11.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/1

11.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/3

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 2015/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se pro roky 2007 a 2008 stanoví rybolovná práva na některé populace hlubinných druhů ryb pro rybářská plavidla Společenství (3), stanoví kvóty pro roky 2007 a 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky z populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

11.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/5

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (3), stanoví kvóty pro rok 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

11.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/7

(1)

Svým dopisem zaevidovaným dne 11. srpna 2005 řecké orgány oznámily svůj záměr poskytnout finanční příspěvek na režim dobrovolného předčasného odchodu do důchodu (dále jen „PPD“), který předložila společnost OTE vybraným kategoriím svých zaměstnanců.

(2)

Komise svým dopisem ze dne 23. září 2005 požádala o doplňující informace k tomuto opatření. Řecká vláda poté, co požádala a obdržela příslušný odklad, svým dopisem, doručeným Komisi dne 9. listopadu 2005, předložila doplňující informace. Dne 22. prosince 2005 řecká vláda odeslala doplňující údaje ve věci výše uvedené odpovědi.

(3)

Komise svým dopisem ze dne 8. února 2006 informovala Řecko, že rozhodla o zahájení řízení v souladu s ustanoveními čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve věci předmětného opatření a požádala o poskytnutí informací k určitým otázkám.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek.

(5)

Dne 3. května 2006 předložilo Řecko připomínky a informace vyžádané výše uvedeným rozhodnutím. Dne 14. července 2006, dne 2. srpna 2006 a ve dnech 3., 5., 6. a 9. října 2006 byly předloženy další doplňující informace.

(6)

Dne 31. července 2006 obdržela Komise připomínky zúčastněné strany, přející si zachování anonymity, které postoupila Řecku za účelem poskytnutí možnosti zaujmout k dané problematice stanovisko.

(7)

Dne 18. října 2006 Řecko odeslalo svou odpověď k připomínkám předloženým zúčastněnou stranou. Se souhlasem Řecka Komise postoupila předmětnou odpověď zainteresované straně.

(8)

Telekomunikační společnost Řecka (OTE) vznikla v roce 1949, je akciovou společností, jejíž akcie jsou obchodovatelné na aténské burze cenných papírů, na newyorské (NYSE) a londýnské burze (LSE).

(9)

Do doby úplného uvolnění řeckého telekomunikačního trhu (1. ledna 2001) byla společnost OTE výhradním poskytovatelem telefonních služeb pevných linek a telekomunikačních sítí v Řecku, včetně městských, meziměstských a mezinárodních telekomunikačních služeb. V současné době se OTE podílí skoro na všech sektorech širšího trhu elektronické komunikace (pevná a mobilní telekomunikace, Internet, námořní a satelitní komunikace), a to jak poskytovatel přístupu k sítím, tak poskytovatel služeb.

(10)

Po úplném uvolnění v lednu 2001 a následném vstupu alternativních poskytovatelů elektronické komunikace na trh, podíl společnosti OTE na trhu (pevných linek) hlasových telefonních služeb postupně klesl z původních 94 % v roce 2002 na 73 % ke konci roku 2005 (3). Současně se snížením podílu na trhu a obecně s technologickým trendem jako je náhrada pevných linek mobilním spojením se projevil i pokles paušálních příjmů OTE zhruba z 3,4 miliard EUR v roce 2001 na zhruba 2,6 miliard EUR v roce 2005. Pokles příjmů nebyl doprovázen odpovídajícím snížením provozních nákladů, takže společnost v roce 2004 po prvé za dobu své existence vykázala čistou provozní ztrátu. Přes výše uvedené si OTE nadále udržuje postavení dominantního poskytovatele hlasových telefonních služeb s téměř monopolním postavením jediného poskytovatele přístupu k sítím na trhu pevné telefonie (4).

(11)

Uvolnění trhu elektronické komunikace v Řecku od 1. ledna 2001 nebylo doprovázeno úplnou privatizací OTE. Ke dni oznámení činil podíl řeckého státu 38 % kapitálu společnosti, na zbývající části kapitálu společnosti se podíleli řečtí institucionální investoři (12 %), mezinárodní investoři (29 %), Hellenic Exchangeable Finance S.C.A. (11 %) a investiční veřejnost (10 %). V srpnu 2005, v rámci směnných obligací, prodala Hellenic Exchangeable Finance svůj podíl na kapitálu OTE ve výši 11 % řeckému státu. Dne 7. září 2005 prodal řecký stát část svého podílu na kapitálu OTE ve výši 10 %, čímž snížil svůj podíl na 38,7 %.

(12)

I přes úplné uvolnění trhu a jeho částečnou privatizací se na ΟΤΕ nadále vztahují zákony a odborářské dohody sjednané před uvolněním trhu. Výsledkem toho je, že právní rámec, platný pro OTE, vykazuje určitá specifika ve vztahu k obecnému právnímu prostředí platnému pro její konkurenty. Konkrétně a) zaměstnanci OTE mají svým způsobem ve skutečnosti zajištěnu definitivu (5) a b) OTE je zatížena dodatečnými odvody za zaměstnavatele, tj. vyššími příspěvky na sociální zabezpečení odváděnými zaměstnavatelem a zaměstnanci, vyššími mzdami pro zaměstnance s nižší odborností a zvýšenou částkou odstupného u příležitosti odchodu do důchodu. Hlavní rysy právního rámce zaměstnanců uplatňovaného u OTE jsou uvedeny ve 13. až 18. bodě odůvodnění.

(13)

V současné době se na OTE nadále vztahují určité zvláštní zákony a „kolektivní pracovní smlouvy“, které vstoupily v platnost ještě před uvolněním trhu v roce 2001 a liší se od platné právní úpravy uplatňované vůči ostatním akciovým společnostem v Řecku. Konkrétně se na povinnosti OTE vůči zaměstnancům vztahují a) řecké pracovní právo, b) „kolektivní pracovní smlouvy“ sjednané mezi OTE a odborovou organizaci zaměstnanců („OME-OTE“), obzvláště před uvolněním trhu, a c) Všeobecný personální řád (dále jen „VPŘ“) OTE.

(14)

Pracovní právo uplatňované vůči OTE vykazuje specifické odlišnosti vzhledem k obecnému právnímu řádu.

(15)

Zaprvé, všichni zaměstnanci mají ve skutečnosti svým způsobem zajištěnu definitivu. Podle článků 2 a 17 VPŘ nemůže OTE jednostranně vypovědět pracovní smlouvu, a tímto způsobem snížit počet svých zaměstnanců. Podle řeckého zákona č. 2257/1994 jsou ustanovení VPŘ OTE závazná stejně, jako ustanovení jakéhokoli jiného řeckého zákona. Výsledkem toho je, že prostředí pracovního rámce zaměstnanců OTE nemůže být změněno bez souhlasu posledně zmíněných a schválení příslušné právní úpravy.

(16)

Za druhé, společnost OTE je povinna přispívat na sociální zabezpečení pracovníků přijatých před 31. prosincem 1992 (6) částkou, která převyšuje výši příspěvků stanovenou obecně platnou úpravou pracovního práva a zákonů o sociálním zabezpečení. V případě OTE je příspěvek zaměstnavatele stanoven na 25 % a zaměstnance na 11 %, zatímco výše příspěvků v soukromém sektoru jsou stanoveny pouze na 13,33 % a 6,67 %. V případě zaměstnanců přijatých po 1. lednu 1993 je výše příspěvků na sociální zabezpečení stanovena v obdobné výši jako v soukromém sektoru.

(17)

Za třetí, platný VPŘ zakazuje mzdové navýšení z jiných, než čistě formálních důvodů a délky pracovního poměru zaměstnanců u společnosti. V důsledku toho OTE nemůže použít mzdovou diferenciaci podle efektivity a/nebo výkonnosti svých zaměstnanců. Na základě smluvních ujednání, podepsaných v minulosti s odborovou organizací, jsou noví zaměstnanci ve srovnání se soukromým sektorem přijímáni s vyšším nástupním platem, zatímco zkušení zaměstnanci ve vedoucích pozicích dostávají nižší plat.

(18)

Konečně, na základě platného právního rámce musí OTE vyplácet vyšší jednorázové odchodné u příležitosti odchodu pracovníků do důchodu. Při odchodu do důchodu dostávají zaměstnanci OTE odchodné ve dvou částkách: a) jednak jednorázovou částku odchodného, jejíž výše je stanovena zákonem a činí 11,6násobek poslední hrubé měsíční mzdy a b) druhou částku odchodného, sjednanou mezi OTE a odborovou organizací, v maximální výši 20 100 EUR, plus 9násobek hrubé měsíční mzdy (ve srovnání s 9,6násobkem mzdy vyplácené soukromými společnostmi).

(19)

Zaměstnanci OTE jsou povinni ukončit pracovní vztah (povinný odchod do důchodu), pokud a) završí 35 let nepřetržitého zaměstnání nebo b) završí 30 let nepřetržitého zaměstnání a dosáhnou věku 58 let nebo c) dosáhnou věku 62 let a zároveň splňují podmínku minimální doby zaměstnání danou zákonem, tj. 15 let nebo 4 500 odpracovaných dnů. Zaměstnanci, kterým vznikl nárok na důchod, ale nedosáhli důchodového věku pro povinný odchod do důchodu, mohou pracovat až do této doby.

(20)

Po vzniku nároku na důchod mají zaměstnanci OTE nárok na důchod v souladu s řeckým právem sociálního zabezpečení, platného pro řadu penzijních fondů, včetně penzijního fondu OTE. To tedy znamená, že zaměstnanci OTE mají nárok na „plný důchod“, tj. ve výši 80 % jejich poslední mzdy. Základní důchod zaměstnancům OTE vyplácí penzijní fond zaměstnanců OTE („TAP-OTE“) (7), který je právnickou osobou dle veřejného práva (POVP). Prostřednictvím programu dobrovolného připojištění, zajišťovaného „Fondem pomoci zaměstnancům OTE“, rovněž právnickou osobou dle veřejného práva (POVP), je vyplácena dodatečná částka k důchodu v maximální výši 20 % poslední mzdy. Jak základní výměra důchodu (80 %), tak i dobrovolné připojištění k důchodu (20 %), jsou právně zakotveny a tudíž povinné pro OTE.

