2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/1

(1)

Dopisem ze dne 13. září 2005 (2) Dánsko oznámilo Komisi změnu dánského režimu tonážní daně, který byl původně schválen rozhodnutím ze dne 12. března 2002 (3) (věc N 563/01).

(2)

Tato změna byla zaevidována jako oznámená podpora s číslem N 469/05. Oznámená změna byla zavedena zákonem č. 408 ze dne 1. června 2005.

(3)

Dopisy ze dne 28. října 2005, 19. května a 29. srpna 2006 (4) Komise požádala dánské orgány o další informace, které byly poskytnuty v odpovědích ze dne 22. listopadu 2005, 30. června 2006 a 29. září 2006 (5).

(4)

Rozhodnutím ze dne 7. února 2007 Komise rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) podle čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (6) (dále jen „nařízení o řízení ohledně státní podpory“). Rozhodnutím ze dne 4. dubna 2007 Komise přijala opravné rozhodnutí, kterým se na žádost dánských orgánů mění rozhodnutí o zahájení řízení. Oznámení shrnující rozhodnutí a celé znění dopisu v úředním jazyce (a jeho opravené znění) byly zveřejněny v Úředním věstníku C 135/6 ze dne 19. června 2007  (7).

(5)

Dánsko předložilo připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení dopisem ze dne 7. března 2007 (8). Jediná zúčastněná strana předložila připomínky dopisem ze dne 19. července 2007 (9).

(6)

Oznámené opatření bylo popsáno v rozhodnutí o zahájení řízení a v tomto oddíle bude připomenuto.

(7)

Obchodní transakce mezi dvěma společnostmi ve stejné skupině musí být uskutečněny na základě zásady nezávislých tržních cen. Podle této zásady se provádí ověření, zda jsou ceny v transakcích uskutečněných mezi přidruženými společnostmi ve stejné skupině srovnatelné s tržními cenami. Aby mohly finanční úřady kontrolovat dodržování této zásady, společnosti jim musí poskytnout veškeré nezbytné informace o svých obchodních transakcích s přidruženými společnostmi ve stejné skupině.

(8)

Zákon č. 408 ze dne 1. června 2005 osvobozuje dánské námořní společnosti, které platí dánskou tonážní daň (10), od povinnosti poskytovat finančním úřadům veškeré nezbytné informace o svých finančních transakcích se zahraničními společnostmi ve stejné skupině.

(9)

Konkrétněji čl. 1 odst. 9 zmíněného zákona uvádí, že se „odstavce 1 až 8 nevztahují na společnosti atd., které vykazují své příjmy podle zákona o tonážní dani, s ohledem na kontrolované transakce se zahraničními právnickými osobami nebo stálými provozovnami (viz čl. 1 odst. 2 až 4), jsou-li výnosy plynoucí z těchto transakcí přiřazeny k příjmům podléhajícím tonážní dani“. Odstavce 1 až 8, na něž se v tomto článku odkazuje, jsou obsaženy v čl. 3B odst. 9 zákona o správě daní (konsolidovaný zákon č. 869 ze dne 12. srpna 2004, naposledy pozměněný článkem 1 zákona č. 1441 ze dne 22. prosince 2004). Tyto odstavce se týkají dvou hlavních povinností uložených všem dánským společnostem, které působí v Dánsku, a to:

(10)

Oznámené změny osvobozují společnosti, které platí tonážní daň, od obou povinností ve vztahu k jejich přeshraničním transakcím, zatímco jsou pro společnosti podléhající tonážní dani i nadále platné s ohledem na transakce mezi přidruženými společnostmi v Dánsku.

(11)

Oznámené opatření proto bude mít dopad na „zásadu nezávislých tržních cen“ uvedenou v oddíle 2.11.1 původního rozhodnutí ze dne 12. března 2002, kterým se schvaluje dánský režim tonážní daně (11), jelikož změní povinnost poskytovat informace a záznamy, která je uložena společnostem podléhajícím tonážní dani s ohledem na jejich přeshraniční činnosti.

(12)

Osvobození od povinnosti poskytovat informace a povinnosti vyhotovovat záznamy se týká pouze společností, které platí tonážní daň.

(13)

Režim tonážní daně je popsán v rozhodnutích Komise ze dne 12. března 2002 ve věci N 563/01 a ze dne 7. února 2007 ve věci N 469/05. Jeho hlavní rysy jsou připomenuty níže.

(14)

Příjmem ze všech způsobilých operací zdanitelným podle režimu tonážní daně je úhrnná částka odpovídající součtu pevných částek stanovených pro každé plavidlo podle jeho tonáže bez ohledu na skutečný zisk realizovaný lodní dopravní společností následovně:

(15)

Příjem vypočtený tímto způsobem se daní běžnou sazbou daně z příjmů právnických osob.

(16)

Tento režim, který se provádí od 1. ledna 2001, je určen pro společnosti, které musí platit daň v Dánsku (tj. ty společnosti, jejichž stálým místem působnosti je Dánsko) a které nabízejí služby námořní dopravy. Tento režim je určen také pro zahraniční společnosti, které jsou registrovány v Dánsku, protože sem přesunuly svou administrativní základnu. Do režimu spadá pouze příjem získaný provozováním lodní dopravy.

(17)

Lodní dopravní společnosti si mohou zvolit, zda tohoto režimu využijí. Toto rozhodnutí musí učinit nejpozději při odevzdání daňového přiznání za rok, ve kterém společnost poprvé použila tonážní zdanění. Přijetí nebo odmítnutí tonážního zdanění je závazné na období 10 let. Na území Dánska se musí lodní dopravní společnosti náležející do stejné skupiny společností rovněž rozhodnout, zda využijí režimu tonážní daně. Pokud se lodní dopravní společnost rozhodne využít režimu tonážní daně, spadají do tohoto daňového režimu všechna její plavidla, která splňují dané podmínky.

(18)

Pokud je Komisi známo, Dánsko v současnosti uplatňuje kromě režimu tonážní daně pro provozovatele námořní dopravy pouze jeden další režim, a to režim, který osvobozuje majitele lodí od placení daně z příjmů a příspěvků na sociální zabezpečení námořníků pracujících na palubě způsobilých plavidel (tzv. režim DIS) (12).

(19)

Jak je připomenuto v rozhodnutí ze dne 7. února 2007, dánské orgány se dopisem ze dne 14. února 2006 zavázaly v průběhu 10 let znovu oznámit oznámenou změnu. Posuzované opatření by tak mělo přestat platit na konci roku 2015.

(20)

Jak je připomenuto v rozhodnutí ze dne 7. února 2007, dánské orgány uvedly, že tato změna nemá žádný dopad na rozpočet stávajícího režimu. Jednotlivé podpory nebudou plánovanou změnou dotčeny.

(21)

V rozhodnutí o zahájení řízení uvedla Komise s ohledem na oznámené opatření dvě hlavní obavy:

(22)

Komise připomenula, že zásadní význam pro zajištění „nepropustnosti“ režimů tonážní daně mají vymezující opatření.

