7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/1

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/3

(1)

Částky reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2009/2010 byly stanoveny nařízením Komise (ES) č. 877/2009 (3). Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 928/2009 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s pravidly a postupy stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/5

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1322/2008 ze dne 28. listopadu 2008, kterým se pro rok 2009 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb v Baltském moři (3), stanoví kvóty na rok 2009.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2009.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/7

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 43/2009 ze dne 16. ledna 2009, kterým se na rok 2009 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (3), stanoví kvóty pro rok 2009.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2009.

(3)

Je proto třeba zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/9

(1)

Rozhodnutím Rady přidružení ES-Turecko č. 1/98 ze dne 25. února 1998 o obchodním režimu pro zemědělské produkty (3) se zavedl systém celních preferencí pro dovoz zemědělských produktů pocházejících z Turecka do Společenství.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 1383/2007 ze dne 26. listopadu 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 779/98, pokud se jedná o otevření a správu některých celních kvót týkajících se dovozů produktů v odvětví drůbežího masa pocházejících z Turecka do Společenství (4), které nahradilo nařízení (ES) č. 1396/98 (5), otevřelo celní kvóty týkající se dovozů produktů v odvětví drůbežího masa a stanovilo pravidla jejich správy.

(3)

V ostatních zemědělských odvětvích se ukázalo být pozitivním použití zásady „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“ a v zájmu administrativního zjednodušení je napříště třeba, aby se kvóta, na niž se toto nařízení vztahuje, spravovala metodou uvedenou v čl. 144 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1234/2007. Mělo by se tak dít v souladu s články 308a, 308b a s čl. 308c odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (6).

(4)

Při zohlednění zvláštností spjatých s přechodem z jednoho systému správy na druhý je třeba, aby se kvóta, na niž se toto nařízení vztahuje, nepovažovala za kritickou ve smyslu článku 308c nařízení (EHS) č. 2454/93. Není však možné vyloučit, že se kritickou ve smyslu uvedeného článku v důsledku nových okolností stane.

(5)

Nařízení (ES) č. 1383/2007 by proto mělo být zrušeno a nahrazeno nařízením novým. Je však vhodné zachovat uvedené nařízení použitelné na dovozní licence vydané pro kvótová období pro dovoz, která předcházejí obdobím stanoveným tímto nařízením.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/11

(1)

Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové povinnosti pojištění (3), druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (4), třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) (6) byly několikrát a podstatně změněny (7). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by tyto čtyři směrnice měly být kodifikovány, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (8).

(2)

Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (pojištění motorových vozidel) je zvlášť důležité pro evropské občany, ať již jsou pojištěnými osobami nebo poškozenými dopravní nehodou. Rovněž vyvolává velký zájem pojistitelů, jelikož představuje důležitý podíl na jejich činnostech v oblasti pojištění jiného než životního v rámci Společenství. Pojištění motorových vozidel má rovněž vliv na volný pohyb osob a vozidel. Hlavním cílem činnosti Společenství v oboru finančních služeb by tudíž mělo být posílení a konsolidace vnitřního trhu pojištění motorových vozidel.

(3)

Každý členský stát by měl přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah pojistné ochrany a její podmínky se určují v rámci těchto opatření.

(4)

V zájmu vyloučení možného nesprávného výkladu této směrnice a pro usnadnění získání pojistného krytí pro vozidla s dočasnými poznávacími značkami by vymezení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo odkazovat na území státu, jehož poznávací značku vozidlo má, bez ohledu na to, zda je uvedená poznávací značka trvalá nebo dočasná.

(5)

Při současném dodržování obecného kritéria poznávací značky pro určení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je žádoucí, aby byly zvlášť upraveny nehody způsobené vozidly bez poznávací značky nebo s poznávací značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu. V takovém případě, a výlučně za účelem likvidace škody, by území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo být považováno za území, na kterém k nehodě došlo.

(6)

Zákaz soustavných kontrol pojištění motorových vozidel by měl platit na vozidla s obvyklým stanovištěm na území jiného členského státu, jakož i na vozidla s obvyklým stanovištěm na území třetí země, ale vstupující z území jiného členského státu. Lze povolit pouze namátkové kontroly, které nejsou diskriminační a provádějí se v rámci kontroly, která není zaměřena výlučně na ověřování pojištění.

(7)

Kontrolu zelených karet vozidel, která mají obvyklé stanoviště v jednom členském státě a vstupují na území jiného členského státu, lze zrušit dohodou mezi národními kancelářemi pojistitelů, podle které by každá národní kancelář pojistitelů v souladu s vnitrostátními právními předpisy zaručila uspokojení všech oprávněných nároků vzniklých z věcných škod a škod na zdraví, které byly způsobeny na jeho území některým z těchto vozidel, ať bylo či nebylo pojištěno.

(8)

Taková dohoda o zárukách předpokládá, že všechna motorová vozidla Společenství, která se pohybují na území Společenství, jsou pojištěna. Vnitrostátní právní předpisy každého členského státu by proto měly stanovit povinné pojištění vozidel pro případ občanskoprávní odpovědnosti platné na celém území Společenství.

