I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

6.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 141/3

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/32/ES

ze dne 23. dubna 2009

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se extrakčních rozpouštědel používaných při výrobě potravin a složek potravin

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 88/344/EHS ze dne 13. června 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se extrakčních rozpouštědel používaných při výrobě potravin a složek potravin (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Vzhledem k novým změnám by měla být z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)	Rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy týkajícími se extrakčních rozpouštědel jsou překážkou volného pohybu potravin a mohou vytvářet nerovné podmínky hospodářské soutěže, a tím přímo ovlivňovat fungování vnitřního trhu.

(3)	Sblížení výše uvedených právních předpisů je tudíž nezbytné, má-li být dosaženo volného pohybu potravin.

(4)	Právní předpisy týkající se extrakčních rozpouštědel pro použití v potravinách by měly v první řadě brát v úvahu požadavky na ochranu lidského zdraví, ale v mezích požadovaných pro ochranu zdraví také hospodářské a technické požadavky.

(5)	Toto sbližování by mělo zahrnovat vytvoření jednotného seznamu extrakčních rozpouštědel pro výrobu potravin nebo složek potravin. Měla by být rovněž přijata obecná kritéria čistoty.

(6)	Používání extrakčních rozpouštědel za podmínek správné výrobní praxe by mělo vést k odstranění všech nebo převážné části reziduí rozpouštědel z potravin nebo složek potravin.

(7)	Za těchto podmínek může být výskyt reziduí nebo derivátů těchto rozpouštědel v konečné potravině nebo složce potraviny nezamýšlený, ale technicky nevyhnutelný.

(8)	Specifická omezení jsou sice obecně užitečná, není je však třeba stanovit pro látky uvedené v části I přílohy I, neboť tyto látky byly z hlediska bezpečnosti spotřebitele shledány přijatelnými, jsou-li používány podle správné výrobní praxe.

(9)	S ohledem na ochranu veřejného zdraví by měly být stanoveny podmínky použití ostatních extrakčních rozpouštědel, která jsou uvedena v částech II a III přílohy I, jakož i nejvyšší povolená množství reziduí v potravinách a složkách potravin.

(10)	Měla by být přijata zvláštní kritéria čistoty extrakčních rozpouštědel a metody analýzy a odběru vzorků extrakčních rozpouštědel v potravinách a na jejich povrchu.

(11)

Ukáže-li se na základě nových poznatků, že použití některého z extrakčních rozpouštědel uvedených v této směrnici představuje zdravotní riziko, měly by mít členské státy možnost jeho používání pozastavit nebo omezit anebo snížit stávající mezní hodnoty, dokud nebude přijato rozhodnutí na úrovni Společenství.

(12)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(13)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změnám seznamu extrakčních rozpouštědel, která smějí být používána při zpracování surovin, potravin, součástí potravin nebo složek potravin, a upřesnění podmínek jejich použití a nejvyšších povolených množství reziduí, a k přijetí zvláštních kritérií čistoty extrakčních rozpouštědel a metod analýzy nezbytných k ověření dodržování obecných a zvláštních kritérií čistoty a metod analýzy a odběru vzorků extrakčních rozpouštědel v potravinách a na jejich povrchu. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(14)

Z důvodu účinnosti by měly být zkráceny lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou k přijetí změn seznamu extrakčních rozpouštědel, která smějí být používána při zpracování surovin, potravin, součástí potravin nebo složek potravin, a upřesnění podmínek jejich použití a nejvyšších povolených množství reziduí, a k přijetí zvláštních kritérií čistoty extrakčních rozpouštědel.

(15)

Pokud ze závažných naléhavých důvodů, zejména pokud je ohroženo zdraví lidí, nelze dodržet lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou, měla by mít Komise možnost použít k přijetí změn seznamu extrakčních rozpouštědel, která smějí být používána při zpracování surovin, potravin, součástí potravin nebo složek potravin, a upřesnění podmínek jejich použití a nejvyšších povolených množství reziduí a k přijetí zvláštních kritérií čistoty pro tato rozpouštědla a k přijetí změn této směrnice v případě, kdy je zjištěno, že použití některé z látek uvedených v příloze I v potravinách nebo množství jedné nebo více součástí uvedených v článku 3 v těchto látkách může ohrozit lidské zdraví, přestože splňuje podmínky stanovené v této směrnici, postup pro naléhavé případy stanovený v čl. 5a odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES.

(16)	Ustanovení nově zařazená do této směrnice se týkají pouze postupu projednávání ve výborech. Nevyžadují tudíž provedení v členských státech.

(17)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy II,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato směrnice se vztahuje na extrakční rozpouštědla, která jsou používána nebo určena k použití při výrobě potravin nebo složek potravin.

Tato směrnice se nevztahuje na extrakční rozpouštědla, která jsou používána při výrobě potravinářských přídatných látek, vitaminů a ostatních doplňků stravy, pokud tyto potravinářské přídatné látky, vitaminy a ostatní doplňky stravy nejsou uvedeny v příloze I.

Členské státy však zajistí, aby použití potravinářských přídatných látek, vitaminů a ostatních doplňků stravy nevedlo k tomu, že potraviny budou obsahovat rezidua extrakčních rozpouštědel v množství nebezpečném lidskému zdraví.

Použitím této směrnice nejsou dotčeny předpisy přijaté v rámci podrobnější úpravy Společenství.

2. Pro účely této směrnice se rozumí

a)	„rozpouštědlem“ látka používaná k rozpouštění potravin nebo jejich součástí včetně všech kontaminujících látek, které se vyskytují v potravinách nebo na jejich povrchu;

„extrakčním rozpouštědlem“ rozpouštědlo, které se používá při extrakčním procesu během zpracování surovin, potravin nebo jejich součástí nebo složek a které se odstraňuje, které však může vést k nezamýšlenému, ale technicky nevyhnutelnému výskytu reziduí nebo derivátů v potravinách nebo ve složkách potravin.

Článek 2

1. Členské státy povolí používání látek a materiálů uvedených v příloze I jako extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin nebo složek potravin za podmínek použití uvedených v příloze I a za dodržení nejvyšších povolených množství reziduí případně uvedených tamtéž.

Členské státy nesmějí zakazovat ani omezovat uvádění potravin nebo složek potravin na trh ani bránit jejich uvádění na trh z důvodů týkajících se použitých extrakčních rozpouštědel nebo jejich reziduí, jsou-li v souladu s touto směrnicí.

2. Členské státy nepovolí používání látek jiných, než které jsou uvedeny v příloze I, jako extrakčních rozpouštědel ani nerozšíří podmínky použití a nejvyšší povolená množství reziduí nad podmínky použití a nejvyšší povolená množství uvedené v příloze I.

3. Jako extrakční rozpouštědla při výrobě potravin nebo složek potravin je povolena voda s případným přídavkem látek pro úpravu kyselosti nebo zásaditosti, jakož i další potraviny, které mají rozpouštěcí vlastnosti.

Článek 3

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby látky a materiály uvedené v příloze I jako extrakční rozpouštědla splňovala tato obecná a zvláštní kritéria čistoty:

a)	nesmějí obsahovat toxikologicky nebezpečné množství žádného prvku ani látky;

b)	nesmějí, aniž jsou dotčeny odchylky případně obsažené ve zvláštních kritériích čistoty přijatých podle čl. 4 písm. d), obsahovat více než 1 mg/kg arzenu nebo více než 1 mg/kg olova;

c)	musí splňovat zvláštní kritéria čistoty přijatá podle čl. 4 písm. d).

Článek 4

Komise přijme

a)	potřebné změny přílohy I s ohledem na technický a vědecký pokrok v oblasti používání rozpouštědel, podmínek jejich použití a nejvyšších povolených množství reziduí;

b)	metody analýzy nezbytné k ověření dodržování obecných a zvláštních kritérií čistoty stanovených v článku 3;

c)	metody odběru vzorků a metody kvalitativní a kvantitativní analýzy extrakčních rozpouštědel uvedených v příloze I používaných v potravinách nebo složkách potravin;

d)	je-li to nezbytné, zvláštní kritéria čistoty pro extrakční rozpouštědla uvedená v příloze I, zvláště nejvyšší povolená množství rtuti a kadmia v extrakčních rozpouštědlech.

Opatření uvedená v prvním pododstavci písm. b) a c), jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 6 odst. 2.

Opatření uvedená v prvním pododstavci písm. a) a d), jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 6 odst. 3.

V případě nutnosti se opatření uvedená v prvním pododstavci písm. a) a d) přijímají postupem pro naléhavé případy podle čl. 6 odst. 4.

Článek 5

1. Shledá-li členský stát po přijetí této směrnice na základě nových informací nebo přehodnocení stávajících informací, že existují závažné důvody pro tvrzení, že použití některé z látek uvedených v příloze I v potravinách nebo množství jedné nebo více součástí uvedených v článku 3 v těchto látkách může ohrozit lidské zdraví, přestože splňuje podmínky stanovené v této směrnici, smí tento členský stát na svém území dočasně pozastavit nebo omezit použitelnost dotyčných ustanovení. Neprodleně o tomto kroku uvědomí ostatní členské státy a Komisi a odůvodní své rozhodnutí.

2. Komise co nejdříve přezkoumá důkazy předložené dotčeným členským státem a konzultuje výbor uvedený v čl. 6 odst. 1, neprodleně nato vydá stanovisko a přijme vhodná opatření, která případně nahrazují opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku.

3. Má-li Komise za to, že k vyřešení obtíží uvedených v odstavci 1 a k zajištění ochrany lidského zdraví je nezbytné změnit tuto směrnici, přijme příslušné změny.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají postupem pro naléhavé případy podle čl. 6 odst. 4.

Každý členský stát, který přijal ochranná opatření, může v tom případě zachovat jejich použitelnost až do té doby, než změny vstoupí v platnost na jeho území.

Článek 6

1. Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (6).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a odst. 5 písm. b) a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Lhůty stanovené v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES jsou dva měsíce v případě odst. 3 písm. c), jeden měsíc v případě odst. 4 písm. b) a dva měsíce v případě odst. 4 písm. e).

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1, 2, 4 a 6 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 7

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby látky uvedené v příloze I určené k použití jako extrakční rozpouštědla v potravinách mohly být uvedeny na trh pouze tehdy, jsou-li jejich obal, nádoba nebo etiketa opatřeny níže uvedenými údaji, které jsou snadno viditelné, jasně čitelné a neodstranitelné:

a)	obchodní označení uvedené v příloze I;

b)	jasný odkaz na to, že materiál je z hlediska kvality vhodný pro použití při extrakci potravin nebo složek potravin;

c)	údaj k identifikaci šarže;

d)	jméno nebo obchodní firma a adresa výrobce, balírny nebo prodejce usazeného ve Společenství;

e)	čisté množství vyjádřené v jednotkách objemu;

f)	je-li to nezbytné, zvláštní podmínky skladování nebo podmínky použití.

2. Odchylně od odstavce 1 smějí být údaje uvedené v odst. 1 písm. c), d), e) a f) uvedeny pouze v obchodních dokladech týkajících se šarže, které se předkládají společně s dodávkou nebo předem.

3. Tímto článkem nejsou dotčeny podrobnější nebo rozsáhlejší předpisy Společenství o metrologii nebo o klasifikaci, balení a označování nebezpečných látek a směsí.

4. Členské státy se zdrží přijetí požadavků týkajících se způsobu uvádění údajů, které mají být poskytnuty, podrobnějších než ty, které stanoví tento článek.

Každý členský stát však zajistí, aby byl na jeho území zakázán prodej extrakčních rozpouštědel, jestliže údaje stanovené v tomto článku nejsou uvedeny v jazyce kupujícím snadno srozumitelném a není-li informování kupujícího zajištěno jinými opatřeními. Toto ustanovení nebrání uvádění těchto údajů ve více jazycích.

Článek 8

1. Tato směrnice se vztahuje rovněž na extrakční rozpouštědla dovážená do Společenství a používaná nebo určená k použití při výrobě potravin a složek potravin.

2. Tato směrnice se nevztahuje na extrakční rozpouštědla ani potraviny určené pro vývoz mimo Společenství.

Článek 9

Směrnice 88/344/EHS ve znění aktů uvedených v části A přílohy II se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy II.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 10

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 11

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

P. NEČAS

(1) Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 87.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. září 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 23. března 2009.

(3) Úř. věst. L 157, 24.6.1988, s. 28.

(4) Viz část A přílohy II.

(5) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(6) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

PŘÍLOHA I

EXTRAKČNÍ ROZPOUŠTĚDLA, KTERÁ SMĚJÍ BÝT POUŽÍVÁNA PŘI ZPRACOVÁNÍ SUROVIN, POTRAVIN, SOUČÁSTÍ POTRAVIN NEBO SLOŽEK POTRAVIN

ČÁST I

Extrakční rozpouštědla, která lze v souladu se správnou výrobní praxí použít pro všechny účely (1)

Název:

Propan

Butan

Octan ethylnatý

Ethanol

Oxid uhličitý

Aceton (2)

Oxid dusný

ČÁST II

Extrakční rozpouštědla, pro něž jsou stanoveny podmínky použití

Název	Podmínky použití (Stručný popis extrakce)	Nejvyšší povolená množství reziduí v extrahované potravině nebo složce potraviny
Hexan (3)	Výroba nebo frakcionace tuků a olejů a výroba kakaového másla	1 mg/kg v tuku nebo oleji nebo kakaovém másle
	Příprava odtučněných bílkovinných potravin a odtučněné mouky	10 mg/kg v potravině obsahující odtučněné bílkovinné potraviny a odtučněnou mouku
		30 mg/kg v odtučněné sojové potravině, jak je prodávána konečnému spotřebiteli
	Výroba odtučněných obilných klíčků	5 mg/kg v odtučněných obilných klíčcích
Octan methylnatý	Dekofeinizace nebo odstranění dráždivých a hořkých látek z kávy a čaje	20 mg/kg v kávě nebo čaji
Octan methylnatý	Výroba cukru z melasy	1 mg/kg v cukru
Ethylmethylketon (4)	Frakcionace tuků a olejů	5 mg/kg v tuku nebo oleji
Ethylmethylketon (4)	Dekofeinizace nebo odstranění dráždivých a hořkých látek z kávy a čaje	20 mg/kg v kávě nebo čaji
Dichlormethan	Dekofeinizace nebo odstranění dráždivých a hořkých látek z kávy a čaje	2 mg/kg v pražené kávě a 5 mg/kg v čaji
Methanol	Pro všechna použití	10 mg/kg
Propan-2-ol	Pro všechna použití	10 mg/kg

ČÁST III

Extrakční rozpouštědla, pro něž jsou stanoveny podmínky použití

Název	Nejvyšší povolená množství reziduí v potravině v důsledku použití extrakčních rozpouštědel při přípravě látek určených k aromatizaci z přírodních aromatických materiálů
Diethylether	2 mg/kg
Hexan (5)	1 mg/kg
Cyklohexan	1 mg/kg
Octan methylnatý	1 mg/kg
Butan-1-ol	1 mg/kg
Butan-2-ol	1 mg/kg
Ethylmethylketon (5)	1 mg/kg
Dichlormethan	0,02 mg/kg
Propan-1-ol	1 mg/kg
1,1,1,2-tetrafluorethan	0,02 mg/kg

(1) Má se za to, že požadavek správné výrobní praxe je dodržen, vede-li použití extrakčního rozpouštědla pouze ke vzniku zbytků nebo derivátů v technicky nevyhnutelném množství, které není lidskému zdraví nebezpečné.

