ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 237

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 51
4. září2008


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Rady (ES) č. 865/2008 ze dne 27. srpna 2008, kterým se prodlužuje pozastavení konečného antidumpingového cla uloženého nařízením (ES) č. 1420/2007 z dovozu silikomanganu pocházejícího z Čínské lidové republiky a Kazachstánu

1

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 866/2008 ze dne 3. září 2008 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

3

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 867/2008 ze dne 3. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv, jejich pracovní programy a financování

5

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 868/2008 ze dne 3. září 2008 o podobě podnikového výkazu používaného pro stanovení příjmu zemědělských podniků a analýzu hospodářské činnosti těchto podniků

18

 

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Komise

 

 

2008/711/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 11. března 2008 o státní podpoře C 15/07 (ex NN 20/07), poskytnuté Itálií a týkající se daňové pobídky ve prospěch některých úvěrových ústavů, u nichž byla provedena restrukturalizace (oznámeno pod číslem K(2008) 869)  ( 1 )

70

 

 

III   Akty přijaté na základě Smlouvy o EU

 

 

AKTY PŘIJATÉ NA ZÁKLADĚ HLAVY V SMLOUVY O EU

 

 

2008/712/SZBP

 

*

Rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru BiH/13/2008 ze dne 29. července 2008, kterým se mění rozhodnutí BiH/1/2004 o přijetí příspěvků třetích států na vojenskou operaci Evropské unie v Bosně a Hercegovině a rozhodnutí BiH/3/2004 o zřízení Výboru přispěvatelů na vojenskou operaci Evropské unie v Bosně a Hercegovině

90

 

 

 

*

Poznámka pro čtenáře (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)

s3

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/1


NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 865/2008

ze dne 27. srpna 2008,

kterým se prodlužuje pozastavení konečného antidumpingového cla uloženého nařízením (ES) č. 1420/2007 z dovozu silikomanganu pocházejícího z Čínské lidové republiky a Kazachstánu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na čl. 14 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A.   POSTUP

(1)

Rada uložila nařízením (ES) č. 1420/2007 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz silikomanganu (včetně ferosilikomanganu) pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Kazachstánu kódů KN 7202 30 00 a ex 8111 00 11 (kód TARIC 8111001110) (dále jen „dotčený výrobek“). Sazba antidumpingového cla je 8,2 % pro dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a 6,5 % pro dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Kazachstánu.

(2)

Rozhodnutím 2007/789/ES (3) (dále jen „rozhodnutí“) Komise pozastavila konečné antidumpingové clo na období devíti měsíců s účinkem od 6. prosince 2007.

B.   DŮVODY PRO PRODLOUŽENÍ POZASTAVENÍ ÚČINNOSTI OPATŘENÍ

(3)

Podle ustanovení čl. 14 odst. 4 základního nařízení smí být účinnost antidumpingových opatření v zájmu Společenství pozastavena v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství je dána příležitost se k tomu vyjádřit a že se k takovému vyjádření přihlédne. Ustanovení čl. 14. odst. 4 rovněž upřesňuje, že pozastavení může být prodlouženo na další období, které nesmí překročit dobu jednoho roku, pokud o tom rozhodne Rada na návrh Komise. Ustanovení čl. 14 odst. 4 dále uvádí, že účinnost dotčených opatření může být kdykoliv obnovena, pokud již netrvají důvody jejího pozastavení.

(4)

Po pozastavení konečných antidumpingových cel Komise v souladu s 13. bodem odůvodnění rozhodnutí pokračovala ve sledování vývoje na trhu, zejména pokud jde o tok dovozu a o ceny silikomanganu. Kromě této analýzy dovozu byl spolupracujícím výrobcům ve Společenství zaslán dotazník požadující měsíční údaje o výrobě, o objemu a hodnotě prodeje na trhu Společenství a dále údaje o rentabilitě za poslední čtvrtletí roku 2007 a první čtvrtletí roku 2008.

(5)

Na základě shromážděných informací bylo zjištěno, že tržní ceny silikomanganu na trhu Společenství zůstávají poměrně vysoké a výrazně vyšší než během období původního šetření (od 1. července 2005 do 30. června 2006). Neustálé zvyšování je možno sledovat od třetího čtvrtletí roku 2006, kdy průměrná cena dosahovala 622 EUR/Mt, přes třetí čtvrtletí roku 2007, kdy průměrná cena dosahovala 1 051 EUR/Mt, až po první čtvrtletí roku 2008, kdy průměrná cena dosahovala 1 189 EUR/Mt. Stejná tendence byla zaznamenána u dovozu silikomanganu do Společenství.

(6)

Pokud jde o dovoz, došlo mezi obdobím šetření pro účely rozhodnutí, kterým byla účinnost opatření pozastavena (od 1. října 2006 do 30. září 2007), a obdobím od 1. března 2007 do 29. února 2008 pouze k nepatrnému zvýšení podílu dovozu silikomanganu pocházejícího z ČLR a Kazachstánu na trhu o 0,2 procentní body na 10 % celkové spotřeby ve Společenství a tento podíl zůstal pod úrovní jejich podílu na trhu dosaženého během období původního šetření (10,4 %). Spotřeba v Evropském společenství zůstala stabilní, zhruba o 20 % vyšší než během období původního šetření.

(7)

Pokud jde o výrobní odvětví Společenství, byla situace ve srovnání s obdobím původního šetření (od 1. července 2005 do 30. června 2006) i nadále lepší. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění rozhodnutí, objem prodeje se mezi obdobím původního šetření a obdobím od 1. října 2006 do 30. září 2007 zvýšil o 15 % a objem výroby o 19 %. Ziskovost výrobního odvětví Společenství dosáhla 42 % ve třetím čtvrtletí roku 2007. Nově shromážděné informace odhalily, že mezi obdobím šetření pro účely rozhodnutí a obdobím sledování se prodej výrobního odvětví Společenství zvýšil o dalších 9 % a jeho podíl na trhu vzrostl na 25,4 %. V důsledku trvale vysokých cen silikomanganu na trhu EU zůstala ziskovost výrobního odvětví Společenství mimořádná, byť v prvním čtvrtletí roku 2008 došlo k jejímu mírnému snížení na 36 %, a stále výrazně přesahuje 5 % úroveň, která byla stanovena jakožto přiměřená.

(8)

Jak je uvedeno ve 157. až 163. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 1420/2007 a v 9. bodě odůvodnění rozhodnutí, očekávalo se, že uložení dotyčných opatření bude mít některé nepříznivé, byť omezené, účinky na uživatele v podobě vyšších nákladů vyplývajících z případné potřeby zajistit nové nebo náhradní dodávky. Vzhledem k dočasné změně tržních podmínek a vzhledem k tomu, že tudíž výrobnímu odvětví Společenství v současné době není působena újma, může být jakýkoliv nepříznivý účinek na uživatele i nadále odstraněn prodloužením pozastavení účinnosti opatření. Proto lze dojít k závěru, že prodloužení pozastavení účinnosti opatření je v celkovém zájmu Společenství.

C.   KONZULTACE S VÝROBNÍM ODVĚTVÍM SPOLEČENSTVÍ

(9)

Podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení informovala Komise výrobní odvětví Společenství o svém záměru prodloužit pozastavení účinnosti dotyčných antidumpingových opatření. Výrobnímu odvětví Společenství byla dána příležitost vyjádřit své připomínky a výrobní odvětví Společenství se nevyslovilo proti pozastavení účinnosti antidumpingových opatření.

D.   ZÁVĚR

(10)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se má za to, že situace na trhu je v zásadě stejná jako v době, kdy byla účinnost opatření pozastavena. S ohledem na dočasnou změnu tržních podmínek, a zejména na vysokou úroveň cen silikomanganu na trhu Společenství, která značně převyšuje škodlivou úroveň zjištěnou při původním šetření, se má za to, že újma spojená s dovozem dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a Kazachstánu následkem prodloužení pozastavení účinnosti opatření pravděpodobně znovu nevznikne.

(11)

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním se proto navrhuje, aby bylo pozastavení antidumpingových opatření na dovoz silikomanganu (včetně ferosilikomanganu) dále prodlouženo o jeden rok podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení.

(12)

Komise bude i nadále sledovat vývoj dovozu a ceny dotyčného výrobku. Pokud by nastala situace, kdy by se znovu zvýšily objemy dotčeného výrobku z ČLR a Kazachstánu za dumpingové ceny, a v důsledku toho působily újmu výrobnímu odvětví Společenství, podnikne Komise nezbytné kroky k opětovnému zavedení antidumpingového cla, přičemž vezme v úvahu hmotná pravidla, kterými se řídí posouzení újmy. Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení lze případně zahájit prozatímní přezkum,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pozastavení konečného antidumpingového cla uloženého rozhodnutím Komise 2007/789/ES se prodlužuje do 6. září 2009.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 27. srpna 2008.

Za Radu

předseda

B. KOUCHNER


(1)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 317, 5.12.2007, s. 5.

(3)  Úř. věst. L 317, 5.12.2007, s. 79.


4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 866/2008

ze dne 3. září 2008

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 4. září 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 3. září 2008.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

MK

22,4

ZZ

22,4

0707 00 05

JO

156,8

TR

152,4

ZZ

154,6

0709 90 70

TR

94,9

ZZ

94,9

0805 50 10

AR

69,9

CL

65,6

UY

72,2

ZA

75,3

ZZ

70,8

0806 10 10

IL

235,7

TR

116,4

US

188,9

XS

61,0

ZZ

150,5

0808 10 80

BR

89,0

CL

101,3

CN

80,8

NZ

108,2

US

91,5

ZA

78,2

ZZ

91,5

0808 20 50

AR

123,5

CN

58,4

TR

142,2

ZA

82,5

ZZ

101,7

0809 30

TR

138,6

US

166,6

XS

61,2

ZZ

122,1

0809 40 05

IL

138,1

MK

53,9

TR

58,0

XS

53,4

ZZ

75,9


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/5


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 867/2008

ze dne 3. září 2008,

kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv, jejich pracovní programy a financování

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1), a zejména na čl. 103 odst. 2 třetí pododstavec ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s čl. 201 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1234/2007 se s účinkem od 1. července 2008 zrušuje nařízení Rady (ES) č. 865/2004 ze dne 29. dubna 2004 o společné organizaci trhu s olivovým olejem a stolními olivami a o změně nařízení (EHS) č. 827/68 (2). Vzhledem k četným odkazům na konkrétní ustanovení nařízení (ES) č. 865/2004 v nařízení Komise (ES) č. 2080/2005 (3), kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 865/2004, a v zájmu srozumitelnosti a zjednodušení by nařízení (ES) č. 2080/2005 mělo být zrušeno a nahrazeno novým nařízením, které by stanovilo nový právní základ a obsahovalo odkazy na správná základní ustanovení. Nové nařízení by rovněž mělo zahrnovat některé úpravy, jež jsou považovány za nezbytné na základě zkušeností získaných v průběhu dvou let provádění pracovních programů.

(2)

K tomu, aby mohla být činnost schválených organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv účinná, měly by být schvalovány různé kategorie hospodářských subjektů majících největší význam pro odvětví olivového oleje nebo stolních oliv a současně by se mělo zajistit, aby tyto organizace splnily některé minimální podmínky dostačující pro dosažení ekonomicky významných výsledků.

(3)

Aby mohly producentské členské státy zavést správu režimu schválených organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv, je třeba stanovit postupy a lhůty pro schvalování těchto organizací, kritéria pro výběr jejich pracovních programů, jakož i pravidla pro platby a rozdělení finančních podpor Společenství.

(4)

Ustanovení čl. 110i odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (4), kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, stanoví, že členské státy mohou zadržet až 10 % složky připadající na olivový olej ve vnitrostátním stropu uvedeném v článku 41 uvedeného nařízení k zajištění financování pracovních programů Společenstvím, vypracovaných schválenými organizacemi hospodářských subjektů v jedné nebo ve více oblastech činnosti uvedených v čl. 103 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(5)

V souladu se společnými pravidly pro financování přímých podpor a s cílem umožnit použití částek určených jednotlivým členským státům je třeba, aby roční výdaje určené na provádění pracovních programů nepřekročily roční částky zadržené členskými státy podle čl. 110i odst. 4 nařízení (ES) č. 1782/2003.

(6)

V zájmu zajištění celkové soudržnosti činností schválených organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv je třeba přesně určit druhy způsobilých činností a druhy činností nezpůsobilých. Rovněž je třeba stanovit podmínky pro předkládání pracovních programů a kritéria pro výběr těchto programů. Vzhledem ke zvýšené účinnosti moderní technologie by bylo vhodné považovat za způsobilé zlepšení skladování a zpracování, které by rovněž mohlo vést k nepřímému zvýšení kapacity. Dotyčné členské státy by však měly mít možnost stanovit dodatečná kritéria způsobilosti, aby lépe přizpůsobily činnosti skutečným podmínkám v odvětví oliv v jednotlivých státech.

(7)

S přihlédnutím k získaným zkušenostem je třeba stanovit strop pro financování Společenstvím, přinejmenším pro oblast zlepšení dopadu pěstování oliv na životní prostředí a pro oblast sledovatelnosti, osvědčení a ochrany jakosti olivového oleje a stolních oliv pod dohledem vnitrostátních správních orgánů, zejména prostřednictvím kontroly jakosti olivových olejů prodávaných konečným spotřebitelům, aby tak bylo zajištěno provedení minimálního počtu opatření v citlivých a současně prioritních oblastech. Za účelem zohlednění získaných zkušeností by měl být příslušný strop pro oblast zlepšení dopadu pěstování oliv na životní prostředí přizpůsoben tak, aby odrážel vývoj v této oblasti. S ohledem na dotyčné pracovní programy a s cílem usnadnit jejich provádění je vhodné stanovit vyšší procentní sazbu režijních nákladů.

(8)

Aby byly pracovní programy provedeny ve stanovených lhůtách a v souladu s čl. 103 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 a aby byla zajištěna účinná správa schválených organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv, je třeba stanovit pravidla pro žádosti o schválení, výběr a schvalování pracovních programů. Při výběru pracovních programů by členské státy měly rovněž zvážit hodnocení programů prováděných organizacemi hospodářských subjektů v rámci tohoto nařízení, nařízení Komise (ES) č. 1334/2002 ze dne 23. července 2002, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 1638/98, pokud jde o programy činnosti organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv na hospodářské roky 2002/03 a 2003/04 a 2004/05 (5), a nařízení (ES) č. 2080/2005.

(9)

Za účelem zajištění řádného a úplného provádění schválených pracovních programů by bylo vhodné zvýšit částku bankovní jistoty v souvislosti s žádostí o schválení a povolit uvolnění této jistoty až po úspěšném ukončení celého pracovního programu.

(10)

V zájmu správného využívání finanční podpory jednotlivými členskými státy je nezbytné stanovit postup pro každoroční úpravu pracovních programů schválených pro následující rok tak, aby bylo možné přihlédnout k případným řádně odůvodněným změnám ve vztahu k původním podmínkám. Rovněž je nezbytné, aby členské státy měly možnost stanovit potřebné podmínky pro úpravu pracovních programů a přerozdělení poskytnutých částek, aniž by došlo k překročení ročních částek zadržených producentskými členskými státy podle čl. 110i odst. 4 nařízení (ES) č. 1782/2003. V případě úprav programu požadovaných organizacemi hospodářských subjektů a s cílem umožnit flexibilitu při provádění pracovních programů by bylo vhodné zkrátit lhůtu pro nezbytné předběžné oznámení příslušným orgánům.

(11)

Aby mohla být práce včas zahájena, mohou organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv získat zálohu v maximální výši 90 % ročních způsobilých výdajů v rámci schváleného pracovního programu proti složení jistoty ve smyslu nařízení Komise (EHS) č. 2220/85 ze dne 22. července 1985, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty (6). K usnadnění a urychlení provádění pracovních programů by bylo vhodné stanovit vyváženější rozdělení částek záloh.

(12)

Za účelem zvýšení celkového dopadu pracovních programů prováděných v oblasti sledování a správy trhu v odvětví olivového oleje a stolních oliv by mělo být stanoveno, že organizace hospodářských subjektů a členské státy na svých internetových stránkách zveřejní výsledky dotyčných opatření.

(13)

V zájmu řádné správy pravidel pro organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv by zúčastněné členské státy měly vypracovat plán kontrol, jakož i režim sankcí pro jakékoli nastalé nesrovnalosti. Je třeba také stanovit, že organizace hospodářských subjektů budou oznamovat výsledky své činnosti vnitrostátním orgánům v daných členských státech, jež budou předávat tyto výsledky Komisi. S ohledem na lhůty stanovené pro organizace hospodářských subjektů k předložení žádostí o financování a pro členské státy k provedení nezbytných kontrol by měla být stanovena nová lhůta pro předložení sdělení členskými státy.

(14)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení stanoví prováděcí pravidla k článkům 103 a 125 nařízení (ES) č. 1234/2007, pokud jde o schvalování organizací hospodářských subjektů, činnosti způsobilé pro financování Společenstvím, schvalování pracovních programů a provádění schválených pracovních programů.

Článek 2

Podmínky pro schválení organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv

1.   Členské státy schvalují organizace hospodářských subjektů způsobilé pro financování pracovních programů Společenstvím podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007.

2.   Členské státy stanoví podmínky pro schválení, jež budou zahrnovat alespoň tato kritéria:

a)

organizace producentů se skládají výhradně z producentů oliv, kteří nejsou členy jiné schválené organizace producentů;

b)

sdružení organizací producentů se skládají výhradně ze schválených organizací producentů, které nejsou členy jiného sdružení schválených organizací producentů;

c)

ostatní organizace hospodářských subjektů se skládají výhradně z hospodářských subjektů v odvětví oliv, které nejsou členy jiné schválené organizace hospodářských subjektů;

d)

meziodvětvové organizace poskytují široké a vyvážené zastoupení všech hospodářských činností spojených s produkcí, zpracováním a uváděním na trh olivového oleje a/nebo stolních oliv;

e)

organizace hospodářských subjektů může předložit pracovní program pro alespoň jednu z oblastí činností uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. a) až e) prvním pododstavci;

f)

organizace hospodářských subjektů se zavazuje, že se podřídí kontrolám stanoveným v článku 14 tohoto nařízení.

3.   Při posouzení žádostí o schválení podaných organizacemi hospodářských subjektů berou členské státy v úvahu zejména tato hlediska:

a)

zvláštnosti odvětví oliv v každé regionální produkční oblasti definované členskými státy (dále jen „regionální produkční oblast“);

b)

zájem spotřebitele a rovnováhu trhu;

c)

zlepšení kvality produkce olivového oleje a stolních oliv;

d)

posouzení účinnosti předložených pracovních programů.

Článek 3

Postup pro schválení organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv

1.   Pro účely schválení musí organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv podat do data stanoveného členským státem, avšak nejpozději do 15. února každého roku, žádost o schválení, z níž vyplývá, že organizace splňuje podmínky podle čl. 2 odst. 2.

Žádost je sestavena podle vzoru poskytnutého příslušným orgánem členského státu tak, aby bylo možné zkontrolovat dodržení podmínek podle čl. 2 odst. 2. Obsahuje zejména prvky umožňující získat údaje o každém členu organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv.

2.   Nejpozději do 1. dubna každého roku provádění schváleného pracovního programu je organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv členským státem schválena a obdrží schvalovací číslo.

3.   Schválení bude odmítnuto, pozastaveno nebo okamžitě odebráno, pokud dotyčná organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv nesplňuje podmínky podle čl. 2 odst. 2.

4.   Organizace hospodářských subjektů si přesto zachová práva vyplývající z jejího schválení až do okamžiku odebrání schválení za předpokladu, že jednala v dobré víře, pokud jde o soulad s podmínkami podle čl. 2 odst. 2.

Jestliže je schválení odebráno proto, že organizace hospodářských subjektů vědomě nebo z důvodu vážné nedbalosti nesplnila podmínky schválení podle čl. 2 odst. 2, nabývá rozhodnutí o odebrání účinku od okamžiku, v němž již podmínky schválení nebyly splněny.

5.   Schválení bude odmítnuto, pozastaveno nebo okamžitě odebráno, pokud byly vůči dotyčné organizaci hospodářských subjektů:

a)

během hospodářských roků 2002/2003 až 2004/2005 uplatněny sankce za porušení režimu podpory produkce stanovené nařízením Rady č. 136/66/EHS (7);

b)

během hospodářských roků 2002/2003 až 2004/2005 uplatněny sankce za porušení systému financování programů činnosti organizací hospodářských subjektů stanoveného nařízením Rady (ES) č. 1638/98 (8).

6.   Organizace hospodářských subjektů, které byly schváleny členským státem ve smyslu nařízení (ES) č. 1334/2002 nebo jež byly příjemci financování programů činností organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv během hospodářských roků 2002/2003 až 2004/2005, mohou být považovány za schválené ve smyslu tohoto nařízení, pokud splňují podmínky podle čl. 2 odst. 2.

Článek 4

Financování Společenstvím

1.   Roční financování pracovních programů organizací hospodářských subjektů Společenstvím je zajišťováno až do výše zadržené částky podle čl. 110i odst. 4 nařízení (ES) č. 1782/2003.

Členské státy zajistí, že roční výdaje určené na provádění schválených pracovních programů nepřekročí částku uvedenou v prvním pododstavci.

2.   Členské státy dbají na to, aby byla finanční podpora Společenství poskytnuta poměrně k délce období stanoveného v čl. 8 odst. 1.

Článek 5

Činnosti způsobilé pro financování Společenstvím

1.   Činnosti způsobilé pro financování Společenstvím podle čl. 103 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 (dále jen „způsobilé činnosti“) jsou tyto:

a)

v oblasti sledování a správy trhu v odvětví olivového oleje a stolních oliv:

i)

shromažďování údajů o daném odvětví a trhu v souladu se specifikacemi stanovenými příslušnými vnitrostátními orgány, pokud jde o metody, geografickou reprezentativnost a úroveň přesnosti,

ii)

vypracování studií, zejména na témata spojená s ostatními činnostmi plánovanými v pracovních programech dotyčných organizací hospodářských subjektů;

b)

v oblasti zlepšení dopadů pěstování oliv na životní prostředí:

i)

provádění společných činností v zájmu udržování environmentálně přínosných olivových hájů ohrožených zánikem, v souladu s podmínkami stanovenými na základě objektivních kritérií příslušnými vnitrostátními orgány, zejména pokud jde o regionální produkční oblasti, které mohou být způsobilé, jakož i o plochu a minimální počet producentů olivového oleje, kteří se musí činností účastnit, aby byla zajištěna jejich účinnost,

ii)

vypracování pravidel pro postup úspěšného pěstování olivovníků na základě environmentálních kritérií přizpůsobených místním poměrům, jakož i jejich šíření mezi pěstiteli oliv a kontrola jejich používání v praxi,

iii)

praktické demonstrace alternativních metod potírání mouchy olivové, doplňujících používání chemických prostředků,

iv)

praktické demonstrace metod pěstování oliv s ohledem na ochranu životního prostředí a péči o krajinu, jako je ekologické, nízkonákladové a integrované zemědělství,

v)

doplňování environmentálních údajů do geografického informačního systému pro pěstování oliv uvedeného v článku 20 nařízení (ES) č. 1782/2003;

c)

v oblasti zlepšení kvality produkce olivového oleje a stolních oliv:

i)

zlepšování podmínek pro pěstování (zejména potíráním mouchy olivové), sklizeň, dodávky a skladování oliv před zpracováním, v souladu s technickými specifikacemi stanovenými příslušnými vnitrostátními orgány,

ii)

odrůdové zlepšení olivových hájů v případě soukromých podniků, pokud přispívají k cílům pracovních programů,

iii)

zlepšování podmínek skladování a využívání zbytků po produkci olivového oleje a stolních oliv,

iv)

technická podpora odvětví zpracování olivového oleje v aspektech spojených s jakostí produktů,

v)

zřizování a zlepšování laboratoří pro analýzu panenského olivového oleje,

vi)

odborná příprava posuzovatelů pro organoleptické kontroly panenského olivového oleje;

d)

v oblasti sledovatelnosti, osvědčení a ochrany jakosti olivového oleje a stolních oliv pod dohledem vnitrostátních správních orgánů, zejména prostřednictvím kontroly jakosti olivových olejů prodávaných konečným spotřebitelům:

i)

zřizování a řízení systémů umožňujících vysledování produktů od pěstitele oliv až po balení a označování v souladu se specifikacemi stanovenými příslušnými vnitrostátními orgány,

ii)

zřizování a řízení systémů osvědčení jakosti, založených na systému analýzy rizik a kontroly kritických bodů, v souladu s technickými specifikacemi stanovenými příslušnými vnitrostátními orgány,

iii)

zřizování a řízení systémů monitorování shody s normami posuzování původu, jakosti a uvádění olivového oleje a stolních oliv na trh, v souladu s technickými specifikacemi stanovenými příslušnými vnitrostátními orgány;

e)

v oblasti šíření informací o činnostech organizací hospodářských subjektů prováděných za účelem zlepšení jakosti olivového oleje a stolních oliv:

i)

šíření informací o pracích prováděných organizacemi hospodářských subjektů v odvětví oliv v oblastech uvedených v písmenech a) až d),

ii)

vytvoření a správa internetových stránek o činnostech organizací hospodářských subjektů v odvětví oliv v oblastech uvedených v písmenech a) až d).

Pokud jde o činnost stanovenou v písm. c) bodě ii) prvním pododstavci, členské státy se ujistí, že byla přijata vhodná opatření pro zpětné získání investice nebo její zbytkové hodnoty, pokud člen organizace hospodářských subjektů v odvětví oliv z této organizace vystoupí.

2.   Členské státy mohou přijmout dodatečné podmínky specifikující způsobilé činnosti, jež však neznemožní jejich navrhování nebo provádění.

Článek 6

Přidělování finanční podpory Společenství

Na úrovni každého členského státu je alespoň 25 % částky finanční podpory Společenství poskytnuté podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007 určeno pro oblast činnosti uvedenou v čl. 5 odst. 1 písm. b) prvním pododstavci a alespoň 12 % uvedené finanční podpory Společenství je určeno pro oblast uvedenou v čl. 5 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci.

Pokud není minimální procento uvedené v prvním pododstavci zcela využito ve zmíněných oblastech činnosti, nemohou být tyto nevyužité částky převedeny na jiné oblasti činnosti, ale vracejí se do rozpočtu Společenství.

Článek 7

Činnosti a náklady nezpůsobilé pro financování Společenstvím

1.   Dále uvedené činnosti nejsou způsobilé pro financování Společenstvím podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007:

a)

činnosti, na něž se vztahuje financování Společenství jiné než podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007;

b)

činnosti zaměřené na přímé zvýšení produkce, skladovací nebo zpracovací kapacity;

c)

činnosti spojené s nákupem nebo skladováním olivového oleje nebo stolních oliv nebo činnosti mající dopad na jejich ceny;

d)

činnosti spojené s podporou odbytu olivového oleje nebo stolních oliv;

e)

činnosti spojené s vědeckým výzkumem;

f)

činnosti, jež by mohly narušovat hospodářskou soutěž v ostatních hospodářských činnostech organizace hospodářský subjektů v odvětví oliv.

2.   V zájmu dodržování ustanovení odst. 1 písm. a) se organizace hospodářských subjektů písemně zavazují svým jménem a jménem svých členů, že se pro činnosti skutečně financované podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007 vzdávají jakéhokoli financování z jiného režimu podpor na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni.

3.   Při provádění činností uvedených v článku 5 nejsou mimo jiné pro financování Společenstvím způsobilé výdaje vyplývající z:

a)

úhrady (zvláště ve formě ročních splátek) úvěrů čerpaných pro činnost provedenou zcela nebo zčásti před začátkem pracovního programu;

b)

plateb hospodářským subjektům, které se účastní zasedání a vzdělávacích programů, jakožto náhrada příjmů;

c)

výdajů souvisejících se správními a osobními náklady členských států a příjemců podpory z EZZF;

d)

nákupu nezastavěného pozemku;

e)

nákupu použitého vybavení;

f)

nákladů spojených s leasingovými smlouvami, jako jsou např. daně, úroky a náklady na pojištění;

g)

pronájmu, pokud je upřednostněn před nákupem, a nákladů na provoz pronajatých nemovitostí či zařízení.

4.   Členské státy mohou přijmout dodatečné podmínky specifikující nezpůsobilé činnosti a náklady uvedené v odstavcích 1 a 3.

Článek 8

Pracovní programy a žádost o schválení

1.   Pracovní programy způsobilé pro financování Společenstvím podle čl. 103 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se budou provádět po dobu maximálně tří let. První období začíná dne 1. dubna 2006. Další období začnou vždy po třech letech dne 1. dubna.

2.   Každá organizace hospodářských subjektů schválená podle tohoto nařízení může podat žádost o schválení jednoho pracovního programu k datu stanovenému členským státem, avšak nejpozději do 15. února každého roku.

Žádost o schválení musí obsahovat:

a)

podrobné údaje o dané organizaci hospodářských subjektů v odvětví oliv;

b)

informace o kritériích pro výběr stanovených v čl. 9 odst. 1;

c)

popis, zdůvodnění a časový plán provedení všech navrhovaných činností;

d)

plánované výdaje, rozepsané podle jednotlivých činností a oblastí činnosti uvedených v článku 5 a rozdělené na období po 12 měsících počínaje datem schválení pracovního programu, zvlášť uvádějící režijní náklady, jež nesmějí překročit 7 % celkové částky, a ostatní hlavní druhy nákladů;

e)

plán financování podle oblastí činnosti uvedených v článku 5, rozepsaný na období nejvýše po 12 měsících počínaje datem schválení pracovního programu, s uvedením zejména požadovaného financování Společenstvím včetně záloh a případně finančních příspěvků od hospodářských subjektů a státních příspěvků;

f)

popis kvantitativních a kvalitativních ukazatelů výkonnosti umožňujících hodnocení programu při jeho provádění a hodnocení ex-post na základě obecných zásad stanovených jednotlivými členskými státy;

g)

důkaz o složení jistoty podle nařízení (EHS) č. 2220/85 v částce rovnající se nejméně 10 % požadované finanční podpory Společenství;

h)

žádost o zálohu podle článku 11;

i)

prohlášení uvedené v čl. 7 odst. 2;

j)

v případě meziodvětvových organizací a sdružení organizací producentů podrobné údaje o organizacích hospodářských subjektů odpovědných za vlastní provádění subdodavatelských činností v jejich programech;

k)

v případě organizací hospodářských subjektů, jež jsou členy sdružení producentů nebo meziodvětvové organizace, potvrzení, že činnosti uvedené v jejich programech nejsou předmětem jiné žádosti o finanční podporu Společenství ve smyslu tohoto nařízení.

Článek 9

Výběr a schvalování pracovních programů

1.   Členské státy vyberou pracovní programy na základě těchto kritérií:

a)

všeobecné kvality programu a jeho shody s cíli a prioritami odvětví oliv v dané regionální produkční oblasti, stanovenými dotyčným členským státem;

b)

finanční důvěryhodnosti a dostatečnosti finančních zdrojů zúčastněných organizací hospodářských subjektů pro účely provádění navržených činností;

c)

rozsahu regionální produkční oblasti zahrnuté do pracovního programu;

d)

rozmanitosti hospodářského prostředí v dané regionální produkční oblasti, jež je zohledněna v pracovním programu;

e)

existence více oblastí činnosti a výše finančního příspěvku od hospodářských subjektů;

f)

kvantitativních a kvalitativních ukazatelů výkonnosti umožňujících hodnocení programu při jeho provádění a hodnocení ex-post, stanovených jednotlivými členskými státy;

g)

hodnocení pracovních programů, které byly případně předtím provedeny organizací hospodářských subjektů v rámci tohoto nařízení nebo v rámci nařízení (ES) č. 1334/2002 nebo (ES) č. 2080/2005.

Členské státy vezmou v úvahu rozdělení žádostí mezi různé druhy organizací hospodářských subjektů a rozsah pěstování oliv v každé regionální produkční oblasti.

2.   Členské státy zamítnou pracovní programy, které jsou neúplné, obsahují nepřesné informace nebo zahrnují některou z nezpůsobilých činností stanovených v článku 7.

3.   Nejpozději do 15. března každého roku členský stát informuje organizace hospodářských subjektů o schválených pracovních programech a popřípadě o pracovních programech, kterým poskytne odpovídající finanční podporu.

Konečné schválení pracovního programu může být podmíněno začleněním změn pokládaných členským státem za nezbytné. V takovém případě sdělí dotyčná organizace hospodářských subjektů svůj souhlas ve lhůtě 15 dnů poté, co jí byly změny oznámeny.

4.   Pokud není navržený pracovní program vybrán, členský stát okamžitě uvolní jistotu uvedenou v čl. 8 odst. 2 písm. g).

5.   Členské státy dbají na to, aby byla finanční podpora Společenství poskytnuta v rámci každé kategorie organizací hospodářských subjektů s přihlédnutím k hodnotě olivového oleje produkovaného nebo uváděného na trh členy organizace hospodářských subjektů.

Článek 10

Změna pracovních programů

1.   Organizace hospodářských subjektů může v souladu s postupem stanoveným členským státem požádat o změnu obsahu a rozpočtu svého pracovního programu, který byl již schválen, pokud to nezpůsobí zvýšení částky zadržené podle čl. 110i odst. 4 nařízení (ES) č. 1782/2003.

2.   Žádosti o změnu pracovního programu musí být doplněny podpůrnými dokumenty uvádějícími důvody, podstatu a důsledky navržených změn. Organizace hospodářských subjektů předloží žádost příslušnému orgánu alespoň tři měsíce před začátkem provádění příslušné činnosti.

3.   Pokud organizace hospodářských subjektů, které se slučují, dříve prováděly rozdílné pracovní programy, budou tyto programy provádět souběžně a odděleně až do 1. ledna následujícího roku. Tyto organizace sloučí své pracovní programy na základě žádosti o změnu svých pracovních programů v souladu s odstavci 1 a 2.

Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy povolit organizacím hospodářských subjektů, které svou žádost řádně odůvodní, pokračovat v souběžném provádění svých pracovních programů, aniž je sloučí.

4.   Nejpozději do dvou měsíců po obdržení žádosti o změnu uvedené v odstavci 2 sdělí příslušný orgán členského státu na základě posouzení předložených dokumentů své rozhodnutí dotyčné organizaci hospodářských subjektů. Žádost o změnu, pro kterou v této lhůtě nebylo přijato rozhodnutí, se považuje za přijatou.

5.   V případě, že je finanční podpora Společenství poskytnutá organizaci hospodářských subjektů nižší než schválený program, mohou příjemci přizpůsobit svůj program poskytnuté podpoře.

