(1)

Podle ustanovení bodu 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení týkajících se prozatímního mechanismu oznámilo Polsko dopisem ze dne 29. dubna 2004 restrukturalizační opatření pro společnost Stocznia Gdynia S.A. (dále jen „loděnice v Gdyni“). Případ byl zaevidován pod číslem PL 34/04.

(2)

Dopisem ze dne 19. května 2004 Komise Polsko požádala, aby poskytlo některé chybějící dokumenty. Tyto dokumenty byly poskytnuty dne 16. června 2004. Komise si vyžádala další informace dopisy ze dne 30. července 2004, 8. října 2004, 23. listopadu 2004 a 4. března 2005, na něž Polsko odpovědělo dopisem ze dne 3. září 2004, zaevidovaným dne 7. září 2004, 10. listopadu 2004, zaevidovaným dne 15. listopadu 2004, 17. února 2005, zaevidovaným dne 21. února 2005, 30. března 2005, zaevidovaným dne 1. dubna 2005, a 18. dubna 2005, zaevidovaným dne 20. dubna 2005. Dopisem ze dne 22. dubna 2005, zaevidovaným téhož dne, Polsko akceptovalo, že Komise bude považovat oznámení případu PL 34/04 ze dne 29. dubna 2004 za oznámení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na opatření, u nichž bylo zjištěno, že představují novou podporu. Tomuto případu bylo přiděleno nové číslo: N 194/04.

(3)

Dne 1. června 2005 Komise přijala rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku (2), a vyzvala Polsko a zúčastněné strany, aby podaly své připomínky.

(4)

Po prodloužení lhůty pro podání připomínek (dopis ze dne 9. srpna 2005) Polsko předložilo své připomínky dopisem ze dne 2. září 2005, zaevidovaným dne 5. září 2005. Ve své odpovědi Polsko Komisi předložilo aktualizovaný plán restrukturalizace pro loděnici v Gdyni ze dne 4. března 2004 (dále jen „plán restrukturalizace z roku 2004“).

(5)

Polsko podalo další připomínky dopisem ze dne 3. listopadu 2005, zaevidovaným dne 7. listopadu 2005.

(6)

Loděnice v Gdyni předložila připomínky dopisem ze dne 10. října 2005, zaevidovaným dne 14. října 2005. Připomínky podaly rovněž společnost Ray Car Carriers (dopisem ze dne 7. října 2005, zaevidovaným dne 10. října 2005), úřad stálého zástupce Dánska při Evropské unii (dopisem ze dne 7. října 2005, zaevidovaným dne 11. října 2005), dánský svaz pro námořní dopravu Danske Maritime (dopisem ze dne 7. října 2005, zaevidovaným téhož dne), odborový svaz Solidarita (dopisem ze dne 7. října 2005, zaevidovaným dne 10. října 2005) a polské sdružení stavitelů lodí (dopisem ze dne 10. října 2005, zaevidovaným dne 11. října 2005).

(7)

Komise předložila Polsku tyto připomínky dopisy ze dne 26. října 2005 a 12. prosince 2005 (3). Polsko odpovědělo na připomínky podané loděnicí v Gdyni dopisem ze dne 16. ledna 2006, zaevidovaným dne 18. ledna 2006. K podání ostatních třetích stran Polsko nepředložilo žádné připomínky.

(8)

K posouzení plánu restrukturalizace z roku 2004 si Komise vyžádala pomoc externího poradce. Poradce předložil Komisi zprávu v březnu 2005.

(9)

Dopisem ze dne 13. ledna 2006 Komise Polsko požádala, aby poskytlo aktuální informace o nejnovějším vývoji strategie restrukturalizace loděnice v Gdyni. Polsko odpovědělo dopisem ze dne 20. února 2006, zaevidovaným dne 21. února 2006, a na schůzce mezi zástupci Komise, polských orgánů a loděnice v Gdyni, která se uskutečnila dne 22. února 2006. Polsko oznámilo, že plán restrukturalizace z roku 2004 je zastaralý a že přijalo novou strategii restrukturalizace skupiny gdyňských loděnic zahrnující vyčlenění gdaňské loděnice ze skupiny a částečnou privatizaci loděnice v Gdyni. Polsko rovněž oznámilo, že pozměněný plán restrukturalizace bude Komisi předložen do 30. června 2006 a že privatizace loděnice v Gdyni by měla začít krátce poté.

(10)

V návaznosti na tuto schůzku zaslala Komise dne 8. března 2006 Polsku dopis, na nějž Polsko odpovědělo dopisem ze dne 13. března 2006, zaevidovaným téhož dne, a oznámilo harmonogram privatizace. Polsko poskytlo doplňkové informace o procesu privatizace dopisem ze dne 29. března 2006, zaevidovaným dne 30. března 2006. Komise si vyžádala další informace dopisem ze dne 30. března 2006, na nějž Polsko odpovědělo dopisem ze dne 19. dubna 2006, zaevidovaným dne 20. dubna 2006.

(11)

Dopisem ze dne 6. dubna 2006, zaevidovaným dne 10. dubna 2006, Polsko předložilo první předlohu dokumentu „Strategie pro odvětví stavby lodí (loděnice pro stavbu námořních lodí) v Polsku na období 2006–2010“. Komise podala své připomínky dopisem ze dne 12. dubna 2006. Dokument byl s konečnou platností schválen polskou Radou ministrů dne 31. srpna 2006 a zaslán Komisi dopisem ze dne 1. září 2006, zaevidovaným téhož dne.

(12)

E-mailem ze dne 15. května 2006 poskytla loděnice v Gdyni Komisi „informační memorandum o loděnici v Gdyni“ z května 2006, které bylo potenciálním investorům zpřístupněno ode dne 10. května 2006.

(13)

Dopisem ze dne 26. května 2006, zaevidovaným dne 30. května 2006, Polsko předložilo další informace o probíhajícím procesu privatizace, včetně seznamu společností, kterým Polsko prostřednictvím svého poradce pro privatizaci zaslalo nabídku k účasti na novém navýšení kapitálu, jež bylo valnou hromadou loděnice v Gdyni schváleno dne 19. dubna 2006. Dopisem ze dne 13. července 2006, zaevidovaným dne 17. července 2006, Polsko poskytlo další informace o probíhajícím procesu privatizace a informovalo Komisi, že předběžné nabídky k účasti na navýšení kapitálu předložily dvě společnosti, a poskytlo srovnávací analýzu těchto nabídek, kterou provedl poradce pro privatizaci.

(14)

Loděnice v Gdyni předložila Komisi první předlohu změn plánu restrukturalizace dne 9. června 2006. Dne 13. června 2006 navštívili zástupci Komise loděnici a předložili první připomínky k pozměněnému plánu restrukturalizace. Externí poradce Komise poskytl své připomínky ve zprávě z července 2006. Komise se vyjádřila k nedostatkům předlohy změn plánu restrukturalizace dopisem ze dne 17. července 2006.

(15)

Uskutečnilo se několik schůzek týkajících se procesu privatizace a předložení pozměněného plánu restrukturalizace, kterých se zúčastnili zástupci Komise a polských orgánů: v Bruselu dne 31. ledna, 22. února a 10. května 2006 a v prostorách loděnice v Gdyni dne 13. června 2006.

(16)

Polsko odpovědělo na dopis Komise ze dne 17. července 2006 dopisem ze dne 31. srpna 2006, zaevidovaným dne 1. září 2006.

(17)

Po rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Polsko oznámilo změny „Plánu restrukturalizace loděnice v Gdyni“ ze dne 3. září 2006 (dále jen „plán restrukturalizace z roku 2006“) a novou státní podporu pro loděnici v Gdyni.

(18)

Polsko poskytlo další informace o procesu restrukturalizace loděnice v Gdyni dopisem ze dne 12. září 2006, zaevidovaným dne 13. září 2006, a uvedlo zejména, že došlo k oddělení kapitálu skupiny loděnic v Gdaňsku a Gdyni.

(19)

Další informace o procesu privatizace loděnice v Gdyni byly předloženy dopisem ze dne 26. září 2006, zaevidovaným dne 27. září 2006.

(20)

Polsko oznámilo další novou podporu loděnici v Gdyni dopisem ze dne 21. listopadu 2006, zaevidovaným dne 27. listopadu 2006.

(21)

Dne 7. prosince 2006 se konala schůzka mezi členkou Komise Neelie Kroesovou a polským ministrem hospodářství Piotrem Wozniakem. P. Wozniak uvedl, že Polsko hodlá obnovit proces privatizace loděnice v Gdyni prostřednictvím otevřeného a transparentního řízení, jež má být dokončeno do června 2007. Polsko toto prohlášení potvrdilo dopisem ze dne 27. prosince 2006, zaevidovaným dne 4. ledna 2007, a odkázalo na rozhodnutí Rady ministrů ze dne 19. prosince 2006 o schválení dokumentu s názvem „Informace o stavu odvětví stavby lodí“. Polsko Komisi požádalo, aby se zapojila do jednání o vyrovnávacích opatřeních.

(22)

Dne 19. prosince 2006 zástupci Komise spolu s externím poradcem loděnici navštívili, aby zjistili skutečnosti a získali údaje potřebné k posouzení vyrovnávacích opatření. Externí poradce Komise předložil zprávu o kapacitě loděnice dne 16. ledna 2007.

(23)

Komise odpověděla na dopis ze dne 27. prosince 2006 dopisem ze dne 29. ledna 2007, v němž mimo jiné Polsko požádala, aby do konce února 2007 předložilo návrh vyrovnávacích opatření pro loděnici v Gdyni.

(24)

Dopisem ze dne 28. února 2007, zaevidovaným téhož dne, Polsko předložilo vysvětlení týkající se privatizace loděnice v Gdyni a návrh vyrovnávacích opatření.

(25)

Na základě toho se dne 15. března 2007 uskutečnila technická schůzka zástupců Komise, polských orgánů a zástupců loděnice, která se týkala především vyrovnávacích opatření, byl však na ní projednán rovněž probíhající proces privatizace. Komise a polské orgány se dohodly, že Komise projedná technické záležitosti přímo s loděnicí v Gdyni s cílem opatřit si veškeré údaje potřebné pro posouzení polského návrhu vyrovnávacích opatření. Loděnice v Gdyni předala určité prvotní informace o kapacitě loděnice e-mailem ze dne 12. března 2007, zaevidovaným dne 27. dubna 2007.

(26)

Komise si vyžádala další informace ohledně vyrovnávacích opatření dopisy ze dne 29. března 2007, 27. dubna 2007 a 25. května 2007, na něž loděnice v Gdyni odpověděla dopisem ze dne 20. dubna 2007, zaevidovaným dne 23. dubna 2007, 9. května 2007, zaevidovaným dne 10. května 2007, a 30. května 2007, zaevidovaným dne 31. května 2007. Loděnice v Gdyni předala další informace na schůzce se zástupci Komise dne 6. června 2007 a následně dopisem ze dne 18. června 2007, zaevidovaným dne 21. června 2007. Komise položila další dotazy e-mailem ze dne 20. června 2007, na nějž loděnice v Gdyni odpověděla dopisem ze dne 25. června 2007, zaevidovaným téhož dne.

(27)

Dopisem ze dne 31. července 2007 Komise Polsko informovala, že z její předběžné analýzy vyrovnávacích opatření, které Polsko navrhlo pro loděnici v Gdyni, vyplývá, že opatření jsou přijatelná s výhradou splnění určitých podmínek. Polsko odpovědělo dopisem ze dne 24. srpna 2007, zaevidovaným dne 27. srpna 2007, v němž se vyjádřilo k podmínkám pro provedení vyrovnávacího opatření pro loděnici v Gdyni. Komise uzavřela otázku vyrovnávacích opatření dopisem ze dne 3. října 2007.

(28)

V telefonickém rozhovoru ze dne 24. května 2007 polské orgány Komisi informovaly, že Polsko hodlá obnovit proces privatizace loděnice v Gdyni formou veřejného nabídkového řízení. Komise si vyžádala zevrubné informace o nejnovějším vývoji procesu privatizace dopisem ze dne 29. května 2007 a svou žádost zopakovala v dopise ze dne 6. června 2007. Polsko odpovědělo dopisem ze dne 22. června 2007, zaevidovaným dne 25. června 2007, a po další žádosti o informace ze dne 28. června 2007 doplnilo své podání dopisem ze dne 11. července 2007, zaevidovaným téhož dne. Tímto dopisem Polsko předložilo Komisi rovněž informační memorandum o loděnici v Gdyni ze dne 4. července 2007 (dále jen „informační memorandum“). V dopise ze dne 31. července 2007 Komise uvedla, že proces privatizace již nelze déle protahovat.

(29)

Komise předala své připomínky k informačnímu memorandu dopisem ze dne 30. července 2007. Polsko odpovědělo dopisem ze dne 21. srpna 2007, zaevidovaným dne 27. srpna 2007. Dopisem ze dne 29. srpna 2007, zaevidovaným téhož dne, Polsko předložilo návrh dokumentu s názvem „Doplňkové vysvětlení k informačnímu memorandu o loděnici v Gdyni“ ze dne 29. srpna 2007, jenž má být připojen k informačnímu memorandu ze dne 4. července 2007 (dále jen „příloha informačního memoranda“). Komise podala své připomínky k příloze informačního memoranda dopisem ze dne 4. září 2007, na nějž Polsko odpovědělo dopisem ze dne 7. září 2007, v němž předložilo pozměněnou verzi přílohy informačního memoranda. Komise podala své konečné připomínky dopisem ze dne 14. září 2007.

(30)

Polsko poskytlo informace o nejnovějším vývoji procesu privatizace dopisem ze dne 7. září 2007, zaevidovaným téhož dne, 23. října 2007, zaevidovaným dne 24. října 2007, a 25. října 2007, zaevidovaným téhož dne.

(31)

V odpovědi na dopis Komise ze dne 30. listopadu 2007 Polsko poskytlo další informace o procesu privatizace dopisy ze dne 13., 19. a 21. prosince 2007, zaevidovanými dne 14., 20. a 21. prosince 2007. V posledním dopise Polsko Komisi informovalo, že obdrželo tři závazné nabídky na koupi loděnice v Gdyni. Tyto nabídky byly Komisi předloženy dopisem ze dne 8. února 2008, zaevidovaným dne 11. února 2008.

(32)

Dne 10. ledna 2008 se v Bruselu uskutečnila schůzka zástupců Komise a polských orgánů, jejíž závěry Komise zopakovala v dopisech ze dne 17. a 30. ledna 2008.

(33)

Dopisem ze dne 30. ledna 2008 Polsko Komisi sdělilo, že k jednání se státní pokladnou byli vyzváni dva uchazeči. Dopisem ze dne 14. února 2008, zaevidovaným dne 19. února 2008, Polsko oznámilo, že proces privatizace loděnice v Gdyni bude dokončen do léta 2008. Komise odpověděla dopisem ze dne 28. února 2008.

(34)

Dopisem ze dne 29. února 2008, zaevidovaným dne 3. března 2008, Polsko poskytlo první předlohu nového plánu restrukturalizace vypracovaného jedním z uchazečů, společností Amber Sp. z o.o. Této společnosti byla dne 20. března 2008 udělena dočasná exkluzivita při jednání a společnost předložila aktualizaci předlohy plánu restrukturalizace e-mailem ze dne 9. dubna 2008, zaevidovaným dne 24. dubna 2008. Další informace tento uchazeč poskytl v „Hlavních směrech restrukturalizace“, dokumentu, který byl předložen na schůzce dne 10. dubna 2008 a zaevidován dne 18. dubna 2008. Informace vypracované druhým uchazečem byly předloženy později, dopisem ze dne 7. dubna 2008, zaevidovaným dne 18. dubna 2008, po upomínce ze dne 18. března 2008.

(35)

Polsko předložilo informace o vývoji jednání se společností Amber Sp. z o.o. jakožto výlučným uchazečem dopisem ze dne 28. března 2008, zaevidovaným téhož dne, 7. dubna 2008, zaevidovaným dne 18. dubna 2008, 23. dubna 2008, zaevidovaným téhož dne, a 25. dubna 2008, zaevidovaným téhož dne. Dne 10. dubna 2008 se ve Varšavě konala schůzka zástupců Komise, loděnice v Gdyni, společnosti Amber Sp. z o.o. a polských orgánů. Polsko předložilo Komisi zápis ze schůzky dopisem ze dne 7. května 2008, zaevidovaným dne 13. května 2008.

(36)

Komise uvedla své připomínky k pokroku procesu privatizace dopisy ze dne 21. a 30. dubna 2008.

(37)

Dopisem ze dne 12. května 2008, zaevidovaným téhož dne, Polsko Komisi informovalo, že společnost Amber Sp. z o.o. odstoupila z procesu privatizace. Dopisem ze dne 26. května 2008, zaevidovaným dne 27. května 2008, polské orgány Komisi informovaly, že se dne 15. května 2008 polský ministr financí rozhodl ukončit proces privatizace v rámci veřejné výzvy k účasti na jednáních s uchazeči, jejichž nabídky byly přijaty v řízení, jež bylo zahájeno v roce 2007.

(38)

Polské orgány Komisi rovněž sdělily, že podnikají kroky k obnovení procesu privatizace s cílem podepsat smlouvy o privatizaci v listopadu 2008. Ode dne 3. června 2008 Polsko předkládalo Komisi každodenní zprávy o opatřeních přijatých různými zúčastněnými stranami v obnoveném procesu privatizace. Dopisem ze dne 6. června 2008, zaevidovaným téhož dne, Polsko Komisi předložilo „informační memorandum o loděnici v Gdyni“ ze dne 2. června 2008 (dále jen „informační memorandum z roku 2008“).

(39)

Na žádost polských orgánů se dne 10. června 2008 uskutečnila schůzka mezi zástupci Komise, polských orgánů a společnosti ISD Polska, která byla Komisi představena jako potenciální kupec loděnice v Gdyni. Další schůzka Komise a polských orgánů se konala dne 13. června 2008.

(40)

Dopisem ze dne 26. června 2008, zaevidovaným téhož dne, Polsko předložilo předlohu plánu restrukturalizace loděnic v Gdyni a v Gdaňsku, který vypracovala společnost ISD Polska (vlastník loděnice v Gdaňsku) a předlohu plánu restrukturalizace pro loděnici v Gdyni vyhotoveného společností Polish Shipbuilding Company (dále jen „PSC“).

(41)

Dopisem ze dne 4. července 2008 si Komise vyžádala objasnění určitých otázek souvisejících s předlohou plánu restrukturalizace, který vyhotovila společnost ISD Polska. Polsko odpovědělo dopisy ze dne 7. a 8. července 2008, zaevidovanými vždy týž den. Dne 8. července 2008 se uskutečnila schůzka zástupců polských orgánů, společnosti ISD Polska a Komise.

(42)

Dopisem ze dne 14. července 2008 se Polsko zavázalo, že Komisi poskytne úplný plán restrukturalizace do 12. září téhož roku.

(43)

Dne 16. července 2008 Komise předběžně schválila hodnocení a závěry obsažené v předloze rozhodnutí o ukončení formálního vyšetřovacího řízení, v nichž uvedla, že podpora poskytnutá loděnici v Gdyni není slučitelná se společným trhem a musí být navrácena. Na základě dopisu polských orgánů ze dne 14. července 2008 se však Komise rozhodla odložit přijetí rozhodnutí, aby mohla posoudit, zda nový plán restrukturalizace, který mají polské orgány předložit do 12. září 2008, významně zlepší situaci a umožní, aby byla podpora považována za slučitelnou se společným trhem.

(44)

Od té doby Polsko poskytovalo Komisi každý týden aktuální informace o procesu privatizace (dopisy ze dne 28. července, 4. srpna, 12. srpna, 21. srpna, 25. srpna, 1. září, 8. září, 16. září a 23. září, zaevidované vždy týž den).

(45)

Dopisem ze dne 18. července, zaevidovaným dne 21. července, Polsko požádalo Komisi o tři kola konzultací k předloze plánu restrukturalizace, aby mohlo vypracovat konečnou verzi přihlížející k připomínkám Komise. Komise souhlasila s harmonogramem v dopise ze dne 31. července.

(46)

První neoficiální schůzka mezi polskými orgány a Komisí se však uskutečnila až dne 21. srpna 2008. Další schůzka s polskými orgány za účasti společnosti ISD Polska se konala dne 2. září 2008. Polsko neformálně předložilo předlohu plánu restrukturalizace vypracovaného společností ISD Polska dne 28. srpna 2008 a pozměněnou verzi této předlohy dne 8. září 2008.

(47)

Dopisem ze dne 12. září 2008, zaevidovaným téhož dne, Polsko předložilo plán finanční restrukturalizace loděnic v Gdyni a Gdaňsku vyhotovený společností ISD Polska.

(48)

Dopisem ze dne 16. září 2008, zaevidovaným dne 17. září 2008, Polsko předložilo předlohu smlouvy o privatizaci mezi společností ISD Polska a polskou státní pokladnou.

(49)

Dne 30. září 2008 byla uspořádána schůzka mezi polskými orgány a Komisí. Schůzky se zúčastnili zástupci společnosti ISD Polska.

(50)

Dopisem ze dne 27. října 2008 Komise polské orgány informovala o rámcových podmínkách pro výkon tohoto rozhodnutí. Dopisem ze dne 3. listopadu 2008, zaevidovaným dne 4. listopadu 2008, se Polsko zavázalo dodržet plně tyto podmínky. Komise tento závazek přijala dopisem ze dne 6. listopadu 2008.

(51)

Dopisem ze dne 14. června 2007 Komise polské orgány požádala, aby poskytly informace o veškeré státní podpoře, kterou loděnice obdržela od přistoupení Polska k EU dne 1. května 2004. Polsko odpovědělo dopisem ze dne 11. července 2007, zaevidovaným téhož dne. Komise si vyžádala další vysvětlení dopisem ze dne 13. listopadu 2007, na nějž Polsko odpovědělo dopisem ze dne 9. ledna 2008, zaevidovaným téhož dne. Polsko Komisi informovalo o dodatečné podpoře poskytnuté loděnici v Gdyni dopisem ze dne 6. prosince 2007, zaevidovaným téhož dne, dopisem ze dne 12. února 2008, zaevidovaným dne 13. února 2008, a dopisem ze dne 6. června 2008, zaevidovaným téhož dne.

(52)

Příjemcem podpory je loděnice v Gdyni. Podnik se nachází v oblasti Trojměstí Gdaňsk–Gdyně–Sopoty na severu Polska.

(53)

Komise podotýká, že podle pravidel státní podpory jsou podniky v této oblasti způsobilé pro podporu ze strukturálních fondů v rámci cíle Konvergence (4) a z Fondu soudržnosti (5). Podniky usazené v této oblasti jsou případně způsobilé zejména pro podporu z regionálního operačního programu v rámci prioritních os pro podporu malých a středních podniků, inovací a převodu technologií (se zaměřením na tvorbu pracovních příležitostí v dlouhodobém horizontu) a pro rozvoj sociální a vzdělávací infrastruktury za účelem odborného vzdělávání a celoživotního učení. Podniky v této oblasti jsou rovněž způsobilé pro operační programy Inovativní hospodářství a Lidské zdroje, které mají pomoci zejména podnikům a trhu práce přizpůsobit se změnám hospodářství, včetně restrukturalizačních procesů.

(54)

Loděnice v Gdyni působí v odvětví stavby lodí, výroby trupů, konstrukcí ocelových mostů, služeb souvisejících se stavbou lodí i služeb, které s tímto odvětvím nesouvisí.

(55)

Největšími akcionáři loděnice v Gdyni (6) jsou státní pokladna, která vlastní 32 % akcií, což odpovídá 35 % hlasovacích práv, společnost Ray Car Carriers Ltd (16 % a 22 %), Korporacja Polskie Stocznie S.A. (10 % a 6 %), Agentura pro rozvoj průmyslu (Agencja Rozwoju Przemysli S.A.) (9 % a 13 %) a Stoczniowy Fundusz Inwestycyjny S.A. (7 % a 5 %). Žádný ze zbývajících akcionářů nemá podíl převyšující 4 %.

(56)

Loděnice v Gdyni je mateřskou společností skupiny gdyňských loděnic, která zahrnuje dvanáct dceřiných společností. Až donedávna byla jednou z dceřiných společností společnost Stocznia Gdańsk S.A., avšak na základě smlouvy z října 2007 prodala loděnice v Gdyni své zbývající akcie v gdaňské loděnici novému většinovému vlastníkovi společnosti Stocznia Gdańsk S.A. Od roku 1998 až do podzimu 2006 však měla loděnice v Gdyni většinový podíl ve společnosti Stocznia Gdańsk S.A. (dříve s názvem Stocznia Gdańsk – Grupa Stoczni Gdynia), restrukturalizace obou loděnic byla proto prováděna současně.

(57)

Hlavními výrobky loděnice v Gdyni v oblasti stavby lodí jsou kontejnerová plavidla od 1 100 do 5 000 TEU a lodě pro přepravu automobilů typu ro-ro s nosností od 2 100 do 6 000 automobilů. K dalším výrobkům patří víceúčelová plavidla, plavidla pro přepravu výrobků a chemických látek, lodě přepravující volně ložený náklad a lodě pro přepravu zkapalněných směsí plynných uhlovodíků.

(58)

V segmentu kontejnerových lodí do 3 000 TEU jsou jejími hlavními konkurenty evropské loděnice Aker Ostsee a Volkswerft Stralsund v Německu a korejské a čínské loděnice. Loděnice vyrábí největší lodě pro přepravu automobilů na světě (pokud jde o DWT) a její podíl na světové knize zakázek pro tyto výrobky činí 11 % (7). Žádná jiná loděnice v EU nevyrábí lodě pro přepravu automobilů této velikosti a jediným evropským konkurentem je loděnice Uljanik v Chorvatsku. Dalšími konkurenty loděnice v Gdyni jsou korejské a japonské loděnice.

(59)

Mezi roky 2002 a 2006 loděnice v Gdyni vyrobila 48 plavidel. V roce 2004 byla loděnice v Gdyni s ohledem na svou knihu zakázek (měřeno v CGT) 13. největší loděnicí na světě. V roce 2005 se nacházela na 21. místě, dosud však byla největší loděnicí v Evropě.

(60)

V současnosti (stav k dubnu 2008) (8) její kniha zakázek zahrnuje 16 smluv (12 lodí pro přepravu automobilů a 4 kontejnerová plavidla) s celkovým objemem 581 000 CGT a dodáním v roce 2008 a 2009.