(9)

Systém stanovený touto směrnicí by se mohl rozšířit na vozidla mající obvyklé stanoviště na území kterékoli třetí země, s níž národní kanceláře pojistitelů členských států uzavřou podobnou dohodu.

(10)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se od obecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u vozidel v majetku některých fyzických nebo právnických osob, veřejnoprávních nebo soukromoprávních. V případě nehod způsobených těmito vozidly by měl členský stát, který výjimku uplatňuje, určit orgán nebo subjekt pro odškodnění poškozených v důsledku nehod způsobených v jiném členském státě. Mělo by být zajištěno, že dojde k řádné náhradě škody nejen poškozeným v důsledku nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale i poškozeným v důsledku nehod, které se staly ve stejném členském státě, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, bez ohledu na to, zda mají bydliště nebo sídlo na jeho území či nikoli. Navíc by členské státy měly zajistit, aby byl Komisi předán ke zveřejnění seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a orgánů nebo subjektů pověřených náhradou škody poškozeným v důsledku nehod způsobených těmito vozidly.

(11)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se od obecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u určitých typů vozidel nebo určitých vozidel, která mají zvláštní poznávací značku. V tomto případě mají ostatní členské státy právo při vstupu vozidla na jejich území požadovat platnou zelenou kartu nebo pojistnou smlouvu hraničního pojištění, aby se zajistila náhrada škody poškozeným v důsledku případné nehody, kterou tato vozidla mohou na jejich území způsobit. Jelikož však odstranění hraničních kontrol uvnitř Společenství neumožňuje ověřit, zda vozidla, která přejíždějí hranice, jsou kryta pojištěním, nelze poškozeným zaručit náhradu škody za nehody způsobené v zahraničí. Dále je žádoucí zajistit, aby došlo k řádné náhradě škody poškozeným nejen v důsledku nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale také v důsledku nehod, ke kterým došlo v členském státě, v němž má vozidlo obvyklé stanoviště. Za tímto účelem by členské státy měly zacházet s poškozenými v důsledku nehod způsobených těmito vozidly stejným způsobem jako s poškozenými v důsledku nehod způsobených nepojištěnými vozidly. Ve skutečnosti by náhrada škody poškozeným v důsledku nehod způsobených nepojištěnými vozidly měla být vyplácena orgánem pro odškodnění členského státu, ve kterém k nehodě došlo. V případě platby poškozeným v důsledku dopravních nehod způsobených vozidly, na něž se vztahuje výjimka, by orgánu pro odškodnění měl vzniknout nárok vůči takovému orgánu členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště. Po uplynutí určité doby provádění a uplatňování možnosti této výjimky, a po zvážení zkušeností z ní vyplývajících, by Komise případně měla předložit návrhy směřující k jejímu nahrazení nebo zrušení.

(12)

Povinnost členských států zaručit pojistné krytí alespoň v určitých minimálních částkách je důležitým prvkem pro zajištění ochrany poškozených. Minimální částka krytí v případě škody na zdraví by se měla vypočítat tak, aby byli všichni poškození, kteří utrpěli velmi vážná zranění, plně a spravedlivě odškodněni, přičemž se zohlední řídký výskyt dopravních nehod s více poškozenými a malý počet nehod, kdy došlo k velmi vážným zraněním více osob při téže nehodě. Měla by být stanovena minimální částka krytí na každého poškozeného nebo na jednu škodnou událost. S cílem usnadnit zavedení těchto minimálních částek je vhodné zavést přechodné období. Mělo by však být stanoveno kratší období než toto přechodné období, během něhož by členské státy zvýšily minimální částky nejméně na polovinu stanovených úrovní.

(13)

Aby bylo zajištěno, že minimální částka krytí se nebude časem zmenšovat, je žádoucí zavést ustanovení o pravidelném přezkumu vycházejícím z hodnot Evropského indexu spotřebitelských cen (EISC) vydávaného Eurostatem, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen (9). Je rovněž vhodné přijmout procesní pravidla, jimiž se uvedený přezkum bude řídit.

(14)

Je nezbytné stanovit orgán, který zaručí, že poškozený nezůstane neodškodněn v případě, kdy vozidlo, které nehodu způsobilo, není pojištěno či zjištěno. Je důležité stanovit, aby poškozený z takové nehody mohl u takového orgánu jakožto prvního kontaktního místa uplatnit svůj nárok. Členským státům by se však mělo umožnit použít určitá omezená vyloučení odpovědnosti, pokud jde o výplatu náhrady škody tímto orgánem, a stanovit, že náhrada věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem může být vzhledem k nebezpečí podvodu omezena nebo vyloučena.

(15)

Je v zájmu poškozených, aby se účinky určitých ustanovení o vyloučení odpovědnosti omezovaly na vztah mezi pojistitelem a osobou, která za nehodu odpovídá. Členské státy však mohou v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanovit, že náhradu škody zaplatí uvedený orgán.

(16)

Ve snaze zmenšit finanční zatížení tohoto orgánu mohou členské státy stanovit určitou spoluúčast, když tento orgán poskytne náhradu věcných škod způsobených nepojištěnými vozidly nebo případně vozidly odcizenými či získanými násilím.