Článek 11

Zálohy

1.   Organizace hospodářských subjektů, které podaly žádost podle čl. 8 odst. 2 písm. h), obdrží za podmínek uvedených v odstavci 2 tohoto článku celkovou zálohu až do 90 % způsobilých výdajů stanovených na každý rok v rámci schváleného pracovního programu.

2.   Před koncem měsíce následujícího po měsíci zahájení každoročního provádění schváleného pracovního programu vyplatí členský stát dotyčné organizaci hospodářských subjektů první polovinu částky uvedené v odstavci 1.

Druhá tranše rovnající se zbývající polovině částky uvedené v odstavci 1 se vyplatí po ověření stanoveném v odstavci 3.

3.   Před vyplacením následující tranše členský stát ověří, že každá tranše zálohy byla skutečně využita.

Členský stát tuto skutečnost ověří na základě zprávy uvedené v odstavci 13 nebo na základě kontroly na místě uvedené v článku 14.

4.   Platby uvedené v odstavci 2 jsou podmíněny složením jistoty dotyčnými organizacemi hospodářských subjektů v souladu s nařízením (EHS) č. 2220/85 ve výši rovnající se 110 % požadované zálohy. Hlavním požadavkem ve smyslu čl. 20 odst. 2 uvedeného nařízení je provedení opatření uvedených ve schváleném pracovním programu.

5.   K datu, které bude stanoveno členským státem, avšak nejpozději do konce každého roku provádění pracovního programu, mohou dotyčné organizace hospodářských subjektů podat žádost o uvolnění jistoty uvedené v odstavci 4 až do částky rovnající se polovině skutečně vynaložených výdajů. Členský stát stanoví, jaké podpůrné dokumenty se k této žádosti přiloží, ověří je a poté uvolní jistoty odpovídající příslušnému výdaji, a to nejpozději do konce druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy byla daná žádost podána.

Článek 12

Žádost o financování Společenstvím

1.   Pro účely výplaty finanční podpory Společenství podle článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007 podá organizace hospodářských subjektů žádost u platební agentury, a to k datu, které stanoví členský stát, nejpozději však tři měsíce před koncem každého roku provádění svého pracovního programu.

Členský stát může organizacím hospodářských subjektů vyplatit zůstatek finanční podpory Společenství odpovídající každému roku provádění pracovního programu poté, co na základě zprávy uvedené v článku 13 nebo na základě kontroly na místě uvedené v článku 14 ověří, že obě tranše zálohy uvedené v čl. 11 odst. 2 byly skutečně využity.

Žádosti o finanční podporu Společenství podané po datu uvedeném v prvním pododstavci jsou nepřijatelné a částky, jež byly případně vyplaceny v rámci financování programu Společenstvím, jsou uhrazeny postupem podle článku 17.

2.   Žádost o finanční podporu Společenství je sestavena podle vzoru poskytnutého příslušným orgánem členského státu. Aby byla tato žádost přijata, musí ji doprovázet:

a)

podpůrné dokumenty prokazující:

i)

výdaje vynaložené v době provádění pracovního programu (faktury a bankovní doklady prokazující jejich úhradu),

ii)

případné platby finančních příspěvků dotyčných hospodářských subjektů a členského státu;

b)

souhrnná zpráva obsahující:

i)

přesný popis provedených etap programu, rozepsaný podle oblastí činnosti uvedených v článku 5,

ii)

případné zdůvodnění a finanční důsledky rozporu mezi plánovanými etapami pracovního programu schváleného členským státem a skutečně provedenými etapami pracovního programu,

iii)

zhodnocení pracovního programu založené na ukazatelích stanovených v čl. 8 odst. 2 písm. f).

3.   Žádosti o financování, jež nesplní podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2, budou zamítnuty. Organizace hospodářských subjektů může podat novou žádost o financování ve lhůtě stanovené členských státem.

4.   Žádosti týkající se výdajů vynaložených více než dva měsíce po ukončení pracovního programu budou zamítnuty.

5.   Nejpozději tři měsíce po datu podání žádosti o financování a předložení dokumentů uvedených v odstavci 2 a poté, co bylo provedeno ověření těchto dokumentů, jakož i kontroly uvedené v článku 14, členský stát vyplatí příslušnou finanční podporu Společenství a popřípadě uvolní jistotu uvedenou v čl. 11 odst. 4.

Jistota uvedená v čl. 8 odst. 2 písm. g) se uvolní po ukončení celého pracovního programu, ověření podpůrných dokumentů a provedení kontrol uvedených v článku 14.

Článek 13

Zpráva organizací hospodářských subjektů

1.   Počínaje rokem 2007 předkládají organizace hospodářských subjektů do 1. května každého roku výroční zprávy o provádění pracovních programů v průběhu předcházejícího kalendářního roku. Tyto zprávy se týkají:

a)

uskutečněných nebo probíhajících etap pracovního programu;

b)

hlavních úprav pracovního programu;

c)

zhodnocení dosažených výsledků, založeného na ukazatelích stanovených v čl. 8 odst. 2 písm. f).

Pro závěrečný rok provádění pracovních programů budou zprávy stanovené v prvním pododstavci nahrazeny konečnou zprávou.

2.   V případě pracovních programů, které trvají méně než jeden rok, musí být konečná zpráva předložena nejpozději do dvou měsíců po ukončení programu.

3.   Konečná zpráva představuje zhodnocení pracovního programu a musí obsahovat alespoň:

a)

přehled uvádějící, v jaké míře byly dosaženy cíle programu, založený alespoň na ukazatelích stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. f) a na jakýchkoli dalších relevantních kritériích;

b)

přehled změn pracovního programu;

c)

případné faktory, které je třeba zohlednit při vypracování příštího pracovního programu.

4.   Údaje shromážděné a studie vypracované v souvislosti s prováděním opatření podle čl. 5 odst. 1 písm. a) se po ukončení příslušného opatření zveřejní na internetových stránkách organizace hospodářských subjektů.

Článek 14

Kontroly na místě

1.   Členské státy ověří, zda jsou plněny podmínky udělení finanční podpory Společenství, zejména pokud jde o:

a)

splnění podmínek schválení;

b)

provádění schválených pracovních programů, a především investičních opatření;

c)

skutečně vynaložené výdaje vzhledem k požadovanému financování a finanční příspěvek dotyčných hospodářských subjektů.

2.   Příslušný orgán vypracuje plány kontrol na místě, které se budou týkat vzorku organizací hospodářských subjektů v souladu s čl. 103 odst. 3 nařízení (ES) č. 1234/2007. Příslušný orgán určí tento vzorek na základě analýzy rizik tak, aby byly:

a)

všechny organizace producentů a sdružení organizací producentů zkontrolovány na místě alespoň jedenkrát po vyplacení zálohy a před úplným vyplacením finanční podpory Společenství;

b)

všechny ostatní organizace hospodářských subjektů a meziodvětvové organizace zkontrolovány každý rok během období, v němž je každý schválený pracovní program prováděn. Pokud však během roku obdržely zálohu, bude kontrola následovat po datu vyplacení této zálohy.

Budou-li při kontrolách zjištěny nesrovnalosti, provede příslušný orgán dodatečné kontroly v probíhajícím roce a zvýší počet organizací hospodářských subjektů, které budou kontrolovány v příštím roce.

3.   Kontroly na místě se provádějí bez předchozího ohlášení. Pro usnadnění praktické organizace kontrol však může být organizace hospodářských subjektů předem upozorněna, a to nejvýše 48 hodin před kontrolou.

4.   Příslušný orgán určí, které organizace hospodářských subjektů budou kontrolovány, na základě analýzy rizik založené na těchto kritériích:

a)

částka financování schváleného pracovního programu;

b)

druh financovaných činností v rámci pracovního programu;

c)

dosažený pokrok při provádění pracovního programu;

d)

zjištění při kontrolách na místě nebo při kontrolách uskutečněných během schvalovacího řízení;

e)

další riziková kritéria, jež stanoví členské státy.

5.   Délka každé kontroly na místě odpovídá dosaženému pokroku při provádění schváleného pracovního programu.

Článek 15

Kontrolní zprávy

Po každé kontrole na místě je vypracována kontrolní zpráva, v níž se uvádí zejména:

a)

datum a délka kontroly;

b)

seznam přítomných osob;

c)

seznam kontrolovaných faktur;

d)

odkazy na faktury vybrané v účetních dokladech (evidence nákupů nebo prodejů a registr plátců DPH, v němž byly vybrané faktury zapsány);

e)

bankovní doklady prokazující úhrady vybraných částek;

f)

údaje o provedených činnostech, které byly na místě zvlášť analyzovány.

Článek 16

Nápravná a sankční opatření

1.   V případě, že důvodem odebrání schválení podle čl. 3 odst. 3 je úmyslné nebo vážnou nedbalostí způsobené pochybení organizace hospodářských subjektů, je tato organizace vyloučena z pobírání finanční podpory pro celý pracovní program a uhradí také příslušnému orgánu částku rovnající se částce odepřené finanční podpory.

2.   Pokud není daná činnost provedena v souladu s pracovním programem, je organizace hospodářských subjektů vyloučena z pobírání finanční podpory pro tuto činnost. Toto vyloučení se neuplatní, pokud organizace hospodářských subjektů předložila správné věcné údaje nebo může jakýmkoli jiným způsobem prokázat, že nepochybila.

3.   Jsou-li zjištěny nesrovnalosti při provádění pracovního programu, uplatní se vůči organizacím hospodářských subjektů tyto sankce:

a)

v případě nesrovnalosti způsobené nedbalostí je organizace hospodářských subjektů:

i)

vyloučena z pobírání finanční podpory pro danou činnost,

ii)

rovněž povinna uhradit příslušnému orgánu částku rovnající se částce odepřené finanční podpory;

b)

v případě záměrné nesrovnalosti, včetně nepravdivých prohlášení, je organizace hospodářských subjektů:

i)

vyloučena z pobírání finanční podpory pro celý pracovní program,

ii)

rovněž povinna uhradit příslušnému orgánu částku rovnající se částce odepřené finanční podpory,

iii)

vyloučena z financování Společenstvím ve smyslu článku 103 nařízení (ES) č. 1234/2007 po dobu tří let následujících po období, během něhož byla nesrovnalost zjištěna.

4.   Částky vyplývající z nápravných nebo sankčních opatření podle tohoto článku se uhradí vyplácející agentuře a odečtou se od výdajů financovaných Evropským zemědělským záručním fondem.

Článek 17

Vracení neoprávněných nároků

1.   Příslušný orgán členského státu vybere zpět všechny neoprávněně vyplacené částky, zvýšené popřípadě o úroky vypočtené podle odstavce 2.

2.   Úroky jsou vypočítány:

a)

na základě období uplynulého mezi výplatou a úhradou příjemcem;

b)

na základě sazby používané Evropskou centrální bankou na její hlavní operace refinancování, která je zveřejněna v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná k datu, k němuž byla provedena neoprávněná výplata, zvýšené o tři procentní body.

3.   V případě, že bylo provedeno opatření podle schváleného pracovního programu, které se později ukáže jako nezpůsobilé, se může členský stát rozhodnout vyplatit danou finanční podporu nebo zpětně nevybírat již vyplacené částky, pokud je takové rozhodnutí povoleno ve srovnatelných případech financovaných z vnitrostátního rozpočtu a pokud organizace hospodářských subjektů nejednala z nedbalosti nebo záměrně.

4.   Částky vybrané nebo vyplacené na základě tohoto článku se uhradí platební agentuře a odečtou se od výdajů financovaných Evropským zemědělským záručním fondem.

Článek 18

Sdělení členských států

1.   Nejpozději ke dni 31. ledna 2006 za první tříleté období začínající dnem 1. dubna 2006 a ke dni 31. ledna 2009 za druhé tříleté období začínající dnem 1. dubna 2009 sdělí producentské členské státy v odvětví olivového oleje Komisi vnitrostátní opatření pro provedení tohoto nařízení, týkající se zejména:

a)

podmínek pro schvalování organizací hospodářských subjektů podle čl. 2 odst. 2;

b)

dodatečných podmínek, které specifikují způsobilé činnosti stanovené podle čl. 5 odst. 2;

c)

cílů a priorit v odvětví oliv uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) a kvantitativních a kvalitativních ukazatelů uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. f);

d)

pravidel pro režim záloh podle článku 11 a případně pro režim výplat finančních podpor na vnitrostátní úrovni;

e)

provádění kontrol stanovených v článku 14 a nápravných a sankčních opatření stanovených v článku 16;

f)

lhůty uvedené v čl. 12 odst. 3.

2.   Nejpozději do 1. května každého roku provádění schválených pracovních programů předají členské státy Komisi údaje o:

a)

organizacích schválených hospodářských subjektů;

b)

pracovních programech a jejich jednotlivých bodech rozepsaných podle druhů organizací hospodářských subjektů, podle oblastí činnosti a podle regionálních produkčních zón;

c)

částce finanční podpory poskytnuté pro každý pracovní program;

d)

časovém plánu stanoveném pro financování Společenstvím na jednotlivé rozpočtové roky pro celou dobu trvání pracovních programů.

3.   Nejpozději do 20. října každého roku provádění schválených pracovních programů předají členské státy Komisi zprávu o provádění tohoto nařízení, obsahující alespoň tyto údaje:

a)

počet financovaných pracovních programů, příjemců finančních podpor, ploch pěstování oliv, lisoven oleje, zpracovatelských závodů a množství oleje a stolních oliv;

b)

podrobné údaje o opatřeních prováděných v každé z oblastí činnosti;

c)

rozpory mezi plánovanými a skutečně provedenými opatřeními a jejich dopad na výdaje;

d)

popis a vyhodnocení výsledků, zejména na základě vyhodnocení pracovních programů podle čl. 12 odst. 2 písm. b) bodu iii);

e)

statistiky kontrol provedených podle článků 14 a 15 a nápravná a sankční opatření uplatněná podle článku 16;

f)

výdaje členěné podle pracovních programů a oblastí činnosti a finanční příspěvky Společenství, členských států a hospodářských subjektů.

4.   Sdělení stanovená v tomto článku se zasílají elektronicky na základě informací poskytnutých Komisí členským státům.

5.   Příslušné orgány členských států zveřejní na svých internetových stránkách po ukončení opatření podle čl. 5 odst. 1 písm. a) veškeré údaje shromážděné a studie vypracované v souvislosti s prováděním těchto opatření.

Článek 19

Přechodné ustanovení

1.   Členské státy mohou poskytnout zálohu na financování Společenstvím pro první rok provádění programu.

2.   Tato záloha je omezena výhradně na částku odpovídající financování Společenstvím.

3.   Výdaje vyplývající z vyplacení zálohy uvedené v odstavci 2 jsou vykázány v rámci výdajů uskutečněných od 16. do 31. října 2006.

4.   Příslušné orgány členských států zveřejní na svých internetových stránkách po ukončení opatření podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 2080/2005 veškeré údaje shromážděné a studie vypracované v souvislosti s prováděním těchto opatření.

Článek 20

Zrušení

Nařízení (ES) č. 2080/2005 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.

Článek 21

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. dubna 2009. Ustanovení čl. 19 odst. 4 se však použijí ode dne jeho vstupu v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 3. září 2008.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 161, 30.4.2004, s. 97.

(3)  Úř. věst. L 333, 20.12.2005, s. 8.

(4)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 195, 24.7.2002, s. 16. Nařízení zrušené nařízením (ES) č. 2080/2005.

(6)  Úř. věst. L 205, 3.8.1985, s. 5.

(7)  Úř. věst. 172, 30.9.1966, s. 3025/66.

(8)  Úř. věst. L 210, 28.7.1998, s. 32.


PŘÍLOHA

Srovnávací tabulka uvedená v čl. 20 odst. 2

Nařízení (ES) č. 2080/2005

Toto nařízení

Článek 1

Článek 1

Článek 2

Článek 2

Článek 3

Článek 3

Článek 4

Článek 4

Článek 5

Článek 5

Článek 6

Článek 6

Článek 7

Článek 7

Článek 8

Článek 8

Čl. 9 odst. 1 písm. a) až f) první pododstavec

Čl. 9 odst. 1 písm. a) až f) první pododstavec

Čl. 9 odst. 1 písm. g) první pododstavec

Čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 2 až 5

Čl. 9 odst. 2 až 5

Článek 10

Článek 10

Čl. 11 odst. 1, 2 a 3

Čl. 11 odst. 1, 2 a 3

Čl. 11 odst. 4 první pododstavec

Čl. 11 odst. 4 první pododstavec

Čl. 11 odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 5

Čl. 11 odst. 5

Čl. 12 odst. 1 až 4

Čl. 12 odst. 1 až 4

Čl. 12 odst. 5

Čl. 12 odst. 5 první pododstavec

Čl. 12 odst. 5 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 1, 2 a 3

Čl. 13 odst. 1, 2 a 3

Čl. 13 odst. 4

Čl. 14 odst. 1

Čl. 14 odst. 1

Čl. 14 odst. 2 první pododstavec úvodní slova

Čl. 14 odst. 2 první pododstavec úvodní slova

Čl. 14 odst. 2 první a druhá odrážka

Čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 14 odst. 3, 4 a 5

Čl. 14 odst. 3, 4 a 5

Článek 15

Článek 15

Článek 16

Článek 16

Článek 17

Článek 17

Čl. 18 odst. 1 až 4

Čl. 18 odst. 1 až 4

Čl. 18 odst. 5

Čl. 19 odst. 1 až 3

Čl. 19 odst. 1 až 3

Čl. 19 odst. 4

Čl. 20 první pododstavec

Čl. 20 první pododstavec

Čl. 20 druhý pododstavec

Čl. 20 druhý pododstavec

Čl. 21 první pododstavec

Čl. 21 první pododstavec

Čl. 21 druhý pododstavec


4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/18


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 868/2008

ze dne 3. září 2008

o podobě podnikového výkazu používaného pro stanovení příjmu zemědělských podniků a analýzu hospodářské činnosti těchto podniků

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady č. 79/65/EHS ze dne 15. června 1965 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropském hospodářském společenství (1), a zejména na čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 3 a čl. 12 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Je třeba, aby druh, definice a způsob předkládání účetních údajů uvedených v článku 7 nařízení č. 79/65/EHS, shromažďovaných pomocí podnikových výkazů za účelem spolehlivého stanovení příjmu zemědělských podniků, byly shodné bez ohledu na ukazatele zjišťovaných podniků. Z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti údajů by mělo být rovněž stanoveno, že tento jednotlivý výkaz přebírá doplňující informace a podrobnosti odpovídající konkrétním potřebám analýzy hospodářské činnosti zvolených zemědělských podniků v souladu s článkem 11 téhož nařízení. V takovém případě musí být podnikový výkaz rovněž považován za speciální podnikový výkaz podle čl. 12 odst. 1.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 2237/77 ze dne 23. září 1977, kterým se mění nařízení č. 118/66/EHS o podobě podnikového výkazu používaného pro stanovení příjmu zemědělských podniků (2), stanovilo pravidla pro sběr účetních údajů.

(3)

Údaje shromážděné pomocí podnikového výkazu musí zohlednit zkušenosti nabyté od založení sítě a vývoj společné zemědělské politiky a musí odpovídat definicím stanoveným v příslušných nařízeních, zejména v nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (3), nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (4), nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (5), nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 (6), pokud jde o oblasti způsobilé k podpoře ze strukturálních fondů, a nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (7).

(4)

Nařízení (EHS) č. 2237/77 by tedy mělo být přizpůsobeno, a to podle vývoje společné zemědělské politiky, druhu informací vyžadovaných pro analýzu údajů a prostředků sdělování informací od přijetí uvedeného nařízení. V zájmu jasnosti a přehlednosti je vhodné uvedené nařízení nahradit.

(5)

Řádně vyplněné podnikové výkazy musí být Komisi předány prostřednictvím kontaktního orgánu jmenovaného každým členským státem podle článku 6 nařízení č. 79/65/EHS. Za tímto účelem by mělo být stanoveno, že kontaktní orgán může Komisi přímo sdělit dotčené údaje prostřednictvím počítačového systému zřízeného Komisí, a stanovit, aby uvedený systém umožňoval elektronickou výměnu požadovaných informací na základě vzorů, které jsou kontaktnímu orgánu dány k dispozici prostřednictvím uvedeného systému. Rovněž by mělo být stanoveno, že Komise informuje členské státy o obecných podmínkách zavádění počítačového systému prostřednictvím výboru Společenství pro zemědělskou účetní datovou síť.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru Společenství pro zemědělskou účetní datovou síť,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Podnikové výkazy a účetní údaje

1.   Druh a způsob předkládání účetních údajů nezbytných pro roční stanovení příjmu podniků a analýzu jejich hospodářské činnosti podle kapitol II a III nařízení č. 79/65/EHS jsou stanoveny v příloze I tohoto nařízení.

2.   Definice a postupy vztahující se k údajům uvedeným v odstavci 1 jsou stanoveny v příloze II.

Článek 2

Sdělení Komisi

1.   Podnikové výkazy a údaje uvedené v článku 1 se předávají Komisi prostřednictvím kontaktního orgánu uvedeného v článku 6 nařízení č. 79/65/EHS pomocí počítačového systému zřízeného Komisí, který je členským státům k dispozici pro elektronickou výměnu údajů.

2.   Členské státy jsou informovány o obecných podmínkách zavádění počítačového systému uvedeného v odstavci 1 prostřednictvím výboru Společenství pro zemědělskou účetní datovou síť.

Forma a obsah podnikového výkazu jsou stanoveny na základě vzoru a postupů nezbytných pro jeho sestavení. Uvedený vzor je Komisí přizpůsobován a aktualizován prostřednictvím informačního systému poté, co je informován výbor uvedený v prvním pododstavci.

Článek 3

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 2237/77 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 4

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od účetního období 2009.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 3. září 2008.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. 109, 23.6.1965, s. 1859/65.

(2)  Úř. věst. L 263, 17.10.1977, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 198, 22.7.1991, s. 1. Nařízení bude ode dne 1. ledna 2009 nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.

(7)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.


PŘÍLOHA I

ÚPRAVA PODNIKOVÉHO VÝKAZU

U každé položky a sloupce tabulek v této příloze je nezbytné dodržovat definice a postupy uvedené v příloze II. Čísla ve sloupcích těchto tabulek jsou pořadová čísla dat na nosiči informací. Tato pořadová čísla jsou vyznačena systematicky, a to i pro místa, která nebudou nikdy vyplňována (např. tabulka K sloupec „Plocha“ pro produkt 162 „Kravské mléko“). Nevyužitá čísla jsou k dispozici pro pozdější využití a je třeba je vyplňovat nulami.

A.   OBECNÉ INFORMACE O PODNIKU

Číslo a popis položky

Pořadové číslo

1.   

Číslo podniku

Oblast

1

Nižší územní jednotka

2

Pořadové číslo podniku

3

„Nevyužito“

4–5

2.   

Informace o počítačových záznamech a o účtárně

Počet skupin o 10 datech

6

„Nevyužito“

7–16

Číslo účtárny

17

3.

Způsob organizace podniku

18

„Nevyužito“

19

4.   

Vnitrostátní výběrové a váhové faktory

Vnitrostátní váha podniku vypočtená členským státem

20

„Nevyužito“

21

„Nevyužito“

22

„Nevyužito“

23–30

5.

Zeměpisná poloha podniku

31

6.   

Kategorie podniku

Ekologické zemědělství

32

Typ výrobního zaměření v době výběru

33

Typ výrobního zaměření na základě účetních údajů

34

Třída ekonomické velikosti v době výběru

35

Třída ekonomické velikosti na základě účetních údajů

36

7.   

Datum účetní závěrky a vytvoření nosiče informací

Datum účetní závěrky

37

Datum vytvoření nosiče informací

38

8.

Znevýhodněné oblasti

39

9.   

Ostatní údaje o podniku

Zavlažovaná zemědělsky využitá půda (ZVP)

40

Nadmořská výška

41

Počet dnů pastvy na horských nebo jiných pastvinách nezahrnutých do ZVP

42

Celková plocha pod krytem

43

Plocha, na kterou se vztahují strukturální fondy

44

Plochy s environmentálními omezeními

45

„Nevyužito“

46–47


B.   FORMA DRŽBY

Číslo a popis položky

Pořadové číslo

10.

ZVP obhospodařovaná vlastníkem

48

11.

ZVP obhospodařovaná v peněžním pachtu

49

12.

ZVP obhospodařovaná v naturálním pachtu

50


C.   PRACOVNÍ SÍLY

Číslo a popis položky

Vykonávané funkce

(kód)

Rok narození

Počet ročních pracovních jednotek

Roční odpracovaná doba

(v hodinách)

(1)

(2)

(3)

(4)

A.   

Neplacené pravidelné pracovní síly

13.

Držitel/vedoucí (kód 1)

51

52

53

54

55

56

57

58

14.

Držitel (není vedoucím) (kód 2)

59

60

61

62

63

64

65

66

15.

Vedoucí (není držitelem) (kód 3)

67

68

69

70

 

Počet osob

 

 

 

16.

Manžel/manželka držitele (manželé/manželky držitelů)

71

72

73

17.

Ostatní

74

75

76

B.18.

Neplacené příležitostné pracovní síly

77

C.   

Placené pravidelné pracovní síly

19.

Vedoucí

78

79

80

20.

Ostatní

81

82

D.21.

Placené příležitostné pracovní síly

83


D.   POČET A HODNOTA HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Číslo a popis položky

Počáteční stav

Konečný stav

Průměrný stav

Počet kusů

Hodnota

Počet kusů

Hodnota

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

22.

Koňovití

86

87

88

89

90

23.

Telata na výkrm

91

92

93

94

95

24.

Ostatní skot do stáří jednoho roku

96

97

98

99

100

25.

Skot od 1 do 2 let – býci

101

102

103

104

105

26.

Skot od 1 do 2 let – jalovice

106

107

108

109

110

27.

Býci 2 roky a starší

111

112

113

114

115

28.

Chovné jalovice

116

117

118

119

120

29.

Jalovice na výkrm

121

122

123

124

125

30.

Dojnice

126

127

128

129

130

31.

Jatečné krávy

131

132

133

134

135

32.

Ostatní krávy

136

137

138

139

140

33.

Úly

141

142

143

144

145

34.

Králíci, chovné samice

146

147

148

149

150

35.

„Nevyužito“

151

152

153

154

155

36.

„Nevyužito“

156

157

158

159

160

37.

„Nevyužito“

161

162

163

164

165

38.

Kozy, chovné samice

166

167

168

169

170

39.

Ostatní kozy

171

172

173

174

175

40.

Bahnice

176

177

178

179

180

41.

Ostatní ovce

181

182

183

184

185

42.

„Nevyužito“

186

187

188

189

190

43.

Selata

191

192

193

194

195

44.

Chovné prasnice

196

197

198

199

200

45.

Prasata na výkrm

201

202

203

204

205

46.

Ostatní prasata

206

207

208

209

210

47.

Jatečná kuřata

211

212

213

214

215

48.

Nosnice

216

217

218

219

220

49.

Ostatní drůbež

221

222

223

224

225

50.

Ostatní hospodářská zvířata

227

229


E.   NÁKUP A PRODEJ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Číslo a popis položky

Nákup hospodářských zvířat

Prodej hospodářských zvířat

Vlastní spotřeba a naturálie

(1)

(2)

(3)

51.

Koňovití

231

232

233

52.

Skot

234

235

236

53.

„Nevyužito“

237

238

239

54.

Ovce

240

241

242

55.

Kozy

243

244

245

56.

Prasata

246

247

248

57.

Drůbež

249

250

251

58.

Ostatní hospodářská zvířata

252

253

254


F.   NÁKLADY

Číslo a popis položky

Pořadové číslo

Náklady práce a náklady na mechanizaci

59.

Mzdy a sociální pojištění

259

60.

Práce vykonávané ve smluvním vztahu a pronájem strojního zařízení

260

61.

Běžná údržba strojů a zařízení

261

62.

Pohonné hmoty a mazadla

262

63.

Náklady na osobní automobily

263

Specifické náklady živočišné výroby

Nakupovaná krmiva:

64.

Jadrná krmiva pro hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

264

65.

Objemná krmiva pro hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

265

66.

Krmiva pro prasata

266

67.

Krmiva pro drůbež a ostatní malá zvířata

267

Krmiva produkovaná a použitá v podniku pro:

68.

Hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

268

69.

Prasata

269

70.

Drůbež a ostatní malá zvířata

270

71.

Ostatní specifické náklady živočišné výroby

271

Specifické náklady rostlinné výroby

72.

Nakoupená osiva a sadba

272

73.

Osiva a sadba produkované a použité v podniku

273

74.

Hnojiva a prostředky na zlepšování půdy

274

75.

Prostředky ochrany rostlin

275

76.

Ostatní specifické náklady rostlinné výroby

276

77.

Specifické náklady na lesní hospodářství

277

Podnikové režijní náklady

78.

Běžná údržba pozemků a budov

278

79.

Elektrická energie

279

80.

Paliva

280

81.

Voda

281

82.

Pojištění

282

83.

Daně a ostatní poplatky

283

84.

Ostatní podnikové režijní náklady

284

Náklady na pozemky

85.

Zaplacené nájemné

285

86.

Z toho: zaplacené nájemné za pozemky

286

87.

Pojištění budov zemědělského podniku

287

88.

Daně z pozemků a budov

288

Placené úroky

89.

Celkové zaplacené úroky a finanční poplatky

289

90.

Zaplacené úroky a finanční poplatky za úvěry na pozemky a budovy

290

91.

Z toho: na nákup pozemků

291

92.

Zaplacené úroky a finanční poplatky za úvěry na provozní kapitál a věřitelům

292

93.

Náklady celkem

293


G.   POZEMKY A BUDOVY, STROJE A ZAŘÍZENÍ A OBĚŽNÝ KAPITÁL

Číslo a popis položky

Nevyužito

Hodnota na začátku účetního období

Investice

Tržby

Odpisy

Hodnota na konci účetního období

Před odečtením subvencí

Subvence

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

94.

Zemědělská půda, budovy a práva, z toho:

294

295

296

297

298

299

300

301

95.

Zemědělská půda

302

303

304

305

306

307

308

309

96.

Trvalé kultury

310

311

312

313

314

315

316

317

97.

Zlepšení pozemků

318

319

320

321

322

323

324

325

98.

Hospodářské budovy

326

327

328

329

330

331

332

333

99.

Pořizovací náklady, kvóty a jiná práva

334

335

336

337

338

339

340

341

100.

Lesní pozemky včetně dřeva nastojato

342

343

344

345

346

347

348

349

101.

Stroje a zařízení

350

351

352

353

354

355

356

357

102.

Oběžný kapitál

358

359

360

361

362

363

364

365

103.

Celkem

366

367

368

369

370

371

372

373


H.   ZÁVAZKY

Číslo a popis položky

Počáteční stav

Konečný stav

Celkem

Z toho:

Celkem

Z toho:

Pozemky a budovy

Ostatní aktiva

Pozemky a budovy

Ostatní aktiva

Celkem

Z toho půda

Celkem

Z toho půda

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

104.

Dlouhodobé a střednědobé úvěry

374

375

376

377

378

379

380

381

105.

Krátkodobé úvěry a položky na účtech věřitelů

382

383

384

385

386

387

388

389

106.

Celkem

390

391

392

393

394

395

396

397


I.   DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY (DPH)

Číslo a popis položky

Pořadové číslo

107.

Systém DPH

400

Další členění systému DPH (Španělsko, Francie a Itálie)

401

Položky 108 až 111 se vyplňují pouze v případě použití zemědělského nebo podobného systému

 

108.

DPH z prodeje

402

109.

DPH z nákupu

403

110.

DPH z investic

404

111.

DPH vrácená správcem daně

405


J.   PODPORY A SUBVENCE

Musí být poskytnuty veškeré podrobnosti


Číslo

Popis položky

Kód (1)

Částka

112

Podpory a subvence s výjimkou podpor a subvencí na náklady a nákup hospodářských zvířat

408

113

Z toho:

409

až …

20 „otevřených“ kódů odpovídá kategoriím definovaným v příloze II

448

114

Podpory a subvence na náklady

449

115

Z toho:

450

až …

10 „otevřených“ kódů odpovídá položkám daných nákladů (položky 59 až 89)

469

116

Podpory a subvence na nákup hospodářských zvířat

470

117

Z toho:

471

až …

5 „otevřených“ kódů odpovídá kódům pro kategorie zakoupených hospodářských zvířat (položky 51 až 58)

480

118

Podpory a subvence celkem

481

119

„Nevyužito“

482

Rozdíly oproti předešlým účetním obdobím

483


K.   PRODUKCE (kromě živočišné výroby) (položky 120 až 375)

Produkt

(položka)

Druh plodiny

(kód)

Chybějící údaje

(kód)

Plocha

Produkce za účetní období

Počáteční stav

Tržby

Vlastní spotřeba a naturálie

Konečný stav

Vnitro podniková spotřeba

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

(9)

(10)

488

489

490

491

492

493

494

495

496

497

498

 (2)


L.   KVÓTY A JINÁ PRÁVA

Kvóta nebo právo

Druh datového kódu

 

Výdaje

(nákup/leasing, nájem)

Příjmy

(prodej/leasing, nájem)

Počáteční stav

Odpisy

Konečný stav

Množství

Daně

(včetně doplňkové dávky)

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

(9)

(10)

xxx

Kód 1 = údaje týkající se aktiv

Nevyužito

Kód 1 = hodnota nákupu

Kód 1 = hodnota prodeje

Kód 1 = hodnota

Kód 1 = hodnota

Kód 1 = hodnota

 

Kód 2 = hodnota

Kód 2 = údaje týkající se

 

Kód 2 = výdaje k dispozici

Kód 2 = příjmy k dispozici

Kód 2 = nevyužito

Kód 2 = nevyužito

Kód 2 = nevyužito

 

 


M.   PŘÍMÉ PLATBY podle nařízení č. 1782/2003 (3) (položky 601 až 680 a 700 až 772)

Produkt nebo kombinace produktů

(položka)

 

 

Počet základních jednotek pro platby

Podpory celkem

Referenční částka

 

 

 

 

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

(9)

(10)

xxx

Nevyužito

Nevyužito

 

 

 

Nevyužito


N.   PODROBNÉ ÚDAJE O NÁKUPU A PRODEJI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Kategorie hospodářských zvířat

(položka)

 

 

Počet koupených zvířat

Hodnota nákupu

Počet prodaných zvířat

Hodnota prodeje

 

 

 

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

(9)

(10)

xxx

Nevyužito

Nevyužito

 

 

 

 

Nevyužito


(1)  Zapište čísla položek pro kategorie zvířat, produktů, nákladů nebo přímé podpory, k nimž se částka vztahuje.

(2)  Poslední pořadové číslo = 487 + (10 × počet zapsaných produktů).

(3)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 1.