(61)

Hlavní výrobní zařízení loděnice v Gdyni představují dva suché doky, SD I a SD II.

(62)

V srpnu 2007 měla loděnice v Gdyni 4 611 zaměstnanců, z nichž se 68 % přímo podílelo na výrobním procesu (9). To představuje snížení o 26 % oproti prosinci 2004, kdy loděnice zaměstnávala 6 249 osob (10).

(63)

Skupina gdyňských loděnic se setkala s potížemi poprvé v roce 2002. Plán restrukturalizace z roku 2004 objasňuje, že faktory, které přispěly k obtížné finanční situaci, byly vnější, například asijská konkurence, zhodnocení zlotého vůči dolaru, rostoucí ceny ocele a problémy s přístupem k finančním prostředkům po úpadku společnosti Stocznia Szczecin Porta Holding S.A. a zřícení portálového jeřábu v gdyňské loděnici během prudké bouře v roce 1999. Jako součást svého úsilí o naplnění knihy zakázek, zejména po získání gdaňské loděnice v roce 1998, které posílilo její výrobní potenciál, loděnice v Gdyni učinila řadu manažerských rozhodnutí, jež se ukázala jako problematická. Loděnice převzala projektová, technologická, finanční a obchodní rizika (nové výrobky, prototypy a ztrátová výstavba plavidel, která byla pro loděnici nová, například malé lodě pro přepravu volně loženého nákladu, lodě pro přepravu chemických látek, plavidla typu ro-ro, tankery pro přepravu plynu, lodě pro přepravu volně loženého nákladu a kontejnerů a lodě pro přepravu běžného nákladu). Rovněž tempo, jakým loděnice v Gdyni snižovala své výrobní náklady, nebylo dostatečné.

(64)

Tyto potíže pokračovaly během celého procesu restrukturalizace. Podle plánu restrukturalizace z roku 2006 patřilo k příčinám těchto přetrvávajících potíží zhodnocování zlotého vůči dolaru a nebývalý růst cen ocele, který se neprojevil ve smlouvách, jež loděnice uzavřela. Dalším důvodem byl nedostatek finančních zdrojů pro rozsáhlé restrukturalizační činnosti.

(65)

Finanční potíže skupiny vedly k zpožděním při placení veřejných a obchodních pohledávek a mezd, chybějícímu materiálu, zpomalení výroby, růstu nákladů (spotřeba práce, pokuty) a významným prodlevám při plnění smluv.

(66)

Finanční situace loděnice v Gdyni se postupně zhoršovala.

Tabulka č. 1

Výroba loděnice v Gdyni

(67)

Loděnice očekává v roce 2008 a 2009 další významné ztráty plynoucí z její stávající knihy zakázek (11).

(68)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise uvedla, že některá oznámená opatření představují novou podporu podle bodu 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení, jelikož byla provedena po přistoupení Polska k EU dne 1. května 2004, nebo nebyla udělena v době vydání rozhodnutí. Komise uvedla tato opatření v části B přílohy I uvedeného rozhodnutí.

(69)

Komise rovněž rozhodla, že řada opatření uvedených v části A přílohy I rozhodnutí byla ve prospěch loděnice v Gdyni provedena přede dnem 1. května 2004 a nebyla použitelná po přistoupení ve smyslu bodu 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení, nebyla proto přezkoumána v rámci řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES. Na tato opatření se proto toto rozhodnutí nevztahuje. Je však nutno k těmto opatřením přihlédnout při posuzování slučitelnosti opatření provedených po přistoupení se společným trhem.

(70)

Co se týká opatření uvedených v části B přílohy I rozhodnutí, Komise tvrdila, že údajně závazné rozhodnutí o těchto opatřeních nebylo vydáno před přistoupením, ačkoliv uznala, že byly podniknuty určité předběžné kroky směrem k takovémuto rozhodnutí.

(71)

Pokud jde o restrukturalizaci veřejných pohledávek v rámci řízení podle kapitoly 5a na základě zákona ze dne 30. října 2002 o státní podpoře (podniky se zvláštním významem pro trh práce), ve znění pozdějších předpisů (12), Komise dospěla k závěru, že rozhodnutí o restrukturalizaci vydané předsedou Agentury pro rozvoj průmyslu, státní agentury odpovědné za vedení řízení podle kapitoly 5a, bylo právně závazné. V tomto případě však nebylo žádné takovéto rozhodnutí o restrukturalizaci vydáno před přistoupením (13). Důvodem je to, že rozhodnutí vydané předsedou Agentury pro rozvoj průmyslu dne 19. dubna 2004 schvalující plán restrukturalizace z roku 2004 nesplnilo procesní a hmotněprávní požadavky, aby mohlo být považováno za rozhodnutí o restrukturalizaci.

(72)

Komise přijala vysvětlení Polska, že narostlé úroky u těchto veřejných pohledávek budou vzhledem k jejich podružné povaze automaticky odepsány spolu s jistinou, aniž by bylo nutno vydat zvláštní rozhodnutí.

(73)

Komise nezjistila žádné důkazy o právně závazných rozhodnutích u řady opatření, včetně záruk za plnění a kapitálového vkladu, emise obligací a přeměny dluhu na kmenové akcie, uvedených jako opatření 28–34 v části B přílohy I rozhodnutí. Komise reagovala zejména na hlavní tvrzení Polska, a to že tato opatření byla zahrnuta do plánu restrukturalizace loděnice v Gdyni z roku 2004, který byl schválen dozorčí radou loděnice, přičemž zástupci státní pokladny uložili příslušným orgánům povinnost provést opatření tím, že hlasovali pro plán.

(74)

Komise zejména měla za to, že pokud akcionáři nepodnikli potřebné kroky za tímto účelem, nebyla dozorčí rada zmocněna přijmout rozhodnutí s finančními důsledky pro akcionáře. Komise se rovněž domnívala, že i při předpokladu, že dozorčí rada byla oprávněna přijmout takováto rozhodnutí jménem a na účet akcionářů, je i nadále nejasné, zda by takovéto rozhodnutí vedlo k pozitivní povinnosti na straně státní pokladny udělit státní podporu, jelikož obvykle nelze připodobnit opatření přijatá státem jako účastníkem trhu opatřením přijatým státem při plnění různých veřejných cílů.

(75)

Co se týká opatření 32 v části B přílohy I rozhodnutí (kapitálový vklad ve výši 40 milionů PLN), Komise měla pochybnosti, zda rozhodnutí zavazující státní pokladnu k uskutečnění navýšení kapitálu před přistoupením Polska bylo platné z právního hlediska, vzhledem k tomu, že nebyl splněn požadavek, aby případné navýšení kapitálu bylo do šesti měsíců zaevidováno u příslušného soudu.

(76)

Poté, co Komise zjistila, že řada opatření pro loděnici v Gdyni představuje novou podporu, vyjádřila pochybnosti, zda byla splněna některá z podmínek proto, aby ji bylo možno schválit jako podporu na restrukturalizaci.

(77)

Příjemce předložil dva druhy tvrzení: ohledně pravomoci Komise, co se týká opatření uvedených v části B přílohy I rozhodnutí, a ohledně pochybností Komise, co se týká slučitelnosti této podpory se společným trhem, pokud by byla považována za novou podporu.

(78)

Co se týká restrukturalizace veřejných pohledávek podle kapitoly 5a, příjemce tvrdil, že rozhodnutí o restrukturalizaci ze strany předsedy Agentury pro rozvoj průmyslu představovalo udělení podpory. Příjemce však stejně jako Polsko v počáteční fázi šetření Komise tvrdil, že příslušné rozhodnutí přijal předseda Agentury pro rozvoj průmyslu před přistoupením, dne 19. dubna 2004.

(79)

Příjemce tvrdil, že souhlas všech jednotlivých veřejných věřitelů s restrukturalizací podle kapitoly 5a představoval udělení podpory, a to před přistoupením (14).

(80)

V rozporu s tím, co Polsko uvedlo v první fázi šetření Komise, příjemce uvedl, že po dni 30. června 2003 nevznikly u veřejných pohledávek, které byly restrukturovány podle kapitoly 5a, žádné úroky z prodlení.

(81)

Příjemce tvrdil, že přesná účast státu s ohledem na opatření 32 (kapitálový vklad) byla známá před přistoupením, podpora by proto měla být považována za podporu, která byla udělena před přistoupením.

(82)

Příjemce se vyjádřil rovněž k ostatním aspektům rozhodnutí. Zejména uvedl, že záruky za plnění, které loděnici poskytla vývozní úvěrová pojišťovna, nepředstavují státní podporu. Příjemce uvedl, že záruční systém vývozní úvěrové pojišťovny je samofinancovaným systémem, v němž z dlouhodobého hlediska získané prémie převyšují pokrytá rizika a částky, které byly skutečně vyplaceny. Příjemce popsal podmínky, za nichž vývozní úvěrová pojišťovna tyto záruky vydává (prémie a druh požadovaného zajištění).

(83)

Co se týká požadavku, aby byla podpora omezena na nezbytné minimum, příjemce tvrdil, že výše podpory byla omezena na úplné minimum a že by bylo odůvodněné udělení vyšší podpory, kdyby byla k dispozici. Příjemce rovněž uvedl, že i v případě, že by Komise vymezila restrukturalizační náklady úžeji (tj. jako náklady, které nezahrnují běžné náklady loděnice), finanční složka těchto nákladů bez státní podpory by činila přibližně 30 %, splňovala by tudíž podmínku pokynů z roku 1999 pro podporu na restrukturalizaci (15).

(84)

Příjemce rovněž tvrdil, že státní podpora pro loděnici v Gdyni nenarušuje hospodářskou soutěž v Evropě, a uvedl, že skutečná konkurenční hrozba pro evropské loděnice pochází z Dálného východu. Příjemce potvrdil, že kontejnerová plavidla staví i jiné evropské loděnice, zejména v Německu, tvrdil však, že kontejnerová plavidla, která jsou stavěna v Německu, jsou s ohledem na návrh a technické specifikace odlišná. Příjemce prohlásil, že žádné jiné loděnice v EU nestavějí lodě pro přepravu automobilů, a že proto loděnice v Gdyni nesoutěží v tomto segmentu s žádnou jinou loděnicí v EU.

(85)

Příjemce rovněž uvedl, že restrukturalizace bude s konečnou platností dokončena do konce roku 2007.

(86)

Dánsko a dánský svaz pro námořní dopravu podpořily snahy Komise zajistit, aby byla státní podpora poskytována v souladu s platnými pravidly. Poukázaly na to, že v důsledku situace v oblasti hospodářské soutěže na světovém trhu pro stavbu lodí byla uzavřena řada dánských loděnic či čelí úpadku, aniž by jim byla poskytnuta státní podpora. Potvrdily rovněž, že sortiment výrobků dánských loděnic je podobný jako v případě polských loděnic, což znamená, že by dánské loděnice mohly být postiženy nekalou hospodářskou soutěží. Dánsko rovněž Komisi vyzvalo, aby od loděnice v Gdyni vyžadovala snížení kapacity, aby státní podpora nebyla použita k zvýšení celosvětové nadměrné kapacity.

(87)

Společnost Ray Car Carriers, největší odběratel loděnice v Gdyni a menšinový akcionář společnosti, zdůraznila význam loděnice v Gdyni pro svou vlastní činnost vzhledem k existujícím smlouvám s loděnicí. Společnost Ray Car Carriers byla přesvědčená, že se loděnice se svými vysoce kvalifikovanými zaměstnanci a vedením stane jednou z nejlepších loděnic v Evropě, pokud bude restrukturována a obdrží státní podporu za tímto účelem.

(88)

Odborový svaz Solidarita vyzdvihl zhoršující se situaci loděnice a tvrdil, že je nezbytná urychlená restrukturalizace. Odborový svaz popsal některá restrukturalizační opatření, která již byla v loděnici provedena, a vyjádřil přesvědčení, že se s technologií a zaměstnanci, které má loděnice k dispozici, zařadí mezi ziskové evropské loděnice. Státní podpora je proto nezbytná k provedení restrukturalizačního plánu.

(89)

Sdružení polských námořních odvětví Forum Okrętowe objasnilo příčiny potíží loděnice a vyslovilo svou podporu procesu restrukturalizace a použití státní podpory za tímto účelem.

(90)

Stejně jako příjemce podpory podalo i Polsko připomínky k aspektům pravomoci i slučitelnosti.

(91)

Co se týká restrukturalizace veřejných pohledávek podle kapitoly 5a, Polsko nepředložilo žádná další tvrzení. Ve své reakci na připomínky příjemce však Polsko vyslovilo nesouhlas s jeho výkladem polských právních předpisů.

(92)

Pokud jde o opatření 28–34 v části B přílohy I rozhodnutí, Polsko nevyvrátilo závěry Komise uvedené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Polsko však předložilo nové tvrzení, že prohlášení zástupců jednotlivých státních orgánů v rámci týmu pro odvětví stavby lodí ohledně plánů na rozšíření těchto opatření je nutno považovat za oficiální závazky. Tato prohlášení byla učiněna před přistoupením.

(93)

Pokud jde o opatření 32 (kapitálový vklad), Polsko tvrdilo, že pokud státní pokladna jednala na valných hromadách akcionářů jako vlastník loděnice v Gdyni, nelze toto jednání oddělit od jejích opatření coby orgánu poskytujícího státní podporu.

(94)

Polsko zároveň uznává, že ačkoli opatření týkající se kapitálových vkladů patří do oblasti vlastnictví (dominium) a vztahuje se na ně občanské právo, při navyšování akciového kapitálu společností je ministr (financí) povinen dodržet další veřejnoprávní pravidla, která se nevztahují na běžné účastníky trhu (imperium).

(95)

Polsko poté objasnilo, že pravidlo šesti měsíců (lhůta pro zaregistrování úpisů akcií u soudu) je pouze formálním požadavkem, který nemá žádný účinek na okamžik, k němuž nabývá účinku povinnost akcionáře upsat akcie. Polsko tvrdilo, že tato povinnost nabyla účinku v roce 2004, před přistoupením, a že k jejímu splnění bylo nutné pouze vydání nového usnesení o navýšení akciového kapitálu loděnice, k němuž došlo dne 4. března 2005. K upsání státní pokladnou došlo posléze, dne 23. června 2005.

(96)

Co se týká slučitelnosti nové podpory se společným trhem, Polsko uvedlo, že plán restrukturalizace z roku 2004 představoval řádný ekonomický základ pro proces restrukturalizace loděnice. Polsko připustilo, že se proces restrukturalizace uskutečnil s omezenými finančními zdroji. Polské orgány poté poskytly stručný popis restrukturalizačních opatření obsažených v plánu restrukturalizace z roku 2004, aby prokázaly, že restrukturalizace nebyla svým rozsahem čistě finanční. Obhajovaly vyrovnávací opatření navrhovaná v plánu restrukturalizace z roku 2004, která byla provedena v rámci skupiny gdyňských loděnic. Co se týká požadavku, aby byla podpora omezena na nezbytné minimum, Polsko uvedlo, že podpora nebyla použita pro jiné účely než na restrukturalizaci, a tvrdilo, že míra podpory činila 31 %, tj. podpora jako procentuální podíl celkových restrukturalizačních nákladů, včetně provozních nákladů. Polsko uvedlo, že za „vlastní příspěvek“ je nutno považovat nové sjednání smluvních cen spolu s kumulovanými zisky a kladnými peněžními toky vytvořenými loděnicí v budoucnu.

(97)

Polské orgány podrobně popsaly, jak fungoval záruční systém vývozní úvěrové pojišťovny, a tvrdily, že tyto záruky nepředstavují státní podporu.

(98)

Níže je shrnuto šetření Komise a události, k nimž došlo v jeho průběhu.

(99)

V reakci na rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení na podzim 2005 předložily polské orgány dvě linie argumentace: na straně jedné zpochybnily pravomoc Komise jednat ve věci opatření vymezených v rozhodnutí Komise jako nová podpora a na druhou stranu tvrdily, že i kdyby tato opatření představovala novou podporu, jsou slučitelná se společným trhem jako podpora na restrukturalizaci. Reakce loděnice v Gdyni na rozhodnutí Komise měla podobnou povahu. Obě reakce byly popsány výše.

(100)

K doložení svého tvrzení, že se jedná o slučitelnou podporu, předložilo Polsko Komisi plán restrukturalizace loděnice v Gdyni z roku 2004, který byl totožný s plánem restrukturalizace, s ohledem na nějž Komise zahájila formální vyšetřovací řízení kvůli pochybnostem, co se týká jeho věrohodnosti a spolehlivosti. Komise nicméně plán restrukturalizace z roku 2004 pečlivě přezkoumala a vyžádala si pomoc externího poradce. Komise dospěla k závěru, že plán restrukturalizace z roku 2004 nesplňuje žádnou z podmínek pro schválení restrukturalizační podpory, které jsou stanoveny v platných pokynech. Na schůzce dne 22. února 2006 Komise polským orgánům objasnila své hlavní pochybnosti. Komise vyzdvihla hlavní nedostatky plánu restrukturalizace z roku 2004: nízké investice, nízká plánovaná produktivita, vysoké výrobní náklady, zejména režijní náklady, a nedostatečné posílení vlastní kapitálové základny loděnice. Podporu poskytnutou loděnici je nutno považovat za provozní podporu pro restrukturalizaci dluhu a další činnost loděnice.

(101)

V prosinci 2005 Komise z veřejných zdrojů (16) zjistila, že Korporacja Polskie Stocznia (dále jen „KPS“), kapitálová skupina ve veřejném vlastnictví, byla založena s cílem integrovat tři velké polské loděnice v Gdyni, Gdaňsku a Štětíně pod jednu střechu (dále jen „konsolidační plán“). Hlavní úlohou KPS bylo poskytnout loděnicím finanční prostředky na výrobu. Polsko Komisi o konsolidačním plánu neinformovalo ani před vydáním rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, ani posléze.

(102)

Komise se zároveň z tisku dověděla o probíhajících jednáních o prodeji loděnic v Gdyni a Gdaňsku strategickým investorům a o oddělení obou společností, které až dosud fungovaly jako součást téže skupiny. Komise dopisem ze dne 13. ledna 2006 polskou vládu požádala, aby vysvětlila, jaká je její strategie pro loděnici v Gdyni ve skutečnosti.

(103)

Polsko v dopise ze dne 20. února 2006 objasnilo, že dříve byl konsolidační plán skutečně zvažován, bylo však od něho upuštěno a brzy bude přijata nová strategie restrukturalizace polského odvětví stavby lodí.

(104)

Na schůzce dne 22. února 2006 a dopisem ze dne 13. března 2006 polské orgány Komisi informovaly, že plán restrukturalizace z roku 2004 je zastaralý a je nutno jej pozměnit. Polské orgány se zavázaly, že pozměněný plán restrukturalizace předloží do června 2006. Polské orgány rovněž představily hlavní rysy nové strategie restrukturalizace polského odvětví stavby lodí. Za prvé, gdaňská loděnice má být co nejdříve vyčleněna ze skupiny gdyňských loděnic. Za druhé, vláda umožní vložení soukromého kapitálu do loděnic v Gdaňsku a Gdyni s dlouhodobým cílem loděnice plně privatizovat.

(105)

Valná hromada loděnice v Gdyni dne 19. dubna 2006 rozhodla o navýšení kapitálu ve výši 300 milionů PLN. Správní rada byla pověřena hledáním investorů, kteří by měli zájem se navýšení zúčastnit. V souladu s tím bylo ode dne 10. května 2006 potenciálním investorům zpřístupněno informační memorandum z května 2006 a poradce loděnice v Gdyni pro privatizaci se obrátil přímo na přibližně 80 takovýchto investorů. Loděnice v Gdyni obdržela dvě předběžné nabídky na účast na navýšení kapitálu, a to od ukrajinského výrobce oceli, společnosti Donbas a hlavního odběratele loděnice, společnosti Ray Car Carriers. Tyto dvě společnosti nakonec dne 28. srpna 2006 předložily závazné nabídky, které však byly podmíněny uhrazením a zrušením dluhu prodávajícím – státem. Podle harmonogramu, který oznámilo Polsko (dopis ze dne 26. září 2006), měla jednání s oběma uchazeči skončit do konce října 2006 a úpis nových akcií měl být dokončen do 15. prosince 2006.

(106)

Dne 9. června 2006 Komise obdržela první předlohu plánu restrukturalizace z roku 2006. Po návštěvě loděnice a obdržení stanoviska externího poradce Komise vyjádřila vážné obavy ohledně této předlohy během návštěvy na místě dne 13. června 2006 a písemně dne 17. července a poukázala na skutečnost, že se nezdá, že by plán restrukturalizace byl dostatečně rozsáhlý, aby byla obnovena dlouhodobá životaschopnost loděnice, že nebylo přijato žádné ustanovení o financování restrukturalizace, že neexistuje reálná vyhlídka na financování restrukturalizace ze zdrojů nezahrnujících státní podporu a že nebyla navržena žádná vyrovnávací opatření. S ohledem na další spoléhání se na záruky pro financování lodí poskytované vývozní úvěrovou pojišťovnou, státní agenturou, Komise loděnici a polské orgány upozornila, že tyto záruky představují státní podporu.

(107)

Navzdory těmto upozorněním předložilo Polsko nakonec v září 2006, s dvouměsíčním zpožděním, plán restrukturalizace z roku 2006, který se významně nelišil od první předlohy. Hlavní kritika Komise týkající se plánu restrukturalizace z roku 2006 je popsána níže.

(108)

Na schůzce dne 7. prosince 2006 a dopisem ze dne 29. ledna 2007 Komise polským orgánům sdělila, že předběžné zkoumání bylo ukončeno se závěrem, že plán restrukturalizace z roku 2006 nesplňuje žádnou z podmínek pro schválení podpory na restrukturalizaci podle stávajících pokynů.

(109)

Polské orgány na zmíněné schůzce oznámily, že zamýšlí obnovit proces privatizace loděnice v Gdyni prostřednictvím otevřeného a transparentního řízení s cílem přilákat soukromého investora, který by převzal úplnou kontrolu nad loděnicí. Polsko uvedlo, že proces privatizace má být dokončen do června 2007. Během vypracovávání dokumentů pro privatizaci Polsko Komisi požádalo, aby uvedla, jaká vyrovnávací opatření pro loděnici v Gdyni považuje za nezbytná, aby bylo možno náležitě informovat potenciální investory.

(110)

V následujících měsících loděnice v Gdyni pokračovala v jednání se dvěma investory, společnostmi Donbas a Ray Car Carriers, kteří své nabídky předložili v srpnu 2006. Současně vláda vypracovávala řadu dokumentů pro privatizaci, aby v případě neúspěchu probíhajících jednání mohla obnovit proces privatizace. V květnu 2007 polská vláda oznámila, že jednání ztroskotala a že bude obnoven proces privatizace. Dopisem ze dne 22. června 2007 Polsko předložilo nový harmonogram procesu privatizace a jako předběžnou lhůtu pro jeho dokončení uvedlo prosinec 2007, tj. půl roku po původním termínu, k němuž se Polsko zavázalo v lednu 2007. Dopisem ze dne 31. července 2007 Komise sdělila, že proces privatizace nelze déle protahovat. Komise rovněž Polsko upozornila, že k tomuto okamžiku se zdá, že nebyly splněny podmínky pro obnovení dlouhodobé životaschopnosti loděnice a financování restrukturalizace přinejmenším částečně ze zdrojů nezahrnujících státní podporu.

(111)

Komise se zároveň na základě dohody mezi komisařkou Kroesovou a ministrem Woźniakem z prosince 2006 podílela na intenzivních diskusích s polskými orgány a loděnicí v Gdyni s cílem stanovit potřebná vyrovnávací opatření. Dopisem ze dne 28. února 2007 se Polsko zavázalo uzavřít dok SD I v loděnici Gdyni poté, co budou vyřízeny zbývající zakázky a provedeny potřebné investice v suchém doku SD II, tj. od ledna 2010.

(112)

Za účelem ověření, zda tento návrh představuje skutečné vyrovnávací opatření, Komise loděnici v Gdyni požádala, aby ji poskytla informace o řadě záležitostí. Komise posléze dopisem ze dne 31. července 2007 Polsko informovala, že může předběžně považovat uzavření suchého doku SD I za dostatečné vyrovnávací opatření, pokud bude zařízení nevratně vyřazeno pro účely montáže a spuštění lodí a k uzavření dojde od 1. září 2009, nebo dříve, bude-li před tímto dnem ukončena stavba plavidla 8185/04, posledního z plavidel v knize zakázek ke dni 8. března 2007. V roce 2009 je mimoto možno použít dok SD I pouze pro montáž dvou plavidel, jejichž montáž je v tomto doku naplánována v roce 2009 a nelze ji přesunout do doku SD II (lodě pro přepravu LPG 8185/03 a 8185/04). Základ pro tento závěr Komise je popsán níže.

(113)

V červenci 2007 byl zahájen nový proces privatizace na základě privatizačního zákona ze dne 30. srpna 2006. Dne 5. července 2007 přijala valná hromada akcionářů loděnice v Gdyni usnesení o navýšení kapitálu o částku 515 milionů PLN, přičemž akcie měly být upsány státní pokladnou, nebude-li privatizace úspěšně dokončena. Bylo vypracováno informační memorandum ze dne 4. července 2007. Ode dne 10. května 2007, tj. dne zveřejnění výzvy k účasti v nabídkovém řízení v mezinárodním a polském tisku, bylo zpřístupněno potenciálním investorům. Jak je popsáno výše, Komise předložila k informačnímu memorandu připomínky, k nimž Polsko náležitě přihlédlo.

(114)

Vzhledem k dalším průtahům v procesu privatizace Komise Polsko dopisem ze dne 3. října 2007 vyzvala, aby privatizaci neprodleně dokončilo. Dopisem ze dne 23. října 2007 Polsko Komisi sdělilo, že privatizace nebude dokončena podle plánu, tj. do konce roku 2007. Polsko se místo toho zavázalo zahájit v lednu 2008 jednání s vybranými investory. Komise zopakovala své obavy ohledně prodlev dopisem ze dne 30. listopadu 2007 a uvedla, že očekává, že nový vlastník loděnice v Gdyni předloží první předlohu nového plánu restrukturalizace do konce února 2008. Tato žádost byla poté Komisí mnohokrát zopakována. Komise opakovaně trvala na přísném dodržení harmonogramu privatizace a uvedla, že se nezdá, že by existoval nějaký důvod pro to, aby Polsko obnovilo proces privatizace.