(21)

V rámci zajištění dlouhodobé prosperity společnosti OTE přijala v květnu roku 2004 soubor restrukturalizačních opatření, v souladu s předloženým projektem poradenské společnosti „McKinsey“, jejichž podstata spočívá v PPD. Pomocí PPD hodlá OTE dosáhnout snížení počtu svých „stálých“ zaměstnanců a přijmout nové zaměstnance s požadovanou odborností, na které se nebude vztahovat ustanovení o definitivě.

(22)

OTE v současné době zaměstnává na 16 000 pracovníků v režimu garantovaného pracovního poměru. Z projektu společnosti McKinsey vyplývá, že OTE by mohla působit a poskytovat stávající rozsah služeb se snížením počtu zaměstnanců zhruba o 30 %. Dále pak projekt zdůrazňuje nutnost přijmout kvalifikované pracovníky se znalostmi v oboru informačních technologií, nových technologií, marketingu, ekonomiky financí a řízení. Průměrný věk zaměstnanců OTE (47 let) a skutečnost, že pouze malá část stávajících pracovníků (19 %) má vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání, o to více ztěžují profesní flexibilitu OTE.

(23)

Zrušení „stavu definitivy“ stávajících zaměstnanců OTE – což by umožnilo OTE snížit počet zaměstnanců jako kterékoliv jiná společnost – by vyvolala, dle řecké vlády, závažné právní problémy ústavní povahy a z tohoto důvodu bylo jako nereálné řešení zamítnuto. Za daného stavu definitivy zaměstnanců OTE, jak je dnes právně zakotvena, by jakékoliv snížení stavu zaměstnanců vyžadovalo souhlas odborové organizace zaměstnanců (dále jen „OME-OTE“). Proto byl v únoru roku 2005 odsouhlasen mezi OTE a odborovou organizací společnosti programový rámec PPD, jehož platnost byla podmíněna vládním schválením příslušné právní úpravy, která by zaručila jeho právní závaznost. V květnu roku 2005 došlo mezi OTE a odborovou organizaci k podpisu paralelní „kolektivní smlouvy“, na základě které se na nově přijímané zaměstnance nebude status definitivy vztahovat.

(24)

Příslušná právní úprava byla přijata dne 14. července 2005 zákonem č. 3371/2005, vlastní dohoda o PPD mezi OTE a odborovou organizací zaměstnanců byla v konečném znění připravena k 20. červenci 2005. Tato dohoda poskytla OTE právní rámec nutný k nabídce možnosti předčasného odchodu do důchodu pro zhruba 6 000 zaměstnanců a zároveň umožňuje nábor nových pracovníků (cca 1 200 osob), vůči nimž bude uplatněna obecná právní úprava pracovního práva, tj. především bez statusu definitivy.

(25)

Možnost předčasného odchodu do důchodu byla poskytnuta zaměstnancům, kteří do roku 2012 dosáhnou věku k povinnému odchodu do důchodu, tj. věku 58 let a 30 let nepřetržitého zaměstnání nebo 35 let nepřetržitého zaměstnání nebo 62 let a 15 let zaměstnání. Zaměstnancům, kteří by si zvolili možnost předčasného odchodu do důchodu by byla uznána chybějící doba zaměstnání („náhradní doba“) a měli by nárok na okamžitou výplatu důchodu. Uznání až 8 let náhradní doby představuje základ pro stanovení základních a doplňujících důchodů a dále pak výše obou dvou jednorázově vyplácených částek odchodného, jedné vyplácené OTE a druhé vyplácené penzijním fondem.

(26)

Další zaměstnanci, kteří se blíží k důchodovému věku a již splňují obecné podmínky pro nárok na plný důchod, by měli nárok pouze na jedinou částku jednorázového odchodného ve výši od 5 000 EUR do 30 000 EUR (8).

(27)

Podle řecké vlády musely být podmínky stávajícího PPD výhodnější, ve srovnání s obdobnými podmínkami minulých možností odchodu do předčasného důchodu, aby byla zajištěna pokud možno co největší účast zaměstnanců (9).

(28)

Po dohodě OTE s odbory o aplikaci PPD byl dne 14. července 2005 řeckým parlamentem schválen zákon č. 3371/2005. Ustanovení článku 74 tohoto zákona zajišťuje pro PPD nutnou právní závaznost a stanoví finanční podporu státu při realizaci tohoto programu.

(29)

Konkrétně, znění článku 74 zákona poskytuje stálým zaměstnancům OTE, kteří k 31. prosinci 2012 dosáhnou stanoveného věku pro odchod do důchodu, možnost, aby požádali o okamžité ukončení pracovního poměru s důchodem, na který by jim vznikl nárok, pokud by setrvali v pracovním poměru u OTE do výše uvedeného data. Za tímto účelem se uznává zaměstnancům tato náhradní doba nutná k výplatě základního, ale i doplňujícího důchodu. Ukončením pracovního poměru má zaměstnanec nárok na okamžitou výplatu důchodu stanovenou tímto způsobem.

(30)

Náklady spojené s uznáním náhradní doby zaměstnání, vztažené na příspěvky na důchod placené zaměstnancem a zaměstnavatelem, jakož i výdaje spojené s důchody, vyplácenými OME-OTE, jdou k tíži OTE a řecké vlády. Cena za doplňující důchody a jednorázové odchodné jde v plné výši k tíži OTE.

(31)

V souladu s ustanoveními čl. 74 odstavce 4 písm. a) zákona č. 3371/2005 převádí řecká vláda svůj 4 % podíl na kapitálu společnosti OTE na TAP-OTE. Cena příspěvku řecké vlády na PPD je vypočtena vynásobením celkového počtu akcií OTE (490 582 879) krát 4 % krát běžná cena akcií OTE na aténské burze cenných papíru. Ministr hospodářství a financí je zákonem zmocněn k podpisu smlouvy o provedení předmětného převodu a stanovení práv státu ve vztahu k předmětným akciím, včetně práva státu na zpětné odkoupení akcií, pokud se tak rozhodne („call option“), ale i povinnosti jejich zpětného odkupu, pokud se penzijnímu fondu nebude dostávat hotovosti ke krytí výplaty důchodů v rámci PPD („put option“), za cenu platnou v den uzavření mimoburzovního převodu. Soubor prováděcích opatření a další podrobnosti při výkonu předmětných práv nebyly dosud objasněny, neboť se čeká na vyjádření Komise.

(32)

Ve svém zdůvodnění řecká vláda poukázala na to, že náklady na PPD, při uvažovaném odchodu 6 000 zaměstnanců, budou zhruba ve výši 1,5 miliard EUR, rozdělených v časovém období sedmi let (tj. od roku 2005 do roku 2012) s tím, že největší část nákladů se očekává v období let 2005 až 2007. V roce 2005 byly náklady předběžně vypočítány na cca 500 milionů EUR. V běžných cenách se náklady pohybují zhruba ve výši 1,2 miliard EUR (10).

(33)

Dne 20. prosince 2005 řecká vláda informovala Komisi, že celkem 5 525 zaměstnanců podalo ve stanovené lhůtě platnou žádost o zařazení do programu PPD, což odpovídá 90 % původního záměru o snížení počtu zaměstnanců. Nezávisle na skutečnosti, že přesný počet bude znám teprve po úplném zpracování a podrobném vyhodnocení žádostí, řecká vláda odhaduje, že celkové náklady na PPD budou činit cca 1,1 miliard EUR (nebo zhruba 863 milionů EUR vyjádřeno jako čistá současná hodnota).

(34)

Jak je uvedeno výše, forma účasti řeckého státu spočívá v převodu 4 % akcií společnosti v jeho vlastnictví na penzijní fond TAP-OTE.

(35)

Na základě ceny akcií OTE v den uveřejnění zákona (14. července 2005) představoval podíl 4 % akcií, které budou převedeny z vlastnictví státu na penzijní fond, částku cca 315 milionů EUR. Přesto, s ohledem na skutečnost, že cena bude stanovena v den převodu, může být příspěvek řeckého státu vyšší. Ve skutečnosti došlo od července roku 2005 k růstu ceny akcií OTE z hodnoty 16 EUR v červenci 2005 na a. s.i 23 EUR v polovině ledna 2006 a na asi 22 EUR začátkem února roku 2007.

(36)

Řecká vláda soudí, že příspěvek státu na PPD není státní podporou. Poskytnutím dotace na PPD se řecký stát zachoval jako soukromý investor. Navíc státní příspěvek zbavil OTE pouze části dodatečných nákladů na PPD ve srovnání s mnohem méně nákladnými obdobnými programy, které byly poskytnuty v souladu s obecně platnými zákony a předpisy. Ve svém důsledku byl státní příspěvek poskytnut s úmyslem obnovení rovných tržních podmínek, a nikoliv narušením hospodářské soutěže.

(37)

Především se řecká vláda domnívá, že OTE je v nevýhodě ve vztahu k ostatním konkurentům působícím na uvolněném trhu s telefonií pevných linek. V důsledku doživotního statusu definitivy, který si vymohli zaměstnanci OTE, se společnost OTE nemohla jednostranně propustit zaměstnance, ale byla nucena se uchýlit k poskytnutí možnosti jejich dobrovolného odchodu. Aby se takováto nabídka stala lákavou, musela společnost OTE nabídnout svým zaměstnancům takové podmínky k jejich dobrovolnému odchodu, aby nahradily status definitivy.

(38)

Navíc poskytnutím příspěvku státu na PPD se očekává dílčí vyvážení dodatečné ceny, která vyplyne ze dvou základních forem strukturálních nevýhod, jež OTE jakožto státního monopol zdědila: a) status definitivy „téměř státního zaměstnance“ zaměstnanců OTE, právně zakotveného, a b) vyšší mzdy (opět právně zakotvené zákonem), které podstatným způsobem zvyšují celkovou cenu programu. Tímto způsobem je OTE znevýhodněna vůči svým konkurentům na nedávno uvolněném trhu telefonií pevných linek. Státní příspěvek by tudíž byl v souladu s nedávno přijatou právní úpravou v tomto odvětví, a obzvláště s ohledem na rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci Combus (11), podle kterého zproštění určité společnosti působící ve veřejném sektoru strukturálních nevýhod ve vztahu k její konkurenci ze soukromého sektoru, jejichž podstata spočívá ve „zděděném a nákladném statusu zaměstnanců“, není považováno za státní podporu.