(23)

Zejména bez účinného provádění dotyčných vymezujících opatření by odvětví mimo námořní dopravu, ať v dotčeném členském státě nebo v jiných zemích, mohla využívat možnost vyhnout se platbě daně z příjmů právnických osob prováděním obchodních transakcí s přidruženou společností podléhající režimu tonážní daně v dotčeném členském státě.

(24)

Komise se rovněž obávala, že by změna dotyčného vymezujícího opatření na základě oznámení vedla k situaci, kdy by činnosti podléhající dani v jiných zemích, a tudíž nepodléhající režimu tonážní daně v Dánsku, neoprávněně těžily z tohoto režimu prostřednictvím nespravedlivě oceněných transakcí s dánskými přidruženými společnostmi podléhajícími dánské tonážní dani.

(25)

Komise zaznamenala, že dánské finanční úřady zachovají možnost provádět následná ověření transakcí v rámci skupiny za účasti pouze dánských společností podléhajících tonážní dani.

(26)

Dopisem ze dne 15. března 2007 (14) dánské orgány reagovaly na rozhodnutí o zahájení řízení a uvedly, že nemají žádné další připomínky, a že tudíž odkazují na své odpovědi, které byly uvedeny v předchozích dopisech ze dne 22. listopadu 2005, 30. června 2006 a 29. září 2006.

(27)

V dopise ze dne 22. listopadu 2005 je uvedeno: „Oznámený režim nezahrnuje převod státních zdrojů na přijímající společnosti. Jedná se o zmírnění oznamovací a dokumentační povinnosti, která sama o sobě nemá žádnou ekonomickou hodnotu. Oznámený režim proto nezahrnuje žádné dodatečné finanční nebo daňové výhody atd. ve srovnání s režimy již dříve schválenými Komisí. Lodní dopravní společnosti podléhající tonážní dani musí u všech svých kontrolovaných transakcí dodržovat zásadu nezávislých tržních cen. To oznámený režim nemění. Režim zahrnuje pouze zmírnění požadavku na dokumentaci týkající se dodržení zásady nezávislých tržních cen u určitých kontrolovaných transakcí.“

(28)

Ve svém dopise ze dne 30. června 2006 dánské orgány uvedly, že před vstupem zákona č. 408 ze dne 1. června 2005 v platnost se povinnost poskytovat informace a záznamy vztahuje pouze na přeshraniční transakce mezi přidruženými společnostmi. Zmíněný zákon tuto povinnost rozšířil na transakce mezi dánskými společnostmi podléhajícími tonážní dani a přidruženými společnostmi nepodléhajícími tonážní dani, které musí platit daň v Dánsku.

(29)

Ve svém dopise ze dne 29. září 2006 dánské orgány s ohledem na otázku, zda by cizí země, včetně ostatních členských států kromě Dánska, měly nést odpovědnost za kontrolu všech přeshraničních transakcí se společnostmi podléhajícími dánské tonážní dani, uvedly toto:

„Finanční úřady dotyčné země mají povinnost zkontrolovat výkazy příjmů podniků a osob povinných k dani v dané zemi. Podle mezinárodních závazků může být rovněž nezbytné poskytnout informace ostatním zemím – buď z vlastního podnětu, nebo na žádost.

Musí být v pravomoci samotného finančního úřadu členského státu, aby rozhodl, jak bude plnit své úkoly v oblasti kontroly. Pro dánské finanční úřady má zásadní význam, aby byly zajištěny dánské daňové výnosy s přihlédnutím k dostupným zdrojům. To rovněž znamená, že se kontrolní práce samozřejmě soustředí na daňové subjekty, u nichž bylo na základě posouzení rizik zjištěno, že je vhodné důsledné sledování.

Navrhovaná změna dánského režimu tonážní daně situaci nemění. Naopak, může ovlivnit možnosti dánských finančních úřadů vyhovět žádostem o informace předaným finančními úřady ostatních zemí.

Co se týká konkrétně stanovení vnitropodnikových cen, může být obtížné získat posléze potřebné důkazy, že se transakce ve skupině uskutečnily v souladu se zásadou nezávislých tržních cen. Často nebude základ pro srovnání, jenž se má použít k posouzení, úplný. Je proto podstatně snazší získat potřebné záznamy v době uskutečnění transakce v rámci skupiny. Povinnost poskytnout tyto záznamy je jednoznačnou pobídkou k průběžnému zajišťování podkladů na podporu závěru, že se interní transakce uskutečnily v souladu se zásadou nezávislých tržních cen.

Význam oznámené změny spočívá v tom, že společnosti podléhající tonážní dani jsou osvobozeny od povinnosti poskytovat záznamy, pokud se transakce týkají zahraničních společností ve skupině. Na základě výjimky se na tyto subjekty nebude vztahovat stejný požadavek zajišťovat průběžně (či vůbec) podklady na podporu závěru, že se transakce s těmito společnostmi ve skupině uskutečnily v souladu se zásadou nezávislých tržních cen. Žádosti jiné země o poskytnutí informací lze vyhovět, jsou-li k dispozici příslušné materiály, například účty společnosti s doklady. Dánské finanční úřady však nebudou moci požadovat, aby byly vyhotovovány nové doklady výhradně pro účely daňových úřadů jiné země. Pokud daňový subjekt nemá povinnost poskytnout záznamy, nebude například možné požadovat, aby tento subjekt vypracoval srovnávací analýzu pro jinou zemi. Do té míry může být osvobození na úkor ostatních zemí.“

(30)

V témže dopise ze dne 29. září 2006 je s ohledem na otázku, zda po zavedení oznámeného opatření budou vymezovací opatření nadále nepropustná vůči případnému pokusu o daňové úniky zahraničních přidružených společností námořních společností podléhajících dánské tonážní dani, uvedeno:

„Aby bylo možno poskytnout takovouto záruku, bylo by nezbytné, aby byly všechny subjekty podléhající tonážní dani se zahraničními společnostmi ve skupině zkontrolovány nejméně každý rok a aby byly v této souvislosti ověřeny všechny transakce mezi oběma stranami. To je však naprosto nereálné. Dánské finanční úřady musí stanovit priority s ohledem na dostupné zdroje a snažit se optimalizovat svou kontrolní práci.

Platná pravidla odrážejí skutečnost, že se usilovalo o vytvoření co nejlepších vymezovacích opatření proti daňovým únikům. Oznámená změna – osvobození od povinnosti poskytovat informace a záznamy – tato vymezovací opatření trochu oslabí. Změna je proto oznámena Komisi.“

(31)

Ve výše uvedeném dopise dánské orgány oznámily, že změna trochu naruší vymezovací opatření, upřesnily však, že „trochu skutečně znamená pouze trochu“. Podle dánských orgánů v případě, „že jiný členský stát dotčený přeshraniční transakcí má rovněž režim tonážní daně, nemá změna žádný význam. Problémy mohou nastat pouze u zemí, které takovýto režim tonážní daně nemají. Bude však důležité, zda dotyčná země zavedla povinnost poskytovat záznamy, nebo zda nepovažovala za nutné uložit svým daňovým subjektům takovouto povinnost.“

(32)

Na otázku, jak odůvodnit nerovné zacházení, co se týká povinnosti poskytovat informace a záznamy, mezi společnostmi podléhajícími dánskému režimu tonážní daně a společnostmi, na něž se tento režim nevztahuje (jsou však povinné k dani z příjmů právnických osob), dánské orgány odpověděly, že zvláštní výkaz příjmů, včetně nemožnosti odpočtů, znamená, že povinnost poskytovat informace a záznamy má pro osoby podléhající tonážní dani menší význam.