(17)

Možnost omezit nebo vyloučit oprávněnou náhradu škody poškozených na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna, by se neměla vztahovat na případy, kdy orgán vyplatil náhradu za závažné škody na zdraví jakéhokoli poškozeného v důsledku stejné nehody, při které došlo k věcné škodě. V případě věcné škody mohou členské státy stanovit spoluúčast poškozeného do výše stanovené v této směrnici. Podmínky pro to, aby se škody na zdraví pokládaly za závažné, by měly určit vnitrostátní právní nebo správní předpisy členského státu, kde k nehodě došlo. Při stanovování těchto podmínek mohou členské státy vzít v úvahu, mimo jiné, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

(18)

V případě nehody způsobené nepojištěným vozidlem je pro orgán, jehož úkolem je odškodňovat poškozené z nehod způsobených nepojištěným nebo nezjištěným vozidlem, snazší než pro poškozeného podniknout právní kroky proti osobě, která za nehodu odpovídá. V důsledku toho je vhodné stanovit, aby tento orgán nemohl vázat vyplacení náhrady škody na důkaz poškozeného o tom, že osoba, která nehodu způsobila, není schopna nebo odmítá zaplatit.

(19)

V případě sporu výše uvedeného orgánu a pojistitele občanskoprávní odpovědnosti za škodu o tom, kdo má poškozenému z dopravní nehody zaplatit náhradu škody, měly by členské státy, aby zabránily průtahům při výplatě náhrady škody poškozenému, zabezpečit určení jedné z těchto stran za předběžně povinnou vyplatit náhradu škody do rozhodnutí sporu.

(20)

Poškozeným z nehod motorových vozidel by mělo být zaručeno srovnatelné zacházení nezávisle na tom, na kterém místě Společenství k nehodám dojde.

(21)

Rodinným příslušníkům pojistníka, řidiče nebo kterékoli jiné odpovědné osoby by se měla poskytnout ochrana srovnatelná s ochranou kterýchkoli jiných třetích poškozených osob, a to v každém případě pokud jde o škody na zdraví.

(22)

Škody na zdraví a věcné škody, jež utrpí chodci, cyklisté a jiní nemotorizovaní uživatelé pozemních komunikací, kteří jsou většinou nejslabšími účastníky nehody, by měly být pokryty povinným pojištěním vozidla zúčastněného na nehodě, pokud mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátním občanským právem. Toto ustanovení nepředjímá občanskoprávní odpovědnost ani výši náhrady za škodu vzniklou v důsledku konkrétní nehody podle vnitrostátních právních předpisů.

(23)

Zahrnutí všech cestujících ve vozidle do pojistného krytí je velkým úspěchem dosavadních právních předpisů. Tento cíl by byl ohrožen, pokud by vnitrostátní právní předpisy nebo smluvní ujednání obsažená v pojistné smlouvě vylučovaly cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky. Cestující nemá obvykle možnost řádně posoudit úroveň opilosti řidiče. Cíle odradit osoby od řízení pod vlivem alkoholu nebo omamných látek nelze dosáhnout snížením pojistného krytí cestujících, kteří jsou poškozenými v důsledku dopravních nehod motorových vozidel. Pojistné krytí těchto cestujících povinným pojištěním motorového vozidla nepředjímá jakoukoli odpovědnost, kterou mohou mít podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, ani výši případné náhrady škody u konkrétní nehody.

(24)

Všechny pojistné smlouvy týkající se povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by měly pokrývat celé území Společenství.

(25)

Některé pojišťovny vkládají do svých pojistných smluv ustanovení o tom, že smlouva pozbývá platnosti, pokud vozidlo zůstává mimo členský stát, kde je registrováno, po dobu delší než stanovené období. Tato praxe je v rozporu se zásadou stanovenou touto směrnicí, podle níž by mělo povinné pojištění motorových vozidel pokrývat na základě jediného pojistného celé území Společenství. Je tudíž žádoucí stanovit, že pojištění by mělo zůstat v platnosti během celé doby trvání smlouvy, bez ohledu na to, zda vozidlo zůstává po určité období v jiném členském státě, aniž by tím byly dotčeny povinnosti registrace vozidel podle vnitrostátních předpisů členských států.

(26)

V zájmu pojištěného by každá pojistná smlouva měla za jediné pojistné zaručovat krytí v každém členském státě požadované jeho právními předpisy nebo krytí požadované právními předpisy členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je-li vyšší.

(27)

Měly by se učinit kroky, které by usnadnily získání pojistného krytí pro vozidla dovezená z jednoho členského státu do druhého, přestože vozidlo není v cílovém členském státě dosud registrováno. Je žádoucí umožnit dočasnou výjimku z obecného pravidla, kterým se určuje členský stát, ve kterém se nachází riziko. Po dobu třiceti dnů ode dne dodání, poskytnutí nebo odeslání vozidla kupujícímu by se cílový členský stát měl považovat za členský stát, ve kterém se nachází riziko.

