31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/1

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 260/2009

ze dne 26. února 2009

o společných pravidlech dovozu

(kodifikované znění)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 133 této smlouvy,

s ohledem na akty zřizující společnou organizaci zemědělských trhů, jakož i na akty týkající se zpracovaných zemědělských produktů přijaté na základě článku 308 Smlouvy, a zejména na ustanovení těchto aktů, která umožňují odchylku od obecné zásady, podle které mohou být všechna množstevní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem nahrazena pouze opatřeními stanovenými v uvedeném aktu,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Rady (ES) č. 3285/94 ze dne 22. prosince 1994 o společných pravidlech dovozu a o zrušení nařízení (ES) č. 518/94 (1) bylo několikrát podstatně změněno (2). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)	Společnou obchodní politiku je nutno vytvářet podle jednotných zásad.

(3)	Společenství uzavřelo Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“). Příloha 1A k uvedené dohodě obsahuje mimo jiné Všeobecnou dohodu o clech a obchodu 1994 (GATT 1994) a Dohodu o ochranných opatřeních.

(4)

Dohoda o ochranných opatřeních vyhovuje potřebě upřesnit a posílit disciplínu GATT 1994, zejména disciplínu článku XIX. Uvedená dohoda požaduje odstranění ochranných opatření, která se vymykají těmto pravidlům, jako jsou dobrovolná vývozní omezení, ujednání o řízení trhů nebo jiná podobná opatření při dovozu nebo při vývozu.

(5)

Dohoda o ochranných opatřeních se vztahuje také na výrobky z odvětví uhlí a oceli. Proto platí společná pravidla dovozu, zejména se zřetelem na použití ochranných opatření, také pro tyto výrobky, aniž by byla dotčena případná opatření provádějící dohody týkající se výslovně výrobků z odvětví uhlí a oceli.

(6)

Textilní výrobky, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 517/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu textilních výrobků pocházejících z některých třetích zemí, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Společenství (3), jsou předmětem zvláštní úpravy na úrovni Společenství i na mezinárodní úrovni. Měly by tudíž být vyňaty z oblasti působnosti tohoto nařízení.

(7)	Členské státy by měly Komisi informovat o každém nebezpečí, které vyplyne z vývoje dovozu a mohlo by si vyžádat zavedení kontroly Společenství nebo uplatnění ochranných opatření.

(8)	V takovém případě musí Komise posoudit dovozní podmínky, vývoj dovozu a různá hlediska hospodářské a obchodní situace, jakož i případná opatření, která mají být uplatňována.

(9)

V případě předchozí kontroly Společenství je nutné podmínit propuštění daných produktů do volného oběhu předložením kontrolního dokladu, který odpovídá jednotným kritériím. Tento doklad by měly na základě prosté žádosti dovozce vystavit v určité lhůtě orgány členských států, aniž by tím dovozci vznikalo právo dovozu. Kontrolní doklad by měl platit pouze tak dlouho, dokud nedojde ke změně dovozních pravidel.

(10)	Členské státy a Komise by se měly navzájem co nejpodrobněji informovat o výsledcích kontroly Společenství.

(11)	Komisi a Radě přísluší, aby přijímaly ochranná opatření, která jsou v zájmu Společenství nutná. Tento zájem by se měl brát v úvahu jako celek, a zejména zahrnovat zájmy výrobců, uživatelů a spotřebitelů Společenství.

(12)

Ochranná opatření vůči členu WTO mohou přicházet v úvahu pouze tehdy, jestliže je dotyčný produkt do Společenství dovážen v tak zvýšeném množství a za takových podmínek, že vzniká nebo hrozí vážná újma výrobcům obdobného nebo přímo soutěžícího produktu, ledaže mezinárodní závazky dovolují odchylku od tohoto pravidla.

(13)	Měly by být definovány pojmy „vážná újma“, „hrozba vážné újmy“ a „výrobce Společenství“ a stanovena přesná kritéria pro určení újmy.

(14)	Před uplatněním ochranného opatření by se mělo provést šetření, avšak Komise by si měla zachovat možnost, aby v naléhavých případech uplatňovala prozatímní opatření.

(15)	Je třeba podrobně upravit zahájení šetření, potřebné kontroly a inspekce, přístup vyvážejících zemí a účastníků řízení k získaným informacím, slyšení účastníků řízení a možnost účastníků řízení předložit svá stanoviska.

(16)	V tomto nařízení obsažená ustanovení týkající se šetření se nedotýkají předpisů Společenství a jednotlivých států o profesním tajemství.

(17)	Pro zvýšení právní jistoty dotčených hospodářských subjektů a v zájmu rychlého rozhodování je dále nutno stanovit lhůty pro zahájení šetření a pro rozhodnutí o účelnosti opatření.

(18)	Pokud jsou přijata ochranná opatření ve formě kvóty, nesmí být její výše zpravidla nižší než průměr dovozu v minimálně tříletém reprezentativním období.

(19)

Jestliže se rozdělí kvóta mezi dodavatelské země, může se podíl každé země stanovit na základě dohody s těmito zeměmi nebo s přihlédnutím k dovozu v reprezentativním období. V případě vážné újmy a neúměrně silného růstu dovozu se lze od těchto pravidel odchýlit při dodržení závazku konzultace ve Výboru pro ochranná opatření WTO.

(20)	Měla by se určit maximální doba platnosti ochranných opatření a stanovit zvláštní ustanovení o prodloužení platnosti těchto opatření, jejich postupné liberalizaci a jejich přezkumu.

(21)	Měly by se stanovit okolnosti, za nichž nesmějí být přijímána žádná ochranná opatření vůči produktům pocházejícím z rozvojové země, která je členem WTO.

(22)

Kontrolní nebo ochranná opatření, která se omezují na jednu nebo více oblastí Společenství, se mohou ukázat vhodnější než opatření uplatňovaná v celém Společenství. Tato opatření však lze připustit pouze výjimečně, pokud neexistují žádná alternativní řešení. Je nutno zajistit, aby tato opatření byla dočasná a aby co nejméně omezovala fungování vnitřního trhu.

(23)

Pro sjednocení pravidel dovozu musí být zjednodušeny náležitosti, které musí dovozci splňovat, přičemž tyto náležitosti musí být bez ohledu na místo odbavení zboží vždy stejné. Proto by mělo být zajištěno, aby všechny náležitosti byly splněny použitím tiskopisů odpovídajících vzoru připojenému k tomuto nařízení.

(24)	Kontrolní doklady vystavené v rámci kontrolních opatření Společenství by měly být nezávisle na vystavujícím členském státě platné v celém Společenství,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

Obecné zásady

Článek 1

1.   Toto nařízení se vztahuje na dovoz produktů pocházejících ze třetích zemí, s výjimkou

a)	textilních výrobků, na které se vztahují zvláštní pravidla dovozu podle nařízení (ES) č. 517/94;

b)	produktů pocházejících z některých třetích zemí uvedených v nařízení Rady (ES) č. 519/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu z některých třetích zemí (4).

2.   Dovoz produktů uvedených v odstavci 1 do Společenství je volný a nepodléhá žádnému množstevnímu omezení, aniž jsou dotčena případná ochranná opatření přijatá podle kapitoly V.

KAPITOLA II

Informační a konzultační postup Společenství

Článek 2

Pokud by vývoj dovozu vyžadoval zavedení kontrolních a ochranných opatření, sdělí to členské státy Komisi. Toto sdělení musí obsahovat dostupné důkazy podle kritérií stanovených v článku 10. Komise toto sdělení neprodleně předá všem členským státům.

Článek 3

1.   Na žádost některého členského státu nebo z podnětu Komise se mohou konat konzultace.

2.   Tyto konzultace se konají do osmi pracovních dnů poté, co bylo sdělení uvedené v článku 2 doručeno Komisi, v každém případě ale před zavedením kontrolních a ochranných opatření Společenství.

