4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje paušální dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit paušální dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/3

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (2) má být na základě čl. 201 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1234/2007 od 1. července 2008 zrušeno.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 1722/93 ze dne 30. června 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, týkající se produkčních náhrad v odvětví obilovin (3), bylo několikrát podstatným způsobem změněno. Po přijetí nařízení (ES) č. 1234/2007 jako jednotného nařízení o společné organizaci trhů je nařízení (EHS) č. 1722/93 vhodné náležitě přizpůsobit. Uvedené nařízení by mělo být v zájmu jasnosti zrušeno a nahrazeno nařízením novým.

(3)

Vzhledem ke zvláštní situaci na trhu se škrobem, a především k potřebě udržet konkurenceschopnost cen vůči škrobu produkovanému ve třetích zemích a dováženému jako zboží, u kterého dovozní režim nezajišťuje dostatečnou ochranu producentům Společenství, stanoví článek 96 nařízení (ES) č. 1234/2007 poskytnutí výrobní náhrady pro škrob získaný z kukuřice, pšenice nebo brambor a pro některé druhotné produkty používané při výrobě určitých výrobků, jejichž seznam sestaví Komise, nebo neexistuje-li významná domácí produkce jiných obilovin pro výrobu škrobu, pro určité množství škrobu získané v každém hospodářském roce z ječmene a ovsa ve Finsku a Švédsku, pokud tak nedojde ke zvýšení úrovně produkce škrobu z uvedených dvou obilovin. Poskytnutí této náhrady má umožnit příslušným výrobním odvětvím přístup ke škrobu a některým druhotným produktům za nižší cenu, než jaká by byla stanovena uplatněním pravidel společné organizace trhu s danými produkty.

(4)

Podle článku 98 nařízení (ES) č. 1234/2007 je třeba stanovit prováděcí pravidla pro poskytování výrobních náhrad včetně pravidel pro kontrolu a platbu, aby se ve všech členských státech používala pravidla stejná.

(5)

Nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví vytvoření seznamu produktů, při jejichž výrobě je používán škrob, u kterého lze uplatnit nárok na náhradu.

(6)

V zájmu účinnosti kontrolních opatření je třeba stanovit, aby příjemci náhrady museli být předem schváleni členským státem, na jehož území se výše uvedené produkty vyrábějí.

(7)

Je třeba určit, jakým způsobem výrobní náhradu vypočítávat a jak často ji stanovovat. Nejvhodnější metodou výpočtu je v současné době metoda založená na rozdílu mezi tržní cenou obilí a cenou použitou pro výpočet dovozního cla. Z důvodu udržení stability by se měla výrobní náhrada určovat obvykle každý měsíc a prostředkem ověření správné hodnoty výrobní náhrady by mělo být sledování cen obilovin na světovém trhu a na nejreprezentativnějších trzích Společenství. Mělo by se jasně stanovit, které trhy Společenství je třeba sledovat, a toto sledování omezit na kukuřici. Protože započítávání cen jiných obilovin nemělo v minulosti na výpočet výše náhrady prakticky žádný dopad, odkazy k jiným obilovinám by neměly být nutné.

(8)

Výrobní náhrady se mají vyplácet za použití škrobu a některých druhotných produktů při výrobě určitého zboží. K usnadnění vhodné kontroly a platby výrobních náhrad žadatelům jsou nutné podrobné údaje. Příslušný orgán dotyčného členského státu by měl mít pravomoc vyžadovat, aby žadatelé poskytli veškeré údaje a umožnili provedení veškerých zkoušek a prohlídek, jež jsou k těmto kontrolám nutné.

(9)

Zpracovatel produktu nemusí nutně použít základní škrob, a proto je třeba sestavit seznam některých produktů získaných ze škrobu, jejichž použití zakládá nárok zpracovatele na získání náhrady.

(10)

Zvláštní povaha esterifikovaného a etherifikovaného škrobu může vést k některým spekulativním formám zpracování s cílem získat výrobní náhradu více než jednou. Pro zamezení takovým spekulacím by měla být přijata opatření, která zajistí, že esterifikovaný a etherifikovaný škrob nebude znovu přeměněn na surovinu, jejíž použití zakládá nárok na náhradu. Aby se těmto spekulacím zabránilo, měla by se upravit i výše jistoty.

(11)

Výrobní náhrada by neměla být vyplacena, dokud nedojde ke zpracování. Po zpracování by platba měla být provedena do pěti měsíců poté, co příslušný orgán prověří, že byl škrob zpracován. Zpracovatel by však měl mít možnost obdržet před ukončením kontrol zálohu.

(12)

Vzhledem ke zjednodušení a snížení administrativní zátěže a nákladů na opětovnou přeměnu modifikovaných škrobů je vhodné zvýšit výrobní náhradu na úroveň, do jejíhož dosažení nebudou kontrolní opatření pokládána za nutná, aniž by se tím zvětšilo riziko nevhodného vynakládání prostředků Společenství.

(13)

Na opatření stanovená tímto nařízením se vztahuje nařízení Komise (EHS) č. 2220/85 ze dne 22. července 1985, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty (4). Je proto třeba definovat hlavní požadavky na povinnosti zpracovatelů, jejichž dodržování je zajištěno složením jistoty.