(28)

Osoba, jež si přeje uzavřít novou smlouvu o pojištění motorových vozidel s jiným pojistitelem, by měla být schopna osvědčit průběh doby pojištění podle své předchozí smlouvy. Pojistník by měl mít právo kdykoli požádat o vystavení výkazu uvádějícího jím uplatněné nároky nebo skutečnost, že žádné nároky neuplatnil, ve vztahu k vozidlu nebo vozidlům pokrytým pojistnou smlouvou alespoň v průběhu předchozích pěti let smluvního vztahu. Pojišťovna nebo kterýkoli orgán případně určený členským státem za účelem poskytování povinného pojištění nebo vystavování uvedených výkazů by měl tento výkaz pojistníkovi vystavit do patnácti dnů od podání žádosti.

(29)

Aby byla zajištěna řádná ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod způsobených motorovými vozidly, neměly by členské státy dovolit pojišťovnám spoléhat na uplatňování spoluúčasti vůči poškozenému.

(30)

Právo odvolat se na pojistnou smlouvu a uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je velmi důležité pro ochranu poškozeného v důsledku dopravní nehody motorového vozidla. S cílem usnadnit účinnou a rychlou likvidaci škody a pokud možno zamezit nákladným soudním řízením by přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osoby, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti měl být rozšířen na všechny poškozené v důsledku dopravní nehody motorových vozidel.

(31)

S cílem poskytnout dostatečnou ochranu osob poškozených v důsledku dopravní nehody motorového vozidla by se měl postup „odůvodněné nabídky náhrady škody“ rozšířit na jakýkoli typ dopravní nehody motorového vozidla. Stejný postup by se měl obdobně použít v případech, kdy škodu likviduje soustava národních kanceláří pojistitelů.

(32)

Podle čl. 11 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (10) mohou poškozené osoby zahájit soudní řízení proti pojistiteli občanskoprávní odpovědnosti v členském státě, na jehož území mají bydliště nebo sídlo.

(33)

Systém kanceláří vydávajících zelené karty umožňuje zajistit včasnou likvidaci škod v zemi bydliště nebo sídla poškozeného, i když druhá strana pochází z jiné evropské země.

(34)

Poškození, kteří utrpěli věcnou škodu nebo škodu na zdraví v důsledku dopravní nehody spadající do působnosti této směrnice, která se stala v jiném státě než ve státě jejich bydliště nebo sídla, by měli mít možnost uplatnit nárok v členském státě svého bydliště nebo sídla vůči škodnímu zástupci jmenovanému v něm pojišťovnou osoby, která odpovídá za škodu. Toto řešení by umožnilo vyřídit škody utrpěné poškozenými mimo území jejich členského státu bydliště nebo sídla postupy, s nimiž jsou obeznámeni.

(35)

Tímto systémem škodních zástupců v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného zůstává nedotčeno rozhodné hmotné právo i otázky soudní příslušnosti.

(36)

Existence práva osoby, která utrpěla věcnou škodu nebo škodu na zdraví, uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je logickým doplňkem jmenování těchto zástupců a dále zlepšuje právní postavení poškozených v důsledku dopravních nehod, které se staly mimo členský stát bydliště nebo sídla těchto osob.

(37)

Mělo by být stanoveno, že členský stát, v němž je pojišťovně vydáno povolení, po ní má požadovat, aby jmenovala škodní zástupce s bydlištěm nebo usazené v ostatních členských státech s cílem shromažďovat všechny nezbytné informace týkající se nároků vyplývajících z takovýchto nehod a přijímat odpovídající kroky k likvidaci škod jménem a na účet pojišťovny, včetně vyplacení náhrady škody. Škodní zástupci by měli mít dostatečnou pravomoc k zastupování pojišťovny vůči osobám, které utrpěly škodu v důsledku těchto nehod, a rovněž zastupovat pojišťovnu před orgány daného státu, včetně případného zastupování před soudy, je-li to slučitelné s pravidly mezinárodního práva soukromého o stanovení soudní příslušnosti.

(38)

Činnost škodního zástupce nepostačuje k založení soudní příslušnosti v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, nestanoví-li tak pravidla mezinárodního práva soukromého o stanovení soudní příslušnosti.

(39)

Jmenování škodních zástupců by mělo být jednou z podmínek přístupu k pojišťovacím činnostem podle odvětví 10 bodu A přílohy první směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (11), s výjimkou odpovědnosti dopravce, a výkonu těchto činností. Tato podmínka by tedy měla být splněna jednotným úředním povolením vydaným orgány členského státu, v němž má pojišťovna své sídlo, jak je stanoveno v hlavě II směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS (třetí směrnice o jiném než životním pojištění) (12). Tato podmínka by rovněž měla platit pro pojišťovny, které mají své sídlo mimo Společenství a které si zajistily povolení umožňující jim přístup k pojišťovací činnosti v členském státě Společenství.

