24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/1

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/5

(1)

Nařízení Komise (EU) č. 774/2010 ze dne 2. září 2010 o stanovení pokynů týkajících se vyrovnávacích plateb mezi provozovateli přenosových soustav a společného regulačního přístupu k poplatkům za přenos (2) vytváří mechanismus vyrovnávacích plateb za náklady provozovatelů přenosových soustav na přenos přeshraničních toků elektřiny a stanoví společný regulační přístup k poplatkům za přenos. Platnost uvedeného nařízení však skončí dnem 2. března 2011.

(2)

Aby byla zajištěna plynulost provádění vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav, měly by být přijaty nové pokyny uvedené v čl. 18 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 714/2009, které odrážejí institucionální rámec, jejž uvedené nařízení stanoví. Konkrétně by za sledování toho, jak je vyrovnávací mechanismus mezi provozovateli přenosových soustav prováděn, měla odpovídat Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „agentura“), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 (3).

(3)

Závazné pokyny, kterými se stanoví vyrovnávací mechanismus mezi provozovateli přenosových soustav, by měly vytvořit pevnou základnu pro fungování vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav a pro spravedlivé vyrovnání nákladů provozovatelů přenosových soustav na přenos přeshraničních toků elektřiny.

(4)

Provozovatelé přenosových soustav ze třetích zemí nebo území, kteří uzavřeli dohody s Unií, na jejichž základě přijali a uplatňují právní předpisy Unie v oblasti elektřiny, by měli mít právo účastnit se vyrovnávacího mechanismu mezi přenosovými soustavami za stejných podmínek jako provozovatelé přenosových soustav z členských států.

(5)

Je vhodné dovolit provozovatelům přenosových soustav ze třetích zemí, kteří neuzavřeli dohody s Unií, na jejichž základě by přijali a uplatňovali právní předpisy Unie v oblasti elektřiny, uzavřít mnohostranné dohody s provozovateli přenosových soustav v členských státech, které umožní, aby všechny strany dostaly vyrovnání za náklady na přenos přeshraničních toků elektřiny za spravedlivých a stejných podmínek.

(6)

Provozovatelé přenosových soustav by měli dostat vyrovnání za energetické ztráty vyplývající z přenosu přeshraničních toků elektřiny. Toto vyrovnání by mělo vycházet z odhadu, jaké ztráty by jim vznikly, kdyby k přenosům elektřiny nedošlo.

(7)

Měl by být vytvořen fond pro vyrovnávací platby za náklady provozovatelů přenosových soustav, kteří zpřístupňují infrastrukturu pro přenos přeshraničních toků elektřiny. Výše tohoto fondu by měla vycházet z posouzení dlouhodobých průměrných přírůstkových nákladů na zpřístupnění infrastruktury pro přenos přeshraničních toků elektřiny za celou Unii.

(8)

Posouzení infrastruktury pro přenos elektřiny za celou Unii související s usnadněním přeshraničních toků elektřiny by měla provést agentura jako subjekt odpovědný za koordinaci činnosti regulačních orgánů, které musí zastávat obdobnou funkci na vnitrostátní úrovni.

(9)

Provozovatelé přenosových soustav ve třetích zemích by měli hradit stejné náklady za používání přenosové soustavy Unie jako provozovatelé přenosových soustav v členských státech.

(10)

Změny v poplatcích účtovaných výrobcům elektřiny za přístup k přenosové soustavě by neměly oslabit vnitřní trh. Z tohoto důvodu by se průměrné poplatky za přístup k síti v členských státech měly udržovat v rozmezí, které pomůže zajistit, že budou využity výhody harmonizace.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES (4),

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/12

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/14

(1)

Podle čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 může být rozdíl mezi cenami produktů uvedených v části XV přílohy I uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami na trhu Unie pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s hovězím a telecím masem je třeba stanovit vývozní náhrady v souladu s pravidly a kritérii stanovenými v článcích 162, 163, 164, 167, 168 a 169 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se náhrady mohou lišit podle místa určení, zejména pokud je to nezbytné vzhledem k situaci na světovém trhu, konkrétním požadavkům některých trhů nebo závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb v Unii je povolen a jež jsou opatřeny označením zdravotní nezávadnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Tyto produkty musí rovněž splňovat požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (4).