(14)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

a)

úroveň hospodářské soutěže se třetími zeměmi a úroveň ochrany před touto hospodářskou soutěží, jíž bylo dosaženo mechanismy společné zemědělské politiky a společného celního sazebníku;

b)

vývoj v technologii výroby a použití škrobu;

c)

podíl škrobu v konečném produktu a/nebo relativní hodnota škrobu v konečném produktu a/nebo význam produktu z hlediska možnosti odbytu škrobu v hospodářské soutěži s jinými produkty.

a)

zruší nebo

b)

změní tak, aby bylo narušení podmínek hospodářské soutěže odstraněno.

a)

„škrobem“ se rozumí základní škrob nebo produkt získaný ze škrobu uvedený v příloze II;

b)

„schválenými produkty“ se rozumí všechny produkty uvedené v příloze I;

c)

„zpracovatelem“ se rozumí osoba, která používá škrob k výrobě schválených produktů.

a)

průměrnou tržní cenou kukuřice ve Francii a Maďarsku platnou po dobu pěti dnů předcházejících dni stanovení náhrady a

b)

průměrem reprezentativních dovozních cen CIF v Rotterdamu, které se použijí ke stanovení dovozního cla pro kukuřici, zjištěných během pěti dnů předcházejících dni začátku použití.

a)

je-li tržní cena kukuřice uvedená v písmenu a) vyšší než intervenční cena, uvedená v článku 18 nařízení (ES) č. 1234/2007, ale nižší než 155 % této ceny, je cena, již je třeba vzít v úvahu, rovna intervenční ceně zvýšené o polovinu rozdílu mezi skutečnou cenou a cenou intervenční;

b)

je-li tržní cena kukuřice uvedená v písmenu a) vyšší než 155 % intervenční ceny, je cena, již je třeba vzít v úvahu, rovna intervenční ceně zvýšené o 27,5 % intervenční ceny.

a)

jméno (název) a adresu zpracovatele;

b)

škálu produktů, k jejichž výrobě se škrob používá, a to produktů uvedených v příloze I i produktů tam neuvedených, s úplným popisem a uvedením kódů KN;

c)

adresu (adresy) místa (míst), kde má být škrob zpracován ve schválený produkt, je-li tato adresa odlišná od adresy zpracovatele.

a)

jméno (název) a adresu zpracovatele;

b)

množství škrobu, které se má použít;

c)

v případě výroby produktu kódu KN 3505 10 50 množství škrobu, které bude použito;

d)

místo (místa), kde bude škrob použit;

e)

plánované termíny zpracování.

a)

složení jistoty podle článku 8;

b)

prohlášení dodavatele škrobu, že produkt, který se má použít, byl přímo vyroben z kukuřice, pšenice, ječmene, ovsa nebo brambor, bez použití vedlejších produktů získaných během výroby jiných zemědělských produktů nebo zboží.

a)

datum nebo data nákupu a dodávky škrobu;

b)

jméno (název) a adresu dodavatelů škrobu;

c)

jméno (název) a adresu producentů škrobu;

d)

datum nebo data zpracování škrobu;

e)

množství a druh použitého škrobu, včetně kódů KN;

f)

množství schváleného produktu uvedeného na osvědčení, který byl za použití škrobu vyroben.

a)

byl použit na celním území Společenství k výrobě jiných produktů, než jaké jsou uvedeny v příloze II; nebo

b)

opustil v případě přímého vývozu do třetích zemí celní území Společenství.

a)

zda má být dotyčný produkt zpracován;

b)

že tento produkt bude použit pouze k výrobě jiných produktů, než jaké jsou uvedeny v příloze II;

c)

že dotyčný produkt se prodá pouze tomu, kdo převezme závazek uvedený v písmenu b), a to buď na základě smluvní doložky za tímto účelem vytvořené, nebo na základě zvláštní podmínky uvedené na prodejní faktuře; zpracovatel uchová kopii této prodejní smlouvy nebo prodejní faktury pro potřeby příslušného orgánu;

d)

že zpracovatel vzal na vědomí ustanovení odstavce 8;

e)

jméno (název) a adresu strany, která produkt přijímá, a příslušné množství produktu, je-li produkt předmětem transakce;

f)

číslo kontrolního výtisku T 5, jestliže se kupující nachází v jiném členském státě.

a)

do konce prvního týdne každého měsíce množství škrobu, pro která byly během předcházejícího měsíce podány žádosti o osvědčení podle čl. 5 odst. 1;

b)

do tří měsíců od konce každého čtvrtletí kalendářního roku druh, množství a původ škrobu (kukuřičný, pšeničný, bramborový, ječmenný nebo ovesný), pro který byly vyplaceny náhrady, jakož i množství produktů, k jejichž výrobě byl škrob použit.

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/14

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) Komise dne 5. září 2007 informovala o zahájení antidumpingového řízení ve věci dovozu glutamátu sodného pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) do Společenství.

(2)

Řízení bylo zahájeno na podnět, který dne 23. července 2007 podala společnost Ajinomoto Foods Europe S.A.S. představující 100 % celkové výroby glutamátu sodného ve Společenství. Podnět obsahoval jasné důkazy o dumpingu uvedeného výrobku a z něj vyplývající podstatné újmě způsobené jedinému výrobci ve Společenství, které byly považovány za postačující pro zahájení řízení.

(3)

O zahájení řízení Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, vyvážející výrobce, dovozce, dodavatele a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, jakož i zástupce zemí, jichž se zahájení řízení týká. Zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(4)

Svá stanoviska předložili žadatel, vyvážející výrobci, dovozci, sdružení dodavatelů a uživatelé. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(5)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že s ohledem na zjevně velký počet vyvážejících výrobců v ČLR a dovozců ve Společenství může v tomto šetření použít výběr vzorku. Avšak vzhledem k tomu, že ochotu spolupracovat projevil menší počet vyvážejících výrobců v ČLR a dovozců ve Společenství, než se očekávalo, bylo rozhodnuto, že výběr vzorku není nutný.

(6)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům v ČLR, kteří o to projeví zájem, umožněno předložit žádost o status tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, zaslala Komise formuláře žádosti vyvážejícím výrobcům, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, a orgánům ČLR.

(7)

Komise rozeslala dotazníky všem stranám, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, a všem dalším společnostem, které se přihlásily ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení, a to jedinému výrobci ve Společenství, 22 dovozcům a 27 uživatelům dotčeného výrobku a rovněž 2 dodavatelům surovin.

