovení zákona o finančních nástrojích a obchodování na burze týkajícího se regulace ratingových agentur.

(5)

Podle druhé podmínky ratingové agentury v třetí zemi jsou povinny dodržovat právně závazná pravidla, která jsou rovnocenná pravidlům stanoveným v článcích 6 až 12 a v příloze I nařízení (ES) č. 1060/2009. Japonský režim je založen na: povinnosti konat v dobré víře, závazku ratingové agentury zavést funkční kontrolní systémy pro spravedlivé a řádné vykonávání ratingové činnosti na základě velkého množství podrobných a normativních požadavků, obsáhlých ustanovení ohledně předcházení, řešení a zveřejňování střetu zájmů a povinnosti zaznamenávat informace a předkládat je JAFS i veřejnosti. Japonský rámec splňuje cíle nařízení (ES) č. 1060/2009 týkající se řešení konfliktu zájmů, organizačních procesů a postupů, které musí být v ratingové agentuře zavedeny, kvality ratingu a metodik jejich vypracování, zveřejňování ratingových hodnocení a všeobecného pravidelného zveřejňování informací o činnostech ratingových agentur. Japonský rámec poskytuje tudíž rovnocennou ochranu ve smyslu čestnosti a poctivosti, transparentnosti, řádné správy a řízení ratingových agentur a spolehlivosti ratingových činností.

(6)

Podle třetí podmínky musí regulatorní režim v třetí zemi bránit orgánům dohledu a dalším orgánům veřejné správy dané třetí země, aby zasahovaly do obsahu ratingů a metodik. V tomto ohledu zákon zakazuje JAFS zasahovat do obsahu ratingových hodnocení a metodik.

(7)

S ohledem na zkoumané faktory lze konstatovat, že japonský právní a dohledový rámec pro ratingové agentury splňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 6 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1060/2009. Proto je třeba japonský právní a dohledový rámec pro ratingové agentury považovat za rovnocenný právnímu a dohledovému rámci stanovenému nařízením (ES) č. 1060/2009.

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

29.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/48