Článek 4

1.   Konzultace se konají v poradním výboru (dále jen „výbor“) složeném ze zástupců jednotlivých členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2.   Výbor svolává předseda. Co nejdříve předá členským státům všechny důležité informace.

3.   Konzultace se týkají zejména

a)	dovozních podmínek, vývoje dovozu a různých hledisek hospodářské a obchodní situace daného produktu a

b)	opatření, která je případně třeba přijmout.

4.   V případě potřeby se konzultace mohou konat písemně. V tom případě informuje Komise členské státy, které mohou ve lhůtě pěti až osmi pracovních dnů stanovené Komisí vyjádřit své stanovisko nebo požádat o ústní konzultace.

KAPITOLA III

Šetření Společenství

Článek 5

1.   Aniž je dotčen článek 8, provede se před zavedením ochranného opatření šetření Společenství.

2.   Cílem šetření je, aby se na základě činitelů uvedených v článku 10 zjistilo, zda daným výrobcům Společenství vzniká nebo hrozí vážná újma způsobená dovozem dotyčného produktu.

3.   Použijí se tyto definice:

a)	„vážnou újmou“ se rozumí jasné obecné poškození postavení výrobců Společenství;

b)	„hrozbou vážné újmy“ se rozumí vážná újma, která jednoznačně a bezprostředně hrozí;

c)	„výrobci Společenství“ se rozumějí výrobci obdobných nebo přímo soutěžících produktů jako celek, kteří působí na území Společenství, nebo ti výrobci, jejichž společná výroba obdobných nebo přímo soutěžících produktů tvoří větší podíl celkové výroby Společenství těchto produktů.

Článek 6

1.   Pokud je Komisi po ukončení konzultací uvedených v článcích 3 a 4 zřejmé, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení šetření, zahájí do jednoho měsíce po obdržení informace z některého členského státu šetření a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto oznámení

a)	obsahuje souhrn získaných informací a pokyn, že je nutno předat Komisi všechny užitečné informace;

b)	stanoví lhůtu, v níž mohou účastníci řízení vyjádřit písemné stanovisko a předat informace, pokud tato stanoviska a informace mají být vzaty v úvahu při šetření;

c)	stanoví lhůtu, během níž mohou účastníci řízení podat žádost o slyšení před Komisí podle odstavce 4.

Komise zahájí šetření v součinnosti s členskými státy.

2.   Komise si vyžádá všechny informace, které považuje za nutné, a snaží se, pokud to po konzultaci s výborem považuje za vhodné, ověřit tyto informace u dovozců, obchodníků, obchodních zástupců, výrobců, obchodních sdružení a organizací.

Komisi přitom poskytují pomoc zaměstnanci členského státu, na jehož území se prověřování provádí, pokud si to členský stát přeje.

3.   Členské státy poskytnou Komisi na její žádost a podle postupů, které Komise stanoví, informace, které mají k dispozici o vývoji situace na trhu s produktem, jehož se šetření týká.

4.   Účastníci řízení, kteří se přihlásili podle odst. 1 prvního pododstavce, a zástupci vyvážející země mohou na základě písemné žádosti nahlížet do všech informací poskytnutých Komisi v rámci šetření, kromě interních dokumentů úřadů Společenství nebo jeho členských států, pokud jsou tyto informace významné pro uplatnění jejich argumentů, nejsou důvěrné ve smyslu článku 9 a Komise je při šetření používá.

Účastníci řízení, kteří se vyjádřili, mohou Komisi sdělit stanovisko k těmto informacím. Jejich stanoviska lze vzít v úvahu, pokud se opírají o dostatečné důkazy.

5.   Komise může účastníky řízení vyslechnout. Účastníci řízení musí být vyslechnuti, pokud o to písemně požádají ve lhůtě stanovené oznámením v Úředním věstníku Evropské unie a prokáží, že mohou být výsledkem šetření skutečně dotčeni a že existují zvláštní důvody pro jejich slyšení.

6.   Pokud nejsou informace poskytnuty ve lhůtách stanovených tímto nařízením nebo Komisí na základě tohoto nařízení nebo pokud je šetření značně bráněno, mohou být zjištění učiněna na základě údajů, které jsou k dispozici. Jestliže Komise zjistí, že jí účastník řízení nebo třetí osoba sdělili nesprávné nebo zavádějící informace, nebere tyto informace v úvahu a může využít údaje, které jsou k dispozici.

7.   Pokud Komise po konzultacích uvedených v článcích 3 a 4 dospěje k názoru, že stávající důkazy nepostačují k tomu, aby ospravedlnily šetření, sdělí toto rozhodnutí členským státům do jednoho měsíce od obdržení informací z členských států.

Článek 7

1.   Po ukončení šetření předkládá Komise výboru zprávu o výsledcích.

2.   Pokud dojde Komise během devíti měsíců po zahájení šetření k závěru, že nejsou nutná žádná kontrolní a ochranná opatření Společenství, ukončí se šetření po konzultaci výboru do jednoho měsíce.

Rozhodnutí o ukončení šetření se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením nejdůležitějších závěrů šetření a se shrnutím důvodů.

3.   Pokud je Komise toho názoru, že jsou nutná kontrolní a ochranná opatření Společenství, přijme podle kapitol IV a V ve lhůtě devíti měsíců po zahájení šetření potřebná opatření. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena o další dobu nejvýše dvou měsíců; v tom případě zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o délce prodloužení se shrnutím důvodů.

Článek 8

1.   Tato kapitola nevylučuje použití kontrolních opatření podle článků 11 až 15 nebo prozatímních ochranných opatření podle článků 16, 17 a 18 v kterémkoli okamžiku.

Prozatímní opatření se uplatňují,

a)	jestliže kritická situace, v níž by každé prodlení vedlo k obtížně napravitelné újmě, vyžaduje okamžitý zásah a

b)	jestliže bylo předběžně stanoveno, že existují dostatečné důvody pro to, že růstem dovozu vznikla nebo hrozí vážná újma.

Doba trvání těchto opatření nesmí přesahovat 200 dnů.

2.   Prozatímní ochranná opatření spočívají ve zvýšení cel oproti jejich stávající úrovni, nezávisle na tom, je-li nulová nebo vyšší, jestliže jsou tato opatření s to zabránit vážné újmě nebo ji napravit.

3.   Komise provede bez odkladu vyšetřovací opatření, která jsou ještě zapotřebí.

4.   Pokud jsou prozatímní ochranná opatření zrušena, protože nedošlo k žádné vážné újmě ani hrozbě vážné újmy, jsou cla vybraná na základě těchto opatření z moci úřední neprodleně vrácena. Použije se postup stanovený v článcích 235 a následujících nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (5).

Článek 9

1.   Informace získané na základě tohoto nařízení smějí být použity pouze k účelu, k němuž byly vyžádány.

2.   Rada, Komise, členské státy ani jejich úředníci nesmějí vyzradit důvěrné informace, které získají na základě tohoto nařízení nebo které jim jsou důvěrně sděleny, ledaže k tomu ten, kdo informaci poskytl, výslovně udělí souhlas.

3.   Každá žádost o důvěrné zacházení musí uvádět důvody, proč je informace důvěrná.

Prokáže-li se však, že žádost o důvěrné zacházení není oprávněná, a nechce-li ten, kdo informaci poskytl, povolit její zveřejnění ani její sdělení v obecné nebo souhrnné formě, nemusí být dotyčná informace brána v úvahu.

4.   Informace je v každém případě považována za důvěrnou, pokud by její sdělení mohlo mít závažný nepříznivý účinek na toho, kdo ji poskytl nebo je jejím zdrojem.

5.   Odstavce 1 až 4 nevylučují, aby se orgány Společenství odvolávaly na obecné informace, a zejména na důvody, na kterých je založeno rozhodnutí přijaté na základě tohoto nařízení. Orgány Společenství však musí přihlížet k oprávněnému zájmu dotčených fyzických nebo právnických osob na zachování jejich obchodního tajemství.

