25.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 79/13

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 15. prosince 2009

o státních podporách, které Německo poskytlo v souvislosti s určitými výkony Veterinární zdravotní služby Bavorsko (C 24/06 (ex NN 75/2000))

(oznámeno pod číslem K(2009) 9954)

(Pouze německé znění je závazné)

(2010/178/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na čl. 108 odst. 2 první pododstavec,

poté co vyzvala zúčastněné strany v souladu s uvedeným článkem a s ohledem na jejich stanoviska,

vzhledem k těmto důvodům:

I. POSTUP

(1)	Komisi byla dopisem ze dne 21. února 2000 předložena stížnost ohledně opatření Veterinární zdravotní služby Bavorsko (něm. zkr. „TGD“). Od téhož stěžovatele následovaly další dopisy vztahující se k té samé stížnosti. Věc státní podpory byla zaevidována pod číslem NN 75/00.

(2)	S ohledem na tuto stížnost adresovala Komise Německu několik dopisů. Německo reagovalo na tyto dopisy poskytnutím informací dne 4. července 2000, 22. prosince 2000, 22. listopadu 2002, 10. dubna 2003, 1. prosince 2003 a 27. června 2005. Setkání se zástupci Německa se konalo dne 17. července 2003.

(3)	Opatření bylo zavedeno v roce 1974. I přes vznesení dotazu se nepodařilo prokázat oznámení tohoto opatření. Podpora byla proto zapsána do seznamu neohlášených podpor.

(4)	Dopisem ze dne 7. července 2006 informovala Komise Německo o svém rozhodnutí zahájit kvůli této podpoře řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (1).

(5)	Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k vyjádření.

(6)	Komisi byla dopisy ze dne 30. října 2006, 2. listopadu 2006 a 7. listopadu 2006 doručena stanoviska zúčastněných stran.

(7)	Německo se vyjádřilo dopisy ze dne 6. listopadu 2006, 22. ledna 2007, 25. července 2008 a 9. února 2009.

II. POPIS

(8)	Opatření bude provedeno podle čl. 14 odst. 1 zákona o podpoře bavorského zemědělství (něm. zkr. „LwFöG“).

(9)	Cílem opatření je zajištění a zlepšení hygienické hodnoty potravin živočišného původu.

(10)	Příjemci podpory jsou zemědělci a rybáři (obě skupiny dále společně jen jako zemědělci).

(11)	Dalším příjemcem podpory je Veterinární zdravotní služba Bavorsko (něm. zkr. „TGD“).

(12)	Opatření bude financováno z prostředků spolkové země Bavorsko a Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat (něm. zkr. „BTSK“).

(13)

Tato opatření ve prospěch zemědělců jsou sice označována za „globální“, jedná se však o opatření, z nichž těží pouze zemědělci se sídlem v Bavorsku. Navíc se podle informací Německa jedná o zcela specifická opatření výhradně preventivního charakteru ve prospěch produkce mléka a masa, chovu prasat, drůbeže a ovcí, jakož i chovu ryb. Stavy zvířat jsou kontrolovány podle stanoveného programu, který zohledňuje speciální rizika nemocí zvířat, resp. kritéria prevence a potírání nemocí zvířat. Německo kromě toho uvedlo, že podpora je poskytována pouze na globální opatření v zájmu veřejného blaha, která překračují rámec běžných právních ustanovení pro jednotlivé chovatele (dopis ze dne 6. listopadu 2006, s. 4).

(14)

V zemědělských podnicích jsou realizovány následující druhy opatření: průběžné kontroly prostřednictvím testů, resp. preventivních vyšetření, statistická šetření a (laboratorní/hromadná) vyšetření, konzultace se zvěrolékařem, sestavování plánů prevence, resp. asanačních plánů a vývoj očkovacích programů.

(15)

Podle argumentace Německa tvoří aktivity uvedené ve 14. bodu odůvodnění podklad pro poskytování poradenství zemědělcům ohledně přiměřených preventivních a kurativních opatření. Podle informací Německa však výkony nabízené obvykle zvěrolékaři s vlastní ordinací (např. podávání léčiv nebo ochranná očkování) netvoří součást těchto „globálních opatření“.

(16)	„Globální opatření“ jsou pro zemědělce bezplatná. Tato opatření si však nelze vyžádat, pověřená TGD je provede z vlastní iniciativy.

(17)	Náklady na tato opatření jsou TGD uhrazeny spolkovou zemí Bavorsko. Podle čl. 14 odst. 1 věty 2 LwFöG jsou „státní služby poskytovány ve výši 50 procent potřebných nákladů“.

(18)	Další část osobních a věcných nákladů TGD je hrazena z jiných státních prostředků, totiž z prostředků Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat (viz věci státní podpory NN 23/07, N 426/03 a N 81/04). Dohromady to dává úhradu nákladů ve výši až 100 %.

(19)	Ve prospěch TGD jsou prováděny následující výkony.

(20)	Podle znění LwFöG je TGD hrazena pouze polovina „potřebných nákladů“ ze státních prostředků. Ve skutečnosti lze však podle informací Německa dosáhnout náhrady až ve výši 100 %.

(21)

Tato podpora je TGD poskytována od roku 1974. Podle čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (3), platí oprávnění Komise požadovat vrácení podpory po dobu deseti let. Ověřovací řízení Komise bylo zahájeno v roce 2000. Desetiletá lhůta stanovená v čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 tak sahá zpět až do roku 1990. Z tohoto důvodu nejsou podpory uhrazené před tímto okamžikem dále zkoumány.

(22)	Německem zaslané a v příloze uvedené rozpočtové údaje se tedy týkají plateb poskytnutých TGD za účelem plnění závazků v rámci obecného hospodářského zájmu v období od roku 1990 do roku 2008.

(23)	Po prvním prověření nebylo jasné, zda TGD získává díky platbám z rozpočtových prostředků a platbám Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat konkurenční výhodu.

(24)	Stěžovatel mimoto uvedl, že určité klinicko-diagnostické a terapeutické (kurativní) výkony zvěrolékařů zaměstnaných u TGD jsou nabízeny až o 90 % levněji než jsou výrobní náklady. V této oblasti odpovídá činnost TGD ziskové činnosti.

(25)

To je podle stěžovatele možné jen z toho důvodu, že TGD dostává dotace na „globální opatření“ a proto je schopná nabízet klinicko-diagnostické a terapeutické výkony mnohem levněji než soukromí zvěrolékaři, kteří se musí obejít bez dotací. Navíc to poukazuje na výhodnou příležitost k uzavření smlouvy a odpadající cestovní náklady zvěrolékařů zaměstnaných u TGD, kteří již v místě působí.

(26)

V souladu se sdělením Komise o stanovení pravidel pro hodnocení protiprávně poskytnuté státní podpory (4) hodnotí Komise slučitelnost podpor se společným trhem vždy na základě kritérií, která jsou stanovena v ustanoveních platných v okamžiku poskytnutí podpor. V době zahájení řízení neměla Komise k dispozici dostatečné informace, aby se mohla přesvědčit, že podpory ve prospěch zemědělců odpovídají příslušným ustanovením Unie, tzn. pokynům pro státní podpory v odvětví zemědělství a pokynům pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury. Komise proto vyzvala Německo k poskytnutí potřebných informací.

(27)

Dopisem ze dne 12. prosince 2008 požádala Komise Německo o potvrzení, zda budou posuzované podpory poskytovány i po 1. lednu 2008, a pokud ano, pak o zaslání potřebných podkladů k ověření slučitelnosti podpor s pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (5) (dále jen: „pokyny ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví“), kterými byly s účinností od 1. ledna 2007 nahrazeny pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství ze dne 1. února 2000 (6) (dále jen: „pokyny z roku 2000“), a s pokyny pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury (7) (dále jen „pokyny z roku 2008“). Dopisem ze dne 9. února 2009 sdělilo Německo, že podpory v odvětví zemědělství budou poskytovány i po roce 2008 a zaslalo požadované informace.

III. POZNÁMKY NĚMECKA

(28)

Německo uvedlo, že se u plateb poskytovaných spolkovou zemí Bavorsko a Bavorskou pojišťovnou pro choroby zvířat za účelem provádění globálních opatření jedná o kompenzační platby na poskytování veřejných služeb obecného zájmu. Německo odkázalo na judikaturu, podle níž kompenzační platby od státu za účelem plnění závazků v rámci obecného hospodářského zájmu nejsou za určitých okolností státními podporami. Tato opatření tak nelze podle názoru Německa považovat za státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(29)	Německo zastávalo názor, že globální opatření slouží pro zdraví a blaho zvířat, jakož i ochranu spotřebitele a zvířat. Proto je podle jeho názoru realizace globálních opatření především v zájmu veřejnosti.

(30)

Podle argumentací Německa jsou v rámci realizace globálních opatření získávány rozsáhlé poznatky, které jsou následně poskytnuty v četných národních i mezinárodních odborných publikacích a vědeckých přednáškách. Podstatná část výsledků těchto globálních opatření je tak přístupná odborné veřejnosti v zemích Unie.

(31)

Podle vyjádření Německa nebyly v rámci programu globálních opatření poskytovány žádné kurativní výkony, tzn. výkony, které jsou obvykle nabízeny soukromými zvěrolékaři (např. podávání léčiv nebo ochranná očkování). Kromě tohoto podporovaného programu vykonává TGD i některé ziskové činnosti (kurativní výkony). Ty však činily méně než 5 % celkových veterinárních výkonů. Na ziskové činnosti TGD připadal ročně podíl ve výši 2,6–2,85 % z jejího celkového obratu.

(32)	Jasným a transparentním oddělením oblasti „globálních opatření“ od oblasti „ziskových činností“ lze vyloučit křížové dotace. Je to zajištěno velmi náročným a podrobným způsobem účtování a rozsáhlými kontrolami.

IV. POZNÁMKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(33)	Zúčastněné strany zopakovaly své vyjádření, že TGD prostřednictvím svých zvěrolékařů nerealizuje pouze preventivní opatření, ale poskytuje i kurativní výkony.

(34)	Zúčastněné strany netvrdily, že by byla pro tyto kurativní výkony poskytována přímá finanční podpora, zdůraznily však, že TGD je schopna nabízet srovnatelné výkony za podstatně výhodnějších podmínek, než soukromí zvěrolékaři.

(35)	Zúčastněné strany netrvaly na vyjádření, že by podpory ve prospěch zemědělců odporovaly pokynům pro státní podpory v odvětví zemědělství nebo uplatnitelným zákonným předpisům. Nic nenamítaly ani proti poskytnutí prostředků.

V. POSOUZENÍ DANÉHO OPATŘENÍ

(36)

Podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou podpory poskytované v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, neslučitelné se společným trhem, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy.

(37)

Soudní dvůr rozhodl, že pro otázku, zda státní opatření představuje podporu ve smyslu článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie, je rozhodující stanovení, zda zvýhodněný podnik získá ekonomický prospěch, který by za normálních tržních podmínek nezískal (8), nebo zda tím bude podnik zbaven nákladů, které by normálně musel uhradit z vlastních prostředků (9).

(38)	Na první pohled se zdá, že byly podmínky splněny.

(39)

Opatření je financováno ze státních prostředků. Přináší prospěch určitým podnikům, totiž bavorským zemědělcům, kteří tyto dotované služby obdrží bezplatně. Jelikož tyto podniky působí na trhu s vysokým mezinárodním konkurenčním tlakem, opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž (10) a kromě toho ovlivňuje obchod mezi členskými státy (11).

(40)

Z tohoto důvodu se v případě opatření jedná o podporu a lze uplatnit ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Následně musí být prověřeno, zda se lze odchýlit od čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a udělat výjimku z všeobecné zásady neslučitelnosti státních podpor se společným trhem.

(41)	„Globální opatření“ pro zemědělce (od roku 1990) a kompenzační platby TGD na realizaci „globálních opatření“ v období od roku 1990 do roku 2004 byly poskytovány bez ohlášení Komisi. Jsou protiprávní, jelikož jejich poskytování odporuje čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(42)	Zákaz poskytování státních podpor podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie však neplatí bez výjimky. Komise prověřila, zda lze uplatnit některou z těchto výjimek, resp. některé osvobození od zásadního zákazu podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(43)

Skutkové podstaty výjimek v čl. 107 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se sociálních podpor poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor k odstranění škod vzniklých v důsledku přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a podpor pro určitá hospodářská odvětví Spolkové republiky Německo nepřicházejí v této souvislosti v úvahu.

(44)

Komise zastává názor, že skutkové podstaty osvobození od zákazu uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie ohledně vývoje určitých oblastí nelze na tuto úpravu podpor uplatnit, jelikož tato opatření nejsou podporou za účelem podporování ekonomického vývoje oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo výraznou nezaměstnaností.

(45)

Pokud jde o skutkové podstaty osvobození podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, postačuje informace, že se v případě sporné podpory nejedná ani o důležitý projekt společného evropského zájmu a tato nemá sloužit ani k odstranění závažného narušení německé ekonomiky. Záměrem je i podpora kultury a zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie.

(46)	Německo ani ostatní zúčastnění se v průběhu ověřovacího řízení na uvedené skutkové podstaty výjimek nebo osvobození neodvolávali.

(47)

Jedinou skutkovou podstatu osvobození, kterou by bylo možné brát v úvahu, tvoří proto čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie; podle tohoto ustanovení lze považovat podporu za slučitelnou se společným trhem, pokud slouží k podpoře vývoje určitých hospodářských odvětví nebo oblastí, za předpokladu, že nemění obchodní podmínky v rozsahu, který by odporoval společnému zájmu.

(48)

Jelikož se jedná o podporu ve prospěch zemědělců, uplatní se pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a pokyny pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury. Jak je vysvětleno v bodu 26, zkoumá Komise vzhledem k tomu, že tato opatření představují protiprávní státní podpory, jejich slučitelnost se společným trhem na základě kritérií, která jsou stanovena v ustanoveních platných v době poskytnutí podpor.

(49)

Podle sdělení Komise o stanovení pravidel pro hodnocení protiprávně poskytnuté státní podpory se na sporná opatření uplatní pokyny z roku 2000, zatímco podpory poskytnuté před nabytím platnosti těchto pokynů (tedy před 1. lednem 2000) jsou posuzovány na základě pracovního dokumentu Komise ze dne 10. listopadu 1986 (12).

(50)	V bodu 11.4.1 pokynů z roku 2000 se píše: „Utrpí-li zemědělec ztráty dobytka v důsledku choroby zvířat nebo budou-li jeho plodiny napadeny rostlinnou chorobou, zpravidla se nejedná o přírodní katastrofu nebo mimořádnou událost ve smyslu Smlouvy o ES.“

(51)

V těchto případech může Komise schválit podpory jako vyrovnání vzniklých ztrát a podpory za účelem zamezení budoucích ztrát jen na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, který považuje podpory poskytované za účelem podporování určitých hospodářských odvětví nebo oblastí za slučitelné se společným trhem, za předpokladu, že nemění obchodní podmínky v rozsahu, který by odporoval společnému zájmu.

(52)

V daném případě platí pro podporu ve prospěch zemědělců bod 11 pokynů z roku 2000, neboť opatření slouží k prevenci a potírání chorob zvířat. Komise se při posuzování podpor k prevenci a potírání chorob zvířat opírá o bod 11.4 pokynů z roku 2000. Na takové podpory je nahlíženo jako na slučitelné s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jsou splněny následující předpoklady.

(53)

Opatření musí být součástí programu pro prevenci, potírání nebo hubení nákazy či nemoci (bod 11.4.2 pokynů z roku 2000) realizovaného na úrovni Unie nebo na národní či regionální úrovni. Podle bodu 11.4.2 pokynů z roku 2000 je nutno zřídit varovný systém, případně ve spojení s podporami, k přimění jednotlivých postižených subjektů k dobrovolné účasti na preventivních opatřeních. Proto mohou být předmětem opatření podpory pouze nemoci, resp. nákazy, jejichž potírání je v zájmu úřadů, a nikoliv opatření, za která musí podle obecného uvážení převzít odpovědnost sami zemědělci.

(54)	Opatření podpory by měla sloužit buď prevenci, nebo usilovat o vyrovnání, anebo propojovat prevenci a vyrovnání (bod 11.4.3 pokynů z roku 2000).

(55)	Podpory by měly být slučitelné se specifickými ustanoveními veterinárního zákona a zákona o ochraně rostlin Unie (bod 11.4.4 pokynů z roku 2000).

(56)	Podpory mohou být poskytnuty až do maximální výše 100 % nákladů (bod 11.4.5 pokynů z roku 2000). Podpory nelze poskytnout tam, kde právo Unie stanoví, že náklady opatření musí nést sami zemědělci.

(57)	Tyto předpoklady jsou splněny následovně.

(58)

Opatření jsou součástí programu realizovaného na regionální úrovni (Bavorsko). Jejich účelem je prevence a potírání chorob zvířat. Vyplývá to z cíle vysloveně stanoveného v LwFöG („Zajištění a zlepšení hygienické hodnoty potravin živočišného původu“) a z realizovaných „globálních opatření“. Šetřená opatření slouží k potírání infekčních chorob zvířat včetně faktoriálních onemocnění a zoonóz. Mají navíc optimalizovat a redukovat používání léčiv. K nejdůležitějším onemocněním určitých skupin zvířat patří: u skotu a ovcí: zoonózy, horečka Q, paratuberkulóza, přenosná spongiformní encefalopatie a mastitida; u prasat a drůbeže: zoonózy, salmonely, escherichia coli a enteritida. Mimoto jsou vyvíjeny a zkoušeny metody a postupy sloužící k rozpoznání a diagnóze virových infekcí.

(59)	Globální opatření přispívají k cíli Unie, který spočívá v zajištění vysoké úrovně zdraví zvířat. Navíc nemá Komise k dispozici žádné důkazy, že by mohla odporovat příslušnému veterinárnímu zákonu Unie.

(60)	Program předpokládá maximální intenzitu podpor ve výši 100 %. Program nepředpokládá podpory v případech, kdy musí podle unijního práva náklady hradit sami zemědělci.

(61)

50 % nákladů na globální opatření v odvětví zemědělství a rybolovu hradí spolková země Bavorsko. Ve svém stanovisku předloženém po zahájení řízení oznámilo Německo Komisi, že další část nákladů hradí Bavorská pojišťovna pro choroby zvířat. V případě Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat se jedná o veřejnou instituci, která je financována z daním podobných poplatků. Společné financování podpory z prostředků spolkové země Bavorsko a Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat je omezeno na 100 % a v praxi se pohybuje dokonce pod touto hodnotou. V minulosti Komise financování Bavorské pojišťovny pro choroby zvířat z daním podobných poplatků několikrát schválila (13). Proto nemá Komise důvod tyto daním podobné poplatky znovu podrobovat detailnímu zkoumání. Stěžovatel ani jiní zúčastnění proti tomuto modelu financování BTSK (tzn. této části financování podpory) nic nenamítali.

(62)

Pokyny z roku 2000 se zakládají na stejných zásadách jako pracovní dokument Komise ze dne 10. listopadu 1986. Proto platí stejné hodnocení i pro podpory poskytnuté zemědělcům od roku 1990 do roku 1999, na které lze tedy rovněž nahlížet jako na slučitelné s těmito zásadami. Proto lze státní podpory považovat za slučitelné se společným trhem.

(63)

S ohledem na situaci po roce 2007 stanoví bod 133 pokynů ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví, že Komise deklaruje státní podpory k potírání chorob zvířat a rostlin za slučitelné s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud budou splněny předpoklady článku 10 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na státní podporu pro malé a střední podniky působící v produkci zemědělských produktů a o změně nařízení Komise (ES) č. 70/2001 (14). V této souvislosti je nutno zohlednit jen opatření k prevenci chorob, neboť nejsou poskytovány žádné podpory pro kurativní opatření nebo kompenzační platby za ztráty.

(64)

Pokud by podpora ve prospěch zemědělců zahrnovala náklady na poradenství, jednalo by se o poskytnutí technické pomoci ve smyslu bodu 103 pokynů ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví. Proto deklaruje Komise státní podpory pro poskytnutí technické pomoci za slučitelné s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie tehdy, pokud jsou splněny předpoklady článku 15 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006.

(65)	Podle článku 10 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 jsou podpory přípustné v následujících případech.

(66)

Podpory poskytované pro vyrovnání nákladů, které zemědělcům vzniknou v důsledku zdravotních prohlídek, testů a jiných opatření k včasnému rozpoznání, v důsledku nákupu a aplikace očkovacích látek, léčiv a výrobků na ochranu rostlin, v důsledku porážky a likvidace zvířat, jakož i v důsledku likvidace plodin v souvislosti s prevencí a hubením chorob zvířat, rostlinných chorob nebo napadení škůdcem, jsou slučitelné se společným trhem. Podpora musí být poskytnuta formou služeb dotovaných až do výše 100 % a nesmí zahrnovat žádnou přímou peněžní platbu producentům (čl. 10 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(67)	Eventuální pojistné platby a náklady, které nevznikly na základě vypuknutí nákazy, resp. choroby je nutno od dotovaných nákladů a ztrát odečíst (čl. 10 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(68)

Platby musí být poskytovány v souvislosti s chorobami zvířat, chorobami rostlin nebo rozsáhlým napadením škůdci, k nimž existují právní nebo správní předpisy Unie či jednotlivých členských zemí. Platby musí být tedy součástí veřejného programu Unie nebo jednoho ze členských států, popřípadě regionálního veřejného programu pro prevenci, potírání nebo hubení dotčené nákazy, choroby nebo napadení škůdci. Program musí dotčenou nákazu, chorobu nebo napadení škůdci jednoznačně specifikovat a obsahovat i popis příslušných opatření (čl. 10 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(69)

Podpora se nesmí týkat choroby zvířat nebo rostlin, na jejíž potírání stanoví unijní právo specifické poplatky nebo jejíž náklady musí podle unijního práva hradit zemědělské provozy samy, ledaže by byly náklady těchto opatření podpory v plné výši kompenzovány povinnými poplatky hrazenými producenty (čl. 10 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(70)

Pokud se jedná o podpory v souvislosti se zvířecími nákazami, musí být dotčená zvířecí nákaza zapsána na seznamu chorob Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat a/nebo uvedena v příloze rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (15) (čl. 10 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(71)	Opatření podpory musí být zavedena do tří let po vzniku výdajů nebo ztrát. Podpora musí být vyplacena do čtyř let po vzniku výdajů nebo ztrát (čl. 10 odst. 8 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006).

(72)	Tyto předpoklady jsou splněny následovně:

(73)

Jak je uvedeno ve 14. bodu odůvodnění, zahrnuje podpora různá opatření (průběžné kontroly, statistická šetření a (laboratorní/hromadná) vyšetření, konzultace se zvěrolékařem, sestavování plánů prevence, resp. asanačních plánů a vývoj očkovacích programů), jejichž bezprostředním cílem je prevence chorob. Dopisem ze dne 9. února 2009 Německo potvrdilo, že podpora probíhá formou dotovaných služeb. Proto jsou podpory na úhradu takovýchto nákladů podle čl. 10 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 přípustné.

(74)	Německo potvrdilo dopisem ze dne 9. února 2009, že u projektů v souvislosti se zvířecími nákazami jsou dotčené choroby uvedeny na seznamu chorob Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat a/nebo v příloze rozhodnutí Rady 90/424/EHS.

(75)	Ustanovení čl. 10 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 nelze v tomto případě uplatnit, jelikož jsou poskytovány pouze podpory na preventivní opatření.

(76)	Tam, kde se jedná o platby vztahující se k určitým onemocněním, jsou podpory součástí regionálního programu, v němž jsou dotčené nákazy, resp. choroby a příslušná opatření jednoznačně specifikovány. Ustanovení čl. 10 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 je tedy splněno.

(77)	Náklady, které musí podle unijního práva hradit sami producenti, nejsou dotovány. Ustanovení čl. 10 odst. 5 a 6 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 jsou tedy splněny.

(78)	Náklady vzniklé před poskytnutím služeb nejsou dotovány. Ustanovení čl. 10 odst. 8 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 je tedy splněno.

(79)

Německo nevyloučilo, že opatření uvedená ve 14. bodu odůvodnění by mohla souviset i s jinými aspekty zdraví zvířat než jsou speciální a jednoznačně specifikované nákazy, choroby nebo rozsáhlá napadení škůdci (např. s hygienou výroby). V případě opatření by se tak jednalo o poradenské služby, v jejichž rámci se doporučení a plány přizpůsobují situaci určitých zemědělců nebo skupin zemědělců.

(80)

Podle čl. 15 odst. 2 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 jsou podpory na úhradu odměn za poradenské služby poskytované třetími osobami přípustné, přičemž tyto poradenské služby nesmí být využívány – jako např. rutinní daňové a právní poradenství nebo reklama – nepřetržitě či v pravidelných časových intervalech nebo patřit k běžným provozním výdajům. Ustanovení čl. 15 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 stanoví, že podpora může tyto náklady pokrývat ze 100 % a musí být poskytnuta prostřednictvím dotovaných služeb.

(81)	Tyto předpoklady jsou splněny následovně:

(82)

Z podkladů předložených Německem (viz 14. bod odůvodnění) vyplývá, že dotované poradenské služby byly poskytovány formou projektů v souvislosti se speciálními a bodovými potřebami v oblasti zdraví zvířat obecného zájmu. I když pro určitá opatření mohou být vyžadovány průběžné kontroly nebo pravidelné testy, zdá se, že jsou přiřaditelná příslušnému projektu a nepředstavují obvyklou průběžnou veterinární nebo kvalitativní kontrolu stavu zvířat. I náklady na taková opatření nelze považovat za běžné provozní výdaje ve smyslu čl. 15 odst. 2 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 1857/2006, jelikož náklady na rutinní návštěvy zvěrolékařů za účelem prevence a ošetření nejsou dotovatelné. Kompletní podpora je poskytována formou dotovaných služeb a smí činit maximálně 100 % přípustných nákladů. Proto lze státní podpory považovat za slučitelné se společným trhem.

(83)

Opatření byla realizována i v odvětví rybolovu. V pokynech pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury z let 1988, 1992, 1994, 1997 a 2001, které odpovídají pokynům ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví, jsou stanovena následující kritéria pro slučitelnost státních podpor se společným trhem ve veterinární a zdravotnické oblasti (16): Orgán státní správy musí proti chorobě zakročit, aby bylo zajištěno, že nebude jednáno pouze v definovaném zájmu, nýbrž v obecném zájmu. Cíle opatření podpory musí sloužit buď prevenci, nebo usilovat o vyrovnání, anebo propojovat prevenci a vyrovnání. TGD byla pověřena spolkovou zemí Bavorsko realizací opatření a provádí je samostatně, jak již bylo uvedeno v jiné souvislosti v 16. bodu odůvodnění. Tato opatření slouží k prevenci. Z tohoto důvodu lze státní podpory považovat za slučitelné se společným trhem.

(84)

Státní podpory poskytnuté mezi 1. listopadem 2004 a 31. březnem 2008 jsou v jednotlivém případě ověřovány podle bodu 3.10 pokynů pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury (17) (dále jen „pokyny z roku 2004“), které odkazují na článek 4 nařízení Komise (ES) č. 1595/2004 (18), který zase odkazuje na čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu (19). Podle bodu 3.1 odst. 2 pokynů z roku 2004 jsou tyto státní podpory slučitelné se společným trhem a v souladu s cíli společné politiky hospodářské soutěže a společné politiky v oblasti rybolovu ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 (20) a (ES) č. 2792/1999: Podle čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 lze podporovat opatření obecného zájmu se širším rozsahem, než mají činnosti běžně vykonávané soukromými podniky. Příklady takových opatření jsou uvedeny v čl. 15 odst. 3 písm. e) a l). Komise zaprvé konstatuje, že účel „globálních opatření“ se shoduje s cíli těchto příkladů. Zadruhé provádí TGD tyto činnosti z vlastní iniciativy a nikoliv na žádost zemědělců. Navíc zemědělci opatření neprovádějí nutně jen za tržních podmínek – viz bod 3.4 pokynů z roku 2004. A nakonec tato opatření vedou i k trvalým zlepšením v odvětví ve smyslu bodu 3.5 pokynů z roku 2004.