(33)

Na zveřejnění oznámení shrnujícího rozhodnutí o zahájení řízení v Úředním věstníku reagovala pouze jedna zúčastněná strana, dánské sdružení majitelů lodí, Danmarks Rederiforening.

(34)

Dopisem ze dne 19. července 2007 (15) dánské sdružení majitelů lodí připomenulo, že dánská lodní dopravní společnost musí stejně jako dříve jednat podle zásady nezávislých tržních cen jak interně, mezi činností podléhající tonážní dani a obecnou činností, tak externě, ve vztahu k zahraničním společnostem ve skupině. Společnost musí být rovněž s to i nadále poskytovat důkazy o použitých cenách.

(35)

Dánské sdružení majitelů lodí zdůrazňuje, že podle oznámeného opatření by společnosti nemusely poskytovat informace ve vztahu k obchodním transakcím se zahraničními přidruženými společnosti předem, nýbrž pouze na žádost.

(36)

Co se týká otázky, zda je oprávněné zacházet se společnostmi odlišně, pokud jde o správní postupy, dánské sdružení majitelů lodí podotklo, že Komise jistě nemůže zastávat názor, že by určitým společnostem měla být uložena zbytečná administrativní zátěž pouze z důvodu zajištění rovného zacházení z hlediska hospodářské soutěže s ostatními společnostmi, kvůli nimž se orgány domnívají, že dotyčné postupy jsou nezbytné.

(37)

Dánsko nezaslalo žádné poznámky k připomínkám, které předložilo dánské sdružení majitelů lodí.

(38)

V čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(39)

Prostřednictvím režimu tonážní daně dánské orgány udělují výhodu v podobě snížení daně z příjmů právnických osob, kterou by jinak toto odvětví muselo hradit, a to ze státních prostředků, čímž zvýhodňují určité podniky, jelikož opatření se týká pouze odvětví mezinárodní lodní dopravy. Tyto dotace mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož tyto činnosti v oblasti lodní dopravy jsou v zásadě vykonávány na celosvětovém trhu.

(40)

Komise se zastává názor, že oznámené opatření nemění hodnocení režimu jako státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(41)

V této souvislosti je hlavním problémem určit, zda plánované opatření změní posouzení, které je uvedeno v rozhodnutí Komise ze dne 12. března 2002 (16) s ohledem na celkovou slučitelnost režimu se společným trhem.

(42)

Podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES lze považovat za slučitelné se společným trhem podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, a poskytují tudíž možný základ pro výjimku z obecného zákazu státní podpory. V daném případě má Komise za to, že by oznámené opatření mělo být přezkoumáno podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES.

(43)

Podporu pro odvětví námořní dopravy je nutno přezkoumat zejména podle pokynů Společenství pro státní podporu v námořní dopravě z roku 2004 (17) (dále jen „pokyny“).

(44)

Jak je připomenuto v rozhodnutí o zahájení řízení, jednou z hlavních podmínek slučitelnosti režimů tonážní daně se společným trhem je zavedení vymezujících opatření spojených s těmito režimy. Tato podmínka je vyjádřena v oddíle 3.1 posledním pododstavci pokynů, v němž se uvádí, že „v případech, kdy se společnost vlastnící lodi zabývá také jinými komerčními činnostmi, bude v zájmu zabránění „průniku“ daňových výhod do jiných činností vyžadováno vedení transparentního účetnictví“.

(45)

Cílem vymezujících opatření, která jsou nedílnou součástí režimu, je zajistit, aby v dotyčném členském státě či v jakémkoli jiném členském státě nebo třetí zemi neměly z režimu nepřímo prospěch jiné činnosti než námořní doprava. Pokud by pozměněný režim tonážní daně případně vedl k tomu, že by z dánského režimu tonážní daně měly prospěch jiné činnosti než námořní doprava, byla by slučitelnost tohoto režimu zpochybněna.

(46)

Jedním z hlavních vymezujících opatření je ověřování – na základě zásady nezávislých tržních cen – obchodních transakcí mezi společnostmi podléhajícími tonážní dani a jejich případnými přidruženými společnostmi (nebo částmi dotyčných společností, které podléhají běžné dani z příjmů právnických osob), bez ohledu na to, zda jsou tyto přidružené společnosti vnitrostátními nebo zahraničními podniky.

(47)

I když se dánské orgány domnívají, že oznamovací a dokumentační povinnost nemá sama o sobě žádnou ekonomickou hodnotu, souvisí ve skutečnosti s finančními transakcemi, které samy o sobě mají hospodářskou povahu; bez účinného provádění vymezujícího opatření týkajícího se obchodních transakcí mohou jiná odvětví než námořní doprava, ať už v dotyčném členském státě nebo v ostatních zemích, využít možnosti vyhnout se platbě daně z příjmů právnických osob prostřednictvím obchodních transakcí s přidruženou společností podléhající režimu tonážní daně dotyčného členského státu, aniž by to bylo odůvodněno oprávněným cílem společného zájmu.

(48)

Pokud se ukáže, že vymezovací opatření nejsou účinná nebo pravděpodobně nebudou účinná, a to ani částečně, má Komise za to, že režim tonážní daně může umožňovat daňové úniky na úkor ostatních členských států nebo zemí EHP.

(49)

Již z těchto důvodů je nutno mít za to, že zmírnění vymezujících opatření nepříznivě ovlivní podmínky obchodu v míře, která je v rozporu se společným zájmem. Režim by za těchto podmínek nebyl slučitelný se společným trhem.

(50)

Komise má dále za to, že dánské orgány hodlají nadále ověřovat – při uplatňování vymezujícího opatření založeného na zásadě nezávislých tržních cen – transakce mezi dvěma přidruženými společnostmi, pokud jedna z nich využívá tonážní daně, stejně jako dříve, avšak pouze v případě, musí-li obě společnosti platit daň v Dánsku.

(51)

Ačkoli tedy na ověřování vnitrostátních transakcí se společností podléhající tonážní dani budou i nadále dohlížet dánské finanční úřady a odpovídat za ně, ověřování přeshraničních transakcí mezi společností podléhající tonážní dani v Dánsku a zahraniční přidruženou společností by bylo na odpovědnosti dotyčné cizí země, což by vedlo k nedostatečné kontrole a dohledu u mezinárodních finančních transakcí.