(2) Použití acetonu při rafinaci oleje z olivových výlisků je zakázáno.

(3) Hexanem se rozumí obchodní výrobek, který se skládá převážně z acyklických nasycených uhlovodíků obsahujících šest uhlíkových atomů a který se destiluje mezi 64 °C a 70 °C. Kombinované použití hexanu a ethylmethylketonu je zakázáno.

(4) Množství n-hexanu v tomto rozpouštědle by nemělo překročit 50 mg/kg. Kombinované použití hexanu a ethylmethylketonu je zakázáno.

(5) Kombinované použití hexanu a ethylmethylketonu je zakázáno.

PŘÍLOHA II

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následné změny

(uvedené v článku 9)

Směrnice Rady 88/344/EHS (Úř. věst. L 157, 24.6.1988, s. 28)
Směrnice Rady 92/115/EHS (Úř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 31)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/52/ES (Úř. věst. L 331, 21.12.1994, s. 10)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/60/ES (Úř. věst. L 331, 3.12.1997, s. 7)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1)	Pouze bod 9 přílohy III

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu

(uvedené v článku 9)

Směrnice

Lhůta pro provedení

88/344/EHS

13. června 1991

92/115/EHS

a)	1. července 1993

b)	1. ledna 1994 (1)

94/52/ES

7. prosince 1995

97/60/ES

a)	27. října 1998

b)	27. dubna 1999 (2)

(1) V souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice 92/115/EHS:

„Členské státy změní své právní a správní předpisy tak, aby:

—	povolily uvádění na trh výrobků, které jsou v souladu s touto směrnicí, nejpozději do 1. července 1993,

—	zakázaly uvádění na trh výrobků, které nejsou v souladu s touto směrnicí, od 1. ledna 1994.“

(2) V souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice 97/60/ES:

„Členské státy změní své právní a správní předpisy tak, aby:

—	povolily uvádění na trh u výrobků, které jsou v souladu se směrnicí 88/344/EHS, ve znění této směrnice, nejpozději do 27. října 1998,

—

zakázaly uvádění na trh u výrobků, které nejsou v souladu se směrnicí 88/344/EHS, ve znění této směrnice, od 27. dubna 1999. Výrobky uvedené na trh nebo označené před tímto dnem, které nejsou v souladu se směrnicí 88/344/EHS ve znění této směrnice, však smějí být uváděny na trh až do vyčerpání zásob.“

PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

Směrnice 88/344/EHS	Tato směrnice
Čl. 1 odst. 1	Čl. 1 odst. 1
Čl. 1 odst. 3	Čl. 1 odst. 2
Čl. 2 odst. 1	Čl. 2 odst. 1
Čl. 2 odst. 2	Čl. 2 odst. 2
Čl. 2 odst. 3	—
Čl. 2 odst. 4	Čl. 2 odst. 3
Článek 3	Článek 3
Článek 4	Článek 4
Článek 5	Článek 5
Čl. 6 odst. 1	Čl. 6 odst. 1
Čl. 6 odst. 2	—
Čl. 6 odst. 3	—
—	Čl. 6 odst. 2
—	Čl. 6 odst. 3
—	Čl. 6 odst. 4
Článek 7	Článek 7
Článek 8	Článek 8
Článek 9	—
—	Článek 9
—	Článek 10
Článek 10	Článek 11
Příloha	Příloha I
—	Příloha II
—	Příloha III

6.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 141/12

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/40/ES

ze dne 6. května 2009

o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 96/96/ES ze dne 20. prosince 1996 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se technických prohlídek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Vzhledem k novým změnám by měla být z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)	V rámci společné dopravní politiky je žádoucí, aby pro provoz určitých motorových vozidel ve Společenství byly vytvořeny co nejlepší předpoklady jak ohledně bezpečnosti, tak podmínek hospodářské soutěže mezi dopravci v členských státech.

(3)	Rostoucí silniční provoz a z něj vyplývající zvýšení nebezpečí a zátěže vyvolávají pro členské státy problémy s bezpečností, které mají ve všech členských státech podobnou povahu a závažnost.

(4)	Technická prohlídka vozidla během jeho užitné doby má být relativně jednoduchá, rychlá a finančně nenáročná.

(5)	Je proto žádoucí definovat zvláštními směrnicemi minimální normy a metody Společenství pro kontrolu položek uvedených v této směrnici.

(6)

Je nezbytné, aby normy a metody stanovené v těchto zvláštních směrnicích byly rychle přizpůsobeny technickému pokroku a aby byl pro usnadnění provádění k tomu potřebných opatření zaveden postup užší spolupráce mezi členskými státy a Komisí v rámci výboru pro přizpůsobení směrnice o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel technickému pokroku.

(7)	Kvůli různorodosti zkušebních zařízení a metod ve Společenství je těžké u brzdových soustav určovat hodnoty u záležitostí, jako je seřizování tlaku vzduchu a doba náběhu.

(8)	Všechny osoby zabývající se technickými prohlídkami vozidel uznávají, že metody kontrol, zejména skutečnost, zda je kontrolované vozidlo naloženo, částečně naloženo nebo nenaloženo, ovlivňují spolehlivost úsudku pověřených kontrolních pracovníků o způsobilosti brzdové soustavy.

(9)

Stanovení referenčních hodnot pro brzdnou sílu jednotlivých typů vozidel při různém stavu naložení by mělo posouzení spolehlivosti brzdové soustavy usnadnit. Tato směrnice by měla umožnit provádění kontrol tímto postupem jako alternativu k provádění kontrol dodržování minimálních hodnot brzdných účinků pro každou kategorii vozidel.

(10)

S ohledem na brzdové soustavy by měla do oblasti působnosti této směrnice spadat především vozidla, kterým bylo uděleno schválení typu v souladu se směrnicí Rady 71/320/EHS ze dne 26. července 1971 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se brzdových zařízení určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (5). Určité typy vozidel však obdržely schválení typu v souladu s vnitrostátními normami, které se mohou od požadavků uvedené směrnice lišit.

(11)	Členské státy mohou rozšířit kontrolu brzdových soustav na jiné typy vozidel nebo na jiné kontrolované položky, než na které se vztahuje tato směrnice.

(12)	Členské státy mohou zpřísnit kontroly brzdových soustav nebo tyto kontroly provádět častěji.

(13)	Účelem této směrnice je prostřednictvím pravidelného měření výfukových emisí zachovat nízkou úroveň emisí po celou dobu používání vozidla a zajistit rovněž, aby nejvíce znečišťující vozidla byla stažena z provozu do té doby, než budou uvedena do řádného stavu.

(14)	Špatné seřízení a nedostatečná údržba poškozují nejen motor, ale také životní prostředí, protože vedou k vyššímu znečištění ovzduší a vyšší spotřebě paliva. Je důležité rozvíjet dopravu šetrnou k životnímu prostředí.

(15)	U vznětových (dieselových) motorů je měření opacity výfukových plynů považováno za dostatečný ukazatel stavu údržby vozidla z hlediska emisí.

(16)	U zážehových (benzinových) motorů je měření emisí oxidu uhelnatého ve výfuku při volnoběhu motoru považováno za dostatečný ukazatel stavu údržby vozidla ohledně emisí.

(17)	Při nepravidelné údržbě může být neúspěšnost při měření výfukových emisí poměrně vysoká.

(18)	U vozidel s benzinovými motory, u nichž předpisy pro schválení typu vyžadují vybavení řízenými systémy emisí, jako jsou třícestné katalyzátory řízené lambda sondou, musí být předpisy pro pravidelné měření emisí těchto vozidel přísnější než pro konvenční vozidla.

(19)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/69/ES ze dne 13. října 1998 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel (6) vyžaduje pro automobily poháněné benzinovým motorem a pro lehká užitková vozidla od roku 2000 zavedení palubního diagnostického systému (OBD), který sleduje správnou funkci systému pro regulaci emisí vozidla v provozu. Obdobně se systémy OBD od roku 2003 vyžadují rovněž pro nová vozidla s naftovým motorem.

(20)

Členské státy mohou případně vyjmout z oblasti působnosti této směrnice určitá historická vozidla. Mohou rovněž pro tato vozidla zavést vlastní předpisy pro technické prohlídky. Tato možnost však nesmí vést k uplatňování přísnějších předpisů než těch, kterým musela tato vozidla vyhovovat při konstrukci.

(21)

Existují jednoduché a běžně používané diagnostické systémy, které mohou zkušebny používat ke zkouškám velké většiny omezovačů rychlosti. U těch vozidel, která není možné zkoušet těmito snadno dostupnými diagnostickými nástroji, potřebují příslušné orgány buď použít vhodné zařízení od výrobce vozidla, nebo stanovit přijetí vhodného osvědčení vydaného výrobcem vozidla nebo jeho zplnomocněným zástupcem.

(22)

Pravidelné ověřování správné funkce omezovače rychlosti by mělo být usnadněno u vozidel vybavených novým záznamovým zařízením (digitálním tachografem) podle nařízení Rady (ES) č. 2135/98 ze dne 24. září 1998, kterým se mění nařízení (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a směrnice 88/599/EHS o používání nařízení (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 (7). Nová vozidla jsou vybavena tímto zařízením od roku 2003.

(23)	Pro vozidla taxislužby a sanitní vozy platí obdobné technické požadavky jako pro soukromé automobily. Položky, které mají být kontrolovány, by měly být proto také obdobné, přestože frekvence prohlídek se liší.

(24)	Každý členský stát musí v rámci svých pravomocí zajistit, aby byly technické prohlídky vozidel prováděny metodicky a na vysoké úrovni.

(25)	Komise by měla dohlížet na používání této směrnice v praxi.

(26)

Jelikož cílů navrhovaného opatření, totiž harmonizace pravidel pro technické prohlídky, zabránění narušení hospodářské soutěže mezi silničními dopravci a zaručení, že vozidla jsou řádně kontrolována a udržována, nemůže být dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(27)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(28)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k definování určitých minimálních norem a metod kontroly a jejich přizpůsobení technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(29)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu stanovených v části B přílohy III,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

1. V každém členském státě musí být motorová vozidla registrovaná v tomto státě a přívěsy a návěsy těchto vozidel přistavovány k technickým prohlídkám v souladu s touto směrnicí.

2. Kategorie vozidel určené k technické prohlídce, frekvence prohlídek a povinně kontrolované položky jsou uvedeny v přílohách I a II.

Článek 2

Technické prohlídky podle této směrnice musí provádět členský stát nebo veřejný orgán, který byl státem tímto úkolem pověřen, nebo subjekty či zařízení určené státem a pod jeho přímým dozorem, včetně soukromých subjektů. Pokud zařízení určená jako stanice technické kontroly vykonávají rovněž opravy motorových vozidel, musí členské státy zvláště usilovat o zajištění objektivity a vysoké kvality technických prohlídek vozidel.

Článek 3

1. Členské státy přijmou opatření, která považují za nezbytná, aby mohlo být prokázáno, že vozidlo prošlo technickou prohlídkou vyhovující alespoň ustanovením této směrnice.

Tato opatření sdělí ostatním členským státům a Komisi.

2. Každý členský stát uzná doklad vydaný jiným členským státem, který uvádí, že motorové vozidlo registrované na jeho území spolu se svým přívěsem nebo návěsem prošlo technickou prohlídkou vyhovující alespoň ustanovením této směrnice, jako by tento doklad vydal sám.

3. Členské státy používají vhodné postupy, aby v možném rozsahu zajistily, že účinek brzd vozidel registrovaných na jejich území vyhovuje požadavkům této směrnice.

KAPITOLA II

VÝJIMKY

Článek 4

1. Členské státy mohou vyjmout z oblasti působnosti této směrnice vozidla ozbrojených sil, složek zabezpečujících veřejný pořádek a požární ochrany.

2. Členské státy mohou po konzultaci s Komisí vyjmout z oblasti působnosti této směrnice nebo podřídit zvláštním předpisům určitá vozidla provozovaná nebo užívaná za výjimečných podmínek a vozidla, která nejsou nikdy nebo téměř nikdy používaná na veřejně přístupných komunikacích, včetně historických vozidel vyrobených před 1. lednem 1960, nebo která jsou dočasně vyřazena z provozu.

3. Členské státy mohou po konzultaci s Komisí stanovit vlastní normy pro kontroly historických vozidel.

Článek 5

Bez ohledu na přílohy I a II mohou členské státy

a)	stanovit bližší datum první povinné technické prohlídky a případně vyžadovat, aby vozidlo prošlo technickou prohlídkou před registrací;

b)	zkrátit dobu mezi dvěma po sobě jdoucími povinnými technickými prohlídkami;

c)	zavést povinné prohlídky nepovinného vybavení;

d)	zvýšit počet položek, které podléhají kontrole;

e)	rozšířit požadavek pravidelných technických prohlídek na další kategorie vozidel;

f)	předepsat zvláštní dodatečné prohlídky;

g)	požadovat pro vozidla registrovaná na jejich území vyšší hodnoty minimálního účinku brzd, než které jsou uvedeny v příloze II, a zahrnout do těchto vyšších hodnot přezkušování vozidel s větším zatížením, pokud tyto požadavky nepřekračují požadavky původního schválení typu vozidla.

KAPITOLA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 6

1. Komise přijme zvláštní směrnice nezbytné k definování minimálních požadavků a metod kontroly položek uvedených v příloze II a přijme všechny změny nezbytné k tomu, aby tyto normy a metody byly přizpůsobeny technickému pokroku.