(39)

Řecká vláda navrhla provedení dvoufázového výpočtu zaměřeného na samostatný výpočet a) finanční zátěže OTE z titulu statusu definitivy a b) zátěže z titulu vyšších mezd.

(40)

Konkrétně je finanční zátěž OTE z titulu statusu definitivy počítána srovnáním ceny uvažovaného dobrovolného odchodu s náklady, které by musela zaplatit OTE, pokud by byla soukromou společností a mohla by propustit zaměstnance poté, co by jim nabídla (minimální) odstupné, jak je stanoveno zákonem v případech propouštění. S ohledem na skutečnost, že podle řecké právní úpravy případy hromadného propouštění podléhají předchozímu schválení ministry (12), se však řecká vláda domnívá, že i jakákoliv soukromá společnost by musela nabídnout lepší než minimální ze zákona povinné podmínky, pokud by chtěla realizovat obdobně rozsáhlý PPD. V tomto ohledu řecká vláda odhaduje, že jakákoliv soukromá společnost by musela nabídnout výhody 1,5 až 2,5krát vyšší ve srovnáním se zákonem stanoveným minimem v případech hromadného propouštění nebo v průměru alespoň dvojnásobek zákonem stanovené výše (13). V daném případě se dodatečná cena PPD z titulu definitivy odhaduje na 269 milionů EUR.

(41)

Na základě srovnání ceny PPD u OTE s cenou PPD založenou na platech v soukromém sektoru, které jsou zhruba o jednu třetinu nižší než platy u OTE, řecká vláda oceňuje dodatečnou cena „mzdové“ zátěže OTE na 193 milionů EUR, a to na základě srovnání výše nákladů OTE s dvojnásobkem ze zákona minimální nabídky kompenzace příjmů propouštěným zaměstnancům. S poukazem na dodatečné náklady z titulu definitivy a vyšších platů společně pak celková dodatečná zátěž OTE činí 462 milionů EUR, což je částka, která převyšuje hodnotu příspěvku státu, jak je stanovena ke dni jeho oznámení (zhruba 315 milionů EUR).

(42)

Dne 20. prosince 2005 řecká vláda předložila Komisi aktualizovaný výpočet provedený na základě definitivního počtu zaměstnanců, kteří podali žádost o své zařazení do programu PPD. Ve věci aktualizovaného výpočtu řecká vláda požádala Komisi, aby vzala v úvahu určité dodatečné náklady, které se projevily v důsledku nevyhnutelné časové prodlevy proti předpokládanému termínu zahájení realizace PPD („náklady z prodlení“) (14).

(43)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního šetření Komise vyjádřila výhrady vůči platnosti výše uvedených tvrzení řecké vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(44)

Za prvé, Komise vyjádřila výhrady, zda byl finanční příspěvek poskytnut v souladu se zásadou tržního investora, když žádný další investor ve společnosti finanční příspěvek na program předčasného odchodu do důchodu neposkytl. Navíc z uvažovaného navýšení ceny pro společnost budou mít stejný prospěch všichni investoři, aniž by řecký stát získal podíl odpovídající jeho příspěvku. Navíc řecká vláda neprokázala, že by mohla za svůj příspěvek očekávat rozumnou protihodnotu.

(45)

Za druhé, Komise vyjádřila výhrady, zda finanční příspěvek řecké vlády byl skutečně omezen na zproštění OTE předkládaných dodatečných nákladů ve srovnání s jinými subjekty, které svým zaměstnancům předkládají programy propouštění/předčasného odchodu do důchodu. Komise především vyjádřila výhradu, zda jediný příklad, uvedený řeckou vládou, podle nějž by obvyklá společnost v rámci programu dobrovolného odchodu nabídla zhruba dvojnásobek odstupného stanoveného zákonem v případech hromadného propouštění, může být považován za reprezentativní pro stanovení běžných nákladů u jakékoliv společnosti, která uvažuje o hromadném propuštění 5–6 000 zaměstnanců, na které se nevztahuje zvláštní status definitivy zaměstnání.

(46)

Dále pak Komise vyjádřila obavu, zda finanční příspěvek řeckého státu, jehož výše není daná, ale bude se odvíjet od ceny akcií OTE k datu skutečného převodu, nebude vyšší, než u OTE předkládané dodatečné náklady stanovené tímto způsobem.

(47)

Komise dále usoudila, že i pokud by se akceptovalo, že OTE je zatížena dodatečnými náklady v důsledku zvláštního statusu svých zaměstnanců, tato skutečnost nutně neodůvodňuje státní příspěvek, neboť OTE mohla mít prospěch, případně stále má prospěch, z titulu jiných výhod vyvažujících případné strukturální nevýhody. Tyto výhody mohou plynout ze zvláštního statusu zaměstnanců OTE obecně, ze zvláštní právní úpravy platné pro OTE nebo zvláštních zásahů, snižujících pracovní náklady u OTE na úroveň nižší, než jsou pracovní náklady u společností, na které se vztahuje platná právní úprava pracovního práva. V této souvislosti byly zmíněny možné výjimky pro OTE z placení příspěvku na politiku zaměstnanosti nebo úlevy z důchodové povinnosti v minulosti.

(48)

Závěrem se Komise tázala, zda OTE nevyužívá výhod plynoucích z minulého monopolního postavení, které vyvažují nevýhody plynoucích z dodatečných nákladů PPD, obzvláště ve vztahu k síti telefonie pevných linek.

(49)

Připomínky zaslala jedna advokátní společnost, která požádala o zachování své anonymity ve prospěch třetích stran vedoucích právní spor s OTE. Podstatné argumenty advokátní společnosti mohou být shrnuty takto.

(50)

Za prvé, příspěvek řecké vlády nesplňuje kritéria zásady tržního investora, neboť PPD nikdy nebyl předložen ke schválení akcionářům OTE. Dále se řecké vládě nepodařilo prokázat, že by mohla za svůj příspěvek očekávat rozumný přínos. Za druhé, zdá se, že stát každoročně pokrývá část ztráty fondu sociálního zabezpečení OTE, tj. TAP-OTE. Za třetí, ve vztahu k výše uvedeným minulým výhodám z titulu monopolního postavení OTE advokátní společnost vyjadřuje názor, že je nezávislost Národního regulačního úřadu (NRÚ) zpochybněna, neboť její představenstvo je jmenováno řeckou vládou, tedy většinovým akcionářem OTE.

(51)

Dle názoru advokátní společnosti se NRÚ zdráhá vydat rozhodnutí ve věci poukazovaných přestupků OTE v obavě, aby nedošlo k podkopání finanční pozice společnosti. Zatřetí, OTE nemá povinnost platit daň z reklamy (tzv. „aggeliossimo“), jejíž výše činí 20 % z poplatků za umístění reklamy a kterou jsou povinny platit všechny ostatní společnosti, pokud se chtějí samy prezentovat prostřednictvím jakéhokoliv reklamního média. Cena této dotace je odhadována na 20 milionů EUR ročně. A konečně, prostřednictvím kontroly veřejné sítě telefonie pevných linek se OTE na trhu elektronické komunikace zapojuje do řady protisoutěžních a zneužívajících praktik, vůči nimž NRÚ nepřijímá vždy odpovídající regulační opatření.

(52)

Z těchto důvodů advokátní společnost požaduje, aby podpora podléhala splnění určitých podmínek za účelem vyřešení výše uvedených podnětů.

(53)

Řecká vláda zopakovala svůj hlavní argument, že v plném souladu s rozhodnutím ve věci Combus z příspěvku státu na náklady za PPD neplyne OTE žádná výhoda; za prvé proto, že její příspěvek nesnižuje řádné mzdové rozpočtové náklady OTE, a za druhé, příspěvek se vztahuje výhradně na odstranění strukturální nevýhody původně veřejného podniku. Konkrétně se řecká vláda domnívá, že status definitivy zaměstnanců OTE představuje velkou zátěž pro společnost a strukturální překážku pro její další privatizaci (15). V případě, kdy státní podpora nemůže být odůvodněná jako vyvažující určité strukturální nevýhody nebo posouzena jako slučitelná se zásadou tržního investora, může být tento příspěvek považován v plném rozsahu za odpovídající čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy na základě zásad plynoucích z rozhodnutí ve věci EDF (16) a těch, které se uplatňují vůči uvízlým nákladům v energetickém odvětví (17).

(54)

Řecká vláda do své odpovědi zahrnula některé za závěrů zpráv vyhotovených nezávislými znalci, použitých a) k výpočtu a ověření celkových nákladů PPD, konkrétně KPMG provedla audit výsledku hospodaření OTE za rok 2005 a ověřila celkové náklady PPD; b) k výpočtu nákladů na definitivu a vyšší mzdy zaměstnanců OTE s použitím odpovídajících referencí v Řecku; tato analýza byla zadána CRA International a Hay Group, a c) k popisu pracovních předpisů v Řecku platných pro soukromé společnosti, a potažmo i pro OTE; samostatnou zprávu přednesl pan Levantis, profesor pracovního práva Aténské univerzity. Hlavní směr argumentace řecké vlády lze shrnout následovně.

(55)

V odpovědi na výhrady Komise, zda by nemohly být pro restrukturalizaci OTE použity jiné prostředky, řecká vláda zdůraznila, že řeckou ústavou je výslovně zakotvena ochrana pracovních nároků plynoucích z platných kolektivních smluv. Tudíž nelze uplatnit vynucený program ukončení pracovních poměrů, prosazovaný zákonem za účelem zrušení statusu definitivy zaměstnanců OTE, neboť tento úkon by ve svém důsledku nepochybně vyvolal množství soudních sporů založených na ústavním a pracovnímu právu a právu sociálního zabezpečení a výsledkem by bylo zhroucení snahy o restrukturalizaci skladby zaměstnanců OTE (18).

