14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/1

(1)

Komise nařízením (ES) č. 1130/2008 ze dne 14. listopadu 2008 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozů některých svíček, svící a obdobných výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých svíček, svící a obdobných výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“).

(2)

Po sdělení základních skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních antidumpingových opatření, zúčastněným stranám se některé z nich k prozatímním zjištěním písemně vyjádřily. Strany, které o to požádaly, dostaly možnost slyšení. Komise pokračovala ve zjišťování a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

(3)

Komise pokračovala ve svém šetření týkajícím se otázek zájmu Společenství a provedla další analýzu informací, které po uložení prozatímních antidumpingových opatření poskytli dovozci, maloobchodníci a obchodní sdružení.

(4)

Byly zváženy ústní a písemné připomínky dotčených stran a na jejich základě byla prozatímní zjištění podle potřeby upravena. Za tímto účelem byly uskutečněny další inspekce v prostorách těchto společností:

dovozci ve Společenství, kteří nejsou ve spojení:

Inspekce byly uskutečněny rovněž v prostorách společností uvedených ve 31. bodě odůvodnění.

(5)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno doporučit uložení konečných antidumpingových opatření na dovoz některých svíček, svící a obdobných výrobků pocházejících z ČLR a konečný výběr částek zajištěných formou prozatímního cla. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly vznést námitky ke sděleným informacím.

(6)

Připomíná se, že šetření ohledně dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Pokud jde o trendy významné pro posouzení újmy, Komise analyzovala údaje za období od 1. ledna 2004 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(7)

Některé zúčastněné strany namítaly, že volba roku 2007 jako období šetření byla chybná, protože analýzu újmy ovlivnily některé události, k nimž došlo v letech 2007 a 2008, např. změna vývozních subvencí a politiky práce ČLR a kolísání směnných kurzů.

(8)

Je třeba poznamenat, že podle čl. 6 odst. 1 základního nařízení by období šetření mělo odpovídat období bezprostředně předcházejícímu zahájení řízení. Připomíná se, že současné šetření bylo zahájeno dne 16. února 2008. Pokud jde o zkoumání trendů významných pro posouzení újmy, to zpravidla odpovídá třem nebo čtyřem letům před zahájením řízení a končí shodně s obdobím šetření dumpingu. Uvedené tvrzení bylo tedy odmítnuto.

(9)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila procento uvedené ve 2. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, které představuje podíl žadatelů na celkové výrobě Společenství.

(10)

Po přezkoumání tohoto tvrzení je třeba poznamenat, že údaj 60 % uvedený ve 2. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vyjadřuje celkovou podporu šetření, přičemž zahrnuje i žadatele a výrobce ve Společenství, kteří podpořili podnět a souhlasili se spoluprácí při šetření, a nikoli podíl na výrobě Společenství, který mají pouze žadatelé. To potvrzuje i 92. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud jde o procento ve 2. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, správný údaj je „34 %“.

(11)

Dotčený výrobek byl předběžně definován jako některé svíčky, svíce a obdobné výrobky, kromě náhrobních svíčkových světel a jiných svíčkových světel pro venkovní použití, pocházející z ČLR a vyvážené do Společenství (dále jen „svíčky“ nebo „dotčený výrobek“).

(12)

Ačkoli se různé typy svíček mohou lišit velikostí, tvarem, barvou a dalšími rysy, např. vůní atd., mělo se pro účely uložení prozatímních opatření za to, že všechny typy svíček obsažené v definici dotčeného výrobku mají stejné základní chemické a technické vlastnosti a použití a jsou do značné míry vzájemně zaměnitelné.

(13)

Připomínky, které v uvedeném období učinily zúčastněné strany, neodůvodňovaly vynětí některých typů svíček z oblasti působnosti šetření, zejména vynětí takzvaných „ozdobných“ nebo „dekoračních“ svíček. Strany neučinily žádné podání, v němž by definovaly rozdíly, které by byly umožnily jasné rozlišení mezi různými typy svíček, které mají být zahrnuty do oblasti působnosti šetření, a těmi, které z ní mají být vyňaty. Šetření se navíc v rozporu s některými tvrzeními neukázalo na zjištění dumpingu a újmy u šetřených společností zařazených do vzorku s významnými rozdíly podle typů svíček. Vycházelo se tedy předběžně z toho, že všechny typy svíček, na které se vztahuje současné šetření, byly součástí stejného výrobku a šetření by se na ně mělo vztahovat.

(14)

Po uložení prozatímních opatření se opět tvrdilo, že vyvážející výrobci v ČLR vyrábějí ve velké míře ručně vyráběné nebo dekorační svíčky s dalším opracováním. Bylo opakováno, že jejich výroba je náročná na pracovní sílu a že výrobci ve Společenství je vyrábějí pouze v omezeném množství. Bylo rovněž znovu zdůrazňováno, že zákazníci vnímají dekorační svíčky jinak než klasické a standardní typy svíček. Tvrdilo se například, že na rozdíl od klasických svíček nejsou dekorační svíčky určeny k zapalování nebo k tomu, aby poskytovaly teplo, ale k tomu, aby co nejdéle sloužily jako dekorační předměty v nezměněném stavu.

(15)

Rovněž se tvrdilo, že rozlišit dekorační svíčky od dalších typů svíček, např. čajových svíček nebo kuželovitých svící, by bylo relativně snadné, vzhledem k tomu, že dekorační svíčky mají alespoň jeden z následujících rysů: i) jsou vícebarevné a mají několik vrstev; ii) mají zvláštní tvar; iii) mají vyřezávaný povrch s ozdobnými prvky a iv) mají další ozdoby z jiného materiálu než z vosku/parafínu.

(16)

Jiné zúčastněné strany prohlašovaly, že „narozeninové“ svíčky se ve Společenství nevyrábějí, ale vyrábějí se téměř výhradně v ČLR, a měly by být proto vyňaty z tohoto řízení.

(17)

Rovněž se uvádělo, že takzvané čajové svíčky mohou nahradit svíčky pro účely produkce světla, ale jiné typy svíček nemohou nahradit čajové svíčky pro účely produkce tepla. Proto tyto dva typy nejsou vzájemně zaměnitelné, jako tomu je v případě náhrobních svíčkových světel a jiných svíčkových světel pro venkovní použití, které nejsou dotčeným výrobkem, a jiných typů svíček včetně čajových svíček. Proto se tvrdilo, že čajové svíčky by měly být z tohoto řízení také vyloučeny.

(18)

Pokud jde o tvrzení týkající se dekoračních svíček, charakteristické rysy, které strany uváděly, jsou velmi obecné a neumožnily by jasně rozlišovat mezi typy svíček, které mají být zahrnuty do oblasti působnosti šetření, a těmi, které z ní mají být vyňaty a na něž se opatření vztahovat nemají. Mnoho standardních typů svíček má více než jednu barvu, mohou mít zvláštní tvar nebo jednu či více dalších ozdob, např. u příležitosti zvláštních oslav v průběhu roku. Informace, které poskytly strany a které byly shromážděny při šetření, zejména informace o typech výrobků a jim přiřazených kontrolních výrobních číslech, by navíc neumožnily vždy jasně rozlišit různé typy svíček na základě výše uvedených rysů. Za prvé je třeba poznamenat, že skutečnost, že některé typy výrobků výrobci ve Společenství údajně nevyrábějí, by automaticky nevedla k vynětí těchto typů z definice dotčeného výrobku. Za druhé nelze vyloučit, že některé typy svíček výrobci ve Společenství nevyrábějí kvůli dumpingu působícímu újmu. Pokud jde o takzvané narozeninové svíčky, dotčené strany neposkytly žádné důkazy o tom, že se ve Společenství tyto typy svíček nevyrábějí, ani neudaly důvody, proč by se takové svíčky ve Společenství nevyráběly. Navíc stejně jako v případě dekoračních svíček nebylo udáno jasné rozlišení mezi narozeninovými svíčkami a ostatními typy svíček, které by umožnily případně vyloučit tyto typy výrobků z šetření. Tyto připomínky platí též pro takzvané ručně vyráběné svíčky. Za zmínku stojí, že, jak je zmíněno ve 26. bodě odůvodnění, tvrzení, že ručně vyráběné svíčky se ve Společenství nevyrábějí, nebylo pravdivé.

(19)

Co se týče tvrzení o použití některých typů svíček, tj. pro produkci světla a/nebo tepla, připomíná se, že ve 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo zmíněno, že různé typy svíček jsou vzájemně zaměnitelné a že se svíčky ve velké míře používají pro účely dekorace interiéru, a ne pro hlavní účel produkce tepla. Strany neposkytly žádné informace, které by toto tvrzení vyvracely. Pokud jde o tvrzení ohledně náhrobních svíčkových světel a svíček pro venkovní použití, potvrdilo se, že tyto výrobky lze odlišit od ostatních typů svíček na základě technických a chemických kritérií uvedených v 17. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(20)

Celkově se mělo za to, že tvrzení stran nebyla dostatečně specifická a nebyla podložena podpůrnými důkazy, které by doložily, že dotčený výrobek nebyl v prozatímním nařízení správně definován. Připomíná se, že všechny typy svíček, které jsou součástí dotčeného výrobku, mají stejné chemické a technické vlastnosti. V tomto případě bylo navíc zjištěno, že svíčky mají stejné nebo podobné použití a že jsou v mnoha případech zaměnitelné. Vyrábějí je výrobci svíček v ČLR a vyvážejí se stejnými prodejními cestami, a tvoří tedy stejný výrobek.

(21)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se definice dotčeného výrobku, potvrzuje se 15. až 23. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(22)

Některé strany napadly zjištění učiněná ve 28. bodě prozatímního nařízení, v němž se kritéria použitá na vymezení „obdobného výrobku“ zakládala zejména na technických a chemických vlastnostech a také na konečném použití a funkci výrobku. Další faktory, jako je tvar, vůně, barva nebo další rysy uváděné zúčastněnou stranou, nebyly relevantní z hlediska definice obdobného výrobku. Případné rozdíly, pokud jde o velikost, nemají žádný vliv na definici dotčeného výrobku a obdobného výrobku, zejména protože by nebylo možné jasně rozlišit typy výrobků, které jsou stejným výrobkem, pokud jde o jejich hlavní základní technické a chemické vlastnosti, jejich konečné použití a to, jak je vnímají uživatelé.

(23)

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že strany nezpochybnily skutečnost, že všechny typy svíček mají stejné chemické a technické vlastnosti nebo že všechny typy svíček jsou vyráběny ze stejných surovin, zejména z vosku, že je vyrábějí stejní výrobci a že jsou při vývozu prodávány stejnými prodejními cestami nebo podobným zákazníkům na trhu Společenství.

(24)

Hlavní argument dotčených stran vycházel ze skutečnosti, že typy svíček vyráběné v ČLR a vyvážené do Společenství, nejsou stejné jako typy vyráběné ve Společenství výrobci Společenství. Všechna tvrzení byla pečlivě prozkoumána, ale nepřinesla žádný nový podstatný prvek v porovnání s prohlášeními, která byla učiněna a řešena v prozatímní fázi.

(25)

Tvrzení ve 14. bodě odůvodnění týkající se definice dotčeného výrobku bylo učiněno rovněž v souvislosti s obdobným výrobkem. Byl uváděn argument, že vyvážející výrobci v ČLR vyrábějí ve značné míře ručně vyráběné dekorační svíčky nebo dekorační svíčky náročné na pracovní sílu, vyžadující další opracování, a několik různých tvarů, které výrobci ve Společenství nevyrábějí nebo je vyrábějí v omezeném množství. Tvrdilo se tudíž, že tyto typy svíček nejsou stejné jako ty, které vyrábějí výrobci ve Společenství.

