5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/1

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/3

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1109/2007 (3) stanovilo výše reprezentativních cen a dodatečných dovozních cel pro bílý cukr, surový cukr a některé sirupy pro hospodářský rok 2007/2008. Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 842/2008 (4).

(2)

Informace, které má Komise v současnosti k dispozici, naznačují, že výše současných reprezentativních cen a dodatečných dovozních cel je třeba pozměnit v souladu s pravidly a podmínkami stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/5

(1)

Článek 104 Smlouvy stanoví postup při nadměrném schodku, aby se členské státy vyvarovaly nadměrných schodků veřejných financí a případně je odstranily, jakmile vzniknou.

(2)

Podle bodu 5 Protokolu o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska se povinnost vyvarovat se nadměrných schodků veřejných financí uložená v čl. 104 odst. 1 Smlouvy nepoužije na Spojené království, ledaže Spojené království postoupí do třetí etapy hospodářské a měnové unie. Na základě čl. 116 odst. 4 Smlouvy se od Spojeného království ve druhé etapě hospodářské a měnové unie požaduje, aby se snažilo vyvarovat nadměrných schodků veřejných financí.

(3)

Pakt o stabilitě a růstu je založen na cíli zdravých veřejných financí jako prostředku pro posílení podmínek pro cenovou stabilitu a silný udržitelný růst přispívající k vytváření pracovních míst.

(4)

Postup při nadměrném schodku podle článku 104 Smlouvy, jak je blíže popsán v nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7. července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (1), který je součástí Paktu o stabilitě a růstu, ukládá povinnost rozhodnout o existenci nadměrného schodku. Protokol o postupu při nadměrném schodku připojený ke Smlouvě obsahuje další ustanovení k provádění postupu při nadměrném schodku. V nařízení Rady (ES) č. 3605/93 (2) se stanoví podrobná pravidla a definice pro použití ustanovení daného protokolu.

(5)

Ustanovení čl. 104 odst. 5 Smlouvy stanoví, že usoudí-li Komise, že v členském státě existuje nebo může vzniknout nadměrný schodek, předloží Radě stanovisko. Komise došla po zohlednění své zprávy podle čl. 104 odst. 3 Smlouvy a s ohledem na stanovisko Hospodářského a finančního výboru podle čl. 104 odst. 4 k závěru, že ve Spojeném království existuje nadměrný schodek. Komise proto dne 2. července 2008 předložila Radě stanovisko týkající se Spojeného království.

(6)

Ustanovení čl. 104 odst. 6 Smlouvy stanoví, že Rada po zvážení všech připomínek, které dotčený členský stát případně učiní, rozhodne po celkovém zhodnocení, zda nadměrný schodek existuje. V případě Spojeného království jsou závěry z celkového zhodnocení tyto.

(7)

(8)

V souladu s údaji o postupu při nadměrném schodku oznámenými orgány Spojeného království v březnu 2008 měl celkový plánovaný schodek veřejných financí ve Spojeném království v roce 2008/09 dosáhnout 3,2 % HDP, a překročit tak referenční hodnotu 3 % HDP. Tato míra byla shodná s mírou zveřejněnou v rozpočtu Spojeného království z března 2008, ve kterém byly rovněž uvedeny rozpočtové plány vykazující celkový veřejný schodek na rok 2009/10 ve výši 2,8 % HDP. Schodek v roce 2009/10 je nižší než schodek uvedený v jarní prognóze útvarů Komise a pohybující se ve výši 3,3 % HDP, a to zejména kvůli rozdílům v očekávaném růstu HDP v roce 2009/10. Politické prohlášení ze dne 13. května o snížení daně z příjmů fyzických osob v roce 2008/09, vydané po zveřejnění rozpočtu z března 2008, bude stát v roce 2008/09 2,7 miliard GBP. Ve spojení s prognózou útvarů Komise z jara 2008 by to znamenalo schodek ve výši 3,5 % HDP. Ačkoli se podle oznámení z března 2008 plánovaný schodek na rok 2008/09 pohyboval nad referenční hodnotou 3 % HDP uvedenou ve Smlouvě, příliš se od ní neodchyloval. Překročení 3 % referenční hodnoty HDP není ve smyslu čl. 104 odst. 2 Smlouvy výjimečné. Především k němu nedošlo ani v důsledku neobvyklé události spadající mimo kontrolu orgánů Spojeného království, ani v důsledku závažného hospodářského úpadku. Podle jarní prognózy útvarů Komise z roku 2008 se předpokládá, že v letech 2008 a 2009 klesnou roční míry růstu ve Spojeném království pod potenciální hodnotu. Růst HDP by však měl v roce 2008 dosáhnout 1,7 % a v roce 2009 1,6 %. Vzhledem k tomu, že útvary Komise vycházejí ve své prognóze při zachování stávajících politik z toho, že bude míra schodku v roce 2009/10 i nadále přesahovat referenční hodnotu 3 % HDP (3,3 %), nebude ani překročení této referenční hodnoty přechodné. To znamená, že není splněn požadavek Smlouvy týkající se kritéria schodku.

(9)

(10)

Podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1467/97 lze při rozhodování Rady o existenci nadměrného schodku v souladu s čl. 104 odst. 6 přihlížet k „dalším významným faktorům“ pouze tehdy, jsou-li beze zbytku splněny dvě současně platné podmínky: schodek zůstane blízko referenční hodnoty a její překročení je dočasné. Tyto dvě podmínky nejsou splněny. Další významné faktory nejsou z tohoto důvodu v procesu rozhodování zohledněny,

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/7

(1)

Dne 30. ledna 2002 přijala Komise po formálním vyšetřovacím řízení rozhodnutí 2002/610/ES (1), kterým se za níže uvedených podmínek schvaluje režim podpor, jehož cílem je podpora zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost (dále jen „konečné rozhodnutí“). Ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí je uvedeno, že Francie přijala procesní podmínky, které jsou zvláště omezující pro projekty podpory ve prospěch linky námořní dopravy uvnitř Společenství mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu, nikoli však pro projekty, jež se týkají námořního spojení mezi dvěma francouzskými přístavy.

(2)

Dne 18. listopadu 2004 požádaly francouzské orgány Komisi o změnu konečného rozhodnutí ve snaze zohlednit nová výhodnější ustanovení pokynů Společenství pro státní podpory v námořní dopravě (2) (dále jen „pokyny Společenství“).

(3)

Opatření uvedené v konečném rozhodnutí se označuje jako režim podpor ve prospěch zřizování nových linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost.

(4)

Hlavním cílem navrhovaných změn je zohlednit nový právní rámec, který přinášejí nové pokyny Společenství v oblasti podpor na zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost, a zajistit, aby podmínky stanovené konečným rozhodnutím byly s těmito novými pravidly Společenství v oblasti státních podpor slučitelné.

(5)

Ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí je uvedeno, že „ve snaze zaručit při výběru projektů transparentnost a rovné zacházení s provozovateli se francouzské orgány zavázaly dodržovat tento postup:

(6)

Zavádění postupů stanovených zejména v písmenu b) tohoto bodu odůvodnění je podle francouzských orgánů příliš zdlouhavé a zdá se, že škodí dobrému průběhu takových projektů.

(7)

Francouzské orgány si přejí konečné rozhodnutí změnit tak, aby zohlednilo kapitolu 10 pokynů Společenství, která se zabývá podporami ve prospěch linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost.

(8)

Komise především konstatuje, že předchozí pokyny Společenství (3), které platily ode dne přijetí konečného rozhodnutí, nestanoví žádné zvláštní pravidlo pro podpory ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost. Bylo tedy logické, že Komise v konečném rozhodnutí definovala konkrétní pravidla ad hoc ve snaze schválit zvláštní francouzský režim, jehož cílem bylo zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost podporovat.

(9)

Komise rovněž poznamenává, že mezitím přijala nové pokyny Společenství, které nyní stanoví rámec státních podpor ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost stejně jako cíle, jež sleduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1382/2003 ze dne 22. července 2003 o poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí („Program Marco Polo“) (4), které bylo rovněž přijato po konečném rozhodnutí.

(10)

V kapitole 10 nových pokynů Společenství jsou jednotlivé podpory ve prospěch linek na krátkou vzdálenost pokládány za slučitelné se společným trhem, pokud splňují tyto podmínky:

(11)

Komise především poznamenává, že nové pokyny Společenství nerozlišují mezi tím, zda linka, na niž se podpora poskytuje, spojuje dva přístavy různých členských států nebo jednoho členského státu. Komise se domnívá, že pro rozdíl mezi těmito dvěma situacemi, který je vyložen ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí, již není objektivní důvod.

(12)

Komise se mimo jiné domnívá, že pokyny Společenství nebrání tomu, aby členský stát zavedl režim podpor ve prospěch linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost, pokud jednotlivé podpory poskytnuté v rámci tohoto režimu splňují výše uvedené podmínky.

(13)

Možnost spočívající v neprovedení změn konečného rozhodnutí by na jedné straně vedla k tomu, že by Francie mohla zavést jednotlivé podpory na linky mezi francouzskými přístavy za výhodnějších podmínek, než jaké stanoví nové pokyny Společenství, a na druhé straně k tomu, že by Francii byly formálními postupy podle 26. bodu odůvodnění konečného rozhodnutí uloženy sankce za realizaci projektů linek mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu. Nejenže již neexistuje důvod, aby tyto formální postupy byly v nových pokynech Společenství zachovány, ale zároveň by Francii postavily do nerovné situace oproti ostatním státům, které by nyní na základě nových pokynů Společenství chtěly režimy podpor nebo jednotlivých podpor ad hoc poskytnout na linky na krátkou vzdálenost, jež je spojují s jejich sousedy.