(56)

Ve své odpovědi řecká vláda potvrdila, že z 6 070 potenciálně vybraných zaměstnanců byla OTE doručena žádost od 5 494 zaměstnanců (91 % účast). Oprávněné žadatele o zařazení do PPD lze dále rozdělit do dvou skupin: a) 4 859 kandidátů, kteří budou mít prospěch z uznání „náhradních“ let – tato skupina je pokryta stávajícím systémem PPD – a b) 635 zaměstnanců, kteří se blíží věku odchodu do důchodu (tj. v plném rozsahu splňují podmínku na důchod, ale nedosáhli věku povinného odchodu do důchodu), jimž bude dodatečně vyplacena motivační částka odchodného (19) – tato skupina je pokryta „řádným“ PPD.

(57)

Celkové nominální náklady na PPD byly prověřeny a ověřeny auditory KPMG, auditorskou firmou OTE. Tyto náklady byly ověřeny v rámci auditu hospodářského výsledku OTE za rok 2005 v souladu s mezinárodními standardy účetního výkaznictví („IFRS“) (20). Část nákladů na PPD, tj. náklady na jednorázově vyplácené částky PPD, byla stanovena nezávislou poradenskou firmou zaměřenou na poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti, firmou „Prudential“. Společnost Prudential předložila zprávu v souladu s požadavky článku 74 zákona č. 3371/2005. Řecká vláda dále pověřila sestavením zprávy mezinárodní sdružení poradců – „Hay Group“, jimiž bylo potvrzeno, že koeficient 1,5 násobku zákonem stanoveného odstupného za propouštění představuje relevantní referenci k výpočtu ceny souhrnu odstupného, který by za normálních okolností předložila společnost k jednání se svými zaměstnanci v rámci jejich odchodu ze společnosti.

(58)

Na základě výše citované zprávy společnosti Hay další mezinárodní poradenská společnost v oboru financí a protimonopolních záležitostí – Charles River Associates International (dále jen „CRA International“), sestavila konečnou zprávu, v níž stanovila pro OTE dodatečné náklady ve srovnání s ostatními konkurenty soukromého sektoru, tj. náklady na definitivu a náklady na vyšší mzdy.

(59)

Hlavní závěry výše uvedených dílčích zpráv lze shrnout takto.

(60)

V souladu s ověřenými účty OTE za rok 2005 dosahuje předpokládaná cena PPD, z hlediska plateb, částky 1 161 827 920 EUR. Čistá současná hodnota (dále jen „ČSH“) PPD se odhaduje na 939 607 196 EUR (21). Tato částka byla stanovena odvozením nominální hodnoty PPD po aplikaci úrokové sazby ve výši 3 %, díky níž se snižuje nominální hodnota o 67,7 milionů EUR (22) a po odpočtu 154,4 milionů EUR za odstupné již zohledněného v účetní závěrce OTE za rok 2004 (1 161,8 – 67,7 – 154,4 = 939,6). Ve stanovené ČSH PPD (939,6 milionů EUR) však nejsou zahrnuty daňové úlevy OTE dle zákona o zdanění společností (viz dále zpráva CRA).

(61)

Hay Group do své zprávy zahrnula údaje různých společností z Řecka a Evropy, které přistoupily během několika málo minulých let ke snížení stavu svých zaměstnanců. Prověřila více než 40 různých společností v řeckém vlastnictví nebo místních poboček nadnárodních společností. Zpráva Hay potvrzuje závěry, ke kterým dospěla řecká vláda, jak výše uvedeno, a konkrétně: a) v Řecku nebo v Evropě nebyl shledán obdobný program předčasného ukončení pracovních poměrů srovnatelný se záměrem OTE (tj. PPD, se zahrnutím „strukturálních“ nákladů jako u OTE, tj. „definitiva“ a vysoké nominální mzdy), a b) průměrná hodnota souboru odstupného v případech běžných PPD u soukromých společností se skutečně pohybuje na úrovni 1,5 násobku odstupného stanoveného zákonem, obzvláště pokud se jedná o věkovou kategorii 51 let (23).

(62)

Na základě výše uvedených rozborů stanovila CRA čistou současnou hodnotu, kterou bude zatížena společnost OTE pro celkem 5 494 zaměstnanců v důsledku realizace PPD.

(63)

Jednou ze zásadních otázek při stanovování ČSH PPD bylo použití vhodné úrokové sazby. CRA připouští, že jednou ze základních zásad současné ekonomie financí je, že aplikovaná úroková sazba u finančních toků musí odrážet úroveň systémového rizika skrytého ve finančních tocích. Pro dané účely se dle CRA nabízí použití váženého průměru nákladů na kapitál (WACC) společnosti, jak je nejčastěji ekonomy využívána (24).

(64)

Přesto se CRA domnívá, že v daném případě je vliv systémové ceny na cenu PPD malý, ne-li zanedbatelný. A to z důvodu, že a) vývoj mezd zaměstnanců OTE sleduje přísně definovanou křivku, která omezuje nejistotu mzdových úprav v čase, a b) jakákoliv nejistota, která se může projevit, není spojená s výkonností OTE (roční růst tabulkových mezd nemá souvislost s celkovým výsledkem hospodaření OTE). Tímto způsobem musí dle CRA vhodná aplikovaná úroková sazba odrážet výnos poskytovaný cennými papíry bez rizika. S přihlédnutím k desetiletým dluhopisům ve výši 2,1 miliard EUR, vydaných řeckou vládou k aukci dne 7. července 2005 (v roce PPD), s průměrným výnosem 3,41 % a pětiletým dluhopisům ve výši 1,68 miliard EUR, vydaných k aukci o měsíc později, s průměrným výnosem 2,71 %, se CRA přiklání k výši zhruba 3 % úrokové sazby jako bezrizikové sazbě všech termínovaných operací (25).

(65)

Na základě výše uvedených předpokladů pak CRA stanovila ČSH PPD ve výši 1 086,2 milionů EUR. Naopak, proti výpočtům KPMG (viz 60. bod odůvodnění výše), CRA do svých výpočtech nezahrnula částku 154,4 milionů EUR, která již byla OTE zohledněna ve výkazech za rok 2004 s tím, že tyto nejsou ovlivněny účetními omezeními auditora. Dále pak, vzhledem k tomu, že veškeré úhrady OTE ve prospěch PPD jsou osvobozeny od daní, v souladu s řeckým právem o společnostech, CRA stanovila skutečnou výši ČSH PPD po zdanění na 784,3 milionů EUR (26).

(66)

Na základě výše uvedené částky po zdanění stanovila CRA cenu, kterou by byla OTE zatížena, pokud by byla soukromou společností. Za tímto účelem CRA vyšla z předpokladu, že a) dle závěrů zprávy Hay Group by soukromá společnosti při propouštění poskytla za běžných okolností 1,5 násobek zákonem stanoveného odstupného a b) dle podkladů zprávy KPMG z roku 2004 o mzdách a odstupném v oboru nových technologií v Řecku, by tato částka byla aplikována na úrovni mezd o 33 % nižších ve srovnání s OTE. Akceptováním předpokladu, že OTE by musela poskytnout odstupné ve výši 150 % zákonem stanoveného, ale při mzdách soukromého sektoru o 33 % nižších ve srovnání se mzdami v OTE, dospěla CRA k závěru, že soukromá společnost, mimo OTE, by v případě provedení takového PPD byla zatížena částkou po zdanění ve výši 314,4 milionů EUR.

(67)

Srovnáním ceny po zdanění čisté hodnoty (dále jen „ČH“) PPD (784,3 milionů EUR) s cenou, kterou by byla OTE zatížena, pokud by byla běžnou soukromou společností (314,4 milionů EUR), stanovila CRA dodatečné náklady u OTE v případě provedení daného PPD na 469,9 milionů EUR (27).

(68)

Z důvodu úplnosti přistoupila CRA ke stanovení dodatečných nákladů u OTE ze dvou odlišných hledisek. V prvním zohlednila nejvyšší úrokovou sazbu (7,8 %) s ohledem na výši WACC OTE. V tomto případě se pak dodatečné zatížení snižuje na 390,4 milionů EUR. Ve druhém případě nejsou zohledněna daňová zvýhodnění a dodatečné zatížení se zvyšuje na 540,2 milionů EUR při použití WACC OTE a na 643,4 milionů EUR v případě aplikované bezrizikové úrokové sazby ve výši 3 %.

(69)

Na základě analýzy předložené profesorem Levantisem z Aténské univerzity řecká vláda zdůraznila, že OTE není přiznána žádna zaměstnanecká výhoda. Konkrétně, řecká vláda potvrdila, že OTE není zproštěna povinnosti přispívat na politiku zaměstnanosti (28). V každém případě s odvoláním se na rozhodnutí ve věci Combus řecká vláda tvrdí, že existence strukturální výhody nebyla součástí soudního odůvodnění, ale ani předmětem hodnocení Komise ve věci posouzení slučitelnosti podpory, která byla francouzskou vládou poskytnuta EDF.

(70)

Ve vztahu k prospěchu, který může mít OTE z titulu svého původně monopolního postavení, řecká vláda připomíná, že od roku 2001 došlo k plnému uvolnění trhu telefonie pevných linek, vůči OTE byla ještě před tím zaměřena řada významných opatření v souladu s ustanoveními platných řádů o službách a sítích elektronické komunikace. Restrukturalizační opatření, aplikovaná vůči OTE Národním regulačním úřadem (NRÚ), Řeckou komisí pro telekomunikace a poštu (EETT) ve vztahu k trhu pevných sítí, vedla ke vstupu konkurenčních poskytovatelů a následné ztrátě podílu OTE na trhu.

(71)

Ve své odpovědi řecká vláda vycházela při výpočtech z ceny akcií OTE po uzavření burzy dne 25. dubna 2006, tj. 17,98 EUR. Takže k 25. dubnu 2006 činila cena 4 % akcií OTE 353 milionů EUR. Výše příspěvku řeckého státu do PPD k 25. dubnu 2006 byla tudíž o 25 % nižší, než částka 469,9 milionů EUR, která odpovídá dodatečným nákladům PPD.

(72)

Přesto vzhledem k tomu, že cena akcií OTE na aténské burze cenných papírů podléhá výkyvům, v případě, kdy celková hodnota 4 % akcií OTE převýší dodatečné náklady, kterými bude OTE zatížena, se řecká vláda výslovně zavazuje, že přistoupí k úpravě článku 74 zákona č. 3371/2005 formou odpovídajícího omezení výše finančního příspěvku státu.