(85)

Dopisem ze dne 9. února 2009 potvrdilo Německo, že podpory v odvětví zemědělství budou nadále poskytovány a uvedlo příklady typických projektů. Tyto příklady nezahrnovaly žádné projekty z odvětví rybolovu. Jelikož však není vyloučeno, že po 1. dubnu 2008 budou poskytnuty podpory ve prospěch odvětví rybolovu, musí být prověřeno, zda by byly takovéto podpory slučitelné s předpisy v odvětví zemědělství a rybolovu platnými po tomto datu. Bod 4.2 pokynů z roku 2008 odkazuje ohledně podpor v rozsahu platnosti jiných předpisů na podmínky těchto předpisů, v tomto případě na podmínky nařízení Komise (ES) č. 736/2008 ze dne 22. července 2008 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na státní podpory malým a středním podnikům působícím v oblasti produkce, zpracování a uvádění produktů rybolovu na trh (21). V souvislosti s podporami pro veterinární opatření platí článek 14 nařízení Komise (ES) č. 736/2008. Podle tohoto článku jsou podpory pro veterinární opatření slučitelné se společným trhem, pokud splňují podmínky článků 28 a 32 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 (22), jakož i článku 12 nařízení Komise (ES) č. 498/2007 (23). Co se týče sporných podpor, zůstaly podmínky těchto nařízení a všeobecné zásady bodu 3 pokynů z roku 2008 obsahově stejné jako předpisy, které platily pro podpory poskytnuté před 1. dubnem 2008. Proto lze hodnocení provedené u těchto podpor uplatnit i na podpory poskytnuté po 1. dubnu 2008. Jelikož podpory poskytnuté před 1. dubnem 2008 jsou slučitelné s platnými předpisy a tyto podpory i způsob jejich poskytování zůstaly po 1. dubnu 2008 stejné, dospěla Komise k závěru, že tyto podpory splňují podmínky předpisů platných v odvětví rybolovu a akvakultury.

(86)

Podle toho všeho splňují státní podpory poskytnuté zemědělcům v rámci ověřovaného opatření podmínky stanovené v platných unijních předpisech pro odvětví zemědělství a rybolovu. V této souvislosti Komise konstatuje, že stěžovatelé ani ostatní zúčastnění neprokázali porušení příslušných předpisů Unie. Proto lze státní podpory považovat za slučitelné se společným trhem.

(87)	Aby se jednalo o státní podporu, musí příjemci z opatření získat prospěch.

(88)

Z judikatury Soudního dvora je zřejmé, že vyrovnání za závazek veřejné služby není státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jsou splněny určité podmínky (24). Pokud však nejsou podmínky dodrženy, ale jsou splněna všeobecná kritéria pro uplatnění čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, jedná se v případě takového vyrovnání o státní podporu.

(89)

V rozsudku Altmark uvedl Soudní dvůr, za jakých předpokladů nepředstavuje vyrovnání za poskytnutí veřejných služeb státní podporu (zásada 3):

a)	„Zaprvé, podnik-příjemce musí být skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány.“

b)	„Zadruhé, parametry, na jejichž základě je vyrovnání vypočteno, musejí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem …“.

c)	„Zatřetí, vyrovnání nemůže přesahovat meze toho, co je nezbytné k pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.“

„Začtvrté, není-li výběr podniku, který má být pověřen plněním povinností veřejné služby, v konkrétním případě učiněn v rámci řízení o zadání veřejné zakázky umožňujícího vybrat zájemce schopného poskytovat tyto služby za nejmenších nákladů pro územně správní celek, musí být úroveň nutného vyrovnání určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný podnik, správně řízený a přiměřeně vybavený dopravními prostředky k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.“

(90)

Jsou-li splněny tyto čtyři předpoklady, nejedná se v případě vyrovnání na poskytnutí veřejných služeb o státní podporu, takže nelze uplatnit čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie ani článek 108 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pokud členské státy tyto předpoklady nedodrží a jsou splněna všeobecná kritéria pro uplatnění čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, představuje vyrovnání na poskytnutí veřejných služeb státní podporu, kterou je podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nutno ohlásit Komisi.

(91)	V době zahájení řízení existovaly pochybnosti především o tom, zda byly splněny předpoklady písmen c) a d).

(92)

Ohledně předpokladu písmena a) odkazuje Komise na to, že čl. 14 odst. 1 LwFöG stanoví závazek vůči veřejnému blahu tím, že stanoví jasný cíl (zdravou výživu) a udává možnosti (vysoce kvalitní zemědělské a lesnické produkty) k dosažení tohoto cíle pomocí řady opatření (viz 14. bod odůvodnění). Podle stanov slouží TGD k podpoře a zajištění zdraví zvířat, zejména v zájmu produkce zdravotně nezávadných potravin živočišného původu a ochrany spotřebitelů a zvířat. Ke splnění tohoto účelu využívá toto sdružení vlastního personálu a vlastních zařízení. Opatření prováděná TGD jsou upravena v dohodě č. R1-4010/1393 z roku 1974 a v rámcové dohodě č. T-7482-100 ze dne 13. července 1993, které byly uzavřeny mezi Svobodným státem Bavorsko a TGD. Podrobnosti jsou každý rok stanovovány v ročních dohodách a správních rozhodnutích.

(93)

Ohledně předpokladu písmena b) je nutno konstatovat, že každá jednotlivá činnost byla předem definována a finanční vyrovnání bylo vypočteno pomocí bodového systému na základě předvídatelné časové náročnosti a předpokládaných nákladů. V následujících letech bylo u nových služeb postupováno obdobně. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že činnost TGD byla přezkoumána a schválena Bavorským nejvyšším účetním dvorem. Kromě toho byly za období dotčené předloženým rozhodnutím provedeny účetní audity nezávislými auditorskými společnostmi.

(94)

Ohledně předpokladu písmena c) předložilo Německo informace, z nichž vyplývá, že vyrovnání nepřesáhlo náklady vynaložené k plnění povinností veřejné služby (viz příloha). Ve skutečnosti čísla dokládají, že TGD v letech 1990 až 2004 nedosáhla žádných zisků. Náklady na globální opatření jsou zjišťovány na základě bodového systému, přičemž každý bod odpovídá určité hodnotě v EUR. Tato metoda výpočtu byla vyvinuta na základě iniciativy Bavorského účetního dvora. Je srovnatelná s metodou používanou k vyúčtování výkonů v humánním lékařství. Německo sdělilo, že metoda výpočtu používaná od roku 2002 splňuje požadavky směrnice Komise 2005/52/ES (25).

(95)

Ohledně předpokladu písmena c) pověřilo Bavorsko TGD na základě otevřeného řízení k zadávání veřejných zakázek k 1. lednu 2005 plněním povinnosti veřejné služby. Po projednání s Komisí zahájilo Bavorsko zadávací řízení vypsáním celounijní veřejné soutěže na dohodu o poskytování služeb týkající se „Projektovaných opatření v oblasti zdraví užitkových zvířat v Bavorsku“ v červnu 2004. Náklady na celková opatření byly odhadnuty na 8 milionů EUR ročně po dobu pěti let. Veřejná soutěž byla zveřejněna v příloze k Úřednímu věstníku Evropské unie (řada S) (26) a v Bavorské sbírce zákonů a nařízení. Veřejné soutěže se zúčastnili tři potenciální dodavatelé. Pětiletá smlouva byla zadána TGD, jelikož TGD je schopna poskytnout požadované služby nejvýhodněji. V roce 2009 bude zahájeno nové výběrové řízení.

(96)	Pokud jde o druhé alternativy předpokladu písmena d), Německo připustilo, že pro období do 31. prosince 2004 nemůže uvést žádný běžný podnik, který by byl zcela srovnatelný s TGD.

(97)

Německo tedy neprokázalo, že vyrovnání poskytnuté TGD v období od roku 1990 do roku 2004 bylo určeno na základě analýzy nákladů, které by průměrný, správně řízený podnik vynaložil při plnění těchto povinností. Proto lze vycházet z toho, že sporným opatřením TGD získala do 31. prosince 2004 ekonomický prospěch ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(98)

Vyrovnání poskytnuté TGD ročně v období od roku 1990 do 2004 proto představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, zatímco roční vyrovnání od 1. ledna 2005 poskytované na základě veřejného zadávacího řízení odpovídá všem předpokladům uvedeným v rozsudku Altmark a nejedná se tudíž o státní podporu ve prospěch TGD. V této souvislosti bere Komise na vědomí, že z podkladů předložených Německem vyplývá, že platby uhrazené TGD od 1. ledna 2005 do konce roku 2008 nepokrývaly celkové náklady globálních opatření.

(99)	Ohledně splnění předpokladů uvedených v rozsudku Altmark není k dispozici žádná konkrétní stížnost ani vyjádření ostatních zúčastněných stran.

(100)

K hodnocení slučitelnosti vyrovnání poskytnutého TGD na plnění povinností veřejné služby se Smlouvou o fungování Evropské unie se použijí ustanovení platná v době poskytnutí podpory.

(101)

Podle sdělení Komise o službách obecného zájmu v Evropě (27) (dále jen „sdělení“), které je podle bodu 26 písm. b) Rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (28) použitelné pro neohlášené podpory, je nutno přezkoumat otázku finančních vyrovnání poskytovaných státem ve světle následujících zásad:

—	nestrannost s ohledem na veřejné nebo soukromé vlastnictví podniků,

—	svoboda členských států definovat veřejné služby,

—	přiměřenost, která zajišťuje, že omezení hospodářské soutěže a svobod na společném trhu nepřesahují míru nutnou k účinnému plnění úkolu ve veřejném zájmu.

(102)

Prvním principem – principem nestrannosti – se rozumí, že Komise nepředepisuje, zda mají být služby obecného zájmu poskytovány veřejnými nebo soukromými podniky. Dodržení tohoto principu není v tomto případě zpochybňováno.

(103)

Svoboda členských států definovat znamená, že definice toho, co má být na základě specifických vlastností činnosti považováno za službu obecného hospodářského zájmu, přísluší v první řadě členským státům. Ohledně této definice zasáhne Komise jen v případě zneužití nebo zjevných chyb. Výjimky uvedené v čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie lze však v jednotlivém případě uplatnit jen tehdy, pokud byla zakázka na dodávku služeb jasně definována a výslovně zadána prostřednictvím výsostného aktu (včetně smluv). To je nezbytné z důvodu právní jistoty a transparentnosti vůči veřejnosti a navíc je to nutné i k tomu, aby mohla Komise ověřit přiměřenost opatření.

(104)

Globální opatření, kterými byla TGD pověřena, lze klasifikovat jako službu obecného hospodářského zájmu a jsou, jak uvádí 92. bod odůvodnění, jasně definována a zadána TGD.

(105)

Ve světle zásady přiměřenosti lze čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie interpretovat tak, že prostředky použité k plnění zakázky na dodávku služeb nesmí zbytečně zkreslovat obchodní činnost a přesahovat míru nutnou ke skutečnému splnění zakázky. Podle bodu 26 sdělení a judikatury Soudního dvora k tomuto datu nesmí vyrovnání přesáhnout netto vícenáklady spojené se zadaným úkolem. Poskytování služeb obecného zájmu musí být zajištěno a pověřené podniky musí být schopny uhradit dodatečné náklady spojené s plněním úkolu.

(106)

V tomto případě je navíc nutné vypočítat netto vícenáklady TGD spojené s poskytováním veřejných služeb (globálních opatření) na základě obou dohod a výsledek nakonec porovnat se státními podporami. Není-li vyrovnání poskytnuté TGD vyšší než vícenáklady vzniklé v důsledku zakázky na dodávku služeb, nelze považovat zásadu přiměřenosti za splněnou.

(107)

V rozhodném období od roku 1990 do roku 2004 přesahovaly vícenáklady v souvislosti s globálními opatřeními podpory poskytnuté TGD, jak vyplývá z přílohy tohoto rozhodnutí.

(108)

Platby poskytnuté TGD za globální opatření, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, proto neměly za následek překompenzování vícenákladů vzniklých TGD jejím plněním.

(109)

V důsledku toho představuje vyrovnání poskytnuté TGD v období od roku 1990 do roku 2004 na realizaci veřejných služeb státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1, která je slučitelná s čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(110)

Komise v této souvislosti konstatuje, že není jasné, jak mělo být vyrovnání od státu, které nepokrývalo ani celkové vícenáklady zakázky na dodávku služeb, použito k dotaci ziskové činnosti TGD, jak uvádí stěžovatel. Tvrzení stěžovatele, že zvěrolékaři zaměstnaní u TGD provádějí určité klinické, diagnostické a terapeutické výkony až o 90 % pod výrobními náklady, nebylo navíc stěžovatelem ani jinými zúčastněnými stranami dokázáno.

(111)

Kvůli tomuto tvrzení provedlo Německo u TGD speciální kontrolu. Přitom nebyly zjištěny žádné důkazy, které by toto tvrzení potvrzovaly. Německo požádalo o sdělení případných nových konkrétních informací, aby mohlo jednotlivý případ přezkoumat.

(112)

Komise mimoto konstatuje, že Bavorská komora veterinárních lékařů a Spolkový svaz praktických zvěrolékařů – Zemský svaz Bavorsko práci TGD včetně její ziskové činnosti podporují.

VI. ZÁVĚRY

(113)

Komise konstatuje, že Německo poskytnutím sporné podpory porušilo čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(114)

Na základě zhodnocení však Komise dospěla k závěru, že státní podpora ve formě „globálních opatření“ ve prospěch zemědělců (od roku 1990) specifikovaná ve 13. a 14. bodu odůvodnění a státem poskytnuté vyrovnání ve prospěch TGD na poskytování veřejné služby v období od roku 1990 do roku 2004 specifikované v 17. a 18. bodu odůvodnění jsou slučitelné se Smlouvou o fungování Evropské unie. Ve skutečnosti se nejedná zčásti vůbec o státní podpory, jak je uvedeno. Roční vyrovnání specifikované v 17. a 18. bodu odůvodnění, které je TGD poskytováno od 1. ledna 2005 na poskytování veřejné služby, odpovídá všem předpokladům uvedeným v rozsudku Altmark a nepředstavuje tak státní podporu,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpora, kterou poskytlo Německo ve formě globálních opatření ve prospěch zemědělců a rybářů, je slučitelná se společným trhem.

Podpora, kterou poskytlo Německo ve prospěch Veterinární zdravotní služby v období od roku 1990 do roku 2004 formou vyrovnání na poskytování „globálních opatření“ Veterinární zdravotní službou, je slučitelná se společným trhem.

Vyrovnání na poskytování „globálních opatření“ poskytnuté Veterinární zdravotní službě od 1. ledna 2005 nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.

V Bruselu dne 15. prosince 2009.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Dne 1. prosince 2009 byly články 87 a 88 Smlouvy o ES nahrazeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie. Ustanovení článků 87 a 88 Smlouvy o ES a článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou v podstatě shodné. V rámci tohoto rozhodnutí lze odkazy na články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie tam, kde je to namístě, chápat jako odkazy na články 87 a 88 Smlouvy o ES.

(2) Úř. věst. C 244, 11.10.2006, s. 15.

(3) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.

(4) Úř. věst. C 119, 22.5.2002, s. 22.

(5) Úř. věst. C 319, 27.12.2006, s. 1.

(6) Úř. věst. C 28, 1.2.2000, s. 2.

(7) Úř. věst. C 84, 3.4.2008, s. 10.

(8) Rozsudek ze dne 11. července 1996, SFEI, věc C-39/94, Recueil 1996, s. I-3547, bod 60.

(9) Rozsudek ze dne 14. února 1990, Francouzská republika v. Komise Evropských společenství, věc C-301/87, Recueil 1990, s. I-307, bod 41.

(10) Podle judikatury Soudního dvora svědčí posílení postavení jednoho podniku oproti ostatním konkurentům prostřednictvím finanční pomoci poskytnuté jedním z členských států všeobecně o zkreslení hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 17. září 1980, Philip Morris v. Komise Evropského společenství, věc C-730/79, Recueil 1980, s. 2671, body 11 a 12).

(11) V roce 2007 činil obchod Německa se zemědělskými výrobky 45 327 milionů EUR (dovoz), resp. 37 514 milionů EUR (vývoz) (zdroj: Eurostat).

(12) Pracovní dokument Komise č. VI/5934/86 ze dne 10. listopadu 1986.

(13) Viz věci státní podpory NN 23/97, N 426/03 a N 81/04 (stále v platnosti).

(14) Úř. věst. L 358, 16.12.2006, s. 3.

(15) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19.

(16) Viz písmeno E) pokynů pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury z roku 1988 (Úř. věst. C 313, 8.12.1988, s. 21); bod 2.5 pokynů z roku 1992 (Úř. věst. C 152, 17.6.1992, s. 2); bod 2.9 pokynů z roku 1994 (Úř. věst. C 260, 17.9.1994, s. 3); bod 2.9 pokynů z roku 1997 (Úř. věst. C 100, 27.3.1997, s. 12); bod 2.8 pokynů z roku 2001 (Úř. věst. C 19, 20.1.2001, s. 7).

(17) Úř. věst. C 229, 14.9.2004, s. 5.

(18) Úř. věst. L 291, 14.9.2004, s. 3.

(19) Úř. věst. L 337, 30.12.1999, s. 10.

(20) Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.

(21) Úř. věst. L 201, 30.7.2008, s. 16.

(22) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.

(23) Úř. věst. L 120, 10.5.2007, s. 1.

(24) Rozsudek ze dne 24. července 2003, Altmark, věc C-280/00, Recueil 2003, I-7747, a rozsudek ze dne 27. listopadu 2003, Enirisorse, spojené věci C-34/01 až C-38/01, Recueil 2003, I-14243.

(25) Úř. věst. L 234, 10.9.2005, s. 9.

(26) 2004/s. 112-09421.

(27) Úř. věst. C 17, 19.1.2001, s. 4.

(28) Úř. věst. C 297, 29.11.2005, s. 4.

PŘÍLOHA

Rok	Nákladová hodnota globálních opatření	Platby Svobodný stát Bavorsko (LwFöG)	Platby Bavorská pojišťovna pro choroby zvířat	Platby Svobodný stát Bavorsko a Bavorská pojišťovna pro choroby zvířat	Celkový podíl plateb na nákladech globálních opatření v procentech
1990	7 676,94	3 059,57	4 588,84	7 648,42	99,63
1991	6 992,48	3 127,06	3 711,98	6 839,04	97,81
1992	8 953,42	3 203,55	4 588,84	7 792,40	87,03
1993	9 063,52	3 361,03	4 679,34	8 040,37	88,71
1994	9 547,05	3 496,01	4 588,84	8 084,85	84,68
1995	8 392,14	3 554,50	4 588,84	8 143,35	97,04
1996	8 336,35	3 599,49	4 588,84	8 188,34	98,22
1997	8 620,18	3 361,23	4 486,59	7 847,82	91,04
1998	8 613,61	3 310,10	4 397,11	7 707,21	89,48
1999	8 280,91	3 419,52	4 397,11	7 816,63	94,39
2000	9 267,13	3 419,52	4 453,35	7 872,87	84,95
2001	8 471,71	3 419,52	4 448,24	7 867,76	92,87
2002	10 002,90	3 890,00	4 453,35	8 343,35	83,41
2003	9 953,20	3 722,00	4 614,73	8 336,73	83,78
2004	8 415,84	2 807,47	4 496,00	7 303,47	86,78
2005	9 439,37	3 200,00	4 021,00	7 221,00	76,50
2006	8 608,75	2 730,00	4 021,00	6 751,00	78,42
2007	9 084,88	3 130,00	4 021,00	7 151,00	78,71
2008	9 047,96	3 080,00	4 086,00	7 166,00	79,20

IV Akty přijaté před 1. prosincem 2009 podle Smlouvy o ES, Smlouvy o EU a Smlouvy o Euratomu

25.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 79/25

ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 329/08/KOL

ze dne 28. května 2008

o podpoře poskytnuté společnosti Sementsverksmiðjan hf. (Island)

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (1),

S OHLEDEM NA Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (2), a zejména na články 61 až 63 a protokol 26 této dohody,

S OHLEDEM NA Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (3), a zejména na článek 24 této dohody,

S OHLEDEM NA čl. 1 odst. 2 části I a čl. 4 odst. 4, článek 6, čl. 7 odst. 5 a článek 14 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (4),

S OHLEDEM NA pokyny úřadu (5) pro použití a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP, a zejména na kapitolu týkající se podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích,

S OHLEDEM NA rozhodnutí úřadu ze dne 14. července 2004 o prováděcích ustanoveních uvedených v článku 27 části II protokolu 3 (6),

POTÉ CO VYZVAL zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s výše uvedenými ustanoveními (7), a s ohledem na jejich připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I. SKUTEČNOSTI

1. POSTUP

Podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 oznámily islandské orgány dopisem Islandské mise při Evropské unii ze dne 19. srpna 2003, kterým byl přeposlán dopis ministerstva financí ze dne 19. srpna 2003 (dokument č. 03-5685 A), prodej státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf.

Dne 17. prosince 2003 podala společnost Aalborg Portland Íslandi ehf. úřadu stížnost na podmínky prodeje podílů islandského státu ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. Úřad tento dopis obdržel a zaevidoval dne 23. prosince 2003 (dokument č. 03-9059 A). Stěžovatel požadoval, aby byla tato stížnost vyřízena společně s oznámením prodeje společnosti vládou.

Na základě další korespondence (8) úřad dopisem ze dne 21. prosince 2004 islandské orgány informoval, že se s ohledem na prodej státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. islandským státem rozhodl zahájit řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 (případ č. 296878). Úřad vyjádřil pochybnosti týkající se tržní hodnoty společnosti Sementsverksmiðjan hf. v době prodeje státních podílů, tržní hodnoty aktiv, jež stát znovu odkoupil, práva společnosti Sementsverksmiðjan hf. používat některá aktiva nacházející se v Reykjavíku, která byla prodána státní pokladně, bez jakékoliv platby, jakož i jejího práva na opětovné nabytí určitých nemovitostí a práv na pozemky v Reykjavíku za předem stanovenou cenu.

Rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP (9). Úřad zúčastněné strany vyzval, aby k tomuto rozhodnutí předložily připomínky. Islandské orgány předložily připomínky k tomuto rozhodnutí dopisem ze dne 24. února 2005 (případ č. 311243). Dne 20. června 2005 úřad obdržel připomínky společnosti Íslenskt sement ehf., kupujícího společnosti Sementsverksmiðjan hf. (případ č. 323552). Dne 2. září 2005 předložila další připomínky společnost Aalborg Portland Íslandi ehf. (případ č. 333018).

Dopisem ze dne 17. února 2006 (případ č. 363608) předaly islandské orgány úřadu anglické znění dohody mezi společností Sementsverksmiðjan hf. a ministerstvem průmyslu jménem islandské vlády, na jejímž základě byla zrušena možnost společnosti zpětně odkoupit některá aktiva v Reykjavíku. Podle článku 2 této dohody si společnost najala užívaná aktiva ode dne 1. ledna 2004 na dobu neurčitou, za což platí měsíční nájemné stanovené podle tržních cen.

Na základě připomínek stěžovatele a dalších informací a objasnění poskytnutých islandskými orgány v průběhu formálního šetření považoval úřad za nutné rozšířit formální šetření tak, aby se vztahovalo na převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody islandským státem. V souladu s tím přijal dne 29. listopadu 2006 rozhodnutí č. 367/06/KOL o převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody islandským státem. Dopisem ze dne 29. listopadu 2006 (případ č. 399095) úřad islandské orgány informoval, že se s ohledem na toto opatření rozhodl formální šetření rozšířit. Islandské orgány nepředložily k rozhodnutí úřadu žádné připomínky.

Téhož dne, 29. listopadu 2006, úřad uzavřel formální šetření týkající se opatření podpory ve prospěch společnosti Íslenskt Sement ehf., skupiny investorů, jež získala uvedené státní podíly ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. Úřad dospěl k závěru, že tato transakce nezahrnuje státní podporu.

Rozhodnutí úřadu č. 367/06/KOL bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP (10). Úřad zúčastněné strany vyzval, aby k tomuto rozhodnutí předložily připomínky. Dne 7. května 2007 obdržel úřad připomínky společnosti Íslenskt sement ehf. (případ č. 420691). Dopisem ze dne 14. května 2007 (případ č. 421504) úřad předal tyto připomínky islandským orgánům, kterým byla poskytnuta příležitost, aby se k nim vyjádřily. Islandské orgány odpověděly dne 18. dubna 2008 (případ č. 474416).

2. SOUVISLOSTI

2.1 PROCES PRODEJE SPOLEČNOSTI SEMENTSVERKSMIÐJAN HF.

Až do vstupu dánského dovozce cementu na islandský trh v roce 2000 měla společnost Sementsverksmiðjan hf. na trhu s cementem fakticky monopolní postavení. V důsledku nové situace v oblasti hospodářské soutěže se společnost Sementsverksmiðjan hf. dostala do ekonomických obtíží a začala hospodařit se ztrátou. Proto se stát v březnu 2003 rozhodl podnik prodat a vyhlásil veřejnou soutěž na nákup veškerých svých akcií ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. (11).

Na základě nabídkového řízení byla vybrána skupina investorů (12), kteří za účelem nabytí státních podílů založili společnost Íslenkst Sement ehf. Vláda zahájila s těmito investory jednání o prodeji státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. Výsledkem jednání mezi vládou a společností Íslenkst Sement ehf. bylo to, že společnost byla prodána převážně v souladu s níže popsanými dohodami.

Dne 2. října 2003 podepsalo ministerstvo průmyslu jménem islandské vlády se společností Íslenskt Sement ehf. smlouvu o koupi akcí. Podle této smlouvy prodal stát, vlastník 100 % podílu akcií ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. v nominální hodnotě 450 milionů ISK, tyto akcie společnosti Íslenskt Sement ehf. za cenu 68 milionů ISK.

Podle článku 4 smlouvy o koupi akcií převzala islandská vláda dluhy a závazky společnosti Sementsverksmiðjan hf. související s důchody. Převzala rovněž všechny stávající a budoucí závazky týkající se ročního vyrovnání náhrad za jednotlivce, kteří platí do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance, dokud jsou zaměstnanci společnosti Sementsverksmiðjan hf.

Ministerstvo financí převzalo jménem státní pokladny zbývající dluhopisy vydané za účelem vyrovnání vzniklých závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf., jak stanoví dohoda z roku 1997, jakož i stávající a budoucí závazky současných zaměstnanců společnosti přidružených k části B na základě dohody podepsané s důchodovým fondem pro státní zaměstnance dne 23. října 2003. Tímto vláda splnila povinnost stanovenou v článku 4 smlouvy o koupi akcií uzavřené mezi ministerstvem průmyslu a společností Íslenskt sement ehf.

Podle článku 5 smlouvy o koupi akcií měla islandská vláda od společnosti Sementsverksmiðjan hf. koupit určitá aktiva na základě zvláštní smlouvy. Jak je uvedeno v odstavci 3 článku 5, kupní cena za tato aktiva činila 450 milionů ISK.

Téhož dne, tj. 2. října 2003, podepsaly společnost Sementsverksmiðjan hf. a islandská státní pokladna kupní smlouvu, na jejímž základě nabyla státní pokladna nemovitý majetek a aktiva uvedené společnosti v Reykjavíku, administrativní budovu společnosti v Akranes (s výjimkou jednoho a půl poschodí) a akcie a dluhopisy jiných společností nacházející se ve vlastnictví společnosti Sementsverksmiðjan hf. za cenu 450 milionů ISK. Jak je uvedeno v článku 5 kupní smlouvy, společnost Sementsverksmiðjan hf. si směla ponechat v držení část prodaných nemovitostí v Reykjavíku (13), užívat je pro potřeby vykonávání své průmyslové činnosti, ale musela tyto nemovitosti předat zpět státní pokladně nejpozději 31. prosince 2011. Společnost Sementsverksmiðjan hf. hradí veškerou údržbu a všechna zhodnocení těchto nemovitostí, za toto užívací právo však neplatí žádnou náhradu. Podle článku 6 kupní smlouvy má společnost Sementsverksmiðjan hf. do 31. prosince 2009 k výše uvedeným zcizeným nemovitostem v Reykjavíku právo zpětné koupě za celkovou cenu ve výši 95 milionů ISK s pevným ročním úrokem ve výši 7 % účtovaným od 1. srpna 2003.

Tato kupní smlouva byla dne 16. února 2006 pozměněna smlouvou podepsanou mezi společností Sementsverksmiðjan hf., ministerstvem průmyslu jménem islandské vlády a společností Íslenskt sement ehf. Strany této smlouvy souhlasily s tím, že se odchýlí od bodu 5.4 smlouvy o koupi akcií, co se týká možnosti zpětné koupě některých aktiv, a od bodu 6 kupní smlouvy a nahradí ho ustanovením o nájmu některých aktiv (14). Měsíční nájemné bylo stanoveno na […] ISK a bude upravováno podle indexu stavebních nákladů. Co se týká doby předání aktiv prodaných státní pokladně, strany se dohodly na nahrazení data 31. prosince 2011 datem 1. ledna 2004.