(52)

Z toho vyplývá, že oznámené opatření mění dánský režim tonážní daně, který Komise schválila v roce 2002 (18), jelikož osvobodí společnosti podléhající tonážní dani od povinností, jež platily v roce 2002. Činnosti jiné než námořní doprava, které jsou vykonávány v jiném členském státě nebo zemi EHP přidruženou společností podniku, jenž podléhá tonážní dani v Dánsku, mohou snáze využít dánský režim tonážní daně a vyhnout se platbě běžné daně z příjmů právnických osob v dotčeném členském státě nebo zemi EHP. To Dánsko připouští, když uvádí, že dotyčné vymezovací opatření bude „trochu“ oslabeno. Je však nutno uplatňovat zásady týkající se zákazu diskriminace a rovného zacházení se všemi společnostmi v daném odvětví; dánské orgány předpokládají, že podvody a daňové úniky nejsou u obchodních transakcí běžné, avšak i kdyby tomu tak bylo, zdá se, že kontrola k zajištění správných postupů v případě mezinárodních transakcí je nezbytná.

(53)

Komise se domnívá, že vymezující opatření týkající se transakcí ve skupině musí chránit před narušením společného trhu, které vyplývá z výhod udělených přidruženým společnostem v dotčeném členském státě stejně jako v ostatních členských státech. V opačném případě by důsledky daňových úniků prostřednictvím společnosti podléhající tonážní dani vážně narušily fungování společného trhu.

(54)

Komise proto usuzuje, že členský stát, který zavedl režim tonážní daně, musí s přeshraničními transakcemi ve skupině (přeshraničními transakcemi, které by mohly přinést prospěch přidruženým společnostem v jiném členském státě nebo zemi EHP) zacházet stejně, jako kdyby tyto transakce přinášely prospěch těmto společnostem na jeho vlastním území. Jinými slovy, za účelem provádění vymezovacího opatření týkajícího se transakcí uvnitř skupiny musí členský stát na transakce společnosti podléhající tonážní dani se zahraniční přidruženou společností uplatňovat stejné normy, jaké uplatňuje na transakce s vnitrostátní přidruženou společností, která nepodléhá tonážní dani.

(55)

Podle zásad týkajících se zákazu diskriminace a rovného zacházení musí členský stát, který uplatňuje tonážní daň, uložit stejnou povinnost poskytovat na základě dotyčného vymezujícího opatření informace a záznamy pro vnitrostátní transakce (jež mohou být na úkor tohoto členského státu) a pro přeshraniční transakce (jež mohou být na úkor ostatních členských států nebo zemí EHP). Tyto informace jsou zásadní pro ověření vnitropodnikových cen ve skupině společností.

(56)

Zmírněním ověřování, které musí dánské orgány provádět u transakcí mezi společností, na niž se vztahuje dánský režim tonážní daně, a kteroukoli z jejích zahraničních přidružených společností, Dánsko porušuje zásady týkající se zákazu diskriminace a rovného zacházení. Tím by Dánsko přesunulo přinejmenším část zátěže spojené s ověřováním, zda jsou dodržovány cíle režimu, a následné možné narušení společného trhu na jiný členský stát nebo zemi EHP, v níž musí platit daně přidružená společnost nepodléhající tonážní dani, které se týká transakce.

(57)

Komise proto vyvozuje závěr, že oznámené opatření povede k výraznému oslabení vymezovacího opatření ze strany jiného členského státu nebo země EHP.

(58)

Komise dále považuje za neodůvodněné nerovné zacházení, pokud jde o povinnost poskytovat informace a záznamy, mezi příjemci, kteří mají pouze vnitrostátní přidružené společnosti nezpůsobilé k tonážní dani, a příjemci, kteří mají rovněž zahraniční přidružené společnosti. Opatření by proto vedlo k neodůvodněnému narušení hospodářské soutěže mezi společnostmi, které mají zahraniční přidružené společnosti, a společnostmi, jež takové společnosti nemají.

(59)

V důsledku toho jsou účinky oznámeného opatření takové, že mění podmínky obchodu v míře, jež je v rozporu se společným zájmem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES a nesplňují požadavek obsažený v oddíle 3.1 posledním pododstavci pokynů. Dotyčné opatření je proto nutno prohlásit za neslučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(60)

Komise se závěrem domnívá, že by oznámené opatření vedlo k narušení, jež je v rozporu se společným zájmem, ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, a dánský režim tonážní daně není tudíž slučitelný se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/8

(1)

Směrnice 2003/85/ES stanoví minimální tlumicí opatření pro případ vzplanutí ohniska slintavky a kulhavky a určitá preventivní opatření pro zvýšení pohotovosti a připravenosti příslušných orgánů a zemědělců na tuto nákazu.

(2)

V článku 65 směrnice 2003/85/ES se stanoví, že členské státy mají zajistit, aby práce s živým virem slintavky a kulhavky pro účely výzkumu, diagnostiky nebo výroby byly prováděny pouze ve schválených laboratořích uvedených v příloze XI a přinejmenším podle norem biologické bezpečnosti stanovených v příloze XII uvedené směrnice.

(3)

Část A přílohy XI směrnice 2003/85/ES uvádí seznam národních laboratoří oprávněných pracovat s živým virem slintavky a kulhavky pro účely výzkumu a diagnostiky. Část B uvedené přílohy uvádí seznam laboratoří pracujících s antigenem viru během výroby očkovacích látek.

(4)

Francie oficiálně informovala Komisi o tom, že jedna z jejích národních referenčních laboratoří a jedna laboratoř vyrábějící očkovací látky již nesplňují normy biologické bezpečnosti stanovené v čl. 65 písm. d) směrnice 2003/85/ES.

(5)

Nizozemsko oficiálně informovalo Komisi o další změně názvu jeho národní diagnostické laboratoře oprávněné pracovat s živým virem slintavky a kulhavky a o tom, že soukromá společnost „Lelystad Biologicals BV, Lelystad“ převzala tu část bývalé laboratoře Central Institute for Animal Disease Control (CIDC-Lelystad), která byla oprávněna pracovat s živým virem slintavky a kulhavky pro výrobu očkovacích látek.

(6)

Je proto nezbytné změnit seznam laboratoří oprávněných pracovat s živým virem slintavky a kulhavky uvedený v příloze XI směrnice 2003/85/ES.

(7)

V bodě 1 přílohy XII směrnice 2003/85/ES jsou uvedeny normy biologické bezpečnosti pro laboratoře pracující s živým virem slintavky a kulhavky. Stanoví se v něm, že tyto laboratoře mají splňovat nebo překračovat minimální požadavky podle „Minimálních norem pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění z roku 1993.

(8)

Bod 1 přílohy XV směrnice 2003/85/ES stanoví, že všechny národní laboratoře pracující s živým virem slintavky a kulhavky mají dodržovat podmínky vysoké bezpečnosti podle „Minimálních norem pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění dodatku 6 bodu ii) zprávy z 30. zasedání v Římě v roce 1993.