(26)

Šetření ukázalo, že toto tvrzení není pravdivé. I když se výrobci zahrnutí do definice výrobního odvětví Společenství mohou soustředit na segment trhu, který tvoří standardní svíčky, z dostupných informací je zřejmé, že je ve Společenství velké množství výrobců, kteří vyrábějí dekorační svíčky, včetně ručně vyráběných svíček a svíček náročných na pracovní sílu, a to v některých členských státech, např. Estonsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, Polsku a Slovinsku.

(27)

S ohledem na tvrzení zúčastněných stran a na důkazy, které předložily, a na všechny další informace získané šetřením se má za to, že dotčený výrobek a svíčky vyráběné a prodávané vyvážejícími výrobci na domácím trhu a výrobci ve Společenství, které rovněž posloužilo jako srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty, pokud jde o ČLR, lze považovat za obdobné výrobky v souladu s čl. 1 odst. 4 základního nařízení. Tyto výrobky mají v zásadě stejné základní technické a chemické vlastnosti a stejné nebo podobné základní použití.

(28)

Vzhledem k tomu, že nebyly učiněny žádné připomínky týkající se výběru vzorku výrobců ve Společenství, dovozců a vyvážejících výrobců v ČLR, které by změnily prozatímní zjištění, potvrzuje se 31. až 40. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(29)

Jak se uvádí ve 41. až 43. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nebylo v prozatímní fázi možné přijmout žádost jednoho vyvážejícího výrobce o individuální přezkoumání podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení, neboť by bránilo včasnému dokončení šetření v příslušné fázi.

(30)

Za daných okolností se však považovalo z administrativního hlediska za možné vyhovět po uložení prozatímních opatření této jediné, podložené žádosti.

(31)

Proto se uskutečnila inspekce v prostorách této společnosti z ČLR:

Inspekce se navíc uskutečnily u těchto dovozců ve spojení ve Společenství:

(32)

Po poskytnutí prozatímních zjištění společnost, u níž byl uplatněn článek 18 základního nařízení, zjištění Komise napadla. V podstatě zopakovala svá tvrzení učiněná v prozatímní fázi, aniž by poskytla jakékoli podložené důkazy, které by odůvodňovaly změnu prozatímních závěrů.

(33)

Vzhledem k výše uvedenému se potvrzuje 44. až 47. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(34)

Po poskytnutí prozatímních zjištění pět čínských vyvážejících výrobců, kterým nebylo přiznáno tržní zacházení, prozatímní zjištění napadlo.

(35)

V případě vývozce, který nemohl prokázat, že splňuje kritéria 1 a 3 stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, bylo uváděno, že kritérium 1 podle uvedeného ustanovení je splněno, neboť finanční příspěvky od státu pro malé a střední společnosti na výstavbu např. technologických středisek jsou poskytovány i v zemích s tržním hospodářstvím. Vývozce rovněž uváděl, že v jiném antidumpingovém případě subvence, které obdržela jiná společnost, nepřipravily tuto společnost o tržní zacházení.

(36)

Pokud jde o první tvrzení, je třeba poznamenat, že orgány Společenství posuzují status tržního hospodářství na základě čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a nikoli na základě obecného porovnání tržních podmínek společností, které působí v ČLR a společností v zemích s tržním hospodářstvím. Toto tvrzení proto muselo být odmítnuto. Pokud jde o druhé tvrzení, je třeba zdůraznit, že šetření každého antidumpingového případu probíhá odděleně a že závěry každého šetření vycházejí z kontextu a okolností daného případu. Povaha, četnost a ekonomické prostředí, v němž byly v tomto případě příspěvky státu poskytnuty, ukazuje, že kritérium 1 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nebylo splněno. Proto musel být uvedený argument odmítnut.

(37)

Stejný vývozce prohlašoval, že pokud jde o kritérium 3 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, veškeré relevantní dokumenty, které byly předloženy, by prokázaly, že cena zaplacená za práva k užívání pozemků by byla výsledkem svobodného vyjednávání s místními orgány, a tudíž by se zakládala na tržních hodnotách.

(38)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že relevantní dokumenty, na nichž se zakládala nákupní cena práv k užívání pozemků, byly z roku 1997 a umožnily tomuto vývozci získat tato práva na dobu neurčitou za cenu stanovenou v roce 1997. Jelikož nezohlednil případný nárůst cen mezi rokem 1997 a datem skutečného převodu práv k užívání pozemků a při neexistenci jakékoli zprávy o odhadu nebo ocenění pozemků, nebyl tento vývozce schopen vysvětlit, na základě čeho byla stanovena převodní cena práv k užívání pozemků.

(39)

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že tento vývozce nesplnil kritérium 1 ani kritérium 3 čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto je závěry dosažené v prozatímní fázi třeba potvrdit.

(40)

Jeden vývozce, který nesplnil kritérium 2 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tvrdil, že toto kritérium splnil, jelikož finanční příspěvky poskytnuté dvěma členům vedení by neměly být, oproti tomu, co bylo stanoveno v prozatímní fázi (viz 53. bod odůvodnění prozatímního nařízení), posuzovány jako „půjčky“. Podle jeho tvrzení by tyto příspěvky měly být považovány za rezervní prostředky.

(41)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že fond rezerv je druhem účtu v rozvaze, který je vyhrazen pro dlouhodobé projekty kapitálových investic nebo případné rozsáhlé a předpokládané výdaje, které vzniknou v budoucnu. Poté, co jsou zaneseny do rozvahy, jsou tyto prostředky určeny pouze na projekty kapitálových výdajů, na které byly původně určeny, s vyloučením jakýchkoli nepředvídaných okolností.

(42)

Ze zápisu ze schůze správní rady je zřejmé, že toto nebylo záměrem. Příslušné záznamy byly navíc zaúčtovány v účtu rozvahy „jiné pohledávky“, který se normálně používá pro krátkodobé půjčky vlastníkovi a zaměstnancům a pro zálohy.

(43)

Proto lze závěrem konstatovat, že finanční prostředky poskytnuté dvěma jednotlivcům neměly sloužit jako kapitálové rezervy, ale jejich účelem bylo poskytnout peníze bez jakéhokoli náležitého právního základu, zejména bez smlouvy upravující data splátek nebo vzniklé úroky. Takovou transakci je každopádně nutno posuzovat jako finanční nástroj ve smyslu mezinárodního účetního standardu (IAS) 32. Poskytnutí informací o těchto transakcích navíc neproběhlo v souladu s IAS 24, jelikož ve finančních výkazech společnosti nebyla uvedena i) výše transakcí, ii) jejich podmínky, včetně toho, zda jsou zajištěny, a iii) povaha odměny poskytnuté při vypořádání a podrobnosti o jakýchkoli obdržených či poskytnutých zárukách.

(44)

Z výše uvedeného lze vyvodit závěr, že tento vývozce nesplnil kritérium 2 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto se potvrzují závěry dosažené v prozatímní fázi.

(45)

Druhý vývozce, který nesplnil požadavky kritéria 2 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, nezpochybnil skutečnost, že jsou v jeho účetnictví chyby, ale měl za to, že některé z nich jsou méně závažné a některé další, k nimž došlo v předchozích letech, neměly vliv na jasnost účetnictví společnosti.

(46)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že chyby byly zjištěny v namátkou vybraných účetních dokumentech a auditoři se o nich ve zprávě o auditu nezmiňovali, což vzbuzuje vážné pochybnosti o tom, zda byl audit celého účetnictví proveden v souladu s IAS. Chybné účtování stálých aktiv v předchozích letech navíc dále zkresluje strukturu nákladů společnosti a nemůže být považováno za vyhovující IAS 1 a 38.

(47)

Závěr učiněný v prozatímní fázi o tom, že tento vyvážející výrobce nesplňuje kritérium 2 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, se tudíž potvrzuje.

(48)

Spolupracující vývozce, jemuž nebylo přiznáno tržní zacházení, jelikož nebyl schopen prokázat, že splňuje kritérium 1 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, poskytl písemné potvrzení vydané místními orgány v ČLR, které podle tohoto dovozce dokazuje, že daná společnost nepodléhá při svých nákupních a prodejních aktivitách žádným omezením.

(49)

Jelikož je však příslušné potvrzení v rozporu se stanovami tohoto konkrétního vyvážejícího výrobce a předložené důkazy již nebylo možné ověřit, muselo být tržní zacházení odmítnuto také v konečné fázi.

(50)

Spolupracující vývozce, u nějž bylo stanoveno, že nesplňuje kritéria 1 až 3 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, ohledně kritéria 1 podle uvedeného ustanovení prohlásil, že omezení týkající se nákupu a prodeje v jeho stanovách společnost ve skutečnosti nedodržuje. Pokud jde o kritérium 2 podle uvedeného ustanovení, uvedená zjištění nezpochybnil, ale prohlásil, že účetní chyby společnosti byly způsobeny chybnými postupy jejích účetních a/nebo instrukcemi místních finančních úřadů. Pokud jde o kritérium 3 podle uvedeného ustanovení, ačkoli společnost poskytla jisté vysvětlení ohledně slevy od státu, která byla považována za nesprávné hodnocení práv k užívání pozemků, neposkytla žádné důkazy o tom, že splňuje podmínky pro tuto slevu.

(51)

Pokud jde o kritérium 1 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, je třeba poznamenat, že čínský zákon o obchodních společnostech stanoví, že stanovy společnosti jsou závazné pro společnost, akcionáře, ředitele, vedoucí oddělení a vyšší vedení, a proto byly připomínky společnosti zamítnuty. Pokud jde o kritéria 2 a 3 podle uvedeného ustanovení, připomínky společnosti by navíc nemohly odůvodnit změnu příslušných prozatímních zjištění. Proto se potvrzuje 54. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(52)

Pokud jde o 57. bod odůvodnění prozatímního nařízení, konstatuje se, že analýza informací získaných po poskytnutí zjištění týkajících se statusu tržního hospodářství neopravňuje k žádným změnám, pokud jde o stanovení, kterým společnostem bude přiznáno tržní zacházení.

(53)

Společnost, jíž bylo umožněno individuální přezkoumání, prokázala, že splňuje kritéria čl. 2 odst. 7 písm. c), a mohlo jí být proto přiznáno tržní zacházení.

(54)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že praktiky odporující pravidlům hospodářské soutěže a zásahy státu budou motivovat k obcházení opatření, a proto by žádnému čínskému výrobci nemělo být přiznáno individuální zacházení.

(55)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že tato strana neposkytla, pokud jde o toto tvrzení, žádné podložené důkazy. S cílem snížit riziko obcházení v důsledku významného rozdílu mezi celními sazbami na minimum se však má za to, že je v tomto případě nutné v zájmu zajištění řádného uplatňování antidumpingových cel přijmout zvláštní opatření (viz 149. a 150. bod odůvodnění níže).

(56)

Vzhledem k tomu, že k individuálnímu zacházení nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 58. až 60. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(57)

U společnosti v ČLR, jíž bylo přiznáno individuální přezkoumání a následně i tržní zacházení, bylo zjištěno, že neuskutečnila žádný prodej na domácím trhu. Proto byla běžná hodnota pro tuto společnost určena v souladu s čl. 2 odst. 3 na základě stejného postupu pro spolupracující vývozce, kteří neměli reprezentativní prodej na domácím trhu, jak je popsáno v 67. až 69. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(58)

Vzhledem k tomu, že k běžné hodnotě pro vývozce, jimž bylo přiznáno tržní zacházení, nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 61. až 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(59)

Některé strany napadly volbu výrobního odvětví společenství jako srovnatelné země, hlavně kvůli skutečnosti, že existují rozdíly na trzích práce a tedy i rozdíly v nákladech práce. Jak je podrobně vysvětleno v 70. až 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo vynaloženo značné úsilí ke získání spolupráce některé ze srovnatelných zemí. Vzhledem k nulové spolupráci se mělo za to, že by pro stanovení běžné hodnoty v zemi s tržní ekonomikou mohly být použity dostupné údaje pro výrobní odvětví Společenství. Argument týkající se rozdílů na trzích práce není v souvislosti s údaji ve srovnatelné zemi relevantní. Navíc tyto strany učinily své argumenty a poznámky, aniž by je jakkoli zdůvodnily nebo předložily jakékoli konkrétní alternativní návrhy, pokud jde o volbu srovnatelné země. Na tyto připomínky tedy nemohl být brán zřetel a je tak možné potvrdit prozatímní zjištění.