PŘÍLOHA II

DEFINICE A POSTUPY K PODNIKOVÉMU VÝKAZU

I.   OBECNÉ DEFINICE A POSTUPY

a)   Údaje v podnikovém výkazu by se měly vztahovat na jeden zemědělský podnik a jedno účetní období o dvanácti po sobě jdoucích měsících.

b)   Údaje v podnikovém výkazu se týkají výhradně podniku. Tyto údaje vypovídají o činnosti samotného podniku, a pokud je to vhodné, i o lesním hospodářství a cestovním ruchu spojeném se zemědělským podnikem. Při vypracování zemědělských podnikových výkazů se nebere v úvahu nic, co souvisí s jinými nezemědělskými činnostmi držitele nebo jeho rodiny, ani s jakýmkoli důchodem, dědictvím, soukromými bankovními účty, majetkem, který není součástí podniku, s osobním zdaněním, soukromým pojištěním atd.

V případech, kdy se produkční zdroje podniku (placené nebo neplacené pracovní síly, stroje nebo zařízení) používají ke zvětšení dlouhodobých aktiv (ke stavbě nebo větším opravám strojů, k výstavbě, větším opravám nebo dokonce demolicím budov, výsadbě nebo kácení ovocných stromů), se odpovídající náklady – ani jejich odhady – nezahrnují do provozních nákladů podniku. V každém případě mají být náklady práce a hodiny odpracované na produkci dlouhodobých aktiv vyloučeny jak z nákladů, tak z údajů o pracovních silách. Nelze-li ve výjimečných případech některé náklady (s výjimkou nákladů práce) použité pro produkci dlouhodobých aktiv vypočítat samostatně (např. použití traktoru patřícího podniku) a jsou-li pak zahrnuty do nákladů, zapisuje se odhad všech těchto nákladů využitých pro produkci dlouhodobých aktiv do položky 181 (Ostatní produkce a příjmy).

V každém případě má být hodnota takto získaných dlouhodobých aktiv odhadnuta na základě jejich nákladů (včetně hodnoty placené nebo neplacené práce) a musí být přičtena k hodnotě dlouhodobých aktiv uvedených v položkách 94 až 101.

c)   Údaje uvedené v podnikovém výkazu mají být získány z účtů skládajících se ze zápisů systematicky a pravidelně prováděných po celé účetní období.

d)   Účetní údaje se uvádějí v peněžním vyjádření:

buď bez DPH,

nebo se započtením DPH za okolností uvedených dále (viz položky 107 až 111).

e)   Účetní údaje v peněžním vyjádření se uvádějí bez podpor a subvencí. Podporami a subvencemi se rozumí všechny formy přímé podpory z veřejných prostředků, jejichž výsledkem byl nějaký konkrétní příjem (viz položky 112 až 118).

f)   Údaje o podporách a subvencích:

V tabulce G se uvádějí údaje o podporách a subvencích přijatých během účetního období včetně podpor a subvencí na investice učiněné v předchozích účetních obdobích.

V tabulce J se uvádějí:

všechny přímé platby týkající se produkce, ploch nebo hospodářských zvířat v souvislosti s běžným účetním obdobím, i pokud ještě nebyly obdrženy,

v případě plateb na rozvoj venkova pouze částky obdržené během účetního období.

V tabulce M se uvádějí přímé platby týkající se ploch nebo hospodářských zvířat za běžné účetní období, i pokud ještě nebyly obdrženy.

g)   Údaje v podnikovém výkazu je třeba uvádět v těchto jednotkách a s těmito mírami přesnosti:

hodnoty: v eurech nebo v národních měnových jednotkách bez desetinných míst. U národních měn, které mají v porovnání s eurem relativně nízkou hodnotu, se kontaktní orgán příslušného členského státu a pracovníci Komise spravující zemědělskou účetní datovou síť mohou dohodnout na uvádění hodnot ve stovkách nebo tisících jednotek národní měny,

množství: v metrických centech (q = 100 kg), s výjimkou množství vajec, které se uvádí v tisících kusů, a vína a vinných produktů, které se uvádí v hektolitrech,

plochy: v arech, s výjimkou hub, které se uvádí ve čtverečních metrech celkové obhospodařované plochy,

průměrné stavy hospodářských zvířat: na jedno desetinné místo, s výjimkou drůbeže a králíků, u kterých se uvedou celá čísla, a včel, u kterých se uvede počet úlů,

jednotky pracovní síly: na dvě desetinná místa.

Pevně stanovená místa (viz tabulky A až J v příloze I), ve kterých se nic nevykazuje, je třeba vyplňovat nulami.

U produktů zapisovaných do tabulky K, transakcí souvisejících s kvótami a ostatními předepsanými právy vykazovanými v tabulce L, přímých plateb vykazovaných v tabulce M a podrobných údajů o nákupech a prodejích hospodářských zvířat vykazovaných v tabulce N, je třeba nuly zapsat do všech míst, v nichž není nic vykázáno.

II.   DEFINICE A POSTUPY K JEDNOTLIVÝM POLOŽKÁM PODNIKOVÉHO VÝKAZU

A.   OBECNÉ INFORMACE O PODNIKU

1.   Číslo podniku

Každému vykazujícímu podniku je při prvém zařazení do zjišťování přiřazeno číslo. Podnik si své číslo podrží trvale po celou dobu, po kterou je zahrnut do sítě. Číslo, jež bylo jednou nějakému podniku přiděleno, se již jinému podniku nepřidělí.

Avšak v případě, že podnik prochází nějakou zásadní změnou, a zejména, je-li výsledkem této změny rozdělení do dvou samostatných podniků, nebo fúze s jiným podnikem, může být považován za nový podnik, a v tomto případě je nutné mu přidělit nové číslo. Změna druhu zemědělské činnosti prováděné v podniku nové číslo nevyžaduje. Pokud může dojít k záměně s jiným vykazujícím podnikem proto, že si podnik zachová své číslo (např. při zavádění nového regionálního členění), je třeba toto číslo změnit. Potom je nutné Komisi předložit tabulku, uvádějící vzájemnou ekvivalenci starých a nových čísel.

Číslo podniku je složeno ze tří skupin údajů:

Pořadové č. 1 – Oblast: uvede se číselný kód odpovídající kódu v příloze I nařízení Komise (EHS) č. 1859/82 (1).

Pořadové č. 2 – Nižší územní jednotka: uvede se číselný kód.

Zvolené nižší územní jednotky musí vycházet z běžného systému členění oblastí označovaného jako klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) zavedené Statistickým úřadem Evropských společenství ve spolupráci se statistickými úřady jednotlivých členských států.

Daný členský stát předá v každém případě Komisi tabulku, ve které bude pro každý použitý kód nižší územní jednotky uvedena odpovídající oblast NUTS, jakož i odpovídající oblast, pro kterou jsou vypočítány specifické hodnoty standardního příspěvku na úhradu.

Pořadové č. 3 – Pořadové číslo podniku.

2.   Informace o počítačových záznamech

Data odpovídající prvním pěti pořadovým číslům tvoří identifikátor podniku. Opakují se na vrchní straně každého záznamu. Šestý údaj každého podniku uvádí počet nedělitelných skupin o 10 datech.

3.   Způsob organizace podniku

1

=

Samostatné (rodinné) zemědělské podniky: podniky, ve kterých hospodářský výsledek kryje náklady na neplacené pracovní síly a vlastní kapitál držitele/vedoucího a jeho rodinných příslušníků.

2

=

Společné podniky: podniky, ve kterých hospodářský výsledek pokrývá náklady na výrobní faktory vnesené do něho několika společníky, z nichž se nejméně polovina podílí na práci v podniku jako neplacená pracovní síla.

3

=

Ostatní: podniky bez neplacených pracovních sil a ostatní podniky nezařazené do kategorií 1 a 2.

4.   Vnitrostátní výběrové a váhové faktory

Pořadové č. 20: vnitrostátní váha podniku vypočtená členským státem. Hodnoty musí být vyjádřeny ve stovkách.

Pořadové č. 21:

Pořadové č. 22:

5.   Zeměpisná poloha podniku

Uvedené číslo je číslem nejvhodnější základní územní jednotky (přednost je dávána obci), v níž podnik leží.

Mapu těchto jednotek s jejich čísly je nutné zaslat Komisi. Na všechny významné změny hranic těchto územních jednotek je třeba Komisi upozornit.

6.   Kategorie podniku

Pořadové č. 32 – Ekologické zemědělství: uvádí se, zda podnik používá ekologické výrobní metody ve smyslu nařízení (EHS) č. 2092/91, zejména článku 6 uvedeného nařízení. Je třeba použít tyto číselné kódy:

1= podnik nepoužívá ekologické výrobní metody;

2= podnik používá výhradně ekologické výrobní metody;

3= podnik přechází na ekologické výrobní metody, nebo používá jak ekologické, tak i jiné výrobní metody.

Pořadové č. 33: kód výrobního zaměření podniku podle přílohy II rozhodnutí Komise 85/377/EHS (2) v době zařazení podniku do zjišťování v příslušném účetním období.

Pořadové č. 34: kód výrobního zaměření podniku podle přílohy II rozhodnutí Komise 85/377/EHS vycházející z účetních údajů příslušného období.

Pořadové č. 35: kód třídy ekonomické velikosti podniku (podle přílohy III rozhodnutí Komise 85/377/EHS) v době zařazení podniku do zjišťování v příslušném účetním období.

Pořadové č. 36: kód třídy ekonomické velikosti podniku podle přílohy III rozhodnutí 85/377/EHS vycházející z účetních údajů příslušného období.

7.   Datum účetní závěrky a vytvoření nosiče informací

Pořadové č. 37 – Datum účetní závěrky účetního období: např. 30. červen 2009 nebo 31. prosinec 2009.

Pořadové č. 38 – Datum vytvoření nosiče informací: např. 15. srpen 2010.

8.   Znevýhodněné oblasti

Uvádí se, zda se většina zemědělsky využité půdy podniku nalézá v oblastech, na které se vztahují články 18 až 20 nařízení (ES) č. 1257/1999 (3). Je třeba použít tyto číselné kódy:

1

=

většina zemědělsky využívané plochy podniku neleží v znevýhodněných oblastech ve smyslu článků 18 až 20 nařízení (ES) č. 1257/1999;

2

=

většina zemědělsky využívané plochy podniku leží v znevýhodněných oblastech ve smyslu článků 19 a 20 nařízení (ES) č. 1257/1999;

3

=

většina zemědělsky využívané plochy podniku leží v horských oblastech ve smyslu článku 18 nařízení (ES) č. 1257/1999;

4

=

oblasti v těchto členských státech jsou tak malé a početné, že tento údaj není významný.

9.   Ostatní údaje o podniku

Pořadové č. 40 – Zavlažovaná ZVP Zemědělsky využitá plocha, s výjimkou půdy pod sklem, skutečně během roku zavlažovaná pevně instalovaným nebo přenosným zařízením, bez ohledu na používaný postup (rozstřikovače, zaplavování).

Pořadové č. 41 – Nadmořská výška Nadmořskou výšku je třeba vyznačit odpovídajícím číselným kódem takto:

1= větší část podniku leží v nadmořské výšce nižší než 300 m,

2= větší část podniku leží v nadmořské výšce od 300 m do 600 m,

3= větší část podniku leží v nadmořské výšce vyšší než 600 m,

4= údaj není k dispozici.

Pořadové č. 42 – Pastva na horských nebo jiných pastvinách nezahrnutých do ZVP: Počet (celých) pastevních dnů velké dobytčí jednotky (VDJ) strávených hospodářskými zvířaty podniku na pozemcích nezahrnovaných do ZVP.

Pastevní den VDJ je jednotka odpovídající jednomu dni pastvy jedné dojnice, jednoho kusu skotu nebo jednoho koně, starších dvou let. Pastevní dny skotu a koní mladších dvou let, koz a ovcí se přepočítávají na pastevní dny VDJ násobením koeficienty 0,5, 0,2 a 0,15 v uvedeném pořadí.

Pořadové č. 43 – Celková plocha pod krytem: vyjádřená v arech ploch, na kterých se v zásadě mohou pěstovat plodiny typu 5: tj. plodiny 138, 141 a 156, jakož i plodiny 143, 285 a 157 typu 5.

Výrazem „pod krytem“ se rozumí skleníky, nepřenosná pařeniště a přístupné tunely bez nepřístupných plastových tunelů, zvonových skleníků nebo jiných přenosných pařenišť (viz definice plodin 138, 141 a 156 v tabulce K).

Výrazem „celková“ plocha se rozumí celková plocha pozemků „pod krytem“, bez ohledu na to, jak je využívána (proto včetně cest). U „vícepatrových“ skleníků se plocha pozemku počítá pouze jednou.

Pořadové č. 44 – Plocha, na kterou se vztahují strukturální fondy: uvádí se, zda se většina zemědělsky využité půdy podniku nalézá v oblastech, na které se vztahují články 5, 6 nebo 8 nařízení (ES) č. 1083/2006. Je třeba použít tyto číselné kódy:

6= většina zemědělsky využité půdy podniku se nachází v oblastech, na které se vztahuje cíl konvergence ve smyslu nařízení (ES) č. 1083/2006, a zejména článku 5 uvedeného nařízení;

7= většina zemědělsky využité půdy podniku se nachází v oblastech, na které se vztahuje cíl regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti ve smyslu nařízení (ES) č. 1083/2006, a zejména článku 6 uvedeného nařízení;

8= většina zemědělsky využité půdy podniku se nachází v oblastech způsobilých k poskytnutí přechodné podpory ve smyslu článku 8 nařízení (ES) č. 1083/2006.

Pořadové č. 45 – Plochy s environmentálními omezeními: uvádí se, zda se většina zemědělsky využité půdy podniku nalézá v oblastech, na které se vztahuje článek 38 nařízení (ES) č. 1698/2005. Je třeba použít tyto číselné kódy:

1= většina zemědělsky využité půdy podniku se nenachází v oblastech způsobilých pro platby v rámci programu Natura 2000 nebo platby v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (4) ve smyslu článku 38 nařízení (ES) č. 1698/2005;

2= většina zemědělsky využité půdy podniku se nachází v oblastech způsobilých pro platby v rámci programu Natura 2000 nebo platby v souvislosti se směrnicí 2000/60/ES ve smyslu článku 38 nařízení (ES) č. 1698/2005.

B.   FORMA DRŽBY ZEMĚDĚLSKY VYUŽITÉ PŮDY (ZVP)

Pozemky podniků ve společném držení dvou nebo více společníků je třeba vykazovat jako obhospodařované vlastníkem, v peněžním pachtu, nebo v naturálním pachtu, podle platné dohody mezi společníky.

10.   ZVP obhospodařovaná vlastníkem

Zemědělsky využitá půda (orná půda, louky a trvalé pastviny, trvalé kultury), kterou obhospodařuje vlastník nebo doživotní nebo dlouhodobý pachtýř, nebo ZVP v podobné formě držby. Zahrnuje pozemky připravené k osetí, propachtované jiným subjektům (položka 149).

11.   ZVP obhospodařovaná v peněžním pachtu

Zemědělsky využitá půda (orná půda, louky a trvalé pastviny, trvalé kultury), kterou obhospodařuje jiná osoba, než je vlastník nebo doživotní nebo dlouhodobý pachtýř, která má uvedenou plochu propachtovanou (pachtovné se platí v penězích nebo v naturáliích, obecně se sjednává předem a běžně nezávisí na výsledcích hospodaření podniku), nebo zemědělsky využitá půda v podobné formě držby.

Propachtovaná plocha nezahrnuje pozemky, jejichž úroda se kupuje nastojato. Částku zaplacenou za nákup úrody nastojato je třeba uvést v tabulce F v položkách 65 až 67 (zakoupená krmiva), jde-li o louky nebo pícniny, a v položce 76 (ostatní specifické náklady rostlinné výroby) v případech tržních plodin (plodin, jež se obvykle uvádějí na trh). Tržní plodiny zakoupené nastojato je třeba uvést, aniž se blíže uvede příslušná oblast (viz postupy ohledně oblastí, sloupec 4, tabulka K).

Pozemky příležitostně propachtované na dobu kratší než jeden rok a z nich pocházející produkce se vykazuje podobně jako pozemky, jejichž úroda se kupuje nastojato.

12.   ZVP obhospodařovaná v naturálním pachtu

Zemědělsky využitá půda (orná půda, louky a trvalé pastviny, trvalé kultury), kterou obhospodařuje společně naturální pronajímatel a naturální pachtýř na základě smlouvy o podílu na úrodě, nebo zemědělsky využitá půda v podobné formě držby.

C.   PRACOVNÍ SÍLY

Za pracovní síly se považují všechny osoby, které se zapojily do práce v podniku v průběhu účetního období (viz dále). Nepatří sem však osoby, které vykonávají tuto práci za jinou osobu nebo podnik (zemědělské práce vykonávané ve smluvním vztahu, jejichž náklady se objeví v tabulce F v položce 60).

V případech vzájemné pomoci podniků, kde tato pomoc spočívá ve výměně práce a přijatá pomoc v zásadě odpovídá pomoci poskytnuté, doba odpracovaná pracovními silami podniku a všechny související mzdy se konkrétně uvedou v podnikovém výkazu.

Někdy je přijatá pomoc vyrovnávána pomocí jiného druhu (např. pomoc přijatá ve formě práce je vyrovnána dodáním strojního zařízení). Jestliže taková výměna služeb existuje v omezeném měřítku, v podnikovém výkazu se neuvede (ve výše uvedeném příkladu se přijatá pomoc neobjeví v položkách pracovních sil, avšak do nákladů na strojní zařízení se uvedou náklady na přípravu tohoto zařízení, aby bylo k dispozici). Ve výjimečných případech, kdy výměna služeb probíhá ve velkém měřítku, se zvolí jeden z těchto postupů:

a)

pomoc přijatá ve formě práce je vyrovnávána službou jiného druhu (např. dodáním strojního zařízení): přijaté pracovní hodiny se vykáží jako placená práce v podniku (položka 20 nebo 21 podle toho, zda je práce využívána v podniku pravidelně, nebo ne); hodnota poskytnuté pomoci se vykáže jednak jako produkce v odpovídající položce (v tomto příkladu v položce 177 „Práce vykonávané ve smluvním vztahu pro třetí strany, včetně pronájmu zařízení“), jednak jako náklady (v položce 59 „Mzdy a sociální pojištění“);

b)

pomoc poskytnutá ve formě práce je vyrovnávána službami jiného druhu (např. dodáním strojního zařízení): v této situaci se poskytnutá pracovní doba a všechny s ní spojené mzdy nevezmou v úvahu; hodnota přijatých služeb se vykáže jako vstup v odpovídající položce (v tomto příkladu v položce 60 „Práce vykonávané ve smluvním vztahu a pronájem strojního zařízení“).

Rozlišují se tyto kategorie pracovních sil:

A.   Neplacené pravidelné pracovní síly

Neplacené pracovní síly nebo pracovní síly, které dostávají nižší odměnu (v hotovosti nebo naturální), než je částka běžně placená za poskytované služby (takové platby nepatří do podnikových nákladů), a které se během účetního období účastnily práce (mimo řádnou dovolenou) nejméně jeden den v týdnu.

Osoba zaměstnávaná pravidelně, která však ze specifických důvodů byla v podniku zaměstnávána v účetním období jen po omezenou dobu, se však uvede (s počtem skutečně odpracovaných hodin) jako pravidelná pracovní síla.

Mohou se objevit tyto nebo podobné případy:

a)

specifické produkční podmínky podniku, kvůli nimž není pracovní síla potřebná po celý rok, např. podniky produkující olivy nebo vinnou révu a podniky specializované na sezónní výkrm zvířat nebo na produkci zeleniny nebo ovoce venku;

b)

nepřítomnost v práci z jiného důvodu, než je řádná dovolená, např. vojenská služba, nemoc, nehoda, mateřství, mimořádná dovolená atd.;

c)

nástup do podniku nebo odchod z podniku;

d)

úplné zastavení práce v podniku způsobené mimořádnou událostí (povodní, požárem atd.).

Uvádí se tyto subkategorie:

13.   Držitel/vedoucí

Osoba, která má hospodářskou a právní odpovědnost za podnik a vykonává jeho každodenní řízení. V případě naturálního pachtu se jako držitel/vedoucí uvede naturální pachtýř.

14.   Držitel (není vedoucím)

Osoba, která má hospodářskou a právní odpovědnost za podnik, aniž by vykonávala jeho každodenní řízení.

15.   Vedoucí (není držitelem)

Osoba, která vykonává každodenní řízení podniku, aniž by za něj převzala hospodářskou a právní odpovědnost.

16.   Manžel/manželka držitele (manželé/manželky držitelů)

17.   Ostatní neplacené pravidelné pracovní síly

Pravidelné neplacené pracovní síly neuvedené v předchozích položkách. Patří sem také předáci a vedoucí na nižší úrovni, kteří nejsou pověřeni řízením celého podniku.

B.18   Neplacené příležitostné a sezónní pracovní síly

Do této položky se zahrnují neplacené pracovní síly, které během účetního období nepracovaly v podniku pravidelně.

C.   Placené pravidelné pracovní síly

Pracovní síly placené (v hotovosti nebo v naturáliích) podle běžné stupnice za poskytované služby, které během účetního období (s výjimkou řádné dovolené) pracovaly pro podnik nejméně jeden celý den týdně.

Uvádí se tyto subkategorie:

19.   Vedoucí podniku

Osoba, která za plat vykonává každodenní řízení podniku.

20.   Ostatní

V této položce se uvedou veškeré pravidelné placené pracovní síly celkem (bez placeného vedoucího podniku). Patří sem také předáci a vedoucí na nižší úrovni, kteří nejsou pověřeni řízením celého podniku.

D.21   Placené příležitostné a sezónní pracovní síly

Do této položky se zahrnou placené pracovní síly (včetně pracovníků pracujících v úkolové mzdě), které během účetního období nepracovaly v podniku pravidelně.

SLOUPCE V TABULCE C

Vykonávané funkce (kód) (sloupec 1 položky 51, 55, 59, 63 a 67)

Vykonávané funkce se označují pomocí číselného kódu, tj.:

1

=

držitel/vedoucí

2

=

držitel (není vedoucím)

3

=

vedoucí (není držitelem)

Pokud funkci vykonává několik osob (např. dva bratři, otec a syn apod.), vykazuje se každá z nich v sestupném pořadí podle odpovědnosti; v případě stejné odpovědnosti se použije sestupné pořadí podle věku. Takže údaje týkající se osoby, která má největší odpovědnost, jsou vykázány v položkách 51 až 54; údaje týkající se osoby s menší odpovědností jsou v položkách 55 až 58 atd.

Počet osob (sloupec 1 položky 71 a 74)

Uvádí se počet manželek/manželů a počet osob v kategorii „Ostatní neplacené pravidelné pracovní síly“. Pokud je více držitelů, může se uvést více než jedna manželka/manžel.

Rok narození (sloupec 2)

Rok narození je třeba vyplnit pouze pro držitele nebo vedoucí (kategorie 13 až 15 a 19), a to jako dvě poslední číslice letopočtu.

Celkové pracovní síly: počet ročních jednotek (sloupec 3)

Pravidelně zaměstnávané pracovní síly se vyjadřují v počtech ročních pracovních jednotek. Jedna roční pracovní jednotka je ekvivalentem jedné osoby pracující v podniku na plný úvazek. Jedna osoba nemůže překročit jednu roční pracovní jednotku, i když její skutečná pracovní doba překračuje roční pracovní dobu běžnou v určité oblasti nebo v určité formě podniku. Osoba, která v podniku nepracuje po celý rok, představuje zlomek „roční pracovní jednotky“. „Roční pracovní jednotka“ každé takové osoby se získá dělením její skutečně odpracované roční pracovní doby běžnou roční pracovní dobou pracovníka na plný úvazek v příslušné oblasti a v téže formě podniku.

V případě pracovníků se změněnou pracovní schopností je nutné roční pracovní jednotku snížit v poměru k jejich výkonnosti.

Odpracovaná doba (sloupec 4)

Odpracovanou dobu je třeba uvádět v hodinách. Má vypovídat o době skutečně věnované práci v podniku. V případě pracovníků se změněnou pracovní schopností je nutné odpracovanou dobu snížit v poměru k jejich výkonnosti.

Doba odpracovaná pracovníky pracujícími v úkolové mzdě se odhadne vydělením celkové částky zaplacené za práci hodinovou mzdou pracovníka pracujícího v hodinové mzdě.

Práce v zemědělském podniku

Práce v podniku zahrnuje veškerou práci v organizaci, vedení a provádění prací, jak manuálních, tak administrativních, vykonávanou v souvislosti s běžným provozem podniku, jako např.:

finanční organizace a řízení (zemědělský nákup a prodej, účetnictví atd.),

polní práce (orba, setí, sklízení, údržba sadů atd.),

chov hospodářských zvířat (příprava krmiv, krmení zvířat, dojení, ošetřování hospodářských zvířat atd.),

příprava produktů pro trh, skladování a zpracování v zemědělském podniku,

údržba budov, strojního zařízení, vybavení, plotů, kanálů atd.,

přeprava pro podnik prováděná pracovníky podniku,

jiné práce přímo související s prací v podniku:

práce v lesním hospodářství (na zalesněných pozemcích patřících podniku),

práce spojené s cestovním ruchem (údržba tábořišť, sportovních nebo rekreačních hřišť, jezdeckých zařízení, pronájem chat atd.), pokud jsou vedlejší a překrývají se s prací podniku do té míry, že je prakticky nemožné oddělit tyto činnosti v cestovním ruchu od běžné zemědělské práce podniku (v tomto případě se výdělky a vstupy vztahující se k cestovnímu ruchu náležitě zahrnou mezi produkty (viz položka 179) a vstupy podniku),

práce vykonávané ve smluvním vztahu pro třetí osoby, jestliže jde o práce příležitostné a prováděné se zařízením podniku (platby za ně se zahrnují do produkce podniku).

Do práce podniku se nezahrnuje:

práce na tvorbě dlouhodobých aktiv (stavba nebo větší opravy budov nebo strojního zařízení, výsadba sadů, demolice budov, kácení ovocných sadů atd.),

práce prováděné pro domácnost držitele nebo vedoucího.

D.   POČET A HODNOTA HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Rozlišují se tyto kategorie hospodářských zvířat:

22.   KOŇOVITÍ (bez rozdílu stáří)

Patří sem také závodní a jezdečtí koně, osli, muly, mezci atd.

23.   TELATA NA VÝKRM

Telata na výkrm, obvykle porážená ve stáří okolo šesti měsíců.

24.   OSTATNÍ SKOT DO STÁŘÍ JEDNOHO ROKU

25.   SKOT OD 1 DO 2 LET – BÝCI

26.   SKOT OD 1 DO 2 LET – JALOVICE

S výjimkou jalovic, které se již otelily.

27.   BÝCI 2 ROKY A STARŠÍ

28.   CHOVNÉ JALOVICE

Dvouleté a starší jalovice, jež se dosud neotelily a jsou určeny pro chov.

29.   JALOVICE NA VÝKRM

Dvouleté a starší jalovice, jež se dosud neotelily a nejsou určeny pro chov.

30.   DOJNICE

Jalovice, které se již otelily (včetně zvířat mladších dvou let) a které jsou chovány výhradně nebo hlavně pro produkci mléka pro lidskou spotřebu nebo ke zpracování na mléčné výrobky.

31.   JATEČNÉ KRÁVY

Dojnice po poslední laktaci. Pokud je údaj v účtech podniku k dispozici.

32.   OSTATNÍ KRÁVY

1.

Jalovice, které se již otelily (včetně zvířat mladších dvou let) a jsou chovány výhradně nebo hlavně pro produkci telat a jejichž mléko se nepoužívá pro lidskou spotřebu ani ke zpracování na mléčné výrobky.

2.

Krávy používané k tahu.

3.

Jatečné dojnice (bez ohledu na to, zda byly před porážkou vykrmovány).

Do položek 23 až 32 se také zahrnují příslušné kategorie buvolů a buvolích samic.

33.   VČELSTVA UVÁDĚNÁ V POČTU ÚLŮ

34.   KRÁLÍCI, CHOVNÉ SAMICE

35. až 37. (Nevyužito)

38.   KOZY, CHOVNÉ SAMICE

39.   OSTATNÍ KOZY

Kozy s výjimkou chovných samic.

40.   BAHNICE

Bahnice starší jednoho roku určené pro chov.

41.   OSTATNÍ OVCE

Ovce bez rozdílu stáří s výjimkou bahnic.

42.   Nevyužito

43.   SELATA

Selata o živé hmotnosti nižší než 20 kg.

44.   CHOVNÉ PRASNICE

Chovné prasnice o hmotnosti nejméně 50 kg s výjimkou jatečných prasnic (viz položka 46 „Ostatní prasata“).

45.   PRASATA NA VÝKRM

Prasata na výkrm o živé hmotnosti nejméně 20 kg, s výjimkou jatečných prasnic a kanců (viz položka 46 „Ostatní prasata“).

46.   OSTATNÍ PRASATA

Prasata s živou hmotností nejméně 20 kg, s výjimkou chovných prasnic (viz položka 44) a prasat na výkrm (viz položka 45).

47.   JATEČNÁ KUŘATA

S výjimkou nosnic a jatečných nosnic. Nezahrnují se kuřata.

48.   NOSNICE

Včetně mladých slepic, nosnic a jatečných nosnic. Mladými slepicemi se rozumí mladé nosnice, jež dosud nezačaly snášet. Nezahrnují se kuřata.

49.   OSTATNÍ DRŮBEŽ

Zahrnuje kachny, krůty, husy, perličky a pštrosy. Včetně chovných samic. Nezahrnují se kuřata.

50.   OSTATNÍ HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

Pouze hodnota. Zahrnují se kuřata, králíci s výjimkou chovných samic, jeleni, bizoni a ryby. Zahrnují se také poníci a jiná zvířata používaná v agroturistice. Nezahrnují se produkty ostatních zvířat (viz tabulka K položka 170).

SLOUPCE V TABULCE D

Počáteční stav (sloupce 1 a 2)

 

Počet kusů (sloupec 1)

Počet hospodářských zvířat patřících podniku na začátku účetního období bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou v té době v podniku.

 

Hodnota (sloupec 2)

Hodnota hospodářských zvířat patřících podniku na začátku účetního období, stanovená v běžných cenách.

Konečný stav (sloupce 3 a 4)

 

Počet kusů (sloupec 3)

Počet hospodářských zvířat patřících podniku na konci účetního období bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou v té době v podniku.

 

Hodnota (sloupec 4)

Hodnota hospodářských zvířat patřících podniku na konci účetního období, stanovená v běžných cenách.

Průměrný stav (sloupec 5)

Průměrný stav se uvádí s přesností na jedno desetinné místo s výjimkou drůbeže a králíků, kde se uvádí v celých číslech. Každá jednotka vypovídá o přítomnosti jednoho zvířete v podniku v průběhu období. Zvířata se počítají v poměru k délce jejich přítomnosti v podniku v průběhu období.

Průměrný stav se určuje buď pomocí pravidelných inventur, nebo záznamů o přírůstcích a úbytcích. Zahrnuje všechna hospodářská zvířata přítomná v podniku, včetně zvířat vykrmovaných nebo chovaných ve smluvním vztahu (hospodářská zvířata nepatřící podniku, jež jsou v něm chována nebo vykrmována tak, že tato činnost spočívá pouze ve službě poskytované držitelem, který nepřejímá finanční riziko běžně spojené s chovem nebo výkrmem takových zvířat) a zvířat převzatých nebo předaných do ustájení po tu dobu v roce, během níž jsou přítomna v podniku.

E.   NÁKUP A PRODEJ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Uvádějí se tyto kategorie zvířat:

51.   Koňovití

52.   Skot

Položka 52 zahrnuje také nákup a prodej buvolů.

53.   Nevyužito

54.   Ovce

55.   Kozy

56.   Prasata

57.   Drůbež

Zahrnuje také částky zaplacené za násadová vejce a nákup a prodej kuřat.

58.   Ostatní hospodářská zvířata

Zahrnuje králíky a včelstva.

SLOUPCE V TABULCE E

Nákup hospodářských zvířat (sloupec 1)

Celkový nákup hospodářských zvířat během účetního období (včetně nákladů spojených s nákupem). Související podpory a subvence se od součtu těchto nákupů neodečtou, ale uvedou se jmenovitě v položce 116 (viz postup k této položce).

Prodej hospodářských zvířat (sloupec 2)

Celkový prodej hospodářských zvířat během účetního období. Související podpory a subvence se do celkového prodeje nezapočítají, nýbrž uvedou se jmenovitě v položce 112 (viz postup k této položce).

Jestliže existují a jsou známy náklady spojené s uvedením na trh, od součtu těchto prodejů se neodečtou, ale uvedou se v položce 71 („Ostatní specifické náklady živočišné výroby“).

Vlastní spotřeba a naturálie (sloupec 3)

Hodnota hospodářských zvířat spotřebovaných v domácnosti podniku anebo použitých pro naturální dávky v průběhu účetního období, odhadnutá ve výstupní ceně zemědělské produkce.

F.   NÁKLADY

Náklady podniku (peněžní a v naturáliích) zachycují „spotřebu“ produktivních zdrojů (včetně použití v podniku) související s celkovou produkcí podniku v účetním období, nebo „spotřebu“ produktivních zdrojů během účetního období. Když se určitý výdaj vydává částečně na soukromé použití a částečně na náklady podniku (např. na elektřinu, vodu, paliva a pohonné hmoty atd.), vykazuje se v podnikovém výkazu jen tato druhá část. Je třeba zahrnout také podíl výdajů na soukromá vozidla odpovídající jejich použití pro účely podniku.

Při výpočtu nákladů vztahujících se k celkové produkci za účetní období je třeba upravit nákup a vlastní použití v podniku během daného období podle změn v ocenění (včetně změn v pěstování). Pro každou položku je třeba samostatně uvést celkové náklady na ni zaplacené a hodnotu vlastního použití v podniku.

Pokud se uvedené náklady vztahují k celkové „spotřebě“ vstupů během účetního období, ale neodpovídají produkci v průběhu tohoto období, je třeba v položce 102 „Oběžný kapitál“ uvést změny v zásobách vstupů (včetně nákladů na pěstování plodin).

Náklady týkající se „spotřeby“ dlouhodobých aktiv jsou zastoupeny odpisy, a proto se výdaje na pořízení dlouhodobých aktiv nepokládají za náklady podniku. Postup ohledně odpisů viz položky 94 až 103.

Výdaje na nákladové položky uhrazené během účetního období nebo později (např. opravy traktoru jako následek nehody kryté pojistkou anebo povinným ručením třetí osoby) se nevykazují jako náklady podniku a odpovídající příjmy se nevykazují v účetnictví podniku.

Příjmy z dalšího prodeje zakoupených zásob je nutné odečíst od odpovídajících vstupů.