(14)

Podle čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES má Komise také povinnost průběžně zkoumat existující režimy podpor. Za tímto účelem musí ověřit, zda se pravidla v otázce státních podpor uplatňují jednotně na všechny stávající režimy v členských státech. Zejména jim navrhuje vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování společného trhu, vstoupí-li v platnost přísnější předpisy Společenství. Komise by naopak v souladu s jedním ze svých předchozích podmínečných konečných rozhodnutí nemohla dále omezovat režim jednoho členského státu, pokud by stejně neomezila i ostatní členské státy, které by zavedly podobné režimy.

(15)

Možnost spočívající v provedení změn konečného rozhodnutí by vedla k předpokladu, že nové pokyny Společenství budou na stávající režim Francie ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost uplatněny ještě před datem stanoveným Komisí v nových pokynech Společenství, tedy před 30. červnem 2005, a členské státy tak pomocí vhodných opatření uvedou v soulad s novými předpisy Společenství všechny své stávající režimy.

(16)

Komise dospěla k závěru, že rozhodnutí 2002/610/ES by mělo být změněno. Navrhovaná změna umožní Francii přizpůsobit svůj režim ustanovením podle nových pokynů Společenství v otázce linek námořní dopravy mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu a dále umožní předložit projekty podpor ve prospěch linek námořní dopravy mezi dvěma francouzskými přístavy za podmínek stanovených v nových pokynech Společenství. Z obecnějšího pohledu tato změna povede k tomu, že Francie zavede svůj režim za stejných podmínek, které na základě uvedených pokynů uplatňují i všechny ostatní členské státy,

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/10

(1)

Dopisem ze dne 19. dubna 2005, který byl zaevidován dne 20. dubna 2005, oznámilo Německo opatření, kterým se v letech 2005 a 2006 poskytuje vrácení daně podnikům pěstujícím produkty ve sklenících. Toto opatření obsahuje odkladnou doložku, která zavedení tohoto opatření podmiňuje schválením Komise. Případ státní podpory byl zaevidován pod číslem N 189/2005.

(2)

Toto opatření je prodloužením neoznámeného režimu podpory (2001–2002), který byl již dříve předmětem prodloužení (2003–2004), které rovněž nebylo oznámeno. Obě neoznámená opatření byla zaevidována do registru neoznámených opatření státní podpory pod číslem NN 36/05.

(3)

Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (2) dopisem ze dne 20. října 2005. Německo poté zaujalo k této věci stanovisko dopisem ze dne 22. listopadu 2005. Komise obdržela připomínky několika zúčastněných třetích stran. Německo se k těmto připomínkám vyjádřilo dopisem ze dne 14. června 2006 a dopisem ze dne 12. prosince 2007 poskytlo dodatečné informace.

(4)

Zákonem, kterým se mění zákon o dani z minerálních olejů, zavedlo Německo dne 16. srpna 2001 dvouleté snížení daně z minerálních olejů pro topné materiály (topný olej, zemní plyn, zkapalněný plyn) používané ve sklenících a v krytých pěstebních zařízeních. Podpora byla poskytována formou vrácení daně.

(5)

Německý zákon o pokračování reformy ekologické daně ze dne 23. prosince 2002 stanovil, že toto opatření, které bylo původně poskytováno na topné materiály používané v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2002, bude prodlouženo do 31. prosince 2004.

(6)

Na základě prováděcího zákona ze dne 9. prosince 2004 chce Německo toto vrácení daně poskytovat až do konce roku 2006 a toto opatření o prodloužení oznámilo jako státní podporu N 189/2005.

(7)

V tabulkách v příloze I jsou uvedeny sazby vrácení daní a jejich finanční dopady pro oblast skleníkového zemědělství v porovnání s ostatními zemědělskými odvětvími.

(8)

Komise zahájila formální vyšetřovací řízení s následujícím odůvodněním:

(9)

Uvedené opatření představuje státní podporu. Německé orgány uvedly, že se na tento případ vztahuje odchylka stanovená ve směrnicích Rady o zdanění energetických produktů (směrnice 92/81/EHS, nahrazená od roku 2003 směrnicí 2003/96/ES). Podle těchto směrnic mohou členské státy poskytovat snížené daňové sazby pro minerální oleje používané v zahradnictví.

(10)

Komise vyjádřila pochybnosti o tomto názoru. Uvedené směrnice, zejména směrnice 2003/96/ES stanoví, že daňová opatření zaváděná členskými státy musí být v souladu s právem Společenství a že odchylnými opatřeními nesmí být dotčena pravidla hospodářské soutěže. Opatření nesmí mít nepříznivý dopad na správné fungování vnitřního trhu a nesmí vést k narušení hospodářské soutěže.

(11)

Tato podpora navíc měla zřejmé nepříznivé dopady na hospodářskou soutěž, protože nižší daňové zatížení energetických produktů v energeticky natolik náročném hospodářském odvětví, jakým je skleníkové zahradnictví, má přímý vliv na výrobní náklady a tím na konkurenceschopnost.

(12)

Vyzdvižena byla zejména skutečnost, že toto vrácení daně je selektivní, protože se v rámci zahradnických podniků rozlišuje mezi producenty, kteří pěstují produkty na poli nebo ve skleníku.

(13)

Komise zdůraznila možnost členských států poskytovat daňové zvýhodnění, ale vždy podle pravidel rovné hospodářské soutěže. V dané fázi se zdálo, že režim pro poskytování státních podpor neobsahuje žádná ustanovení, která by umožňovala členským státům poskytovat daňové úlevy tohoto typu.

(14)

Komise v dané fázi zastávala názor, že toto opatření může představovat provozní podporu neslučitelnou se společným trhem.

(15)

Německo podalo připomínky jak k věci, tak i k postupu.

(16)

Německo se domnívá, že snížení daně nebylo selektivní, což vyplývalo z povahy věci, neboť používání topných látek se týká pouze uzavřených prostorů.

(17)

Podle názoru Německa by tato podpora v případě, že by toto opatření bylo selektivní a jednalo by se tedy o podporu, byla odůvodněná podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES. Německo tvrdilo, že existovalo zvláštní odůvodnění podpory podle čl. 8 odst. 2 písm. f) směrnice 92/81/EHS a podle následného ustanovení čl. 15 odst. 3 směrnice 2003/96/ES. Německo zastává názor, že se jedná o „provádění … povolení … poskytnutého členským státům [uvedenými směrnicemi]“. Podle názoru Německa je rozporuplné, jestliže Komise, která tyto směrnice navrhovala, vytýká Německu, že z tohoto opatření vyplývá nebezpečí pro společný trh. Podle názoru Německa požadavky dotčených směrnic z hlediska práva hospodářské soutěže nemají prioritu.

(18)

Podle názoru Německa je možné uplatnit bod odůvodnění 52 pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (3), protože se výrazně zvýšila existující daň. Zákon o dani z minerálních olejů resp. zákon o dani z energie, který jej nahradil, by se měl považovat za existující ekologickou daň. Zde obsažené sazby daní z energie se v rámci ekologické daňové reformy, jak vyplývá z přiloženého přehledu (příloha I), od 1. dubna 1999 výrazně zvýšily.

(19)

Cílem těchto ustanovení je zdaněním energií směrovat poptávku k energeticky úsporným produktům šetrným k životnímu prostředí a dát podnět k vývoji ekologických postupů a technologií. Právní předpisy týkající se zdanění energie by tak měly mít výrazný vliv na ochranu životního prostředí.

(20)

Německo v této souvislosti odkazuje na studii zabývající se energetickou výkonností skleníkového zahradnictví, kterou vypracovalo Centrum pro řízení podniků v odvětví zahradnictví Institutu pro systémy biologické výroby při Leibnitzově univerzitě v Hannoveru.

(21)

Podniky, které při rostlinné výrobě vytápějí skleníky nebo krytá pěstební zařízení, jsou vzhledem k energeticky náročnému způsobu hospodaření obzvlášť zatíženy vyšším zdaněním energie. Opatření tedy mělo poskytnout těmto podnikům na přechodnou dobu daňovou úlevu. Tato potřeba trvala i po 31. prosinci 2002, tj. po datu, ke kterému měla tato daňová úleva původně skončit. Daňová úleva byla proto zákonem o pokračování reformy ekologické daně prodloužena o dva roky, tj. do 31. prosince 2004. S ohledem na mimořádně složitou konkurenční situaci zemědělských a lesnických podniků vytápějících skleníky nebo krytá pěstební zařízení v letech 2005 a 2006 se rozhodlo o poskytování této daňové úlevy i v tomto období.

(22)

Podle názoru Německa jsou splněny podmínky skutkové podstaty bodu odůvodnění 52 pokynů Společenství. Pro odůvodnění této daňové úlevy v období od roku 2001 do roku 2006 by tedy mělo být možné uplatnit ustanovení bodu odůvodnění 51 odst. 1 písm. b) pokynů Společenství.

(23)

Pokud se sleva na dani týká daně Společenství, která byla harmonizována podle směrnice 92/81/EHS nebo směrnice 2003/96/ES, je snížení daně slučitelné se společným trhem minimálně tehdy, není-li nižší než příslušná minimální daňová sazba Společenství. V případě, že není daň Společenství zavedena, platí totéž (tj. slučitelnost se společným trhem) pro snížení daně minimálně tehdy, pokud sleva byla vyšší než 20 % domácí daně.