(60)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se srovnatelné země, 70. až 76. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(61)

Jelikož se prodej společnosti, jíž bylo přiznáno individuální přezkoumání a následně i tržní zacházení, na vývoz do Společenství uskutečňoval prostřednictvím společností ve spojení se sídlem ve Společenství, vývozní prodejní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za které byl výrobek znovu prodán prvním nezávislým zákazníkům ve Společenství.

(62)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se vývozní ceny, které by změnily prozatímní zjištění, 77. a 78. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(63)

U společnosti v ČLR, jíž bylo přiznáno individuální přezkoumání a následně i tržní zacházení, byly úpravy popsané v 81. až 83. bodě odůvodnění prozatímního nařízení provedeny za účelem zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(64)

Jeden vyvážející výrobce požádal o úpravu své vývozní ceny o měnový přepočet podle čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení. Tuto úpravu vyčíslil jako čisté ztráty z převodu (rozdíl mezi ziskem a ztrátou z převodů) vzniklé při jeho prodeji dotčeného výrobku na vývoz do Společenství v průběhu období šetření. Jelikož však tento vývozce nedoložil, že během období šetření docházelo k trvalému kolísání směnného kurzu, nemohl být na toto tvrzení brán zřetel.

(65)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně srovnání, které by změnily prozatímní zjištění, potvrzuje se 79. až 83. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(66)

Po poskytnutí prozatímních zjištění tvrdili někteří vyvážející výrobci, kterým bylo přiznáno individuální zacházení, že podle čl. 2 odst. 11 základního nařízení by jejich dumpingové rozpětí mělo být stanoveno na základě všech jejich vývozních transakcí.

(67)

Vzhledem k těmto připomínkám a s cílem zajistit, aby běžná hodnota mohla být stanovena pro převážnou většinu typů vyvážených z ČLR, zejména vzhledem k tomu, že byly použity údaje ze srovnatelné země, bylo považováno za vhodné upravit odpovídajícím způsobem kritéria použitá za účelem rozlišení různých typů výrobků. Výpočty týkající se dumpingu byly tudíž revidovány na základě upravených kritérií.

(68)

Jednomu vyvážejícímu vývozci byla přiznána dodatečná úprava o fyzické vlastnosti na základě tržní hodnoty rozdílu mezi surovinami, v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení.

(69)

Podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl poté u společností, kterým bylo přiznáno individuální zacházení, vážený průměr běžné hodnoty porovnán s váženým průměrem vývozní ceny odpovídajícího typu dotčeného výrobku, tak jak byl vymezen výše.

(70)

Na základě toho jsou konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento z ceny CIF na hranice Společenství před proclením následující:

(71)

Vzhledem ke změněným dumpingovým rozpětím společností zařazených do vzorku byl vážený průměr dumpingového rozpětí spolupracujících vývozců nezařazených do vzorku přepočítán v souladu s metodikou popsanou v 86. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a jak je uvedeno výše, byl stanoven na 31,8 % ceny CIF na hranice Společenství před proclením.

(72)

Základ pro stanovení celostátního dumpingového rozpětí byl stanoven v 87. a 88. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přičemž po zohlednění revidovaných výpočtů v souladu s vysvětlením uvedeným v 67. bodě odůvodnění toto dumpingové rozpětí kleslo z 66,1 % na 62,9 %.

(73)

Jedna strana zpochybnila právní východisko, na jehož základě bylo nespolupracujícím vývozcům přiděleno vyšší dumpingové rozpětí než vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku. V tomto ohledu je třeba ozřejmit, že podle ustanovení článku 18 základního nařízení byla použita metodika popsaná v 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, která je založena na dostupných údajích.

(74)

Na tomto základě byla celostátní úroveň dumpingu s konečnou platností stanovena na 62,9 % z ceny CIF na hranice Společenství před proclením.

(75)

Vzhledem k tomu, že ohledně výroby ve Společenství nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 90. a 91. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Vzhledem k tomu, že co se týče vymezení výrobního odvětví Společenství, nebyly vzneseny žádné připomínky, které by byly změnily prozatímní zjištění, potvrzuje se 92. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(77)

Vzhledem k tomu, že co se týče spotřeby ve Společenství, tak jak je uvedená v tabulce výše, nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 93. a 94. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(78)

Následující tabulka ukazuje celkový objem dovozů na trh Společenství uskutečněných čínskými vyvážejícími výrobci v posuzovaném období.

Tabulka

(79)

Jak se uvádí v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokud se za účelem stanovení dumpingu provádí výběr vzorků, je obvyklou praxi Komise přezkoumat po výběru, existují-li důkazy o tom, zda se všechny společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku, skutečně dopouštěly dumpingu svých výrobků na trhu Společenství v posuzovaném období, či nikoli.

(80)

Vzhledem ke konečným zjištěním týkajícím se dumpingu a vzhledem ke skutečnosti, že bylo zjištěno u dvou dalších společností, že se nedopouštějí dumpingu svých výrobků na trhu Společenství, bylo nutné znovu posoudit celkový objem a cenu dumpingových dovozů. Za tímto účelem byly znovu prošetřeny vývozní ceny účtované spolupracujícími vyvážejícími vývozci nezařazenými do vzorku a vývozní ceny nespolupracujících vývozců, a to na základě údajů Eurostatu, odpovědí na dotazník od vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku a odpovědí ve formulářích pro výběr vzorků poskytnutých všemi spolupracujícími společnostmi v ČLR.

(81)

Podle metodiky použité v prozatímní fázi se mělo za to, že přičtením váženého průměru dumpingového rozpětí zjištěného podle vyvážejících výrobců zařazených do vzorku k průměru vývozních cen stanovených pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, u nichž bylo zjištěno, že se dopouštějí dumpingu, by byla stanovena úroveň nedumpingových vývozních cen. Vývozní ceny stanovené pro vyvážející výrobce nezařazené do vzorku byly následně porovnány s nedumpingovými vývozními cenami.

(82)

Toto cenové srovnání ukázalo, že jak i) spolupracující vyvážející výrobci, kteří nebyli zařazeni do vzorku, tak ii) vyvážející výrobci, kteří při šetření nespolupracovali, měli průměrné vývozní ceny pohybující se ve všech případech pod průměrnými nedumpingovými cenami stanovenými pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku. To bylo dostatečnou známkou toho, že dovozy ze všech společností, které nebyly zařazeny do vzorku, tj. jak těch, které spolupracovaly, tak těch, které nespolupracovaly, lze pokládat za dumpingové.

(83)

Jak je uvedeno v 80. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že se tři vyvážející výrobci v ČLR, z nichž dva byli zařazeni do vzorku a jednomu bylo přiznáno individuální přezkoumání, nedopouštějí dumpingu svých výrobků na trhu Společenství. Proto by jejich vývoz měl být vyloučen z analýzy týkající se vývoje dumpingového dovozu na trhu Společenství.

(84)

Následující tabulka souhrnně uvádí všechny dovozy svíček pocházejících z ČLR na trhu Společenství v posuzovaném období, u nichž byl zjištěn dumping či které byly pokládány za dumpingové.

Tabulka

(85)

Dumpingový dovoz z ČLR celkově významně vzrostl, ze 137 754 tun v roce 2004 na 181 043 tun v období šetření, tj. o 31 % neboli o více než 43 000 tun během posuzovaného období. Zvýšení odpovídajícího podílu na trhu (+4,4 procentních bodů) bylo méně zřetelné z důvodu nárůstu spotřeby ve Společenství. Podíl dumpingového dovozu na trhu navíc navzdory obecnému útlumu spotřeby v letech 2005–2006 neklesl.

(86)

Průměrné ceny dumpingových dovozů z ČLR vykázaly v posuzovaném období 10 % nárůst, byly zde však silné známky toho, že v období šetření byly tyto dovozy uskutečňovány za výrazně dumpingové ceny, v průměru činilo dumpingové rozpětí více než 40 %. Průměrná cena dumpingových dovozů se mezi rokem 2006 a obdobím šetření snížila o více než 3 % a, jak je vysvětleno níže, představovala v uvedeném období cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Společenství.

(87)

Celkově zůstávají platnými zjištění uvedená v 97. až 105. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a je možné je potvrdit.

(88)

Potvrzuje se metodika pro stanovení cenového podbízení popsaná ve 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Po provedení inspekcí v prostorách dovozců, kteří nejsou ve spojení, následujícím po uložení prozatímních opatření, však byly úpravy týkající se nákladů po dovozu revidovány s ohledem na ověřené údaje získané od těchto dovozců.

(89)

Po poskytnutí prozatímních zjištění bylo několika vývozcům přiznáno individuální zacházení, zatímco výrobní odvětví Společenství zpochybnilo nízkou úroveň porovnatelnosti při srovnávání cen. Stejně jako v případě výpočtů v souvislosti s dumpingem požádaly strany o zvýšení úrovně porovnatelnosti. V důsledku toho bylo považováno za vhodné použít pro zvýšení porovnatelnosti stejná kritéria jako při výpočtech týkajících se dumpingu, popsaná v 67. bodě odůvodnění. Výpočty týkající se podbízení byly proto odpovídajícím způsobem revidovány.

(90)

Některé strany navíc uvedly, že při jejich prozatímních výpočtech došlo k věcným chybám. V oprávněných případech byly tyto chyby opraveny.

(91)

Na základě výše uvedeného zjištěné průměrné rozpětí cenového podbízení v období šetření, vyjádřené jako procento váženého průměru cen výrobního odvětví Společenství ze závodu, činilo 15,7 %.

(92)

Jak bylo uvedeno ve 130. až 134 bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo zjištěno, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(93)

Prozatímní analýza ukázala, že se výkonnost výrobního odvětví Společenství zlepšila, pokud jde o některé ukazatele objemu, ale že se v posuzovaném období významně zhoršily všechny ukazatele spojené s finanční situací výrobního odvětví Společenství. Bez ohledu na schopnost výrobního odvětví Společenství získávat kapitál na investice se návratnost investic v období šetření propadla do záporných čísel a peněžní tok se během posuzovaného období významně snížil. Průměrné prodejní ceny klesly během posuzovaného období o 9 % a v období šetření byly zaznamenány ztráty. Navíc se v posuzovaném období u výrobního odvětví Společenství negativně vyvíjely i další ukazatele újmy a výrobní odvětví Společenství nemohlo využít 13 % nárůstu trhu, neboť bylo schopno zvýšit objem svých prodejů pouze o 3 %.

(94)

Pokud jde o zásoby výrobního odvětví Společenství, jedna zúčastněná strana prohlásila, že zvýšená úroveň zásob na konci roku a zjištěná újma byly důsledkem nadvýroby, která byla údajně také důvodem pro podání podnětu ze strany výrobního odvětví Společenství.

(95)

Jak se uvádí ve 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ačkoli se zásoby během období šetření co do absolutních hodnot zvýšily, procentuálně byly relativně stabilní a činily přibližně 25 % objemu výroby výrobního odvětví Společenství. Zásoby navíc nebyly v analýze, která vedla k závěru, že je výrobnímu odvětví Společenství působena podstatná újma, považovány za významný činitel této újmy. Tato strana navíc neposkytla na podporu svého tvrzení žádné důkazy a nevznesla žádné připomínky ke skutečnostem a úvahám, které vedly k závěru, že je výrobnímu odvětví Společenství působena podstatná újma, jak je popsáno ve 130. až 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Na základě výše uvedeného bylo příslušné tvrzení odmítnuto.