Článek 10

1.   Zkoumání vývoje dovozu, dovozních podmínek a vážné újmy nebo hrozby vážné újmy pro výrobce Společenství se opírá zejména o tyto činitele:

a)	objem dovozu, zejména při podstatném zvýšení v absolutních číslech nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství;

b)	cena dovážených produktů, zejména pokud je významně nižší v porovnání s cenou obdobného produktu ve Společenství;

c)

účinky na výrobce Společenství, které jsou patrné ve vývoji některých hospodářských činitelů, jako jsou — výroba, — kapacitní využití, — zásoby, — prodej, — podíl na trhu, — ceny (tzn. pokles cen nebo zabránění nárůstu cen, k němuž by normálně došlo), — zisky, — kapitálový výnos, — peněžní tok, — zaměstnanost;

d)	jiné činitele než vývoj dovozu, jimiž vzniká nebo může vzniknout dotyčným výrobcům Společenství újma.

2.   Pokud se posuzuje existence hrozby vážné újmy, Komise také prověřuje, zda lze jasně předvídat, že určitá situace může vést ke skutečné újmě.

Přitom lze mimo jiné zohlednit tyto činitele:

a)	míru růstu vývozu do Společenství;

b)	vývozní kapacitu v zemi původu nebo vývozu, která již existuje nebo vznikne v dohledné budoucnosti, a pravděpodobnost, že tato kapacita bude využita k vývozu do Společenství.

KAPITOLA IV

Kontrolní opatření

Článek 11

1.   Pokud vývoj dovozu produktu pocházejícího ze třetí země uvedené v tomto nařízení hrozí způsobit újmu výrobcům Společenství, může být dovoz tohoto produktu, pokud to vyžadují zájmy Společenství, podroben

a)	zpětné kontrole Společenství podle rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 nebo

b)	předchozí kontrole Společenství podle článku 12.

2.   Rozhodnutí o zavedení kontroly přijme Komise postupem podle čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce a odst. 7.

3.   Doba platnosti kontrolních opatření je omezená. Pokud není stanoveno jinak, pozbývají platnosti uplynutím druhého pololetí, které následuje po pololetí, během nějž byla opatření zavedena.

Článek 12

1.   Produkty, které podléhají předchozí kontrole Společenství, smějí být propuštěny do volného oběhu pouze po předložení kontrolního dokladu. Tento doklad vydává příslušný orgán určený členskými státy pro všechna požadovaná množství bezplatně do nejvýše pěti pracovních dnů poté, co tento orgán obdrží žádost dovozce Společenství, nezávisle na jeho místě usazení ve Společenství. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že příslušný vnitrostátní orgán žádost obdržel nejpozději tři pracovní dny po jejím podání.

2.   Kontrolní doklad se vyhotovuje na tiskopise odpovídajícím vzoru v příloze I.

Pokud není v rozhodnutí o zavedení kontroly stanoveno jinak, obsahuje žádost dovozce o vystavení kontrolního dokladu povinně pouze tyto údaje:

a)	jméno a úplnou adresu žadatele (včetně čísla telefonu, faxu a v případě potřeby identifikačního čísla u příslušných vnitrostátních orgánů), jakož i jeho daňové identifikační číslo, pokud je povinen platit DPH;

b)	případně jméno a úplnou adresu deklaranta nebo zástupce určeného žadatelem (včetně čísla telefonu a faxu);

c)	označení zboží s uvedením — jeho obchodního názvu, — odpovídajícího kódu kombinované nomenklatury, — místa jeho původu a místa odeslání;

d)	deklarovaná množství v kilogramech a v případě potřeby v jiné jednotce (páry, kusy atd.);

e)	cenu zboží v eurech, CIF hranice Společenství;

f)	následující prohlášení žadatele s datem, podpisem a jménem žadatele napsaným hůlkovým písmem: „Já, níže podepsaný, potvrzuji, že údaje uvedené v této žádosti jsou pravdivé a byly poskytnuty v dobré víře a že jsem usazen na území Společenství.“

3.   Kontrolní doklad je platný v celém Společenství nezávisle na tom, který členský stát jej vystavil.

4.   Zjištění, že jednotková cena, za niž je obchod sjednán, překračuje cenu uvedenou v kontrolním dokladu o méně než 5 % nebo že celková hodnota nebo celkové množství produktů deklarovaných k dovozu překračuje o méně než 5 % hodnotu nebo množství, které jsou uvedeny v kontrolním dokladu, nevylučuje propuštění dotyčného produktu do volného oběhu. Komise může po vyslechnutí stanovisek vyjádřených ve výboru s přihlédnutím k vlastnostem produktů a k jiným zvláštním znakům transakcí stanovit jiný procentní podíl, který však zpravidla nesmí překročit 10 %.

5.   Kontrolní doklad se může použít pouze tehdy, pokud zůstanou pro dané transakce použitelná ujednání o liberalizaci dovozu. Kontrolní doklad lze používat nejdéle po dobu, která se stanoví ke stejnému okamžiku a stejným postupem jako zavedení kontroly, přičemž se zohlední vlastnosti produktů a ostatní zvláštní znaky těchto transakcí.

6.   Původ produktů kontrolovaných Společenstvím se musí prokázat osvědčením o původu, pokud je to požadováno v rozhodnutí podle článku 11. Jiné předpisy o předložení takového osvědčení nejsou tímto odstavcem dotčeny.

7.   Jestliže se na produkty podléhající předchozí kontrole Společenství v některém členském státě vztahuje regionální ochranné opatření, může dovozní povolení udělené tímto členským státem nahradit kontrolní doklad.

8.   Kontrolní doklady a výtahy z nich se vystavují ve dvou vyhotoveních, z nichž první je označeno jako „Originál pro žadatele“, má číslo 1 a předává se žadateli, zatímco druhé je označeno jako „Kopie pro příslušný orgán“, má číslo 2 a je uchováváno u orgánu, který doklad vystavuje. Pro správní účely může příslušný orgán k vyhotovení č. 2 připojit ještě další dodatečná vyhotovení.

9.   Pro tiskopisy se použije bílý, bezdřevý, klížený psací papír s hmotností 55 až 65 g/m2. Tiskopisy mají formát 210×297 mm; odstup řádků je 4,24 mm (1/6); úprava tiskopisu se musí přesně dodržet. Přední i zadní strana vyhotovení č. 1, která představuje vlastní kontrolní doklad, je navíc opatřena tištěným žlutým gilošovaným vzorem, který zviditelní jakékoli padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.

10.   Za tisk tiskopisů odpovídají členské státy. Tiskopisy je možné tisknout v tiskárnách schválených členským státem, ve kterém jsou usazeny. V takovém případě musí každý tiskopis obsahovat odkaz na toto schválení. Na tiskopisech se musí uvést název a adresa tiskárny nebo značka, podle níž lze tiskárnu identifikovat.

Článek 13

Pokud nebyl dovoz produktu během osmi pracovních dnů po ukončení konzultací uvedených v článcích 3 a 4 podroben předchozí kontrole Společenství, může Komise v souladu s článkem 18 zavést kontrolu omezenou na dovoz určený pro jeden nebo více regionů Společenství.

Článek 14

1.   Produkty pod regionální kontrolou smějí být propuštěny do volného oběhu pouze po předložení kontrolního dokladu. Tento doklad vydává příslušný orgán určený daným členským státem nebo státy pro všechna požadovaná množství bezplatně do nejvýše pěti pracovních dnů poté, co příslušný vnitrostátní orgán obdrží žádost dovozce Společenství, nezávisle na jeho místě usazení ve Společenství. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že příslušný vnitrostátní orgán žádost obdržel nejpozději tři pracovní dny po jejím podání. Kontrolní doklad se může použít jen po dobu, po kterou zůstávají účinná odpovídající ujednání o liberalizaci dovozu.