2.2 DLUHY SPOLEČNOSTI SEMENTSVERKSMIÐJAN HF. VŮČI STÁTNÍMU DŮCHODOVÉMU FONDU

2.2.1 Fungování důchodového fondu pro státní zaměstnance

Důchodový fond pro státní zaměstnance byl původně upraven ustanoveními zákona č. 29/1963. V roce 1990 se zdálo, že pojistné placené do důchodového fondu pro státní zaměstnance nepostačuje k vyplácení důchodů. Stát se proto rozhodl systém reformovat a přijal zákon č. 1/1997 „o důchodovém fondu pro státní zaměstnance“. Důchodový fond pro státní zaměstnance byl rozdělen na dvě části: byla vytvořena nová část A a stávající důchodový fond se přeměnil na část B. Všichni noví zaměstnanci byli zařazeni do části A, zatímco stávající zaměstnanci si mohli vybrat mezi členstvím v části A, nebo ponecháním si svého práva na členství v části B, která byla tudíž novým členům uzavřená. Podle islandských orgánů se rozdělením bývalého důchodového fondu pro státní zaměstnance na části A a B fond stal soběstačným a nebude nadále kumulovat záporný zůstatek mezi pojistným a závazky, jenž by nakonec musela uhradit státní pokladna (15).

Naproti tomu v důsledku ustanovení o části B zde obvykle existuje schodek, který je nutno pravidelně pokrýt. Ustanovení o části B předpokládají placení pojistného do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance pouze podle základního platu přidružených zaměstnanců, nikoli na základě jejich celého platu. Přidružení zaměstnanci mají právo na obdržení určitého procentuálního podílu základního platu za pracovní místo, z něhož odešli do důchodu. Poté je důchod spojen s průměrným růstem platů státních zaměstnanců. Podle článku 33 zákona č. 1/1997 musí tento rozdíl hradit zaměstnavatel členů části B důchodového fondu pro státní zaměstnance. Nicméně v případě neuhrazení ze strany zaměstnavatele zaručuje podle článku 32 zákona č. 1/1997 státní pokladna vyplácení důchodu danému zaměstnanci v souladu se zákonem.

2.2.2 Vznik dluhu společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance

Při reformě z roku 1996 bylo do zákona o důchodovém fondu pro státní zaměstnance zavedeno nové ustanovení, které požaduje, aby zaměstnavatelé hradili růst plateb důchodů.

V článku 33 zákona č. 1/1997 se uvádí, že „pokud dojde k předem stanovenému […] zvýšení důchodů v důsledku celkového růstu platů státních zaměstnanců, státní pokladna a ostatní zaměstnavatelé, kteří pojišťují své zaměstnance ve fondu, hradí (16) růst, k němuž v platbách důchodů dojde. […]“.

Dne 8. října 1997 podepsalo ministerstvo financí s důchodovým fondem pro státní zaměstnance smlouvu o hrazení závazků státní pokladny podle článku 33 zákona č. 1/1997 o důchodovém fondu pro státní zaměstnance, co se týká zaměstnanců islandské státní cementárny do konce roku 1996. Tyto závazky odpovídaly vzniklému závazku s ohledem na zvýšení důchodů pro zaměstnance společnosti Sementsverksmiðjan hf. po odečtení podílu společnosti na aktivech fondu.

Článek 3 této smlouvy zní takto: „Pomocí přisouzené úrokové sazby ve výši 3,5 % byla současná hodnota vzniklých závazků LSR (17) s ohledem na zaměstnance Islandské státní cementárny na konci roku 1996 oceněna na 494 816 380 ISK. Aktiva LSR na uhrazení závazků činí podle odhadů 19 % vzniklých neuhrazených závazků fondu. Závazky státu jménem společnosti Sementsverksmiðjan hf. Ltd. tudíž činí 400 801 268 ISK.“

Nový článek 33 zákona č. 1/1997 předpokládá možnost úhrady dluhopisy.

„Správní rada fondu může […] při platbě vzniklých závazků uznat dluhopis. […] Takto uhrazený závazek je založen na pojistně-matematickém posouzení ke dni uhrazení. Zaměstnavatel, který svůj závazek uhradil vydáním dluhopisu v souladu s tímto odstavcem, nemá žádnou další odpovědnost za závazky fondu […] s ohledem na období a zaměstnance, na něž se úhrada vztahuje.“

Podle článku 4 téže smlouvy „státní pokladna uhradí LSR svůj závazek podle článku 2 poskytnutím dluhopisů společnosti Iceland Cement Ltd. v celkové výši 326 488 714 ISK […]. Dluhopisy jsou s ohledem na inflaci vázány na index spotřebitelských cen s výchozím indexem 178,6. Roční úrok činí 5,5 % (2,75 % za pololetí) a vypočte se k 1. lednu 1997. Úroky za období od 1. ledna do 30. srpna 1997 budou uhrazeny zvlášť dne 1. listopadu 1997. Současná hodnota dluhopisů ke dni 1. září 1997 (s přisouzeným úrokem ve výši 3,5 %) činí 400 801 268 ISK. Státní pokladna zaručuje LSR placení splátek a úroků z těchto dluhopisů. Těmito dluhopisy státní pokladna zcela vyrovnala své závazky vůči LSR s ohledem na doplatky důchodů podle článku 33 zákona č. 1/1997 o důchodovém fondu pro státní zaměstnance vyplývající z členství zaměstnanců islandské státní cementárny v LSR do konce roku 1996.“

Při použití posledního odstavce článku 33 zákona č. 1/1997 proto v okamžiku, kdy společnost Sementsverksmiðjan hf. uhradila svůj závazek vydáním dluhopisů na částku stanovenou ve smlouvě ze dne 8. října 1997, nenesla žádnou další odpovědnost za závazky fondu v souvislosti s výplatou důchodů svým bývalým zaměstnancům s ohledem na období do konce roku 1996, jehož se úhrada týkala. Tyto dluhopisy jsou proto pouhým odkladem splacení dluhu.

Dne 30. března 1999 podepsaly společnost Sementsverksmiðjan hf. a důchodový fond pro státní zaměstnance druhou smlouvu podle článku 33 zákona č. 1/1997. Na základě této smlouvy fond každoročně posoudí splatný závazek v souvislosti s důchody vzniklý v průběhu roku s ohledem na zaměstnance společnosti přidružené do části B fondu, kteří ve společnosti dosud pracují. Společnost uhradí tyto závazky po odečtení všech příspěvků již zaplacených zaměstnanci a společností s ohledem na práva získaná v průběhu roku. Podle informací poskytnutých islandskými orgány bylo do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance v roce 2003 dosud přidruženo pět zaměstnanců společnosti Sementsverksmiðjan hf.

2.2.3 Převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody státem

Ministerstvo financí převzalo na základě smlouvy uzavřené dne 23. října 2003 mezi ministerstvem financí a důchodovým fondem pro státní zaměstnance jménem státní pokladny zbývající dluhopisy vydané za účelem vyrovnání splatných závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf., jak stanoví dohoda z roku 1997. Vláda převzala rovněž závazky společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance týkající se ročního placení a vyrovnání náhrady za zaměstnance společnosti přidružené do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance (jak je stanoveno ve smlouvě mezi důchodovým fondem pro státní zaměstnance a společností Sementsverksmiðjan hf. ze dne 30. března 1999).

Touto smlouvou ministerstvo financí splnilo povinnost převzatou podle článku 4 smlouvy o koupi akcií ze dne 2. října 2003 uzavřené se skupinou investorů, Íslenskt sement ehf. Podle tohoto ustanovení „prodávající převezme dluhy a závazky společnosti související s důchody, které jsou zaručeny státem a byly společností převzaty v roce 1997 na základě zvláštní smlouvy. Prodávající převezme rovněž veškeré stávající a budoucí závazky týkající se ročního vyrovnávání náhrad za jednotlivce, kteří nyní platí do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance, dokud jsou zaměstnanci této společnosti.“

I když se ministerstvo financí samo rozhodlo ve smlouvě o koupi akcií se skupinou investorů Íslenskt sement ehf. tyto dluhy a závazky společnosti Sementsverksmiðjan hf. převzít, společnost Sementsverksmiðjan hf. byla těchto závazků zproštěna na základě jiného právního aktu, a sice smlouvy mezi ministerstvem financí a důchodovým fondem pro státní zaměstnance ze dne 23. října 2003.

Podle informací poskytnutých islandskými orgány (18) byly v roce 2003 závazky související s důchody pro zaměstnance, kteří již odešli do důchodu, odhadnuty na 412 milionů ISK. Budoucí závazky za zaměstnance společnosti Sementsverksmiðjan hf., kteří jsou dosud přidruženi do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance, byly odhadnuty na 10–15 milionů ISK podle toho, jak dlouho zaměstnanci ve společnosti zůstanou.

3. OPATŘENÍ POSUZOVANÁ V TOMTO ROZHODNUTÍ

Jak již bylo uvedeno, formální šetření zahájené rozhodnutím č. 421/04/KOL bylo rozšířeno tak, aby se vztahovalo na převzetí závazků společnosti souvisejících s důchody státem, a to rozhodnutím č. 367/06/KOL.

Téhož dne, tj. 29. listopadu 2006, úřad přijal rozhodnutí č. 368/06/KOL o zastavení formálního šetření týkajícího se prodeje státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. společnosti Íslenskt sement ehf. dne 29. listopadu 2006 za kupní cenu 68 milionů ISK a dospěl k závěru, že tento prodej nezahrnoval státní podporu.

V tomto rozhodnutí úřad posoudí možnou existenci a slučitelnost státní podpory pro společnost Sementsverksmiðjan hf. v souvislosti s níže uvedenými opatřeními, o nichž úřad dosud nevydal rozhodnutí:

Nabytí nemovitostí, aktiv, akcií a dluhopisů společnosti Sementsverksmiðjan hf. státem

V rozhodnutí č. 421/04/KOL úřad uvedl, že by státní podpora mohla být zahrnuta v nabytí aktiv patřících společnosti Sementsverksmiðjan hf. (19) islandskou státní pokladnou za cenu 450 milionů ISK, pokud by tato cena neodpovídala jejich tržní hodnotě.

Právo společnosti Sementsverksmiðjan hf. ponechat si část aktiv a zpětně je odkoupit za stanovenou cenu

V rozhodnutí č. 421/04/KOL úřad rovněž zahájil formální šetření týkající se možnosti společnosti Sementsverksmiðjan hf. ponechat si v držení část zcizených nemovitostí v Reykjavíku (20), užívat je pro potřeby vykonávání své průmyslové činnosti a předat je zpět státní pokladně nejpozději 31. prosince 2011. Společnost Sementsverksmiðjan hf. musela hradit veškerou údržbu a všechna zhodnocení těchto nemovitostí, neplatila však za toto užívací právo žádnou náhradu. Podle článku 6 kupní smlouvy má kromě toho společnost Sementsverksmiðjan hf. do 31. prosince 2009 k výše uvedeným zcizeným nemovitostem v Reykjavíku právo zpětné koupě za celkovou cenu ve výši 95 milionů ISK s pevným ročním úrokem ve výši 7 % účtovaným od 1. srpna 2003.

V rozhodnutí č. 421/04/KOL úřad předběžně považoval neexistenci odměny za užívání aktiv nacházejících se v Reykjavíku, jež byla prodána státní pokladně, za státní podporu. Úřad se domníval, že pokud by společnost Sementsverksmiðjan hf. využila výše uvedené ceny zpětné koupě, stát by mohl přijít o výnosy, pokud by aktiva prodal za cenu, která je nižší než jejich tržní hodnota.

Převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody státní pokladnou

V rozhodnutí č. 367/06/KOL úřad vyvodil předběžný závěr, že převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody státem představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Úřad měl pochybnosti, zda by mohla být použitelná některá z výjimek obecného zákazu státní podpory stanovených v čl. 61 odst. 2 nebo odst. 3 Dohody o EHP. V případě, že by státní podpora zahrnuta byla, úřad vyjádřil pochybnosti, zda by ji bylo možno prohlásit za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP. Konkrétně úřad vznesl pochybnosti, zda by podporu bylo možno považovat za slučitelnou podle ustanovení pokynů ke státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

4. PŘIPOMÍNKY ISLANDSKÝCH ORGÁNŮ

Dopisem ze dne 23. února 2005 předložily islandské orgány připomínky k pochybnostem, které úřad uvedl v rozhodnutí č. 421/04/KOL. Islandské orgány objasnily, že se zpětná koupě aktiv od společnosti Sementsverksmiðjan hf. uskutečnila jako součást restrukturalizace: „Stát by od společnosti koupil veškerá aktiva, která nebyla podstatná pro výrobu a provoz, s cílem snížit provozní náklady a zajistit, aby bylo fungování společnosti životaschopné.“

Co se týká správné hodnoty zpětně koupených aktiv, islandské orgány tvrdí, že nejpřesnější ocenění bylo provedeno odborníky z AV a VSO Ráðgjöf v září 2003. Tito oborníci ocenili majetek v Reykjavíku na 276 milionů ISK a administrativní budovu v Akranes na 74,4 milionu ISK. Islandské orgány měly za to, že ocenění aktiv v Reykjavíku bylo pro stát velmi příznivé, poněvadž tato aktiva měla strategický význam na základě předpokládané budoucí hodnoty, „jelikož v době prodeje existovaly plány na projekt velkého mostu uzavírajícího přístav společnosti v Saeverhöfdi v Reykjavíku, což znamená, že by zařízení byla pro činnost společnosti nepoužitelná. Tento most však povede ke změně územního plánu města pro tuto oblast a očekává se, že pozemky budou vyhrazeny pro rezidenční čtvrť, což jejich hodnotu velmi zvýší.“

Co se týká práva na zpětnou koupi určitých aktiv podle článku 6 kupní smlouvy ze dne 2. října 2003, islandské orgány v tomto dopise uvedly, že smlouvu pozmění a nahradí tuto možnost právem prvního odmítnutí za tržní hodnotu.

Islandské orgány předložily rovněž argumenty k odůvodnění toho, že pokud by proces prodeje společnosti Sementsverksmiðjan hf. zahrnoval podporu, tuto podporu by bylo možno považovat za slučitelnou na základě pokynů ke státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Za tímto účelem připojily plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf.

Islandské orgány nepředložily žádné připomínky k rozhodnutí úřadu č. 367/06/KOL o převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody islandským státem.

5. PŘIPOMÍNKY SPOLEČNOSTI ÍSLENSKT SEMENT EHF.

Společnost Íslenskt sement ehf. předložila připomínky k rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL dne 20. června 2005 (případ č. 323552). V tomto dopise společnost uvedla, že aktiva koupená státem zpětně od společnosti Sementsverksmiðjan hf. nebyla prodána jednotlivě, nýbrž ve spojení s prodejem akcií. Tento prodej byl proto nedílnou součástí celkové kupní smlouvy týkající se prodeje akcií společnosti Sementsverksmiðjan hf. jako celku. Společnost Íslenskt sement ehf. dále považovala práva společnosti Sementsverksmiðjan hf. na užívání některých zpětně koupených aktiv za nedílnou součást privatizace společnosti, což bylo bráno v úvahu při sjednávání celkové kupní ceny. Bez ohledu na to by byla podle názoru společnosti Íslenskt sement ehf. objektivní tržní hodnota užívacího práva k těmto aktivům zanedbatelná, „pokud by nebyla považována za zcela bezcennou“, jelikož tato aktiva mohla využívat pouze společnost Sementsverksmiðjan hf. jakožto jediný výrobce cementu na Islandu. Společnost Íslenskt sement ehf. zpochybnila, že právo společnosti na znovunabytí aktiv, k nimž má užívací právo, za celkovou cenu 95 milionů ISK obsahuje státní podporu, jelikož tato speciální zařízení na výrobu cementu měla nízkou tržní hodnotu.

Dopisem ze dne 7. května 2007 (případ č. 421504) společnost Íslenskt sement ehf. nejprve vyjádřila svůj názor na přístup úřadu, podle něhož by se případ rozdělil na dvě části, tj. prodej akcií a ostatní opatření. Podle názoru této společnosti je nutno jednotlivé transakce posuzovat jako celek. „Bylo podmínkou, a to jak jménem prodávajícího (islandská vláda), tak jménem nakupujícího (společnost Íslenskt sement ehf.), že smlouvy uzavřené téhož dne představují jednu transakci, kterou nelze rozdělit. Jedna či více těchto smluv by tudíž nebyly uzavřeny, pokud by v téže době a ve vzájemném vztahu nebyly uzavřeny všechny ostatní smlouvy.“

Společnost Íslenskt sement ehf. za druhé předložila tvrzení s cílem prokázat, že převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody islandským státem nezahrnovalo žádnou státní podporu. Společnost Íslenskt sement ehf. objasnila, že závazky související s důchody nebyly zahrnuty v rozvaze v roční účetní závěrce za rok 1996, nýbrž uvedeny pouze jako podrozvahový potenciální závazek. V roce 1997 byly závazky společnosti související s důchody zrušeny vydáním dluhopisů. To znamená, že byly financovány dluhem (dluhopisy) vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance, který byl poté v rozvaze v roční účetní závěrce za rok 1997 a následující roky zaúčtován jako dlouhodobé závazky. Společnost Íslenskt sement ehf. dále objasnila, že v souvislosti s prodejem akcií ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. stát převzal dluh, který společnost měla vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance v roce 2003. V roční účetní závěrce za rok 2003 byla proto od závazků v rozvaze odečtena částka ve výši 388 028 317 ISK a o stejnou částku se současně zvýšil nerozdělený zisk společnosti.

Společnost Íslenskt sement ehf. za třetí odkazovala na prodej aktiv společnosti Sementsverksmiðjan hf. státu za kupní cenu ve výši 450 milionů ISK, kterým se zabývalo rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL. Všechny akcie a dluhopisy byly státu prodány za tržní hodnotu (21). Majetek v Saevarhófdi v Reykjavíku a část administrativní budovy v Akranes byly oceněny na 276 milionů ISK a 74,4 milionu ISK a prodány státu za cenu 280 milionů ISK a 72,5 milionu ISK.

Společnost Íslenskt sement ehf. rovněž odkázala na náklady na likvidaci společnosti Sementsverksmiðjan hf. stanovené v roce 2003 společností MP Investment Bank Ltd. a znovu uvedla, že náklady na likvidaci byly vypočteny na částku 506 498 730 ISK, včetně vyklizení místa v Akranes.

Společnost Íslenskt sement ehf. dospěla k závěru, že „při použití metody, kterou ESD stanovil například ve věci Gröditzer Stahlwerke GmbH, je v tomto případě otázkou, zda by celkové náklady státu na likvidaci společnosti překročily náklady státu na převzetí dluhů a prodej akcií společnosti. Je-li odpověď na tuto otázku kladná, je nutno mít za to, že stát jednal v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, jelikož soukromý investor by převzal dluh a prodal akcie společnosti na základě řádného hospodářského odůvodnění.“ Společnost Íslenskt sement ehf. proto zastávala názor, že „celkové náklady na likvidaci překročily celkové náklady na prodej společnosti o 70 376 683 ISK (22), a že tudíž stát jednal v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Převzetí dluhu společnosti vůči důchodovému fondu v souvislosti s prodejem akcií státu ve společnosti proto nemůže zahrnovat státní podporu.“

6. PŘIPOMÍNKY SPOLEČNOSTI AALBORG PORTLAND ÍSLANDI EHF.

Dopisem ze dne 2. září 2005 předložil stěžovatel, společnost Aalborg Portland Íslandi ehf., připomínky k rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL. Vyjádřil svůj souhlas s obavami úřadu, poukázal však na to, že převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody nebylo v rozhodnutí o zahájení řešeno. Nicméně společnost Aalborg Portland Íslandi ehf. nepředložila žádné připomínky k rozhodnutí úřadu č. 367/06/KOL o rozšíření řízení tak, aby zahrnovalo převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody islandským státem.

7. DALŠÍ PŘIPOMÍNKY ISLANDU

Dopisem ze dne 8. dubna 2008 islandské orgány poskytly doplňkové informace o dříve předloženém plánu restrukturalizace a připojily průzkum trhu, který do té doby nebyl úřadu předložen.

II. POSOUZENÍ

1. EXISTENCE STÁTNÍ PODPORY

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zní:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

1.1 POŘÍZENÍ NEMOVITOSTÍ, AKTIV, AKCIÍ A DLUHOPISŮ

Na základě kupní smlouvy nabyla islandská státní pokladna nemovitosti a aktiva společnosti v Reykjavíku, administrativní budovu společnosti v Akranes (s výjimkou jednoho a půl poschodí) a akcie a dluhopisy jiných společností nacházející se ve vlastnictví společnosti Sementsverksmiðjan hf. za cenu 450 milionů ISK.

V tabulce níže je uvedeno srovnání tržní hodnoty nemovitostí a aktiv společnosti Sementsverksmiðjan hf. v Reykjavíku a Akranes a akcí a dluhopisů, jak byla stanovena nezávislými odborníky (23), s cenou, kterou za ně zaplatila státní pokladna:

(v milionech ISK)
	Ocenění provedené nezávislými odborníky	Cena uhrazená islandskou státní pokladnou
Pozemek, nemovitosti a zařízení v Saeverhöfdi 31 v Reykjavíku	276	280
Administrativní budova v Akranes (bez jednoho a půl poschodí)	74,4	72,5
Akcie společnosti Geca	46,5	46,5
Akcie společnosti Spölur	40	40
Dluhopisy společnosti Spölur	11	11
Celkem	447,9	450

Rozdíl proto činí 2,1 milionu ISK (což odpovídá částce 21 214 EUR), které státní pokladna zaplatila nad tržní hodnotu pořízených aktiv podle odhadu nezávislých odborníků. Rozdíl se týká prodeje nemovitostí v Reykjavíku, které byly prodány za cenu o 4 miliony ISK vyšší než ocenění, a administrativní budovy v Akranes, která byla prodána za cenu o 1,9 milionu ISK nižší než ocenění.

Podle judikatury úřad nemůže stanovit tržní cenu v tomto rozhodnutí svévolně pouze na základě odborného posouzení (24). Při určování tržní ceny pozemků a budov úřad „musí zohlednit nejistotu spojenou s takovýmto stanovením tržních cen, které je svou povahou retrospektivní“ (25). Často nelze dospět k závěru, že jediný odhad představuje a priori tržní hodnotu, kterou by byl kupec ochoten akceptovat. Přijatelná tržní hodnota může být po testování trhu stanovena spíše v přiměřeném rozpětí. Podle názoru úřadu neexistuje žádná zřejmá odpověď na otázku, jak široké by toto rozpětí mělo být. To by se mohlo v jednotlivých případech lišit.

Podle názoru úřadu je tento rozdíl v čisté ceně ve výši 2,1 milionu ISK mezi odhady provedenými nezávislým odborníkem a cenou, kterou nakonec zaplatila státní pokladna, natolik malý, že neposkytuje žádný důkaz, že kupní cena neodrážela tržní podmínky. Cenu stanovenou nezávislým odborníkem lze považovat za orientační. Velké odchylky od tohoto odhadu mohou naznačovat existenci státní podpory. Podle názoru úřadu (26) však tak malý rozdíl jako v tomto případě nepostačuje ke zjištění existence státní podpory pro společnost Sementsverksmiðjan hf. Místo toho spíše naznačuje, že platba představovala spravedlivou tržní cenu. Úřad se proto domnívá, že společnost Sementsverksmiðjan hf. při prodeji nemovitostí, aktiv, akcií a podílů islandské státní pokladně státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP neobdržela.

1.2 PRÁVO PONECHAT SI V DRŽENÍ ČÁST AKTIV A ZPĚTNĚ JE ODKOUPIT ZA STANOVENOU CENU

Článek 5 kupní smlouvy společnosti Sementsverksmiðjan hf. umožňoval, aby si ponechala v držení část zcizených aktiv v Reykjavíku (27), užívala je pro potřeby vykonávání průmyslové činnosti a předala je zpět státní pokladně nejpozději 31. prosince 2011. Společnost Sementsverksmiðjan hf. musela hradit veškerou údržbu a veškerá zhodnocení těchto nemovitostí, neplatila však za toto užívací právo žádnou náhradu. Podle článku 6 kupní smlouvy společnost Sementsverksmiðjan hf. měla až do 31. prosince 2009 k výše uvedeným zcizeným nemovitostem v Reykjavíku právo zpětné koupě za celkovou cenu 95 milionů ISK s narostlými úroky vypočtenými na základě pevného ročního úroku ve výši 7 % účtovaného od 1. srpna 2003.

V dopise ze dne 17. února 2006 (případ č. 363608) islandské orgány předložily úřadu anglické znění smlouvy mezi společností Sementsverksmiðjan hf. a ministerstvem průmyslu jménem islandské vlády. Na základě této smlouvy byla zrušena možnost, aby společnost odkoupila zpět některá aktiva v Reykjavíku. Aktiva prodaná státní pokladně jí byla předána zpět s účinkem od 1. ledna 2004. Od tohoto dne si společnost podle článku 2 této smlouvy najala aktiva, která používá, na dobu neurčitou. Měsíční nájemné za aktiva (28) činí […] ISK. Nájemné se upravuje jednou ročně podle indexu stavebních nákladů. Islandské orgány objasnily, že výše nájemného byla vypočtena pomocí běžného poměru pro islandský trh s nemovitostmi.

Úřad nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a správnosti informací, které poskytly islandské orgány, podle nichž společnost Sementsverksmiðjan hf. platí za nájem těchto aktiv tržní cenu (29). Na základě výše uvedených změn smlouvy se proto úřad domnívá, že není zahrnuta žádná státní podpora ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.3 PŘEVZETÍ DŮCHODOVÝCH ZÁVAZKŮ

Ministerstvo financí převzalo na základě smlouvy uzavřené dne 23. října 2003 mezi ministerstvem financí a důchodovým fondem pro státní zaměstnance jménem státní pokladny zbývající dluhopisy vydané za účelem vyrovnání splatných závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf., jak stanoví dohoda z roku 1997. Podle téže smlouvy státní pokladna dále převzala závazky společnosti Sementsverksmiðjan hf. s ohledem na zaměstnance, kteří ve společnosti dosud pracují. Tyto závazky mají být placeny a vyrovnávány jednou ročně.

1.3.1 Využití státních prostředků

Aby opatření podpory představovalo státní podporu, musí být za prvé poskytnuto státem nebo ze státních prostředků. Podle smlouvy mezi ministerstvem financí a důchodovým fondem pro státní zaměstnance podepsané v říjnu 2003 zaplatí státní pokladna důchodovému fondu jménem společnosti Sementsverksmiðjan hf. částky, které tato společnost dluží. V době podepsání smlouvy byly závazky společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu za platby důchodů zaměstnancům, kteří již odešli do důchodu, odhadnuty na 412 milionů ISK. Budoucí závazky za zbývající zaměstnance společnosti přidružené do části B důchodového fondu, kteří dosud pracují, byly odhadnuty v rozmezí od 10 do 15 milionů ISK. Převzetí závazků souvisejících s důchody a jejich uhrazení ze státní poklady zahrnuje státní prostředky.

1.3.2 Zvýhodnění určitých podniků nebo určitých odvětví výroby

Opatření podpory musí za druhé poskytovat příjemci podpory výhody, které jej zbavují poplatků, jež jsou obvykle hrazeny z jeho rozpočtu.

Stát převzal dluh společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance v souvislosti s výplatou důchodů jejím zaměstnancům. Společnost Sementsverksmiðjan hf. byla založena v roce 1955 jako součást státní správy. Zaměstnanci výrobce cementu, v té době nazývaného Islandská státní cementárna (Iceland State Cement Works), byli přidruženi do důchodového fondu pro státní zaměstnance stejně jako ostatní zaměstnanci státní správy.

V roce 1997 stát důchodový fond pro státní zaměstnance reformoval. Důchodový fond pro státní zaměstnance provedl pojistně-matematické posouzení svých závazků vůči přidruženým osobám, pokud jde o budoucí výplaty důchodů. Výsledek tohoto posouzení byl posléze porovnán s aktivy fondu a podílem závazků mezi jednotlivými zaměstnavateli s přidruženými zaměstnanci. Závazky důchodového fondu pro státní zaměstnance s ohledem na zaměstnance společnosti Sementsverksmiðjan hf., kteří již odešli do důchodu, odpovídaly na konci roku 1996 částce 400 milionů ISK (30).