2. Tato opatření, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 7 odst. 2.

Článek 7

1. Komisi je nápomocen Výbor pro přizpůsobení směrnice o technických prohlídkách motorových vozidel a přípojných vozidel technickému pokroku.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 8

Nejpozději do tří let po zavedení pravidelných kontrol omezovačů rychlosti přezkoumá Komise na základě získaných zkušeností, zda stanovené kontroly dostačují k odhalení poruch nebo neoprávněných zásahů do omezovačů rychlosti, nebo zda je třeba změnit platnou právní úpravu.

Článek 9

Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 10

Směrnice 96/96/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy III se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy III.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.

Článek 11

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 12

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 6. května 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

J. KOHOUT

(1) Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 66.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. září 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 30. března 2009.

(3) Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 1.

(4) Viz část A přílohy III.

(5) Úř. věst. L 202, 6.9.1971, s. 37.

(6) Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 1.

(7) Úř. věst. L 274, 9.10.1998, s. 1.

(8) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

PŘÍLOHA I

KATEGORIE VOZIDEL PODLÉHAJÍCÍCH TECHNICKÝM PROHLÍDKÁM A FREKVENCE KONTROL

Kategorie vozidla

Frekvence kontrol

1.	Motorová vozidla pro přepravu cestujících určená pro přepravu více než devíti sedících osob včetně řidiče

Jeden rok po uvedení vozidla do provozu a poté každoročně

2.	Motorová vozidla pro přepravu zboží, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3 500 kg

Jeden rok po uvedení vozidla do provozu a poté každoročně

3.	Přívěsy a návěsy, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3 500 kg

Jeden rok po uvedení vozidla do provozu a poté každoročně

4.	Vozidla taxislužby a sanitní vozy

Jeden rok po uvedení vozidla do provozu a poté každoročně

5.	Motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly obvykle používaná pro přepravu zboží po silnici a s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kg, s výjimkou zemědělských traktorů a pracovních strojů

Čtyři roky po uvedení vozidla do provozu a poté každé dva roky

6.	Motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly obvykle používaná pro přepravu cestujících a určená pro přepravu nejvýše devíti sedících osob včetně řidiče

Čtyři roky po uvedení vozidla do provozu a poté každé dva roky

PŘÍLOHA II

POVINNĚ KONTROLOVANÉ POLOŽKY

Kontrolují se nejméně dále uvedené položky, za předpokladu, že se týkají zařízení, které je pro zkoušené vozidlo v daném členském státě povinné.

Kontroly stanovené touto přílohou se mohou provádět vizuálně bez demontáže částí vozidla.

Pokud se zjistí, že vozidlo nevyhovuje z hlediska dále uvedených položek kontroly, stanoví příslušný orgán členského státu postup, kterým se určí podmínky, za nichž se může vozidlo do nové technické prohlídky používat.

VOZIDLA KATEGORIÍ 1, 2, 3, 4, 5 A 6

1. Brzdové systémy

Technické prohlídky brzdových systémů vozidel obsahují následující položky. Výsledky, kterých se dosáhne při kontrolách brzdových systémů, musí vyhovovat, pokud je to prakticky možné, technickým požadavkům směrnice 71/320/EHS.

Položky, které se ověřují nebo zkoušejí

Důvod pro nevyhovění

1.1	Mechanický stav a funkce

1.1.1

Čep brzdového pedálu

—	obtížně pohyblivý

—	opotřebené ložisko

—	nadměrné opotřebení, vůle

1.1.2

Stav brzdového pedálu a zdvih ovládacího zařízení brzd

—	nadměrný zdvih nebo nedostatečná rezerva zdvihu

—	ovládací orgán se správně neuvolňuje

—	protiskluzové pokrytí pedálu chybí, je volné nebo opotřebené tak, že je hladké

1.1.3

Vývěva nebo kompresor a zásobníky

—	čas pro dosažení tlaku/podtlaku potřebného pro účinné brzdění je nadměrný

—	tlak vzduchu/podtlak je nedostatečný k zajištění nejméně dvou brzdění po vstupu výstražného zařízení do činnosti (nebo je ručička manometru v poli nebezpečí)

—	únik vzduchu působící znatelný pokles tlaku nebo slyšitelný únik vzduchu

1.1.4

Výstražná signalizace, manometr

—	nesprávná funkce nebo porucha výstražné signalizace poklesu tlaku nebo manometru

1.1.5

Ručně ovládaný brzdič

—	prasklý nebo poškozený ovladač, nadměrné opotřebení

—	vadná funkce brzdiče

—	nespolehlivé ovládání táhla brzdiče nebo celý brzdič nespolehlivý

—	volné spoje nebo únik ze systému

—	nevyhovující funkce

1.1.6

Parkovací brzda, ovládací páka, západka parkovací brzdy

—	západka parkovací brzdy nearetuje správně

—	nadměrné opotřebení čepu páky nebo západkového mechanismu

—	nadměrný zdvih páky znamenající nesprávné seřízení

1.1.7

Brzdové ventily (brzdiče, vyfukovací ventily, regulátory tlaku atd.)

—	poškozené, nadměrný únik vzduchu

—	nadměrné množství oleje z kompresoru

—	vadné upevnění nebo montáž

—	vytékání brzdové kapaliny

1.1.8

Spojkové hlavice pro brzdění přípojných vozidel

—	vadné uzavírací kohouty nebo automaticky uzavírající ventil

—	vadné upevnění nebo montáž

—	nadměrný únik vzduchu

1.1.9

Zásobník energie, vzduchojem

—	poškozený, zkorodovaný, netěsný

—	odkalovací zařízení nefunguje

—	vadné upevnění nebo montáž

1.1.10

Posilovací zařízení, hlavní válec (hydraulické systémy)

—	posilovací zařízení je vadné nebo neúčinné

—	hlavní válec je vadný nebo netěsný

—	hlavní válec je nespolehlivě namontovaný

—	nedostatečné množství brzdové kapaliny

—	chybí víčko nádržky brzdové kapaliny

—	výstražná signalizace hladiny brzdové kapaliny rozsvícená nebo vadná

—	nesprávná funkce výstražné signalizace hladiny brzdové kapaliny

1.1.11

Brzdová potrubí

—	riziko závady nebo prasknutí

—	únik média z netěsného potrubí nebo spojů

—	poškozená nebo nadměrně zkorodovaná

—	nesprávně umístěná

1.1.12

Brzdové hadice

—	nebezpečí závady nebo prasknutí

—	poškozené, odřené, příliš krátké, zkroucené

—	únik média z hadice nebo spojů

—	vyboulení hadic pod tlakem

—	pórovitost

1.1.13

Brzdová obložení

—	nadměrné opotřebení

—	znečištění olejem, tukem apod.

1.1.14

Brzdové bubny, brzdové kotouče

—	nadměrné opotřebení, nadměrné rýhování, trhliny, stav ohrožující bezpečnost, lomy

—	znečištění olejem, tukem, apod.

—	brzdové štíty nespolehlivě uchycené

1.1.15

Brzdová lana, táhla, pákoví

—	lana poškozená, svazovaná

—	nadměrně opotřebované nebo zkorodované

—	spoje lan nebo pákoví nespolehlivé

—	vadné lanovody

—	jakákoli omezení volného pohybu brzdového systému

—	jakékoli nenormální pohyby pák a táhel svědčící o nesprávném seřízení nebo nadměrném opotřebení

1.1.16

Brzdové válce (včetně pružinových válců a hydraulických válečků)

—	prasklé nebo poškozené

—

netěsné

—	vadné upevnění nebo montáž

—	nadměrně zkorodované

—	nadměrný zdvih pístu nebo membrány

—	prachovky chybějí nebo jsou nadměrně poškozené

1.1.17

Zátěžový regulátor

—	vadné ovládací pákoví

—	nesprávné seřízení

—	mechanismus zadřený, nefunguje

—

chybí

1.1.18

Páky klíčů s automatickým seřizováním

—	mechanismus zadřený nebo má nenormální pohyb, nadměrné opotřebení nebo nesprávné seřízení

—

vadné

1.1.19

Systém odlehčovací brzdy (je-li na vozidle nebo je-li požadován)

—	vadné spoje nebo montáž

—

vadný

1.2	Činnost a účinky systému provozního brzdění

1.2.1

Činnost (postupné zvyšování brzdné síly do maxima)

—	nedostatečná brzdná síla na jednom nebo více kolech

—	brzdná síla na kterémkoli kole je menší než 70 % největší síly zjištěné na druhém kole téže nápravy; v případě jízdní zkoušky brzdění se vozidlo nadměrně vychyluje z přímého směru

—	nedosáhne se odstupňování brzdného účinku (blokování)

—	nadměrná prodleva brzdného účinku na některém kole

—	nadměrné kolísání brzdné síly vlivem deformovaných brzdových kotoučů nebo vlivem kvality brzdových bubnů

1.2.2

Brzdný účinek

—

poměrný brzdný účinek vztažený k maximální přípustné hmotnosti nebo u návěsů k součtu přípustných hmotností na nápravy je menší než následující hodnoty:

minimální brzdný účinek:

—	kategorie 1: 50 % (1)

—	kategorie 2: 43 % (2)

—	kategorie 3: 40 % (3)

—	kategorie 4: 50 %

—	kategorie 5: 45 % (4)

—	kategorie 6: 50 %

—	nebo brzdná síla menší, než je referenční hodnota, pokud ji specifikoval výrobce pro nápravu vozidla (5)

1.3	Činnost a brzdné účinky nouzového brzdění (pokud je zajišťováno zvláštním systémem)

1.3.1

Činnost

—	brzdy na jedné straně neúčinné

—	brzdná síla na kterémkoli kole je menší než 70 % největší síly zjištěné na druhém kole téže nápravy

—	nedosáhne se odstupňování brzdného účinku (blokování)

—	nefunguje systém automatického brzdění u přípojných vozidel

1.3.2

Brzdný účinek

—	pro všechny kategorie vozidel poměrný brzdný účinek menší než 50 % (6) účinku provozního brzdění definovaného v bodu 1.2.2 a vztaženého k maximální přípustné hmotnosti nebo u návěsů k součtu přípustných hmotností na nápravy

1.4	Činnost a brzdné účinky parkovací brzdy

1.4.1

Činnost

—	brzdy na jedné straně neúčinné

1.4.2

Brzdný účinek

—	pro všechny kategorie vozidel poměrný brzdný účinek menší než 16 %, přičemž je vztažen k maximální přípustné hmotnosti, nebo u motorových vozidel menší než 12 %, když je vztažen k maximální přípustné hmotnosti jízdní soupravy, podle toho, která z obou hodnot je větší

1.5	Činnost systému odlehčovací brzdy nebo výfukové brzdy

—	účinek nelze odstupňovat (u odlehčovací brzdy)

—	závada ve funkci

1.6	Protiblokovací systém

—	vadná funkce výstražné signalizace protiblokovacího systému

—	závada v systému

VOZIDLA KATEGORIÍ 1, 2 a 3

VOZIDLA KATEGORIÍ 4, 5 a 6

2.	Řízení a volant

Řízení

2.1	Mechanický stav

2.1	Mechanický stav

2.2

Volant

2.2	Vůle v řízení

2.3	Vůle v řízení

2.3	Připevnění systému řízení

2.4	Ložiska kol

Výhled

3.1	Pole výhledu

3.1	Pole výhledu

3.2

Stav skla

3.2

Stav skla

3.3	Zpětná zrcátka

3.3	Zpětná zrcátka

3.4	Stírače čelního skla

3.4	Stírače čelního skla

3.5	Ostřikovače čelního skla

3.5	Ostřikovače čelního skla

4.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení

4.	Zařízení pro osvětlení

4.1	Světlomety s dálkovým a potkávacím světlem

4.1	Světlomety s dálkovým a potkávacím světlem

4.1.1

Stav a funkce

4.1.1

Stav a funkce

4.1.2

Seřízení

4.1.2

Seřízení

4.1.3

Spínače

4.1.3

Spínače

4.1.4

Optický účinek

4.2	Obrysové svítilny a doplňkové obrysové svítilny

4.2	Stav a funkce, stav rozptylových skel, barva a optický účinek:

4.2.1

Stav a funkce

4.2.1

obrysových svítilen

4.2.2

Barva a optický účinek

4.2.2

brzdových svítilen

4.2.3

směrových svítilen

4.2.4

zpětných světlometů

4.2.5

mlhových světlometů a svítilen

4.2.6

svítilen zadní registrační tabulky

4.2.7

odrazek

4.2.8

výstražných svítilen

4.3	Brzdové svítilny

4.3.1

Stav a funkce

4.3.2

Barva a optický účinek

4.4	Směrové svítilny

4.4.1

Stav a funkce

4.4.2

Barva a optický účinek

4.4.3

Spínače

4.4.4

Frekvence přerušování světla

4.5	Přední mlhové světlomety a zadní mlhové svítilny

4.5.1

Umístění

4.5.2

Stav a funkce

4.5.3

Barva a optický účinek

4.6	Zpětné světlomety

4.6.1

Stav a funkce

4.6.2

Barva a optický účinek

4.7	Svítilna zadní registrační tabulky

4.8

Odrazky

—	stav a barva

4.9.