(24)

Německo dále prohlásilo, že již v souvislosti s návrhem zákona pro přípravu na reformu ekologické daně byla předmětem konzultací daňová úleva zemědělským a lesnickým podnikům, které při rostlinné výrobě vytápí skleníky nebo krytá pěstební zařízení, protože tyto podniky by byly vzhledem k energeticky náročnému způsobu hospodaření obzvlášť postiženy vyšším zdaněním. V rámci projednávání tohoto zákona v parlamentu, které probíhalo ve velké časové tísni, protože zákon měl původně vstoupit v platnost již k 1. lednu 1999, se počítalo s tím, že zemědělské a lesnické podniky budou také zahrnuty do mechanismu daňových úlev pro výrobní odvětví. Zavedení zmíněné daňové úlevy zůstalo vyhrazeno samostatné změně zákona o dani z minerálních olejů, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2001, zatímco její první prodloužení, které se týká období let 2003 až 2004, bylo zavedeno v rámci zákona o pokračování reformy ekologické daně.

(25)

Německo uvedlo, že v rámci dřívějších kontaktů s Komisí nabylo dojmu, že je dotčená daňová úleva zákonná. Odkazuje zejména na ústní vyjádření Komise během zasedání pracovní skupiny „Podmínky hospodářské soutěže v zemědělství“, které proběhlo ve dnech 26. a 27. října 1999. Komisi byl stav věci každopádně znám nejpozději sdělením Německa ze dne 29. srpna 2001, takže mohla posoudit slučitelnost daňové úlevy se společným trhem již tehdy. Německo se výslovně odvolává na čl. 10 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 větu 2 nařízení (ES) č. 659/1999 (4). Případný požadavek na vrácení poskytnuté podpory se neslučoval ani se zásadami ochrany legitimního očekávání a právní jistoty, ani se zásadami řádné správy. Připomínky zúčastněných třetích stran podle názoru Německa ukázaly, že jejich očekávání byla oprávněná.

(26)

Zúčastněné třetí strany přednesly zejména argumenty, které Německo již uplatnilo. Opatření nebyla podle jejich názoru selektivní také z toho důvodu, že byla přístupná pro všechny zemědělské a lesnické podniky, které při své činnosti využívají skleníky a kryté pěstební prostory. Kromě toho se uvádělo, že obchod Společenství nebyl narušen. Počet krytých pěstebních ploch se ve sporných letech výrazně snížil a zároveň se zvýšil dovoz konkurenčních produktů do Německa. V každém případě jsou objemy německé produkce ve srovnání s obchodem uvnitř Společenství se zeleninou nevýznamné. Kromě toho si plodiny pěstované volně na poli a ve sklenících přímo nekonkurují a většinou nejsou zaměnitelné. Pokud by se jednalo o podporu, mohla by se opírat o čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, protože tato podpora napomáhá rozvoji zahradnické výroby. Umožnila těmto podnikům se vyrovnat se stoupajícími cenami energií a snížit „narušení hospodářské soutěže“, které vyplývá z výrazně nižších hrubých cen energií v ostatních členských státech a zatěžuje podniky produkující v Německu. Nebylo možné tvrdit, že poskytnutím podpory Německem došlo k „narušení hospodářské soutěže“. Naopak se tím (částečně) vyrovnalo již existující „narušení hospodářské soutěže“, které mělo nepříznivý dopad na německé skleníkové zahradnictví. Vzhledem k časovému omezení měla tato opatření pro dotčené odvětví silný motivační účinek, aby se zavedením opatření na úsporu energie a racionalizací produkce vyrovnalo s rostoucími cenami energií a vynaložilo potřebné investice. Ve výsledku musela být sporná opatření přípustná, neboť v opačném případě by byl narušen nebo nepřijatelně omezen záměr směrnice 92/81/EHS a směrnice 2003/96/ES. Na podporu tohoto názoru byl s odkazem na rozsudek RSV (5) Soudního dvora vyjádřen názor, že ochrana legitimního očekávání příjemců by byla v rozporu s případným požadavkem na vrácení poskytnuté podpory, protože Komise již od 29. srpna 2001 o této podpoře věděla, ale teprve od 20. dubna 2005 ji prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací učinila předmětem vyšetřovacího řízení. V případě požadavku na vrácení poskytnuté podpory navíc mnoha podnikům hrozí, že se dostanou do platební neschopnosti.

(27)

Podle článku 43 nařízení (EHS) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (6) se články 87, 88 a 89 Smlouvy o ES použijí na produkci a obchod s produkty uvedenými v tomto nařízení. Na produkci ovoce a zeleniny a na obchod s těmito produkty se proto vztahují předpisy Společenství pro poskytování státní podpory.

(28)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(29)

Soudní dvůr rozhodl, že pro zodpovězení otázky, jestli opatření státní podpory je podporou ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES, je třeba určit, zda zvýhodněný podnik získal hospodářskou výhodu, kterou by za normálních tržních podmínek nezískal (7), nebo jestli tomuto podniku nebyly uhrazeny náklady, které by za normálních okolností musel uhradit z vlastních prostředků (8).

(30)

Opatření ve formě vrácení daně zajišťuje podporovaným podnikům hospodářské výhody ve formě nižšího daňového zatížení. To představuje úsporu nákladů, které by tyto podniky musely za normálních okolností hradit z vlastních prostředků. Uvedená podpora je poskytována z veřejných prostředků určitým podnikům, v daném případě podnikům z odvětví zemědělské a lesnické výroby, které pro svou produkci využívají skleníky a kryté pěstební prostory.

(31)

Tato podpora není poskytována všem podnikům, a je proto selektivní. Z toho vyplývá, že se jedná o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(32)

Vrácení daně pravděpodobně narušuje i hospodářskou soutěž (9) a ovlivňuje obchod mezi členskými státy (10).

(33)

Německo je významným producentem plodin pěstovaných ve sklenících. Obchod s těmito produkty je také významný, jak vyplývá z níže uvedených statistik.

(34)

Německé skleníkové výpěstky konkurují skleníkovým výpěstkům ostatních členských států. To Německo ani zúčastněné třetí strany nejen nepopíraly, ale navíc uvedly, že podniky zabývající se skleníkovým zahradnictvím byly osvobozeny od daně právě s cílem zlepšit jejich postavení v hospodářské soutěži s nizozemskými konkurenty, kteří mají podle stejných informací z důvodu nižších hrubých cen energií výhodnější výrobní podmínky. O přímou konkurenci se tedy jedná. Vzhledem k přímé konkurenci mezi německými produkty pěstovanými ve sklenících a produkty pěstovanými ve sklenících v jiných členských státech, včetně Nizozemska, je tvrzení jedné ze zúčastěných stran, že produkty skleníkového zahradnictví nejsou v přímé konkurenci s produkty pěstovanými na poli, v tomto případě nepodstatné.

(35)

Osvobození od daní, které by podniky za normálních okolností musely uhradit, tedy může narušit hospodářskou soutěž. Tvrzení, že v ostatních členských státech jsou ceny energií výhodnější (11), je proto bezvýznamné. I pokud by výchozí situace u tohoto výrobního faktoru byla skutečně rozdílná, neměnilo by to nic na skutečnosti, že vrácení daně poskytované Německem by mohlo narušit hospodářskou soutěž.

(36)

Poskytovaná podpora může ovlivnit i obchod mezi členskými státy. To prokazují výše uvedené významné obchodní toky. I kdyby bylo pravdou, že se výrazně snížil počet skleníkových pěstebních ploch a zvýšily se dovozy do Německa, v žádném případě to nedokazuje, že nedošlo k narušení obchodu. Nelze vyloučit, že bez tohoto opatření by se počet pěstebních ploch ještě více nesnížil anebo by se ještě více nezvýšily dovozy do Německa. Protože v rámci Společenství existuje s Německem obchod s produkty pěstovanými ve sklenících, není podstatné, jak významná je produkce Německa.

(37)

Zákaz poskytování státních podpor podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se však neuplatňuje bez výjimky. Komise přezkoumala, zda je možné použít některou z výjimek nebo osvobození od zásady zákazu poskytování podpory podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(38)

Výjimky podle čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpory na odstraňování škod, které vznikly v souvislosti s přírodními katastrofami nebo jinými mimořádnými událostmi, a podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo jsou v této souvislosti nepodstatné bez ohledu na to, kdo je příjemcem předmětného opatření.

(39)

Komise se domnívá, že výjimky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES týkající se rozvoje určitých oblastí nelze použít na dotčený režim podpory, protože opatření nepředstavuje podporu pro hospodářský rozvoj oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností.

(40)

Pokud jde o výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES, je třeba dostačujícím způsobem poukázat na to, že se v případě dotčeného režimu podpory nejedná o důležitý záměr společného evropského zájmu a ani neslouží k nápravě významného narušení hospodářství Spolkové republiky Německo. Jeho cílem není ani podpora kultury a zachování kulturního dědictví podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES.

(41)

V této souvislosti Komise poukazuje na to, že německé orgány ani zúčastněné třetí strany se v průběhu vyšetřovacího řízení na uvedené výjimky neodvolávaly.

(42)

Jedinou výjimkou, kterou by bylo možné zvážit, je proto čl. 87 odst. 3 písm. c), na jehož základě může být podpora považována za slučitelnou se společným trhem, pokud slouží pro podporu rozvoje určitých hospodářských odvětví nebo hospodářských oblastí, v případě, že nezmění podmínky obchodu tak, aby byly v rozporu se společným zájmem.