(40)

Kromě zajištění toho, aby pojišťovna měla zástupce ve státě bydliště nebo sídla poškozeného, je vhodné zajistit i zvláštní právo poškozeného, aby byl jeho nárok vyřízen co nejdříve. Je proto zapotřebí zahrnout do vnitrostátních právních předpisů vhodné účinné a systematické finanční postihy nebo odpovídající správní sankce, jako je soudní příkaz kombinovaný s pokutami, pravidelné hlášení orgánům dozoru, kontroly na místě, zveřejnění ve vnitrostátním úředním věstníku a v tisku, pozastavení činnosti společnosti (zákaz uzavírání nových smluv po určitou dobu), jmenování zvláštního zástupce orgánů dozoru pro kontrolu toho, zda je obchodní činnost prováděna v souladu s pojišťovacími předpisy, odejmutí povolení k této obchodní činnosti či sankce uplatňované vůči řídícím a vedoucím pracovníkům, a tyto sankce by měly být uplatňovány vůči pojišťovně v případě, kdy pojišťovna nebo její zástupce nesplní povinnost nabídnout náhradu škody v přiměřené lhůtě. Tím by nemělo být dotčeno možné použití jakéhokoli jiného vhodného opatření, zvláště podle právních předpisů o dozoru nad pojišťovnami. Aby však pojišťovna mohla poskytnout odůvodněnou nabídku v určené lhůtě, je třeba, aby odpovědnost i způsobená škoda byly nesporné. Odůvodněná nabídka na náhradu škody by měla mít písemnou formu a obsahovat podklady, na jejichž základě byly odpovědnost a škoda hodnoceny.

(41)

Kromě těchto sankcí je třeba přijmout ustanovení, podle kterého by z částky náhrady škody nabídnuté poškozenému pojišťovnou nebo přiznané soudem byl splatný úrok, nebyla-li nabídka učiněna ve výše uvedené stanovené lhůtě. Jestliže v členském státě existují pravidla zahrnující požadavek placení úroků z prodlení, lze uvedené ustanovení provést odkazem na tato pravidla.

(42)

Pro poškozené, kteří utrpěli věcnou škodu nebo škodu na zdraví v důsledku dopravní nehody, je někdy obtížné zjistit název pojišťovny poskytující pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla, které se stalo účastníkem nehody.

(43)

V zájmu takových poškozených by členské státy měly zřídit informační střediska, která by zajistila, aby byly tyto informace týkající se všech nehod motorových vozidel okamžitě dostupné. Tato informační střediska by rovněž měla poskytnout poškozeným informace týkající se škodních zástupců. Je nezbytné, aby tato střediska navzájem spolupracovala a rychle reagovala na žádosti o informace o škodních zástupcích vyžádané středisky v jiných členských státech. Bylo by vhodné, aby tato střediska shromažďovala informace o skutečném datu ukončení pojištění, ale nikoli o uplynutí původní doby platnosti pojistné smlouvy, jestliže doba trvání smlouvy se automaticky prodlužuje v důsledku toho, že smlouva nebyla vypovězena.

(44)

Měla by být přijata zvláštní opatření ohledně vozidel (například vládních nebo vojenských vozidel), na něž se vztahují výjimky z povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti.

(45)

Poškozený může mít oprávněný zájem na tom, aby byl informován o totožnosti majitele, obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, například může-li získat náhradu škody pouze od těchto osob, protože vozidlo není řádně pojištěné nebo škoda přesahuje pojistnou částku, a tato informace by tudíž měla být poskytnuta.

(46)

Určité poskytované informace, jako jméno a adresa majitele nebo obvyklého řidiče vozidla a číslo pojistné smlouvy nebo poznávací značka vozidla, tvoří osobní údaje ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (13). Zpracování takovýchto údajů, které je nutné pro účely této směrnice, by proto mělo splňovat vnitrostátní opatření přijatá v souladu se směrnicí 95/46/ES. Jméno a adresa obvyklého řidiče by měly být poskytnuty pouze v případě, že to vnitrostátní právní předpisy umožňují.

(47)

Za účelem zaručení poškozenému, že nezůstane bez odškodnění, na které má nárok, je nezbytné vytvořit orgán pro odškodnění, u kterého může poškozený žádat o náhradu škody v případě, že pojišťovna nejmenuje zástupce nebo zjevně zdržuje likvidaci škod nebo v případě, že pojišťovnu nelze zjistit. Zásah orgánu pro odškodnění by se měl omezovat na jednotlivé zřídka se vyskytující případy, kdy pojišťovna nesplní své povinnosti navzdory odrazujícím účinkům možného uložení sankcí.

(48)

Úloha orgánu pro odškodnění spočívá v likvidaci věcných škod nebo škod na zdraví, které poškozený utrpěl, pouze v objektivně zjištěných případech, a proto by tento orgán měl omezit svou činnost na ověřování, zda nabídka náhrady škody byla učiněna ve stanovené lhůtě a stanovenými postupy, avšak bez vyjadřování se k věci samé.

(49)

Právnické osoby, na něž ze zákona přecházejí nároky poškozeného vůči osobě odpovědné za nehodu nebo vůči pojišťovně této osoby (jako například jiné pojišťovny nebo orgány sociálního zabezpečení), by neměly být oprávněny předložit odpovídající nárok orgánu pro odškodnění.

(50)

Orgán pro odškodnění by měl mít právo převzetí nároku, pokud poskytl poškozenému odškodnění. Za účelem ulehčení vymáhání nároku orgánem pro odškodnění vůči pojišťovně, která nejmenovala škodního zástupce nebo zjevně zdržuje likvidaci škod, by orgán pro odškodnění ze státu poškozeného měl mít rovněž automatické právo na úhradu, spojené s přechodem práv poškozeného, od orgánu pro odškodnění ze státu, kde je usazena pojišťovna. Tento orgán je ve výhodnějším postavení pro zahájení řízení proti pojišťovně.