2.   Použije se čl. 12 odst. 2.

Článek 15

1.   Členské státy sdělí Komisi v případě kontroly Společenství nebo regionální kontroly během prvních deseti dnů každého měsíce

a)	v případě předchozí kontroly množství a částky vypočtené podle ceny CIF, pro něž byly v předchozím období vydány kontrolní doklady;

b)	v každém případě dovoz během období, které předchází období uvedenému v písmenu a).

Informace členských států jsou rozčleněny podle produktů a zemí.

Odchylná ustanovení mohou být stanovena ke stejnému okamžiku a stejným postupem, jakým byla zavedena kontrola.

2.   Komise může na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu změnit časový rozvrh pro předkládání informací, pokud to vyžaduje vlastnost produktu nebo zvláštní okolnosti.

3.   Komise o tom uvědomí členské státy.

KAPITOLA V

Ochranná opatření

Článek 16

1.   Pokud je produkt dovážen do Společenství v natolik zvýšeném množství nebo za takových podmínek, že tím výrobcům Společenství vzniká nebo hrozí vážná újma, může Komise na ochranu zájmů Společenství na žádost některého členského státu nebo z vlastního podnětu

a)	zkrátit dobu platnosti kontrolních dokladů ve smyslu článku 12, které budou vydány po vstupu tohoto opatření v platnost;

b)	změnit pravidla pro dovoz dotyčného produktu tak, že smí být propuštěn do volného oběhu pouze po předložení dovozního povolení; toto povolení se uděluje podle pravidel a v mezích, které stanoví Komise.

Opatření podle písmen a) a b) jsou okamžitě použitelná.

2.   Vůči členům WTO lze opatření podle odstavce 1 přijmout, jen jsou-li splněny obě podmínky prvního pododstavce uvedeného odstavce.

3.   Je-li stanovena kvóta, zohlední se zvláště

a)	zájem na co nejrozsáhlejším zachování tradičních obchodních toků;

b)	objem smluv uzavřených za obvyklých podmínek před vstupem ochranného opatření ve smyslu této kapitoly v platnost, pokud byly příslušným členským státem Komisi oznámeny;

c)	potřeba nepoškodit dosažení cíle sledovaného zavedením kvóty.

Výše kvóty nesmí být nižší než průměr dovozu za tři poslední reprezentativní roky, pro které jsou k dispozici statistiky, ledaže by odlišná úroveň byla nezbytná k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě.

4.   Pokud je kvóta rozdělena mezi dodavatelské země, může být rozdělení dohodnuto s těmi dodavatelskými zeměmi, které mají podstatný zájem na tom, aby dodávaly daný produkt k dovozu do Společenství.

Není-li tomu tak, rozdělí se kvóta mezi dodavatelské země vždy podle jejich podílu na dovozu daného produktu do Společenství během předchozího reprezentativního období, přičemž se vezmou v úvahu zvláštní činitele, které mohly nebo mohou ovlivnit obchod s tímto produktem.

Za předpokladu, že je splněna povinnost Společenství provádět konzultace ve Výboru pro ochranná opatření WTO, však může být v případě vážné újmy od této metody rozdělení upuštěno, jestliže se dovoz z jedné nebo více dodavatelských zemí ve srovnání s celkovým růstem dovozu dotyčného produktu během předchozího reprezentativního období neúměrně zvýšil.

5.   Opatření podle tohoto článku se po vstupu v platnost vztahují na všechny produkty propuštěné do volného oběhu. V souladu s článkem 18 mohou být omezena na jeden nebo více regionů Společenství.

Tato opatření však nebrání propuštění do volného oběhu produktů, které již jsou na cestě do Společenství, jestliže se jejich místo určení již nedá změnit a jestliže tyto produkty, které podle článků 11 a 12 mohou být propuštěny do volného oběhu pouze proti předložení kontrolního dokladu, jsou takovým dokladem doprovázeny.

6.   Pokud o zásah Komise požádal některý členský stát, přijme Komise rozhodnutí do pěti pracovních dnů po obdržení žádosti.

Rozhodnutí Komise přijatá podle tohoto článku se sdělují Radě a členským státům. Každý členský stát může do jednoho měsíce ode dne sdělení předložit rozhodnutí Radě.

7.   Pokud členský stát rozhodnutí Komise předloží Radě, může Rada rozhodnutí Komise kvalifikovanou většinou potvrdit, změnit nebo zrušit.

Pokud Rada do tří měsíců poté, co jí byla záležitost předložena, nepřijme rozhodnutí, považuje se rozhodnutí Komise za zrušené.

Článek 17

Pokud to vyžadují zájmy Společenství, může Rada na návrh Komise vypracovaný podle kapitoly III přijmout kvalifikovanou většinou vhodná opatření, aby zabránila tomu, aby se určitý produkt do Společenství dovážel v natolik zvýšeném množství nebo za takových podmínek, že tím výrobcům Společenství obdobného nebo přímo soutěžícího produktu vzniká nebo hrozí vážná újma.

Použije se čl. 16 odst. 2 až 5.

Článek 18

Pokud se při kontrole zejména na základě činitelů uvedených v článku 10 zjistí, že v jednom nebo více regionech Společenství jsou splněny podmínky pro přijetí opatření podle článků 11 a 16, může Komise po posouzení alternativních řešení výjimečně povolit uplatňování kontrolních a ochranných opatření omezených na daný region nebo regiony, pokud má za to, že uplatňování těchto opatření je vhodnější na této úrovni než na úrovni Společenství.

Tato opatření musí být dočasná a musí co nejméně omezovat fungování vnitřního trhu.

Tato opatření se přijímají postupem podle článků 11 a 16.

Článek 19

Ochranná opatření se nepoužijí na produkt pocházející z rozvojové země, která je členem WTO, pokud její podíl na dovozu daného produktu do Společenství nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že dovoz z rozvojových zemí, které jsou členem WTO a jejichž podíl na dovozu je méně než 3 %, netvoří společně více než 9 % celkového dovozu dotyčného produktu do Společenství.

Článek 20

1.   Trvání ochranných opatření se omezuje na dobu, která je nezbytná k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě a pro usnadnění přizpůsobení výrobců Společenství. Tato doba nesmí překročit, včetně doby trvání případného prozatímního opatření, čtyři roky.

2.   Tato původní doba může být prodloužena, kromě opatření stanovených v čl. 16 odst. 4 třetím pododstavci, pokud se zjistí, že

a)	prodloužení je nezbytné k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě;

b)	výrobci Společenství prokazatelně provádějí přizpůsobení.

3.   Rozhodnutí o prodloužení jsou přijímána podle kapitoly III a stejnými postupy jako v případě původních opatření. Prodloužené opatření nesmí být více omezující než opatření na konci původní doby.

4.   Pokud ochranné opatření trvá více než jeden rok, je třeba je během doby uplatňování, včetně doby prodloužení, postupně liberalizovat v pravidelných odstupech.

5.   Celková doba uplatňování ochranného opatření včetně doby uplatňování prozatímních opatření, původní doby uplatňování a jejího případného prodloužení nesmí přesáhnout osm let.

Článek 21

1.   Po dobu, kdy se uplatňují kontrolní nebo ochranná opatření zavedená podle kapitol IV a V, se ve výboru na žádost členských států nebo z podnětu Komise konají konzultace. U ochranných opatření, jejichž doba trvání přesahuje tři roky, požádá Komise o konzultace nejpozději po uplynutí poloviny doby uplatňování opatření. Účelem konzultací je

a)	posouzení účinků opatření;

b)	stanovení, zda a do jaké míry je vhodné urychlení procesu liberalizace;

c)	ověření, zda je zachování opatření nutné.