(96)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky k prozatímním zjištěním týkajícím se hospodářské situace výrobního odvětví Společenství, potvrzuje se 109. až 129. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(97)

Závěr o tom, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu, jak se uvádí ve 130. až 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se rovněž potvrzuje.

(98)

V návaznosti na zjištění, že další dva vyvážející výrobci v ČLR se nedopouštěli dumpingu svých výrobků na trhu Společenství, se přezkoumávalo, zda stále platí zjištění a závěry popsané ve 136. až 142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(99)

Přezkoumání potvrdilo, že svíčky vyvážené z ČLR na trh Společenství byly v období šetření prodávány za výrazně dumpingové ceny. Jak se uvádí v 71. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že spolupracující vyvážející výrobci v ČLR prodávají dotčený výrobek s průměrným dumpingovým rozpětím 31,8 %. Potvrzuje se zjištění, že přibližně 55 % čínských vývozců při šetření nespolupracovalo. Jak bylo uvedeno v 82. bodě odůvodnění, šetření zjistilo dostatečné známky toho, že se tito vyvážející výrobci rovněž dopouštěli dumpingu svých výrobků na trhu Společenství.

(100)

Objem dumpingového dovozu na trhu Společenství se během posuzovaného období zvýšil o 31 %. Tento zvýšený dovoz se uskutečňoval za výrazně dumpingové ceny, které v období šetření představovaly cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Společenství o 15,7 %. Stejně tak se zvýšil i tržní podíl vyvážejících výrobců, u jejichž dovozů byl zjištěn dumping nebo jejichž dovozy byly za dumpingové považovány, a to z 27 % přibližně na 31,4 %, což představuje v posuzovaném období nárůst o 4,4 procentního bodu.

(101)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah nemění skutečnost, že se další dva vyvážející výrobci nedopouštěli dumpingu svého výrobku na trhu Společenství, analýzu provedenou ve 136. až 142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Potvrzuje se proto, že výrazný nárůst levného dumpingového dovozu z ČLR měl během období šetření značně negativní dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Společenství.

(103)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, pokud jde o vývoj poptávky na trhu Společenství, dovoz svíček uskutečněný výrobním odvětvím Společenství, dovoz z dalších třetích zemí nebo výkonnost dalších výrobců svíček ve Společenství, potvrzuje se 143. až 151. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(104)

Jedna strana namítala, že výrobní odvětví Společenství nemohlo zvýšit svůj prodej v návaznosti na růst trhu Společenství vzhledem ke skutečnosti, že během období šetření zvýšilo svůj vývozní prodej.

(105)

Na základě údajů od Eurostatu a odpovědí na dotazníky od výrobců ve Společenství zařazených do vzorku vzrostl celkový vývoz svíček mimo Společenství uskutečněný výrobci Společenství mezi rokem 2006 a obdobím šetření o 10 % neboli asi o 5 000 tun. Prozatímní závěr byl, že tyto relativně dobré výsledky vývozu měly pro výrobní odvětví Společenství v období šetření zvláště příznivé účinky.

(106)

Aby bylo možné uvedené tvrzení plně prošetřit, je třeba vzít v úvahu úroveň zásob výrobního odvětví Společenství, jeho výrobní kapacitu a míru jejího využití. Jak se uvádí ve 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, představovala úroveň zásob dostupných pro výrobní odvětví Společenství v průměru asi 25 % výroby a v období šetření činila 56 000 tun. Mezi rokem 2006 a obdobím šetření se zásoby dokonce zvýšily asi o 2 400 tun. Navíc, jak ukazuje tabulka 3 prozatímního nařízení, výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství v posuzovaném období stále rostla a míra využití výrobní kapacity výrobního odvětví Společenství činila v období šetření 76 %, zatímco v roce 2005 činila 82 %. Výrobní odvětví Společenství tedy mohlo vyrobit více výrobků a prodat je na trhu Společenství.

(107)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah se odmítá tvrzení, že skutečnost, že výrobní odvětví Společenství nemohlo zvýšit svůj prodej v návaznosti na růst trhu, by mohl vysvětlit nárůst vývozního prodeje výrobního Společenství. Závěr uvedený ve 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tedy že vývozní výkonnost výrobního odvětví Společenství nepřispěla k podstatné újmě, se tudíž potvrzuje.

(108)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se dovozu svíček uskutečněného výrobním odvětvím Společenství a přesunu výroby výrobního odvětví Společenství, potvrzuje se 154. až 160. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(109)

Jedna strana zopakovala své obavy týkající se existence kartelu mezi některými výrobci parafínového vosku ve Společenství, již na základě svého šetření zahájeného počátkem roku 2005 konstatovalo generální ředitelství pro hospodářskou soutěž. Neuvedla však žádné nové prvky, které by zpochybnily prozatímní závěr o tom, že uvedený kartel neměl žádný dopad na újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(110)

Připomíná se, že na základě dostupných informací bylo zjištěno, že pokud měl tento kartel vůbec nějaký dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Společenství v období šetření, tj. v roce 2007, byl tento dopad zanedbatelný. Ačkoli cenové úrovně parafínového vosku ve Společenství během období šetření rostly, bylo zjištěno, že v případech, kdy výrobci Společenství nakupovali shodné typy parafínu od členů kartelu nebo od jiných dodavatelů, nebyly žádné podstatné cenové rozdíly. Navíc bylo zjištěno, že se nákupní ceny výrobců Společenství shodovaly s cenami zjištěnými u spolupracujících výrobců v ČLR. A konečně v období šetření nebyly shledány žádné rozdíly, které by ukazovaly na to, že dohody o cenách uzavřené v letech 2004–2005 jsou nadále účinné.

(111)

Vzhledem k výše uvedenému a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ani nebyla učiněna žádná nová zjištění, potvrzuje se 161. až 169. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(112)

Vzhledem k výše uvedenému a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 170. až 173. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(113)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu výrobního odvětví Společenství, potvrzuje se 175. až 178. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(114)

Jak bylo uvedeno ve 179. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ze šesti odpovědí, které přišly na celkem 32 dotazníků rozeslaných za účelem posouzení možného dopadu navrhovaných opatření na činnost maloobchodníků a dovozců, byly pouze dvě odpovědi, které bylo možné považovat za relevantní pro účely analýzy zájmu Společenství. Tyto dvě odpovědi přišly od dovozců svíček.

(115)

Připomíná se, že trh Společenství se skládá z velkých maloobchodních společností, kteří převážně dovážejí svíčky přímo z ČLR a následně je znovu prodávají spotřebitelům, a z dovozců, kteří převážně prodávají dalším zprostředkovatelům v distribučním řetězci, hlavně maloobchodníkům nebo velkoobchodníkům, než se výrobek dostane ke konečnému spotřebiteli. Analýza trhu Společenství ukázala, že v distribučním řetězci je spotřebitelská cena obvykle stanovována velkými maloobchodními prodejci. To však v kontextu šetření neposkytlo žádné smysluplné informace, které by umožnily odpovídajícím způsobem posoudit pravděpodobný dopad antidumpingových opatření na jejich činnost.

(116)

Některé strany uváděly, že ve Společenství existují dva oddělené maloobchodní trhy se svíčkami a že výrobci ve Společenství převážně zásobují trh s kvalitnějšími výrobky, zatímco trh s méně kvalitními výrobky je zásobován svíčkami dováženými z ČLR. Namítali, že uložení antidumpingových cel by vedlo k zániku druhého zmíněného trhu, neboť by prodejci raději přistoupili ke stažení svíček ze svého sortimentu.

(117)

Za prvé je třeba poznamenat, že zjištění šetření nehovoří pro výše uvedené tvrzení, že ve Společenství existují dva oddělené maloobchodní trhy nebo pro to, že by tento aspekt mohl být relevantním činitelem, na nějž by měl být brán zřetel při analýze otázek týkajících se zájmu Společenství. Za druhé, i kdyby existoval trh s méně kvalitními výrobky, v protikladu k tvrzení těchto stran se má za to, že i po uložení antidumpingových opatření by maloobchodníci stále měli možnost nakupovat alespoň část svíček, aniž by se na ně antidumpingová opatření vztahovala. Skutečně, na jednu stranu jsou na trhu Společenství různé zdroje dodávek a na druhou stranu se na některé čínské vyvážející výrobce buď nevztahují antidumpingová cla, nebo se na ně vztahují antidumpingová cla na takové úrovni a v takové formě, které pravděpodobně umožní, že dovozy z ČLR budou stále konkurenceschopné, i když za ceny, které nebudou působit újmu. A konečně vzhledem k úrovni marží, kterých podle dostupných informací dosáhli maloobchodníci prodávající dotčený výrobek, se uvedené tvrzení nejevilo jako opodstatněné, a bylo proto odmítnuto.

(118)

Po poskytnutí prozatímních zjištění někteří velcí maloobchodní prodejci a také některé další strany napadly metodiku použitou při odhadu hrubých ziskových rozpětí maloobchodníků z prodeje dotčeného výrobku, a tedy i závěr dosažený ve 185. bodě odůvodnění prozatímního nařízení o tom, že vzhledem k vysokým hrubým ziskovým rozpětím by byl dopad antidumpingových opatření omezený, ne-li nulový.

(119)

Po přezkoumání tohoto tvrzení je třeba poznamenat, že by znění příslušného bodu odůvodnění prozatímního nařízení mělo být změněno. Místo „hrubého ziskového rozpětí“ v první větě 185. bodu odůvodnění prozatímního nařízení by mělo být ve skutečnosti „marže“. Tato změna znění bodu odůvodnění však nemění závěry týkající se možného dopadu opatření na maloobchodníky. Výsledek výpočtů provedených v prozatímním nařízení zůstává platný.

(120)

Uvedené strany navíc svá tvrzení nepodložily, ani nepřišly s žádnými důkazy, které by umožnily určit přesnější ziskové rozpětí za účelem vyvození konečných závěrů o zájmu Společenství. Tyto strany navíc nenavrhly žádnou alternativní metodu pro posouzení dopadu cel na maloobchodníky. Na základě výše uvedeného se výpočty provedené ve 185. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzují.

(121)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 183. až 187. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(122)

Pokud jde o dopad opatření na dovozce, kteří, jak je vysvětleno ve 115. bodě odůvodnění výše, dodávají zboží hlavně maloobchodníkům a velkoobchodníkům se svíčkami dovezenými mimo jiné z ČLR, šetření ukázalo, že svíčky jsou často nakupovány nebo dováženy a následně baleny s různými dalšími souvisejícími předměty, jako jsou skleněné a keramické svícny. Šetření ukázalo, že svíčky mohou být prodávány rovněž za relativně nízké ceny za účelem stimulace prodeje dalších výrobků souvisejících se svíčkami, z nichž má prodejce větší zisk. Za těchto okolností se posouzení dopadu opatření na činnosti související pouze se svíčkami ukázalo jako obtížné.

(123)

Na základě ověřených údajů týkajících se dvou spolupracujících dovozců však bylo zjištěno, že celková hrubá zisková rozpětí těchto společností výhradně u dotčeného výrobku nebyla nízká (značně převyšovala 25 %). Ziskové rozpětí u kategorie výrobků zahrnující všechny výrobky související se svíčkami by bylo ještě vyšší. Navíc se má za to, že jakékoli zvýšení cen, nebo alespoň část případného zvýšení cen spojeného s uložením antidumpingových opatření na svíčky, by mohlo být pravděpodobně přeneseno na distribuční řetězec. Mělo se tudíž za to, že jakýkoli dopad antidumpingových opatření na celkovou činnost spojenou se svíčkami pravděpodobně nebude významný.

