21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje paušální dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit paušální dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/3

(1)

Cílem nařízení (ES) č. 2160/2003 je zajistit, aby byla přijata vhodná a účinná opatření na zjišťování a tlumení salmonel a jiných původců zoonóz na všech úrovních produkce, zpracování a distribuce, zejména pak na úrovni primární produkce, aby se snížil jejich výskyt a riziko, jež představují pro veřejné zdraví.

(2)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví cíl Společenství zaměřený na snížení výskytu všech sérotypů salmonel s významem pro veřejné zdraví u krocanů a krůt na úrovni primární produkce. Toto snížení je důležité s ohledem na přísná opatření, která se mají v souladu s uvedeným nařízením od 12. prosince 2010 vztahovat na čerstvé maso z infikovaných hejn krůt. Zejména čerstvé drůbeží maso, včetně krůtího masa, nesmí být uváděno na trh k lidské spotřebě, nesplňuje-li následující kritérium: „Salmonely: nepřítomnost v 25 gramech“.

(3)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví, že cíl Společenství má zahrnovat číselné vyjádření maximálního procenta epizootologických jednotek, které zůstávají pozitivní, a/nebo minimálního procenta snížení počtu epizootologických jednotek, které zůstávají pozitivní, nejzazší termín, do kterého musí být cíle dosaženo, a definici vyšetřovacích programů nezbytných pro ověření toho, zda bylo cíle dosaženo. Popřípadě je také třeba zahrnout definici sérotypů, které mají význam pro veřejné zdraví.

(4)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví, že by se při vytváření cíle Společenství mělo přihlédnout ke zkušenostem získaným prostřednictvím stávajících vnitrostátních opatření pro tlumení a k informacím předaným Komisi nebo Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin podle stávajících požadavků Společenství, zejména v rámci informací stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu 2003 o sledování zoonóz a jejich původců (2), a zejména v článku 5 uvedené směrnice.

(5)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví, že při definování každého cíle Společenství dodá Komise analýzu odhadovaných nákladů a zisků. Odchylně od výše uvedeného však může být cíl Společenství ohledně krocanů a krůt, pokud jde o salmonely Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium, na přechodné období stanoven bez takové analýzy.

(6)

V souladu s rozhodnutím Komise 2006/662/ES ze dne 29. září 2006 o finančním příspěvku Společenství na základní průzkum prevalence salmonel u krůt, který má být proveden v členských státech (3), tedy byly shromážděny srovnatelné údaje o výskytu sérotypů salmonel v hejnech krůt v členských státech.

(7)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví, že během přechodného tříletého období se cíl Společenství stanovený pro krocany a krůty týká pouze salmonel Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Jiné sérotypy s významem pro veřejné zdraví lze vzít v úvahu po tomto období.

(8)

V zájmu ověření pokroku při dosahování cíle Společenství je třeba v tomto nařízení stanovit opakované provádění odběru vzorků u hejn krůt.

(9)

V souladu s článkem 15 nařízení (ES) č. 2160/2003 byl před stanovením cíle Společenství týkajícího se krocanů a krůt konzultován Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

(10)

Pracovní skupina úřadu EFSA pro sběr údajů o zoonózách přijala dne 28. dubna 2008 zprávu o analýze základního průzkumu výskytu salmonel v hejnech krůt v EU v období 2006–2007, část A: odhady výskytu salmonel.

(11)

V souladu s nařízením Komise (ES) č. 646/2007 ze dne 12. června 2007, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o cíl Společenství zaměřený na snížení výskytu salmonel Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium u brojlerů, a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1091/2005 (4), se na odběr vzorků na salmonely z hejna brojlerů použijí alespoň dva páry stíracích tamponů nebo gázových tamponů. Podle nových vědeckých důkazů je použití kombinace jednoho páru stíracích/gázových tamponů se vzorkem prachu přinejmenším stejně citlivé jako odebírání vzorku dvěma páry stíracích/gázových tamponů. Tato kombinace by proto měla být povolena jako alternativní metoda odebírání vzorků a nařízení (ES) č. 646/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

snížit do 31. prosince 2012 maximální procento hejn výkrmových krůt, která zůstávají pozitivní na Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium, na nejvýše 1 % a

b)

snížit do 31. prosince 2012 maximální procento hejn dospělých chovných krůt, která zůstávají pozitivní na Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium, na nejvýše 1 %.

1)

Na konec bodu 2:

„Příslušný orgán může případně rozhodnout, že se použije jeden pár stíracích tamponů pokrývající 100 % budovy v kombinaci se vzorkem prachu, který byl odebrán z různých míst po celé budově z povrchu s viditelnou přítomností prachu.“

2)

Za druhý odstavec bodu 3.1:

„Vzorek prachu se analyzuje pokud možno zvlášť. Příslušný orgán však může rozhodnout, že bude analyzován společně s párem stíracích/gázových tamponů.“

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/9

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (3), stanoví kvóty pro rok 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/11

(1)

Směrnice Rady 95/50/ES (3) stanoví, že některá opatření mají být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(2)

Rozhodnutí 1999/468/ES bylo změněno rozhodnutím 2006/512/ES, které zavedlo regulativní postup s kontrolou pro přijímání opatření obecného významu, jejichž předmětem je změna jiných než podstatných prvků základního aktu přijatého postupem podle článku 251 Smlouvy, a to i zrušením některých těchto prvků nebo doplněním aktu o nové jiné než podstatné prvky.

(3)

Aby se v souladu s prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise (5) k rozhodnutí 2006/512/ES mohl regulativní postup s kontrolou použít pro nástroje přijaté postupem podle článku 251 Smlouvy, které jsou již v platnosti, musí být tyto nástroje upraveny podle platných postupů.