(115)

Polsko Komisi informovalo, že si informační memorandum loděnice v Gdyni vyžádalo jedenáct společnosti a že ve lhůtě do 1. října 2007 předložily první nabídky čtyři společnosti. Těmto čtyřem společnostem bylo umožněno provedení hloubkové kontroly. Ve lhůtě do 20. prosince 2007 byly předloženy tři závazné nabídky. Na konci ledna 2008 se Polsko rozhodlo zahájit jednání se dvěma z těchto investorů. V polovině února 2008 Polsko oznámilo, že proces privatizace loděnice v Gdyni bude dokončen do léta 2008, tj. o rok později, než Polsko původně slibovalo v lednu 2007.

(116)

Ode dne 20. března 2008 byla jednomu z těchto investorů, společnosti Amber Sp. z o.o. (dále jen „Amber“), dceřiné společnosti podniku Złomrex, polské společnosti obchodující s ocelí, udělena výhradní vyjednávací práva, jejichž platnost byla poté několikrát prodloužena a skončila dne 12. května 2008.

(117)

Dne 29. února 2008 Polsko Komisi předložilo první předlohu plánu restrukturalizace loděnice v Gdyni, kterou vypracovala společnost Amber (17). Společnost Amber předložila aktualizované finanční výhledy e-mailem ze dne 9. dubna 2008. Komise předložila ústní připomínky k této předloze na schůzce se zástupci polských orgánů, společnosti Amber a loděnice v Gdyni, která se konala ve Varšavě dne 10. dubna 2008, a zaslala písemné připomínky v dopise ze dne 21. dubna 2008.

(118)

Na schůzce s polskými orgány dne 12. května 2008 společnost Amber oznámila, že odstupuje z procesu privatizace loděnice v Gdyni. Polsko Komisi o tomto vývoji informovalo týž den. Ve svém vysvětlení pro státní pokladnu společnost Amber uvedla, že hlavním důvodem jejího odstoupení je skutečnost, že po hloubkové kontrole situace loděnice dospěla k závěru, že ani po provedení restrukturalizačních opatření, včetně významných investic, nebude loděnice zisková.

(119)

Dne 15. května 2008 se polské orgány rozhodly ukončit proces privatizace formou veřejné výzvy k účasti na jednáních s uchazeči, jejichž nabídky byly přijaty v řízení, které bylo zahájeno v roce 2007.

(120)

Dne 26. května 2008 Polsko Komisi informovalo, že proces privatizace byl obnoven. V následných každodenních zprávách Polsko Komisi informovalo o opatřeních, jež polské orgány přijaly k nalezení kupce pro loděnici v Gdyni. Polsko zaslalo Komisi řadu dopisů, v nichž potenciální investoři žádali o poskytnutí informací o pokračujícím procesu privatizace a o zaslání informačního memoranda, jakmile bude k dispozici.

(121)

Na schůzce dne 10. června 2008 vyšlo najevo, že polské orgány vedou intenzivní jednání se společností ISD Polska, stávajícím vlastníkem gdaňské loděnice, ohledně možné koupě loděnice v Gdyni a o sloučení obou loděnic. Polsko navrhlo nová vyrovnávací opatření a uvedlo, že nový investor jako podmínku účasti v privatizaci požaduje další státní podporu. Polsko rovněž Komisi sdělilo, že společnost ISD Polska vypracovává pro obě loděnice společný plán restrukturalizace, jenž bude Komisi předložen do dne 26. června 2008 v souladu s příkazem k poskytnutí informací, který Komise přijala s ohledem na případ státní podpory C 18/05 (18).

(122)

Na žádost polských orgánů Komise Polsko a společnost ISD Polska na schůzce dne 10. června 2008 a opakovaně na schůzce dne 13. června 2008 informovala, že je nutno splnit určité rámcové podmínky, pokud má společnost ISD Polska koupit loděnici v Gdyni s úmyslem provozovat ji společně s gdaňskou loděnicí. Těmito rámcovými podmínkami bylo to, že společnost ISD Polska musí do 26. června 2008 předložit společný plán restrukturalizace pro obě loděnice, musí významně přispět na restrukturalizační náklady a přijmout smysluplná vyrovnávací opatření v souladu s příslušnými pokyny. Komise uvedla, že navrhovaný příspěvek společnosti ISD Polska na restrukturalizační náklady nepostačuje s přihlédnutím k částce státní podpory, kterou loděnice obdržela v minulosti, a další podpoře, o niž společnost ISD Polska požádala v souvislosti s privatizací.

(123)

Dopisem ze dne 6. června 2008 Polsko Komisi informovalo, že se vláda dne 3. června 2008 rozhodla přispět ke kapitálu loděnice v Gdyni částkou ve výši 515 milionů PLN, částečně k uhrazení předpokládaných ztrát vyplývajících ze stávajících smluv o stavbě lodí.

(124)

Dne 26. června 2008 Komise obdržela předlohu plánu restrukturalizace z června 2008, který vypracovala společnost ISD Polska, s názvem „Plán restrukturalizace nové gdaňsko-gdyňské loděnice“, v němž byla předložena společná strategie restrukturalizace loděnic v Gdaňsku a Gdyni (dále jen „společný plán restrukturalizace (vypracovaný společností ISD)“). Komise obdržela rovněž předlohu plánu restrukturalizace z června 2008, který vypracovala společnost Polish Shipbuilding Company s názvem „Plán restrukturalizace loděnice v Gdyni na období 2008–2012“ (dále jen „plán restrukturalizace vypracovaný PSC“). Stručný popis obou plánů je uveden níže.

(125)

Dopisem ze dne 14. července 2008 Polsko Komisi informovalo, že proces privatizace loděnice v Gdyni pokračuje, a požádalo o dodatečnou lhůtu, aby potenciální investoři mohli dokončit plán restrukturalizace. Polsko se zavázalo předložit Komisi hotový plán restrukturalizace loděnice v Gdyni nejpozději do 12. září 2008.

(126)

Komise souhlasila s navrhovanou lhůtou pro předložení úplného restrukturalizačního plánu.

(127)

Dne 12. září 2008 Polsko předložilo konečný plán restrukturalizace vypracovaný společností ISD Polska s názvem „Plán restrukturalizace nové gdaňsko-gdyňské loděnice“ (dále jen „společný plán restrukturalizace ze dne 12. září“), který byl v podstatě aktualizovanou verzí společného plánu restrukturalizace ze dne 26. června 2008.

(128)

Podle plánu restrukturalizace z roku 2006 byly nezbytné změny plánu restrukturalizace z roku 2004 kvůli změně makroekonomického klimatu, tj. zhodnocení zlotého vůči americkému dolaru z 4,1 PLN na 3,0 PLN za USD a nárůst cen ocele z 300 USD/t na 700 USD/t, což nepříznivě ovlivnilo hospodářskou situaci loděnice společně s nedostatečnou státní podporou, v důsledku čehož nebylo možno provést plně plán restrukturalizace z roku 2004.

(129)

Plán restrukturalizace z roku 2006, který vypracovala loděnice s pomocí společnosti Ernst & Young, se vztahuje na období od roku 2006 do roku 2012. Většina opatření však má být provedena do konce roku 2009. Plán restrukturalizace z roku 2004 se týkal období od roku 2003 do roku 2008.

(130)

K cílům plánu restrukturalizace z roku 2006 patří účinné snížení provozních nákladů, zvýšení efektivnosti loděnice a zajištění ziskovosti loďařských činností. Za tímto účelem loděnice zamýšlela nejprve znovu sjednat stávající smlouvy, a tím vyloučit předpokládané ztráty z lodí, jejichž dokončení je naplánováno na rok 2006 a 2007. Program snížení nákladů byl mimoto zaměřen na snížení výrobních nákladů.

(131)

Plánovanou prodejní strategií bylo soustředit se na běžná plavidla, k nimž patřila kontejnerová plavidla a lodě pro přepravu automobilů. Loděnice plánovala rovněž zachování kapacity pro mezery na trhu, pokud se objeví ziskové nabídky.

(132)

Hlavní opatření:

(133)

Loděnice musí provést finanční restrukturalizaci. Na konci roku 2005 činil vlastní kapitál –285,4 milionu PLN. Předpokládá se, že se v období 2006–2007 situace loděnice s ohledem na vlastní kapitál zlepší na základě kapitálového vkladu v celkové výši 1 015 milionů PLN: navýšení kapitálu o 500 milionů PLN v roce 2006 mělo být financováno soukromými investory a navýšení kapitálu o 515 milionů PLN v roce 2007 měl uskutečnit soukromý nebo veřejný investor.

(134)

Na konci období restrukturalizace v roce 2009 má výroba loděnice podle očekávání činit 298 610 CGT, v porovnání s 279 258 CGT v roce 2006. Počet postavených lodí se sníží z 13 v roce 2006 (8 kontejnerových lodí a 5 lodí pro přepravu automobilů) na 11 (5 kontejnerových lodí a 6 lodí pro přepravu automobilů). Výroba se podle očekávání v roce 2012 dále zvýší na 324 110 CGT (12 plavidel).

(135)

Průměrná zaměstnanost se má snížit z 5 208 pracovníků v květnu 2006 na cílovou úroveň 4 530 osob na konci roku 2007.

(136)

Produktivita (podíl spotřebované práce) se má podle očekávání zvýšit z 44,8 osobohodiny/CGT v roce 2007 na 37,0 osobohodin/CGT v roce 2012. Podle poradce Komise je produktivita nejefektivnějších srovnatelných loděnic v Evropě nižší než 20 osobohodin/CGT.

(137)

Obrat má podle očekávání vzrůst z 1599 milionu PLN v roce 2005 na 1869 milionu PLN v roce 2012. Provozní zisk se má podle předpokladů zvýšit z 7,35 milionu PLN v roce 2005 a 23,35 milionu PLN v roce 2006 na 67,68 milionu PLN v roce 2012, přičemž prvním ziskovým rokem má být rok 2009.

(138)

Plán zahrnuje analýzu citlivosti ohledně těchto záležitostí:

(139)

V plánu restrukturalizace z roku 2006 bylo jako vyrovnávací opatření navrhováno omezení výroby na 340 000 CGT ročně za předpokladu, že technická kapacita loděnice činí 540 000 CGT. Jak je podrobně objasněno níže, v únoru 2007 Polsko navrhlo nevratné uzavření suchého doku SD I. Loděnice poskytla údaje prokazující, že stávající technická kapacita je značně nižší než 540 000 CGT. Komise nakonec předběžně souhlasila s navrhovaným snížením kapacity, které nahradilo vyrovnávací opatření uvedená v plánu restrukturalizace z roku 2006.

(140)

Společnost ISD Polska, jako většinový vlastník gdaňské loděnice, vstoupila do procesu privatizace po odstoupení společnosti Amber z kola privatizace zahájeného v roce 2007. Jak je uvedeno výše, společnost ISD Polska přezkoumala plán restrukturalizace, který předložila Komisi dne 26. června 2008, a dne 12. září 2008 předložila aktualizovanou verzi. Níže uvedený popis případně objasňuje změny ve společném plánu restrukturalizace ze září.

(141)

Odůvodněním společné obchodní strategie vypracované společností ISD Polska je to, že je nutno využít synergie mezi oběma loděnicemi a spojit nejlepší výrobní aktiva obou zařízení (19). Hlavní zařízení pro skladování materiálu se budou nacházet v loděnici v Gdyni, kde se budou vyrábět rovněž plechy a profily. Plechy a profily budou poté přepraveny po vodě do gdaňské loděnice, kde se budou vyrábět jednotlivé části a bloky. Montáž se bude provádět v docích v loděnici v Gdyni a konečné vybavení v přístavištích v obou loděnicích.

(142)

Společný plán restrukturalizace poukazuje na neúspěch plánu restrukturalizace z roku 2006, pokud jde o obnovení životaschopnosti loděnice, a stanoví příčiny stávajících finančních potíží obou loděnic. K nim patří zejména nepodařená privatizace loděnice a související neschopnost loděnice získat kapitál ve výši, jež by umožňovala restrukturalizaci, a skutečnost, že loděnice neobdržela dostatečné částky státní podpory. Společný plán restrukturalizace určuje rovněž makroekonomické faktory, například zhodnocení polského zlotého vůči americkému dolaru, rostoucí ceny ocele a vnitřní činitele, jako je odliv kvalifikovaných pracovníků z loděnice, nízká produktivita a uzavírání smluv bez potřebného zajištění vůči změnám směnného kurzu a materiálových nákladů, což vedlo ke ztrátám loděnice.

(143)

Cílem společného plánu restrukturalizace je obnovení životaschopnosti obou restrukturovaných společností, loděnic v Gdyni a Gdaňsku. Ačkoli se toto rozhodnutí týká pouze loděnice v Gdyni, níže uvedený popis a posouzení společného plánu restrukturalizace musí samozřejmě vzít v úvahu rovněž existenci gdaňské loděnice, její minulé snahy o restrukturalizaci a státní podporu, kterou obdržela a kterou obdrží v budoucnu.

(144)

Podle společného plánu restrukturalizace by se sloučené loděnice měly podílet na dvou činnostech: stavbě lodí a činnostech nesouvisejících se stavbou lodí.

(145)

Co se týká stavby lodí, společnost ISD Polska se brzy zaměří na segmenty trhu jako kontejnerové lodě (malé až středně velké, 500–3 000 TEU), běžná nákladní plavidla („klasická“ plavidla pro přepravu suchého nákladu, víceúčelová plavidla a plavidla pro přepravu těžkých kusů) a lodě pro přepravu automobilů (velké lodě čistě pro přepravu automobilů, velikost C6600) a bude rozvíjet činnost rovněž v segmentu pobřežních plavidel (např. vlečná plavidla pro kotevní zařízení, plavidla pro zásobování plošin, čluny pro přepravu posádky), který by se měl ve střednědobém horizontu stát hlavním segmentem.

(146)

Analýza trhu vychází z porovnání s výrobou ostatních evropských loděnic a zkušeností sloučených loděnic. V plánu se připouští, že by bylo nutno vyvinout potřebné know-how pro výrobu pobřežních plavidel a že by výroba byla v prvních několika letech zajišťována pomocí subdodavatelů. Společný plán restrukturalizace ze září popisuje předchozí zkušenosti gdaňské loděnice s výstavbou trupů pobřežních plavidel a objasňuje, že loděnice má plavidla tohoto typu ve své knize zakázek. Plán rovněž uvádí, že gdaňská loděnice nedávno podepsala prohlášení o úmyslu týkající se pětileté spolupráce s renomovaným stavitelem pobřežních plavidel, který bude gdaňské loděnici zadávat stavbu stále složitějších trupů. Plán předpokládal postupný přechod od této subdodavatelské práce k výstavbě plně vybavených pobřežních plavidel a uznává potřebu získat postupně kapacity pro výstavbu plně vybavených lodí a vytvořit síť dodavatelů.

(147)

Plánované výrobní portfolio předpokládá, že zpočátku bude zachována výroba kontejnerových lodí, postupně však bude do roku 2011 omezována a poté bude ukončena. Plán předpokládá portfolio skládající se z pobřežních plavidel a velkých lodí pro přepravu automobilů o velikosti C6600. Podle společného plánu restrukturalizace mají sloučené loděnice po červnu uzavřít smlouvy na 13 plavidel v roce 2008 (3 kontejnerová plavidla, 5 pobřežních plavidel a 5 lodí pro přepravu automobilů), 16 plavidel v roce 2009 (2 kontejnerová plavidla, 8 pobřežních plavidel a 6 lodí pro přepravu automobilů), 15 plavidel v roce 2010 a 2011 (1 kontejnerové plavidlo, 7 pobřežních plavidel a 7 lodí pro přepravu automobilů), 17 plavidel v roce 2012 (10 pobřežních plavidel a 7 lodí pro přepravu automobilů) a 18 plavidel v roce 2013 a 2014 (14 pobřežních plavidel a 4 lodě pro přepravu automobilů). Výrobní plán byl ve společném plánu restrukturalizace ze září pozměněn: mezi roky 2009 a 2011 mělo být ročně postaveno 12–13 plavidel (5–7 lodí pro přepravu automobilů a 6 pobřežních plavidel; po roce 2008 nejsou v knize zakázek žádná kontejnerová plavidla).

(148)

Co se týká činností nesouvisejících se stavbou lodí, společnost ISD Polska zamýšlí zahájit ve sloučených loděnicích výrobu větrných elektráren a ocelových konstrukcí. Plán předpokládá, že výroba větrných elektráren bude zahájena v roce 2011 (75 položek) a od roku 2014 se zvýší na 350 (plánovaná délka 80 m).

(149)

Červnový plán předpokládal výrobu různých ocelových konstrukcí (např. jeřáby, skladové konstrukce, ocelové konstrukce pro stavebnictví a části plavidel), která se bude zvyšovat z 2 174 t v roce 2008 na 13 500 t od roku 2011 (20).

(150)

Zářijový plán restrukturalizace uvádí podrobnosti o know-how společnosti ISD Polska (nebo ostatních společností skupiny Donbas) v oblasti ocelových konstrukcí. Plánuje se přesun určité výroby ze společnosti Huta Częstochowa do sloučených loděnic. Plán shrnuje výsledky studie trhu provedené nezávislým konzultantem (Roland Berger) při přípravě na rozvoj segmentu ocelových konstrukcí v gdaňské loděnici poté, co ji společnost ISD Polska získala počátkem roku 2007. Podle plánu tato studie předpokládá růst segmentu ocelových konstrukcí v Evropě, a zejména v Polsku (např. rozvoj infrastruktury s pomocí strukturálních fondů). Tato studie nebyla Komisi předložena.

(151)

Zářijový plán obsahuje různé prognózy objemu výroby ocelových konstrukcí, jak je uvedeno v tabulce 1a.

Tabulka 1a

Plánovaná výroba ocelových konstrukcí v tunách (společný plán restrukturalizace ze září 2008)

(152)

Ve společném plánu restrukturalizace je uvedeno, že se výrobní aktiva obou loděnic značně znehodnotila a jsou na stejné úrovni jako aktiva evropských loděnic na počátku 90. let minulého století. Plánované investice činí 111 milionů EUR pro stavbu lodí a 193 milionů PLN pro činnosti nesouvisející se stavbou lodí (175 milionů PLN pro větrné elektrárny a 18 milionů PLN pro ocelové konstrukce).

(153)

Investice v oblasti stavby lodí se mezi rokem 2009 a 2011 uskuteční ve dvou překrývajících se etapách. Nejvýznamnější investice (21) budou provedeny v oblasti řezání plechů, výroby plochých panelů, nové dílny pro výrobu trubek a nové haly pro objemové součásti. Tyto investice spolu s organizačními změnami by měly vést k zvýšení produktivity ze stávajících 45 osobohodin/CGT na cílových 20 osobohodin/CGT (22).

(154)

Hlavní organizační potřeby se týkají prodeje (smlouvy), pořizování materiálu a služeb, projekčních kapacit, výroby, lidských zdrojů a informačních technologií.

(155)

Společný program restrukturalizace předpokládá vytvoření plánovacího střediska, které bude odpovídat za účinné plánování výroby na všech organizačních úrovních sloučených loděnic. Cílem zřízení tohoto střediska je odstranění nedostatků v plánování, rozvrhování, rozpočtování a kontrole výrobního procesu.

(156)

Co se týká uzavírání smluv, společnost ISD Polska zamýšlí zavést valorizační doložky na ochranu loděnice před růstem cen materiálu a mezd přenesením rizika na majitele lodi. Loděnice by měla zavést rovněž novou vzorovou smlouvu. Výňatky z některých stávajících smluv o stavbě lodi byly připojeny k společnému plánu restrukturalizace ze září s cílem prokázat, že se loděnici podařilo sjednat valorizační doložky k zajištění proti výkyvům cen oceli.

(157)

Na ochranu před rizikem měnových výkyvů hodlá loděnice zavést potřebnou infrastrukturu po stanovení nákladů a příjmů vytvářejících měnové riziko a stanovení přípustných úrovni vystavení tomuto riziku. Systém řízení rizik uvedený ve společném plánu restrukturalizace je založen na čtyřech hlavních prvcích: zohlednění tohoto rizika při stanovení strategie loděnice (vymezení odolnosti vůči riziku a kontroly rizika), přizpůsobení organizační struktury, používání informačních technologií a přijetí různých způsobů snížení rizik na nejnižší možnou míru (přirozený hedging, valorizační doložky ve smlouvách a pořízení finančních produktů jako měnové opce a futures). Společný plán restrukturalizace ze září popisuje podrobněji navrhovanou politiku v oblasti zajištění proti měnovému riziku. Stanoví tři zajišťovací nástroje, které by loděnice měla využít; vyčísluje vystavení knihy zakázek měnovým rizikům až do roku 2012 a na tomto základě odhaduje náklady na tyto zajišťovací nástroje. Podle plánu se společnost ISD Polska obrátila na řadu bank, které jí za účelem vypracování nabídek na hedging požádaly, aby předložila přiměřenou strategii v oblasti hedgingu. Podle plánu by tato strategie měla být vypracována v prvních šesti měsících restrukturalizace.

(158)

Ve výrobní oblasti je cílem odstranit problém neefektivní logistiky v gdaňské loděnici a překážky v loděnici v Gdyni. Plán navrhuje dělbu práce mezi oběma zařízeními a nové schéma toku materiálu.

(159)

Co se týká pořizování a řízení materiálu, hlavním cílem je snížení nákladů. Restrukturalizační opatření zahrnují například pořizování materiálu na základě nejméně tří nabídek, spolupráci při nákupech se společností Huta Częstochowa, řízení zásob atd.

(160)

Loděnice plánuje, že zaměstná a vyškolí kvalifikované pracovníky a rozšíří využívání informačních technologií a zmodernizuje stávající informační technologie.

(161)

V oblasti zaměstnanosti je cílem vypořádat se s vysokou fluktuací a absencí v práci. Společnost ISD Polska hodlá spolupracovat s místní agenturou pro nábor pracovníků. Interně plán předpokládá rozšíření systémů profesního rozvoje, zavedení mzdy spojené s pobídkami (řízení přesčasových hodin, hodnocení zaměstnanců, kontroly absence v práci a mzda na základě vykonané práce, včasnosti a kvality provedení) a rozvoj podnikové identity. Plán zmiňuje potřebu snížit zaměstnanost ze současného počtu 8 137 zaměstnanců (2 651 v gdaňské loděnici, 4 238 v loděnici v Gdyni a 1 248 v dceřiných společnostech loděnice v Gdyni) na rozmezí od 5 000 do 5 395 zaměstnanců. Podle společného plánu restrukturalizace ze září dojde k propouštění nadbytečných pracovníků postupně od roku 2009 do roku 2012. Aktualizovaný plán obsahuje výpočet nákladů a účinků restrukturalizace zaměstnanosti.

(162)

Co se týká projektových činností, plán předpokládá, že dojde k racionalizaci práce projektové kanceláře a že bude úžeji spjata s výrobním procesem.

(163)

Plán obsahuje stručný, obecný popis požadovaných účinků těchto opatření v oblasti organizační restrukturalizace, které vyčísluje s tvrzením, že výsledné zvýšení produktivity bude činit přibližně 12 osobohodin/CGT (23).

(164)

Pokud jde o finanční restrukturalizaci, plán předpokládá, že bude poskytnuta státní podpora, která byla Komisi oznámena v průběhu formálního vyšetřovacího řízení (viz část 9 níže). Předpokládá rovněž kapitálový vklad státu ve výši 385 milionů PLN k uhrazení veřejných pohledávek a očekává, že u některých veřejných pohledávek (zejména částek dlužných ZUS v souvislosti s příspěvky na sociální zabezpečení) bude možné uhrazení ve splátkách do roku 2018 (veřejné pohledávky s nominální hodnotou ve výši 418,8 milionu PLN) (24), že stát vloží kapitál ve výši 250 milionů PLN k pokrytí očekávaných ztrát za rok 2008 a prostřednictvím Agentury pro rozvoj průmyslu další kapitál ve výši 200 milionů PLN na financování provozního kapitálu a že převezme možný závazek ve výši 308 milionů PLN související s probíhajícím soudním sporem ohledně daňových nedoplatků gdaňské loděnice.

(165)

Plán předpokládá, že částka restrukturalizačních nákladů ve výši přibližně 712 milionů PLN bude financována z budoucích peněžních toků společnosti.

(166)

Společný plán restrukturalizace vyčísluje restrukturalizační náklady, které až dosud loděnici v Gdyni vznikly, na částku 936 702 419 PLN, včetně investičních nákladů ve výši 98 milionů PLN a restrukturalizace dluhu ve výši 365 milionů PLN (25). Podle společného plánu restrukturalizace činí náklady restrukturalizace v Gdaňsku 311 533 500 PLN, včetně například investičních nákladů ve výši 23 milionů PLN a restrukturalizace dluhu ve výši 48 milionů PLN (26). Společný plán restrukturalizace ze září nemění náklady vzniklé v minulosti, nýbrž odhad restrukturalizačních nákladů pro sloučené loděnice. Lze určit tyto náklady: investiční náklady ve výši 552 milionů PLN, uhrazení veřejných pohledávek ve výši 892 milionů PLN (27), uhrazení obchodních pohledávek ve výši 889 milionů PLN, krytí očekávaných ztrát za rok 2008 ve výši 250 milionů PLN (28), uhrazení možných závazků ve výši 308 milionů PLN v souvislosti s probíhajícím soudním sporem ohledně daňových nedoplatků gdaňské loděnice, náklady na demolici nadbytečných výrobních aktiv (skluzů) ve výši 42,8 milionu PLN a náklady na restrukturalizaci zaměstnanosti ve výši 69 milionů PLN. Očekávané náklady činí celkem 3 miliardy PLN.

(167)

Na schůzce dne 30. září polské orgány navrhly, aby se při posuzování vlastního příspěvku na uhrazení restrukturalizačních nákladů nebrala v úvahu fakticky provozní podpora udělená loděnicím v minulosti. Polské orgány navrhly, aby Komise ve svém posouzení uvážila restrukturalizační náklady vzniklé od okamžiku, kdy investor převzal kontrolu nad loděnicí. Společnost ISD Polska se stala většinovým akcionářem gdaňské loděnice dne 28. listopadu 2008 a polské orgány tvrdí, že restrukturalizační náklady, které loděnici vznikly od té doby, činí 62,5 milionu PLN. Vzhledem ke skutečnosti, že společnost ISD Polska dosud nemá podíly v loděnici v Gdyni, neměly by být brány v úvahu případné restrukturalizační náklady, které této loděnici vznikly v minulosti. V důsledku toho by restrukturalizační náklady, jak Polsko navrhlo na schůzce dne 30. září, činily 3,065 miliardy PLN.