(73)

Řecká vláda zdůrazňuje, že v souladu s ustanoveními článku 34 zákona č. 2190/1920 „o akciových společnostech“ valná hromada není oprávněna přijímat rozhodnutí správního charakteru, toto oprávnění náleží představenstvu společnosti (čl. 9 odst. d) stanov OTE). Tudíž byl PPD projednán a přijat představenstvem a následně byl předložen institucionálním investorům.

(74)

Dále se řecká vláda domnívá, že komentáře zaměřené na skutečnost, že řecký stát pokrývá část schodku TAP-OTE, vycházejí z nedokonalé znalosti systému sociálního zabezpečení v Řecku. Řecká vláda opakuje, že hlavní penzijní fond zaměstnanců OTE, tj. TAP-OTE, je nezávislou právnickou osobou podle veřejného práva, stejně jako všechny ostatní penzijní fondy v Řecku. Má své vlastní představenstvo, vedení, rozpočet a zdroje financování. Téměř všechny stávající penzijní fondy jsou instituce podle veřejného práva nezávislé na společnostech, u nichž zaměstnanci pracují, autonomní a neziskové. Právo na důchod je právem zakotveným v ústavě (článek 25). Hlavním rysem systému sociálního zabezpečení v Řecku je jeho veřejný charakter povinný pro všechny. Řecký systém sociálního zabezpečení je tedy tzv. systémem „Pay as you Go“. Schodek jednotlivých fondů dle veřejného práva není dotován zaměstnavateli nebo zaměstnanci, ale státem, neboť ten má ústavní povinnost garantovat úplné vyplácení všech důchodů.

(75)

Od roku 1994 do roku 2001 byla OTE, byť společnost dle soukromého práva, ale kontrolovaná státem, soukromou společností plně nezávislou na penzijním fondu dle veřejného práva TAP-OTE povinna dle zvláštního k tomuto účelu vydaného zákonem a kolektivních smluv hradit schodek TAP-OTE, a navíc spravovat určitý mechanismus sociálního pojištění na účet státu. Povinnost OTE pokrývat zmíněný ad hoc schodek TAP-OTE o to více navyšovala jiné než mzdové náklady ve srovnání s konkurencí a nově vstupujícími poskytovateli na trh a představovala pro společnost jasnou nevýhodu.

(76)

Co se týká poukazovaných výhod OTE z titulu původně monopolního postavení, řecká vláda zdůraznila, že od roku 2001 byl plně uvolněn řecký telekomunikační trh a podřízen preventivnímu regulačnímu dozoru EETT, tedy NRÚ. Poukazované projevy zneužívání postavení OTE musely být řešeny zvláštními pravidly nového správního řádu daného oboru a příslušnými směrnicemi. Po řecké vládě nemůže být požadováno přijetí vyvažujících opatření v rámci plně uvolněného trhu naprosto odlišnou cestou, tj. v rámci hodnocení státních opatření jako státní podpory ve vztahu pouze k práci.

(77)

Závěrem, řecká vláda odmítá jako mylné tvrzení třetí strany, že OTE byla zproštěna povinnosti placení daně z reklamy (tzv. „aggeliosimo“), kdežto ostatní společnosti v Řecku měly tuto daňovou povinnost. I když podle ustanovení čl. 19 odst. 2 zákona č. 1264/1982 byly společnosti dle veřejného práva nebo obecně prospěšné společnosti (jako OTE) zproštěny povinnosti k dani z reklamy, v nedávném rozhodnutí správního soudu prvního stupně (rozhodnutí č. 9564/2005) je uveden výklad pojmů „veřejná služba“ a „obecný prospěch“, jak je tomu v zákoně č. 1264/1982, v tom smyslu, že nejen OTE, ale každý poskytovatel telekomunikačních služeb je zproštěn povinnost k dani z reklamy (29) nezávisle na právní formě jakožto veřejné nebo soukromé společnosti (30).

(78)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy ES stanoví, že podpory poskytované v jakékoliv formě členskými státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo hrozí narušit soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(79)

Předpokladem k posouzení národního opatření jako státní podpory je současné splnění následujících podmínek: a) opatření je poskytnuto členským státem ze státních prostředků v jakékoliv formě, b) výhoda je selektivní, a c) opatření narušuje nebo hrozí narušit hospodářskou soutěž a může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(80)

V daném případě je mimo jakoukoliv pochybnost skutečnost, že v míře, v jaké řecká vláda navrhuje převedení 4 % svého podílu na kapitálu OTE na TAP-OTE formou příspěvku na celkové náklady na PPD společnosti, jsou předmětem opatření státní prostředky. Podíl státu na kapitálu OTE ve výši 4 % je majetkovou podstatou finančně ocenitelný. Toto aktivum je převáděno bez jakékoli protihodnoty za jeho tržní hodnotu. Tudíž opatření představuje použití státních prostředků.

(81)

Navíc přesto, že přímým adresátem podpory je TAP-OTE – penzijní fond dle veřejného práva, který je součástí širšího systému sociálního zabezpečení v Řecku – skutečný prospěch z opatření má OTE, protože je tato společnost zproštěna části svých povinností vůči sociálnímu zabezpečení, jak vyplývají z předmětného PPD. Tuto výhodu nemají žádné jiné společnosti. Opatření má tudíž selektivní charakter.

(82)

Mimo pochybnost je dále skutečnost, že pokud je OTE správcem sítí celostátního pokrytí s působností poskytovatele sítí pro elektronickou komunikaci a služby, včetně mezinárodní elektronické komunikace, pak jakákoliv poskytnutá podpora může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(83)

Přesto ve vztahu k otázce, zda z příspěvku státu plyne OTE nějaká výhoda, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, řecká vláda se domnívá, že a) konala jako soukromý investor a b) z opatření neplyne OTE žádný prospěch, protože pouze vyvažuje strukturální nevýhody společnosti z titulu statusu definitivy a vyšších mezd zaměstnanců, který jí byly vnuceny ze zákona ještě z doby před liberalizací.

(84)

K posouzení, zda finanční příspěvek řeckého státu na náklady na PPD společnosti OTE může být považován za přímo odpovídající projevu soukromého investora působícího za běžných tržních podmínek dle platné judikatury, musí být ověřeno, zda by v obdobných případech soukromý investor, řádově srovnatelný s řeckým veřejným sektorem, poskytl finanční příspěvek v této výši, tj. odpovídající ceně 4 % akcií OTE (31).

(85)

V daném případě musí být učiněn určitý rozdíl mezi povinnostmi, které náleží státu, jako vlastníku akciového kapitálu jedné společnosti, a jeho povinnostmi jakožto veřejného orgánu (32). S ohledem na to, že OTE je akciovou společností, je řecký stát, coby většinový akcionář společnosti, odpovědný za dluhy společnosti pouze do výše hodnoty zpeněžení svých aktiv. Sociální zabezpečení a další povinnosti plynoucích z pracovního práva náleží společnosti, a nikoliv jejím akcionářům. Dále je nutno zdůraznit, že OTE není v současné době společností v tíživé finanční situaci, ani není neschopna sama o sobě dostát svým finančním závazkům vůči PPD.

(86)

Takže povinnosti plynoucích z nákladů na předčasné ukončení pracovního poměru a finanční krytí jakýchkoliv dalších pracovních povinností nemohou být brány v potaz pro účely posouzení slučitelnosti se zásadou soukromého investora (33).

(87)

Dále žádný jiný akcionář, kromě řeckého státu, se na dodatečných nákladech spojených s restrukturalizací OTE nepodílí, i když by očekávané zvýšení ziskovosti OTE bylo ku prospěchu všech investorů bez rozdílu. Za těchto podmínek se projev řeckého státu odlišuje od projevu zbývajících soukromých investorů v OTE. I pokud by zvláštní pozice státu, jakožto většinového akcionáře mohla odůvodnit jisté odlišné chování, normálně by se dalo očekávat, že pokud jeden z akcionářů společnosti poskytne finanční příspěvek bez účasti ostatních akcionářů, tak tento akcionář může očekávat určitý prospěch spočívající minimálně ve zvýšení podílu na společnosti nebo jiný. Přesto v daném případě stát nezískává navíc žádný prospěch ve srovnání s ostatními investory společnosti.

(88)

Ze skutečnosti, že cena akcií OTE vzrostla poté, co byla oznámena realizace programu PPD, nevyplývá nutně, že finanční příspěvek státu, posuzovaný pouze z tohoto hlediska, musí být slučitelný se zásadou soukromého investora. Principiálně každý finanční příspěvek státu za účelem vylepšení hospodářské situace dané společnosti, jejíž akcie jsou obchodovatelné na burze, může s jistou určitostí vést k růstu ceny akcií této společnosti, a to nezávisle na tom, zda bude tento příspěvek definován jako podpora dle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(89)

Ze všech výše uvedených důvodů musí být argumentace řecké vlády, že její příspěvek na náklady na PPD je slučitelný se zásadou soukromého investora, zamítnuta.

(90)

V souladu s platným právním výkladem jsou ve smyslu podpory zahrnuty výhody poskytované ze státních zdrojů, které různým způsobem rozmělňují povinnosti, které jsou jinak řádně zahrnuty v rozpočtu dané společnosti (34). Soud se vyjádřil k této problematice s tím, že částečná úleva od sociálních výdajů zatěžujících společnost je podporou dle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy, pokud je toto opatření směřováno k částečnému zproštění společnosti finanční zátěže spočívající v řádné aplikaci systému sociálního zabezpečení bez dalšího odůvodnění této úlevy z hlediska její formy nebo povahy zmiňovaného systému (35).

(91)

Řecká vláda nesouhlasí s tím, že částečné snížení ceny PPD společnosti OTE poskytuje společnosti nějakou výhodu s dopadem na konkurenci, a to z důvodu, že zprošťuje OTE jedné strukturální nevýhody a zajišťuje její vstup do stejného, méně nákladného právního prostředí práce platného pro každou jinou společnost působící na řeckém trhu elektronické komunikace. Za tímto účelem se řecká vláda opírá o rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci Combus. V dané věci soud usoudil, že dané státní opatření, které „bylo zavedeno za účelem náhrady dědictvím nabytého nákladného stavu pracovníků zaměstnaných ve společnosti Combus stavem smluvních zaměstnanců, srovnatelným s poměry zaměstnanců jiných firem konkurujících společnosti Combus v oboru autobusové přepravy“ nebyla posouzena jako podpora, neboť „záměr [dánské vlády] spočíval ve zproštění společnosti Combus jedné strukturální nevýhody v porovnání s jejími konkurenty ze soukromého sektoru“ (36).

