1.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 167/1

(1)

Dopisem ze dne 1. dubna 2008 oznámilo Rumunsko Komisi individuální podporu na vzdělávání ad hoc v částce 57 milionů EUR pro výrobce vozidel, společnost Ford Romania SA v Krajově.

(2)

Dopisem ze dne 10. září 2008 Komise informovala Rumunsko, že v souvislosti s oznámenou podporou rozhodla o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie) (2) a vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky (3).

(3)

Rumunsko předložilo připomínky v dopise ze dne 7. listopadu 2008. Ve dnech 18. a 19. listopadu 2008 se Komise setkala s rumunskými orgány a zástupci společnosti Ford v prostorách závodu v Krajově.

(4)

Dopisem ze dne 26. listopadu 2008 Komise přijala žádost příjemce o prodloužení lhůty pro předložení připomínek. Společnost Ford předložila připomínky v dopise ze dne 18. prosince 2008. Tyto připomínky byly zaslány Rumunsku v dopise ze dne 9. března 2009.

(5)

V dopisech ze dne 6. března 2009 a 23. června 2009 Komise požádala o další informace. Rumunské orgány odpověděly na první dopis dne 2. dubna 2009 a na druhý dne 22. července 2009.

(6)

Komise neobdržela žádné připomínky od jiných zúčastněných třetích stran.

(7)

Příjemcem podpory je společnost Ford Romania SA, součást společnosti Ford Motor Company, která dne 12. září 2007 koupila od rumunské privatizační agentury AVAS závod a podnik na výrobu automobilů, které byly v Krajově původně provozovány společnostmi SC Automobile Craiova SA a SC Daewoo Automobile SA (dále jen „Ford Craiova“).

(8)

V rozhodnutí ze dne 27. února 2008 Komise dospěla k názoru, že s dohodou o privatizaci byla spjata neslučitelná podpora, a nařídila vrácení částky 27 milionů EUR (4). Tato částka byla i s úrokem vrácena dne 27. června 2008.

(9)

Ford koupil krajovský závod na výrobu automobilů, aby mohl od roku 2009 začít vyrábět dva nové typy vozidel (B-MAV, malý multifunkční model a ISV, lehké vozidlo vhodné pro přepravu zboží a/nebo osob) a motory nové generace s nízkými emisemi CO2. Součástí tohoto projektu bude zřízení dvou nových výrobních linek a celková investice je odhadována na 675 milionů EUR. Podle dohody o privatizaci se společnost Ford zavázala, že zachová 3 900 stávajících pracovních míst a vytvoří nová pracovní místa, aby do konce roku 2012 zaměstnávala celkem 9 000 osob.

(10)

Závod v Krajově je vybudován ve znevýhodněném regionu, jenž je způsobilý pro podporu podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie. Rozhodnutím ze dne 30. dubna 2008 Komise schválila regionální podporu pro společnost Ford Craiova ve výši 143 milionů EUR, což odpovídá maximální intenzitě podpory přípustné u velkého investičního projektu těchto rozměrů v regionu, jenž je způsobilý pro základní maximální intenzitu podpory ve výši 50 % způsobilých investičních nákladů (5).

(11)

Oznámená podpora je poskytována na obsáhlý pětiletý vzdělávací program, který hodlá společnost Ford nabídnout svým stávajícím pracovníkům (3 900) a budoucím zaměstnancům závodu na výrobu automobilů v Krajově až do celkového počtu 9 000 zaměstnanců. Odhaduje se, že náklady na vzdělávání dosáhnou celkem 185,5 milionů EUR (6), z čehož 128,5 milionů EUR přispěje společnost Ford a 57 milionů EUR bude poskytnuto Rumunskem ve formě podpory na vzdělávání.

(12)

Vzdělávací program má dvojrozměrnou strukturu.

(13)

Pokud jde o vertikální rozměr, sestává program z několika vrstev. První vrstvu tvoří vzdělávání, které je požadováno právními předpisy EU/Rumunska a/nebo je nezbytné k účinnému provozu závodu, lze je tedy definovat jako „vzdělávání pro potřeby společnosti“. Tato vrstva vzdělávání není způsobilá pro podporu. Odhadované náklady na toto vzdělávání činí přibližně 29,7 milionů EUR a jsou v plném rozsahu hrazeny společností Ford. Dodatečné vrstvy zahrnují: vzdělávání, které by bylo při neposkytnutí podpory nabízeno jen částečně (tj. do 40 % plného obsahu kurzu); vzdělávání, které by při neposkytnutí podpory nebylo nabízeno vůbec; a vzdělávání týkající se vybraných kategorií zaměstnanců.

(14)

V rámci horizontálního rozměru nabízí program 269 kurzů, které jsou seskupeny okolo čtyř hlavních vzdělávacích témat/bloků:

(15)

Náklady na část programu vzdělávání, které je určeno pro potřeby společnosti a bude v plném rozsahu financováno společností Ford, jsou odhadovány přibližně na 29,73 milionů EUR (13). U dodatečného vzdělávání, které je prohlášeno za způsobilé pro podporu, je rozložení způsobilých nákladů mezi bloky vzdělávacího programu a vlastní příspěvek společnosti Ford znázorněno v níže uvedené tabulce (v milionech EUR).

Výše zaznamenané hodnoty celkové podpory a příspěvku společnosti Ford jsou uvedeny v nominální hodnotě. Rumunsko a společnost Ford zdůrazňují, že se společnost rozhodla omezit celkovou částku podpory na 57 milionů EUR. Rozdíl mezi celkovou podporou, pro kterou by se program kvalifikoval, a částkou 57 milionů EUR, o kterou bylo požádáno, je hrazen společností ve formě vlastního příspěvku, který je tudíž navýšen na částku 98,8 milionů EUR.

(16)

Celkový počet dnů vyčleněných na vzdělávání, které má být nabídnuto v části programu, jež je určena pro potřeby společnosti a není způsobilá pro podporu, činí přibližně 200 000 dnů během období pěti let a celkový počet dnů vyčleněných na vzdělávání, které má být nabídnuto v rámci způsobilé části programu, činí přibližně 800 000 dnů během období pěti let. V souladu s tím by mělo být pro každého z 9 000 zaměstnanců vyčleněno na vzdělávání v průměru celkem 111 dnů, které budou rozloženy na dobu pěti let. Rumunsko a společnost Ford rovněž poskytly důkazy, které dokládají, že většina školitelů zapojených do programu (až 90 %) bude najata z vnějších specializovaných vzdělávacích středisek a že převážná část vzdělávání bude nabízena v místech mimo závod (v tomto ohledu viz rovněž 18. bod odůvodnění níže, v němž jsou uvedeny způsobilé cestovní náklady jak účastníků, tak školitelů).

(17)

Náklady na vzdělávací program byly odhadnuty na základě obdobných nákladů vzniklých společnosti Ford při poskytování vzdělávání v závodě Fordu v Dagenhamu (Spojené království), které byly upraveny tak, aby zohledňovaly úrovně nákladů v Rumunsku, a to na základě počátečních předpovědí (údaje za rok 2008 upravené o předpokládané míry inflace v nadcházejících letech). V souladu s tím byly odhadnuty následující náklady na den vyčleněný na vzdělávání a na jednoho účastníka (bez mezd účastníků):

(18)

Způsobilé náklady nárokované pro tento program (který se vztahuje celkem na 9 000 zaměstnanců a bude poskytován po dobu čtyř let) jsou uvedeny níže (nominální hodnoty, v milionech EUR):

(19)

Podpora sestává z přímého grantu pro společnost Ford Craiova ve výši 57 milionů EUR na dobu pěti let. Podpora je navržena pro vzdělávací projekt, jehož celkové náklady podle odhadů dosáhnou částky 185,5 milionů EUR (nominální hodnota), přičemž 155,8 milionů EUR z této částky je považováno za způsobilé pro podporu na vzdělávání. Většina způsobilých výdajů je spojena s obecným vzděláváním a činí 153,93 milionů EUR. Pouze 1,88 milionů EUR ze způsobilých nákladů je spojeno se specifickým vzděláváním. Na tento projekt uplatnilo Rumunsko intenzitu podpory ve výši 50 % u opatření obecného vzdělávání a 25 % o opatření specifického vzdělávání. Projekt se tudíž kvalifikuje pro podporu na obecné vzdělávání ve výši 76,96 milionů EUR a podporu na specifické vzdělávání ve výši 0,47 milionu EUR, celkem tedy pro podporu ve výši 77,44 milionů EUR. Příjemce se však rozhodl, že státní podporu omezí na 57 milionů EUR (viz rovněž 15. bod odůvodnění výše).

(20)

Rumunsko tvrdí, že jelikož by nebylo realistické předem předvídat přesné náklady na jednotlivé vzdělávací kurzy v rámci programu, jehož délka je naplánována na pět let, je nezbytné poskytnout příjemci podpory určitou pružnost, tak aby mohl podporu přerozdělovat mezi různými způsobilými náklady, pokud by se skutečně vzniklé náklady lišily od odhadovaných standardních nákladů. Tato pružnost by příjemci měla umožnit, aby optimalizoval vzdělávací program během provádění, přičemž by však zároveň byl respektován rozsah vzdělávání a celkové objemy a intenzity podpory.

(21)

Rumunsko rovněž v podání z července 2009 navrhlo, aby byla podpora příjemci vyplacena předem v intervalech, které budou stanoveny v dohodě s příjemcem (např. čtvrtletně), a na základě standardních vykázaných nákladů. Skutečně vzniklé výdaje během prvního fiskálního roku by poté měly být podrobeny auditu interními auditory příjemce a platby podpory by měly být každoročně přizpůsobeny platným stropům intenzity. Pravidla a podmínky pro platbu podpory by měly být stanoveny ve zvláštním rumunském legislativním aktu.

(22)

V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřování ze dne 10. září 2008 Komise vyjádřila pochybnosti ohledně těchto aspektů: odůvodnění podpory, motivačního účinku/nezbytnosti podpory, kumulace regionální podpory a podpory na vzdělávání a souladu s tzv. zásadou z rozsudku ve věci Deggendorf (všechny jsou popsány níže).

(23)

Komise vznesla zejména tyto dotazy: i) zda nebude společnost Ford muset část vzdělávání, která byla prohlášena za způsobilou pro podporu, poskytnout v každém případě, tedy alespoň stávajícím zaměstnancům, aby vůbec bylo možné provozovat závod s nejnovější výrobní technologií; a ii) zda nemusí společnost Ford podle právních předpisů EU a/nebo Rumunska v oblasti bezpečnosti ve skutečnosti poskytnout některé části vzdělávání nabízeného v rámci bloku o bezpečnosti povinně. Pokud ano, podpora by nebyla slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, jelikož by dotovala vzdělávání, které by bylo poskytnuto v každém případě, a proto by „neusnadňovala rozvoj určitých hospodářských činností“.

(24)

Komise zpochybnila, zda jsou části vzdělávání navrženého pro budoucí zaměstnance odůvodněné, jelikož společnost Ford může při náboru získat nové zaměstnance, kteří jsou kvalifikovaní.

(25)

Rozhodnutí o zahájení řízení zpochybnilo, zda se části navrhovaného vzdělávání ve skutečnosti nesoustředí na nehmotné regionální nevýhody spočívající v nedostatku dovedností stávající pracovní síly, které již byly vyrovnány regionální investiční podporou, jež byla společnosti poskytnuta v roce 2008 (15).

(26)

Podle zavedené judikatury (16) není možné vyplatit novou podporu, dokud nebyla v plném rozsahu vrácena dříve poskytnutá neslučitelná podpora. Rumunské orgány k datu zahájení formálního vyšetřovacího řízení neprokázaly, že byla podpora spojená s privatizací závodu v Krajově, kterou Komise dne 27. února 2008 (17) prohlásila za neslučitelnou s Smlouvou o ES (nyní Smlouva o fungování Evropské unie), v plném rozsahu vrácena.

(27)

Po zahájení vyšetřovacího řízení Rumunsko předložilo připomínky k: i) právnímu základu použitému pro posouzení slučitelnosti podpory se Smlouvou; ii) motivačnímu účinku podpory; a iii) souladu s tzv. zásadou z rozsudku ve věci Deggendorf.

(28)

Rumunsko tvrdí, že v souladu se zásadou právní jistoty by podpora měla být posouzena podle kritérií platných v okamžiku oznámení (duben 2008). V té době bylo ještě v platnosti nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (18) a obecné nařízení o blokových výjimkách (19) (dále jen „ONBV“) bylo zveřejněno dne 9. srpna 2008 a v platnost vstoupilo dvacátým dnem po zveřejnění.

(29)

Rumunsko se domnívá, že kritéria pro posouzení vyplývající z obecného nařízení o blokových výjimkách se od kritérií vyplývajících z nařízení (ES) č. 68/2001 částečně liší. Rumunsko rovněž zdůrazňuje, že pro účely oznámení zohlednilo maximální intenzitu podpory ve výši 50 % u obecné podpory a 25 % u specifické podpory vyplývající z nařízení (ES) č. 68/2001, zatímco obecné nařízení o blokových výjimkách povoluje intenzitu 60 % u obecného vzdělávání a 25 % u specifického vzdělávání.

(30)

Rumunsko rovněž zastává názor, že od doby, kdy přijala rozhodnutí ve věci Ford Genk  (20) a GM Antwerp  (21), zaujala Komise nepružný přístup k posuzování podpory na vzdělávání podle kritéria motivačního účinku, což není v souladu s celkovým přístupem Komise k podpoře na vzdělávání a s cíli lisabonské agendy.

(31)

Nezbytnost. Rumunsko v podstatě tvrdí, že pokud by podpora nebyla udělena, společnost by poskytla méně ambiciózní vzdělávací program a rozhodla by se nabídnout svým zaměstnancům pouze vzdělávání nutné k provozu závodu (což představuje přibližně 17 % navrhovaného programu a náklady na tuto část v plném rozsahu uhradí společnost) a v mnohem menším rozsahu také dodatečné vzdělávání.

(32)

Společnost Ford tvrdí, že by byla schopna provozovat krajovský závod, aniž by poskytla dodatečné vzdělávání, které je kvalifikováno jako způsobilé pro podporu, jelikož stávající pracovní síla má zkušenosti s výrobou vozidel a nové technologie, které mají být v závodu použity, si lze osvojit za provozu, jak bylo ověřeno v jiných závodech společnosti Ford, kde samozřejmě takovéto dodatečné vzdělávání poskytnuto nebylo.

(33)

Rumunsko rovněž poskytlo důkladná vysvětlení, pokud jde o rozdíl mezi kurzy, které jsou nezbytné k provozu závodu (a které budou v plném rozsahu financovány společností), a dodatečnými kurzy („užitečné, ale nikoli nezbytné“) v každém bloku vzdělávání.

(34)

Bezpečnost: většina kurzů nabízených v rámci čtyř navržených dílčích témat (základní bezpečnost na pracovišti; bezpečné používání strojního zařízení a osobního ochranného vybavení; bezpečnost chodců; odhalování a prevence nebezpečí a rizik) je považována za nezbytnou, aby byla na pracovišti nastolena kultura bezpečnosti. Část těchto kurzů bude poskytnuta, aby byly splněny závazky vyplývající z právních předpisů EU a Rumunska v oblasti bezpečnosti, a část je zaměřena na splnění vnitřních bezpečnostních norem v závodě společnosti Ford. Pokud jde kurzy, jejichž cílem je splnit vnitřní normy, Rumunsko vysvětlilo, že společnost Ford interně uplatňuje bezpečnostní normy, které přesahují minimální požadavky vyplývající z právních předpisů. V každém případě nejsou ani bezpečnostní kurzy požadované právními předpisy, ani kurzy poskytované v souladu s vnitřní bezpečnostní politikou společnosti, považovány za způsobilé pro podporu. Náklady na tyto kurzy ponese v plném rozsahu společnost. Dodatečné vzdělávání týkající se bezpečnosti, pro které se žádá o podporu ve výši 3,2 milionů EUR, sestává z individuálního výcviku, jehož cílem je rozvíjet povědomí a podpořit změnu chování, a individualizovaného vzdělávání pro „vzorové“ zaměstnance. Tyto typy hloubkového vzdělávání jsou pro zaměstnance užitečné, pro společnost však nejsou nezbytné.

(35)

Základní dovednosti: tento vzdělávací blok se soustředí na podporu osobního rozvoje jednotlivců a jen nepatrně souvisí se skutečným výkonem zaměstnání. Značná část vzdělávacích kurzů nabízených v tomto bloku se týká obecných dovedností v oblasti informačních technologií, znalosti anglického jazyka, gramotnosti a znalosti základních početních úkonů atd. Vzdělávání zaměřené na gramotnost a znalost základních početních úkonů je například koncipováno tak, aby vyplnilo mezery, které byly zjištěny u dospělých pracovníků v průmyslových odvětvích ve všech částech světa bez ohledu na úroveň jejich vzdělání. Vzdělávání zaměřené na gramotnost a znalost základních početních úkonů není k výkonu zaměstnání nezbytné, jelikož technologie používané v závodě využívají především vizuální systémy, které obsahují zjednodušené vizuální pracovní pokyny. Vzdělávání zaměřené na gramotnost a znalost základních početních úkonů má zvýšit schopnost zaměstnanců vyjadřovat myšlenky/koncepce a plynně je sdělovat a rovněž vykládat změny v okolním prostředí z množstevního hlediska. Obdobně tento blok zahrnuje vzdělávání, které má zaměstnancům na všech úrovních zprostředkovat základní vůdčí dovednosti. Takovéto dovednosti jsou podle tvrzení Rumunska přínosné pro všechny kategorie zaměstnanců bez ohledu na úroveň jejich vzdělání. Tento druh vzdělávání je přínosný především pro zaměstnance samotné, zlepšuje kvalitu jejich života a má příznivé vedlejší účinky na region a společnost jako celek.

(36)

Základy podnikání: cílem tohoto vzdělávacího bloku je zprostředkovat obecné pokročilé řídicí a funkční odborné znalosti. Tři oblasti vzdělávání se soustředí na řídicí dovednosti, které jsou pro společnost specifické (systémy informačních technologií používané společností Ford, podnikové postupy společnosti Ford a vnitřní kontrolní procesy společnosti Ford), a náklady na ně nese v plném rozsahu společnost. Dodatečné vzdělávání se zaměřuje na dovednosti, které lze do velké míry převést do jiných společností či výrobních odvětví, a zabývá se obecnými tématy, jako jsou např. dovednosti nutné k řízení projektů, lidské zdroje, nákupy, finance, metodika „Six Sigma“ (metodika ke snížení počtu chyb v opakovaných postupech, která se používá v mnoha výrobních odvětvích) a individualizované vzdělávání pro „vzorové“ pracovníky, a je nepochybně přínosné i pro společnost, jelikož zlepšuje pracovní prostředím tím, že pomáhá zmenšovat rozdíly v hierarchii, ale především pro samotné účastníky, u kterých zvyšuje jejich atraktivitu na trhu práce. Pro tento vzdělávací blok se žádá o podporu až do výše 4,33 milionů EUR.

(37)

Průmyslové dovednosti: tento blok rovněž zahrnuje vzdělávání, které přesahuje rámec nezbytný k výkonu zaměstnání. Kurzy, které jsou nezbytné k plnění běžných úkolů při výrobě, např. spuštění, údržba a provoz vysokozdvižného vozíku, robotika a automatizace, budou v plném rozsahu financovány společností. Dodatečné vzdělávání bude nabízeno ve dvou obecných oblastech: v oblasti rozšiřování dovedností v oborech v oblasti elektřiny/mechaniky (čímž se zvyšuje zaměstnatelnost pracovníků, dovednosti však nejsou nezbytné k výkonu zaměstnání) a rozšířené (hloubkové) údržby, automatizace a robotiky. V obou případech se zaměstnanci učí, jak používat odlišné technologicky vyspělé strojní zařízení jiné než to, které má význam pro jejich současné zaměstnání. Tento vzdělávací blok je prohlášen za způsobilý pro podporu do výše 18,9 milionů EUR.

(38)

Rumunsko se kromě toho domnívá, že motivační účinek navrhované podpory musí být posouzen u vzdělávacího programu jako celku, nikoli samostatně u jednotlivých vzdělávacích témat či individuálních kurzů. Je pravděpodobné, že výsledky samostatného posouzení vzdělávacích témat a/nebo kurzů bez ohledu na celkový kontext budou zkreslené. Takovéto samostatné posouzení by nezohlednilo přidanou hodnotu vzdělávacího programu jako celku, která je více než pouhým součtem výhod vyplývajících ze vzdělávání zaměřeného na konkrétní témata.

(39)

Odůvodnění. Pokud jde o odůvodnění vzdělávání, které má být poskytnuto nově získaným zaměstnancům, Rumunsko odděluje otázku (nesporné) schopnosti společnosti získávat kvalifikované nové zaměstnance od otázky, zda je v jejich případě nutné dodatečné vzdělávání. Dodatečné vzdělávání zprostředkuje obecné dovednosti, které nejsou nezbytné k výkonu zaměstnání, a tudíž je odůvodněné a přínosné pro všechny kategorie zaměstnanců bez ohledu na úroveň jejich vzdělání.

(40)

Nehmotné regionální nevýhody. Pokud jde o otázku, zda navrhovaná podpora na vzdělávání vyrovnává nehmotné regionální nevýhody spočívající v nedostatku dovedností, které již byly vyrovnány regionální investiční podporou, Rumunsko tvrdí, že opatření regionální investiční podpory a podpory na vzdělávání mají odlišné cíle (a tudíž se zabývají odlišnými problémy) a zahrnují odlišné způsobilé náklady. Cílem regionální investiční podpory je podpora investic ve znevýhodněných regionech EU, zatímco cílem podpory na vzdělávání je napravit nedostatečné investice do vzdělávání, což je jev zaznamenaný v celé EU. Kromě toho je „rozložení“ výhod u regionální podpory opačné než u podpory na vzdělávání: regionální podpora je přínosná především pro investora, podpora na vzdělávání je přínosná pro zaměstnance.

(41)

Rumunsko rovněž zdůrazňuje, že „nehmotná“ regionální nevýhoda vyplývající z nedostatku místních dovedností není jedním z kritérií pro výběr znevýhodněných regionů EU – kritéria zahrnují úrovně HDP na jednoho obyvatele, úrovně nezaměstnanosti, hustotu obyvatelstva atd. Kromě toho Komise v minulosti schválila podporu na vzdělávání mimo jiné na základě tvrzení, že by podpora měla významnou úlohu při překonání konkurenční nevýhody vyplývající ze slabé kvalifikace místní pracovní síly (Webasto  (22), Vauxhall Motors  (23).

(42)

Kromě toho by argumentace, podle níž by projekty, které již obdržely regionální investiční podporu, neměly získat podporu na vzdělávání, nepřímo poškozovala znevýhodněné regiony Unie, neboť by jim upírala možnost podporovat vzdělávací projekty.

(43)

Rumunsko předložilo dokumentaci, z níž je patrné, že neslučitelná podpora na privatizaci ve výši 27 milionů EUR (24) a narůstající úrok byly společností Ford Motor Company vráceny dne 27. června 2008. V důsledku toho zastává Rumunsko názor, že oznámená podpora je v souladu s tzv. zásadou z rozsudku ve věci Deggendorf.

(44)

Společnost Ford předložila dne 18. prosince 2008 připomínky, které podporují skutečnosti a tvrzení předložené Rumunskem a obsahují další tvrzení ohledně motivačního účinku navrhované podpory.