Státní pokladna tento závazek důchodovému fondu pro státní zaměstnance uhradila dluhopisy společnosti. Tento závazek zůstal v účetnictví společnosti Sementsverksmiðjan hf. až do dne 23. října 2003, kdy stát převzal dluh společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu. Tento dluh se na jedné straně týkal výplaty důchodů zaměstnancům společnosti Sementsverksmiðjan hf., kteří již v době vzniku dluhu v roce 1997 odešli do důchodu. Na druhou stranu se dluh týkal rovněž odhadované výplaty důchodů pěti zaměstnancům, kteří ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. v té době ještě pracovali a kteří byli nadále přidruženi do části B důchodového fondu pro státní zaměstnance (31).

Jelikož hrazení důchodových závazků patří k běžným nákladům podniku, s nimiž je nutno v rámci podnikání počítat, převzetí těchto plateb státem zbavilo společnost Sementsverksmiðjan hf. provozních nákladů. Tímto stát poskytl tomuto podniku selektivní výhodu, jelikož ostatní podniky se musí vyrovnat se všemi náklady souvisejícími s důchody pro jejich vlastní zaměstnance.

1.3.3 Narušení hospodářské soutěže a dopad na obchod mezi smluvními stranami

Opatření podpory musí za třetí narušovat hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami.

Podniky využívající hospodářskou výhodu poskytnutou státem, která snižuje jejich běžné nákladové zatížení, mají lepší konkurenční postavení než podniky, které tuto výhodu nemají. V EHP hospodářská soutěž na trhu s cementem existuje. V současnosti na islandském trhu s cementem působí dvě společnosti: Sementsverksmiðjan hf. a Aalborg Portland Íslandi ehf. Jakákoli výhoda udělená společnosti Sementsverksmiðjan hf., která snižuje náklady, jež by normálně vznikly, zajišťuje tomuto podniku lepší konkurenční postavení vůči ostatním skutečným nebo možným účastníkům na islandském trhu s cementem, kteří tuto výhodu nemají. Podpora, kterou stát poskytl společnosti Sementsverksmiðjan hf., proto narušuje hospodářskou soutěž.

Za čtvrté, aby byl použitelný čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí oznámené opatření ovlivňovat obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP.

Přímým konkurentem společnosti Sementsverksmiðjan hf. na islandském trhu je dceřiná společnost podniku usazeného v jiném smluvním státě Dohody o EHP, která nevyrábí cement na Islandu, nýbrž jej na Island dováží z jiných zemí EHP. Opatření proto ovlivňuje obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.3.4 Závěr

Z výše uvedených důvodů se úřad domnívá, že stát společnosti Sementsverksmiðjan hf. převzetím důchodových závazků na základě smlouvy podepsané v říjnu 2003 mezi ministerstvem financí a státním důchodovým fondem poskytl státní podporu.

2. PROCESNÍ NÁLEŽITOSTI

Ustanovení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru stanoví, že „Kontrolní úřad ESVO bude včas informován o všech plánech ohledně poskytnutí nebo změny podpor, aby mohl podat své vyjádření. […] Dotčené státy neprovedou navrhovaná opatření, dokud nebude v tomto řízení přijato konečné rozhodnutí.“

Ačkoli islandské orgány dopisem ze dne 29. srpna 2003 oznámily plánovaný prodej státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf., podpisem výše uvedených smluv islandskými orgány bylo možné opatření státní podpory poskytnuté na základě těchto smluv provedeno předtím, než úřad přijal konečné rozhodnutí o oznámení. Z tohoto důvodu představuje státní podpora poskytnutá v rámci této transakce protiprávní státní podporu ve smyslu čl. 1 písm. f) části II protokolu 3, tj. novou podporu provedenou v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I téhož protokolu.

3. SLUČITELNOST PODPORY

Podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP může být podpora, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, považována za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Podpora na restrukturalizaci musí být posouzena podle pokynů úřadu k podpoře na záchranu a restrukturalizaci (dále jen „pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci“).

V rozhodnutí č. 421/04/KOL úřad zdůraznil, že islandské orgány nepředložily žádná tvrzení nebo příslušné písemné doklady, aby bylo možno posoudit slučitelnost podpory s pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Islandské orgány předložily plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. dopisem z února 2005. V únoru 2008 islandské orgány poskytly doplňkové informace o plánu restrukturalizace. Níže úřad posoudí, zda tyto nové informace umožňují vyvodit závěr, že podpora splňuje požadavky pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci (32).

3.1 PLATNÉ POKYNY

Podpora byla udělena v říjnu 2003, kdy stát zbavil společnost Sementsverksmiðjan hf. jejích důchodových závazků. Posouzení slučitelnosti této podpory bude založeno na pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci z roku 1999 (33), které byly platné v době poskytnutí podpory.

3.2 PODNIK V OBTÍŽÍCH

Podle bodu 16.2.1 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci je ve smyslu těchto pokynů, kdykoli a bez ohledu na velikost podniku, společnost s omezeným ručením považována za podnik v obtížích v případě, kdy došlo ke ztrátě více než poloviny jejího zapsaného kapitálu a kdy ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců. Nehledě na to, o jaký typ společnosti se jedná, podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci je podnik pro účely těchto pokynů považován za podnik v obtížích, pokud splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení. Typickými příznaky podniku v obtížích jsou narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv.

Zapsaný kapitál společnosti Sementsverksmiðjan hf. se snížil z 1 096 milionů ISK v roce 2000 na 458 milionů ISK v roce 2003. Obrat společnosti klesl z 1,06 miliardy ISK v roce 2000 na 863 milionů ISK v roce 2001 a 598 milionů ISK v roce 2002. Tržby společnosti se snížily z […] v roce 2000 na […] v roce 2001 a […] v roce 2002. Výroba proto klesla o více než […] %. Ve stejném období se rychle zhoršovaly provozní výsledky. Společnost Sementsverksmiðjan hf. měla v roce 2000 zisk ve výši 70 milionů ISK, v roce 2001 však utrpěla ztrátu ve výši 230 milionů ISK. Ztráta společnosti za rok 2002 činila 220 milionů ISK. Mezi rokem 2000 a 2002 vzrostl celkový dluh společnosti Sementsverksmiðjan hf. z 733 milionů ISK na 1 157 milionů ISK. Běžná aktiva se snížila ze 750 milionů ISK na 640 milionů ISK.

V roční účetní závěrce společnosti Sementsverksmiðjan hf. za rok 2002 účetní uvedli vážné obavy ohledně finanční situace společnosti. Nahromaděné ztráty a velká pravděpodobnost pokračujících provozních ztrát v roce 2003 vedly k závěru, že možnost dalšího fungování společnosti je sporná.

Podle vysvětlení a informací poskytnutých islandskými orgány byla společnost Sementsverksmiðjan hf. na pokraji úpadku a nemohla se zotavit z vlastních zdrojů.

Úřad se proto domnívá, že společnost Sementsverksmiðjan hf. byla v době poskytnutí podpory podnikem v obtížích ve smyslu pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

3.3 DEFINICE PODPORY NA RESTRUKTURALIZACI

Podpora na restrukturalizaci musí vycházet z uskutečnitelného a vnitřně provázaného plánu s širokým pokrytím, jehož cílem je obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku. Podle bodu 16.2.2 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci podpora na restrukturalizaci obvykle zahrnuje jeden či více těchto prvků: reorganizaci a racionalizaci činností podniku z hlediska lepší efektivnosti, což zpravidla znamená ukončení ztrátových činností; restrukturalizaci takových činností, které mohou být opět konkurenceschopné; a případně diverzifikaci činností v rámci nových a životaschopných oblastí. Fyzickou restrukturalizaci obvykle doprovází i finanční restrukturalizace (poskytnutí kapitálu, snížení dluhu). Ustanovení pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci však zdůrazňují, že se restrukturalizační opatření nemohou omezovat jen na finanční pomoc, která má vyrovnat ztráty z minulosti, ale nezabývá se příčinami těchto ztrát.

Plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. se skládal ze široké škály opatření. Zahrnoval finanční restrukturalizaci společnosti, restrukturalizaci pracovních sil a výrobních nákladů a začlenění jiných zdrojů příjmů. Podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci proto tento restrukturalizační plán nebyl omezen na finanční restrukturalizaci, nýbrž se zabýval i jinými aspekty restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. Podpora byla proto od počátku typem podpory, která má být posouzena podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

3.4 PODMÍNKY SCHVÁLENÍ PODPORY NA RESTRUKTURALIZACI

Státní podporu na restrukturalizaci určenou podnikům v obtížích lze považovat za oprávněnou pouze za určitých podmínek. Může být odůvodněna například záležitostmi spadajícími do sociální nebo regionální politiky, potřebou zohlednit prospěšnou úlohu malých a středních podniků v hospodářství nebo tím, že je žádoucí zachovat konkurenční tržní strukturu v případě, že by zánik podniků mohl vést ke vzniku monopolu nebo úzkých oligopolních vztahů.

3.4.1 Obnovení životaschopnosti

Podle bodu 16.3.2.2 písm. b) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci by udělení podpory mělo být podmíněno provedením plánu restrukturalizace, který musí být schválen úřadem. Plán restrukturalizace, jehož doba trvání musí být co nejkratší, musí dlouhodobou životaschopnost podniku obnovit v přiměřené lhůtě a na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku. Podpora na restrukturalizaci musí být proto spojena s uskutečnitelným plánem restrukturalizace, k jehož provedení se dotčený členský stát ESVO zavazuje. Tento plán musí být se všemi souvisejícími podrobnostmi předložen úřadu a musí zahrnovat zejména průzkum trhu.

Zlepšení životaschopnosti musí být především výsledkem interních opatření obsažených v plánu restrukturalizace. Vnější faktory, jako jsou cenové výkyvy nebo změny poptávky, na něž podnik nemá velký vliv, mohou být v tomto kontextu vzaty v úvahu pouze tehdy, pokud jsou prognózy trhu obecně uznávány. Restrukturalizace musí zahrnovat ukončení činností, které by ze strukturálního hlediska zůstaly ztrátové i po restrukturalizaci.

Ustanovení bodu 16.3.2.2 písm. b) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci vyžaduje, aby plán restrukturalizace popisoval okolnosti, které způsobily obtíže podniku, a poskytl tak základ pro posouzení vhodnosti navrhovaných opatření. Musí kromě jiného zohledňovat současnou situaci a budoucí vyhlídky týkající se nabídky a poptávky na relevantním trhu výrobků, jakož i scénáře, které by mohly nastat v nejlepším či nejhorším případě, střední předpoklady a specifické přednosti a nedostatky podniku. Musí podniku umožňovat pokrok směrem k nové struktuře, která mu nabídne vyhlídky dlouhodobé životaschopnosti a umožní mu postavit se na vlastní nohy.

Plán by měl počítat s přeměnou, která podniku po dokončení restrukturalizace umožní pokrýt všechny jeho náklady, včetně odpisových a finančních. Podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci by očekávaná kapitálová návratnost měla být dostatečná na to, aby restrukturalizovanému podniku umožnila konkurovat na trhu na základě jeho vlastních předností.

Plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. sestával ze čtyř různých opatření:

—	finanční restrukturalizace,

—	restrukturalizace pracovních sil,

—	restrukturalizace výrobních nákladů,

—	jiných zdrojů příjmů.

Islandské orgány objasnily, že jedním z hlavních opatření restrukturalizace bylo snížení dluhů prostřednictvím prodeje aktiv. Na podzim 2003 společnost Sementsverksmiðjan hf. zpeněžila veškerá aktiva, která nesouvisela přímo s výrobou a dodávkami cementu na islandský trh. S penězi získanými z tohoto prodeje se společnosti podařilo snížit existující dluhy a byla schopna přinejmenším snížit provozní ztráty. Celkový výnos z prodeje aktiv činil 580 milionů ISK a byl použit ke snížení dlouhodobého a krátkodobého zadlužení. Hlavním cílem společnosti bylo v průběhu období restrukturalizace snížit na minimum kapitálové výdaje. Všechny zbývající dlouhodobé dluhy byly poté opětovně projednány, takže společnost po dobu dvou let od prodeje nesnižovala jistinu půjčky.

Podle poskytnutých informací bylo nejdůležitější součástí restrukturalizace společnosti nové projednání dluhu s věřiteli. Zdá se, že v tříletém období před prodejem společnost významně zvýšila své krátkodobé a dlouhodobé úvěry kvůli vzniklým ztrátám. Společnost podepsala úvěry s různými institucemi. Úvěrové instituce považovaly tyto půjčky pro společnost Sementsverksmiðjan hf. za půjčky získané státem a po privatizaci nebyly ochotny poskytnout společnosti další úvěry, dokud nebudou uhrazeny nesplacené půjčky. Výši zadlužení bylo proto nutno významně snížit, čehož bylo dosaženo prodejem aktiv, která nebyla nezbytná pro výrobu a/nebo distribuci cementu.

Islandské orgány uvedly, že „rozhodujícím činitelem ve [finančních] jednáních bylo odstranění dluhu souvisejícího s důchody z rozvahy společnosti, aby bylo možno stanovit životaschopný a věrohodný splátkový kalendář. Je zřejmé (a tento názor zastávali kupující i věřitelé), že společnost nemohla platit jak dluhy související s důchody, tak ostatní krátkodobé a dlouhodobé úvěry, a rovněž zachovat kritickou úroveň investic do stálých aktiv, aby zachovala chod podniku.“

Odstranění dluhu souvisejícího s důchody spolu s částečným splacením ostatních dluhů bylo nezbytné pro získání souhlasu s provedením finanční restrukturalizace.

V době prodeje pro společnost Sementsverksmiðjan hf. pracovalo 63 zaměstnanců. Analýza hospodářských charakteristik podniku a trhu, na němž působil, prokázala, že by počet pracovníků bylo nutno snížit nejméně o 20 osob. Pro chod závodu bylo zapotřebí nejméně 41 zaměstnanců. Smlouvy s nadbytečnými zaměstnanci byly ukončeny, přičemž vzhledem k dlouhému zaměstnaneckému vztahu s některými pracovníky byly náklady na odstupné vysoké.

Společnost za druhé u většiny svých zaměstnanců uplatňovala systém prémií souvisejících s výrobou. Částka, která měla být rozdělena mezi zaměstnance, byla stanovena tak, aby náklady na prémie za výrobu byly pro podnik stejné bez ohledu na počet zaměstnanců. S odborovým svazem byla zahájena jednání ohledně uplatňování této prémie za výrobu na zaměstnance tak, aby snížení celkového počtu zaměstnanců odpovídalo snížení celkové výše vyplacených prémií za výrobu.

Podle islandských orgánů bylo nejdůležitějším opatřením nové projednání cen surovin. Mimoto se v zájmu snížení energetických nákladů na výrobu změnilo složení cementu.

Co se týká nového projednání cen surovin, značná část variabilních provozních nákladů společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisela s mezinárodními/vnitrostátními tržními cenami a nemohla být změněna. Tak tomu bylo u uhlí, elektřiny, křemenného prachu a jiných surovin. Cenu za dodávku písku, jediné nejvýznamnější domácí suroviny, bylo možno snížit o […] %. Projednat bylo možno rovněž cenu ostatních domácích surovin.

Společnost Sementsverksmiðjan hf. mimoto začala spalovat odpadní kapaliny jako jiný zdroj příjmů a jako způsob snížení celkových nákladů na palivo.

Na základě výše popsaných opatření úřad shledává, že plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. splňuje požadavky pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Plán restrukturalizace popisoval okolnosti, které vedly k obtížím společnosti Sementsverksmiðjan hf. Ta nebyla schopna čelit konkurenci a hospodářskému oslabení stavebnictví na začátku nového tisíciletí. Plán zahrnoval důkladnou finanční restrukturalizaci spočívající v novém projednání dluhů s věřiteli a převzetí důchodových závazků vůči státnímu důchodovému fondu islandským státem. Finanční restrukturalizace byla doprovázena opatřeními fyzické restrukturalizace, včetně restrukturalizace pracovních sil (ukončení smluv se zaměstnanci, nové projednání výhod pro zaměstnance), a zejména restrukturalizace výrobních nákladů, nejnákladnější části plánu restrukturalizace. Výrobní náklady se snížily, změnilo se složení cementu, byly znovu projednány smlouvy s dodavateli, byly zahájeny tržní iniciativy s cílem zvýšit příjmy. Plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. předpokládal návrat k životaschopnosti v krátkém období dvou let, což se zdá být přiměřenou lhůtou. Plán byl nyní plně proveden a společnosti umožnil konkurovat na trhu na základě vlastních předností. Z těchto důvodů se úřad na základě informací poskytnutých islandskými orgány domnívá, že plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. splňuje požadavky bodu 16.3.2.2 písm. b) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

3.4.2 Zamezení neúnosnému narušení hospodářské soutěže

Bod 16.3.2.2 písm. c) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci požaduje, aby byla přijata opatření s cílem co nejvíce omezit nepříznivý dopad podpory na konkurenty. Jinak bude podpora považována za podporu v rozporu se společným zájmem, a proto neslučitelnou s fungováním Dohody o EHP. Tato podmínka má obvykle podobu omezení přítomnosti podniku na trhu po skončení období restrukturalizace. Je-li velikost relevantního trhu na úrovni EHP zanedbatelná, nebo je-li zanedbatelný podíl společnosti na relevantním trhu, mělo by se mít za to, že nedošlo k neúnosnému narušení hospodářské soutěže.

Podle ustanovení bodu 16.3.2.2 písm. c) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci úřad stanoví rozsah omezení nebo potřebného snížení, aby bylo zajištěno, že nedojde k neúnosnému narušení hospodářské soutěže, na základě průzkumu trhu připojeného k plánu restrukturalizace, a pokud bylo zahájeno řízení, na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami.

V daném případě úřad zahájil formální šetření v prosinci 2004, které v listopadu 2006 rozšířil. Zúčastněné strany však nepředložily žádné připomínky, které by mohly poskytnout informace ohledně potřeby uložit vyrovnávací opatření a jejich rozsahu.

Pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci pohlížejí příznivěji na podniky, u nichž je pravděpodobné, že pokračování jejich činnosti nebude mít žádné významné účinky na situaci v oblasti hospodářské soutěže v EHP. Islandské orgány předložily průzkum trhu týkající se společnosti Sementsverksmiðjan hf. a islandského trhu s cementem, který je jediným trhem, na němž společnost působí. Podle tohoto průzkumu je celkový trh s cementem na Islandu omezený vzhledem k nízkému počtu obyvatel země. Na trhu s cementem na Islandu působí dvě společnosti: Sementsverksmiðjan hf. a Aalborg Portland Ísland hf. Zatímco první společnost cement a struskový cement vyrábí a prodává, druhá společnost cement dováží z Dánska a na Islandu ho prodává. V roce 2002 činila spotřeba cementu na Islandu 122 899 tun (34). V roce 2002 činila spotřeba cementu v EU 217,6 milionu tun. Lze proto mít za to, že podíl islandského trhu s cementem v EHP je zanedbatelný.

Podle ustanovení bodu 16.1.3 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci lze restrukturalizační podporu považovat za odůvodněnou nejen záležitostmi sociální či regionální politiky, nýbrž rovněž tím, že je žádoucí zachovat konkurenční tržní strukturu, pokud by zánik podniků mohl vést ke vzniku monopolu nebo úzkých oligopolních vztahů. Tak by tomu bylo v případě Islandu, pokud by společnost Sementsverksmiðjan hf. odešla z trhu a trh s cementem by se s největší pravděpodobností stal monopolním a byl by závislý na dovozech jediného dalšího konkurenta na islandském trhu s cementem. Skutečnost, že trh s cementem na Islandu je charakterizován jako monopolní nebo úzce oligopolní situace dvou účastníků trhu, prokazuje, že možnosti a přitažlivost tohoto trhu pro ostatní účastníky jsou velmi malé kvůli omezenému rozsahu trhu a jeho možnostem rozvoje (v tomto ohledu se odkazuje na zjištění výše uvedeného průzkumu trhu).

Úřad proto nepovažuje za nutné požadovat další opatření k omezení přítomnosti společnosti na trhu.

3.4.3 Podpora omezená na minimum

Podle ustanovení bodu 16.3.2.2 písm. d) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci musí být výše a míra podpory omezeny na nezbytné minimum potřebné k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje podniku, jeho akcionářů nebo obchodní skupiny, ke které podnik náleží. Od příjemců podpory se očekává, že k plánu restrukturalizace přispějí významným dílem z vlastních zdrojů, včetně prodeje aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podniku, nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek. K omezení účinku narušujícího hospodářskou soutěž ustanovení bodu 16.3.2.2 písm. d) pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci vyžadují, aby výše podpory nebo způsob, jakým je poskytována, byly takové, aby danému podniku nebyl poskytnut nadbytek prostředků, jenž by mohl být použit pro agresivní činnosti narušující trh, které nesouvisejí s procesem restrukturalizace.

V souladu s pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci úřad ověří výši závazků podniku po restrukturalizaci, včetně situace po jakémkoli odkladu nebo snížení jeho dluhů. Úřad rovněž ověří, zda není žádná z podpor použita na financování nových investic, které nejsou nezbytně nutné pro obnovení životaschopnosti podniku. V každém případě je nutno prokázat, že podpora bude použita pouze k obnovení životaschopnosti podniku a že podpora příjemci neumožní v průběhu provádění plánu restrukturalizace zvýšit výrobní kapacitu, není-li to nezbytné k obnovení jeho životaschopnosti, aniž by tím byla nepatřičně narušena hospodářská soutěž.

Základní součást restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. spočívala v prodeji aktiv, která nebyla nezbytně nutná pro přežití podniku, například pozemky a budovy, a rovněž akcií a dluhopisů v jiných podnicích, které společnost mohla prodat, aby získala hotovost na splacení svých dluhů. Dluhy společnosti byly mimoto v možném rozsahu splaceny a znovu projednány s cílem usnadnit jejich splácení pro další fungování společnosti. Pracovní síly a výrobní náklady a struktury byly náležitě restrukturalizovány a financovány z vlastních prostředků společnosti. Jediný zásah státu spočíval v převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. souvisejících s důchody za částku ve výši přibližně 425 milionů ISK. To se považovalo za bezpodmínečně nutnou podmínku, aby věřitelé společnosti umožnili její restrukturalizaci. Úřad proto vyvozuje závěr, že podpora poskytnutá státní pokladnou byla omezena na nezbytné minimum, jelikož se týkala pouze převzetí závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance islandským státem.

Náklady na restrukturalizaci lze shrnout takto:

a)	nové jednání s věřiteli

10 811 853 ISK

2 648 904 ISK (poplatek za provedení finanční restrukturalizace)

b)	restrukturalizace pracovních sil

19 098 479 ISK

2 702 963 ISK (poplatek za restrukturalizaci pracovních sil)

c)	restrukturalizace výrobních nákladů a jiné zdroje příjmů

1 018 200 000 ISK

d)	nové ocenění aktiv

511 856 488 ISK

Úřad se domnívá, že účast islandského státu na restrukturalizaci společnosti Sementsverksmiðjan hf. převzetím závazků společnosti souvisejících s důchody vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance představuje základní prvek provedení restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. Převzetí závazků souvisejících s důchody státem považovali věřitelé společnosti za předběžnou podmínku nového projednání ostatních dluhů a závazků. Tato podpora poskytnutá státem společnosti Sementsverksmiðjan hf. umožnila získat potřebné zdroje na financování čistě restrukturalizačních opatření.

Ačkoli převzetí důchodových závazků nepředstavovalo náklady pro společnost Sementsverksmiðjan hf., nýbrž pro stát, je nutno je zahrnout do celkového posouzení restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. Podpora byla nezbytná k provedení různých restrukturalizačních opatření. S přihlédnutím k tomu a na základě výše výdajů, které byly nezbytné k obnovení životaschopnosti společnosti Sementsverksmiðjan hf., se úřad domnívá, že výše podpory při této restrukturalizaci byla omezena na nezbytné minimum.

3.4.4 Podpora na restrukturalizaci v podporovaných oblastech

V souladu s bodem 16.3.2.5 pokynů k podpoře na restrukturalizaci a záchranu úřad při posuzování podpory na restrukturalizaci v podporovaných oblastech vezme v úvahu potřeby regionálního rozvoje. V podporovaných oblastech mohou být podmínky pro schválení podpory méně přísné, zejména co se týká provedení vyrovnávacích opatření. To však neznamená, že úřad bude mít uvolněnější přístup k podporám na restrukturalizaci nezdravých podniků v podporovaných oblastech, aby oblasti pomohl podniky uměle udržovat na trhu. Naopak, je v nejlepším zájmu oblasti rozvíjet pokud možno co nejdříve jiné činnosti, které jsou životaschopné a udržitelné.

Závod společnosti Sementsverksmiðjan hf. se nachází v Akranes, ve středozápadní oblasti Islandu. Tato oblast je vyznačena na mapě regionální podpory pro Island, kterou úřad schválil v rozhodnutí č. 253/01/KOL ze dne 8. srpna 2001. Vyznačuje se nezaměstnaností převyšující celostátní průměr a úbytkem obyvatel. Cementárna se v Akranes nacházela od roku 1958 a představovala důležitý prvek hospodářského života oblasti. Na město s přibližně 5 500 obyvateli by uzavření této továrny mělo velmi nepříznivý dopad, který by vedl k dalšímu úbytku obyvatel a celkovému sociálnímu a hospodářskému úpadku.

3.4.5 Úplné provedení plánu restrukturalizace

V souladu s ustanoveními pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci musí společnost plně provést plán restrukturalizace, který úřad schválil, a musí splnit ostatní povinnosti stanovené v rozhodnutí úřadu (35). Úřad bude považovat neprovedení plánu či nesplnění ostatních povinností za zneužití podpory.

Pro plán restrukturalizace se předpokládal tento harmonogram:

Opatření	Zahájení restrukturalizace	Dokončení restrukturalizace
Opatření finanční restrukturalizace (projednání a splacení dluhů u věřitelských institucí, převzetí důchodových závazků státem)	září 2003	říjen 2003
Restrukturalizace pracovních sil (propuštění zaměstnanců, nové jednání s odborovými svazy)	říjen 2003	duben 2004
Restrukturalizace výrobních nákladů (nové sjednání cen s dodavateli, jiné příjmy a snížení nákladů)	říjen 2003	prosinec 2004

Plán restrukturalizace předpokládal dosažení zisku po restrukturalizaci společnosti v červenci 2005. Islandské orgány úřad informovaly, že společnost Sementsverksmiðjan hf. dokončila plán restrukturalizace a byla s to dosáhnout vyrovnání nákladů a příjmů již v roce 2005. Od června 2003 do května 2004 společnost Sementsverksmiðjan hf. hospodařila se ztrátou ve výši 83 milionů ISK v porovnání se ztrátou ve výši 250 milionů ISK vytvořenou v roce 2002. Od června 2004 do května 2005 společnost dosáhla zisku ve výši 22 milionů ISK.

Na základě těchto informací se zdá, že plán restrukturalizace společnosti Sementsverksmiðjan hf. měl nejkratší možnou dobu trvání, podařilo se mu obnovit životaschopnost podniku v přiměřené lhůtě, byl tudíž založen na realistických předpokladech ohledně budoucích podmínek fungování podniku.

3.4.6 Sledování a výroční zpráva

Úřad musí být schopen se ujistit, že plán restrukturalizace je prováděn řádně. To se obvykle uskutečňuje prostřednictvím pravidelných podrobných zpráv, které úřadu předkládá dotčený členský stát ESVO. V daném případě však již byla restrukturalizace dokončena s obnovením životaschopnosti podniku. V současnosti žádná restrukturalizační opatření neprobíhají, všechna opatření již byla úspěšně dokončena. V tomto případě proto není nutno podávat zprávy o provádění plánu restrukturalizace.

3.5 PODMÍNKA JEDINÉ POMOCI

S cílem zabránit tomu, aby byly podniky podporovány nespravedlivě, by měla být podpora na restrukturalizaci poskytnuta pouze jednou. Bod 16.3.2.3 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci požaduje, aby při oznámení plánované podpory na restrukturalizaci úřadu stát ESVO uvedl, zda již dotyčný podnik v minulosti podporu na restrukturalizaci obdržel, a to i takovou podporu, která byla udělena před vstupem pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci v platnost, či neoznámenou podporu.

Islandské orgány uvedly, že podmínka jediné pomoci (tzv. zásada „jednou a dost“) je splněna. Dále uvedly, že společnost dříve neobdržela žádnou podporu a poskytnutí podpory se neplánuje ani v budoucnu.