(5)

Podle čl. 7 odst. 2 třetího pododstavce nařízení Komise (ES) č. 1359/2007 ze dne 21. listopadu 2007, kterým se stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé druhy vykostěného hovězího masa (5), se výše zvláštní náhrady snižuje, pokud množství vykostěného masa určené k vývozu nepředstavuje 95 % celkové hmotnosti vykostěných kusů, avšak činí alespoň 85 % celkové hmotnosti vykostěných kusů.

(6)

V současnosti použitelné vývozní náhrady byly stanoveny nařízením Komise (EU) č. 649/2010 (6). Jelikož je třeba stanovit nové náhrady, mělo by být uvedené nařízení zrušeno.

(7)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/18

(1)

Podle čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 může být rozdíl mezi cenami produktů uvedených v části XX přílohy I uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami na trhu Unie pokryt vývozní náhradou.

(2)

Vzhledem ke stávající situaci na trhu s drůbežím masem je třeba stanovit vývozní náhrady v souladu s pravidly a kritérii stanovenými v článcích 162, 163, 164, 167 a 169 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se náhrady mohou lišit podle místa určení, zejména pokud je to nezbytné vzhledem k situaci na světovém trhu, konkrétním požadavkům některých trhů nebo závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb v Unii je povolen a jež jsou opatřeny identifikačním označením podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Produkty by měly rovněž splňovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3).

(5)

V současnosti použitelné vývozní náhrady byly stanoveny nařízením Komise (EU) č. 525/2010 (4). Jelikož je třeba stanovit nové náhrady, mělo by být uvedené nařízení zrušeno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/20

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i reprezentativní ceny vaječného albuminu, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovozy některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu. Je tedy třeba zveřejnit reprezentativní ceny těchto produktů.

(3)

Vzhledem k situaci na trhu je nezbytné provést tuto změnu co nejdříve.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/22

(1)

Nařízením Komise (EU) č. 447/2010 (2) byl zahájen prodej sušeného odstředěného mléka prostřednictvím nabídkového řízení v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 1272/2009 ze dne 11. prosince 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o nákup a prodej zemědělských produktů v rámci veřejné intervence (3).

(2)

S přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení by Komise měla stanovit minimální prodejní cenu nebo by měla v souladu s čl. 46 odst. 1 nařízení (EU) č. 1272/2009 rozhodnout, že minimální prodejní cenu nestanoví.

(3)

S přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci 7. dílčího nabídkového řízení by minimální prodejní cena měla být stanovena.

(4)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/23

(1)

V rámci přezkoumání podpor poskytnutých Fondu pro předcházení nepředvídaným rizikům v odvětví rybolovu (dále „FPAP“) a rybářským podnikům, které vyústilo v rozhodnutí Komise 2008/936/ES (4), věděla Komise o existenci zvláštního daňového režimu ve prospěch FPAP a jeho členů.

(2)

Tento daňový režim nebyl během řízení, které vyústilo v rozhodnutí ze dne 20. května 2008, zkoumán, neboť se jednalo o novou skutečnost, která Komisi v okamžiku zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebyla známa (5).

(3)

Avšak vzhledem k tomu, že měla k dispozici dostatečně přesná fakta umožňující dospět k závěru o existenci ilegálních podpor, se Komise rozhodla provést předběžné posouzení těchto daňových podpor (6). Po skončení této analýzy zahájila formální vyšetřovací řízení těchto podpor rozhodnutím, které bylo rovněž přijato dne 20. května 2008 (7).

(4)

Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek ve lhůtě jednoho měsíce od data zveřejnění. Nebyla doručena žádná připomínka třetí zúčastněné strany.

(5)

Francie oznámila své připomínky k zahájení formálního vyšetřovacího řízení dopisem ze dne 8. září 2008.

(6)

Francie dále dopisem ze dne 29. listopadu 2008, zaslaným v rámci řízení o navrácení podpor, které bylo předmětem rozhodnutí 2008/936/ES, sdělila, že FPAP byl dne 27. února 2008 zrušen a zbytek záloh od státu byl státu vrácen.

(7)

Ohledně podrobného popisu způsobu fungování a kroků FPAP odkazuje Komise na rozhodnutí 2008/936/ES.

(8)

Zvláštní daňový režim ve prospěch FPAP a jeho členů je popsán ve dvou dopisech francouzského ministerstva pro rozpočet, které byly předány Komisi po zveřejnění rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení, jež vyústilo v rozhodnutí 2008/936/ES (8).