(45)

Společnost Ford zdůrazňuje, že značnou část tohoto obsáhlého vzdělávacího programu financuje z vlastních zdrojů – až do výše 128,5 milionů EUR z odhadovaných celkových nákladů na celý projekt ve výši 185,5 milionů EUR. Kromě toho vzdělávání, které je požadováno právními předpisy a/nebo je nezbytné k provozu závodu, nebylo prohlášeno za způsobilé pro podporu a bude v plném rozsahu financováno společností. Část vzdělávání pro potřeby společnosti, jejíž náklady se podle odhadů pohybují kolem 29,7 milionů EUR, je již ve skutečnosti poskytována stávající pracovní síle od roku 2009.

(46)

Pokud jde o možné účinky podpory, které narušují hospodářskou soutěž, společnost Ford zdůrazňuje, že program je z převážné části tvořen obecným vzděláváním, jehož hlavními příjemci jsou zaměstnanci a z něhož bude mít společnost prospěch pouze nepřímý. Z toho důvodu by narušující účinky podpory na vzdělávání měly být pouze druhořadé a nepřímé. Společnost Ford se domnívá, že úvahy o dopadu podpory z hlediska „struktury příslušných trhů“ a „vlastností sektoru a výrobního odvětví“ tudíž nejsou ve vztahu k obecnému vzdělávání patřičné, jelikož se nezmění ani výstup projektu ani technické schopnosti jako takové. Naopak, specifické vzdělávání může přímo zvýšit produktivitu společnosti, a tudíž ovlivnit její postavení na trhu. Specifické vzdělávání však představuje jen malou část navrhovaného dodatečného vzdělávání.

(47)

Pokud jde o otázku, zda by části vzdělávání, které byly oznámeny jako způsobilé pro podporu, nemusely být poskytnuty v každém případě, aby byl zaručen soulad s vnitřními bezpečnostními normami společnosti, Ford zdůrazňuje, že by takováto argumentace vedla k normativním narušením, jejichž cílem by bylo co nejvíce snížit normy: pokud mohou podporu na vzdělávání získat pouze společnosti s nízkými vnitřními bezpečnostními normami, budou nakonec společnosti odrazeny od zvyšování vlastních vnitřních bezpečnostních norem. Společnost Ford by proto zajímalo, zda by nebylo vhodné navrhovanou podporu na vzdělávání, která by měla být příjemci poskytnuta v každém případě, určit nikoli odkazem na vnitřní normy společnosti, ale spíše na objektivní kritéria použitelná pro všechny společnosti v daném odvětví. Kromě toho se společnost Ford díky tomuto investičnímu projektu stane do roku 2012 největším rumunským průmyslovým zaměstnavatelem. Investice tohoto druhu slouží v ekonomice jako jakési „majáky“ a rumunská vláda podporuje plány společnosti Ford vytvořit z krajovského závodu měřítko pro ostatní zaměstnavatele a nové investory.

(48)

Společnost Ford rovněž zdůrazňuje, že v obecnějším pojetí není dodatečná podpora, která je prohlášena za způsobilou pro podporu, k provozu závodu nezbytná vzhledem k tomu, že skupina Ford v současné době uplatňuje systém „štíhlé výroby“. Výrobci vozidel postupem času přecházejí od „masové výroby“ ke „štíhlé výrobě“, což je vývoj spojený zejména se změnou chování, která spočívá ve zvýšení účasti na všech úrovních vnitřní organizace. K této změně chování by postačovala nezpůsobilá část vzdělávacího programu.

(49)

Ford podporuje rumunské tvrzení, které vyvrací myšlenku možného překrytí regionální investiční podpory a podpory na vzdělávání ve vztahu k nehmotným regionálním nevýhodám spočívajícím v nižších dovednostech, a rovněž zastává názor, že by při posuzování, zda má opatření podpory na vzdělávání pozitivní externality, měla být zohledněna úroveň dovedností a vzdělávání v regionu.

(50)

Společnost Ford předkládá srovnání vzdělávacího programu, který nabídla v závodě v Petrohradě, a programu, který má být podle návrhu proveden v krajovském závodě. Srovnání má prokázat, že je možné účinně provozovat závod společnosti Ford i s méně ambiciózním vzdělávacím programem, než je program navržený pro krajovský závod, a že má proto podpora na dodatečné vzdělávání nabídnuté v krajovském závodě motivační účinek.

(51)

Ford se domnívá, že srovnání dvou vzdělávacích projektů je případné, a to z těchto důvodů:

(52)

Struktura vzdělávacího programu nabízeného v petrohradském závodě byla podobná struktuře programu navrženého pro krajovský závod. V petrohradském závodě však společnost Ford poskytla pouze nezbytné vzdělávací minimum a pracovníkům ve vedoucích pozicích bylo vzdělávání poskytnuto ve větším rozsahu než dělníkům. Výroba byla zahájena v roce 2002, přičemž byly zajištěny jen minimální úrovně vzdělávání nezbytné ke splnění požadavků společnosti Ford na kvalitu a bezpečnost.

(53)

Společnost Ford provedla simulaci, v jejímž rámci byl petrohradský vzdělávací program použit pro 9 000 zaměstnanců krajovského závodu. Ze závěru vyplývá, že petrohradský typ vzdělávacího programu by celkově představoval přibližně 26 % vzdělávání, které má být podle návrhu nabídnuto v krajovském závodě. Konkrétněji by takovýto program nabídl ze vzdělávání, které je navrženo pro závod v Krajově, pouze 57 % v oblasti bezpečnosti, 2 % v oblasti základních dovedností, 30 % podnikatelských dovedností a 47 % v oblasti průmyslových dovedností.

(54)

Opatření oznámené Rumunskem ve prospěch společnosti Ford Craiova splňuje kumulativní podmínky, aby je bylo možné kvalifikovat jako státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Opatření sestává z přímého grantu, který je financován rumunským státem z veřejných zdrojů. Opatření je rovněž selektivní, neboť spočívá v individuální finanční podpoře ad hoc pro jediného příjemce, společnost Ford Craiova. Příjemce bude opatřením zvýhodněn, neboť bude zproštěn části nákladů na navrhovaný vzdělávací program. Opatření narušuje hospodářskou soutěž, neboť zvýhodňuje přijímající společnost před společnostmi, jimž podpora pro obdobné účely poskytnuta nebyla. Na závěr nutno říci, že je ovlivněn obchod mezi členskými státy, jelikož příjemce a jeho konkurenti prodávají své produkty především na trhu EU, ale také na trzích v EHP a trzích celosvětových.

(55)

Rumunsko žádá o schválení podpory podle pravidel platných v okamžiku oznámení (duben 2008). Konkrétněji Rumunsko tvrdí, že: i) by slučitelnost navrhované podpory se Smlouvou měla být posouzena podle kritérií vyplývajících z nařízení 68/2001 (25), které bylo v platnosti v době oznámení; ii) Komise by neměla zpětně uplatňovat obecné nařízení o blokových výjimkách (které bylo zveřejněno dne 9. srpna 2008 a vstoupilo v platnost o dvacet dnů později) (26); a obecněji, že iii) příliš přísné uplatňování kritéria motivačního účinku od doby, kdy byla přijata rozhodnutí jako např. Ford Genk  (27) a GM Antwerp  (28), není v souladu s celkovým přístupem Komise k podpoře na vzdělávání.

(56)

V rozsudku ve věci Freistaat Sachsen proti Komisi  (29) Evropský soudní dvůr objasnil otázky týkající se uplatňování rationae temporis pravidel státní podpory pro účely posouzení slučitelnosti oznámených opatření podpory. Soudní dvůr rozhodl, že Komise musí při posuzování slučitelnosti použít pravidla, zásady a kritéria, které byly platné ke dni vydání rozhodnutí a jsou lépe přizpůsobené soutěžnímu kontextu (30). V tomto smyslu, dodává Soudní dvůr, „[…] oznámení podpory nebo zamýšleného režimu podpor členským státem nevytváří konečný právní stav, který by znamenal, že se Komise vyjádří k slučitelnosti podpor se společným trhem tak, že použije pravidla platná ke dni, ke kterému k tomuto oznámení došlo. Komisi naopak přísluší, aby použila pravidla platná v okamžiku, kdy přijímá rozhodnutí, která jsou jedinými pravidly, podle kterých se musí posoudit legalita rozhodnutí, které v tomto ohledu přijímá.“ (31)

(57)

Soudní dvůr rovněž stanoví, že je-li slučitelnost podpory posuzována podle nových pravidel, Komise musí zúčastněným stranám umožnit předložit připomínky ke slučitelnosti podpory s těmito novými pravidly. Tento procesní závazek se neuplatní zejména tehdy, pokud nová pravidla neobsahují podstatné změny oproti pravidlům předchozím (32).

(58)

Z výše uvedených skutečností je patrné, že Komise musí posoudit slučitelnost podpory se Smlouvou o fungování Evropské unie podle pravidel a kritérií platných v okamžiku, kdy vydala rozhodnutí. Individuální podpora na vzdělávání, která nesplňuje podmínky pro výjimku, musí být posouzena přímo na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že „podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“, lze považovat za slučitelné se Smlouvou o fungování Evropské unie. Nařízení (ES) č. 68/2001 o podpoře na vzdělávání (33) bylo nahrazeno obecným nařízením o blokových výjimkách (34) dvacet dnů poté, co bylo uvedené nařízení o blokových výjimkách dne 9. srpna 2009 zveřejněno. Podle 29. a 32. bodu odůvodnění a čl. 6 odst. 1 písm. g) obecného nařízení o blokových výjimkách by měla být individuální podpora na vzdělávání, která přesahuje 2 miliony EUR na projekt, bez ohledu na to, zda je udělena ad hoc či v rámci režimu, individuálně posouzena Komisí podle kritérií vyplývajících z použitelných nástrojů Unie. Za tímto účelem se Komise musí opřít o sdělení (35), které stanoví kritéria pro posouzení podpor na vzdělávání podléhajících individuální oznamovací povinnosti (dále jen „sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009“), které bylo zveřejněno dne 11. srpna 2009 a v platnost vstoupilo dvacátým dnem po zveřejnění.

(59)

Na závěr lze říci, že v souladu se zásadami vyplývajícími z rozsudku ve věci Freistaat Sachsen musí Komise posoudit slučitelnost oznámené podpory v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, na základě obecného nařízení o blokových výjimkách a rovněž kritérií pro individuální posouzení stanovených ve sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009.

(60)

Komise se domnívá, že posouzením oznámené podpory podle pravidel a kritérií vyplývajících z obecného nařízení o blokových výjimkách a sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 neporušuje procesní práva zúčastněných stran (viz 57. bod odůvodnění výše). Podle rozsudku ve věci Freistaat Sachsen musí Komise zúčastněnými stranám umožnit, aby vyjádřily připomínky k uplatnění nových pravidel na oznámenou podporu, a to pouze tehdy, pokud nová pravidla zavádějí podstatné změny oproti pravidlům předchozím.

(61)

V této souvislosti Komise zdůrazňuje, že v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze září 2008 uvedla, že podporu posoudí odkazem na obecné nařízení o blokových výjimkách. Zúčastněným stranám tudíž byla umožněno, aby k posouzení oznámené podpory odkazem na obecné nařízení o blokových výjimkách vyjádřily připomínky. V připomínkách z listopadu 2008 se Rumunsko skutečně vyjadřovalo proti tomu, aby bylo ve stávajícím případě použito obecné nařízení o blokových výjimkách. Rumunsko zejména prohlásilo, že kritéria pro posouzení vyplývající z obecného nařízení o blokových výjimkách jsou částečně odlišná od kritérií, která byla platná dříve podle nařízení (ES) č. 68/2001, zejména pokud jde o maximální intenzitu podpory povolenou u obecné podpory, která vzrostla z 50 % způsobilých nákladů podle nařízení 68/2001 na 60 % způsobilých nákladů podle obecného nařízení o blokových výjimkách (36).

(62)

Komise se rovněž domnívá, že sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 nezavádí takové podstatné změny ohledně posouzení podpory, jaké jsou vymezeny v rozsudku ve věci Freistaat Sachsen  (37). Sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 kodifikuje a posiluje dlouhodobé zásady a kritéria kontroly státních podpor v EU, např. zdůvodnění týkající se selhání trhu/pozitivních externalit, rozdíly mezi obecným a specifickým vzděláváním, vhodnost podpory jako politického nástroje, kritérium motivačního účinku, zásadu přiměřenosti, analýzu narušujícího potenciálu podpory.

(63)

Zdá se, že Rumunsko a příjemce jsou znepokojeni zejména údajným příliš přísným výkladem a uplatňováním tzv. motivačního kritéria při posuzování podpory na vzdělávání. Komise se nicméně domnívá, že podrobné vysvětlení motivačního kritéria ve sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 nelze považovat za podstatnou změnu pravidel posuzování. Rozhodnutí ve věci Ford Genk  (38) a GM Antwerp  (39), na něž se Rumunsko odvolává jako na příklady nadměrně přísného výkladu kritéria motivačního účinku, byla ve skutečnosti přijata před vydáním oznámení. Kritérium motivačního účinku není v nařízení 68/2001 výslovně zmíněno, ačkoli jeho logika je nedílnou součástí posouzení slučitelnosti každého opatření podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie a bylo nepřímo obsaženo ve zdůvodnění, které se týkalo možné úlohy podpory při napravování selhání trhu, obsaženém v 10. a 11. bodě odůvodnění uvedeného nařízení. Již v ranějším rámci pro podporu na vzdělávání z roku 1998 (40) bylo kritérium motivačního účinku potvrzeno jako jeden z hlavních pilířů posuzování slučitelnosti tohoto druhu podpory (41). Rumunsko a příjemce navíce během šetření poskytli podrobná vysvětlení ohledně motivačního účinku navrhované podpory a její nezbytnosti a vhodnosti, ohledně rozdílu mezi obecnými a specifickými částmi navrhovaného „způsobilého“ vzdělávání a (údajně omezeného) potenciálu podpory narušit hospodářskou soutěž.

(64)

S ohledem na tyto úvahy Komise dospěla k závěru, že jsou splněny podmínky pro posouzení podpory podle kritérií vyplývajících ze sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 a obecného nařízení o blokových výjimkách a že jsou zároveň chráněna procesní práva zúčastněných stran. Komise rovněž podotýká, že během formálního vyšetřování neobdržela žádné připomínky od jiných třetích stran (konkurentů příjemce atd.).

(65)

Sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 stanoví kritéria, na jejichž základě lze posoudit, zda je podpora na vzdělávání přesahující 2 miliony EUR, která má být udělena, ať ad hoc, nebo v rámci režimu, jednotlivým společnostem, slučitelná se Smlouvou o fungování Evropské unie. Posouzení slučitelnosti takovýchto opatření zahrnuje srovnání pozitivních účinků navrhovaného opatření s jeho negativními důsledky, aby bylo možné vyhodnotit, zda pozitivní účinky převažují na negativními důsledky.

(66)

Pozitivní účinky navržené podpory budou vyhodnoceny na základě: i) potenciálu navrhované podpory napravit konkrétní selhání trhu a vytvořit pozitivní externality (odůvodnění); ii) vhodnosti podpory jako politického nástroje; iii) motivačního účinku a nezbytnosti podpory; a iv) otázky, zda je částka podpory minimální nezbytnou částkou nutnou k dosažení jejího cíle (přiměřenost). Negativní účinky podpory budou vyhodnoceny z hlediska jejího potenciálu narušit hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Unie, a to v závislosti na vlastnostech podpory a příslušného trhu (příslušných trhů).

(67)

Podle bodů 5–11 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 je podpora považována za odůvodněnou, pokud členský stát prokáže, že přispívá k nápravě nedostatečné investice do vzdělávání – což je selhání trhu, k němuž dochází v celé EU. Společnosti se často zdráhají investovat do vzdělávání svých zaměstnanců, pokud ze vzdělávání neplynou jednoznačné a okamžité výhody pro společnost samotnou nebo pokud vzdělávání není v každém případě nezbytné k účinnému fungování společnosti. Vzdělávání však může být rovněž přínosné pro hospodářství a společnost jako celek, zejména v případě, že jsou dovednosti, které si zaměstnanci osvojí, přenosné i na jiná pracoviště nebo pokud mají pozitivní vedlejší účinky na společnost. Společnosti budou v zásadě méně ochotné investovat do vzdělávání, pokud okamžitý přínos tohoto vzdělávání pro společnost nepřesáhne jeho vedlejší účinky. Stručně řečeno, podpora je odůvodněná svým potenciálem napravit specifické selhání trhu, tedy nedostatek investic do vzdělávání, což je spjato s pozitivními externalitami vzdělávání.

(68)

Aby určila, zda podporu odůvodňuje její potenciál napravit specifické selhání trhu, Komise nejprve provede analýzu povahy navrhovaného vzdělávání, tzn. zda jde o vzdělávání obecné či specifické ve smyslu článku 38 obecného nařízení o blokových výjimkách či zda jde o kombinaci obou typů. Rozdíl mezi obecným a specifickým vzděláváním je důležitý, jelikož se předpokládá, že obecné vzdělávání s větší pravděpodobností vytvoří více pozitivních externalit než vzdělávání specifické, které je přínosné v první řadě pro samotnou společnost. V důsledku toho je podpora na obecné vzdělávání ve srovnání s podporou na specifické vzdělávání považována za odůvodněnější, neboť společnosti vybízí, aby tento druh investice provedly.

(69)

Ustanovení čl. 38 odst. 1 obecného nařízení o blokových výjimkách definuje specifické vzdělávání jako „vzdělávání, které zahrnuje výuku s přímým a zásadním vztahem k současnému nebo budoucímu postavení zaměstnanců v podniku a poskytuje kvalifikace, které jsou nepřenositelné, nebo přenositelné pouze v omezeném rozsahu, do dalších podniků a pracovních oborů“. Obecné vzdělávání je v čl. 38 odst. 2 obecného nařízení o blokových výjimkách definováno jako „vzdělávání zahrnující výuku, která se nevztahuje pouze nebo zásadně na současné nebo budoucí postavení zaměstnanců v podniku, ale která poskytuje kvalifikace ve větší míře přenositelné do ostatních podniků nebo pracovních oborů“. Ačkoli jsou oba druhy vzdělávání do určité míry přínosné pro společnost samotnou, stejně jako jsou v každém případě přínosné výhody spojené s kvalifikovanější pracovní silou, základní rozdíl mezi obecným a specifickým vzděláváním spočívá ve stupni „přenositelnosti“ dovedností nabytých prostřednictvím vzdělávání.

(70)

Ustanovení čl. 38 odst. 2 písm. a) a b) obecného nařízení o blokových výjimkách a bod 9.2 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 uvádějí seznam příkladů faktorů, které by mohly být použity jako ukazatele naznačující, že vzdělávání je obecné povahy. Patří sem tyto ukazatele: i) vzdělávání je společně organizováno různými společnostmi nebo se do vzdělávacího projektu mohou zapojit zaměstnanci z různých společností; ii) vzdělávání je osvědčeno, vede k získání uznávaných diplomů nebo je uznáváno orgány veřejné moci; iii) vzdělávání je nabízeno kategoriím zaměstnanců, pro něž je typická vysoká fluktuace v podniku i v dotyčném odvětví; iv) vzdělávání by mohli zaměstnanci využít mimo své stávající zaměstnání (budoucí zaměstnání v jiném podniku, společenský život, dobré životní podmínky atd.).

(71)

Komise nejprve podotýká, že Rumunsko a společnost Ford přesvědčivě prokázaly čtvrtý ukazatel v bodě 9.2 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009, tedy že dodatečné vzdělávání „způsobilé pro podporu“, které má být nabízeno, budou zaměstnanci moci využít mimo své stávající zaměstnání. Rumunsko a společnost Ford zejména prokázaly, že dodatečné vzdělávání, které má být poskytnuto, zprostředkuje přenositelné dovednosti, které mohou zaměstnanci využít mimo své stávající zaměstnání, že přispívá k jejich dobrým životním podmínkám, zlepšuje kvalitu jejich života a jejich zaměstnatelnost v jiných společnostech/odvětvích a v neposlední řadě vytváří pozitivní vedlejší účinky pro hospodářství a společnost jako celek, a to zejména na úrovni znevýhodněných podporovaných regionů podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.

(72)

Rumunsko tudíž navrhlo, aby byla udělena podpora na vzdělávací projekt, u nějž je většina způsobilých výdajů, jejichž proplacení je požadováno, spojena s obecným vzděláváním. Z celkových nákladů ve výši 185,5 milionů EUR vyhrazených pro rozpočet celého vzdělávacího projektu představuje 113,7 milionů EUR vykázané způsobilé náklady na obecné vzdělávání (kromě náhrady mzdy) a pouze 1,5 milionů EUR je považováno za způsobilé náklady na specifické vzdělávání (bez náhrady mzdy) (viz 15. bod odůvodnění výše). Konkrétněji lze říci, že dodatečné „specifické“ vzdělávání, které má být poskytnuto v rámci bloků týkajících se bezpečnosti, základů podnikání a průmyslových dovedností, je téměř výlučně obecné povahy a dodatečné vzdělávání poskytované v rámci bloku týkajícího se základních dovedností je výlučně obecné (viz 14. bod odůvodnění, ale také body odůvodnění 34–37 výše).

(73)

Komise má za to, že Rumunsko a společnost Ford uspokojivě odůvodnily rozdíl mezi obecnými a specifickými částmi navrhovaného vzdělávacího programu. Rumunsko a společnost Ford zejména prokázaly, že dodatečné „způsobilé“ obecné vzdělávání, které má být nabídnuto v rámci každého ze čtyř hlavních vzdělávacích bloků, zprostředkuje dovednosti, které budou zaměstnanci moci využít mimo své stávající zaměstnání v krajovském závodě, dovednosti, které jsou „přenositelné“ ve smyslu sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 a obecného nařízení o blokových výjimkách. Rumunsko ukazuje, že dodatečné vzdělávání, které má být nabídnuto v rámci bloku týkajícího se základních dovedností, je zaměřeno na podporu osobního rozvoje jednotlivců a jen ve velmi malé míře se týká skutečného výkonu zaměstnání (viz 35. bod odůvodnění výše). Vzdělávání nabízené v rámci tohoto bloku zprostředkuje obecné znalosti (např. obecné dovednosti v oblasti informačních technologií, znalost anglického jazyka, gramotnost a znalost základních početních úkonů), které jsou přínosné pro všechny kategorie zaměstnanců bez ohledu na jejich dosažené vzdělání. Např. vzdělávání v oblasti gramotnosti a znalostí základních početních úkonů přizpůsobené potřebám jednotlivých zaměstnanců zlepší schopnost zaměstnanců s různým vzděláním vyjadřovat a předávat koncepce a myšlenky a rovněž z množstevního hlediska vykládat změny v okolním prostředí. Obdobně blok zahrnuje vzdělávání týkající se vůdčích schopností přizpůsobené potřebám jednotlivých zaměstnanců, které je určeno všem kategoriím zaměstnanců. Takovéto dovednosti jsou užitečné zejména pro zaměstnance samotné, zlepšují kvalitu jejich života a vytvářejí pozitivní externality pro hospodářství a společnost jako celek. Tyto pozitivní externality se projeví zejména na úrovni regionu, v němž se krajovský závod nachází a který patří mezi znevýhodněné regiony Unie, jimž je poskytována pomoc podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.