(168)

Společnost ISD Polska uvedla, že vlastní příspěvek loděnice a jejích akcionářů na restrukturalizační náklady, jak je popsán v níže uvedené tabulce č. 1b, odráží návrhy předložené ve společném plánu restrukturalizace ze září.

Tabulka 1b

Vlastní příspěvek na restrukturalizační náklady podle společného plánu restrukturalizace

(169)

Podle vysvětlivek k společnému plánu restrukturalizace, které Polsko poskytlo dne 7. července 2008, a společného plánu restrukturalizace ze září nejsou v současnosti známy vnější zdroje financování uvedené v položkách 14–16.

(170)

Společnost ISD Polska předpokládá, že v roce 2012 získá úvěr na provozní kapitál ve výši 280 milionů PLN, a považuje tento předpoklad za reálný vzhledem k údajně příznivému poměru zadlužení a EBITDA, jež se očekává v roce 2012.

(171)

Co se týká úvěrů pro výrobu nesouvisející se stavbou lodí (výroba větrných elektráren, položky 15–16), společnost ISD Polska hodlá vytvořit zvláštní dceřinou společnost sloučených loděnic pro výrobu větrných elektráren a očekává, že tento podnik přiláká vnější kapitál. Společný plán restrukturalizace ze září poskytuje doplňkové informace o investičním úvěru pro projekt větrných elektráren (položka 15). Obsahuje shrnutí projektu větrných elektráren, které má být předloženo různým bankám k posouzení. K plánu restrukturalizace byla připojena dvě vyjádření zájmu týkající se tohoto projektu, a to od Kredyt Bank (KBC) a Fortis Bank ze dne 4. srpna, resp. 4. září 2008. Fortis Bank tvrdí, že je obecně známo, že se zajímá o projekty obnovitelné energie. Uvádí, že projekt společnosti ISD týkající se větrných elektráren považuje za velmi zajímavý a že by uvítala další jednání o konkrétních otázkách. Kredyt Bank potvrzuje, že se zajímá o financování projektů obnovitelné energie. Banka uvádí analýzy, které bude nutno provést, než posoudí žádost o úvěr: vyhodnocení obchodního plánu a finančního modelu založeného na reálných předpokladech, které odrážejí zákony trhu, vyhodnocení ziskovosti projektu a jeho citlivosti na faktory, jako jsou ceny materiálu a směnný kurz, vyhodnocení stávajících dodavatelských smluv a výsledek probíhajícího správního řízení, které se týká právního statusu pozemků, na nichž má být projekt realizován.

(172)

Dopisem ze dne 8. července 2008 Polsko poskytlo seznam finančních a výrobních aktiv, jež společnost ISD Polska zamýšlí odprodat, aby získala příjmy ve výši 189 milionů PLN. Společný plán restrukturalizace ze září upravuje tento údaj na 240 milionů PLN, přičemž hlavní rozdíl spočívá v ocenění hlavní složky tohoto odprodeje – pozemků, na nichž se v současnosti nacházejí tři skluzy gdaňské loděnice. Zatímco v červnovém plánu restrukturalizace byl uveden předpokládaný čistý výnos z prodeje (prodejní cena po odečtení nákladů na přípravu pozemků na prodej), zářijový plán uvádí nominální hodnotu výnosu z prodeje a náklady na přípravu pozemků zahrnuje do odhadu restrukturalizačních nákladů. K zářijovému plánu bylo připojeno nezávislé ocenění pozemků. V tomto ocenění není uvedena stávající tržní cena pozemků, nýbrž je odhadnuta jejich hodnota pro investora, který je pořizuje za účelem developmentu (domy s nájemními byty, kancelářské budovy).

(173)

Polsko objasnilo, že skluzy v gdaňské loděnici a sousední pozemky v současnosti vlastní společnost s názvem Synergia 99. Loděnice v Gdyni je jedním z akcionářů společnosti Synergia a podle dohody akcionářů je oprávněna získat skluzy a sousední pozemky, bude-li společnost Synergia zlikvidována. Podle informací, které poskytlo Polsko, závisí rozdělení majetku společnosti Synergia mezi její akcionáře na pokroku probíhajícího správního řízení o stanovení hranic přístavu v Gdaňsku.

(174)

Společný plán restrukturalizace ze září objasňuje, že se probíhající správní řízení netýká parcely, která sousedí se skluzy, a obsahuje potvrzení společnosti Synergia 99 ze dne 28. srpna 2008, že příslušným orgánům podá žádost o vynětí pozemků, na nichž se nacházejí skluzy, z oblasti přístavu.

(175)

Zářijový plán objasňuje rovněž opatření k likvidaci společnosti Synergia 99 podle dohody jejích akcionářů. Likvidace se uskuteční ve dvou etapách: za prvé, společnost Synergia 99 bude rozdělena na dvě společnosti, které převezmou vyčleněná aktiva společnosti Synergia 99, a za druhé, loděnice v Gdyni se stane výhradním vlastníkem společnosti, která získala pozemky, na nichž se nacházejí skluzy. Podle plánu by k první etapě procesu likvidace mělo dojít na valné hromadě akcionářů společnosti Synergia dne 15. října 2008. Plánované rozdělení je však podmíněno změnami hranic přístavu. Dohoda akcionářů o opatřeních k likvidaci společnosti Synergia 99 je časově omezená.

(176)

Podle rozvahy loděnice v Gdyni činí podíl loděnice ve společnosti Synergia 99 40 milionů PLN. Podle společného plánu restrukturalizace ze září (30) potvrdila v srpnu 2007 správní rada společnosti Synergia 99 s ohledem na uzavření dohody akcionářů o rozdělení majetku společnosti Synergia v případě její likvidace, že nominální hodnota aktiv společnosti Synergia 99 činí […] (*1) milionů PLN, což podle správní rady odráží jejich tržní hodnotu. Nezávislý odborný posudek, který správní rada předložila v té době akcionářům, potvrzoval, že tržní hodnota pozemků, na nichž se nacházejí skluzy, činí […] milionů PLN.

(177)

Společný plán restrukturalizace ze září obsahuje pozměněné finanční výhledy. Tyto výhledy jsou založeny na určitých předpokladech ohledně inflace (WIBOR 3m), směnného kurzu USD a PLN a nákladů na materiál, které zase vycházejí z odhadů externích odborníků. Směnný kurz PLN/USD přijatý v červnu činil 2,254 pro rok 2008 a 2,32 pro rok 2009, zatímco zářijový plán na základně externí zprávy (31) přijal směnný kurz PLN/USD ve výši 2,32 pro celé období restrukturalizace. Cena ocele přijatá v červnu pro rok 2008 činila 1 381 USD/t, pro rok 2011 se snížila na 1 211 USD/t a pro rok 2014 se opět zvýšila na 1 359 USD/t. Zářijový plán vychází z vyšších cen ocele (1 539 USD/t v roce 2009, 1 350 USD/t v roce 2011 a 1 516 USD/t v roce 2014). Společný plán restrukturalizace z června předpokládal tyto tendence růstu mezd: 7,6 % v roce 2009, 7 % v roce 2010, 6 % v roce 2011 a přibližně 5 % po roce 2012. Zářijový plán předpokládá nižší tempo růstu: 5,8 % v roce 2009, 5 % v roce 2010, 4 % v roce 2011 a 2012 a 3 % ročně po roce 2012 (32). Červnový plán restrukturalizace předpokládal inflaci ve výši přibližně 2,2 %. Zářijový plán předpokládá vyšší inflaci, která začíná na hodnotě 3,4 % v roce 2009 (33) a postupně se snižuje (na 2,5–2,6 % po roce 2012) (34).

(178)

Hlavní změna ve finančních výhledech v zářijovém plánu se v porovnání s červnovým plánem týká výnosu z prodeje plavidel a z činností nesouvisejících se stavbou lodí. Zářijový plán zejména předpokládá podstatně vyšší ceny lodí pro přepravu automobilů, jednoho ze dvou hlavních výrobků, což je změněný předpoklad, který silně ovlivňuje odhady výkazu zisků a ztrát.

(179)

Odhad konsolidovaného výkazu zisků a ztrát pro loďařské činnosti a činnosti nesouvisející se stavbou lodí v zářijovém plánu ukazuje od roku 2009 kladná zisková rozpětí: (4,1 % v roce 2009, 3,1 % v roce 2010, 7,4 % v roce 2011 a 6,4 % na konci období restrukturalizace v roce 2012). Zisková rozpětí se sníží na 4,3 % v roce 2014 (pokles na trhu) a poté postupně vzrostou na 7,7 % v roce 2017.

(180)

Společný plán restrukturalizace z června zahrnoval stručnou verzi analýzy citlivosti, která zkoumala účinky některých změn v hlavních základních předpokladech ohledně desetiletého EBITDA a desetiletých akumulovaných zisků. Analyzuje zejména účinky dalšího zhodnocení PLN o 5 grošů a další 5 % růst cen ocele a mezd. Společný plán restrukturalizace ze září obsahuje novou a podrobnější analýzu citlivosti, která zejména prokazuje dopad 5 % zhodnocení PLN vůči USD. Společný plán restrukturalizace ze září předpokládá, že Polsko přijme euro v roce 2013 a že poté nebudou činnosti loděnice dotčeny výkyvy směnného kurzu PLN/USD. Nová analýza citlivosti ukazuje dopad 5 % znehodnocení USD vůči euru v období 2013–2017 (tj. poté, co Polsko podle předpokladů přijme euro).

(181)

Podle finančních výhledů v červnovém plánu bude nediskontovaného splacení (bez zohlednění měnící se hodnoty peněz v čase) dosaženo až v 11. roce činnosti, tj. v roce 2019. Tento výpočet bral v úvahu pouze finanční účast investora (440 milionů PLN), což znamená, že akumulované peněžní toky za zkoumané období jsou porovnány pouze s kapitálovými vklady investora a nepřihlížejí ke skutečnosti, že stát podle očekávání vloží napřed významný kapitál. Plán předpokládá, že restrukturalizační náklady ve výši přibližně 712 milionů PLN budou financovány z budoucích peněžních toků společnosti.

(182)

Společný plán restrukturalizace ze září obsahuje diskontovaný výpočet období splacení, jež potrvá 10 let. Plán rovněž předpokládá, že velká část restrukturalizačních nákladů (712 milionů PLN) (35) bude uhrazena budoucími peněžními toky.

(183)

Společnost PSC byla v Polsku založena v roce 2007 za účelem získání loděnice v Gdyni. Patří dvěma společnostem, Marine Co a Maritim Shipyard, které ovládá polský podnikatel p. Janusz Baran. Obě společnosti fungují v Gdyni, Gdaňsku a ve Štětíně od 90. let minulého století a vyrábí lodě a čluny a působí jako subdodavatel pro větší loděnice, zejména v Německu, Norsku, Nizozemsku a Francii, vyrábějící bloky a části a poskytující služby. Celá skupina zaměstnává 1 500 osob.

(184)

Co se týká tržní strategie, plán předpokládá, že se společnost soustředí na kontejnerová plavidla, lodě pro přepravu automobilů a tankery pro přepravu plynu a ročně bude vyrobeno až deset plavidel pro zásobování plošin. Předpokládá se rovněž, že v budoucnu bude loděnice vyrábět dvanáct plavidel ročně, což je kapacita loděnice po uzavření malého doku. Oddíl týkající se budoucí výroby předpokládá, že se bude vyrábět rostoucí počet plavidel (nárůst ze 6 v roce 2008 na 12 v roce 2009, 17 v roce 2010 a 21 v roce 2012). Předložený finanční model, na jehož základě byly zjevně vypracovány finanční výhledy, rovněž předpokládá, že se v roce 2012 výroba zvýší na 21 plavidel.

(185)

Plán mimoto předpokládá diverzifikaci činností a zřízení kontejnerového terminálu ve stávající oblasti loděnice. Podle plánu bude mít loděnice po snížení kapacity nadbytečné pobřežní pásmo, na němž by bylo možno vystavět kontejnerový terminál s kapacitou 150 000 TEU ročně.

(186)

Hlavními navrhovanými restrukturalizačními opatřeními jsou průmyslová restrukturalizace provedením investičního programu, který má zvýšit produktivitu, snížit náklady a zkrátit výrobní cyklus. Odhadované náklady investičního programu v oblasti stavby lodí činí 80 625 000 EUR. Mají být poskytnuty rovněž investice ve výši 50 milionů PLN (přibližně 15 milionů EUR) na vybudování kontejnerového terminálu. To by znamenalo celkové investiční náklady ve výši 95,6 milionu EUR. Jiná část restrukturalizačního plánu však odhaduje celkové investice na částku 131 milionů EUR (443 milionů PLN). Rozdíl mezi těmito dvěma údaji není v plánu vysvětlen. Podle plánu by provedení těchto opatření během pětiletého období snížilo náklady na plavidlo o 25 %.

(187)

Plán rovněž předpokládá zavedení integrovaného systému informačních technologií, který řídí veškeré oblasti činnosti loděnice, tj. projektování, dodávky, zásoby, zpracování ocele, plánování, kontrola výroby a účetnictví.

(188)

Plán předpokládá zachování stávajícího počtu pracovníků, či jeho snížení o 650 osob. Není zřejmé, které činitele ovlivní výběr jedné z těchto dvou možností. Plán předpokládá zavedení mzdového systému založeného na pobídkách.

(189)

Co se týká jednoho z hlavních problémů loděnice, tj. vystavení výkyvům směnného kurzu a rostoucím cenám ocele, plán navrhuje začlenit do smluv valorizační doložky a přirozený hedging (vznik nákladů v měně, v níž jsou vykazovány příjmy).

(190)

Plán rovněž předpokládá, že financování lodí bude zajištěno formou zálohových plateb se zárukami vývozní úvěrové pojišťovny se zvýhodněnou prémii v porovnání s běžnou praxí v případě zdravých společností a překlenovacích úvěrů zaručených státní pokladnou.

(191)

Pokud jde o finanční restrukturalizaci, plán předpokládá, že stávající smlouvy budou sjednány znovu s cílem snížit očekávané ztráty. Podle plánu by restrukturalizace měla zvýšit ceny o 30 % (na úroveň panující na trhu) a zajistit dodatečné příjmy ve výši 100 milionů USD.

(192)

Provedení plánu je podmíněno poskytnutím další státní podpory v podobě kapitálového vkladu ve výši 515 milionů PLN, zrušení a restrukturalizace veřejných pohledávek v celkové výši 497 milionů PLN a uhrazení dalších možných nahromaděných a potenciálních závazků loděnice (například budoucí ztráty vyplývající ze stávajících smluv nebo soudní spory). Investor rovněž požaduje, aby stát zajistil, že vývozní úvěrová pojišťovna bude během období restrukturalizace poskytovat záruky za plnění se zvýhodněnou prémií v porovnání s její běžnou praxí v případě zdravých společností, a aby státní pokladna poskytla záruky pro provozní kapitál ve výši 297 milionů PLN.

(193)

Co se týká vlastního příspěvku, plán zahrnuje kapitálový vklad investora ve výši 500 milionů PLN na financování investic a pokrytí předpokládaných ztrát vyplývajících ze stávajících smluv. Plán taktéž navrhuje, aby vlastní příspěvek k procesu restrukturalizace zahrnoval rovněž výnos z plánovaného prodeje majetku ve výši 50 milionů PLN a výnos z prodeje majetku, k němuž došlo po přistoupení (124,5 milionu PLN). Je možno tvrdit, že to by navýšilo vlastní příspěvek na 675 milionů PLN. V plánu restrukturalizace však investor uvádí jako vlastní příspěvek pouze částku ve výši 475 milionů PLN.

(194)

Finanční výhledy vycházejí ze stálého směnného kurzu PLN ve výši 3,46 za EUR a 2,2 PLN za USD. Výhledy jsou založeny na předpokladu, že se počet plavidel postavených v roce 2012 zvýší na 21 a že investor hodlá rozšířit loďařskou činnost v loděnici: očekává se, že tržby v roce 2008 dosáhnou výše 1,2 miliardy PLN a podle předpokladů se budou trvale zvyšovat, až v roce 2012 dosáhnou výše 2,6 miliardy PLN (116 % oproti roku 2008).

(195)

Ve spolupráci s externím poradcem a loděnicí Komise stanovila níže uvedenou metodiku pro posouzení snížení kapacity navrhovaného Polskem jako vyrovnávací opatření.

(196)

Aby byla vyrovnávací opatření účinná, musí být snížení kapacity dostatečné, aby bylo zajištěno, že budoucí kapacita loděnice po restrukturalizaci bude nižší než její stávající kapacita.

(197)

Komise za prvé posoudila stávající technickou kapacitu loděnice a uvedla, že montáž plavidel na skluzech představuje ve výrobním procesu loděnice jednu z překážek, kterou nelze snadno odstranit prostřednictvím externího zadávání. Podle metodiky, kterou Komise použila a kterou polské orgány nebo loděnice nezpochybnily, je kapacita vypočítána pomocí doby trvání montáže v doku a typického portfolia plavidel (jelikož montáž plavidel s různými hodnotami CGT může trvat stejně dlouho).

(198)

Výpočet stávající kapacity vzal v úvahu dobu skutečně potřebnou pro montáž (určitého typu) lodi v docích. Tato doba musí odrážet veškeré stávající nedostatky ve výrobním procesu, například nízkou produktivitu, překážky, zastaralá aktiva, neúčinný výrobní tok a problémy s pracovníky. Kromě doby montáže mohly být zohledněny pouze účinky finančních omezení vyplývajících z obtížné finanční situace loděnice. Nepravidelný přístup či žádný přístup k provoznímu kapitálu může vážně narušit výrobní proces. Jelikož se jedná o vnější činitel, který je typický pro všechny společnosti ve finančních potížích a nesouvisí s neefektivností samotné společnosti, Komise uznala, že skutečná výkonnost loděnice může být upravena za předpokladu bezproblémového přístupu k provoznímu kapitálu.

(199)

Odhad budoucí kapacity přihlížel k době pravděpodobně potřebné pro montáž (určitého typu) lodi v doku za předpokladu, že produktivita loděnice je srovnatelná s měřítkem stanoveným ostatními konkurenčními evropskými loděnicemi. Jinými slovy, je nutno vzít v úvahu účinky nezbytné modernizace zařízení a optimalizace pracovních podmínek (organizace, dodávky, pracovníci).

(200)

Modernizace je nevyhnutelná, pokud loděnice chce obnovit svou dlouhodobou životaschopnost. Související růst produktivity bude znamenat, že loděnice sníží vstupy a urychlí výrobu. Jelikož se zlepší různé aspekty výroby, kapacita ve smyslu schopnosti vyrobit určitý objem se zvýší. Je proto důležité uvést, že uzavření některých zařízení, například navrhované uzavření suchého doku SD I v loděnici v Gdyni, může být zcela vyrovnáno zvýšením kapacity zbývající části doku. Pokud mají být vyrovnávací opatření smysluplná, musí být snížení kapacity takové, aby kapacita loděnice na konci období restrukturalizace, tj. po provedení investic a zvýšení produktivity, byla nižší než její stávající kapacita. Pouze tímto způsobem je možno sladit dva cíle, a to dosažení dlouhodobé životaschopnosti, což vyžaduje zvýšení produktivity, a omezení případného narušení hospodářské soutěže na co nejnižší míru.

(201)

K zajištění konzistentnosti výpočtu stávající i budoucí kapacity je nutno použít stejnou sortimentní skladbu, tj. stejné typy plavidel. Alternativně je možno použít jako náhradní proměnnou „průměrné plavidlo“ (tj. průměrná hodnota CGT s přihlédnutím ke knize zakázek loděnice).

(202)

Na počátku loděnice v Gdyni uvedla, že její technická kapacita činí 540 000 CGT. Po objasnění výše uvedené metodiky a jejím odsouhlasení Komisí a loděnicí v Gdyni loděnice uvedla, že technickými předpoklady pro výpočet její stávající kapacity bez finančních omezení je dokování v délce tří měsíců se souběžnou montáží až tří plavidel v různých fázích kompletace (částečné využití polotandemové metody u velkého doku SD II), což znamená výstavbu až čtrnácti plavidel ročně. Hypotetické portfolio bylo typické pro loděnici, což potvrdila stávající kniha zakázek a prodejní strategie předložená v plánu restrukturalizace z roku 2006. Při průměrné hodnotě 27 000 CGT na plavidlo byla stávající kapacita bez finančních omezení odhadnuta na 378 000 CGT.

(203)

K přezkoumání dopadu stávajících finančních omezení na výrobní proces (tj. o kolik týdnů/měsíců se výrobní cyklus prodlouží v důsledku zpoždění dodávek kvůli nedostatečnému provoznímu kapitálu) a k posouzení, zda je závažnost těchto omezení nadhodnocena či podhodnocena, Komise porovnala tento údaj s nejlepším výsledkem v minulých letech (12 plavidel s celkem 272 000 CGT v roce 2002). Komise za prvé uvádí, že rozdíl mezi nejlepším výsledkem v roce 2002 a stávající technickou kapacitou byl částečně zapříčiněn rozdíly v knihách zakázek. Loděnice v současnosti vyrábí plavidla s vyšší hodnotou CGT. Pokud by loděnice v roce 2002 vyráběla plavidla s průměrnou hodnotou 27 000 CGT, její celkový výstup by činil 324 000 CGT. Zbývající rozdíl lze přičíst dopadu finančních omezení na výrobní proces a odpovídá dvěma plavidlům s průměrnou hodnotou CGT, tj. 14 %, což Komise považuje za přiměřený předpoklad.

(204)

Pokud jde o budoucí kapacitu loděnice, za předpokladu, že by byly využity oba doky, loděnice objasnila, že by velký dok SD II bylo možno využít pro souběžnou výstavbu a pro polotandemovou metodu výstavby, takže by bylo možno současně stavět až čtyři trupy v různých fázích kompletace. Takto by loděnice mohla postavit 18 plavidel za předpokladu dokování v délce 3 měsíců (36). Při průměrné hodnotě 27 000 CGT na plavidlo by budoucí kapacita loděnice s oběma doky činila 486 000 CGT. Budoucí kapacita loděnice po uzavření malého doku SD I bude činit 12 plavidel, tj. 324 000 CGT, za předpokladu průměrné hodnoty 27 000 CGT na plavidlo.

(205)

Na základě těchto údajů Komise zjistila, že snížení kapacity po uzavření malého doku SD I bude odpovídat přibližně 14 %. S přihlédnutím ke skutečnosti, že loděnici zůstane pouze jedno zařízení pro spuštění lodí, suchý dok SD II, a že pomocí podrobné, věrohodné analýzy finanční rovnováhy bylo prokázáno, že by jakékoli snížení kapacity suchého doku SD II kromě uzavření doku SD I ohrozilo dlouhodobou životaschopnost loděnice, Komise dospěla k předběžnému závěru, že uzavření doku SD I navrhované Polskem je postačujícím vyrovnávacím opatřením.

(206)

Společný plán restrukturalizace vypracovaný společností ISD Polska navrhoval s ohledem na přijatou obchodní strategii alternativní soubor vyrovnávacích opatření. V rámci šetření státní podpory pro gdaňskou loděnici a loděnici v Gdyni plán předpokládal tato vyrovnávací opatření: uzavření tří skluzů v gdaňské loděnici do 31. prosince 2008, pokud lze stávající výrobu v gdaňské loděnici převést na malý dok v Gdyni s ohledem na technické, organizační a právní překážky. Na schůzce dne 8. července 2008 společnost ISD Polska uvedla, že předpokládá, že práce na vybavení malého suchého doku v Gdyni neumožní uzavření skluzů před prvním pololetím roku 2009. Společný plán restrukturalizace ze září navrhuje odložit uzavření dvou skluzů do června 2009 a třetího skluzu do října 2009 (37). Kapacita loděnice bude mimoto omezena na 400 000 CGT ročně po dobu deseti let od přistoupení Polska k Evropské unii, tj. do roku 2014.

(207)

Na schůzce dne 30. září společnost ISD Polska Komisi informovala, že by jako dodatečné vyrovnávací opatření mohla dále snížit výrobu na 360 000 CGT ročně po dobu deseti let od okamžiku uzavření skluzů. Společnost ISD Polska rovněž uvedla, že by mohla uzavřít skluzy dříve, než se plánovalo v restrukturalizačním plánu ze dne 12. září, tj. skluzy B3 a B5 by mohla uzavřít do konce dubna 2009 a skluz B1 do konce srpna 2009.

(208)

Plán restrukturalizace vyhotovený společností PSC předpokládá prodej menšího doku počátkem roku 2009. Očekávaný výnos ve výši 170 milionů PLN by navýšil provozní kapitál loděnice.

(209)

Podle polských orgánů obdržela loděnice v Gdyni od 1. května 2004 státní podporu uvedenou v tabulkách 1–4.

(210)

Tabulka 1 udává podporu poskytnutou v období od 1. května 2004, dne přistoupení Polska k EU, do 30. června 2007. Polsko tato opatření oznámilo dopisem ze dne 13. července 2007. Seznam zahrnuje určitá opatření popsaná v části B přílohy I rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(211)

Polsko poskytlo dodatečné vysvětlení ohledně restrukturalizace závazků podle kapitoly 5a. Polské orgány objasnily, že loděnice převedla na Operatora (38) aktiva v hodnotě nejméně 45 % hodnoty převedených závazků (39). Podle Polska se proto prvek podpory rovná 55 % nominální hodnoty závazků převedených na Operatora. Tato nominální hodnota je uvedena v tabulce 1.

(212)

Úvěry využívající záruky státní poklady uvedené v tabulce č. 1 byly poskytnuty s úrokovou sazbou rovnající se LIBOR 1M + 100 základních bodů, zatímco riziko nesplacení v době vydání záruk polské orgány odhadly na 60–70 %. Záruky státní pokladny byly uděleny oproti zajištění ve formě bianko směnky vydané loděnicí a notářské listiny, v níž loděnice souhlasila s vymáháním aktiv až do výše 120 % hodnoty záruky. Státní pokladna účtovala prémii ve výši 0,4 % zaručené částky.

(213)

Tabulka č. 1 zahrnuje rovněž úvěry udělené Korporacja Polskie Stocznie (dále jen „KPS“), které byly použity k financování požadavků loděnice na provozní kapitál. Polsko ve svých podáních ze dne 11. července 2007 a 9. ledna 2008 tvrdí, že tyto úvěry nepředstavují státní podporu, jelikož účtované úroky odpovídaly posouzení rizika konkrétního projektu, pro nějž byly úvěry určeny.