(92)

V této věci je nutno uvést, že judikát Combus nebyl dosud Soudním dvorem potvrzen. Ve skutečnosti některé závěry judikatury práva ES vyznívají ve prospěch verze, kdy poskytnutím vyvážení určité strukturální nevýhody se vylučuje možnost označení daného opatření za podporu. Z pohledu ustáleného výkladu se Soudní dvůr přiklání k tomu, že posuzování míry, nakolik může být dané opatření považováno za podporu, musí být hodnoceno z hlediska dopadů opatření, a nikoliv z hlediska důvodů nebo záměrů opatření (37). Soud se dále vyjádřil v tom smyslu, že každé opatření, které zprostí společnost nákladů obvykle zahrnovaných do jejího rozpočtu, je státní podporou (38). Soud objasnil, že v daném případě se to týká například nákladů spojených s mzdovými prostředky zaměstnanců (39). Na základě této úvahy pak soud neakceptoval, že daným opatřením není poskytnuta výhoda vybrané společnosti pouze za účelem vyvážení jisté „nevýhody“, kterým byla zatížena společnost z minulosti (40).

(93)

Je skutečností, že právní rámec pracovního prostředí OTE se liší od rámce, který platí pro kteroukoliv jinou soukromou společnost v Řecku v tom, že stav definitivy zaměstnanců a jejich vyšších mezd nemůže být změněn jiným způsobem, než schválením nové zákonné normy po jejím předchozím schválení zaměstnanci OTE. Obecně pracovní prostředí platné v OTE zvyšuje náklady práce a náklady na sociální zabezpečení a zbavuje společnost možností daných jiným konkurenčním společnostem v případech, kdy potřebují provést strukturální změnu zaměstnanců dle aktuálně platných tržních podmínek.

(94)

Z tohoto pohledu daný případ vykazuje určité shodné rysy s případem Combus. V případu Combus dánský stát neposkytl vyvažující prospěch společnosti, ale jejím zaměstnancům. Obdobně řecká vláda neposkytuje vyvažující prospěch společnosti OTE, ale penzijnímu fondu zaměstnanců za ztrátu příjmů v důsledku předčasného odchodu do důchodu. Tak jako v případě společnosti Combus, status definitivy zaměstnanců OTE představuje „dědictvím nabytý a nákladný systém“ v porovnání se způsobem zaměstnávání pracovníků soukromého sektoru. Tak jako v případě Combus záměr řecké vlády spočívá ve zproštění OTE „jedné strukturální nevýhody proti jejím konkurentům ze soukromého sektoru“.

(95)

Dále pak stejně jako v případě Combus zásah státu nebyl směřován k odškodnění nebo zbavení OTE minulých důchodových povinností, plynoucích z doby, kdy se na společnost vztahovala specifická úprava pracovního práva (závazky minulých let), ale omezil se striktně na nasměrování OTE k soukromému sektoru ve věci jeho budoucích důchodových práv.

(96)

Přesto Komise poznamenává, že objektivní a právní obsah v daném případě vykazuje určité specifické rysy ve vztahu k případu Combus.

(97)

Za prvé, v případě Combus odškodnění poskytnuté dánskou vládou bylo zaměřeno na usnadnění transformace formy společnosti z veřejné na soukromou společnost, což bylo také důvodem finančního odškodnění („bonusem“), který poskytla dánská vláda zaměstnancům společnosti Combus, u nichž došlo ke změně jejich postavení ze státních zaměstnanců na zaměstnance s pracovní smlouvou dle soukromého práva. Přesto se OTE v roce 1994 stala akciovou společností, aniž by stát současně přijal příslušná opatření k zajištění nastavení zaměstnaneckých poměrů na úroveň jiné běžné akciové společnosti. Stejně tak ani v roce 2001 stát nezasáhl, když OTE přišla o výhradní právo k poskytování hlasových služeb pevných linek a když došlo k úplnému uvolnění řeckého trhu elektronické komunikace.

(98)

Z tohoto pohledu nelze vyloučit, že značná část zaměstnanců umožnila OTE, obzvláště v období kritických let před a následně po úplném uvolnění trhu, aby si zajistila a udržela své dnešní dominantní postavení a aby se podílela na všech významných segmentech trhu elektronické komunikace.

(99)

Dále pak, jak je uvedeno v 93. bodě odůvodnění, smysl podpory dle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se vztahuje pouze na opatření snižující náklady jinak řádně zahrnuté v rozpočtu dané společnosti, která musí být považována za ekonomickou výhodu, již by přijímající společnost za běžných tržních podmínek nezískala (41).

(100)

V této souvislosti musíme v souladu s judikaturou poukázat na to, že cena vyplývající pro společnosti z kolektivních smluv uzavřených mezi zaměstnavateli a odborovými svazy, které jsou pro společnosti zavazující buď proto, že k nim přistoupily, nebo proto, že jejich působnost byla dána rozšířením legislativního rámce, jsou náklady již ze své podstaty zahrnuté do rozpočtu společností (42).

(101)

I když, jak je uvedeno v 93. bodě odůvodnění, představují zaměstnanecké poměry v OTE výjimku z běžného právního rámce pracovních vztahů, jak platí v současné době pro každou jinou soukromou společnost v Řecku, status definitivy a vyšší mzdy zaměstnanců OTE nebyly ve skutečnosti výsledkem kolektivních smluv svobodného vyjednávání, ale byly společnosti vnuceny samotným státem, Komise poznamenává, že ani jednou poté, co OTE vstoupila na burzu, se řecká vláda nezmínila o tom, že zaměstnanecké povinnosti OTE by neměly být zahrnuty do řádného rozpočtu společnosti nebo, že by měl stát odškodnit OTE za dodatečné náklady v důsledku statusu definitivy a vyšších mezd, které jsou jí vnuceny zákonem. Stejně tak i ocenění akcií OTE bylo založeno na akceptování skutečnosti, že cena za definitivu a vyšší mzdy u OTE jsou řádně zahrnuty v rozpočtu OTE.

(102)

Výše uvedené úvahy posuzované s přihlédnutím k příslušné judikatuře ve věci Combus vedou k závěru, že předmětné opatření může být posuzováno jako podpora. Aniž by bylo nutno věc dále zkoumat, lze konstatovat, z důvodů podrobně dále uvedených, že je v každém případě slučitelná se společným trhem v souladu s ustanoveními čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(103)

Komise poznamenává, že uvažovaný příspěvek státu na náklady na PPD OTE je součástí širšího záměru řecké vlády k transformaci zaměstnaneckých vztahů v OTE tak, aby byla zajištěna její dlouhodobá prosperita a funkční vylepšení trhu elektronické komunikace. Z tohoto pohledu pak lze na PPD nahlížet jako na nutný krok k následné privatizaci OTE.

(104)

V důsledku téhož Komise soudí, že posuzování slučitelnosti opatření s potřebami společného trhu se musí opírat přímo o ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, kde se uvádí, že: „podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, lze považovat za slučitelné se společným trhem, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“ mohou být považovány za slučitelné se společným trhem.

(105)

K tomu, aby dané opatření mohlo být posuzováno jako slučitelné se společným trhem, na základě toho, že prosazuje rozvoj hospodářských činností nebo určitých hospodářských oblastí, musí vést ke zlepšení způsobu výkonu těchto hospodářských činností. Daná podpora je slučitelná s ustanoveními čl. 87 odst. 3 písm. c), pouze tehdy, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Při jeho posuzování dává Komise velký důraz na kritéria nutnosti a proporcionality (43).

(106)

Díky oznámenému opatření bude poté, co bude OTE zproštěna dodatečných nákladů, kterými je zatížena z titulu bývalé veřejné společnosti v důsledku statusu definitivy a vyšších mezd svých zaměstnanců, umožněno společnosti její další volné působení na plně uvolněném trhu elektronické komunikace a provedení nutného přizpůsobení k vlastnímu prosazení se na trhu s ohledem na nově se rozvíjející technologie, které dlouhodobě ovlivňují životaschopnost společnosti.

(107)

Především snížení stavu zaměstnanců OTE zhruba o jednu třetinu prostřednictvím PPD, ve spojitosti se získaným souhlasem zaměstnanců OTE ke zrušení statusu definitivy u nově přijímaných pracovníků výměnou za opatření nabízenými OTE k předčasnému odchodu do důchodu, představují hlavní smysl souboru opatření restrukturalizace OTE v očekávání zajištění ziskovosti společnosti, efektivity jejího působení a další privatizace. Do současné doby status definitivy zaměstnanců OTE, jejich nadměrně vysoký počet a nepřekonatelně vysoké mzdy jsou závažnou překážkou k její další privatizaci a vystoupení řeckého státu z OTE.

(108)

Probíhající průběh transformace OTE z původního monopolního postavení do pozice společnosti, vůči které se uplatňuje stejné právní prostředí, jako na kterýkoliv jiný soukromý subjekt v Řecku, jakož i stále očekávané ukončení jejího ovládání řeckým státem, přispívá ke zlepšení funkčnosti řeckého trhu elektronické komunikace, odstraňuje překážky ke vstupu na trh a odchod z trhu (44) a dlouhodobě působí ve prospěch koncových uživatelů.

(109)

Uvažovaný finanční příspěvek řeckého státu na náklady na PPD je tedy slučitelný se společným zájmem.

(110)

V rámci zahájení formálního šetření Komise vyjádřila výhrady vůči nutnosti tohoto PPD s poukazem na PPD v minulosti, jejichž náklady byly v plné výši financovány z prostředků OTE.