(74)

Dodatečné obecné vzdělávání, které má být nabídnuto v rámci bloku týkajícího se základů podnikání, zprostředkuje obecné dovednosti, které lze do značné míry přenést do jiných společností či výrobních odvětví, a týká se obecných témat jako např. dovedností nutných k řízení projektů, lidských zdrojů, nákupů, financí, metodiky „Six Sigma“ (metodika ke snížení počtu chyb v opakovaných postupech, která se používá v mnohá výrobních odvětvích) (viz 36. bod odůvodnění výše). Je pravděpodobné, že takovéto obecné dovednosti zvýší atraktivitu zaměstnanců na trhu práce. Obdobně se dodatečné obecné vzdělávání, které má být nabízeno v rámci bloku týkajícího se průmyslových dovedností, bude vztahovat na dvě obecné oblasti: zlepšení dovedností v oborech v oblasti elektřiny/mechaniky, čímž se zvyšuje zaměstnatelnost pracovníků, a rozšířené (hloubkové) vzdělávání zaměřené na údržbu, automatizaci a robotiku. V obou případech se zaměstnanci naučí ovládat i jiné druhy strojního zařízení, než jaké používají ve stávajícím zaměstnání, a předané dovednosti jsou tudíž přenositelné.

(75)

U vzdělávacího bloku týkajícího se bezpečnosti (viz 34. bod odůvodnění výše) sestává dodatečné způsobilé vzdělávání, jež má být nabídnuto a které tvoří zčásti obecné vzdělávání a zčásti vzdělávání specifické, z individualizovaného výcviku ke zvýšení povědomí o otázkách bezpečnosti a ke změně chování souvisejícího s bezpečností. Vzhledem k tomu, že obecná část dodatečného vzdělávání zaměřeného na bezpečnost zprostředkuje dovednosti, které jsou pro zaměstnance užitečné i při jiných příležitostech než při plnění úkolů v rámci stávajícího zaměstnání a které mohou využít na jiném pracovišti a dokonce v soukromém životě, lze mít za to, že takovéto vzdělávání vytváří určitý druh pozitivních externalit spojených s obecným vzděláváním.

(76)

Komise tudíž dospěla k závěru, že Rumunsko a Společnost Ford uspokojivě prokázaly, že dovednosti zprostředkované při dodatečném obecném vzdělávání by zaměstnanci mohli využít i mimo své stávající zaměstnání, možná při výkonu budoucích zaměstnání, ve společenském životě či k udržení dobrých životních podmínek – ve smyslu bodu 9.2 písm. d) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009. Toto zjištění je podpořeno důkazy předloženými společností Ford a Rumunskem (viz 16. bod odůvodnění výše), které dokládají, že značná část školitelů zapojených do programu (až 90 %) bude tvořena externími školiteli ze specializovaných vzdělávacích středisek a že značná část vzdělávání bude nabízena mimo prostory závodu (v tomto smyslu viz rovněž způsobilé cestovní výdaje školitelů a účastníků v 18. bodě odůvodnění rozhodnutí).

(77)

Komise musí zároveň konstatovat, že jiné ukazatele „přenositelnosti“, jejichž příklady jsou uvedeny v čl. 38 odst. 2 písm. a) a b) obecného nařízení o blokových výjimkách a v bodě 9.2 písm. a), b) a c) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009, v tomto případě podle všeho splněny nejsou. Zejména je vzdělávací projekt organizován jedinou společností a nemohou se jej účastnit zaměstnanci jiných společností. Rumunsko ani společnost Ford neposkytly informace, zda bude vzdělávání osvědčeno. Jelikož převážná část vzdělávání bude pravděpodobně vedena školiteli vybranými ze soukromých společností, je nepravděpodobné, že účastníci obdrží diplomy/osvědčení, které by orgány veřejné správy mohly uznat či schválit. Zúčastněné strany nepředložily žádné informace o stupni mobility zaměstnanců do jiných společností a/nebo odvětví. Komise má tudíž za to, že by měla být přenositelnost nabytých dovedností posílena tím, že budou účastníkům vydávána osvědčení o účasti. Ačkoli tato podmínka sama o sobě nestačí k tomu, aby byl splněn bod 9.2 písm. b) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009, ve fázi provádění by nicméně posílila soulad s požadavkem na přenositelnost. Touto otázkou se zabývá čl. 2 odst. 5 rozhodnutí. Komise se domnívá, že čtvrtý ukazatel v bodě 9.2 písm. d) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 je odůvodněný. S ohledem na všechny současné úvahy dospěla Komise k názoru, že požadavek na přenositelnost týkající se navrhovaného dodatečného obecného vzdělávání je splněn.

(78)

V rozhodnutí o zahájení šetření Komise zpochybnila, zda jsou části dodatečného „způsobilého“ vzdělávání pro budoucí zaměstnance skutečně nezbytné, a to zejména vzhledem k tomu, že příjemce má možnost získat pracovníky s vyšší odbornou kvalifikací. Tato pochybnost byla rozptýlena předchozími úvahami o přenositelnosti dodatečného obecného vzdělávání, které má být poskytnuto, a o jeho potenciálu vytvářet pozitivní externality pro podporovaný region a pro hospodářství a společnost jako celek.

(79)

Vzhledem k výše uvedeným úvahám se má za to, že kritérium odůvodněnosti je splněno.

(80)

Podle bodů 10–11 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 musí Komise posoudit, zda je státní podpora nejvhodnějším nástrojem politiky na podporu navrhovaného druhu vzdělávání. Za tímto účelem musí Komise zohlednit jiné možnosti, než je poskytnutí podpory zvažované Rumunskem, jako je např. podpora vzdělávání prostřednictvím regionálního systému vzdělávání nebo podněcování zaměstnanců k tomu, aby se vzdělávali v jiném prostředí mimo společnost.

(81)

Rumunsko poznamenalo, že vzdělávací projekt se bude téměř výlučně opírat o externí školitele, kteří budou získáni za pomoci specializované společnosti vybrané z regionálních či zahraničních specializovaných soukromých podniků. Komise se domnívá, že nebyly dostatečně prozkoumány alternativní možnosti, podle nichž by byly k poskytnutí (alespoň části) plánovaného vzdělávání využity místní veřejné vzdělávací instituce. Bez ohledu na tuto skutečnost Komise přijímá rumunské tvrzení, že tak obsáhlý vzdělávací program, jako je program navržený pro krajovský závod, získává přidanou hodnotu ze synergií, které budou nastoleny mezi různými typy nabízeného vzdělávání, což přesahuje pouhý součet hodnot jednotlivých vzdělávacích kurzů zaměřených na konkrétní témata.

(82)

Proto je vyvozen závěr, že kritérium vhodnosti je splněno.

(83)

Podle bodu 12 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 je navrhovaná podpora považována za podporu s motivačním účinkem, pokud je prokázáno, že vede ke změně chování příjemce podpory, aby poskytoval více vzdělávání a/nebo lepší vzdělávání, než by tomu bylo bez podpory. Soulad s kritériem motivačního účinku je nutnou podmínkou pro schválení podpory (28. bod odůvodnění obecného nařízení o blokových výjimkách).

(84)

Motivační účinek podpory je určen pomocí kontrafaktuální analýzy, tedy porovnáním úrovně vzdělávání, které má být nabídnuto, s podporou a bez podpory (bod 13 pokynů k podpoře na vzdělávání z roku 2009).

(85)

Aby byl prokázán motivační účinek navrhované podpory, předložila společnost Ford srovnání vzdělávacího programu, který nabídla zaměstnancům v závodě na výrobu automobilů v Petrohradě, a programu navrženého pro krajovský závod. Na petrohradský vzdělávací program společnost žádnou podporu neobdržela. Struktura nabídnutého vzdělávacího programu se podobala struktuře vzdělávacího projektu navrženého pro krajovský závod, ačkoli rozsah programu a stupeň propracovanosti obsahu se liší. V Petrohradě společnost nabídla pouze minimální vzdělávání nezbytné ke splnění požadavků na bezpečnost a dosažení úrovní kvality výroby společnosti Ford. Společnost Ford tvrdí, že ve srovnání se vzděláváním, které má být podle návrhu nabídnuto v krajovském závodě, nabízel petrohradský program pouze 57 % vzdělávání v oblasti bezpečnosti, 2 % v oblasti základních dovedností, 30 % v oblasti podnikatelských dovedností a 47 % v oblasti průmyslových dovedností.

(86)

Komise zastává názor, že srovnání vzdělávacího programu v Petrohradě a v Krajově není zcela přesvědčivé. Výchozí podmínky a vlastnosti výroby v obou závodech nelze srovnávat. V Petrohradě převzala společnost Ford závod, v němž se původně vyráběly velké motory pro loďařský a obranný průmysl, zatímco v krajovském závodě byla dříve vyráběna vozidla. V Petrohradě společnost Ford nemusela zachovat stávající pracovní sílu. V důsledku toho byla schopna získat mladší a kvalifikovanější zaměstnance, třebaže s menšími zkušenostmi. Petrohradský závod má menší výstup, než se předpokládá u závodu v Krajově. V Petrohradě vyrábí Ford pouze vozidla (od roku 2002 závod vyrábí modely Ford Focus II a Ford Mondeo), zatímco v krajovském závodě bude vyrábět jak vozidla (multifunkční modely B-MAV a ISV), tak motory. Petrohradský závod nemá lisovnu, krajovský ano. V důsledku toho by vzdělávací potřeby společnosti nutné k účinnému provozu závodu a ke splnění (pravděpodobně odlišných) norem v oblasti právních předpisů a vnitřních norem týkajících se bezpečnosti a kvality měly být odlišné.

(87)

Bez ohledu na tuto skutečnost se Komise domnívá, že srovnání s petrohradským závodem v každém případě dokládá skutečnost, že je možné účinně provozovat závod na výrobu automobilů Ford a splnit vnitřní normy společnosti týkající se kvality a bezpečnosti i tehdy, je-li vzdělávání poskytnuto v podstatně menším rozsahu, než jaký je navrhován pro závod v Krajově. Toto zjištění podporuje tvrzení Rumunska, že pokud by podpora nebyla poskytnuta, společnost by se v krajovském závodě omezila na poskytnutí jen nepatrně rozsáhlejšího vzdělávání, než je nutné k provozu závodu (tedy tzv. vzdělávání pro potřeby společnosti, na které příjemce z vlastních prostředků vyčlenil 29,7 milionů EUR). Společnost Ford samozřejmě uvádí, že nebude-li podpora poskytnuta, nabídne pouze vzdělávání pro potřeby společnosti (tedy vzdělání nezbytné k provozu nových technologií v závodě a ke splnění vnitřních norem týkajících se bezpečnosti a kvality, které nebylo prohlášeno za způsobilé pro podporu, náklady na toto vzdělávání ponese v plném rozsahu společnost) a některé dodatečné vzdělávací kurzy v rozsahu pouze do 40 % (jak je uvedeno v dokumentaci předložené v souvislosti se vzdělávacím projektem). Společnost Ford kromě toho poskytla podrobné odhady nákladů na vzdělávání, rozpočtů, účastníků, obsahu a harmonogramu, které souvisejí s navrhovaným vzdělávacím programem v krajovském závodě, a dostatečné rovnocenné informace o vzdělávacím programu, který byl nabídnut v petrohradském závodě – tyto složky musí Komise v souladu s bodem 15 písm. a) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 ověřit. Společnost rovněž poskytla rozsáhlé důkazy, které umožňují rozlišovat kurzy, které musí být podle stávajících právních předpisů EU a/nebo Rumunska poskytnuty povinně – ve smyslu bodu 15 písm. b) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009. Ve srovnání s náklady vyčleněnými na část vzdělávacího programu pro potřeby společnosti (nezpůsobilé), která byla zahájena již v létě roku 2009, jsou náklady, z nichž je sestaven rozpočet dodatečné „způsobilé“ části vzdělávacího programu, důvěryhodné. Kritérium stanovené v bodě 15 písm. c) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 je tudíž rovněž považováno za splněné.

(88)

V rozhodnutí o zahájení šetření Komise zpochybnila, zda nejsou části vzdělávacího programu, které byly oznámeny jako způsobilé pro podporu, ve skutečnosti nezbytné k provozu nových technologií zavedených v krajovském závodě. V takovém případě by účinek podpory spočíval pouze v pokrytí provozních nákladů společnosti, tedy nákladů, které by společnost měla uhradit v každém případě, a jako taková by podpora postrádala motivační účinek. Takováto situace by se podobala situacím, které byly ověřeny v případech Ford Genk  (42), GM Antwerp  (43) a DHL Leipzig  (44), kdy Komise dospěla k závěru, že podpora není slučitelná s vnitřním trhem, pokud je poskytována na ty části vzdělávacího programu, které souvisejí např. s restrukturalizací či zahájením výroby nových výrobků nebo musí být podle bezpečnostních předpisů poskytnuty povinně. Komise dospěla k názoru, že podpora je určena k financování běžných operací, které společnosti musí samy platit v každém případě, podpora nemá žádný skutečný motivační účinek, ale slouží pouze k dotování provozních nákladů příjemce tím, že mu ulehčuje od nákladů, které musí běžně hradit sám.

(89)

Rumunsko a společnost Ford zdůrazňují, že vzdělávání, které je nezbytné k provozu nových technologií, bylo jasně odděleno od dodatečného obecného vzdělávání, které není nutné k výkonu zaměstnání. V rámci bloku týkajícího se základů podnikání bude společnost v plném rozsahu financovat kurzy pro potřeby společnosti nabízené v oblastech systémů informačních technologií používaných společností Ford, podnikových postupů společnosti Ford a vnitřních kontrolních procesů společnosti Ford. Obdobně bude v rámci bloku týkajícího se průmyslových dovedností společnost v plném rozsahu financovat kurzy, které jsou nezbytné k výkonu zaměstnání a jsou zaměřené např. na spuštění, údržbu a provoz vysokozdvižného vozíku, robotiku a automatizaci. Ani dodatečné obecné vzdělávání nabízené v rámci bloku zaměřeného na základní dovednosti není nutné k výkonu zaměstnání, či dokonce ani k tomu, aby byl účastník schopen absolvovat specializovanější části vzdělávacího programu, jelikož nová technologie používaná v závodě využívá vizuální pokyny, které se snadno dodržují a je možné osvojit si je za provozu. Komise tato tvrzení přijímá, jelikož jsou v souladu se zjištěním, že převážná část navrženého dodatečného „způsobilého“ vzdělávání zprostředkuje obecné a přenositelné dovednosti, které nejsou přímo spjaty s výkonem zaměstnání. V tomto ohledu Komise rovněž podotýká, že vztah mezi dodatečným vzděláváním, které má být nabídnuto, a podnikatelskou činností příjemce (tedy výrobou automobilů a motorů) je méně těsný v případě kurzů nabízených v rámci bloků, které se týkají bezpečnosti, základních dovedností a základů podnikání (viz rovněž 35. a 36. bod odůvodnění výše) než v případě bloku zaměřeného na průmyslové dovednosti (viz rovněž 37. bod odůvodnění výše). Výše formulované úvahy o nezbytnosti vzdělávání nabízeného příjemci v rámci tohoto bloku však tuto obavu zmírňují a umožňují vyvodit závěr, že vztah mezi vzděláváním zaměřeným na průmyslové dovednosti a činností příjemce není takové povahy, která by poukazovala na nedostatečný motivační účinek ve smyslu bodu 15 písm. d) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009. Toto zjištění je podpořeno skutečností, že Rumunsko a společnost Ford předložily důkazy, z nichž je patrné, že značná část vzdělávání bude nabídnuta mimo prostory samotného závodu, a to externími školiteli najatými ze specializovaných vnějších vzdělávacích středisek (viz 16. a 76. bod odůvodnění výše). To je dalším znamením skutečnosti, že vztah mezi nabízeným vzděláváním a činnostmi příjemce je méně těsný ve smyslu bodu 15 písm. d) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009.

(90)

Komise zároveň podotýká, že Rumunsko ani příjemce nepředložili důkazy, aby doložili, že příjemce do způsobilých nákladů nezahrne ty náklady, které by případně mohl získat zpět tím, že má přímo prospěch z kvalifikací, které zaměstnanci získali během vzdělávání – jak požaduje poslední odstavec bodu 16 (a průvodní poznámka pod čarou 1) sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009. Komise nicméně uznává, že takovéto účinky mohou být u konkrétních okolností vzdělávacího programu, který je v tomto případě navrhován, obtížně množstevně vyjádřeny a předem prokázány, jelikož značná část navrhovaného obecného vzdělávání je obecné povahy, a tudíž je toto vzdělávání pro příjemce v zásadě přínosné jen nepřímo a již sama povaha a obsah navrhovaného vzdělávání vylučují domněnku, že by mohlo být prováděno v rámci stávajících úkolů či prací vykonávaných zaměstnanci. Komise nicméně považuje za nezbytné vyžadovat, aby se příjemce zavázal, že tyto náklady vyloučí ze způsobilých nákladů, jejichž proplacení je v průběhu provádění programu požadováno – v tomto smyslu viz čl. 2 odst. 6 tohoto rozhodnutí.

(91)

V rozhodnutí o zahájení šetření Komise rovněž vyjádřila pochybnosti, zda není nutné, aby byly části vzdělávání zaměřeného na bezpečnost, které byly prohlášeny za způsobilé pro podporu, ve skutečnosti společností nabídnuty v souladu s požadavky právních předpisů EU a/nebo Rumunska, které se týkají bezpečnosti, či požadavky, které vyplývají s vnitřních bezpečnostních norem společnosti. Rumunsko a společnost Ford předložily dokumenty, aby prokázaly, že vzdělávání zaměřené na bezpečnost, které je požadováno právními předpisy, bude v plném rozsahu poskytnuto na náklady společnosti v rámci nezpůsobilé části vzdělávacího programu zaměřené na potřeby společnosti. Společnost Ford rovněž tvrdí, že by motivační účinek podpory neměl být posuzován odkazem na vnitřní normy společnosti – v tomto případě vnitřní bezpečnostní normy –, jelikož takový přístup by měl narušující účinek, jenž by společnosti vedl k tomu, aby snižovaly své vnitřní normy (či je udržovaly na nízké úrovni), aby byly považovány za způsobilé pro podporu. Komise dospěla k závěru, že i tato otázka byla uspokojivě zodpovězena.

(92)

Podle bodu 16 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 Komise ověří, že je částka podpory omezena na nejnižší možnou částku nutnou k dosažení cíle podpory. Za tímto účelem Komise ověřuje, zda jsou způsobilé náklady, jejichž proplacení je požadováno, vypočteny v souladu s čl. 39 odst. 4 obecného nařízení o blokových výjimkách a omezeny na náklady vzniklé při vzdělávání, které by se neuskutečnilo, pokud by podpora nebyla poskytnuta, a že jsou dodrženy maximální intenzity podpory stanovené v čl. 39 odst. 2 obecného nařízení o blokových výjimkách.

(93)

Kategorie způsobilých nákladů na dodatečnou „způsobilou“ část vzdělávacího programu (viz 18. bod odůvodnění výše), o jejichž proplacení Rumunsko žádá, splňují podmínky čl. 39 odst. 4 obecného nařízení o blokových výjimkách, a tudíž také bodu 16 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009. Rumunsko a příjemce zejména poskytli samostatné odhady nákladů na části vzdělávacího programu pro potřeby společnosti (nezpůsobilé) a na „způsobilé“ obecné a specifické části programu a „způsobilé“ náklady rozdělili na tyto kategorie: náklady na školitele; cestovní výdaje školitelů a účastníků (včetně ubytování); opotřebení nástrojů a vybavení, které jsou používány výlučně v rámci vzdělávacího projektu; odborné vedení a poradenství spojené se vzdělávacím projektem; a náhrada mzdy účastníků omezená na hodiny/dny vzdělávání, které má být podle plánu poskytnuto. Kromě toho Rumunsko a společnost Ford poskytly podrobná vysvětlení ohledně předpokládaných nákladů a odhadů, z nichž vycházejí tvrzení u jednotlivých kategorií výdajů jak u obecných, tak specifických částí dodatečného vzdělávání. Komise také podotýká, že byla předložena podrobná vysvětlení, pokud jde o přibližný počet zaměstnanců, jimž jsou jednotlivé kurzy specifického vzdělávání určeny (je rozlišováno mezi stávajícími a budoucími zaměstnanci a jsou poskytnuty samostatné odhady pro jednotlivé po sobě jdoucí roky provádění programu), a v těsné souvislosti s tím o odhadovaný počet dnů/hodin vzdělávání, které má být nabídnuto, a údaje jsou rozděleny podle jednotlivých vzdělávacích kurzů, vzdělávacích bloků a podle let provádění programu. Rumunsko rovněž poukazuje na to, že pro účely tohoto projektu byly použity maximální intenzity podpory, které činí 50 % u obecného vzdělávání a 25 % u vzdělávání specifického. Maximální intenzita podpory uplatněná ve vztahu ke způsobilému obecnému vzdělávání je tudíž nižší než intenzita povolená podle čl. 39 odst. 2 písm. a) obecného nařízení o blokových výjimkách. Rumunsko kromě toho ukazuje, že částka podpory byla ve skutečnosti příjemcem omezena na 57 milionů EUR, ačkoli i v případě, že by na odhadované způsobilé náklady byly uplatněny méně shovívavé maximální intenzity podpory podle nařízení 68/2001, projekt by se kvalifikoval pro 76,96 milionů EUR podpory na obecné vzdělávání a 0,47 milionu EUR podpory na vzdělávání specifické.

(94)

V rozhodnutí o zahájení šetření Komise vyjádřila pochybnosti, zda (alespoň části) navrhovaného vzdělávání ve skutečnosti nebudou sloužit k vyrovnání nehmotných regionálních nevýhod spočívajících v nedostatku dovedností, které již byly vyrovnány regionální podporou ve výši 143 milionů EUR, kterou Komise schválila v dubnu 2008 na investici v závodě společnosti Ford v Krajově (45).

(95)

Tato otázka souvisí s problematikou souladu s pravidly kumulace, která jsou stanovena v článku 7 obecného nařízení o blokových výjimkách. Podle odstavce 3 uvedeného článku by podpora na vzdělávání neměla být kumulována s jinou podporu ve vztahu ke shodným – částečně či plně se překrývajícím – způsobilým nákladům, pokud by taková kumulace vedla k překročení nejvyšší intenzity podpory platné podle článku 39 obecného nařízení o blokových výjimkách.

(96)

Rumunsko prokázalo, že se oznámená podpora na vzdělávání a dříve udělená regionální podpora nevztahují na překrývající se způsobilé náklady. Regionální podpora, která byla schválena v dubnu 2008, se týkala způsobilých výdajů na počáteční investice (do strojního zařízení, závodu, budov) v souladu s bodem 4.2 pokynů k regionální podpoře z roku 2006 (46). V současném případě se oznámené způsobilé výdaje týkají zcela odlišných kategorií výdajů: nákladů na školitele, cestovních výdajů školitelů a účastníků, materiálů a zásob, opotřebení materiálů a nástrojů používaných při vzdělávání, odborného vedení a poradenství a náhrad mezd účastníků, které se týkají výlučně času stráveného vzděláváním. Komise se domnívá, že Rumunsko odůvodnilo rozdíl mezi způsobilými náklady, na něž se vztahuje udělená regionální podpora, a náklady, na něž se vztahuje podpora na vzdělávání navrhovaná pro krajovský závod.

(97)

Další způsob, jak lze tutéž problematiku vnímat, spočívá v otázce, zda je podpora na vzdělávání jako taková odůvodněná, pokud vyrovnává nehmotnou regionální nevýhodu, která již byla vyrovnána regionální podporou. Rumunsko na tuto otázku odpovídá zdůrazněním skutečnosti, že opatření regionální podpory a podpory na vzdělávání mají odlišné cíle a zahrnují různé způsobilé náklady. Cílem regionální podpory je povzbudit investice ve znevýhodněných regionech Unie, cílem podpory na vzdělávání je napravit nedostatečné investice do vzdělávání. Regionální podpora je přínosná především pro přijímající společnost, podpora na vzdělávání, zejména je-li spjata s obecným vzděláváním, je přínosná především pro zaměstnance, pro společnost má význam druhořadý. Rumunsko rovněž zdůrazňuje, že pravidla EU týkající se státní podpory nezakazují kumulaci regionální podpory a podpory na vzdělávání pro tutéž společnost. Rumunsko kromě toho správně poukazuje na skutečnost, že pokud by společnosti, které obdržely regionální podporu, nesměly obdržet podporu na vzdělávání, byly by nejvíce znevýhodněné regiony Unie fakticky diskriminovány tím, že by jim byla upřena možnost poskytovat podporu na vzdělávání.