Podpory a subvence vztahující se na náklady se od odpovídajících nákladových položek neodečítají, ale zapisují se do položky 114 (viz návod týkající se této položky). Podpory a subvence na investice se uvádějí v položkách 94 až 103.

K nákladům patří také všechny výdaje na nákup vztahující se ke každé nákladové položce.

Náklady se dělí takto:

59.   Náklady na mzdy a sociální pojištění placených pracovních sil

Tato položka zahrnuje:

platy a mzdy skutečně vyplacené v penězích příjemcům mzdy bez ohledu na základ odměňování (časová nebo úkolová mzda) s odečtením sociální podpory placené držiteli jakožto zaměstnavateli na vyrovnání platu, který neodpovídá skutečně vykonané práci (např. nepřítomnost v práci zaviněná nehodou, odborné školení atd.),

platy a mzdy v naturáliích (např. ubytování, stravování, bytová výstavba, produkty podniku atd.),

prémie za produktivitu nebo kvalifikaci, dary, odměny, podíl na zisku,

ostatní výdaje spojené s pracovními silami (náklady na nábor pracovníků),

platby sociálního pojištění, jimiž je povinen zaměstnavatel, a platby jím zaplacené jménem pracovníka a za něho,

pojištění proti pracovním úrazům.

Za náklady podniku se nepovažují poplatky za osobní sociální pojištění a pojistky držitele a neplacených pracovních sil.

V podnikovém výkazu se neuvádějí částky přijaté neplacenými pracovníky (jež jsou z definice nižší než běžná mzda – viz definici neplacených pracovních sil).

Příspěvky (v penězích nebo naturáliích) vyplácené placeným pracovníkům v důchodu, kteří již nejsou v podniku zaměstnáni, se neuvádí v této položce, ale v položce „Ostatní podnikové režijní náklady“.

60.   Práce vykonávané ve smluvním vztahu a pronájem strojního zařízení

Tato položka zahrnuje:

celkové výdaje na práce v podniku, prováděné zemědělskými dodavateli. Tato částka obecně zahrnuje náklady na použití zařízení (včetně paliv) a práci. Jestliže se smlouva vztahuje také na náklady na použité materiály kromě paliva (tj. prostředky ochrany rostlin, hnojiva a osiva), tyto náklady se nezahrnují. Tato částka (v případě potřeby určená odhadem) se uvede v odpovídající nákladové položce (např. pesticidy se uvádějí v položce 75 „Prostředky ochrany rostlin“),

náklady na pronájem strojního zařízení obsluhovaného pracovníky podniku. Náklady na pohonné hmoty související s použitím pronajatého strojního zařízení se uvádějí v položce 62 „Pohonné hmoty a mazadla“,

náklady na leasing strojního zařízení obsluhovaného pracovníky podniku. Náklady na pohonné hmoty a údržbu strojního zařízení na leasing je třeba uvést v příslušné položce (položka 61 „Běžná údržba strojů a zařízení“ a 62 „Pohonné hmoty a mazadla“).

61.   Běžná údržba strojů a zařízení

Náklady na údržbu strojů a zařízení a drobné opravy, jež neovlivňují tržní hodnotu zařízení (platba technikovi, náklady na náhradní díly atd.).

Pod tento číselný kód se zahrnuje nákup drobného zařízení, náklady na sedlářské a podkovářské práce, nákup pneumatik, plachet na přikrytí nákladu, ochranných oděvů pro práce v nehygienickém prostředí, detergentů pro čištění zařízení všeobecně a poměrný podíl z nákladů na osobní automobily, odpovídající jejich používání pro účely podniku (viz též položka 63). Detergenty používané na čištění zařízení pro hospodářská zvířata (např. dojicí stroje) se zapisují do položky 71 „Ostatní specifické náklady živočišné výroby“.

Větší opravy, jež zvyšují hodnotu zařízení v porovnání s jeho hodnotou před opravou, se do této položky nezahrnují (viz též postupy pro odpisy v tabulce G).

62.   Pohonné hmoty a mazadla

Tato položka zahrnuje rovněž poměrný podíl z nákladů na pohonné hmoty a mazadla pro osobní automobily odpovídající jejich používání pro účely podniku (viz též položka 63).

Používají-li se ropné produkty jako motorová i topná paliva, dělí se celková částka do dvou položek:

62.

„Pohonné hmoty a mazadla“

80.

„Paliva“.

63.   Náklady na osobní automobily

Je-li podíl výdajů na osobní automobily, jejichž použití odpovídá použití pro účely podniku, vypočítáván paušálně (např. jako pevně stanovená částka na kilometr), uvedou se tyto náklady v této položce.

Krmiva

Krmiva se dělí na nakupovaná krmiva a krmiva produkovaná a použitá v podniku.

Mezi nakupovaná krmiva patří minerální soli, mléčné výrobky (nakupované nebo vracené do podniku) a prostředky pro konzervaci a skladování krmiv, stejně jako výdaje na ustájení a na využívání společných pastvin a pozemků k pastvě, jež nepatří do ZVP, jakož i za pronájem luk pro sklizeň pícnin, jež nepatří do ZVP. Do nakupovaných krmiv se započítávají také nakupované stelivo a sláma.

Krmiva nakupovaná pro hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci se dále dělí na jadrná krmiva a objemnou píci (včetně hospodářských zvířat na ustájení a výdajů na využívání společných pastvin, pozemků k pastvě a luk pro sklizeň pícnin, jež nepatří k ZVP, a nakupovaného steliva a slámy).

Položka „Jadrná krmiva“ zahrnuje zejména pokrutiny, krmné směsi, obiloviny, seno, sušenou melasu, rybí moučku, mléko a mléčné výrobky, minerální přísady a prostředky pro konzervaci a skladování takovýchto krmiv.

Výdaje za práci vykonanou zemědělskými dodavateli při výrobě objemné píce, např. silážování, se zapisují do položky 60 „Práce vykonávané ve smluvním vztahu“.

Ke krmivům produkovaným a použitým v podniku patří tržní produkty podniku použité jako krmiva (včetně mléka a mléčných výrobků, s výjimkou mléka přímo vysátého telaty, jež se nebere v úvahu). Stelivo a sláma produkované v podniku se započítávají jen tehdy, jsou-li v daném roce v oblasti prodejné.

Uvádí se toto členění:

Nakupovaná krmiva:

64.   Jadrná krmiva pro hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

65.   Objemná krmiva pro hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

66.   Krmiva koupená pro prasata

67.   Krmiva koupená pro drůbež a ostatní malá zvířata

Krmiva produkovaná a použitá v podniku pro:

68.   Hospodářská zvířata zkrmující objemnou píci (koňovití, skot, ovce, kozy)

69.   Prasata

70.   Drůbež a ostatní malá zvířata

71.   Ostatní specifické náklady živočišné výroby

Všechny výdaje na živočišnou výrobu, které se samostatně v jiných nákladových položkách nevykazují: honoráře veterinářů, léčiva, platby za připouštění, umělou inseminaci, kastraci, zkoušky mléka, poplatky a registrace v plemenných knihách, detergenty pro čištění zařízení pro skot (např. dojících strojů), obalové materiály pro produkty živočišné výroby a zásoby pro zpracování produktů živočišné výroby, náklady na skladování a přípravu produktů živočišné výroby pro trh, které proběhnou mimo podnik, náklady na uvádění produktů živočišné výroby podniku na trh, příležitostné nákupy produktů živočišné výroby (např. mléka) pro doplnění produkce podniku, které se v podniku zpracovávají atd. Zahrnuje se sem také krátkodobý pronájem budov používaných k ustájení hospodářských zvířat nebo k uskladnění s nimi souvisejících produktů.

72.   Nakoupená osiva a sadba

Veškerá nakoupená osiva a sadba, včetně cibulek a hlíz. Náklady na mladé stromky a keře pro novou výsadbu představují investici a je třeba, aby se objevily buď v položce 96 „Trvalé kultury“, anebo 100 „Lesní pozemky“. Náklady na mladé stromky a keře pro drobné obnovení výsadby je však nutné považovat za náklady za účetní období a vykázat je v této položce ns výjimkou těch, které se týkají lesů spojených se zemědělským podnikem, jež je nutné zapsat do položky 77 „Specifické náklady na lesní hospodářství“.

V této položce jsou také zahrnuty náklady na zpracování osiv (třídění, dezinfekce).

73.   Osiva a sadba produkované a použité v podniku

Veškeré osivo a sadba (včetně cibulí a hlíz) produkované a použité v podniku.

74.   Hnojiva a prostředky na zlepšování půdy

Veškerá zakoupená hnojiva a prostředky na zlepšování půdy (např. vápno), včetně kompostu, rašeliny a hnoje (s výjimkou hnoje produkovaného v podniku).

Hnojiva a prostředky pro zlepšování půdy používané pro lesy tvořící součást podniku se vykazují v položce 77 „Specifické náklady na lesní hospodářství“.

75.   Prostředky ochrany rostlin

Veškerý materiál na ochranu plodin a rostlin proti škůdcům a chorobám, dravcům, špatnému počasí atd. (insekticidy, fungicidy, herbicidy, otrávené návnady, strašáky na ptáky, pláště proti krupobití, ochrana před mrazem atd.). Jestliže činnost na ochranu plodin a rostlin provádí dodavatel a nejsou-li samostatně známy náklady na použité ochranné materiály, je třeba celkové náklady vykázat v položce 60 „Práce vykonávané ve smluvním vztahu“.

Ochranné materiály používané pro lesy tvořící součást podniku se vykazují v položce 77 „Specifické náklady na lesní hospodářství“.

76.   Ostatní specifické náklady rostlinné výroby (včetně trvalých luk a pastvin)

Veškeré náklady přímo související s rostlinnou výrobou, pro něž neexistuje samostatná nákladová položka: obalové a vázací materiály, provazy a motouzy, náklady na analýzu půdy, náklady na konkurenceschopnost plodin, plastové kryty (např. pro pěstování jahod), zásoby pro ochranu a zpracování plodin, skladování a přípravu plodin pro trh prováděné mimo podnik, náklady na uvádění rostlinných produktů podniku na trh, částky zaplacené za nákup tržních plodin nastojato nebo za nájem pozemků na dobu kratší než rok za účelem pěstování tržních plodin, příležitostné nákupy rostlinných produktů (např. hroznů), zpracovávaných v podniku, pro doplnění produkce podniku atd. Zahrnuje se sem také krátkodobý pronájem budov používaných pro tržní plodiny.

77.   Specifické náklady na lesní hospodářství

Hnojiva, ochranné materiály, různé specifické náklady. Náklady práce, práce vykonávané ve smluvním vztahu a mechanizace sem nepatří; uvádějí se v příslušných nákladových položkách.

78.   Běžná údržba pozemků a budov

Údržba budov a úprava pozemků (jakou provádí nájemce) včetně skleníků, pařenišť a nosných prvků. V této položce je třeba uvést nákup stavebních materiálů pro běžnou údržbu budov.

Nákup stavebních materiálů pro nové investice je třeba uvádět ve sloupci „investice“ položek 94 „Zemědělská půda a budovy“, 97 „Zlepšení pozemků“ nebo 98 „Hospodářské budovy“.

Náklady na větší opravy budov zvyšující jejich hodnotu (větší údržba) se do této položky nezapisují, i když náklady takové práce nese držitel (viz postupy ohledně zaplaceného nájemného, položka 85). Tyto náklady se uvádějí v položce 98 „Hospodářské budovy“.

79.   Elektrická energie

Celková spotřeba elektrické energie pro účely zemědělského hospodářství.

80.   Paliva

Celková spotřeba topných paliv pro účely zemědělského hospodářství včetně vytápění skleníků.

81.   Voda

Náklady na vodovodní přípojku a spotřebu vody pro všechny účely zemědělského podniku včetně zavlažování. Náklady na používání vlastních vodních zařízení zemědělského podniku se uvádí v příslušných položkách: odpisy strojů a zařízení, běžná údržba strojů a zařízení, pohonné hmoty, elektřina.

82.   Pojištění

Veškeré pojistné na krytí rizik podniku, jako je povinné ručení držitele, požár, záplava, pojištění proti úhynu hospodářských zvířat a poškození úrody atd., s výjimkou pojistného na krytí pracovních úrazů uváděného v položce 59. Pojistné na budovy se uvede pouze tehdy, pokud již není uvedeno v položce 87.

83.   Daně a ostatní poplatky zemědělského podniku

Všechny daně a ostatní poplatky týkající se zemědělského hospodářství včetně těch, jež se ukládají v souvislosti s opatřeními na ochranu životního prostředí, ale bez DPH a daní a poplatků ukládaných z pozemků, budov nebo pracovních sil. Přímé daně z příjmů držitele se do nákladů podniku nezapočítávají.

84.   Ostatní podnikové režijní náklady

Všechny ostatní náklady na hospodaření zemědělského podniku neuvedené v předchozích položkách (odměny účetním, výdaje na sekretářské a kancelářské služby, telefonní poplatky, různé příspěvky a poplatky atd.). Zahrnuje se také krátkodobý pronájem budov používaných jak pro živočišnou výrobu, tak pro tržní rostlinnou výrobu nebo pro všeobecné účely.

85.   Zaplacené nájemné

Zaplacené nájemné (v penězích nebo v naturáliích) za pronajaté pozemky, budovy, kvóty a jiná práva pro účely zemědělského hospodářství. Do této položky patří náklady, jež platí nájemce v zastoupení a místo majitele (např. pozemková daň a odpisy vztahující se k větším opravám, jejichž náklady nese nájemce) a které nájemce nemůže získat zpět. Patří sem pouze příjem z nájemného za hospodářskou část usedlosti nájemce a ostatní pronajaté budovy. Náklady na leasing nebo pronájem kvót nepřipojených k pozemkům je třeba uvést také do tabulky L.

86.   Z toho: zaplacené nájemné za pozemky

87.   Pojištění budov zemědělského podniku

Tento údaj je nepovinný.

Pojistné (pojištění proti požáru, povodni atd.) na budovy v držení vlastníka, jež v případě provozování podniku nájemcem běžně platí majitel pozemku. Jestliže je veškeré pojištění kryto jedinou pojistkou, je nutné odhadnout část pojistného, týkající se budov zemědělského podniku.

88.   Daně a ostatní poplatky z pozemků a budov

Daně, dávky a ostatní poplatky, jež se platí v souvislosti s vlastnictvím pozemků podniku a budov v případě obhospodařování vlastníkem a obhospodařování v naturálním pachtu.

89.   Celkové zaplacené úroky a finanční poplatky

Úroky a finanční poplatky z vypůjčeného kapitálu (úvěrů) získaného pro účely zemědělského hospodářství. Tento údaj je povinný.

Úrokové subvence se neodečítají, ale vykazují se v položce 114 v tabulce J.

90.   Úroky a finanční poplatky zaplacené z úvěrů získaných na nákup pozemků a budov

Tento údaj je nepovinný.

91.   Z toho: úroky a finanční poplatky zaplacené z úvěrů získaných na nákup pozemků

Tento údaj je nepovinný.

92.   Úroky a finanční poplatky zaplacené z úvěrů získaných na provozní kapitál (hospodářská zvířata, stroje a zařízení a oběžný kapitál) a zaplacené věřitelům

Tento údaj je nepovinný.

93.   Náklady celkem

Součet položek 59 až 89.

G.   POZEMKY A BUDOVY, STROJE A ZAŘÍZENÍ A OBĚŽNÝ KAPITÁL

Požaduje se toto členění:

94.   Zemědělská půda, hospodářské budovy a práva

Součet položek 95 až 99 dále. Položky 95, 97 a 99 je nutné vyplnit, jsou-li v účetnictví k dispozici příslušné údaje.

95.   Zemědělská půda

Zemědělské pozemky obhospodařované vlastníkem.

96.   Trvalé kultury

Všechny sadové plochy (s výjimkou lesíků a lesů a s výjimkou hodnoty pozemků) náležející držiteli bez ohledu na formu držby pozemku. Položka se musí vyplnit a zapsané částky je nutno odepisovat ve sloupci 7 položce 316.

Do „Investic“ (sloupec 4) je třeba zahrnout porost mladých sadových ploch (trvalé kultury, které ještě v plné míře nerodí). Tento údaj je třeba zapsat také do položky 159 „Konečný stav“ v tabulce K (sloupec 9).

97.   Zlepšení pozemků

Zlepšení pozemků (například: oplocení, položení odvodňovacího systému, pevné zavlažovací zařízení) náležejících držiteli bez ohledu na formu držby pozemku. Zapsané částky je nutno odepisovat ve sloupci 7 položce 324.

98.   Hospodářské budovy

Budovy patřící držiteli bez ohledu na formu držby pozemku. Položka se musí vyplnit a zapsané částky je nutno odepisovat ve sloupci 7 položce 332.

99.   Pořizovací náklady, kvóty a jiná práva

Honoráře právního zástupce, registrační poplatky atd. týkající se pořizování zemědělské půdy nebo hospodářských budov. Transakce vztahující se k prodeji nebo nákupu referenčního množství mléka a cukrové řepy a k převodům předepsaných práv a povinností, jako je převod referenčního stavu hospodářských zvířat. Kvóty/práva se vykazují také v tabulce L. Nepatří sem pořizovací náklady na lesní pozemky.

Na kvóty v tabulce G se nepoužije odepisování, může však být uvedeno v tabulce L sloupci 7.

100.   Lesní pozemky včetně dřeva nastojato

Lesní pozemky v držení vlastníka zahrnované do podniku, včetně odpovídajících pořizovacích nákladů.

101.   Stroje a zařízení

Traktory, motorové pluhy/plečky, nákladní automobily, dodávkové automobily, osobní automobily, větší i menší zařízení pro zemědělské práce, včetně nástrojů s pořizovací hodnotou vyšší než 300 EUR.

102.   Oběžný kapitál

Oběžný kapitál se skládá z těchto součástí:

a)

zásoby: produkty podniku a zásoby na skladě;

b)

ostatní oběžný kapitál:

hodnota obdělávání půdy před sklizní úrody (omezující se na hodnotu hnojiv, prostředků na zlepšení půdy, osiva a sadby používané pro pěstování plodin, s výjimkou sadby trvalých kultur),

držení zemědělských akcií (podílů v družstevních nebo jiných organizacích, jejichž služby podnik využívá),

pohledávky:

krátkodobé pohledávky, jež se týkají prodeje produktů nebo dlouhodobých aktiv nebo poskytování služeb,

částky zaplacené předem za zboží a služby,

zůstatek v hotovosti (v pokladně, v bance, na poštovním žirovém účtu) nutný pro provoz podniku.

Úrok připsaný na bankovní účet je třeba zapsat do položky 178.

Jestliže není možné zjistit přesnou částku oběžného kapitálu, lze uvést jeho celkový odhad. Může spočívat v odhadu kapitálu průměrně investovaného do produkčního procesu, přičemž se počítá s délkou investice. V tomto případě budou součty oběžného kapitálu v počátečním ocenění a v ocenění v době závěrky stejné.

103.   Celkem

Součet položek 94, 100, 101 a 102.

SLOUPCE V TABULCE G

Hodnota na začátku účetního období (sloupec 3)

Hodnota aktiv na začátku účetního období. U zemědělských podniků zařazených do zjišťování také v předchozím roce se hodnota na začátku účetního období rovná hodnotě na konci účetního období v předchozím roce. U nově zařazených podniků se hodnota na začátku účetního období vypočítá takto:

u aktiv, která se neodepisují, odpovídá reprodukční hodnotě,

u aktiv, která se odepisují, se určí podle zbývající doby odepisování a na základě reprodukční hodnoty (včetně všech již provedených větších oprav).

Reprodukční hodnota odpovídá kupní ceně podobného nového aktiva v běžných cenách. Lze ji také odhadnout na základě cenového indexu (obecného nebo specifického) příslušných aktiv (strojů, budov atd.).

Pozemky se oceňují na základě cen (čistých pořizovacích nákladů) používaných v oblasti pro nepropachtované pozemky podobné kvality a podobně situované, prodávané pro zemědělské účely (ocenění prováděná pro majetkové převody mezi příbuznými se pro stanovení hodnoty neberou v úvahu). Pokud se náklady na soukromé osobní automobily používané pro hospodářské účely dělí mezi položky 61 „Běžná údržba strojů a zařízení“ a 62 „Pohonné hmoty a mazadla“, podnikový podíl na hodnotě automobilů se zahrnuje do strojů a zařízení. Pokud se však náklad na používání soukromých automobilů pro hospodářské účely jakkoli vypočítává (viz položka 63), soukromé automobily se do strojů a zařízení nezahrnují.

Investice (sloupec 4)

Celkové výdaje na nákup, větší opravy a produkci dlouhodobých aktiv v průběhu účetního období. Pokud byly na tyto investice získány podpory nebo subvence, do sloupce 4 se zapíše vydaná částka před odečtením uvedených podpor a subvencí.

Nákupy drobných položek strojního zařízení a vybavení, jakož i malých stromků a keřů pro drobná obnovení výsadby se v těchto sloupcích neobjeví, ale zahrnou se do nákladů za účetní období (viz položka 61 „Běžná údržba strojů a zařízení“, položka 72 „Nakoupená osiva a sadba“ a položka 77 „Specifické náklady na lesní hospodářství“).

Pokud se splácejí dluhopisy s pevným úrokem, oceňují se na základě jejich peněžní hodnoty.

Subvence na investice (sloupec 5)

Subvence získané během účetního období. Mohou zahrnovat subvence vyplacené na investice, které byly provedeny v předcházejícím účetním období.

Tržby (sloupec 6)

Celkové tržby za aktiva prodaná během účetního období.

Odpisy (sloupec 7)

Odpisy se vykazují ve výši skutečné částky odpisů za účetní období. Stanoví se na základě reprodukční hodnoty (tj. reprodukční hodnota na konci účetního období se vynásobí odpisovou sazbou).

Komisi je třeba oznámit tabulku s ročními odpisovými sazbami uplatňovanými jednotlivými členskými státy, a to společně s údaji uvedenými v podnikových výkazech poté, co budou údaje shromážděny.

 

Odpisy výsadby

Náklady na mladé stromky a keře pro novou výsadbu představují dlouhodobá aktiva, která se odepisují.

Odpisují se pouze výsadby, které jsou majetkem držitele (bez ohledu na formu držby pozemku).

 

Odpisy hospodářských budov, pevně montovaných zařízení a zlepšení pozemků

Odpisy budov, pevně montovaných zařízení (včetně skleníků a pařenišť) a zlepšení pozemků, jež náležejí držiteli, bez ohledu na formu držby pozemků.

 

Odpisy strojů a zařízení

Odpisované stroje a zařízení se definují jako stroje a zařízení, jejichž pořizovací hodnota přesahuje 300 EUR. Odpisy drobného zařízení nižší hodnoty se neuvádějí; s nákupem takových zařízení je nutno zacházet jako s náklady za účetní období (položka 61 „Běžná údržba strojů a zařízení“).

Větší opravy, které účinně zvýší hodnotu strojů a zařízení v porovnání s jejich hodnotou před opravou, se rovněž zahrnují do této položky, buď jako nedílná součást odpisů těchto strojů a zařízení, které se popřípadě upravují tak, aby se vzala v úvahu (opravami) prodloužená životnost dané položky, anebo rozložením nákladů větších oprav na několik dalších let.

Částka ročních odpisů by měla být počítána metodou lineárních nebo zrychlených odpisů.

Odpisovou sazbu určuje řada faktorů, jež většinou závisejí na konkrétních podmínkách oblasti a dané produkce (na objemu využití v každém období), ale také na technickém pokroku.

Vzhledem k vyplývajícím rozdílům v odpisech mezi jednotlivými oblastmi, a dokonce mezi jednotlivými podniky si účtárny mohou pro každou položku strojů a zařízení volit sazby vhodné pro oblast nebo podnik s cílem držet se co nejvíce skutečného snižování hodnoty strojů a zařízení.

Hodnota na konci účetního období (sloupec 8)

Hodnota aktiv na konci účetního období. Vypočítá se na základě reprodukční hodnoty v daném okamžiku a zbývající doby odepisování.

H.   ZÁVAZKY

Uvádějí se pouze částky dosud nevyrovnané, tj. sjednané úvěry snížené o již zaplacené úhrady. Úvěry ve formě dluhopisů s pevným úrokem se oceňují podle jejich peněžní hodnoty. Musí se uvést údaje alespoň za položky 374, 378, 382, 386, 390 a 394.

Úvěry se vykazují podle délky splatnosti, tj.:

104.   Dlouhodobé a střednědobé úvěry

Úvěry vztahující se k podniku s dobou trvání nejméně jeden rok.

105.   Krátkodobé úvěry a položky na účtech věřitelů

Úvěry vztahující se k podniku s dobou trvání kratší než jeden rok, závazky a nevyrovnané platby.

106.   Celkem

Součet položek 104 a 105.

Jsou-li v účetnictví podniku dostupné příslušné údaje, je třeba úvěry rozdělit podle jejich účelu, tj.:

úvěry na pozemky a stavby (sloupce 2 a 6),

z toho: úvěry na nákup pozemků (sloupce 3 a 7), úvěry na ostatní aktiva (sloupce 4 a 8).

Úhrn těchto položek tvoří částky uvedené ve sloupci 1 (celková hodnota na počátku účetního období) (= sloupce 2 + 4) a sloupci 5 (celková hodnota na konci účetního období) (= sloupce 6 + 8).

I.   DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY (DPH)

Peněžní údaje v podnikovém výkazu se vykazují podle daného členského státu:

buď bez DPH; tento způsob je třeba používat pro všechny podniky, na které se vztahuje běžný systém DPH,

nebo s DPH. Je třeba, aby členské státy, které tento způsob používají, poskytovaly každoročně na elektronických nosičích dat, obsahujících roční účetní údaje, seznam sazeb DPH, používaných v průběhu období pro každou položku podnikového výkazu.

Podniky podléhající běžnému systému DPH neuvádějí u položek 108 až 111 žádné údaje. Totéž platí v případě, kdy jsou nákup a prodej v podnikovém výkazu zapisovány včetně DPH.

Ohledně DPH je třeba uvádět tyto podrobné údaje:

107.   Systém DPH

Systém DPH (pořadové číslo 400), který se na podnik vztahuje, je třeba vyznačit pro každý podnik číselným kódem z níže uvedeného seznamu:

 

Pořadové číslo 400

Kód

BELGIE

Régime normal obligatoire

1

Régime normal sur option

2

Régime agricole

3

BULHARSKO

Osvobozený

1

Registrovaný

2

ČESKÁ REPUBLIKA

Registrovaný

1

DÁNSKO

Moms (= běžný)

1

NĚMECKO

Pauschalierender Betrieb

1

Optierender Betrieb

2

Getränke erzeugender Betrieb

3

Betrieb mit Kleinumsatz

4

ESTONSKO

Běžný

1

Zvláštní

2

IRSKO

Zemědělský

1

Registrovaný (= běžný)

2

ŘECKO

Běžný systém

1

Zemědělský systém

2

ŠPANĚLSKO

Běžný systém

1

Zjednodušený systém

2

Zemědělský systém

3

FRANCIE

TVA sur option avec autorisation pour animaux vivants

2

Remboursement forfaitaire

3

ITÁLIE

Regime esonerato

1

Regime speciale agricolo

2

Regime normale

3

KYPR

Běžný

1

Zemědělský

2

DPH se neuplatňuje

3

LOTYŠSKO

Běžný

1

Zemědělský

2

LITVA

Běžný

1

Zvláštní

2

LUCEMBURSKO

Régime normal obligatoire

1

Régime normal sur option

2

Régime forfaitaire de l’agriculture

3

MAĎARSKO

Běžný

1

Zemědělský

2

MALTA

Běžný

1

NIZOZEMSKO

Algemene regeling verplicht

1

Algemene regeling op aanvraag

2

Landbouwregeling

3

RAKOUSKO

Pauschalierender Betrieb

1

Optierender Betrieb

2

POLSKO

Běžný

1

Zemědělský

2

PORTUGALSKO

Zemědělský systém

1

Běžný systém

2

RUMUNSKO

Běžný

1

Zvláštní

2

Malé podniky

3

SLOVINSKO

Běžný

1

Zemědělský

2

SLOVENSKO

Registrovaný

1

Osvobozený

2

FINSKO

Běžný systém

1

ŠVÉDSKO

Běžný systém

1

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

Osvobozený

1

Registrovaný

2


Podrobnější členění systému DPH (pouze Španělsko, Francie, Itálie, Maďarsko a Polsko)

 

Pořadové číslo 401

ŠPANĚLSKO

 

Pokud jsou v podniku v platnosti dva systémy, zapište kód méně významného systému DPH (použitý pro pořadové číslo 400)

FRANCIE

Sans TVA obligatoire sur activités connexes

0

Avec TVA obligatoire sur activités connexes

1

ITÁLIE

Systém DPH pro agroturistiku („agriturismo“) jako vedlejší činnost

 

Regime speciale agriturismo

1

Regime normale agriturismo

2

MAĎARSKO

Pokud jsou v podniku v platnosti dva systémy, zapište kód méně významného systému DPH (použitý pro pořadové číslo 400)

POLSKO

Pokud jsou v podniku v platnosti dva systémy, zapište kód méně významného systému DPH (použitý pro pořadové číslo 400)

Položky 108 až 111

Položky 108 až 111 se vyplňují pouze tehdy, pokud se na podnik vztahuje zemědělský systém (nebo podobné systémy).

Zemědělský systém (nebo podobné systémy) je zaměřen na poskytnutí úplné náhrady DPH ze zboží a služeb nakoupených za běžné ceny a z investic. V takovém případě se nákup a prodej vykazují bez DPH.

108.   DPH z prodeje

DPH vybraná za účetní období z prodaných produktů.

109.   DPH z nákupu

DPH zaplacená během účetního období z běžných nákupů zboží a služeb. V Itálii tato položka zahrnuje také DPH zaplacenou správci daně při uplatnění přepočítacího koeficientu.

110.   DPH z investic

DPH zaplacená během účetního období z nákupu dlouhodobých aktiv (investic).

111.   DPH vrácená správcem daně

Proplacená částka.

J.   PODPORY A SUBVENCE

Do položek 112 až 118 je nutné zapsat podpory a subvence, jež byly uděleny z veřejných prostředků s výjimkou podpor a subvencí na investice uváděných v položkách 94 až 103.

112.   Podpory a subvence s výjimkou podpor a subvencí na náklady a nákup hospodářských zvířat

Výše přijatých podpor a subvencí nebo podpor a subvencí, na něž byl uznán nárok, na hospodářská zvířata a produkty a výše ostatních přijatých nebo splatných plateb s výjimkou podpor a subvencí na náklady a nákup hospodářských zvířat. Všechny údaje se musí vztahovat na hospodářská zvířata, plochu pozemků a produkty podniku odpovídající činnostem v průběhu účetního období.

113.   Z toho: podrobné údaje k celkové informaci položky 112

1.

Kategorie hospodářských zvířat (položky 22 až 50 odpovídající příslušným položkám v tabulce D) s výjimkou subvencí na skot v dále uvedených kódech 700 a 770.

2.

Produkty (položky 120 až 314 odpovídající položkám a podpoložkám v tabulce K) s výjimkou plateb na plochu pozemků v kódu 600 a plateb v dále uvedených kódech 670 a 680. Platby je třeba uvést pouze jednou (buď v příslušné položce, nebo podpoložce), aby nebyly započítány dvakrát.

3.

Seznam specifických kódů:

Kód 600 označuje platby na plochu pozemků celkem na základě nařízení (ES) č. 1782/2003, včetně plateb za vyjmutí půdy z produkce a energetické plodiny. Tuto celkovou částku a podrobné informace je třeba uvést také v tabulce M.

Kód 670 označuje podporu v rámci režimu jednotné platby na základě nařízení (ES) č. 1782/2003. Tuto celkovou částku a podrobné informace je třeba uvést také v tabulce M.

Kód 680 označuje podporu v rámci režimu jednotných plateb na plochu na základě nařízení (ES) č. 1782/2003. Tuto celkovou částku je třeba uvést také v tabulce M.

Kód 700 označuje celkové přímé platby za hovězí a telecí maso na základě nařízení (ES) č. 1782/2003. Tuto celkovou částku a podrobné informace je třeba uvést také v tabulce M.

Kód 770 označuje prémie pro mléčné výrobky a dodatečné platby na základě nařízení (ES) č. 1782/2003. Tuto celkovou částku a podrobné informace je třeba uvést také v tabulce M.

Kód 800 označuje agroenvironmentální platby a platby na podporu dobrých životních podmínek zvířat na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 810 označuje platby v rámci Natury 2000 na základě nařízení (ES) č. 1698/2005 a platby související se směrnicí 2000/60/ES.

Kód 820 označuje platby za přírodní znevýhodnění v horských oblastech a platby v ostatních znevýhodněných oblastech na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 830 označuje podporu na dodržování norem založených na právních předpisech Společenství v souladu s nařízením (ES) č. 1698/2005.

Kód 835 označuje podporu na náklady na využívání poradenských služeb na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 840 označuje podporu na účast zemědělců v programech jakosti potravin na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 900 označuje podporu na první zalesnění zemědělské půdy na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 910 označuje ostatní podporu pro lesnictví (platby v rámci Natury 2000, lesnicko-environmentální platby, podporu na obnovu lesnického potenciálu a zavádění preventivních opatření) na základě nařízení (ES) č. 1698/2005.

Kód 951 označuje podpory a subvence na živočišnou výrobu neuvedené ve výše uvedených kódech.

Kód 952 označuje podpory a subvence na produkty rostlinné výroby neuvedené ve výše uvedených kódech.

Kód 953 označuje podpory a subvence na rozvoj venkova neuvedené ve výše uvedených kódech.

Kód 955 označuje doplňkovou podporu na základě nařízení (ES) č. 1782/2003.

Kód 956 označuje přímé platby poskytované na zvláštní druhy zemědělské činnosti, které jsou důležité pro ochranu či zlepšení životního prostředí nebo pro zlepšení jakosti a uvedení zemědělských produktů na trh, na základě článku 69 nařízení (ES) č. 1782/2003.

Kód 998 zahrnuje platby za škody způsobené živelnou katastrofou, vyrovnávací platby za škody na výrobě nebo výrobních prostředcích poskytnuté orgány veřejné správy. (Pro vyrovnávací platbu za soukromého pojištění se použije položka 181 v tabulce K.)

Kód 999 zahrnuje podpory a subvence výjimečného charakteru (např. agromonetární vyrovnávací platbu). Vzhledem ke svému výjimečnému charakteru se tyto platby vykazují v hotovosti.

Kódy 1052 a 2052 označují vyrovnávací platby za zastavení produkce mléka. Každoroční platby je třeba zapsat do položky 1052, jednorázové platby do položky 2052.

Kód 950 se použije pro všeobecné subvence, které nelze přiřadit k žádné činnosti ani pod žádný z uvedených kódů.