(124)

Další analýza údajů, které předložili dovozci, potvrdila, že dotčený výrobek představuje v průměru pouze 3,4 % jejich celkového obratu. U jednoho ze dvou uvedených dovozců byl tento podíl o něco vyšší, a proto nelze vyloučit, že by uložení opatření mohlo mít na tohoto dovozce nepříznivý dopad. Vzhledem ke všem zájmům, které jsou v tomto případě ve hře, se však usoudilo, že dopad antidumpingových opatření na celkovou obchodní činnost dovozců nelze v průměru považovat za významný.

(125)

Na základě výše uvedeného se potvrzuje závěr uvedený ve 182. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(126)

Tvrzení uvedené ve 116. bodě odůvodnění o tom, že existují dva oddělené maloobchodní trhy a že by v důsledku antidumpingových opatření trh s méně kvalitními výrobky mohl zaniknout, se týkalo rovněž dopadu na spotřebitele, neboť spotřebitelský výběr méně kvalitních svíček by byl omezen.

(127)

Toto tvrzení však není podložené. Mělo se za to, že vzhledem ke struktuře maloobchodního trhu, ziskovým rozpětím dosahovaným maloobchodníky a úrovni a formě antidumpingových cel se dá rozumně očekávat, že by nemělo existovat žádné riziko zániku trhu s méně kvalitními výrobky, neboť dovozci a maloobchodníci by měli být schopni clo absorbovat, aniž by ho přenesli na zákazníky.

(128)

Připomíná se rovněž, že, jak se uvádí ve 131. bodě odůvodnění, účelem antidumpingových opatření je znovu nastolit účinné obchodní podmínky na trhu Společenství ku prospěchu všech zúčastněných, včetně spotřebitelů. Výše uvedené skutečnosti a úvahy a všechny dostupné informace týkající se tohoto případu nenasvědčují žádnému významnému dopadu na spotřebitele.

(129)

Vzhledem k tomu, že uložení prozatímních antidumpingových cel nevyvolalo žádnou odezvu ze strany spotřebitelských sdružení, potvrzuje se závěr dosažený ve 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení o tom, že antidumpingová opatření by neměla mít žádný významný dopad na spotřebitele.

(130)

Jedna strana uváděla, že na základě čísel uvedených v prozatímním nařízení by samotná výroba ve Společenství nestačila k pokrytí poptávky po svíčkách ve Společenství. K pokrytí poptávky Společenství by tedy byly zapotřebí svíčky dovezené z ČLR a opatření by údajně zabránila tomu, aby se tyto svíčky dostaly na trh.

(131)

I když celková výroba Společenství možná není dostatečná, aby pokryla poptávku po svíčkách na trhu Společenství, připomíná se, že se svíčky dovážejí též z dalších třetích zemí a že na některé vyvážející výrobce v ČLR se opatření nevztahují, a rovněž je třeba zdůraznit, že cílem uložení antidumpingových opatření je znovunastolení účinných obchodních podmínek, a nikoli uzavření trhu vůči dovozu. Dodávky svíček na trh od všech subjektů v současné době přítomných na trhu Společenství by tudíž pokračovaly a měly by být dostačující k pokrytí poptávky na trhu, kde byly odstraněny nepříznivé účinky dumpingu působícího újmu. Uvedené tvrzení se tudíž považuje za nepodložené.

(132)

Vzhledem k výše uvedenému a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 194. a 195. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(133)

Na základě výše uvedeného je závěr ten, že v tomto případě neexistují žádné přesvědčivé důvody proti uložení antidumpingových cel.

(134)

Vzhledem k dosaženým závěrům týkajícím se dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Společenství, by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, aby se zabránilo další újmě působené výrobnímu odvětví Společenství dumpingovými dovozy.

(135)

Jelikož nebyly po poskytnutí předběžných zjištění vzneseny žádné připomínky, byla ke stanovení újmu nepůsobících cen použita stejná metodika, jako je metodika popsaná ve 199. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Avšak revize popsané v 89. a 90. bodě odůvodnění byly uplatněny i při výpočtu rozpětí újmy, která byla odpovídajícím způsobem upravena.

(136)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo, a to na úrovni dostatečné k odstranění újmy působené dumpingovými dovozy a aniž by bylo překročeno zjištěné dumpingové rozpětí.

(137)

Vzhledem k připomínkám ze strany některých zúčastněných stran po poskytnutí prozatímních zjištění a vzhledem k úpravám popsaným v tomto nařízení byla některá rozpětí pozměněna.

(138)

Míra dumpingu a újmy byla stanovena takto:

(139)

Jak se uvádí ve 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vzhledem ke skutečnosti, že se svíčky velmi často dovážejí v sadách spolu se stojany, svícny nebo jinými předměty, bylo považováno za vhodné stanovit cla jako pevné částky na základě objemu hořlavého materiálu svíčky včetně knotu.

(140)

Některé strany tvrdily, že by opatření měla být založena na valorických clech, jelikož forma opatření vycházející z hmotnosti hořlavého materiálu svíček by byla pro dovozce zatěžující a vedla by ke značnému zmatku na trhu a k jeho narušení.

(141)

V tomto ohledu se připomíná, že sady obsahující svíčky byly při dovozu klasifikovány jako svíčky. To znamená, že případné valorické clo by bylo uplatňováno na celou hodnotu sady. Z tohoto důvodu bylo považováno za vhodnější stanovit cla jako pevné částky na základě obsahu hořlavého materiálu svíček s cílem zamezit tomu, aby antidumpingová cla dopadala i na dovážené zboží, které je v současnosti klasifikováno jako svíčky, ale v němž může svíčka činit pouze zlomek hmotnosti nebo ceny dováženého výrobku, což by nebylo v pořádku. Z tohoto důvodu nebyl tento požadavek přijat.

(142)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy situaci těchto společností zjištěnou během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyráběných uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu se svým názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě platné pro „všechny ostatní společnosti.“

(143)

Každou žádost o použití individuální antidumpingové celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (3) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. V případě potřeby bude poté nařízení příslušným způsobem změněno a bude aktualizován seznam společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(144)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo doporučeno stanovení konečných antidumpingových cel. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly vznést námitky ke sděleným informacím. Připomínky stran byly patřičně zváženy, a kde to bylo na místě, byla zjištění odpovídajícím způsobem upravena.

(145)

V zájmu zajištění rovného zacházení mezi jakýmikoli novými vyvážejícími výrobci a spolupracujícími společnostmi nezařazenými do vzorku uvedenými v příloze I by mělo být přijato ustanovení zajišťující, že na jakékoli nové vývozce se bude vztahovat vážený průměr cla uloženého spolupracujícím společnostem nezařazeným do vzorku, neboť noví vývozci by jinak neměli nárok na přezkum podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení neplatí v případě, kdy byl použit výběr vzorku.

(146)

Poté, co byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě byl pojat záměr doporučit uložení konečných antidumpingových cel, nabídl jeden vyvážející výrobce z ČLR, který nebyl zařazen do vzorku, cenový závazek podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(147)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že dotčený výrobek je charakteristický stovkami svých různých typů s odlišnými vlastnostmi a značnými rozdíly v cenách. Uvedený vyvážející výrobce navrhl pouze jednu minimální dovozní cenu pro všechny výrobky, a to na úrovni, která by nezaručila odstranění dumpingu působícího újmu u všech výrobků. Navíc se rovněž konstatuje, že vysoký počet typů výrobku doslova znemožňuje stanovení rozumných minimálních cen pro každý typ výrobku, které by mohla Komise řádně monitorovat, i kdyby byl uvedený vyvážející výrobce nabídl odlišnou minimální dovozní cenu pro každý z nich. Za těchto okolností byl vyvozen závěr, že nabídku závazku je nutné odmítnout kvůli její nepraktičnosti.

(148)

Vzhledem k rozsahu zjištěných dumpingových rozpětí a vzhledem k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství se považuje za nezbytné s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením, a to v rozsahu uložených konečných cel. Pokud jsou konečná cla nižší než cla prozatímní, je třeba uvolnit částky, které byly prozatímně zajištěny nad rámec konečné sazby antidumpingových cel. Pokud jsou konečná cla vyšší než prozatímní cla, s konečnou platností se vyberou pouze částky zajištěné na úrovni prozatímních cel.

(149)

V zájmu co největšího snížení rizika obcházení z důvodu významného rozdílu celních sazeb se má za to, že je v tomto případě pro zajištění řádného použití těchto antidumpingových cel nutné přijmout zvláštní opatření. Tato zvláštní opatření zahrnují předložení platné obchodní faktury, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze II, celním orgánům členských států. Dovozy, k nimž není přiložena taková faktura, podléhají zbytkovému antidumpingovému clu, které platí pro všechny ostatní vývozce.

(150)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci tohoto šetření lze mimo jiné prošetřit potřebu zrušit individuální celní sazby a následně uložit celostátní clo.

(151)

Na základě připomínek a relevantních informací od dotčených společností, bylo považováno za nutné provést určité opravy v názvech společností uvedených v příloze prozatímního nařízení. V souladu s tím byly tyto změny zaneseny do seznamu společností uvedených v příloze I,

a)

jejich hořlavý materiál obsahuje více než 500 ppm toluenu;

b)

jejich hořlavý materiál obsahuje více než 100 ppm benzenu;

c)

mají knot o průměru nejméně 5 milimetrů;

d)

jsou umístěny jednotlivě v nádobách z umělé hmoty se svislými stěnami o výšce nejméně 5 cm.

a)

během období šetření, tj. od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, nevyvážela zboží popsané v čl. 1 odst. 1 pocházející z Čínské lidové republiky,

b)

není ve spojení s žádným vývozcem ani výrobcem, na něž se vztahují opatření uložená tímto nařízením, a

c)

po skončení období šetření buď vyvezla dotčené zboží do Společenství, nebo uzavřela neodvolatelný smluvní závazek vyvézt značné množství dotčeného zboží do Společenství,

14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/19

14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/21

(1)

Částky reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2008/2009 byly stanoveny nařízením Komise (ES) č. 945/2008 (3). Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 368/2009 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s pravidly a postupy stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/23

(1)

Dopisem ze dne 15. ledna 2007 (2) uvědomilo Dánsko Komisi o změně režimu, kterým se vlastníci lodí v Dánsku osvobozují od placení daně z příjmu za jejich námořníky (tzv. režimu DIS). Režim DIS Komise povolila rozhodnutím ze dne 13. listopadu 2002 (3).

(2)

Oznámená změna byla zaregistrována pod číslem N 43/07. Dopisem ze dne 27. března 2007 (4) předalo Dánsko Komisi nové informace požadované dopisem ze dne 20. března 2007 (5).

(3)

Dopisem ze dne 10. července 2007 (6) Komise informovala Dánsko o zahájení formálního vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4 nařízení Rady č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (dále jen „nařízení o řízení ohledně státní podpory“) (7). Dánsko předložilo své připomínky dopisem ze dne 5. září 2007 (8).

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (9). Tímto rozhodnutím Komise vyzvala zúčastněné strany k předkládání připomínek k opatřením, která jsou předmětem šetření.

(5)

Komise obdržela připomínky od následujících zúčastněných stran: Evropského sdružení provozovatelů plovoucích bagrů, Svazu provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství, Komory britské lodní dopravy, Norského sdružení vlastníků lodí, Armateurs de France, Alcatel-Lucent a Dánského sdružení vlastníků lodí. Komise předala jejich připomínky Dánsku, které dostalo příležitost na ně reagovat. Dánsko zaslalo své připomínky dopisem ze dne 9. ledna 2008 (10).