(4)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení příloh směrnice 95/50/ES vědeckému a technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky směrnice 95/50/ES, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(5)

Směrnice 95/50/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Vzhledem k tomu, že změny, které se provádějí touto směrnicí ve směrnici 95/50/ES, jsou technické povahy a týkají se pouze postupu projednávání ve výborech, nevyžadují provedení v členských státech. Proto není nutné přijmout k tomuto účelu zvláštní ustanovení,

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/13

(1)

Otázky biologické rozmanitosti a zachování genetických zdrojů rostlin získávají v průběhu posledních let stále více na významu, jak ukazuje vývoj na mezinárodní úrovni a na úrovni Společenství. Jako příklady lze uvést rozhodnutí Rady 93/626/EHS ze dne 25. října 1993 o uzavření Úmluvy o biologické rozmanitosti (7), rozhodnutí Rady 2004/869/ES ze dne 24. února 2004 o uzavření Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství jménem Evropského společenství (8), nařízení Rady (ES) č. 870/2004 ze dne 24. dubna 2004, kterým se zřizuje program Společenství pro zachování, popis, sběr a využití genetických zdrojů v zemědělství a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1467/94 (9), a nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (10). V rámci právních předpisů Společenství, jimiž se řídí uvádění osiva zemědělských rostlin na trh, a to směrnic 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/53/ES, 2002/54/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES, by měly být stanoveny zvláštní podmínky, aby byly tyto otázky zohledněny.

(2)

Aby bylo zajištěno zachování in situ a trvalé využívání genetických zdrojů rostlin, měly by být krajové odrůdy a odrůdy, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí (dále jen „uchovávané odrůdy“), pěstovány a uváděny na trh i tehdy, pokud nesplňují obecné požadavky týkající se povolování odrůd a uvádění osiva a sadby brambor na trh. V zájmu dosažení tohoto cíle je nutné stanovit odchylky, pokud jde o povolování uchovávaných odrůd pro zařazení do národních katalogů odrůd druhů zemědělských rostlin a rovněž pro produkci a uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh.

(3)

Tyto odchylky by se měly týkat hlavních požadavků na povolování odrůdy a procesních požadavků stanovených ve směrnici Komise 2003/90/ES ze dne 6. října 2003, kterou se stanoví prováděcí opatření k článku 7 směrnice Rady 2002/53/ES, pokud jde o minimum znaků, na které se zkoušky vztahují, a minimální podmínky pro zkoušení určitých odrůd druhů zemědělských rostlin (11).

(4)

Členským státům by zejména mělo být povoleno přijmout vlastní předpisy týkající se odlišnosti, stálosti a uniformity. Pokud jde o odlišnost a stálost, měly by být tyto předpisy založeny alespoň na znacích uvedených v technickém dotazníku, který musí žadatel vyplnit v souvislosti s žádostí o povolení odrůdy podle příloh I a II směrnice 2003/90/ES. Jedná-li se o stanovení uniformity na základě odchylných typů, měly by předpisy vycházet z definovaných norem.

(5)

Stanoveny by měly být procesní požadavky, podle nichž může být odrůda povolena bez úředního zkoušení. Mimoto, pokud jde o názvy, je třeba stanovit některé odchylky od požadavků stanovených ve směrnici 2002/53/ES a nařízení Komise (ES) č. 930/2000 ze dne 4. května 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke vhodnosti názvů odrůd druhů zemědělských rostlin a zeleniny (12).

(6)

Pokud jde o produkci a uvádění osiva a sadby brambor uchovávaných odrůd na trh, měla by být stanovena odchylka od úředního uznávání.

(7)

K zajištění toho, aby se uvádění osiva a sadby brambor uchovávaných odrůd na trh uskutečňovalo v kontextu zachování genetických zdrojů rostlin, by měla být stanovena omezení, zejména ohledně oblasti původu. Za účelem přispění k zachování in situ a k trvalému využívání těchto odrůd by členské státy měly mít možnost schválit další oblasti, ve kterých může množství osiva uváděného na trh přesáhnout množství potřebné k zajištění zachování dotyčné odrůdy v její oblasti původu, jestliže jsou tyto další oblasti srovnatelné, pokud jde o přirozené a polopřirozené biotypy. Aby bylo zajištěno zachování souvislosti s oblastí původu, neměla by se tato možnost vztahovat na případ, kdy členský stát schválil další oblasti produkce.

(8)

Pevně stanovena by měla být maximální množství pro uvádění na trh každé uchovávané odrůdy v rámci jednoho druhu a celkové množství pro všechny uchovávané odrůdy v rámci jednoho druhu dohromady. K zajištění toho, aby byla tato množství dodržována, by měly členské státy od producentů vyžadovat, aby oznamovali množství uchovávaných odrůd, která chtějí pěstovat, a měly by producentům příslušná množství přidělit.

(9)

Sledovatelnost osiva a sadby brambor by měla být zajištěna prostřednictvím příslušných požadavků na uzavírání a označování.

(10)

K zajištění správného používání pravidel stanovených v této směrnici by měly být monitorovány množitelské porosty pro produkci osiva, kontrolováno osivo a prováděny úřední následné kontroly. Množství osiva uchovávaných odrůd uváděného na trh by dodavatelé měli oznamovat členským státům a členské státy Komisi.

(11)

Komise by měla po třech letech posoudit, zda jsou opatření stanovená touto směrnicí, zejména ustanovení týkající se množstevních omezení, účinná.

(12)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,

a)

pro povolování k zařazení krajových odrůd a odrůd, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí, do národních katalogů odrůd druhů zemědělských rostlin podle směrnice 2002/53/ES;

b)

pro uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh.

a)

„zachováním in situ“ rozumí zachování genetického materiálu v jeho přirozeném prostředí a v případě pěstovaných rostlinných druhů v zemědělsky využívaném prostředí, kde se vyvinuly jejich charakteristické vlastnosti;

b)

„genetickou erozí“ rozumí postupná ztráta genetické rozmanitosti mezi populacemi nebo odrůdami téhož druhu a uvnitř těchto populací nebo odrůd, nebo zužování genetického základu druhu v důsledku zásahu člověka nebo změn životního prostředí;

c)

„krajovou odrůdou“ rozumí soubor populací nebo klonů rostlinného druhu, které jsou přirozeně adaptovány na podmínky životního prostředí v jejich oblasti;

d)