114.   Podpory a subvence na náklady

Objem podpor a subvencí týkajících se nákladů (použijí se kódy: 59 až 82, 84, 85, 87 a 89).

115.   Z toho: podrobné informace k celkové částce položky 114 rozčleněné podle druhu nákladů (použijí se kódy: 59 až 82, 84, 85, 87 a 89).

116.   Podpory a subvence na nákup hospodářských zvířat

Objem podpor a subvencí na nákup hospodářských zvířat (použijí se kódy: 51, 52 a 54 až 58).

117.   Z toho: podrobné informace k celkové částce položky 116 rozčleněné podle kategorií hospodářských zvířat (použijí se kódy: 51, 52, 54 až 58).

118.   Podpory a subvence celkem

Úhrn položek 112, 114 a 116.

119.   Rozdíly oproti předešlým účetním obdobím

K.   PRODUKCE (bez hospodářských zvířat)

Položky některých produktů jsou rozděleny do podpoložek. V takových případech je třeba uvést informace sloupců 4 až 10 pod podpoložky i základní položku. V tomto případě se souhrnný údaj za podpoložky vkládá do základní položky.

Plodiny pěstované na půdě vyjmuté z produkce podle nařízení (ES) č. 1782/2003 je třeba vykazovat samostatně. Samostatné vykazování je nutno použít také v případech, kdy je stejná plodina pěstována jak se zavlažováním, tak i bez zavlažování.

Údaje pro produkty rostlinné výroby nastojato je třeba zanést pod příslušnou položku, s výjimkou plochy pozemků, která se nevykazuje. Totéž platí pro produkty pěstované na půdě propachtované příležitostně na dobu kratší než jeden rok.

A.   PRODUKTY ROSTLINNÉ VÝROBY

Obiloviny

Obiloviny na siláž se nezahrnují do položek 120 až 128. Uvádějí se v položkách 326 „Kukuřice na siláž“ a 327 „Ostatní obiloviny na siláž“. Proso, tritikale, pohanka a čirok (bez krmného čiroku) se uvádějí v položce 128 „Ostatní obiloviny“. Krmný čirok se uvádí v položce 145 „Ostatní pícniny“.

Osiva se uvádí v položkách 120 až 128.

120.   Pšenice obecná a špalda

121.   Pšenice tvrdá

122.   Žito (včetně soureže)

123.   Ječmen

124.   Oves

125.   Letní obilné směsky

126.   Kukuřice na zrno (včetně kukuřice na zrno v mléčné zralosti)

127.   Rýže

128.   Ostatní obiloviny

Ostatní polní plodiny

129.   Bílkovinné plodiny

Všechny bílkovinné plodiny pěstované na semeno, včetně osiv a suchých směsek obilovin s luskovinami. Nezahrnují se: luskoviny sklízené na zeleno, např. vojtěška, které se uvádějí v položce 145 „Ostatní pícniny“, bílkovinné olejnaté plodiny (např. sója), které se uvádějí pod položkou 132 „Olejniny“, a luštěninová zelenina, která se uvádí pod položkami 136, 137 nebo 138.

Podpoložky položky 129 „Bílkovinné plodiny“:

360.

Hrách, polní fazole, sladké lupiny

361.

Čočka, cizrna (Garbanzos), vikev

330.

Ostatní bílkovinné plodiny

130.   Brambory (včetně raných a sadbových)

Podpoložky položky 130 „Brambory“:

Zanesou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

362.

Brambory na škrob

363.

Ostatní brambory

131.   Cukrová řepa (s výjimkou sadbové)

132.   Olejniny (včetně semen)

Podpoložky položky 132 „Olejniny“:

331.

Řepka

332.

Slunečnice

333.

Sója

364.

Len jiný než přadný (jsou-li údaje k dispozici v účetnictví podniku)

334.

Ostatní (včetně lnu jiného než přadného, pokud není uveden pod podpoložkou 364, skočce obecného, světlice barvířské, sezamu indického, podzemnice olejné, hořčice, máku setého a ostatních olejnin)

133.   Chmel (s výjimkou sadby)

134.   Tabák (s výjimkou sadby)

Podpoložky položky 134 „Tabák“:

Podpoložky odpovídají skupinám tabákových druhů podle článku 171ca nařízení Komise (ES) č. 1973/2004 (5). Zanesou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

365.

Flue-cured (zahrnuje odrůdy: Virginia, Virginia D a jeho hybridy a Bright)

366.

Light air-cured (zahrnuje odrůdy: Burley, Badischer Burley a jeho hybridy a Maryland)

367.

Dark air-cured (zahrnuje odrůdy: Badischer Geudertheimer, Pereg, Korso, Paraguay a jeho hybridy, Dragon Vert a jeho hybridy, Philippin, Petit Grammont (Flobecq), Semois, Appelterre, Nijkerk, Misionero a jeho hybridy, Rio Grande a jeho hybridy, Forchheimer Havana Iic, Nostrano del Brenta, Resistente 142, Goyano, hybridy Geudertheimera, Beneventano, Brasile Selvaggio a podobné odrůdy, Fermented Burley a Havanna)

368.

Fire-cured (zahrnuje odrůdy: Kentucky a jeho hybridy, Moro di Cori a Salento)

369.

Sun-cured (zahrnuje odrůdy: Xanthi-Yaka, Perustitza, Samsun, Erzegovina a podobné odrůdy, Myrodata Smyrnis, Trapezous a Phi I, Kaba Koulak (ne klasický), Tsebelia a Mavra)

370.

Basmas (zahrnuje odrůdy: Basmas)

371.

Katerini (zahrnuje odrůdy: Katerini a podobné odrůdy)

372.

Kaba-Koulak (klasický) (zahrnuje odrůdy: Elassona, Myrodata Agrinion a Zichnomyrodata)

135.   Ostatní technické plodiny (s výjimkou osiv)

Zahrnuje také bavlnu nebo cukrovou třtinu, přadný len a konopí.

Podpoložky položky 135 „Ostatní technické plodiny“:

345.

Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, včetně čaje, kávy a čekanky

346.

Cukrová třtina

347.

Bavlna: produkce za účetní období (sloupec 5) se uvádí v hmotnosti (100 kg) osiva, tj. nevyzrněné bavlny

373.

Přadný len (jsou-li v účetnictví podniku k dispozici údaje)

374.

Konopí (jsou-li v účetnictví podniku k dispozici údaje)

348.

Ostatní technické plodiny. Zahrnuje také přadný len a konopí, pokud nejsou zaznamenány pod položkami 373 a 374.

Zelenina a ovoce nepěstované celoročně

136.   Čerstvá zelenina, melouny a jahody pěstované venku na volném prostranství: plodiny pěstované střídavým osevním postupem se zemědělskými plodinami, včetně ananasu a cukrové kukuřice

137.   Čerstvá zelenina, melouny a jahody pěstované ve venkovních zelinářských zahradách: plodiny pěstované s jinými zahradnickými plodinami a v systému rychlého střídání plodin při téměř nepřetržitém využívaní pozemku a několika sklizních za rok, včetně ananasu a cukrové kukuřice

138.   Čerstvá zelenina, melouny a jahody pěstované pod ochranným krytem (včetně ananasu a cukrové kukuřice): plodiny pěstované pod ochranným krytem (ve sklenících, pařeništích, přístupných plastových tunelech) po celou sezónu nebo po její větší část. Plodiny pěstované v nepřístupných plastových tunelech, pod zvonovými skleníky nebo přenosnými pařeništi se nepovažují za plodiny pěstované pod ochranným krytem. V případě vícepodlažního skleníku se počítá pouze základní plocha.

Podpoložky položek 136, 137 a 138 „Zelenina a ovoce nepěstované celoročně“:

Produkty jsou uváděny pod položkami bez ohledu na jejich následné použití (spotřeba v čerstvém stavu, sušení, zpracovávání, konzervování atd.) Zanesou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

335.

Zelí, kapusta, květák, brokolice atd.

336.

Listová zelenina (pór, špenát, salát atd.)

337.

Rajčata

375.

Cukrová kukuřice (jsou-li v účetnictví podniku k dispozici údaje)

338.

Zelenina plodová a zelenina pěstovaná na květ, s výjimkou rajčat (dýně a tykve, lilek, okurky nakládačky, artyčoky, sladké papriky atd.). Také cukrová kukuřice, není-li uvedena pod položkou 375.

339.

Zelenina kořenová, cibulová a pěstovaná pro hlízy (s výjimkou brambor)

340.

Luštěninová zelenina (hrách, fazole atd. bez čočky a cizrny)

341.

Ovoce nevytrvalých plodin (jahody, cukrové melouny, vodní melouny, ananas atd.)

139.   Houby: celkovou plochu pod následnými plodinami (základní plocha x počet úplných sklizní) je třeba uvést v čtverečních metrech. Tato plocha se nezahrne do celkového součtu (položka 183).

Květiny a dekorativní rostliny

140.   Květiny a dekorativní rostliny venkovní (bez školek, které se uvádějí v položce 157) (základní plocha)

141.   Květiny a dekorativní rostliny pěstované pod ochranným krytem (základní plocha)

Podpoložky položek 140 a 141 „Květiny a dekorativní rostliny“:

Zanesou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

342.

Květinové cibule a hlízy

343.

Řezané květiny a poupata květin

344.

Kvetoucí rostliny a dekorativní rostliny

Osiva

142.   Travní semena (trávy a krmné luskoviny)

143.   Ostatní semena (zahradnická semena, semena a sazenice na orné půdě, bez obilovin, suchých luštěnin, brambor, semen olejnin a travních semen)

Krmné plodiny a půda ležící ladem

144.   Krmné kořenové plodiny a košťáloviny (mangold řapíkatý, tuřín, krmná mrkev a krmná vodnice, polosladký mangold, jiné krmné kořenové plodiny a košťáloviny) (bez semen)

145.   Ostatní pícniny

Veškeré zelené jednoleté nebo víceleté pícniny pěstované v rámci střídání plodin, jež zůstávají na stejném pozemku po dobu kratší než pět let, bez travních porostů.

Podpoložky položky 145 „Ostatní pícniny“:

326.

Kukuřice na siláž

327.

Ostatní obiloviny na siláž

328.

Ostatní pícniny

146.   Půda ležící ladem: půda, jež za celé účetní období nedává žádnou sklizeň. Vykazuje se také půda vyjmutá z produkce v souladu s nařízením (ES) č. 1782/2003 a neobdělávaná. Uvádí se také půda vyjmutá z produkce se zelenou vegetací. Půda vyjmutá z produkce osetá povolenými nepotravinářskými plodinami v souladu s nařízením (ES) č. 1782/2003 se zanese pod položku příslušné plodiny s kódem „druhu plodiny“ 8 nebo 9.

147.   Dočasné travní porosty: tráva zasetá na orné půdě a poskytující zelenou píci po dobu méně než pěti let; zahrnuty jsou plochy poskytující píci po dobu kratší než jeden rok. Do této položky se uvede součet tržeb za seno nebo trávu pocházející z této plochy.

148.   Ostatní plodiny na orné půdě nezapsané v položkách 120 až 147 nebo v jejich podpoložkách

149.   Zahrnuje pozemky připravené k osetí dlouhodobě propachtované jiným osobám včetně pozemků poskytnutých pracovníkům jako odměna v naturáliích

150.   Louky a trvalé pastviny: zemědělsky využívaná půda, neobdělávaná v systému střídání plodin, ale trvale určená (nejméně na pět let) k produkci zelené píce, zaseté nebo přirozeně vzrostlé, zpravidla hnojená a obdělávaná. Do této položky se uvede součet tržeb za seno nebo trávu pocházející z této plochy.

151.   Extenzivní pastviny: špatné pastviny s křovinatým porostem, obecně nehnojené a neobdělávané

314.   Trvalé louky již nevyužívané k produkci a způsobilé pro platbu subvencí

Trvalé kultury

152.   Sady s ovocem a bobulovinami

Položka zahrnuje také tropické a subtropické ovoce; včetně banánů, avšak nezahrnuje trvalé kultury pěstované pod ochranným krytem, které se uvádějí v položce 156.

Podpoložky položky 152 „Sady s ovocem a bobulovinami“:

Produkty jsou uváděny pod položkami bez ohledu na jejich následné použití (spotřeba v čerstvém stavu, sušení, zpracování, konzervování atd.)

349.

Jádrové ovoce: jablka, hrušky atd., bez rozinek (podpoložka 291) a bez stolních hroznů (podpoložka 285)

350.

Peckové ovoce: slívy, broskve, meruňky, třešně atd., bez stolních oliv (podpoložka 281)

351.

Skořápkové ovoce: vlašské ořechy, lískové oříšky, mandle, jedlé kaštany atd.

352.

Drobné ovoce a bobuloviny: červený a bílý rybíz, maliny, fíky atd. (nezahrnuje jahody, melouny a ananas: položky 136, 137 a 138)

353.

Tropické a subtropické ovoce: banány, avokádo, mango, papája atd.

153.   Citrusové sady

Podpoložky položky 153 „Citrusové sady“:

354.

Pomeranče

355.

Tanžerinky, mandarinky, klementinky a podobné drobné ovoce

356.

Citrony

357.

Ostatní citrusové ovoce

154.   Olivové háje

Podpoložky položky 154 „Olivové háje“:

281.

Stolní olivy

282.

Olivy na výrobu oleje (prodávané jako plody)

283.

Olivový olej

284.

Vedlejší produkty pěstování oliv

155.   Vinice

Podpoložky položky 155 „Vinice“:

285.

Stolní hrozny

286.

Hrozny pro výrobu jakostního vína s chráněným označením původu (CHOP)

292.

Hrozny pro výrobu jakostního vína s chráněným zeměpisným označením (CHZO)

293.

Hrozny pro ostatní vína

288.

Různé vinařské produkty: hroznový mošt, šťáva, vínovice, ocet a ostatní produkty podniku

289.

Jakostní víno s chráněným označením původu (CHOP)

294.

Jakostní víno s chráněným zeměpisným označením (CHZO)

295.

Ostatní vína

291.

Rozinky

304.

Vedlejší vinařské výrobky (matolina, vinařský kal atd.)

156.   Trvalé kultury pěstované pod ochranným krytem

157.   Pěstitelské školky: včetně révových školek; bez lesních školek sloužících potřebám podniku

158.   Ostatní trvalé kultury (vrba košíkářská, rákos, bambus, další druhy vrb atd.)

159.   Porost mladých výsadeb oceněný na základě nákladů na vstupy (v úvahu se berou pouze výsadby, jež dosud nedosáhly plné produkční kapacity). Tato částka je také vykazována v investicích (sloupec 4) pro položku 96 „Trvalé kultury“ (tabulka G).

Ostatní produkty rostlinné výroby

160.   Dále zpracované produkty rostlinné výroby podniku jinde neuvedené; včetně alkoholu jiného než pocházejícího z hroznů, jablečného a hruškového zkvašeného moštu nebo jiného alkoholu

161.   Vedlejší rostlinné produkty (s výjimkou vedlejších vinařských produktů a vedlejších produktů olivových hájů)

Podpoložky položky 161 „Vedlejší rostlinné produkty“

Uvedou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

299.

Sláma

300.

Řepný chrást

301.

Ostatní vedlejší produkty

B.   PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY

162.   Kravské mléko

163.   Výrobky z kravského mléka

164.   Ovčí mléko

165.   Kozí mléko

166.   Vlna

167.   Výrobky z ovčího mléka

168.   Výrobky z kozího mléka

169.   Slepičí vejce (včetně násadových vajec)

170.   Ostatní produkty živočišné výroby (prodaný hnůj, poplatky za připouštění, jiná vejce než slepičí atd.)

313.   Med a včelí produkty: med, medovina a jiné produkty a vedlejší včelí produkty, vyjádřené v metrických centech (= 100 kg) přepočítaných na ekvivalent medu.

171.   Chov ve smluvním vztahu

Částky příjmů za chov ve smluvním vztahu v zásadě odpovídající platbám za poskytnuté služby, jestliže držitel podniku nepřejímá hospodářské riziko normálně spojené s chovem nebo výkrmem takových hospodářských zvířat

Podpoložky položky 171 „Chov ve smluvním vztahu“:

Zanesou se podrobné údaje, jsou-li k dispozici v účetnictví podniku.

307.

Skot chovaný ve smluvním vztahu

308.

Ovce nebo kozy chované ve smluvním vztahu

309.

Prasata chovaná ve smluvním vztahu

310.

Drůbež chovaná ve smluvním vztahu

311.

Ostatní hospodářská zvířata chovaná ve smluvním vztahu

C.   LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

173.   Lesní pozemky

Plocha pokrytá lesíky a lesy, včetně školek umístěných v lesích, jakož i včetně výsadeb topolů. Samostatně stojící stromy, křoví, remízky a aleje se nezahrnují mezi lesní pozemky, ale jejich plochy se započítávají k pozemkům, které je obklopují. Lesní pozemky se berou v úvahu, hospodaří-li na nich držitel, udržují-li je pracovní síly podniku jeho zařízením nebo jsou-li jimi poskytované produkty využívány v podniku.

174.   Prodej pokáceného dřeva: hodnota prodejů dřeva včetně jeho použití v podniku během účetního období

175.   Prodej dřeva na pni: hodnota prodejů dřeva na pni během účetního období

176.   Ostatní produkty lesního hospodářství: hodnota prodeje produktů lesního hospodářství bez dřeva (korek, borová pryskyřice atd.)

D.   OSTATNÍ PRODUKTY

172.   Příjmy z příležitostného pronájmu ploch pícnin a ustájení hospodářských zvířat

177.   Práce ve smluvním vztahu pro třetí strany, včetně pronájmu zařízení

178.   Úroky z likvidních aktiv, nezbytných pro provozování podniku, na bankovním účtu držitele. Tato položka se nevyplňuje, pokud se oběžný kapitál stanoví paušálně (viz též poznámka k oběžnému kapitálu, položka 102).

179.   Příjmy z cestovního ruchu v případech, kdy se cestovní ruch překrývá se zemědělskou činností podniku v takové míře, že je prakticky nemožné je odlišit. Patří k nim nájemné z cestovního ruchu (tábořiště, chaty, jezdecká zařízení, lov, rybolov atd.). Příslušné náklady a mzdy nemohou být vykázány samostatně, a proto jsou zahrnuty do odpovídajících položek.

180.   Opravy příjmů, jež mají vztah k předchozímu účetnímu období: částky přijaté v průběhu období, jež se vztahují k předchozím účetním obdobím a jež v oněch obdobích nebyly zahrnuty v pohledávkových účtech. Podpory, subvence a přímé podpory vztahující se k produktům, hospodářským zvířatům, obdělávané ploše, nákladům a katastrofám je třeba uvést pro běžné účetní období v položkách 112 až 118, a pro předchozí účetní období pod pořadovým číslem 483.

181.   Ostatní produkce a příjmy: hodnota ubytování pracovníků zahrnutá v naturálních mzdách a platech (oceněná na základě příslušných nákladů), produkce dlouhodobých aktiv (odhadnutá hodnota všech nákladů na produkci dlouhodobých aktiv, s nimiž se nakládá jako s běžnými náklady podniku, viz odstavec b) „Obecných definic a postupů“), obdržená náhrada, kterou nelze přičíst jednotlivým výrobkům ani odečíst z nákladů atd.

182.   Ostatní plochy a jejich produkce

Položka 182 zahrnuje všechny ostatní plochy, např. zelinářské zahrady, pozemky zastavěné budovami, cesty, dvůr pro hospodářská zvířata, rybníky atd.

183.   Celkem: úhrn položek 120 až 182 a 313 až 314.

Úhrn ploch však nezahrnuje plochy používané pro následné plodiny a houby. Tento úhrn ploch tedy představuje celkovou plochu podniku.

SLOUPCE V TABULCE K

Produkty (sloupec 1)

Produkty je nutno uvádět v pořadí výše uvedených čísel.

Druh plodiny (sloupec 2)

Rozlišují se tyto druhy plodin a jim odpovídající kódy:

Kód 0

:

Tento kód se použije v případě produktů živočišné výroby, zpracovaných produktů, zásob a vedlejších produktů.

A.

Polní produkce (včetně čerstvé zeleniny, melounů a jahod pěstovaných na volném prostranství střídavým osevním postupem se zemědělskými plodinami; bez plodin pěstovaných na půdách vyjmutých z produkce podle nařízení (ES) č. 1782/2003).

Kód 1

:

Hlavní plodiny nezavlažované

K hlavním plodinám patří:

samostatné plodiny, tj. plodiny pěstované v dané oblasti jako jediné v průběhu účetního období,

smíšené plodiny: plodiny seté, obdělávané a sklízené společně a produkující jako konečný produkt směsku,

plodina, která zůstává v půdě nejdéle z vedlejších následných plodin pěstovaných v průběhu účetního období na dané ploše.

Kód 2

:

Kombinované plodiny nezavlažované

Plodiny pěstované určitý čas spolu na stejné ploše, přičemž každá z nich běžně produkuje oddělenou sklizeň během účetního období. Celková plocha je mezi tyto plodiny rozdělena v poměru, ve kterém plodiny skutečně zabírají plochu.

Kód 3

:

Vedlejší následné plodiny nezavlažované (meziplodiny)

Plodiny pěstované následně za sebou během účetního období na dané ploše a nepovažované za hlavní plodiny

Kód 6

:

Zavlažované hlavní nebo kombinované plodiny

Kód 7

:

Zavlažované vedlejší následné plodiny

Plodina je považována za zavlažovanou, pokud je voda běžně dodávána uměle.

Tyto dva typy plodin se uvádí, pokud jsou o nich v účetnictví k dispozici informace.

B.

Venkovní zelinářské zahradnictví a pěstování dekorativních květin

Kód 4

:

Čerstvá zelenina, melouny a jahody pěstované ve venkovních zelinářských zahradách (viz položka 137), květiny a dekorativní rostliny venkovní (viz položka 140).

C.

Plodiny pěstované pod ochranným krytem

Kód 5

:

Čerstvá zelenina, melouny a jahody pěstované pod ochranným krytem (viz položka 138), květiny a dekorativní rostliny (jednoleté nebo trvalé) pěstované pod ochranným krytem (viz položka 141), trvalé plodiny pěstované pod ochranným krytem (viz položka 156). V případě potřeby také položky 143, 285 a 157.

D.

Plodiny na půdě vyjmuté z produkce v souladu s nařízením (ES) č. 1782/2003

Kód 8

:

Nezavlažované plodiny na půdě vyjmuté z produkce

Kód 9

:

Zavlažované plodiny na půdě vyjmuté z produkce

E.

Energetické plodiny

Kód 10

:

Energetické plodiny definované v článku 88 nařízení (ES) č. 1782/2003 bez ohledu na to, zda je na ně poskytována podpora na energetické plodiny, či nikoliv, kromě „nepotravinářských plodin na půdě vyjmuté z produkce“.

Chybějící údaje (sloupec 3)

Kód 0

:

Pokud nechybí žádné údaje, uvádí se kód 0.

Kód 1

:

Pokud není plocha některé plodiny uvedena (viz sloupec 4), např. v případě prodeje tržní plodiny pořízené nastojato nebo tržeb pocházejících z půdy příležitostně propachtované na časové období do jednoho roku nebo v případě produkce pocházející ze zpracování zakoupených hospodářských zvířat nebo rostlinných produktů, je nutno do tohoto sloupce uvést kód 1.

Kód 2

:

Pokud kvůli podmínkám prodeje nelze u plodin pěstovaných ve smluvním vztahu uvést skutečnou produkci (sloupec 5), je nutné v tomto sloupci uvést kód 2.

Kód 3

:

Pokud kvůli podmínkám prodeje nelze uvést skutečnou produkci a plodiny nejsou pěstovány ve smluvním vztahu, je nutné v tomto sloupci uvést kód 3.

Kód 4

:

Pokud chybí údaj o ploše a skutečné produkci, uvádí se kód 4.

Kód 8

:

V případě kódu produktu 146, pokud se jedná o povinné vynětí z produkce podle nařízení (ES) č. 1782/2003 a pokud plocha není obdělávána (včetně ploch pokrytých zelení), je třeba do tohoto sloupce zapsat kód 8.

Plocha (sloupec 4)

Plocha se uvádí v arech (100 arů = 1 hektar) s výjimkou ploch používaných pro pěstování hub (položka 139), které jsou uváděny v metrech čtverečních. Tyto plochy nejsou uvedeny v celkových plochách (viz položka 183).

V tomto sloupci se udávají plochy pro každou kategorii rostlinné výroby s výjimkou vedlejších plodin (položky 161, 284, 299 až 301 a 304) a zpracovaných produktů (položky 160 a 288). Produkty získané zpracováním zakoupených plodin a tržní plodiny zakoupené nastojato nebo pocházející z půdy příležitostně propachtované na období kratší než jeden rok se udávají bez udání plochy. V sloupci 3 (chybějící údaje) je nutno uvést kód 1.

U podpoložek týkajících se čerstvé zeleniny, melounů a jahod (335 až 341), květin a dekorativních rostlin (položky 342 až 344) pěstovaných ve venkovním zelinářství nebo pod ochranným krytem se uvádí plocha skutečně použitá pro pěstování plodin (obdělaná plocha). Příklad: pěstují-li se ředkvičky a potom pór na jediné ploše jednoho hektaru venkovního zelinářství, uvede se v položce 137 základní plocha 1 ha a v položkách 339 a 336 se uvede obdělávaná plocha dvakrát 1 ha. Pokud tyto informace nejsou v účetnictví podniku k dispozici, uvede se do sloupce 3 (chybějící údaje) kód 1.

Produkce za účetní období (sloupec 5)

Množství produkce živočišné a rostlinné výroby za účetní období (bez ztrát na poli a v podniku). Toto množství se uvádí za hlavní produkty podniku (bez vedlejších produktů).

Množství se uvádí v metrických centech (100 kg), s výjimkou vajec (položka 169), která se uvádí v tisících kusů, a vína a vinařských produktů (položky 286 až 289 a 292 až 295), které se uvádí v hektolitrech. Množství u hlavní položky 155 „Vinice“ se uvádí v metrických centech, i když se týká vinařských produktů.

U mléka se uvádí množství tekutého mléka bez ohledu na formu, ve které je mléko prodáno, spotřebováno v podniku, nebo použito jako naturálie nebo v podniku (smetana, máslo, sýr apod.). Mléko vysáté telaty se v produkci neuvádí.

Pokud není možné s ohledem na podmínky prodeje uvést skutečnou produkci v metrických centech (jako v případě tržeb za plodiny nastojato a plodiny pěstované ve smluvním vztahu), uvádí se v sloupci 3 (chybějící údaje) kód 2 za plodiny pěstované ve smluvním vztahu a kód 3 v ostatních případech.

Počáteční stav (sloupec 6)

Hodnota produktů na skladě na začátku účetního období bez hospodářských zvířat. Tyto produkty je třeba ocenit ve výstupních cenách zemědělské produkce v den ocenění.

Tržby (sloupec 7)

Celková hodnota tržeb (bez ohledu na to, zda výnos byl nebo nebyl přijat během účetního období) za produkty, jež byly na skladě na začátku účetního období nebo byly během tohoto období sklizeny.

Celkový údaj za prodanou produkci obsahuje hodnotu produktů vrácených do podniku (odstředěné mléko, pulpa apod.). Tato hodnota je také uváděna v nákladech podniku.

Všechny vyrovnávací platby (např. za škody způsobené krupobitím) přijaté během účetního období je nutné přičíst k celkové hodnotě tržeb za dotyčné produkty ve všech případech, kdy je lze přidělit na produkci takových produktů. Jinak se zapíší do položky 181 „Ostatní produkce a příjmy“.

Podpory a subvence obdržené na produkty během účetního období se do celkového prodeje nezahrnují; uvádějí se v položce 112 (viz pokyny k této položce). Pokud jsou případné marketingové náklady známé, neodečítají se od celkového prodeje, ale udávají se v položce 71 „Ostatní specifické náklady živočišné výroby“ nebo 76 „Ostatní specifické náklady rostlinné výroby“.

Vlastní spotřeba a naturálie (sloupec 8)

Produkty spotřebované domácností držitele podniku (včetně produktů podniku použitých na stravování rekreantů) nebo použité jako platby v naturáliích za zboží a služby (včetně mezd v naturáliích). Dané produkty se oceňují ve výstupních cenách zemědělské produkce.

Konečný stav (sloupec 9)

Hodnota produktů na skladě na konci účetního období bez hospodářských zvířat. Produkty je třeba ocenit ve výstupních cenách zemědělské produkce v den ocenění.

Vnitropodniková spotřeba (sloupec 10)

Hodnota produktů podniku ve výstupních cenách zemědělské produkce, jež byly na skladě na začátku účetního období nebo byly vyprodukovány v průběhu roku a byly během období použity jako vstupy podniku. Patří mezi ně:

krmivo pro hospodářská zvířata:

hodnota tržních produktů podniku (produktů, jež jsou aktuálně prodejné) ve výstupních cenách zemědělské produkce, použitých v průběhu období jako krmivo pro hospodářská zvířata. Sláma podniku použitá v podniku (jako píce nebo stelivo) se oceňuje pouze tehdy, je-li produktem prodejným v dotyčné oblasti a dotyčném období. Mléko vysáté telaty se do použití v podniku nezahrnuje.

Produkty, kterých se to týká, jsou ohodnoceny ve výstupních cenách zemědělské produkce,

osiva a sadba:

hodnota tržních produktů podniku ve výstupních cenách zemědělské produkce, použitých jako osiva nebo sadba plodin během účetního období.

L.   KVÓTY A JINÁ PRÁVA

Množství vlastněných kvót na konci účetního období je třeba vždy uvést ve sloupci 9.

Je nutno uvést také kvóty původně volně zakoupené v běžných tržních hodnotách, pokud je možno s nimi obchodovat odděleně od pozemků. Kvóty, s kterými není možné volně obchodovat mimo dané pozemky, se uvádí pouze v tabulce G.

Některé uváděné údaje jsou zároveň uváděny jednotlivě nebo jako součást jiných souhrnných ukazatelů v jiných položkách v tabulkách F, G a/nebo K.

Použijí se tyto položky:

401.

Mléko

402.

Prémie za krávy bez tržní produkce mléka

404.

Prémie za bahnice a kozy

421.

Cukrová řepa

422.

Tabák

423.

Brambory určené pro výrobu škrobu

441.

Amoniak

442.

Organický hnůj

470.

Nároky na platby v rámci režimu jednotné platby (nepovinné)

499.

Ostatní

SLOUPCE V TABULCE L

Kvóta nebo právo (sloupec 1)

Číslo kvóty nebo práva.

Druh datového kódu (sloupec 2)

Kód 1

:

Údaje týkající se aktiv: nákup a prodej

Kód 2

:

Údaje týkající se příjmů: leasing nebo pronájem kvót

(Sloupec 3): Nevyužito.

Výdaje (sloupec 4)

 

Kód 1 ve sloupci 2:

Částky placené za nákup kvót nebo jiných práv.

 

Kód 2 ve sloupci 2:

Částky placené za leasing nebo pronájem kvót nebo jiných práv. Také zahrnuto v zaplaceném nájemném v položce 85 (Zaplacené nájemné) v tabulce F.

Příjmy (sloupec 5)

 

Kód 1 ve sloupci 2:

Částky přijaté z prodeje kvót nebo jiných práv.

 

Kód 2 ve sloupci 2:

Částky přijaté z pronájmu nebo leasingu kvót nebo jiných práv. Také zahrnuto v položce 181 (Ostatní produkce a příjmy) v tabulce K.

Počáteční stav (sloupec 6)

 

Kód 1 ve sloupci 2:

Hodnota počátečního stavu množství, které má držitel k dispozici, ať už bylo pořízeno původně zdarma, nebo zakoupeno; uvádí se v běžných tržních hodnotách, pokud je možné s kvótami obchodovat volně mimo danou půdu.

 

Kód 2 ve sloupci 2:

Nevyužit.

Odpisy (sloupec 7)

Odpisy kvót a práv je možné uvádět v tomto sloupci. Žádné odpisy kvót a jiných práv však není možné použít v tabulce G (položka 340).

Konečný stav (sloupec 8)

 

Kód 1 ve sloupci 2:

Hodnota konečného stavu množství, které má držitel k dispozici, ať už bylo pořízeno původně zdarma nebo zakoupeno; uvádí se v běžných tržních hodnotách, pokud je možné s kvótami volně obchodovat mimo danou půdu.

 

Kód 2 ve sloupci 2:

Nevyužit.

Množství (sloupec 9)

Používají se tyto jednotky:

položky 401, 421 až 441: metrické centy,

položka 442: metrické centy nebo počet kusů zvířat, jestliže to vyplývá z vnitrostátních právních předpisů,

položky 402 a 404: počet základních jednotek,

položka 470: počet nároků,

položka 499 nevyužita.

Daně (včetně doplňkové dávky) (sloupec 10)

Uvádět pouze jednou, pokud je ve sloupci 2 kód 2.

Položka 401: doplňková dávka za mléko splatná za produkci v účetním období, jinak zaplacená částka.

M.   PŘÍMÉ PLATBY podle nařízení (ES) č. 1782/2003 (položky 600 až 680 a 700 až 772) (6)

600.   Platby na plochu podle nařízení (ES) č. 1782/2003

Úhrn plateb na plochu se zapisuje také do tabulky J s kódem 600. Zahrnuje také platbu na plochu za půdu, která je vyjmuta z produkce, a na půdu, na kterou se vztahuje podpora pro energetické plodiny.

Podrobné údaje u položky 600:

Položky 621 až 638 se vyplňují pro zavlažované plodiny pouze tehdy, jsou-li tyto plodiny samostatně ošetřeny v národním regionálním plánu. Je-li tomu tak, jsou příslušné plochy a platby vyloučeny z položek 601 až 618. Pokud zavlažované plochy v národním regionálním plánu samostatně ošetřeny nejsou, jsou zapsány do položek 601 až 618.

601.   Platby na plochu za nezavlažovanou půdu

Ve sloupci 4 – Počet základních jednotek pro platby: souhrn položek 602 až 618 s výjimkou položek 608, 614 a 618, pokud jsou některé základní jednotky rovněž uvedeny pod jinými položkami v tabulce M. Ve sloupci 5 – Podpory celkem: souhrn položek 602 až 618.

Je třeba doplnit různé podpoložky, alespoň pokud členský stát poskytl ve svém regionálním plánu odlišné vyrovnávací schéma (týkající se referenčních výnosů, částky jednotné pomoci, celkové způsobilé plochy), pokud jde o různé způsobilé plodiny.