(43)

Pokyny Společenství o státní podpoře v odvětví zemědělství (12) se použijí na dotčené opatření (13) (dále jen „pokyny Společenství pro zemědělství“).

(44)

Tyto pokyny Společenství pro zemědělství ani jiná ustanovení v oblasti zemědělství však neposkytují v souvislosti s výše uvedeným opatřením výslovně výjimky nebo osvobození od zásady zákazu poskytování státních podpor podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise upozorňuje zejména na skutečnost, že se v uvedeném případě nepoužije ani bod 4 pokynů Společenství, který se vztahuje na investiční podpory. Vrácení daně není vázáno na vynaložení investic.

(45)

Německo a některé zúčastněné třetí strany zastávají názor, že zvláštní odůvodnění podpor vyplývá z čl. 8 odst. 2 písm. f) směrnice 92/81/EHS a z následného ustanovení čl. 15 odst. 3 směrnice 2003/96/ES, což je povoleno podle bodu 3.4 pokynů Společenství pro zemědělství.

(46)

Pokud jde o směrnici 2003/96/ES, v bodech odůvodnění 15 a 24 stanoví, že opatření, kterými se zavádí různé daňové sazby, musí být v souladu s pravidly vnitřního trhu a hospodářské soutěže, aby nevedly k narušení hospodářské soutěže. Povinnost uplatňovat pravidla hospodářské soutěže je navíc potvrzena v článku 26 směrnice 2003/96/ES, v němž jsou členské státy upozorněny na to, že opatření přijatá ve smyslu uvedené směrnice jako vrácení daně mohou představovat státní podporu, a proto musí být oznámeny Komisi podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. V tomto článku se výslovně uvádí, že informace poskytované Komisi na základě této směrnice nezprošťují členské státy oznamovací povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(47)

Totéž platí pro směrnici 92/81/EHS, která ve svých bodech odůvodnění (konkrétně v 6. bodu odůvodnění) uvádí, že je členským státům poskytnuta možnost dobrovolně uplatnit určité úlevy, pokud to nevede k narušení hospodářské soutěže. V čl. 8 odst. 2 se praví, že členské státy mohou „aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství“ uplatňovat plné nebo částečné osvobození od daně nebo snížené daňové sazby. Komise se v této souvislosti odvolává na svou pravomoc v otázkách státní podpory, která vyplývá přímo ze Smlouvy o ES. Případná legislativa Společenství nemůže omezit pravomoc Komise v této oblasti.

(48)

Německo se domnívá, že se v případě vrácení daně jedná o „provádění … povolení … poskytnutého členským státům [uvedenými směrnicemi]“, přičemž Komise odpovídá, že to je možné pouze podle výše uvedených podmínek. Německo dále namítá, že je rozporuplné, pokud Komise, která tyto směrnice navrhovala, tvrdí, že v daném případě existuje riziko pro společný trh. V prvé řadě Německo neuvedlo, že v souladu s výkladem Komise neexistovala možnost tyto směrnice účinně uplatňovat. Komise samozřejmě nevylučuje, že mohou existovat případy, které byly založeny na těchto směrnicích, ale zároveň splňovaly požadavky spravedlivé hospodářské soutěže. Komise poukazuje na to, že tyto směrnice daňové úlevy podle současného stavu sbližování daňových předpisů pouze připouští. Nepředepisují je.

(49)

Německo popírá, že by aspekty práva hospodářské soutěže dotčených směrnic byly prioritní. Z výše uvedených odůvodnění však vyplývá, že v každém případě – tedy i v případě neexistující priority – je třeba podpory, jako jsou tato daňová zvýhodnění, prověřit na základě příslušných pravidel hospodářské soutěže podle Smlouvy o ES. Otázka, zda v daném případě existuje priorita nebo ne, je proto bezpředmětná (14).

(50)

Pravomoc Komise posuzovat a rozhodovat o uplatňování výjimek podle čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES rovněž nebyla dotčenými směrnicemi žádným způsobem omezena.

(51)

Bod 3.5 výše uvedených pokynů Společenství odráží zásady politiky v oblasti státních podpor a společné zemědělské politiky. Stanoví, že jednostranná opatření státních podpor, která jsou určena pouze k tomu, aby zlepšila finanční situaci producentů, v žádném případě však nepřispívají k celkovému rozvoji daného odvětví, a především podpory, které jsou poskytovány pouze na základě ceny, množství, výrobní jednotky nebo jednotky provozních prostředků, se považují za provozní podpory neslučitelné se společným trhem.

(52)

Jak již bylo uvedeno, nejsou dotčené podpory vázány na investice, které by mohly modernizovat odvětví (jako např. lepší tepelná izolace nebo investice s cílem zvýšit energetickou účinnost). Potřebné úpravy (jako ty uvedené) mohou být těmito dotacemi naopak oddáleny. Dané odvětví tak zůstane na těchto podporách závislé. K rozvoji nedojde nebo se dostaví až s určitým zpožděním. Na rozdíl od tvrzení jednotlivých zúčastněných třetích stran nejen neexistuje žádný motivační účinek pro provedení nutných investic, ale existující stimul v podobě vyšších cen energií se dotacemi dokonce potlačuje. Uvedené podpory jsou proto klasifikovány jako provozní podpory v uvedeném smyslu.

(53)

Nové pokyny Společenství o státní podpoře v odvětví zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (15) vstoupily v platnost až 1. ledna 2007. U protiprávního vrácení daně, které bylo poskytováno na základě směrnice 2003/96/ES, stanoví bod 172 zpětné uplatnění. Totéž se vztahuje na protiprávní vrácení daně poskytnuté na základě směrnice 92/81/EHS. To však platí pouze tehdy, pokud byly splněny podmínky uvedené směrnice a nedošlo k diferenciaci v rámci odvětví zemědělství. Vzhledem k tomu, že dotčené opatření zvýhodňuje pouze určité zemědělské podniky, nemůže bod 172 být důvodem, na jehož základě by Komise mohla rovněž považovat dotčené vrácení daně jako slučitelné se společným trhem.

(54)

Německo má v úmyslu odůvodnit slučitelnost uvedené podpory podle pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí. Komise rovněž zohlednila možnost uplatnění bodů 23 a 51 a násl. pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (dále jen „pokyny Společenství pro životní prostředí“), které za určitých okolností připouští provozní podpory. Pokyny Společenství pro zemědělství z roku 2000 v bodě 5.6.2 odkazují na pokyny Společenství pro životní prostředí.

(55)

Bod 23 uvedených pokynů pro životní prostředí stanoví, že v některých případech lze přijmout snížení nebo zrušení daní ve prospěch určitých druhů podniků, pokud mají příznivý vliv na životní prostředí, s cílem zabránit tomu, aby se tyto podniky dostaly do složité konkurenční situace, pokud jsou taková opatření nutná k tomu, aby se prosadilo zavedení nebo udržení daní pro všechny produkty.

(56)

Komise připomíná, že podle bodu 50 pokynů Společenství pro životní prostředí musí daňová opatření v zásadě významným způsobem přispívat k ochraně životního prostředí. Musí být zajištěno, aby výjimky nebo osvobození nebyly ze své podstaty v rozporu s obecnými cíli.

(57)

Na základě dodatečně předložených podkladů (studie) Německo prokázalo, že navzdory zvýšení daní z energií neustále klesá spotřeba energie a zvyšuje se energetická účinnost jak v oblasti skleníkového pěstování zeleniny, tak i okrasných rostlin.

(58)

Na základě toho Komise předpokládá, že dotčené podniky uznaly nutnost přijmout opatření ke zlepšení ochrany životního prostředí.

(59)

Pokyny Společenství pro životní prostředí rozlišují mezi novými daněmi (bod 51.1) na jedné straně a existujícími daněmi (body 51.1 a 52) na druhé straně.

(60)

V době, kdy byla dne 16. srpna 2001 změnou zákona o úpravě daně z minerálních olejů provedena změna povolující vrácení daně, byl zákon o dani z minerálních olejů v platnosti. Proto se ve smyslu bodu 51.2 nebo 52 pokynů Společenství považuje za „existující“ v době zavedení zákona o změně.

(61)

Podle bodu 51.2 jsou ustanovení podle bodu 51.1. použitelná pro existující daně, pokud jsou zároveň splněny tyto dvě podmínky: a) příslušná daň musí mít významný příznivý vliv na ochranu životního prostředí, a b) výjimky ve prospěch podporovaných podniků musí být pevně stanoveny již v okamžiku schválení daně nebo musí být nutné kvůli významné změně hospodářských podmínek, v jejichž důsledku se podniky dostaly do obzvláště složité konkurenční situace. V tomto případě nesmí být částka, o kterou jsou daně sníženy, vyšší než dodatečné náklady vyplývající ze změněných hospodářských podmínek. Jakmile již nedochází k dalšímu nárůstu nákladů, musí být daňové snížení zrušeno.

(62)

Aby bylo možné uplatnit bod 51.1 pokynů Společenství pro životní prostředí, musí být podmínky uvedené pod písmeny a) a b) splněny kumulativně. Pokud jde o první alternativy podmínek pod písm. b), v rámci nichž výjimky musí být pevně stanoveny již v okamžiku schválení daně, Komise zjistila, že všechny daňové úlevy byly poskytnuty až po přijetí daňového zákona, a nikoli v době jeho přijetí. Proto první alternativa není splněna. V rámci druhé alternativy se požaduje nejen důkaz o významné změně hospodářských podmínek příslušného podniku, ale i důkaz o tom, že částka, o kterou byla daň snížena, není vyšší než nárůst nákladů vyplývající ze změny hospodářské situace. Německo neposkytlo důkazy, které by Komisi umožnily učinit závěr, že tyto podmínky byly splněny. Proto není splněna ani druhá alternativa uvedená pod písm. b). Bod 51.2 proto nelze použít.