„osivem“ rozumí osivo a sadba brambor, není-li sadba brambor výslovně vyloučena.

a)

technické dotazníky k testovacím protokolům Odrůdového úřadu Společenství uvedeným v příloze I směrnice 2003/90/ES a platným pro dané druhy;

b)

technické dotazníky k obecným zásadám Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin uvedeným v příloze II směrnice 2003/90/ES a platným pro dané druhy.

a)

popis uchovávané odrůdy a její název;

b)

výsledky neúředních zkoušek;

c)

poznatky získané na základě praktických zkušeností při pěstování, množení a využívání, které žadatel oznámil dotyčnému členskému státu;

d)

ostatní informace, zejména od orgánů odpovědných za genetické zdroje rostlin nebo organizací uznaných pro tento účel členskými státy.

a)

je již ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin zapsána jako odrůda jiná než uchovávaná odrůda nebo byla v průběhu posledních dvou let nebo během dvou let od uplynutí lhůty stanovené podle čl. 15 odst. 2 směrnice 2002/53/ES ze společného katalogu vymazána;

b)

je chráněna odrůdovým právem Společenství, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 2100/94 (13), nebo vnitrostátním odrůdovým právem nebo je podána odpovídající žádost v souvislosti s těmito právy.

a)

bylo vyprodukováno ve své oblasti původu nebo v oblasti podle článku 11;

b)

je uváděno na trh ve své oblasti původu.

a)

slova „pravidla a normy ES“;

b)

jméno a adresa osoby odpovědné za připevňování návěsek nebo její identifikační značka;

c)

rok uzavření vyjádřený slovy: „Uzavřeno…“ (rok), nebo – kromě sadby brambor – rok posledního odběru vzorků pro účely poslední zkoušky klíčivosti vyjádřený slovy: „Odběr vzorků…“ (rok);

d)

druh;

e)

název uchovávané odrůdy;

f)

slova „uchovávaná odrůda“;

g)

oblast původu;

h)

oblast produkce osiva, pokud je jiná než oblast původu;

i)

číslo partie přidělené osobou odpovědnou za připevňování návěsek;

j)

deklarovaná čistá nebo hrubá hmotnost, nebo – kromě sadby brambor – deklarovaný počet semen;

k)

druh chemického ošetření nebo přídavných látek a přibližný poměr mezi hmotností klubíček čistých semen a celkovou hmotností, kromě sadby brambor, pokud je vyznačena hmotnost a použijí se granulované pesticidy, granulovací látky nebo jiné tuhé přídavné látky.

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/20

(1)

Směrnice Komise 88/301/EHS ze dne 16. května 1988 o hospodářské soutěži na trhu s telekomunikačními koncovými zařízeními (1) byla podstatně změněna (2). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.

(2)

Ve všech členských státech byly telekomunikace zcela nebo částečně ve státním monopolu, který stát přenášel udělením zvláštních nebo výlučných práv jednomu nebo více subjektům odpovědným za vytvoření a provozování sítě a nabídku souvisejících služeb. Tato práva často zahrnovala nejen nabídku služeb pro užívání sítě, ale též dodání uživatelských koncových zařízení pro připojení k síti. V posledních desetiletích došlo k výraznému technickému rozvoji sítí, zejména v oblasti koncových zařízení.

(3)

Členské státy přezkoumaly v souvislosti s technickým a hospodářským rozvojem svá udělení zvláštních a výlučných práv v telekomunikačním odvětví. Rychlý vznik stále nových typů koncových zařízení a možnost jejich vícenásobného použití vyžaduje, aby byl uživatelům umožněn výběr mezi typy koncových zařízení tak, aby mohli plně využívat technického pokroku v této oblasti.

(4)

Výlučná práva omezují volný pohyb zboží pro telekomunikační koncová zařízení jak při dovozu a uvádění těchto zařízení (včetně družicového zařízení) na trh, protože s určitými výrobky se potom neobchoduje, tak při připojení, uvádění do provozu a údržbě, protože v důsledku situace na trhu, zejména různosti a technické povahy výrobků není monopolní podnik nijak motivován k tomu, aby poskytoval uvedené služby pro výrobky, které neuvádí na trh ani je nedováží, ani aby porovnával ceny s náklady, protože není ohrožen hospodářskou soutěží ze strany subjektů nově vstupujících na trh. Při zvážení typicky širokého rozsahu nabídky telekomunikačních koncových zařízení na většině trhů pak hrozí, že jakékoli zvláštní právo, které přímo nebo nepřímo omezuje počet podniků oprávněných dovážet, uvádět na trh, připojovat, uvádět do provozu a udržovat takové zařízení, působí podobně jako práva výlučná. Taková výlučná nebo zvláštní práva mají stejný účinek jako množstevní omezení, a porušují tedy článek 28 Smlouvy. Je tedy nezbytné zrušit všechna stávající výlučná práva na dovoz, uvádění na trh, připojení, uvádění do provozu a údržbu koncových telekomunikačních zařízení, jakož i práva s rovnocenným účinkem, tzn. všechna zvláštní práva kromě práv, která spočívají ve výhodách zajištěných jednomu či více podnikům právními nebo správními předpisy a ovlivňují schopnost jiných podniků zapojit se do některé z výše uvedených činností ve stejné zeměpisné oblasti za v podstatě stejných podmínek.

(5)

Zvláštní nebo výlučná práva vztahující se na koncová zařízení se vykonávají tak, že zařízení z jiných členských států jsou znevýhodněna, zejména tím, že brání uživatelům ve volném výběru zařízení, které bez ohledu na jeho původ nejlépe splňuje jejich cenové a jakostní požadavky. Výkon těchto práv není tedy slučitelný s článkem 31 Smlouvy ve všech členských státech.

(6)

Služby týkající se připojení a údržby jsou klíčovým faktorem při nákupu nebo pronájmu koncového zařízení. Zachování výlučných práv v této oblasti bylo rovnocenné zachování výlučných práv pro uvádění na trh. Výlučná práva na poskytování těchto služeb by měla být rovněž zrušena, aby bylo účinné zrušení výlučných práv na dovoz a uvádění zboží na trh.