(51)

Ačkoli členské státy mohou určit, že nárok vůči orgánu pro odškodnění může být subsidiární povahy, poškozený by neměl být nucen předkládat svůj nárok osobě odpovědné za nehodu dříve, než jej předloží orgánu pro odškodnění. V tom případě by poškozený měl být přinejmenším ve stejném postavení jako v případě žádosti podané garančnímu fondu.

(52)

Tento systém může fungovat na základě dohody uzavřené mezi orgány pro odškodnění vytvořenými nebo schválenými členskými státy, která vymezuje jejich funkce a povinnosti a postupy úhrad.

(53)

Není-li možné zjistit pojistitele vozidla, je vhodné stanovit, že konečným dlužníkem odškodného poškozenému má být k tomuto účelu určený garanční fond členského státu, ve kterém má nepojištěné vozidlo, při jehož používání došlo k dopravní nehodě, obvyklé stanoviště. Není-li možné zjistit vozidlo, je vhodné stanovit, že konečným dlužníkem má být k tomuto účelu určený garanční fond členského státu, ve kterém došlo k nehodě.

(54)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost uvedených v části B přílohy I,

1)

„vozidlem“ jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené;

2)

„poškozeným“ jakákoli osoba, která má právo na náhradu jakékoli věcné škody nebo škody na zdraví způsobené vozidly;

3)

„národní kanceláří pojistitelů“ profesní organizace vytvořená v souladu s doporučením č. 5, přijatým dne 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, sdružující pojišťovny, které jsou v určitém státě oprávněny provozovat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel;

4)

„územím, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“:

5)

„zelenou kartou“ mezinárodní osvědčení o pojištění vydané jménem národní kanceláře pojistitelů v souladu s doporučením č. 5, přijatým dne 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů;

6)

„pojišťovnou“ podnik, který získal úřední povolení v souladu s článkem 6 nebo čl. 23 odst. 2 směrnice 73/239/EHS;

7)

„provozovnou“ sídlo, agentura nebo pobočka pojišťovny ve smyslu čl. 2 písm. c) druhé směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb (14).

a)

poté, co bude mezi národními kancelářemi pojistitelů uzavřena dohoda, podle níž každá národní kancelář pojistitelů v souladu s vlastními vnitrostátními právními předpisy o povinném pojištění zaručí vyřízení nároků souvisejících s nehodami, k nimž došlo na jejím území a které byly způsobeny vozidly s obvyklým stanovištěm na území jiného členského státu, ať už tato vozidla jsou či nejsou pojištěna;

b)

od data, které Komise stanoví poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že taková dohoda byla uzavřena;

c)

po dobu trvání této dohody.

a)

podle právních předpisů platných v ostatních členských státech jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na území těchto států;

b)

jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví, kterou utrpí státní příslušníci členských států během přímé cesty mezi dvěma územími, na něž se vztahuje Smlouva, neexistuje-li národní kancelář pojistitelů odpovědná za území, kterým projíždějí; v tom případě je věcná škoda nebo škoda na zdraví kryta podle právních předpisů o povinném pojištění platných v členském státě, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

a)

o území, na němž má toto vozidlo obvyklé stanoviště, a o jeho poznávací značce, pokud existuje;

b)

pokud je to možné, o údajích o pojištění vozidla obvykle uváděných v zelené kartě, které má k dispozici držitel vozidla, v rozsahu požadovaném členským státem, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

a)

u škody na zdraví minimální částku krytí 1 000 000 EUR na každého poškozeného nebo 5 000 000 EUR na každou škodnou událost, bez ohledu na počet poškozených;

b)

při věcné škodě 1 000 000 EUR na každou škodnou událost, bez ohledu na počet poškozených.

a)

osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny;

b)

osobami bez řidičského průkazu, který by jim dovoloval řídit dotyčné vozidlo;

c)

osobami porušujícími zákonem stanovené technické podmínky týkající se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla.

a)

pokrývaly, na základě jediného pojistného a během celé doby trvání smlouvy, celé území Společenství, včetně případného období, během kterého zůstane vozidlo v jiných členských státech po dobu trvání smlouvy, a

b)

na základě tohoto jediného pojistného zaručovaly pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v každém členském státě, popřípadě pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště, pokud je tato pojistná ochrana vyšší.

a)

pojištěného u provozovny v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného a

b)

majícího obvyklé stanoviště v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.

a)

pojišťovna osoby, která nehodu způsobila, nebo její škodní zástupce učinili odůvodněnou nabídku náhrady škody v případech, kdy není odpovědnost popírána a škody byly vyčísleny, nebo

b)

pojišťovna, které byla žádost o náhradu škody podána, nebo její škodní zástupce poskytli odůvodněnou odpověď k bodům žádosti v případech, kdy je odpovědnost popírána nebo nebyla jasně stanovena nebo škoda nebyla plně vyčíslena.

a)

vedení registru obsahujícího tyto informace:

b)

nebo koordinace shromažďování a šíření těchto informací a

c)

pomoc oprávněným osobám při zjišťování informací uvedených v písm. a) bodech i) až v).

a)

jméno a adresu pojišťovny;

b)