602.   Platby na plochu za obiloviny

603.   Platby na plochu za olejniny

604.   Platby na plochu za bílkovinné plodiny

605.   Platby na plochu za obiloviny na siláž

606.   Platby na plochu za kukuřici na zrno

607.   Platby na plochu za kukuřici na siláž

608.   Doplatek k platbám na plochu na pšenici tvrdou v tradičních pěstitelských oblastech nebo zvláštní pomoc na pšenici tvrdou v souladu s nařízením (ES) č. 1782/2003

609.   Platby na plochu za ostatní plodiny na orné půdě

611.   Platby na plochu za silážní píci

612.   Platby na plochu za přadný len

613.   Platby na plochu za přadné konopí

614.   Prémie na bílkovinné plodiny (není-li obsažená v položce 604)

618.   Zvláštní jakostní prémie na pšenici tvrdou (není-li obsažená v položce 608)

621.   Platby na plochu za zavlažovanou půdu

Ve sloupci 4 – Počet základních jednotek pro platby: souhrn položek 622 až 638 s výjimkou položek 628, 634 a 638, pokud jsou některé základní jednotky rovněž uvedeny pod jinými položkami v tabulce M. Ve sloupci 5 – Podpory celkem: souhrn položek 622 až 638.

Je třeba doplnit různé podpoložky, alespoň pokud členský stát poskytl ve svém regionálním plánu odlišné vyrovnávací schéma (týkající se referenčních výnosů, částky jednotné pomoci, celkové způsobilé plochy), pokud jde o různé způsobilé plodiny.

622.   Platby na plochu za zavlažované obiloviny

623.   Platby na plochu za zavlažované olejniny

624.   Platby na plochu za zavlažované bílkovinné plodiny

625.   Platby na plochu za zavlažované obiloviny na siláž

626.   Platby na plochu za zavlažovanou kukuřici na zrno

627.   Platby na plochu za zavlažovanou kukuřici na siláž

628.   Doplatek k platbám na plochu na zavlažovanou pšenici tvrdou v tradičních pěstitelských oblastech nebo zvláštní pomoc v souladu s nařízením (ES) č. 1782/2003

629.   Platby na plochu za ostatní zavlažované plodiny na orné půdě

632.   Platby na plochu za zavlažovaný přadný len

633.   Platby na plochu za zavlažované přadné konopí

634.   Prémie na bílkovinné plodiny za zavlažované bílkovinné plodiny (není-li obsažená v položce 624)

638.   Zvláštní jakostní prémie na zavlažovanou pšenici tvrdou (není-li obsažená v položce 628)

650.   Platby na plochu za půdu vyjmutou z produkce

655.   Podpora pro energetické plodiny

670.   Režim jednotné platby podle nařízení (ES) č. 1782/2003

Ve sloupci 4 – Počet základních jednotek pro platby: souhrn položek 671 až 673. Ve sloupci 5 – Podpory celkem: souhrn položek 671 až 674.

Úhrn podpory v rámci režimu jednotné platby na plochu se zapisuje také do tabulky J s kódem 670.

Podrobné údaje u položky 670:

Položky

Počet základních jednotek pro platby

Podpory celkem

671

Platby v rámci režimu jednotné platby (kromě těch uvedených v položkách 672 až 674); zahrnují rovněž platby na louky/trvalé pastviny a na půdu vyjmutou z produkce, pokud se nerozlišují

Povinný údaj

Povinný údaj

672

Platby v rámci režimu jednotné platby pro louky/trvalé pastviny

Nepovinné

Nepovinné

673

Platby v rámci režimu jednotné platby na půdu vyjmutou z produkce

Nepovinné

Nepovinné

674

Platby v rámci režimu jednotné platby na základě zvláštních nároků

Povinný údaj

Povinný údaj

680.   Režim jednotné platby na plochu podle nařízení (ES) č. 1782/2003

Úhrn podpory v rámci režimu jednotné platby na plochu se zapisuje také do tabulky J s kódem 680.

700.   Přímé platby na produkci hovězího masa podle nařízení (ES) č. 1782/2003

Souhrn přímých plateb na hovězí maso se také zapisuje do tabulky J s kódem 700.

Níže uvedená tabulka uvádí položky pro všechny druhy přímých plateb na hovězí maso podle nařízení (ES) č. 1782/2003.

Položky

Počet základních jednotek pro platby

Podpory celkem

700

Celkové platby na hovězí maso

(souhrn položek 710, 720, 730, 740, 750, 760)

Povinný údaj

710

Zvláštní prémie

(souhrn položek 711 a 715)

Povinný údaj

Povinný údaj

711

Zvláštní prémie na býky

Povinný údaj

Povinný údaj

715

Zvláštní prémie na voly

Povinný údaj

Povinný údaj

730

Prémie na krávy bez tržní produkce mléka

(souhrn položek 731 a 735)

Povinný údaj

731

Prémie na krávy bez tržní produkce mléka za krávy bez tržní produkce mléka a jalovice

Povinný údaj

Povinný údaj

735

Prémie na krávy bez tržní produkce mléka: doplňková národní prémie

Povinný údaj

Povinný údaj

740

Porážkové prémie

(souhrn položek 741 a 742)

Povinný údaj

741

Porážkové prémie: 1 až 7 měsíců

Nepovinné

Povinný údaj

742

Porážkové prémie: nejméně osm měsíců

Povinný údaj

Povinný údaj

750

Extenzifikační prémie

Povinný údaj

Povinný údaj

760

Dodatečné platby (národní rámec)

Povinný údaj

770.   Prémie pro mléčné výrobky včetně dodatečných plateb podle nařízení (ES) č. 1782/2003

Položky

Počet základních jednotek pro platby

Podpory celkem

770.

Prémie pro mléčné výrobky a dodatečné platby (souhrn položek 771 a 772)

Povinný údaj

Povinný údaj

771.

Prémie pro mléčné výrobky

Nepovinné

Nepovinné

772.

Dodatečné platby

Nepovinné

Nepovinné

SLOUPCE V TABULCE M

Produkt nebo kombinace produktů (sloupec 1)

(sloupce 2 a 3): Nevyužito.

Počet základních jednotek pro platby (sloupec 4)

Pro položky 600 až 655 a 680 je třeba, aby plocha v arech byla označena s ohledem na to, která podpora je splatná producentovi. U položek 710 až 750 je třeba uvést počet zvířat, na která jsou přijímány platby. U položek 670 až 673 je třeba uvést počet aktivovaných nároků, vyjádřených v počtu arů. U položky 674 je třeba uvést počet zvláštních nároků. U položek 770 až 772 je třeba uvést sumu individuálních referenčních množství (v metrických centech).

Podpory celkem (sloupec 5)

Souhrn podpory, která byla přijata nebo pro niž je stanoven nárok v průběhu účetního období.

Referenční částka (sloupec 6)

Pro položky 602 až 613, 622 až 633 a 650 je třeba označit referenční výnos plodin (v kilogramech na hektar) používaný pro výpočet prémií, které mají být obdrženy. Pokud tato data nejsou v účetnictví podniku k dispozici, mohou je doplnit kontaktní orgány podle regionálních údajů na základě polohy podniku.

(sloupce 7 až 10): Nevyužito.

N.   PODROBNÉ ÚDAJE O NÁKUPU A PRODEJI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

Kategorie hospodářských zvířat se označují číselnými kódy 22 až 50, které odpovídají položkám pro stejné kategorie hospodářských zvířat použitým v tabulce D.

Mezisoučty nákupů a prodejů podle druhů hospodářských zvířat (koňovití, skot, ovce, kozy, prasata, drůbež, ostatní hospodářská zvířata) se zapisují do tabulky E.

SLOUPCE V TABULCE N

Kategorie hospodářských zvířat (sloupec 1),

podle položek používaných v tabulce D

(sloupce 2 a 3): Nevyužito.

Počet koupených zvířat (sloupec 4)

Uvedeno v kusech

Hodnota nákupu (sloupec 5)

Celkový nákup hospodářských zvířat během účetního období (včetně nákladů spojených s nákupem). Související podpory a subvence se od součtu těchto nákupů neodečtou, ale uvedou se jmenovitě v položce 116 (viz postup k této položce).

Počet prodaných zvířat (sloupec 6)

Uvedeno v kusech

Hodnota prodeje (sloupec 7)

Celkový prodej hospodářských zvířat během účetního období. Související podpory a subvence se do celkového prodeje nezapočítají, nýbrž uvedou se jmenovitě v položce 112 (viz postup k této položce). Jsou-li známy případné marketingové náklady, nejsou odečteny od celkového prodeje, ale jsou uvedeny pod položkou 71 „Ostatní specifické náklady živočišné výroby“.

(sloupce 8 až 10): Nevyužito.


(1)  Úř. věst. L 205, 13.7.1982, s. 5.

(2)  Úř. věst. L 220, 7.8.1985, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 80.

(4)  Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 345, 20.11.2004, s. 1.

(6)  V příslušných případech lze tyto kódy použít také pro doplňkové vnitrostátní přímé platby v Bulharsku, České republice, Estonsku, Kypru, Lotyšsku, Maltě, Litvě, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku.


PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

Nařízení (EHS) č. 2237/77

Toto nařízení

Článek 1

Článek 1

Článek 2

Článek 2

Článek 3

Článek 3

Článek 4

Příloha I

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Komise

4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/70


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 11. března 2008

o státní podpoře C 15/07 (ex NN 20/07), poskytnuté Itálií a týkající se daňové pobídky ve prospěch některých úvěrových ústavů, u nichž byla provedena restrukturalizace

(oznámeno pod číslem K(2008) 869)

(Pouze italské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2008/711/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zejména na čl. 88 odst. 2 první odrážku,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a),

poté, co vyzvala zúčastněné subjekty, aby v souladu s uvedenými články (1) podaly připomínky a na základě zaslaných připomínek,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   ŘÍZENÍ

(1)

Dne 24. prosince 2003 italský parlament schválil zákon č. 350 ze dne 24. prosince 2003, (zákon č. 350/2003) (2), jehož čl. 2 odst. 26 zavádí zvláštní režim vyrovnání daně z majetku některých úvěrových ústavů, které vznikly podnikovou restrukturalizací nebo jí byly podrobeny podle předchozího zákona č. 218 ze dne 30. července 1990 (zákon č. 218/1990) o privatizaci veřejnoprávních úvěrových ústavů v Itálii.

(2)

Italské orgány Komisi neoznámily tento režim pro účely kontroly státní podpory podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Komise proto zahájila předběžný přezkum tohoto režimu.

(3)

Dopisem ze dne 26. září 2005 (D/57424) Komise požádala italské orgány, aby zaslaly veškeré příslušné informace pro posouzení souladu tohoto režimu s předpisy o státních podporách a jeho zákonnosti, a to na základě povinnosti uvedené v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES předběžně informovat o záměrech poskytnout podpory.

(4)

Itálie zaslala požadované informace v dopise ze dne 29. listopadu 2005 (A/39913).

(5)

Dopisem ze dne 31. března 2006 Komise Itálii požádala o další vysvětlení ohledně případného srovnání režimu se státní podporou a o jeho slučitelnosti se společným trhem.

(6)

Itálie zaslala požadované informace v dopise ze dne 5. května 2006 (A/33466).

(7)

Dne 3. července 2006 se Komise setkala s italskými orgány, aby projednala fungování a odůvodnění předmětného daňového režimu. Komise v průběhu jednání vzala na vědomí vysvětlení podaná italskými orgány, třebaže měla neustále pochybnosti o předmětném režimu, zejména o jeho podobnosti s případnou státní podporou a o jeho slučitelnosti se společným trhem.

(8)

V dopise ze dne 28. července 2006 (A/36106) italské orgány zaslaly souhrnnou zprávu o všech informacích, které Itálie poskytla, a vysvětlení vzešlá ze schůzky ze dne 3. července 2006.

(9)

Dopisem ze dne 30. května 2007 (D/203295) Komise Itálii informovala o svém rozhodnutí zahájit podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES řízení pro přezkoumání rozsahu podpory. V rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie  (3) Komise vyzvala zúčastněné subjekty, aby předložily své připomínky k zahájení řízení o formálním přezkoumání.

(10)

Italské orgány zaslaly své připomínky v dopise ze dne 5. července 2007 (A/35808).

(11)

Komise dále obdržela připomínky od zúčastněných subjektů, zejména od bankovní skupiny Paribas, jejímž členem je banka Banca Nazionale del Lavoro, a od bankovní skupiny UniCredit, jejímiž členy jsou Capitalia, Banca di Roma a Banco di Sicilia.

(12)

Dopisy ze dne 3. října 2007 (D/53926) a ze dne 22. listopadu 2007 (D/54681) Komise italské orgány informovala o připomínkách přijatých od zúčastněných subjektů a v návaznosti na tyto připomínky Itálii požádala, aby předložila své připomínky. V dopisech ze dne 5. listopadu 2007 (A/39031) a ze dne 21. prosince 2007 (A/40631) italské orgány Komisi sdělily, že nemají žádné jiné připomínky ani další informace, které by mohly poskytnout.

2.   PODROBNÝ POPIS REŽIMU

2.1   Zdanění zisků

(13)

Italský daňový režim sdílí s téměř všemi moderními daňovými trendy určité základní zásady zdanění příjmu společností, tj. zdanění příjmu společností se vztahuje na většinu subjektů majících právní formu (zejména obchodní společnosti), ačkoliv lze aplikovat povinnou nebo dobrovolnou daňovou průhlednost, pokud se týká určitých subjektů, které právní formu nemají, a dále určitých typů společností osob. Akcionáři společnosti, která je předmětem zdanění, jsou samostatnými zdaňovanými subjekty oddělenými od společnosti, na které se účastní, a v zásadě podléhají zdanění nabytého zisku a dividend v návaznosti na vlastněném akcionářském kapitálu, třebaže lze použít i mechanismy pro zmírnění dopadů dvojího zdanění výnosů z vlastněných majetkových podílů. Zisky ve společnostech též podléhají zdanění, pokud jsou vytvořeny a daňově uznány. Pasivní úroky společnosti jsou v zásadě daňově odčitatelné, zatímco odčitatelná není pasivní jistina, což znamená, že se uplatňuje jediné zdanění přijatých úroků pouze u držitele dluhu (sazba daně u držitele dluhu) a dvojí zdanění u společnosti nebo alespoň u akcionáře z dividend týkajících se vlastněných majetkových podílů na společnosti.

(14)

Nabytí majetkového podílu na společnosti ze strany akcionáře nevede ke změně daňového základu v majetku společnosti. Na druhé straně převod aktiv společnosti vede zpravidla k zisku nebo ke ztrátě podléhající dani u převádějící společnosti. Vzhledem k tomu, že daň z převodu majetku se obvykle odvádí ihned, ale daňové výhody zisku z převedeného majetku vznikají až v průběhu času (z pravidelného odepisování), převod majetku zdanitelného u společnosti obvykle vede k navýšení celkové daně v čisté výši u převádějící a nabývající společnosti.

(15)

Převod aktiva společnosti akcionářům vede stejným způsobem ke zdanění zisku z převedeného majetku s příslušným nárůstem daňového základu předmětného aktiva nabytého akcionáři, zejména pokud jsou tyto posledně uvedené osoby členy společnosti vzhledem k tomu, že nelze zaúčtovat zisk z majetku, aniž by nedošlo k daňovému uznání zisku vytvořeného u této společnosti.

2.2   Přecenění aktiv a dodatečné vyrovnání obecně

(16)

Přecenění majetku společnosti je účetní operací, kterou se účetní hodnota dlouhodobého majetku vykázaná v účetní závěrce společnosti mění na aktuální hodnotu (vzhledem k tomu, že se dlouhodobý majetek obvykle odepisuje, snižuje svou účetní hodnotu v průběhu času), zatímco jeho tržní hodnota může zůstávat v nezměněném stavu, a proto může být vyšší, než je zůstatková účetní hodnota z důvodu přecenění prováděného v průběhu času. Vzhledem k tomu, že by nemělo docházet k zápisu nárůstu účetní hodnoty aktiv společnosti bez daňového uznání vytvořeného zisku u společnosti, přebytek vytvořený z přecenění musí být považován za nárůst hodnoty dlouhodobého majetku, který lze odepisovat za stejných podmínek jako příslušný majetek. Dále u příležitosti budoucího prodeje těchto „přeceněných aktiv“ bude vytvořený zisk nižší z důvodu menšího rozdílu mezi přijatou úplatou za prodej a účetní hodnotou aktiv.

(17)

Přecenění jsou účetními operacemi zvláštního typu vzhledem k tomu, že úprava účetní závěrky je založena na tradiční zásadě opatrnosti, zatímco přecenění je založeno na (mimořádném) předpokladu, že určitá aktiva mají vyšší hodnotu, než je zaplacená cena nebo než je zůstatková hodnota. Takovýto předpoklad se s ohledem na budoucí vývoj trhu nemusí jevit jako správný. Přesto nedávno zavedené účetní standardy (jedná se o International Financing Reporting Standards, tzv. standardy IFRS), které se v Itálii staly povinné pro určité typy společností, zejména pro banky, nařizují zaúčtovávat dlouhodobý majetek společností v jeho reálné hodnotě, zejména pokud se týká finančních nástrojů (příslušné zisky a ztráty jsou tedy pravidelně zúčtovávány v ročních účetních závěrkách). Dále v rámci restrukturalizací společností jsou aktiva směňována v jejich aktuálních hodnotách (které jsou obvykle vyšší, než je účetní hodnota vykázaná v účetní závěrce) a příslušné zisky se účtují dodatečně.

(18)

Z hlediska aplikace daně z příjmu společností jsou přecenění účetní hodnoty aktiv v zásadě zdanitelnými operacemi, jelikož se realizuje zisk a uznává se navýšení daňové hodnoty příslušného dlouhodobého majetku. Zisk vede ke zvýšení zdanitelného příjmu a v důsledku toho k závazku daně z běžného období u příjemců, i pokud nedojde k jeho skutečnému vytvoření. Aby nebyla společnostmi odváděna daň z ještě nerealizovaného zisku, umožňuje obvykle daňový režim zmrazit zdanitelný přebytek a pokračovat v oceňování aktiv podle jejich historické daňové hodnoty, která je nižší než hodnota účetní. V tomto případě se účetní výhoda (čili vytvořený zisk, nikoli však uznaný jako zdanitelný příjem) odkládá až do okamžiku skutečného vytvoření zisku, např. do okamžiku prodeje majetku za úplatu.

(19)

Účetní zisk vytvořený ze zmrazeného přebytku se pro daňové účely obvykle účtuje jako zvláštní rezerva, která představuje daňově neuznatelný zisk. Dokud se vytvořený zisk nezahrne do daňového zisku, nedojde k vyrovnání mezi účetní a daňovou hodnotou aktiv. Dodatečné vyrovnání představuje daňovou operaci, v rámci které se upravuje daňová hodnota podle účetní hodnoty předmětných aktiv, a v důsledku toho se z daňového hlediska uznává zisk, který poté podléhá zdanění. Účetní zisk se tedy uvolňuje ze zvláštní rezervy a zaúčtovává se do zisku období, zatímco nové přeceněné hodnoty se v tomto důsledku stávají daňově odepisovatelnými.

(20)

Je třeba podotknout, že zisk je zvláštním typem příjmu, který na rozdíl od ostatních provozních výnosů odráží nárůst ekonomické hodnoty dlouhodobého majetku v průběhu času, zatímco jeho daňové uznání je až momentální operací. Proto kromě toho, že se odkládá až do chvíle dodatečného vyrovnání daně z hodnoty příslušných aktiv, vytvořený zisk u společností obvykle podléhá náhradní dani ve snížené výši namísto daně v základní sazbě, kterou je příjem společností zatížen. Daň ve snížené výši představuje výhodu, jelikož dotčená společnost platí ze zisku daň nižší, než je základní sazba daně, a přesto může tento zisk rozdělovat mezi akcionáře ve formě dividend a vytvářet příslušný nárok na daňovou pohledávku nebo daňové osvobození u již zaplacených daní z příjmu společností. Z hlediska použití pravidel pro státní podpory tato daňová výhoda vyplývající z náhradní daně může být odůvodněna daňovou praxí (4) kvůli zvláštním vlastnostem těchto zisků oproti běžnému provoznímu zisku.

2.3   Zdanění zisků platné v současné době v Itálii

(21)

Pro popsání vlastností přezkoumávaného režimu je nutné souhrnně vysvětlit italský předpis, který upravuje zdanění zisku vyplývající z vkladů aktiv v návaznosti na některé restrukturalizace společností uvedených v zákoně č. 218/1990 pro italský bankovní systém.

(22)

Zákon č. 218/1990 zavedl zvláštní režim pro účely racionalizace provozování bankovní činnosti v Itálii s cílem usnadnit vkládání dlouhodobého majetku a jiných bankovních aktiv nebo dílčích aktiv v rámci bankovního sektoru, které jsou v držení místních nově zřízených nebo již existujících veřejných úvěrových subjektů nebo soukromých úvěrových ústavů (článek 1 zákona č. 218/1990). V roce 1990 vklad části podniku z daňového hlediska odpovídal prodeji aktiv a jako takový by znamenal zaplacení daně z příjmu společností, a to z rozdílu mezi aktuální hodnotou vložených aktiv a daňovou hodnotou těchto aktiv podle čl. 54 odst. 5 a článku 9 tehdy platného nařízení prezidenta republiky č. 917 ze dne 22. prosince 1986 (DPR 917/1986).

(23)

Pro podporu vkladů bankovních aktiv byl v čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 mimo jiné stanoven odchylný daňový režim, podle kterého zisk vytvořený z vkladu aktiv do soukromých úvěrových ústavů v rámci restrukturalizace stanovené v článku 1 uvedeného zákona s výměnou za akcie těchto ústavů není daňově uznatelný, dokud není skutečně vytvořen převodem aktiv nebo jejich distribucí akcionářům ve formě dividend (odklad daňového uznání zisku).

(24)

Cíle zákona č. 218/1990 mohou být shrnuty takto:

i)

umožnit veřejným subjektům, které působí v bankovním sektoru (zejména pro poskytování finančních výpomocí klientele), přejít na právní formu akciové společnosti, která se považuje za vhodnější pro provádění těchto obchodních činností,

ii)

umožnit veřejným úvěrovým subjektům, aby se staly atraktivnějšími pro další kapitál od akcionářů a tím se rekapitalizovaly a konsolidovaly,

iii)

zajistit rovné podmínky mezi veřejnými a soukromými úvěrovými subjekty a uznat těmto posledně uvedeným subjektům stejnou výhodu daňové neutrality zisků vytvořených v návaznosti na podnikovou restrukturalizaci, která byla předtím přiznána pouze veřejným úvěrovým subjektům.

(25)

V čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 se stanoví, že 15 % ze zisku vytvořeného v okamžiku vkladu se bude podílet na tvorbě zdanitelného příjmu vkládajícího subjektu (veřejný úvěrový subjekt) a že bude podléhat základní sazbě daně z příjmu společností (v té době 52,2 %, zahrnující 36 % z titulu daně IRPEG – daně z příjmů právnických osob a 16,2 % z titulu daně ILOR – místní daně z příjmu). Zákon stanovil, že 15 % část zdaňovaného zisku může být účtována na jednotlivá aktiva jakožto nový zdaňovaný základ uznaný nabývající bankou nebo na hodnotu původního goodwillu. Zákon dále stanovil, že daňová hodnota vložených aktiv do přijímající banky je zaznamenána v účetnictví tohoto posledně uvedeného subjektu (převedená daňová hodnota) a též zaznamenána jakožto hodnota akcií banky přijatých od vkládajícího subjektu (substituční daňová hodnota) vyjma 15 % části zdaňovaného zisku, která byla uznána jako navýšení zdaňované hodnoty (převedené a substituční).

(26)

Tento režim tedy ve své podstatě předpokládal částečnou daňovou neutralitu, podle které vložení části podniku odpovídalo výhodě odloženého placení daní z příjmu společností za podmínky, že daňové hodnoty vložených aktiv byly přičleněny k přijatým akciím od vkládajícího subjektu a že nabývající subjekt přičlení přijatým aktivům daňovou hodnotu, kterou měly, když byly ve vlastnictví vkládajícího subjektu. Takovýto režim zaváděl nerovnováhu mezi daňovými hodnotami a aktuálními hodnotami aktiv v okamžiku jejich vložení. Podle ustanovení čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 jak nabývající tak vkládající subjekty byly povinny připojit k přiznání k dani z příjmu přehled o pozdějším vyrovnání, ve kterém měly sdělit informace o nevyváženosti příslušných daňových a účetních hodnot.

(27)

Legislativním nařízením č. 544 ze dne 30. prosince 1992 (legislativní nařízení č. 544/1992) Itálie do svých právních předpisů provedla směrnici 90/434/EHS (směrnice o fúzích) (5). Tato směrnice o fúzích ve svém původním znění uvádí fúze, rozdělení, vklady aktiv a výměnu akcií u společností různých členských zemí, které splňují tři následující kritéria: (i) dotčená společnost musí být v jedné z právních forem uvedených v příloze směrnice; (ii) musí být daňovým rezidentem v některém z členských států; (iii) musí podléhat některé z daní z příjmu společností platných v členských zemích vyjmenovaných v čl. 3 písm. c) směrnice.

(28)

Definice vkladu aktiv obsažená v této směrnici o fúzích je následující: operace, prostřednictvím které společnost vkládá, aniž by byla zrušena, celou hodnotu, část nebo více částí svého podniku do jiné společnosti prostřednictvím předání cenných papírů, které představují základní kapitál přijímající společnosti (může se jednat o nově zřízenou ovládanou společnost, jejíž počáteční kapitalizace spočívá ve vložených akciích, nebo o již dříve existující společnost).

(29)

V čl. 2 písm. i) této směrnice se nařizuje, aby vložená aktiva představovala oblast činnosti, tj. veškerá aktiva a pasiva části společnosti, jež z organizačního hlediska představuje samostatný podnik, tj. jednotku schopnou provozu vlastními prostředky. Soudní dvůr nedávným rozsudkem objasnil (6), že vklad podniku, aby byl zahrnut do ustanovení směrnice o fúzích, musí zahrnovat celý soubor aktiv a pasiv týkajících se určité oblasti činnosti. Podle směrnice o fúzích úplata za vklad podniku musí spočívat výlučně v akciích, jelikož na rozdíl od operací uváděných v této směrnici, např. fúze, rozdělení a výměna akcií, se nepovoluje žádná peněžní úplata za vklad.

(30)

Článek 9 směrnice o fúzích s odkazem na článek 4 této směrnice stanoví, že nemohou být uplatňovány daně na zisky u nabývající společnosti v návaznosti na převod aktiv. Směrnice určuje, že kapitálový zisk odpovídá celkovému rozdílu mezi skutečnou hodnotou (tržní hodnotou) převedených aktiv a pasiv a jejich hodnotou pro daňové účely nehledě na zvláštní pravidla pro stanovování hodnot stanovené ve vnitrostátních předpisech. Toto preferenční nakládání s vytvořenými zisky stanovené směrnicí o fúzích v případech, kdy se týká vkladů mezi společnostmi různých členských států, je založeno na zásadě stálé provozovny, jinými slovy pouze aktiva, která zůstanou ve společnosti mající daňový domicil v členské zemi vkládající společnosti nebo které jsou skutečně související se stálou provozovnou přijímající společnosti nacházející se v členské zemi vkládající společnosti, mohou požívat výhody odložené platby daně podle článku 4 této směrnice.

(31)

Tato směrnice tedy zavádí režim daňové neutrality nebo spíše odklad daně než daňové osvobození vzhledem k tomu, že si členský stát nabývající společnosti zachovává právo zdanit zisky vytvořené v okamžiku vkladu aktiv, kdy v budoucnu dojde k převodu těchto posledně uvedených položek. Aby vytvořené zisky týkající se vloženého majetku nadále podléhaly dani, musí být uvedeny v daňovém účetnictví přijímající společnosti. V tomto smyslu musí být veškerá převedená aktiva a pasiva zaznamenána v daňovém účetnictví nabývající společnosti v jejich posledně známé hodnotě z období bezprostředně předcházejícího vložení (převedená daňová hodnota). Přijímající společnost musí tedy zjistit daňový základ vkládající společnosti, aniž by uplatňovala možnost upravit tento základ daně podle aktuální tržní hodnoty. Z tohoto důvodu ustanovení směrnice o fúzích, která předpokládají preferenční nakládání s vklady aktiv, jsou ve své podstatě podobná těm, která jsou uvedena v ustanovení článku 1 zmíněného zákona č. 218/1990, vyjma případu, kdy tato směrnice nestanovuje žádné předpisy pro ocenění akcií přijatých od vkládající společnosti výměnou za aktiva, zatímco zaúčtování substituční daňové hodnoty je výslovně stanoveno čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990; z toho tedy plyne dvojím způsobem nevyrovnaný systém.

(32)

Vzhledem k tomu, že ustanovení směrnice o fúzích uvádějí pouze restrukturalizace společností různých členských států, systémem zavedeným do italského právního řádu legislativním nařízením č. 544/1992 Itálie automaticky rozšířila režim daňové neutrality používaný u restrukturalizací společností i na restrukturalizace společností nacházejících se na území státu. Legislativním nařízením č. 358 ze dne 8. října 1997 (legislativní nařízení č. 358/1997) Itálie přijala obecné daňové pokyny pro restrukturalizaci společností nacházejících se na jejím území a tyto pokyny bylo možné uplatňovat i v případech, kdy vklad aktiv nabývá formy vkladu části podniku výměnou za akcie.

(33)

Obecný režim zdanění zisků vyplývajících z restrukturalizace společností nacházejících se v Itálii a zejména vyplývajících z vkladu aktiv stanovený v legislativním nařízení č. 358/1997 je založen na dvou alternativních systémech.

(34)

Na jedné straně článek 3 legislativního nařízení č. 358/1997 zavádí opční režim náhradního zdanění zisků z vkladu podniků nebo kvalifikovaných podílů výměnou za akcie této společnosti. Článek 3 za prvé stanoví, že pro určení příslušných zisků je třeba vypočítat rozdíl mezi daňovou hodnotou vložených aktiv v okamžiku, kdy byly ve vlastnictví vkládající společnosti, a hodnotou zaznamenanou do účetních knih a stanovenou vkládající společností u přijatých akcií výměnou za vklad nebo, pokud by byla vyšší, hodnotou zaznamenanou do účetních knih a stanovenou nabývající společností u jí vložené části podniku. Článek 3 dále umožňuje daňově uznat zisky prostřednictvím zaplacení náhradní daně ve výši 19 %. Podle tohoto nového režimu účetní a daňové hodnoty obsahující vytvořené zisky se daňově uznávají jako nové hodnoty přičleněné k aktivům jak u vkládající společnosti tak u nabývající společnosti, aby nedocházelo k nevyrovnanému stavu mezi daňovou a účetní hodnotou (vklad v rámci režimu účetní neutrality).

(35)

Na druhé straně článek 4 legislativního nařízení č. 358/1997 stanovuje, že osoby účastnící se vkladu si mohou zvolit režim odloženého placení daně, který lze přirovnat k režimu stanovenému směrnicí o fúzích. Na základě tohoto režimu je vklad aktiv části podniku mezi společnostmi nacházejícími se na italském území z daňového pohledu neutrální, to znamená, že realizované zisky v návaznosti na vklad aktiv výměnou za akcie nejsou daňově uznány za podmínky, že daňová hodnota vložených aktiv bude přičleněna k přijatým akciím vkládající společnosti a že u přijatých aktiv bude zaúčtována daňová hodnota, kterou měla v době, kdy byly ve vlastnictví vkládajícího subjektu (vklad v rámci režimu daňové neutrality).

(36)

Italský systém zdanění společností byl v roce 2003 podstatně zreformován v témž období, kdy vstupoval v platnost režim dodatečného vyrovnání stanovený zákonem č. 350/2003 (od 1. ledna 2004). Tato reforma vstoupila v platnost legislativním nařízením č. 344 ze dne 12. prosince 2003 (legislativní nařízení č. 344/2003), které, pokud se týká tohoto řízení, zavádí následující:

i)

zrušení předchozí daně IRPEG a zavedení nové daně IRES ve výši 33 % sazby se současným zrušením Dual Income Tax (DIT), která spočívala v aplikaci snížené sazby daně IRPEG (ve výši 19 %) na část zdaňovaného příjmu znovu investovaného do společnosti,

ii)

zrušení systému zdanění daňových pohledávek, podle kterého byly v okamžiku jejich rozdělení akcionářům dividendy znovu zdaňovány, ale daň z příjmu společností placená v Itálii byla sražena prostřednictvím zavedení daňové pohledávky; tento systém byl nahrazen režimem částečného vyloučení z daně aplikovaného jak na tuzemské tak zahraniční dividendy,

iii)

zavedení režimu osvobození u majetkových podílů, pokud se týká zisků vyplývajících z prodeje kvalifikovaných majetkových podílů a současně zrušení možnosti odečíst pokles účetní hodnoty vlastněných majetkových podílů,

iv)

zrušení náhradní daně ve výši 19 % ze zisků vyplývajících z restrukturalizací společností podle článku 3 legislativního nařízení č. 358/1997. Zrušením ustanovení tohoto legislativního nařízení č. 358/1997 zavedlo legislativní nařízení č. 344/2003 režim daňové neutrality u všech restrukturalizací společností, jakými jsou například fúze a rozdělení, nařízením prezidenta republiky č. 917 ze dne 22. prosince 1986 a násl. změn, Úplné znění zákona o dani z příjmů (TUIR) (čl. 170–174). Nicméně vklady částí podniků a kvalifikovaných akcionářských podílů nebyly do TUIR a násl. změn provedeny, čímž došlo k nerovnému nakládání mezi vklady částí podniků podléhajícími režimu daňové neutrality podle ustanovení článku 175 výnosu prezidenta republiky č. 917/1986 a násl. změn a ostatními restrukturalizacemi společností upravenými naopak režimem daňové neutrality.

(37)

Podle daňové reformy zavedené legislativním nařízením č. 344/2003 veškeré restrukturalizace mezi společnostmi různých členských zemí nadále podléhaly režimu daňové neutrality podle směrnice o fúzích, podle které bylo možné vklad provést v rámci režimu daňové neutrality. Možnost uplatnit náhradní daň ve výši 19 % podle ustanovení článku 3 legislativního nařízení č. 358/1997 byla zrušena od 1. ledna 2004, zatímco byl zachován systém stanovování zisků vyplývajících z vkladu částí podniků podle režimu účetní neutrality. Dále byla zrušena možnost odložit platbu daně podle ustanovení článku 4 legislativního nařízení č. 358/1997. V důsledku výše popsané reformy byl režim zdanění zisků vytvořených prostřednictvím prodeje nebo vkladu částí podniků totožný s režimem platným pro případy prodeje jednotlivých aktiv.

(38)

Vzhledem k tomu, že v době schválení zákona č. 350/2003 byla v platnosti i jiná zákonná ustanovení, bylo samozřejmě z daňového hlediska výhodnější vkládat aktiva prostřednictvím výměny akcií, než je přímo prodávat, jelikož převod kvalifikovaných majetkových podílů byl od daně osvobozen, zatímco prodej uvedených aktiv podléhal zdanění.