2.   Pokud Komise po konzultacích podle odstavce 1 dospěje k názoru, že je nutné kontrolní nebo ochranná opatření podle článků 11, 13, 16, 17 a 18 zrušit nebo změnit, postupuje takto:

a)	pokud opatření přijala Rada, navrhne Komise Radě, aby opatření bylo zrušeno nebo změněno. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou;

b)	ve všech ostatních případech změní nebo zruší kontrolní nebo ochranné opatření Společenství Komise.

Pokud se rozhodnutí týká regionálních kontrolních opatření, použije se od šestého dne po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 22

1.   Dovoz produktu, který byl předmětem ochranného opatření, nesmí být v době, která odpovídá době platnosti dřívějšího opatření, znovu podroben ochrannému opatření. Tato doba nesmí být kratší než dva roky.

2.   Odchylně od odstavce 1 se může ochranné opatření s dobou platnosti 180 dnů nebo méně opětně použít na dovoz produktu, jestliže

a)	od zavedení ochranného opatření na dovoz tohoto produktu uplynul alespoň jeden rok a

b)	toto ochranné opatření nebylo v období pěti let předcházejících jeho zavedení použito na tento produkt více než dvakrát.

KAPITOLA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 23

Pokud to zájmy Společenství vyžadují, může Rada přijmout na návrh Komise kvalifikovanou většinou vhodná opatření, aby umožnila výkon práv a povinností Společenství nebo všech jeho členských států na mezinárodní úrovni, zejména v oblasti obchodu se surovinami.

Článek 24

1.   Tímto nařízením není dotčeno plnění povinností vyplývajících ze zvláštních pravidel obsažených v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

2.   Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, nevylučuje toto nařízení přijetí nebo uplatňování členskými státy

a)

zákazů, množstevních omezení nebo kontrolních opatření, které jsou odůvodněny veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví;

b)	zvláštních devizových náležitostí;

c)	náležitostí, které byly zavedeny na základě mezinárodních dohod v souladu se Smlouvou.

Členské státy sdělí Komisi opatření nebo náležitosti, které zamýšlejí zavést nebo změnit na základě prvního pododstavce.

V případech zvláštní naléhavosti se Komisi sdělí vnitrostátní opatření nebo náležitosti bezprostředně po jejich přijetí.

Článek 25

1.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování předpisů, které zřizují společnou organizaci zemědělských trhů, nebo z nich odvozených správních předpisů Společenství nebo vnitrostátních správních předpisů anebo zvláštních předpisů týkajících se zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů. Použije se k těmto předpisům doplňkově.

2.   Články 11 až 15 a článek 22 se nevztahují na produkty uvedené v odstavci 1, u kterých pravidla Společenství pro obchod se třetími zeměmi vyžadují předložení dovozního osvědčení nebo jiného dovozního dokladu.

Články 16, 18, a 21 až 24 se nevztahují na produkty, u kterých pravidla Společenství pro obchod se třetími zeměmi vyžadují použití množstevních omezení dovozu.

Článek 26

Nařízení (ES) č. 3285/94 ve znění aktů uvedených v příloze II se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 27

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 349, 31.12.1994, s. 53.

(2)  Viz příloha II.

(3)  Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 89.

(5)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

---

---

---

---

31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/18

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 261/2009

ze dne 30. března 2009

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2009.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.

---

---

31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/20

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 262/2009

ze dne 30. března 2009,

kterým se stanoví požadavky na koordinované přidělování a užívání dotazovacích kódů režimu S pro jednotné evropské nebe

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 ze dne 10. března 2004 o interoperabilitě evropské sítě řízení letového provozu (nařízení o interoperabilitě) (1), a zejména na čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení) (2), a zejména na čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Režim S (Select – volba) je kooperativní metoda pro získávání přehledu o řízení letového provozu. Umožňuje selektivní dotazování letadel a získávání dat odvozených za letu, s jejichž pomocí lze vyvinout nové funkce řízení letového provozu. Návrh systémů podporujících adresování jednotlivých letadel pomocí režimu S (dále jen „dotazovače režimu S“) vyžaduje užívání dotazovacích kódů režimu S pro detekci letadel vybavených odpovídačem režimu S a přehled o jejich provozu.

(2)	Aby se zajistila bezpečnost systému přehledu o letovém provozu, je zásadní, aby se oblasti radarového pokrytí dvou dotazovačů režimu S, které používají stejný dotazovací kód, nepřekrývaly, kromě případů, kdy jsou seskupeny do klastru, nebo pokud jsou zavedena jiná vhodná provozní zmírnění.

(3)	Za účelem podpory nárůstu použití dotazovačů režimu S a řešení problému, který plyne z nedostatku dostupných dotazovacích kódů pro dotazování letadel, je nezbytné účinně koordinovat přidělování a užívání těchto dotazovacích kódů.

(4)

Eurocontrol (Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu) byla podle čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 549/2004 pověřena vytvořením požadavků na přidělování a užívání dotazovacích kódů režimu S (dále jen „dotazovací kódy“). Toto nařízení je založeno na výsledné zprávě o pověření ze dne 2. ledna 2008.

(5)

Původně byly z technických důvodů definovány a používány jako dotazovací kódy pouze identifikační kódy dotazovačů (dále jen „kódy II“ – interrogator identifier codes) 0 až 15. Vzhledem k předpokládanému počtu dotazovačů režimu S byla později přijata opatření, aby se umožnilo užívání dalších přehledových identifikačních kódů (dále jen „kódy SI“ – surveillance identifier codes) 1 až 63.

(6)

Užívání kódů SI normálně vyžaduje, aby všechny cíle režimu S v rámci pokrytí dotazovačů režimu S byly pro tento účel vybaveny; organizace Eurocontrol však vyvinula specifikace pro provoz kódů II/SI, jež umožní brzké užívání kódů SI dotazovači režimu S i v prostředí, kde by všechny cíle režimu S nebyly vybaveny pro využívání kódů SI; bylo by tedy zapotřebí, aby provozovatelé režimu S vyhověli tomuto provozu kódů II/SI.

(7)

Byla zřízena centralizovaná služba přidělování dotazovacích kódů poskytovaná pomocí systému přidělování dotazovacích kódů pod dohledem organizace Eurocontrol. Od členských států by mělo být vyžadováno, aby přijaly nezbytná opatření pro zajištění, že systém přidělování dotazovacích kódů poskytne informace podporující soulad klíčových položek přidělování dotazovacích kódů; tyto klíčové položky by měly být jednoznačně identifikovány.

(8)	Měly by být definovány společné postupy pro zajištění, aby klíčové prvky přidělování dotazovacích kódů byly řádně prováděny. Tyto postupy by měly vzít v úvahu příslušné předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen „ICAO“ – International Civil Aviation Organisation).

(9)	Provozovatelé režimu S a poskytovatelé letových provozních služeb by měli přijmout vhodná opatření pro detekci a zmírňování účinku možných konfliktů mezi dotazovacími kódy.

(10)	Toto nařízení by se nemělo vztahovat na vojenské činnosti a výcvik, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

(11)

Omezený počet dotazovacích kódů je vyhrazen pro výlučné užívání a řízení vojenskými subjekty, včetně mezivládních organizací, zejména Organizací Severoatlantické smlouvy. Dotazovače režimu S používající tyto kódy tedy nemusí podléhat postupu koordinovaného přidělování; od členských států by se však mělo vyžadovat, aby přijaly nezbytná opatření pro zajištění, že užívání těchto dotazovacích kódů nemá škodlivý dopad na bezpečnost všeobecného letového provozu.

(12)	Dotazovací kód 0 je ICAO vyhrazen pro provoz bez přiděleného kódu. Dotazovače režimu S, které používají dotazovací kód 0, nemusí podle norem a doporučených postupů ICAO podléhat postupu koordinovaného přidělování.