(214)

U úvěrů poskytnutých v období 2005–2007 KPS účtovala úrok v rozmezí od 9,6 % do 13,46 %, s průměrnou pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,64 %. Účtovala rovněž jednorázový poplatek v rozmezí od 0,1 % do 0,4 %. Podle polských orgánů požadovala KPS zajištění v podobě uznání vymáhání, dohody o postoupení pohledávek, bezpodmínečného platebního příkazu, bianko směnky nebo zastavení majetku (40).

(215)

Společnost KPS byla založena v roce 2004 jako dceřiná společnost zcela ve vlastnictví Agentury pro rozvoj průmyslu s funkcí fondu rizikového kapitálu pro agenturu. Měla sloužit především jako prostředek ke konsolidaci tří velkých loděnic v Polsku, od tohoto projektu však bylo v roce 2006 upuštěno. Podle informací, jež Polsko poskytlo v roce 2006 (41), měla být KPS financována kapitálovými vklady Agentury pro rozvoj průmyslu, příspěvky formou věcného plnění (akcie v třetích společnostech) poskytnutými Agenturou pro rozvoj průmyslu a revolvingovým bankovním úvěrem zaručeným agenturou, který byl určen výhradně na podporu financování loděnic. Podle informací, jež jsou k dispozici na internetových stránkách vlády, měla KPS podporovat loďařské činnosti v Polsku rovněž emisemi obligací plně zaručených Agenturou pro rozvoj průmyslu. Dokument s názvem „Strategie pro odvětví stavby lodí (loděnice pro stavbu námořních lodí) v Polsku na období 2006–2010“ (42) skutečně potvrzuje, že KPS měla vytvořit zdroje z emisí dluhových nástrojů v hodnotě přibližně 100 milionů USD zajištěných aktivy vyhrazenými pro restrukturalizaci odvětví stavby lodí v podobě finančních prostředků, které státní pokladna převedla na Agenturu pro rozvoj průmyslu.

(216)

Tabulka 2 udává opatření, o nichž byla Komise informována po dni 13. července 2007 dopisy ze dne 6. prosince 2007 a 12. února 2008: dva úvěry od Agentury pro rozvoj průmyslu na financování provozního kapitálu (mzdy a obchodní závazky). Tabulka 2 uvádí rovněž úvěr, který poskytla KPS na základě svého rozhodnutí č. 02/11/2007, o němž byla Komise informována dopisem ze dne 9. ledna 2008 (43); Komise však nemá žádné podrobné informace o výši a době trvání tohoto úvěru. KPS účtovala úrok ve výši 10,5 % a jednorázový poplatek ve výši 0,1 %.

(217)

Vzhledem k obtížné finanční situaci loděnice nemůže Komise vyloučit, že loděnici v Gdyni byla poskytnuta další státní podpora obdobné povahy.

(218)

V tabulce 3 jsou uvedeny nesplacené veřejné pohledávky loděnice v Gdyni ke dni 30. září 2007. Tyto informace poskytlo Polsko dne 9. ledna 2008. Polsko v tomto dopise potvrdilo, že loděnice v Gdyni nehradí pravidelně své veřejné pohledávky. Loděnice splácela své dluhy vůči správě státního zabezpečení (ZUS), jakmile byly tyto závazky splatné, pokud jí to dovolila její finanční situace.

(219)

Podle přílohy 1 dopisu Polska ze dne 9. ledna 2008 činily neuhrazené závazky vůči příslušným veřejným subjektům ke dni 1. května 2004 přibližně 254 milionů PLN. V období od 1. května 2005 do 30. září 2007 vznikly nové závazky ve výši přibližně 362 milionů PLN. Během této doby loděnice v Gdyni splatila zhruba 194 milionů PLN (44). Ke dni 30. září 2007 činily neuhrazené závazky přibližně 423 milionů PLN.

(220)

Loděnice v Gdyni plánovala splacení přinejmenším části neuhrazených závazků z výnosu kapitálového vkladu ve výši 515 milionů PLN provedeného státní pokladnou, který byl podmíněn vkladem kapitálu soukromého investora, jenž bude vybrán ve výše popsaném privatizačním procesu.

(221)

Po přistoupení Polska k EU loděnice v Gdyni obdržela určitou podporu, o níž Polsko usuzuje, že „byla poskytnuta k jiným účelům než na restrukturalizaci“ (tabulka 4). Jednalo se o státní podporu na výzkum a vývoj a vzdělávání v celkové výši 412 000 PLN.

(222)

Loděnice v Gdyni obdržela kromě podpory uvedené v tabulkách 1–4 rovněž další podporu.

(223)

Za prvé, v dopise ze dne 11. července 2007 (45) Polsko oznámilo soubor opatření označených jako „opatření, která mají být provedena […] v období od 1. července 2007 do konce procesu restrukturalizace“.

(224)

Komise především podotýká, že tato opatření zahrnují možný odpis úroků narostlých v období od 1. července 2003 do 15. března 2005 u veřejných pohledávek restrukturovaných podle kapitoly 5a v celkové výši 6 905 304 PLN. Podle Polska je otázka, zda by tyto úroky měly být odepsány, předmětem sporu u vnitrostátních soudů mezi loděnicí v Gdyni a příslušnými polskými orgány. Jelikož tyto úroky souvisí s hlavními pohledávkami restrukturovanými podle kapitoly 5a, které jsou uvedeny v tabulce 1, Komise se domnívá, že zrušení těchto úroků představuje rovněž státní podporu až do plné výše (46), a vztahuje se na ně toto rozhodnutí.

(225)

Komise rovněž poznamenává, že tato tabulka obsahuje řadu opatření, která se skládají z odkladu platby nebo odpisu veřejných pohledávek. Není zřejmé, nakolik se tato opatření překrývají s veřejnými pohledávkami uvedenými v příloze 1 dopisu Polska ze dne 9. ledna 2008 (shrnutými v tabulce 3).

(226)

Co je nejdůležitější, loděnice v Gdyni využívala záruky za plnění vydávané vývozní úvěrovou pojišťovnou (dále jen „záruky za zálohové platby“ nebo „záruky vývozní úvěrové pojišťovny“). Díky těmto zárukám byla od 1. května 2004 financována výstavba prakticky všech lodí. Loděnice v Gdyni obdržela v období od 1. května 2004 do 12. června 2008 celkem 108 záruk v celkové hodnotě 3 095 529 638 PLN pro plavidla postavená v Gdyni (nikoli v gdaňské loděnici, která byla dříve dceřinou společností loděnice v Gdyni) (47). Ve svém podání ze dne 11. července 2007 Polsko Komisi informovalo, že vývozní úvěrová pojišťovna bude až do konce roku 2008 nadále vydávat záruky pro loděnici v Gdyni.

(227)

Společným znakem tohoto odvětví je, že loděnice obvykle nemají dostatečný provozní kapitál na stavbu lodí a spoléhají na financování z vnějších zdrojů, ať už prostřednictvím půjček (tzv. úvěry na výrobu), nebo zálohových plateb od majitelů lodí, jejichž prostřednictvím je výroba financována. Majitelé lodí obvykle hradí 80 % ceny předem ve splátkách, které se časově shodují s určitými rozhodujícími fázemi výstavby, a zbývajících 20 % je hrazeno při dodání. Účast majitelů lodí na financování výstavby je proto zásadní. Úlohou záruk vývozní úvěrové pojišťovny pro loděnici v Gdyni bylo zajistit zálohové platby majitelů lodí proti riziku nedodání lodě ze strany loděnice.

(228)

Z různých podání Polska o fungování záručního systému vývozní úvěrové pojišťovny (48) vyplývá, že tyto záruky byly loděnici v Gdyni poskytovány takto. Za prvé byla s majitelem lodi podepsána smlouva, která byla obvykle podmíněna tím, že loděnice ve stanovené lhůtě prokáže, že se za financování výroby zaručí vývozní úvěrová pojišťovna. Vývozní úvěrová pojišťovna vydala rozhodnutí za tím účelem, že zajistí financování celé lodi zaručením zálohových plateb. V následných individuálních dohodách vývozní úvěrová pojišťovna aktivovala záruku za každou jednotlivou zálohovou platbu (obvykle čtyři). Celková účast vývozní úvěrové pojišťovny na možném nedodání lodi loděnicí obvykle činí 80 % kupní ceny, což odpovídá celkovým zálohovým platbám uhrazeným majitelem lodi před dodáním. Tato celková účast je známá, když vývozní úvěrová pojišťovna vydává rozhodnutí o zajištění financování lodi majitelem lodi. Platnost záruky skončí při dodání lodi.

(229)

Činnosti vývozní úvěrové pojišťovny se liší (49) a lze je v zásadě rozdělit na komerční část podnikání a činnost prováděnou jménem státní pokladny či zaručenou státní pokladnou. Posledně uvedená činnost je vykonávána prostřednictvím odděleného bankovního účtu, „Interes Narodowy“. Záruky vztahující se na loděnici v Gdyni spadají do činnosti zaručené státní pokladnou.

(230)

Podle informací poskytnutých Polskem byly záruky vývozní úvěrové pojišťovny za zálohové platby pro loděnici v Gdyni poskytovány za poplatek, který se lišil podle hodnoty záruky. Poplatek činil 2 % ročně u záruk nižších než 35 milionů PLN a 1 % ročně u záruk vyšších než 35 milionů PLN. Jako zajištění vývozní úvěrová pojišťovna požaduje převod vlastnictví lodi, lodi nacházející se ve výstavbě nebo materiálu. Stejné podmínky by měly platit pro záruky vývozní úvěrové pojišťovny poskytované do konce období restrukturalizace, tj. do roku 2012.

(231)

Komise poznamenává, že dne 3. června 2008 Polsko přijalo rozhodnutí o poskytnutí dalšího kapitálového vkladu loděnici v Gdyni ve výši 515 milionů PLN.

(232)

(233)

Bod 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení stanoví tzv. prozatímní mechanismus. Představuje právní rámec pro posouzení režimů podpory a jednotlivých opatření podpory provedených v novém členském státě přede dnem jeho přistoupení k EU, které jsou nadále použitelné po přistoupení.

(234)

Opatření podpory, která byla provedena před přistoupením a po přistoupení nejsou použitelná, nemůže Komise posoudit na základě prozatímního mechanismu ani řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(235)

Na druhou stranu opatření, která byla provedena až po přistoupení, posoudí Komise jako oznámenou podporu nebo jako protiprávní podporu na základě řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(236)

K zjištění data, k němuž bylo určité opatření provedeno, je příslušným kritériem právně závazný akt, jímž se příslušný vnitrostátní orgán zavazuje k poskytnutí podpory (50). To, zda je správní akt právně závazný, je věcí vnitrostátního práva. Komise však musí (zejména ve sporných případech) být s to přezkoumat tyto správní akty a na základě jejich formy a obsahu posoudit, zda mohou na straně příjemců vést k oprávněným očekáváním, která jsou vymahatelná u polského soudu. Tato schopnost přezkoumat vnitrostátní správní akty je nezbytná pro výkon výlučné pravomoci Komise schvalovat výjimky z obecného zákazu státní podpory s ohledem na opatření, jež Polsko provedlo po 1. květnu 2004.

(237)

Opatření je použitelné po přistoupení, pokud bylo provedeno před přistoupením, avšak po přistoupení vede k poskytnutí další podpory nebo zvýšení částky již udělené podpory, tj. pokud přesná hospodářská účast státu není známa v okamžiku udělení podpory, ani v okamžiku přistoupení.

(238)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise na základě informací předložených Polskem dospěla k závěru, že řada opatření oznámených dne 29. dubna 2004 ve skutečnosti představovala novou podporu, jež má být udělena po 1. květnu 2004, dni přistoupení Polska k EU. Připomínky, které předložilo Polsko a třetí strany po zahájení vyšetřovacího řízení, nevedly Komisi ke změně jejího závěru. Komise se zejména domnívá, že je oprávněna posoudit, zda jsou opatření uvedená v části B přílohy I rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení slučitelná se společným trhem. Komise nicméně podotýká, že od některých těchto opatření bylo upuštěno (opatření 33 a 34 v části B přílohy I rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení).

(239)

Komise níže objasní důvody, proč nemůže přijmout tvrzení předložená Polskem a zúčastněnými stranami.

(240)

Komise souhlasí s příjemcem podpory, že událostí, která vedla k částečnému odpisu veřejných pohledávek podle kapitoly 5a, bylo přijetí rozhodnutí o restrukturalizaci předsedou Agentury pro rozvoj průmyslu. Komise však nemůže uznat tvrzení, že toto rozhodnutí bylo přijato dne 19. dubna 2004, tj. před přistoupením. Komise objasnila důvody tohoto postoje v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a Polsko ani příjemce nepředložili žádná další tvrzení. Komise znovu opakuje, že rozhodnutí ze dne 19. dubna pouze schválilo plán restrukturalizace z roku 2004 a nerestrukturovalo veřejné pohledávky podle kapitoly 5a. Předseda Agentury pro rozvoj průmyslu nemohl vydat rozhodnutí o restrukturalizaci před přistoupením, jelikož neměl (jak požaduje kapitola 5a) souhlas všech veřejných věřitelů podílejících se na restrukturalizaci a Operatora, společnosti řídící restrukturalizační činnost (51). Komise podotýká, že předseda Agentury pro rozvoj průmyslu uznal tuto skutečnost, když ve svém rozhodnutí ze dne 19. dubna 2004 zmínil, že k dokončení restrukturalizace podle kapitoly 5a je nezbytné další rozhodnutí, a když nakonec rozhodnutí o restrukturalizaci vydal dne 4. ledna 2005, tj. po přistoupení.

(241)

Komise nemůže uznat tvrzení příjemce, že souhlas všech veřejných věřitelů podílejících se na restrukturalizaci svých pohledávek za loděnicí v Gdyni podle kapitoly 5a představoval právně závazný akt, jak vyžaduje rozsudek ve věci Fleuren Compost. Příjemce podpory v zásadě tvrdil, že kapitola 5a nepředstavuje lex specialis ve vztahu k ostatním zákonům povolujícím restrukturalizaci veřejných pohledávek a že úlohou předsedy Agentury pro rozvoj průmyslu bylo řídit a usnadnit proces restrukturalizace, nikoli nahradit dotyčné orgány, které jsou příslušné pro konkrétní pohledávky. Komise podotýká, že tento výklad polského zákona je v rozporu se všemi dosavadními podáními Polska a s textem a logikou samotné kapitoly 5a. Je pravdou, že (jak tvrdí příjemce) zákon ze dne 30. října 2002„nezakazuje orgánům provádějícím restrukturalizaci, aby vydaly jakákoli rozhodnutí o odpisech, jestliže to umožňují obecné předpisy“. Pokud tak však učiní, tyto pohledávky již nespadají do oblasti působnosti kapitoly 5a se všemi výhodami s tím spojenými, které příjemce sám vypočítal následovně: způsobilost pro úvěr od Agentury pro rozvoj průmyslu, pozastavení probíhajících řízení o vymáhání pohledávky, zproštění od úpadku a to, že u dlužných částek nenarůstají úroky.

(242)

Komise nemůže uznat tvrzení příjemce, že u pohledávek restrukturovaných podle kapitoly 5a ode dne 30. června 2006 nenarostly žádné úroky. Tento výklad polského práva Polsko odmítlo. Polsko mimoto oznámilo jako novou podporu plánovaný (částečný) odpis úroků narostlých po dni 30. června 2006, takže je zřejmé, že tyto úroky skutečně naběhly.

(243)

Komise nemůže uznat tvrzení Polska, že tato podpora byla fakticky udělena na základě skutečnosti, že všechny příslušné orgány poskytující podporu učinily na zasedání pracovní skupiny vlády pro restrukturalizaci loděnic v Polsku (tým pro odvětví stavby lodí) ústní prohlášení. Tato prohlášení (byla-li vůbec učiněna) byla čistě ústní a jednoznačně byla nutná další prováděcí opatření, aby mohla vzniknout oprávněná očekávání podle polského práva.

(244)

Tvrzení příjemce, že podpora byla udělena před přistoupením, jelikož před tímto dnem byla známá přesná hospodářská účast, pramení z nepochopení bodu 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení. Aby bylo opatření způsobilé jako dřívější podpora, musí splňovat dva požadavky: musí být provedeno před přistoupením (což se rovná právně závaznému rozhodnutí příslušného orgánu poskytujícího podporu) a „nesmí být použitelné po přistoupení“. Toto jsou dvě zvláštní a kumulativní podmínky. Tvrzení příjemce, že hospodářská účast státu byla známá před přistoupením, se vztahuje na druhý z těchto požadavků, a nikoli na okamžik, k němuž byla podpora poskytnuta.

(245)

Komise nemůže přijmout tvrzení Polska, že požadavek na registraci úpisu nových akcií do šesti měsíců byl čistě formální. Komise podotýká, že ve skutečnosti byla po uplynutí šestiměsíční lhůty nezbytná dvě zvláštní nová rozhodnutí: nové usnesení valné hromady o navýšení kapitálu a o samotném úpisu akcií. Zdá se, podle polského obchodního práva se nárok společnosti na kapitálový vklad stává účinným ke dni, kdy bylo přijato rozhodnutí o navýšení kapitálu (tj. první rozhodnutí ze dne 17. února 2004). Registrace má význam pro vnější kontakty společnosti, nikoli pro vztahy s akcionáři. Neexistence registrace však má právní účinky rovněž na vztahy mezi společností a jejími akcionáři: nedojde-li k registraci do šesti měsíců, platnost usnesení o navýšení kapitálu společnosti skončí a kapitálový vklad nelze provést. V tomto případě je k navýšení kapitálu společnosti nutné nové usnesení akcionářů. Takovéto usnesení bylo valnou hromadou skutečně přijato dne 4. března 2005. Avšak skutečnost, že usnesení nebylo přijato jednomyslně (tři významní akcionáři vznesli námitky), prokazuje, že toto usnesení nelze považovat za pouze formální požadavek. Komise rovněž poznamenává, že kapitál byl nakonec upsán Agenturou pro rozvoj průmyslu, nikoli státní pokladnou. Usnesení ze dne 17. února 2004 nelze proto považovat za konečné závazné rozhodnutí o udělení podpory formou kapitálového vkladu, jenž byl uveden jako opatření 32 v části B přílohy I rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(246)

Komise rovněž uvádí, že Polsko ani příjemce podpory nezpochybnili její závěr, že opatření 19–27 v části B přílohy I rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení představují novou podporu, spadají tudíž do působnosti Komise podle článku 88 Smlouvy o ES.

(247)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(248)

Komise uvádí, že veškerá podpora popsaná v 209. až 232. bodě odůvodnění byla poskytnuta státem nebo ze státních prostředků a vzhledem k tomu, že byla udělena jednomu konkrétnímu podniku, je selektivní.

(249)

Loděnice v Gdyni je jednou z největších evropských loděnic a na trhu kontejnerových plavidel aktivně soutěží s loděnicemi zejména v Německu a Dánsku, jak potvrdilo Polsko a příjemce podpory a jak poznamenalo Dánsko a dánský svaz pro námořní dopravu v připomínkách k rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Na kontejnerová plavidla na konci roku 2006 připadalo 26 % knih zakázek evropských loděnic (52).

(250)

Zdá se, že loděnice v Gdyni je jedinou loděnicí v EU, která vyrábí určitý druh plavidel typu ro-ro: velké lodě pro přepravu automobilů. Tato specializace však neznamená, že se loděnice v Gdyni neúčastní hospodářské soutěže (přinejmenším potenciálně) s ostatními loděnicemi v EU. Komise poznamenává, že na straně nabídky existuje vysoký stupeň zastupitelnosti, přinejmenším v segmentu nákladních lodí (53), ačkoli vzhledem ke struktuře poptávky po různých kategoriích nákladních lodí tato plavidla nepatří na jeden trh.

(251)

To znamená, že se ostatní loděnice v EU nemusí při zahájení výroby lodí pro přepravu automobilů potýkat s významnými překážkami, přinejmenším s překážkami technologické povahy (výrobní zařízení, know-how atd.). Trvalé dotování loděnice v Gdyni, které jí umožnilo uzavírat smlouvy bez plného ocenění rizik a odškodnění za tato rizika, mohlo pro ostatní loděnice představovat významnou překážku vstupu na trh lodí pro přepravu automobilů.

(252)

Komise podotýká, že loděnice v Gdyni působí rovněž v jiných segmentech nákladních lodí a nabízí produkty jako víceúčelová plavidla, lodě pro přepravu zkapalněných směsí plynných uhlovodíků, tankery pro přepravu výrobků a chemických látek a lodě přepravující volně ložený náklad. Například tankery pro přepravu výrobků a chemických látek představovaly na konci roku 2006 přibližně 8 % knih zakázek evropských loděnic (54). V těchto segmentech působí zejména loděnice v Německu a Rumunsku.

(253)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že státní podpora poskytnuta loděnicí v Gdyni ovlivnila obchod mezi členskými státy.

(254)

Komise musí rovněž určit, zda opatření provedená ve prospěch loděnice v Gdyni jí udělila nepatřičnou výhodu, a tím narušila nebo mohla narušit hospodářskou soutěž. Komise poznamenává, že polské orgány nezpochybnily hodnocení opatření, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, jako státní podpory s výjimkou úvěrů poskytnutých KPS a záruk vydávaných vývozní úvěrovou pojišťovnou, které podle názoru polských orgánů splňují zásadu investora v tržním hospodářství.

(255)

Komise níže objasní, proč zastává názor, že soustavné nevymáhání veřejných pohledávek nesplňuje kritérium věřitele v tržním hospodářství. Komise poté podrobně posoudí opatření, která Polsko zpochybnilo. Komise nakonec posoudí okolnosti, za nichž byla opatření, jichž se týká toto rozhodnutí, provedena a jejich dopad na hospodářskou soutěž.

(256)

Zásada, že soustavné nevymáhání veřejných pohledávek může samo o sobě představovat státní podporu, je stanovena v judikatuře (55). Z informací, které předložily polské orgány (56), jednoznačně vyplývá, že loděnice v Gdyni má značné nedoplatky vůči veřejným subjektům, které pocházejí z roku 2004. Loděnice splácela veřejné pohledávky pouze nepravidelně a její nesplacený dluh byl trvale odkládán, se vší pravděpodobností bez jakéhokoli oficiálního rozhodnutí na straně příslušných veřejných věřitelů, nebo se na něj vztahovaly splátkové kalendáře. Polsko objasnilo, že příjemce podpory zamýšlel splatit neuhrazené veřejné pohledávky ke dni 30. září 2007 (celkem 443 milionů PLN) pomocí kapitálového vkladu státní pokladny po privatizaci loděnice. Jelikož se jednalo o nejistou událost s nejistým načasováním, z úmyslu loděnice vyplývá, že v praxi byly veřejné pohledávky odkládány na neurčitou nebo neupřesněnou dobu a byly spláceny pouze příležitostně, jak to umožňoval peněžní tok loděnice. Komise se domnívá, že by žádný investor v tržním hospodářství nepřijal takovýto neomezený odklad splacení svých pohledávek, který by závisel na nejisté události privatizace a rekapitalizace ze strany státu (to představuje státní podporu, jejíž zákonnost a slučitelnost s jednotným trhem je sporná). Mimoto neexistuje žádný náznak, že příslušní veřejní věřitelé podnikli jakékoli kroky k vymáhání svých veřejných pohledávek od loděnice v Gdyni, zejména prostřednictvím řízení o vymáhání pohledávky nebo na základě úpadkového zákona. Komise proto vyvozuje závěr, že soustavné nevymáhání veřejných pohledávek představuje výhodu, kterou by příjemce nezískal od věřitele v tržním hospodářství, představuje proto státní podporu podobnou (bezúročnému) úvěru.

(257)

Komise nemůže přijmout tvrzení Polska, že podpora ve formě úvěrů na provozní kapitál nezahrnuje státní podporu. Komise podotýká, že úroková sazba, kterou KPS účtovala, byla přibližně o 400 základních bodů vyšší než referenční sazba. Komise rovněž podotýká, že se loděnice v Gdyni řadu let nacházela ve velmi obtížné finanční situaci, kdy její závazky značně přesahovaly její aktiva. Loděnice v Gdyni nebyla s to získat žádné jiné financování výroby z vnějších zdrojů. Její provozní kapitál byl financován zálohovými platbami, jež byly plně kryty zárukami vývozní úvěrové pojišťovny, úvěry plně krytými zárukami státní pokladny a úvěry KPS. Nelze proto mít za to, že úroková sazba účtovaná KPS odráží náležitě související riziko. Ačkoli KPS požadovala zajištění, jeho hodnota je sporná; je nutno mít na paměti, že vývozní úvěrová pojišťovna a státní pokladna požadovaly podobné zajištění a vzhledem k poměru pasiv a aktiv loděnice v Gdyni je nepravděpodobné, že by se KPS podařilo jako zajištění získat prvořadé pohledávky za aktivy loděnice. Polsko každopádně neposkytlo podrobné informace, které by Komisi umožnily posoudit skutečnou hodnotu požadovaného zajištění.

(258)

Mimoto neexistuje žádný rozdíl mezi úvěry poskytnutými KPS a úvěry poskytnutými Agenturou pro rozvoj průmyslu, kterou vlastní KPS. Obtížně lze současně tvrdit, jak to učinilo Polsko, že úvěry poskytnuté Agenturou pro rozvoj průmyslu představují státní podporu, zatímco úvěry poskytnuté její dceřinou společností, KPS, splňují požadavky zásady investora v tržním hospodářství.

(259)

Komise podotýká, že společnost KPS byla založena jako fond ovládaný státem s cílem veřejné politiky a její financování bylo zcela poskytnuto nebo zaručeno státem prostřednictvím Agentury pro rozvoj průmyslu. Podle dokumentu „Strategie pro odvětví stavby lodí (loděnice pro stavbu námořních lodí) v Polsku na období 2006–2010“ byla KPS „založena s cílem organizovat financování výroby loděnic, dokud nebudou loděnice převzaty soukromými investory“. Strategie, jejíž cíle nejsou pouze hospodářské, nýbrž rovněž sociální a makroekonomické (57), poskytuje KPS spolu s Agenturou pro rozvoj průmyslu, státní pokladnou a ostatními příslušnými veřejnými subjekty řadu pravomocí. Finanční vazby KPS na Agenturu pro rozvoj průmyslu a státní pokladnu jsou zřejmé a KPS působí spíše jako prostředek pro převod aktiv vyčleněných ve státním rozpočtu pro loděnice v Polsku, včetně loděnice v Gdyni.