(6)

Popis oznámených opatření již byl uveden ve výše zmíněném rozhodnutí ze dne 10. července 2007.

(7)

Hlavním účelem oznámených opatření (návrh zákona č. L 110 (2006-07), oddíl 11) je rozšířit tzv. režim DIS na námořníky pracující na plavidlech pro pokládku kabelů a na plovoucích bagrech.

(8)

Pokud jde o plavidla pro pokládku kabelů, jejich činnosti dosud nebyly způsobilé pro režim DIS, ačkoli podle dánských právních předpisů bylo povoleno plavidla pro pokládku kabelů zapsat do rejstříku DIS.

(9)

Dánsko chce, aby plavidla pro pokládku kabelů mohla od nynějška požívat výhod režimu DIS v plném rozsahu.

(10)

Pokud jde o plovoucí bagry, výnos ze dne 27. května 2005 o uplatňování režimu DIS (dále jen „výnos“) stanoví, co lze v rámci tohoto odvětví s ohledem na stanovení pravidel pro způsobilost činností plovoucích bagrů považovat za námořní dopravu. Podle oddílu 13 výnosu lze za námořní dopravu považovat tyto činnosti plovoucích bagrů:

(11)

Podle stávajících dánských právních předpisů nemohou být plovoucí bagry pro těžbu písku zapsány do rejstříku DIS. Plovoucí bagry pro těžbu písku proto nemohou splňovat základní podmínky k přihlášení do režimu DIS. Jelikož jsou navíc plovoucí bagry pro těžbu písku do určité míry používány například i ke stavebním pracím v teritoriálních vodách, bylo pro Dánsko obtížné zahrnout plovoucí bagry pro těžbu písku do všeobecného systému čistých mezd. Dánsko se namísto toho rozhodlo, že bude posádku plovoucích bagrů pro těžbu písku zdaňovat podle obecných pravidel a následně po splnění příslušných podmínek vracet daň vlastníkům plavidel.

(12)

Režim DIS se tak nepřímo vztahuje i na odvětví hloubení pomocí plovoucích bagrů, které požívá stejných výhod jako námořní dopravní společnosti provozující plavidla zapsaná v rejstříku DIS.

(13)

Režim DIS byl popsán ve výše zmíněném rozhodnutí Komise ze dne 10. července 2007 (11).

(14)

Stávající režim spočívá ve výjimce – pro vlastníky lodí – z placení příspěvků na sociální zabezpečení a daň z příjmů za námořníky, kteří pracují na lodích zapsaných do dánského mezinárodního námořního rejstříku Dansk Internationalt Skibsregister (dále jen „rejstřík DIS“), jsou-li dané lodě využívány pro obchodní přepravu osob či zboží.

(15)

Komise připomíná, že rejstřík DIS byl zaveden zákonem č. 408 ze dne 1. července 1988 a nabyl účinnosti dne 23. srpna 1988. Byl navržen proto, aby se zabránilo rušení registrace plavidel v dánském národním lodním rejstříku a následné registraci v rejstřících třetích zemí.

(16)

Platí podmínka, že při stanovení mezd se bere v úvahu daňová výjimka. Daňová výhoda tak plyne lodní společnosti, a nikoli jednotlivým námořníkům.

(17)

Režim DIS byl nicméně Komisí schválen dne 13. listopadu 2002.

(18)

Dánsko také v současnosti uplatňuje ještě jeden režim ve prospěch provozovatelů námořní dopravy: daňový režim na základě tonáže (12).

(19)

Celkový rozpočet režimu DIS činí přibližně 600 milionů dánských korun.

(20)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení vyslovuje Komise názor, že by měla přezkoumat potenciální ekonomické důsledky, které může rozšíření režimu DIS mít na dané odvětví. Dotyčným odvětvím je pokládka telekomunikačních nebo energetických kabelů na mořské dno a opravy stávajících kabelů na mořském dně.

(21)

Komise měla za to, že je nemožné danou cestu po moři rozlišit na část spadající pod pojem námořní doprava a na část mimo působnost tohoto pojmu. Spíše se klonila k názoru, že je pro všechny druhy námořních činností třeba provést celkové hodnocení, aby se zjistilo, zda určitá posuzovaná cesta po moři zcela spadá pod pojem námořní doprava.

(22)

Komise proto ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyjádřila názor, že pokládku podmořských kabelů nelze vykládat jako překrývání služeb námořní dopravy a vlastní pokládky podmořských kabelů.

(23)

Plavidla pro pokládku kabelů většinou nepřepravují kabelové bubny z jednoho přístavu do druhého či z jednoho přístavu na pobřežní zařízení na volném moři, což je definice námořní dopravy stanovená nařízeními Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne 22. prosince 1986 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi (13) a (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (14). Namísto toho plavidla pro pokládku kabelů provádějí na přání zákazníka pokládku kabelů z určeného místa na jednom pobřeží na určené místo na jiném pobřeží. Nezdá se tudíž, že by plavidla pro pokládku kabelů prováděla přímé služby námořní dopravy ve smyslu těchto nařízení ES, tzn. přepravu zboží po moři mezi jakýmkoli přístavem členského státu a jakýmkoli přístavem nebo zařízením na moři jiného členského státu. Přestože taková plavidla mohou příležitostně převážet zboží po moři, jak je stanoveno v nařízeních (EHS) č. 4055/86 a (EHS) č. 3577/92, představuje očividně tato činnost, která odpovídá definici námořní dopravy, pouze vedlejší činnost doplňující jejich hlavní činnost, která spočívá v pokládce kabelů.

(24)

Navíc Komise v dané fázi uvedla, že se dosud nepotvrdilo, že by společnosti zabývající se pokládkou kabelů se sídlem ve Společenství zasáhla tatáž omezení jako provozovatele námořní dopravy na světovém trhu. Podle Komise není zřejmé, zda jsou plavidla Společenství pro pokládku kabelů vystavena konkurenci plavidel plujících pod cizí vlajkou ve stejné míře, jako se to děje v námořní dopravě.

(25)

Komise tak v rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení vyslovuje názor, že pokládka kabelů nemůže být pokládána za námořní dopravu, a nemá tudíž nárok na státní podporu námořní dopravě ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu námořní dopravě (dále jen „pokyny“) (15).

(26)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení je uvedeno, že Komise má vážné pochyby, zda všechny činnosti plovoucích bagrů, na které se daný režim vztahuje, skutečně představují námořní dopravu ve smyslu pokynů. Komise tak vyjádřila názor, že je možné, že ne všechny tyto činnosti plovoucích bagrů jsou způsobilé pro státní podporu námořní dopravě.

(27)

Pokud jde o plavidla pro pokládku kabelů, Dánsko zdůrazňuje, že útvary Komise dopisem ze dne 11. srpna 2006 (16) ujistily Dánsko, že se na plavidla pro pokládku kabelů mohou vztahovat dotyčná opatření státní podpory za předpokladu, že je splněn požadavek 50 % námořní dopravy.

(28)

Podle Dánska Komise uvedla, že pokládku kabelů lze postavit na stejnou úroveň jako námořní dopravu, co se týče té části činností těchto plavidel, která zahrnuje přepravu kabelových bubnů z přístavu nakládky na určité místo na volném moři, kde má být pokládka kabelu zahájena, přičemž se má za to, že poměr činností představujících námořní dopravu k veškerým činnostem je nutno vypočítat na základě vzdálenosti, kterou plavidlo urazí, aniž by provádělo pokládku kabelu.

(29)

Navíc Dánsko zdůrazňuje, že nechápe, proč Komise ve svém dopisu ze dne 10. července 2007 vyjadřuje názor, že pokládka kabelů nemůže představovat kombinaci námořní dopravy a dalších činností, a trvá na tom, že tento názor je v rozporu s dopisem útvarů Komise ze dne 11. srpna 2006.

(30)

Podle Dánska pokyny umožňují rozdělit celkovou činnost plovoucích bagrů na námořní dopravu a další činnosti. Dánsko tudíž nechápe, proč nelze podobně rozdělit činnost plavidel pro pokládku kabelů.

(31)

Dánsko zdůrazňuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci C-251/04, zmíněný Komisí v jejím rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení, nemění podklad pro ujištění, které mu Komise poskytla výše zmíněným dopisem ze dne 11. srpna 2006. Podle Dánska Soudní dvůr objasnil otázku, zda se na činnosti vlečných člunů vztahuje nařízení (EHS) č. 3577/92, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dánsko má za to, že dotyčný rozsudek není relevantní pro uplatnění pokynů na plavidla pro pokládku kabelů.

(32)

Dánské orgány uvádějí, že pokyny se týkají nejen námořní dopravy, jak ji definují nařízení č. 4055/86 a 3577/92, ale „… také se v určitých částech týkají vlečení plavidel a hloubení pomocí plovoucích bagrů.“

(33)

Podle pokynů tvoří nejméně 50 % všech činností námořní dopravu, která je podle mínění dánských orgánů pro plovoucí bagry definována v pokynech jako „… přeprava vytěženého materiálu po moři …“. Podle dánských orgánů by měly být pokyny vykládány tak, že přepravu vytěženého materiálu po moři kvalifikují jako námořní dopravu.

(34)

Dánsko také zpochybňuje iniciativu Komise jednostranně rozšířit rozsah vyšetřovacího řízení i na oblasti, které nejsou uvedeny v oznámení, které je předmětem vyšetřování, jež, jak se zdá, Komise provádí (17). Podle Dánska není v kapitole II nařízení o řízení ohledně státní podpory žádné ustanovení o oznámené podpoře, které by Komisi umožňovalo zahrnout do vyšetřování již existující opatření státní podpory. Pokud chce Komise vyšetřovat stávající opatření státní podpory, měla by tak podle názoru Dánska učinit podle kapitoly V uvedeného nařízení o postupu ohledně stávajících režimů podpory.

(35)

Dánsko uvádí, že oznámilo změny dne 21. ledna 2005 ve formě dvou návrhů zákonů, které vláda předložila parlamentu dne 12. ledna 2005 (návrh zákona o zdanění námořníků a návrh zákona, kterým se mění zákon o zdanění na základě tonáže). Podle Dánska lze tyto dva návrhy zákonů považovat za schválené Komisí, a to z těchto dvou důvodů:

(36)

Proto Dánsko tvrdí, že zákon o zdanění námořníků ve znění z jara roku 2005 představuje opatření státní podpory schválené podle práva EU.

(37)

Dánsko tudíž vyvozuje závěr, že vyšetřovací řízení se může vztahovat pouze na údajně jediné oznámené opatření, tzn. na možné zahrnutí námořníků pracujících na plavidlech pro pokládku kabelů do režimu DIS.

(38)

Co se týče plovoucích bagrů, dánská vláda uvádí, že dne 13. prosince 2006 přijala zákon, kterým se mění zákon o zdanění námořníků. Změna dotyčného zákona o zdanění námořníků byla oznámena dne 15. ledna 2007.

(39)

Dánsko se domnívá, že přeprava vytěženého materiálu na otevřeném moři představuje námořní dopravu pro účely pokynů. Na plovoucí bagry se tudíž pokyny vztahují bez ohledu na obsah nařízení (EHS) č. 4055/86 a (EHS) č. 3577/92, pokud plovoucí bagry provádějí námořní dopravu (definovanou podle názoru Dánska jako „přeprava vytěženého materiálu po moři“) nejméně z 50 % své provozní doby.

(40)

Dánské orgány dodávají, že na činnosti v rámci „omezené námořní dopravy“ se režimy podpory poskytované dánským státem nevztahují. „Omezenou námořní dopravou“ se rozumí například činnosti v přístavech a fjordech. Těžba či hloubení prováděné v přístavech a fjordech nebo v jejich blízkosti proto vždy spadá mimo rozsah režimu DIS. Totéž platí pro případy, kdy plavidlo stojí na místě.