(8)

Odpovědi byly obdrženy od výrobce ve Společenství, který podal podnět, tří dovozců, kteří nejsou ve spojení, čtyř uživatelů a dvou dodavatelů.

(9)

Pokud jde o zemi dotčenou tímto šetřením, Komise obdržela odpovědi od tří vyvážejících výrobců v ČLR.

(10)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Společenství. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(11)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2006 do 30. června 2007 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Posuzování trendů v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období od dubna 2004 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(12)

Glutamát sodný dovážený do Společenství a pocházející z ČLR (dále jen „dotčený výrobek“) je potravinářská přídatná látka a používá se zejména jako látka zvýrazňující chuť a vůni v polévkách, vývarech, jídlech z ryb a masa a v hotových jídlech. Používá se rovněž v odvětví kosmetických přípravků pro osobní hygienu. Obvykle se zařazuje pod kód KN ex 2922 42 00.

(13)

Glutamát sodný je k dispozici v různých velikostech balení od spotřebitelského balení o hmotnosti 0,5 gramu po velkoobjemové pytle o hmotnosti 1 000 kg. Balení o menší velikosti se soukromým spotřebitelům prodávají prostřednictvím maloobchodníků, zatímco větší balení o hmotnosti 20 kg a více jsou určena pro průmyslové uživatele. Mimoto existují různé stupně čistoty. Neexistují však žádné rozdíly ve vlastnostech glutamátu sodného v baleních různé velikosti, ani různých stupňů čistoty.

(14)

Nebyly shledány žádné rozdíly mezi dotčeným výrobkem a glutamátem sodným vyráběným výrobním odvětvím Společenství a prodávaným na trhu Společenství. ČLR je hospodářstvím v procesu transformace a jak se uvádí v 30. až 34. bodě odůvodnění, běžnou hodnotu bylo nutno stanovit na základě informací získaných ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Podle dostupných informací glutamát sodný vyráběný a prodávaný v třetí zemi s tržním hospodářstvím má stejné základní fyzické a chemické vlastnosti jako glutamát sodný vyráběný v ČLR a vyvážený do Společenství. Proto byl předběžně vyvozen závěr, že se všechny typy glutamátu sodného považují za obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(15)

V případě jednoho vyvážejícího výrobce bylo v průběhu prvního dne inspekce na místě zjištěno, že předložil zfalšované informace týkající se jeho prodeje na vývoz, které jsou považovány za nepravdivé a zavádějící informace ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(16)

Vzhledem k tomuto zjištění byla inspekce ukončena a společnost byla informována, že podle článku 18 základního nařízení se předpokládá, že zjištění (prozatímní nebo konečná, pozitivní nebo negativní) budou vycházet z dostupných údajů, a společnosti byla poskytnuta příležitost, aby předložila své připomínky.

(17)

Ve své odpovědi společnost nepopřela zjištění šetření týkající se padělání dokladů a nevznesla žádné připomínky ohledně použití článku 18 základního nařízení.

(18)

Za těchto okolností se k informacím, které poskytl tento vyvážející výrobce, nepřihlíželo a byly použity dostupné údaje.

(19)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingového šetření dovozu pocházejícího z ČLR běžná hodnota stanoví podle odstavců 1 až 6 uvedeného článku pro ty vyvážející výrobce, o nichž se zjistí, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. prokáže-li se, že u nich při výrobě a prodeji obdobného výrobku převažují podmínky tržního hospodářství. Tato kritéria jsou uvedena níže ve stručné a souhrnné podobě pouze pro orientaci:

(20)

Tři čínští vyvážející výrobci požádali o status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a ve stanovených lhůtách odpověděli na formulář žádosti o status tržního hospodářství.

(21)

U jednoho čínského vyvážejícího výrobce bylo nutno použít článek 18 základního nařízení (viz 15. až 18. bod odůvodnění).

(22)

Při inspekci bylo zjištěno, že zbývající dva čínští vyvážející výrobci nesplňují všech pět kritérií pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(23)

Při inspekci bylo zjištěno, že jeden čínský vyvážející výrobce (skupina Meihua složená z pěti společností) nemohl prokázat, že splňuje výše uvedené druhé a třetí kritérium. Za prvé, skupina Meihua ve své žádosti o status tržního hospodářství nebo během inspekce na místě nepředložila konsolidované účetní závěrky prověřené auditory v souladu s IAS 27. Šetření prokázalo, že vzhledem k množství obchodních operací uskutečněných v rámci skupiny by jasnou představu o skupině poskytly pouze konsolidované účetní závěrky prověřené auditory, v nichž byly zcela vyloučeny všechny zůstatky, obchodní operace, příjmy a výdaje v rámci skupiny. Skupina Meihua poskytla konsolidované účetní závěrky prověřené auditory teprve značně později po inspekci na místě, což Komisi neumožnilo ověřit informace obsažené v těchto závěrkách a získat jasnou představu o finanční situaci skupiny. Mimoto bylo zjištěno, že účetní závěrky jednotlivých společností nebyly v souladu s IAS 1 a IAS 18, jelikož mateřská společnost vyrovnávala příjmy a výdaje a toto vyrovnání bylo značné. Vzhledem k těmto porušením IAS a skutečnosti, že toto nebylo zmíněno ve zprávách auditorů, se má za to, že skupina Meihua neprokázala, že její účetnictví bylo prověřeno v souladu s uvedenými standardy (druhé kritérium).

(24)

Za druhé, podle individuálních závěrek jednotlivých společností skupiny ověřených v průběhu inspekce na místě a na základě výše uvedených neověřených informací byla zjištěna podstatná zkreslení finanční situace společností a skupiny. Bylo zjištěno, že existují významné částky bezúročných půjček. To vedlo ke značné výši záporného provozního kapitálu a možným vysokým finančním nákladům, které se neprojevily v účetnictví jednotlivých společností nebo skupiny (třetí kritérium).