(9)

Kromě toho bod 7 přílohy XVI směrnice 2003/85/ES stanoví, že referenční laboratoř Společenství pracuje v souladu s uznávanými přísnými bezpečnostními předpisy podle „Minimálních norem pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění dodatku 6 bodu ii) zprávy z 30. zasedání Evropské komise pro tlumení slintavky a kulhavky z roku 1993 podle přílohy XII uvedené směrnice.

(10)

Po výskytu ohniska slintavky a kulhavky v roce 2007 v jednom členském státě, které souviselo s únikem viru slintavky a kulhavky z laboratoře, byly uvedené „Minimální normy pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (dále jen „normy biologické bezpečnosti“) změněny. V návaznosti na diskuse mezi členskými státy o normách biologické bezpečnosti v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat bylo na 38. generálním zasedání Evropské komise pro tlumení slintavky a kulhavky 29. dubna 2009 (2) přijato pozměněné znění těchto norem, které je obsaženo ve Zprávě z 38. generálního zasedání Evropské komise pro tlumení slintavky a kulhavky v Římě 28.–30. dubna 2009 (Report of the 38th General Session of the European Commission for the Control of Foot-and-Mouth Disease), (dále jen „zpráva“). Nahrazuje normy biologické bezpečnosti z roku 1985, ve znění z roku 1993. Přílohy XII, XV a XVI směrnice 2003/85/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(11)

Směrnice 2003/85/ES by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/11

(1)

Rozhodnutí Komise 2009/821/ES ze dne 28. září 2009, kterým se stanoví seznam schválených stanovišť hraniční kontroly, některá prováděcí pravidla týkající se inspekcí prováděných veterinárními odborníky Komise a veterinární jednotky v TRACES (3), stanoví seznam stanovišť hraniční kontroly schválených v souladu se směrnicemi 91/496/EHS a 97/78/ES. Tento seznam je stanoven v příloze I uvedeného rozhodnutí.

(2)

Kontrolní útvar Komise, Potravinový a veterinární úřad, provedl inspekci na stanovišti hraniční kontroly na letišti v Kodani v Dánsku. Výsledky této inspekce byly uspokojivé. Proto by se na seznam k tomuto stanovišti hraniční kontroly uvedený v příloze I rozhodnutí 2009/821/ES mělo doplnit další stanoviště kontroly.

(3)

Na základě sdělení Dánska, Francie, Itálie a Portugalska by určité kategorie zvířat nebo produktů živočišného původu, které je možné kontrolovat na některých stanovištích hraniční kontroly již schválených podle rozhodnutí 2009/821/ES, měly být doplněny na seznam stanovišť hraniční kontroly členských států uvedených v příloze I tohoto rozhodnutí.

(4)

Na základě výsledků kontrol Potravinového a veterinárního úřadu, v souladu s rozhodnutím 2009/821/ES a na základě sdělení Francie, Irska a Itálie by určité kategorie zvířat nebo produktů živočišného původu, které je možné kontrolovat na některých stanovištích hraniční kontroly již schválených v souladu s rozhodnutím 2009/821/ES, měly být zrušeny v seznamu stanovišť hraniční kontroly členských států uvedených v příloze tohoto rozhodnutí.

(5)

Na základě sdělení Lotyšska by měl být seznam stanovišť hraniční kontroly pro uvedený členský stát pozměněn, aby se zohlednilo pozastavení jednoho z jeho stanovišť hraniční kontroly.

(6)

Na základě sdělení Belgie, Německa a Francie by se některá stanoviště hraniční kontroly uvedených členských států měla zrušit v seznamu stanovišť hraniční kontroly uvedeném v příloze I rozhodnutí 2009/821/ES.

(7)

Na základě sdělení Itálie by měl být seznam stanovišť hraniční kontroly pozměn, aby se zohlednila změna názvu jednoho z jeho stanovišť hraniční kontroly.

(8)

Kromě toho Belgie oznámila, že zařízení OCHZ na stanovišti hraniční kontroly v Zeebrugge bylo uzavřeno a bylo zřízeno nové kontrolní zařízení.

(9)

Rozhodnutí 2009/821/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/15

(1)

Nařízení (ES) č. 1085/2006 stanoví cíle a hlavní zásady předvstupní pomoci kandidátským zemím i možným kandidátským zemím v období 2007 až 2013; odpovědnost za jeho provádění nese Komise.

(2)

Podle článků 11, 12, 13, 14, 18 a 186 nařízení (ES) č. 718/2007 může Komise svěřit řídící pravomoc přijímající zemi a určit požadavky takového svěření vztahujícího se ke složce V – zemědělství a rozvoj venkova nástroje předvstupní pomoci.

(3)

Podle článku 7 nařízení (ES) č. 718/2007 Komise a přijímající země uzavřou za účelem stanovení a odsouhlasení pravidel spolupráce týkající se finanční pomoci ES přijímající zemi rámcovou dohodu. V případě potřeby je možné rámcovou dohodu doplnit odvětvovou dohodou nebo odvětvovými dohodami, které obsahují zvláštní ustanovení v závislosti na příslušné složce.

(4)

Ke svěření řídící pravomoci přijímající zemi je nutné, aby byly splněny podmínky podle článku 53c a čl. 56 odst. 2) finančního nařízení a podle článku 35 prováděcích pravidel.

(5)

Rámcová dohoda o pravidlech spolupráce týkající se finanční pomoci ES Chorvatské republice v rámci provádění pomoci prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (NPP) mezi vládou Chorvatské republiky a Komisí Evropských společenství byla uzavřena dne 17. prosince 2007.

(6)

Program pro zemědělství a rozvoj venkova Chorvatské republiky v rámci NPP (dále jen „program IPARD“), schválený rozhodnutím Komise K(2008) 690 ze dne 25. února 2008 v souladu s čl. 7 odst. 3) nařízení (ES) č. 1085/2006 a s článkem 184 nařízení (ES) č. 718/2007, zahrnoval plán ročních příspěvků Společenství a dohodu o financování.

(7)

Odvětvová dohoda uzavřená dne 12. ledna 2009 mezi Komisí Evropských společenství, jednající jménem Evropského společenství, a vládou Chorvatské republiky, jednající jménem Chorvatské republiky, doplňuje ustanovení rámcové dohody, která stanoví zvláštní předpisy k provádění a uskutečňování programu IPARD pro zemědělství a rozvoj venkova Chorvatské republiky v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP).

(8)

Program IPARD byl naposledy pozměněn dne 10. září 2009 rozhodnutím Komise K(2009) 6770.

(9)

Podle článku 21 nařízení Komise (ES) č. 718/2007 přijímající země musí jmenovat subjekty a orgány odpovědné za provádění programu IPARD: příslušného schvalujícího úředníka, vnitrostátní schvalující osobu, národní fond, řídící orgán, agenturu IPARD a orgán provádějící audit.

(10)

Chorvatská vláda určila, že národním fondem bude odbor národní fond, organizační jednotka státní pokladny na ministerstvu financí, který bude vykonávat funkce a úkoly podle přílohy I sektorové dohody.