Sdělovače

4.10	Elektrické spojení tažného vozidla s přívěsem nebo návěsem

4.11	Elektrická vedení

5.	Nápravy, kola, pneumatiky, zavěšení náprav

5.	Nápravy, kola, pneumatiky, zavěšení náprav

5.1

Nápravy

5.1

Nápravy

5.2	Kola a pneumatiky

5.2	Kola a pneumatiky

5.3	Zavěšení náprav

5.3	Zavěšení náprav

6.	Podvozek a části připevněné k podvozku

6.	Podvozek a části připevněné k podvozku

6.1.	Podvozek nebo rám a části k nim připevněné

6.1	Podvozek nebo rám a části k nim připevněné

6.1.1

Celkový stav

6.1.1

Celkový stav

6.1.2

Výfukové potrubí a tlumiče

6.1.2

Výfukové potrubí a tlumiče

6.1.3

Palivová nádrž nebo potrubí

6.1.3

Palivová nádrž nebo potrubí

6.1.4

Geometrické charakteristiky a stav zadního ochranného zařízení, těžké nákladní automobily

6.1.4

Nosič náhradního kola

6.1.5

Nosič náhradního kola

6.1.5

Bezpečnost mechanického spojovacího zařízení vozidla (je-li namontováno)

6.1.6

Mechanická spojovací zařízení na tažných vozidlech, přívěsech a návěsech

6.2	Kabina a karoserie

6.2

Karoserie

6.2.1

Celkový stav

6.2.1

Stav nosné konstrukce

6.2.2

Uchycení

6.2.2

Dveře a zámky

6.2.3

Dveře a zámky

6.2.4

Podlaha

6.2.5

Sedadlo řidiče

6.2.6

Stupačky

7.	Jiné vybavení

7.	Jiné vybavení

7.1	Bezpečnostní pásy

7.1	Uchycení sedadla řidiče

7.2	Hasicí přístroj

7.2	Uchycení baterie

7.3	Zámky a zařízení proti neoprávněnému použití

7.3	Zvukové výstražné zařízení

7.4	Výstražný trojúhelník

7.4	Výstražný trojúhelník

7.5	Skříňka první pomoci

7.5	Bezpečnostní pásy

7.5.1

Zabezpečení jejího uchycení

7.5.2

Stav pásů

7.5.3

Funkce

7.6	Zakládací klín (klíny) ke kolu

7.7	Zvukové výstražné zařízení

7.8

Rychloměr

7.9

Záznamové zařízení (zda je na vozidle, a neporušenost plomb)

—	zkontroluje se platnosti štítku záznamového zařízení, pokud to vyžaduje nařízení (EHS) č. 3821/85 (7)

—	zkontroluje se, v případě pochybnosti, zda jmenovitý obvod nebo rozměr pneumatiky souhlasí s údaji na štítku záznamového zařízení

—	když je to prakticky možné, zkontroluje se, zda plomby záznamového zařízení, popřípadě jiná ochrana spojů proti neoprávněné manipulaci, jsou neporušené

7.10

Omezovač rychlosti

—	když je to možné, zkontroluje se, zda omezovač rychlosti je namontován, jak to vyžaduje směrnice 92/6/EHS (8)

—	zkontroluje se platnost štítku omezovače rychlosti

—	když je to prakticky možné, zkontroluje se, zda plomby omezovače rychlosti, popřípadě jiná ochrana spojů proti neoprávněné manipulaci, jsou neporušené

—	když je to prakticky možné, zkontroluje se, zda omezovač rychlosti zabraňuje vozidlům uvedeným v článcích 2 a 3 směrnice 92/6/EHS překročit uvedené mezní hodnoty

8.	Obtěžování okolí

8.	Obtěžování okolí

8.1

Hluk

8.1

Hluk

VOZIDLA KATEGORIÍ 1, 2, 3, 4, 5 A 6

8.2 Emise z výfuku

8.2.1 Motorová vozidla se zážehovými motory s benzinem jako palivem

Jestliže nejsou emise z výfuku omezovány technicky pokročilým systémem k omezení emisí, jako je třícestný katalyzátor řízený kyslíkovou sondou:

1)	vizuální kontrola výfukového systému s cílem zkontrolovat, že je úplný a ve vyhovujícím stavu a že v něm nejsou žádné netěsnosti;

vizuální kontrola každého systému k omezení emisí namontovaného výrobcem s cílem zkontrolovat, že je úplný a ve vyhovujícím stavu a že v něm nejsou žádné netěsnosti.

Po přiměřeně dlouhé stabilizaci motoru (podle doporučení výrobce vozidla) se změří obsah oxidu uhelnatého (CO) ve výfukových plynech při volnoběhu motoru (bez zatížení).

Maximální přípustné množství CO ve výfukových plynech je množství uvedené výrobcem vozidla. Není-li tato informace k dispozici nebo rozhodnou-li se příslušné orgány členských států nepoužívat tento údaj jako referenční hodnotu, nesmí obsah CO překročit následující hodnoty:

i)	u vozidel registrovaných nebo uvedených poprvé do provozu v období ode dne, od něhož členské státy požadují, aby vozidla vyhovovala směrnici 70/220/EHS (9), do 1. října 1986: CO – 4,5 % objemových,

ii)	u vozidel registrovaných nebo uvedených poprvé do provozu po 1. říjnu 1986: CO – 3,5 % objemových.

Jestliže jsou emise z výfuku omezovány technicky pokročilým systémem k omezení emisí, jako je třícestný katalyzátor řízený kyslíkovou sondou:

1)	vizuální kontrola výfukového systému s cílem zkontrolovat, že je úplný a ve vyhovujícím stavu a že v něm nejsou žádné netěsnosti;

2)	vizuální kontrola každého systému k omezení emisí namontovaného výrobcem s cílem zkontrolovat, že je úplný a ve vyhovujícím stavu a že v něm nejsou žádné netěsnosti;

3)	určení účinnosti systému k omezení emisí vozidla, a to změřením hodnoty lambda a obsahu CO ve výfukových plynech podle bodu 4 nebo podle postupů navržených výrobci a schválených při schválení typu. Pro každou zkoušku se motor stabilizuje podle doporučení výrobce vozidla;

emise z výfukového potrubí – mezní hodnoty

Maximálním přípustným obsahem CO ve výfukových plynech je hodnota stanovená výrobcem vozidla.

Není-li tato hodnota k dispozici, nesmí obsah CO překročit následující hodnoty:

měření při volnoběžných otáčkách motoru:

maximální přípustné množství CO ve výfukových plynech nesmí překročit 0,5 % obj. a u vozidel, jejichž typ byl schválen podle mezních hodnot uvedených v řádku A nebo B tabulky bodu 5.3.1.4 přílohy I směrnice 70/220/EHS, nesmí obsah CO překročit 0,3 % obj. Jestliže odpovídající soulad se směrnicí 70/220/EHS není možný, vztahují se výše uvedená ustanovení na vozidla registrovaná nebo uvedená poprvé do provozu po 1. červenci 2002,

ii)

měření při vysokých volnoběžných otáčkách (bez zatížení), přičemž otáčky motoru musí být alespoň 2 000 min.-1:

obsah CO: maximálně 0,3 % obj. a u vozidel, jejichž typ byl schválen podle mezních hodnot uvedených v řádku A nebo B tabulky bodu 5.3.1.4 přílohy I směrnice 70/220/EHS, nesmí maximální obsah CO překročit 0,2 % obj. Jestliže odpovídající soulad se směrnicí 70/220/EHS není možný, vztahují se výše uvedená ustanovení na vozidla registrovaná nebo uvedená poprvé do provozu po 1. červenci 2002.

Lambda: 1 ± 0,03 nebo hodnota uvedená výrobcem,

iii)

u motorových vozidel vybavených palubním diagnostickým systémem (OBD) podle směrnice 70/220/EHS mohou členské státy jako alternativu ke zkoušce podle bodu i) zkontrolovat správnou funkci systému pro regulaci emisí zjištěním odpovídajícího údaje ze zařízení OBD a současným ověřením správné funkce systému OBD.

8.2.2 Motorová vozidla se vznětovými motory s motorovou naftou jako palivem

a)	Měření opacity výfukového plynu při volné akceleraci (bez zatížení, od volnoběžných otáček do maximálních regulovaných otáček) s řadicí pákou převodovky v neutrálu a s rozpojenou spojkou.

Stabilizace vozidla:

1)	Vozidla se mohou zkoušet bez stabilizace, ačkoliv z bezpečnostních důvodů by se mělo ověřit, že je motor teplý a je ve vyhovujícím mechanickém stavu.

S výjimkou případu uvedeného v písm. d) bodu 5 nesmí být odmítnuto žádné vozidlo, které nebylo stabilizováno podle následujících požadavků:

motor musí mít plnou provozní teplotu, například teplota oleje v motoru měřená snímačem v trubici měrky hladiny oleje musí být nejméně 80 °C, nebo musí mít běžnou provozní hodnotu, jestliže je nižší, nebo teplota bloku motoru měřená hladinou infračerveného záření musí mít nejméně ekvivalentní teplotu. Jestliže toto měření není proveditelné vzhledem ke konfiguraci vozidla, může se určit běžná provozní teplota motoru jiným způsobem, například z činnosti chladicího ventilátoru motoru,

ii)	výfukový systém se propláchne nejméně třemi cykly volné akcelerace nebo rovnocenným způsobem.

Postup zkoušky:

1)	Vizuální kontrola každého systému k omezení emisí namontovaného výrobcem s cílem zkontrolovat, že je úplný a ve vyhovujícím stavu a že v něm nejsou žádné netěsnosti.

2)	Před začátkem každého cyklu volné akcelerace musí mít motor a popřípadě přeplňovací turbodmychadlo volnoběžné otáčky. U vznětových motorů těžkých vozidel to znamená, že je nutno vyčkat nejméně 10 sekund po uvolnění pedálu akcelerátoru.

3)	Na začátku každého cyklu volné akcelerace musí být pedál akcelerátoru plně sešlápnut rychle a rovnoměrně (v době kratší než jedna sekunda), avšak nenásilně, aby byla dosažena maximální dodávka ze vstřikovacího čerpadla.

Při každém cyklu volné akcelerace musí motor dosáhnout maximálních regulovaných otáček nebo u vozidel s automatickou převodovkou otáček specifikovaných výrobcem, nebo není-li tento údaj k dispozici, dvou třetin maximálních regulovaných otáček předtím, než je uvolněn pedál akcelerátoru. To lze zkontrolovat například sledováním otáček motoru nebo tak, že se od začátku sešlapování pedálu akcelerátoru do jeho uvolnění nechá uplynout dostatečná doba. U vozidel kategorií 1 a 2 podle přílohy I by měla tato doba být nejméně dvě sekundy.

Mezní hodnoty:

1)	Úroveň koncentrace nesmí překročit úroveň vyznačenou na štítku podle směrnice 72/306/EHS (10).

Jestliže tato informace není k dispozici nebo jestliže se příslušné orgány členských států rozhodnou, že ji nebudou používat jako referenční, nesmí úroveň koncentrace překročit úroveň udanou výrobcem nebo následující mezní hodnoty koeficientu absorpce:

Maximální koeficient absorpce pro

—	vznětové motory s atmosférickým sáním: 2,5 m-1,

—	přeplňované vznětové motory: 3,0 m-1,

—

mezní hodnota 1,5 m-1 se vztahuje na následující vozidla, jejichž typ byl schválen podle mezních hodnot udaných v

a)	řádku B tabulky v bodu 5.3.1.4 přílohy I směrnice 70/220/EHS (lehká užitková vozidla – Euro 4);

b)	řádku B1 tabulek v bodu 6.2.1 přílohy I směrnice 88/77/EHS (11) (těžká užitková vozidla – Euro 4);

c)	řádku B2 tabulek v bodu 6.2.1 přílohy I směrnice 88/77/EHS (těžká užitková vozidla – Euro 5);

d)	řádku C tabulek v bodu 6.2.1 přílohy I směrnice 88/77/EHS (těžká užitková vozidla – EEV)

nebo mezních hodnot v pozdějších změnách směrnice 70/220/EHS nebo mezních hodnot v pozdějších změnách směrnice 88/77/EHS nebo rovnocenných hodnot při použití zkušebního zařízení jiného druhu, než jakého bylo použito při ES schválení typu.

Jestliže odpovídající soulad s bodem 5.3.1.4 přílohy I směrnice 70/220/EHS, nebo s bodem 6.2.1 přílohy I směrnice 88/77/EHS není možný, vztahují se výše uvedená ustanovení na vozidla registrovaná nebo uvedená poprvé do provozu po 1. červenci 2008.

3)	Tato ustanovení se nevztahují na vozidla registrovaná nebo uvedená poprvé do provozu před 1. lednem 1980.

Zkouška se hodnotí jako nevyhovující jen tehdy, jestliže aritmetický průměr z nejméně tří posledních cyklů volné akcelerace přesahuje mezní hodnotu. Tato hodnota se vypočte bez uvažování změřených hodnot, které se významně odchylují od střední hodnoty změřených hodnot, nebo se zjistí jiným způsobem statistického výpočtu, při kterém se uvažuje rozptyl měřených hodnot. Členské státy mohou omezit počet zkušebních cyklů.

S cílem zamezit zbytečnému zkoušení mohou členské státy odchylně od bodu 8.2.2 písm. d) podbodu 4 hodnotit jako nevyhovující vozidla, u nichž měřené hodnoty výrazně přesahují mezní hodnoty po méně než třech cyklech volné akcelerace nebo po proplachovacích cyklech (nebo rovnocenných způsobech) uvedených v bodu 8.2.2 písm. b) podbodu 2 ad ii). S cílem zamezit zbytečnému zkoušení rovněž mohou členské státy odchylně od bodu 8.2.2 písm. d) podbodu 4 hodnotit jako vyhovující vozidla, u nichž měřené hodnoty jsou výrazně menší než mezní hodnoty po méně než třech cyklech volné akcelerace nebo po proplachovacích cyklech (nebo rovnocenných způsobech) uvedených v bodu 8.2.2 písm. b) podbodu 2 ad ii).

8.2.3 Zkušební zařízení

Emise vozidel se zkoušejí přístroji, které umožňují přesně zjistit, zda byly dodrženy mezní hodnoty, které jsou předepsány, nebo hodnoty, které uvádí výrobce.

8.2.4 Pokud se při ES schvalování typu zjistí, že typ vozidla nevyhovuje mezním hodnotám stanoveným touto směrnicí, mohou členské státy na základě důkazu předloženého výrobcem stanovit pro tento typ vozidla vyšší mezní hodnoty. Neprodleně o tom informují Komisi a ta o tom uvědomí ostatní členské státy.

VOZIDLA KATEGORIÍ 1, 2 a 3

VOZIDLA KATEGORIÍ 4, 5 a 6

8.3	Potlačení vf rušení

9.	Doplňkové zkoušky pro vozidla sloužící k dopravě osob

9.1	Nouzové východy (včetně kladívek pro rozbití oken, označení nouzových východů)

9.2	Systém vytápění

9.3	Systém větrání

9.4	Rozmístění sedadel

9.5	Vnitřní osvětlení

10.	Identifikace vozidla

10.	Identifikace vozidla

10.1	Tabulka s registračním číslem

10.1	Tabulka s registračním číslem

10.2	Číslo podvozku

10.2	Číslo podvozku

(1) 48 % pro vozidla kategorie 1, která nemají protiblokovací systém (ABS) nebo jsou typu schváleného před 1. říjnem 1991 (den zákazu uvedení vozidel do provozu bez ES schválení typu) (směrnice 71/320/EHS).