(7)

Údržba koncových zařízení je službou ve smyslu článku 50 Smlouvy. Tato služba, která je z obchodního hlediska neoddělitelně spojena s uváděním koncových zařízení na trh, by měla být v souladu s článkem 49 Smlouvy poskytována volně, zejména je-li vykonávána odbornými pracovníky.

(8)

Situace na trhu nadále narušuje pravidla hospodářské soutěže podle Smlouvy. Tím je nepříznivě ovlivněn rozvoj obchodu v takovém rozsahu, který je v rozporu se zájmy Společenství. Posílení hospodářské soutěže na trhu s koncovými zařízeními vyžaduje zavedení průhledných technických specifikací a postupů, které splňují podstatné požadavky uvedené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a o vzájemném uznávání jejich shody (3) a umožňují volný pohyb zboží na trhu s koncovými zařízeními. Tato průhlednost vyžaduje zveřejnění technických specifikací.

(9)

Zvláštní nebo výlučná práva dovozu a uvádění koncových zařízení na trh vede k situaci, která není slučitelná s cílem čl. 3 písm. g) Smlouvy, podle něhož má být vytvořen systém zajišťující, aby nebyla narušována hospodářská soutěž. Členské státy se v souladu s článkem 10 Smlouvy zdrží jakéhokoli opatření, jež by mohlo ohrozit dosažení cílů Smlouvy, včetně cílů uvedených v čl. 3 písm. g). Je nezbytné považovat výlučná práva za neslučitelná s článkem 82 Smlouvy, ve spojení s článkem 3, a jejich udělování a zachování členskými státy je opatřením zakázaným podle čl. 86 odst. 1 Smlouvy.

(10)

Pro umožnění výběru koncových zařízení uživatelem je nezbytné znát a zprůhlednit parametry rozhraní veřejné sítě, ke kterým mají být koncová zařízení připojena. Členské státy by měly tudíž zajistit, aby tyto parametry byly zveřejněny a aby uživatelé měli přístup k tomuto veřejnému rozhraní sítě.

(11)

Výrobci koncových zařízení by měli vědět, jaké technické specifikace musí jejich výrobky splňovat, aby je mohli prodávat na trhu. Členské státy by tedy měly formalizovat a zveřejňovat specifikace, jejichž návrh musí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (4) oznámit Komisi. Tyto specifikace a pravidla se mohou vztahovat na výrobky dovážené z jiných členských států pouze v rozsahu nezbytném pro dosažení souladu s podstatnými požadavky Společenství stanovenými v článku 3 směrnice 1999/5/ES. V každém případě musí členské státy dodržovat články 28 a 30 Smlouvy, podle kterých musí dovážející členské státy povolit na svém území zařízení vyráběná a obchodovaná v souladu s právními předpisy jiného členského státu.

(12)

Pro zajištění průhledného, objektivního a nediskriminujícího používání specifikací kvůli zřejmému střetu zájmů nelze kontrolou jejich používaní pověřit konkurenty na trhu koncových zařízení. Členské státy by měly tedy zajistit, aby kontrolou byl pověřen orgán nezávislý na provozovateli sítě nebo na jiném konkurentu na daném trhu.

(13)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu stanovených v příloze II části B,

1)

„koncovým zařízením“

2)

„družicovou pozemskou stanicí“ zařízení, které lze použít k přenosu nebo k přenosu a příjmu („přenos/příjem“) nebo pouze k příjmu („pouze příjem“) radiokomunikačního signálu prostřednictvím družic nebo jiných kosmických systémů;

3)

„podnikem“ veřejný nebo soukromý subjekt, kterému členský stát udělil zvláštní nebo výlučná práva na dovoz uvádění na trh, připojení telekomunikačních koncových zařízení nebo jejich údržbu;

4)

„zvláštními právy“ se rozumějí práva, která členský stát přiznává omezenému počtu podniků prostřednictvím právního nebo správního nástroje, který v dané zeměpisné oblasti:

a)

omezují na základě neobjektivních, nepřiměřených a diskriminačních kritérií počet těchto podniků na dva či více nebo

b)

určují na základě jiných kritérií než kritérií uvedených v písmenu a) několik soutěžících podniků.

a)

v případě zařízení družicové pozemské stanice odmítnout schválení připojení takového zařízení k veřejné telekomunikační síti a jeho uvádění do provozu, pokud nesplňuje příslušné společné technické předpisy přijaté podle směrnice 1999/5/ES nebo, jestliže tyto předpisy neexistují, podstatné požadavky stanovené v článku 3 uvedené směrnice; chybí-li společné technické předpisy nebo harmonizované právní podmínky, musí těmto podstatným požadavkům odpovídat vnitrostátní pravidla, která se oznamují Komisi podle směrnice 98/34/ES, pokud to směrnice 98/34/ES vyžaduje;

b)

v případě jiného koncového zařízení odmítnout schválení připojení takového zařízení k veřejné telekomunikační síti, pokud zařízení nesplňuje příslušné společné technické předpisy přijaté podle směrnice Rady 1999/5/ES nebo, jestliže tyto předpisy neexistují, podstatné požadavky stanovené v článku 3 uvedené směrnice;

c)

vyžadovat, aby hospodářské subjekty měly technickou kvalifikaci pro připojování koncových zařízení, jejich uvádění do provozu a údržbu na základě objektivních, nediskriminačních a veřejně dostupných kritérií.

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/27

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 896/2006/ES (2) zavádí společná pravidla pro jednostranné uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem členskými státy, což umožňuje na vnějších hranicích zjednodušený režim kontrol státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou držiteli těchto dokumentů.

(2)

V důsledku dvoustupňového provádění schengenského acquis byly nové členské státy, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004, povinny od tohoto dne udělovat národní víza státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu vydaného Švýcarskem a Lichtenštejnskem a podléhají vízové povinnosti podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (3). Tato povinnost způsobila dodatečné administrativní zatížení konzulárních úřadů těchto členských států ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku.