(25)

Druhá společnost, Fujian Province Jianyang Wuyi MSG Co. Ltd., nemohla prokázat, že splňuje první až třetí kritérium. Za prvé, její rozhodnutí nereagovala na tržní signály bez zásadních zásahů státu, zejména kvůli skutečnosti, že stát byl nadměrně zastoupen v její správní radě a společnost měla určité pochybné, avšak významné, pokud jde o částku, obchodní operace se státními podniky (státní půjčka s úrokem dvakrát vyšším než tržní sazba, zálohové platby pro státní podniky bez jakéhokoliv důvodu (kritérium 1)). Za druhé, společnost nedoložila, že disponuje jednoznačným a jasným účetnictvím vedeným a prověřeným auditory v souladu s IAS, jelikož bylo zjištěno, že účetnictví není v souladu s IAS 1 a IAS 18, protože společnost vyrovnávala i) závazky s pohledávkami a ii) příjmy a výdaje. Oba druhy vyrovnávání, které byly významné, tímto omezily možnost porozumět obchodním operacím, ostatním událostem a podmínkám při činnosti společnosti. Jelikož tato porušení IAS nebyla uvedena ve zprávě auditora, společnost neprokázala, že její účetnictví bylo prověřeno v souladu s uvedenými standardy (kritérium 2). Byla zjištěna rovněž zkreslení způsobená bývalým systémem netržního hospodářství v podobě nesprávného ohodnocení aktiv a práva na užívání pozemků (kritérium 3).

(26)

Byl proto vyvozen závěr, že žádný čínský vyvážející výrobce neprokázal, že splňuje podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(27)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země, na něž se uvedený článek vztahuje, stanovuje celostátní clo, pokud se clo uloží, kromě případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat, že splňují všechna kritéria uvedená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení, a je jim proto přiznáno individuální zacházení.

(28)

Vyvážející výrobci, kteří nesplnili kritéria pro přiznání statusu tržního hospodářství, požádali rovněž o individuální zacházení v případě, že jim tento status tržního hospodářství nebude přiznán.

(29)

Na základě dostupných informací bylo shledáno, že dva čínští vyvážející výrobci splňují všechny požadavky pro přiznání individuálního zacházení podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(30)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebyl přiznán status tržního hospodářství, v zemích v procesu hospodářské transformace určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“).

(31)

V oznámení o zahájení řízení bylo jako vhodná srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR navrženo Thajsko. Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby k tomuto návrhu předložily připomínky.

(32)

Pouze jedna zúčastněná strana předložila připomínky, v nichž jako alternativní srovnatelné země navrhla Brazílii nebo Indonésii. Komise kontaktovala známé společnosti v Brazílii a Indonésii. Od výrobců v Brazílii nebo Indonésii však neobdržela žádné odpovědi na dotazník ani žádné smysluplné připomínky.

(33)

Thajsko je navíc jedním z největší výrobců glutamátu sodného na světě, má konkurenční trh a největší výrobce glutamátu sodného v Thajsku plně spolupracoval. Thajsko splnilo kritéria vhodné srovnatelné země, jelikož na thajském trhu existuje hospodářská soutěž, množství prodávané na thajském trhu je dostatečné a čínský i thajský trh jsou srovnatelné, pokud jde o sortiment a výrobní proces.

(34)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se předběžně vyvozuje závěr, že Thajsko je vhodnou srovnatelnou zemí v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(35)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro ČLR stanovena na základě ověřených informací získaných od spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi, tj. na základě cen zaplacených nebo splatných na thajském domácím trhu za srovnatelné typy výrobků, jelikož bylo zjištěno, že se uskutečnily v běžném obchodním styku. Co se týká typů výrobku, poznamenává se, že během období šetření byl z ČLR v podstatě vyvážen pouze jeden typ výrobku, tj. glutamát sodný s čistotou rovnající se 99 % nebo vyšší, a tento byl přímo srovnatelný s výrobkem prodávaným výrobcem ve srovnatelné zemi na jeho domácím trhu. Šetření prokázalo určité rozdíly ve výrobním procesu mezi thajskými a čínskými výrobci, spočívající v tom, že čínští výrobci používají jiné zařízení, které spotřebovává méně elektrické energie. Thajské prodejní ceny na domácím trhu byly proto upraveny směrem dolů o částku, která odráží uvedené rozdíly.

(36)

Všichni spolupracující čínští vyvážející výrobci prodávali výrobky na vývoz do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům ve Společenství, nebo prostřednictvím společností se sídlem v ČLR nebo na Tchaj-wanu, které s nimi nejsou ve spojení. Vývozní ceny byly proto stanoveny na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(37)

S ohledem na všechny ostatní čínské vývozce Komise nejprve stanovila úroveň spolupráce. Celkové množství vývozů uvedené v odpovědích dvou spolupracujících vyvážejících výrobců na dotazník bylo porovnáno s celkovým dumpingovým dovozem z ČLR, který byl odvozen z dovozních statistik Eurostatu. Zjištěný podíl spolupráce činil 74 %. Na tomto základě byla úroveň spolupráce považována za nízkou. V důsledku toho byly vývozní ceny předběžně stanoveny na základě obchodních operací s nejvyšším dumpingovým rozpětím provedených jedním ze dvou spolupracujících čínských vyvážejících výrobců, kterým bylo přiznáno individuální zacházení, v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(38)

Srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo provedeno na základě ceny ze závodu.

(39)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen. U všech společností, jichž se šetření týkalo (spolupracující vyvážející výrobci a výrobce ve srovnatelné zemi), byly provedeny úpravy týkající se rozdílů v nákladech na dopravu, námořní dopravu a pojištění, manipulaci, nakládku, ve vedlejších nákladech, nákladech na balení, na úvěry a na provize, pokud byly použitelné a odůvodněné.