(2) 45 % pro vozidla registrovaná po roce 1988 nebo ode dne použitelnosti směrnice 71/320/EHS podle vnitrostátních právních předpisů členských států, podle toho, co nastane později.

(3) 43 % pro návěsy a přívěsy registrované po roce 1988 nebo ode dne použitelnosti směrnice 71/320/EHS, podle vnitrostátních právních předpisů členských států, podle toho, co nastane později.

(4) 50 % pro vozidla kategorie 5 registrovaná po roce 1988 nebo od data uplatňování směrnice 71/320/EHS, podle vnitrostátních právních předpisů členských států, podle toho, co nastane později.

(5) Referenční hodnotou pro nápravu vozidla je brzdná síla (vyjádřená v newtonech) potřebná k dosažení tohoto minimálního předepsaného brzdného účinku při okamžité hmotnosti, s kterou je vozidlo předvedeno.

(6) U vozidel kategorií 2 a 5 je minimální účinek nouzového brzdění 2,2 m/s2 (protože účinek nouzového brzdění nebyl upraven směrnicí 71/320/EHS).

(7) Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8).

(8) Směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství (Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27).

(9) Směrnice Rady 70/220/EHS ze dne 20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel (Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 1).

(10) Směrnice Rady 72/306/EHS ze dne 2. srpna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím znečišťujících látek ze vznětových motorů vozidel (Úř. věst. L 190, 20.8.1972, s. 1).

(11) Směrnice Rady 88/77/EHS ze dne 3. prosince 1987 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečišťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem (Úř. věst. L 36, 9.2.1988, s. 33).

PŘÍLOHA III

ČÁST A

Zrušená směrnice a seznam jejích následných změn

(uvedený v článku 10)

Směrnice Rady 96/96/ES (Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 1).
Směrnice Komise 1999/52/ES (Úř. věst. L 142, 5.6.1999, s. 26).
Směrnice Komise 2001/9/ES (Úř. věst. L 48, 17.2.2001, s. 18).
Směrnice Komise 2001/11/ES (Úř. věst. L 48, 17.2.2001, s. 20).
Směrnice Komise 2003/27/ES (Úř. věst. L 90, 8.4.2003, s. 41).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).	Pouze bod 68 přílohy III

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu

(uvedené v článku 10)

Směrnice	Lhůta pro provedení
96/96/ES	9. března 1998
1999/52/ES	30. září 2000
2001/9/ES	9. března 2002
2001/11/ES	9. března 2003
2003/27/ES	1. ledna 2004

PŘÍLOHA IV

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 96/96/ES	Tato směrnice
Články 1 až 4	Články 1 až 4
Čl. 5 návětí	Čl. 5 návětí
Čl. 5 první až sedmá odrážka	Čl. 5 písm. a) až g)
Článek 6	—
Článek 7	Čl. 6 odst. 1
—	Čl. 6 odst. 2
Čl. 8 odst. 1	Čl. 7 odst. 1
Čl. 8 odst. 2 první pododstavec	Čl. 7 odst. 2
Čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec	—
Čl. 8 odst. 3	—
Čl. 9 odst. 1	—
Čl. 9 odst. 2	Článek 8
Článek 10	—
Čl. 11 odst. 1	—
Čl. 11 odst. 2	Článek 9
Čl. 11 odst. 3	—
—	Článek 10
Článek 12	Článek 11
Článek 13	Článek 12
Přílohy I a II	Přílohy I a II
Přílohy III a IV	—
—	Příloha III
—	Příloha IV

6.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 141/29

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/42/ES

ze dne 6. května 2009

o statistickém vykazování přepravy zboží a cestujících po moři

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 285 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 95/64/ES ze dne 8. prosince 1995 o statistickém vykazování přepravy zboží a cestujících po moři (2) byla několikrát podstatně změněna (3). Vzhledem k novým změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)

Pro provádění úkolů jí svěřených v souvislosti se společnou politikou v oblasti námořní dopravy by měla mít Komise (Eurostat) k dispozici srovnatelné, spolehlivé, harmonizované a pravidelné statistické údaje o rozsahu a vývoji přepravy zboží a cestujících po moři mezi Společenstvím a třetími zeměmi, mezi členskými státy a uvnitř členských států.

(3)	Pro členské státy a hospodářské subjekty je rovněž důležité mít dobré znalosti o trhu námořní dopravy.

(4)	Sběr statistických údajů ve Společenství na srovnatelném nebo harmonizovaném základě umožňuje zavést integrovaný systém poskytující spolehlivé, srovnatelné a aktuální informace.

(5)	Údaje o přepravě zboží a cestujících po moři musí být srovnatelné mezi členskými státy a mezi různými obory dopravy.

(6)

Vytváření společných statistických norem umožňujících zpracovávání harmonizovaných informací může být v souladu se zásadou subsidiarity účinně řešeno jen na úrovni Společenství: Údaje budou sbírány v každém členském státě pod záštitou orgánů a institucí pověřených sestavováním oficiálních statistik.

(7)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(8)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení některých podrobných pravidel k provedení této směrnice. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(9)	Ustanovení nově zařazená do této směrnice se týkají pouze postupu projednávání ve výborech. Nevyžadují tudíž provedení v členských státech.

(10)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu uvedené v části B přílohy IX,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Sestavování statistik

Členské státy sestavují statistiky Společenství o přepravě zboží a cestujících po moři námořními plavidly zastavujícími v přístavech na jejich území.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

„přepravou zboží a cestujících po moři“ přeprava zboží a cestujících prostřednictvím námořních plavidel při plavbách podniknutých zcela nebo zčásti po moři.

Oblast působnosti této směrnice zahrnuje také zboží:

i)	přepravované do zařízení umístěných na volném moři;

ii)	vytěžené z mořského dna a vyložené v přístavech.

Z oblasti působnosti směrnice jsou vyjmuty zásoby lodního paliva a vybavení pro potřeby plavidla.

„námořními plavidly“ plavidla jiná než plující výlučně ve vnitrozemských vodách nebo ve vodách uvnitř chráněných vod nebo k nim těsně přiléhajících nebo v oblastech, kde platí přístavní předpisy.

Tato směrnice se nevztahuje na plavidla pro lov ryb a plavidla zpracovávající ryby, plavidla pro vrtné práce a pro průzkum, remorkéry a tlačná plavidla, výzkumná a pozorovací plavidla, vojenská plavidla a plavidla používaná výlučně pro neobchodní účely;

c)	„přístavem“ místo, které má zařízení, kde mohou být obchodní plavidla uvázána, nakládat a vykládat zboží nebo kde mohou jejich cestující nastupovat a vystupovat;

d)	„státem registrace provozovatele námořní dopravy“ země, odpovídající zemi, v níž je umístěno skutečné středisko obchodní činnosti provozovatele;

e)	„provozovatelem námořní dopravy“ každá osoba, která uzavřela nebo v jejímž pověření byla se zasilatelem nebo s cestujícím uzavřena smlouva o přepravě zboží nebo cestujících po moři.

Článek 3

Charakteristiky sběru údajů

1. Členské státy sbírají:

a)	údaje o nákladu a cestujících;

b)	údaje o plavidle.

Plavidla s hrubou prostorností nižší než 100 mohou být ze sběru údajů vyjmuta.

2. Charakteristiky sběru údajů, zejména statistické proměnné v každé oblasti, klasifikace pro jejich zatřídění a periodicita jejich zjišťování, jsou uvedeny v přílohách I až VIII.

3. Sběr údajů je založen pokud možno na dostupných zdrojích, čímž se omezuje zatížení respondentů.

4. Komise přizpůsobí charakteristiky sběru údajů a obsah příloh I až VIII hospodářskému a technickému vývoji, pokud toto přizpůsobení nemá pro členské státy za následek podstatný nárůst nákladů nebo zatížení respondentů.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 3.

Článek 4

Přístavy

1. Pro účely této směrnice vypracuje Komise seznam přístavů s kódy podle zemí a rozdělený do tříd podle přímořských pobřežních oblastí.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 3.

2. Každý členský stát vybere ze seznamu uvedeném v odstavci 1 přístavy, kterými prochází více než jeden milion tun zboží nebo které zaznamenávají více než 200 000 přepravovaných cestujících ročně.

V souladu s přílohou VIII je třeba, aby za každý vybraný přístav byly poskytovány podrobné údaje týkající se oblastí (zboží a cestující), ve kterých přístav vyhovuje kritériím výběru, případně se souhrnnými údaji za ostatní oblasti.

3. U přístavů, které nejsou vybrány ze seznamu, se požaduje poskytnutí souhrnných údajů podle datového souboru A3 přílohy VIII.

Článek 5

Přesnost statistik

Metody sběru údajů se stanoví tak, aby statistiky Společenství o námořní dopravě měly přiměřenou přesnost požadovanou pro soubory statistických údajů uvedené v příloze VIII.

Požadavky na přesnost stanoví Komise.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 3.

Článek 6

Zpracování výsledků sběru údajů

Členské státy zpracovávají statistické informace shromážděné podle článku 3 s cílem získat srovnatelné statistiky se standardem přesnosti uvedeným v článku 5.

Článek 7

Předávání výsledků sběru údajů

1. Členské státy předávají výsledky sběru údajů podle článku 3 Komisi (Eurostatu) včetně údajů, které členský stát prohlásí za důvěrné v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí týkající se statistické důvěrnosti, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice (5).

2. Výsledky se předávají v souladu se strukturou souborů statistických dat definovanou v příloze VIII. Technické podrobnosti předávání výsledků se stanoví řídícím postupem podle čl. 10 odst. 2.

3. Předávání výsledků se provádí do pěti měsíců po skončení zjišťovaného období pro údaje se čtvrtletní periodicitou a do osmi měsíců pro údaje s roční periodicitou.

První výsledky zahrnou první čtvrtletí roku 1997.

Článek 8

Zprávy

Členské státy poskytují Komisi (Eurostatu) veškeré informace týkající se metod použitých při sběru údajů. Členské státy jí rovněž sdělují podrobnosti o všech podstatných změnách metod používaných při sběru údajů.

Článek 9

Rozšiřování statistických údajů

Komise (Eurostat) rozšiřuje odpovídající statistické údaje s periodicitou, která platí pro předávání výsledků.

Postupy pro zveřejňování nebo šíření statistických údajů přijímá Komise (Eurostat) řídícím postupem podle čl. 10 odst. 2.

Článek 10

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Výbor pro evropský statistický systém zřízený nařízením (ES) č. 223/2009.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 11

Sdělení znění vnitrostátních předpisů

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 12

Zrušení

Směrnice 95/64/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice ve vnitrostátním uvedené v části B přílohy IX.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku 6. května 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

J. KOHOUT

(1) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 21. října 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 23. dubna 2009.

(2) Úř. věst. L 320, 30.12.1995, s. 25.

(3) Viz část A přílohy IX.

(4) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(5) Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.

PŘÍLOHA I

PROMĚNNÉ A DEFINICE

1. Statistické proměnné

a) Informace o nákladu a cestujících:

—	celková hmotnost zboží v tunách,

—	druh nákladu podle klasifikace uvedené v příloze II,

—	popis druhu zboží, na které se vztahuje klasifikace uvedená v příloze III,

—	přístav ohlášeného příjezdu,

—	směr přesunu do domovského přístavu nebo z něj,

—

pro náklad do domovského přístavu: přístav nakládky uvedený v seznamu přístavů (tj. přístav, ve kterém byl náklad naložen na plavidlo, na kterém připlul do přístavu ohlášeného příjezdu) při použití jednotlivých přístavů v Evropském hospodářském prostoru (EHP), a přímořské pobřežní oblasti mimo EHP uvedené v příloze IV,

—	pro náklad směřující z domovského přístavu: přístav vykládky uvedený v seznamu přístavů (tj. přístav, ve kterém má být náklad vyložen z plavidla, na kterém opustil přístav ohlášeného příjezdu) při použití jednotlivých přístavů v EHP, a přímořské pobřežní oblasti mimo EHP uvedené v příloze IV,

—	počet cestujících zahajujících nebo končících cestu, stejně jako počet cestujících na rekreačních lodích podnikajících výlet v rámci této plavby.

Pro zboží přepravované v kontejnerech nebo na jednotkách typu ro-ro se poskytují tyto dodatečné údaje:

—	celkový počet kontejnerů (s nákladem a bez nákladu),

—	počet kontejnerů bez nákladu,

—	celkový počet mobilních jednotek typu ro-ro s nákladem a bez nákladu,

—	počet mobilních jednotek typu ro-ro bez nákladu.

b) Informace o plavidle:

—	počet plavidel,

—	hrubá nosnost plavidel nebo hrubá prostornost,

—	země nebo území registrace plavidel podle klasifikace uvedené v příloze V,

—	druh plavidel podle klasifikace uvedené v příloze VI,

—	velikost plavidel podle klasifikace uvedené v příloze VII.

2. Definice

„Nákladním kontejnerem“ se rozumí druh přepravního zařízení:

1.	trvalé povahy a o dostatečné pevnosti pro opakované použití;

2.	speciální konstrukce, která podporuje přepravu zboží jedním nebo více druhy dopravy bez překládky;

3.	vybaveného zařízením pro okamžitou manipulaci, zejména pro přemístění z jednoho druhu dopravy na jiný;

4.	takové konstrukce, která umožňuje snadné naplnění a vyprázdnění;

5.	o délce nejméně 20 stop.

„Jednotkou typu ro-ro“ se rozumí kolové zařízení pro přepravu nákladu, jako je nákladní automobil, přívěs nebo návěs, které může najíždět nebo může být taženo do plavidla. Do této definice spadají přístavní nebo lodní trailery. Klasifikace by se měla řídit doporučením EHK Organizace spojených národů č. 21 „Kódy pro druhy nákladu, balení a balicích materiálů“.

c)	„Nákladem kontejneru“ se rozumějí kontejnery s nákladem nebo bez nákladu, které jsou na plavidlo, které tyto kontejnery přepravuje po moři, nakládány nebo z něj vykládány.

d)	„Nákladem typu ro-ro“ se rozumí zboží na jednotkách typu ro-ro, bez ohledu na to, zda jde o zboží v kontejnerech nebo nikoliv, a jednotky typu ro-ro, které na plavidlo přepravující je po moři najíždí nebo z něj sjíždí.

e)	„Celkovou hmotností zboží“ se rozumí tonáž přepravovaného zboží včetně obalu, ale bez hmotnosti kontejneru nebo ro-ro jednotek bez nákladu.