(3)

Nebylo však zřejmě nutné, aby byla ze strany členských států pro tuto kategorii osob stanovena vízová povinnost pro účely průjezdu, neboť představují pro členské státy nízkou míru rizika nedovoleného přistěhovalectví.

(4)

S ohledem na skutečnost, že se stejné důvody platí i v případě Bulharska a Rumunska, zjednodušený režim zavedený rozhodnutím č. 896/2006/ES by měl být rozšířen i na Bulharsko a Rumunsko.

(5)

Tato změna rozhodnutí č. 896/2006/ES by měla Bulharsku a Rumunsku, pokud se rozhodnou uplatňovat rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 582/2008/ES ze dne 17. června 2008, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Bulharskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich vnitrostátním vízům za účelem průjezdu přes jejich území (4) umožnit jednostranně uznávat za rovnocenná jejich národním průjezdním vízům povolení k pobytu vydaná Švýcarskem a Lichtenštejnskem, která jsou uvedena v příloze rozhodnutí č. 896/2006/ES.

(6)

Uznávání by mělo být omezeno na účely průjezdu přes území Bulharska a Rumunska a nemělo by mít dopad na možnost těchto dvou členských států vydávat víza ke krátkodobému pobytu.

(7)

Možnost Bulharska a Rumunska neuplatňovat rozhodnutí č. 896/2006/ES by měla být omezena na přechodné období do dne, který určí Rada podle čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce aktu o přistoupení z roku 2005.

(8)

Musí být splněny podmínky pro vstup stanovené v čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (5), s výjimkou podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, pokud je tímto rozhodnutím stanoven režim rovnocennosti mezi průjezdními vízy vydanými Bulharskem a Rumunskem a některými povoleními k pobytu vydanými Švýcarskem a Lichtenštejnskem.

(9)

Jelikož cíle tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států – neboť přímo ovlivňuje acquis Společenství ohledně vnějších hranic – a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto rozhodnutí lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 (7) o některých opatřeních pro uplatňování této dohody.

(11)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců poté, co Rada přijme toto rozhodnutí, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(12)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (8). Spojené království se tedy neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí není pro ně závazné ani použitelné.

(13)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9). Irsko se tedy neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí není pro ně závazné ani použitelné,

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/30

(1)

Evropská unie zřídila Fond solidarity Evropské unie (dále jen „fond“), aby vyjádřila svou solidaritu s obyvatelstvem regionů postižených katastrofami.

(2)

Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 umožňuje uvolnění prostředků z fondu v rámci ročního stropu ve výši 1 miliardy EUR.

(3)

Nařízení (ES) č. 2012/2002 obsahuje ustanovení, podle nichž mohou být prostředky uvolněny.

(4)

Řecko předložilo žádost o uvolnění prostředků z fondu z důvodu přírodní katastrofy způsobené lesními požáry v srpnu 2007.

(5)

Slovinsko předložilo žádost o uvolnění prostředků z fondu z důvodu přírodní katastrofy způsobené záplavami v září 2007.

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/31

(1)

Rozhodnutím Komise 98/293/ES ze dne 22. dubna 1998 o uvedení geneticky modifikované kukuřice (Zea mays L. linie T25) na trh podle směrnice Rady 90/220/EHS (2) bylo rozhodnuto udělit souhlas k uvedení daného produktu na trh.

(2)

Dne 3. srpna 1998 příslušné orgány Francie tento souhlas udělily. Souhlas se vztahuje na všechna použití produktu, zejména na dovoz, zpracování na potraviny a krmiva a na pěstování.

(3)

Podle čl. 35 odst. 1 směrnice 2001/18/ES, která nahradila směrnici Rady 90/220/EHS (3), se postupy týkající se oznámení o uvedení na trh geneticky modifikovaných organismů, které nejsou ukončeny do 17. října 2002, posuzují podle směrnice 2001/18/ES.

(4)

Dne 8. května 2000 Rakousko informovalo Komisi o svém rozhodnutí dočasně zakázat používání a prodej kukuřice Zea mays L. linie T25 a udalo důvody tohoto rozhodnutí v souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice 90/220/EHS.

(5)

Produkty z kukuřice Zea mays L. linie T25 (škrob a všechny jeho deriváty, surový a rafinovaný olej, všechny tepelně zpracované či fermentované produkty vyrobené z kukuřice Zea mays L. linie T25, jakož i krmivo vyrobené z kukuřice Zea mays L. linie T25) jsou povoleny podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (5). Na tato použití se nevztahuje ochranná doložka oznámená Rakouskem.

(6)

Vědecký výbor pro rostliny dne 20. července 2001 dospěl k závěru, že údaje předložené Rakouskem nepředstavují nové významné vědecké důkazy, které nebyly brány v úvahu během původního hodnocení dokumentace a které by mohly být podnětem k přezkoumání původního stanoviska Komise k tomuto produktu.

(7)

Dne 9. ledna 2004, a následně 9. a 17. února 2004 předložilo Rakousko Komisi dodatečné informace ve prospěch svých vnitrostátních opatření ohledně kukuřice linie T25.

(8)

V souladu s čl. 28 odst. 1 směrnice 2001/18/ES Komise konzultovala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (6), na jehož základě úřad nahradil příslušné vědecké výbory.

(9)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin dne 8. července 2004 (7) dospěl k závěru, že informace předložené Rakouskem nepředstavují nové vědecké důkazy dostačující ke zrušení platnosti posouzení rizika kukuřice linie T25 pro životní prostředí, a odůvodňující tak zákaz používání a prodeje tohoto produktu v Rakousku.

(10)

Protože za daných okolností nebyl důvod považovat tento produkt za riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, postupem v souladu s čl. 30 odst. 2 směrnice 2001/18/ES předložila Komise dne 29. listopadu 2004 předlohu rozhodnutí požadující, aby Rakousko svou dočasnou ochrannou doložku zrušilo, k posouzení výboru zřízenému podle článku 30 uvedené směrnice.

(11)

Protože však uvedený výbor nezaujal stanovisko, Komise v souladu s čl. 5 odst. 4 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8) předložila Radě návrh týkající se opatření, která mají být přijata.