(40)

U společností, jimž bylo přiznáno individuální zacházení, byl vážený průměr běžné hodnoty srovnán s váženým průměrem vývozní ceny podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(41)

Na tomto základě prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství před proclením činí:

(42)

Celostátní dumpingové rozpětí bylo vypočítáno srovnáním vývozní ceny stanovené způsobem uvedeným v 37. bodě odůvodnění a běžné hodnoty stanovené způsobem uvedeným v 35. bodě odůvodnění.

(43)

Na tomto základě byla celostátní úroveň dumpingu předběžně stanovena na 39,7 % z ceny CIF na hranice Společenství před proclením.

(44)

Jediný spolupracující výrobce ve Společenství představoval 100 % výroby glutamátu sodného ve Společenství v průběhu období šetření. Má se tudíž za to, že tvoří výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(45)

Jelikož výrobní odvětví Společenství tvoří pouze jediný výrobce, bylo nutno kvůli důvěrnosti údajů všechny číselné údaje týkající se citlivých informací indexovat nebo uvést v určitém rozmezí. Údaje v závorkách udávají záporné hodnoty.

(46)

Jelikož výrobce ve Společenství používá účetní období od 1. dubna do 31. března následujícího roku, všechny níže uvedené údaje jsou uvedeny pro účetní období (ÚO) místo pro kalendářní roky (např. ÚO2005 zahrnuje období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005). Údaje o dovozu jsou uvedeny na stejném srovnatelném základě.

(47)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě objemů prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství, k nimž byl připočten dovoz z ČLR a ostatních třetích zemí, o nichž byly údaje získány z Eurostatu. Spotřeba glutamátu sodného ve Společenství se v období mezi ÚO2005 a ÚO2006 zvýšila, načež v ÚO2007 a období šetření trvale klesala. Celkově spotřeba v posuzovaném období poklesla o 4 %.

Tabulka 1

(48)

Objem dovozu z ČLR se značně zvýšil z 4 701 tun v ÚO2005 na 34 613 tun v období šetření, tj. o 636 % za celé posuzované období.

(49)

Odpovídající podíl na trhu byl v ÚO2005 v rozmezí od 3 % do 7 % a v průběhu posuzovaného období se zvýšil na 38 % až 43 %, a to navzdory poklesu spotřeby.

Tabulka 2

(50)

Průměrné ceny dovozu z ČLR v posuzovaném období kolísaly a celkově vykázaly mírný pokles o 2 %.

Tabulka 3

(51)

Za účelem analýzy cenového podbízení byl vážený průměr prodejních cen podle typu výrobku výrobního odvětví Společenství pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, na trhu Společenství, upravený na úroveň ceny ze závodu, srovnán s příslušnými váženými průměrnými cenami dotčeného dovozu, stanovenými na základě cen CIF, s příslušnou úpravou o cla a náklady po dovozu. Srovnání bylo provedeno po odečtení rabatů a slev.

(52)

Na základě výše popsané metodiky činil rozdíl mezi cenami, vyjádřený jako procentní podíl vážené průměrné ceny (ze závodu) výrobního odvětví Společenství, tj. rozpětí cenového podbízení, od 21 % do 24 %.

(53)

Ke zjištění hospodářské situace výrobního odvětví Společenství v průběhu posuzovaného období byly přezkoumány trendy u všech hospodářských činitelů uvedených v čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(54)

Výrobní kapacita se v ÚO2006 zvýšila o 5 %, načež v ÚO2007 následovalo další zvýšení o 3 procentní body, poté byla v období šetření kapacita stálá. Zvýšení výrobní kapacity bylo důsledkem nových investic, jak je objasněno v 60. bodě odůvodnění.

(55)

Výroba glutamátu sodného výrobním odvětvím Společenství se trvale snižovala a v posuzovaném období vykázala celkový pokles o 6 %. Údaje o výrobě pro ÚO2007 a období šetření odrážejí skutečnost, že výrobní odvětví Společenství muselo v roce 2006 výrobu na jeden měsíc zastavit.

(56)

V důsledku snížení objemu výroby se vytížení kapacity v posuzovaném období snížilo o 14 %.

Tabulka 4

(57)

Prodej glutamátu sodného ze strany výrobního odvětví Společenství nezávislým odběratelům na trhu Společenství se v ÚO2006 mírně zvýšil, načež v ÚO2007 vykázal mohutný pokles o 25 procentních bodů. V průběhu posuzovaného období činil pokles prodeje 24 %. Tento obrovský pokles objemu prodeje vedl v posuzovaném období k významnému snížení podílu na trhu o celkem 12,5 procentního bodu (z podílu na trhu ve výši 58,6 % v ÚO2005 na 46,1 % v období šetření).

(58)

Průměrné prodejní ceny odběratelům, kteří nejsou ve spojení, na trhu Společenství v průběhu posuzovaného období vzrostly o 19 %. Nárůst byl dokonce ještě prudší v ÚO2007 (+ 23 %), načež v posledních 3 měsících období šetření došlo k mírnému poklesu cen. Zvýšení cen bylo nezbytné k pokrytí zvýšených nákladů na suroviny a ostatní vstupy. Navzdory skutečnosti, že se výrobnímu odvětví Společenství podařilo zvýšit efektivnost při výrobě glutamátu sodného, prodejní ceny nemohly v období šetření pokrýt výrobní náklady.

Tabulka 5

(59)

V průběhu posuzovaného období zásoby vzrostly o 52 %. K tomuto zvýšení ve stavu zásob došlo v druhé polovině posuzovaného období a časově se shodovalo s velkým poklesem prodeje, který začal v ÚO2007. Na konci období šetření zůstala výše zásob na vysoké úrovni.