4. ZÁVĚR

Z výše uvedených důvodů se úřad domnívá, že podpora poskytnutá společnosti Sementsverksmiðjan hf. převzetím závazků společnosti souvisejících s důchody islandským státem představuje podporu na restrukturalizaci, která je slučitelná s fungováním Dohody o EHP na základě ustanovení pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci platných v době udělení podpory,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Převzetí důchodových závazků společnosti Sementsverksmiðjan hf. vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance státem představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

Článek 2

Podpora uvedená v článku 1 je slučitelná s fungováním Dohody o EHP podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP ve spojení s pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, které úřad přijal v roce 1999.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Islandské republice.

Článek 4

Pouze anglické znění je závazné.

V Bruselu dne 28. května 2008.

Za Kontrolní úřad ESVO

Per SANDERUD

předseda

Kristján Andri STEFÁNSSON

člen kolegia

(1) Dále jen „úřad“.

(2) Dále jen „Dohoda o EHP“.

(3) Dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“.

(4) Dále jen „protokol 3“.

(5) Pokyny pro použití a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP a článku 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, které Kontrolní úřad ESVO přijal a vydal dne 19. ledna 1994, zveřejněné v Úř. věst. L 231, 3.9.1994, s. 1, a dodatku EHP č. 32, 3.9.1994. Pokyny byly naposledy pozměněny dne 19. prosince 2007. Dále jen „pokyny ke státní podpoře“. Aktualizované znění pokynů ke státní podpoře je k dispozici na internetových stránkách úřadu na adrese: http://www.eftasurv.int/fieldsofwork/fieldstateaid/guidelines/

(6) Zveřejněno v Úř. věst. L 139, 25.5.2005, s. 37.

(7) Rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL bylo zveřejněno v Úř. věst. C 117, 19.5.2005, s. 17, a dodatku EHP č. 24, 19.5.2005. Rozhodnutí úřadu č. 368/06/KOL bylo zveřejněno v Úř. věst. C 77, 5.4.2007, s. 21, a dodatku EHP č. 17, 5.4.2007, s. 1.

(8) Podrobnější informace o korespondenci mezi úřadem a islandskými orgány viz rozhodnutí úřadu o zahájení formálního šetření, rozhodnutí č. 421/04/KOL.

(9) Viz poznámka pod čarou 7.

(10) Viz poznámka pod čarou 7.

(11) Podrobnější informace o procesu prodeje viz rozhodnutí úřadu č. 421/04/KOL.

(12) Investiční skupina se skládala ze společností Framtak fjárfestingarbanki hf, Björgun ehf., BM Vallá ehf. a původně společnosti Steypustöðin, kterou později nahradila norská společnost Norcem AS.

(13) Dvě skladovací nádrže na cement, budova pro dodávku/balení cementu, schodiště a chodba, obložení potrubí pro cement, oplocení a brána, ocelový zásobník s připojeným zařízením, vzduchové kompresory, sušák a elektrické zařízení ve skladištní hale u doku, přístavní jeřáb, potrubí v obložení potrubí pro cement, zařízení na vážení vozidel a příslušné počítačové vybavení.

(14) Tlaková místnost, dva zásobníky, místnost pro dodávky cementu, místnost pro čerpání, vážící zařízení pro automobily a připojené počítačové vybavení v místnosti pro dodávky, jeřáb, potrubí a ocelový zásobník s připojeným zařízením, strojní zařízení a toalety, transformační stanice, schodiště a chodba.

(15) Pojistné do části A důchodového fondu pro státní zaměstnance je hrazeno na základě celkového příjmu přidružených zaměstnanců, kteří získávají práva na důchod na základě celkového zaplaceného pojistného. Jak je tomu u většiny povinných podnikových penzijních fondů, práva na důchod v části A jsou svázána s indexem spotřebitelských cen. Práva přidružených zaměstnanců na důchod jsou vázána zákonem a zaměstnavatelé musí pojistné pravidelně upravovat, aby bylo zajištěno, že příjem fondu z pojistného je v souladu s jeho závazky.

(16) Zvýraznění přidáno úřadem.

(17) Islandská zkratka pro důchodový fond pro státní zaměstnance.

(18) Islandské orgány poskytly informace o přidružení zaměstnanců společnosti Sementsverksmiðjan hf. v různých dopisech. Tyto odhadované údaje poskytly v dopise ze dne 12. listopadu 2003. V dopise ze dne 18. dubna 2006 islandské orgány dále objasnily, že v době založení společnosti v roce 1993 bylo šest zaměstnanců přidruženo do důchodového fondu pro státní zaměstnance a 93 zaměstnanců do soukromých důchodových fondů. Jak islandské orgány vysvětlily, administrativní zaměstnanci společnosti Sementsverksmiðjan hf. měli přístup k důchodovému fondu pro státní zaměstnance, zatímco dělníci byli přidruženi do systému soukromých důchodových fondů, tj. důchodových fondů svých odborových svazů. Po založení společnosti v roce 1993 se mohli noví administrativní zaměstnanci nadále připojit ke státnímu důchodovému fondu. Po prodeji státních podílů ve společnosti Sementsverksmiðjan hf. v roce 2003 museli být všichni noví zaměstnanci přidruženi k soukromému důchodovému fondu.

(19) Dotčenými aktivy jsou nemovitosti a aktiva společnosti v Reykjavíku, administrativní budova společnosti v Akranes (s výjimkou jednoho a půl poschodí) a akcie a dluhopisy jiných společností nacházející se ve vlastnictví společnosti Sementsverksmiðjan hf.

(20) Dvě skladovací nádrže cementu, budova pro dodávku/balení cementu, schodiště a chodba, obložení potrubí pro cement, oplocení a brána, ocelový zásobník s připojeným zařízením, vzduchové kompresory, sušák a elektrické zařízení ve skladištní hale u doku, přístavní jeřáb, potrubí v obložení potrubí pro cement, zařízení na vážení vozidel a příslušné počítačové vybavení.

(21) Podíly ve společnosti Geca byly oceněny na 46,5 milionu ISK, podíly ve společnosti Spölur na 40 milionů ISK a dluhopisy vydané společností Spölur na 11 milionů ISK.

(22) Společnost Islenskt Sement objasnila, že celkové náklady na likvidaci společnosti činily 390,4 milionu ISK, včetně kupních cen zaplacených státem za pozemky v Reykjavíku a Akranes. Pokud by se stát rozhodl společnost zlikvidovat, náklady na likvidaci by dosáhly likvidační hodnoty stálých aktiv, 69,9 milionu ISK po odečtení smluvní povinnosti vyklidit závod, což by vedlo k celkovým nákladům na likvidaci společnosti ve výši 390,4 milionu ISK. Rozhodnutí státu převzít dluh společnosti vůči důchodovému fondu pro státní zaměstnance ve výši 388 028 317 ISK a prodat akcie společnosti Islenskt Sement za cenu 68 milionů ISK vedlo k čistým nákladům ve výši 320 028 317 ISK. Náklady na likvidaci byly proto vyšší než celkové náklady na prodej společnosti o 70 376 683 ISK.

(23) Almenna Verkfræðistofan (AV) provedla částečné ocenění nemovitostí společnosti Sementsverksmiðjan hf. v Reykjavíku v únoru 2003 a úplné ocenění v listopadu 2003. Hodnota dluhopisů a akcií byla stanovena společností MP Verðbref při stanovení likvidační hodnoty společnosti před prodejem akcií ve vlastnictví státu. Pan Daníel Rúnar Elíasson, autorizovaný realitní makléř v realitní agentuře Hákot, ocenil budovu v Akranes v srpnu 2003.

(24) Spojené věci T-127/99, T-129/99 a T-148/99 Diputación Foral de Alava a ostatní v. Komise, Sb. rozh. 2002, s. II-1275, bod 71.

(25) Věc T-366/00, Scott SA v. Komise, Sb. rozh. 2007, s. II-797, bod 93.

(26) Podle judikatury Soudního dvora úřadu „nemůže být vytýkáno, že provedl přibližné ohodnocení“, jelikož toto ohodnocení je svou povahou přibližné, viz věc T-366/00, Scott SA v. Komise, uvedeno výše, bod 96.

(27) Dvě skladovací nádrže na cement, budova pro dodávku/balení cementu, schodiště a chodba, obložení potrubí pro cement, oplocení a brána, ocelový zásobník s připojeným zařízením, vzduchové kompresory, sušák a elektrické zařízení ve skladištní hale u doku, přístavní jeřáb, potrubí v obložení potrubí pro cement, zařízení na vážení vozidel a příslušné počítačové vybavení.

(28) Pronajatými aktivy jsou tlaková místnost, dva zásobníky, hala pro dodávku a čerpání cementu o rozloze 290 m2. Pronajato je rovněž vážící zařízení pro automobily, pozemek, jeřáb, potrubí a ocelový zásobník, strojní zařízení a toalety, transformační stanice, schodiště a chodba.

(29) Islandské orgány úřad informovaly, že většina pozemků v Sævarhöfði v Reykjavíku, které dříve vlastnila společnost Sementsverksmiðjan hf., byla pronajata společnosti Jarðboranir hf. za cenu ve výši […] ISK za m2. Cena nájemného požadovaného od společnosti Sementsverksmiðjan hf. činila […] ISK. Islandské orgány rovněž objasnily, že nájem pozemků v Sævarhöfði byl koncem roku 2003 inzerován v novinách Morgunblaðið a že nejvýhodnější nabídku předložila společnost Jarðboranir hf. s výše uvedenou cenou. Z těchto důvodů islandské orgány uvedly, že cena nájmu odpovídala tržním cenám na Islandu.

(30) Podle článku 3 smlouvy mezi důchodovým fondem pro státní zaměstnance a ministerstvem financí o uhrazení závazků státní poklady podle článku 33 zákona č. 1/1997 o důchodovém fondu pro státní zaměstnance činily s ohledem na zaměstnance Islandské státní cementárny na konci roku 1996 závazky jménem společnosti Iceland Cement Ltd. 400 801 268 ISK.

(31) Důchodové závazky týkající se zaměstnanců, kteří již odešli do důchodu, činily k říjnu 2003 412 milionů ISK. K témuž dni se dluh odpovídající budoucím závazkům za stávající zaměstnance odhadoval na přibližně 10–15 milionů ISK.

(32) Věc T-157/01 Danske Busvognmænd v. Komise, Sb. rozh. 2004, s. II-917, bod 116.

(33) Zveřejněno v Úř. věst. L 274, 26.10.2000, s. 1, a dodatku EHP č. 48, 26.10.2000.

(34) 38,215 tun cementu bylo na Island dovezeno a 84,684 tun bylo vyrobeno v zemi.

(35) Plán restrukturalizace by měl být v zásadě předložen v plném znění spolu s oznámením před poskytnutím podpory. V tomto případě nebyl plán předložen předem, avšak hlavní prvky plánu restrukturalizace byly stanoveny před provedením restrukturalizace. Úřad se proto domnívá, že je možno jej schválit podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

25.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

L 79/40

ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 405/08/KOL

ze dne 27. června 2008

o ukončení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se Islandského fondu pro financování bydlení

(Island)

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (1),

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (2), a zejména na čl. 59 odst. 2, články 61 až 63 a protokol 26 této dohody,

s ohledem na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (3), a zejména na článek 24 této dohody,

s ohledem na čl. 1 odst. 2 části I a čl. 4 odst. 4 a článek 6 části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (4),

s ohledem na pravidla Kontrolního úřadu (5) pro uplatňování a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP,

s ohledem na rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 195/04/KOL o prováděcích ustanoveních uvedených v článku 27 části II protokolu 3 (6),

s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora ESVO ve věci E-9/04 týkající se žádosti o zrušení rozhodnutí č. 213/04/KOL o Islandském fondu pro financování bydlení (7),

s ohledem na rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 185/06/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se Islandského fondu pro financování bydlení (8),

poté, co vyzval zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s uvedenými ustanoveními, a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I. SKUTKOVÝ STAV

1. POSTUP

Dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 20. listopadu 2003, ke kterému je přiložen dopis islandského ministerstva financí z téhož dne a které Kontrolní úřad ESVO obdržel a zaevidoval dne 25. listopadu 2003 (dokument č. 03-8227 A, nyní věc č. 255584), islandské orgány v souladu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 oznámily zvýšení maximální úrovně půjček poskytovaných islandským fondem pro financování bydlení (dále jen FFB) na 90 % kupní ceny bytu či obytného domu.

Dne 11. srpna 2004 přijal Kontrolní úřad rozhodnutí č. 213/04/KOL. Aniž by zahájil formální vyšetřovací řízení, dospěl v tomto rozhodnutí k závěru, že islandské právní předpisy, které s týkají FFB, předpokládají pro tento fond podporu, že však tato podpora je slučitelná s pravidly pro státní podporu ve spojení s čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

Toto rozhodnutí bylo u Soudního dvora ESVO napadeno Islandským sdružením bankéřů a obchodníků s cennými papíry; toto sdružení se od té doby spojilo s jinými finančními a pojišťovacími sdruženími a nyní působí pod názvem Islandské sdružení finančních služeb (dále jen SFS). Rozhodnutím ze dne 7. dubna 2006 ve věci E-9/04 se Soudní dvůr ESVO přiklonil k žádosti a rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 213/04/KOL zrušil.

Jelikož Úřad dospěl na základě informací, které měl k dispozici, k předběžnému závěru, že zpochybněná opatření podpory představují novou podporu, přijal dne 21. června 2006 rozhodnutí č. 185/06/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se systému FFB. Úřad toto rozhodnutí zaslal islandským orgánům dopisem ze dne 21. června 2006 (věc č. 377864).

Rozhodnutí 185/06/KOL bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v dodatku EHP Úředního věstníku (9). Úřad vyzval zúčastněné strany, aby k tomuto rozhodnutí předložily připomínky.

Úřad obdržel připomínky islandských orgánů k uvedenému rozhodnutí dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 20. listopadu 2006 (věc č. 399173), který Úřad přijal a zaevidoval dne 21. listopadu 2006.

Dopisem ze dne 24. listopadu 2006 (věc č. 399801) Úřad přeposlal připomínky islandských orgánů sdružení SFS a vyzval je, aby se k přeposlaným připomínkám vyjádřilo.

Úřad obdržel další připomínky islandských orgánů v dopise Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 3. ledna 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 4. ledna 2007 (věc č. 405009).

Dopisem ze dne 31. ledna 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 2. února 2007 (věc č. 408361), sdružení SFS odpovědělo na dopis Úřadu ze dne 24. listopadu 2006 a tato odpověď byla dne 5. února 2007 (věc č. 408509) přeposlána islandským orgánům.

Dopisem ze dne 28. února 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 1. března 2007 (věc č. 411962), sdružení SFS podalo připomínky k rozhodnutí Úřadu č.185/06/KOL a tyto připomínky Úřad dne 5. března 2007 (věc č. 412290) přeposlal islandským orgánům.

Islandské orgány odpověděly na připomínky, které vzneslo sdružení SFS dne 31. ledna 2007, dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 5. března 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 9. března 2007 (věc č. 412950).

V dopise ze dne 4. dubna 2007 (věc č. 415881) Úřad požádal islandské orgány, aby poskytly určitá vysvětlení.

Na dopis Úřadu ze dne 5. března 2007 islandské orgány odpověděly dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 30. dubna 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 30. dubna 2007 (věc č. 419451).

Na dopis Úřadu ze dne 4. dubna 2007 islandské orgány odpověděly dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 14. června 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 14. června 2007 (věc č. 425255).

Zástupci islandských orgánů poskytli další informace v e-mailu dne 21. srpna 2007 (věc č. 435379).

V dopise ze dne 28. září 2007 (věc č. 442805) Úřad požádal islandské orgány, aby poskytly dodatečné informace o státních zárukách stanovených islandským právem. Islandské orgány na tuto žádost odpověděly dopisem Islandského zastoupení při Evropské unii ze dne 24. října 2007, který Úřad přijal a zaevidoval dne 25. října 2007 (věc č. 448739).

Zástupci Úřadu a islandské vlády o věci dále diskutovali na několika setkáních, poslední společné setkání se konalo 29. října 2007 v Reykjavíku.

E-mailem ze dne 27. listopadu 2007 právní zástupci sdružení SFS předložili dodatečné informace o šetření FFB (věc č. 454226).

Věc byla projednána se stěžovatelem na setkání dne 6. března 2008 a v návaznosti na toto setkání stěžovatel dne 28. března 2008 předložil další připomínky (věc č. 471552).

Islandská vláda se k posledním připomínkám stěžovatele vyjádřila dopisem ze dne 15. dubna 2008 (věc č. 473576).

2. KONTEXT ISLANDSKÝCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ODVĚTVÍ BYDLENÍ

2.1 ÚVOD

V následujícím oddíle Úřad popisuje situaci v odvětví bydlení z hlediska islandského práva. Popis se týká práva v době vstupu Dohody o EHP v platnost i legislativních změn, které byly uzákoněny později.

U každé možné složky státní podpory, jež byla určena v rozhodnutí č. 185/06/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, obsahuje oddíl 3 popis právního základu podle islandského práva. Budou projednána právní ustanovení, která byla v platnosti v době vstupu Dohody o EHP v platnost, i legislativní změny.

2.2 SYSTÉM BYDLENÍ

2.2.1 Úvod

Během posledních 50 let se veřejné zásahy do islandského trhu s bydlením snažily podpořit soukromé vlastnictví bytů a obytných domů. V roce 1955 byl stanoven základ pro systematickou účast státu, a to pokud jde o tvorbu politiky v oblasti bydlení, tak o půjčky na soukromé vlastnictví bytů a obytných domů. Zákonem č. 51/1980 byla zřízena státní agentura pro bydlení (Húsnæðisstofnun ríkisins) a tento zákon mimo jiné stanoví, že zájemcům o koupi soukromého bytu či obytného domu budou poskytnuty zvýhodněné půjčky.

V roce 1986 prošel systém půjček na bydlení určitými změnami, které mimo jiné stanovily, že je tento systém částečně financován z penzijních fondů. Islandské banky zpravidla žádné půjčky na soukromé bydlení neposkytovaly. Jelikož státní agentura pro bydlení poskytovala půjčky na bydlení, jejichž sazby byly nižší než sazby tržní, výrazně vzrostla poptávka, což vedlo k nadměrnému čerpání ze zdrojů penzijních fondů. Aby se tato situace napravila a bylo vytvořeno více finančních zdrojů na financování bydlení, byl v roce 1989 zaveden systém dluhopisů na bydlení, který je podrobně popsán níže.

2.2.2 Zákon č. 97/1993 o státní agentuře pro bydlení

2.2.2.1 Úvod

V okamžiku, kdy dne 1. ledna 1994 vstoupila v platnost Dohoda o EHP, upravoval státní agenturu pro bydlení zákon č. 97/1993 (lög nr. 97/1993, um Húsnæðisstofnun ríkisins). Tento zákon byl v podstatě konsolidovaným zněním zákona č. 86/1988 se stejným názvem, v němž byla provedena řada změn (10).

Podle článku 1 zákona č. 97/1993 je cílem tohoto zákona podpořit zabezpečení Islanďanů, pokud jde o bydlení, a to poskytováním půjček a uspořádáním záležitostí týkajících se bydlení a výstavby bytů či obytných domů. Kromě toho měl zákon podpořit rovnost práv v otázkách bydlení tím, že umožní poskytovat finanční prostředky na konkrétní účel, tedy na to, aby lidé mohli za přijatelných podmínek snadněji získat nebo si pronajmout bydlení.

Na základě zákona č. 97/1993 zajišťovaly fungování systému bydlení čtyři různé veřejné subjekty: státní agentura pro bydlení, státní rada pro bydlení, státní fond pro výstavbu a fond pro bydlení pracovníků.

2.2.2.2 Státní agentura pro bydlení a státní rada pro bydlení

Právní základ státní agentury pro bydlení byl stanoven v článku 2 zákona. Podle tohoto ustanovení byla agentura státní institucí, která podléhala samostatné radě ředitelů (státní rada pro bydlení) spadající pod správní pravomoc ministra sociálních věcí, který nesl za otázky bydlení svrchovanou odpovědnost. Agentura měla řídit a vykonávat funkce spojené s bydlením, které jsou na základě zákona svěřeny veřejným orgánům.

Ministrovi sociálních věcí bylo povoleno vydat předpis, v němž měl podrobněji vymezit strukturu agentury, viz článek 3 zákona. Ministr byl rovněž oprávněn spojit celkové řízení, operace a lidské zdroje dvou či více útvarů, oddělení a fondů stanovených zákonem. Náklady na provoz státní agentury pro bydlení měly být rozděleny mezi fondy provozované agenturou, a to s ohledem na rozsah jejich činnosti a zůstatky aktiv na konci rozpočtového roku.

Státní agentura pro bydlení byla spravována státní radou pro bydlení (dále jen „rada“), která se skládala ze sedmi členů volených parlamentem po každých parlamentních volbách, viz článek 4 zákona. Podle článku 5 zákona měla rada spravovat finanční prostředky a řídit provoz a další činnosti státní agentury pro bydlení, státního fondu pro výstavbu a fondu pro bydlení pracovníků. Měla také zaručit, že agentura provádí své činnosti v souladu s platnými zákony a správními ustanoveními. Rada navíc mimo jiné nesla odpovědnost za přidělování finančních prostředků stavebním společnostem na výstavbu sociálního bydlení.

Státní rada pro bydlení byla také zmocněna, aby na základě schválení ministra sociálních věcí vytvářela nové kategorie půjček, viz čl. 11 odst. 2. Další specifikace týkající se půjček byly stanoveny v článcích 12 až 15 zákona.

2.2.2.3 Státní fond pro výstavbu

Úloha a úkol státního fondu pro výstavbu byly stanoveny v článku 8 zákona č. 97/1993. Podle uvedeného ustanovení měl fond v souladu s ustanoveními zákona a právními předpisy stanovenými na jeho základě vykonávat činnosti v oblasti půjček a transakcí dluhopisů na bydlení. Fond byl také odpovědný za půjčky a úvěry, které byly v souvislosti s fondem poskytnuty nebo o nich mohlo být v blízké budoucnosti rozhodnuto. Článek 9 zákona stanovil, jak má být státní fond pro výstavbu financován:

„1)	z výnosů kapitálu fondu, tj. ze splátek, úroků a plateb při indexaci cen v souvislosti s poskytnutými půjčkami;

2)	z ročních příspěvků státního rozpočtu, jak stanoví zákon o rozpočtu;

3)	z prodeje dluhopisů fondu pojištění v nezaměstnanosti, penzijním fondům podle dohody mezi státní agenturou pro bydlení a fondy a z jakýchkoli jiných půjček, o nichž může být kdykoli podrobněji rozhodnuto v investičním a úvěrovém plánu.“

Článek 11 zákona umožnil, aby státní fond pro výstavbu poskytoval půjčky následujících kategorií za předpokladu, že byly z rozpočtu fondu na příslušný rok vyčleněny prostředky:

„1)	půjčky na výstavbu domovů pro starší lidi a pečovatelských ústavů pro děti a starší lidi;

2)	zvláštní půjčky pro osoby se zvláštními potřebami;

3)	půjčky nebo granty na technické inovace a další reformy ve stavebním odvětví.“

Všechny půjčky poskytnuté státním fondem pro výstavbu měly být plně indexované, viz článek 16 zákona. Každá půjčka měla být zajištěna hypotékou prvního nebo druhého stupně na bydlení, na které byla půjčka poskytnuta. Kromě toho bylo přípustné požadovat, aby poskytnutá půjčka či hypotéka nepřesahovaly konkrétní část kupní ceny, odhadu ceny nemovitosti nebo ohodnocení rizika při pojištění pro případ požáru.

2.2.2.4 Dluhopisy na bydlení

Jak je uvedeno výše, byl takzvaný systém dluhopisů na bydlení zřízen v roce 1989. Z toho důvodu článek 18 zákona č. 97/1993 oprávnil státní fond pro výstavbu, aby zřídil samostatný útvar pro dluhopisy na bydlení, jehož finanční prostředky měly být odděleny od ostatních činností fondu. Podle článku 19 zákona je úkolem útvaru pro dluhopisy na bydlení:

„a)	vydávat jménem státního fondu pro výstavbu kategorie zpeněžitelných dluhopisů, dále jen „dluhopisy na bydlení“, a to za podmínek stanovených v tomto zákoně nebo v nařízení;

b)	vyměňovat dluhové cenné papíry zajištěné zástavním právem k obytnému domu vydaným v souvislosti s nákupem nemovitosti, výstavby nového bytu či obytného domu nebo rozsáhlými přístavbami, zlepšeními či obnovou používaného obytného domu […];

c)	neustále podporovat prodejnost dluhopisů na bydlení na trhu.“

Systém dluhopisů na bydlení nebyl tradičním systémem hypotečních půjček, ale systémem výměny dluhopisů, v němž kupující požádal útvar pro dluhopisy na bydlení o vydání hypotečního zástavního listu, jenž byl zajištěn nemovitostí, kterou hodlal koupit. Útvar pro dluhopisy na bydlení pak tento zástavní list od kupující koupil a zaplatil jej tím, že prodávajícímu vydal dluhopisy na bydlení. S těmito dluhopisy na bydlení pak bylo možné volně obchodovat na trhu s cennými papíry. Prodávající mohl dluhopisy prodat na trhu s cennými papíry, použít je jako prostředek k platbě nebo si je nechat.

Podle článku 21 zákona bylo útvaru pro dluhopisy na bydlení povoleno, aby uplatnil nárok na úrokové rozpětí, a pokryl tak své provozní výdaje a odhadované ztráty z nesplacených půjček. Úroveň úrokového rozpětí měl určit ministr sociálních věci na základě návrhu státní rady pro bydlení.

Hypoteční nástroje nakupované útvarem pro dluhopisy na bydlení měly být vydány na maximální dobu trvání půjčky 25 let, viz článek 26 zákona. Podle článku 27 mohly být tyto hypoteční nástroje vyměněny za dluhopisy na bydlení až do výše 75 % přiměřeně odhadnuté ceny nemovitosti. Ministr sociálních věcí byl zmocněn, aby rozhodl o maximálním procentním podílu prostřednictvím nařízení, jímž mohl rozhodnout o vyšším procentním podílu pro novou výstavbu a první koupi obytného domu či bytu. Podle článku 29 zákona měl útvar pro dluhopisy na bydlení podporovat prodejnost dluhopisů na bydlení na trhu. Za tím účelem se měl útvar snažit spolupracovat s bankami, penzijními fondy a jinými subjekty na finančním trhu. Kromě toho mohl státní fond pro výstavbu využít část svých prostředků na transakci dluhopisů na bydlení, aby podpořil tržní rovnováhu.

Zákon sám o sobě neobsahoval žádná ustanovení o tom, kdo je pro půjčky v rámci systému dluhopisů na bydlení způsobilý. Místo toho byla tato pravidla stanovena v nařízení č. 467/1991 o útvaru pro dluhopisy na bydlení a transakcích dluhopisů na bydlení (um húsbréfadeild og húsbréfaviðskipti). Pokud jde o půjčky podnikům, nařízení stanovilo, že dodavatelé stavebních prací jsou pro půjčky v rámci systému způsobilí. Dodavatel stavebních prací byl definován jako jakýkoli uznaný subjekt, který staví a prodává dokončené byty v souladu s příslušnou průmyslovou normou, viz článek 1 nařízení. Pravidla půjček na nové budovy byla stanovena v článku 10 nařízení a článek 25 kladl na dodavatele zvláštní požadavek, podle nějž měli předkládat záruku od finančního ústavu či obce.

2.2.2.5 Fond pro bydlení pracovníků

Úlohou fondu bydlení pracovníků bylo poskytovat půjčky na sociální bydlení s cílem vyřešit otázky bydlení osob, které vyžadují zvláštní pomoc, viz článek 47 zákona. Článek 48 se týkal financování fondu pro bydlení pracovníků, které bylo prováděno tímto způsobem:

„a)	z výnosů vlastního kapitálu fondu, tj. ze splátek, úroků a plateb při indexaci cen z poskytnutých půjček;

b)	z občasných ročních příspěvků státního rozpočtu, jak stanoví zákon o rozpočtu;

c)	z půjček od obcí státní agentuře pro bydlení, viz článek 42;

d)	z prodeje dluhopisů penzijním fondům podle dohody mezi státní agenturou pro bydlení a penzijními fondy;

e)	ze zvláštních půjček, o nichž je občas rozhodnuto v investičních a úvěrových plánech, nejsou-li disponibilní finanční prostředky podle písmen a) až d) pro rozvojové plány postačující.“

Kategorie půjček z fondu pro bydlení pracovníků byly vyjmenovány v článku 50 zákona:

„1)	Půjčky na koupi sociálního bydlení na leasing (na 90 % kupní ceny).