(13)

Kód II 14 je vyhrazen pro společné užívání zkušebními systémy. Detekci cílů režimu S nelze zaručit, když několik zkušebních systémů pracuje současně. Provozovatelé zkušebních systémů režimu S, kteří potřebují dočasně provádět zkoušky, jež vyžadují bezkonfliktní situaci, by tedy měli zajistit řádnou dvoustrannou koordinaci s ostatními provozovateli zkušebních systémů režimu S.

(14)

Centralizovaná služba přidělování dotazovacích kódů by měla členským státům a provozovatelům režimu S zpřístupnit plán přidělování dotazovacích kódů zajišťující bezpečné a účinné užívání dotazovacích kódů a aktualizovat jej dle potřeby. Plán přidělování by měl být schválen členskými státy, jichž se týká jeho obsah.

(15)	Měl by být definován mechanismus pro řešení situací, kdy nelze včas získat schválení plánu přidělování dotazovacích kódů.

(16)

V zájmu zachování nebo zvýšení stávající úrovně bezpečnosti provozu by se mělo od členských států požadovat, aby zajistily, že dotčené strany provedou posouzení bezpečnosti, včetně identifikace nebezpečí a posouzení rizik a postupů k jejich zmírnění. K harmonizovanému zavádění těchto postupů do systémů, jichž se toto nařízení týká, je zapotřebí, aby byly zjištěny zvláštní požadavky na bezpečnost pro všechny požadavky na interoperabilitu a výkonnost.

(17)	Podle čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení (ES) č. 552/2004 by prováděcí pravidla pro interoperabilitu měla popisovat konkrétní postupy při posuzování shody, které se mají použít pro posuzování shody nebo vhodnosti k používání složek, jakož i k ověřování systémů.

(18)

Úroveň vyspělosti trhu pro složky, na které se vztahuje toto nařízení, je taková, že jejich shoda nebo vhodnost pro použití může být uspokojivě posouzena prostřednictvím vnitřní výrobní kontroly pomocí postupů založených na modulu A stanoveném v příloze rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (3).

(19)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro jednotné nebe,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví požadavky na koordinované přidělování a užívání dotazovacích kódů režimu S (dále jen „dotazovací kódy“) za účelem bezpečného a účinného fungování přehledu o letovém provozu a civilně-vojenské koordinace.

2.   Toto nařízení se vztahuje na způsobilé dotazovače režimu S a související systémy přehledu o provozu, jejich složky a s nimi spojené postupy, když podporují koordinované přidělování nebo užívání způsobilých dotazovacích kódů.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

Použijí se rovněž tyto definice:

1)	„dotazovačem režimu S“ se rozumí systém, který se skládá z antény a elektroniky, podporující adresování jednotlivých letadel pomocí režimu „Select“ (volba), známého jako režim S;

2)	„dotazovacím kódem“ se rozumí buď identifikační kód dotazovače nebo přehledový identifikační kód, který se používá pro vícemístné blokování a případně pro komunikační protokoly;

3)	„identifikačním kódem dotazovače“ (dále jen „kódem II“) se rozumí dotazovací kód režimu S s hodnotou v rozsahu od 0 do 15, který lze použít jak pro protokoly vícemístného blokování, tak pro komunikační protokoly;

4)	„přehledovým identifikačním kódem“ (dále jen kódem SI) se rozumí dotazovací kód režimu S s hodnotou v rozsahu od 1 do 63, který lze použít pro protokoly vícemístného blokování, ale nikoli pro vícemístné komunikační protokoly;

5)	„vícemístným blokováním“ se rozumí protokol, který umožňuje pořizování a blokování cílů režimu S pomocí několika dotazovačů režimu S, jež mají překrývající se pokrytí;

6)	„vícemístnými komunikačními protokoly“ se rozumí protokoly, které se používají ke koordinaci řízení komunikací prováděných ve více než jedné transakci v oblastech překrývajícího se pokrytí dotazovači režimu S;

7)	„cíli režimu S“ se rozumí platforma opatřená odpovídačem režimu S;

8)	„blokováním“ se rozumí protokol, který umožňuje potlačení odpovědí na všechna volání režimu S z již pořízených cílů režimu S;

9)

„provozovatelem režimu S“ se rozumí osoba, organizace nebo podnik, který provozuje dotazovač režimu S nebo nabízí jeho provozování, včetně: a) poskytovatelů služeb letové navigace; b) výrobců dotazovačů režimu S; c) provozovatelů letišť; d) výzkumných zařízení; e) jakéhokoli jiného subjektu oprávněného provozovat dotazovač režimu S;

10)	„přidělením dotazovacího kódu“ se rozumí definice hodnot nejméně všech klíčových položek přidělení dotazovacího kódu, jak jsou uvedeny v příloze II části B;

11)

„systémem přidělování dotazovacího kódu“ se rozumí systém v rámci sítě evropského řízení letového provozu a s ním spojené postupy, s jejichž pomocí členské státy poskytují provozovatelům režimu S centralizovanou službu přidělování dotazovacích kódů (dále jen „služba přidělování dotazovacích kódů“), která se zabývá zpracováním žádostí o dotazovací kódy a distribucí návrhu plánu přidělování dotazovacích kódů;

12)	„žádostí o dotazovací kód“ se rozumí žádost provozovatele režimu S o přidělení dotazovacího kódu;

13)	„návrhem plánu přidělování dotazovacích kódů“ se rozumí návrh úplného souboru přidělení dotazovacích kódů předložený službou přidělování dotazovacích kódů ke schválení členským státům;

14)	„plánem přidělování dotazovacích kódů“ se rozumí posledně schválený úplný soubor přidělení dotazovacích kódů;

15)

„způsobilým dotazovačem režimu S“ se rozumí dotazovač režimu S, pro který je splněna nejméně jedna z následujících podmínek: a) dotazovač se pro pořizování cílů režimu S spoléhá alespoň částečně na režim S dotazů a odpovědí na všechna volání nebo b) dotazovač blokuje pořízené cíle režimu S v odpovědi na všechny dotazy volání režimu S, a to trvale nebo přerušovaně, v celém svém pokrytí nebo v jeho části, nebo c) dotazovač používá vícemístné komunikační protokoly pro aplikace datového spoje;

16)	„způsobilým dotazovacím kódem“ se rozumí kterýkoli kód z množiny kódů II a SI s výjimkou: a) kódu II 0; b) dotazovacích kódů vyhrazených pro vojenské subjekty včetně mezivládních organizací, zejména pro řízení a přidělování v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy;

17)	„všemi dotazy volání režimu S“ se rozumí zprávy, které obvykle používají dotazovače režimu S k pořízení cílů režimu S, které vstoupí do jejich oblasti pokrytí;

18)	„provozním dotazovacím kódem“ se rozumí kterýkoli způsobilý dotazovací kód kromě kódu II 14;

19)

„příslušným členským státem“ se rozumí: a) v případě poskytovatele letových navigačních služeb členský stát, jenž dotyčnému poskytovateli vydal osvědčení v souladu s nařízením Komise (ES) č. 2096/2005 (4); b) v jiných případech členský stát, v rámci jehož oblasti působnosti provozovatel režimu S provozuje nebo má v úmyslu provozovat způsobilý dotazovač režimu S;

20)	„konfliktem dotazovacích kódů“ se rozumí nekoordinovaný překryv pokrytí dvou nebo více dotazovačů režimu S pracujících se stejným dotazovacím kódem, který potenciálně vede k tomu, že letadlo zůstane nezjištěno nejméně jedním z dotazovačů režimu S;

21)	„sledováním konfliktu dotazovacích kódů“ se rozumí zavedení technických nebo procedurálních prostředků pro určení účinků konfliktů dotazovacích kódů s jinými dotazovači režimu S na údaje přehledu o provozu poskytované jeho vlastními dotazovači režimu S, které uskuteční provozovatel režimu S;

22)	„prováděcí posloupností“ se rozumí časově omezená posloupnost provádění přidělování dotazovacích kódů, kterou musí provozovatelé režimu S dodržet, aby se vyhnuli přechodným konfliktům dotazovacích kódů;

23)	„odpovídajícím kódem II“ se rozumí kód II dekódovaný odpovídačem režimu S, který nepodporuje kódy SI, ve všech dotazech volání režimu S, jež obsahují kód SI, který je dotyčným odpovídačem použit k zakódování všech odpovědí na volání;

24)	„mapou blokování“ se rozumí konfigurační soubor dotazovače režimu S, který definuje, kde a jak má být uplatněno blokování cílů režimu S.