Tabulka 6

(60)

Prodej obdobného výrobku ze strany výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství nebyl v posuzovaném období ziskový. Na počátku tohoto období bylo nutno tuto situaci posuzovat v souvislosti se získáním společnosti Orsan S.A. společností Ajinomoto Foods Europe (AFE) a restrukturalizací, která v té době probíhala. Společnost Orsan S.A. byla ve špatné finanční situaci až do roku 2003 a společnost AFE přistoupila k hloubkové restrukturalizaci v zájmu snížení nákladů a zvýšení efektivnosti se zvláštními investicemi v roce 2004 a 2005. Účelem těchto investic bylo zvýšit výrobní kapacitu, vyvinout novou řadu výrobků a zvýšit energetickou účinnost. Skupina, do níž výrobní odvětví Společenství nyní náleží, převedla rovněž know-how, včetně nových a výkonnějších kmenů bakterií pro fermentační proces nezbytný k výrobě glutamátu sodného ve Společenství.

(61)

Ačkoliv investice pokračovaly rovněž v roce 2006 a 2007, výrobnímu odvětví Společenství se podařilo snížit ztráty zejména v průběhu období šetření v důsledku vyšších prodejních cen, rovněž však díky vyšší efektivnosti, pokud jde o využití surovin a energie. Další pohyb cen směrem nahoru však nebyl možný. Čínští výrobci byli na trhu Společenství stále více přítomni a rychle na tento trh pronikali. Výrobní odvětví Společenství proto v průběhu období šetření nadále zaznamenávalo značné ztráty z prodeje na trhu Společenství.

(62)

Návratnost investic z výroby a prodeje obdobného výrobku byla v průběhu celého posuzovaného období záporná, což odráželo výše uvedenou negativní tendenci ziskovosti.

(63)

Stejně jako u ostatních finančních ukazatelů byl v celém posuzovaném období peněžní tok vytvořený glutamátem sodným vyráběným a prodávaným v EU záporný.

(64)

Kromě finančních ztrát neexistovaly žádné signály, že by se výrobní odvětví Společenství, jakožto součást skupiny Ajinomoto, potýkalo s dalšími problémy, pokud jde o získání kapitálu na jeho činnost.

Tabulka 7

(65)

V posuzovaném období zaměstnanost ve výrobním odvětví Společenství poklesla o 9 %. Mzdy nejprve v ÚO2006 vzrostly o 6 % v porovnání s ÚO2005. V ÚO2007 a v období šetření se však mzdy snížily zpět na úroveň v ÚO2005.

(66)

Produktivita se v ÚO2006 zvýšila o 3 %, načež v ÚO2007 následoval mírný pokles. V období šetření produktivita opět vzrostla na stejnou úroveň jako v ÚO2006.

Tabulka 8

(67)

Zatímco spotřeba ve Společenství v posuzovaném období poklesla o 4 %, objem prodeje výrobního odvětví Společenství se snížil o 24 %. To vedlo k úbytku podílu výrobního odvětví Společenství na trhu v průběhu posuzovaného období o 12,5 procentního bodu.

(68)

Dumpingová rozpětí pro vývozce v ČLR jsou uvedena výše v oddíle o dumpingu a jsou významně vyšší než nepatrná. Navíc vzhledem k objemům a cenám dumpingového dovozu nelze dopad skutečného dumpingového rozpětí považovat za zanedbatelný.

(69)

Nic nenasvědčuje tomu, že by výrobní odvětví Společenství překonávalo účinky dřívějšího dumpingu. Je nutno poznamenat, že se na dovoz glutamátu sodného od roku 2003 nevztahovala žádná opatření.

(70)

Většina ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Společenství se v průběhu posuzovaného období vyvíjela negativně. Výroba poklesla o 6 % a vytížení kapacity o 14 %. Ačkoliv se spotřeba na trhu Společenství snížila o 4 %, objem prodeje výrobního odvětví Společenství poklesl podstatně více, tj. o 24 %, což znamenalo úbytek podílu na trhu o 12,5 procentního bodu. Ostatní ukazatele újmy, například zásoby a zaměstnanost, se v průběhu posuzovaného období rovněž vyvíjely negativně.

(71)

Šetření prokázalo, že ceny levného čínského dovozu byly v průběhu období šetření nižší než ceny výrobního odvětví Společenství až o 24 %. Prodejní ceny výrobního odvětví Společenství vzrostly během posuzovaného období kvůli růstu nákladů o 19 %, důsledkem však byl pokles objemu prodeje a úbytek podílu na trhu. Z toho důvodu se ostatní ukazatele finanční újmy, včetně návratnosti investic, peněžního toku a ziskovosti, v průběhu posuzovaného období vyvíjely rovněž negativně.

(72)

Na základě výše uvedených skutečností lze vyvodit závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(73)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz glutamátu sodného pocházející z ČLR způsobily výrobnímu odvětví Společenství újmu natolik velkou, že ji lze označit za podstatnou. Byly prozkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle dumpingového dovozu současně způsobovat újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připsána dumpingovému dovozu.

(74)

V posuzovaném období se levný dumpingový dovoz z ČLR zvýšil více než sedmkrát, pokud jde o objem, což vedlo ke zvýšení podílu čínského glutamátu sodného na trhu Společenství z rozmezí od 3 % do 7 % v ÚO2005 na rozmezí od 38 % do 43 % v období šetření. Současně byli čínští vývozci jedinými účastníky na trhu, kteří snížili své prodejní ceny. Z dostupných informací vyplývá, že výrobce ve Společenství i vývozci z ostatních třetích zemí své ceny zvyšovali kvůli růstu výrobních nákladů (zejména růst cen surovin a energie).