(260)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že KPS nejednala jako investor v tržním hospodářství, když loděnici v Gdyni poskytla úvěry na provozní kapitál. Tyto úvěry, uvedené v 158. bodě odůvodnění v tabulkách 1 a 2, proto představují státní podporu.

(261)

Ve svých připomínkách po přijetí rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Polsko uvedlo, že záruky, které vývozní úvěrová pojišťovna poskytla loděnici v Gdyni, nepředstavují státní podporu. Komise nemůže toto tvrzení přijmout.

(262)

Komise za prvé připomíná, že záruky vývozní úvěrové pojišťovny za zálohové platby jsou zaručeny státní pokladnou a že související transakce jsou zaznamenávány na zvláštním bankovním účtu s názvem „Interes Narodowy“. Pokud by tento účet neobsahoval dostatečné finanční prostředky, může vývozní úvěrová pojišťovna čerpat úvěry ze státní pokladny nebo využít úvěrové záruky státní pokladny.

(263)

Komise za druhé připomíná své rozhodnutí ze dne 18. července 2007 ve věci N 105/07 (58), v němž jako režim nezahrnující státní podporu schválila režim, podle něhož vývozní úvěrová pojišťovna uskutečňuje program pojištění vývozních úvěrů zaručených státní pokladnou. Tento režim v současnosti zahrnuje druh záruk za plnění, jež jsou loděnici v Gdyni poskytovány v posledních několika letech. Komise podotýká, že tento režim výslovně vylučuje (59) podniky ve finančních potížích ve smyslu pokynů pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Hlavním znakem režimu je to, že záruční prémie jsou stanoveny na základě posouzení rizik. Například záruční prémie pro společnost patřící do nejvyšší rizikové kategorie odpovídá […] % p.a. v případě záruk trvajících po dobu kratší než dva roky a […] % p.a. v případě záruk delších než dva roky. Základní prémie činí […] % p.a. Pro srovnání, záruky pro loděnici v Gdyni poskytovala vývozní úvěrová pojišťovna s prémií ve výši 2 % p.a., pokud byla záruka nižší než 35 milionů PLN, a s prémií ve výši 1 % p.a., jestliže záruka překračovala tuto částku.

(264)

Je proto zřejmé, že loděnice v Gdyni není způsobilá pro záruky, na něž se vztahoval výše popsaný režim, který Komise schválila jako režim neobsahující podporu. Záruky poskytnuté loděnici v Gdyni proto zahrnují podporu.

(265)

Mimoto je zjevné, že záruční prémie účtovaná loděnici v Gdyni je mnohem nižší než základní prémie používaná u záruk pro zdravé společnosti a několikrát nižší než prémie účtovaná vysoce rizikovým společnostem, jež byly v rámci výše popsaného režimu přesto způsobilé. Komise vyvozuje závěr, že záruční prémie hrazená loděnicí v Gdyni neodpovídá tržní prémii, tyto záruky proto představují státní podporu.

(266)

Za třetí, podle sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (60) platí, že aby jednotlivá státní záruka nepředstavovala státní podporu, nesmí mít dlužník finanční potíže. Tak tomu v tomto případě zjevně není. Podle téhož sdělení platí, že má-li dlužník finanční potíže, může prvek podpory v záruce dosáhnout stejné výše jako částka krytá zárukou.

(267)

Komise poznamenává, že se loděnice v Gdyni spoléhala výhradně na záruky vývozní úvěrové pojišťovny a státní pokladny a na trhu se jí nepodařilo získat žádné jiné záruky.

(268)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že vývozní úvěrová pojišťovna nejednala jako investor v tržním hospodářství, když poskytla záruky loděnici v Gdyni.

(269)

Komise zastává názor, že plné spoléhání se na státní podporu umožnilo loděnici v Gdyni podílet se na praktikách narušujících hospodářskou soutěž, například stanovování cen nižších než výrobní náklady, aniž by neutrpěla důsledky, jež tyto praktiky obvykle přinášejí, tj. odchod z trhu.

(270)

Komise dále poznamenává, že hlavním dlouhodobým problémem loděnice v Gdyni bylo to, že uzavřela smlouvy, jež se ukázaly jako ztrátové kvůli trvalému posilování zlotého vůči dolaru, což je převládající měna v odvětví stavby lodí, a růstu světových cen ocelových plechů. Tyto vnější činitele byly určeny jako hlavní hrozby pro provoz loděnice již v plánu restrukturalizace z roku 2002, pak znovu v pozměněné verzi z roku 2004, v novém plánu restrukturalizace z roku 2006 a nakonec v průběhu privatizace v roce 2008.

(271)

Ačkoli si vedení loděnice bylo vědomo těchto nebezpečí, loděnice nadále uzavírala smlouvy, aniž přijala opatření k snížení těchto rizik. Tyto obchodní praktiky pokračovaly v období nebývalého boomu na trhu pro stavbu lodí mezi roky 2004 a 2008, kdy ceny lodí vzrostly na nebývalé úrovně. V důsledku tohoto jednání se loděnici podařilo zachovat provoz a udržet zaměstnanost, avšak za cenu obrovských ztrát u běžné výroby lodí. Podle hloubkové kontroly, kterou provedla společnost Amber v prvním pololetí 2008, je stávající kniha zakázek s termíny dodání v roce 2008 a 2009 rovněž zatížena rizikem značných ztrát kvůli ztrátovým smlouvám uzavřeným bez jakýchkoliv opatření k snížení rizik; Polsko toto potvrdilo.

(272)

Na tomto základě Komise vyvozuje závěr, že veškerá podpora poskytnutá loděnici v Gdyni popsaná v části II bodu 7 narušila či mohla narušit hospodářskou soutěž na trhu pro stavbu lodí.

(273)

Závěrem se Komise domnívá, že veškerá opatření ve prospěch loděnice v Gdyni představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(274)

Rozhodnutím ze dne 1. června 2005 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení s ohledem na řadu opatření, včetně restrukturalizace dluhu (odpisy, odklady, změny platebního kalendáře), založených na různých právních základech, která se týkala určitého počtu veřejných věřitelů, kapitálových vkladů, záruk za plnění poskytnutých státní pokladnou a opatření k navýšení kapitálu (emise obligací a přeměna dluhu na kmenové akcie).

(275)

Komise rovněž jednoznačně uvedla, že nelze přijmout tvrzení Polska, že zálohové platby majitelů lodí je nutno považovat za vlastní příspěvek. V této souvislosti Komise vyjádřila pochybnosti, zda záruky vývozní úvěrové pojišťovny za zálohové platby nepředstavují státní podporu, a oznámila, že prošetří povahu těchto záruk.

(276)

Polsko i příjemce podpory předložili připomínky; ačkoli zpochybnili pravomoc Komise posoudit slučitelnost některých dotčených opatření, nezpochybnili závěr Komise, že pokud byla tato opatření provedena po přistoupení Polska k EU, představují novou podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Výjimkou byla povaha záruk poskytnutých vývozní úvěrovou pojišťovnou, jež údajně neobsahují státní podporu. Později Polsko rovněž tvrdilo, že úvěry poskytnuté KPS nepředstavují státní podporu. Komise se těmito argumenty Polska a příjemce podpory zabývala výše.

(277)

V průběhu šetření Komise se strategie polské vlády jako většinového vlastníka loděnice v Gdyni několikrát významně změnila, jak dokládá výše uvedený popis událostí. Strategie konsolidace odvětví stavby lodí byla nahrazena strategií oddělení loděnic v Gdyni a Gdaňsku a rozhodnutím o částečné privatizaci loděnice v Gdyni, jež se později změnilo na strategii úplné privatizace. Vyhlídka této strategie je rovněž sporná vzhledem k zjevné neexistenci zájmu na straně účastníků trhu o koupi loděnice.

(278)

Jak bylo popsáno výše, Komise byla v pravidelném kontaktu s polskými orgány jakožto vlastníkem loděnice v Gdyni a se samotnou loděnicí. Komise pravidelně Polsko i loděnici informovala, že veškerá opatření provedená ve prospěch loděnice ze státních prostředků pravděpodobně představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES vzhledem k obtížné finanční situaci loděnice a prakticky neexistenci jakéhokoliv financování z vnějších zdrojů, jež by nezahrnovalo státní podporu. Komise rovněž upozornila, že tato státní podpora byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES a není slučitelná se společným trhem. Komise rovněž opakovaně poukázala na skutečnost, že záruky vývozní úvěrové pojišťovny poskytnuté loděnici v Gdyni představují státní podporu.

(279)

Během šetření Komise získala další informace o činnosti KPS a o povaze úvěrů na provozní kapitál, jež KPS poskytla loděnici. Komise sdělila Polsku, že tyto úvěry se vší pravděpodobností představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(280)

Komise v průběhu svého šetření rovněž zaznamenala, že loděnice v Gdyni nadále kumuluje veřejné pohledávky. Komise získala informace o této záležitosti a sdělila Polsku (jakožto vlastníkovi loděnice a věřiteli), že nevymáhání veřejných pohledávek nebo jejich restrukturalizace může představovat státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(281)

Hlavním cílem opatření je pomoci společnosti ve finančních potížích a udržet ji. V těchto případech je možno použít výjimku podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, jež umožňuje schválit státní podporu, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, jsou-li splněny příslušné podmínky.

(282)

Podpora na záchranu a restrukturalizaci upadajících společností je v současnosti upravena pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (61) (dále jen „pokyny“), které nahradily dřívější text přijatý v roce 1999 (62) (dále jen „pokyny z roku 1999“).

(283)

Přechodná ustanovení v pokynech stanoví, že oznámení evidovaná před 10. říjnem 2004 budou posuzována z hlediska kritérií platných v době oznámení (bod 103). V daném případě byla některá opatření Komisi oznámena v rámci prozatímního mechanismu stanoveného v bodě 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení dne 29. dubna 2004, kdy platily pokyny z roku 1999. V pokynech je však stanoveno, že se vztahují na posouzení jakékoli podpory na záchranu či restrukturalizaci poskytnuté bez schválení Komise (protiprávní podpora), pokud je část nebo celá podpora poskytnuta po 1. říjnu 2004 (bod 104 první pododstavec). Vzhledem k tomu, že téměř všechna opatření popsaná v 209. až 232. bodě odůvodnění byla provedena protiprávně po tomto dni, Komise vyvozuje závěr, že platí pokyny z roku 2004.

(284)

Pokyny platí pro podniky ve všech odvětvích s výjimkami uvedenými v bodě 18 pokynů. Bod 12 rámce pro státní podporu pro stavbu lodí (63), který představuje právní rámec pro posouzení státní podpory pro toto odvětví, odkazuje na pokyny jako na příslušný právní základ pro posouzení podpory na záchranu a restrukturalizaci.

(285)

Pokyny umožňují udělit podporu na záchranu jako dočasnou pomoc pro podniky ve finančních potížích s cílem poskytnout jim čas na vypracování plánu restrukturalizace nebo likvidace nebo vyřešení akutní krize v souvislosti s likviditou.

(286)

Komise podotýká, že státní podpora poskytnutá loděnici v Gdyni nesplňuje požadavek, aby se jednalo o dočasnou pomoc, jelikož veškerá opatření podpory zahrnovala období, jež značně přesahovala stanovených šest měsíců, nebo požadavek, aby se jednalo o vratnou pomoc, jelikož podpora obsahovala nevratná opatření, například kapitálové vklady a odpisy dluhů srovnatelné s granty.

(287)

Komise proto vyvozuje závěr, že opatření uvedená v 209. až 232. bodě odůvodnění nejsou slučitelná se společným trhem jako podpora na záchranu.

(288)

Podle definice obsažené v bodě 17 pokynů vychází podpora na restrukturalizaci z uskutečnitelného a vnitřně provázaného plánu s širokým pokrytím, jehož cílem je obnovit v přiměřené lhůtě dlouhodobou životaschopnost podniku. Restrukturalizace obvykle zahrnuje tyto prvky: restrukturalizaci veškerých aspektů činnosti podniku, reorganizaci a racionalizaci činností podniku, včetně ukončení ztrátových činností a finanční restrukturalizace. Restrukturalizaci činností využívající státní podporu však nelze omezit na nápravu minulých ztrát, aniž by se zabývala příčinami těchto ztrát, tj. bez provedení skutečné restrukturalizace. Restrukturalizace musí být mimoto financována alespoň částečně z vlastních zdrojů podniku nebo z vnějších zdrojů, které nezahrnují státní podporu, a státní podpora musí být omezena na minimum nezbytné k obnovení životaschopnosti. Aby se zmírnil narušující účinek podpory, musí být přijata vyrovnávací opatření.

(289)

Vzhledem k povaze podpory na restrukturalizaci, jež velmi narušuje hospodářskou soutěž, se Komise domnívá, že podpora pro podniky v obtížích může přispět k rozvoji hospodářských činností, aniž by nepříznivě ovlivnila obchod v míře, která je v rozporu se zájmem Společenství, pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené v pokynech.

(290)

Komise bude níže analyzovat, zda byly tyto podmínky splněny.

(291)

Aby byl podnik způsobilý pro podporu na záchranu nebo restrukturalizaci, musí být považován za podnik v obtížích ve smyslu pokynů. Komise se domnívá, že se finanční situace loděnice v Gdyni přinejmenším od roku 2002 vyznačovala trvalou nelikviditou a platební neschopností, rostoucími ztrátami a zápornou hodnotou aktiv. Loděnice v Gdyni je proto podnikem v obtížích ve smyslu pokynů.

(292)

Podle bodu 34 pokynů musí být poskytnutí podpory podmíněno prováděním plánu restrukturalizace, který musí v přiměřené lhůtě podniku umožnit obnovení jeho životaschopnosti. Obnovení životaschopnosti znamená, že podnik je po dokončení restrukturalizace schopen pokrýt všechny své náklady a zajistit dostatečnou kapitálovou návratnost, aby mohl konkurovat na základě vlastních předností. Doba trvání plánu restrukturalizace musí být co nejkratší.

(293)

Komise podotýká, že v průběhu tohoto šetření přezkoumala dva plány restrukturalizace (z roku 2004 a 2006), jež vypracovalo vedení loděnice a které schválil její většinový vlastník, stát. Komise dospěla k závěru, že její vážné obavy, zda oba plány obnoví životaschopnost loděnice, nebyly odstraněny. Jelikož plán restrukturalizace z roku 2006 nahradil plán restrukturalizace z roku 2004, Komise níže objasní důvody svých vážných obav ohledně plánu restrukturalizace z roku 2006. Komise však podotýká, že se tento plán v mnoha aspektech podobá plánu restrukturalizace z roku 2004 a že se její pochybnosti, které vyslovila v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení s ohledem na plán restrukturalizace z roku 2004, týkají plně rovněž plánu restrukturalizace z roku 2006.

(294)

Komise připomíná tvrzení Polska po vydání rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, že plán restrukturalizace z roku 2004 představuje pevný hospodářský základ pro restrukturalizaci loděnice. Skutečnost však ukázala, že plán z roku 2004 nepostačoval k obnovení životaschopnosti loděnice, a již v roce 2006 bylo nutno jej pozměnit.

(295)

Komise uvádí, že se plán restrukturalizace z roku 2006 zaměřoval zejména na finanční restrukturalizaci a že průmyslová hlediska nebyla řešena přesvědčivým způsobem. Z plánu nevyplývala žádná rozsáhlá přesvědčivá průmyslová strategie.

(296)

To dokládá zejména navrhovaná investiční strategie, kterou je možno charakterizovat jako soubor drobných zlepšovacích projektů bez celkové vize, která by byla nezbytná k modernizaci zařízení, z nichž mnohá pocházejí ze 70. let minulého století. Plán podrobně neanalyzuje současný stav výrobních zařízení či jejich nedostatky a neurčuje překážky v loděnici. Podle externího poradce Komise jsou částky vyčleněné na investice (240 milionů PLN; 69 milionů EUR) příliš nízké k zajištění skutečné modernizace.

(297)

K zasazení plánovaných investic do náležitého kontextu je vhodné uvážit rovněž odhady roční amortizace aktiv loděnice a tendence s ohledem na hodnotu fixních aktiv, jak je odhadnuto v plánu restrukturalizace z roku 2006. Amortizace v období 2007–2009, tj. investičním období, je odhadována na 100 milionů PLN. Z toho vyplývá, že nejméně 40 % plánovaných investic ve výši 240 milionů PLN je zapotřebí pouze k udržení aktiv na jejich stávající technické úrovni a zbývajících 60 % by představovalo nejvyšší možnou částku, která by byla k dispozici pro skutečnou modernizaci. Odhad rozvahy ukazuje trvalé zvyšování hodnoty fixních aktiv z 246 milionů PLN v roce 2006 na 361 milionů PLN v roce 2010; tento trend by se však měl zvrátit v roce 2010, přičemž se hodnota fixních aktiv v roce 2012 (poslední rok zahrnutý v odhadu) opět sníží na úroveň ve výši 284 milionů PLN.

(298)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise nedomnívá, že investiční strategie je dostatečně rozsáhlá, aby zajistila skutečnou modernizaci a životaschopnost v dlouhodobém horizontu.

(299)

Komise rovněž podotýká, že cílová produktivita pro rok 2012 ve výši 37 osobohodin/CGT je (ačkoli představuje zlepšení oproti dnešní situaci) nízká v porovnání s výkonnými evropskými loděnicemi, které dosahují produktivity ve výši přibližně 20 osobohodin/CGT.

(300)

V plánu se uvádí, že jedním z hlavních problémů loděnice je vysoká absence v práci a nedostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří odcházejí za lepší mzdou do ostatních evropských loděnic. Komise má za to, že plánovaný růst mezd o 10 % v roce 2006 a 4 % ročně od roku 2008 nepostačuje k vyřešení tohoto problému.

(301)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise nedomnívá, že plánovaná průmyslová a organizační restrukturalizace bude postačovat k obnovení dlouhodobé životaschopnosti loděnice.

(302)

Komise dále poznamenává, že se odhad finančních výsledků loděnice neshoduje s její analýzou citlivosti na základě scénáře zahrnujícího znehodnocení amerického dolaru, pokles cen plavidel a růst cen materiálu a mezd. Z analýzy citlivosti vyplývá, že by znehodnocení amerického dolaru o 0,10 PLN ročně znamenalo, že životaschopnost nebude na základě plánu restrukturalizace z roku 2006 obnovena. Komise proto dospěla k závěru, že plán restrukturalizace z roku 2006 není dostatečně spolehlivý (64).

(303)

Komise rovněž zaznamenala, že restrukturalizační opatření, která se předpokládala v plánu, nebylo možno provést, jelikož neexistoval žádný investor, a že nový kapitál nezbytný k provedení poměrně skromné restrukturalizace je značný, zejména kvůli potřebě provést nákladnou finanční restrukturalizaci (1,015 miliardy PLN) (65). Komise měla pochybnosti, zda byl plán založen na reálných předpokladech, co se týká schopnosti loděnice přilákat nový kapitál.

(304)

Tyto pochybnosti potvrdil skutečný vývoj procesu privatizace loděnice v Gdyni. Jak bylo uvedeno výše, stát jako vlastník loděnice v Gdyni se dvakrát pokoušel nalézt soukromého investora, který by byl ochoten loděnici převzít. Žádný z pokusů o privatizaci (částečná privatizace v roce 2006, ani prodej všech akcií ve vlastnictví státu v roce 2007) neuspěl. Komise podotýká, že k pokusům o privatizaci došlo v době, kdy se trh pro stavbu lodí vyznačoval nebývalým boomem, nabízel proto optimální podmínky pro prodej loděnice. Negativní výsledek procesu privatizace lze vykládat pouze jako nedostatečnou důvěru na straně účastníků trhu, pokud jde o schopnost loděnice obnovit svou dlouhodobou životaschopnost. Toto dále dokládá odstoupení společnosti Amber z procesu privatizace po provedení hloubkové kontroly (66).

(305)

Komise zaznamenala obnovené úsilí polských orgánů o nalezení soukromého investora pro loděnici v Gdyni po odstoupení společnosti Amber. Až do dne vydání tohoto rozhodnutí však žádné důkazy Komisi nepřesvědčily, že obnovené úsilí o privatizaci může v krátké době a v souladu s pokyny dospět k pozitivnímu závěru. Jak je objasněno níže, společný plán restrukturalizace vypracovaný společností ISD Polska i plán restrukturalizace vyhotovený společností PSC je založen na očekávání, že loděnici budou poskytnuty značné částky další státní podpory a že životaschopnost loděnice bude možno obnovit, pokud bude zbavena neuhrazených závazků a očekávaných ztrát plynoucích ze stávajících smluv.

(306)

Komise vyvozuje závěr, že společný plán restrukturalizace neprokazuje, že životaschopnost loděnice v Gdyni bude po spojení s gdaňskou loděnicí obnovena. Komise není zejména přesvědčena o finančních výhledech, ani o spolehlivosti plánu. Zastává názor, že restrukturalizační opatření, která se v plánu předpokládají, nejsou dostatečně rozsáhlá. Ačkoli revidovaný společný plán restrukturalizace přinesl určité zlepšení, Komise dospěla k závěru, že neobnoví životaschopnost sloučených loděnic. Níže Komise posuzuje zářijový plán restrukturalizace, který nahradil červnovou předlohu plánu, a vyzdvihuje rozdíly pouze tehdy, jsou-li důležité pro toto posouzení.

(307)

Předpoklady v červnovém plánu, že návratnosti vlastního kapitálu bude dosaženo až v roce 2020 a návratnosti investic až v roce 2016, vedly Komisi k závěru, že projekt není životaschopný. Tyto výsledky jsou mimoto založeny na nediskontovaných částkách; pokud by byly částky diskontovány, návratnosti vlastního kapitálu a investic by bylo dosaženo ještě později. Zářijový plán přináší v tomto ohledu určité zlepšení, jelikož uvádí diskontované odhady. Plán nicméně předpokládal, že diskontované návratnosti vlastního kapitálu bude dosaženo v roce 2018, tj. 10 let po vstupu nového investora v roce 2009, což je dosud příliš dlouhé období a prokazuje to rizikovost projektu. Komise proto tvrdí, že plán neprokazuje životaschopnost projektu. Komise mimoto poznamenává, že zlepšení finančních výhledů není založeno na přijetí dalekosáhlejších restrukturalizačních opatření (například zvýšení produktivity nebo snížení nákladů), nýbrž na změnách hlavních základních finančních předpokladů, které nebyly dostatečně odůvodněny, jak bude objasněno níže.

(308)

Finanční výhledy předpokládají, že velká část restrukturalizačních nákladů bude uhrazena z budoucích peněžních toků společnosti. Komise toto nepovažuje za reálné u společnosti, která v minulosti vytvořila ohromné ztráty a vyžaduje značnou restrukturalizaci. Podle zářijového plánu bude peněžní tok nepříznivě ovlivněn minulými závazky, které se zvýšily z 592 milionů PLN na 712 milionů PLN. Velká část veřejných pohledávek (více než 400 milionů PLN) má být splacena mezi rokem 2012 a 2018, tj. dlouho po předpokládaném období restrukturalizace (67). Komise uvádí, že investor připustil, že úroveň očekávaných výsledků je na hranici ziskovosti, tvrdí však rovněž, že existují další důvody, proč se společnost ISD Polska zajímá o tento projekt. Investor uvádí, že loděnice vytvoří značnou poptávku pro další společnost ve skupině, ocelárnu Huta Częstochowa, a proto investice do loděnice v Gdyni mají smysl pro celou skupinu ISD Polska.

(309)

Komise podotýká, že společný plán restrukturalizace vychází z předpokladu, že v rámci privatizace bude poskytnuta státní podpora k vyrovnání rozvahy loděnice a uhrazení očekávaných ztát. Plán je založen rovněž na předpokladu, že činnost loděnice bude nadále financována zárukami vývozní úvěrové pojišťovny za výhodných podmínek v porovnání s její běžnou praxí v případě zdravých společností. Finanční výhledy berou v úvahu tuto očekávanou státní podporu. Společný plán restrukturalizace ze září tuto očekávanou státní podporu nesnižuje. Naopak, investor určil další možný závazek ve výši 308 milionů PLN spojený s daňovým sporem mezi gdaňskou loděnicí a státem. Investor předpokládá, že státní pokladna zaručí uhrazení tohoto závazku, pokud vznikne.

(310)

Komise uvádí, že červnový plán ani zářijová aktualizovaná verze neobsahují plnohodnotný obchodní plán pro výrobu ocelových konstrukcí. To je závažný nedostatek, jelikož toto podnikání by mělo na konci období restrukturalizace zajistit obrat ve výši 300 milionů PLN, využít značnou kapacitu nové loděnice v oblasti zpracování ocele (nárůst ze 4 % v roce 2009 na 20 % v roce 2012) a mělo by představovat přibližně 10 % tržeb nové loděnice.

(311)

Zářijový plán odkazuje na nezávislou studii trhu, která (jak se zdá) prokazuje, že poptávka po ocelových konstrukcích v Polsku a celé Evropě v několika příštích letech poroste. Studie však neanalyzuje, jak by mohla tento růst využít sloučená loděnice. Zářijový plán sice poskytuje podrobnější informace o činnosti v oblasti ocelových konstrukcí, neanalyzuje však, zda je odhad objemu výroby pro novou loděnici reálný. Naopak, obsahuje další signály, že tyto odhady nemusí být reálné.

(312)

Stávající výroba ocelových konstrukcí činí 2 000 t, zatímco cílová výroba je 56 000 t. Ve srovnání s červnovým plánem zářijový plán předpokládá již v roce 2010 zdvojnásobení výroby (24 000 t v porovnání s 12 000 t v červnovém plánu) a od roku 2012 čtyřnásobný objem výroby (56 000 t oproti 13 000 t v červnovém plánu). Společnost Huta Częstochowa, jeden z největších výrobců oceli v Polsku, má objem výroby ocelových konstrukcí ve výši 100 000 t.

(313)

Společnost ISD Polska uvádí stávající smlouvy gdaňské loděnice týkající se ocelových konstrukcí, včetně jedné smlouvy na zařízení pro skladování ropy s hodnotou přibližně 5 000 t ročně v roce 2008 a 2009. Podle plánu by výroba tohoto konkrétního výrobku měla do roku 2010 činit 16 000 t a v roce 2012 se zvýšit na 36 000 t.