(98)

Z připomínek v odstavci 94 Komise vyvozuje závěr, že na základě poskytnutých informací lze usuzovat, že podmínky přiměřenosti vyplývající z čl. 39 odst. 2 obecného nařízení o blokových výjimkách (který stanoví použitelné intenzity podpory), čl. 39 odst. 4 obecného nařízení o blokových výjimkách (který definuje kategorie způsobilých nákladů, které lze zohlednit při výpočtu) a bodu 16 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 jsou splněny. Zejména pokud jde o náklady na mzdy účastníků, byly v souladu s podmínkami vyplývajícími z čl. 39 odst. 4 písm. f) obecného nařízení o blokových výjimkách zohledněny pouze náklady týkající se doby strávené vzděláváním.

(99)

Komise musí nicméně připomenout, že důkazy ohledně přiměřenosti, které dokládají, že bylo zaručeno omezení podpory na nezbytné minimum, jež byly v tomto případě předloženy, sestávají téměř výlučně z odhadů budoucích nákladů a předpokladů budoucích opatření. Tak je tomu například u celkového počtu zaměstnanců, jimž má být navrhovaný vzdělávací projekt určen, do nějž jsou zahrnuty odhady celkové pracovní síly, podle nichž bude do roku 2012 v závodě zaměstnáno 9 000 osob. Obdobná argumentace se týká odhadů způsobilých nákladů u jednotlivých kategorií výdajů podle čl. 39 odst. 4 obecného nařízení o blokových výjimkách. Komise uznává, že pro účely vzdělávacího projektu takového rozsahu jako v tomto případě, který je určen pro 9 000 pracovníků a zahrnuje 269 různých kurzů, které mají být provedeny během pětiletého období, lze odůvodněně souhlasit s tím, že způsobilé náklady, které jsou považovány za nezbytné, mohou být pouze odhady odvozené z obdobných výdajů v minulosti (vzniklých při vzdělávacích projektech, které společnost nabízela v jiných lokalitách) a zohledňující realistické výpočty a prognózy pro Rumunsko (viz 20. bod odůvodnění výše). Nelze však předem vyloučit, že náklady, které skutečně vzniknou, by nakonec mohly být nižší než náklady uvedené v prognózách. Proto je nutné zavést dodatečná ochranná opatření, aby byl během provádění projektu zaručen soulad se zásadou přiměřenosti. Tato otázka je vyřešena prostřednictvím podmínek stanovených v článku 2 rozhodnutí.

(100)

Podle bodu 17 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 by Komise měla důkladně posoudit možné narušující účinky podpory v případech, kdy by navrhovaná podpora mohla vést ke změně chování příjemce, která pravděpodobně naruší hospodářskou soutěž. Narušující potenciál podpory se může lišit v závislosti na podobě podpory a charakteristice dotčeného trhu (dotčených trhů).

(101)

Komise podotýká, že navrhovaná podpora téměř výlučně souvisí s obecným vzděláváním, které je z povahy považováno za přínosné především pro samotné zaměstnance a jen druhořadě pro příjemce (ačkoli příjemce bude mít přínos z kvalifikovanější pracovní síly). Bylo by tudíž možné tvrdit, že podpora nemá podstatný dopad z hlediska kvality, množství výstupu či stanovení cen – tedy že nemá účinky, které by mohly zvýhodňovat příjemce na úkor jeho konkurentů. Kromě toho by narušující účinky podpory měly být omezeny také dodržením zásady přiměřenosti.

(102)

Podle bodu 18 sdělení o podpoře na vzdělávání z roku 2009 však selektivita podpory, velikost podpory a doba trvání podporovaného programu představují ukazatele pravděpodobnosti a rozsahu narušení hospodářské soutěže. Navrhovaná podpora je selektivní (zahrnuje individuální podporu ad hoc pro velkou společnost), částka podpory je neobvykle vysoká (57 milionů EUR) a podporovaný vzdělávací program bude probíhat po dobu pěti let (což se víceméně překrývá s obdobím, kdy mají být zahájeny dva nové výrobní projekty).

(103)

Komise je zejména znepokojena dopadem neobvykle vysoké celkové částky navrhované podpory dosahující 57 milionů EUR. Podpora této velikosti, zejména pokud by byla celá částka vyplacena přímo příjemci, by měla obdobné narušující účinky, jaké by měl přímý příspěvek v hotovosti. Za této situace by příjemce mohl částku přinejmenším v počátečních fázích provádění programu využít také k jiným provozním účelům než k pokrytí nákladů na probíhající vzdělávací program.

(104)

Znepokojení budí také možné finanční zvýhodnění, které by příjemce mohl čerpat ze skutečnosti, že by podpora na vzdělávání částečně kryla náhradu mezd zaměstnanců ve vztahu k době strávené při absolvování dodatečné „způsobilé“ části vzdělávání. Podle informací poskytnutých Rumunskem a společností Ford by navrhovaný vzdělávací projekt zahrnoval v průměru celkem 111 vzdělávacích dnů na zaměstnance (tj. v průměru 22,2 vzdělávacích dnů za rok), které by zahrnovaly jak část vzdělávacího programu pro potřeby společnosti (nezpůsobilé), tak dodatečnou „způsobilou“ část programu.

(105)

Aby bylo možné posoudit narušující potenciál navrhované podpory, musí Komise rovněž zohlednit charakteristické znaky daného odvětví a strukturu trhu (trhů) souvisejícího (souvisejících) s podporovaným vzdělávacím projektem. Aby tyto aspekty přezkoumala, vychází Komise z příslušného výrobkového trhu, zeměpisného trhu a z analýzy tržního podílu, kterou Komise provedla v roce 2008 pro účely posouzení regionální podpory pro společnost Ford Craiova (47), jejíž závěry jsou porovnány s nejnovějšími údaji o prodeji automobilů poskytnutými poradenskou společností Global Insight a vykládány v kontextu nejnovějších informací o mírách využití kapacity v daném odvětví (48).

(106)

Příjemcem podpory na vzdělávání je velká společnost v odvětví výroby motorových vozidel. Společnost Ford bude v krajovském závodě vyrábět dva nové typy vozidel: B-MAV, malé multifunkční vozidlo postavené na platformě klasifikované společností Ford jako platforma segmentu B osobních vozidel, a ISV, malé užitkové vozidlo, které lze používat jak pro přepravu osob, tak pro obchodní dopravu a které je postaveno na platformě klasifikované společností Ford jako platforma segmentu C osobních vozidel. Od roku 2011 bude závod v Krajově vyrábět novou řadu motorů s nízkými emisemi CO2, které budou montovány téměř výhradně do vozidel značky Ford.

(107)

V rozhodnutí o regionální podpoře z dubna 2008 Komise dospěla k závěru, že jelikož motory jsou meziprodukty, které mají být montovány do vozidel značky Ford, překrývá se příslušný výrobkový a zeměpisný trh pro motory s trhy vymezenými pro konečné výrobky (vozidla). Pokud jde o příslušný výrobkový a zeměpisný trh pro vozidla B-MAV a IVS, vzhledem k existenci odlišných systémů klasifikace příslušných segmentů vozidel Komise zohlednila různé alternativní definice výrobkového trhu. Vozidla vyráběná v krajovském závodě budou v zásadě prodávána na trzích EU a EHP, společnost je však časem rovněž hodlá vyvážet do jiných míst určení po celém světě. Komise provedla odhady příslušných podílů na trhu v období let 2007–2012 na úrovni EHP a celosvětové úrovni a dospěla k závěru, že nejvyšší možný podíl na příslušném trhu, jehož společnost Ford dosáhla, činil na úrovni EHP 16,8 % v roce 2007 a postupem času k roku 2013 má mírně klesající tendenci. Společnostmi vyrábějícími automobily, jejichž vlastnosti se velice podobají vlastnostem vozidel B-MAV, jsou Renault a Opel, vlastnostem ISV pak Renault, Citroen, Fiat a Volkswagen.

(108)

Evropské odvětví výroby automobilů se jako celek vyznačuje nadměrnou kapacitou výroby – například v roce 2007, který byl z hlediska prodeje automobilů v Evropě považován za dobrý, uvedli výrobci na trh o 4 miliony vozidel více, než byl trh schopen koupit (49). Evropské sdružení výrobců automobilů (the European Car Producers Association, ACEA) hlásí, že registrace nových lehkých nákladních vozidel o hmotnosti do 3,5 tun v Evropě od července 2008 do července 2009 klesla o 31,4 % (50).

(109)

Komise zastává názor, že vzhledem k charakteristickým znakům odvětví (především nadměrné kapacitě) a příslušných trhů (intenzivní soutěži mezi malým počtem velkých společností) je zřejmé, že podpora jednoznačně může narušit hospodářskou soutěž. Tyto úvahy je nicméně třeba vyvážit potřebou podporovat nezbytné budoucí investice, aby byla zaručena dlouhodobá životaschopnost evropského automobilového průmyslu jako celku. Ve sdělení s názvem „Reakce na krizi v evropském automobilovém průmyslu“ (51) Komise určila širokou řadu opatření podpory, která mají průmyslu pomoci při současné krizi, včetně opatření na vzdělávání. Kromě toho je nutné připomenout, že ačkoli je podpora veliká z absolutního měřítka, představuje pouze jednu třetinu celkového finančního závazku určeného pro vzdělávání zaměstnanců v krajovském závodě. Tyto obavy proto samy o sobě nejsou dostatečným důvodem k zamítnutí podpory. Je z nich však zřejmé, že je nezbytné uložit určité podmínky ohledně vyplácení podpory, aby bylo zaručeno, že podpora společnosti Ford nezajistí nadměrnou krátkodobou likviditu. Tato otázka je řešena prostřednictvím podmínek týkajících se provádění programu, které jsou stanoveny v článku 2 závěrečného oddílu rozhodnutí.

(110)

Komise dospěla k závěru, že pozitivní účinky navrhované podpory z hlediska i) povzbuzení příjemce, aby nabídl takové dodatečné obecné vzdělávání, které by pravděpodobně mělo pozitivní vedlejší účinky na hospodářství a společnost, a to zejména na úrovni regionů podporovaných podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie; ii) vhodnosti podpory jako nástroje politiky a iii) motivačního účinku byly uspokojivě prokázány. Komise nadále chová určité obavy, pokud jde o přiměřenost navrhované podpory na základě odhadů budoucích nákladů a prognóz budoucích opatření, dospěla nicméně k závěru, že předběžné důkazy o přiměřenosti, které byly v tomto případě předloženy, jsou přijatelné. Pokud jde o negativní účinky podpory spojené s jejím potenciálem narušit hospodářskou soutěž, Komise vyjadřuje určité obavy týkající se zejména dopadu individuální podpory takovéto velikosti, mimo jiné vzhledem k charakteristickým znakům odvětví a příslušných trhů. Komise se nicméně domnívá, že tyto obavy ohledně přiměřenosti a narušujících účinků lze rozptýlit dodržením určitých podmínek týkajících se provádění podporovaného programu, které mají zaručit, že je podpora vyplácena pouze ve zpětných pravidelných splátkách poté, co společnost Ford předložila důkazy o skutečných vniklých nákladech. Komise tudíž vyvozuje závěr, že pozitivní účinky navrhované podpory jsou silnější než její možné účinky negativní. Tento pozitivní výsledek porovnání ospravedlňuje povolení podpory jakožto slučitelné se Smlouvou o fungování Evropské unie podle čl. 107 odst. 3 písm. c).

(111)

Touto problematikou se zabývají 96. a 97. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí. Komise dospěla k závěru, že navrhovaná podpora splňuje požadavky ohledně kumulace podpory, které vyplývají z článku 7 obecného nařízení o blokových výjimkách.

(112)

S ohledem na dokumentaci, kterou Rumunsko předložilo, aby prokázalo, že společnost Ford dne 27. června 2008 vrátila neslučitelnou podporu na privatizaci ve výši 27 milionů EUR a vzniklé úroky, Komise vyvozuje závěr, že navrhovaná podpora splňuje tzv. zásadu z rozsudku ve věci Deggendorf.

(113)

Komise zastává názor, že opatření podpory na vzdělávání, které bylo Rumunskem oznámeno ve prospěch společnosti Ford Romania SA v Krajově a sestává z podpory v celkové výši 57 milionů EUR na pětiletý vzdělávací program určený celkem až pro 9 000 zaměstnanců v krajovském závodě, je slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie.

(114)

S ohledem na obavy ohledně přiměřenosti a možných narušujících účinků podpory, které jsou popsány v 99., 109. a 110. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, Komise povoluje, aby bylo jakožto nezbytné a odůvodněné přijato kladné rozhodnutí s podmínkami podle čl. 7 odst. 4 procesního nařízení (52). Tyto podmínky mají zaručit přiměřenost podpory během provádění projektu (tím, že zaručí, že je částka podpory přísně omezena tak, aby kryla způsobilé výdaje, které skutečně vznikly), omezit narušující potenciál přímé platby celé částky podpory a posílit přenositelnost dovedností, které si zaměstnanci v rámci poskytnutého vzdělávání osvojí.

(115)

Jak navíc samo Rumunsko navrhuje v podání ze dne 9. července 2009 (53), pravidla a podmínky pro platbu podpory by měly být stanoveny ve zvláštním rumunském legislativním aktu.

(116)

Na základě těchto úvah Komise

1.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 167/21

(1)

Dopisem ze dne 29. srpna 2005, zaevidovaným dne 1. září 2005, oznámilo Německo Komisi svůj úmysl poskytnout podniku EverQ GmbH (dále jen „Sovello“ (2) podporu ve formě bonusu pro malé a střední podniky. V dopisech ze dne 28. října 2005, 24. ledna 2006 a 4. dubna 2006, které byly zaevidovány vždy téhož dne, sdělilo Německo Komisi dodatečné informace.

(2)

Pod číslem K(2006) 2092 v konečném znění Komise dne 7. června 2006 schválila podniku Sovello bonus pro malé a střední podniky (státní podpora N 426/05 (3).

(3)

Během posuzování dalšího oznámeného opatření podpory ve prospěch podniku Sovello (státní podpora C 21/08 (4) – ex N 864/06) Komise odhalila skutečnosti, ze kterých vyplývá, že rozhodnutí o státní podpoře N 426/05 mohlo být založeno na neúplných či nesprávných informacích předložených v rámci oznámení podpory.

(4)

Dopisem ze dne 17. března 2008 poskytla Komise Německu příležitost zaujmout stanovisko k záměru Komise zahájit formální vyšetřovací řízení před případným zrušením jejího rozhodnutí ze dne 7. června 2006, a to podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (5). Německo předložilo své připomínky dopisy ze dne 15. dubna 2008, které byly zaevidovány 15. a 16. dubna 2008.

(5)

Dopisem ze dne 17. června 2008 (K(2008) 2669 v konečném znění) informovala Komise Německo o svém rozhodnutí zahájit ohledně bonusu pro malé a střední podniky poskytnutému podniku Sovello řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(6)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (6). Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(7)

Německo předložilo své připomínky dopisem ze dne 10. září 2008 zaregistrovaným téhož dne. Německo předložilo další připomínky dopisy ze dne 20. března, 13. května a 16. listopadu 2009, které byly zaregistrovány vždy téhož dne. Ve dnech 2. dubna a 13. října 2009 proběhla setkání zástupců útvarů Komise a Německa.

(8)

Komise neobdržela žádné připomínky třetích stran.

(9)

V rámci podporovaného projektu (regionální podpora poskytnutá na základě schválených režimů podpory včetně oznámeného bonusu pro malé a střední podniky) mělo být vybudováno nové 30 MWp zařízení (Sovello 1) na výrobu solárních modulů (PRODCOM kód 32.10.52.37) na bázi technologie String Ribbon (7). Nové zařízení bylo prvním výrobním závodem podniku Sovello. Výstavba byla zahájena v prosinci 2004. Továrna měla dosáhnout výrobní kapacity 30 megawattů peak (8) a zahájit činnost do 31. prosince 2007. Ve skutečnosti zahájilo zařízení Sovello 1 výrobu již v dubnu 2006.

(10)

Příjemcem oznámené podpory je podnik Sovello. Byl založen v prosinci 2004 společností Q-Cells SE (9) (dále jen „Q-Cells“; 24,9 % akcií) a americkou společností Evergreen Solar Inc. (dále jen „Evergreen“; 75,1 % akcií) jako společný podnik. To vyplývá z původní rámcové smlouvy o založení společného podniku (10) uzavřené mezi podniky Evergreen a Q-Cells dne 14. ledna 2005 (dále jen „MJVA1“). Podle MJVA1 nabyl podnik Q-Cells před uzavřením rámcové smlouvy společnost Topas 107 V.V. GmbH, prázdnou společnost, která byla později z podnětu podniku Q-Cells přeměněna na Sovello (tehdy však EverQ). Název zastřešující společnosti se dne 11. února 2005 změnil na EverQ.

(11)

Evergreen vyrábí solární moduly a vlastní patent na takzvanou „technologii String Ribbon“. Q-Cells je jedním z největších výrobců solárních článků na světě. Účelem společného podniku Sovello mělo být nejprve testování výroby solárních článků na základě technologie String Ribbon podniku Evergreen a na základě know-how pro výrobu solárních článků a zkušeností podniku Q-Cells na německém trhu a později možnost průmyslové výroby String Ribbon modulů.

(12)

V listopadu 2005 získala společnost Renewable Energy Corporation ASA (Norsko, dále jen „REC“) na základě smlouvy o dodávkách křemíku podniku Sovello 15 % podíl ve společném podniku, zatímco podnik Evergreen snížil svůj podíl na 64 % a podnik Q-Cells na 21 %. To vyplývá z druhé rámcové smlouvy o založení společného podniku uzavřené mezi podniky Evergreen, Q-Cells a REC dne 25. listopadu 2005 (dále jen „MJVA2“). REC patří mezi největší výrobce křemíkových materiálů pro fotovoltaický průmysl na světě.

(13)

V okamžiku oznámení měly podniky Q-Cells a REC společného podílníka, společnost rizikového kapitálu Good Energies Investment BV (dále jen „Good Energies“). Tato společnost držela 16 % akcií podniku Q-Cells a 39 % akcií podniku REC (stav ke dni 7. března 2006). Německo uvedlo, že mezi podniky Q-Cells, REC a Evergreen neexistovaly kromě vlastnictví akcií v podniku Sovello žádné další vztahy.

(14)

Od 19. prosince 2006 vlastní obchodní partneři Evergreen, Q-Cells a REC po 33,3 % podílů na společnosti Sovello (změny smlouvy MJVA2 ze dne 29. září 2006).

(15)

Dne 5. února 2007 oznámil podnik Q-Cells svůj záměr získat podíl v REC ve výši 17,9 %. Téhož dne oznámila společnost Good Energies v tiskové zprávě, že prodává svůj podíl v REC podnikům Q-Cells a Orkla ASA (26. února 2007).

(16)

Z následujícího přehledu je patrná aktuální struktura podílníků v podniku Sovello (stav k třetímu čtvrtletí 2009):

(17)

Vývoj podniku Sovello ilustrují různé podnikové dokumenty a rozhodnutí společníků. Dokument s názvem „Project „Sovello“: Heads of Agreement“ (dále jen „Heads of Agreement“) byl podepsán předsedy představenstva podniků Evergreen a Q-Cells před uzavřením MJVA1. V této dohodě se vymezují hlavní rysy případné právní transakce mezi oběma podniky za účelem založení a vedení společného podniku pro vývoj, výrobu a prodej solárních produktů založených na technologii String Ribbon. Dále se v ní uvádí, že si partneři byli vědomi toho, že aby bylo možné v Německu využít určité státní podpory, podíl podniku Q-Cells v podniku Sovello musí být menší než 25 %. Kromě toho má dohoda zaručit, aby se na důležitých rozhodnutích podíleli oba partneři, a obsahuje ustanovení, z nichž lze usuzovat zásadní úlohu podniku Q-Cells pro provozuschopnost společného podniku.

(18)

Také ze stanov společnosti Sovello vyplývají pro podnik Q-Cells značné pravomoci týkající se spolurozhodování (dozorčí rada je složena ze dvou osob jmenovaných podnikem Evergreen a jednou osobou jmenovanou podnikem Q-Cells, avšak pro různá strategická rozhodnutí se požaduje souhlas vždy alespoň jednoho člena dozorčí rady jmenovaného každým z partnerů).

(19)

Ve smlouvě MJVA1 je stanovena výše podílu podniku Evergreen na společnosti Sovello na 75,1 % a podílu podniku Q-Cells na 24,9 %. V MJVA1 je ovšem také zahrnuto, že podnik Q-Cells může zvýšit svůj podíl na 50 %, pokud to nepovede ke snížení investičních grantů. Kromě toho mají partneři podle MJVA1 také možnost uzavírat další dohody (v oblasti služeb, technologií a marketingu). V praxi byly moduly vyrobené společností Sovello prodávány (do počátku roku 2009) podnikem Evergreen pod značkou Evergreen.

(20)

Smlouva MJVA2 stanovuje tuto strukturu společníků: Evergreen 64 %, Q-Cells 21 % a REC 15 %. Potvrzuje se v ní, že Q-Cells může výši svého podílu přizpůsobit výši podílu podniku Evergreen, zatímco pro podnik REC je možnost zvýšení podílu na 21 % a na 33,3 % závislá na dalších smlouvách na dodávku křemíku.

(21)

Tabulka I podává přehled o vývoji společnosti Sovello a o důležitých dokumentech a obchodních rozhodnutích.

Tabulka I

Vývoj podniku Sovello

(22)

Investiční náklady na projekt činí (v nominální hodnotě) celkově 65 699 302 EUR, z čehož 60 873 300 EUR je způsobilých pro regionální podporu. V tabulce II je uveden rozpis všech investičních nákladů na oznámený projekt.

Tabulka II

Rozpis nákladů na projekt (v nominálních hodnotách)

(23)

Projekt byl (vedle požadované podpory) financován z vlastních zdrojů a prostřednictvím bankovních půjček. Tabulka III podává přehled o financování oznámeného projektu.

Tabulka III

Financování projektu (v nominálních hodnotách)

(24)

Místo investice se nachází v Thalheimu, okres Bitterfeld, spolková země Sasko-Anhaltsko, Německo, který leží v oblasti podpory ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie. Podle pokynů pro regionálně zaměřené státní podpory (12) (dále jen „pokyny k regionální podpoře 1998“) a německé mapy regionální podpory platné do konce roku 2006 (13) je u podpor v této oblasti přípustná maximální intenzita podpory ve výši 35 % hrubého ekvivalentu podpory.

(25)

U dané podpory se jedná o bonus pro malé a střední podniky ve výši 15 procentních bodů, oznámený pod číslem N 426/05 v souladu s rozhodnutím o schválení podle čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (14) (dále jen „nařízení o blokových výjimkách pro MSP“), který měl být poskytnut společnosti Sovello dodatečně k regionální podpoře na základě stávajících režimů regionální podpory „Společný program – zlepšování regionálních hospodářských struktur“ (státní podpora N 642/02 (15) – dále jen „SP“) a „Zákona o investičních prémiích 2005“ (státní podpora N 142a/04 (16) – dále jen „Zákon o IP“). Bonus pro malé a střední podniky odpovídá výši podpory 9 130 995 EUR.