(11)

Chorvatská vláda určila, že agenturou IPARD bude ředitelství pro trh a strukturální podporu v zemědělství, organizační jednotka ministerstva zemědělství, rybolovu a rozvoje venkova, a že bude vykonávat funkce a úkoly podle přílohy I sektorové dohody.

(12)

Chorvatská vláda určila, že řídícím orgánem bude ředitelství pro rozvoj venkova, řídící orgán programu Sapard/IPARD ministerstva zemědělství, rybolovu a rozvoje venkova, a že bude vykonávat funkce a úkoly podle přílohy I sektorové dohody.

(13)

Podle čl. 12 odst. 3 nařízení (ES) č. 718/2007 oznámil příslušný schvalující úředník Evropské komisi dne 12. listopadu 2008 akreditaci vnitrostátní schvalující osoby a národního fondu.

(14)

Podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 718/2007 oznámila vnitrostátní schvalující osoba Evropské komisi dne 12. listopadu 2008 akreditaci provozní struktury zodpovědné za řízení a provádění složky NPP V – rozvoj venkova.

(15)

Ředitelství pro trh a strukturální podporu v zemědělství jako agentura IPARD a ředitelství pro rozvoj venkova, řídící orgán programu Sapard/IPARD ministerstva zemědělství, rybolovu a rozvoje venkova jako řídící orgán, budou z celkových sedmi opatření programu IPARD zodpovědná za provádění tří opatření, kterým byla vnitrostátní schvalující osobou udělena akreditace: 101 „Investice do zemědělských podniků na restrukturalizaci a přechod na normy Společenství“, 103 „Investice do zpracování a uvádění produktů zemědělství a rybolovu na trh, na restrukturalizaci těchto činností a přechod na normy Společenství“ a 301 „Rozvoj a zlepšování infrastruktury na venkově“, jak jsou uvedena v programu.

(16)

Dne 16. března 2009 poskytly chorvatské orgány Komisi seznam způsobilých výdajů v souladu s čl. 32 odst. 3 sektorové dohody. Komise schválila tento seznam dne 8. dubna 2009.

(17)

S cílem zohlednit požadavky čl. 19 odst. 1 rámcové dohody jsou výdaje podle tohoto rozhodnutí způsobilé ke spolufinancování Společenství, pouze pokud nevznikly před přijetím rozhodnutí, vyjma obecných nákladů uvedených v čl. 172 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 718/2007. Výdaje se považují za způsobilé, pokud jsou v souladu se zásadami řádného finančního řízení, zejména se zásadami hospodárnosti a efektivnosti nákladů.

(18)

Nařízení (ES) č. 718/2007 stanoví, že od požadavku schválení ex ante uvedeného v čl. 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 718/2007 může být v jednotlivých případech upuštěno na základě analýzy účinného fungování dotčeného řídícího a kontrolního systému, a stanoví podrobná pravidla pro provádění uvedené analýzy.

(19)

Podle článků 14 a 18 nařízení (ES) č. 718/2007 byly akreditace uvedené v článcích 11, 12 a 13 nařízení (ES) č. 718/2007 zkontrolovány; postupy a struktury všech dotčených subjektů nebo orgánů, jak jsou uvedeny v žádosti předložené vnitrostátní schvalující osobě, byly včetně kontrol na místě posouzeny.

(20)

Kontroly provedené Komisí u opatření 101 „Investice do zemědělských podniků na restrukturalizaci a přechod na normy Společenství“ a u opatření 103 „Investice do zpracování a uvádění produktů zemědělství a rybolovu na trh, na restrukturalizaci těchto činností a přechod na normy Společenství“ jsou však založeny na systému, který je sice funkční, ale zatím nefungují všechny jeho prvky.

(21)

Ačkoliv orgán provádějící audit není součástí tohoto rozhodnutí, byla prostřednictvím kontrol na místě posouzena jeho připravenost fungovat jako funkčně nezávislý orgán provádějící audit v okamžiku, kdy byl Komisi předložen akreditační balíček týkající se svěření řízení.

(22)

Plnění požadavků čl. 56 odst. 2 finančního nařízení a článků 11, 12 a 13 nařízení (ES) č. 718/2007 Chorvatskem bylo vyhodnoceno prostřednictvím kontrol na místě.

(23)

Z vyhodnocení vyplynulo, že Chorvatsko splňuje požadavky u opatření 101 a 103. Ředitelství pro trh a strukturální podporu v zemědělství jako agentura IPARD však dosud řádně nesplnilo kritéria akreditace pro funkce, jež má v rámci provádění opatření 301 programu pro Chorvatsko plnit.

(24)

Proto je vhodné upustit od požadavků na schválení ex ante uvedených v čl. 18 odst. 1 nařízení (ES) č. 718/2007 a v článku 165 finančního nařízení a svěřit řídící pravomoci týkající se opatření 101 a 103 programu pro Chorvatsko na decentralizovaném základě vnitrostátní schvalující osobě, národnímu fondu, agentuře IPARD a řídícímu orgánu,

a)

vnitrostátní schvalující osoba;

b)

národní fond;

c)

operační struktura pro NPP – složku V:

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/18

(1)

V bílé knize „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013“ (1) ze dne 23. října 2007, která rozvíjí zdravotní strategii EU, Komise označila vzácná onemocnění za prioritní oblast činnosti.

(2)

Současně bylo přijato rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se zavádí druhý akční program Společenství v oblasti zdraví (2008–2013) (2). Podle čl. 7 odst. 2 a rovněž podle přílohy uvedeného rozhodnutí musí být tvorba a šíření informací a vědomostí o zdraví prováděny v úzké spolupráci s členskými státy za rozvoje konzultačních mechanismů a participačních procesů.

(3)

Dne 11. listopadu 2008 přijala Evropská komise sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o vzácných onemocněních: výzvy pro Evropu (3) (dále jen „sdělení Komise“) a dne 8. června 2009 přijala Rada doporučení Rady o akci v oblasti vzácných onemocnění (4) (dále jen „doporučení Rady“).

(4)

Příprava a provádění činnosti Společenství v oblasti vzácných onemocnění vyžadují úzkou spolupráci se specializovanými subjekty v členských státech a zúčastněnými stranami.

(5)

Z toho důvodu je třeba vytvořit rámec, který umožní pravidelné konzultace s těmito subjekty, s vedoucími projektů podporovaných Evropskou komisí v oblasti výzkumu a opatření ve sféře veřejného zdraví a s dalšími příslušnými zainteresovanými subjekty, které v této oblasti působí.

(6)

Potřeba takového rámce byla reflektována ve sdělení KOM(2008) 679 v konečném znění o vzácných onemocněních. V bodě 7 uvedeného sdělení se uvádí doporučení, aby Komisi byl nápomocen Poradní výbor Evropské unie pro vzácná onemocnění.