(63)

Komise přezkoumala, zda lze použít bod 52. Bod 52 stanoví, že pokud dojde k výraznému zvýšení existující daně a členský stát zastává názor, že je nutné pro určité podniky učinit výjimku, lze podmínky uvedené v bodě 51.1 pro nové daně analogicky použít. Proto je třeba prověřit, jestli se daně výrazně zvýšily a jestli byly splněny podmínky podle bodu 51.1 pokynů Společenství pro životní prostředí.

(64)

Všechny existující daně byly zvýšeny alespoň o 20 % (viz příloha I). Komise považuje toto zvýšení za významné ve smyslu bodu 52 pokynů Společenství pro životní prostředí. Komise bere na vědomí, že podle údajů Německa jsou výjimky nutné pro další existenci podporovaných podniků ve skleníkovém zahradnictví.

(65)

Bod 52 však lze použít pouze pro taková vrácení daní, která nepřekročí částku, o kterou byla zvýšena původní daň, tedy pro novou část existující daně. Bod 52 se vztahuje k ustanovením, která jsou použitelná pro nové daně. Z toho plyne, že zvýšení daně je analogicky hodnoceno stejným způsobem jako zavádění nové daně. Tato analogie může být použita pouze pro novou část, tj. pro zvýšenou část daně. Pouze tento postup zajistí, že při posuzování zvýšení daně nezůstanou nezohledněna další dodatečná kritéria, která se uplatňují při posuzování existujících daní. Na základě tohoto předpokladu Komise zjistila tyto skutečnosti:

(66)

Pokud jde o topný olej, původní daň se zvýšila z 40,90 EUR/1 000 l na 61,35 EUR/1 000 l. Komise proto zastává názor, že jakékoli daňové snížení, které překračuje původní úroveň daně (tj. 40,90 EUR/1 000 l), nelze odůvodnit podle pokynů Společenství pro životní prostředí, a je proto neslučitelné se společným trhem.

(67)

Pokud jde o zemní plyn, původní daň se zvýšila z 1,87 EUR/MWh na 3,476 EUR/MWh (od 1. dubna 1999) a na 5,50 EUR/MWh (od roku 2003). Komise proto zastává názor, že jakékoli daňové snížení, které překračuje původní úroveň daně (tj. 1,87 EUR/MWh), nelze odůvodnit podle pokynů Společenství pro životní prostředí, a je proto je neslučitelné se společným trhem.

(68)

Pokud jde o zkapalněný plyn, původní daň se zvýšila z 25,56 EUR/1 000 kg na 38,34 EUR/1 000 kg (od 1. dubna 1999) a na 60,60 EUR/1 000 kg (od roku 2003). Komise proto zastává názor, že jakékoli daňové snížení, které překračuje původní úroveň daně (tj. 25,56 EUR/1 000 kg), nelze odůvodnit podle pokynů Společenství pro životní prostředí, a je proto neslučitelné se společným trhem.

(69)

Pokud jde o část podpory, která nepřekročila částku zvýšení daně z roku 1999, Komise rovněž přezkoumala, zda byly splněny podmínky bodu 51.1 písm. b) (použitelné analogicky podle bodu 52).

(70)

Bod 51.1 písm. b) stanoví, že rozhodnutí o výjimkách vztahujících se na desetileté období bez klesající tendence mohou být opodstatněná ve dvou případech a uvádí další dvě podmínky, které musí být splněny: a) v případě daně Společenství musí být podnikem skutečně zaplacená částka v návaznosti na snížení vyšší než minimální částka Společenství, aby byl podnik motivován ke zlepšení ochrany životního prostředí; b) v případě vnitrostátní daně, která se ukládá v případě neexistence daně Společenství, musí podniky, které mají ze snížení daní užitek, přesto zaplatit významnou část vnitrostátní daně. Případně se podle pokynů Společenství pro životní prostředí požaduje uplatnění alternativních opatření (např. dobrovolné dohody). To ale není tento případ.

(71)

Pokud jde o uvedené tři produkty, tj. topný olej, zemní plyn a zkapalněný plyn, původní úroveň zdanění uplatňovaná před zvýšením daně v roce 1999 překračovala minimální daňovou sazbu Společenství:

(72)

Pokud jde o topné látky, které v období 2001–2003 nepodléhaly minimálním sazbám Společenství, stanoví bod 51.1 písm. b) druhá odrážka pokynů Společenství pro životní prostředí z roku 2001, že podporované podniky platí významnou část vnitrostátních daní. Důvodem je poskytnout jim motivaci k činnostem v oblasti zlepšení ochrany životního prostředí. Z praxe Komise je zřejmé, že za významnou část může být všeobecně považováno 20 % nebo minimální daňová sazba Společenství, která na základě příslušného využití energie spadá do oblasti působnosti jednotlivých směrnic.

(73)

I pokud by se zohlednila nejvyšší vnitrostátní daňová sazba použitelná v příslušném období, tj. 5,50 EUR/MWh v roce 2003, činí 20 % mezní hodnota pouze 1,10 EUR/MWh, což je méně než původní úroveň zdanění, tj. 1,87 EUR/MWh.

(74)

Na základě těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že, pokud daňová snížení nepřekračují rámec původní úrovně zdanění před zvýšením z roku 1999, jsou splněny podmínky stanovené v bodu 51.1 písm. b).

(75)

Pokud jde o topný olej, Komise považuje část daňové úlevy, která překračuje rámec původní úrovně zdanění (tj. 40,90 EUR/1 000 l) za neslučitelnou se společným trhem, a část daňové úlevy, která rámec původní úrovně zdanění nepřekračuje (snížení z 61,35 EUR/1 000 l na 40,90 EUR/1 000 l), za slučitelnou se společným trhem.

(76)

Pokud jde o zemní plyn, Komise považuje část daňové úlevy, která překračuje rámec původní úrovně zdanění (tj. 1,87 EUR/MWh) za neslučitelnou se společným trhem, a část daňové úlevy, která rámec původní úrovně zdanění nepřekračuje (snížení z 3,476 EUR/MWh v letech 2001 a 2002, a z 5,50 EUR/MWh v letech 2003 až 2006 na 1,87 EUR/MWh) za slučitelnou se společným trhem.

(77)

Pokud jde o zkapalněný plyn, Komise považuje část daňové úlevy, která překračuje rámec původní úrovně zdanění (tj. 25,56 EUR/1 000 kg) za neslučitelnou se společným trhem, a část daňové úlevy, která rámec původní úrovně zdanění nepřekračuje (snížení z 38,34 EUR/1 000 kg v letech 2001 a 2002, a z 60,60 EUR/1 000 kg v letech 2003 až 2006) za slučitelnou se společným trhem.

(78)

Komise konstatuje, že podpora poskytovaná v období 2001–2004 porušila čl. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2), přičemž nebyla Komisi včas oznámena a nevyčkalo se rozhodnutí Komise.

(79)

Německo uvádí, že Komise o této podpoře věděla již od 29. srpna 2001, přičemž ale řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES zahájila až dne 22. října 2005. Uvedené rozhodnutí přichází podle názoru Německa příliš pozdě a s odkazem na čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 není v souladu se zásadami řádné správy. Německo proto namítá, že Komise již není oprávněna rozhodovat o neslučitelnosti podpory se společným trhem.

(80)

Na protiprávní podpory se však nevztahují krátké lhůty pro přezkoumání uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 659/1999. Zásady řádné správy jsou však nadále použitelné. Komise však zdůrazňuje, že si ve svém rozhodnutí K(2002) 441 v konečném znění ze dne 13. února 2002, týkajícím se Německa, vyhradila právo na přezkoumání uvedené státní podpory.

(81)

Od data, které Německo uvádí (29. srpna 2001), až do zahájení formálního vyšetřovacího řízení (20. října 2005) Komise zaslala Německu nejméně tři žádosti o poskytnutí informací a rovněž uspořádala setkání se zástupci Německa. Teprve v tomto období se také dozvěděla, že došlo ke dvěma prodloužením daňového zvýhodnění vždy o dva roky. Ve stejném období zaslalo Německo Komisi nejméně pět sdělení s dodatečnými informacemi. Samotná skutečnost, že Německo v uvedeném období zaslalo Komisi pět sdělení, dokládá, že také podle názoru Německa nebyly tyto informace úplně dostačující, aby umožnily Komisi o tomto případě rozhodnout. Ani odvolání na rozsudek RSV na tomto stavu nic nemění. Případ, o němž se v uvedeném rozsudku rozhodlo, je jiný. V uvedeném případě již Komise měla nejen podrobné informace o podpoře, což v tomto případě neplatí, ale již dokonce učinila rozhodnutí o základním opatření. I s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora tedy nelze hovořit o nečinnosti Komise. V daném případě nedošlo k porušení čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999.

(82)

Pokud jde o oznámenou část podpory (ex číslo N 189/2005), Německo ani zúčastněné třetí strany neuvedly, že došlo ke zvláštnímu porušení lhůt pro přezkoumání uvedených v čl. 4 odst. 5 nařízení (ES) č. 659/1999. Kromě toho Německo neuplatnilo postup stanovený v čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení.

(83)

Argumenty Německa týkající se konkrétního uplatňování nařízení (ES) č. 659/1999 proto nelze přijmout.