2)	Půjčky na sociální bydlení v soukromém vlastnictví (na 90 % kupní ceny).

3)	Půjčky na sociální bydlení v pronájmu (na 90 % kupní ceny).

4)	Půjčky na obecné bydlení na leasing (na 70 % a 20 % kupní ceny). […]“

Půjčky na sociální bydlení byly státní radou pro bydlení poskytovány z fondu pro bydlení pracovníků, viz článek 52 zákona. Půjčka mohla pokrýt až 90 % nákladů na výstavbu či kupní ceny, nesměla ale přesáhnout 90 % základu nákladů schváleného státní radou pro bydlení, který byl snížen o 3,5 % zvláštní příspěvek obcí na každý byt se sociální pomocí, viz čl. 42 odst. 2 zákona (11). Pokud jde o nárok na sociální pomoc, článek 64 zákona stanovil, že právo na půjčku na soukromé sociální bydlení mají pouze osoby, které splňují tyto podmínky:

„a)	dosud nevlastní byt nebo srovnatelný majetek v jiné podobě;

b)	jejich průměrný příjem během posledních tří let před přidělením půjčky nepřesáhl […]. Tato omezení příjmů jsou na začátku každého roku […] určena státní radou pro bydlení;

c)	prokázali platební schopnost, která je posouzena obecním výborem pro bydlení […].“

V článku 65 se stanoví, že žadatelé, kteří se ucházejí o nájemní byt, musejí splňovat podmínky uvedené v písmenech a) a b).

Majitel bytu se sociální pomocí, který má v úmyslu tento byt prodat, musel o tomto záměru informovat výbor pro bydlení nebo jinou stavební společnost, viz článek 85 zákona. Podle zákona a předpisů stanovených na jeho základě měla stavební společnost byt koupit a znovu jej prodat. Při koupi bytu měl být prodejci bytu vrácen příspěvek, který poskytl při koupi bytu, a splátky, které uhradil z půjčky z fondu pro bydlení pracovníků od okamžiku, kdy uzavřel smlouvu o koupi bytu. Podle článku 86 byly za výpočet prodejní ceny sociálního bydlení odpovědné obce.

2.2.3 Zákon o bydlení č. 44/1998

2.2.3.1 Úvod – hlavní změny

Zákon o bydlení č. 44/1998 vstoupil v platnost dne 1. ledna 1999. Tímto zákonem byl zřízen fond pro financování bydlení. Zároveň byl zrušen výše uvedený zákon č. 97/1993 o státní agentuře pro bydlení. Podle článku 1 zákona o bydlení je cílem zákona podpořit bezpečnost a rovná práva Islanďanů, pokud jde o bydlení, a to poskytováním půjček a uspořádáním otázek týkajících se bydlení a umožněním poskytování finančních prostředků na konkrétní účel, tedy na to, aby lidé mohli za přijatelných podmínek snadněji získat nebo si pronajmout bydlení. Jinými slovy, účel zákona je totožný s účelem, který byl stanoven ve výše uvedeném článku 1 zrušeného zákona č. 97/1993.

V návrhu, z něhož následně vznikl zákon o bydlení, byly hlavní změny popsány takto:

„Hlavní změny v návrhu se týkají systému sociálního bydlení. Nejdůležitější navrhovanou změnou je, že bude zastavena výstavba a nákup soukromých sociálních bytů a místo toho bude zřízen nový systém sociálních půjček. Stávající ustanovení o výstavbě nájemních bytů zůstanou v platnosti, navrhuje se však, aby byly zrušeny články o koupi na leasing. Kromě výše uvedených skutečností bude vypracován samostatný návrh pro stavební a bytová družstva.

V jiných ohledech lze hlavní změny návrhu zjednodušeně rozdělit do tří skupin. Za prvé se týkají sociální pomoci. Za druhé účasti obcí na takovéto pomoci, třetí skupina změn se týká organizačního uspořádání otázek bydlení.“ (12)

Když ministr sociálních věcí předložil návrh zákona parlamentu, vysvětlil hlavní legislativní změny plánované v novém návrhu takto:

„Toto jsou hlavní body:

Bude zrušena státní agentura pro bydlení.

Státní fond pro výstavbu a fond pro bydlení pracovníků budou spojeny do fondu pro financování bydlení a součástí fondu se rovněž stanou aktiva státní agentury pro bydlení. […]

Pokud jde o transakce v souvislosti s nemovitostmi na obecném trhu, zůstane systém dluhopisů na bydlení beze změn. Fond pro financování bydlení se postupem času zcela osamostatní. V tomto ohledu je třeba podotknout, že se předpokládá, že starší půjčky fondu budou restrukturalizovány. Na základě restrukturalizace bude možné zavést podstatně výhodnější sazby, než jsou dnes fondům pro výstavbu poskytovány. Tento fond bude velice silný. Jeho kapitál dosáhne částky 26 miliard ISK a fond bude mít přístup k nejvýhodnějším sazbám půjček.“ (13)

2.2.3.2 Institucionální uspořádání

Fond pro financování bydlení je nezávislou státní institucí, která podléhá samostatné radě ředitelů spadající pod správní pravomoc ministra sociálních věcí, viz článek 4 zákona o bydlení. Fond nahrazuje předchozí státní agenturu pro bydlení. Podle článku 7 jmenuje ministr pětičlennou radu ředitelů fondu, a to na čtyřleté funkční období. Článek 8 stanoví, že rada najme výkonného ředitele, který odpovídá za každodenní fungování fondu, nábor pracovníků atd.

Jak je uvedeno výše, zákonem o bydlení byl zrušen jak státní fond pro výstavbu, tak fond pro bydlení pracovníků. Fondy měly být spojeny a zrušeny při vstupu zákona v platnost. Od téhož data převzal funkce, práva, aktiva, závazky a povinnosti obou fondů fond pro financování bydlení, viz článek 53 zákona. Práva a výsady, které jim byly zákonem uděleny, se vztahují také na fond pro financování bydlení. Obdobně převzal fond pro financování bydlení všechna práva a povinnosti v souvislosti s dluhopisy vlastněnými státním fondem pro výstavbu a fondem pro bydlení pracovníků a měl je zastupovat v případě jakéhokoli sporu, který je proti nim veden nebo je veden jejich jménem.

Úkoly zákonem svěřené fondu pro financování bydlení jsou uvedeny v článku 9 zákona o bydlení a zahrnují:

„1)	půjčky a správu transakcí dluhopisů na bydlení v souladu s ustanoveními tohoto zákona;

2)	půjčky obcím, společnostem a sdružením na výstavbu nebo nákup obytných domů či bytů. […]“

Stejně jako státní fond pro výstavbu a fond pro bydlení pracovníků, které byly zřízeny předchozím zákonem č. 97/1993, je i fond pro financování bydlení financován 1) z výnosů z vlastního kapitálu a 2) z vydávání či prodeje dluhopisů, viz článek 10 zákona o bydlení. Avšak na rozdíl od systému, který je stanoven zákonem č. 97/1993, nebylo v zákoně o bydlení zachováno financování z přímých příspěvků ze státního rozpočtu.

Podle článku 11 zákona o bydlení si fond pro financování bydlení ponechá finanční částky, které jsou mu svěřeny, a výnosy z nich. Na základě schválení ministra sociálních věcí se fond může rozhodnout, že bezpečnou správu svých aktiv zcela nebo zčásti svěří jinými subjektům. Bude dbáno na to, aby fond měl vždy k dispozici odpovídající likvidní finanční prostředky k plnění svých závazků.

2.2.3.3 Kategorie půjček

2.2.3.3.1 Tři typy půjček

Článek 15 zákona o bydlení stanovil tři kategorie půjček poskytovaných fondem pro financování bydlení (14). Těmito kategoriemi jsou:

—	obecné půjčky podle kapitoly VI zákona na výstavbu a nákup obytného domu či bytu;

—	dodatečné půjčky jednotlivcům podle kapitoly VII zákona na výstavbu a nákup obytného domu či bytu;

—	půjčky na nájemní bydlení obcím, sdružením a společnostem podle kapitoly VIII zákona na výstavbu a nákup obytného domu či bytu určeného k pronájmu.

Podle čl. 16 odst. 1 může fond na základě schválení ministra sociálních věcí vytvářet nové kategorie půjček.

2.2.3.3.2 Obecné půjčky

Zákon o bydlení zachoval systém s obecnými půjčkami na bydlení, který byl zaveden v rámci systému dluhopisů na bydlení v roce 1989 a nadále fungoval na základě zákona č. 97/1993. Nový zákon v této kategorii půjček neprovedl žádné změny. Aby mohl spravovat obecné půjčky, měl fond pro financování bydlení obsahovat útvar pro dluhopisy na bydlení, který byl původně řízen státní agenturou pro bydlení a jehož finanční prostředky měly být odděleny od ostatních činností fondu, viz článek 17 zákona a bydlení (15).

Útvar pro dluhopisy na bydlení měl:

„1)	vydávat jménem fondu pro financování bydlení kategorie obchodovatelných dluhopisů na bydlení, a to za podmínek stanovených v tomto zákoně nebo v nařízení;

2)	vyměňovat dluhové cenné papíry zajištěné zástavním právem a dluhopisy na bydlení;

3)	podporovat prodejnost dluhopisů na bydlení na trhu. […]“

Hypoteční zástavní list měl být vázán na index a kromě stejného úrokového rozpětí se na jeho půjčky měly vztahovat stejné podmínky jako na dluhopis na bydlení směněný za hypoteční zástavní list, viz článek 19 zákona. Toto úrokové rozpětí mohlo být stanoveno tak, aby pokrylo provozní výdaje a odhadované ztráty útvaru pro dluhopisy na bydlení z nesplacených půjček, viz článek 28 zákona. Úroveň úrokového rozpětí měl určit ministr sociálních věci na základě návrhu rady fondu pro financování bydlení.

Hypoteční nástroje a dluhopisy na bydlení mohly být vyměněny za částku, která nepřesahovala 70 % odhadnuté hodnoty nemovitosti, pokud majitel stavěl nebo kupoval svůj první obytný dům či byt, ale 65 % hodnoty nemovitosti ve všech ostatních případech, viz článek 19 zákona; jinými slovy, snížení stropu ve výši 75 % odhadnuté ceny, která byla stanovena ve výše uvedeném článku 27 předchozího zákona č. 97/1993. Ministr sociálních věcí mohl prostřednictvím nařízení určit maximální počet hypotečních nástrojů, které v případě jednotlivých nemovitostí útvar pro dluhopisy na bydlení koupí. Podle článku 21 zákona mělo období půjčky u hypotečních nástrojů koupených útvarem pro dluhopisy na bydlení trvat nejdéle 40 let. Další pravidla týkající se dluhopisů na bydlení byla stanovena v nařízení č. 7/1999 o útvaru pro dluhopisy na bydlení a transakcích dluhopisů na bydlení (um húsbréfadeild og húsbréfaviðskipti).

Pokud jde o půjčky dodavatelům stavebních prací, odrážela pravidla v uvedeném nařízení pravidla stanovená v předchozím nařízení 467/1991 se stejným názvem, které bylo platné na základě zrušeného zákona (16).

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že systém výměny dluhopisů na bydlení zůstal po vstupu zákona o bydlení v platnost beze změn. Útvar pro dluhopisy na bydlení fondu pro financování bydlení byl pověřen stejnými funkcemi, jaké tento útvar prováděl v rámci státní agentury pro bydlení, viz článek 19 zákona č. 97/1993 a článek 17 zákona o bydlení, oba jsou uvedeny výše. To se odráží také v připomínkách ke kapitole VI návrhu zákona, z nějž vznikl zákon o bydlení, podle nichž obsahuje daná kapitola v podstatě stejná ustanovení jako kapitola IV zákona č. 97/1993 (17).

2.2.3.3.3 Dodatečné půjčky

Na základě zákona o bydlení byl systém bydlení rozšířen o novou kategorii půjček pro osoby s nižšími příjmy, tzv. dodatečných půjček. Tyto půjčky bylo možné poskytnout navíc k obecným půjčkám a nahrazovaly různé sociální půjčky, které byly poskytovány podle zákona č. 97/1993, následně však byly zrušeny (18). Podle článku 30 mohl fond pro financování bydlení na žádost obecního výboru pro bydlení poskytnout jednotlivcům, kteří měli nárok na obecnou půjčku na nákup bytu, dodatečné půjčky, které pokryly 25 % odhadované hodnoty bytu. Stejně jako u sociálních půjček poskytovaných v rámci předchozího systému podle zákona č. 97/1993 před zřízením fondu pro financování bydlení nesměla celková půjčka z fondu pro financování bydlení (obecná a dodatečná půjčka) nikdy přesáhnout 90 % odhadované hodnoty bytu.

Ministr sociálních věcí měl stanovit předpis, který by podrobněji vymezil požadavky na poskytování dodatečných půjček. Při poskytování těchto půjček měla být zvážena tato kritéria: velikost rodiny, majetek, příjmy, velikost bytu a typ bydlení. Ministr sociálních věcí vydal nařízení č. 783/1998 o dodatečných půjčkách, v němž byly podrobněji stanoveny podmínky, které museli žadatelé splnit, aby byli způsobilí pro dodatečné půjčky. Články 5 a 6 předpisu stanovily, že žadatel nesměl nikdy překročit určité prahové hodnoty příjmů a majetku, aby měl nárok na dodatečnou půjčku (19). Podle článku 8 musela být uspokojivě vyhodnocena platební schopnost žadatele. V článku 4 bylo stanoveno, že obce mohou vytvářet další obecné zásady, které mají výbory pro bydlení zohlednit. Tyto otázky mohly zahrnovat současnou situaci bydlení, stav a typ současného bydlení a velikost rodin a zdravotní stav (20). Z toho důvodu byly hlavními kritérii pro určení, zda má daná osoba nárok na „sociální“ půjčku, nadále nedostatek majetku a nízký příjem, stejně jako tomu bylo na základě pravidel, která byla platná před schválením zákona o bydlení.

Na rozdíl od předchozích pravidel podle zákona č. 97/1993 neobsahoval zákon o bydlení žádná ustanovení týkající se půjček na takzvanou koupi sociálního bydlení na leasing. Kromě toho zákon o bydlení neobsahoval žádná ustanovení týkající se prodeje sociálních bytů, neboť tyto byty bylo možné prodávat na obecném trhu za podmínek stanovených v článku 32 zákona o bydlení.

2.2.3.3.4 Nájemní byty

Třetí kategorie půjček, tedy půjčky na nájemní byty, je upravena kapitolou VIII zákona o bydlení. Podle článku 33 může fond pro financování bydlení poskytovat půjčky na výstavbu nebo nákup bydlení, které má být pronajato, obcím, sdružením nebo společnostem, které mají v úmyslu takové bydlení vystavět, vlastnit a spravovat. Půjčky lze udělovat až do výše 90 % nákladů na výstavbu či kupní ceny, nesmějí však přesáhnout 90 % základu nákladů schváleného radou fondu, viz článek 36 zákona. Podle článku 37 zákona bude nárok na nájemní bydlení záviset na sociálních okolnostech žadatele a na tom, zda příjmy a majetek žadatele nepřesahují meze, které jsou podrobně stanoveny v nařízení vydaném ministrem sociálních věcí.

V obecných připomínkách připojených ke kapitole VIII návrhu zákona o bydlení bylo uvedeno, že pokud jde o tento typ půjček, budou převážně nadále platit stejná pravidla jako podle zrušeného zákona č. 97/1993 (21). V důsledku toho je tato kategorie půjček v podstatě stejná jako kategorie, která byla dříve stanovena v pravidlech týkajících se fondu pro bydlení pracovníků. Maximální půjčka v této kategorii dosahovala 90 % nákladů na výstavbu nebo kupní ceny, v obou případech za podmínek stanovených v zákoně o bydlení a zákoně č. 97/1993. Obdobně i nárok na tyto nájemní byty vycházel z kritérií sociálních potřeb, např. z nedostatku majetku či nízkého příjmu.

2.2.3.4 Změny provedené v roce 2004

2.2.3.4.1 Zákon č. 57/2004

V roce 2004 byly schváleny dva zákony, kterými se změnil zákon o bydlení, konkrétně zákony č. 57/2004 a č. 120/2004. Zákon č. 57/2004 vstoupil v platnost dnem 1. července 2004 a zrušil systém výměny dluhopisů na bydlení. Místo toho byly obecné půjčky poskytované fondem pro financování bydlení vypláceny v hotovosti. Hlavní cíl změn popisoval návrh takto:

„Návrh, který je předkládán, má Islanďanům zaručit příznivější půjčky na bydlení z fondu pro financování bydlení, a to levnějším financováním na trhu s obecnými půjčkami. Tohoto cíle bude dosaženo změnou organizace vydávání dluhopisů fondem pro financování bydlení, což zvýší účinnost financování a odstraní hlavní nedostatky současného způsobu vydávání dluhopisů […].“ (22)

Po provedených změnách článek 19 zákona o bydlení stanovil:

„Půjčky poskytované fondem pro financování bydlení jsou vypláceny v hotovosti. Než je půjčka vyplacena, půjčující vydá hypoteční nástroj a nechá jej úředně zaznamenat. Každý hypoteční nástroj půjčujícího bude cenově vázán na index spotřebitelských cen, viz zákon o indexu spotřebitelských cen, a zahrnuje úroky, jak stanoví článek 21.“

Body 2 a 3 článku 10 zákona, které se týkají financování fondu, byly změněny, aby odrážely zrušení systému dluhopisů na bydlení:

„Fond pro financování bydlení bude financovat úkoly, které jsou mu tímto zákonem svěřeny, a to následujícím způsobem:

1)	z výnosů z vlastního kapitálu fondu, tj. ze splátek, úroků a plateb při indexaci cen z poskytnutých půjček;

2)	vydáváním a prodejem dluhopisů fondu pro financování bydlení a půjčkami, jak může kdykoli stanovit zákon o rozpočtu;

3)	z poplatků za služby, jak stanoví článek 49.“

Ačkoli poplatky za služby nebyly původně v článku 10 jako prostředek financování uvedeny, zmíněný článek 49 byl součástí zákona od jeho vstupu v platnost a nebyl nijak změněn. Článkem 5 zákona č. 57/2004 byly do článku 11 zákona o bydlení doplněny dva nové odstavce o správě aktiv a pasiv:

„Fond pro financování bydlení udržuje své příjmy a výdaje v rovnováze a plánuje je. Fond za tímto účelem zřídí systém řízení rizik.

Fond pro financování bydlení může s vlastními dluhopisy a jinými cennými papíry obchodovat. Na základě stanoviska rady fondu a orgánů finančního dozoru ministr prostřednictvím nařízení vydá ustanovení o rizikových kritériích fondu, řízení rizik, vnitřní kontrole a obchodování s cennými papíry.“

Zákonem č. 57/2004 bylo provedeno několik dalších změn. Převážně se týkaly otázek, které lze označit za technické změny spojené se zrušením systému výměny dluhopisů, viz články 9 až 20 pozměňovacího zákona. Tento zákon nijak nezměnil podstatu obecných půjček ani kritéria způsobilosti pro tyto půjčky.

2.2.3.4.2 Zákon č. 120/2004

Zákon č. 120/2004 vstoupil v platnost dne 3. prosince 2004 a zvýšil limit obecných půjček z fondu pro financování bydlení na 90 % odhadované hodnoty nemovitosti z původní úrovně 70 % a ministrovi sociálních věcí udělil pravomoc, aby tuto částku správním nařízením změnil, viz článek 19 zákona a bydlení. Kromě toho byla v důsledku zvýšení limitu pro obecné půjčky zrušena kapitola VII zákona, která se týkala dodatečných půjček. V připomínkách k článku 4 návrhu, jenž zrušil kapitolu VII zákona o bydlení, která se týkala dodatečných půjček, bylo mimo jiné poskytnuto toto vysvětlení:

„Pokud by byl návrh schválen, všichni kupci nemovitostí budou mít možnost získat půjčky až do hodnoty 90 % nemovitosti, a proto by již nebylo nutné poskytovat dodatečné půjčky. Úroková sazba u dodatečných půjček v první části roku 2004 činila 5,3 % nebo byla značně vyšší než sazba u obecných půjček po změnách v systému vydávání dluhopisů fondu pro financování bydlení, které vstoupily v platnost dne 1. července 2004. Od září se na dodatečné půjčky vztahovala stejná úroková sazba jako na půjčky obecné. Tato změna výrazně zlepšila podmínky pro kupující s malým majetkem a nízkými příjmy. Proto není za současných okolností žádný důvod k tomu, aby byla pro tuto skupinu stanovena samostatná kategorie půjček.“ (23)

Ministr sociálních věcí pravomoc, která mu byla výše uvedených zákonem svěřena, využil. Maximální limit byl snížen na 80 % a poté znovu zvýšen na 90 %, následně byl ale znovu snížen na 80 % a tato hodnota platí i v současnosti (24).

3. PRÁVNÍ ZÁKLAD MOŽNÝCH SLOŽEK STÁTNÍ PODPORY PODLE ISLANDSKÉHO PRÁVA

V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Úřad určil následujících pět možných opatření státní podpory:

—	státní záruka,

—	osvobození od daně z příjmu a daně z nemovitosti,

—	úrokové dotace,

—	nevyplácení dividend,

—	na fond pro financování bydlení se nevztahují požadavky kapitálové přiměřenosti ani pravidla týkající se ukazatele minimální kapitálové přiměřenosti.

3.1 STÁTNÍ ZÁRUKA

Fond pro financování bydlení je veřejnoprávní institucí, viz článek 4 zákona o bydlení č. 44/1998 a srov. článek 2 předchozího zákona č. 97/1993. Jako takový má podle obecných nepsaných pravidel islandského veřejného práva, které platí pro všechny státní instituce, nárok na státní záruky na všechny své závazky.

Zmíněná nepsaná zásada islandského práva byla stanovena dříve, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP. V obecných připomínkách k návrhu, který by základem zákona č. 121/1997 o státních zárukách (lög um ríkisábyrgðir) se uvádí: „Tato zásada vychází z jednoznačného pravidla islandského práva, že stát ručí za závazky svých institucí a podniků, pokud není záruka výslovně omezena právním ustanovením […] nebo není ručení státu ve společnosti s ručením omezeným omezeno na příspěvek na základní kapitál.“ (25) Záruka se vztahuje na všechny státní instituce bez ohledu na to, kdy byly zřízeny, na jejich činnosti či změny těchto činností. Proto se také vztahovala na bývalou státní agenturu pro bydlení a na tři další subjekty, které před vstupem zákona o bydlení v platnost působily v oblasti financování bydlení.

3.2 OSVOBOZENÍ OD DANĚ Z PŘÍJMU A DANĚ Z NEMOVITOSTI

V úvodním rozhodnutí Úřad za druhé možné opatření státní podpory označil osvobození fondu pro financování bydlení od daně z příjmu a daně z nemovitosti.

Ministerstvo financí, všechny státní instituce a podniky, za něž stát plně ručí, byly dlouho předtím, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP, osvobozeny od daně z příjmu a daně z nemovitosti, viz současný čl. 4 odst. 1 zákona č. 90/2003 o dani z příjmu. Toto obecné osvobození od daně se vztahuje také na fond pro financování bydlení, jelikož je tento fond státní institucí.

Právní základ pro osvobození od daně byl v době, kdy vstoupila v platnost Dohoda o EHP, stanoven v čl. 4 odst. 1 zákona č. 75/1981 o dani z příjmu a dani z nemovitosti. Platný zákon o dani z příjmu je konsolidovaným zněním zákona č. 75/1981 o dani z příjmu a dani z nemovitosti. Proto se toto osvobození od daně vztahovalo i na předchůdce fondu pro financování bydlení.

Pokud jde o daň z nemovitosti, byla zrušena erga omnes zákonem č. 129/2004 a naposledy byla vybrána z majetku na konci roku 2005. Do přijetí zákona č. 129/2004 byly výše uvedené instituce na základě čl. 4 odst. 1 zákona č. 90/2003 také osvobozeny od placení daně z nemovitosti. Proto se toto osvobození od daně vztahovalo i na předchůdce fondu pro financování bydlení.

3.3 ÚROKOVÉ DOTACE

V úvodním rozhodnutí Úřad za třetí možné opatření státní podpory označil úrokové dotace, které v podstatě představují přímé rozpočtové příspěvky pro fond pro financování bydlení, z nichž mají být kryty závazky vyplývající z půjček pod tržními sazbami, které jsou použity k výstavbě sociálního nájemního bydlení.

Jednou z kategorií půjček z fondu pro bydlení pracovníků byly půjčky na nájemní sociální bydlení, viz článek 50 výše uvedeného zákona č. 97/1993. Kapitola VIII zákona o bydlení stanoví současná pravidla týkající se půjček na sociální nájemní byty a jak je uvedeno výše, jsou tato pravidla převážně totožná s pravidly, která byla platná dříve. Proto byla jak státní agentura pro bydlení, tak fond pro financování bydlení pověřeny, aby poskytovaly tuto kategorii půjček, přičemž agentura ji měla poskytovat prostřednictvím fondu pro bydlení pracovníků.

Jak je uvedeno výše, jedním z prostředků financování fondu pro bydlení pracovníků byly přímé příspěvky z rozpočtu, viz článek 48 zákona č. 97/1993. Tyto příspěvky měly zčásti pokrýt provozní náklady fondu včetně nákladů, které se týkaly sociálních nájemních bytů. Úroková sazba u této kategorie půjček byla ročně stanovena vládou, viz článek 52 zákona.

Pokud jde o situaci po vstupu zákona o bydlení v platnost, prozatímní článek IX zákona o bydlení ve znění z roku 1998 stanovil, že do konce roku 2000 budou nadále udělovány půjčky na sociální nájemní byty podle stejných sazeb, jaké byly v té době platné.

Dne 21. srpna 2001 uzavřeli ministr sociálních věcí a ministr financí zvláštní dohodu, která pro tuto kategorii půjček stanoví dotovanou úrokovou sazbu pro 400 nájemních bytů ročně (26). Dne 26. září 2005 uzavřeli ministři novou dohodu, která upravuje příspěvek fondu pro financování bydlení podle snížení úrokových sazeb a zvýšení maximální výše příspěvku na jeden byt. Podle těchto dohod obdrží fond pro financování bydlení příspěvek z rozpočtu na ztráty, které mu vzniknou v souvislosti s touto kategorií půjček, a to v rozsahu stanoveném v dohodách.

3.4 NEVYPLÁCENÍ DIVIDEND

V úvodním rozhodnutí Úřad za čtvrté možné opatření státní podpory označil skutečnost, že fond pro financování bydlení nemusí státu vyplácet žádné dividendy. To vyplývá z obecných zásad islandského veřejného práva, které od státních institucí, které jsou organizovány způsobem jako fond pro financování bydlení, nepožaduje, aby platily dividendy (27). Tato zásada se uplatňovala již před vstupem Dohody o EHP v platnost a právní situace pro předchůdce fondu pro financování bydlení byla tudíž stejná.

Tato obecná zásada mimo jiné odráží skutečnost, že cílem těchto institucí není vytvářet zisk, ale poskytovat služby, o nichž parlament rozhodl, že budou zajišťovány státem. Podle islandského veřejného práva musí mít státní instituce k tomu, aby mohla vybírat poplatky za služby, právní základ, a tyto poplatky nesmějí přesahovat náklady na poskytování těchto služeb (28). Povoluje-li zákon, aby státní instituce vybrala částku přesahující náklady, např. v případě fondu pro financování bydlení, nebo vytvářela zisky z prostředků, které má v držení, viz článek 11 zákona o bydlení, je pro instituci požadován samostatný právní základ, podle nějž by platila islandskému státu dividendy.

Tento výklad islandského zákona je potvrzen dopisem islandské vlády ze dne 15. dubna 2008, v němž se uvádí: „V souladu s vládním zákonem č. 88/1997 o finančním výkaznictví je běžnou praxí, že veřejné subjekty musejí vytvářet zisk pouze tehdy, jsou-li povinné tak činit podle zákona. Je-li veřejný subjekt povinen platit dividendy, je navíc nutný právní základ. Vytváří-li veřejný subjekt zisky, vrátí běžný podíl ze zisků jako dividendy ministerstvu financí, jak stanoví článek 42 zákona č. 88/1997. Veřejné subjekty, které platí dividendy, např. Landsvirkjun, jsou k placení dividend vázány zvláštním právním závazkem. Lze učinit odkaz na článek 4 zákona č. 42/1983, který se týká Landsvirkjun. Proto neexistuje žádné obecné právní ustanovení, které požaduje, aby veřejné subjekty platily dividendy“.