(7)

Tento výbor nesmí působit jako výbor ve smyslu rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5),

a)

napomáhá Komisi při sledování, hodnocení a šíření výsledků opatření přijatých na úrovni Společenství a jednotlivých států v oblasti vzácných onemocnění;

b)

přispívá k provádění činnosti Společenství v této oblasti, zejména analýzou výsledků a návrhy, jak přijatá opatření zlepšit;

c)

přispívá k vypracování zpráv Komise o provádění sdělení Komise a doporučení Rady;

d)

vydává stanoviska a doporučení nebo Komisi předkládá zprávy, buď na základě její žádosti, nebo z vlastního podnětu;

e)

napomáhá Komisi při mezinárodní spolupráci v záležitostech týkajících se vzácných onemocnění;

f)

napomáhá Komisi ve vytváření pokynů, doporučení a jakýchkoli dalších opatření uvedených ve sdělení Komise a v doporučení Rady;

g)

předkládá Komisi výroční zprávu o své činnosti.

a)

jednoho zástupce z ministerstev nebo vládních útvarů odpovědných za oblast vzácných onemocnění za každý členský stát; tohoto zástupce jmenuje vláda každého členského státu;

b)

čtyř zástupců sdružení pacientů;

c)

čtyř zástupců farmaceutického průmyslu;

d)

devíti zástupců probíhajících a/nebo ukončených projektů Společenství v oblasti vzácných onemocnění financovaných akčními programy Společenství v oblasti zdraví (8), včetně tří členů pilotních evropských referenčních sítí o vzácných onemocněních;

e)

šesti zástupců probíhajících a/nebo ukončených projektů v oblasti vzácných onemocnění financovaných rámcovými programy Společenství pro výzkum a technologický rozvoj (9);

f)

jednoho zástupce Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), jehož mandát stanovený v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004 o zřízení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (10) zahrnuje činnosti z oblasti nově se objevujících vzácných infekčních onemocnění.

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/22

(1)

Směrnice 89/556/EHS stanoví veterinární podmínky obchodu s čerstvými a zmrazenými embryi skotu ve Společenství a dovozu těchto embryí ze třetích zemí.

(2)

Rozhodnutí Komise 2006/168/ES ze dne 4. ledna 2006, kterým se stanoví veterinární podmínky a požadavky na veterinární osvědčení pro dovoz embryí skotu do Společenství (2), stanoví, že členské státy povolí dovoz embryí skotu odebraných nebo vyprodukovaných v třetí zemi uvedené v příloze I uvedeného rozhodnutí schválenými týmy pro odběr nebo produkci embryí, uvedenými v příloze rozhodnutí Komise 92/452/EHS ze dne 30. července 1992, kterým se stanoví seznam týmů pro odběr embryí schválených ve třetích zemích pro vývoz embryí skotu do Společenství (3).

(3)

Rozhodnutím Komise 2008/155/ES ze dne 14. února 2008, kterým se stanoví seznam týmů pro odběr embryí a týmů pro produkci embryí schválených ve třetích zemích pro dovoz embryí skotu do Společenství (4), bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutí 92/452/EHS. Rozhodnutí 2008/155/ES stanoví, že členské státy smí dovážet embrya ze třetích zemí pouze tehdy, pokud tato embrya byla odebrána, ošetřena a uchována týmy pro odběr embryí nebo týmy pro produkci embryí uvedenými na seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí.

(4)

Směrnice Rady 2008/73/ES ze dne 15. července 2008, kterou se zjednodušují postupy tvorby seznamů a zveřejňování informací ve veterinární a zootechnické oblasti a mění směrnice 64/432/EHS, 77/504/EHS, 88/407/EHS, 88/661/EHS, 89/361/EHS, 89/556/EHS, 90/426/EHS, 90/427/EHS, 90/428/EHS, 90/429/EHS, 90/539/EHS, 91/68/EHS, 91/496/EHS, 92/35/EHS, 92/65/EHS, 92/66/EHS, 92/119/EHS, 94/28/ES, 2000/75/ES, rozhodnutí 2000/258/ES a směrnice 2001/89/ES, 2002/60/ES a 2005/94/ES (5), pozměnila směrnici 89/556/EHS a zavedla zjednodušený postup tvorby a zveřejňování seznamu týmů pro odběr embryí a týmů pro produkci embryí schválených ve třetích zemích pro dovoz embryí skotu do Společenství. Na základě uvedeného nového postupu, který se použije ode dne 1. ledna 2010, pravomoc stanovit tento seznam již nebude mít Komise. Seznam týmů pro odběr embryí nebo týmů pro produkci embryí, které schválil příslušný orgán třetí země v souladu s podmínkami stanovenými ve směrnici 89/556/EHS a ze kterých smí být embrya odesílána do Společenství, bude muset být Komisi pouze předán a Komise jej zpřístupní veřejnosti pro informační účely.

(5)

V důsledku nového postupu zavedeného směrnicí 2008/73/ES se rozhodnutí 2008/155/ES použije do dne 31. prosince 2009.

(6)

Rozhodnutí 2006/168/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/24

(1)

Směrnice Komise 2003/23/ES (2) obsahuje chybu týkající se minimální čistoty účinné látky oxasulfuronu. Tato chyba musí být opravena.

(2)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/25

(1)

Podle nařízení (ES) č. 689/2008 má Komise jménem Společenství rozhodovat o tom, zda povolit či nepovolit dovoz chemických látek, na něž se vztahuje postup předchozího informovaného souhlasu (PIC), do Společenství.

(2)

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), byly určeny, aby zajišťovaly služby sekretariátu při provádění postupu PIC, který zavedla Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (dále jen „Rotterdamská úmluva“), jež byla schválena Společenstvím rozhodnutím Rady 2006/730/ES (3).

(3)

Komise, která působí jako společný pověřený orgán, má za úkol předat jménem Společenství a jeho členských států rozhodnutí o dovozu chemických látek, na něž se vztahuje postup PIC, sekretariátu Rotterdamské úmluvy.

(4)

Do seznamu látek, na které se vztahuje postup PIC, byla rozhodnutím Rotterdamské úmluvy 4/5 přijatém na čtvrtém zasedání konference smluvních stran a na základě informací, které Komise obdržela od sekretariátu Rotterdamské úmluvy ve formě dokumentu s pokyny k rozhodnutí, nově zařazena skupina chemických látek „sloučeniny tributylcínu“ jakožto pesticidů. Sloučeniny tributylcínu spadají do působnosti nařízení (ES) č. 1907/2006 a patří k těm organickým sloučeninám cínu, jejichž použití jako látek a složek přípravků, které působí jako biocidy, je přísně zakázáno.

(5)

Účinná látka bis(tributylcín)oxid spadá do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (4). Bis(tributylcín)oxid patří do skupiny sloučenin tributylcínu a používal se jako prostředek na ochranu dřeva, dokud i toto použití nebylo zakázáno nařízením Komise (ES) č. 1048/2005 ze dne 13. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 2032/2003 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (5).