„Hrubou nosností (DWT)“ se rozumí rozdíl v tunách mezi výtlakem lodi na letní nákladovou značku ve vodě o relativní hustotě 1,025 a celkovou hmotností lodi, tj. výtlakem v tunách lodi bez nákladu, pohonných hmot, mazacích olejů, zátěžové vody, sladké vody a pitné vody v nádržích, využitelných zásob, jakož i bez cestujících, posádky a jejich majetku.

g)	„Hrubou prostorností“ se rozumí celková velikost lodi určená podle ustanovení Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí z roku 1969.

h)	„Cestujícím na rekreační lodi“ se rozumí cestující podnikající cestu po moři na rekreační lodi. Cestující podnikající jednodenní výletní plavbu jsou z této definice vyňati.

„Rekreační lodí“ se rozumí osobní loď poskytující cestujícím kompletní turistický zážitek. Všichni cestující mají kajuty. Na lodi se nacházejí zábavná zařízení. Lodě provozující běžné trajektové služby jsou z definice vyňaty, třebaže někteří cestující tuto službu berou jako rekreační plavbu. Dále jsou z definice vyňata plavidla vezoucí náklad, která jsou schopna pojmout velmi omezený počet cestujících s vlastními kajutami. Lodě určené pouze pro jednodenní výletní plavby jsou rovněž vyňaty.

j)	„Výletem v rámci rekreační plavby“ se rozumí krátkodobá návštěva turistické zajímavosti spojené s přístavem podniknutá cestujícími, přičemž si cestující ponechávají právo na své kajuty na lodi.

PŘÍLOHA II

KLASIFIKACE DRUHŮ NÁKLADU

Kategorie (1)	Kód 1 číslice	Kód 2 číslice	Popis	Tonáž	Počet
Tekutý náklad bez obalu	1	1X	Tekuté zboží bez obalu (žádná nákladní jednotka)	X
		11	Zkapalněný plyn	X
		12	Surová nafta	X
		13	Ropné produkty	X
		19	Ostatní tekuté zboží bez obalu	X
Volně ložený pevný náklad	2	2X	Volně ložené pevné zboží (žádná nákladní jednotka)	X
		21	Rudy	X
		22	Uhlí	X
		23	Zemědělské produkty (např. zrní, sója, tapioka)	X
		29	Ostatní volně ložené pevné zboží	X
Kontejnery	3	3X	Velké kontejnery	X (2)	X
		31	Nákladní jednotky 20 stop	X (2)	X
		32	Nákladní jednotky 40 stop	X (2)	X
		33	Nákladní jednotky > 20 stop a < 40 stop	X (2)	X
		34	Nákladní jednotky > 40 stop	X (2)	X
Typ ro-ro (s vlastním pohonem)	5	5X	Mobilní jednotky s vlastním pohonem	X	X
		51	Silniční nákladní vozidla a doprovodné přívěsy	X (2)	X
		52	Osobní automobily, motocykly a doprovodné přívěsy / karavany		X (3)
		53	Autobusy pro přepravu cestujících		X (3)
		54	Obchodovaná vozidla (včetně dovážených/vyvážených motorových vozidel)	X	X (3)
		56	Živá hospodářská zvířata	X	X (3)
		59	Ostatní mobilní jednotky s vlastním pohonem	X	X
Typ ro-ro (bez vlastního pohonu)	6	6X	Mobilní jednotky bez vlastního pohonu	X	X
		61	Nedoprovázené silniční nákladní přívěsy a návěsy	X (2)	X
		62	Nedoprovázené karavany a jiná silniční, zemědělská a průmyslová vozidla		X (3)
		63	Železniční vagony, lodní přívěsy z přístavu do přístavu, čluny provozující nákladní dopravu	X (2)	X
		69	Ostatní mobilní jednotky bez vlastního pohonu	X	X
Ostatní všeobecný náklad (včetně malých kontejnerů)	9	9X	Ostatní náklady jinde nevymezené	X
		91	Lesnické produkty	X
		92	Výrobky ze železa a oceli	X
		99	Ostatní všeobecný náklad	X

(1) Tyto kategorie odpovídají doporučení EHK OSN č. 21.

(2) Zaznamenané množství je celková hmotnost zboží včetně obalu, ale bez hmotnosti prázdných kontejnerů a jednotek typu ro-ro.

(3) Pouze celkový počet jednotek.

PŘÍLOHA III

NST 2007

Oddíl	Popis
01	Produkty zemědělství, myslivosti a lesnictví; ryby a jiné produkty rybolovu
02	Černé a hnědé uhlí (lignit); ropa a zemní plyn
03	Rudy kovů a produkty těžby a úpravy jiných nerostných surovin; rašelina; uran a thorium
04	Potravinářské výrobky, nápoje a tabák
05	Textilie a textilní výrobky; usně a výrobky z usně
06	Dřevo a dřevěné a korkové výrobky (kromě nábytku); proutěné a slaměné výrobky; buničina, papír a výrobky z papíru; tiskařské výrobky a nahraná média
07	Koks a rafinované ropné produkty
08	Chemické látky, přípravky, výrobky a umělá vlákna; pryžové a plastové výrobky; jaderné palivo
09	Jiné nekovové anorganické produkty
10	Obecné kovy; kovové konstrukce a kovodělné výrobky, kromě strojů a zařízení
11	Stroje a zařízení jinde neuvedené; kancelářské stroje a počítače; elektrické stroje a zařízení jinde neuvedené; rádiová, televizní, spojová zařízení a přístroje; lékařské, přesné a optické přístroje; hodinky a hodiny
12	Dopravní prostředky a zařízení
13	Nábytek; jiné průmyslové výrobky jinde neuvedené
14	Druhotné suroviny; komunální a jiné odpady
15	Zásilky, balíky
16	Zařízení a materiál používaný při přepravě věcí
17	Věci přepravované v rámci stěhování domácností a kanceláří; zavazadla přepravovaná odděleně od cestujících; motorová vozidla přepravovaná za účelem opravy; jiné neobchodovatelné věci jinde neuvedené
18	Skupinové věci: kombinace druhů věcí, které se přepravují společně
19	Neidentifikovatelné věci: věci, které z jakéhokoliv důvodu nelze identifikovat, a proto nemohou být zařazeny do skupin 01–16
20	Jiné věci jinde neuvedené

PŘÍLOHA IV

PŘÍMOŘSKÉ POBŘEŽNÍ OBLASTI

Použije se geonomenklatura (klasifikace zemí pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy, původně vypracovaná v souladu s článkem 9 nařízení Rady (ES) č. 1172/95 ze dne 22. května 1995 o statistice obchodu se zbožím Společenství a jeho členských států s třetími zeměmi (1)), která je v platnosti v roce, na který údaje odkazují.

Kód obsahuje čtyři číslice: dvoumístný abecední kód ISO pro každou zemi z výše uvedené klasifikace na konci se dvěma nulami (např. kód GR00 pro Řecko), kromě zemí, které jsou rozděleny do dvou nebo více přímořských pobřežních oblastí identifikovaných čtvrtým číselným znakem jiným než nula (od 1 do 7), jak je uvedeno níže:

Kód	Přímořské pobřežní oblasti
FR01	Francie: Atlantský oceán a Severní moře
FR02	Francie: Středozemní moře
FR03	Francouzské zámořské departementy: Francouzská Guyana
FR04	Francouzské zámořské departementy: Martinik a Guadeloupe
FR05	Francouzské zámořské departementy: Réunion
DE01	Německo: Severní moře
DE02	Německo: Baltské moře
DE03	Německo: vnitrozemí
GB01	Spojené království
GB02	Ostrov Man
GB03	Normanské ostrovy
ES01	Španělsko: Atlantský oceán (sever)
ES02	Španělsko: Středozemní moře a Atlantský oceán (jih) včetně Baleár a Kanárských ostrovů
SE01	Švédsko: Baltské moře
SE02	Švédsko: Severní moře
TR01	Turecko: Černé moře
TR02	Turecko: Středozemní moře
RU01	Rusko: Černé moře
RU02	Rusko: Baltské moře
RU03	Rusko: Asie
MA01	Maroko: Středozemní moře
MA02	Maroko: Západní Afrika
EG01	Egypt: Středozemní moře
EG02	Egypt: Rudé moře
IL01	Izrael: Středozemní moře
IL02	Izrael: Rudé moře
SA01	Saudská Arábie: Rudé moře
SA02	Saudská Arábie: Perský záliv
US01	Spojené státy americké: Atlantský oceán (sever)
US02	Spojené státy americké: Atlantský oceán (jih)
US03	Spojené státy americké: Mexický záliv
US04	Spojené státy americké: Tichý oceán (jih)
US05	Spojené státy americké: Tichý oceán (sever)
US06	Spojené státy americké: Velká jezera
US07	Portoriko
CA01	Kanada: Atlantský oceán
CA02	Kanada: Velká jezera, horní tok řeky Sv. Vavřince
CA03	Kanada: západní pobřeží
CO01	Kolumbie: severní pobřeží
CO02	Kolumbie: západní pobřeží
	s dalšími kódy
ZZ01	zařízení na volném moři
ZZ02	celky jinde nevymezené

(1) Úř. věst. L 118, 25.5.1995, s. 10.

PŘÍLOHA V

STÁT REGISTRACE PLAVIDEL

Použije se geonomenklatura (klasifikace zemí pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy, vypracovaná v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 1172/95), která je v platnosti v roce, na který údaje odkazují.

Kód obsahuje čtyři číslice: dvoumístný abecední kód ISO pro každou zemi z výše uvedené klasifikace na konci se dvěma nulami (např. kód GR00 pro Řecko), kromě zemí, které mají více než jeden registr identifikovaný čtvrtým číselným znakem jiným než nula, jak je uvedeno níže:

FR01	Francie
FR02	Francouzské antarktické území (včetně Kerguelen)
IT01	Itálie – první registr
IT02	Itálie – mezinárodní registr
GB01	Spojené království
GB02	Ostrov Man
GB03	Normanské ostrovy
GB04	Gibraltar
DK01	Dánsko
DK02	Dánsko (DIS)
PT01	Portugalsko
PT02	Portugalsko (MAR)
ES01	Španělsko
ES02	Španělsko (Rebeca)
NO01	Norsko
NO02	Norsko (NIS)
US01	Spojené státy americké
US02	Portoriko

PŘÍLOHA VI

KLASIFIKACE TYPU LODÍ (ICST-COM)

	Typ	Zahrnuté kategorie lodí
10	Tekutý náklad bez obalu	Ropný tanker Tanker na chemikálie Tanker na zkapalněný plyn Tankerové plavidlo Jiný tanker
20	Volně ložený pevný náklad	Loď na přepravu volně loženého pevného nákladu/ropy Loď na přepravu volně loženého pevného nákladu
31	Kontejner	Celokontejnerová loď
32	Specializované nákladní lodě	Nákladní loď Loď na přepravu chemikálií Loď na přepravu jaderného paliva Loď na přepravu hospodářských zvířat Loď na přepravu vozidel Ostatní specializované lodě
33	Obecný, nespecializovaný náklad	Chladírenská loď Osobní loď typu ro-ro Kontejnerová loď typu ro-ro Ostatní nákladní lodě typu ro-ro Lodě s kombinací dopravy všeobecného nákladu/osob Lodě s kombinací dopravy všeobecného nákladu/kontejnerů Plavidlo s jednou palubou Plavidlo s více palubami
34	Nákladní loď na pevný náklad	Nákladní loď s palubou Násypná nákladní loď Plavidlo typu lash Otevřená nákladní loď na přepravu pevného nákladu Krytá nákladní loď na přepravu pevného nákladu Ostatní nákladní lodě na přepravu pevného nákladu
35	Osobní loď	Osobní lodě (kromě rekreačních lodí)
36	Rekreační loď	Pouze rekreační lodě
41	Rybolov	Rybolov (1) Zpracování ryb (1)
42	Činnosti na širém moři	Vrtné a průzkumné práce (1) Podpora činností na širém moři (1)
43	Remorkéry	Vlečné remorkéry (1) Tlačná plavidla (1)
49	Různé	Plovoucí bagry (1) Výzkumné/průzkumné lodě (1) Ostatní jinde neuvedené lodě (1)
XX	Neznámé	Neznámé druhy plavidel

(1) Nezahrnuté do této směrnice.

PŘÍLOHA VII

TŘÍDY LODÍ PODLE VELIKOSTI

podle výtlaku (DWT) nebo hrubé prostornosti (GT)

Tato klasifikace platí pouze pro plavidla o hrubé prostornosti nejméně 100.

Třída	Dolní práh		Horní práh
Třída	DWT	GT	DWT	GT
01	—	100	až do 499	až do 499
02	500	500	999	999
03	1 000	1 000	1 999	1 999
04	2 000	2 000	2 999	2 999
05	3 000	3 000	3 999	3 999
06	4 000	4 000	4 999	4 999
07	5 000	5 000	5 999	5 999
08	6 000	6 000	6 999	6 999
09	7 000	7 000	7 999	7 999
10	8 000	8 000	8 999	8 999
11	9 000	9 000	9 999	9 999
12	10 000	10 000	19 999	19 999
13	20 000	20 000	29 999	29 999
14	30 000	30 000	39 999	39 999
15	40 000	40 000	49 999	49 999
16	50 000	50 000	79 999	79 999
17	80 000	80 000	99 999	99 999
18	100 000	100 000	149 999	149 999
19	150 000	150 000	199 999	199 999
20	200 000	200 000	249 999	249 999
21	250 000	250 000	299 999	299 999
22	300 000 a více	300 000 a více	—	—
Poznámka: V případě vykazování plavidel s hrubou prostorností méně než 100 v souladu s touto směrnicí se plavidla zařadí do velikostní třídy pod kódem 99.

PŘÍLOHA VIII

STRUKTURA STATISTICKÝCH DATOVÝCH SOUBORŮ

Datové soubory vymezené v této příloze definují periodicitu statistických dat o námořní dopravě požadovaných Společenstvím. Každý datový soubor definuje křížovou klasifikaci, u které se vyžadují kvalitní údaje, s omezeným počtem rozměrů na různých klasifikačních úrovních; všechny ostatní rozměry se agregují.

Rada rozhodne na návrh Komise o podmínkách pro shromažďování souboru dat B1, a to s ohledem na výsledky pilotní studie provedené během tříletého přechodného období podle článku 10 směrnice 95/64/ES, jež se týkají proveditelnosti a nákladů vynaložených členskými státy a zpravodajskými jednotkami při sběru těchto údajů.