(26)

Podle pokynů k regionální podpoře 1998 je bonus k regionálním investičním podporám pro malé a střední podniky přípustný (17). Bonus pro malé a střední podniky pro společnost Sovello byl schválen dodatečně k regionální podpoře poskytnuté oprávněně na základě německého režimu „SP“.

(27)

Posouzení statusu společnosti jako malého či středního podniku probíhá na základě doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (18) (dále jen „doporučení MSP“). Posuzuje se zejména, zda příslušný podnik překračuje určité mezní hodnoty (počet zaměstnanců, obrat, bilanční suma). Při tomto posouzení se příslušné údaje týkající se propojených podniků (které mají především tím, že vlastní většínu akcií či hlasovacích práv, rozhodující vliv) zohledňují v plném rozsahu, zatímco údaje týkající se partnerských podniků (které vlastní alespoň 25 % akcií či hlasovacích práv) se zohledňují poměrně podle velikosti jejich podílu.

(28)

Ve svém rozhodnutí N 426/05 (viz 2. bod odůvodnění) Komise zahrnula do svého výpočtu příslušné údaje týkající se podniků Sovello a Evergreen, nikoli však údaje týkající se podniků Q-Cells a REC, jelikož tyto dva podniky v okamžiku oznámení a až do vydání rozhodnutí Komise o schválení vlastnily méně než 25 % podílů či hlasovacích práv. Na základě toho Komise dospěla k závěru, že společnost Sovello byla MSP a oznámenou podporu schválila.

(29)

Nové informace, které Komise odhalila při posuzování jiné oznámené podpory pro společnost Sovello, se týkají smlouvy MJVA1 mezi podniky Evergreen a Q-Cells o založení společnosti Sovello, která nebyla Komisi předložena během předběžného šetření ve věci N 426/05. Tyto informace vzbudily pochybnosti, zda partneři společného podniku nedrželi účast podniku Q-Cells úmyslně pod hranicí 25 % (nejprve na 24,9 %), aby získali vyšší částku státní podpory (včetně bonusu pro malé a střední podniky), ačkoli byl podnik Q-Cells zastoupen ve vedení společného podniku jedním ze tří ředitelů, který musel v případě důležitých rozhodnutí vyslovit souhlas. Na základě toho Komise v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 659/1999 vyzvala orgány Německa, aby zaujaly stanovisko k jejímu záměru zahájit formální vyšetřovací řízení před případným zrušením rozhodnutí ze dne 7. června 2006 (viz 2. bod odůvodnění).

(30)

Dopisem ze dne 15. dubna 2008 předložilo Německo stanovy společnosti Sovello, dokument Heads of Agreement a ověřené kopie smluv MJVA1, MJVA2 a upravené MJVA2. V tomto dopise Německo zastávalo názor, že v případě společnosti Sovello byla v okamžiku oznámení splněna formální kritéria týkající se mezních hodnot stanovených v doporučení MSP a že v doporučení MSP nejsou stanovena žádná další jasně definovaná a prakticky použitelná kritéria. Německo se proto domnívá, že by tato formální kritéria pro posouzení, zda se u podniku jedná o malý či střední podnik, měla být rozhodující, aby byla zaručena právní jistota a předvídatelnost politiky Komise ohledně kontroly státních podpor. Pokud by Komise již nepovažovala tato formální kritéria za přiměřená, neměla by měnit svůj přístup v kontextu jednotlivých případů, ale měla by zvážit změnu samotných platných předpisů.

(31)

Německo dále poznamenalo, že v okamžiku oznámení nebyly informace úmyslně zatajovány či zadržovány a že k původnímu rozdělení podílů (75,1 % pro Evergreen a 24,9 % pro Q-Cells) došlo z hospodářských důvodů. Německé orgány dále uvedly, že společnost Sovello nebyla účastí podniku Q-Cells v původním společném podniku ušetřena obtíží obvyklých pro nově založený MSP.

(32)

Komise zastávala názor, že společnost Sovello sice splňuje formální kritéria definice MSP, měla však přesvědčivé indicie, že toho bylo dosaženo pouze úmyslným držením účasti podniku Q-Cells pod hranicí 25 % ve snaze získat bonus pro malé a střední podniky a že skutečný vliv podniku Q-Cells na Sovello byl větší. Komise proto dospěla k závěru, že musí vzít v úvahu možnost, že byla struktura společníků příjemce podpory zmanipulována s cílem obejít definici MSP.

(33)

Nové informace vzbudily u Komise pochybnosti, zda je Sovello skutečně MSP ve smyslu doporučení MSP. Pokud ne, nebyl by oznámený a schválený bonus pro malé a střední podniky slučitelný se Smlouvou o fungování Evropské unie.

(34)

Aby Komise mohla případně zrušit své původní rozhodnutí ze dne 7. června 2006, které mohlo vycházet z neúplných či nesprávných informací, a přijmout toto nové rozhodnutí, zahájila formální vyšetřovací řízení podle článku 9 nařízení (ES) č. 659/1999. V uvedeném článku se uvádí: „Komise může poté, co měl dotyčný členský stát možnost předložit své připomínky, zrušit rozhodnutí (…), pokud bylo rozhodnutí založeno na nesprávné informaci poskytnuté během řízení, která byla rozhodujícím faktorem pro rozhodnutí. Před zrušením rozhodnutí a přijetím nového rozhodnutí zahájí Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. (…)“.

(35)

Komise neobdržela žádná stanoviska zúčastněných stran.

(36)

Německo se domnívá, že předpoklady pro zrušení rozhodnutí N 426/05 na základě údajně nových informací neexistují. Německo tvrdí, že informace sdělené Komisi v souvislosti s oznámením ve věci N 426/05 nebyly ani neúplné, ani nesprávné, tudíž není článek 9 nařízení (ES) č. 659/1999 použitelný. Německo namítá, že Komise věděla o skutečnosti, že Sovello je nově založený technologický podnik v oblasti solárního průmyslu, vytvořený podniky Evergreen a Q-Cells jako společný podnik, který nepřekročil mezní hodnoty definice MSP a který byl konfrontován s obtížemi typickými pro MSP. Německo dodalo, že ani smlouva MJVA1, ani dokument Heads of Agreement neobsahují nové informace, které by opravňovaly zrušení rozhodnutí N 426/05.

(37)

Německo tvrdí, že na žádost Komise (dopis ze dne 30. prosince 2005, D/57570) poskytlo v souvislosti s postupem oznamování vzor prohlášení v příloze ke sdělení Komise „Vzor prohlášení o informacích týkajících se způsobilosti podniku jakožto malého nebo středního podniku“ (19) (dále jen „sdělení Komise o vzoru prohlášení“) pro Sovello, ve kterém uvedlo, že Evergreen je podnik propojený se společností Sovello, avšak Sovello a Q-Cells jsou dva nezávislé podniky. Německo rovněž předložilo místopřísežné prohlášení podniku Q-Cells, podle kterého podnik nebyl ani partnerským podnikem společnosti Sovello, ani nebyl se společností Sovello propojen.

(38)

Německo namítá, že ani z nařízení o blokových výjimkách pro MSP, ani ze sdělení Komise o vzoru prohlášení a ani z žádostí Komise o informace pro německé orgány a pro společnost Sovello jasně nevyplynulo, že by musely v souvislosti s postupem oznamování postoupit smlouvu a společném podniku. Německo proto zastává názor, že informace, které sdělilo v daném okamžiku, byly úplné.

(39)

Německo uvádí, že definice MSP v dřívějším doporučení MSP z roku 1996 (20) obsahovala jak mezní hodnoty, tak tzv. kritérium nezávislosti, zatímco v aktuální definici MSP se rozlišuje pouze mezi samostatným, partnerským a propojeným podnikem. Německo namítá, že platné nařízení o blokových výjimkách pro MSP ve spojení s definicí MSP je pro Komisi závazné a určitě nesmí být omezováno dodatečnými nepsanými kritérii. Ani Soudní dvůr, ani Soud prvního stupně nevycházely ve svých rozsudcích v případech založených na nové definici MSP z obdobných kritérií.

(40)

Německo popírá, že by kritéria nezávislosti, která Soudní dvůr stanovil ve svém rozsudku ve věci C 91/01 Itálie/Komise Evropských společenství (21) (dále jen „věc Solar Tech“) na základě dřívějšího doporučení MSP, platila také v případech, které mají být posouzeny na základě nové definice MSP. Podle Německa není posouzení na základě takových nepsaných kritérií slučitelné s cílem zamýšleného přepracování definice MSP, který podle 8. bodu odůvodnění nařízení o blokových výjimkách pro MSP spočívá v: „(…) odstranění rozdílů, které by mohly vyvolat narušení hospodářské soutěže, (…) usnadnění koordinace mezi různými iniciativami Společenství a vnitrostátními iniciativami týkajícími se malých a středních podniků, a z důvodu transparentní správy a právní jistoty, (…)“.

(41)

Německo namítá, že Komise musí v zájmu právní jistoty a rovného zacházení nejprve zveřejnit případné úpravy (zavedení nových dodatečných kritérií) definice MSP, dříve než je uplatní v jednotlivých případech. Kromě toho by evropský zákonodárce, pokud by chtěl použít kritérium „obtíží obvyklých pro MSP“, zahrnul toto kritérium také do své nové definice MSP. Zda je podnik konfrontován s obtížemi obvyklými pro MSP, lze proto posoudit pouze na základě formálních kritérií pro MSP. Německo dodává, že stanovení meze 25 % pro partnerské podniky je zbytečné, pokud tuto mez v praxi nelze použít jako kritérium.

(42)

Německo uvádí, že cílem nové definice MSP byla jednotná podpora malých a středních podniků a jejich kontrola úřady a soudy na základě jasných, jednoznačných definic. Z toho Německo vyvozuje, že nová definice MSP nedává žádný prostor pro vlastní uvážení či nepsané podmínky.

(43)

Německo dále uvádí, že ani struktura společníků, ani hospodářské rámcové podmínky podniků, ke kterým se ve věcech Solar Tech a Pollmeier Malchow GmbH & Co. KG/Komise (22) přihlíží (rozsudky na základě dřívějšího doporučení MSP 1996), nejsou srovnatelné se situací společnosti Sovello.

(44)

Ve věci Solar Tech vlastnil koncern Permasteelisa (velký podnik) pouze 24 % podílů příjemce podpory, avšak zakladatel a většinový společník tohoto koncernu, který byl zároveň manažerem podniku Solar Tech, vlastnil 46 % kapitálu a ředitel koncernu a člen správní rady koncernu Permasteelisa vlastnili každý 15 % kapitálu. Vzhledem k těmto vztahům finanční závislosti, případnému vlivu společníků koncernu Permasteelisa a hospodářským a strukturálním vztahům ke koncernu Permasteelisa dospěla Komise k závěru, že podnik Solar Tech nebyl konfrontován s obtížemi obvyklými pro MSP, a tudíž nesplnil kritérium nezávislosti. Německo podotýká, že oproti tomu oba společníci společného podniku Sovello nebyli na sobě závislí a menšinový společník Q-Cells neměl na Sovello větší vliv než společník, který vlastní 24,9 % akcií (viz bod 5.3).

(45)

Ve věci Pollmeier byl příjemce podpory Pollmeier 100 % vlastněn fyzickou osobou prostřednictvím zprostředkovatelské společnosti. Veškeré další podniky kontrolované touto fyzickou osobou působily ve stejných nebo paralelních hospodářských odvětvích. Komise vycházela z toho, že podniky ve vlastnictví této fyzické osoby tvořily jeden hospodářský subjekt, a sečetla finanční údaje a počet zaměstnanců, které tak překročily mezní hodnoty pro MSP. Německo podotýká, že oba společníci v okamžiku založení společnosti Sovello byli na sobě nezávislí a sledovali různé podnikatelské cíle (výzkum a vývoj v oblasti solární technologie v případě podniku Evergreen a výroba solárních článků v případě podniku Q-Cells). Obtíže společnosti Sovello obvyklé pro MSP tak nemohly být vyrovnány začleněním do skupiny velkých podniků.

(46)

Německo se domnívá, že Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 17. června 2008 (viz 5. bod odůvodnění) překročila své pravomoci tím, že zjevně vycházela z toho, že příjemce podpory a jeho partneři ve společném podniku je nutno automaticky považovat za hospodářský subjekt, a tudíž je třeba při výpočtu mezních hodnot pro MSP finanční údaje a počet zaměstnanců všech partnerů ve společném podniku vždy sčítat.

(47)

Německo prohlašuje, že Komise si tímto způsobem osobuje právo vyjmout celou kategorii podniků (totiž společné podniky) z uplatňování právně závazné definice MSP a použít pro tuto kategorii podniků zvláštní kritéria pro MSP. Německo popírá, že lze toto právo odvodit z judikatury evropských soudů na základě doporučení MSP 1996 nebo z dosavadní praxe Komise.

(48)

Německo potvrzuje, že společnost Sovello byla v okamžiku oznámení se svým omezeným počtem zaměstnanců a omezenými finančními prostředky konfrontována s obtížemi obvyklými pro MSP z hlediska financování investičního projektu, uvádění produkce na trh a podnikové a provozní organizace. Německo sice připouští synergické účinky spolupráce s podniky Evergreen a Q-Cells, popírá však, že by tyto účinky mohly zmírnit obtíže společnosti Sovello obvyklé pro MSP.

(49)

Německo uvádí, že společnost Sovello by bez státní podpory nemohla pro svůj investiční projekt v Thalheimu získat externí financování. Podíl externích investic v projektu společnosti Sovello (8 mil. EUR, tj. 13 % celkových investic) je pro MSP obvyklý. Německo dodává, že jen […] z […] oslovených bank projevily zájem o financování projektu a jedna z nich chtěla poskytnout pouze […] EUR provozního kapitálu a překlenovací prostředky do výše 50 % státní podpory. Tato situace je typická pro malé a střední podniky, nikoli však pro velké podniky.

(50)

Německo uvádí, že smlouva o půjčce ohledně externího financování byla uzavřena až […] listopadu 2005. Kvůli […] ratingu společnosti Sovello a […] finanční účasti společníků (jakož i […] finanční situaci společnosti Sovello) nebylo možné vyjednat výhodné úvěrové podmínky. Sovello měla problémy poskytnout na půjčku dostatečné jistoty (jelikož podnik ještě nebyl vlastníkem pozemku, stroje a zařízení ještě nebyly dodány, budovy ještě nebyly dostavěny a společnost neměla na skladě žádné zásoby). Společníci rovněž nemohli nabídnout […] jistoty.

(51)

Německo tvrdí, že společníci mohli poskytnout pouze velmi omezené vlastní zdroje. Do roku 2006 poskytl pouze podnik Evergreen finanční prostředky překračující jeho kapitálovou účast a kapitálové rezervy. Podnik Q-Cells ne[…] poskytnout takové finanční prostředky, neboť jeho […] zdroje byly […] vázány v jeho vlastních investičních projektech.

(52)

Německo uvádí, že by investiční projekt bez státní podpory včetně bonusu pro malé a střední podniky nemohl být uskutečněn.

(53)

Německo udává, že společnost Sovello byla konfrontována se značnými komerčními riziky, neboť musela nejprve prokázat, že pomocí technologie String Ribbon lze vyrábět prodejné produkty. Skutečnost, že Sovello uzavřela s podnikem Evergreen smlouvu o odběru produkce, toto riziko fakticky nesnížila, neboť Evergreen byl rovněž MSP a německý trh neznal. Další společník, Q-Cells, neměl žádné zkušenosti s prodejem solárních modulů, neboť vyráběl výhradně solární články. Kromě toho byl také podnik Q-Cells MSP (23) a musel své úsilí zaměřovat na prodej svých vlastních výrobků.

(54)

Německo tvrdí, že náklady společnosti Sovello na podnikovou a provozní organizaci byly vyšší než náklady velkých podniků. Sovello např. musela […].

(55)

Německo popírá, že by možnosti podniku Q-Cells ovlivňovat Sovello překračovaly v okamžiku oznámení míru vlivu, kterou by měl za obvyklých okolností společník vlastnící podíl 24,9 % ve společnosti Sovello. Spíše lze říci, že takový podíl není u srovnatelných projektů začínajících podniků v odvětví špičkových technologií neobvyklý.

(56)

Německo objasňuje, že s iniciativou zahájit projekt přišel podnik Evergreen. Do vývoje technologie String Ribbon investoval po dobu deseti let více než […] mil. USD, aniž by dosáhl její rentability. Cena akcií podniku Evergreen klesla z ca. 20 USD v roce 2000 přibližně na 2 USD v letech 2003–2004. Evergreen si musel zachovat co největší kontrolu nad investičním projektem, aby v případě úspěchu zajistil svým akcionářům co nejvyšší výnos, nemohl však bez finanční účasti dalšího obchodního partnera obstarat dost kapitálu. Q-Cells byl vhodným kandidátem, neboť tento podnik mohl poskytnout kromě finančních prostředků také své zkušenosti se stavbou provozoven ve fotovoltaickém odvětví a své znalosti v oboru technologie solárních článků. Německo dále udává, že se Evergreen z těchto důvodů rozhodl vytvořit společný podnik s podnikem Q-Cells, a nikoli s podnikem […], který byl sice silnějším finančním partnerem, avšak požadoval také větší vliv.

(57)

V okamžiku uzavření smlouvy MJVA1 s podnikem Evergreen investoval podnik Q-Cells již do velkého projektu na výrobu konvenčních solárních článků. Proto mohl investovat do jiných projektů již jen v omezené míře. Podle Německa chtěl Q-Cells účastí ve společnosti Sovello na jedné straně získat know-how ohledně nových technologií na výrobu solárních waferů, článků a modulů a na druhé straně využít svých zkušeností s vývojem zařízení na výrobu solárních článků.

(58)

Z těchto důvodů Q-Cells souhlasil s minoritním podílem 24,9 %. Německo dále uvádí, že tentýž byl i důvod pro obdobnou minoritní účast podniku Q-Cells (21,19 %) ve společnosti CSG Solar AG (24), podniku, který vyrábí solární moduly na základě tenkovrstvé technologie. Rozsah účasti nespočívá jen v možné finanční účasti, nýbrž také v technologických vstupech.

(59)

Německo zdůrazňuje, že podíly společníků společnosti Sovello na jejím základním kapitálu zcela odrážely skutečné úmysly a skutečný vliv obou partnerů společného podniku a že hlasovací práva byla rozdělena odpovídajícím způsobem. Fakticky to vedlo k tomu, že Evergreen – na rozdíl od podniku Q-Cells – mohl přijímat důležitá obchodní rozhodnutí sám.

(60)

Německo uvádí, že případné budoucí zvýšení podílu Q-Cells sice bylo dohodnuto, avšak mohlo proběhnout pouze za určitých podmínek a při poskytnutí odpovídajících finančních prostředků. Jednou z podmínek uvedených ve smlouvě MJVA1 bylo, že takové zvýšení podílu nesmí ohrozit podporu poskytnutou společnosti Sovello. Německo poukazuje na to, že opatření podpory bylo rozhodující pro to, aby byl investiční projekt proveden v Německu a nikoli v USA, což není v rozporu s pravidly pro státní podporu. Německo dodává, že Q-Cells neměl žádný vliv na toto rozhodnutí a že pravidla pro státní podporu nebyla porušena ani obcházena, pokud se partneři společného podniku snažili o zajištění financování společnosti Sovello.

(61)

Německo se domnívá, že je třeba rozlišovat mezi vlivem, který byl dán v určitém okamžiku, a případným budoucím vlivem, který vychází z možného zvýšení účasti podniku Q-Cells. Německo zdůrazňuje, že nebylo vůbec jisté, zda se zvýšení podílu uskuteční, a že oba partneři věděli, že k němu nedojde v blízké době a rozhodně ne dříve, než se nová technologie osvědčí. Ve skutečnosti ke zvýšení až na 50 % uvedenému ve smlouvě MJVA1 nikdy nedošlo. Účast podniku Q-Cells byla naopak na základě druhé smlouvy (MJVA2) ze dne 22. listopadu 2005 snížena na 21 %. Podle Německa to jednoznačně dokazuje, že neexistuje žádný „automatismus“, který by opravňoval závěr, že bylo již na počátku dohodnuto, že Q-Cells bude vlastnit více než 24,9 % akcií společnosti Sovello.

(62)

Německo dále uvádí, že skutečnost, že Q-Cells postavil do čela společnosti Sovello jednoho z řídících pracovníků, bylo jen přechodné opatření (prosinec 2004 až duben 2005), které neoslabilo možnosti vlivu podniku Evergreen, jenž od počátku existence společného podniku postavil do čela rovněž jednoho řídícího pracovníka. Kromě toho byl Evergreen na základě své většiny v dozorčí radě oprávněn každého řídícího pracovníka jak jmenovat, tak také odvolat.

(63)

Německo popírá, že by formulace uvedená v dokumentu Heads of Agreement, podle něhož musí být účast podniku Q-Cells ve společnosti Sovello nižší než 25 %, aby se něj vztahovala určitá podpůrná opatření Německa, vedla k tomu, že by možnosti vlivu podniku Q-Cells překračovaly míru, jež podniku náleží na základě jeho podílu ve výši 24,9 %. Německo naopak objasňuje, že tato formulace odráží pouze to, co se později objevilo ve smlouvě MJVA1, totiž snahu obou partnerů dodržet podmínky státní podpory. Německo dále poukazuje na další doložku v Heads of Agreement, podle které Sovello využije velkou část výrobní kapacity podniku Evergreen a Evergreen následně musí v dohledné době držet většinový podíl kapitálu společnosti Sovello. Německo nakonec udává, že se v případě dokumentu Heads of Agreement jednalo pouze o pracovní podklad pro oba partnery, který nebyl právně závazný.

(64)

Německo popírá, že by podnik Q-Cells měl vliv přesahující jeho účast ve výši 24,9 %, jenž by bylo možné odvodit z dohod se společností Sovello. Udává, že veškeré dohody byly uzavřeny za tržních podmínek a že mezi podniky Q-Cells a Sovello neexistovaly žádné další hospodářské, finanční, organizační nebo jiné vztahy.

(65)

Na závěr Německo uvádí, že změny podílů po založení společnosti Sovello nevycházely z původní smlouvy MJVA1, nýbrž souvisely se vstupem REC do společného podniku, neboť podnik REC výměnou za 15 % účast ve společném podniku přislíbil, že bude společnosti Sovello dodávat velké množství křemíku (jak bylo dohodnuto ve smlouvě MJVA2). Po vstupu podniku REC se Evergreen vzdal 11,1 % a Q-Cells 3,9 % svých podílů. Podle Německa toto dokazuje úmysl podniku Q-Cells zůstat minoritním společníkem. Až později, když REC přislíbil ještě větší dodávky křemíku, a poté, co byl prokázán technologický úspěch společnosti Sovello1, byly podíly těchto tří společníků vyrovnány na 33,3 % pro každého (úprava smlouvy MJVA2 ze dne 29. září 2006, platná od 19. prosince 2006).