(12)

Rada dne 24. června 2005 v souladu s čl. 5. odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES kvalifikovanou většinou tento návrh zamítla.

(13)

Rada ve svém prohlášení uvedla, že „stále přetrvává určitá nejistota ohledně vnitrostátních ochranných opatření na trhu s [geneticky modifikovanou] odrůdou kukuřice […] T25“ a vyzvala Komisi, „aby shromáždila další poznatky o [uvedeném genetickém modifikovaném organismu] a aby dále posoudila, zda opatření přijatá [Rakouskem] za účelem pozastavení [jeho] uvádění na trh jakožto dočasného preventivního opatření je oprávněné a zda schválení [takového organismu] nadále splňuje bezpečnostní požadavky stanovené ve směrnici 2001/18/ES“.

(14)

V listopadu roku 2005 Komise znovu požádala úřad EFSA o konzultaci, zda existuje vědecké zdůvodnění pro domněnku, že pokračující uvádění kukuřice linie T25 na trh by za podmínek uvedených v souhlasu mohlo mít nežádoucí účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Úřad EFSA byl zejména požádán, aby zohlednil veškeré další vědecké informace, které se objevily po předchozím vědeckém stanovisku k bezpečnosti tohoto GMO.

(15)

Ve svém stanovisku ze dne 29. března 2006 (9) dospěl úřad EFSA k závěru, že není důvod domnívat se, že pokračující uvádění kukuřice T25 na trh by za podmínek uvedených v souhlasu mohlo mít nežádoucí účinky na lidské zdraví, zdraví zvířat nebo na životní prostředí.

(16)

V souladu s čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES předložila Komise Radě návrh, ve kterém požaduje, aby Rakousko svou ochrannou doložku zrušilo.

(17)

V souladu s čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES se dne 18. prosince 2006 Rada pro životní prostředí kvalifikovanou většinou usnesla, že s návrhem nesouhlasí.

(18)

Ve svém rozhodnutí Rada poukázala na posouzení rizik pro životní prostředí, jak je stanoveno ve směrnici 2001/18/ES, a naznačila, že „je třeba v hodnocení rizik geneticky modifikovaných organismů pro životní prostředí systematičtěji zohlednit odlišné zemědělské struktury a regionální ekologické charakteristiky v rámci Evropské unie.“

(19)

V souladu s čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES předložila Komise pozměněný návrh, aby bylo zohledněno rozhodnutí Rady ze dne 18. prosince 2006, které se vztahuje pouze na environmentální hlediska rakouské ochranné doložky, konkrétně na hlediska pěstování.

(20)

Rakousko započalo se shromažďováním veškerých příslušných vědeckých důkazů souvisejících s těmito hledisky, což podle jeho názoru dočasně opravňuje existenci ochranné doložky, zejména s ohledem na „odlišné zemědělské struktury a regionální ekologické charakteristiky“, jak je uvedeno v bodu 3 odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Rady. V souladu s článkem 23 směrnice 2001/18/ES se Rakousko vyzývá, aby Komisi předložilo veškeré vědecké důkazy, které nashromáždilo, jakož i všechna nová posouzení rizik ihned po jejich dokončení, a aby o uvedených skutečnostech uvědomilo všechny členské státy.

(21)

Komise bude jednat o těchto hlediscích rakouského opatření v souladu s článkem 23 směrnice 2001/18/ES na základě informací předložených Rakouskem a na základě jeho vědeckého posouzení.

(22)

Bezpečnostní hlediska pro potraviny a krmiva, která jsou uvedena v souhlasu uděleném podle směrnice 90/220/EHS (včetně dovozu a zpracování), jsou u kukuřice Zea mays L. linie T25 v celé Evropě jednotné a byly posouzeny úřadem EFSA, který dospěl k závěru, že je nepravděpodobné, že by tento produkt mohl mít nežádoucí účinky na lidské zdraví a zdraví zvířat.

(23)

Návrh Komise zohledňuje pouze hlediska potravin a krmiv uvedená v rakouském zákazu, konkrétně zákaz dovozu a zpracování nezpracované kukuřice jako výchozího materiálu pro další zpracování nebo pro přímé použití jako potraviny či krmiva.

(24)

Za těchto okolností by Rakousko mělo zrušit svou ochrannou doložku, alespoň pokud jde o dovoz kukuřice Zea mays L. line T25 a její zpracování na potraviny a krmiva.

(25)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím nejsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 30 směrnice 2001/18/ES, a proto Komise předložila Radě návrh týkající se těchto opatření. Protože na konci doby stanovené v čl. 30 odst. 2 směrnice 2001/18/ES Rada nepřijala navrhovaná opatření ani s nimi nevyjádřila svůj nesouhlas v souladu s čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES, měla by opatření být přijata Komisí,

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/34

(1)

V rámci nařízení (EHS) č. 793/93 byly jako prioritní látky pro hodnocení v souladu s nařízeními Komise (ES) č. 1179/94 (2) a (ES) č. 2364/2000 (3), které se týkají prvního a čtvrtého seznamu prioritních látek podle nařízení (EHS) č. 793/93, určeny tyto látky:

(2)

Státy v rolích zpravodajů určené v souladu s uvedenými nařízeními dokončily pro tyto látky hodnocení rizik s ohledem na člověka a životní prostředí v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1488/94 ze dne 28. června 1994, kterým se stanoví zásady hodnocení rizik existujících látek pro člověka a životní prostředí (4) a navrhly strategii omezování těchto rizik v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 793/93.

(3)

Byly konzultovány Vědecký výbor pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí (SCTEE) a Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika (SCHER) a tyto výbory vydaly stanoviska k hodnocením rizik provedeným zpravodaji. Stanoviska byla zveřejněna na webových stránkách vědeckých výborů.

(4)

Výsledky hodnocení rizik a další výsledky strategií omezování těchto rizik jsou uvedeny v příslušném sdělení Komise (5).

(5)

Na základě uvedeného hodnocení je vhodné doporučit pro některé látky určitá opatření ke snížení rizika.