(84)

Komise poukazuje na to, že protiprávní podpory poskytnuté v rámci uvedeného režimu a podpory považované podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 Rady ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (18), za neslučitelné se společným trhem, musí být navráceny.

(85)

V čl. 14 odst. 1 se stanoví: „Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství“. Komise musí z vlastní iniciativy zohlednit mimořádné okolnosti, které toto odůvodnění umožňují (19).

(86)

Je třeba prověřit, zda s cílem vyloučit vymáhání protiprávní podpory neslučitelné se společným trhem od příjemce nelze v uvedeném případě uplatnit všeobecné zásady práva Společenství, jakými jsou zásada ochrany legitimního očekávání nebo zásada právní jistoty.

(87)

Zásada ochrany legitimního očekávání je všeobecná zásada, která je zakotvena v právu Společenství. Na to, aby vznikla legitimní očekávání, musí mít Komise potvrzenu oprávněnost určitého opatření. Proto musí existovat akt nebo úkon ze strany správy Společenství, které by mohly být příčinou legitimního očekávání (20).

(88)

Podle stálé judikatury je porušena zásada právní jistoty, pokud s ohledem na nejisté a nejasné okolnosti vznikne nejednoznačná právní situace, kterou Komise měla vyjasnit předtím, než přijala jakékoli opatření ohledně požadavku na vrácení (21).

(89)

Německo konkrétně neobjasnilo, proč by měl být požadavek na vrácení v rozporu s řádnou správou. Protiprávní podpory a podpory považované za neslučitelné musí být podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 vždy předmětem požadavku na vrácení.

(90)

Jedinou výjimkou jsou případy, kde by požadavek na vrácení byl v rozporu se všeobecnými zásadami práva Společenství. Takový rozpor není zřejmý. Kromě toho žádná legitimní důvěra Německa nebyla důvodná ani hodná ochrany. Odůvodněná nebyla proto, že podpora nebyla oznámena. Německo se proto nemohlo na existenci těchto podpor spoléhat. To platí o to více, že Komise v dopise ze dne 13. února 2002 upozornila Německo na možnou kontrolu poskytovaných podpor. Uvážlivý podnikatel se podle stálé judikatury Soudního dvora měl a musel německých orgánů ptát, zda byly tyto podpory oznámeny, a proto mohl zjistit, že existovalo možné riziko požadavku na vrácení (22). Pokud tento dotaz úmyslně nebo z nedbalosti nevznesl, není jeho legitimní důvěra hodna ochrany.

(91)

Pokud jde o námitku Německa, že na základě ústních vyjádření úředníků Komise nabylo dojmu, že je tato podpora slučitelná se společným trhem, poukazuje Komise na to, že jedině Komise jako orgán je oprávněna přijímat taková rozhodnutí. Rovněž upozorňuje na to, že neexistuje žádný dokument Komise, na jehož základě by bylo možné vyvozovat závěry o slučitelnosti předmětných podpor se společným trhem.

(92)

V souvislosti s námitkou, že při případném požadavku na vrácení podpor hrozí velkému počtu podniků platební neschopnost, Komise připomíná, že vrácení určité části podpor je nutné, aby se mohl znovu nastolit status quo ante, tj. původní situace bez narušené hospodářské soutěže. Pokud se ukáže, že některé podniky nebudou životaschopné, je to pouze výsledek hospodářské soutěže v podmínkách tržního hospodářství.

(93)

Na základě úvah formulovaných v tomto rozhodnutí je zřejmé, že není možné upustit od požadavku na vrácení dotčených dotací z důvodu právní jistoty.

(94)

Poskytnutá vrácení daní je proto v zásadě třeba vrátit, jsou-li prohlášeny za neslučitelné se společným trhem.

(95)

Rozhodnutí se vztahuje na předmětné vrácení daně a musí být včetně požadavku na vrácení podpory bezodkladně provedeno v souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.

(96)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Německo proto musí učinit všechna nezbytná opatření, aby od příjemců vymohlo zpět všechny podpory považované za neslučitelné. Německo musí příslušné příjemce vyzvat, aby podpory vrátili do dvou měsíců od vyhlášení tohoto rozhodnutí. Součástí podpory požadované zpět jsou úroky, které se vypočtou podle nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999.

(97)

Každá podpora, které byla poskytnuta v rámci tohoto režimu podpory a která v okamžiku poskytnutí splňovala podmínky Komise podle nařízení Rady (ES) č. 994/98 nebo jiných schválených režimů podpory, je v přípustné výši slučitelná se společným trhem.

(98)

Zkušenosti Komise navíc ukázaly, že velmi malé částky podpor za určitých podmínek nespadají pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(99)

Podle nařízení (ES) č. 1860/2004 (23) podpora, která v tříletém období nepřesáhne částku 3 000 EUR pro jednoho příjemce (tato částka zahrnuje podpory de minimis, které byly poskytnuty určitému podniku) neovlivní obchod mezi členskými státy a/nebo nenaruší ani nehrozí narušením hospodářské soutěže, a nespadá proto pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(100)

Podle článku 5 nařízení (ES) č. 1860/2004 platí totéž pro podpory poskytnuté před vstupem v platnost, splňují-li všechny podmínky stanovené v článku 1 a 3.

(101)

Dne 1. ledna 2008 bylo nařízení (ES) č. 1860/2004 nahrazeno nařízením (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (24), které zvyšuje částku podpor de minimis jakéhokoli druhu a účelu ve prospěch příjemce na 7 500 EUR za období tří let, v mezích maximální částky na jeden členský stát, která odpovídá 0,6 % hodnoty roční produkce.

(102)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že „toto nařízení se vztahuje na podporu poskytnutou před 1. lednem 2008 podnikům produkčního odvětví zemědělských produktů, pokud tato podpora splňuje všechny podmínky stanovené v čl. 1, 2, 3 a 4, s výjimkou požadavku výslovného odkazu na toto nařízení uvedeného v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci“.

(103)

Ustanovení čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví, že jakákoli podpora de minimis poskytnutá v období mezi 1. lednem 2005 a šesti měsíci po vstupu tohoto nařízení v platnost, která splňuje podmínky nařízení (ES) č. 1860/2004, jež jsou použitelné pro produkční odvětví zemědělských produktů do vstupu tohoto nařízení v platnost, se považuje za podporu, která nesplňuje všechna kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, a která proto nepodléhá oznamovací povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(104)

Vzhledem k této skutečnosti nepovažuje Komise daňovou úlevu do výše 3 000 EUR za státní podporu, pokud byla splněna ustanovení nařízení (ES) č. 1860/2004 v okamžiku jejího poskytnutí, a daňovou úlevu do výše 7 500 EUR rovněž nepovažuje za státní podporu, pokud byla v okamžiku jejího poskytnutí splněna ustanovení nařízení (ES) č. 1535/2007.

(105)

Státní podpory poskytované zemědělským a lesnickým podnikům na vytápění skleníků nebo krytých pěstebních zařízení pro rostlinnou výrobu podle zákona, kterým se mění zákon o dani z minerálních olejů, a podle zákona o pokračování reformy ekologické daně, které Německo protiprávně zavedlo v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES nebo které má v úmyslu poskytovat podle zákona o provádění směrnic, jsou v rozsahu uvedeném v bodech odůvodnění 75 až 77 tohoto rozhodnutí neslučitelné se společným trhem a musí být, pokud již byly poskytnuty, za příslušné období navráceny.

(106)

Ve všech ostatních ohledech jsou státní podpory poskytované zemědělským a lesnickým podnikům na vytápění skleníků nebo krytých pěstebních zařízení pro rostlinnou výrobu, které Německo poskytlo podle zákona, kterým se mění zákon o dani z minerálních olejů, a podle zákona o pokračování reformy ekologické daně nebo které má v úmyslu poskytovat podle zákona o provádění směrnic, slučitelné se společným trhem,

a)

seznam příjemců, kteří obdrželi podporu v rámci režimu uvedeného v článku 1 a celkovou částku podpory, kterou každý z nich v rámci tohoto režimu obdržel;

b)

celkovou částku (hlavní pohledávka a úroky), která se bude od každého příjemce vymáhat;

c)

podrobný popis přijatých a plánovaných opatření pro provedení tohoto rozhodnutí;

d)

dokumenty, v nichž byli příjemci vyzváni k navrácení poskytnuté podpory.

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/27

(1)

Komise byla cestou stížnosti informována o některých podpůrných opatřeních, jež Francie uplatnila ve prospěch společnosti Arbel Fauvet Rail (dále jen „AFR“). Francie poskytla doplňující informace ve svých sděleních ze dne 28. ledna 2006, 25. října 2006, 30. ledna 2007 a 6. června 2007.

(2)

Dopisem ze dne 12. září 2007 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit proti této podpoře formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Francie předložila připomínky ve svých sděleních ze dne 12. října 2007 a 18. a 19. prosince 2007.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily k předmětné podpoře své připomínky.

(5)

Komise neobdržela žádné připomínky od zúčastněných stran.

(6)

AFR je výrobce železničních zařízení, který se specializuje na nákladní vagony a cisternové kontejnery. Jde o jednoho z největších výrobců železničních kolejových vozidel na evropském trhu. Společnost se nachází v Douai (Nord) a v současnosti zaměstnává kolem 265 pracovníků.

(7)

V roce 2005 byla 100 % vlastníkem společnosti AFR společnost Arbel SA (3). V té době zaměstnávala AFR asi 330 pracovníků.