(75)

Tento nárůst dovozu z ČLR se časově shoduje se zhoršením situace výrobního odvětví Společenství. Ve ÚO2006 se objem dovozu z ČLR zvýšil o 142 %, zatímco objem prodeje Společenství vzrostl o 1 %. Ve ÚO2007 vzrostl objem dovozu z ČLR o dalších 201 % a prodejní ceny klesly o 4 %, zatímco se objem prodeje výrobního odvětví Společenství snížil o 25 procentních bodů. Výrobní odvětví Společenství proto v průběhu období šetření zaznamenalo pokles objemu prodeje na trhu Společenství a následný úbytek podílu na trhu ve výši 12,5 procentního bodu. Stlačení cen dumpingovým čínským dovozem výrobnímu odvětví Společenství neumožnilo zvýšit prodejní ceny na úroveň, která by odstranila ztráty a dále zlepšila jeho finanční situaci.

(76)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje předběžný závěr, že levný dumpingový dovoz z ČLR, jehož ceny byly v průběhu období šetření významně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství a jehož objem značně vzrostl, hrály rozhodující úlohu, pokud jde o újmu způsobenou výrobnímu odvětví Společenství, která se v průběhu období šetření projevila v jeho špatné finanční situaci a zhoršení ostatních ukazatelů újmy a rovněž v úbytku podílu na trhu.

(77)

Dovoz z třetích zemí, jichž se toto šetření netýkalo, poklesly v posuzovaném období o 65 %, což mělo za následek úbytek podílu na trhu v rozmezí od 35 % do 40 % v ÚO2005 na 10 % až 15 % v období šetření. Ceny uvedeného dovozu v posuzovaném období vzrostly o 20 %, což odpovídalo vývoji cen výrobního odvětví Společenství.

(78)

Vývoj objemu a cen dovozu z ostatních třetích zemí v období od ÚO2005 do období šetření:

Tabulka 9

(79)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že dovoz z ostatních třetích zemí neporušil příčinnou souvislost mezi zjištěným dumpingem a podstatnou újmou, kterou výrobnímu odvětví Společenství přivodil dumpingový dovoz z ČLR.

(80)

Co se týče vývoje poptávky, spotřeba glutamátu sodného ve Společenství se mezi ÚO2005 a obdobím šetření snížila. Tento pokles však nebyl významný (– 4 %) a nemůže objasnit snížení objemu prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství o 24 %. Je nutno zdůraznit, že v průběhu posuzovaného období výrobní odvětví Společenství přišlo o podíl na trhu ve výši 12,5 procentního bodu a tento prodej nahradil dumpingový dovoz pocházející z ČLR. Podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, nemůže být proto přičítána snížení poptávky na trhu Společenství.

(81)

V rozporu s tvrzeními některých zúčastněných stran, podle nichž může být příčinou způsobené újmy nedostatečná vývozní výkonnost výrobního odvětví Společenství, je nutno podotknout, že se v průběhu posuzovaného období prodej na vývoz zvýšil o více než 50 %. Tvrzení je proto nutno odmítnout.

(82)

Pokud jde o činitel produktivity, je třeba uvést, že se v průběhu posuzovaného období výrobnímu odvětví Společenství podařilo snížit fixní náklady a náklady na pracovní sílu a zvýšit produktivitu na zaměstnance.

(83)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje závěr, že vývozní výkonnost ani údajné snížení produktivity výrobního odvětví Společenství nepřispěly ke zhoršení jeho situace v období šetření.

(84)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že dovozu glutamátu sodného do Evropského společenství napomohlo oslabení USD vůči EUR. Bylo skutečně zjištěno, že velká většina dovozních transakcí z ČLR do Evropského společenství je fakturována v USD.

(85)

Je třeba připomenout, že šetření musí prokázat, zda podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství způsobil dumpingový dovoz (z hlediska ceny a objemu), nebo zda je ona podstatná újma důsledkem jiných činitelů. Proto musí být podle čl. 3 odst. 6 základního nařízení doloženo, že újmu působí cenová hladina dumpingového dovozu. Hovoří se tedy pouze o rozdílu mezi cenami, a neexistuje tudíž žádná povinnost analyzovat činitele, které mají dopad na výši těchto cen.

(86)

V praxi se dopad dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Společenství zjišťuje tak, že se stanoví cenové podbízení, snižování a stlačování cen. Za tím účelem se porovnávají dumpingové vývozní ceny a prodejní ceny výrobního odvětví Společenství, přičemž vývozní ceny použité pro stanovení újmy se musí někdy přepočítat na jinou měnu v zájmu vytvoření porovnatelného základu. Proto použití směnných kurzů v této souvislosti pouze zajišťuje stanovení cenového rozdílu na porovnatelném základě. Z toho plyne, že směnný kurz nemůže v zásadě být dalším činitelem způsobujícím újmu.

(87)

Výše uvedené je v souladu se zněním čl. 3 odst. 7 základního nařízení, které odkazuje na jiné známé činitele, než je dumpingový dovoz. Mezi jinými známými činiteli se neuvádí v tomto článku žádný činitel, který ovlivňuje výši dumpingového dovozu. Souhrnně řečeno, jestliže se jedná o dumpingový dovoz, a i kdyby tento dovoz těžil z příznivého vývoje směnných kurzů, nelze vývoj směnného kurzu považovat za dalšího činitele způsobujícího újmu.

(88)

Analýzu činitelů ovlivňujících cenu dumpingového dovozu, například kolísání směnného kurzu, nelze tudíž považovat za průkaznou a taková analýza by šla nad rámec povinností plynoucích ze základního nařízení.

(89)

V každém případě – a aniž by bylo dotčeno výše uvedené – i při použití směnného kurzu platného na počátku ÚO2005 jsou ceny dovozu z ČLR značně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství. Toto významné rozpětí cenového podbízení proto nelze vysvětlit změnou směnného kurzu EUR vůči USD v posuzovaném období.