číslo pojistné smlouvy a

c)

jméno a adresu škodního zástupce pojišťovny ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.

a)

pojišťovnu nebo

b)

orgán pro registraci vozidel.

a)

jestliže do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o náhradu škody pojišťovně vozidla, jehož provoz způsobil nehodu, nebo jejímu škodnímu zástupci, pojišťovna nebo její škodní zástupce neposkytli odůvodněnou odpověď na body obsažené v této žádosti, nebo

b)

jestliže pojišťovna nejmenovala škodního zástupce v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného v souladu s čl. 20 odst. 1; v tomto případě nemohou poškození podat žádost o náhradu škody orgánu pro odškodnění, jestliže již podali tuto žádost přímo pojišťovně vozidla, jehož provoz způsobil nehodu, a jestliže obdrželi odůvodněnou odpověď do tří měsíců od podání žádosti.

a)

pojišťovnu vozidla, jehož provoz způsobil nehodu, nebo škodního zástupce;

b)

orgán pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která vystavila pojistnou smlouvu;

c)

osobu, která nehodu způsobila, je-li tato osoba známa,

a)

poté, co orgány pro odškodnění zřízené nebo schválené členskými státy uzavřou dohodu ohledně svých funkcí a povinností a o postupech úhrad;

b)

ode dne stanoveného Komisí poté, co se Komise v úzké spolupráci s členskými státy ujistí o tom, že tato dohoda byla uzavřena.

a)

nelze-li zjistit pojišťovnu, vůči garančnímu fondu členského státu, v němž má vozidlo obvyklé stanoviště;

b)

v případě nezjištěného vozidla vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo k nehodě;

c)

v případě vozidla třetí země vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo k nehodě.

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/32

(1)

Povinnost vzájemné pomoci a účinné spolupráce, kterou členským státům ukládají články 28 až 36 směrnice 2006/123/ES, zahrnuje výměnu informací mezi příslušnými orgány jednotlivých členských států. Aby spolupráce mezi členskými státy řádně fungovala, musí být podpořena technickými prostředky, které umožní přímou a rychlou komunikaci mezi příslušnými orgány jednotlivých členských států. Z tohoto důvodu stanoví čl. 34 odst. 1 směrnice 2006/123/ES, že Komise ve spolupráci s členskými státy zavede elektronický systém pro výměnu informací mezi členskými státy, a to s ohledem na stávající informační systémy.

(2)

Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu („IMI“) zřízený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 2004/387/ES ze dne 21. dubna 2004 o interoperabilním poskytování celoevropských služeb elektronické správy (eGovernment) orgánům veřejné správy, podnikům a občanům (IDABC) (2) je elektronickým nástrojem, který je určen k podpoře řady právních aktů v oblasti vnitřního trhu, jež vyžadují výměnu informací mezi správními orgány členských států. Jelikož systém IMI umožňuje bezpečnou a strukturovanou výměnu informací mezi příslušnými orgány elektronickými prostředky a rovněž příslušným orgánům umožňuje, aby snadno určily příslušného partnera v jiných členských státech a navzájem spolu rychle a účinně komunikovaly, je vhodné používat systém IMI pro výměnu informací pro účely směrnice 2006/123/ES.

(3)

Aby si příslušné orgány členských států mohly účinně vyměňovat informace elektronickými prostředky, je nutné stanovit praktická opatření pro účely takové výměny prostřednictvím systému IMI.

(4)

Vedle žádostí o informace a o provádění kontrol, inspekcí a šetření, jakož i odpovědí na ně, stanoví směrnice 2006/123/ES dva konkrétní mechanismy výměny informací: výměnu informací o závažných konkrétních činech a okolnostech týkajících se činnosti poskytování služeb, které by mohly vážně poškodit zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob nebo životní prostředí („výstrahy“), podle čl. 29 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 směrnice 2006/123/ES, a výměnu informací o mimořádných opatřeních týkajících se bezpečnosti služeb („individuální výjimky“) podle článku 18 a článku 35 směrnice 2006/123/ES.

(5)

Jelikož se výstrahy vztahují na závažné hrozby pro zdraví či bezpečnost osob nebo pro životní prostředí, je úzká spolupráce mezi příslušnými orgány v různých členských státech zásadní s cílem odstranit dotčenou hrozbu a přiměřeně informovat tyto orgány o krocích podniknutých jinými orgány, jakož i o odstranění či přetrvávání hrozby. Aby byl zajištěn účinný dohled nad poskytovateli služeb i službami, jež poskytují, ze strany příslušných orgánů, jakož i přiměřená ochrana osobních údajů obsažených ve výstrahách, je nutné stanovit náležitosti pro uzavření výstrahy, kterou členský stát vydal v souladu se směrnicí 2006/123/ES, v případech, kdy podmínky stanovené v čl. 29 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 již neplatí. Členské státy by měly mít možnost podat námitky vůči návrhu k uzavření výstrahy v případech, kdy hrozba vážného poškození zdraví či bezpečnosti osob nebo životního prostředí přetrvává.

(6)

Podle článku 43 směrnice 2006/123/ES musí být při provádění a používání uvedené směrnice, a zejména ustanovení o dohledu, dodržována pravidla o ochraně osobních údajů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (3) a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (4). Výměna informací elektronickými prostředky mezi členskými státy by tedy měla být prováděna v souladu s pravidly o ochraně osobních údajů ve směrnicích 95/46/ES a 2002/58/ES. Komise zpracovává informace v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (5).