(8)

Provoz AFR byl po dobu několika let ztrátový. Ekonomické potíže společnosti se zhoršily od roku 2001. V letech 2002 až 2005 se tento trend ještě dále prohloubil. Následující tabulka uvádí několik klíčových ukazatelů výkonnosti AFR v období, které předcházelo poskytnutí podpory:

(9)

Dne 4. července 2005 poskytly region Nord-Pas-de-Calais a Společenství aglomerace Douaisis společnosti AFR společnou vratnou zálohu, každý ve výši 1 milionu EUR, tj. celkem 2 miliony EUR.

(10)

Podle informací poskytnutých francouzskými orgány byly podmínky záloh následující:

(11)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyslovila názor, že vratné zálohy představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. V tomto ohledu Komise zejména zdůraznila, že tato opatření společnost AFR zvýhodnila, jelikož vzhledem ke své finanční situaci by si podnik na finančním trhu nedokázal opatřit finanční prostředky za tak příznivých podmínek.

(12)

Komise byla rovněž toho názoru, že společnost AFR byla podnikem v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (dále jen „pokyny“) (4), a že je proto slučitelnost státní podpory, jíž byla příjemcem, nutno vyhodnotit s ohledem na tyto pokyny. Podle Komise bylo o slučitelnosti předmětné podpory se společným trhem z pohledu pokynů namístě pochybovat.

(13)

Francouzské orgány prosazovaly názor, že ačkoli společnost AFR v době, kdy byly vratné zálohy poskytnuty a vyplaceny (tj. červenec a druhé pololetí 2005), procházela obtížným obdobím, společnost si nicméně neustále udržela důvěru svých zákazníků a bankéřů.

(14)

K podpoře svých tvrzení uvedly francouzské orgány následující skutečnosti, které kvalifikovaly jako „známky důvěry“ zákazníků a bank vůči AFR:

(15)

Francouzské orgány podpořily své připomínky dokumenty, z nichž vyplývá následující:

(16)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(17)

Co se týče vratných záloh, Komise zjistila následující:

(18)

Článek 87 Smlouvy nemíří pouze na podpory poskytované národními vládami členských států, ale rovněž na podpory poskytované samosprávnými územními celky, jako je region Nord-Pas-de-Calais anebo obce Společenství aglomerace Douaisis. Prostředky těchto samosprávných územních celků představují státní zdroje a jejich rozhodnutí poskytnout zálohy společnosti AFR lze přičíst státu.

(19)

Zálohy byly poskytnuty, když se společnost nacházela v nelehké finanční situaci. Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyslovila názor, že v okamžiku poskytnutí podpory byla společnost AFR vzhledem ke své ekonomické situaci, jak vyplývá z bodu 8, podnikem v obtížích ve smyslu pokynů. Komise rovněž zjistila, že zálohy byly poskytnuty bez jakékoliv jistoty zaručující jejich splacení, avšak použité úrokové sazby by měly odpovídat úrokové míře použitelné na půjčky „zajištěné běžnými zárukami“ (6). Komise je proto toho názoru, že je vyloučeno, aby společnost vzhledem ke své finanční situaci byla schopna získat prostředky za stejně výhodných podmínek na úvěrovém trhu. Proto předmětné zálohy představují zvýhodnění ve prospěch společnosti AFR.

(20)

V tomto ohledu je zapotřebí poznamenat, že na základě příkladů uváděných v bodě 14 francouzské orgány tvrdily, že při poskytnutí podpory společnost AFR ještě měla důvěru svých bankéřů a zákazníků. Komise si tyto připomínky vykládá v tom smyslu, že Francie popírá, že by AFR nebyla schopna získat prostředky za podobných podmínek na úvěrovém trhu (což znamená popírat, že by vratné zálohy přinesly AFR zvýhodnění), a tedy že by v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu pokynů.

(21)

Připomínky Francie nicméně nevedly ke změně analýzy formulované v rozhodnutí o zahájení řízení, a to z těchto důvodů:

(22)

Úvěrové příklady zmiňované francouzskými orgány (zejména povolení kontokorentu k běžnému účtu a splátky zákazníků) nejsou s předmětnými vratnými zálohami srovnatelné. Kontokorent běžného účtu je velice krátkodobý úvěr na rozdíl od vratných záloh, které se týkají tří let. Tyto různé úvěrové formy nejsou tedy ze strany věřitelů podrobeny stejným rizikovým analýzám a skutečnost, že dlužník dokáže získat krátkodobý úvěr, neumožňuje posoudit jeho možnosti získat dlouhodoběji splatnou půjčku, jejíž splacení bude záviset na životaschopnosti dlužníka.

(23)

Pokud jde o splátky zákazníků, Komise poznamenává, že protizáruku poskytla […] (5), nezávislá společnost, což znamená, že zákazníci a dodavatelé nepodstupovali riziko související s finanční situací AFR, a proto neměli důvod podrobit platby splátek podobné analýze finančního zdraví podniku, jakou by provedl věřitel mající v úmyslu poskytnout půjčku bez záruk.

(24)

Závěrem lze říci, že připomínky Francie neumožňují dospět ke zjištění, že společnost AFR by byla schopna získat prostředky na úvěrovém trhu za podobných podmínek.

(25)

Co se týče kvalifikace společnosti AFR jako podniku v obtížích ve smyslu pokynů, Komise konstatovala následující:

(26)

Z bodu 10 a) pokynů vyplývá, že podnik je v obtížích, když došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a když ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců. Toto ustanovení vyjadřuje domněnku, že společnost, která zažívá hromadnou ztrátu zapsaného kapitálu, nebude schopna zastavit ztráty, které ji krátkodobě nebo střednědobě přivedou téměř k jistému hospodářskému zániku. Komise je toho názoru, že tento předpoklad se logicky a tím spíše uplatňuje na společnost, která přišla o veškerý zapsaný kapitál a vykazuje záporný vlastní kapitál.

(27)

Jak vyplývá z finančních údajů uvedených v bodě 8 (které Francie v průběhu formálního vyšetřovacího řízení nepopřela), byl vlastní kapitál společnosti AFR záporný od roku 2001 a tato společnost nebyla v okamžiku poskytnutí podpory schopna zastavit tento trend a znovu nabýt kladný vlastní kapitál. Za těchto podmínek má Komise za to, že společnost AFR byla v okamžiku poskytnutí podpory společností v obtížích ve smyslu bodu 10 pokynů.

(28)

V druhé řadě Komise poznamenává, že AFR odpovídala v okamžiku poskytnutí podpory definici podniku v obtížích uvedené v bodě 11 pokynů, který stanoví, že i když podmínky uvedené v bodě 10 pokynů nejsou splněny, lze společnost považovat za podnik v obtížích, zejména pokud vykazuje typické příznaky podniků v obtížích, především rostoucí úroveň ztrát a klesající obrat. Bod 11 nicméně stanoví, že podnik v obtížích je způsobilý k podpoře až po prokázání neschopnosti zajistit své oživení s pomocí vlastních zdrojů nebo s prostředky získanými od svých vlastníků/akcionářů nebo z tržních zdrojů. Toto ustanovení tedy připomíná, že kvalifikace podniků v obtížích se musí provádět s ohledem na všechny vhodné ukazatele, přičemž se nicméně přisuzuje rozhodující váha schopnosti podniku zotavit se bez zásahu veřejné správy.

(29)

V tomto ohledu Komise zdůrazňuje (jak vyplývá z tabulky uvedené v bodě 8), že společnost AFR zaznamenávala od roku 2001 trvalý pokles svého obchodního obratu, a rovněž přetrvávající úroveň ztrát. Jde tady o charakteristické znaky podniku v obtížích ve smyslu bodu 11 pokynů. Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise tyto znaky již zdůraznila na podporu svého předběžného závěru, že společnost AFR byla podnikem v obtížích. Kromě toho negativní trend finanční situace AFR vyplývá ze skutečnosti, že od ledna 2004 nebyl podnik schopen platit ve lhůtě své sociální a daňové závazky ve výši 4,3 milionu EUR, a v důsledku toho byl nucen požádat o moratorium a vypracování plánu vyrovnání dluhu u příslušných orgánů.

(30)

Jedinými prvky, které Francie uvádí a které by mohly svědčit o opaku, jsou úvěry poskytnuté společnosti AFR (kontokorent běžného účtu a zálohy) a rovněž skutečnost, že AFR měla určité záruky ze strany […] (5). Komise je toho názoru, že v průběhu šetření schopnosti podniku zotavit se s pomocí prostředků, které by mohl získat na finančním trhu, již vyžaduje bod 11 pokynů, je třeba k těmto ukazatelům přihlížet. V tomto ohledu Komise konstatuje toto:

(31)

Je tedy namístě učinit závěr, že v okamžiku poskytnutí podpory společnost AFR procházela závažnými finančními obtížemi, které ohrožovaly její krátkodobé či střednědobé přežití, a že nebyla s to je zastavit bez zásahu veřejné správy.

(32)

Vzhledem k předchozím úvahám a především k finančním výsledkům uvedeným v bodě 8 je tedy Komise toho názoru, že v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu bodu 10 pokynů a podpůrně rovněž bodu 11. Vzhledem k obtížím, jimiž AFR procházela, je Komise toho názoru, že by AFR nebyla schopna získat prostředky na úvěrovém trhu za tak výhodných podmínek. Předmětné zálohy tedy AFR zvýhodnily, jelikož jí umožnily financování za příznivějších podmínek, než byly podmínky, které by dokázala získat na úvěrovém trhu.

(33)

Vratné zálohy zvýhodňují společnost AFR oproti jiným podnikům, které jsou ve srovnatelné situaci, jelikož jsou určeny výhradně pro ni.