(314)

Nebyla předložena žádná analýza trhu ani prognostické zprávy, které by objasňovaly odhady zisku z výroby ocelových konstrukcí (9,5 % v roce 2010 a přibližně 8 % posléze). Komise poznamenává, že podle polského statistického úřadu vzrostla v roce 2006 ziskovost odvětví ocelových konstrukcí v Polsku na 6 % a v roce 2007 zůstala na této úrovni.

(315)

Na základě dostupných informací vyvozuje Komise závěr, že výroba ocelových konstrukcí, která má tvořit nedílnou a významnou část činnosti nové loděnice, není založena na věrohodné analýze konkurenčního postavení nové loděnice. Analýza trhu neprokazuje, že odhadovaná výroba nové loděnice bude pravděpodobně absorbována poptávkou na trhu. Plán neprokazuje, že je pro segment ocelových konstrukcí založen na reálných předpokladech.

(316)

Co se týká restrukturalizace smluv, plán řeší dvě nejvýznamnější příčiny stávajících potíží loděnice (rostoucí materiálové náklady a zhodnocení zlotého) řadou výše popsaných opatření. Plán vychází zejména z předpokladu, že bude možné zahrnout do smluv o stavbě lodí valorizační doložky přenášející přinejmenším částečně rizika spojená s měnovými výkyvy a náklady na materiál na majitele lodi. Plán však neprokazuje, že tyto valorizační doložky byly či budou majiteli lodí přijaty. Zářijový plán poskytuje určité informace o této záležitosti, zejména výňatky ze stávajících smluv obou loděnic, včetně valorizačních doložek tohoto druhu.

(317)

Komise přezkoumala tyto důkazy a uvádí, že smlouvy předložené v plánu zpočátku zahrnovaly valorizační doložky, podle nichž by bylo případné zvýšení cen ocele pokryto kupujícím, tyto doložky však byly pozdějším dodatkem zrušeny a nahrazeny ujednáním, podle něhož loděnice a kupující pořizují materiál společně a po provedení nákupu se dohodnou na úpravě ceny. Ujednání o této úpravě ceny budou dohodnuta v následném dodatku. Tento dodatek však nebyl Komisi předložen.

(318)

Komise rovněž podotýká, že tyto smlouvy byly uzavřeny a znovu sjednány v období nejvyšší poptávky (v roce 2005 a posléze), kdy flexibilita na straně majitelů lodí byla reakcí na omezení na straně nabídky. Ačkoli Komisi je známo, že se v odvětví stavby lodí nedávno rozvinula praxe indexace cen ocele, je nutno zmínit, že dříve nebyly tyto doložky přijímány, zejména v době špatné ekonomické situace.

(319)

Podle dostupných informací se Komise nedomnívá, že plán prokazuje, že loděnice bude s to uzavírat smlouvy s valorizačními doložkami. Zkušenosti loděnice v Gdyni v tomto ohledu (jak je popsáno v plánu) nejsou podle názoru Komise průkazné.

(320)

Zářijový plán obsahuje v porovnání s červnovou předlohou podrobnější informace o zamýšlené strategii v oblasti hedgingu ke zmírnění měnových rizik. Plán však neprokazuje, že některá z obou loděnic tyto nástroje využila (včetně přirozeného hedgingu zdarma), přinejmenším v posledních letech (68). Ačkoli zářijový plán vyčísluje náklady a účinky navrhované politiky v oblasti hedgingu, neprokazuje, že se nové loděnici podaří získat takovýto hedging na trhu. Na druhou stranu je zřejmé, že banky požadují, aby investoři vypracovali plnohodnotnou strategii v oblasti hedgingu dříve, než se rozhodnou, zda hedging poskytnou.

(321)

Vzhledem k významu tohoto činitele pro činnosti loděnice se plán touto otázkou nezabývá přesvědčivě. Z analýzy citlivosti ve skutečnosti vyplývá, že navzdory zavedení těchto opatření k snížení rizik, jež byly údajně zohledněny ve finančních výhledech, tyto jsou nadále citlivé na malé změny směnného kurzu, jak bude popsáno níže. Komise proto není přesvědčená, že zamýšlená politika v oblasti hedgingu je dostatečně rozsáhlá, aby zajistila dlouhodobou životaschopnost loděnice.

(322)

Pokud jde o restrukturalizaci zaměstnanosti, plán neobsahuje žádnou analýzu potřeb racionalizace, nýbrž pouze uvádí, že se počet pracovníků sníží. Plán zmiňuje (avšak opět bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění), že toto snížení bude znamenat náklady ve výši přibližně 69 milionů PLN. Zářijový plán vyčísluje náklady a účinky restrukturalizace zaměstnanosti, nevysvětluje však ani neodůvodňuje základ pro odhad těchto nákladů a účinků. Na základě těchto skutečností nemůže Komise vyvodit závěr, že plán určuje podrobně příčiny a účinky propuštění nadbytečných pracovníků a že vyčíslení nákladů a účinků vychází ze spolehlivých předpokladů.

(323)

Co se týká finančních výhledů, Komise si všímá zejména níže uvedených nedostatků základního scénáře, s nímž pracuje finanční model vypracovaný společností ISD Polska, což zpochybňuje věrohodnost těchto výhledů.

(324)

Za prvé, zářijový plán ve srovnání s červnovou předlohou plánu předpokládá podstatně vyšší prodejní ceny u lodí pro přepravu automobilů, jednoho ze dvou hlavních výrobků nové loděnice. Plán zakládá výhledy pro několik prvních let na stávajících smlouvách, které uzavřela loděnice v Gdyni. Neodůvodňuje však výhledy pro následující roky ani v tomto ohledu neposkytuje žádné externí odhady (69).

(325)

Za druhé, předpoklad, že mzdy porostou během období restrukturalizace přibližně o 4–6 % ročně, se jeví jako podhodnocený vzhledem k vážnému nedostatku kvalifikovaných pracovníků, fluktuaci a absenci v práci a konkurenci v oblasti mezd, s níž se obě loděnice potýkají ze strany loděnic v zahraničí a v Polsku. Zářijový plán předpokládá ještě nižší úrovně růstu mezd než červnový plán. Komise uvádí, že od ledna 2007 do ledna 2008 se průměrná hrubá mzda v Polsku zvýšila o 11,5 % (70) a očekává se další růst. Různé zdroje, včetně zdrojů uvedených v zářijovém plánu restrukturalizace (například Polská národní banka, OECD, jarní hospodářská prognóza EK pro rok 2008, Goldman Sachs) odhadují ve střednědobém horizontu značný růst mezd v Polsku a rostoucí nedostatek pracovních sil. Každopádně se jedná o činitele, který bylo nutno vzít v analýze citlivosti v úvahu.

(326)

Za třetí, základní scénář předpokládá náklady na záruky za provozní kapitál ve výši 1,5 %. Tento odhad je založen na předpokladu, že záruky za zálohové platby budou zcela poskytnuty vývozní úvěrovou pojišťovnou a že tyto záruky budou uděleny za podmínek, které jsou výhodnější než podmínky záruk vývozní úvěrové pojišťovny pro ostatní (zdravé) společnosti. Pokud by sloučené loděnice měly získat podobné záruky na trhu (jak Polsko uvádí ve svém vysvětlení ze dne 7. července 2008), náklady na kapitál by byly podstatně vyšší, než se předpokládá v základním scénáři (71), s přímými negativními důsledky pro finanční výhledy.

(327)

S ohledem na tyto předpoklady plán neposkytuje dostatečné ujištění, že základní scénář finančních výhledů je reálný a dosažitelný.

(328)

Analýza citlivosti mimoto neprokazuje, že plán je dostatečně spolehlivý s ohledem na některé z hlavních rizikových faktorů spojených s činností loděnice. Zářijová revize plánu neukazuje průkazné zlepšení.

(329)

Z analýzy citlivosti vyplývá, že by 5 % znehodnocení amerického dolaru vůči zlotému vedlo k 35 % snížení desetiletého akumulovaného čistého zisku i v případě, že by základní scénář bral v úvahu restrukturalizační opatření k snížení kurzového rizika.

(330)

Ze zvláštní analýzy připojené k zářijovému plánu vyplývá, že by 5 % zhodnocení eura vůči americkému dolaru v období od roku 2013 do roku 2017 (tj. po naplánovaném přijetí eura Polskem) vedlo k 44 % snížení desetiletého akumulovaného čistého zisku v porovnání se základním scénářem.

(331)

Komise podotýká, že by se v případě zhodnocení obou měn (jednorázové zhodnocení zlotého v roce 2009 a jednorázové zhodnocení eura v roce 2013) vůči americkému dolaru ve výši 5 % oproti základnímu scénáři desetiletý akumulovaný zisk ve srovnání se základním scénářem snížil o 80 %.

(332)

Komise vyvozuje závěr, že analýza citlivosti prokazuje, že finanční výhledy jsou citlivé na menší změny základních předpokladů, zejména s ohledem na směnný kurz, což je podle samotného plánu jeden z hlavních faktorů vedoucích k současným finančním potížím loděnice. Na základě těchto skutečností nemůže Komise vyvodit závěr, že společný plán restrukturalizace je dostatečně spolehlivý, aby zajistil obnovení životaschopnosti sloučených loděnic z dlouhodobého hlediska.

(333)

Plán obsahuje v mnoha ohledech vážné nedostatky, což Komisi vedlo k závěru, že neprokazuje obnovení životaschopnosti v přiměřené lhůtě. Vážné nesrovnalosti v plánu restrukturalizace vyvolávají značné obavy, co se týká životaschopnosti a spolehlivosti. Jsou přijaty protichůdné předpoklady s ohledem na tržní strategii a budoucí výrobu a kapacitu loděnice. Mimoto neexistuje žádná analýza trhu, která by odůvodňovala vybranou strategii a prokazovala, jak hypotetické portfolio přinese zisk.

(334)

Co se týká finanční restrukturalizace, předpoklady ohledně nákladů na kapitál, ujednání o financování výroby a směnného kurzu vykazují tyto vážné nedostatky. Plán předpokládá, že směnné kurzy budou během celého období restrukturalizace stálé a na optimističtější úrovni, než je tomu v současnosti (3,46 PLN/EUR a 2,23 PLN/USD, oproti stávajícím kurzům ve výši 3,32 PLN/EUR a 2,12 PLN/USD). Předpoklad, že se loděnici novým sjednáním stávajících smluv podaří zvýšit výnosy o 30 % a získat dodatečnou částku ve výši 100 milionů USD, je nutno posoudit na základě skutečnosti, že loděnice již vyvinula značné úsilí o nové sjednání stávajících smluv a že v důsledku toho bylo mnoho těchto smluv zrušeno. Plán neodůvodňuje předpoklad, že bude možné sjednání dalších nových smluv, Komise to proto nepovažuje za reálné.

(335)

Pokud jde o restrukturalizaci zaměstnanosti, samotná skutečnost, že investor navrhuje dvě možnosti (zachování zaměstnanosti na stávající úrovni, nebo její snížení o 650 zaměstnanců), může znamenat, že dosud nemá jasnou strategii, pokud jde o obnovení životaschopnosti loděnice. Tyto alternativní předpoklady rovněž zpochybňují finanční výhledy, jelikož není objasněno, která úroveň zaměstnanosti sloužila jako základ pro odhady.

(336)

Plán neobjasňuje podrobně, jak jednotlivá restrukturalizační opatření, včetně investic a různých opatření k snížení nákladů, ovlivní finanční výhledy. Jinými slovy, není jasné, jaká je vazba mezi plánovanými restrukturalizačními opatřeními a finančními výhledy, zejména co se týká výroby a režijních nákladů. Plán například neprokazuje, jak bude dosaženo plánovaného 25 % snížení nákladů na výrobu plavidel v pětiletém období. Věrohodnost výhledu je narušena rovněž rozpory s ohledem na plánovanou výši investic. Komise proto není přesvědčená, že základní scénář pro finanční výhledy je věrohodný a že vychází z reálných předpokladů.

(337)

Neexistuje žádná analýza testující citlivost těchto výhledů na rizikové činitele, jako jsou tendence na trhu a změny cen, nákladů na materiál, směnných kurzů, mezd atd. Při neexistenci podrobného popisu a odůvodnění předpokladů, na nichž jsou založeny finanční výhledy, finanční model použitý pro tyto výhledy a analýza citlivosti, se Komise domnívá, že věrohodnost těchto výhledů a spolehlivost plánu nebyly prokázány.

(338)

Komise rovněž uvádí, že investor podmiňuje úspěšné provedení plánu restrukturalizace udělením další státní podpory.

(339)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že nebyla prokázána schopnost plánu restrukturalizace z června 2008, který vypracovala společnost PSC, obnovit životaschopnost loděnice.

(340)

Jelikož neexistuje žádný reálný a rozsáhlý plán restrukturalizace, Komise vyvozuje závěr, že podpora poskytnutá loděnici v Gdyni, která byla popsána v 209. až 232. bodě odůvodnění, je čistě provozní podporou, která není slučitelná se společným trhem jako podpora na restrukturalizaci.

(341)

Podle bodu 43 pokynů musí být výše podpory omezená na úplné minimum, tj. náklady nezbytné pro provedení restrukturalizace. Od příjemce podpory se očekává, že významně přispěje k restrukturalizaci z vlastních zdrojů nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek. Toto přispění svědčí na jedné straně o tom, že jsou hospodářské subjekty přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti podniku, a na druhou stranu představuje způsob, jak zajistit, aby státní podpora byla omezena na minimum. V případě velkých podniků, jako je loděnice v Gdyni, by tento příspěvek měl činit nejméně 50 % restrukturalizačních nákladů. Vlastní příspěvek musí být opravdový, bez všech očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok (bod 43 pokynů).

(342)

Komise posoudila, zda plán restrukturalizace z roku 2006 splňuje toto kritérium, a dospěla k závěru, že nikoli, a to ze dvou důvodů. Za prvé, plán je založen na pokračujícím státním financování ve formě záruk, kapitálových vkladů a odepsání dluhů a neprokazuje, že tato úroveň státní podpory je nezbytná k obnovení životaschopnosti loděnice (zejména že nelze provést alternativní restrukturalizační strategie vyžadující nižší úroveň státního zásahu). Za druhé, vlastní příspěvek je velmi omezený a vstup investora, který by mohl poskytnout vnější zdroje financování za tržních podmínek, je pouhou možnou budoucí událostí. Vlastní příspěvek mohl zahrnovat opatření jako účast na navýšení akciového kapitálu vedením, přeměnu dluhu na kmenové akcie ze strany soukromých věřitelů a prodej majetku. Tato opatření společně přispěla na restrukturalizaci společnosti částkou ve výši přibližně 127 milionů PLN. Vzhledem k značné účasti státu by však tento příspěvek nebyl významný, i kdyby byla tato opatření považována za vlastní příspěvek ve smyslu pokynů.

(343)

Komise posoudila situaci v loděnici za posledních několik let rovněž odděleně od plánu restrukturalizace z roku 2006, který nakonec nebyl proveden.

(344)

Za prvé, výše uvedený popis situace v loděnici v Gdyni ukazuje, že se loděnici nepodařilo přilákat prakticky žádné vnější zdroje pro financování restrukturalizace. Existuje jen málo náznaků vnější účasti na činnosti loděnice za tržních podmínek.

(345)

Loděnici se podařilo sjednat určitou restrukturalizaci obchodních pohledávek, zejména v dohodě o restrukturalizaci uzavřené v červenci 2003 (72), která se týkala závazků ve výši přibližně 424 milionů PLN a přeměny dluhu na kmenové akcie ve výši přibližně 70 milionů PLN provedené obchodními věřiteli. Současně však loděnice v Gdyni čelí mnoha řízením o vymáhání pohledávky a soudním sporům. Komise rovněž podotýká, že hodnota nahromaděných veřejných pohledávek ke dni 30. září 2007 činila 423 milionů PLN. Komise je názoru, že by dohoda o restrukturalizaci z roku 2003 mohla být považována za vlastní příspěvek pouze tehdy, pokud by věřitelé přijali delší lhůtu pro splacení než je obvyklé; v tomto případě by dodatečné zdroje mohly být společnosti k dispozici na restrukturalizaci a prodloužení lhůty pro splacení by bylo signálem, že trh je přesvědčen o možnosti opětovné životaschopnosti loděnice. Totéž platí pro přeměnu dluhu na kmenové akcie. I kdyby však byla dohoda o restrukturalizaci považována za vlastní příspěvek, Komise poznamenává, že tento příspěvek by jednoznačně nebyl dostatečný ve smyslu pokynů. Výše restrukturovaných obchodních pohledávek se rovná výši nevymáhaných veřejných pohledávek. Loděnice by jednoznačně musela hradit jiné restrukturalizační náklady, než jsou náklady na restrukturalizaci dluhu.

(346)

Polsko a příjemce podpory po zahájení formálního vyšetřovacího řízení tvrdili, že za vlastní příspěvky je nutno považovat zálohové platby majitelů lodí. Komise nemůže toto tvrzení přijmout. V pokynech se uvádí, že vlastní příspěvek nesmí obsahovat žádnou podporu. O takový případ se nejedná, je-li například úvěr zajištěn vládními zárukami, které obsahují prvky podpory (poznámka pod čarou č. 19 k bodu 44 pokynů). Zálohové platby byly plně zajištěny zárukami vývozní úvěrové pojišťovny, které (jak bylo objasněno výše) Komise považuje za státní podporu. Zálohové platby majitelů lodí proto nelze považovat za vnější zdroje financování za tržních podmínek. Z toho vyplývá, že nelze uznat původní tvrzení Polska, že se míra podpory rovná 31 % za předpokladu, že zálohové platby kryté zárukami vývozní úvěrové pojišťovny představují vlastní příspěvek.

(347)

Komise rovněž poznamenává, že společnost Ray Car Carriers vstoupila do struktury akcionářů loděnice v Gdyni formou přeměny dluhu na kmenové akcie, nepřispěla proto na restrukturalizační náklady.

(348)

Při posuzování odhadovaných restrukturalizačních nákladů ve výši 3 miliardy PLN a jejich srovnání s očekávanými zdroji financování Komise zjistila chybějící finanční prostředky v plánu, jak je uvedeno v tabulce 5. Úvěry na provozní kapitál ve výši 280 milionů PLN (položka 14 v tabulce 1b) a 45 milionů PLN (položka 16 v tabulce 1b), jakož i úvěry na provozní kapitál poskytnuté státem ve výši 250–350 milionů PLN zde nebyly zahrnuty, jelikož jsou vyčleněny na financování provozního kapitálu, jež nebylo zahrnuto do restrukturalizačních nákladů. Totéž se vztahuje na vklad kapitálu Agenturou pro rozvoj průmyslu (200 milionů PLN). Neuhrazenou platbu za akcie Agentury pro rozvoj průmyslu v gdaňské loděnici (položka 17 v tabulce 1b) nelze považovat za zdroj financování restrukturalizace nové loděnice, jelikož se jedná o platbu pro Agenturu pro rozvoj průmyslu, nikoli loděnici.

Tabulka 5

Očekávané zdroje financování pro předpokládané restrukturalizační náklady (v milionech PLN)

(349)

Vzhledem k těmto chybějícím finančním prostředkům Komise vyvozuje závěr, že společný plán restrukturalizace nezajišťuje financování restrukturalizace. Jinými slovy, plán neprokazuje, jak by bylo možno účinně provést plánovanou restrukturalizaci, a to ani v případě, že by loděnici byla poskytnuta značná další státní podpora.

(350)

Společný plán restrukturalizace ze září vymezuje určité položky výnosů v minulosti jako vlastní příspěvky loděnic v Gdyni a Gdaňsku na jejich restrukturalizaci (tabulka 1b „Údajné vlastní příspěvky poskytnuté v minulosti“). Ačkoli by některé z těchto výnosů (např. prodej určitého majetku) bylo možno považovat za vlastní příspěvky ve smyslu pokynů (opravdové, skutečné a nezahrnující státní podporu), Komise se domnívá, že vzhledem k obtížné finanční situaci obou loděnic byl tento dodatečný výnos použit k snížení ztrát a nebylo možno jej použít na skutečnou restrukturalizaci. I kdyby byly loděnice díky odprodeji majetku schopny provést některá restrukturalizační opatření (například menší investice), Komise má za to, že jakékoli takové výnosy by nebylo možno považovat za výnosy nezahrnující státní podporu, jelikož restrukturalizace a fungování loděnic bylo možné pouze v důsledku trvalého hromadění veřejných pohledávek, možnosti pokračovat ve ztrátových hospodářských činnostech a pokračující státní podpory.

(351)

Při zvažování finanční situace loděnice je každopádně zřejmé, že jakékoliv minulé výnosy z vlastních zdrojů loděnice nebo z vnějších zdrojů byly v minulosti použity k financování operací loděnice.

(352)

Komise nemůže mimoto přijmout níže uvedené položky údajného plánovaného vlastního příspěvku.

(353)

Za prvé, jak bylo uvedeno výše, úvěry na provozní kapitál ve výši 280 milionů PLN (položka 14 v tabulce 1b) nebyly vyčleněny na krytí předpokládaných restrukturalizačních nákladů popsaných výše, nýbrž byly určeny výslovně k financování provozního kapitálu pro probíhající výrobu. Tyto úvěry nelze mimoto považovat za skutečné a opravdové, nýbrž za možné a časově vzdálené. Totéž platí pro úvěr na provozní kapitál ve výši 45 milionů PLN pro výrobu nesouvisející se stavbou lodí (položka 16 v tabulce 1b).

(354)

Za druhé, investiční úvěr ve výši 185 milionů PLN pro výrobu nesouvisející se stavbou lodí (položka 15 v tabulce 1b) nelze v této fázi považovat za opravdový a dostupný. Polsko ve svém vysvětlení ze dne 7. července 2008 objasnilo, že společnost ISD Polska vedla jednání s několika bankami s cílem získat tento úvěr. Komise přezkoumala dvě vyjádření zájmu předložená se zářijovým restrukturalizačním plánem.

(355)

Na tomto základě nemůže Komise vyvodit závěr, že plán prokazuje, že investiční úvěr je opravdový a skutečný. Plán pouze prokazoval, že společnost ISD Polska vedla jednání s dvěma bankami, z nichž se jedna (jak se zdálo) zajímala o analýzu projektu. Důležitým signálem je skutečnost, že společnost ISD Polska zahájila práci na tomto projektu počátkem roku 2007, když získala podíl v gdaňské loděnici, a dosud nezajistila finanční prostředky za tímto účelem.

(356)

Komise za třetí uvádí, že zářijový plán udává jednotlivé složky prodeje aktiv k vytvoření vlastního příspěvku ve výši 240 milionů PLN (položka 13 v tabulce 1b).

(357)

Společnost ISD Polska ani loděnice v Gdyni v současnosti nemají právo nakládat s hlavní složkou těchto aktiv (pozemky, na nichž se nacházejí skluzy v gdaňské loděnici). V současné době existují zřejmé překážky právní povahy (nutnost, aby loděnice v Gdyni získala vlastnická práva k těmto pozemkům, což je v zásadě spojeno s likvidací společnosti Synergia 99, přičemž loděnice v Gdyni je pouze jedním z jejích akcionářů; správní řízení o hranicích přístavu v Gdaňsku) a praktické povahy (pozemky by bylo možno prodat pouze po demontáži tří skluzů a pravděpodobně pouze po jejich vyčištění), které loděnici v Gdyni a společnosti ISD Polska brání v prodeji těchto aktiv. Jak mimoto objasnil investor, očekávaný vysoký výnos z prodeje pozemků může být dosažen pouze v případě změny podmínek pro stavební povolení (73). Zářijový plán ukazuje, že společnost Synergia 99 jako současný vlastník této parcely dosud nepodnikla správní kroky k vynětí těchto pozemků z oblasti přístavu. Ačkoli zářijový plán objasňuje podrobně jednotlivé složky projektu společnosti Synergia 99, jeho skutečná realizace je podmíněna různými událostmi, nad nimiž nemá loděnice v Gdyni ani společnost ISD Polska kontrolu, zejména pokud jde o změny hranic oblasti přístavu. Komise proto nemůže považovat tento údajný vlastní příspěvek za opravdový a skutečný.

(358)

Společnost ISD předložila nezávislé ocenění pozemků, na nichž se nacházejí tři skluzy ([…] milionů PLN).

(359)

Komise podotýká, že aktiva společnosti Synergia 99 byla správní radou uvedené společnosti oceněna na částku ve výši […] milionů PLN. Jelikož správní rada vydala toto prohlášení za účelem uzavření smlouvy s akcionáři o opatřeních k rozdělení těchto aktiv v případě likvidace společnosti Synergia 99, lze předpokládat, že správní rada hodnotu těchto aktiv nepodcenila. Nezávislý odborný posudek, který zadala správní rada v té době, odhadl tržní hodnotu dotyčných pozemků na částku […] milionů PLN.

(360)

Vzhledem k velkým rozdílům mezi oběma oceněními odrážejícím rozdílné předpoklady, co se týká budoucího využití pozemků, Komise považuje předpoklad, že pozemky budou použity pro prvotřídní development, za optimistický a při neexistenci konkrétních nabídek na koupi pozemků nebo hmatatelnějších důkazů o plánech na obnovu oblasti za spíše nereálný. Komise zastává názor, že měly být odhadnuty rovněž možné výnosy z prodeje pozemků pro průmyslové využití nebo development, pokud je některý scénář reálný.

(361)

Komise rovněž uvádí, že se odhadovaná investiční hodnota pozemků, na nichž se nacházejí skluzy ([…] milionů PLN) neprojevila v ceně, kterou společnost ISD zaplatila za akcie v loděnici v Gdyni. Podle zářijového plánu restrukturalizace činila koncem roku 2007 čistá hodnota aktiv loděnice v Gdyni ([…] značná záporná hodnota) milionů PLN. Od té doby státní pokladna provedla kapitálové vklady ve výši 515 milionů PLN a 385 milionů PLN; plánuje se další kapitalizace ve výši 200 milionů PLN. Pokud se všechny ostatní položky rozvahy nezmění (74), bude čistá hodnota aktiv loděnice po těchto kapitálových vkladech činit ([…] kladná hodnota) milionů PLN, zatímco společnost ISD Polska zaplatí za akcie loděnice v Gdyni symbolickou cenu. Pokud by v rozvaze byla náležitě zohledněna tržní hodnota pozemků, na nichž se nacházejí skluzy, čistá hodnota aktiv by byla ještě vyšší. Jinými slovy, společnost ISD Polska koupí akcie loděnice v Gdyni za cenu nižší, než je jejich tržní hodnota, obdrží tudíž státní podporu. Komise se proto domnívá, že tato aktiva jsou „znečištěna“ státní podporou udělenou během procesu privatizace a že jejich prodej nelze považovat za vlastní příspěvek nezahrnující státní podporu.