Ani zákon o bydlení, ani zákon č. 97/1993 neobsahovaly žádné právní ustanovení, které by od fondu pro financování bydlení či jeho předchůdců požadovalo, aby platily dividendy. Proto byl fond pro financování bydlení vždy upraven zmíněnou obecnou zásadou islandského veřejného práva.

3.5 NA FOND PRO FINANCOVÁNÍ BYDLENÍ SE NEVZTAHUJÍ POŽADAVKY KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI ANI PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE UKAZATELE MINIMÁLNÍ KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI

Zákon uvedený v bodě 14 kapitoly II přílohy IX k Dohodě o EHP (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, ve znění posledních změn, dále jen „bankovní směrnice“) (29) stanoví požadavky kapitálové přiměřenosti a pravidla týkající se ukazatele minimální kapitálové přiměřenosti, které jsou platné pro úvěrové instituce v celé EU a v členských státech ESVO. Ustanovení čl. 2 odst. 3 směrnice obsahuje soupis institucí, na které se ustanovení bankovní směrnice nevztahují. Rozhodnutím Smíšeného výboru EHP byl seznam rozšířen a byly do něj mimo jiné doplněny islandské „Byggingarsjóðir ríkisins“ (doslova přeloženo jako „státní fondy pro výstavbu“) (30). Tento termín se vztahoval na státní fond pro výstavbu a fond pro bydlení pracovníků, které byly, jak je popsáno výše, spojeny a převzaty fondem pro financování bydlení, viz článek 53 zákona o bydlení. Z toho důvodu osvobozuje článek 116 zákona č. 161/2002 o finančních institucích (lög um fjármálafyrirtæki) fond pro financování bydlení od uplatňování zákona, který patří mezi opatření, jimiž je směrnice provedena do islandského práva.

4. PŘIPOMÍNKY ISLANDSKÝCH ORGÁNŮ

V dopisech ze dne 20. listopadu 2006 a 15. dubna 2008 zastávala islandská vláda názor, že systém fondu pro financování bydlení má být považován za stávající podporu. Za prvé, základní znaky systému byly vytvořeny předtím, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP, a přijetím zákona o bydlení se nijak nezměnily. Změny, které byly v té době provedeny v systému bydlení, byly zaměřeny výlučně na systém sociálního bydlení a nebyly podstatné. Za druhé, složky státní podpory určené v úvodním rozhodnutí Úřadu byly obecnými opatřeními, která nebyla schválením zákona o bydlení nijak změněna. Proto byla například implicitní státní záruka stejná před vstupem Dohody o EHP v platnost i po něm. V tomto ohledu islandská vláda tvrdila, že se drží rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Namur-Les Assurances du Crédit SA, podle nějž mohou klasifikaci podpory změnit pouze podstatné legislativní změny (31). Za třetí, zavedením zákona o bydlení v roce 1999 nebyly provedeny žádné změny, které by mohly změnit posouzení slučitelnosti systému s pravidly pro státní podporu. Za čtvrté, změny provedené v systému sociálního bydlení, které se týkají například tzv. dodatečných půjček, lze alternativně oddělit od obecného systému půjček.

5. PŘIPOMÍNKY TŘETÍCH STRAN

Islandské sdružení finančních služeb (SFS) tvrdí, že změny provedené zákonem o bydlení způsobují, že by systém měl být klasifikován jako nová podpora, jelikož se tyto změny do dnešního dne více či méně projevily ve změně systému bydlení. V dopise ze dne 31. ledna 2007 SFS odkazuje mimo jiné na:

—	existenci nového zákona, tedy na fakt, že byl zákon o státní agentuře pro bydlení nahrazen zákonem o bydlení,

—	vytvoření nového právního subjektu, tzn. fondu pro financování bydlení, který nahradil státní radu pro bydlení/státní agenturu pro bydlení a převzal aktiva a pasiva státního fondu pro výstavbu a fondu pro bydlení pracovníků,

—

zavedení nových úvěrových nástrojů, které zahrnují půjčky v hotovosti místo dluhopisů na bydlení a omezování sociální pomoci v otázkách bydlení, změnu maximální úrovně financování nákupu, zrušení omezení prodeje sociálních bytů obývaných vlastníkem, zrušení přednostního práva a změny týkající se povahy subjektů, které jsou způsobilé pro půjčky,

—	změnu zdrojů financování: podle zákona o bydlení nedostává fond pro financování bydlení na rozdíl od svých předchůdců žádné přímé státní příspěvky.

V dopise ze dne 28. března 2008 sdružení SFS tvrdilo, že příslušná právní zkouška by měla být tvořena uceleným posouzením systém fondu pro financování bydlení, spíše než posuzováním jednotlivých opatření jako možných opatření podpory. Podle stanoviska sdružení SFS jsou jednotlivé složky systému tak úzce provázány, že pokud by měly být při posouzení toho, zda mají opatření charakter nové či stávající podpory, rozděleny, bylo by toto rozdělení bezdůvodně umělé. Takový přístup by podle stanoviska SFS nebyl v souladu s praxí, jakou Evropská komise uplatňuje v obdobných případech. Na závěr SFS vyzývá Úřad, aby zohlednil skutečný vývoj týkající se objemu půjček, které fond pro financování bydlení poskytl, a jeho tržního podílu ve srovnání s podílem soukromých bank.

II. HODNOCENÍ

1. NA FOND PRO FINANCOVÁNÍ BYDLENÍ SE NEVZTAHUJÍ POŽADAVKY KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI ANI PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE UKAZATELE MINIMÁLNÍ KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI, A PROTO NEPŘEDSTAVUJE STÁTNÍ PODPORU

Úřad považuje za užitečné začít posouzení otázkou, zda skutečnost, že se na fond pro financování bydlení nevztahují požadavky kapitálové přiměřenosti ani pravidla týkající se ukazatele minimální kapitálové přiměřenosti, představuje státní podporu.

Jak již bylo zmíněno, bankovní směrnice stanoví požadavky kapitálové přiměřenosti a pravidla týkající se ukazatele minimální kapitálové přiměřenosti, které jsou platné pro úvěrové instituce v celém EHP. Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Úřad zaujal předběžné stanovisko, že pokud se na fond pro financování bydlení bankovní směrnice nevztahuje, nepředstavuje to státní podporu. Úřad však byl přesvědčen, že tato otázka je zdrojem tak silných pochybností, že by bylo vhodné posoudit celou problematiku v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Toto posouzení přimělo Úřad k tomu, aby své předběžné stanovisko potvrdil z těchto důvodů:

Za prvé, jak je rovněž uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, není fond pro financování bydlení úvěrovou institucí, na kterou se vztahuje bankovní směrnice, jelikož nesmí od veřejnosti přijímat žádné vklady ani jiné splatné prostředky.

Za druhé, ustanovení čl. 2 odst. 3 bankovní směrnice obsahuje soupis institucí, na které se ustanovení uvedené směrnice nevztahují. Rozhodnutím Smíšeného výboru EHP byly do tohoto seznamu doplněny islandské „Byggingarsjóđir ríkisins“. Tento pojem tradičně označoval fondy, které nyní převzal fond pro financování bydlení. Bez ohledu na to, zda je uvedené ustanovení konstitutivní, nebo pouze znovu stanoví, co již vyplývá z běžných pravidel směrnice, vylučuje sama bankovní směrnice, přizpůsobená EHP, fond pro financování bydlení z oblasti své působnosti a osvobozuje jej od požadavků kapitálové přiměřenosti a pravidel týkajících se ukazatele minimální kapitálové přiměřenosti. I za předpokladu, že by osvobození od směrnice znamenalo, že je fond pro financování bydlení zvýhodněn, opatření by nebylo možné přičítat islandskému státu, ale Smíšenému výboru EHP, a tudíž by nepřestavovalo státní podporu (32).

Za třetí, i kdyby se bankovní směrnice na fond pro financování bydlení byla vztahovala, s žádným osvobozením by nebyl spojen převod státních zdrojů, neboť stát by se za takovéto situace nezřekl žádných výnosů.

2. SPOLEČNÉ ÚVAHY TÝKAJÍCÍ SE STÁTNÍ ZÁRUKY, ÚROKOVÝCH DOTACÍ, OSVOBOZENÍ OD DANĚ Z PŘÍJMU A DANĚ Z NEMOVITOSTI A NEVYPLÁCENÍ DIVIDEND.

2.1 RŮZNÁ ŘÍZENÍ V PŘÍPADĚ NOVÉ A STÁVAJÍCÍ PODPORY

Řízení v případě nové podpory je stanoveno v čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (který odpovídá čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES). Pokud Úřad pochybuje o slučitelnosti takového opatření podpory, zahájí formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 1 odst. 2 části 1 protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (který odpovídá čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES) a čl. 4 odst. 4 oddílu II části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

Řízení v případě stávající podpory se liší od řízení u nové podpory a je stanoveno v čl. 1 odst. 1 části I protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Podle uvedeného ustanovení Úřad ve spolupráci se státy ESVO průběžně zkoumá všechny režimy podpor, které v těchto státech existují. Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování Dohody o EHP.

V rozsudku Evropského soudního dvora stojí:

„[…]Pokud Komise zkoumá podpůrná opatření s ohledem na článek 87 ES pro určení, zda jsou slučitelná se společným trhem, je povinna zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 ES, jestliže po fázi předběžného přezkoumání nemůže vyloučit všechny pochybnosti o slučitelnosti těchto opatření se společným trhem […] Stejné zásady se musí přirozeně uplatnit, jestliže má Komise nadále pochybnosti o samotné kvalifikaci zkoumaného opatření jakožto podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Nelze tedy vytýkat Komisi zahájení uvedeného řízení i tehdy, pokud vyjádřila v rozhodnutí přijatém za tímto účelem pochybnosti o tom, zda opatření, která jsou jeho předmětem, mají charakter podpor ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

[…] Komise provést dostatečné zkoumání … na základě informací, které jí byly v tomto stadiu sděleny členským státem, a to i když toto zkoumání nevyústí v konečné posouzení zkoumaných opatření. […] Pokud tyto podklady umožňují v rámci předběžného hodnocení usoudit, že je pravděpodobné, že dotčená opatření představují skutečně existující podpory, Komise se jimi musí zabývat v procesním rámci odstavců 1 a 2 článku 88 ES. Naproti tomu pokud prvky dodané členským státem neumožňují dospět k tomuto předběžnému závěru nebo pokud členský stát nedodá v tomto směru žádné podklady, musí se Komise zabývat těmito opatřeními v procesním rámci odstavců 3 a 2 téhož článku.“ (33)

Jinými slovy, jakékoli posouzení provedené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v souvislosti s otázkou, zda možné opatření podpory představuje novou, či stávající podporu, má nevyhnutelně pouze předběžnou povahu. Z judikatury tudíž vyplývá, že i když Úřad v rozhodnutí o zahájení řízení zastával názor, že dotčené opatření představuje novou podporu, může přesto v rozhodnutí o ukončení řízení dospět k závěru, že opatření ve skutečnosti představuje podporu stávající nebo podporu nepředstavuje vůbec. Jde-li o stávající podporu, musí Úřad uplatnit řízení pro stávající podporu (34). Z toho důvodu by Úřad v takovém případě musel formální vyšetřovací řízení ukončit a zahájit jiné řízení pro stávající podporu, které je stanoveno v článcích 17 až 19 části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (35). Pouze v rámci tohoto druhého postupu by Úřad posoudil, zda je stávající opatření podpory slučitelné s fungování Dohody o EHP.

Informace, které měl Úřad k dispozici v době, kdy se rozhodl zahájit formální vyšetřovací řízení, nebyly „takové, aby opravňovaly“ předběžný závěr považovat podporu za stávající, a Úřad se tudíž těmito opatřeními zabýval v rámci pravidel pro nové podpory. Jelikož byl však tento původní názor islandskou vládou napaden, Úřad v následující části problematiku znovu posoudí s ohledem na podklady, které mu předložila vláda a sdružení SFS.

Jak již bylo uvedeno, Úřad rozhodne o existenci a slučitelnosti nových opatření podpory v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Pokud naopak dotčené nástroje novou podporu nepředstavují, nemůže Úřad v rámci současného řízení závazně posoudit, zda opatření místo toho představují stávající podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Úřad nemůže ani závazně posoudit, zda by takováto stávající opatření podpory byla s Dohodou o EHP slučitelná. Z toho důvodu bude při rozhodování o tom, zda opatření představuje novou, či stávající podporu, Úřad vycházet z předpokladu, že následující opatření představují státní podporu: státní záruka, osvobození od daně, úrokové dotace a osvobození od povinnosti vyplácet dividendy.

2.2 PRÁVNÍ ZKOUŠKA

Článek 4 rozhodnutí Kontrolního úřadu 195/04/KOL stanoví, že se změnou stávající podpory rozumí jakákoli změna, s výjimkou modifikací čistě formálního nebo administrativního charakteru, která nemůže ovlivnit hodnocení slučitelnosti podpory se společným trhem. Navíc, pokud jde o právní posouzení, zda je podpora nová či stávající, Soudní dvůr ve věci Namur-Les Assurances uvedl:

„[…] vznik nové podpory nebo změnu podpory stávající nelze nikdy během období fungování podniku posuzovat podle rozsahu podpory nebo dokonce podle jejího finančního objemu, pokud je podpora stanovena na základě ranějších zákonných ustanovení, která zůstávají beze změn. Zda lze podporu klasifikovat jako novou podporu nebo jako změnu stávající podpory, musí být určeno odkazem na ustanovení, jimiž byla podpora stanovena.

Rozhodnutí, které vstoupilo v platnost dne 1. února 1989, nezměnilo právní předpis, který úřadu OND udělil výhody, jež tento úřad využíval, a to ani z hlediska povahy takovýchto výhod, ani z hlediska činností veřejného subjektu, na nějž se vztahují, jelikož zákon ze dne 31. srpna 1939 stanovil takovémuto subjektu velmi obecný cíl, jímž je snižování rizik spojených s poskytováním úvěru na vývoz. Z toho důvodu nemá vliv na režimy podpory, které byly uvedeným předpisem zavedeny.“ (36)

Soudní dvůr dále dospěl k závěru, že skutečné rozšíření činností podniku by nestačilo k tomu, aby byla změněna klasifikace opatření podpory:

„Opačný přístup by pak v podstatě znamenal totéž co požadavek, aby příslušný členský stát Komisi oznámil a předložil jí k předběžnému přezkumu nejen nová opatření podpory či změny opatření podpory, která je takzvaně poskytnuta podniku, který je příjemcem stávající podpory, ale také všechna opatření, jimiž je ovlivněna činnost podniku a která mohou mít po určitou dobu dopad na fungování společného trhu, na hospodářskou soutěž nebo jednoduše na skutečnou částku podpory, která je v zásadě k dispozici, ale jejíž částka se nevyhnutelně liší v závislosti na obratu podniku.

V případě veřejného podniku, jako je např. úřad OND, by pak nakonec každý nový pojišťovatelský úkon, který musí být v souladu s informacemi poskytnutými při slyšení u belgické vlády předložen orgánům dozoru, mohl být považován za opatření, na které se vztahuje řízení stanovené v čl. 93 odst. 3 Smlouvy.

Takový výklad neodpovídá ani znění, ani účelu článku 93 odst. 3, ani rozdělení odpovědnosti mezi Komisi a členské státy, pro které je stanoven, a byl by zdrojem právní nejistoty podniků a členských států, které by pak byly povinny předem oznámit značně různorodá opatření, která by nemohla nabýt účinku navzdory pochybnostem o tom, zda by mohla být klasifikována jako nová podpora. […]“ (37)

Ve věci Gibraltar Soudní dvůr prvního stupně rozhodl, že

„pouze pokud změna [ve vnitrostátních právních předpisech] ovlivní skutečnou podstatu původního režimu, změní se tento režim na nový režim podpory. Pokud lze nový prvek jednoznačně oddělit od původního režimu, nejedná se o podstatnou změnu existujícího režimu“. (38)

V rámci posouzení, zda změna opatření podpory přemění dosavadní stávající podporu na podporu novou, Komise zkoumala, zda je změna svojí povahou podstatná (39). Přitom Komise zohlednila povahu výhody, cíl výhody, základ, na němž je výhoda udělena, osoby a subjekty, jichž se výhoda dotýká, a příslušné zdroje finančních prostředků. Komise naopak nezkoumala právní změny, které nejsou součástí daného opatření podpory.

Pokud jde o jednotlivá opatření podpory, např. licenční poplatky provozovatelů veřejnoprávního vysílání, přiměl tento přístup Komisi k tomu, aby přezkoumala podmínky, za nichž je příslušný poplatek uplatňován, jelikož tyto podmínky tvoří nedílnou součást příslušného opatření podpory (40).

V případech, kdy příslušné opatření podpory sestávalo z režimu podpory, která není poskytována na žádnou konkrétní činnost, například u veřejných podniků, jimž je státní záruka poskytována pouze proto, že jsou takové podniky organizovány jako součást státu, se Komise soustředila na to, zda bylo vlastní opatření podpory (režim sestávající ze státní záruky pro všechny takovéto podniky) podstatně změněno. Jelikož v tomto druhém případě netvoří pravidla týkající se jednotlivých příjemců podpory součást opatření podpory, Komise nezkoumala zvláštní pravidla, která upravují činnosti jednotlivých příjemců podpory. Jinými slovy, Komise nedospěla k závěru, že by změny pravidel, která se týkají jednotlivých příjemců podpory, mohly režim podpory změnit na novou podporu a ovlivnit vlastní režim nebo pouze konkrétní podnik, který je předmětem legislativních změn (41). Samozřejmě že pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že by se opatření, které má povahu podpory, změnilo u některých příjemců, nikoli však u všech, ze stávající podpory na podporu novou, a to výlučně z toho důvodu, že se změnila pravidla týkající se jedněch příjemců, nikoli příjemců ostatních. Takový výsledek by byl neslučitelný se skutečností, že uvedené opatření sestávalo z jediného opatření.

Před rozhodnutím o tom, které legislativní změny mají význam pro posouzení, zda je opatření podpory nové či stávající, je třeba nejprve určit, zda jsou pravidla týkající se jednoho či více příjemců podpory součástí opatření podpory, či nikoli. Pokud navíc příslušný podnik obdrží podporu v rámci několika opatření, která mají různé cíle a právní základ, byla přijata v jinou dobu a některá z nich jsou individuální a jiná mají charakter režimu, měla by být různá opatření podpory posouzena zvlášť a neměla by být sloučena do jediného celkového posouzení pouze proto, že jsou tato opatření zcela či zčásti určena stejnému příjemci (42).

2.3 KLASIFIKACE RŮZNÝCH OPATŘENÍ PODPORY JAKO NOVÁ NEBO STÁVAJÍCÍ PODPORA

2.3.1 Státní záruka

Státní záruka za všechny závazky všech státních institucí vyplývá z obecných nepsaných pravidel islandského veřejného práva, která byla uplatňována již před vstupem Dohody o EHP v platnost. Záruka se vztahuje na všechny státní instituce bez ohledu na to, kdy byly zřízeny, na jejich činnosti či změny těchto činností. Toto možné opatření podpory musí být považováno za režim, který spadá do definice uvedené v čl. 1 písm. d) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Opět za předpokladu, že jde o podporu, musí být režim zpočátku považován za stávající podporu, jelikož tato podpora existovala předtím, než Dohoda o EHP vstoupila v platnost, viz čl. 1 písm. b) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

Od vstupu Dohody o EHP v platnost nedošlo k žádným podstatným ani zanedbatelným změnám v rozsahu a fungování záruky jako takové. Zákon č. 121/1997 o státních zárukách a následné změny uvedeného zákona zavedly menší záruční prémii v sazbě 0,00625 % na jedno čtvrtletí (0,00375 % na jedno čtvrtletí na vnitrostátní závazky do roku 2001). Tato prémie nicméně pouze snižuje podporu vyplývající z původního režimu státní záruky, který byl uplatňován před vstupem Dohody o EHP v platnost. Bez ohledu na to, zda je s původním režimem spojena určitá výhoda, jej nelze klasifikovat jako novou podporu (43).

Kromě toho ze změn fungování fondu pro financování bydlení popsaných výše v oddíle I.2 žádná taková změna nevyplývala. Povaha výhody byla naprosto stejná a stejný byl i právní základ podpory. V důsledku změny systému půjček na bydlení stanovených zákonem o bydlení se nezměnil ani účel tohoto neindividuálního opatření, který dalece přesahuje specifika systému půjček na bydlení a vztahuje se obecně na všechny státní instituce (44). Jinými slovy, uvedené legislativní změny bylo nejen možné od tohoto možného opatření podpory oddělit, ale s tímto opatřením vůbec nesouvisely. Z toho důvodu nemůže režim záruk představovat nové opatření podpory, které by bylo možné posoudit v rámci současného formálního vyšetřovacího řízení.

2.3.2 Osvobození od daně z příjmu a daně z nemovitosti

Státní pokladna, všechny státní instituce a podniky, za něž stát plně ručí, byly dlouho předtím, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP, osvobozeny od daně z příjmu a daně z nemovitosti.

Osvobození od daně z příjmu je v současnosti stanoveno v čl. 4 odst. 1 zákona č. 90/2003 o dani z příjmu, který je konsolidovaným zněním zákona č. 75/1981 o dani z příjmu a dani z nemovitosti. Za předpokladu, že osvobození od daně představuje podporu, musí být zpočátku považováno za obecný režim, který spadá do definice uvedené v čl. 1 písm. d) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Od vstupu Dohody o EHP v platnost nedošlo k žádným podstatným ani zanedbatelným změnám v rozsahu, financování ani fungování tohoto režimu. V důsledku změn systému půjček na bydlení, které byly zavedeny po 1. lednu 1994, se tato obecná daňová ustanovení nijak nezměnila, a to ani pro fond pro financování bydlení, ani pro žádného jiného příjemce, na nějž se osvobození vztahuje. Kromě toho změny systému půjček ani podstatně, ani vzdáleně tento režim neovlivnily. Zákon o bydlení samozřejmě nijak nezměnil účel ani povahu osvobození od daně. Stejně tak nezměnil zdroj financování či právní základ osvobození od daně. Osvobození od daně tudíž nemůže představovat nové opatření podpory, které by bylo možné zkoumat v rámci formálního vyšetřovacího řízení.

Do přijetí zákona č. 129/2004, kterým se zrušuje daň z nemovitosti, byly výše uvedené instituce na základě čl. 4 odst. 1 zákona č. 90/2003 o dani z příjmu a dani z nemovitosti také osvobozeny od placení uvedených daní. Pokud jde o daň z nemovitosti, tento zákon pouze konsolidoval pravidla, která již byla stanovena ve výše uvedeném zákoně č. 75/1981 o dani z příjmu a dani z nemovitosti. Daň z nemovitosti je nyní zrušena úplně. Až do jejího zrušení v roce 2004 musela být osvobození uvedených institucí od této daně v případě, že představovala podporu, posouzena jako režim, který spadá do definice uvedené v čl. 1 písm. d) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. V době mezi vstupem Dohody o EHP v platnost a všeobecným zrušením daně z nemovitosti nedošlo k žádným podstatným ani zanedbatelným změnám v rozsahu, financování či fungování režimu osvobození od daně a změny v systému půjček na bydlení neovlivnily povahu, cíl, fungování ani financování osvobození od daně. Z toho důvodu nemůže tento režim osvobození od daně představovat nové opatření podpory, které by bylo možné posoudit v rámci současného formálního vyšetřovacího řízení.

2.3.3 Úrokové dotace

Jak je uvedeno výše, fond pro bydlení pracovníků poskytoval půjčky na sociální nájemní byty, a to za nízké úrokové sazby stanovené vládou. Fond byl příjemcem přímého rozpočtového příspěvku, z nějž byly mimo jiné hrazeny výdaje na tyto půjčky. Jelikož byl fond pro bydlení pracovníků veřejnou institucí, nesl v případě, že přímé příspěvky nestačily na pokrytí ztrát fondu, konečnou odpovědnost za ztráty týkající se této kategorie půjček islandský stát.

Tato kategorie půjček, tedy půjčky na sociální nájemní byty, zůstala z velké míry zákonem o bydlení nezměněna a tyto půjčky měl poskytovat fond pro financování bydlení, a to zpočátku za stejnou sazbu, jaká byla uplatňována dříve, viz prozatímní článek IX zákona. Uvedený článek rovněž stanovil, že stát poskytne příspěvky z rozpočtu, aby vyrovnal ztráty vzniklé fondu pro financování bydlení. Tyto otázky byly následně upraveny dohodami mezi ministrem sociálních věcí a ministrem financí, viz oddíl I.3.3 výše.

Pokud jde o institucionální změny, stálá praxe Komise dokazuje, že subjekty, které přijímají podporu, mohou změnit právní subjektivitu fůzí či rozdělením či z jiných důvodů, aniž by tato změna ovlivnila klasifikaci podpory. To platí jak v případě, kdy je právní subjektivita změněna soukromoprávním opatřením, tak v případě, kdy je změna stanovena zákonem či jiným veřejnoprávním opatřením (45). Samozřejmě změna čtyř veřejnoprávních subjektů provozovaných na základě zákona č. 97/1993 ve srovnání se zákonem o bydlení nemůže sama o sobě nijak ovlivnit posouzení slučitelnosti příslušných opatření. Jak bude připomenuto, fond pro financování bydlení převzal od svých předchůdců veškerá aktiva, práva a povinnosti a dále plnil jejich úkoly, čímž prokázal, že se reforma snažila zachovat mezi těmito organizacemi kontinuitu (46).

Z toho důvodu byly fond pro bydlení pracovníků a fond pro financování bydlení pověřeny, aby tyto sociální půjčky na nájemní byty poskytovaly za úrokovou sazbu stanovenou vládou, která poskytla prostředky prostřednictvím zákona o rozpočtu, neboť tyto úrokové sazby byly příliš nízké na to, aby pokryly náklady na půjčky. Rozdíl mezi dvěma fondy spočívá v tom, že příspěvek pro fond pro financování bydlení je zaměřen na tuto konkrétní kategorii půjček, zatímco fond pro bydlení pracovníků přijímal rozpočtové příspěvky, které byly společné pro všechny kategorie sociálních půjček z tohoto fondu. Tento rozdíl vychází ze skutečnosti, že zákon o bydlení zrušil ostatní kategorie sociálních půjček fondu pro bydlení pracovníků a že dodatečné půjčky, které v rámci původního znění zákona o bydlení představovaly hlavní kategorii sociálních půjček, nebyly financovány z rozpočtových příspěvků pro fond pro financování bydlení.

Změny zavedené zákonem o financování bydlení tudíž nezměnily úkol poskytovat půjčky na nájemní sociální bydlení; jinými slovy, účel tohoto opatření zůstal beze změn (47). Kromě toho je skutečnost, že se rozpočtový příspěvek v současnosti zaměřuje pouze na tyto půjčky, výsledkem zrušení přímého státního příspěvku na jiné sociální půjčky. Zrušení přímých státních příspěvků na některé činnosti nepředstavuje změnu ve financování jiného opatření. Proto nemůže takovéto zrušení ovlivnit klasifikaci povahy zbývajícího opatření. Představuje spíše zrušení samostatného opatření podpory (48).

Sdružení SFS odkazovalo na různé změny stanovené v zákoně o bydlení a tvrdilo, že by na základě těchto změna měla být podpora poskytovaná fondu pro financování bydlení klasifikována jako nová podpora. Bez ohledu na povahu těchto změn se tyto změny netýkaly tohoto opatření podpory, které pouze vyrovnává ztráty vzniklé fondu v souvislosti s půjčkami na sociální nájemní byty. Samozřejmě že zvýšení stropu pro obecné půjčky s touto kategorií půjček nesouviselo. Obdobně se této kategorie půjček netýkaly změny provedené zákonem č. 57/2004, jimiž byl zrušen systém dluhopisů na bydlení a byl nahrazen půjčkami v hotovosti. Požadavek stanovený v článku 11 zákona č. 97/1993, podle nějž měly být půjčky zajištěny hypotékou prvního či druhého stupně, se na tuto kategorii půjček nevztahoval, vztahoval se pouze na určité půjčky poskytované státním fondem pro výstavbu. Skutečnost, že toto ustanovení nebylo přeneseno do zákona o bydlení, proto nemá z hlediska těchto půjček žádný význam.