(41)

Dánské orgány vysvětlují, že v praxi se těžba a hloubení často (respektive nejčastěji) provádí pomocí plovoucích korečkových bagrů, které nemají vlastní motory, a tak spadají mimo rozsah režimu DIS i z tohoto důvodu. Na plavidla s vlastním pohonem se může režim DIS vztahovat. Nicméně plavidla používaná ke stavebním činnostem prováděným na moři jsou z režimu DIS také vyloučena. Za stavební činnosti se považují výstavba a opravy přístavů, přístavních hrází a mol, mostů, vrtných plošin pro těžbu ropy, větrných parků a dalších zařízení na moři.

(42)

Podle názoru EUDA zavedla Komise pro státní podporu na činnosti plovoucích bagrů mnohem přísnější režim, než jaký platil podle pokynů z roku 1997. EUDA podporuje udržování flotily plovoucích bagrů ve Společenství, ale zároveň vyslovuje dvě všeobecné obavy:

(43)

ECSA se domnívá, že přístup Komise je velmi teoretický a nezohledňuje cíle a obsah pokynů.

(44)

Podle názoru ECSA jsou pokyny přímo založeny na předpokladu, že podstatnou část činnosti plovoucích bagrů představuje námořní doprava. ECSA se domnívá, že plovoucí bagry a plavidla pro pokládku kabelů přepravují vytěžený materiál a kabely z bodu A do bodu B. V tomto ohledu by podle mínění ECSA byl bod nakládky a vykládky irelevantní.

(45)

ECSA zdůrazňuje, že zahrnutí přepravních činností plovoucích bagrů a plavidel pro pokládku kabelů do působnosti pokynů je v plném souladu s cíli pokynů, protože tato specializovaná plavidla také působí na globálním trhu s ostrou celosvětovou konkurencí a v rámci globálního trhu práce.

(46)

Komora britské lodní dopravy (Chamber of British Shipping) zdůrazňuje, že pokyny potvrzují, že způsobilé i nezpůsobilé činnosti plovoucích bagrů mohou být ve skutečnosti prováděny týmž plavidlem, a musí být tudíž rozlišovány. Proto Komora britské lodní dopravy vyjadřuje znepokojení nad vyjádřením, že „Komise považuje za nemožné rozlišit danou činnost na část spadající pod pojem námořní doprava a na část mimo působnost tohoto pojmu“.

(47)

Podle názoru Komory britské lodní dopravy není třeba rozlišovat mezi dopravou zboží nebo cestujících prováděnou do nějakého místa nebo z nějakého místa uvedeného na seznamu přístavů a zařízení na moři a takovou dopravou do jiných konkrétních míst na moři. Komora vyjadřuje znepokojení nad tím, že, jak se zdá, je zaváděno nové rozlišující kritérium týkající se účelu, za kterým je přeprava nákladu nebo cestujících prováděna. Proto se domnívá, že motiv zákazníka není relevantní pro určení způsobilosti provozování lodní dopravy. Komora britské lodní dopravy vysvětluje, že konkrétní místo určení přepravovaného materiálu je většinou určováno zákazníkem v závislosti na jeho dalším využití a/nebo podle ekologických nebo jiných povolení.

(48)

Co se týče popisu normálního provozu plavidla pro pokládku kabelů uvedeného v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, Komora britské lodní dopravy nesouhlasí s předběžným posouzením Komise: podle tohoto posouzení nakládají plavidla pro pokládku kabelů v přístavních zařízeních náklad svých zákazníků tvořený kabelem a převážejí jej do řady jiných míst, mezi něž mohou patřit další přístavy, kde jej vykládají průběžnou pokládkou na mořské dno nebo pod jeho povrch.

(49)

Podle Norského sdružení vlastníků lodí by Komise měla pojem „námořní doprava“ vykládat pružně, vzhledem k tomu, že společnosti provádějící pokládku kabelů a hloubení pomocí plovoucích bagrů mají tutéž mezinárodní mobilitu a jsou vystaveny stejným silám celosvětové konkurence jako klasická „námořní doprava“.

(50)

Podle názoru tohoto sdružení představuje přeprava a pokládka kabelu z bodu A do bodu B současnou a nedílnou činnost, při které je kabel postupně „vykládán“ na mořské dno.

(51)

Podobně se Norské sdružení vlastníků lodí domnívá, že doprava, jejímž cílem je odvoz usazenin pocházejících z hloubení pomocí plovoucích bagrů, musí být považována za dopravu, přestože místem hloubení a/nebo vykládky není přístav ani zařízení na moři.

(52)

Podle společnosti Armateurs de France není definice námořní dopravy, na kterou odkazují pokyny, v nařízeních (EHS) č. 3577/92 a (EHS) č. 4055/86 vymezená stejně. Definice námořní dopravy pro účely související se státní podporou tudíž nemusí být stejná jako definice uvedená ve zmíněných nařízeních. Společnost Armateurs de France se nicméně domnívá, že definice uvedená v nařízení (EHS) č. 3577/92 je chápána jako nikoli zcela vyčerpávající. Podle společnosti Armateurs de France tudíž pokyny nevylučují pokládku kabelů a hloubení pomocí plovoucích bagrů z pojmu námořní dopravy.

(53)

Podle názoru společnosti Armateurs de France není rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2007 ve věci C-251/04 pro dotyčné činnosti relevantní, protože pokládku kabelů nebo hloubení pomocí plovoucích bagrů nevylučuje z námořní dopravy. Společnost Armateurs de France zdůrazňuje, že tyto činnosti nejsou služby „související, doplňkové nebo pomocné ve vztahu k poskytování služeb námořní dopravy“ ve smyslu zmíněného rozsudku, nýbrž představují námořní přepravu zboží zařízení umístěných na volném moři nebo z těchto zařízení.

(54)

Společnost Armateurs de France je toho názoru, že pokud by pokyny měly být vykládány tak, že pouze čistá námořní doprava může být způsobilá pro státní podporu námořní dopravě, potom by takový výklad teoreticky vylučoval z působnosti pokynů i plavidla, která plují prázdná zpět poté, co přepravila zboží. Jelikož pokyny již zahrnují vlečné čluny a plovoucí bagry v případě, že více než 50 % činností skutečně provedených vlečným člunem za daný rok představuje námořní dopravu, mělo by být podle společnosti Armateurs de France toto pojetí rozšířeno na všechna obslužná plavidla, jako jsou plovoucí bagry a plavidla pro pokládku kabelů.

(55)

Společnost Alcatel-Lucent zdůrazňuje význam plavidel pro pokládku kabelů na námořním trhu práce, přičemž bere v úvahu potřebu vysoké úrovně technických znalostí v tomto oboru. Podle názoru společnosti Alcatel-Lucent zaměstnávají plavidla pro pokládku kabelů nejkvalifikovanější pracovníky na námořním trhu práce. Proto rozšíření režimu DIS na plavidla pro pokládku kabelů splňuje cíl státní podpory námořní dopravě definovaný v pokynech, jelikož by zajistilo vysoce kvalitní zaměstnání v Evropě pro evropské námořní pracovníky. Vinou krize na telekomunikačním trhu se počet plavidel pro pokládku telekomunikačních kabelů pod vlajkou Společenství snížil z 80 na 35 plavidel, která musí čelit konkurenci plavidel zaregistrovaných pod cizí vlajkou.

(56)

Trh je globální. V době vrcholné poptávky po nových připojeních k Internetu dosahovala pokládka kabelů 100 000 km ročně, poté se mezi lety 2003 a 2006 snížila na 20 000 km ročně a nyní se blíží 50 000 až 70 000 km ročně.

(57)

Vzhledem k tomu, že mezi kabelové spoje patří i transoceánské trasy a že největší plavidla pro pokládku kabelů mohou pojmout kabelové bubny obsahující jen asi 3 000 km kabelů, je společnost Alcatel-Lucent toho názoru, že nejvýznamnější činnost plavidel pro pokládku kabelů spočívá v přepravě kabelových bubnů z výrobního závodu na místo na moři, kde má být kabel napojen a od něhož bude položen na mořské dno. Podle společnosti Alcatel spadá plavidlo pro pokládku kabelů do rámce námořní dopravy, pokud se vezme v úvahu průběžná vykládka nákladu po trase během navigace plavidla. Proto je nutno pokládku kabelů považovat za přepravu nákladu.

(58)

Podle názoru společnosti Alcatel-Lucent nařízení (EHS) č. 3577/92 a (EHS) č. 4055/86 striktně nevymezují druhy míst určení na moři (přeprava mezi dvěma přístavy nebo mezi přístavem a zařízením na volném moři). Podle ní by určité místo na moři mělo být také považováno za místo určení, které spadá do rámce pokynů. Kromě toho lze mít za to, že položením prvního metru kabelu na mořské dno se položený kabel stává zařízením na moři, a tudíž další pokládka kabelu není ničím jiným než dopravou k tomuto zařízení na moři.

(59)

Podle názoru společnosti Alcatel-Lucent rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2007 ve věci C-251/04 nepřímo umožňuje rozšíření definice námořní dopravy, pokud daná činnost spadá do rámce cílů pokynů. Podle společnosti Alcatel-Lucent jsou hlavními cíli pokynů ochrana plavidel pod vlajkou Společenství a zachování flotily schopné konkurence na světových trzích. Proto, i když by pokládka kabelů byla považována za poskytování služby (doplňkové nebo pomocné ve vztahu k poskytování služeb námořní dopravy), se pokyny vztahují i na pokládku kabelů, jelikož tyto činnosti také splňují cíle pokynů.

(60)

A konečně, společnost Alcatel-Lucent se domnívá, že, co se týče otázek souvisejících se životním prostředím, je důležité udržovat velkou flotilu lodí pro pokládku kabelů pod vlajkou Společenství.

(61)

Podle Dánského sdružení vlastníků lodí je pokládka kabelů „samostatnou činností svého druhu“ a nikoli pomocnou službou podle zásad platných pro činnosti vlečných člunů, u které rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 11. ledna 2007 ve věci C 251/04 shledal, že se na ni nevztahují nařízení (EHS) č. 3577/92 a (EHS) č. 4055/86. Kromě toho Dánské sdružení vlastníků lodí považuje za důležitější zohlednit cíle pokynů. Dánské sdružení vlastníků lodí proto připomíná, že evropské odvětví pokládky kabelů poskytuje zaměstnání mnoha námořníkům v Evropě. Navíc může pokládka kabelů pomoci zajistit bezpečnostní pravidla a normy a také registraci takových plavidel v lodních rejstřících Společenství.

(62)

Dánské sdružení vlastníků lodí se domnívá, že pokládka kabelů je vystavena týmž konkurenčním omezením, s jakými se provozovatelé námořní dopravy Společenství setkávají na světovém trhu. Plavba mezi kontinenty je také úkolem plavidel pro pokládku kabelů.

(63)

Kromě toho se Dánské sdružení vlastníků lodí domnívá, že pokyny se vzhledem k podobnému znění vztahují i na dánské předpisy ohledně těžby písku plovoucími bagry. Podle Dánského sdružení vlastníků lodí se na hloubení pomocí plovoucích bagrů dotyčné dánské právní předpisy nevztahují. Kromě toho je hloubení pomocí plovoucích bagrů způsobilé jen při splnění požadavku, že nejméně 50 % dotyčných činností je tvořeno námořní dopravou.

(64)

Ve svých připomínkách k vyjádřením přeloženým zúčastněnými stranami dánské orgány znovu opakují své předchozí argumenty a zdůrazňují, že všechny zúčastněné strany podporují názor, že by se pokyny měly vztahovat i na plavidla pro pokládku kabelů.