(9)

První dopis ze dne 5. února 2004 spadá do doby založení FPAP, jehož návrh stanov byl schválen zakládající valnou hromadou konanou dne 10. února 2004. V tomto dopise se uvádí, že:

(10)

Rovněž uvádí částky, které mohou být předmětem uvedeného odpočtu: roční příspěvek podnikatelů v odvětví rybolovu, kteří jsou členy fondu, který by bylo možné odečíst od zdanitelného příjmu, by se pohyboval mezi 1 000 a 15 000 EUR.

(11)

Druhý dopis ze dne 28. listopadu 2004 je zaměřen na odpočet příspěvků zaplacených členy od příjmů. Byl napsán v kontextu změny smluvní dohody zavazující FPAP a jeho členy, která měla napříště umožnit vracet členům zaplacené a nepoužité příspěvky.

(12)

Uvádí se v něm:

(13)

V tomto dopise je upřesněno, že „bilance tohoto experimentu“ má být hotová koncem roku 2006 a „budou posouzeny případné nezbytné úpravy“. Nejedná se tedy o trvalý daňový režim.

(14)

Dále, i když v dopise ze dne 28. listopadu 2004 se uvádí, že příspěvky se odečítají od zdanitelného příjmu v roce jejich zaplacení, nic neukazuje na to, že odpočet příspěvků zaplacených na začátku roku 2004 (až do konce března) z příjmů za rok 2003, jak to uvádí dopis ze dne 5. února 2004, by byl zpochybněn.

(15)

Z výše uvedených dvou dopisů vyplývá, že daňový režim poskytnutý ministerstvem financí FPAP a jeho členům má dva aspekty:

(16)

Komise měla za to, že daňový režim, který francouzské orgány poskytly FPAP a jeho členům, by měl být, stejně jako v případě spisu C-9/06, analyzován z hlediska režimů státních podpor z hlediska výhod, které představuje jednak pro samotný FPAP a jednak pro členské rybářské podniky.

(17)

Jak bylo uvedeno v rozhodnutí 2008/936/ES, je třeba FPAP pokládat za podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže Evropské unie. Skutečnost, že FPAP nevykonával výdělečnou činnost či že byl odborovým svazem, je v tomto směru bezpředmětná.

(18)

V důsledku toho se Komise domnívala, že daňový režim poskytnutý francouzskými orgány FPAP mu oproti soukromým investorům činným na termínovaných trzích s ropnými produkty poskytl dvojí výhodu:

(19)

Na konci svého předběžného šetření Komise považovala výhodu uvedenou v 17. bodě odůvodnění za poskytnutou státem a zahrnující vzdání se státních prostředků.

(20)

FPAP požíval, díky daňovým opatřením uvedeným v 17. bodě odůvodnění, oproti jiným společnostem působícím na termínovaných trzích finanční výhody, a to jak ve Francii, tak v jiných členských státech.

(21)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise rovněž uvedla, že právní základ umožňující FPAP využívat osvobození od daně z příjmů právnických osob je tvořen čl. 206 odst. 1a všeobecného daňového zákoníku (9), který umožňuje profesní odborové svazy za určitých podmínek od daní osvobodit. Za těchto okolností je možné, že FPAP zároveň využíval osvobození od daně z podnikání, jak jej stanoví článek 1447 téhož zákoníku ve prospěch subjektů využívajících osvobození uvedeného v čl. 206 odst. 1a téhož zákoníku.

(22)

Finanční zvýhodnění uvedené v 17. bodě odůvodnění umožnilo členským rybářským podnikům nakupovat palivo za zvýhodněnou sazbu díky činnosti prováděné FPAP na termínovaných trzích s ropnými produkty.

(23)

Možnost daná rybářským podnikům odečíst si od svých příjmů příspěvky pro FPAP měla za následek snížení jejich normální rozpočtové zátěže. O této možnosti odpočtu rozhodl ministr pověřený rozpočtem, takže ji lze připsat státu.