(6)

Opatření na snižování rizik doporučená pro pracovníky by měla být zohledněna v rámci právních předpisů o ochraně pracovníků, u nichž se má za to, že poskytují odpovídající rámec pro snížení rizik příslušných látek v potřebném rozsahu.

(7)

Opatření na snižování rizik stanovená v tomto doporučení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EHS) č. 793/93,

1)

Dobrovolná dohoda s Evropskou asociací pro chlorovaná rozpouštědla jménem evropských výrobců látky, jejích distributorů a zákazníků, omezující prodej látky pouze kupujícím, kteří dodržují chartu pro bezpečné používání trichlorethenu při čištění kovů. Tato charta požaduje, aby uživatelé směli používat trichlorethen k čištění kovů pouze v utěsněných a uzavřených systémech, jak je stanoveno v části 4 evropské normy EN 12921, a aby dodržování předpisů bylo monitorováno třetí stranou.

2)

V zájmu vyloučení možných rizik pro čistírny průmyslových odpadních vod v provozech vyrábějících a/nebo zpracovávajících benzen se doporučuje, aby příslušné orgány v dotyčných členských státech stanovily v povoleních vydávaných podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES (6) (integrovaná prevence a omezování znečištění) podmínky, mezní hodnoty emisí či rovnocenné parametry nebo technická opatření týkající se benzenu, aby byla dotyčná zařízení provozována v souladu s nejlepšími dostupnými technikami se zřetelem k technickým charakteristikám dotyčných zařízení, k jejich zeměpisné poloze a k podmínkám životního prostředí v místě, kde se zařízení nacházejí;

3)

členské státy pečlivě sledovaly zavádění nejlepších dostupných technik, pokud jde o benzen, a oznámily veškerý důležitý vývoj Komisi v rámci výměny informací o těchto technikách;

4)

za účelem usnadnění povolování a monitorování podle směrnice 2008/1/ES (integrovaná prevence a omezování znečištění) byl benzen začleněn do pokračující práce na tvorbě pokynů k „nejlepším dostupným technikám“ (BAT);

5)

expozice mikroorganismů v čistírnách průmyslových vod se v případě potřeby řídila vnitrostátními pravidly, aby se zajistilo, že nevznikne žádné riziko pro mikroorganismy a životní prostředí.

6)

Prevence pronikání všech antropogenních látek, včetně 2-methoxy-2-methylbutanu, do podzemních vod je hlavním cílem stávajících právních předpisů Společenství (7). Doporučuje se proto podle potřeby provádět monitorovací programy, které umožní včasné odhalení podzemních vod kontaminovaných 2-methoxy-2-methylbutanem.

7)

Dále se doporučuje, aby při výstavbě a provozu podzemních zařízení pro skladování benzenu a zařízení pro jeho distribuci v čerpacích stanicích byly v širokém měřítku používány nejlepší dostupné techniky. V tomto ohledu by členské státy měly zvážit závazné předpisy zejména pro čerpací stanice v oblastech regenerace podzemních vod.

8)

Příslušné orgány v dotčených členských státech by měly v povoleních vydávaných podle směrnice 2008/1/ES stanovit podmínky, mezní hodnoty emisí či rovnocenné parametry nebo technická opatření týkající se 2-methoxy-2-methylbutanu, aby dotčená zařízení byla provozována v souladu s nejlepšími dostupnými technikami (BAT) a se zřetelem k technickým charakteristikám dotyčných zařízení, k jejich zeměpisné poloze a k místním podmínkám životního prostředí.

9)

Členské státy by měly pečlivě sledovat zavádění BAT, pokud jde o 2-methoxy-2-methylbutan, a oznámit veškerý důležitý vývoj Komisi v rámci výměny informací o BAT.

10)

Místní emise do povrchových vod by se v případě potřeby měly řídit vnitrostátními pravidly, aby se zajistilo, že nevznikne žádné riziko pro životní prostředí.

11)

Opatření na snižování rizik doporučená na ochranu podzemních vod jsou považována za dostatečná pro ochranu osob prostřednictvím životního prostředí.

12)

Toto doporučení je určeno všem odvětvím, která uvedené látky dovážejí, vyrábějí, přepravují, skladují, upravují do podoby přípravků či jinak zpracovávají, používají, likvidují či regenerují, a členským státům.

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/37

(1)

V rámci nařízení (EHS) č. 793/93 byly jako prioritní látky pro hodnocení v souladu s nařízeními Komise (ES) č. 143/97 (2) a (ES) č. 2364/2000 (3), které se týkají třetího a čtvrtého seznamu prioritních látek ve smyslu nařízení (EHS) č. 793/93, určeny tyto látky:

(2)

Členské státy zpravodajové určené v souladu s uvedenými nařízeními dokončily pro tyto látky hodnocení rizik s ohledem na člověka a životní prostředí v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1488/94 ze dne 28. června 1994, kterým se stanoví zásady hodnocení rizik existujících látek pro člověka a životní prostředí v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 793/93 (4), a navrhly strategii omezování těchto rizik.

(3)

Proběhly konzultace s Vědeckým výborem pro zdravotní a environmentální rizika (SCHER), který vydal stanoviska, pokud se jedná o hodnocení rizik provedená zpravodaji. Stanoviska byla zveřejněna na internetových stránkách uvedeného vědeckého výboru.

(4)

Výsledky hodnocení rizik a další výsledky strategií omezování těchto rizik jsou uvedeny v odpovídajícím sdělení Komise (5).

(5)

Na základě uvedeného hodnocení je vhodné doporučit pro některé látky určitá opatření ke snížení rizika. Pro látky, které nejsou výslovně uvedeny, nejsou adresátům tohoto doporučení vydána žádná doporučení.

(6)

Opatření na snižování rizik doporučená pro pracovníky by měla být zohledněna v rámci právních předpisů na ochranu pracovníků, u nichž se má za to, že poskytují odpovídající rámec pro omezení rizik příslušných látek v potřebném rozsahu.