(362)

Co se týká ostatních aktiv vyčleněných v současnosti v rozvaze loděnice v Gdyni nebo v Gdaňsku k prodeji, Komise považuje na základě dostupných informací prodej nebo pronájem některých těchto aktiv za opravdový, skutečný vlastní příspěvek, pokud bude předloženo a odůvodněno jejich ocenění a prodej nebo pronájem bude založen na stávajících smlouvách (prodej akcií ve společnosti Euromedicus, prodej akcií ve společnosti Polskie Linie Lotnicze, nájemní smlouvy se společnostmi Eurocynk a CRIST). Tyto smlouvy představují částku ve výši přibližně […] milionů PLN.

(363)

V souladu se stálou praxí (75) Komise zastává názor, že budoucí peněžní toky nelze považovat za vlastní příspěvek ve smyslu pokynů, jelikož nejsou skutečným a opravdovým příspěvkem společnosti nebo jejích akcionářů na restrukturalizační náklady.

(364)

Z výše uvedeného vyplývá, že jedinými položkami, které lze považovat za vlastní příspěvky, jsou kapitálové vklady, které společnost uskuteční, v celkové výši 405 milionů PLN, a výnosy z prodeje a pronájmu některých aktiv (14 milionů PLN). Tento vlastní příspěvek odpovídá 14 % (76) odhadnutých restrukturalizačních nákladů ve výši 3 miliardy PLN. Pokud by Komise měla přijmout návrh polských orgánů předložený na schůzce dne 30. září 2008, aby posoudila výši vlastního příspěvku srovnáním s restrukturalizačními náklady, které loděnici vznikly od okamžiku, kdy investoři převzali kontrolu nad loděnicemi, výsledek by byl stejný (restrukturalizační náklady ve výši 3,065 miliardy PLN se skutečným a opravdovým vlastním příspěvkem ve výši 419 milionů PLN, tj. 14 %).

(365)

To je nutno posoudit na základě očekávaného poskytnutí další státní podpory, což je základní předpoklad plánu: další kapitálový vklad státu ve výši 1,6 miliardy PLN (vložení kapitálu ve výši 1,14 miliardy PLN v červnu 2004 a 418 milionů PLN má být ještě vloženo) a další restrukturalizace nahromaděných veřejných pohledávek v nominální hodnotě ve výši 496,6 milionu PLN v období 2009–2017. Je nutno zmínit, že plán předpokládá, že loďařské činnosti budou nadále závislé na financování formou záruk za zálohové platby, které bude poskytovat vývozní úvěrová pojišťovna za výhodných podmínek, to bylo začleněno do finančního modelu sloučených loděnic. Sloučené loděnice budou podle očekávání dostávat nové záruky do konce roku 2008. Rovněž v následujících letech (přinejmenším do skončení období restrukturalizace v roce 2012) by měly záruky vývozní úvěrové pojišťovny krýt proces stavby lodí prakticky v plné výši.

(366)

Komise musí mimoto vzít v úvahu celé období restrukturalizace začínající v roce 2002. Vzhledem k významné státní podpoře, kterou loděnice získala v tomto období, je vlastní příspěvek jako procentuální podíl na restrukturalizačních nákladech ještě nižší. Je proto zřejmé, že se vlastní příspěvek ani vzdáleně nepřibližuje k prahové hodnotě ve výši 50 % restrukturalizačních nákladů, jak požadují pokyny.

(367)

Ačkoliv investor předpokládá, že kapitálový vklad ve výši 500 milionů PLN bude částečně financovat investiční program, požaduje rovněž další kapitálový vklad od státu v celkové výši 515 milionů PLN, restrukturalizaci veřejných pohledávek ve výši 560 milionů PLN a uhrazení možných budoucích závazků loděnice v odhadované výši 555 milionů PLN (budoucí ztráty, sankce za zrušení smluv, soudní spory). Plán mimoto uvádí všechny další závazky loděnice v celkové výši 948 milionů PLN (obchodní pohledávky vůči dodavatelům, majitelům lodí atd.) a předpokládá, že budou uhrazeny státem. Investor taktéž požaduje další záruky vývozní úvěrové pojišťovny s výhodnou prémií v porovnání s její obvyklou praxí v případě zdravých společností na financování provozního kapitálu a záruky státní pokladny za překlenovací úvěry ve výši 397 milionů PLN.

(368)

Restrukturalizační náklady, které lze stanovit na základě omezených informací obsažených v plánu, zahrnují nejméně nahromaděné závazky (nahromaděné pohledávky a úvěry v celkové výši 1 508 milionů PLN), očekávané ztráty plynoucí ze stávajících smluv o stavbě lodí a soudní spory (555 milionů PLN) a předpokládané investiční potřeby v období 2008–2018 (443 milionů PLN).

(369)

Většina těchto nákladů má být uhrazena státní podporou. Navrhovaným vlastním příspěvkem je kapitálový vklad investora ve výši 500 milionů PLN. Komise podotýká, že nebyly poskytnuty žádné informace o schopnosti investora poskytnout tento kapitálový vklad. Podle předběžné nabídky společnosti PSC se předpokládalo, že finanční prostředky k financování vkladu budou získány od třetí strany, finančního investora. Při neexistenci jakéhokoliv důkazu, že investor je schopen poskytnout kapitál ve výši 500 milionů PLN, se Komise domnívá, že toto opatření nelze považovat za skutečné a opravdové. Plán mimoto předpokládá, že výnosy z prodeje majetku v období po přistoupení a výnosy z plánovaného prodeje v celkové výši 174,5 milionu PLN je rovněž nutno považovat za vlastní příspěvek ve smyslu pokynů. Opět nebylo prokázáno, že minulé transakce nezahrnovaly státní podporu a že předpoklady ohledně plánovaných výnosů jsou reálné. Rozpor ohledně vlastního příspěvku nahlášeného investorem vyvolává další pochybnosti, pokud jde o věrohodnost předpokladů v tomto ohledu. Komise proto vyvozuje závěr, že plán neprokazuje, že navrhovaný vlastní příspěvek je významný, skutečný, opravdový a že nezahrnuje státní podporu.

(370)

Komise uvádí, že i kdyby byla navrhovaná opatření (kapitálový vklad ve výši 500 milionů PLN a minulý a budoucí prodej majetku) považována za vlastní příspěvky, odpovídala by 27 % výše uvedených restrukturalizačních nákladů. Komise musí mimoto vzít v úvahu celé období restrukturalizace začínající v roce 2002. Vzhledem k značné státní podpoře, kterou loděnice obdržela v tomto období, je vlastní příspěvek jako procentuální podíl na celkových restrukturalizačních nákladech ještě nižší. Je proto zřejmé, že se vlastní příspěvek ani vzdáleně nepřibližuje k prahové hodnotě ve výši 50 % restrukturalizačních nákladů, jak požadují pokyny.

(371)

Na tomto základě zastává Komise názor, že loděnice v minulosti nezískala prakticky žádný vlastní příspěvek ve smyslu pokynů, a pokud ano, tento příspěvek není významný. Plán restrukturalizace, který předložila společnost Polish Shipbuilding Company, nezajišťuje dostatečnou výši vlastního příspěvku. Jelikož účelem vlastního příspěvku je omezit státní podporu na minimum, v případě neexistence vlastního příspěvku musí Komise vyvodit závěr, že požadavek, aby byla podpora omezena na nezbytné minimum, nebyl splněn. Naopak, plán restrukturalizace vypracovaný společností PSC vychází z předpokladu, že bude poskytnuta další státní podpora, a vyvozuje závěr, že provedení závisí na této další státní podpoře.

(372)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že loděnice v minulosti nezískala prakticky žádný vlastní příspěvek ve smyslu pokynů, tj. příspěvek, který je opravdový, skutečný a nezahrnuje státní podporu. Společný plán privatizace ani plán privatizace vypracovaný společností PSC nezajišťují dostatečnou úroveň vlastního příspěvku. Jelikož účelem vlastního příspěvku je omezit státní podporu na nezbytné minimum, při neexistenci vlastního příspěvku musí Komise vyvodit závěr, že požadavek týkající se omezení podpory na nezbytné minimum nebyl splněn. Oba plány restrukturalizace jsou však založeny na předpokladu, že bude poskytnuta další státní podpora. Celkově je financování restrukturalizace prostřednictvím státní podpory nepřiměřené a vedlo by k nepatřičnému narušení hospodářské soutěže.

(373)

Podle pokynů nesmí podpora společnosti poskytnout nadbytek prostředků, jenž by mohl být použit pro agresivní a trh narušující činnosti, které nesouvisejí s procesem restrukturalizace. Ačkoli loděnici nebyl poskytnut nadbytek prostředků, díky státním zárukám měla přístup k provoznímu kapitálu, který by nezískala na trhu. Loděnice proto nejenže mohla pokračovat v činnosti a plnit své knihy zakázek, nýbrž rovněž uzavírat smlouvy, aniž by nesla náklady na snížení rizik souvisejících s měnícími se cenami materiálu a výkyvy směnného kurzu. Jinými slovy, loděnice mohla použít státní podporu na činnosti narušující trh, které nesouvisely s procesem restrukturalizace, tím, že přijímala zakázky za ceny, které nehradily vzniklé náklady. To posiluje názor Komise, že státní podpora nebyla omezena na minimum nezbytné pro přežití loděnice.

(374)

Komise připomíná, že státní podpora pro podniky v obtížích musí být použita na financování restrukturalizace. Provozní podporu lze povolit pouze tehdy, je-li nezbytná k udržení společnosti do provedení rozsáhlé restrukturalizace. V daném případě však bylo skutečné restrukturalizační úsilí přinášející dlouhodobé účinky omezené. Státní podpora zajistila zejména udržení loděnice, představovala proto provozní podporu. Nelze proto usuzovat, že tato podpora byla omezena na úplné minimum nezbytné k provedení restrukturalizace.

(375)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že požadavek, aby byla podpora omezena na minimum a doprovázena opravdovým a významným příspěvkem nezahrnujícím státní podporu, není splněn.

(376)

Komise připomíná svou předchozí dohodu s Polskem o uzavření doku SD I. Na základě dalšího vývoje po uzavření této dohody a vzhledem k výše uvedeným závěrům ohledně prvních dvou podmínek pokynů není v této fázi nutné posoudit, zda jsou vyrovnávací opatření navrhovaná Polskem dostatečná.

(377)

Jelikož nebyla splněna kritéria stanovená v pokynech, aby bylo možno státní podporu považovat za slučitelnou se společným trhem, Komise vyvozuje závěr, že opatření uvedená v 209. až 232. bodě odůvodnění nejsou slučitelná se společným trhem jako podpora na restrukturalizaci.

(378)

Ve svém podání ze dne 11. července 2007 Polsko uvedlo, že loděnice v Gdyni obdržela i „jinou podporu než podporu na restrukturalizaci“. Tato podpora je uvedena v tabulce 4.

(379)

Komise připomíná, že vzhledem k tomu, že je ohrožena jeho vlastní existence, nemůže být podnik v obtížích považován za vhodný prostředek k prosazování politických cílů, dokud není zajištěna jeho životaschopnost (bod 20 pokynů). Jakákoli podpora poskytnutá podniku v obtížích během období restrukturalizace (pokud se na ni nevztahuje nařízení udělující výjimku) musí být oznámena jako podpora na restrukturalizaci (bod 69 pokynů).

(380)

Polsko nepředložilo žádné důkazy, že se na podporu uvedenou v tabulce 4 vztahuje nařízení udělující výjimku.

(381)

Komise dospěla k závěru, že se rozhodnutí vztahuje rovněž na tato opatření a že tato opatření představují protiprávní podporu na restrukturalizaci, která není slučitelná se společným trhem.

(382)

Komise uvádí, že Polsko poskytlo protiprávně loděnici v Gdyni státní podporu popsanou v 209. až 232. bodě odůvodnění v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Tato podpora není slučitelná se společným trhem podle žádné z výjimek stanovených ve Smlouvě o ES.

(383)

K obnovení předchozího stavu je nutno podporu navrátit.

(384)

Prvek podpory obsažený v opatřeních ve prospěch loděnice v Gdyni uvedených v 209. až 158. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí je nutno získat zpět. Obecně je prvek podpory, který je nutno získat zpět, tj. výhoda, kterou obdržel příjemce podpory, roven rozdílu mezi podmínkami, jichž by příjemce mohl dosáhnout na trhu, a podmínkami, za nichž bylo opatření provedeno.

(385)

K výpočtu prvku podpory se jako náhrada tržní sazby používají referenční a diskontní sazby oznámené Komisí, zvláště v případě, kdy se podpora vyplácí v několika splátkách, a k výpočtu části podpory, která vyplývá z režimů dotace úroků (77). V případě podniků v obtížích, jako je loděnice v Gdyni, se Komise domnívá, že by se referenční sazba měla zvýšit nejméně o 400 základních bodů, aby zohledňovala vysoké riziko spojené s transakcí, a o dalších 200 základních bodů kvůli nedostatečnému zajištění či špatnému zajištění poskytnutému příjemcem. Jak je objasněno výše, hodnota zajištění, které poskytla loděnice, je sporná vzhledem k poměru pasiv a aktiv společnosti. U podniků v obtížích může v případě, že podnik není schopen získat financování na trhu, činit prvek podpory až 100 % nominální hodnoty získaných finančních prostředků (78).

(386)

Komise má za to, že v období, v němž loděnice v Gdyni obdržela podporu uvedenou v 209. až 232. bodě odůvodnění, se loděnice nacházela ve vážných finančních potížích (jak je popsáno v 62. až 66. bodě odůvodnění) a nemohla získat žádné financování na trhu. Loděnice měla záporný vlastní kapitál, nadále jí vznikaly ztráty a v posuzovaném období nezískala na trhu prakticky žádné financování. V této situaci by hospodářský subjekt v tržním hospodářství nebyl ochoten poskytnout loděnici žádné finanční prostředky vzhledem k vysokému souvisejícímu riziku. Komise se proto domnívá, že by žádná banka nesouhlasila s půjčkou pro loděnici, a to ani s vysokou úrokovou sazbou, a žádná banka by nesouhlasila s poskytnutím záruky, a to ani výměnou za vysokou prémii.

(387)

Jelikož by se loděnici v Gdyni nepodařilo získat úvěr nebo záruku na trhu, představuje jakýkoli úvěr nebo záruka, které byly v posuzovaném období loděnici poskytnuty, automaticky podporu. Dosud platné záruky musí být tudíž neprodleně ukončeny a úvěry musí být bezodkladně splaceny.

(388)

Splacení případných úvěrů poskytnutých loděnici však nepostačuje k obnovení původní situace, jelikož až do dne splacení bude mít loděnice k dispozici finanční prostředky, které by na trhu normálně nezískala. V zájmu obnovení původní situace by proto měla být vrácena rovněž tato výhoda, jejíž výši lze stanovit pouze přibližně pomocí úrokové sazby pro vysoce rizikové úvěry. Proto pro období ode dne poskytnutí úvěru loděnici do dne, kdy jej loděnice splatí, musí Komise nařídit navrácení rozdílu mezi úrokovou sazbou, kterou skutečně platila loděnice v Gdyni, a úrokovou sazbou, která by byla teoreticky přiměřená pro úvěr představující velmi vysoké riziko. Ke stanovení úrokové sazby za vysoce rizikový úvěr Komise uvádí, že ve sdělení Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb je uvedeno, že riziková přirážka může činit až 400 základních bodů nebo více než referenční sazba, „kdyby žádná soukromá banka nesouhlasila s poskytnutím příslušné půjčky“, což platí v tomto případě. Komise v řadě rozhodnutí shledala, že přirážka ve výši 600 základních bodů nad referenční sazbou je přiměřené minimum k zohlednění vysoce rizikové situace (79). Komise usuzuje, že to představuje minimum pro úvěry v daném případě.

(389)

Co se týká záruk, Komise použije stejný přístup: pro období ode dne, k němuž byl poskytnut zaručený úvěr, až do dne ukončení záruky musí Komise nařídit navrácení grantového ekvivalentu podpory obsaženého v záruce.

(390)

Jak je objasněno ve sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (80), Komise se domnívá, že grantový ekvivalent podpory je roven úrokové dotaci dosažené díky záruce (pokud se záruka vztahuje na úvěr poskytnutý s nižší než tržní úrokovou sazbou) nebo rizikovému faktoru u zaručené částky po odečtení prémií uhrazených za záruku.

(391)

Pokud by nebylo možno vypočítat prvek podpory pomocí těchto pravidel, bude Komise považovat za vhodné vypočítat rozdíl mezi záruční prémií, která by byla účtována na trhu, a prémií hrazenou příjemcem. Komise se domnívá, že rozdíl vypočítaný tímto způsobem představuje prvek podpory obsažený v záruce. Komise zastává názor, že jako referenční prémie pro výše uvedený výpočet by mohly sloužit prémie účtované v rámci režimu neobsahujícího státní podporu, na jehož základě vývozní úvěrová pojišťovna uskutečňuje svůj program pojištění vývozních úvěrů se zárukami státní pokladny a který Komise schválila v rozhodnutí ze dne 18. července 2007. Tyto prémie je opět nutno navýšit nejméně o 400 základních bodů k zohlednění skutečnosti, že loděnice nebyla způsobilá k obdržení záruk na základě tohoto režimu. Poskytnutí záruk loděnici proto znamenalo podstatně vyšší riziko.

(392)

Jak bylo objasněno výše, jelikož loděnice nebyla vzhledem ke své obtížné finanční situaci schopna získat na trhu žádné záruky, musí být existující záruky okamžitě zrušeny s cílem ukončit narušení hospodářské soutěže způsobené touto podporou.

(393)

V případě záruk za zálohové platby Komise uvádí, že zálohové platby se zárukami vývozní úvěrové pojišťovny jsou druhem prodejní smlouvy, nikoli úvěrové smlouvy, a že u zálohových plateb se neúčtují žádné úroky. Komise proto usuzuje, že za účelem výpočtu prvku podpory obdržené příjemcem je nutno provést srovnání mezi prémiemi zaplacenými loděnicí a prémiemi, které by byly normálně účtovány na trhu. Jako referenční poplatky odrážející poplatky účtované na trhu by mohly opět sloužit prémie účtované v rámci režimu neobsahujícího státní podporu, který používá vývozní úvěrová pojišťovna, a tyto referenční poplatky je opět nutno navýšit k zohlednění dodatečného souvisejícího rizika při poskytnutí podpory podniku ve finančních potížích.

(394)

Stejně jako v případě ostatních záruk, které loděnice obdržela, a ze stejných důvodů Komise uvádí, že jakékoli existující záruky vývozní úvěrové pojišťovny musí být okamžitě zrušeny.

(395)

Trvalé nevymáhání dluhů ze strany orgánů veřejné správy rovněž představuje státní podporu a je nutno je vzít v úvahu (81). Toto se podobá revolvingovému úvěru poskytnutému za zvýhodněných podmínek, prvek podpory proto odpovídá rozdílu mezi úroky, které by byly účtovány trhem (u společnosti s obdobným ratingem v podobné finanční a hospodářské situaci a s obdobným zajištěním), a úroky, které účtoval orgán poskytující podporu.

(396)

Vzhledem k přetrvávající obtížné finanční situaci loděnice se Komise domnívá, že by věřitel v tržním hospodářství vymáhal své pohledávky neprodleně po uplynutí jejich splatnosti. Skutečnost, že polské orgány nepřijaly bezodkladně opatření k vymáhání pohledávek, představovala udělení podpory, a tudíž datum splatnosti závazku, který nebyl splacen, bude datem, k němuž byla podpora poskytnuta. Prvek podpory se rovná rozdílu mezi úroky, které by byly účtovány na trhu (u společnosti s obdobným ratingem v podobné finanční a hospodářské situaci a s obdobným zajištěním), a úroky, které účtoval orgán poskytující podporu.

(397)

Jelikož by hospodářský subjekt v tržním hospodářství požadoval okamžité splacení dluhů loděnicí, je nutno splatit nejen prvek podpory vyplývající z nedostatečných úroků, nýbrž neprodleně musí být uhrazeny rovněž nahromaděné pohledávky.

(398)

Jakékoliv zrušení dluhu se rovná nevratnému grantu, a celá část dluhu, která byla odepsána, proto představuje podporu.

(399)

Podle zákona ze dne 30. října 2002 jsou veřejné pohledávky restrukturované podle kapitoly 5a převedeny na Operatora, společnost zcela ve vlastnictví Agentury pro rozvoj průmyslu, společně se složkami aktiv, které by měly mít hodnotu nejméně 25 % restrukturovaných závazků. Operator posléze tato aktiva prodá a takto získaný výnos použije k splacení části veřejných pohledávek. Zbytek těchto pohledávek je poté příslušnými orgány odepsán. Komise se proto domnívá, že se prvek státní podpory obsažený v této transakci rovná hodnotě veřejných pohledávek převedených na Operatora po odečtení skutečné hodnoty převedených aktiv. Podle zákona ze dne 30. října 2002 by to znamenalo, že se prvek podpory rovná nejvýše 75 % převedených pohledávek. Pokud je však hodnota aktiv vyšší nebo nižší než 25 %, jak vyžaduje zákon, je nutno prvek podpory odpovídajícím způsobem vypočítat.

(400)

Komise poznamenává, že vklady kapitálu ze strany státu nebo subjektů ovládaných státem, jako je Agentura pro rozvoj průmyslu a KPS, do podniků v obtížích, u nichž nelze očekávat žádnou návratnost, je nutno považovat za nevratné granty (82). K odstranění narušení hospodářské soutěže způsobeného kapitálovým vkladem musí loděnice vrátit celou výši vloženého kapitálu.

(401)

V dopise ze dne 3. listopadu 2008 se Polsko zavázalo provést toto rozhodnutí odprodejem aktiv loděnice za tržní cenu prostřednictvím otevřeného, transparentního, bezpodmínečného a nediskriminačního nabídkového řízení (uskutečněného v souladu se zvláštními podmínkami poprvé stanovenými v dopise Komise ze dne 27. října 2008) a následnou likvidací loděnice v Gdyni. Veškeré pohledávky vyplývající z tohoto rozhodnutí musí Polsko neprodleně zaregistrovat v řízení o likvidaci loděnice v Gdyni. Dopisem ze dne 6. listopadu 2008 Komise Polsko informovala, že budou-li splněny tyto podmínky, nebude prodej aktiv zahrnovat novou podporu pro kupujícího (kupující) a aktiva je možno převést na kupujícího (kupující) bez jakéhokoliv závazku týkajícího se splacení protiprávní a neslučitelné podpory poskytnuté loděnici v minulosti v souladu s požadavkem, aby neexistovala žádná hospodářská kontinuita mezi příjemci podpory a činností kupujících (83). Komise bude podrobně sledovat, zda jsou splněny podmínky stanovené v dopise Komise ze dne 27. října 2008, jež polské orgány přijaly, s cílem posoudit, zda je toto rozhodnutí prováděno správně.

(402)

Tyto podmínky, k nimž se Polsko výslovně zavázalo, jsou následující.

(403)

Aktiva (bez závazků) budou zprivatizována prostřednictvím otevřeného, transparentního, nediskriminačního a bezpodmínečného nabídkového řízení. Loděnice v Gdyni s případnými zbývajícími aktivy a pasivy bude zlikvidována.

(404)

Aktiva musí být prodána za tržní cenu (uchazeči s nejvyšší nabídkou). Části aktiv musí být nabídnuty k prodeji samostatně nebo ve velkém počtu malých balíků s cílem maximalizovat výnosy z prodeje. Tyto balíky nesmí sestávat z organizovaných částí podniku nebo podnikatelské činnosti. Toto vymezení balíků však nemá případným kupujícím bránit v tom, aby předložili společnou nabídku týkající se několika aktiv/balíků.

(405)

Nabídkové řízení nesmí být diskriminační, to znamená, že musí zajistit, aby byl prodej otevřen všem kategoriím případných kupců bez jakéhokoliv rozlišování s ohledem na účel jejich investice.

(406)

Nabídkové řízení nesmí být spojeno s žádnými podmínkami (např. zachování zaměstnanosti nebo činnosti či převzetí stávajících smluv). (Jediným kritériem pro výběr úspěšné nabídky by měla být maximalizace výnosů ve prospěch věřitelů loděnice.)

(407)

U věřitelů loděnice, veřejných a soukromých, včetně zákazníků loděnice, by mělo být zachováno stejné pořadí a práva, co se týká výnosu z prodeje aktiv, jaká by měli v úpadkovém řízení.

(408)

V rámci prodeje nesmí být udělena žádná nová podpora, ať už ve formě odpisu, státem financovaného splacení veřejných pohledávek nebo pohledávek soukromých věřitelů, kapitálových vkladů, úvěrů, záruk či jiných opatření. Z aktiv v rámci likvidace je nutno vymáhat zpět jakékoli nové veřejné závazky nahromaděné během období nezbytně nutného k dokončení prodeje.

(409)

Prodej musí provést nezávislý správce, který má práva a povinnosti podobné právům a povinnostem správce majetkové podstaty. Je nutno vytvořit strukturu, která věřitelům umožní dohlížet účinně na prodej a zajistit, aby se uskutečnil za tržních podmínek, a na zachování jejich pořadí a práv s ohledem na výnosy z prodeje. Polsko a Komise společně jmenují kontrolního správce, jehož zvláštním úkolem je napomáhat Komisi při ověřování, zda se proces prodeje a navrácení podpory uskutečňuje v plném souladu s výše uvedenými požadavky. Za tímto účelem bude kontrolní správce předkládat Komisi pravidelné podrobné zprávy o každé fázi řízení.

(410)

Polsko uvedlo, že k provedení tohoto rozhodnutí je nutno přijmout legislativní opatření. Komise uznává, že je proto odůvodněné delší období provádění, než je stanoveno obvykle, rovněž vzhledem k počtu jednotlivých opatření státní podpory, jichž se toto rozhodnutí týká, a jejich různým formám a době trvání. Komise proto Polsko žádá, aby toto rozhodnutí provedlo do sedmi měsíců ode dne jeho obdržení,