(7)

Aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany osobních údajů s ohledem na provoz systému IMI, přijala Komise rozhodnutí 2008/49/ES ze dne 12. prosince 2007 týkající se provádění systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), pokud jde o ochranu osobních údajů (6), a doporučení 2009/329/ES ze dne 26. března 2009 o pokynech k ochraně údajů v rámci systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) (7).

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 40 směrnice 2006/123/ES,

a)

žádosti o informace a o provádění kontrol, inspekcí a šetření, jakož i odpovědi na ně, podle kapitoly VI směrnice 2006/123/ES;

b)

výstrahy podle čl. 29 odst. 3 a článku 32 odst. 1 směrnice 2006/123/ES;

c)

individuální žádosti a oznámení v souladu s postupem stanoveným v čl. 35 odst. 2, 3 a 6 směrnice 2006/123/ES.

a)

zasílání žádostí;

b)

zasílání a vyžadování dodatečných informací;

c)

přijímání žádostí;

d)

předávání žádostí;

e)

odpovídání na žádosti.

a)

zasílání výstrah, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 29 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 směrnice 2006/123/ES;

b)

zasílání a vyžadování dodatečných informací týkajících se výstrah;

c)

stahování výstrah, které byly zaslány, aniž by byly splněny podmínky stanovené v čl. 29 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 směrnice 2006/123/ES;

d)

oprava informací obsažených ve výstrahách;

e)

zasílání návrhů na uzavření výstrah;

f)

vyjádření námitek proti návrhům na uzavření výstrah;

g)

uzavírání výstrah, pokud již neplatí podmínky stanovené v čl. 29 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 směrnice 2006/123/ES.

a)

zasílání žádosti členskému státu usazení podle čl. 35 odst. 2 směrnice 2006/123/ES;

b)

odpověď na žádost zaslanou podle čl. 35 odst. 2 směrnice 2006/123/ES;

c)

zasílání oznámení Komisi a členskému státu usazení podle čl. 35 odst. 3 a čl. 35 odst. 6 směrnice 2006/123/ES;

d)

automatické oznámení o krocích stanovených v písmenech a), b) a c) zasílané koordinátorovi.

7.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 263/35

(1)

Podle rozhodnutí 2008/477/ES musí členské státy nejpozději do 13. prosince 2008 určit a následně zpřístupnit pásmo 2 500–2 690 MHz pro nevýhradní využívání zemskými systémy k poskytování elektronických komunikací v souladu se specifickými parametry.

(2)

V souladu s čl. 2 odst. 2 rozhodnutí 2008/477/ES mohou členské státy odchylně od uvedených ustanovení podle čl. 4 odst. 5 rozhodnutí č. 676/2002/ES požádat o přechodná období, jež mohou zahrnovat dohody o sdílení rádiového spektra.

(3)

Francie informovala Komisi, že vzhledem k tomu, že toto pásmo je v současné době výhradně využíváno mobilním elektronickým komunikačním zařízením pro účely národní bezpečnosti (systém RUBIS), není schopna včas provést požadavky stanovené rozhodnutím 2008/477/ES.

(4)

Dopisem ze dne 15. prosince 2008 Francie požádala o přechodnou odchylku od uvedených povinností, aby mohla toto zařízení i nadále používat do doby, než zprovozní nové zařízení využívající jiná kmitočtová pásma. Dopisem ze dne 29. června 2009 bylo k uvedené žádosti poskytnuto další vysvětlení.

(5)

Francie poskytla dostatečné technické odůvodnění své žádosti, vycházející zejména z potřeby zachovat v průběhu přechodného období plný a nepřerušený provoz současného komunikačního systému RUBIS a z potřeby opatřit si nové zařízení a instalovat jej.

(6)

První etapa provádění skončí 1. ledna 2012, kdy bude pásmo 2 500–2 690 MHz zpřístupněno v souladu s rozhodnutím 2008/477/ES v nejhustěji osídlených oblastech Francie. Druhá etapa se bude týkat všech oblastí, které nebyly zahrnuty v první fázi, a které budou zpřístupněny do 31. prosince 2013, s výjimkou Korsiky, kde bude spektrum zpřístupněno do 31. května 2014.

(7)

Vzhledem k předpokládané době trvání migrace a za účelem zajištění co nejkratšího přechodného období zahájily francouzské orgány proces migrace dne 1. července 2009.

(8)

Řádnému řízení přechodného období napomůže zpráva o postupu migrace a provádění závazků.

(9)

Členové Výboru pro rádiové spektrum na svém setkání dne 2. října 2008 uvedli, že nemají žádné námitky proti povolení této přechodné odchylky.

(10)

Požadovaná odchylka nezpůsobí nežádoucí odklad provádění rozhodnutí 2008/477/ES ani nevytváří nepřiměřené rozdíly mezi členskými státy v souvislosti s hospodářskou soutěží nebo právní úpravou. Žádost je oprávněná a povolení přechodné odchylky usnadní úplné provádění rozhodnutí 2008/477/ES,