(7)

Opatření na snižování rizik stanovená tímto doporučením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EHS) č. 793/93,

1)

Zaměstnavatelé, kteří používají látku EPTAC při výrobě jako kationizační činidlo pro kationizaci škrobů, by měli vzít na vědomí veškeré zvláštní pokyny pro dané odvětví vypracované na vnitrostátní úrovni na základě nezávazných praktických pokynů, které Komise vypracovala podle čl. 12 odst. 2 směrnice Rady 98/24/ES (6) (směrnice o chemických činitelích).

2)

Místní emise látky EPTAC do životního prostředí by se v případě potřeby měly řídit vnitrostátními pravidly, aby se zajistilo, že nevznikne žádné riziko pro životní prostředí.

3)

Zaměstnavatelé, kteří používají látku CHPTAC jako kationizační činidlo pro kationizaci škrobů, by měli vzít na vědomí veškeré zvláštní pokyny pro dané odvětví vypracované na vnitrostátní úrovni na základě na nezávazných praktických pokynů, které Komise vypracovala podle čl. 12 odst. 2 směrnice 98/24/ES.

4)

Místní emise látky CHPTAC do životního prostředí by se v případě potřeby měly řídit vnitrostátními pravidly, aby se zajistilo, že nevznikne žádné riziko pro životní prostředí.

5)

Toto doporučení je určeno všem odvětvím, která uvedené látky dovážejí, vyrábějí, přepravují, skladují, formulují do podoby přípravků či jinak zpracovávají, používají, likvidují či regenerují, a členským státům.

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/39

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (1) stanoví minimální harmonizaci požadavků na povinný audit. Podle článku 31 uvedené směrnice musí Komise předložit zprávu o dopadu vnitrostátních pravidel o odpovědnosti na provádění povinných auditů na evropských kapitálových trzích a na pojistné podmínky pro statutární auditory a auditorské společnosti a předložit doporučení, pokud to bude považovat za vhodné.

(2)

Bezproblémové fungování kapitálových trhů vyžaduje trvalou kapacitu pro provádění auditů a konkurenční trh pro auditorské služby, na němž existuje dostatečný výběr auditorských společností, které jsou schopny a ochotny provádět povinné audity společností, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu členského státu. Avšak rostoucí nestálost tržní kapitalizace společností vedla k mnohem vyšším odpovědnostním rizikům, zatímco přístup k pojistnému krytí rizik spojených s takovýmito audity je stále omezenější.

(3)

Jelikož neomezená společná a nerozdílná odpovědnost může auditorské společnosti a sítě odrazovat od vstupu na mezinárodní trh pro audity kotovaných společností ve Společenství, existuje jen malá vyhlídka, že by se objevily nové auditorské sítě, které by byly schopny provádět povinné audity těchto společností.

(4)

Odpovědnost auditorů a auditorských společností, včetně skupin auditorů, provádějících povinné audity kotovaných společností by proto měla být omezena. Jakékoli omezení odpovědnosti však není odůvodněné v případech úmyslného porušení pracovních povinností na straně auditora a nemělo by se na tyto případy vztahovat. Tímto omezením by nemělo být dotčeno rovněž právo poškozené strany na spravedlivou náhradu škody.

(5)

Vzhledem k značným rozdílům mezi systémy občanskoprávní odpovědnosti v jednotlivých členských státech je v této fázi vhodné, aby si každý členský stát mohl zvolit způsob omezení, jenž pro svůj systém občanskoprávní odpovědnosti považuje za nejvhodnější.

(6)

V souladu s tím by členské státy měly mít možnost stanovit v rámci svého vnitrostátního práva horní hranici odpovědnosti auditorů. Alternativně by členské státy měly mít možnost zavést v rámci vnitrostátního práva systém přiměřené odpovědnosti, podle něhož statutární auditoři a auditorské společnosti odpovídají pouze v rozsahu, v němž přispěly ke způsobené škodě, aniž by byli odpovědní společně a nerozdílně spolu s ostatními stranami. V členských státech, v nichž mohou uplatnit nárok vůči statutárním auditorům pouze auditované společnosti, nikoli jednotliví akcionáři nebo jiné třetí strany, by členský stát měl být rovněž schopen společnosti, jejím akcionářům a auditorovi umožnit, aby stanovili omezení odpovědnosti auditora s výhradou přiměřených záruk pro investory auditované společnosti,

1.

Toto doporučení se týká občanskoprávní odpovědnosti auditorů a auditorských společností provádějících povinný audit konsolidované nebo roční účetní závěrky společnosti, která je registrována v členském státě a jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v členském státě.

2.

Občanskoprávní odpovědnost statutárních auditorů a auditorských společností vyplývající z porušení jejich pracovních povinností by měla být omezena s výjimkou případů úmyslného porušení povinností ze strany statutárního auditora nebo auditorské společnosti.

3.

Omezení odpovědnosti by mělo platit vůči auditované společnosti a jakékoli třetí straně, která je podle vnitrostátního práva oprávněna požadovat náhradu škody.

4.

Jakékoli omezení občanskoprávní odpovědnosti by nemělo poškozeným stranám bránit v tom, aby získaly spravedlivou náhradu škody.

5.

Členské státy by měly přijmout opatření k omezení odpovědnosti. Za tímto účelem se doporučuje použít jeden či několik z níže uvedených způsobů:

6.

Je-li odpovědnost omezena dohodou podle bodu 5 písm. c), členské státy by měly zajistit, aby byly splněny veškeré tyto podmínky:

7.

Před přijetím opatření k zavedení některého ze způsobů uvedených v bodě 5 písm. a), b) nebo c) či jakéhokoliv jiného způsobu k omezení odpovědnosti, který je v souladu s body 2, 3 a 4, by členský stát měl vzít v úvahu dopad na finanční trhy a investory a na podmínky přístupu na trh pro povinný audit kotovaných společností, jakož i dopad na kvalitu auditu, pojistitelnost rizik a společnosti, u nichž má být audit proveden.

8.

Členské státy se vyzývají, aby do 5. června 2010 Komisi informovaly o opatřeních přijatých na základě tohoto doporučení.

9.

Toto doporučení je určeno členským státům.