(39)

Komise po analýze celkové situace stanovené směrnicí o fúzích a legislativním nařízením č. 358/1997 může popsat a vyhodnotit různé režimy, které společnosti uplatňují pro přecenění nebo dodatečné vyrovnání hodnoty jejich dlouhodobého majetku.

2.4   Dodatečné vyrovnání podle zákonů č. 342/2000, 448/2001 a 350/2003

(40)

Zákon č. 218/1990 se týkal privatizace prostřednictvím přeměny a vkladů některých úvěrových ústavů založených podle veřejného práva (podle článku 29 královského výnosu č. 375 ze dne 12. března 1936, přepracovaného v zákon č. 141 ze dne 7. března 1938) do akciových společností působících v bankovním sektoru (článek 1 zákona č. 218/1990). Podle ustanovení čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 zisky vytvořené prostřednictvím vkladu aktiv nejsou daňově uznatelné kvůli zajištění daňové neutrality těchto operací. Nicméně 15 % těchto zisků je daňově uznatelných a podléhá základní sazbě daně z příjmu společností, která byla v té době v platnosti. Z toho vyplývá, že daňová hodnota vložených aktiv ve smyslu ustanovení čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 narostla (dodatečně vyrovnána) o 15 % zisku, zatímco zbývající část ve výši 85 % zisku nebyla daňově uznatelná.

(41)

Zůstatek vzniklý z rozdílu mezi daňovou hodnotou přijatých akcií a vložených aktiv na jedné straně a účetní hodnotou těchto aktiv (vyrovnány pouze v 15 % výši) na straně druhé představoval daňově odložený zisk. Daňové uznání zbývající části zisku bylo výslovně odloženo až do chvíle jeho případné realizace v návaznosti na převod předmětných aktiv nebo na distribuci účetní rezervy akcionářům ve formě dividend odpovídající daňově neuznanému zisku.

(42)

Z tohoto důvodu podle zásad daňového účetnictví uvedených v zákoně č. 218/1990 85 % ekonomické hodnoty zisků týkajících se vyměněných aktiv v průběhu restrukturalizací uskutečněných podle zmíněného zákona nebylo daňově uznáno. Podle italských orgánů operace související s restrukturalizacemi předmětných úvěrových ústavů probíhaly od roku 1990 do roku 1995. Zisky vytvořené v té době byly zmrazeny po celou dobu trvání následujících let a předmětné společnosti byly povinny zaznamenávat nevyrovnané hodnoty do příslušného přehledu připojeného k podanému přiznání k dani z příjmů.

(43)

Podle článku 17 zákona č. 342 ze dne 21. listopadu 2000 (7) (zákon č. 342/2000) bylo společnostem vzniklým z restrukturalizace úvěrových ústavů ve smyslu zákona č. 218/1990 povoleno vyrovnat odložené daňové hodnoty podle účetních hodnot realizovaných prostřednictvím výměny aktiv v rámci těchto restrukturalizací, které byly vykázány v účetní závěrce k 31. prosinci 1999, za podmínky, že tyto subjekty zaplatí náhradní daň z příjmu společností ve výši 19 % ze zisku namísto základní sazby ve výši 42,4 %, která byla v té době v platnosti (složené z daně z příjmu společností ve výši 37 % a místní daně z výrobních činností ve výši 5,4 %). Úprava byla omezena na 85 % neuznané nebo odložené hodnoty původního zisku.

(44)

Po zaplacení daně ze zisku ve výši 19 % jak společnosti, které měly bankovní aktiva v držení, tak společnosti, které vlastnily akcie těchto společností, mohly daňové hodnoty vyrovnat, a to příslušně u předmětných aktiv a akcií. Pokud by byly akcie vloženy do jiných společností nebo vyměněny za akcie jiných společností bez realizace příslušné úplaty, mohly být tyto akcie dále vyrovnány podle hodnoty vyměněných akcií.

(45)

Daň ze zisku byla snížena na 15 % (namísto 19 % náhradní daně), pokud se úvěrový ústav rozhodl vyrovnat pouze daňovou hodnotu svých aktiv a nevyrovnat hodnotu aktiv i akcií. V tomto případě jedinými subjekty, které požívaly výhody z režimu vyrovnání, byly úvěrové ústavy, které měly v držení vyměněná aktiva z původních vkladů.

(46)

V návaznosti na zaplacení daně ze zisku příjemci uvolnili zisky vytvořené z původních vkladů (a uchované ve formě nerozdělitelných rezerv ze zisku) a mohli je rozdělit mezi akcionáře ve formě dividend.

(47)

Současně s výše popsaným vyrovnáním aktiv a vyměněných akcií v rámci restrukturalizace bankovního sektoru ustanovení článku 19 zákona č. 342/2000 stanovilo, že tato náhradní daň ze zisků může být použita na společnosti, které jsou ochotny vyrovnat daňové hodnoty aktiv a akcií, které vlastní, v návaznosti na další restrukturalizace společností, které požívaly výhody režimu daňové neutrality ve smyslu legislativního nařízení č. 358/1997.

(48)

Režim podle článku 19, který stanovil náhradní daně ze zisků ve výši 19 % a 15 % u vyrovnání aktiv a akcií, se všemi účinky připodobnil daňové uznání zisků vytvořených z daňových vyrovnání v návaznosti na restrukturalizace společností uskutečněné podle legislativního nařízení č. 358/1997 k daňovému uznání zisků vytvořených úvěrovými ústavy podle zákona č. 218/1990.

(49)

Dále, článek 20 zákona č. 342/2000 obsahoval podrobné předpisy pro náhradní daň ze zisků k zaplacení a pro případnou daňovou pohledávku ve prospěch akcionářů, kteří přijmou dividendy z daňově uznaných zisků.

(50)

Zákon č. 448 ze dne 28. prosince 2001 (zákon č. 448/2001) prodloužil lhůty pro režimy vyrovnání stanovené v zákoně č. 342/2000, pokud se týká aktiv vykázaných v závěrkách společností a jejichž hodnota ještě nebyla vyrovnána.

(51)

Konkrétně čl. 3 odst. 11 zákona č. 448/2001 stanovil, že režim vyrovnání uvedený v článcích 17–20 zákona č. 342/2000 lze použít jak na daňově neuznané zisky týkající se aktiv a akcií vyplývajících z restrukturalizací bankovního sektoru ve smyslu zákona č. 218/1990 tak aktiv vyplývajících z jiných restrukturalizací provedených ve smyslu legislativního nařízení č. 358/1997 a byly k 31. prosinci 2001 doposud v držení. Zákon č. 448/2001 stanovil, že náhradní daně k zaplacení za daňově uznané zisky měly být příslušně ve 12 % výši v případě dvojího dodatečného vyrovnání (dodatečné vyrovnání jak aktiv v držení nabývající společností tak akcií obdržených společností, která měla v držení majetkové podíly nebo vkládající společností) a v 9 % výši v případě jediného dodatečného vyrovnání (neboli omezeného pouze na aktiva v držení nabývající společností) namísto daně z příjmu společností ve výši 41 %, která byla v okamžiku dodatečného vyrovnání v platnosti (složená z 36 % z daně z příjmu společností a z 5 % z místní daně z výrobních činností).

(52)

V čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 se stanoví, že režim dodatečného vyrovnání stanovený článkem 17 zákona č. 342/2000 může být použit i na vytvořený zisk, který ale nebyl daňově uznán, pokud se týká aktiv vzniklých z restrukturalizací bankovního sektoru ve smyslu zákona č. 218/1990 a která jsou doposud vykazována v účetní závěrce za probíhající období činnosti k 31. prosinci 2003. Zákon č. 350/2003 určil, že náhradní daň ze zisků souvisejících s dodatečným vyrovnáním těchto zisků činí 12 % v případě dvojího dodatečného vyrovnání (dodatečné vyrovnání jak aktiv v držení úvěrového ústavu tak akcií přijatých vkládajícím bankovním subjektem) a 9 % v případě jediného vyrovnání (čili omezeného pouze na aktiva v držení úvěrového ústavu). Článek 26 zákona č. 350/2003 v žádném případě nestanovil žádné jiné vyrovnání aktiv v případě obecných restrukturalizací společností prováděných podle legislativního nařízení č. 358/1997.

(53)

Zejména podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 historické zisky realizované ve smyslu zákona č. 218/1990 při vkladu dlouhodobého majetku a jiných bankovních aktiv nově založených nebo již existujících soukromých bankovních ústavů s výměnou za akcie těchto ústavů mohly být daňově uznané prostřednictvím zaplacení náhradních daní ve výši 12 % a 9 % namísto daně z příjmů společností ve výši 37,25 %, která byla v té době v platnosti (33 % daň z příjmu společností + 4,25 % místní daň z výrobních činností). Zákon č. 350/2003 dále stanovil, aby náhradní daň byla zaplacena bez úroků ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006).

(54)

Na základě informací poskytnutých italskými orgány vyrovnaly nové bankovní skupiny svá aktiva podle čl. 26 odst. 26 zákona č. 350/2003 prostřednictvím zaplacení náhradní daně ze zisku ve výši 9 % (jediné vyrovnání). Příslušné daňově uznatelné zisky celkově činily více než 2 059 miliónů EUR. Devět příjemců zaplatilo náhradní daň ve výši 180 615 534 EUR. Po výpočtu skutečné ekvivalentní hodnoty daní u státní podpory musí být splátky zaplacené v roce 2005 a 2006 navýšeny o referenční sazbu ve výši 3,7 % pro navrácení protiprávně poskytnuté podpory, jak stanoví nařízení č. 794/2004 Komise (8). Skutečně zaplacená daň tedy činí 185 505 996 EUR (9), která obsahuje referenční sazbu pro výpočet příslušné podpory vyjádřené v ekvivalentní výši podpory.

(55)

V čl 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 se stanoví, že všechny společnosti podléhající zdanění mohou přecenit daňové hodnoty svých aktiv existující k 31. prosinci 2002 a zaúčtovat je v jejich aktuální hodnotě v příslušném okamžiku, a to prostřednictvím zaplacení náhradní daně ve výši 19 % v případě přecenění odepisovatelných aktiv a ve výši 15 % v případě neodepisovatelných aktiv a zaplatit ji ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006).

(56)

Jak bylo již výše uvedeno, přecenění jsou mimořádné operace příležitostně povolené zvláštními daňovými opatřeními pro vyrovnání historické hodnoty aktiv na jejich aktuální hodnotu. Daňové přecenění se liší od dodatečného vyrovnání, neboť v prvně uvedeném případě daňová hodnota aktiv určité společnosti může být vyrovnána podle tržní hodnoty v okamžiku přecenění, zatímco v případě dodatečného daňového uznání zisk nesmí překročit hodnotu dosaženou při předchozím vytvoření, jako např. při restrukturalizaci.

3.   ODŮVODNĚNÍ ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(57)

Rozhodnutím ze dne 30. května 2007 (10) Komise zahájila řízení o formálním přezkoumání podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se režimu dodatečného daňového vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, neboť se zdálo, že tento režim splňuje veškeré podmínky, aby mohl být považován za státní podporu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a dále proto, že se jeho slučitelnost se společným trhem zdála být pochybnou, když se nezdálo být možné použít na tento případ některou z odchylek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES.

(58)

Zejména měla Komise za to, že čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 uděluje finanční výhodu rovnající se rozdílu mezi skutečně zaplacenou daní v roce 2004 pro účely dodatečného vyrovnání hodnoty aktiv a daní k zaplacení v řádné výši, pokud by bylo toto vyrovnání provedeno bez ustanovení téhož čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003. Základní sazba daně platná v roce 2004 na předmětné zisky by odpovídala 37,25 % (skládala se z daně z příjmů společností ve výši 33 % a z místních daní z výrobních činností ve výši 4,25 %), zatímco skutečně zaplacená náhradní daň byla ve výši 9 %. Dále ve smyslu zákona č. 350/2003 byla náhradní daň odváděna bez úroků a ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006), zatímco, kdyby nebylo uplatněno ustanovení čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, by bylo nutné daň odvést v roce 2004 celou. Komise vypočetla, že hodnota převedená na ekvivalentní výši skutečně zaplacené daně devíti subjekty, které požívaly výhody z předmětného režimu, činila 185 505 996 EUR, zatímco řádná daň měla být ve výši 771 991 022 EUR (37,25 % z realizovaného zisku, čemuž odpovídá více než 2 059 miliónů EUR). Rozdíl mezi řádnou daní a skutečně zaplacenou daní tedy činí 586 485 026 EUR.

(59)

Komise se dále domnívá, že zatímco dodatečná daňová vyrovnání, která svědčila ve prospěch příjemců ve smyslu zmíněných zákonů 342/2000 a 448/2001, představovala prostá obecná daňová opatření, která by zaručovala rovné zdanění vytvořených zisků, dodatečné vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 bylo určeno pouze bankám, které provedly restrukturalizace podle zákona č. 218/1990, a proto nemůže být považováno za opatření obecného charakteru ani nezajišťující rovné nakládání se zisky, které jsou předmětem přezkumu, a se zisky, které byly vytvořeny prostřednictvím jiných srovnatelných restrukturalizací společností. Podle názoru Komise skutečnost, že některé italské banky zaplatily svůj daňový dluh týkající se daňově neuznaných zisků vykázaných v jejich závěrkách prostřednictvím zaplacení daně v nominální snížené sazbě, z nich mohla činit zajímavější subjekty pro akviziční operace, čímž narušovala trh s akvizicemi v bankovním sektoru.

(60)

Komise tedy došla k názoru, že režim, který je předmětem přezkoumání, mohl představovat státní podporu neslučitelnou se společným trhem, a v tomto důsledku zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES. Komise dala na vědomí, že pokud do skončení tohoto řízení dospěje k závěru, že režim, který je předmětem přezkumu, tvoří neslučitelnou státní podporu, bude třeba přistoupit k navrácení této podpory v souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (11). Nicméně podle praxe související s některými režimy daňové podpory (12) by se mělo navrácení podpory týkat pouze nezaplacených daní vzhledem k částce, kterou by subjekty, jimž z tohoto režimu plynula výhoda, zaplatily, pokud by použily jiné tehdy platné daňové režimy a za podmínky, že by tato skutečnost neznamenala zpětnou rekonstrukci čistě hypotetických rozhodnutí, která by měla být přijímána subjekty, jimž plynul prospěch z předmětného režimu (13). Komise vyzvala italské orgány a zúčastněné subjekty, aby podaly své připomínky k tomu, zdali navrácení protiprávně poskytnuté podpory může být omezeno pouze na rozdíl mezi daní, která měla být zaplacena podle režimu přecenění stanoveného čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003, a náhradní daní skutečně zaplacenou nabývajícími úvěrovými ústavy podle režimu dodatečného vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 téhož zákona.

4.   PŘIPOMÍNKY ITÁLIE

(61)

V zaslaných připomínkách italské orgány ve své podstatě: a) odmítly srovnání režimu, který je předmětem přezkoumání, se státní podporou, a b) daly dále na vědomí, že případně poskytnutá výhoda byla značně nižší než výhoda, kterou Komise předběžně vypočetla, a je ji tedy třeba považovat za nepatrnou (tzv. de minimis).

(62)

Itálie zejména podotýkala, že ustanovení čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 všem společnostem, které by byly podrobeny restrukturalizaci, implicitně povolovalo využít možnosti dodatečného vyrovnání hodnoty jejich aktiv. Článek 2 odst. 25 zmíněného zákona podle názoru italských orgánů zevšeobecňoval možnost vyrovnání daňových hodnot podle účetních hodnot na základě implicitního odkazu na článek 14 zákona č. 342/2000, který stanovil daňové uznání odložených zisků u daňově neutrálních restrukturalizací, a z tohoto důvodu se týkalo všech neprovedených vyrovnání vyplývajících z restrukturalizací společností provedených podle legislativního nařízení č. 358/1977.

(63)

Podle Itálie bylo možné využít tohoto obecného režimu o dodatečných vyrovnáních podle článku 12 zákona č. 342/2000 prostřednictvím zaplacení náhradní daně ve výši 19 % v případě přecenění odepisovatelných aktiv a ve výši 15 % v případě neodepisovatelných aktiv, a to ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006). Podle italských orgánů by měl být tedy režim stanovený čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 posuzován s přihlédnutím k režimu pro dodatečné vyrovnání implicitně zavedenému článkem 14 zákona č. 342/2000, než aby byl porovnáván s obecným režimem daňového dodatečného vyrovnání pro společnosti podle čl. 2 odst. 25 téhož zákona č. 350/2003, jak naopak postupovala Komise. Jak implicitní režim dodatečného vyrovnání, tak explicitní režim přecenění by podle názoru Itálie znamenaly použití týchž náhradních daní v již uvedených sazbách, tj. ve výši 19 % a 15 %. Oproti tvrzení Komise uvedenému v rozhodnutí o zahájení řízení o formálním přezkoumání by podle italských orgánů případná výhoda udělená čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 odpovídala rozdílu mezi náhradní daní ve výši 9 % zaplacenou přijímajícími bankami z jejich neuznaného zisku a daní ve výši 15 %, kterou měly v případně vytvoření zisku odvádět všechny ostatní společnosti, jež měly prospěch z dodatečného vyrovnání hodnoty jejich aktiv. Tento rozdíl měl být ještě dále snížen vzhledem ke skutečnosti, že přijímající banky zaplatily relativně vyšší daň z 15 % části původně vytvořených zisků oproti všem ostatním společnostem, které mohly využít režimu úplné daňové neutrality podle legislativního nařízení č. 358/1997.

(64)

Itálie se dále domnívala, že dodatečné vyrovnání povolené pro zisky vzniklé z restrukturalizací bankovního sektoru uskutečněné podle zákona č. 218/1990 nemůže být srovnáváno s žádnými jinými uznáními zisků podle jiných opatření, a to ze dvou důvodů: v prvé řadě byly předmětné restrukturalizace v bankovním sektoru z hlediska jejich povahy jedinečné, a nelze je tedy porovnávat s ostatními restrukturalizacemi, a v druhé řadě byla daňová opatření směřující k odložení daňového uznání vytvořených zisků zvláště určena jen pro tyto restrukturalizace, neboť umožňovala režim částečné daňové neutrality jak pro vkládající subjekt, tak pro subjekt nabývající.

(65)

Pokud se týká jedinečnosti restrukturalizací bankovního sektoru, italské orgány uvedly, že se toto opatření týkalo pouze některých operací restrukturalizace úvěrových ústavů, ke kterým docházelo od 22. srpna 1990 do 31. prosince 1995 a jejichž hlavním cílem byla privatizace sektoru úvěrových ústavů založených v Itálii podle veřejného práva. Mělo se zato, že nejvýhodnější právní formou, kterou měly tyto úvěrové ústavy založené podle veřejného práva v Itálii přijmout, bude akciová společnost, protože tato forma bude schopna zajistit vznik soukromých bankovních skupin v zemi a nastolit rovné podmínky mezi bankami na společném trhu. Podle zákona č. 218/1990 byly akcie původních úvěrových ústavů založených podle veřejného práva v návaznosti na jejich restrukturalizaci přímo předány společnostem, ve kterých bylo převládající nebo nepřevládající veřejné vlastnictví, nebo nově zřízeným či již existujícím veřejným bankovním fondům nebo též soukromým bankovním fondům, ve kterých bylo veřejné vlastnictví rozděleno mezi jednotlivé místní subjekty. Jak státu tak fondům byl udělen dočasný úkol řídit a postupně prodávat na trhu akcie těchto nově založených společností a umožnit tak konsolidaci bankovního trhu a vznik bankovních skupin v Itálii.

(66)

Specifická povaha režimu daňové neutrality těchto bankovních restrukturalizací je odůvodněna skutečností, že v té době neexistoval obecný režim, který by zajistil daňovou neúčinnost restrukturalizací společností a vkladů částí podniků. Italský zákonodárce byl veden snahou usnadnit privatizaci některých úvěrových ústavů založených podle veřejného práva prostřednictvím jejich restrukturalizace a udělit jim novou právní formu akciových společností založených podle soukromého práva a současně znemožnit poskytnout těmto ústavům jiné než nezbytné výhody. Aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže s jinými úvěrovými ústavy založenými podle soukromého práva, zákonodárce stanovil: a) částečnou daňovou neutralitu jak pro vkládající tak pro nabývající subjekt (15 % z vytvořeného zisku bylo daňově uznatelných a zdaněných základní sazbou daně, která byla v té době ve výši 52,5 %); b) povinnost zaúčtovat neuznaný zisk do zvláštní rezervy, na kterou se vztahovala odložená daň; c) rozšíření téhož režimu částečné daňové neutrality na restrukturalizace úvěrových ústavů nezaložených podle veřejného práva, aby bylo zajištěno rovné daňové zacházení při restrukturalizacích společností, kterým byly podrobeny úvěrové ústavy založené jak podle veřejného práva, tak podle práva soukromého.

(67)

Italské orgány souhlasily se závěrem Komise, podle kterého režimy daňové neutrality stanovené zákonem č. 218/1990 a v legislativním nařízením č. 358/1999 nepředstavují státní podporu, jelikož jsou odůvodněny vnitřní logikou daňového režimu (bod 20 rozhodnutí o zahájení řízení o formálním přezkoumání). Přesto se domnívaly, že i když jsou tyto závěry správné, ani režim daňového vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 nelze považovat za státní podporu, neboť představuje nezbytný doplněk režimu částečné daňové neutrality podle čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990, a je třeba dále přihlédnout k jedinečné povaze restrukturalizací bankovního sektoru.

(68)

Itálie podotýkala, že jediné zisky, které mohly být dodatečně vyrovnány, byly historické zisky vzniklé z počátečních restrukturalizací provedených mezi 22. srpnem 1990 a 31. prosincem 1995, a které zbyly po daňovém uznání a zdanění 15 % části zisků. Použití náhradní daně ve snížené výši je plně odůvodněno jedinečnou povahou těchto zisků, které nejsou provozními zisky, nýbrž zisky vzniklými v předchozích letech, a zejména z jedinečné povahy restrukturalizací bankovního sektoru upravených zákonem č. 218/2000, u nichž byla z 15 % části realizovaných zisků zaplacena daň ve výši 52,2 %. Pokud bychom vypočítali průměrnou hodnotu z použité daňové sazby ve výši 52,5 % a sazeb 9 % a 12 % náhradní daně stanovených čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, ze zbývající 85 % části zisků by se celková použitá sazba nacházela mezi 15,48 % a 17,85 %, tj. sazba, která je v Itálii skutečně srovnatelná se sazbami ve výši 15 % a 19 %, které se používají v režimech implicitního vyrovnávání hodnot podle zákona č. 350/2003 v případě příslušně odepisovatelných aktiv a neodepisovatelných aktiv všech společností.

(69)

Dále se italské orgány domnívají, že režim dodatečného vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 je méně pružný vzhledem k tomu, že obsahuje povinné dodatečné vyrovnání všech zbývajících zisků vyplývajících z řádné restrukturalizace, zatímco režim implicitního dodatečného vyrovnání podle čl. 2 odst. 25 téhož zákona poskytuje možnost dodatečně vyrovnat hodnotu jednotlivých aktiv, které vykazují vyšší aktuální hodnotu. Podle Itálie by byla tato pružnost extrémně výhodná pro přijímající společnosti vzhledem k tomu, že by si mohly vybrat, zdali dodatečně vyrovnat pouze odepisovatelná aktiva a nikoliv ta aktiva, jejichž prodejem by byl vytvořen zisk stejně osvobozený od daně. Například podle uvedeného režimu osvobození majetkových podílů platného od 1. ledna 2004 prodej kvalifikovaných majetkových podílů je z 95 % osvobozen od daně, a proto by se společnosti nevyplatilo odvádět daň z daňově uznaného zisku týkajícího se aktiv, která by byla stejně a plně osvobozena od daně. Podle italských orgánů je rozdíl samozřejmě zanedbatelný vzhledem k tomu, že mnoho historicky vložených aktiv v devadesátých letech do nově založených úvěrových ústavů představovalo kvalifikované majetkové podíly společností, a tedy téměř veskrze osvobozené od daně v návaznosti na výše popsanou daňovou reformu z roku 2003.

(70)

V závěru italské orgány vyjádřily názor, že i kdyby Komise dospěla k závěru, že by sazba zaplacené daně podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 byla výhodnější, než by byla daň použitá podle obecného režimu dodatečného vyrovnání podle čl. 2 odst. 25 téhož zákona, faktický rozdíl by byl zanedbatelný a musel by být považován za minimální podporu, tzv. de minimis.

5.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH SUBJEKTŮ

(71)

V připomínkách zúčastněných subjektů byla předložena celá řada názorů směřujících k odmítnutí srovnání režimu předmětného dodatečného daňového vyrovnání se státní podporou. Tvrdily, že se jedná o finančně technická opatření určená pro specifickou situaci čili pro vyřešení problému určitých nevyrovnaných neuznaných daňových hodnot týkajících se vyměněných aktiv v okamžiku, kdy došlo k uskutečnění některých restrukturalizací společností v bankovním sektoru. Takováto opatření dále nevedla k poskytnutí žádné výhody předmětným bankovním skupinám, jelikož ve skutečnosti způsobovala placení vedlejších nákladů, které zpravidla platit nemusely ostatní společnosti, které uskutečňovaly restrukturalizace srovnatelného typu v rámci obecného režimu daňové neutrality stanoveného legislativním nařízením č. 358/1997 a směrnicí o fúzích.

(72)

Ve své podstatě zúčastněné subjekty tvrdily, že předmětný režim není selektivní vzhledem k tomu, že je odůvodněn jedinečnými vlastnostmi bankovního sektoru a zejména specifickými vlastnostmi restrukturalizace předmětných úvěrových ústavů. Dále podle zúčastněných subjektů Komise již sama považovala v některých svých předchozích rozhodnutích za slučitelný se společným trhem režim částečné daňové neutrality stanovený zákonem č. 218/1990, např. v rozhodnutí 2002/581/ES ze dne 11. prosince 2001 týkajícím se režimu státní podpory, který Itálie zavedla ve prospěch bank (14); toto rozhodnutí se potažmo odkazuje na sdělení Komise o zahájení řízení o formálním přezkoumání podpor poskytnutých Itálii ve prospěch banky Banco di Napoli (15).

(73)

Zúčastněné subjekty dále tvrdí, že úvěrové ústavy, které uskutečňovaly tyto restrukturalizace, nepožívaly žádné zvláštní výhody, což by vyplývalo i z posouzení zaplacené náhradní daně předmětnými bankami za daňové uznání jejich zisků a daně, kterou by bylo třeba odvést jinými společnostmi, které se účastnily obdobných restrukturalizací v rámci režimu daňové neutrality. Odlišné daňové sazby oproti daňovým sazbám platné pro jiné společnosti a použité v roce 2003 bankami, které byly podrobeny restrukturalizacím, lze vysvětlit odlišnými daňovými režimy platnými pro oba dva typy restrukturalizací. Strany připomínají, že zatímco daňově neuznané zisky vzniklé z restrukturalizací uskutečněných podle legislativního nařízení č. 358/1997 byly volně rozdělitelnými zisky, jelikož mohly být rozdělovány mezi akcionáře bez dalšího zdanění u společnosti, zisky vzniklé podle zákona č. 218/1990 byly naopak odloženými zisky jak pro vkládající tak pro nabývající subjekt do té doby, dokud nebyly rozděleny příslušným akcionářům.

(74)

Rozdíl mezi různými daňovými režimy, které se vztahují na vytvořené zisky, a vyplývající ze dvou odlišných situací by byl podle zúčastněných subjektů potvrzen výkladem obsaženým ve sdělení č. 82/2000 italského ministerstva financí (16), kterým tento finanční orgán potvrdil, že rozdíl mezi spravedlivou tržní hodnotou vkládané části podniku a daňovou hodnotou tohoto podniku není zdanitelným ziskem, je-li vklad proveden podle režimu daňové neutrality, a pokud by daňové hodnoty nebyly vyrovnány podle spravedlivé tržní hodnoty, podle hodnoty vkládajícího subjektu ani podle hodnoty nabývajícího subjektu. Sdělení dále dospívá k závěru, že rozdíl realizovaný prostřednictvím vložení části podniku nemá jiný než čistě účetní význam, dokud aktiva předmětné části podniku nejsou skutečně prodána, a tedy kdy se odložená narostlá hodnota stane rozdělitelnou mezi akcionáře bez jakéhokoliv zdanění u společnosti. Na druhé straně čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 výslovně stanoví, že rozdíl účetní hodnoty vyplývající z vkladu provedeného podle režimu částečné daňové neutrality v návaznosti na restrukturalizaci předmětných úvěrových ústavů by měl být zdaněn, nejen když aktiva tvořící zisk jsou vkládána, ale i když se zisk rozděluje mezi akcionáře.

(75)

Podle připomínek zúčastněných subjektů skutečnost, že daňové sazby stanovené zákony č. 342/2000 a č. 448/2001 pro dodatečná vyrovnání roku 2000 a roku 2001 jsou totožné jak pro restrukturalizace úvěrových ústavů tak pro restrukturalizace jiných společností, zatímco naopak sazby dodatečného vyrovnání roku 2003 byly výhodnější jen pro banky, lze vysvětlit změnami zavedenými reformou daně z příjmu společností z roku 2003, která nahradila systém zdaňování daňové pohledávky metodou daňového osvobození z 95 %, aby nedocházelo k dvojímu zdanění dividend.

(76)

Dále podle zúčastněných subjektů společnosti, které byly podrobeny restrukturalizacím, na rozdíl od úvěrových ústavů, které byly podrobeny restrukturalizacím, mohly své historické zisky rozdělit bez zaplacení daně z příjmu společností; příslušné dividendy by totiž podle daňového systému platného do 31. prosince 2003 podléhaly dani u příjemce – akcionáře. V případě, kdyby byla vybraná náhradní daň z příjmu společností pro účely daňového uznání těchto zisků (jak tomu bylo u režimů dodatečného daňového vyrovnání v letech 2000 a 2001), zaplacená daň by byla zaúčtována jako daňová pohledávka v částce, kterou by akcionář zaplatil v okamžiku rozdělení příslušných dividend. V rámci předchozího zdaňovacího systému by tedy daň zaplacená akcionářem v každém případě obsahovala daň z příjmu společností, případně zaplacenou zálohově, a následně by došlo k vyrovnání jakéhokoliv režimu dodatečného vyrovnání; tato skutečnost dále odůvodňuje použitelnost této sazby náhradní daně jak úvěrovými ústavy, které byly podrobeny restrukturalizaci, tak jinými společnostmi, které byly tehdy restrukturalizaci podrobeny.

(77)

Situace se značně změnila po 31. prosinci 2003 zavedením režimu osvobození 95 % dividend vztahujících se na zisky z daňově odložených restrukturalizací a následně distribuovaných ve formách dividend. Počínaje rokem 2004 by se daň ze zisků vytvořených v návaznosti na restrukturalizace společností jiných, než jsou předmětné banky, a následně distribuovaných ve formě dividend vztahovala jen na 5 % zisků distribuovaných jako dividendy a tato by představovala jediný daňový dluh (v případě, kdyby nedošlo k použití některé náhradní daně), zatímco u zisků vytvořených bankami, které byly předmětem restrukturalizace, by v případě rozdělení tohoto zisku byla použita základní sazba daně z příjmu společností (i v případě, kdyby nebyla použita jiná náhradní daň). Pro účely vyrovnání tohoto rozdílného přístupu italský zákonodárce zavedl náhradní daň ve snížené nominální sazbě podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 tak, aby daňově uznal odložené zisky pouze u předmětných bank, které byly podrobeny restrukturalizaci, a naopak vyloučil odložené zisky vzniklé podle legislativního nařízení č. 358/1997 vzhledem k tomu, že tyto uvedené zisky by stejně po jejich rozdělení jako dividendy podléhaly nižšímu daňovému zatížení (vyloučení 95 % dividend z daňového základu nabyvatele).

(78)

Souhrnně řečeno, podle zúčastněných subjektů režim dodatečného daňového vyrovnání roku 2003 neudělil bankám, které byly podrobeny restrukturalizaci, žádnou výhodu; jednalo se naopak o opatření zaměřené na odstranění nerovnosti mezi značně nákladnějším režimem dodatečného daňového vyrovnání stanoveného zákonem č. 218/1990 pro úvěrové ústavy, které byly podrobeny restrukturalizaci, a méně přísným obecným daňovým režimem používaným u zisků rozdělovaných společnostmi, které byly podrobeny restrukturalizaci podle obecného režimu stanoveného legislativním nařízením č. 358/1997.

(79)

Závěrem zúčastněné subjekty uvedly, že i kdyby Komise měla dospět k závěru, že režim dodatečného daňového vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 udělil zvláštní výhodu pouze úvěrovým ústavům, které byly podrobeny restrukturalizaci uskutečňované podle zákona č. 218/1990, tato výhoda by nebyla v té výši, kterou Komise předběžně vypočetla, nýbrž by odpovídala pouze rozdílu mezi zaplacenou daní z titulu dodatečného vyrovnání a samostatně vedenou a oddělenou daní zaplacenou za přecenění jednotlivých odepisovatelných nebo neodepisovatelných aktiv podle čl. 2 odst. 25 téhož zákona č. 350/2003. Tento rozdíl by se rovnal části daně z provedeného přecenění a dokonce by měl být ještě ponížen o částku daně zaplacenou navíc z důvodu dodatečného vyrovnání aktiv, která nepředstavovala zdanitelné zisky, pokud by byly vloženy (majetek, jehož vklad vede k daňově osvobozeným ziskům).

6.   VYHODNOCENÍ

6.1   Státní podpora podle čl. 87 odst. 1 smlouvy o ES

(80)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora (17) musí určitá opatření k tomu, aby byla považována za státní podporu, splňovat všechny zásady stanovené v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, tedy musí být poskytnuta státem nebo ze státních prostředků, musí poskytovat výhodu, která selektivním způsobem vytváří prospěch jen pro některé podniky nebo odvětví výroby, aniž by to bylo odůvodňováno vnitřní logikou daňového režimu, a dále musí narušovat nebo vytvářet nebezpečí narušení hospodářské soutěže a mít dopad na obchod.

(81)

Komise má za to, že předmětné opatření bylo zcela zjevně financováno ze státních zdrojů vzhledem k tomu, že zaplacení náhradní daně ve snížené nominální výši oproti základní sazbě daně z příjmu společností z daňově uznaných zisků podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 odpovídá snížení daňového zatížení společností oproti řádnému zatížení na úkor veřejných financí.