(24)

Podniky, které mohly provést odpočet uvedený v 22. bodě odůvodnění, požívaly vzhledem k jiným rybářským podnikům Unie finančního zvýhodnění. Stejným způsobem se toto finanční zvýhodnění dotklo obchodu mezi členskými státy a narušilo nebo mohlo narušit hospodářskou soutěž. Z tohoto důvodu je státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(25)

Na druhou stranu, vzhledem k informacím obsaženým v „Podrobném způsobu použití Fondu pro předcházení nepředvídaným rizikům v odvětví rybolovu“, dokumentu, který byl rovněž předán v rámci formálního vyšetřovacího řízení podpory C-9/06, Komise konstatovala, že zatímco příspěvky do FPAP, stanovené na deklaratorním základě podle předpokládané spotřeby paliva na příští rok, byly vypočteny na vyšším základě než skutečná spotřeba, provedený daňový odpočet zůstal v celé výši majiteli plavidla. Tento systém představoval pro majitele plavidla podnět, aby nadhodnocovali svou potřebu krytí pouze s cílem využít daňového odpočtu.

(26)

Na základě téhož dokumentu Komise rovněž konstatovala, že někteří členové, jejichž činnost nesouvisela s rybolovem, ale kteří jsou „připraveni poskytnout odborovému sdružení morální podporu“, rovněž měli možnost využít daňového odpočtu na své příspěvky do FPAP, i když tyto nebyly určeny na záruční riziko.

(27)

V této otázce Komise odkázala na analýzu provedenou v rozhodnutí 2008/936/ES. Komise se domnívala, že se jednalo o provozní podpory pro FPAP a rybářské podniky a že žádné ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie nebo jakéhokoli nástroje přijatého Komisí v oblasti státních podpor neumožňuje pokládat tyto podpory za slučitelné s vnitrostátním trhem.

(28)

V důsledku toho sdělila Komise Francii své vážné pochybnosti o slučitelnosti těchto opatření s vnitrostátním trhem.

(29)

Francie se domnívá, že daňová opatření ve prospěch rybářských podniků nejsou státní podporou, protože příspěvky zaplacené rybářskými podniky do FPAP jsou součástí režijních nákladů těchto podniků pro výkon jejich činnosti. Takže na základě článku 39 všeobecného daňového zákoníku jsou tyto výdaje odčitatelné od zdanitelných příjmů. Odpočet těchto příspěvků tedy odpovídá provádění obecného opatření, a není tudíž státní podporou.

(30)

Francie uznává, že dopisy uvedené v 7. bodě odůvodnění neobsahují žádné informace o způsobu vracení příspěvků. Francie upřesňuje, že to ovšem neznamená, že toto vracení nemá daňový dopad. V souladu s principy obecného práva pro určení zdanitelného výsledku představuje vrácení těchto příspěvků rybářským podnikům, které jsou členy FPAP, výnos podléhající dani z příjmů právnických osob. Francie rovněž upřesňuje, že v případě, že cena paliva překročila horní hranici stanovenou v záruční úmluvě, kompenzace, kterou obdržely členské podniky FPAP, byla zahrnuta do zisku podléhajícího dani z příjmů. V důsledku toho neměly členské podniky žádný zájem nadhodnocovat své potřeby krytí, neboť by se to projevilo dodatečným zdaněním.

(31)

Na druhou stranu Francie uvádí, že selektivní povaha podpůrného opatření může být zdůvodněna povahou a ekonomikou systému. Mohou tak existovat zákonné důvody opravňující odlišný přístup a tedy i případně poskytnutí výhod, které z toho mohou vyplývat. Francie ovšem nepředložila nic, co by v tomto případě umožnilo zdůvodnit odlišné zacházení ve prospěch rybářských podniků.

(32)

Francie se domnívá, že osvobození od daně z příjmů právnických osob, kterého požíval FPAP, je odůvodněno jeho nevýdělečným účelem a jeho povahou profesního odborového sdružení.

(33)

Francie poznamenala, že toto je v souladu s právem Evropské unie. Předmětem daně z příjmů právnických osob je totiž zdanění výdělečné činnosti. Na základě této zásady Francie připomněla, že sama Komise ve svém sdělení o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (10) (dále „sdělení o přímém zdanění“) uvádí, že může být zdůvodněno povahou daňového systému, že neziskové podniky jsou osvobozeny od daně z příjmů.

(34)

Posouzení provedené v rozhodnutí o zahájení řízení musí být zrevidováno a doplněno s ohledem na připomínky, které sdělila Francie dne 8. září a 29. listopadu 2008 (viz 5. a 6. bod odůvodnění).