(66)

Německo tvrdí, že rozhodovací práva přiznaná podniku Q-Cells ve společném podniku nejsou pro mladé technologické společné podniky jako Sovello neobvyklá a odpovídají právům, která by náležela investorům rizikového kapitálu s minoritními podíly. Vliv podniku Q-Cells nepřesahuje vliv minoritního společníka. Podnik vložil kromě 24,9 % kapitálu také své know-how v oblasti výroby solárních článků, a proto požadoval určitý vliv na rozhodnutí související se smlouvami o spolupráci ve společném podniku. Německo tvrdí, že toto právo mít vliv na určitá obchodní rozhodnutí bylo nutné pro ochranu podniku Q-Cells, neboť v opačném případě by nebylo vyloučeno, že by podnik Evergreen mohl využívat svého vlivu na vedení společnosti Sovello přednostně ve svůj prospěch. Podle názoru Německa je rovněž obvyklé povolit minoritním společníkům jmenování jednoho člena dozorčí rady.

(67)

Na podporu tvrzení, že účast podniku Q-Cells nebyla stanovena na 24,9 % s úmyslem získat bonus pro malé a střední podniky, poukazuje Německo rovněž na německé právo obchodních společností. Za prvé odpovídá vliv podniku Q-Cells předpisům o ochraně minoritních společníků. V této souvislosti Německo poukazuje na § 50, 61 a 66 zákona o společnostech s ručením omezeným (GmbH-Gesetz). Tyto paragrafy vymezily minoritním společníkům ve společnosti s ručením omezeným s podílem 10 % určitá práva, např. právo svolávat valnou hromadu, přijímat rozhodnutí na valné hromadě, zrušit společnost atd. Podle Německa vliv podniku Q-Cells nepřesahuje vliv, který podle německého práva obchodních společností náleží minoritnímu společníkovi s nejméně 10 % základního kapitálu. Kromě toho Německo uvádí jako další důvod rozsáhlých pravomocí podniku Q-Cells spolurozhodovat skutečnost, že Q-Cells se svou účastí ve výši 24,9 % nedisponoval blokační menšinou, pro kterou je třeba účast vyšší než 25 %. Proto byly namísto chybějící ochrany podniku Q-Cells na základě zákona ve smlouvách vymezeny odpovídající pravomoci týkající se spolurozhodování.

(68)

Německo vznáší námitky proti právním důvodům, na jejichž základě Komise zahájila řízení, a tvrdí, že v okamžiku oznámení předložilo úplné a správné informace, a tudíž nelze článek 9 nařízení (ES) č. 659/1999 použít. Německo dále tvrdí, že Komise může své hodnocení, zda se u podniku jedná o malý či střední podnik, provést jen na základě formálních kritérií (počet zaměstnanců a finanční stropy) definice MSP a nesmí dodatečně použít „nepsaná kritéria“, aby zjistila, zda je podnik konfrontován s obtížemi obvyklými pro MSP. Německo popírá, že by byl bonus pro malé a střední podniky poskytnut společnosti Sovello v rozporu s pravidly pro státní podporu, a tvrdí, že domněnky Komise ohledně možné manipulace nejsou opodstatněné.

(69)

Podle Německa splňovala společnost Sovello v okamžiku oznámení kritéria definice MSP: podnik Q-Cells vlastnil ve společnosti Sovello jen minoritní podíl ve výši 24,9 % a nebyl ve smyslu definice MSP ani partnerským podnikem, ani podnikem propojeným se společností Sovello. Proto se nesmí při výpočtu mezních hodnot pro MSP brát v úvahu údaje týkající se podniku Q-Cells. Německo popírá, že by vliv podniku Q-Cells na společnost Sovello byl v okamžiku oznámení větší, než by měl jiný investor vlastnící 24,9 % podílů ve společnosti Sovello. Německo kromě toho zastává názor, že společnost Sovello byla skutečně konfrontována s obtížemi obvyklými pro MSP a že by investiční projekt bez státní podpory včetně bonusu pro malé a střední podniky nemohl být uskutečněn.

(70)

Komise dne 7. června 2006 schválila společnosti Sovello (dodatečně k regionální podpoře) bonus pro malé a střední podniky ve výši 15 % hrubého ekvivalentu podpory. Později Komise odhalila indicie, že by toto první rozhodnutí mohlo vycházet z nesprávných informací předložených v průběhu původního oznámení. Jelikož mohly tyto informace být za určitých okolností rozhodující pro výsledek šetření, Komise dne 17. června 2008 rozhodla zahájit ohledně dané podpory řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, aby mohla zrušit rozhodnutí N 426/05 a vydat nové rozhodnutí. (Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se pro nově vydané právní akty Komise používá v německém znění pro slovo rozhodnutí namísto „Entscheidung“ slovo „Beschluss“).

(71)

Německo oznámilo bonus pro malé a střední podniky pro společnost Sovello dopisem ze dne 29. srpna 2005, který byl zaevidován dne 1. září 2005.

(72)

Bonus pro malé a střední podniky pro společnost Sovello byl schválen 21. dubna 2005 (pod podmínkou, že jej schválí Komise) dodatečně k regionální podpoře poskytnuté oprávněně na základě německého režimu „SP“. Tento režim obsahuje výslovné ustanovení (25), podle kterého musí Německo jednotlivě oznamovat všechny bonusy pro malé a střední podniky, které překračují mezní hodnotu pro povinnost oznamovat jednotlivé podpory stanovenou v nařízení o blokových výjimkách. Podle nařízení o blokových výjimkách pro MSP platného v okamžiku oznámení jsou investiční podpory v případě MSP s intenzitou podpory ve výši 7,5 % čistého grantového ekvivalentu pro střední podniky a 15 % čistého grantového ekvivalentu pro malé podniky přípustné všude v EU. Pokud příjemce podpory sídlí v oblasti podpory, povoluje nařízení o blokových výjimkách pro MSP podpory až do výše částky přípustné podle pokynů o regionální podpoře 1998 navýšené o dodatečný bonus pro MSP. Nařízení o blokových výjimkách pro MSP však nepovoluje výjimku pro určité projekty se způsobilými náklady vyššími než 25 milionů EUR nebo projekty, na které je poskytnuta hrubá podpora vyšší než 15 milionů EUR. Tyto podpory se musí oznamovat jednotlivě.

(73)

Při posouzení, zda se u podniku jedná o malý či střední podnik, použije Komise doporučení MSP.

(74)

V článku 9 nařízení (ES) č. 659/1999 se stanoví, že „Komise může poté, co měl dotyčný členský stát možnost předložit své připomínky, zrušit rozhodnutí (…), pokud bylo rozhodnutí založeno na nesprávné informaci poskytnuté během řízení, která byla rozhodujícím faktorem pro rozhodnutí. Před zrušením rozhodnutí a přijetím nového rozhodnutí zahájí Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. (…)“.

(75)

Německo popírá, že by v jakémkoli okamžiku předběžného šetření předložilo nesprávné nebo neúplné informace, neboť a) předložilo všechny informace požadované podle sdělení Komise o vzoru prohlášení a b) žádné z příslušných šetření a ustanovení obsažené v doporučení Komise nevyžadovalo předložení dalších informací o struktuře společného podniku nebo stanovách podniku.

(76)

Podle sdělení Komise o vzoru prohlášení ovšem není používání vzoru prohlášení povinné, nýbrž tento vzor je myšlen pouze jako předloha, a kontroly a šetření podle vnitrostátního práva či práva EU nejsou těmito prohlášeními dotčeny. Během předběžného šetření Komise vyzvala Německo, aby buď předložilo místopřísežné prohlášení podniku Q-Cells, podle něhož tento společník nesplňuje žádné z kritérií uvedených v čl. 3 odst. 3 písm. a) až d) přílohy k doporučení MSP (26), nebo, pokud by to nebylo možné, aby poskytlo kopii stanov společnosti Sovello. Dne 28. října 2005 německé orgány předložily toto místopřísežné prohlášení podniku Q-Cells. Jelikož se struktura společníků společnosti Sovello během předběžného šetření oznámené podpory změnila přijetím třetího partnera společného podniku, Německo předložilo (dne 4. dubna 2006) místopřísežné prohlášení rovněž od tohoto nového společníka. Rozhodnutí N 426/05 bylo vydáno po ukončení předběžného posouzení na základě těchto informací předložených německými orgány.

(77)

Komise musela přezkoumat, zda byl příjemce podpory MSP. Pokud v okamžiku předběžného šetření existují doklady, v nichž je výslovně písemně uvedeno, že byla struktura společníků společného podniku stanovena tak, aby byla splněna kritéria definice MSP, nebo z nichž vyplývá jednoznačný úmysl změnit strukturu společníků, jakmile je zajištěno poskytnutí bonusu pro MSP, nelze tvrdit, že tyto informace nebyly pro šetření, zda se v případě daného společného podniku jedná o malý či střední podnik, přinejmenším důležité nebo že pro rozhodnutí neměly rozhodující význam.

(78)

Jelikož nebyly tyto podklady (Heads of Agreement, stanovy, smlouvy MJVA1 a MJVA2) Komisi předány, byly její informace ohledně skutečné situace v tehdejším okamžiku neúplné, tudíž bylo její původní kladné rozhodnutí týkající se bonusu pro MSP určenému společnosti Sovello založeno na neúplných, a tedy nesprávných informacích.

(79)

Komise se domnívá, že Německo mělo povinnost předložit veškeré informace dostupné v tehdejším okamžiku a důležité pro rozhodnutí N 426/05. Komise proto dospěla k závěru, že informace předložené Německem byly neúplné, a tudíž nesprávné. V důsledku toho lze použít článek 9 nařízení (ES) č. 659/1999, který počítá s objektivním postupem, jenž Komisi umožňuje zrušit nesprávné rozhodnutí.

(80)

Podle německého práva mělo Německo povinnost ověřit, zda byla definice MSP obcházena. Podle německého režimu (27), na jehož základě byl bonus pro malé a střední podniky poskytnut, se status MSP výslovně vylučuje – i při splnění formálních kritérií definice MSP – v případech, kdy faktickou kontrolu mají velké podniky, nebo v případě hospodářských subjektů, které z hospodářského hlediska nelze považovat za MSP.

(81)

Německo tvrdí, že jelikož nejsou v doporučení MSP kromě formálních kritérií týkajících se mezních hodnot jasně definována žádná další kritéria, měla by být formální kritéria pro posouzení, zda se v případě podniku jedná o malý či střední podnik, rozhodující, aby byla zaručena právní jistota a předvídatelnost politiky Komise ohledně kontroly státních podpor. Německo dále namítá, že případná dodatečná kritéria by mohla být zavedena pouze v rámci úpravy definice MSP a nikoli v kontextu jednotlivých případů.

(82)

Pro definici partnerských podniků se v doporučení Komise skutečně neuvádí žádné jiné kritérium než mezní hodnota 25 % kapitálu, případně hlasovacích práv. Neobsahuje ani konkrétní zákaz obcházení definice. V oblasti kontroly státních podpor však Komise má určitý prostor pro volné uvážení, aby bylo možné ochránit vnitřní trh před neoprávněným narušením hospodářské soutěže.

(83)

Komise připouští, že při použití pravidel pro státní podporu je nezbytná právní jistota a transparentnost. Proto by měla být šetření, jež jdou nad rámec použití formálních kritérií, rozhodně omezena na ojedinělé výjimečné případy, v nichž lze jednoznačně vycházet z toho, že se jedná o obcházení.

(84)

Komise ovšem nepoužívá vedle definice MSP žádná „dodatečná kritéria“, nýbrž se neomezuje pouze jen na čistě formální analýzu, což musí být možné, má-li Komise rozhodnout o jednotlivé podpoře na základě článku 6 nařízení o blokových výjimkách pro MSP. Tímto způsobem Komise zajistí, že jsou bonusy pro malé a střední podniky poskytovány pouze skutečným MSP, jejichž velikost je opravdu konfrontuje s obtížemi, a nikoli podnikům, které mají prostřednictvím propojených podniků a/nebo partnerských podniků přístup k finančním prostředkům a podpoře, jež jsou pro konkurenty stejné velikosti nedostupné. Aby bylo zajištěno, že se vezmou v úvahu pouze skutečné MSP, musí existovat způsob, jak vyloučit právní konstrukce k obcházení definice MSP. Tento přístup je v souladu s judikaturou ve věcech Solar Tech a Pollmeier (viz poznámka pod čarou 20 a 21), v nichž soudy Evropské unie potvrdily, že Komise neschválí poskytnutí bonusu pro MSP, pokud došlo k obcházení definice. Tímto definice MSP implicitně předpokládá, že není použitelná, pokud takové riziko existuje a pokud jsou kritéria dodržována pouze formálně.

(85)

Tvrzení Německa, že se situace ve věci společnosti Sovello liší od situace ve věcech Solar Tech a Pollmeier a že judikatura vychází z doporučení MSP 1996, tudíž ji nelze použít na stávající definici MSP, není relevantní. Nejdůležitější kritéria doporučení MSP 1996 pro partnerský podnik (25 % či více kapitálové účasti či hlasovacích práv) byla do doporučení MSP 2003/361/ES přejata, a byla jen přesněji formulována. Jelikož však stále existuje riziko, že se i nejobsáhlejší a nejpřesnější kritéria mohou obejít, musí být v každém případě možné zasahovat proti pokusům obcházet platnou definici MSP. V tomto smyslu soudy rovněž potvrdily vskutku obecnou zásadu – zákaz obcházení.

(86)

V podnikových dokumentech (Heads of Agreement, stanovy společnosti Sovello ze dne 13. ledna 2005 a smlouva MJVA1) existují jasné náznaky, že byla původní struktura podniku vytvořena úmyslně tak, aby bylo možné získat bonus pro MSP. Bod 5 dokumentu Heads of Agreement v tomto ohledu výslovně stanoví:

„The Parties understand that, in order to qualify for maximum grants, it is in the interest of JVCo that Q restricts its equity portion of JVCo until such time that either E or JVCo are no longer categorised as ‚small or medium enterprises‘ under the rules for investment grants etc., or that this restriction becomes null and void. As such, “ [Strany se domnívají, že s cílem dosáhnout co nejvyšší podpory je v zájmu JVCo, aby účast Q v JVCo byla omezena tak dlouho, dokud E nebo JVCo nebudou již podle pravidel pro investiční granty atd. odpovídat kategorii „malých a středních podniků“ nebo pokud toto omezení pozbude platnosti. V této souvislosti  (28) (Podtrženo Komisí)

(87)

Tento jasný úmysl se potvrzuje v čl. 2.5 písm. c) smlouvy MJVA1:

„The Parties shall use reasonable best efforts as soon as reasonably practicable following the Closing Date, by VentureCo; and to obtain the funds necessary to fund to VentureCo the amounts specified in Section 2.4 (b) and 2.4 (c) when due.“ [Strany vyvinou veškeré přiměřené úsilí, co nejdříve po uplynutí lhůty ; a aby VentureCo v okamžiku splatnosti obdržel prostředky nezbytné pro své financování podle oddílu 2.4 písm. b) a c).] (Podtrženo Komisí)

(88)

Několik prvků naznačuje, že podniky Evergreen a Q-Cells měly od počátku v úmyslu poskytnout oběma partnerům stejná práva, jakmile bude zaručeno získání bonusu pro MSP.

(89)

Komise se domnívá, že ustanovení obsažená ve stanovách, dokumentu Heads of Agreement a smlouvě MJVA1 umožňují podniku Q-Cells ovlivňovat obchodní rozhodnutí společnosti Sovello, přičemž tento vliv je vyšší, než jaký podle německého práva obchodních společností náleží minoritnímu společníkovi s podílem 24,9 % (ve smlouvě o společném podniku to však není zcela neobvyklé). V dokumentu Heads of Agreement je stanoveno:

„The Governance of JVCo will generally be structured and balanced to take into account each Party’s relative economic interest in JVCo and the fact that E needs initially to have a higher degree of control of JVCo as a result of the materiality of the operations of JVCo relative to E’s operations on a consolidated basis. At the same time, the JVCo governance structure will include provisions that “ [Vedení JVCo je obecně strukturováno a rozděleno tak, aby se zohlednily příslušné hospodářské zájmy partnerů JVCo a skutečnost, že E musí mít možnost větší kontroly nad JVCo na konsolidovaném základě v důsledku rozhodujícího významu činnosti JVCo pro činnost podniku E. Zároveň bude struktura vedení JVCo podléhat podmínkám zajišťujícím, že se jak E, tak Q podílejí na důležitých obchodních rozhodnutích.] (Podtrženo Komisí)

(90)

Dále se v dokumentu Heads of Agreement uvádí, že se partneři dohodnou společně odsouhlaseným způsobem stanovit, že pro určitá důležitá obchodní rozhodnutí bude zapotřebí souhlas obou stran.

(91)

V původních stanovách společnosti Sovello se uvádí:

(92)

Jelikož tedy Q-Cells disponuje značnými pravomocemi při rozhodování, argument Německa, že Evergreen potřeboval na ochranu svých zájmů podíl vyšší než 75 % (a tudíž lze podíl podniku Q-Cells ve výši 24,9 % odůvodnit jinými snahami než snahou o obcházení definice), nelze potvrdit. Komise bere na vědomí, že se Evergreen zpočátku skutečně snažil získat ve společnosti Sovello většinový podíl (viz bod 5 dokumentu Heads of Agreement: „E will be required to own a majority interest in the equity of JVCo in the near term“ [E musí v dohledné době vlastnit většinový podíl na základním kapitálu podniku JVCo]), avšak takové většiny lze procentuálně dosáhnout také různě velkými podíly (mezi 51 % a 75 %).

(93)

Skutečnost, že Q-Cells mohl mít vliv na strategická rozhodnutí, potvrzuje rovněž výroční zpráva podniku Evergreen za rok 2004, ve které se uvádí:

„the strategic partnership is “ [strategické partnerství ]. (Podtrženo Komisí)

a

„although initially a minority shareholder in the strategic partnership, ; as a result, we may be unable to take certain actions that we believe would be in our best interests, which, given the expected materiality of the strategic partnership to our combined operations, could significantly harm our business; further, we may be liable to third parties for the material decisions and actions of Q-Cells in the strategic partnership, which actions may harm the strategic partnership and our business.“ [navzdory počátečnímu postavení podniku Q-Cells jako minoritního společníka ve strategickém partnerství ; v důsledku toho nebudeme moci za jistých okolností přijímat určitá rozhodnutí, která by byla podle našeho názoru v našem zájmu, což by z hlediska očekávaného významu strategického partnerství mohlo v rámci naší obchodní činnosti značně poškodit naše společné aktivity; dále bychom mohli být odpovědní vůči třetím stranám za směrodatná rozhodnutí a opatření podniku Q-Cells ve strategickém partnerství, přičemž tato opatření mohou strategickému partnerství a naší obchodní činnosti uškodit.] (Podtrženo Komisí)

(94)

Následující úryvky z dokumentu Heads of Agreement ukazují, že úloha Q-Cells ve společnosti Sovello byla pro provozuschopnost společného podniku zásadní:

(95)

Ve smlouvě MJVA1 je rovněž uvedena celá řada služeb, které mohou být (oběma partnery Q-Cells a Evergreen) společnosti Sovello poskytovány: všeobecné poradenství v oblasti managementu, podpora při podávání žádostí o státní investiční grant, podpora při podávání žádostí o povolení v Německu, podpora při výběru a náboru německých vedoucích pracovníků, podpora v oblasti daní, poradenství v oblasti provozní a podnikové struktury, poradenství a podpora při získávání kapitálu, zprostředkování dodavatelů partnerů, poradenství v souvislosti s převodem technologií partnerů, technologická podpora, podpora při získávání místních infrastruktur, lidských zdrojů a při náboru zaměstnanců (článek 9.9 smlouvy MJVA1). Je sice pravdou, že je v těchto dokumentech stanoveno, že jsou tyto služby poskytovány za tržní cenu nebo na základě nákladově kalkulované ceny, přesto vše nasvědčuje tomu, že mezi společností Sovello a podnikem Q-Cells existují těsné vztahy.

(96)

V tiskovém prohlášení partnerů ze dne 24. ledna 2005 se uvádí, že „plánované zařízení bude pravděpodobně postaveno na pozemku nedaleko již existujících továren podniku Q-Cells na výrobu solárních článků, a tudíž bude moci využívat těsné součinnosti s podnikem Q-Cells.“

(97)

Q-Cells navíc koupil prázdnou společnost, aby mohl založit společnost Sovello, a v případě vedoucích pracovníků této společnosti se jednalo o předsedu představenstva a finančního ředitele podniku Q-Cells, přičemž ředitel Q-Cells měl podpisové právo.

(98)

Q-Cells jmenoval ve společnosti Sovello jednoho z ředitelů a nehledě na tvrzení Německa, že se jednalo jen o přechodné opatření a že Evergreen poskytl rovněž jednoho z ředitelů, jde o další náznak, že byly vztahy mezi podniky Q-Cells a Sovello přinejmenším na počátku existence společného podniku velmi těsné.

(99)

Německo tvrdilo, že Evergreen jednal s dalšími možnými partnery společného podniku na základě účasti vyšší než 75 %, nepředložilo však žádné odpovídající písemné důkazy. Německo v několika dopisech sice nabízelo, že předloží místopřísežná prohlášení zástupců podniků Evergreen a Q-Cells o úvahách, jež stály v pozadí dohody o stanovení účasti ve výši 24,9 %, avšak nakonec tak neučinilo.

(100)

Z těchto důvodů Komise nemůže přijmout tvrzení, že účast podniku Q-Cells ve výši 24,9 % vyplývá nutně z uplatnění německého práva obchodních společností a nikoli z úmyslu získat bonus pro malé a střední podniky.

(101)

Komise není přesvědčena o tvrzení Německa, že možnost podniku Q-Cells uvedená ve smlouvě MJVA1 zvýšit svou účast na 50 % nezávisela pouze na zachování státní podpory, nýbrž také na rozhodnutí obou partnerů rozšířit výrobní kapacity na základě hospodářského úspěchu společnosti Sovello1, neboť v čl. 3 odst. 6 písm. c) smlouvy MJVA1 je stanoveno:

„Dodatečné finanční prostředky. Pokud by VentureCo, , písemně u E a Q požádal o dodatečné finanční prostředky, které převyšují celkový vlastní kapitál („Aggregate Equity Funding“) a další zdroje kapitálu („Alternative Funding“), a pokud by společníci schválili odpovídající navýšení kapitálu v souladu s ustanoveními společenské smlouvy („Žádost o dodatečné finanční prostředky“), platí toto:

(102)

Po pečlivém rozboru různých podnikových dokumentů dospěla Komise k závěru, že byla formální struktura vlastnictví a rozhodování společnosti Sovello, včetně účasti podniku Q-Cells ve výši 24,9 % a značného vlivu podniku Q-Cells na rozhodování společnosti Sovello, v okamžiku původního oznámení skutečně úmyslně a od základu stanovena tak, aby Sovello mohla získat bonus pro MSP, zatímco od počátku cílem obou strategických partnerů bylo vytvořit rovnocenné partnerství, jakmile bude bonus pro MSP získán.

(103)

Německo dále tvrdí, že účast Q-Cells vychází z německého práva obchodních společností. Tvrdí zejména, že úspěšný vývoj společného podniku Sovello byl pro hospodářský úspěch podniku Evergreen tak důležitý, že si Evergreen chtěl ponechat co nejvíce rozhodovacích pravomocí a co největší vliv ve společnosti Sovello, a z tohoto důvodu pro první etapu rozvoje společnosti Sovello neakceptoval vlastnictví základního kapitálu a hlasovací práva, která by nepřesahovala 75 %. Toto tvrzení lze interpretovat pouze tak, že Evergreen nebyl ochoten přenechat podniku Q-Cells 25 % nebo více podílů a hlasovacích práv.

(104)

Aby Komise mohla této argumentaci porozumět a posoudit její věrohodnost, provedla rozbor ustanovení německého zákona o společnostech s ručením omezeným, tedy platného vnitrostátního práva, neboť akciová společnost Sovello AG tehdy působila jako společnost s ručením omezeným EverQ GmbH, a tudíž se na ni vztahoval tento zákon.