(65)

Za prvé, Komise uvádí, že podobně jako námořní doprava vyžaduje i pokládka kabelů kvalifikovanou posádku s podobnými kvalifikačními předpoklady, jaké mají posádky plavidel tradiční námořní dopravy. Dále uvádí, že na posádky plavidel pro pokládku kabelů se vztahuje tentýž rámec pracovního práva a sociálního zabezpečení jako na ostatní námořníky.

(66)

Za druhé, Komise uznává, že plavidla pro pokládku kabelů jsou námořní plavidla a že musí podstupovat tytéž technické a bezpečnostní kontroly jako plavidla určená k námořní dopravě.

(67)

Za třetí, Komise souhlasí s tím, že existuje riziko, že společnosti provádějící pokládku kabelů by mohly přemístit své pozemní aktivity mimo území Společenství, aby našly příznivější daňové podmínky a následně účelově přeregistrovaly svá plavidla pod vlajky jiných zemí. V této souvislosti Komise uznává, že pokládka kabelů je ze své podstaty celosvětovým trhem.

(68)

Komise dále uvádí, že rozšíření režimu DIS na pokládku kabelů na moři by pomohlo zachovat ve Společenství pracovní místa na námořních plavidlech pro pokládku kabelů patřících společnostem ovládaným dánskými podílníky.

(69)

S ohledem na celosvětovou konkurenci a přemísťování pozemních aktivit jsou problémy, kterým musí odvětví pokládky kabelů ve Společenství čelit, podobné jako v případě námořní dopravy ve Společenství. Stejně tak podléhá odvětví pokládky kabelů ve Společenství stejnému právnímu prostředí v oblasti pracovní, technické a bezpečnostní jako námořní doprava ve Společenství. A konečně, kvalifikovaní a řádně vyškolení námořníci jsou v tomto odvětví nezbytní stejně jako v námořní dopravě.

(70)

Na těchto charakteristikách jsou pokyny založeny. V oddílu 2.2 prvním pododstavci pokynů je skutečně mezi hlavními sledovanými cíli uvedeno zvyšování bezpečnosti na moři, podporování registrace nebo přeregistrace plavidel v lodních rejstřících členských států, přispívání ke konsolidaci námořního klastru v členských státech, zajištění a zdokonalování námořního know-how a podpora zaměstnanosti evropských námořníků. To platí především v případě státní podpory ve formě snižování nákladů na pracovní síly (oddíl 3.2 pokynů), což je považováno za „sociální opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti“ (viz nadpis oddílu 3 pokynů).

(71)

Proto Komise, přestože se i nadále domnívá, že pokládka kabelů nespadá do rámce definice námořní dopravy stanovené výše uvedenými nařízeními a pokyny, je toho názoru, že pokládku kabelů je nutno na základě podobnosti spojovat s námořní dopravou pro účely uplatnění oddílu 3.2 pokynů, a že by se tudíž mělo totéž ustanovení vztahovat v celém rozsahu i na pokládku kabelů.

(72)

Komise proto došla k závěru, že rozšíření režimu DIS na plavidla pro pokládku kabelů by mohlo být přijato uplatněním oddílu 3.2 pokynů na základě podobnosti, a toto rozšíření je tudíž slučitelné se společným trhem.

(73)

Komise popírá argument Dánska, podle kterého Komise údajně zneužila moc tím, že zahájila vyšetřovací vyšetřovací řízení ohledně ustanovení režimu DIS týkajících se hloubení pomocí plovoucích bagrů. Výše zmíněný výnos byl připojen k oznámení: Komise se domnívá, že měla povinnost prošetřit i tuto přílohu a určit, zda tento výnos představuje, nebo nepředstavuje změnu režimu DIS, kterou Komise schválila svým výše zmíněným rozhodnutím ze dne 12. prosince 2002 ve věci NN 116/98, a změnu opatření oznámených Komisi Dánskem v roce 2005, jejichž účelem bylo přizpůsobit režim DIS pokynům z roku 2004.

(74)

Kromě toho Komise popírá tvrzení, že dva výše zmíněné návrhy zákonů byly schváleny dopisem útvarů Komise ze dne 18. května 2005. V tomto dopise bylo jasně vysvětleno, že přijme-li členský stát příslušná opatření navržená Komisí prostřednictvím pokynů, nelze to z procedurálního hlediska považovat za oznámení nové podpory nebo změnu stávající podpory. Ve zmíněné odpovědi také Komise vysvětlila, že opatření přeložená dánskými orgány představují pouhou transpozici příslušných opatření navržených v pokynech a že nevyžadují oznámení podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(75)

Kromě toho se výnos připojený k oznámení podstatně odchyluje od návrhu zákona předloženého výše zmíněným dopisem ze dne 21. ledna 2008, protože značně rozšiřuje rozsah způsobilých činností v oblasti hloubení pomocí plovoucích bagrů, a to nad rámec toho, co předpokládal návrh zákona zaslaný ve výše zmíněném podání. Komise zahájila vyšetřovací řízení proto, že ustanovení výnosu nepovažovala za novou podporu (a tudíž nezákonnou podporu, protože tato ustanovení již nabyla účinnosti), nýbrž za zneužití stávající podpory podle článku 16 nařízení o řízení ohledně státní podpory. Relevantní kapitolou uvedeného nařízení tudíž není kapitola V o řízení týkajícím se existujících režimů podpory, jak se domnívaly dánské orgány a jak to také uváděly ve svých připomínkách, nýbrž kapitola IV o řízení týkajícím se zneužití podpory.

(76)

Komise byla tudíž zcela oprávněna zahájit vyšetřovací řízení týkající se daného výnosu.

(77)

Oddíl 3.2 pátý pododstavec pokynů stanoví podmínky, za kterých lze státní podporu ve formě snížení nákladů na pracovní síly uplatnit pro hloubení pomocí plovoucích bagrů. Tyto podmínky, že posádku musí tvořit námořníci Společenství, kteří pracují na námořních plavidlech ve smyslu oddílu 3.2 třetího pododstavce pokynů, a že plovoucí bagry musí být zaregistrovány v některém členském státu, jsou shodné s podmínkami, které jsou již zakotveny v režimu DIS.

(78)

Dánské orgány navíc ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení objasnily, že režim DIS lze uplatnit pouze na plovoucí bagry s vlastním pohonem a že mj. hloubení prováděné plovoucími bagry v přístavech a fjordech nebo v jejich blízkosti je z režimu DIS vyloučeno.

(79)

Co se týče podmínky, že plovoucí bagry musí nejméně z 50 % své provozní doby provádět námořní dopravu, Komise uvádí, že „námořní doprava“ v případě hloubení pomocí plovoucích bagrů je definována oddílem 3.1 šestnáctým pododstavcem pokynů jako „přeprava vytěženého materiálu na volném moři“ a vylučuje „těžbu nebo hloubení jako takové“. V této souvislosti se Komise domnívá, že těžba nebo hloubení jako takové jsou vyloučeny z definice způsobilých činností v oblasti hloubení pomocí plovoucích bagrů, jak je popisuje výše zmíněný dánský výnos. Kromě toho se Komise domnívá, že „plavba mezi místem těžby a místem, kde má být vytěžený materiál vyložen“ a „plavba mezi jednotlivými místy těžby“ skutečně představuje přepravu vytěženého materiálu. Komise také uznává, že v důsledku nevyváženosti na určitých trzích plují plavidla v námořní dopravě ne vždy naložená. Lze proto tudíž „plavbu mezi přístavem a místem těžby“ a „plavbu mezi místem vykládky a přístavem“ logicky považovat za námořní dopravu. Podobně je v námořní dopravě neodmyslitelně obsažena i „vykládka“. A konečně, když plovoucí bagry na žádost orgánů veřejné správy poskytují pomoc na otevřeném moři, potom se doba, kterou tomu přímo a výlučně věnují, započítává jako námořní doprava.

(80)

Komise proto dospěla k závěru, že činnosti plovoucích bagrů, definované ve výnosu, mohou požívat výhod režimu DIS s výjimkou činností odpovídajících „plavbě na místech těžby“, které ve skutečnosti nelze odlišit od těžby nebo hloubení jako takových.

(81)

Skutečnost, že Komise většinu činností definovaných dánskými orgány ve výše zmíněném výnosu akceptuje jako způsobilé pro režim DIS, je také založena na následujících skutečnostech.

(82)

Hloubení pomocí plovoucích bagrů vyžaduje kvalifikovanou posádku, na kterou se vztahuje stejný rámec pracovního práva a sociálního zabezpečení jako na jiné námořníky.

(83)

Plovoucí bagry jsou námořní plavidla a musí podstupovat tytéž technické a bezpečnostní kontroly jako plavidla určená k námořní dopravě.

(84)

A konečně, existuje riziko, že společnosti provádějící hloubení pomocí plovoucích bagrů by mohly přemístit své pozemní aktivity mimo území Společenství, aby našly příznivější daňové podmínky a následně účelově přeregistrovaly svá plavidla pod vlajky jiných zemí.

(85)

Komise se tudíž domnívá, že režim DIS se může vztahovat také na hloubení pomocí plovoucích bagrů prováděné na moři ve smyslu definice výnosu s výjimkou plavby na místech těžby.

(86)

Poslední dobou Komise již nepovoluje časově neomezené režimy státní podpory – ani jejich změny – a požaduje tudíž, aby režimy státní podpory byly oznamovány na dobu nejdéle 10 let.

(87)

Proto je Komise povinna v souladu se svou současnou praxí stanovit datum ukončení oznámeného opatření. Komise proto musí rozhodnout, že dánské orgány znovu oznámí změnu režimu DIS, která je předmětem tohoto rozhodnutí, podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES nejpozději do 10 let od data oznámení tohoto rozhodnutí,

14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/32

(1)

Rozhodnutím Komise 2006/771/ES (2) se harmonizují technické podmínky využívání spektra pro široký okruh zařízení krátkého dosahu včetně aplikací, jako jsou například poplašné systémy, místní komunikační zařízení, zařízení pro otevírání dveří nebo zdravotnické implantáty. Zařízení krátkého dosahu jsou typicky masově prodávané a/nebo přenosné výrobky, které lze snadno přenášet přes hranice a používat v zahraničí; rozdílné podmínky přístupu ke spektru tedy brání jejich volnému pohybu, zvyšují jejich výrobní náklady a vedou k nebezpečí škodlivého rušení jiných rádiových aplikací a služeb.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/432/ES (3) změnilo harmonizované technické podmínky pro zařízení krátkého dosahu obsažené v rozhodnutí 2006/771/ES nahrazením jeho přílohy.

(3)

Vzhledem k rychlým změnám technologií a společenských požadavků však mohou vzniknout nové aplikace pro zařízení krátkého dosahu, jež vyžadují pravidelnou aktualizaci podmínek harmonizace spektra.

(4)

Dne 5. července 2006 vydala Komise trvalé pověření (4) pro Evropskou konferenci správ pošt a telekomunikací (CEPT) podle čl. 4 odst. 2 rozhodnutí 676/2002/ES, aby aktualizovala přílohu rozhodnutí 2006/771/ES v reakci na technologický a tržní vývoj v oblasti zařízení krátkého dosahu.

(5)

Ve své zprávě z listopadu 2008 (5) předložené v odpovědi na uvedené pověření CEPT doporučila Komisi pozměnit několik technických aspektů v příloze rozhodnutí 2006/771/ES.

(6)

Rozhodnutí 2006/771/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Zařízení provozovaná v rámci podmínek stanovených v tomto rozhodnutí musí rovněž být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (6), aby bylo spektrum účinně využíváno s cílem zabránit škodlivému rušení; soulad se prokazuje buď splněním harmonizovaných norem, nebo alternativních postupů posuzování shody.

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rádiové spektrum,

14.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/40