SOUHRNNÉ A PODROBNÉ STATISTIKY

—	Soubory dat o zboží a cestujících, které mají být zajišťovány pro vybrané přístavy, jsou A1, A2, B1, C1, D1, E1, F1 a/nebo F2.

—	Soubory dat o zboží, ale nikoliv o cestujících, které mají být zajišťovány pro vybrané přístavy, jsou A1, A2, A3, B1, C1, E1, F1 a/nebo F2.

—	Soubory dat o cestujících, ale nikoliv o zboží, které mají být zajišťovány pro vybrané přístavy, jsou A3, D1, F1 a/nebo F2.

—	Soubory dat (ani o zboží ani o cestujících), které mají být zajišťovány pro vybrané přístavy a nevybrané přístavy, je A3.

Soubor dat A1	:	Námořní doprava v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu nákladu a relace
Periodicita	:	čtvrtletně

	Proměnné	Kód	Klasifikace
Rozměry	Soubor dat	Dvoumístný alfanumerický	A1
	Sledovaný rok	Čtyřmístný alfanumerický	(např. 1997)
	Sledované čtvrtletí	Jednomístný alfanumerický	(1, 2, 3, 4)
	Přístav ohlášeného příjezdu	Pětimístný alfanumerický	Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Směr	Jednomístný alfanumerický	Do domovského přístavu a z něj (1, 2)
	Přístav nakládky nebo vykládky	Pětimístný alfanumerický	Přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Relace	Čtyřmístný alfanumerický	Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV
	Druh nákladu	Jednomístný alfanumerický	Druh nákladu, příloha II
Údaje: Celková hmotnost zboží v tunách.

Soubor dat A2	:	Námořní doprava bez jednotek nákladu v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu nákladu a relace
Periodicita	:	čtvrtletně

	Proměnné	Kód	Klasifikace
Rozměry	Soubor dat	Dvoumístný alfanumerický	A2
	Sledovaný rok	Čtyřmístný alfanumerický	(např. 1997)
	Sledované čtvrtletí	Jednomístný alfanumerický	(1, 2, 3, 4)
	Přístav ohlášeného příjezdu	Pětimístný alfanumerický	Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Směr	Jednomístný alfanumerický	Do domovského přístavu a z něj (1, 2)
	Přístav nakládky nebo vykládky	Pětimístný alfanumerický	Přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Relace	Čtyřmístný alfanumerický	Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV
	Druh nákladu	Dvoumístný alfanumerický	Druh nákladu, (pouze bez nákladních jednotek), příloha II (subkategorie 1X, 11, 12, 13, 19, 2X, 21, 22, 23, 29, 9X, 91, 92 a 99)
Údaje: Celková hmotnost zboží v tunách.

Soubor dat A3	:	Údaje požadované jak pro vybrané přístavy, tak pro přístavy, pro něž se nevyžadují podrobné statistiky (viz čl. 4 odst. 3)
Periodicita	:	ročně

Proměnné

Kód

Klasifikace

Rozměry

Soubor dat

Dvoumístný alfanumerický

Sledovaný rok

Čtyřmístný alfanumerický

(např. 1997)

Sledované čtvrtletí

Jednomístný alfanumerický

(0)

Přístav ohlášeného příjezdu

Pětimístný alfanumerický

Všechny přístavy v seznamu přístavů

Směr

Jednomístný alfanumerický

Do domovského přístavu a z něj (1, 2)

Údaje:

Celková hmotnost zboží v tunách.

Počet cestujících (kromě cestujících na rekreačních lodích).

Počet cestujících na rekreačních lodích zahajujících a končících rekreační plavbu.

Počet cestujících na rekreačních lodích podnikajících výlet v rámci rekreační plavby: směr: pouze do domovského přístavu (1) – (nepovinný údaj).

Soubor dat B1	:	Námořní doprava v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu nákladu, zboží a relace
Periodicita	:	ročně

	Proměnné	Kód	Klasifikace
Rozměry	Soubor dat	Dvoumístný alfanumerický	B1
	Sledovaný rok	Čtyřmístný alfanumerický	(např. 1997)
	Sledované čtvrtletí	Jednomístný alfanumerický	(0)
	Přístav ohlášeného příjezdu	Pětimístný alfanumerický	Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Směr	Jednomístný alfanumerický	Do domovského přístavu a z něj (1, 2)
	Přístav nakládky nebo vykládky	Pětimístný alfanumerický	Přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Relace	Čtyřmístný alfanumerický	Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV
	Druh nákladu	Jednomístný alfanumerický	Druh nákladu, příloha II
	Zboží	Dvoumístný alfanumerický	Klasifikace zboží, příloha III
Údaje: Celková hmotnost zboží v tunách.

Soubor dat C1	:	Námořní doprava uceleného nákladu v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu nákladu, relace a charakteru nákladu
Periodicita	:	čtvrtletně

Proměnné

Kód

Klasifikace

Rozměry

Soubor dat

Dvoumístný alfanumerický

Sledovaný rok

Čtyřmístný alfanumerický

(např. 1997)

Sledované čtvrtletí

Jednomístný alfanumerický

(1, 2, 3, 4)

Přístav ohlášeného příjezdu

Pětimístný alfanumerický

Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů

Směr

Jednomístný alfanumerický

Do domovského přístavu a z něj (1, 2)

Přístav nakládky nebo vykládky

Pětimístný alfanumerický

Přístavy EHP ze seznamu přístavů

Relace

Čtyřmístný alfanumerický

Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV

Druh nákladu

Dvoumístný alfanumerický

Druh nákladu (pouze kontejnerové lodě a typ ro-ro), příloha II (subkategorie 3X, 31, 32, 33, 34, 5X, 51, 52, 53, 54, 56, 59, 6X, 61, 62, 63 a 69)

Údaje:

Celková hmotnost zboží v tunách (druh nákladu: subkategorie 3X, 31, 32, 33, 34, 5X, 51, 54, 56, 59, 6X, 61, 62, 63 a 69).

Počet jednotek (druh nákladu: subkategorie 3X, 31, 32, 33, 34, 5X, 51, 52, 53, 54, 56, 59, 6X, 61, 62, 63 a 69).

Počet jednotek bez nákladu (druh nákladu: subkategorie 3X, 31, 32, 33, 34, 5X, 51, 59, 6X, 61, 63 a 69).

Soubor dat D1	:	Osobní doprava v hlavních evropských přístavech podle relace a státu registrace plavidla
Periodicita	:	čtvrtletně

	Proměnné	Kód	Klasifikace
Rozměry	Soubor dat	Dvoumístný alfanumerický	D1
	Sledovaný rok	Čtyřmístný alfanumerický	(např. 1997)
	Sledované čtvrtletí	Jednomístný alfanumerický	(1, 2, 3, 4)
	Přístav ohlášeného příjezdu	Pětimístný alfanumerický	Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Směr	Jednomístný alfanumerický	Do domovského přístavu a z něj (1, 2)
	Přístav nakládky nebo vykládky	Pětimístný alfanumerický	Přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Relace	Čtyřmístný alfanumerický	Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV
	Stát registrace plavidla	Čtyřmístný alfanumerický	Stát registrace plavidla, příloha V
Údaje: Počet cestujících kromě cestujících na rekreačních lodích zahajujících a končících rekreační plavbu a cestujících na rekreačních lodích podnikajících výlet v rámci této plavby.

Soubor dat E1	:	Námořní doprava v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu nákladu, relace a státu registrace plavidla
Periodicita	:	ročně

	Proměnné	Kód	Klasifikace
Rozměry	Soubor dat	Dvoumístný alfanumerický	E1
	Sledovaný rok	Čtyřmístný alfanumerický	(např. 1997)
	Sledované čtvrtletí	Jednomístný alfanumerický	(0)
	Přístav ohlášeného příjezdu	Pětimístný alfanumerický	Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Směr	Jednomístný alfanumerický	Do domovského přístavu a z něj (1, 2)
	Přístav nakládky nebo vykládky	Pětimístný alfanumerický	Přístavy EHP ze seznamu přístavů
	Relace	Čtyřmístný alfanumerický	Přímořské pobřežní oblasti, příloha IV
	Druh nákladu	Jednomístný alfanumerický	Druh nákladu, příloha II
	Stát registrace plavidla	Čtyřmístný alfanumerický	Stát registrace plavidla, příloha V
Údaje: Celková hmotnost zboží v tunách.

Soubor dat F1	:	Lodní doprava v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu a rozměrů plavidel, na něž se nakládá nebo z nichž se vykládá náklad, na něž se naloďují nebo z nichž se vyloďují cestující (včetně cestujících na rekreačních lodích podnikajících výlet v rámci této plavby)
Periodicita	:	čtvrtletně

Proměnné

Kód

Klasifikace

Rozměry

Soubor dat

Dvoumístný alfanumerický

Sledovaný rok

Čtyřmístný alfanumerický

(např. 1997)

Sledované čtvrtletí

Jednomístný alfanumerický

(1, 2, 3, 4)

Přístav ohlášeného příjezdu

Pětimístný alfanumerický

Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů

Směr

Jednomístný alfanumerický

Do domovského přístavu a z něj (1, 2)

Druh plavidla

Dvoumístný alfanumerický

Typ lodi, příloha VI

Velikost plavidla (DWT)

Dvoumístný alfanumerický

Velikostní třída podle hrubé nosnosti, příloha VII

Údaje:

Počet plavidel.

Hrubá nosnost plavidel v tunách.

Soubor dat F2	:	Lodní doprava v hlavních evropských přístavech podle přístavu, druhu a rozměrů plavidel, na něž se nakládá nebo z nichž se vykládá náklad, na něž se naloďují nebo z nichž se vyloďují cestující (včetně cestujících na rekreačních lodích podnikajících výlet v rámci této plavby)
Periodicita	:	čtvrtletně

Proměnné

Kód

Klasifikace

Rozměry

Soubor dat

Dvoumístný alfanumerický

Sledovaný rok

Čtyřmístný alfanumerický

(např. 1997)

Sledované čtvrtletí

Jednomístný alfanumerický

(1, 2, 3, 4)

Přístav ohlášeného příjezdu

Pětimístný alfanumerický

Vybrané přístavy EHP ze seznamu přístavů

Směr

Jednomístný alfanumerický

Do domovského přístavu a z něj (1, 2)

Druh plavidla

Dvoumístný alfanumerický

Typ lodi, příloha VI

Velikost plavidla (BRT)

Dvoumístný alfanumerický

Velikostní třída podle hrubé prostornosti, příloha VII

Údaje:

Počet plavidel.

Hrubá prostornost plavidel.

PŘÍLOHA IX

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následné změny

(uvedené v článku 12)

Směrnice Rady 95/64/ES (Úř. věst. L 320, 30.12.1995, s. 25)
Rozhodnutí Komise 98/385/ES (Úř. věst. L 174, 18.6.1998, s. 1)	pouze článek 3
Rozhodnutí Komise 2000/363/ES (Úř. věst. L 132, 5.6.2000, s. 1)	pouze článek 1
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1)	pouze příloha II bod 20
Rozhodnutí Komise 2005/366/ES (Úř. věst. L 123, 17.5.2005, s. 1)	pouze článek 1
Nařízení Komise (ES) č. 1304/2007 (Úř. věst. L 290, 8.11.2007, s. 14	pouze článek 1

ČÁST B

Lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu

(uvedená v článku 12)

Směrnice	Lhůta pro provedení
95/64/ES	31. prosince 1996

PŘÍLOHA X

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 95/64/ES	Tato směrnice
Článek 1	Článek 1
Čl. 2 bod 1 první pododstavec	Čl. 2 písm. a) první pododstavec
Čl. 2 bod 1 druhý pododstavec písm. a) a b)	Čl. 2 písm. a) druhý pododstavec body i) a ii)
Čl. 2 bod 1 třetí pododstavec	Čl. 2 písm. a) třetí pododstavec
Čl. 2 bod 2 až 5	Čl. 2 písm. b) až e)
Článek 3	Článek 3
Čl. 4 odst. 1	Čl. 4 odst. 1
Čl. 4 odst. 2 první pododstavec	Čl. 4 odst. 2 první pododstavec
Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec	—
Čl. 4 odst. 2 třetí pododstavec	Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec
Čl. 4 odst. 3	Čl. 4 odst. 3
Články 5, 6 a 7	Čl. 5, 6 a 7
Čl. 8 odst. 1	Článek 8
Čl. 8 odst. 2	—
Článek 9	Článek 9
Článek 10	—
Článek 11	—
Čl. 12	—
Čl. 13 odst. 1 a 2	Čl. 10 odst. 1 a 2
—	Čl. 10 odst. 3
Čl. 13 odst. 3	—
Čl. 14 odst. 1	—
Čl. 14 odst. 2	Článek 11
—	Článek 12
Článek 15	Článek 13
Článek 16	Článek 14
Přílohy I až VIII	Přílohy I až VIII
—	Příloha IX
—	Příloha X

II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

6.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 141/48

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 29. května 2009,

kterým se povoluje odchylka požadovaná Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska ve vztahu k Anglii, Skotsku a Walesu podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů

(oznámeno pod číslem K(2009) 3853)

(Pouze anglické znění je závazné)

(2009/431/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (1), a zejména na bod 2 třetí pododstavec přílohy III uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Pokud se množství statkových hnojiv, které členský stát zamýšlí použít na hektar za rok, liší od množství stanoveného v první větě druhého pododstavce bodu 2 přílohy III směrnice 91/676/EHS a v bodu 2 písm. a) přílohy III uvedené směrnice, musí být určeno tak, aby neohrozilo dosažení cílů uvedených v článku 1 uvedené směrnice, a musí být zdůvodněno na základě objektivních kritérií, jakými jsou v tomto případě např. dlouhá vegetační období a plodiny s vysokou spotřebou dusíku.

(2)	Dne 14. ledna 2009 předložilo Spojené království Velké Británie a Severního Irska Komisi žádost o povolení odchylky podle bodu 2 třetího pododstavce přílohy III směrnice 91/676/EHS ve vztahu k Anglii, Skotsku a Walesu.

(3)

Požadovaná odchylka se týká úmyslu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska povolit v Anglii, Skotsku a Walesu použití dusíku pocházejícího ze statkových hnojiv v zemědělských podnicích s travinnými porosty ve výši až 250 kg na hektar za rok. Podle odhadů se odchylka v Anglii, Skotsku a Walesu týká přibližně 1 950 podniků, což představuje 1,3 % z celkového počtu zemědělských podniků, 1,5 % využívané zemědělské půdy a 21 % celkového počtu mléčných hospodářských zvířat.