(35)

Analýza byla provedena z hlediska dvojího cíle FPAP, jednak získat finanční opce na termínovaných trzích s ropou a jejími deriváty, a jednak vyplácet rybářským podnikům, které jsou jeho členy, rozdíl mezi průměrnou měsíční referenční cenou a „maximální krytou cenou“, nebo cenou 0,30 EUR za litr, podle období.

(36)

Dotčené daňové opatření spočívá v možnosti odečíst od zdanitelného příjmu příspěvky, které rybářské podniky zaplatily FPAP.

(37)

Francie se domnívá, že tento odpočet není státní podporou, protože tyto příspěvky spadají do kategorie režijních nákladů podniků a francouzský daňový systém stanoví odpočet těchto nákladů od zdanitelných příjmů. Z tohoto důvodu by se jednalo o zavedení obecného opatření a tento odpočet by nebyl státní podporou.

(38)

Komise konstatuje, že režijní náklady jsou skutečně odčitatelné od zisku podniků na základě článku 39 obecného daňového zákoníku. Jedná se o obecné opatření platné pro všechny podniky, bez ohledu na oblast jejich činnosti. Tato možnost odpočtu by tedy spadala do kategorie daňových opatření otevřených pro všechny hospodářské subjekty, které jsou uvedeny v bodě 13 „sdělení o přímém zdanění“. Z tohoto titulu by takové opatření platné pro všechny podniky a všechny výroby nebylo státní podporou.

(39)

Francie vysvětlila, že odčitatelnost nákladů z titulu režijních nákladů se určuje podle předmětu nákladů. Pokud byly náklady vynaloženy v zájmu společnosti, jsou v zásadě odčitatelné. Příspěvky zaplacené profesním organizacím (odbory, obchodní komory atd.) jsou na základě definice výdaji v zájmu provozu a jsou vždy zahrnuty do odpočtu od zdanitelných příjmů. Protože FPAP je profesní odborová organizace, odpočitatelnost příspěvku spadá do stejné logiky.

(40)

Komise mimo jiné ve 20. bodě odůvodnění rozhodnutí 2008/936/ES uvedla, že „FPAP je zřízen jako společnost vzájemného pojištění nabízející svým členům jako protihodnotu za jejich příspěvky určitý počet služeb“.

(41)

Příspěvky na pojištění jsou tedy součástí nákladů, které podniky hradí, aby se zajistily před různými riziky. Riziko výkyvů cen ropy může být jedním z těchto rizik. Tyto výdaje jsou přímo spojené s prováděním profesní činnosti a nepřispívají ke zvyšování aktiv podniku; jsou rovněž odčitatelné od zdanitelných příjmů jako režijní náklady. Lze se tedy domnívat, že příspěvky do FPAP určené na riziko výkyvů cen ropy jsou odčitatelné od zisku podniků na základě článku 39 obecného daňového zákoníku Francie. Za těchto podmínek se jedná o provádění obecného ustanovení. Tato možnost odpočtu tedy není státní podporou.

(42)

Komise konstatuje, že FPAP byl zrušen dne 27. února 2008. Daňová ustanovení ve prospěch FPAP skončila ke stejnému datu.

(43)

Komise rovněž uvádí, že po skončení likvidace FPAP definitivně ukončil veškerou ekonomickou činnost. Činnosti a aktiva FPAP nebyly převedeny na jiný podnik. Navíc prostředky, kterými FPAP mohl ještě disponovat k datu svého zrušení, byly vráceny státu přes OFIMER, veřejný subjekt financovaný státem.

(44)

Z těchto důvodů se Komise domnívá, i za předpokladu, že by daňová opatření ve prospěch FPAP představovala výhodu pro FPAP a narušení hospodářské soutěže, by takové narušení skončilo v okamžiku, kdy FPAP ukončil činnost nebo kdy skončila opatření v jeho prospěch. Za těchto okolností by rozhodnutí Komise o existenci takových daňových podpor a případné slučitelnosti s vnitrostátním trhem bylo zbaveno jakéhokoli praktického účelu.

(45)

V důsledku toho se formální vyšetřovací řízení, zahájené na základě čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, stalo vůči FPAP bezpředmětným.

(46)

Na základě analýzy uvedené v části 5.1 Komise konstatuje, že daňové výhody poskytnuté členům FPAP nepředstavují státní podporu ve smyslu č. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(47)

Na základě úvah uvedených v části 5.2 Komise konstatuje, že řízení proti FPAP je bezpředmětné,