(82)

Italské orgány a zúčastněné subjekty podotýkaly, že v předchozích rozhodnutích 2000/600/ES (18) o podmíněném schválení podpory udělené Itálií veřejným sicilským bankám: Banco di Sicilia a Sicilcassa, a 1999/288/CE (19) o podmíněném schválení podpory udělené Itálií bance Banco di Napoli, Komise sama přezkoumala a schválila režim částečné daňové neutrality podle zákona č. 218/1990 vzhledem k tomu, že dospěla k závěru, že toto opatření není státní podporou. Z tohoto důvodu by ani tento přezkoumávaný režim nebyl státní podporu, neboť nepředstavuje nic jiného než přirozený důsledek režimu daňového odložení stanoveného zmíněným zákonem č. 218/1990.

(83)

V čl. 7 odst. 2 zákona č. 218/1990 se stanoví, že vklady aktiv a akcií provedené v rámci restrukturalizací předmětného bankovního sektoru podléhají částečné daňové neutralitě. Toto implikuje částečné daňové neuznání zisků vytvořených v návaznosti na vklad částí bankovních podniků, jak u vkládajícího tak u nabývajícího subjektu, za podmínky, že aktiva, která tvořila část vloženého podniku, budou zaúčtována v téže daňové hodnotě, kterou měla, když byla ve vlastnictví vkládajícího subjektu (převedená daňová hodnota), a přijaté akcie vkládajícím subjektem by nabyly stejné daňové hodnoty jako vkládaná aktiva (substituční daňová hodnota).

(84)

V rámci tohoto řízení a vzhledem k tomu, že nedocházelo k nárůstům daňové hodnoty aktiv a vyměněných akcií, nebylo poskytnuto žádné daňové zvýhodnění subjektům, které byly podrobeny restrukturalizacím, a zdanění vytvořeného zisku v návaznosti na vklad bylo pouze odloženo až do doby budoucího daňového uznání (např. do chvíle převodu aktiv ze strany nabývající společnosti nebo akcií ze strany vkládajícího subjektu nebo společnosti). Vzhledem k tomu, že nedocházelo k nárůstům daňového základu u vkládajícího ani u nabývajícího subjektu, nebyla dána žádná podpora určená odložením daňového uznání zisku u společnosti.

(85)

Toto odložení zaplacení daně ve smyslu režimu stanoveného zákonem č. 218/1990 bylo mimo jiné v souladu se základními zásadami zdanění společností, podle kterých se zdanění příjmů vztahuje na všechny výnosy a zisky, které jakákoliv společnost vytváří, zatímco vytvořené zisky se daňově neuznávají vzhledem k tomu, že nedochází k odpovídajícímu navýšení daňových hodnot předmětných aktiv. Proto mohlo ke zdanění stejně dojít až později.

(86)

Vzhledem k výše uvedenému Komise potvrzuje původní posouzení formulované v rozhodnutí o zahájení řízení o formálním přezkoumání, to znamená, že: a) jak neuznání 85 % části vytvořených zisků u operací upravených podle zákona č. 218/1990, b) tak neuznání zisků vytvořených u operací upravených legislativním nařízením č. 358/1997 netvoří státní podporu, jelikož daňové hodnoty vyměněných aktiv zůstaly v nezměněném stavu (20); daňové zisky tedy nebyly materializovány, a tudíž nebyla poskytnuta žádná výhoda. Vzhledem k tomu, že vytvořené zisky byly zmrazeny, nebylo možné případný zisk rozdělovat a nebylo možné je odepisovat, snižovat jejich hodnotu ani je nijak jinak odečítat ze zdanitelného příjmu společností vyplývajícího z těchto operací v příslušné výši podílu na zisku z aktiv. Proto Komise dochází k názoru, že odložení daně u použité daňové neutrality je odůvodněno vnitřní logikou daňového systému a netvoří státní podporu.

(87)

Na druhé straně režim dodatečného daňového vyrovnání stanovený čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 přiznával právo na nárůst daňové hodnoty, ze kterého měla být zaplacena daň z příjmu společností v základní sazbě, pokud by nebyla k dispozici zvláštní náhradní daň, jako je daň, která je předmětem přezkoumání. Komise má za to, že pro zdanění zisků vnitrostátní zákonodárce může používat náhradní daň o výhodnější sazbě, než je sazba základní. Vzhledem k tomu, že se daň z převodu obvykle odvádí ihned, ale daňové výhody nárůstu zdanitelného základu vložených aktiv se projeví až v průběhu času, např. formou odečítání jejich pravidelných odpisů nebo v okamžiku převodu těchto aktiv, řádné zdanění tohoto zisku vede obvykle k nárůstu celkové daně v čisté výši u vkládající a nabývající společnosti. Náhradní daň se sazbou nižší, než je sazba základní, ze zisků vytvořených v důsledku restrukturalizací společností by mohla být odůvodněna v zásadě tak, že se jedná o technické opatření směřující k usnadnění daňového uznání zisků.

(88)

Přesto takovéto daňové dodatečné a preferenční vyrovnání může být odůvodněno, pouze pokud je lze objektivně použít za stejných podmínek jako všechna daňová uznání srovnatelných zisků tak jako jsou ty, které vyplývají z ostatních restrukturalizací neupravených zákonem č. 218/1990, včetně restrukturalizací týkajících se jiných úvěrových ústavů.

(89)

Komise má za to, že dodatečná vyrovnání stanovená zákony č. 342/2000 a č. 448/2001 umožnila podnikům, které byly podrobeny restrukturalizacím upraveným zákonem č. 218/1990 a legislativním nařízením č. 358/1997, daňově uznat historicky vytvořené zisky prostřednictvím zaplacení náhradní daně v jednotné sazbě u všech předmětných podniků. Komise proto uzavírá, že tato dodatečná vyrovnání představovala obecná daňová opatření a že náhradní daň použitá ve snížené výši oproti tehdy platné základní sazbě daně z příjmu společností nevytvářela žádnou konkurenční výhodu pro předmětné společnosti, neboť byla použita za stejných podmínek na všechny podniky, které se rozhodly daňově uznat historicky vytvořené zisky, sice dočasně daňově neuznané podle příslušných ustanovení zákona č. 218/1990 nebo legislativního nařízení č. 358/1997. Komise proto uzavírá, že tato dodatečná vyrovnání představují obecná daňová opatření odůvodněná vnitřní logikou daňového systému a nejsou státní podporou.

(90)

Oproti tomu má Komise za to, že dodatečné daňové vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 a č. 218/1990 nepředstavovalo obecné opatření, jelikož se vztahovalo pouze na zisky vytvořené některými úvěrovými ústavy v návaznosti na restrukturalizace provedené podle zákona č. 218/1990.

(91)

Zejména se Komise domnívá, že daňový režim, který je předmětem přezkoumání, poskytl výhodu odpovídající rozdílu mezi skutečně zaplacenou daní z dodatečného vyrovnání hodnoty aktiv a daní v základní sazbě, která by byla zaplacena, kdyby toto dodatečné vyrovnání bylo provedeno bez existence čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003. Skutečná sazba daně platné v roce 2004 u těchto zisků byla 37,25 % (složená z daně z příjmů společností ve výši 33 % a místní daně z výrobních činností ve výši 4,25 %), zatímco skutečně zaplacená náhradní daň činila 9 % (bez zohlednění odpočtu vyplývajícího z odložení platby daně).

(92)

Komise dále upozorňuje na skutečnost, že ve smyslu zákona č. 350/2003 byla náhradní daň placena bez úroku a ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006), zatímco daň v základní sazbě, která by byla zaplacena, kdyby neexistovalo ustanovení čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, by bylo třeba zaplatit v roce 2004 v plné výši. Komise dále uvádí, že hodnota přeměněná na odpovídající podporu skutečně zaplacené daně devíti subjekty, které požívaly výhod režimu, jenž je předmětem přezkoumání, činí 185 505 996 EUR, zatímco daň v základní sazbě by činila 771 991 022 EUR (37,25 % z vytvořeného zisku, odpovídající nejméně 2 059 miliónům EUR). Rozdíl mezi řádnou daní a skutečně zaplacenou daní je tedy 586 485 026 EUR.

(93)

Komise má za to, že výše uvedená výhoda byla skutečně omezena pouze na úvěrové ústavy, které prováděly operace upravené zákonem č. 218/1990, zatímco ostatní úvěrové ústavy a jiné společnosti, které prováděly obdobné restrukturalizace podle legislativního nařízení č. 358/1997, nemohly využívat výhod tohoto režimu dodatečného daňového vyrovnání a příznivějších podmínek, které tento režim poskytoval.

(94)

Italské orgány a zúčastněné subjekty podotýkaly, že žádný z devíti subjektů, který požíval výhod tohoto režimu, by nebyl ochoten dodatečně upravit hodnotu svých aktiv, pokud by byl podroben zdanění základní sazbou daně z příjmů společností z daňově uznaných zisků. Dále, podle poskytnutých vysvětlení italskými orgány, ostatní společnosti, které nebyly podrobeny restrukturalizacím prováděným podle zákona č. 218/1990, využívaly výhod poskytovaných implicitním režimem dodatečného daňového vyrovnání stanoveného čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 podle obecných způsobů, ve své podstatě shodných, a podle článku 17 zákona č. 342/2000.

(95)

Italské orgány a zúčastněné subjekty mají za to, že pro správný výpočet předmětné výhody je třeba přihlédnout k daním zaplaceným v okamžiku původních vkladů, to znamená k době, kdy platil zákon č. 218/1990, tj. k celkové sazbě převyšující 40 %. Skutečné a celkové zdanění předmětných zisků v roce 1990 společně se zdaněním v roce 2004 by bylo značně vyšší, než je základní sazba platná v roce 2000 u dodatečných vyrovnání a v tomto důsledku by tedy netvořilo žádné zvýhodnění.

(96)

Komise přesto podotýká, že režim podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 netvoří dodatečné daňové vyrovnání nevyrovnaných hodnot vyplývajících z daňově neutrálních restrukturalizací, nýbrž režim daňového přecenění, který umožňoval vytvořit latentní zisky vyplývající z vyrovnání aktuální hodnoty podle daňové hodnoty aktiv v držení přijímajících společností. Komise se domnívá, že oba dva režimy nelze srovnávat, a dále je toho názoru, že režim daňového přecenění podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 není totožný s režimem dodatečného daňového vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 téhož zákona s přihlédnutím k rozdílu mezi zákonnými sazbami náhradní daně aplikovanými u těchto dvou režimů.

(97)

Komise proto uzavřela, že společnosti, které dodatečně vyrovnaly účetní hodnoty svých aktiv podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, požívaly zvláštní výhody spočívající v rozdílu mezi základní sazbou daně z daňově uznaného zisku a zvláštní náhradní daní z tohoto zisku.

(98)

Zúčastněné subjekty namítaly, že nižší sazba náhradní daně, než je její základní sazba stanovená čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, nebyla selektivní, neboť byla odůvodněna zvláštními právními a skutkovými okolnostmi zdanění zisků vzniklých z restrukturalizací uskutečněných podle zákona č. 218/1990. Dále tvrdily, že po uplynutí celé této doby Itálie již nemůže tyto zisky zákonně zdaňovat jako zisky vzniklé z ostatních restrukturalizací společností.

(99)

Komise vzala na vědomí skutečnost, že restrukturalizace provedené ve smyslu zákona č. 218/1990 obsahovaly podmínky a specifická ustanovení směřující k odložení daňového uznání zisků vytvořených v návaznosti na tyto restrukturalizace tak, jak bylo prohlášeno i ve zmíněném sdělení italského ministra financí. Navzdory tomu se Komise domnívá, že režim částečné daňové neutrality stanovený zákonem č. 218/1990 je ve své podstatě totožný se režimem celkové daňové neutrality stanoveným legislativním nařízením č. 358/1997, pokud se týká vytvořených, ale daňově neuznaných zisků. Jelikož jsou obě situace skutečně srovnatelné, zákonodárce měl použít tutéž úpravu, když v roce 2003 stanovil daňové uznání odložených zisků.

(100)

Komise má dále za to, že použití nižší sazby daně nelze považovat pouze za kompenzaci nákladnějšího zdanění zisků vzniklých z restrukturalizací bankovního sektoru podle zákona č. 218/1990 a rozdělené akcionářům jako dividendy oproti zdanění zisků rozdělených jako dividendy vyplývajících z jiných restrukturalizací podle režimu daňové neutrality tak, jak je naopak tvrzeno ve výše uvedeném sdělení. Pod takovéto tvrzení se nelze podepsat vzhledem k tomu, že použití jiných náhradních daní na zisky nemůže být vždy odůvodněno použitelnými rozdílnými daňovými zatíženími pro případy, kdy odložené zisky jsou distribuovány jako dividendy. Komise k tomuto bodu dále připomíná, že připuštění podobného odůvodnění by se rovnalo povolení používání jiných sazeb, než jsou sazby daně z příjmu společností, pouze u některých společností jen z toho důvodu, že tyto posledně uvedené společnosti se účastnily určitých typů restrukturalizací, které stát upřednostňuje.

(101)

Komise se domnívá, že daňová výhoda vyplývající z použití režimu dodatečného daňového vyrovnání podle čl. 2 odst. 26 zákona 350/2003 nemůže být považována za nevýznamnou položku, tj. za tzv. de minimis. Při určování existence určité podpory Komise musí ve své podstatě porovnávat daň ve snížené nominální sazbě aplikované na přezkoumávaný režim a daň, která by byla použita v případě, kdyby tento režim nebyl k dispozici, a přijímající úvěrové ústavy by daňový základ svých aktiv vyrovnaly a rozdělily by mezi akcionáře zisky vyplývající z těchto dodatečných daňových vyrovnání.

(102)

Komise nemá na mysli jen toto, ale i skutečnost, že ani údajná nepatrnost finanční výhody poskytnutá státem není sama o sobě dostačujícím důvodem pro nepřijetí názoru, že tato výhoda může být považována za státní podporu. Komise též uvádí, že se nelze odvolávat na výjimku de minimis stanovenou nařízením Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis  (21) vzhledem k tomu, že opatření, které je předmětem přezkoumání, nepředstavuje transparentní podporu, jak toto nařízení požaduje, a vzhledem k tomu, že italské orgány se nepřizpůsobily podmínkám stanoveným v tomto nařízení.

(103)

Podle italských orgánů a zúčastněných subjektů režim dodatečného vyrovnání stanovený čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 je odůvodněn zvláštními vlastnostmi bankovního sektoru a z tohoto důvodu nepředstavuje státní podporu.

(104)

Podle judikatury Soudního dvora daňové opatření je selektivní, pouze pokud z právního a reálného hlediska zavádí neodůvodněnou diskriminaci v navzájem srovnatelných situacích ve světle cílů sledovaných daňovým systémem (22) a „existence výhody podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy nemůže být automaticky vyvozována z rozdílného přístupu, kterému jsou dotčené podniky vystaveny“ (23).

(105)

Komise má za to, že režim, který je předmětem přezkoumání, nepředstavuje přizpůsobení obecného systému odlišným vlastnostem bankovního sektoru, nýbrž spíše selektivní výhodu, která má dopad na zlepšení konkurenceschopnosti jen určitých podniků čili úvěrových ústavů, které se účastnily těchto restrukturalizací.

(106)

Italské orgány dále tvrdí, že předmětný režim je pouhou reedicí režimu zavedeného podle zákona č. 342/2000, který neobsahoval prvek státní podpory, protože se vztahoval na zisky vytvořené v návaznosti na jakémkoliv typu restrukturalizace společnosti. Režim stanovený zákonem č. 350/2003 musí být srovnáván s režimem stanoveným zákonem č. 342/2000 a podle názoru Itálie neposkytuje žádnou další výhodu. Jak bylo výše vysvětleno, Komise tento názor nesdílí, neboť dodatečné vyrovnání podle zákona č. 350/2003 má omezenější dopad oproti obecnému dodatečnému vyrovnání stanovenému zákonem č. 342/2000.

(107)

S ohledem na výše uvedené Komise dospěla k závěru, že výhoda poskytnutá některým úvěrovým ústavům podle zákona č. 350/2003 představovaná použitím zvláštní náhradní daně na vytvořené zisky z určitých vkladů aktiv namísto základní sazby daně je zvláštní výhoda, která je neodůvodněná logikou daňového systému.

(108)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora (24), k tomu, aby určité opatření narušovalo hospodářskou soutěž, je dostačující, aby příjemce podpory s ostatními podniky soutěžil na trhu otevřeném hospodářské soutěži, dále aby toto opatření mělo dopad na obchod mezi členskými státy, pokud finanční podpora poskytnutá státem posiluje pozici podniku oproti ostatním konkurenčním podnikům v rámci obchodu uvnitř Společenství (25).

(109)

Komise má za to, že tato významná výše podpory skutečně přispěla k posílení finanční pozice příjemců působících v bankovním sektoru, kteří s ostatními podniky poskytujícími služby uvnitř Společenství soutěží na volném trhu s finančními službami, jenž je hospodářské soutěži otevřen.

(110)

Komise má dále za to, že výhoda poskytnutá ve prospěch předmětných úvěrových ústavů je schopna narušovat hospodářskou soutěž současného tržního prostředí, pro které je charakteristická možnost konsolidace italského bankovního sektoru. Skutečnost, že některé italské úvěrové ústavy odstranily svůj daňový dluh týkající se latentních přírůstků hodnot v jejich aktivech a vykázaných v jejich účetních závěrkách prostřednictvím zaplacení daně ve snížené nominální sazbě vede ke zvýšení schopnosti těchto úvěrových ústavů přilákat potenciální investory a nabyvatele a dále zlepšit jejich nahlížení na ekonomickou hodnotu. Komise je toho názoru, že výhoda poskytnutá daňovým režimem, který je předmětem přezkoumání, může vést k neodůvodněnému narušování trhu s akvizicemi společností působících v italském bankovním sektoru.

6.2   Slučitelnost

(111)

Tento režim, který je předmětem přezkoumání, představuje státní podporu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a v míře, ve které ji představuje, musí být posuzována jeho slučitelnost vzhledem k odchylkám stanoveným čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES. Ani italské orgány ani zúčastněné subjekty nevznesly zvláštní argumenty a nedovolávaly se použití některé z výše uvedených odchylek na tento případ.

(112)

Odchylky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům, podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo se na tento případ nevztahují.

(113)

Odchylka stanovená čl. 87 odst. 3, písm. a) Smlouvy o ES povoluje podpory určené pro hospodářský rozvoj oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností; tuto odchylku nelze použít na tento případ, neboť tato podpora nepřispívá k hospodářskému rozvoji oblastí majících v Itálii tyto charakteristiky.

(114)

Režim nemůže být považován za projekt společného evropského zájmu nebo za pomoc směřující k nápravě vážné poruchy v hospodářství některého členského státu, jak je stanoveno v čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES, ani nesměřuje na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jak je stanoveno v čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES.

(115)

Dále je třeba tento režim přezkoumat s ohledem na čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, který povoluje podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. V tomto smyslu je třeba podotknout za prvé, že předmětná podpora není v souladu s žádnou úpravou, která by definovala kritéria slučitelnosti se společným trhem u určitých typů podpor. Zejména není v souladu s Pokyny Společenství ke státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (26) v době platnosti. Za druhé, vzhledem k tomu, že daňová výhoda byla poskytnuta až v pozdější době vzhledem k operacím, ke kterým již došlo, nelze předpokládat, že tato výhoda bude mít podpůrné dopady nezbytné pro odůvodnění použití takovéto odchylky.

(116)

Komise se naopak domnívá, že předmětný daňový režim vedl ke snížení nákladů, které by přijímající úvěrové ústavy měly normálně vynaložit v případě restrukturalizací popsaného typu, a proto je třeba na něj nahlížet jako na podporu jejich fungování. Takovouto podporu nelze považovat za slučitelnou se společným trhem, neboť nepřispívá k rozvoji žádné činnosti nebo žádné hospodářské oblasti a není v čase omezena, ani klesající nebo proporční vzhledem k tomu, co je potřebné pro nápravu určitých konkrétních hospodářských situací.

(117)

Komise tedy dospěla k závěru, že režim, který je předmětem přezkumu, není slučitelný se společným trhem.

6.3   Navrácení

(118)

Vzhledem k tomu, že byl tento režim podpor zaveden, aniž by se vyčkalo na předběžné povolení Komise, je třeba přistoupit k navrácení v souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (27). Nicméně podle praxe týkající se některých režimů daňových podpor (28) má Komise za to, že navrácení se musí týkat pouze nezaplacených daní vzhledem k částkám, které by subjekt, jenž požíval výhod z režimu, zaplatil, pokud by využil jiných daňových režimů, které byly v té době k dispozici. Komise se domnívá, že v tomto případě použití alternativního režimu daňového přecenění podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 nepředstavuje čistě hypotetické rozhodnutí, nýbrž racionální rozhodnutí, kterého mohli předmětní přijemci využít při daňovém uznání skutečné hodnoty jejich aktiv (29).

(119)

Je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 obsahuje obecné ustanovení pro uznání závazků vytvořených podniky, které se rozhodly přecenit aktiva vykázaná v účetní závěrce k 31. prosinci 2002 a zaúčtovat je v jejich tehdejší tržní hodnotě prostřednictvím zaplacení náhradní daně ve výši 19 % v případě přecenění odepisovatelných aktiv a ve výši 15 % v případě neodepisovatelných aktiv a tuto daň zaplatit ve třech splátkách (50 % v roce 2004, 25 % v roce 2005 a 25 % v roce 2006). Tento režim obecného rozsahu se vztahoval i na úvěrové ústavy, které byly dotčeny předmětnou restrukturalizací. Třebaže dodatečná vyrovnání a přecenění nelze považovat za srovnatelné operace, Komise je toho názoru, že pokud by tehdy nebyl k dispozici režim dodatečného vyrovnání, dotčené úvěrové ústavy by se s největší pravděpodobností rozhodly pro obecný režim přecenění podle čl. 2 odst. 25 zákona 350/2003.

(120)

Vzhledem k výše uvedenému Komise dospěla k názoru, že navrácení podpor musí být omezeno pouze na rozdíl mezi daní, kterou bylo třeba zaplatit z přecenění vlastněných aktiv podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003 (ve výši 19 % v případě přecenění odepisovatelných aktiv a ve výši 15 % v případě neodepisovatelných aktiv, jež jsou obvykle v držení úvěrovými ústavy, které se účastnily předmětných restrukturalizací) a skutečně zaplacenou daní podle čl. 2 odst. 26 téhož zákona č. 350/2003.

7.   ZÁVĚR

(121)

Komise konstatuje, že Itálie protiprávně zavedla čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Režim podpory není v souladu se společným trhem.

(122)

Je třeba přistoupit k navrácení pouze poskytnuté podpory v částce odpovídající chybně uhrazeným daním ve srovnání s částkou, kterou by poživatel výhod ze režimu zaplatil, pokud by využil jiných daňových režimů, které byly tehdy k dispozici.

(123)

Částka k navrácení je tedy omezena rozdílem mezi daní, která by byla zaplacena podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003, a skutečně zaplacenou daní podle čl. 2 odst. 26 téhož zákona č. 350/2003,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Odchylný daňový režim podle čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003, který Itálie zavedla, představuje státní podporu a není slučitelný se společným trhem.

Článek 2

Itálie zruší režim uvedený v článku 1.

Článek 3

1.   Itálie přijme veškerá nezbytná opatření pro navrácení poskytnuté podpory od příjemců, a to formou zavedení náhradní daně stanovené čl. 2 odst. 26 zákona č. 350/2003 týkající se daňového uznání zisků vyplývajících z restrukturalizací prováděných podle zákona č. 218/1990, tj. podpory, která jim byla dána protiprávně k dispozici.

2.   Částka k navrácení je tedy omezena rozdílem mezi daní, která by byla zaplacena, pokud by příjemci podpory použili režim daňového přecenění podle čl. 2 odst. 25 zákona č. 350/2003, a skutečně zaplacenou daní podle čl. 2 odst. 26 téhož zákona č. 350/2003.

3.   Navrácení musí být provedeno bezodkladně a podle postupů vnitrostátního práva za podmínky, že toto umožňuje okamžité a skutečné provedení tohoto rozhodnutí.

4.   Částky k navrácení musí zahrnovat i úroky, které počínají ode dne, kdy byla podpora poskytnuta příjemci, až do doby skutečného navrácení.

5.   Úroky se vypočítávají podle ustanovení uvedeného v hlavě V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.

Článek 4

Do dvou měsíců po oznámení tohoto rozhodnutí Itálie informuje Komisi o plánovaných nebo již zavedených opatřeních pro účely splnění tohoto rozhodnutí. Tyto informace je třeba zaslat formou vyplněného dotazníku, který je připojen v příloze I k tomuto rozhodnutí. Do čtyř měsíců od doručení tohoto rozhodnutí Itálie informuje Komisi o přijatých opatřeních, kterými bylo toto rozhodnutí splněno.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Italské republice.

V Bruselu dne 11. března 2008.

Za Komisi

Neelie KROES

členka Komise


(1)  Úř. věst. C 154, 7.7.2007, s. 15.

(2)  Italský finanční zákon 2004, Úřední věstník Italské republiky č. 299 ze dne 27.12.2003.

(3)  Viz poznámka pod čarou 1.

(4)  Viz rozsudek ze dne 10. ledna 2006 ve věci C-222/04, Ministero dell'Economia e delle Finanze v. Cassa di Risparmio di Firenze SpA, Fondazione Cassa di Risparmio di San Miniato a Cassa di Risparmio di San Miniato SpA, Sb. rozh. s. 2006, s. I-00289, body 136–137.

(5)  Směrnice Rady 90/434/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států (Úř. věst. L 225, 20.8.1990, s. 1).

(6)  Rozsudek ze dne 15. ledna 2002 ve věci C-43/00, Andersen og Jensen ApS v. Skatteministeriet, Sb. rozh. s. 2002, s. I-00379, bod 34 a následující.

(7)  Úřední věstník Italské republiky č. 276 ze dne 21.11.2000.

(8)  Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy ES (kapitola V – Úroková sazba pro navrácení protiprávní podpory) (Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1).

(9)  Zaplacené částky jsou následující: a) 92 760 506 EUR v roce 2004; b) 46 380 253 EUR k zaplacení v roce 2005, odpovídající současné čisté hodnotě ve výši 44 725 412 EUR v roce 2004; a c) 46 380 253 EUR k zaplacení v roce 2006, odpovídající současné čisté hodnotě ve výši 43 129 616,9 EUR v roce 2004.

(10)  Viz poznámka pod čarou 1.

(11)  Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.

(12)  Viz oddíl VI rozhodnutí Komise 2006/748/ES ze dne 4. července 2006 o státní podpoře C 30/04 (ex N 34/04) uplatňované Portugalskem, která osvobozuje od daně z příjmu právnických osob kapitálové zisky z některých operací/transakcí, jež byly provedeny veřejnými podniky (Úř. věst. L 307, 7.11.2006, s. 219).

(13)  V bodech 113–119 rozsudku Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005 ve věci C-148/04, Unicredito Italiano SpA v. Finanční úřad, úřadovna v Janově I, Sb. rozh. s. 105, s. I-11137.

(14)  Viz bod 32 citovaného rozhodnutí (Úř. věst. L 184, 13.7.2002, s. 27).

(15)  Viz bod 3.2.1 citovaného sdělení (Úř. věst. C 328, 1.11.1996, s. 23).

(16)  Sdělení č. 82/E-67004 ze dne 6. června 2000, k dispozici v databázi o daňovém systému (Služby daňové dokumentace) italského Ministerstva financí na následující internetové adrese: http://dt.finanze.it/doctrib/PDF/Documento.pdf?Request=0&DocumentID=14000008220000606FIN110000006700400&Info=1,0,0

(17)  Viz též rozhodnutí Soudního dvora ze dne 10. ledna 2006 ve věci C-222/04, Ministerstvo hospodářství a financí v. Cassa di Risparmio di Firenze SpA, Fondazione Cassa di Risparmio di San Miniato a Cassa di Risparmio di San Miniato SpA, Sb. rozh. s. 2006, s. I-00289, bod 129.

(18)  Úř. věst. L 256, 10.10.2000, s. 21.

(19)  Úř. věst. L 116, 4.5.1999, s. 36.

(20)  Pokud byla naopak realizovaná hodnota uznaná, podléhá dani jako v případě zisku ve výši 15 % uznaného při operacích, na které se vztahuje zákon č. 218/1990.

(21)  Úř. věst. L 379, 28.12.2006, s. 5.

(22)  Rozsudek ze dne 8. listopadu 2001 ve věci C-143/99, Adria-Wien Pipeline GmbH a Wietersdorfer & Peggauer Zementwerke GmbH v. Finanzlandesdirektion für Kärnten, Sb. rozh. s. 2001, s. I-8365.

(23)  Rozsudek ze dne 22. listopadu 2001 ve věci C-53/00, Ferring v. ACOSS, Sb. rozh. s. 2001, s. I-9067, bod 17.

(24)  Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-214/95, Het Vlaamse Gewest v. Komise, Sb. rozh. s. 1998, s. II-717.

(25)  Rozsudek Soudního dvora ve věci 730/79, Philip Morris v. Komise, Sb. rozh. s. 1980, s. 2671, bod 11.

(26)  Úř. věst. C 288, 9.1.1999, s. 2.

(27)  Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.

(28)  Viz oddíl VI rozhodnutí Komise 2006/748/ES ze dne 4. července 2006 o státní podpoře C 30/04 (ex N 34/04) uplatňované Portugalskem, která osvobozuje od daně z příjmu právnických osob kapitálové zisky z některých operací/transakcí, jež byly provedeny veřejnými podniky (Úř. věst. L 307, 7.11.2006, s. 219).

(29)  Viz body 113–119 rozsudku Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005 ve věci C-148/04, Unicredito Italiano SpA v. Agenzia delle Entrate, Ufficcio Genova 1, Sb. rozh. s. 2005, s. I-11137.


PŘÍLOHA I

Informace o provedení rozhodnutí Komise o státní podpoře C 15/07 (ex NN 20/07) poskytnuté Itálií a týkající se daňové pobídky ve prospěch některých úvěrových ústavů, u nichž byla provedena restrukturalizace

1.   Celkový počet příjemců a celková částka podpory k navrácení

1.1

Uveďte, jakým způsobem bude vypočtena částka podpory k navrácení od jednotlivých příjemců:

jistina,

úroky.

1.2

Uveďte celkovou částku protiprávně poskytnuté podpory v rámci tohoto režimu k navrácení (v hrubé ekvivalentní výši podpory, v cenách z …):

1.3

Uveďte celkový počet příjemců, kteří musí navrátit protiprávně poskytnutou podporu v rámci tohoto režimu:

2.   Plánovaná a již zavedená opatření pro navrácení podpory

2.1

Uveďte plánovaná a již zavedená opatření pro okamžité a skutečné navrácení podpory. Dále uveďte právní podklady, pokud existují, k plánovaným a zavedeným opatřením:

2.2

Uveďte datum, do kterého bude dokončeno navracení podpor:

3.   Informace o jednotlivých příjemcích

Do níže uvedené tabulky uveďte údaje o každém příjemci, od kterého musí být navrácena protiprávně poskytnutá podpora podle tohoto režimu.

Identifikační údaje o příjemci

Částka protiprávně poskytnuté podpory (1)

Měna: …

Vrácené částky (2)

Měna: …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


(1)  Částka podpory, která byla dána k dispozici příjemci (v hrubé ekvivalentní výši podpory, podle ceny z …).

(2)  

(°)

Vrácené částky v hrubé výši (včetně úroků).


III Akty přijaté na základě Smlouvy o EU

AKTY PŘIJATÉ NA ZÁKLADĚ HLAVY V SMLOUVY O EU

4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/90


ROZHODNUTÍ POLITICKÉHO A BEZPEČNOSTNÍHO VÝBORU BiH/13/2008

ze dne 29. července 2008,

kterým se mění rozhodnutí BiH/1/2004 o přijetí příspěvků třetích států na vojenskou operaci Evropské unie v Bosně a Hercegovině a rozhodnutí BiH/3/2004 o zřízení Výboru přispěvatelů na vojenskou operaci Evropské unie v Bosně a Hercegovině

(2008/712/SZBP)

POLITICKÝ A BEZPEČNOSTNÍ VÝBOR,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 25 třetí pododstavec této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Politický a bezpečnostní výbor přijal dne 21. září 2004 rozhodnutí BiH/1/2004 (1) a dne 29. září 2004 rozhodnutí BiH/3/2004 (2).

(2)

V návaznosti na pozvání Hondurasu, Guatemaly, Salvadoru a Dominikánské republiky k účasti na operaci ALTHEA nabídl předseda Vrchní rady konference středoamerických ozbrojených sil ve svém dopise ze dne 2. dubna 2008 příspěvek jménem uvedených čtyř zemí.

(3)

Na základě doporučení velitele operace EU a Vojenského výboru Evropské unie týkajících se zmíněných příspěvků by měly být příspěvky Hondurasu, Guatemaly, Salvadoru a Dominikánské republiky přijaty.

(4)

Poté, co Kanada, Maroko, Nový Zéland a Norsko své příspěvky stáhly, a po přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii je třeba přílohy výše uvedených rozhodnutí dále zrevidovat.

(5)

V souladu s článkem 6 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění rozhodnutí a akcí Evropské unie, které souvisejí s obranou. Proto se Dánsko neúčastní financování této operace.

(6)

Evropská rada na zasedání v Kodani ve dnech 12. a 13. prosince 2002 přijala prohlášení, které uvádí, že opatření nazvaná „Berlín plus“ a jejich provádění se budou vztahovat pouze na ty členské státy EU, které jsou zároveň buď členy NATO, nebo stranami „Partnerství pro mír“, a které tudíž uzavřely dvoustrannou bezpečnostní dohodu s NATO,

ROZHODL TAKTO:

Článek 1

Příloha rozhodnutí BiH/1/2004 se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA

SEZNAM TŘETÍCH STÁTŮ PODLE ČLÁNKU 1

Albánie

Argentina

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Dominikánská republika

Guatemala

Honduras

Chile

Salvador

Švýcarsko

Turecko“.

Článek 2

Příloha rozhodnutí BiH/3/2004 se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA

SEZNAM TŘETÍCH STÁTŮ PODLE ČL. 3 ODST. 1

Albánie

Argentina

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Dominikánská republika

Guatemala

Honduras

Chile

Salvador

Švýcarsko

Turecko“.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 29. července 2008.

Za Politický a bezpečnostní výbor

předsedkyně

C. ROGER


(1)  Úř. věst. L 324, 27.10.2004, s. 20.

(2)  Úř. věst. L 325, 28.10.2004, s. 64.


4.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 237/s3


POZNÁMKA PRO ČTENÁŘE

Orgány se rozhodly, že ve svých textech již nebudou uvádět odkazy na poslední změny a doplňky citovaných aktů.

Pokud není uvedeno jinak, akty, na které se odkazuje v textech zde zveřejněných, se rozumí akty v platném znění.