(6)

Je proto třeba přijmout konečné rozhodnutí o dovozu sloučenin tributylcínu,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/30

(1)

Rozhodnutím Rady 2004/512/ES ze dne 8. června 2004 o zřízení Vízového informačního systému (VIS) (2) byl zřízen VIS jako systém pro výměnu vízových údajů mezi členskými státy a vymezen mandát Komise VIS rozvíjet.

(2)

Nařízení (ES) č. 767/2008 vymezuje účel a funkce VIS, určuje související povinnosti a stanoví podmínky a postupy pro výměnu údajů o vízech mezi členskými státy s cílem usnadnit posuzování žádostí o víza a přijímání souvisejících rozhodnutí.

(3)

Podle čl. 45 odst. 2 nařízení (ES) č. 767/2008 se opatření nezbytná pro technické provedení Ústředního VIS, národních rozhraní a komunikační infrastruktury mezi nimi přijmou postupem podle čl. 49 odst. 2.

(4)

Rozhodnutí Komise 2009/377/ES (3) stanoví opatření k mechanismu konzultace a dalším postupům uvedeným v článku 16 nařízení (ES) č. 767/2008. Rozhodnutí Komise 2009/756/ES (4) stanoví specifikace pro rozlišení a využití otisků prstů za účelem biometrické identifikace a ověřování ve VIS.

(5)

Podle čl. 45 odst. 2 nařízení (ES) č. 767/2008 se přijmou opatření nezbytná pro technické provedení VIS v souvislosti s postupy pro vkládání údajů a propojování souborů žádostí, přístup k údajům, změny, vymazávání a předčasné vymazávání údajů a vedení záznamů operací zpracování údajů.

(6)

Zavede se technický koncept vlastnictví, aby bylo zajištěno, že údaje ve VIS mohou spravovat pouze orgány členských států odpovědné za vkládání údajů do VIS.

(7)

Opatření ohledně technického provedení VIS uvedená v tomto rozhodnutí by měla být doplněna podrobnými technickými specifikacemi a dokumentem o řízení rozhraní VIS.

(8)

Dánsko se v souladu s článkem 2 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství neúčastnilo přijímání nařízení (ES) č. 767/2008, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Avšak vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 767/2008 navazuje na schengenské aquis podle ustanovení hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu Dánsko dopisem ze dne 13. října 2008 oznámilo provedení tohoto acquis ve svém vnitrostátním právu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto zavázáno toto rozhodnutí provádět.

(9)

Podle rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (5), se Spojené království na přijímaní nařízení (ES) č. 767/2008 nepodílí, a proto pro ně není závazné ani použitelné, protože nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis. Toto rozhodnutí není proto určeno Spojenému království.

(10)

Podle rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (6), se Irsko nepodílí na přijímání nařízení (ES) č. 767/2008, a proto pro ně není závazné ani použitelné, protože nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis. Toto rozhodnutí není proto určeno Irsku.

(11)

Toto rozhodnutí představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.

(12)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8).

(13)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (9) o uzavření uvedené dohody jménem Evropského společenství.

(14)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES (10) o podpisu uvedeného protokolu jménem Evropského společenství a o prozatímním uplatňování určitých ustanovení tohoto protokolu.

(15)

Opatření upravená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 51 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (11),

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/35

(1)

Dne 2. června 2008 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1816 (2008), v níž vyzvala státy, aby spolupracovaly při určování své příslušnosti a při vyšetřování a stíhání osob odpovědných za pirátství a ozbrojené loupeže páchané u pobřeží Somálska. Tato ustanovení byla opětovně potvrzena rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1846 (2008), přijatou dne 2. prosince 2008.

(2)

Dne 10. listopadu 2008 přijala Rada společnou akci 2008/851/SZBP o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska (1) (operace „Atalanta“).

(3)

Článek 12 společné akce 2008/851/SZBP stanoví, že osoby, které se dopustily pirátství nebo ozbrojené loupeže v teritoriálních vodách Somálska, nebo u nichž existuje podezření, že takové činy spáchaly, které byly zatčeny a zadrženy za účelem trestního stíhání, jakož i majetek, který sloužil k uskutečnění uvedených činů, mohou být předány do třetího státu, který si přeje uplatnit svou pravomoc nad výše uvedenými osobami a majetkem, za předpokladu, že podmínky předání byly dohodnuty s tímto třetím státem v souladu s platným mezinárodním právem, zejména mezinárodním právem v oblasti lidských práv, aby bylo zejména zaručeno, že nikdo nebude odsouzen k smrti, mučen ani vystaven jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.

(4)

V souladu s článkem 24 Smlouvy sjednalo předsednictví, kterému byl nápomocen generální tajemník, vysoký představitel, dohodu ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a vládou Seychel o podmínkách a způsobu předávání osob podezřelých z pirátství a ozbrojených loupeží silami EUNAVFOR do Seychelské republiky a o podmínkách a způsobu zacházení s těmito osobami po předání.

(5)

Výměna dopisů by měla být podepsána a prozatímně uplatňována s výhradou svého pozdějšího uzavření,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/44

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/46

(1)

Článek 4 Protokolu o přechodných ustanoveních stanoví, že až do vstupu v platnost rozhodnutí Evropské rady o seznamu složení Rady uvedeného v čl. 16 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii se seznam složení Rady kromě Rady pro obecné záležitosti a Rady pro zahraniční věci stanoví rozhodnutím Rady pro obecné záležitosti, která rozhoduje prostou většinou.

(2)

Seznam složení Rady stanovila Rada (pro obecné záležitosti) dne 22. července 2002 jako součást přílohy I jednacího řádu Rady a na základě seznamu, který schválila Evropská rada na zasedání ve dnech 21. a 22. června 2002 v Seville.

(3)

K dosažení souladu s ustanoveními Smluv je vhodné upravit tento seznam, který bude součástí jednacího řádu Rady,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/48

(1)

Lisabonská smlouva zřizuje nový úřad předsedy Evropské rady.

(2)

Je třeba zvolit předsedu Evropské rady,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/49

(1)

Lisabonská smlouva zřizuje nový úřad vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

(2)

V souladu s článkem 5 protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních a v souladu s prohlášením (č. 12) připojeným k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, by se vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jmenovaný během funkčního období Komise měl stát členem Komise na zbývající část jejího funkčního období.

(3)

Je třeba jmenovat vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/50

(1)

Prohlášení (č. 9) připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, stanoví, že Evropská rada přijme ke dni vstupu uvedené smlouvy v platnost rozhodnutí, jehož znění je uvedeno v daném prohlášení.

(2)

Je proto třeba toto rozhodnutí přijmout,

2.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/51

(1)

Podle Lisabonské smlouvy se Evropská rada stává jedním z orgánů Evropské unie.

(2)

Evropská rada by proto měla přijmout svůj jednací řád.

(3)

S cílem umožnit okamžité přijetí uvedeného jednacího řádu v den vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba v tomto rozhodnutí stanovit, že Evropská rada může k jeho přijetí použít písemný postup stanovený v článku 7 tohoto jednacího řádu,