Článek 3

Požadavky na interoperabilitu a výkonnost

Provozovatelé režimu S zajistí, aby elektronický prvek radarové hlavy jejich dotazovačů režimu S, které používají provozní dotazovací kód:

1)	podporoval užívání kódů SI a II v souladu s předpisy Mezinárodní organizace civilního letectví stanovenými v příloze I bodě 1;

2)	podporoval užívání provozu kódů II/SI v souladu s požadavky stanovenými v příloze III.

Článek 4

Související postupy pro provozovatele režimu S

1.   Provozovatelé režimu S provozují způsobilé dotazovače režimu S, které používají způsobilý dotazovací kód, pouze pokud obdrželi přidělení dotazovacího kódu pro tento účel od příslušného členského státu.

2.   Provozovatelé režimu S, kteří provozují nebo mají v úmyslu provozovat způsobilý dotazovač režimu S, pro který nebylo poskytnuto přidělení dotazovacího kódu, podají žádost o dotazovací kód příslušnému členskému státu v souladu s požadavky stanovenými v příloze II části A.

3.   Provozovatelé režimu S dodržují klíčové položky přidělení dotazovacích kódů, které obdrží, jak jsou uvedeny v příloze II části B.

4.   Provozovatelé režimu S informují příslušný členský stát nejméně každých šest měsíců o jakýchkoli změnách plánování instalace nebo provozního stavu způsobilých dotazovačů režimu S ohledně jakýchkoli klíčových položek přidělení dotazovacích kódů uvedených v příloze II části B.

5.   Provozovatelé režimu S zajistí, aby každý z jejich dotazovačů režimu S používal výhradně svůj přidělený dotazovací kód.

Článek 5

Související postupy pro členské státy

1.   Členské státy zkontrolují platnost žádostí o dotazovací kódy, které obdrží od provozovatelů režimu S, dříve než je zpřístupní ke koordinaci pomocí systému přidělování dotazovacích kódů. Kontrola platnosti zahrne klíčové položky uvedené v příloze II části A.

2.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že systém přidělování dotazovacích kódů:

a)	zkontroluje žádosti o dotazovací kódy z hlediska souladu s dohodami, které se týkají formátu a údajů;

b)	zkontroluje žádosti o dotazovací kódy z hlediska úplnosti, přesnosti a včasnosti;

c)

během maximálně šesti kalendářních měsíců od podání žádosti: i) provede simulace aktualizace plánu přidělování dotazovacích kódů na základě projednávaných žádostí, ii) připraví navrženou aktualizaci plánu přidělování dotazovacích kódů ke schválení členskými státy, jichž se týká, iii) zajistí, aby navržená aktualizace plánu přidělování dotazovacích kódů splňovala v nejvyšší možné míře provozní požadavky žádostí o dotazovací kódy, jak je popsáno klíčovými položkami písm. g), h) a i) uvedenými v příloze II části A, iv) aktualizuje plán přidělování dotazovacích kódů a sdělí jej členským státům okamžitě po jeho schválení, aniž jsou tím dotčeny vnitrostátní postupy komunikace informací o dotazovačích režimu S provozovaných vojenským sektorem.

3.   Změny plánu přidělování dotazovacích kódů podléhají schválení všech členských států dotčených aktualizací plánu.

4.   V případě nesouhlasu se změnami uvedenými v odstavci 3 tohoto článku předloží dotyčné členské státy záležitost k jednání Komisi. Komise bude jednat v souladu s postupem uvedeným v čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 549/2004.

5.   Členské státy uvedené v odstavci 3 zajistí, aby jejich schválení plánu přidělování dotazovacích kódů bylo prostřednictvím systému přidělování dotazovacích kódů sděleno ostatním členským státům.

6.   Členské státy uvedené v odstavci 3 zajistí, aby změny přidělení dotazovacích kódů plynoucí z aktualizace plánu přidělování dotazovacích kódů byly sděleny příslušným provozovatelům režimu S v jejich pravomoci do 14 kalendářních dní po přijetí aktualizovaného plánu přidělování.

7.   Členské státy zpřístupní ostatním členským státům nejméně jednou za každých šest měsíců pomocí systému přidělování dotazovacích kódů aktuální záznam o přidělování a užívání dotazovacího kódu způsobilými dotazovači režimu S v rámci jejich oblasti působnosti.

8.   Pokud existuje překrytí mezi pokrytím dotazovače režimu S umístěného v oblasti působnosti členského státu a pokrytím dotazovače režimu S umístěného v oblasti působnosti třetí země, dotyčný členský stát:

a)	zajistí, aby třetí země byla informována o bezpečnostních požadavcích souvisejících s přidělováním a užíváním dotazovacích kódů;

b)	přijme nezbytná opatření pro koordinaci užívání dotazovacích kódů s třetí zemí.

Článek 6

Související postupy pro poskytovatele letových provozních služeb

Poskytovatelé letových provozních služeb neužívají údaje z dotazovačů režimu S pracujících v působnosti třetí země, pokud nebylo koordinováno přidělování dotazovacích kódů.

Článek 7

Požadavky na řešení konfliktů

1.   Poskytovatelé letových provozních služeb posoudí možný dopad konfliktů dotazovacích kódů na letové provozní služby a odpovídající potenciální ztrátu údajů přehledu o provozu cílů režimu S z postižených dotazovačů režimu S s přihlédnutím k jejich provozním požadavkům a dostupné redundanci.

2.   Pokud nebyla potenciální ztráta údajů přehledu o provozu cílů režimu S posouzena jako ztráta bez dopadu na bezpečnost, provozovatelé režimu S:

a)	zavedou prostředky sledování pro detekci konfliktů dotazovacích kódů způsobených jinými dotazovači režimu S ovlivňujícími způsobilé dotazovače režimu S, které provozují na kterémkoli provozním dotazovacím kódu;

b)	zajistí, aby detekce konfliktů dotazovacích kódů poskytovaná zavedenými prostředky sledování byla dosažena včas a v rozsahu, který uspokojí jejich bezpečnostní požadavky;

c)	určí a dle potřeby provádějí nouzový režim provozu pro zmírnění možných nebezpečí konfliktů dotazovacích kódů na kterémkoli provozním kódu určeném v posouzení uvedeném v odstavci 1;

d)	zajistí, aby prováděný nouzový režim provozu nevytvářel žádný konflikt dotazovacích kódů s jinými dotazovači režimu S uvedenými v plánu přidělování dotazovacích kódů.

3.   Provozovatelé režimu S ohlásí jakýkoli zjištěný konflikt dotazovače týkající se způsobilého dotazovače režimu S, který provozují na kterémkoli provozním dotazovacím kódu, příslušnému členskému státu a zpřístupní pomocí systému přidělování dotazovacích kódů související informace ostatním provozovatelům režimu S.

Článek 8

Koordinace civilního a vojenského sektoru

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, aby vojenské jednotky provozující způsobilé dotazovače režimu S na jakémkoli jiném dotazovacím kódu než na kódu II 0 a jiných kódech vyhrazených pro vojenské řízení dodržovaly články 3 až 7 a 12.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, aby vojenské jednotky provozující dotazovače režimu S na kódu II 0 nebo jiných dotazovacích kódech vyhrazených pro vojenské řízení monitorovaly výhradní užívání těchto dotazovacích kódů, aby tak zabránily nekoordinovanému užívání kteréhokoli způsobilého dotazovacího kódu.