(111)

Konkrétně z šetření vyplynulo, že od roku 1996 do roku 2004 OTE poskytla možnost předčasného odchodu do důchodu 8 173 zaměstnancům. Jenže tyto roční PPD menšího rozsahu (900 zaměstnanců v průměru ročně) byly nabídnuty pouze zaměstnancům, kteří sice již měli nárok na odchod do důchodu, ale mohli nadále setrvat v pracovním poměru do doby splnění podmínky povinného odchodu do důchodu (45). Dále nebyla minulými PPD zohledněna možnost zápočtu náhradní doby dotčené kategorii zaměstnanců, a tudíž nemohou být srovnávány se současným PPD z hlediska jeho struktury a rozsahu působnosti. Z tohoto hlediska se minulé PPD realizované OTE nijak neliší od jiných, rovnocenných PPD jiných soukromých společností nebo stávajícího „řádného“ PPD OTE (46).

(112)

V daném případě by PPD nabízející pouze a jen možnost odchodu do předčasného důchodu zaměstnancům, kteří již mají nárok na důchod, ale nedosáhli věku povinného odchodu do důchodu, nevedl ani k nejvyšší možné účasti, když celá řada vybraných zaměstnanců by dala přednost setrvání v pracovním poměru, by si zajistila nejvyšší možný důchod (47).

(113)

Za těchto podmínek se rozhodnutí OTE o uznání až 7 let náhradní doby služebního poměru všem zaměstnancům, kteří splňují podmínku povinného odchodu do důchodu v období let 2005 až 2012 a nabídnout jim právo na předčasný odchod do důchodu s plným důchodem, jeví jako jediný prostředek vedoucí k předčasnému odchodu významného počtu zaměstnanců. Skutečně, zaměstnanec oplývající výhodou definitivy státního zaměstnance by se rozhodl k odchodu ze společnosti pouze v případě, pokud by mu zaměstnavatel nabídl vhodnou motivační pohnutku. A OTE potřebovala nabídnout minimálně vhodné vyvážení finančních požitků, které by zaměstnanec obdržel, pokud by setrval pod střechou definitivy. Následná úspěšná účast v PPD (zhruba 91 % všech vybraných zaměstnanců) potvrzuje, že výše poskytnutá motivace, nabídnutá OTE svým zaměstnancům formou zápočtu náhradních let služebního poměru, je tím správným prostředkem.

(114)

Stejně tak by se OTE nemohla uchýlit k méně nákladným opatřením při hromadném propouštění, když zaměstnanci by museli souhlasit se ztrátou statusu definitivy výměnou za nižší odstupné v důsledku propouštění. OTE by rovněž nemohla se zpětnou platností zrušit status definitivy svých zaměstnanců, aby OTE mohla realizovat program nuceného propouštění, neboť tato volba, jak vysvětlila řecká vláda, by vyvolala velice vážné právní a ústavní komplikace, které by nakonec vedly ke zhroucení snahy o restrukturalizaci OTE.

(115)

Je dost dobře možné, mimo jiné, v daném případě spatřovat jistou analogii s rozhodnutím Komise o deformovaných cenách v energetice (48). Deformovaná cena je spojena s chováním dominantního poskytovatele, který si přivlastňuje cenu, které již nemůže dosáhnout díky uvolnění trhu a s nástupem nových konkurentů na trh.

(116)

Příspěvek řeckého státu na PPD může být tudíž chápán analogicky jako vyvážení deformované ceny z následujících důvodů. Zvláštní status definitivy zaměstnanců OTE je spojen s předchozím monopolním postavením na dosud neuvolněném trhu. V té době tento zvláštní status nečinil problémy, neboť OTE působila v monopolním prostředí. Měla vyšší náklady v porovnání s ostatními společnostmi, ale byla chráněna proti konkurenci v tomto oboru. Po uvolnění telekomunikačního trhu v Řecku se postupně, v důsledku tohoto zvláštního zaměstnaneckého statusu, začaly projevovat zvýšené náklady OTE, které ovlivnily její konkurenceschopnost. Tento zvláštní status definitivy zaměstnanců, tedy status téměř státního zaměstnance, představuje pro OTE dodatečnou mzdovou zátěž, se kterou se nemusí vyrovnávat její konkurence (49).

(117)

Ve svém důsledku je rozhodnutí řecké vlády financovat náklady na PPD, který vyplývá z nákladů na definitivu a vyšší mzdy u OTE, v souladu s požadavkem nutnosti, neboť skýtá OTE možnost restrukturalizace činnosti obdobným způsobem, jak by totéž provedla soukromá společnost, aniž by byla nucena nést tíži dodatečných nákladů, které spadají do období před liberalizací trhu.

(118)

Příspěvkem státu je OTE poskytováno odškodnění pouze za náklady definitivy a vyšších mezd, odpovídající uznání náhradních let přiznaných zaměstnancům, kteří v letech 2005 až 2012 dosáhnou věku povinného odchodu do důchodu. Konkrétně řecký stát nezasahuje do financování podřízených důchodových závazků OTE ani nekryje jakýkoliv důchodový schodek, který by měla v rámci svých povinností hradit společnost. ΟΤΕ vždy beze zbytku poukazovala příspěvky zaměstnavatele do TAP-OTE a navíc hradí náklady PPD k datu zahájení jeho uplatňování, kterými by nebyla zatížena jiná soukromá společnost, pokud by byla nucena přijímat obdobná opatření pro snížení počtu svých zaměstnanců.

(119)

V tomto smyslu řecký stát převádí 4 % svého podílu na kapitálu OTE na penzijní fond za účelem financování nákladů PPD plynoucích z toho, že při výpočtu výše důchodů zaměstnanců zařazených do PPD není zohledněn skutečný rok jejich skutečného odchodu do důchodu, ale výpočet vychází z roku, kdy by byli povinni odejít do důchodu, pokud by se rozhodli v plném rozsahu využít statusu definitivy. Jinými slovy, stát ve své podstatě dotuje budoucí příspěvek zaměstnavatele a zaměstnance do penzijního fondu ve výši odpovídající náhradním létům uznaným všem, kteří využijí výhod nabídky PPD.

(120)

Příspěvek státu by měl být zároveň posouzen z hlediska rámce širší dohody sjednané mezi vedením OTE a jejími zaměstnanci, jejíž podstata spočívá v tom, že výměnou za štědré pobídky poskytované za předčasný odchod do důchodu zaměstnanci OTE schválili zrušení statusu definitivy u nově přijímaných zaměstnanců. Pokud by režim zaměstnání budoucích zaměstnanců OTE zůstal beze změny, pak by příspěvek státu neměl žádný vliv na dlouhodobou prosperitu společnosti, neboť budoucí nábor pracovníků by v plném rozsahu anuloval jakoukoliv krátkodobou úsporu nákladů, kterou by se OTE podařilo zajistit realizací PPD.

(121)

K doložení analogického charakteru předmětné podpory, musí být ověřeno, že a) řecká vláda správným způsobem stanovila dodatečnou cenu, se kterou se bude muset OTE vyrovnat za výhody poskytnuté zaměstnancům v rámci PPD ze statusu definitivy a vyšších mezd zaměstnanců a b) že příspěvek státu není nepřiměřeným odškodněním OTE.

(122)

Na základě podrobných informací předložených řeckou vládou nominální hodnota PPD v souladu s ověřením KPMG na základě ověření účetní závěrky OTE za rok 2005 v souladu s IFRS dosahuje 1 161,8 milionů EUR.

(123)

V souladu se závěry přeloženými CRA (viz 65. bod odůvodnění výše), činí ČSH PPD 1 086,2 milionů EUR. Vezme-li se v úvahu daňový prospěch OTE plynoucí ze slev na dani společnosti, stanovila CRA ČSH PPD po zdanění na 784,3 milionů EUR.

(124)

CRA aplikovala při stanovení ČSH úrokovou sazbu ve výši 3 %, která odpovídá výnosům bezrizikových cenných papírů. Tento odhad je protichůdný k údajům předloženým řeckou vládou, která vycházela z aplikace hodnoty WACC OTE ve výši 7,8 %. CRA nepopírá, že hodnota WACC může být použita namísto úrokové míry. Domnívá se však, že i když WACC odráží běžné riziko, kterému je vystavena podnikatelská činnost každé společnosti, v daném případě výplata mezd a důchodů zaměstnancům OTE není vystavena nějaké nejistotě, neboť mzdové náklady sledují přísně danou křivku mzdových tarifů a na jejich roční úpravu „směrem nahoru“ nemá hospodářský výsledek OTE vliv. Přesto z důvodů úplnosti CRA přistoupila ke stanovení ČSH PPD i s použitím WACC OTE a dospěla k závěru, že ČSH PPD činí 704,8 milionů EUR.

(125)

Komise soudí, že ocenění s použitím WACC OTE (7,8 %) je v takových případech v souladu s běžnou praxí (jak ostatně uznává i samotná CRA), ale i v souladu s předchozími poklady předloženými řeckou vládou. Tudíž za ČSH PPD musí být považována částka 704,8 milionů EUR.

(126)

Vezme-li se v úvahu, že OTE by mohla v rámci předčasného odchodu učinit nabídku ve výši 150 % zákonem stanoveného odstupného při propouštění, ale se zohledněním výše mezd soukromého sektoru (tj. mzdy zhruba o 33 % nižších, než jsou mzdy u OTE), stanovila CRA cenu ČSH takového programu na 314,4 milionů EUR. Na základě výše uvedeného pak dodatečné zatížení OTE činí 390,4 milionů EUR. (704,8 EUR – 314,4 EUR = 390,4 EUR).

(127)

Při zahájení formálního šetření Komise požádala řeckou vládu, aby prokázala svá tvrzení, že nabídka soukromých společností by v případech propouštění byla srovnatelná se 150 % zákonem stanoveného minimálního odstupného. Řecká vláda předložila zprávu Hay Group (viz 61. bod odůvodnění), podle které, i když v rámci Společenství nejsou k dispozici žádné PPD srovnatelné svým rozsahem s PPD OTE, dotazy a odpověďmi získanými od 40 společností působících v Řecku, že výše odstupného, kterou by nabídly soukromé společnosti zaměstnancům věkové kategorie mezi 51 a 62 lety, což je věková kategorie naprosté většiny zaměstnanců OTE zařazených do PPD, by se v průměru pohybovala kolem 150 % zákonem stanoveného minima. Po vyhodnocení podkladů předložených řeckou vládou Komise nemá důvod k pochybnostem o opodstatněnosti závěrů zprávy předložené společností Hay.