Na závěr se Úřad domnívá, že výhoda vyplývající z úrokových dotací nemůže představovat novou podporu, kterou lze zkoumat v rámci stávajícího formálního vyšetřovacího řízení.

2.3.4 Nevyplácení dividend

Jak je uvedeno výše v oddíle 3.4, obecné zásady islandského veřejného práva stanoví, že státní instituce, které jsou organizovány jako fond pro financování bydlení, nemusejí platit dividendy. Tato zásada se uplatňovala již předtím, než vstoupila v platnost Dohoda o EHP, a vztahuje se na státní instituce bez ohledu na to, kdy byly zřízeny, jaké vykonávají činnosti či zda byly tyto činnosti změněny. Poté, co vstoupila v platnost Dohoda o EHP, nedošlo v této obecné zásadě k žádným podstatným ani zanedbatelným změnám. Kromě toho se ani zákon o bydlení, ani zákony předchozí od této zásady neodchýlily tím, že by zavedly právní ustanovení, které by vyžadovalo, aby fond pro financování bydlení platil dividendy. Z toho důvodu se v důsledku zákona o bydlení či změn tohoto zákona nezměnila povaha jakékoli výhody ani státního financování vyplývajícího ze zproštění povinnosti platit dividendy. V důsledku změny systému půjček na bydlení se nezměnil ani účel této zásady, který dalece přesahuje specifika systému půjček na bydlení a vztahuje se obecně na všechny státní instituce. Jinými slovy, uvedené legislativní změny bylo nejen možné od tohoto možného opatření podpory oddělit, ale s tímto opatřením vůbec nesouvisely. Jelikož tedy musí být neplacení dividend považováno za opatření podpory, musí být toto opatření považováno za režim podpory spadající do definice uvedené v čl. 1 písm. d) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Režim by navíc představoval stávající podporu, jelikož existoval předtím, než Dohoda o EHP vstoupila v platnost, viz čl. 1 písm. b) části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

Pouze pokud by bylo zjištěno, že osvobození od platby dividend nelze odvodit z obecných zásad islandského veřejného práva, ale spíše ze zákona o bydlení či předchozích zákonů, mohly by se podmínky, za nichž jsou provozovány různé subjekty v odvětví bydlení, stát součástí posouzení slučitelnosti nové podpory. Proto by pouze za této hypotetické situace došlo k tomu, že by změny systému financování bydlení, k nimž došlo po 1. lednu 1994, mohly případně způsobit, že by se jakákoli podpora spojená s neplacením dividend změnila ze stávající podpory na podporu novou.

2.4 ZÁVĚR OHLEDNĚ NOVÉ ČI STÁVAJÍCÍ POVAHY ČTYŘ MOŽNÝCH OPATŘENÍ STÁTNÍ PODPORY

Na základě předchozího posouzení se Úřad domnívá, že tato opatření: státní záruka, úrokové dotace, osvobození od daně a zproštění povinnosti platit dividendy, která byla uvedena v rozhodnutí o zahájení řízení, nepředstavují opatření nové podpory, která lze posoudit v rámci stávajícího formálního vyšetřovacího řízení.

Z toho důvodu Úřad ukončí formální vyšetřovací řízení a zahájí řízení podle čl. 1 odst. 1 části I a oddílu V části II protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, které se týká stávající podpory.

Aby Úřad vyčerpal všechny možnosti, dodává, že i kdyby byl uplatněn přístup, který navrhuje SFS, a bylo by zjištěno, že zákon o bydlení a jeho následné změny mají význam pro posouzení klasifikace možných opatření podpory, která byla vymezena výše, Úřad by přesto dospěl k závěru, že konkrétní změny v systému bydlení nebyly takové, aby zavdaly podnět ke změně klasifikace z podpory stávající na podporu novou:

—

Za prvé, pouhá skutečnost, že si Island zvolil legislativní postup, v jehož rámci je místo změny stávajícího zákona schválen zákon nový, nemůže být sama o sobě důvodem ke změně klasifikace dosavadního stávajícího opatření podpory (49). Důležité je pouze to, zda byly novým zákonem v příslušném opatření podpory provedeny změny natolik podstatné, aby ovlivnily ohodnocení slučitelnosti těchto opatření. V tomto ohledu Úřad považuje za velice důležité, že zákon o bydlení byl, pokud jde o podstatné vlastnosti, pokračováním předchozího systému, který měl stejný cíl, a to zajistit všem obyvatelům Islandu dostupné bydlení. Jak je ukázáno výše v oddíle 2.2.3.1, zákon o bydlení má stejný cíl jako zákon č. 97/1993.

—	Za druhé, jak je uvedeno výše, podle důsledné praxe Komise nemá změna právní subjektivity příjemce podpory pro klasifikaci takové podpory žádný význam.

—	Za třetí, v důsledku schválení zákona o bydlení a následných změn tohoto zákona se nezměnilo financování možných opatření podpory pro fond pro financování podpory, která jsou v současné době platná.

—

Za čtvrté, zákon o bydlení nezavedl žádné změny ve vydávání dluhopisů na bydlení, které jsou hlavní kategorií půjček. V rámci reformy sociálního bydlení podle zákona o bydlení byla zavedena nová kategorie půjček, tzv. kategorie dodatečných půjček. Tato kategorie půjček však v podstatě nahradila kategorie sociálních půjček, které bylo možné poskytovat podle zákona č. 97/1993. Jak je uvedeno v oddíle I.2.2.3.3.3, maximální procentní podíl těchto typů půjček a kritéria, která upravují nárok na ně, byly téměř totožné. Hlavní rozdíl mezi pravidly pro tyto typy půjček proto spočívá v tom, že zákon o bydlení stanoví, že tyto byty je možné za určitých podmínek prodat za tržní cenu na obecném trhu. Úřad zastává názor, že tyto legislativní změny nezměnily podstatně ani okruh možných příjemců sociálních půjček, ani rozsah činností fondu pro financování bydlení v dané oblasti ve srovnání s činnostmi jeho předchůdců. Kromě toho nemůže být zrušení kategorie sociálních půjček, viz oddíl I.2.2.3.3.3 výše, důvodem k tomu, aby byl režim podpory klasifikován jako nová podpora. Takovéto změny by mohly být považovány nanejvýš za zrušení podpory.

—

Za páté, Úřad nemůže souhlasit s tvrzením sdružení SFS, že zákon o bydlení podstatně rozšířil možnost, aby fond pro financování bydlení poskytoval půjčky podnikům, které staví nájemní byty (50). Jak je uvedeno výše v oddíle I.2.2.3.3.2, za podmínek předpisu vydaného na základě zákona o bydlení a jeho předchůdce bylo možné ze systému dluhopisů na bydlení poskytovat půjčky podnikům, které se podílely na výstavbě bytů.

—

Za šesté, jak je popsáno výše, systém dluhopisů na bydlení byl zrušen zákonem č. 57/2004 a nahrazen přímými půjčkami v hotovosti poskytovanými fondem pro financování bydlení. SFS tvrdí, že by podpora měla být v důsledku této změny klasifikována jako nová. Tento zákon však nijak nezměnil okruh možných příjemců ani účel a financování možného opatření podpory pro fond pro financování bydlení. Z toho důvodu zastává Úřad stanovisko, že je třeba považovat změny za správní a technické, nikoli za podstatné.

—

Za sedmé, zákonem č. 120/2004 byl u kategorie obecných půjček poskytovaných fondem zvýšen limit na 90 % odhadované hodnoty nemovitosti. V důsledku toho byla zrušena kapitola VII zákona o dodatečných půjčkách. Zákon č. 120/2004 nestanovil žádné změny, pokud jde o činnosti systému fondu pro financování bydlení v rámci veřejných služeb. Cíl zákona o bydlení se nezměnil, příjemcem podpory byl stále pouze fond pro financování bydlení a provoz tohoto fondu v podstatě nedoznal žádných změn. Kromě toho zákon neprovedl žádné změny v otázce, kdo je pro půjčky z fondu pro financování bydlení způsobilý, pouze stanovil, že maximum ve výši 90 % je k dispozici každému (51). Situaci lze uvést do protikladu k věci Keller, ve které Soud prvního stupně rozhodl, že zvýšení maximální částky fixních aktiv, které mohl mít podnik v držení, aby se na něj vztahoval schválený režim podpory, ze 7 na 80 miliard ITL představuje podstatnou změnu, která měla být oznámena Komisi. Soud prohlásil, že touto změnou byl rozšířen okruh možných příjemců podpory a že zpřístupnila režim novým žadatelům (52). Změna režimu podpory, která zvyšuje počet možných příjemců podpory, je tedy změnou jednoho ze základních rysů režimu a mohla by ovlivnit jeho slučitelnost se Smlouvou o ES. V tomto případě však otázka, zda obecné půjčky představují 70 % či 90 % odhadované hodnoty nemovitosti, nemá význam z hlediska toho, zda lze takovéto půjčky klasifikovat jako veřejnou službu podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Možná opatření podpory ve formě státní záruky, úrokových dotací, osvobození od daně a zproštění povinnosti platit dividendy, která jsou určena fondu pro financování bydlení, by byla považována za stávající podporu. Formální vyšetřovací řízení týkající se nové podpory se proto ukončuje.

Článek 2

Osvobození fondu pro financování bydlení od uplatňování ustanovení zákona, který je uveden v bodě 14 kapitoly II přílohy IX k Dohodě o EHP, nepředstavuje státní podporu.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Islandské republice.

Článek 4

Pouze anglické znění je závazné.

V Bruselu dne 27. června 2008.

Za Kontrolní úřad ESVO

Per SANDERUD

předseda

Kurt JAEGER

člen sboru

(1) Dále jen „Úřad“.

(2) Dále jen „Dohoda o EHP“.

(3) Dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“.

(4) Dále jen „protokol 3“.

(5) Pravidla pro uplatňování a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP a článku 1 protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, která byla přijata a vydána Kontrolním úřadem ESVO dne 19. ledna 1994, zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úř. věst.“) L 231, 3.9.1994, s. 1, a dodatku EHP č. 32 z roku 1994. Pokyny byly naposledy pozměněné dne 19. prosince 2007. Dále jen „pokyny pro státní podporu“. Aktualizované znění pokynů pro státní podporu je k dispozici na internetové stránce Kontrolního úřadu: http://www.eftasurv.int/fieldsofwork/fieldstateaid/guidelines/

(6) Zveřejněno v Úř. věst. L 139, 25.5.2006, s. 37, a v dodatku EHP č. 26 z roku 2006.

(7) Rozsudek ze dne 7. dubna 2006, věc E-9/04 Islandské sdružení bankéřů a obchodníků s cennými papíry v Kontrolní úřad ESVO, Sb. rozh. ESVO 2006, s. 42.

(8) Rozhodnutí č. 185/06/KOL ze dne 21. června 2006 o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se Islandského fondu pro financování bydlení (Úř. věst. C 314, 21.12.2006, s. 89, dodatek EHP č. 63).

(9) Viz poznámka pod čarou č. 8.

(10) Konsolidace byla provedena v souladu se zákonem č. 61/1993, kterým se mění zákon č. 86/1988, a vstoupila v platnost dne 12. srpna 1993.

(11) Kapitola VIII zákona č. 97/1993 stanovila pravidla pro bytová družstva. Tato pravidla nebyla převedena do zákona o bydlení z roku 1998. V současné době se na bytová družstva vztahuje samostatný zákon č. 66/2003. Nárok těchto družstev na půjčky fondu pro financování bydlení je upraven ustanovením kapitoly VIII zákona o bydlení, viz čl. 5 písm. d) zákona č. 66/2003.

(12) Neoficiální překlad Kontrolního úřadu. Původní islandské znění lze nalézt na internetové adrese http://www.althine.i.is/altext/I22/s/0877.html

(13) Neoficiální překlad Kontrolního úřadu. Původní islandské znění lze nalézt na internetové adrese http://www.althingi.is/altext/122/03/r06115030.sgml

(14) Jak bude uvedeno níže, jedna z kategorií, dodatečné půjčky, byla zrušena zákonem č. 120/2004, viz 2.2.3.4.2.

(15) Zákonem č. 57/2004 byla zrušena ustanovení o dluhopisech na bydlení, jelikož fond začal poskytovat půjčky v hotovosti, viz 2.2.3.4.1.

(16) Viz 2.2.2.4 výše.

(17) http://www.althingi.is/altext/122/s/0877.html

(18) Tyto dodatečné půjčky byly zrušeny zákonem č. 120/2004, viz oddíl 2.2.3.4.2 níže.

(19) Jednotlivec nesměl mít příjmy vyšší než 1 620 000 ISK a jeho majetek nesměl přesahovat hodnotu 1 900 000 ISK. Tyto hodnoty byly každoročně upravovány.

(20) Pokud jde o ztráty, které mohly fondu pro financování bydlení při poskytování těchto dodatečných půjček vzniknout, článek 43 zákona o bydlení stanovil, že by obce měly vlastnit a provozovat takzvaný rezervní fond spravovaný fondem pro financování bydlení. Podle článku 44 se z rezervního fondu vyrovnávají ztráty, které fondu pro financování bydlení vzniknou v souvislosti s dodatečnými půjčkami. Článek 45 stanovil, že by obce měly zpočátku zaplatit příspěvek ve výši 5 % z každé dodatečné půjčky, která je v obci poskytnuta.

(21) http://www.althingi.is/altext/122/s/0877.html

(22) Neoficiální překlad Kontrolního úřadu.

(23) Neoficiální překlad Kontrolního úřadu. Původní islandské znění lze nalézt na internetové adrese http://www.althingi.is/altext/131/s/0223.html

(24) Viz nařízení č. 540/2006, naposledy pozměněné nařízením č. 587/2007. Toto nařízení rovněž stanoví nominální půjčkový strop, který v současné době činí 18 milionů ISK.

(25) Neoficiální překlad Kontrolního úřadu. Původní islandské znění lze nalézt na internetové adrese http://www.althingi.is/altext/122/s/0877.html

(26) Dopis islandské vlády ze dne 3. ldna 2007, s. 10.

(27) Postup je jiný, vlastní-li stát společnosti, které jsou organizovány jako společnosti s ručením omezeným a jsou upraveny soukromým právem.

(28) Pro uplatnění této zásady viz např. rozsudek islandského nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 1998 ve věci č. 50/1998.

(29) Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Zákon byl začleněn rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 15/2001 a v platnost vstoupil dne 1. října 2001.

(30) Tento překlad poskytla islandská vláda.

(31) Věc C-44/93 Namur-Les Assurances du Crédit SA [1994] Sb. rozh. I-3829.

(32) Věc T-351/02 Deutsche Bahn AG [2006] Sb. rozh. II-1047, odstavce 100-103.

(33) Věc C-400/99 Itálie v. Komise [2005] Sb. rozh. I-3657, odstavce 47, 54 a 55.

(34) Věc T-190/00 Regione Siciliana v. Komise [2003] Sb. rozh. II-5015, odstavec 48.

(35) Věc C-312/90 Španělsko v. Komise [1992] Sb. rozh. I-4117, odstavce 14-17, věc C-47/91 Itálie v. Komise [1992] Sb. rozh. I-4145, odstavce 22-25, spojené věci T-195/01 & T-207/01 vláda Gibraltaru [2002] Sb. rozh. II-2309 a spojené věci T-297/01 a T-298/01 SIC II [2004] Sb. rozh. II-743.

(36) Věc C-44/93 Namur-Les Assurances du Crédit SA [1994] Sb. rozh. I-3829, odstavce 28-29 (podtrženo Úřadem). Viz rovněž odstavec 23 rozsudku, v němž Soudní dvůr odkazuje na změny, „které nemají vliv na podstatu těchto výhod“.

(37) Věc C-44/93 Namur-Les Assurances du Crédit SA, uvedeno výše, odstavce 32-33.

(38) Spojené věci T-195/01 & T-207/01, vláda Gibraltaru v. Komise [2002] Sb. rozh. II-2309, odstavec 111. Viz obdobně také stanovisko AG Fennelly ve spojených věcech C-15/98 a C-105/98 Itálie a Sardegna Lines, Servizi Marittimi della Sardegna SpA v. Komise [2000] Sb. rozh. I-8855, odstavec 64.

(39) Rozhodnutí Komise ze dne 24. dubna 2007 ve věci E 10/2005 (ex C 60/1999), odstavec 33, rozhodnutí Komise ze dne 4. dubna 2007 ve věci E 7/2005 ohledně finského režimu záruk, odstavec 16, rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2005 ve věci E 8/2005 ve prospěch španělské vysílací stanice RTVE, bod 2.2 a rozhodnutí Komise ve věci E 22/2004 – přímé daňové pobídky pro činnosti týkající se vývozu, odstavce 34-35.

(40) Rozhodnutí Komise ze dne 24. dubna 2007 ve věci podpory E 3/2005 – o financování veřejnoprávních stanic v Německu, odstavce 200-214, rozhodnutí Komise ve věci E-14/2005 – Portugalsko, vyrovnávací platby veřejnoprávní stanici RTP, odstavce 61-80.

(41) Rozhodnutí Komise ze dne 24. dubna 2007 ve věci podpory E 3/2005 – financování veřejnoprávních stanic v Německu, odstavec 215. Jelikož jsou německé veřejné banky veřejně vlastněnými institucemi, tradičně využívaly implicitní státní záruky, tzv. Anstaltslast. Ve věci E-10/2000 týkající se německé banky Landesbanken dospěla Komise k závěru, že Anstaltlast je institutem, který byl využíván i předtím, než vstoupila v platnost Smlouva o ES. Podpora bank, která z takové záruky vyplývá, byla tudíž podporou stávající, a to platilo i tehdy, pokud záruka Anstaltslast nevyplývala pouze z obecné zásady zákona, později byla však tato záruka výslovně stanovena v písemných právních ustanoveních, viz dopis Komise Německu ze dne 8. května 2000, kterým se navrhují odpovídající opatření ve věci E 10/2000, bod 7, první odstavec. Podle informací, které má Úřad k dispozici, jsou německé banky, které využívají záruku Anstaltslast, zpravidla zřízeny samostatným právním předpisem, který upravuje zřizování a provoz jednotlivých bank. Zdá se, že některé z těchto bank byly zřízeny po vstupu Smlouvy o ES v platnost. Právní předpisy, které upravují provoz veřejných bank, byly mnohokrát změněny. Zřizování nových bank právním předpisem, spojování či dělení veřejných bank a další změny právních předpisů, které upravují veřejné banky, mohou dozajista ovlivnit činnost podniku a mohou mít také vliv na fungování společného trhu, na hospodářskou soutěž nebo pouze na skutečnou částku podpory, kterou mají podniky k dispozici. Než však Komise dospěla k závěru, že výhoda plynoucí ze záruky Anstaltslast představuje stávající podporu, nezkoumala, kdy byly zřízeny různé banky, které využívají záruku, ani neprovedla analýzu změn ve fungování bank či jiných opatření, která se týkají jednotlivých bank. Obdobně viz rozhodnutí Komise ze dne 16. října 2002 ve věci C 68/2002 – Francie, Electricité de France (EDF), odstavec 68, kdy jedno z opatření podpory pro EDF, a to státní záruka, vyplývalo z obecné zásady francouzského zákona předtím, než Smlouva o ES vstoupila v platnost. Fungování EDF se v průběhu let výrazně změnilo a společnost se rovněž rozšířila na nové trhy. Bez ohledu na tuto skutečnost Komise nepovažovala za nutné tyto faktické změny přezkoumat, ani nezkoumala změny právních předpisů týkajících se EDF poté, co vstoupila v platnost Smlouva o ES, když rozhodovala o tom, zda opatření podpory představovalo novou nebo stávající podporu, viz obdobně také rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 2003 o státních podporách, které Francie poskytla EDF a odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, Úř. věst. 2005 L 49/9, odstavec 59 a výzva Komise k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve věci E 3/2002, EDF, Úř. věst. 2002 C 280/8, odstavce 53-55.

(42) Rozhodnutí Komise ze dne 24. dubna 2007 ve věci E 3/2005 – financování veřejnoprávních stanic v Německu, odstavce 192-216, rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2005 ve věci E 8/2005 – státní podpora pro španělskou veřejnoprávní stanici RTVE, bod 2.2 a rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2005 ve věci E 9/2005 – Itálie, RAI, odstavce 25-48.

(43) Další otázkou je, zda by osvobození fondu pro financování bydlení od této záruční prémie zavedené v roce 1998 představovalo novou podporu. Úřad v současnosti rozhodnutím 406/08/KOL zahájil formální vyšetřovací řízení týkající se osvobození od záručních prémií stanovených zákonem č. 121/1997 o státních zárukách.

(44) V tomto ohledu je situace podobná situaci, které se týkala rozhodnutí Komise ve věci německých vysílacích stanic, Poczta Polska, La Poste, EDF atd. V těchto rozhodnutích musela Komise posoudit, zda se státní záruky pro veřejnoprávní podnik klasifikují jako nová, nebo stávající podpora. Ve všech rozhodnutích dospěla Komise k závěru, že se záruka buď nezměnila vůbec, nebo se změnila pouze nepodstatně. Komise při posouzení podpory, která ze záruky vyplývá, neposuzovala, zda konkrétní podnik změnil svou činnost, neboť se tato otázka netýkala vlastního opatření podpory, ale příjemce tohoto abstraktně vymezeného režimu podpory.

(45) Rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2007, K(2007) 5778, státní podpora C 56/2007 – Francie, Garantie illimitée de l’Etat en faveur de La Poste, odstavce 93-97, rozhodnutí Komise E-14/2005/Portugalsko, vyrovnávací platby veřejnoprávní stanici RTP, odstavce 78-80, rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2005 ve věci státní podpory E 10/2005 (ex C 60/1999) – Redevance radiodiffusion TF1, odstavec 33 a dopis Komise Německu ze dne 8. května 2001, v němž Komise navrhuje odpovídající opatření ve věci E 10/2000, Landesbank, bod 7, první odstavec. Pokud jde o osvobození fondu pro financování bydlení od platby záručního poplatku podle zákona č. 121/1997 o státních zárukách, dospěl Kontrolní úřad v předběžném posouzení k závěru, že toto osvobození představuje novou podporu a že je s opatřením zacházeno samostatně, viz rozhodnutí Kontrolního úřadu 406/08/KOL ze dne 27. června 2008.

(46) Podle článku 35 zákona č. 1/1997, tedy zákona o penzijním fondu pro vládní zaměstnance, se člen fondu může rozhodnout, že si nechá zvýšit penzi podle zvýšení platu na pozici, kterou zastával naposledy. Ředitel státní agentury pro bydlení se domníval, že je jeho postavení srovnatelné s postavením ředitele fondu pro financování bydlení, s čímž penzijní fond nesouhlasil. V rozsudku ze dne 22. ledna 2004 ve věci č. 344/2003 islandský nejvyšší soud rozhodl věc ve prospěch ředitele. V rozsudku se mimo jiné uvádělo, že fond pro financování bydlení je z větší části pověřen stejnými úkoly jako státní agentura pro bydlení, neboť jej Islanďané využívají jako hypoteční úvěrovou instituci. Soud měl za to, že co do povahy povinností, jejich rozsahu a odpovědnosti je postavení ředitele agentury srovnatelné s postavením ředitele fondu.

(47) V rozhodnutí Komise ve věci E-14/2005 – Portugalsko, vyrovnávací platby veřejnoprávní stanici RTP, odstavce 63 a 74, dospěla Komise k závěru, že změny v portugalském opatření podpory nezměnily opatření na podporu, a to mimo jiné proto, že změnami vnitrostátního pravidla nebyl ovlivněn cíl dotací.

(48) Rozhodnutí Komise 2006/240/ES ze dne 16. listopadu 2004 o režimu podpory Německa lihovarům na výrobu obilných pálenek, odstavce 83-84. Viz také čl. 17 odst. 2 dopisu Komise ze dne 14. července 2005 ve věci E 2/2005 týkající se nizozemské podpory v odvětví bydlení, v němž Komise dospěla k závěru, že podpora je stávající, ačkoli byl režim přímých dotací poté, co vstoupila v platnost Smlouva o ES, nahrazen režimem státních půjček a osvobozením od daně. K tomuto závěru dospěla na základě skutečnosti, že tyto změny dohromady představovaly menší překážku pro hospodářskou soutěž, viz odstavce 16-26 dopisu.

(49) Rozhodnutí Komise E 12/2005 – Polsko, neomezená státní záruka ve prospěch podniku Poctza Polska, odstavce 39-47.

(50) V této souvislosti sdružení SFS odkazovalo na prohlášení předsedy parlamentního výboru, na jehož základě bylo z čl. 15 odst. 1 návrhu, který byl základem zákona o bydlení, odstraněno slovo „individuální“, jež se týkalo kategorie obecných půjček. Viz bod 7 v projevu, viz http://www.althingi.is/altext/122/05/r13133243.sgml

(51) V rozhodnutí ve věci veřejnoprávních stanic v Německu dospěla Komise k závěru, že by zvýšení licenčního poplatku nemělo být považováno za novou podporu. „Zvýšení je spíše důsledkem vyšších finančních nároků veřejnoprávních stanic při plnění veřejné služby. Z toho důvodu – a v souladu s předchozí praxí Komise – jej nelze oddělit od původního režimu financování a nepředstavuje podstatnou změnu, pokud nebyla podstatně změněna veřejná služba jako taková.“ Rozhodnutí Komise ze dne 24. dubna 2007, uvedeno výše, odstavec 206.

(52) Věc T-35/1999, Keller SpA v. Komise, odstavec 62.

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Komise (EU) č. 248/2010 ze dne 24. března 2010 o změně nařízení (ES) č. 1484/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a nařízení (ES) č. 504/2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel v odvětví mléka a mléčných výrobků	1
	*	Nařízení Komise (EU) č. 249/2010 ze dne 24. března 2010 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení [Chorizo Riojano (CHZO)]	3
	*	Nařízení Komise (EU) č. 250/2010 ze dne 24. března 2010 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Farine de Petit Épeautre de Haute Provence (CHZO))	5
	*	Nařízení Komise (EU) č. 251/2010 ze dne 24. března 2010 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Yorkshire Forced Rhubarb (CHOP))	7
		Nařízení Komise (EU) č. 252/2010 ze dne 24. března 2010 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	9
		Nařízení Komise (EU) č. 253/2010 ze dne 24. března 2010, kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovená nařízením (ES) č. 877/2009 na hospodářský rok 2009/10	11
		ROZHODNUTÍ
		2010/178/EU
	*	Rozhodnutí Komise ze dne 15. prosince 2009 o státních podporách, které Německo poskytlo v souvislosti s určitými výkony Veterinární zdravotní služby Bavorsko (C 24/06 (ex NN 75/2000)) (oznámeno pod číslem K(2009) 9954)	13

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	IL	74,8
	JO	59,4
	MA	95,7
	TN	128,2
	TR	97,7
	ZZ	91,2
0707 00 05	JO	68,6
	MA	74,6
	MK	124,9
	TR	123,4
	ZZ	97,9
0709 90 70	JO	97,9
	MA	147,9
	TR	103,1
	ZZ	116,3
0805 10 20	EG	40,2
	IL	59,5
	MA	43,6
	TN	55,8
	TR	62,6
	ZZ	52,3
0805 50 10	EG	66,4
	IL	91,6
	MA	49,1
	TR	63,1
	ZZ	67,6
0808 10 80	AR	89,0
	BR	89,0
	CA	99,1
	CL	85,2
	CN	74,1
	MK	24,7
	US	132,2
	UY	68,2
	ZA	107,6
	ZZ	85,5
0808 20 50	AR	79,6
	CL	69,2
	CN	94,1
	US	134,2
	UY	118,7
	ZA	94,0
	ZZ	98,3

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 11 10 (1)	33,42	1,26
1701 11 90 (1)	33,42	4,88
1701 12 10 (1)	33,42	1,13
1701 12 90 (1)	33,42	4,58
1701 91 00 (2)	35,05	7,71
1701 99 10 (2)	35,05	3,82
1701 99 90 (2)	35,05	3,82
1702 90 95 (3)	0,35	0,31

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2010.079.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 79

České vydání	Právní předpisy	Svazek 53 25. března 2010

	IV Akty přijaté před 1. prosincem 2009 podle Smlouvy o ES, Smlouvy o EU a Smlouvy o Euratomu
*	Rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 329/08/KOL ze dne 28. května 2008 o podpoře poskytnuté společnosti Sementsverksmiðjan hf. (Island)	25
*	Rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 405/08/KOL ze dne 27. června 2008 o ukončení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se Islandského fondu pro financování bydlení (Island)	40