(105)

V německém zákoně o společnostech s ručením omezeným jsou zejména v § 50, 61, 66 a 53 zakotvena určitá práva minoritních vlastníků. §§ 50, 61 a 66 se týkají práv společníků, kteří mají více než 10 % hlasovacích práv, nejsou tedy pro toto posouzení relevantní, jelikož Q-Cells vlastní právě takový podíl. Podle § 53 zákona o s. r. o. mohou minoritní společníci vlastnící více než 25 % hlasovacích práv blokovat změnu společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným. Evergreen jako většinový společník vlastnící více než 75 % hlasovacích práv tak může podle zákona přijímat všechna důležitá obchodní rozhodnutí, včetně změn společenské smlouvy. Pokud by ustanovení o rozhodovacích pravomocech uvedená ve stanovách a smlouvě MJVA nepředpokládala pro podnik Q-Cells žádné dodatečné rozhodovací pravomoci, bylo by tvrzení Německa, že Evergreen potřebuje podíl vyšší než 75 %, věrohodné a účast podniku Q-Cells ve výši 24,9 % by byla jako důsledek přísného uplatňování zákonem daných práv oprávněna, takže by se nemuselo vycházet z toho, že se jedná o uměle vytvořenou podnikovou strukturu zaměřenou na obcházení definice MSP.

(106)

Podle německého práva obchodních společností a nehledě na dodržování právních předpisů však platí svoboda vstupovat do smluvních vztahů a stanovy podniku mohou případně obsahovat ochranná opatření, která překračují ochranná opatření stanovená zákonem.

(107)

Přesně taková je situace Sovella, kde partneři ve stanovách zakotvili, že u všech důležitých rozhodnutích a zejména při změně stanov je nutný souhlas obou partnerů. Pokud – jako je tomu v tomto případě – byla dohodnuta jednomyslnost, výše uvedené pravidlo neplatí, neboť to pouze chrání práva minoritního společníka, avšak neomezuje je. Na druhé straně nic nebránilo tomu, aby partneři vložili stejné ustanovení také do stanov, pokud by pro Q-Cells dohodli podíl v jiné výši než 24,9 %. Proto v tomto případě není tvrzení týkající se práva veta minoritních společníků relevantní. Tvrzení Německa si proto odporují; skutečnost, že většinový společník s většinou vyšší než 75 % disponuje zákonem danými právy, je bezvýznamná, pokud jsou zásadní rozhodovací pravomoci přiznané na základě většinového podílu omezeny smlouvou. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že podle německého práva obchodních společností neexistuje důvod pro stanovení podílu 24,9 %. Na výsledku tohoto šetření nemění nic ani to, že byla účast podniku Q-Cells po vstupu REC do společného podniku dočasně snížena, přičemž toto snížení zůstalo zachováno pouze tři další měsíce po původním schválení bonusu pro MSP Komisí.

(108)

Německo tvrdilo, že v listopadu 2005 (se vstupem REC, který získal 15 % akcií), tedy před přijetím rozhodnutí N 426/05 o bonusu pro malé a střední podniky, byla za prvé zrušena smlouva MJVA1 a nahrazena smlouvou MJVA2 a za druhé snížena účast Q-Cells na 21 %.

(109)

Obecně Komise posuzuje případ na základě skutečností platných v okamžiku oznámení, pokud členský stát oznámení výslovně nezmění. V případě, kdy podnik již v okamžiku prvního oznámení není MSP (i když byly mezní hodnoty pro MSP formálně dodrženy), a vzhledem k možnému obcházení definice MSP, Komise věnuje zvláštní pozornost pozdějším změnám, o kterých byla informována po původním oznámení. V daném případě nemění změny struktury společníků, o nichž byla Komise informována po původním oznámení, nic na právním posouzení. Pravděpodobný úmysl udržet podíl Q-Cells uměle pod 25 % nebyl dotčen pozdějšími změnami podnikové struktury (před vydáním rozhodnutí N 426/05 o bonusu pro malé a střední podniky) a silný vliv Q-Cells ve společném podniku Sovello zůstává ve smlouvě MJVA2 zachován.

(110)

Skutečnost, že vliv podniku Q-Cells v původním společném podniku přesahuje jeho podíl 24,9 %, je potvrzena rovněž smlouvou MJVA2, ve které je stanoveno, že bude-li muset být část grantů vrácena, všichni tři partneři poskytnou společnosti Sovello půjčku ve výši částky, která bude muset být navrácena, přičemž REC poskytne takovou část půjčky, která odpovídá jeho podílu, zatímco zbývající část půjčky bude rovnoměrně rozdělena mezi podniky Evergreen a Q-Cells.

(111)

Pravidla platná po vstupu REC jsou stanovena ve smlouvě MJVA2. V této smlouvě se stanoví, že Q-Cells může na žádost o dodatečné finanční prostředky, ať už z hlediska rozšíření kapacit nebo v jiné souvislosti, zvýšit svou účast až do výše účasti podniku Evergreen (čl. 3.5 písm. c)). S výhradou uzavření další smlouvy na dodávku křemíku do […] může REC zvýšit svou účast na 21 % převzetím 6 % od podniku Evergreen (článek 3.4). V případě žádosti o dodatečné finanční prostředky a rovněž s výhradou další smlouvy na dodávku křemíku může REC svou účast ve společnosti Sovello zvýšit na 33,3 % (čl. 3.5 písm. d), a tím až do výše účasti podniků Evergreen a Q-Cells. Vnitropodnikové rozhodnutí o rozšíření výrobní kapacity bylo přijato koncem června 2006. Rovnoměrná účast všech tří partnerů byla dohodnuta asi tři měsíce poté, co Komise původně schválila bonus pro malé a střední podniky, když Q-Cells a REC zvýšily svou účast na 33,3 % (pozměněná smlouva MJVA2).

(112)

Ustanovení týkající se jmenování ředitelů a procesu rozhodování v dozorčí radě zůstala v zásadě zachována: Podle smlouvy MJVA2 mají jak Q-Cells, tak REC právo jmenovat jednoho ředitele (dva, jakmile jejich účast překročí 30 %) a rozhodnutí musí přijmout většina ředitelů, přičemž je třeba, aby souhlasili nejméně dva ze tří vlastníků. Toto opět překračuje rozhodovací pravomoci, jež může minoritní společník očekávat v obvyklé podnikové situaci (i když ve společném podniku to může být méně obvyklé).

(113)

Kromě toho to byl podnik Q-Cells, jenž přivedl REC do společného podniku. Q-Cells měl úzké odběratelské a dodavatelské vztahy s REC a jeho dceřinými společnostmi ScanModule AB, Glava, Švédsko (dále jen „ScanModule“), ScanCell AS, Narvik, Norsko (dále jen „ScanCell“) a ScanWafer ASA, Høvik, Glomfjord, Porsgrunn, Norsko. REC dodával podniku Q-Cells křemík a byl jeho nejdůležitějším dodavatelem waferů a Q-Cells prodával značnou část své produkce solárních článků podniku ScanModule. Články vyráběné podnikem ScanCell prodával Q-Cells. Kromě toho podniky Q-Cells a REC uzavřely v roce 2004 ústní dohodu o podpůrných službách v oblasti prodeje a marketingu poskytovaných podnikem Q-Cells v Norsku. Kromě toho existují jednoznačné vazby přes pana Brenninkmeijera, který byl členem dozorčí rady jak v podniku Q-Cells, tak v podniku REC, a zastával pozici generálního ředitele podniku Good Energies, tedy podniku, jenž držel 16 % akcií Q-Cells a 39 % akcií REC (viz oddíl 2.2). Pro podnik CSG Solar byla zavedena podobná struktura; Q-Cells i REC byly minoritními společníky a předseda představenstva Q-Cells a pan Brenninkmeijer byli členy dozorčí rady.

(114)

Vzhledem k výše uvedeným úvahám zastává Komise názor, že formální struktura vlastnictví a rozhodování společnosti Sovello byla v okamžiku oznámení, jakož i při přijetí rozhodnutí N 426/05 úmyslně stanovena tak, aby Sovello mohla získat bonus pro MSP (tím, že byla účast podniku Q-Cells držena pod 25 %), zatímco oba, resp. později všichni tři strategičtí partneři (REC zajišťoval dodávky křemíku) zároveň soustavně sledovali cíl vytvořit rovnocenné partnerství, jakmile získají bonus pro MSP. Ve skutečnosti byly podíly všech tří partnerů tři měsíce poté, co Komise schválila bonus pro malé a střední podniky, vyrovnány (každý 33,3 %), a to změnou smlouvy MJVA2.

(115)

Podle článku 2 přílohy k doporučení MSP jsou malými a středními podniky takové podniky, které

(116)

Jak jsou tyto mezní hodnoty vypočítávány, závisí na struktuře příslušného podniku (samostatný podnik, partnerský podnik/propojený podnik ve smyslu článku 3 přílohy k doporučení MSP). Podle článku 4 téže přílohy se údaje použité ke zjištění počtu zaměstnanců a výpočtu finančních mezních hodnot potřebné k posouzení, zda se u příjemce podpory jedná o malý nebo střední podnik, týkají poslední schválené účetní závěrky a vypočítávají se za období jednoho roku. Podle článku 6 přílohy k doporučení MSP se musejí údaje týkající se propojených/partnerských podniků při výpočtu mezních hodnot pro MSP připočítat (ve výši 100 % v případě propojených podniků a poměrně v případě partnerských podniků, tj. nejméně ve výši 25 %).

(117)

Na základě všech výše uvedených úvah zastává Komise názor, že pokud by měla k dispozici všechny příslušné informace, měl by Q-Cells být v původním rozhodnutí posouzen jako partnerský podnik společnosti Sovello (tzn. jako by Q-Cells ve společnosti Sovello držel podíl 25 %). Na tomto základě Komise pro společnost Sovello nově přepočítala mezní hodnoty pro MSP stanovené v doporučení MSP.

(118)

Na základě své většinové účasti byl Evergreen podnikem propojeným se společností Sovello. Proto musí být při výpočtu mezních hodnot pro MSP jeho údaje připočítány ve výši 100 %. Údaje použité pro podnik Evergreen se vztahují k roku 2004 (215 zaměstnanců, roční obrat 18,9 milionu EUR a bilanční suma roční rozvahy 36,5 milionu EUR). V témže roce neměla společnost Sovello žádné zaměstnance, ani obrat, avšak bilanční sumu ve výši 0,025 milionu EUR. Koncem roku 2004 měl podnik Q-Cells 350 zaměstnanců, roční obrat 128,7 milionu EUR a bilanční sumu roční rozvahy 105,6 milionu EUR.

(119)

Komise pro společnost Sovello nově propočítala mezní hodnoty pro MSP, přičemž použila údaje o počtu zaměstnanců, obratu a bilanční sumě společnosti Sovello (údaje sdělené při oznámení) ve výši 100 %, údaje týkající se podniku Evergreen (propojený podnik, údaje z roku 2004 sdělené s oznámením) rovněž ve výši 100 % a údaje týkající se podniku Q-Cells ve výši 25 %. Na základě tohoto výpočtu jsou všechny mezní hodnoty pro MSP překročeny, takže by společnosti Sovello nebyl přiznán status MSP a následně by bonus pro MSP pro tuto společnost nepřipadal v úvahu.

(120)

Německo tvrdí, že Komise zřejmě vychází z toho, že se společný podnik má spolu se svými partnery automaticky považovat za jeden hospodářský subjekt a že tudíž pro společné podniky vyvinula a používá zvláštní kritéria MSP. Komise k tomu podotýká, že posouzení v této věci ukazuje, že toto tvrzení není věrohodné. V souladu s článkem 6 doporučení MSP Komise při výpočtu zohlednila údaje týkající se Q-Cells pouze poměrně (25 %), neboť vychází z toho, že účast Q-Cells byla uměle držena pod touto mezní hodnotou.

(121)

Jelikož byly mezní hodnoty pro MSP překročeny, není třeba dalšího šetření, zda se společnost Sovello skutečně potýkala s obtížemi obvyklými pro MSP a zda bylo poskytnutí bonusu pro malé a střední podniky z tohoto důvodu nutné. Německo přesto uvádí různé „obtíže obvyklé pro MSP“, se kterými byla společnost Sovello údajně konfrontována (viz oddíl 5.2). Ohledně omezeného přístupu k finančním prostředkům a ohledně tvrzení Německa, že by investiční projekt bez bonusu pro MSP nebyl proveden, Komise podotýká, že ve smlouvě MJVA1 byly uvedeny způsoby, jak získat „další zdroje kapitálu“, pokud by společnost státní podporu nezískala. Ve smlouvě MJVA2 je stanoveno, že v případě povinnosti vrátit grant částku vyrovnají tři partneři společného podniku (formou půjčky pro společnost Sovello, viz 110. bod odůvodnění). Komise proto není přesvědčena o tom, že by investice bez bonusu pro MSP nebyla realizována. Obchodní riziko je podle názoru Komise vyrovnáváno tím, že se společnost Sovello mohla opírat o zkušenosti svých tří partnerů, podniku Evergreen (odbyt a prodej), Q-Cells (přítomnost na německém trhu) a REC (činnost na trhu solárních modulů prostřednictvím svých dceřiných společností) (viz 113. bod odůvodnění). Komise odmítá tvrzení Německa, podle něhož musela Sovello nést vyšší provozní a obchodní náklady než velké podniky, neboť společnost (jak je uvedeno v 94. a 95. bodě odůvodnění) byla výrazně podporována podnikem Q-Cells a její dodávky křemíku byly zabezpečeny podnikem REC (v solárním průmyslu v roce 2005 jej nebyl dodáván dostatek).

(122)

Komise se domnívá, že její hodnocení na základě nových informací ukazuje, že společnost Sovello měla prostřednictvím svých partnerů ve společném podniku činných ve stejném odvětví potenciálně přístup k finančním prostředkům a pomoci, která nebyla dostupná konkurentům stejné velikosti, jež nebyly podporovány propojenými podniky nebo partnerskými podniky. Na rozdíl od tvrzení Německa tedy Komise dospěla k závěru, že bonus pro MSP poskytnutý společnosti Sovello nebyl nutný k tomu, aby se zajistilo financování investičního projektu.

(123)

Z těchto důvodů Komise zastává názor, že bonus pro malé a střední podniky ve výši 15 % nesměl být společnosti Sovello poskytnut a že poskytnutí tohoto bonusu pro MSP není slučitelné s vnitřním trhem.

(124)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 je Komise v zásadě povinna v případech neslučitelné podpory nařídit, aby příjemce podporu navrátil,

a)

celkovou částku (jistinu a úroky z vymáhané podpory), kterou má příjemce vrátit;

b)

podrobný popis opatření již přijatých a plánovaných k provedení tohoto rozhodnutí;

c)

doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno podporu vrátit.

a)

podnik vlastní většinu hlasovacích práv, která náležejí akcionářům nebo společníkům, v jiném podniku;

b)

podnik má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídicího nebo dozorčího orgánu jiného podniku;

c)

podnik má právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném podniku podle smlouvy uzavřené s daným podnikem nebo dle ustanovení v zakladatelské (společenské) smlouvě (listině) nebo ve stanovách tohoto podniku;

d)

podnik, který je akcionářem nebo společníkem jiného podniku, ovládá sám, v souladu s dohodou uzavřenou s jinými akcionáři nebo společníky daného podniku, většinu hlasovacích práv, náležejících akcionářům nebo společníkům, v daném podniku.

1.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 167/39

(1)

Dne 18. listopadu 2005 přijala Itálie vyhlášku, která předpokládala poskytnutí podpory na záchranu společnosti Ixfin SpA (dále jen „Ixfin“ nebo „společnost“). Po oznámení italských orgánů dne 23. února 2006 Komise původně případ zaevidovala pod číslem N 127/2006. Jakmile bylo zjištěno, že podpora byla v rozporu s ustanovením o pozastavení poskytována již od prosince 2005, byl daný případ zaevidován pod číslem NN 13/2006.

(2)

Dopisem ze dne 5. dubna 2006 si Komise vyžádala další informace, které Itálie poskytla dopisem, jenž byl zaevidován dne 29. května 2006. Dne 9. června 2006 se uskutečnila schůzka s italskými orgány. Na této schůzce Itálie Komisi sdělila, že jí předloží plán restrukturalizace.

(3)

Dopisem zaevidovaným dne 13. června 2006 Itálie Komisi informovala, že italské orgány předběžně schválily žádost společnosti Ixfin o navýšení částky podpory na 17,3 milionu EUR, avšak s výhradou kladného stanoviska Komise. Dopisem ze dne 19. června 2006 si Komise vyžádala další informace, které Itálie poskytla dopisem zaevidovaným dne 26. června 2006.

(4)

Dne 5. července 2006 zaslala Komise upomínku týkající se oznámeného plánu restrukturalizace.

(5)

Dopisem zaevidovaným dne 9. srpna 2006 předložila Itálie další informace, které potvrzovaly, že dne 5. července 2006 vyhlásil neapolský soud (dále jen „soud“) úpadek společnosti. Na žádost Komise o další informace ze dne 29. listopadu 2006 poskytla Itálie část požadovaných informací dopisem ze dne 7. prosince 2006. Komise zaslala dne 22. prosince 2006 upomínku a Itálii požádala, aby poskytla chybějící informace, přičemž upřesnila, které informace jsou zapotřebí. Komise se zejména dotázala, zda lze na konci úpadkového řízení předpokládat likvidaci společnosti včetně ukončení všech obchodních činností, nebo zda je možné, že obchodní činnost společnosti může v nějaké formě pokračovat, například po prodeji společnosti jako zavedeného podniku.

(6)

Itálie odpověděla dopisem ze dne 14. března 2007 a potvrdila ukončení veškerých činností. V témže dopise však Itálie objasnila, že v daném okamžiku nebylo možno uvést, zda by mohly být případně obchodní činnosti společnosti obnoveny, a to kvůli potížím při získávání příslušných informací. Dne 14. června 2007 Komise Itálii požádala, aby ji informovala o případných nových opatřeních v rámci úpadkového řízení, a upřesnila, které informace se považují za zásadní.

(7)

V říjnu 2007 Komise z tisku zjistila, že je možné, že společnost Ixfin obdržela podporu na restrukturalizaci.

(8)

Dne 11. prosince 2007 přijala Komise rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (2) (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“), vydala žádost o informace, v níž italským orgánům položila řadu otázek, jež měly být zodpovězeny ve lhůtě jednoho měsíce, a vyzvala třetí strany k podání připomínek. Dne 7. ledna 2008 požádala Itálie o prodloužení lhůty pro podání připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení. Téhož dne bylo schváleno prodloužení lhůty do 12. února 2008. Itálie poskytla pouze částečně informace e-maily ze dne 15. ledna 2008, 12. března 2008 a 25. března 2008.

(9)

Dne 25. března 2008 obdržela Komise připomínky třetí strany, a to od zvláštního správce, který byl ustanoven v rámci úpadkového řízení (dále jen „správce“). Tyto připomínky byly Itálii předány dne 18. dubna 2008 spolu s žádostí o informace. Itálie na tuto žádost odpověděla dne 24. dubna 2008 a vyjádřila se k připomínkám třetí strany.

(10)

Dne 20. října 2008 si Komise vyžádala další informace, které Itálie poskytla dopisem ze dne 30. října 2008. Italské orgány předaly žádost Komise správci. Správce poskytl další informace dne 18. listopadu 2008.

(11)

Společnost Ixfin je velkým podnikem se sídlem v Marcianise (Caserta) v oblasti Kampánie.

(12)

Ixfin je italská společnost, která působí v oblasti smluvní výroby (výroba a montáž disků a jiných elektronických výrobků), call center a logistiky.

(13)

Až do roku 1999 byla dceřinou společností skupiny Olivetti a její výrobky byly prodávány pod značkou Olivetti. V roce 1999 se skupina Olivetti rozhodla odprodat veškeré své výrobní činnosti a společnost Ixfin byla prodána společnosti Finmek SpA.

(14)

Od roku 2003 byla společnost Ixfin ovládána společností Maxfin Srl, kterou zase ovládala společnost Pufin Srl. Společnost Pufin Srl, jež působí v oblasti služeb pro podniky (obchodní, administrativní, logistické), je mateřskou společností skupiny Pufin, kterou vlastní rodina Pugliese.

(15)

Společnost Ixfin ovládá přímo a nepřímo čtyři další společnosti, a to Nicofin Srl (99 %), Uni.com Partecipazioni Srl (100 %), Uni.com S.p.A. (100 %) a Uni.com Ricerche Srl (100 %).

(16)

Příčinou potíží společnosti Ixfin je mimo jiné skutečnost, že společnost působila v zásadě jako subdodavatel pro třetí strany, a byla proto závislá na jejich objednávkách. V posledním desetiletí prošel trh s elektronikou celkovou krizí, kterou se společnostem působícím na tomto segmentu trhu podařilo překonat zvýšením efektivnosti prostřednictvím úspor z rozsahu, nebo přemístěním výroby do zemí s nízkými mzdovými náklady.

(17)

Jakmile se společnost Ixfin začala potýkat s vážnými problémy, byla v březnu 2004 prodána investorovi, který byl ochoten poskytnout prostředky nezbytné k obnovení činnosti společnosti. Plán investora však nebyl realizován, což mělo za následek, že od září 2004 měla společnost potíže s platební schopností. V prosinci 2004 byla společnost s další ztrátou ve výši 20 milionů EUR prodána zpět skupině Pufin. Tato transakce se uskutečnila pouze za symbolickou cenu. V prosinci 2004 společnost ukončila svou činnost.

(18)

V níže uvedené tabulce je nastíněna finanční situace společnosti Ixfin v době poskytnutí podpory.

Tabulka 1

(19)

Dne 18. listopadu 2005 vydalo ministerstvo pro hospodářský rozvoj (dále jen „ministerstvo“) vyhlášku, jež předpokládala poskytnutí podpory na záchranu společnosti Ixfin. Financování mělo být zajištěno ze zdrojů vytvořených na základě vládní vyhlášky č. 35 ze dne 14. března 2005 (5) („decreto competitività“), později pozměněného článkem 11 zákona č. 80 ze dne 14. května 2005 (6) a objasněného rozhodnutím č. 101 Mezirezortního výboru pro hospodářské plánování (Comitato Interministeriale per la Programmazione Economica) ze dne 29. června 2005, jež stanoví, že takováto podpora musí být udělena výhradně formou záruky a za účelem záchrany podniku v obtížích.

(20)

Záruka byla vydána v souvislosti s úvěrem ve výši 15 milionů EUR, který poskytla BancApulia (dále jen „banka“), a to s tříměsíční sazbou EURIBOR navýšenou o 1,25 procentního bodu, tj. s počáteční úrokovou sazbou ve výši 3,591 %. Úvěr byl poskytnut na dobu šesti měsíců počínající dnem 30. prosince 2005.

(21)

Podpora byla použita především k splacení části dluhů společnosti. Itálie uvedla, že tyto platby byly naléhavé, jelikož někteří věřitelé již zahájili soudní řízení k vymáhání svých pohledávek.

(22)

Italské orgány mimoto Komisi informovaly, že společnost Ixfin požádala, aby byla částka krytá zárukou navýšena na 17,3 milionu EUR.

(23)

Dne 5. července 2006 byl oficiálně vyhlášen úpadek společnosti a bylo zahájeno likvidační řízení (dále jen „procedura fallimentare“ nebo „fallimento“) (7).