(4)	Byly přijaty právní předpisy provádějící směrnici 91/676/EHS, včetně vymezení zranitelných oblastí a zřízení akčního programu v Anglii (nařízení 2008 č. 2349), ve Skotsku (nařízení 2008 č. 298) a ve Walesu (nařízení 2008 č. 3143), které se používají souběžně s tímto rozhodnutím.

(5)	Vymezené zranitelné oblasti, na něž se vztahují akční programy, pokrývají 68 % celkové rozlohy Anglie, 14 % celkové rozlohy Skotska a 4 % celkové rozlohy Walesu.

(6)

Z předaných údajů o jakosti vody vyplývá, že 83 % útvarů podzemních vod v Anglii má střední koncentraci dusičnanů nižší než 50 mg/l, přičemž 58 % koncentrací je nižších než 25 mg/l. Přes 90 % útvarů podzemních vod ve Skotsku a Walesu má střední koncentraci dusičnanů nižší než 50 mg/l a přes 70 % má koncentraci nižší než 25 mg/l. U povrchových vod v Anglii má více než 50 % monitorovacích míst střední koncentraci dusičnanů nižší než 25 mg/l a pouze 9 % má koncentraci vyšší než 50 mg/l. Ve Skotsku a Walesu má přes 90 % monitorovacích míst střední koncentraci dusičnanů nižší než 25 mg/l a žádná místa nepřekračují hodnotu 50 mg/l.

(7)

Mezi hlavní druhy pasoucích se hospodářských zvířat v Anglii, Skotsku a Walesu patří skot včetně skotu chovaného na mléko a ovce, přičemž počty hospodářských zvířat vykazují v letech 1995–2007 klesající trend (snížení o 13 % u skotu a o 22 % u ovcí a jehňat). Okolo 48 % celkové produkce statkových hnojiv se zpracovává jako pevná hnojiva vzniklá ze slámy, 52 % statkových hnojiv se zpracovává jako kejda.

(8)

Použití chemických hnojiv se za posledních dvacet let snížilo o 42 % u dusíku a o 49 % u fosforu. Použití chemického dusíku na mléčných pastvinách se od roku 1999 snížilo o 37 % a v roce 2007 dosahovalo hodnoty 128 kg N/ha. Vnitrostátní bilance dusíku a fosforu OECD vykazují za období let 1985 až 2002 pokles bilance dusíku ze 46 na 22 kg N/ha a bilance fosforu z 15 na 12 kg P/ha.

(9)	Pastviny zaujímají 69 % celkové zemědělské plochy v Anglii, Skotsku a Walesu, z čehož 46 % je extenzivních a 54 % řízených pastvin. 31 % celkové zemědělské plochy tvoří orná půda.

(10)

Z dokumentace předložené spolu s oznámením vyplývá, že navrhované množství 250 kg dusíku na hektar za rok ze statkových hnojiv v zemědělských podnicích s pastvinami je zdůvodněno na základě objektivních kritérií, jakými jsou vysoké srážky, dlouhé vegetační období a velké výnosy trávy s vysokou spotřebou dusíku.

(11)	Komise po přezkoumání žádosti zastává názor, že navrhované množství 250 kg na hektar neohrozí dosažení cílů směrnice 91/676/EHS, budou-li splněny některé přísné podmínky.

(12)	Toto rozhodnutí by mělo být použitelné v souvislosti s akčními programy pro Anglii, Skotsko a Wales na období let 2009 až 2012.

(13)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro dusičnany zřízeného podle článku 9 směrnice 91/676/EHS,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Odchylka požadovaná Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska ve vztahu k Anglii, Skotsku a Walesu za účelem povolení vyššího množství statkových hnojiv, než stanoví první věta druhého pododstavce bodu 2 přílohy III směrnice 91/676/EHS a bod 2 písm. a) přílohy III uvedené směrnice, se uděluje za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se použijí tyto definice:

a)	„zemědělskými podniky s pastvinami“ se rozumějí podniky, v nichž tvoří travní porost nejméně 80 % zemědělské plochy vhodné pro použití statkových hnojiv;

b)	„pasoucími se hospodářskými zvířaty“ se rozumí skot (s výjimkou jatečných telat), ovce, jelenovití, kozy a koně;

c)	„travou“ se rozumí trvalé nebo dočasné travní porosty (za dočasné se považují pozemky ležící ladem po dobu kratší čtyř let).

Článek 3

Oblast působnosti

Toto rozhodnutí se použije individuálně na zemědělské podniky s pastvinami a za podmínek uvedených v článcích 4, 5 a 6.

Článek 4

Každoroční žádost o povolení a závazek

1. Zemědělci, kteří chtějí odchylky využívat, každoročně předloží příslušným orgánům žádost o její povolení.

2. Spolu s každoroční žádostí uvedenou v odstavci 1 se písemně zaváží k plnění podmínek stanovených v článcích 5 a 6.

3. Příslušné orgány zajistí, aby byly všechny žádosti o povolení odchylky předloženy ke správní kontrole. Pokud kontrola prokáže nesplnění podmínek uvedených v článcích 5 a 6, je o tom žadatel vyrozuměn. V takovémto případě se žádost považuje za zamítnutou.

Článek 5

Použití statkových a jiných hnojiv

1. Množství statkových hnojiv pocházejících z pasoucích se hospodářských zvířat, které je každoročně vpraveno do půdy v zemědělských podnicích s pastvinami, včetně množství vpraveného samotnými zvířaty, nepřekročí množství statkových hnojiv obsahující 250 kg dusíku na hektar za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 7.

2. Celkový přísun dusíku nepřekročí předpokládané nároky dotyčné plodiny na živiny a zohledňuje i zásobování z půdy.

3. Pro každý zemědělský podnik se vede plán hnojení, jenž u zemědělské půdy popisuje střídání plodin i plánované použití statkových, dusíkatých a fosfátových hnojiv. Tento plán se v podniku zpřístupní v každém kalendářním roce nejpozději do 1. března.

Plán hnojení obsahuje tyto údaje:

a)	počet hospodářských zvířat, popis systému ustájení a uskladnění, včetně dostupných skladovacích kapacit pro statková hnojiva;

b)	výpočet množství dusíku i fosforu vyprodukovaného ze statkových hnojiv v zemědělském podniku (po odečtení ztrát při ustájení a skladování);

c)	střídání plodin a plošnou výměru každé plodiny, včetně situačního náčrtu s umístěním jednotlivých pozemků;

d)	předpokládané nároky na dusík a fosfor u plodin;

e)	množství a druh statkových hnojiv vyvezených mimo zemědělský podnik nebo do něj;

f)	výsledky analýzy půdy, pokud jde o stav půdy z hlediska dusíku a fosforu, jsou-li k dispozici;

g)	použití dusíku a fosforu ze statkových hnojiv na každém pozemku;

h)	použití dusíku a fosforu prostřednictvím umělých a jiných hnojiv na každém pozemku.

Tyto plány se aktualizují nejpozději sedm dní po provedení jakékoli změny v zemědělských postupech, aby se zajistil soulad plánů a skutečných zemědělských postupů.

4. Každý zemědělský podnik vede evidenci hnojení včetně informací týkajících se hospodaření s dusíkem a přísunu fosforu. Tyto informace se každoročně předkládají příslušnému orgánu.

5. Každý zemědělský podnik s pastvinami, který využívá tuto odchylku, souhlasí s případnou kontrolou žádosti uvedené v čl. 4 odst. 1, jakož i plánu a evidence hnojení.

6. V každém zemědělském podniku využívajícím odchylku se zpřístupní výsledky analýzy koncentrace dusíku a fosforu v půdě. Pro každou oblast zemědělského podniku, jež je homogenní z hlediska střídání plodin a vlastností půdy, se odběr vzorků a analýza provede nejméně jednou za čtyři roky. Vyžaduje se nejméně jedna analýza na každých 5 hektarů zemědělské půdy.

7. Před osevem travou na podzim se nesmí statková hnojiva rozmetávat.

Článek 6

Hospodaření s půdou

Na 80 nebo více procentech plošné výměry vhodné pro použití statkových hnojiv se v zemědělských podnicích vyseje tráva. Zemědělci, kteří využívají jednotlivé odchylky, provedou tato opatření:

a)	dočasné travní porosty na písčitých půdách se budou orat na jaře;

b)	bezprostředně po zaorání trávy na všech půdních typech následuje osev plodinami s vysokou potřebou dusíku;

c)	střídání plodin nezahrnuje luštěniny nebo jiné plodiny, které vážou atmosférický dusík; to však neplatí pro jetel na pastvinách s méně než 50 % jetele, ani pro jiné luštěniny, pod které se seje tráva.

Článek 7

Ostatní opatření

Tato odchylka se použije, aniž jsou dotčena opatření, která musí vyhovovat jiným právním předpisům Společenství pro ochranu veřejného zdraví a zdraví zvířat a pro oblast životního prostředí.

Článek 8

Monitorování

1. Příslušný orgán vypracuje a každoročně aktualizuje mapy zachycující procentuální podíl zemědělských podniků s pastvinami, hospodářských zvířat a zemědělské půdy, na které se v každé oblasti vztahuje jednotlivá odchylka. Tyto mapy se každoročně předkládají Komisi spolu se zprávou uvedenou v článku 10 tohoto rozhodnutí.

2. Monitorování zemědělských podniků, na které se vztahuje akční program a odchylka, se provádí v měřítku pro pozemky zemědělských podniků v zemědělských monitorovacích pásmech. Referenční monitorovací povodí je reprezentativní pro různé půdní typy, úrovně intenzity a postupy hnojení.

3. Šetření a rozbory živin uvedené v článku 5 tohoto rozhodnutí poskytnou údaje o místním využívání půdy, střídání plodin a zemědělských postupech v zemědělských podnicích, které využívají jednotlivých odchylek. Tyto údaje se mohou použít pro modelové výpočty rozsahu vyplavování dusičnanů a úniku fosforu z pozemků, na kterých se použije na hektar a za rok až 250 kg dusíku obsaženého ve statkových hnojivech z pasoucích se hospodářských zvířat.

4. Monitorování mělkých podzemních vod, půdní vody, drenážní vody a vodních toků v zemědělských podnicích patřících k monitorovacím místům zemědělských pásem poskytne údaje o koncentraci dusičnanů a fosforu ve vodě, která opouští kořenovou zónu a vstupuje do podzemních a povrchových vod.

5. U zemědělských pásem nacházejících se v blízkosti nejohroženějších vodních útvarů se provádí zvýšené monitorování vody.

6. Za účelem shromáždění podrobných vědeckých údajů o intenzivním hospodaření na pastvinách před skončením období platnosti odchylky se provede studie s cílem zlepšit hospodaření s živinami. Tato studie se zaměří na ztráty živin včetně vyplavování dusičnanů, denitrifikačních ztrát a ztrát fosfátů při intenzivní mlékárenské výrobě v reprezentativních oblastech.

Článek 9

Kontrola

1. Příslušný vnitrostátní orgán provede správní kontroly ve všech zemědělských podnicích, které využívají jednotlivé odchylky, aby posoudil, zda je dodržováno maximální množství 250 kg dusíku ze statkových hnojiv z pasoucích se hospodářských zvířat na hektar a za rok, jakož i maximální úrovně dusíkatých hnojiv a podmínky využívání půdy.

2. Na základě analýzy rizik, výsledků kontrol z předchozích let a výsledků všeobecných namátkových kontrol právních předpisů provádějících směrnici 91/676/EHS se vypracuje program inspekcí v terénu. Inspekce v terénu se provádějí nejméně ve 3 % zemědělských podniků využívajících jednotlivé odchylky s ohledem na podmínky stanovené v článcích 5 a 6.

Článek 10

Podávání zpráv

1. Příslušný orgán předkládá každoročně Komisi výsledky monitorování spolu se stručnou zprávou o vývoji kvality vody a postupech použitých při hodnocení. Zpráva poskytne informace o tom, jak prostřednictvím kontrol na úrovni zemědělských podniků probíhá hodnocení uplatňovaných podmínek v rámci povolené odchylky, a rovněž informace o nevyhovujících podnicích na základě výsledků správních inspekcí a inspekcí prováděných v terénu.

První zpráva se podá do června 2010 a v následujících letech každoročně do června.

2. K takto dosaženým výsledkům Komise přihlédne v případě nové žádosti o povolení odchylky.

Článek 11

Použitelnost

Toto rozhodnutí se použije ve spojení s předpisy, jimiž se provádí akční program v Anglii (nařízení 2008 č. 2349), ve Skotsku (nařízení 2008 č. 298) a ve Walesu (nařízení 2008 č. 3143). Je použitelné do 31. prosince 2012.

Článek 12

Toto rozhodnutí je určeno Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.

V Bruselu dne 29. května 2009.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise

(1) Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1.

Obsah		I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné	Strana
		NAŘÍZENÍ
		Nařízení Komise (ES) č. 468/2009 ze dne 5. června 2009 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	1
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/32/ES ze dne 23. dubna 2009 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se extrakčních rozpouštědel používaných při výrobě potravin a složek potravin (přepracované znění) ( 1 )	3
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (přepracované znění) ( 1 )	12
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/42/ES ze dne 6. května 2009 o statistickém vykazování přepravy zboží a cestujících po moři (přepracované znění) ( 1 )	29

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MA	32,7
	MK	43,9
	TR	55,6
	ZZ	44,1
0707 00 05	MK	24,8
	TR	98,6
	ZZ	61,7
0709 90 70	TR	113,3
0709 90 70	ZZ	113,3
0805 50 10	AR	70,4
	TR	60,0
	ZA	64,1
	ZZ	64,8
0808 10 80	AR	114,0
	BR	74,1
	CA	69,7
	CL	88,3
	CN	85,0
	NA	101,9
	NZ	103,9
	US	124,3
	ZA	73,4
	ZZ	92,7
0809 10 00	TN	169,2
	TR	209,1
	ZZ	189,2
0809 20 95	US	453,6
0809 20 95	ZZ	453,6

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2009.141.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 141

České vydání	Právní předpisy	Svazek 52 6. června 2009

	II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné
	ROZHODNUTÍ
	Komise
	2009/431/ES
*	Rozhodnutí Komise ze dne 29. května 2009, kterým se povoluje odchylka požadovaná Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska ve vztahu k Anglii, Skotsku a Walesu podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (oznámeno pod číslem K(2009) 3853)	48