(34)

Odvětví výroby železničních kolejových vozidel se vyznačuje existencí několika evropských subjektů a obchodní výměnou v rámci Společenství. Zvýhodnění udělené společnosti AFR může tedy narušit hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy.

(35)

Vzhledem k předchozím úvahám je Komise toho názoru, že vratné zálohy poskytnuté společnosti AFR představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(36)

V případě podpor poskytnutých formou úvěrů podnikům v obtížích tvoří podporu rozdíl mezi skutečně použitou úrokovou sazbou a úrokem, za který by podnik příjemce mohl získat tentýž úvěr na soukromém trhu (7).

(37)

Ve svém oznámení o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb (6) Komise upřesňuje, že referenční sazba je minimální sazbou, kterou lze zvýšit ve zvláštních rizikových situacích, přičemž jako příklad takových rizik uvádí půjčky podnikům v obtížích nebo neexistenci záruk, které banky normálně vyžadují, a upřesňuje, že v takových případech může prémie dosáhnout 400, a dokonce i více základních bodů.

(38)

Tak například v případě Chemische Werke Piesteritz  (7) byla Komise toho názoru, že půjčka společnosti v obtížích opravňuje k úrokové prémii 400 základních bodů. Komise potvrdila toto hodnocení v případě Biria  (8) a přitom upřesnila, že riziko, které představuje neexistence záruk, opravňuje dodatečnou prémii 400 základních bodů, tj. celkem navýšení o 800 základních bodů. Komise vyslovila názor, že okolnosti v daném případě jsou velice podobné okolnostem ve výše uvedených případech, zejména pokud jde o neexistenci záruk a rozsah vzniklých obtíží. Proto lze rizika související s vratnými zálohami poskytnutými společnosti AFR vyhodnotit stejně.

(39)

Státní podpora, kterou tvoří vratné zálohy, je tedy tvořena rozdílem mezi úrokovou sazbou skutečně dlužnou z titulu vratných záloh a sazbou, která by byla vyžadována při použití referenční sazby, která platila v okamžiku poskytnutí podpory, navýšenou o 800 základních bodů.

(40)

Vzhledem k ekonomické situaci AFR v okamžiku poskytnutí podpory, jak vyplývá z bodu 8 (ztrátový provoz po řadu let, záporný vlastní kapitál, klesající obchodní obrat), je Komise toho názoru, že v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu pokynů. Z důvodů uvedených v bodech 22 a 23 neumožňují připomínky Francie tuto analýzu změnit.

(41)

Je pravda, že v roce 2005 byla AFR součástí skupiny kontrolované holdingem Arbel SA. Kromě jeho železniční výroby (tvořené AFR a Lormafer) skupina obsahovala „stavební“ úsek, v němž se sdružovaly podniky specializované na výrobu oken pro stavební průmysl. Z informací poskytnutých v korespondenci zaslané před zahájením formálního vyšetřovacího řízení francouzskými orgány nicméně vyplývá, že obtíže vzniklé v AFR byly pro ni v rámci skupiny specifické a že její činnost neměla se „stavební“ výrobou žádnou spojitost. Kromě jiného Komise poznamenává, že obtíže AFR byly zjevně příliš závažné, aby je vyřešila vzhledem ke svým nevalným výsledkům skupina samotná. Komise se proto domnívá, že bod 13 pokynů není na překážku, aby společnost AFR byla považována za způsobilou pro podpory na záchranu nebo na restrukturalizaci, přestože patří ke skupině.

(42)

Slučitelnost podpory tedy musí být posuzována z pohledu pokynů.

(43)

Komise konstatuje, že podmínky slučitelnosti podpor na restrukturalizaci stanovené pokyny splněny nejsou. Proto Komise zdůrazňuje následující:

(44)

Podpora zjevně navíc neplní ani podmínky slučitelnosti podpor na záchranu, které pokyny stanoví, jelikož vratné zálohy byly poskytnuty na dobu překračující šest měsíců (viz bod 25 pokynů).

(45)

Tyto úvahy stačí k vyvození závěru, že podpora není slučitelná se společným trhem.

a)

celková výše (jistina a úroky), kterou bude příjemce navracet;

b)

podrobný popis již přijatých i plánovaných opatření ke splnění tohoto rozhodnutí;

c)

dokumenty prokazující, že na navrácení podpory byl příjemce upozorněn.

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/33

1)

Strana 138, čl. 1 bod 2 – nový čl. 11 odst. 1:

2)

Strana 139, čl. 1 bod 4 – nový čl. 20 odst. 1:

3)

Strana 149, příloha bod 2a – změna přílohy IV, druhá odrážka:

„—

zabránění průniku nežádoucí vegetace na zemědělskou půdu“,

„—

zabránění šíření nežádoucí vegetace na zemědělskou půdu“.

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/33

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/34

1)

Strana 270, obsah, nadpis přílohy IV a 2. bod odůvodnění; strana 271, 3. a 12. bod odůvodnění; strana 272, 17. a 24. bod odůvodnění; strana 275, čl. 2 písm. c); strana 276, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 5 nadpis a odst. 1, čl. 6 odst. 1; strana 278, čl. 13 odst. 2; strana 280, čl. 25 odst. 2 první pododstavec; strana 288, čl. 56 odst. 1 první pododstavec; strana 326, příloha IV nadpis:

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

2)

Strana 276, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 4 nadpis a odst. 1 a čl. 6 odst. 1; strana 277, článek 8; strana 278, čl. 13 odst. 2; strana 280, čl. 25 odst. 2 první pododstavec:

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

3)

Strana 269, obsah, nadpis kapitoly 2; strana 271, 7. a 11. bod odůvodnění; strana 272, 18. bod odůvodnění; strana 277, kapitola 2, nadpis a článek 10 nadpis, odst. 3 druhý pododstavec a odst. 4 první pododstavec; strana 278, čl. 11 odst. 1; strana 283, článek 39 nadpis; strana 314, čl. 145 písm. b):

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

4)

Strana 281, článek 29:

5)

Strana 286, čl. 47 odst. 2; strana 287, článek 50 nadpis; strana 390, článek 62 nadpis a první pododstavec; strana 298, kapitola 7 nadpis a čl. 95 nadpis a odst. 1:

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

6)

Strana 287, čl. 52 odst. 1; strana 314, čl. 145 písm. g); strana 336, příloha IX sloupec „Popis“ bod 2 třetí položka; strana 337, příloha IX poznámka (2):

7)

Strana 292, čl. 69 první a druhý pododstavec:

8)

Strana 294, čl. 74 odst. 2:

9)

Strana 294, čl. 76 druhý pododstavec:

10)

Strana 299, čl. 100 odst. 3 a čl. 102 odst. 4:

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

11)

Strana 300, čl. 103 druhý pododstavec:

12)

Strana 300, čl. 107 odst. 2 první pododstavec:

13)

Strana 305, čl. 119 odst. 2 druhá odrážka:

14)

Strana 306, čl. 123 odst. 1:

15)

Strana 311, čl. 132 odst. 5:

16)

Strana 326, příloha IV sloupec „Normy“ první řádek druhá odrážka:

„—

Minimální správa půdy odrážející specifické místní podmínky“,

„—

Minimální úroveň obhospodařování půdy odrážející specifické místní podmínky“.

17)

Strana 326, příloha IV sloupec „Normy“ druhý řádek druhá odrážka:

„—

Správa polí se strništěm“,

„—

Obdělávání orné půdy se strništěm“.

18)

Strana 327, příloha V sloupec „Odvětví“ čtvrtá položka:

19)

Strana 333, příloha IX sloupec „Popis“ bod III druhá a třetí položka:

20)

Strana 333, příloha IX sloupec „Popis“ bod V:

21)

Strana 336, příloha XI sloupec „Popis“ bod 1 druhá položka druhá odrážka:

22)

Strana 337, příloha XI sloupec „Popis“ bod 4, desátá položka (ex 0713 50 10):

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/36

místo

:

„prémie pro mléčné výrobky“

má být

:

„prémie na mléko“

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/37

1)

Strana 5, článek 1, bod 3 písm. a) – nový čl. 95 odst. 2 druhý pododstavec:

2)

Strana 7, článek 1, bod 5 písm. c) – nový čl. 143b odst. 6 třetí pododstavec:

3)

Strana 7, článek 1, bod 5 písm. c) – nový čl. 143b odst. 7:

4)

Strana 10, článek 1, bod 5 písm. c) – nový čl. 143c odst. 9 první pododstavec a odst. 10 první pododstavec:

5)

Strana 10, článek 1, bod 5 písm. f) – nový řádek v příloze I sloupec „Poznámka“:

6)

Strana 11, článek 1, bod 5 písm. g) – nová příloha XII tabulka 1:

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/37

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/38

1)

Strana 35, článek 1, bod 14 – nový čl. 90 první pododstavec:

2)

Strana 35, čl. 1 bod 15 – nová kapitola 10e nadpis a čl. 110p nadpis, odst. 1, odst. 2 první pododstavec a odst. 3; strana 36, čl. 1 bod 17 – nový čl. 143ba nadpis, odst. 1 první pododstavec a odst. 2, 3, 4 a 5:

v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

3)

Strana 38, příloha bod 1 – první nový řádek v příloze I:

4)

Strana 38, příloha bod 3 – nový řádek v příloze VI sloupec „Odvětví“:

5)

Strana 40, příloha bod 6 – nové písmeno K v příloze VII, odstavec 3 druhý pododstavec:

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/38

5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/s3