3.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, aby přidělování a užívání dotazovacích kódů pro vojenské jednotky nemělo škodlivý dopad na bezpečnost všeobecného letového provozu.

Článek 9

Bezpečnostní požadavky

1.   Provozovatelé režimu S zajistí, aby potenciální nebezpečí konfliktů dotazovacích kódů zasahující jejich dotazovače režimu S byla řádně posouzena a zmírněna.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby jakýmkoli změnám stávajících systémů uvedených v čl. 1 odst. 2 nebo zavedení nových systémů předcházelo posouzení bezpečnosti, včetně identifikace nebezpečí, posouzení a zmírnění rizik, provedené dotčenými stranami.

3.   Pro účely posouzení bezpečnosti stanoveného v odstavci 2 se též zvažují požadavky stanovené v článcích 4 až 8 a 12 jako minimální požadavky na bezpečnost.

Článek 10

Posuzování shody

Před vydáním prohlášení ES o shodě nebo vhodnosti k používání podle článku 5 nařízení (ES) č. 552/2004 posoudí výrobci složek systémů uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení nebo jejich zplnomocnění zástupci usazení ve Společenství shodu těchto složek nebo vhodnost těchto složek k používání v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV části A tohoto nařízení.

Článek 11

Ověření systémů

1.   Poskytovatelé služeb letové navigace, kteří mohou prokázat nebo kteří prokázali, že splňují podmínky stanovené v příloze V, provedou ověření systémů uvedených v čl. 1 odst. 2 v souladu s požadavky stanovenými v příloze VI části A.

2.   Poskytovatelé služeb letové navigace, kteří nemohou prokázat, že splňují podmínky uvedené v příloze V, pověří ověřením systémů uvedených v čl. 1 odst. 2 oznámený subjekt. Toto ověření se provede v souladu s požadavky stanovenými v příloze VI části B.

Článek 12

Dodatečné požadavky

1.   Provozovatelé režimu S zajistí, aby jejich pracovníci odpovědní za provádění přidělování dotazovacích kódů byli řádně seznámeni s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení a absolvovali dostatečný výcvik pro výkon své pracovní funkce.

2.   Provozovatelé režimu S:

a)	vypracují a aktualizují provozní příručky pro režim S, které zahrnují nezbytné pokyny a informace, aby umožnili svým pracovníkům odpovědným za přidělování dotazovacích kódů uplatňovat ustanovení tohoto nařízení;

b)	zajistí, aby příručky uvedené v písmenu a) byly dostupné a udržovány aktuální a aby jejich aktualizace a distribuce podléhala odpovídajícímu řízení jakosti a uspořádání dokumentace;

c)	zajistí, aby pracovní metody a provozní postupy vyžadované pro provádění přidělování dotazovacích kódů byly v souladu s příslušnými ustanoveními stanovenými v tomto nařízení.

3.   Členské státy přijmou potřebná opatření a zajistí, aby pracovníci provozující službu přidělování dotazovacích kódů byli řádně informováni o příslušných ustanoveních tohoto nařízení a absolvovali dostatečný výcvik pro výkon své pracovní funkce.

4.   Členské státy přijmou potřebná opatření, aby zajistily, že centralizovaná služba přidělování dotazovacích kódů:

a)	vypracuje a aktualizuje provozní příručky obsahující potřebné pokyny a informace, aby umožnila svým pracovníkům uplatňovat ustanovení tohoto nařízení;

b)	zajistí, aby příručky uvedené v písmenu a) byly přístupné a aktuální a aby jejich aktualizace a distribuce podléhala odpovídajícímu řízení jakosti a uspořádání dokumentace;

c)	zajistí, aby pracovní metody a provozní postupy byly v souladu s příslušnými ustanoveními uvedenými v tomto nařízení.

Článek 13

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3 se použije ode dne 1. ledna 2011.

---

(1)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 26.

(2)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82.

(4)  Úř. věst. L 335, 21.12.2005, s. 13.

---

---

---

---

---

---

---

31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/33

---

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 21. května 2008

o podpisu a prozatímním uplatňování Dohody mezi Evropským společenstvím a Pákistánskou islámskou republikou o některých aspektech leteckých služeb

(2009/302/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem první větou této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Rada dne 5. června 2003 pověřila Komisi, aby zahájila jednání s třetími zeměmi o nahrazení některých ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodou Společenství.

(2)

Komise jménem Společenství sjednala Dohodu s Pákistánem o některých aspektech leteckých služeb v souladu s postupy a směrnicemi uvedenými v příloze rozhodnutí Rady ze dne 5. června 2003, kterým se Komise pověřuje, aby zahájila jednání s třetími zeměmi o nahrazení některých ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodou Společenství.

(3)	Dohoda sjednaná Komisí by měla být podepsána a prozatímně uplatňována s výhradou pozdějšího uzavření,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Podpis Dohody mezi Evropským společenstvím a Pákistánskou islámskou republikou o některých aspektech leteckých služeb se schvaluje jménem Společenství s výhradou rozhodnutí Rady o uzavření uvedené dohody.

Znění dohody se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu či osoby zmocněné podepsat dohodu jménem Společenství s výhradou jejího uzavření.

Článek 3

Než dohoda vstoupí v platnost, je uplatňována prozatímně od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany vzájemně oznámí dokončení postupů nezbytných pro tento účel.

Článek 4

Předseda Rady je oprávněn učinit oznámení stanovené v čl. 8 odst. 2 dohody.

---

---

31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/43

---

ROZHODNUTÍ ZÁSTUPCŮ VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ

ze dne 25. března 2009

o jmenování dvou soudců Soudního dvora Evropských společenství

(2009/303/ES, Euratom)

ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 223 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 139 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	V souladu s ustanoveními Smluv má každé tři roky dojít k částečné obměně soudců a generálních advokátů Soudního dvora Evropských společenství.

(2)	Na období od 7. října 2009 do 6. října 2015 bylo třeba jmenovat třináct soudců a čtyři generální advokáty.

(3)	Dne 25. února 2009 konference zástupců vlád členských států jmenovala na výše uvedené období jedenáct soudců a čtyři generální advokáty Soudního dvora Evropských společenství.

(4)	K dokončení částečné obměny soudců Soudního dvora Evropských společenství by vlády členských států měly jmenovat dva další soudce, jejichž současné funkční období končí dne 6. října 2009,

ROZHODLI TAKTO:

Článek 1

Soudci Soudního dvora Evropských společenství jsou na období od 7. října 2009 do 6. října 2015 jmenováni pan Marko ILEŠIČ a paní Camelia TOADEROVÁ.

Článek 2

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

---

31.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/44

---

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 30. března 2009

o jmenování dvanácti členů Evropského statistického poradního výboru

(Text s významem pro EHP)

(2009/304/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 234/2008/ES ze dne 11. března 2008, kterým se zřizuje Evropský statistický poradní výbor a zrušuje rozhodnutí Rady 91/116/EHS (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedeného rozhodnutí,

po konzultaci s Radou,

po konzultaci s Evropským parlamentem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropský statistický poradní výbor se skládá z dvaceti čtyř členů.

(2)	Podle čl. 4 odst. 1 rozhodnutí č. 234/2008/ES Komise po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou jmenuje dvanáct členů.

(3)	Členské státy poskytly Komisi seznam kandidátů s dobrou kvalifikací v oblasti statistiky.

(4)	Jmenováním těchto dvanácti členů usiluje Komise o to, aby rovnoměrně zastupovali uživatele, respondenty a ostatní dotčené subjekty v oblasti statistiky Společenství (včetně vědecké obce, sociálních partnerů a občanské společnosti),

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Členy Evropského statistického poradního výboru se tímto jmenují na období pěti let osoby uvedené v příloze.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem přijetí.

---

(1)  Úř. věst. L 73, 15.3.2008, s. 13.

---

---