(128)

Tudíž CRA provedený výpočet výše dodatečného zatížení OTE (390,4 milionů EUR) na základě koeficientu 1,5, jak je tento navrhovaný ve zprávě Hay, musí být akceptován jako řádně podložený.

(129)

Následně musí být zodpovězena otázka, zda příspěvek řeckého státu nepřevyšuje dodatečné „zatížení“ OTE, jehož výše se odhaduje na 390,4 milionů EUR.

(130)

V souladu s ustanovením čl. 74 odst. 4 písm. a) zákona č. 3371/2005 je výše příspěvku řecké vlády ve prospěch TAP-OTE stanovena na 4 % jejího podílu na kapitálu OTE. Cenu státního příspěvku na PPD lze stanovit vynásobením celkového počtu akcií OTE (490 582 879) krát 4 % krát cena akcií OTE po uzavření aténské burzy cenných papírů (50).

(131)

Ke dni uveřejnění zákona č. 3371/2005 (14. července 2005) činila cena akcií OTE, po uzavření burzy, 16,35 EUR. K témuž datu se hodnota státního příspěvku rovnala částce zhruba 315 milionů EUR. Od té doby se cena akcií OTE postupně zvyšovala, kolísala mezi cenou 23 EUR v půli ledna roku 2007 a 21 EUR k 27. únoru roku 2007. Tudíž ke dni 27. února 2007 byla výše 4 % podílu řeckého státu na kapitálu OTE, reprezentována hodnotou 410 089 618 EUR.

(132)

Hodnota příspěvku řeckého státu k tomuto datu byla vyšší, než cena odpovídající dodatečnému zatíženi OTE (390,4 milionů EUR).

(133)

Ve své odpovědi k termínu zahájení formálního šetření se řecká vláda, s ohledem na nemožnost odhadu budoucí závěrečné ceny akcií OTE, zavázala, že pokud cena 4 % podílu ke dni uskutečnění převodu na penzijní fond překročí částku 390,4 milionů EUR, přistoupí ke zrušení zákona č. 3371/2005 a k přijetí veškerých dalších opatření k zajištění toho, aby cena převáděných akcií na TAP-OTE nepřekročila částku 390,4 milionů EUR.

(134)

Ve svém důsledku se hodnocení Komise v daném případě opírá o závazek přijatý řeckou vládou, v souladu s nímž uvažovaný příspěvek ve prospěch TAP-OTE nepřekročí částku 390,4 milionů EUR, která odpovídá dodatečným nákladům na PPD OTE, a v případě nutnosti přistoupí i ke zrušení zákona č. 3371/2005.

(135)

Při zahájení formálního šetření Komise poznamenala, že dodatečné náklady, kterými je OTE zatížena v důsledku zvláštního zaměstnaneckého režimu svých zaměstnanců, neodůvodňuje nutně příspěvek státu s ohledem na to, že OTE mohla mít prospěch, a možná i nadále má prospěch, z titulu jiných výhod, které vyvažují náklady na PPD (viz 47. bod odůvodnění). Tyto výhody mohou plynout ze zvláštního statusu zaměstnanců OTE obecně, ze zvláštní právní úpravy platné pro OTE nebo ze specifických zásahů snižujících náklady práce u OTE na úroveň nižší, než jsou náklady práce u společností, na které se vztahuje platná právní úprava pracovního práva, jako vyjmutí OTE z příspěvků na politiku zaměstnanosti nebo její osvobození od důchodových povinností. OTE může případně nadále čerpat výhody plynoucí jí z minulého monopolního postavení, které vyvažují nevýhody plynoucí z dodatečných nákladů na PPD (obzvláště ve vztahu k síti pevných linek).

(136)

Komise soudí, že se posouzení, nakolik je opatření slučitelné s ustanovením čl. 87 odst. 3 písm. c) zaměřené na odškodnění původně monopolního podniku za dodatečné náklady vyplývající z období, kdy předmětná společnost působila v monopolním prostředí, musí omezit na ověření, zda měla společnost prospěch nebo nadále má prospěch z jiných, obdobných výhod souvisejících s pracovním právem, jak je toto aplikováno vůči OTE, a které mohou vyvážit předmětné náklady.

(137)

Z tohoto hlediska, jak je uvedeno v závěru zprávy vypracované profesorem Levantisem na žádost řeckého státu, OTE neoplývá žádnou zaměstnaneckou výhodou, a co se dalšího týká, na OTE se vztahují obecná ustanovení pracovního práva jako na jakoukoliv jinou společnost, jejíž akcie jsou obchodovatelné na burze. Dále řecká vláda potvrzuje, v souladu s požadavkem Komise při zahájení formálního šetření, že OTE, jako každý jiný zaměstnavatel v Řecku, je povinna přispívat na politiku zaměstnanosti v souladu s platnou právní úpravou sociálního zabezpečení.

(138)

Při zahájení oficiálního šetření požádala Komise o sdělení, zda byly v minulosti OTE poskytnuty nějaké úlevy souvisejícími s jejími důchodovými závazky. Podle informací předložených řeckou vládou OTE nikdy nebyla poskytnuta výjimka nebo úleva z jejích důchodových závazků coby zaměstnavatele (51).

(139)

Komise se domnívá, že otázka, nakolik je zapotřebí vzít v úvahu další výhody, které plynou z původně monopolního postavení předmětné společnosti, závisí na tom, nakolik došlo k uvolnění příslušného segmentu trhu, tedy na tom, zda je k dispozici odpovídající právní nebo regulační úprava zabezpečující, aby původně monopolní podnik neoplýval výsadním nebo zvláštním oprávněním nebo výsadou, a zda tyto nebo případně jiná narušení konkurenčního prostředí mohou být jednoznačně řešena v rámci existujících preventivních regulačních opatření a/nebo rezolutním vynucením příslušných právních předpisů týkajících se hospodářské soutěže.

(140)

K této otázce se v podstatě třetí strana svými námitkami omezila na poukázání na chování OTE na trhu s telefonií pevných linek jako na neslučitelné s hospodářskou soutěží a na nedostatky NRÚ při uplatňování jejích regulačních povinností.

(141)

Komise konstatuje, že v souladu s články 7 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (52), NRÚ označil OTE za poskytovatele s dominantním postavením na trhu v rámci všech trhů pevných linek, na které se vztahuje příslušné doporučení Komise. V důsledku toho se v současné době na OTE vztahuje celá řada dříve přijatých regulačních opatření platných jak na velkoobchodní, tak i na maloobchodní úrovni. Konkrétně je OTE v současné době povinna poskytovat třetím stranám a) přístup k vlastní síti pevných linek za velkoobchodních podmínek, b) výběr a změnu poskytovatele, c) přenosové služby a celou řadu služeb sítě při dodržení zásady rovnosti, dostupnosti a včasnosti. Z titulu správce s významným postavením na trhu pevných linek je OTE rovněž povinna nečinit rozdíly, průkazným způsobem a analyticky vést účetnictví, podrobit se kontrole, přičemž je povinna upravovat výši ceny na základě dlouhodobého růstu nákladů na základě současné hodnoty aktiv (53). Tato regulační opatření se rovněž tak uplatňují na trhu pronajatých linek (54), jakož i na trhu velkoobchodního poskytování širokopásmových služeb (55). Dále pak NRÚ vnutil OTE ceny za „zpřístupnění místní smyčky“ (LLU), které jsou zatím nejnižší ve Společenství.

(142)

Obecně různými povinnostmi při stanovování cen a vedením analytického účetnictví v míře, jak je k tomu povinována OTE, je sledován záměr zajistit, že OTE, původně monopolní podnik, nebude moci čerpat z výhod, které by mohly podrývat nebo jinak deformovat konkurenční prostředí na trhu (56).

(143)

Komise dále konstatuje, že od zahájení formálního šetření NRÚ přistoupil k přijetí různých regulačních opatření vůči OTE z titulu porušení stávajících rámcových pravidel nebo ustanovení o hospodářské soutěži (57).

(144)

Na základě výše uvedených analýz plyne, že stávající regulační rámec již v dostatečné míře zajišťuje řádnou činnost trhu elektronické komunikace a nejsou zde žádné výhody pro OTE, které by plynuly z jejího původně monopolního postavení a nebyly by zohledněny zmíněným rámcovým opatřením, přičemž v žádném případě nebyly Komisí zjištěny nebo třetí stranou prokázány jiné měřitelné výhody.

(145)

V souvislosti s tvrzením třetí strany, že na OTE se vztahuje výjimka z povinnosti placení daně z reklamy, kterou jsou povinny platit ostatní společnosti za každou reklamu prostřednictvím libovolného média („reklamní kolek“), se Komise domnívá, že takováto opatření musí být řešena samostatně, a nikoliv v rámci stávajícího šetření. Komise dospěla k přesvědčení, že z výše zmíněné výhody v žádném případě OTE neplyne žádná výhoda (58).

(146)

S ohledem na výše uvedené byl vyvozen závěr, že uvažovaný příspěvek řeckého státu na náklady na PPD OTE, pokud nepřevýší hodnotu dodatečného zatížení OTE z titulu statusu definitivy a vysokých zaměstnaneckých mezd, stanovený na 390,4 milionů EUR, je podporou, jejímž smyslem je dosažení cíle společného zájmu formou nutného a analogického opatření bez nepříznivého ovlivnění podmínek obchodu. Tudíž je slučitelný s ustanoveními čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy.

(147)

Je nutno zdůraznit, že toto rozhodnutí bylo přijato na základě výslovného závazku řecké vlády, že přistoupí ke zrušení zákona č. 3371/2005, pokud v den převodu svého 4 % podílu na kapitálu OTE bude cena akcií převáděných na TAP-OTE vyšší, než dle výše uvedeného ověřené a Komisí akceptované dodatečné náklady na PPD OTE. Komise dospěla k závěru, že dodatečné náklady na PPD OTE z titulu statusu definitivy a vysokých mezd jejích zaměstnanců činí 390,4 milionů EUR.

(148)

Na základě výše uvedeného závazku Komise shledává, že oznámené opatření po provedeném šetření s použitím příslušných právních předpisů, včetně rozhodnutí ve věci Combus, může být označené za podporu. Záležitostí však již není nutno dále se zabývat, neboť i když je šetřena jako podpora, je v každém případě slučitelná se společným trhem v souladu s ustanoveními čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

11.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/s3