(24)

V březnu 2007 požádalo ministerstvo, které v rámci úpadkového řízení přihlásilo svou pohledávku, příslušný soud, aby změnil řízení fallimento na řízení o mimořádné správě, což je soudní řízení, po jehož skončení je možné, aby dotyčný podnik pokračoval ve své činnosti (dále jen „amministrazione straordinaria“) (8). Toto opatření je stanoveno v legislativní vyhlášce č. 270 ze dne 8. července 1999 (dále jen „legislativní vyhláška č. 270/1999“).

(25)

Před zahájením formálního vyšetřovacího řízení Komise mimoto z tisku zjistila, že by v případě společnosti Ixfin mohlo být povoleno řízení amministrazione straordinaria, a to na základě dohody o průmyslové obnově oblasti Caserta („Protocollo d’intesa per la reindustrializzazione della Provincia di Caserta“, dále jen „Protocollo“). Tato dohoda, kterou podepsaly italské orgány, odborové svazy a organizace zaměstnavatelů Confindustria, umožňovala prostřednictvím různých opatření investice ve výši 40 milionů EUR až 60 milionů EUR. Podle informací, které měla Komise v této fázi k dispozici, se zdálo, že cílem dohody bylo obnovení výroby a zachování zaměstnanosti v průmyslových areálech v provincii Caserta.

(26)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise na základě informací, které měla v této fázi k dispozici, pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory na záchranu s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (9) (dále jen „pokyny“).

(27)

Komise Itálii požádala, aby poskytla další informace k prokázání způsobilosti společnosti Ixfin pro podporu a předložila rozvahy společnosti Pufin a Maxfin s cílem dokázat, že potíže byly příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina.

(28)

Pokud jde o slučitelnost podpory na záchranu s pokyny, měla Komise pochybnosti, zda byl splněn bod 25 písm. d) pokynů. Aby byla tato podmínka splněna, musí být podpora na záchranu omezena na částku potřebnou k udržení podniku po dobu, pro niž byla podpora schválena. V této souvislosti byla Itálie požádána, aby poskytla více informací o vhodnosti částky podpory na záchranu, mimo jiné potvrdila, že záruka byla omezena na úvěr ve výši 15 milionů EUR a že se nezvýší na částku 17,3 milionu EUR, jak společnost požadovala.

(29)

Komise mimoto zdůraznila, že cílem podpory na záchranu nemůže v zásadě být oddálení platební neschopnosti, nýbrž že podpora musí být zaměřena na restrukturalizaci. Komise však měla za to, že účelem předmětné podpory na záchranu měla být pouze změna splátkového kalendáře, a tudíž záchrana společnosti před platební neschopností. Komise požádala mimo jiné o důkazy, že se společnost Ixfin pokoušela během tohoto období vypracovat plán restrukturalizace.

(30)

Komise rovněž zpochybnila, zda podpora splňovala požadavky bodu 25 písm. c) pokynů, který stanoví, že členský stát musí nejpozději šest měsíců po prvním provedení opatření v rámci podpory na záchranu sdělit plán restrukturalizace nebo likvidace nebo předložit doklad o tom, že byla ukončena platnost záruky.

(31)

Komise dále vyslovila pochybnosti, zda byla dodržena zásada „jednou a dost“ stanovená v bodě 72 a následujících bodech pokynů.

(32)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise mimoto pochybnosti ohledně další podpory poskytnuté společnosti Ixfin (viz 25. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí) s cílem usnadnit výsledek úpadkového řízení. Komise podotkla, že i když byla takováto podpora udělena podle zákona č. 181 z roku 1989 (nebo pozdějších předpisů prodlužujících jeho platnost), nezajistí to její slučitelnost s rozhodnutím Komise ve věci N 214/2003, jelikož schválení podpory bylo údajně založeno na vyloučení podniků v obtížích podle článku 9. Společnost Ixfin je však jednoznačně podnikem v obtížích podle bodu 10 písm. c) pokynů, jelikož je v úpadkovém řízení. Komise proto poznamenala, že jakoukoli takovouto podporu lze jako podporu na restrukturalizaci považovat za slučitelnou pouze tehdy, splňuje-li podmínky stanovené v bodech 31–51 pokynů.

(33)

Komise však neobdržela žádné oznámení podpory na restrukturalizaci, ani nebyla informována o plánu restrukturalizace, což by umožnilo, aby podpora splnila základní podmínky k tomu, aby mohla být schválena podle pokynů jako podpora na restrukturalizaci. Komise měla zejména vážné pochybnosti, zda by v případě, že by existoval plán restrukturalizace, tento mohl obnovit provozní a finanční životaschopnost společnosti.

(34)

Dne 15. ledna 2008 byl Komisi předán zápis ze zasedání, které se na ministerstvu konalo dne 9. ledna 2008 a které se týkalo společnosti Ixfin. Z tohoto zápisu vyplynulo, že se ministerstvo rozhodlo podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu nepovolit společnosti Ixfin amministrazione straordinaria.

(35)

Dne 12. března 2008 italské orgány Komisi e-mailem informovaly, že mají problémy se získáním požadovaných informací, a požádaly o dočasné řešení. Dne 25. března 2008 italské orgány potvrdily, že údajná podpora na restrukturalizaci ve výši 40 milionů EUR nebyla ve skutečnosti společnosti Ixfin udělena.

(36)

Dopisem ze dne 27. března 2008 Komise obdržela připomínky od správce společnosti Ixfin.

(37)

Pokud jde o platební neschopnost společnosti Ixfin, správce objasnil, že v té době bylo proti společnosti Ixfin dosud vedeno řízení fallimento. Aby bylo řízení fallimento změněno na řízení amministrazione straordinaria, musí být splněny procesní a hmotněprávní požadavky. V rozhodnutí ze dne 4. ledna 2008 soud rozhodl, že nejsou splněny podmínky pro obnovení hospodářské rovnováhy společnosti, a tudíž řízení fallimento nelze nahradit řízením amministrazione straordinaria. Proti tomuto rozhodnutí podalo ministerstvo opravný prostředek u neapolského odvolacího soudu (dále jen „odvolací soud“).

(38)

Správce mimoto objasnil, že jelikož bylo proti společnosti nadále vedeno řízení fallimento, její hospodářská činnost byla ukončena.

(39)

Co se týká Protocollo, správce objasnil, že dohodu schválil úřad předsedy vlády dne 20. června 2007. Dne 25. října 2007 se sešla koordinační skupina, která měla vypracovat přesnější investiční program. Jak je však zřejmé z připomínek správce, zejména ze soudního rozhodnutí, nebyla v návaznosti na investiční program přijata žádná konkrétní opatření, a tento program tak zůstal abstraktním dokumentem bez údajů o projektech, jež mají být podpořeny, či o finančních prostředcích, jež by bylo možno využít. Správce dále zdůraznil, že kromě podpory na záchranu nebyly poskytnuty žádné jiné veřejné prostředky na záchranu nebo restrukturalizaci společnosti Ixfin.

(40)

Správce rovněž uvedl, že dne 23. června 2006 předala společnost Ixfin společnosti Sviluppo Italia SpA návrh plánu restrukturalizace, podle něhož se však vzhledem k úpadku společnosti nepostupovalo. Správce předložil Komisi kopii tohoto návrhu, který vypracoval poradce.

(41)

Pokud jde o přiměřenost částky podpory na záchranu, správce Komisi předal žádosti o podporu na záchranu, které společnost Ixfin předložila společnosti Sviluppo Italia SpA dne 30. září 2005 a 11. listopadu 2005.

(42)

Jelikož si Komise vyžádala rozvahy společností Pufin a Maxfin za roky 2004, 2005 a 2006, správce poskytl jejich kopie.

(43)

Co se týká uplatnění státní záruky, správce uvedl, že dne 3. července 2006 požádala banka ministerstvo o splacení zaručeného úvěru.

(44)

Italské orgány se vyjádřily k připomínkám třetí strany. Mimo jiné uvedly, že nyní jsou již lépe připraveny reagovat na tvrzení obsažená v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(45)

Co se týká státní záruky za úvěr ve výši 15 milionů EUR poskytnutý bankou, italské orgány objasnily následující záležitosti.

(46)

Italské orgány za prvé potvrdily, že záruka byla omezena na úvěr ve výši 15 milionů EUR, a nebyla tudíž zvýšena na částku ve výši 17,3 milionu EUR. Italské orgány mimoto zdůraznily, že výše podpory na záchranu byla vypočítána podle vzorce uvedeného v příloze pokynů.

(47)

Za druhé, ministerstvo ve svých podáních ze dne 21. dubna 2008 a 30. října 2008 Komisi informovalo, že dne 3. července 2006 banka uplatnila záruku za úvěr ve výši 15 milionů EUR plus příslušný úrok, tj. celkovou částku ve výši 15 154 457,72 EUR. Italské orgány předložily rovněž dopis ze dne 20. září 2006, na jehož základě ministerstvo hospodářství a financí zaplatilo dne 27. září 2006 bance příslušnou částku. Touto platbou se stalo ministerstvo věřitelem společnosti Ixfin s pohledávkou ve výši zaplacené částky.

(48)

Za třetí předložily italské orgány kopii dopisu ze dne 30. listopadu 2006, v němž ministerstvo žádalo příslušné orgány (úřad neapolského státního zástupce), aby podaly žádost o jeho připojení na seznam věřitelů v souladu s článkem 93 legislativní vyhlášky č. 270/1999.

(49)

Pokud jde o řízení fallimento týkající se společnosti Ixfin, italské orgány uvedly, že se od vyhlášení úpadku dne 5. července 2006 společnost nadále nacházela v řízení fallimento, a potvrdily informace, které v tomto ohledu poskytl správce. Italské orgány dále potvrdily, že o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu nebylo dosud rozhodnuto.

(50)

Pokud jde o Protocollo, italské orgány připojily jeho kopii a uvedly, že tento dokument nestanoví žádnou podporu pro společnost Ixfin.

(51)

Italské orgány mimoto zaslaly Komisi kopii předlohy oznámení plánu restrukturalizace, jež však (jak uvedly) nebylo následně zasláno Komisi, jelikož soud oficiálně vyhlásil platební neschopnost společnosti Ixfin.

(52)

Italské orgány předložily rovněž kopii úvěrové smlouvy uzavřené mezi bankou a společností Ixfin, z níž vyplývá, že úvěr byl poskytnut dne 30. prosince 2005 s úrokovou sazbou ve výši 3,591 % (viz 20. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí), a nikoli 3,752 %, jak bylo uvedeno v bodě 15 rozhodnutí o zahájení řízení na základě informací, jež byly původně k dispozici.

(53)

Rozhodnutím ze dne 4. června 2008, vyhlášeným dne 15. července 2008, odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu, a tudíž závěr, že nejsou dány hmotněprávní podmínky pro změnu řízení fallimento na řízení amministrazione straordinaria. Ministerstvo podalo proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek u Nejvyššího kasačního soudu, který v této věci dosud nevydal pravomocný rozsudek.

(54)

Komise v tomto ohledu podotýká, že podle bodů 66 až 68 oznámení Komise – Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory (10) – mohou vnitrostátní orgány podporovat pokračování hospodářské činnosti příjemce pouze v případě, je-li zajištěno okamžité a účinné navrácení podpory.

(55)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(56)

Záruku pro společnost Ixfin poskytl italský stát z vlastních prostředků, jelikož společnost Ixfin nezaplatila za tuto záruku žádnou prémii. Tato záruka společnosti Ixfin umožnila získat úvěr, jenž by jako podnik ve vážných finančních potížích nemohla bez státní záruky získat. Poskytnutím záruky za úvěr byla společnosti Ixfin udělena selektivní výhoda ze státních prostředků.

(57)

Podpora na záchranu a restrukturalizaci se považuje za druh státní podpory, který nejvíce narušuje hospodářskou soutěž, jelikož umožňuje udržet společnost, která by bez zásahu ze strany státu musela trh opustit. Společnost Ixfin působila v oblasti výroby a distribuce elektronických součástí pro automobilový a telekomunikační průmysl. S těmito výrobky se obchoduje v EU a příslušný trh je nadnárodní, jak je uvedeno v rozhodnutí italského orgánu pro hospodářskou soutěž (11). V době obdržení podpory společnost Ixfin mimoto plánovala obnovení své výrobní činnosti. Výhoda, kterou získala prostřednictvím záruky, jí tudíž umožnila přijmout opatření na záchranu společnosti a po určitou dobu pokračovat v hospodářské činnosti. Lze tudíž vyvodit závěr, že dotyčná podpora narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy tím, že zvýhodňuje určitý podnik.

(58)

Bod 3.2 písm. a) sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (12) (dále jen „sdělení“) mimoto stanoví řadu požadavků s cílem vyloučit z veřejné záruky jakýkoli prvek státní podpory: dlužník nesmí mít finanční potíže, záruka nesmí pokrývat více než 80 % nesplacené půjčky a musí být zaplacena tržní prémie. V daném případě záruka pokrývá celou částku úvěru, nebyla uhrazena žádná prémie a příjemce je podnikem v obtížích, jak bude prokázáno níže v oddíle VIII.2.1.

(59)

Opatření proto představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(60)

V daném případě nejsou použitelné výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES. Co se týká výjimek stanovených v čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES, lze vzhledem ke skutečnosti, že hlavním cílem podpory je obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku, použít pouze výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, která umožňuje poskytnutí státních podpor, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Podporu lze považovat za slučitelnou se společným trhem na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES pouze tehdy, jsou-li dodrženy podmínky stanovené v pokynech Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích.

(61)

Podle bodu 9 pokynů považuje Komise za podnik v obtížích podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ji bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti. Bod 11 pokynů uvádí, že typickými příznaky podniku v obtížích jsou narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota aktiv. Z tabulky č. 1 vyplývá, že dluh narůstal, peněžní tok slábl a obrat se během pouhých 17 měsíců snížil ze 104 milionů EUR na 3 miliony EUR.

(62)

Podle bodu 10 písm. c) pokynů se za podnik v obtížích považuje rovněž podnik, který splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení. V daném případě se příznaky platební neschopnosti, a to neschopnost společnosti včas plnit své závazky, objevily již v září 2004. Itálie mimoto tvrdila, že podporu na záchranu poskytla před oznámením vzhledem k tomu, že společnost naléhavě potřebovala likviditu. Příslušný soud mimoto dne 5. července 2006 vyhlásil úpadek společnosti Ixfin.

(63)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že společnost Ixfin je podnikem v obtížích ve smyslu bodů 10 a 11 pokynů.

(64)

Je však třeba uvést, že podle bodu 13 pokynů nejsou podniky, které patří ke skupině, za normálních okolností způsobilé pro poskytnutí podpory na restrukturalizaci s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané potíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny, a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina.

(65)

Společnost Ixfin je součástí skupiny Pufin. Za prvé je nutno uvést, že společnost Ixfin má vůči své mateřské společnosti Maxfin dluh ve výši 3,7 milionu EUR. Za druhé, po zahájení formálního vyšetřovacího řízení poskytly italské orgány Komisi rozvahy společnosti Maxfin ze dne 30. dubna 2005, 30. dubna 2006 a 30. června 2006 a rozvahy společnosti Pufin ze dne 30. června 2004, 30. června 2005 a 30. června 2006. Finanční výsledky společností Pufin a Maxfin od roku 2003 do roku 2005 jsou uvedeny v tabulce č. 2. Tabulka č. 2 prokazuje, že finanční situace společnosti Maxfin ani společnosti Pufin nebyla taková, aby jim umožnila poskytnout společnosti Ixfin potřebné prostředky v měřítku srovnatelném s podporou na záchranu, kterou společnosti udělila Itálie. Za třetí, finanční prostředky dceřiných společností společnosti Ixfin nejsou takové, aby jim byly umožnily uvolnit prostředky potřebné na záchranu společnosti Ixfin. Lze proto vyvodit závěr, že společnost Pufin, společnost Maxfin ani dceřiné společnosti společnosti Ixfin nebyly s to financovat záchranu společnosti Ixfin, a tudíž potíže společnosti Ixfin byly příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina.

Tabulka 2

(66)

V zájmu rozptýlení pochybností Komise ohledně toho, zda byly potíže společnosti její vlastní a nebyly výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny, poskytly italské orgány za prvé informace, z nichž vyplývalo, že potíže společnosti byly zapříčiněny řadou faktorů: pokles objednávek, zejména od hlavních odběratelů, narůstání dluhu, zejména poté, co byla společnost v období od března do prosince 2004 spravována investorem (jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí). Italské orgány poukázaly za druhé na skutečnost, že mateřská společnost poté, co společnost Ixfin odkoupila zpět, neprovedla žádnou transakci, která by znamenala svévolné rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.

(67)

Komise proto na základě údajů, které má k dispozici, usuzuje, že společnost Ixfin splňuje podmínky stanovené v bodě 13 pokynů.

(68)

Aby byla podpora na záchranu slučitelná se společným trhem, musí splňovat podmínky uvedené v bodě 25 pokynů.

(69)

Podle bodu 25 písm. a) pokynů se musí v případě podpory na záchranu jednat o podporu likvidity ve formě úvěrových záruk nebo úvěrů; v obou případech musí být úvěr poskytnut s úrokovou sazbou srovnatelnou alespoň se sazbami, které jsou běžné u zdravých podniků.

(70)

Za prvé, v daném případě představuje podpora na záchranu podporu likvidity (viz 20. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pokud jde o úrokovou sazbu, Komise musí revidovat své předběžné zjištění, že se zdá, že tato sazba odpovídá sazbě, která je běžná u zdravých podniků. Vzhledem ke skutečnosti, že úroková sazba, která byla u zaručeného úvěru skutečně uplatněna, činila 3,591 % v porovnání s referenční sazbou Komise pro Itálii ve výši 4,08 %, vyvozuje Komise závěr, že tato úroková sazba není srovnatelná se sazbami, které jsou běžné u zdravých podniků. Komise se proto domnívá, že podpora na záchranu poskytnutá společnosti Ixfin nesplňuje kritéria stanovená v bodě 25 písm. a) pokynů.

(71)

Co se týká podmínek uvedených v bodě 25 písm. b) pokynů, Komise v daném případě usuzuje, že tyto podmínky byly splněny, jelikož cílem podpory na záchranu je zmírnění závažných sociálních problémů a nemá příliš nepříznivý dopad na ostatní členské státy.

(72)

Podle bodu 25 písm. d) pokynů musí být podpora na záchranu omezena na částku potřebnou k udržení podniku po dobu, pro niž byla podpora schválena; nezbytná částka by měla vycházet z potřeb likvidity podniku plynoucích z utrpěné ztráty. Komise podotýká, že ačkoliv výše podpory odpovídá vzorci pro určení potřeb likvidity společnosti stanovenému v příloze pokynů, činí více než 10 milionů EUR a italské orgány neposkytly dostatečné údaje k vysvětlení, proč tato částka odpovídala částce konkrétně požadované společností Ixfin za účelem jejího udržení. Komise se proto domnívá, že nebylo dostatečně prokázáno, že výše obdržené podpory představuje minimum nezbytné k udržení společnosti v období záchrany, jak požaduje bod 25 písm. d) pokynů.

(73)

Podle bodu 25 písm. e) pokynů musí být podpora poskytnuta v souladu se zásadou „jednou a dost“ stanovenou v bodě 72 a následujících bodech pokynů. Italské orgány uvedly, že zásada „jednou a dost“ byla dodržena, tj. že společnost v posledních deseti letech neměla prospěch z žádné jiné podpory na záchranu nebo restrukturalizaci. Komise proto na základě informací, které má k dispozici, usuzuje, že kritérium stanovené v bodě 25 písm. e) pokynů bylo splněno.

(74)

V daném případě začalo šestiměsíční období, během něhož lze podle bodu 25 písm. c) pokynů poskytnout podporu na záchranu, dne 30. prosince 2005 a skončilo dne 30. června 2006. Podle posledního ustanovení bodu 25 písm. a) pokynů je třeba každý úvěr splatit a platnost každé záruky musí skončit v období nepřesahujícím šest měsíců od poukázání první splátky danému podniku. Poslední ustanovení bodu 25 písm. c) mimoto stanoví, že „v případě neoznámené podpory musí členský stát sdělit nejpozději šest měsíců po prvním provedení opatření v rámci podpory na záchranu plán restrukturalizace nebo likvidace nebo předložit doklad o tom, že byl úvěr v celé výši splacen a/nebo o tom, že byla ukončena platnost záruky“. Podle bodu 26 pokynů existuje výjimka z pravidla týkajícího se šesti měsíců, pokud členský stát předloží během šesti měsíců plán restrukturalizace nebo likvidace. Plán restrukturalizace ani likvidace Komisi ve výše uvedeném období předložen nebyl. Dne 3. července 2006 byla mimoto uplatněna záruka a společnost Ixfin úvěr vůbec nesplatila. Podporu na záchranu, která byla poskytnuta společnosti Ixfin, je proto nutno považovat za neslučitelnou se společným trhem.

(75)

Komise nemůže považovat podporu na záchranu za restrukturalizační opatření. Komisi nebyl za prvé předložen žádný plán restrukturalizace. Za druhé, podpora na záchranu nesplňuje požadavky uvedené v bodě 31 a následujících bodech pokynů, které stanoví podmínky slučitelnosti restrukturalizačních opatření se společným trhem. Komise proto nemá k dispozici žádné další údaje, které by jí umožnily považovat podporu na záchranu za slučitelnou podporu jakožto restrukturalizační opatření.

(76)

Pokud jde o předpokládané poskytnutí podpory na restrukturalizaci, byly na základě informací, které byly Komisi poskytnuty v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, rozptýleny pochybnosti, zda byla společnosti Ixfin udělena podpora na restrukturalizaci (viz 32. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Jelikož existence podpory na restrukturalizaci nebyla potvrzena, posouzení její slučitelnosti se společným trhem je bezpředmětné.

(77)

Komise ukončuje formální vyšetřovací řízení zahájené rozhodnutím ze dne 11. prosince 2007 ohledně protiprávně poskytnuté podpory na záchranu a předpokládaného opatření v rámci podpory na restrukturalizaci.

(78)

Komise vyvozuje závěr, že státní podpora ve formě záruky za úvěr ve výši 15 milionů EUR, kterou Itálie poskytla protiprávně společnosti Ixfin SpA v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, není slučitelná se společným trhem. Itálie musí zajistit navrácení neslučitelné podpory příjemcem.

(79)

Pokud jde o vyčíslení částky podpory, Komise odkazuje na bod 4.1 písm. a) sdělení, v němž je uvedeno, že „společnostem majícím potíže by případný tržní ručitel v okamžiku poskytnutí záruky účtoval vysokou prémii odpovídající očekávané míře pravděpodobnosti neplnění. Je-li pravděpodobnost, že dlužník nebude schopen splatit půjčku, zvláště vysoká, nemusí tato tržní sazba existovat a v mimořádných situacích může prvek podpory v záruce dosáhnout stejné výše jako částka skutečně krytá zárukou“.

(80)

Vzhledem k vážným finančním potížím společnosti Ixfin v době poskytnutí záruky se Komise domnívá, že je vysoce nepravděpodobné, že by společnost byla schopna získat bankovní úvěr na trhu bez zásahu ze strany státu; Komise proto vyvozuje závěr, že částka podpory odpovídá celé výši úvěru.

(81)

Formální vyšetřovací řízení týkající se předpokládané podpory na restrukturalizaci je ukončeno, jelikož v jeho průběhu nebylo potvrzeno, že společnosti Ixfin byla poskytnuta podpora na restrukturalizaci,

a)

celková částka (jistina a úroky), kterou má příjemce navrátit;

b)

podrobný popis již přijatých a plánovaných opatření k dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c)

doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno podporu vrátit.