(90)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že zhodnocení EUR vůči USD není činitelem, který postačuje k porušení příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(91)

Některé zúčastněné strany uvedly, že výrobní odvětví Společenství dováželo glutamát sodný ze svých výrobních závodů ve spojení, které se nenacházejí v Číně, mají však sídlo mimo Společenství, což mělo dopad na jeho objem prodeje glutamátu sodného vyrobeného ve Společenství.

(92)

Šetření prokázalo, že po nabytí společnosti Orsan výrobní odvětví Společenství reorganizovalo svou prodejní strukturu/kanály ve Společenství. Téměř veškerý glutamát sodný prodaný na trhu Společenství výrobním odvětvím Společenství v období šetření byl vyroben jediným výrobcem ve Společenství. Prodej glutamátu sodného na trhu Společenství pocházejícího od vývozců ve spojení s výrobním odvětvím Společenství v zemích mimo Společenství se v posuzovaném období trvale a značně snižoval.

(93)

Některé zúčastněné strany rovněž tvrdily, že samotné výrobní odvětví Společenství nebo jiné společnosti skupiny Ajinomoto jsou ve spojení s čínskými výrobci glutamátu sodného, kteří vyvážejí dotčený výrobek do Společenství. Uvádělo se, že vývoz do Společenství těchto společností ve spojení způsobil újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Tvrdilo se rovněž, že za cenovou politiku těchto čínských vývozců odpovídá samotná skupina Ajinomoto.

(94)

Šetření prokázalo, že v případě jedné čínské společnosti, která je údajně ve spojení se skupinou Ajinomoto, tento vztah přestal existovat před obdobím šetření. Mimoto bylo zjištěno, že prodej této společnosti na vývoz do Společenství byl v letech před obdobím šetření zanedbatelný. V případě dalších dvou čínských výrobců glutamátu sodného, kteří jsou ve spojení s jediným výrobcem ve Společenství, bylo zjištěno, že jejich vývoz do Společenství nebyl v období šetření významný. V tomto ohledu se skutečnost, že skupina Ajinomoto může odpovídat za cenovou politiku těchto společností, nepovažovala za důležitou.

(95)

Předběžně byl proto vyvozen závěr, že dovoz výrobního odvětví Společenství od stran ve spojení mimo Společenství nepřispěl k podstatné újmě, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo.

(96)

Tvrzení některých zúčastněných stran ohledně nepříznivého dopadu nového režimu cukru Společenství (a z něho vyplývajícího růstu cen cukru) na výrobní náklady výrobního odvětví Společenství nebylo potvrzeno. Šetření prokázalo, že výrobní odvětví Společenství využívalo dlouhodobých smluv podepsaných dlouho před zavedením nového režimu, které zajistily, že kupní cena cukru byla po většinu posuzovaného období nízká. V druhé části období šetření se po zavedení nového režimu cukru kupní ceny cukru mírně zvýšily, tento dopad byl však částečně vyrovnán vývojem účinnější fermentační technologie. Výtěžek z fermentace se v období šetření zvýšil a v porovnání s průměrným výtěžkem čínských výrobců je vysoký. To znamená, že na tunu glutamátu sodného potřebuje výrobce ve Společenství v porovnání s čínskými výrobci podstatně méně cukru.

(97)

Glutamát sodný se ve Společenství vyrábí z cukrové melasy, zatímco v Číně z kukuřičného nebo rýžového škrobu. Některé zúčastněné strany tvrdily, že vývoj cen těchto surovin mohl čínským výrobcům poskytnout komparativní výhodu. Ze srovnání cen nákladů na suroviny potřebné k výrobě stejného množství glutamátu sodného však vyplývá, že existuje komparativní výhoda při výrobě glutamátu sodného z melasy. Na základě dostupných informací existují signály, že tato komparativní výhoda se v průběhu období šetření ještě zvýšila po prudkém nárůstu cen kukuřice, a to mezinárodně i na čínském trhu. Kvůli dumpingu čínských výrobků však tato komparativní výhoda nevedla u glutamátu sodného vyráběného z melasy výrobním odvětvím Společenství k získání podílu na trhu.

(98)

Předběžně se proto vyvozuje závěr, že rozdíl v surovinách používaných výrobním odvětvím Společenství v porovnání se surovinami, které používají čínští vyvážející výrobci, nepřispěl k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(99)

Výše uvedená analýza prokázala, že se mezi ÚO2005 a obdobím šetření podstatně zvýšil objem dovozu pocházejícího z ČLR i jeho podíl na trhu spolu s vysokou úrovní cenového podbízení v průběhu období šetření. Toto zvýšení podílu levného dovozu z ČLR na trhu se časově shodovalo s významným poklesem podílu výrobního odvětví Společenství na trhu, který spolu s tlakem na snižování cen vedl mimo jiné k značným ztrátám výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období. Na druhou stranu bylo při zkoumání ostatních činitelů, které mohly výrobnímu odvětví Společenství způsobit újmu, zjištěno, že žádný z těchto činitelů nemohl mít významný nepříznivý dopad.

(100)

Na základě výše provedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Společenství náležitě odlišeny a odděleny od účinků dumpingového dovozu působících újmu, se předběžně vyvozuje závěr, že dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(101)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory závěru o dumpingu působícím újmu neexistují přesvědčivé důvody pro závěr, že v tomto konkrétním případě není v zájmu Společenství přijímat antidumpingová opatření. Při zjišťování zájmu Společenství se vycházelo z vyhodnocení všech různých relevantních zájmů, tj. zájmů výrobního odvětví Společenství, dodavatelů surovin, dovozců, a uživatelů dotčeného výrobku.

(102)

Výrobní odvětví Společenství se skládá z jediného výrobce se sídlem ve Francii. Společnost vlastní skupina Ajinomoto, která se celosvětově podílí (kromě jiných činností) na výrobě a prodeji glutamátu sodného. Výrobní odvětví Společenství nakupovalo suroviny od dodavatelů ve Společenství, mělo tudíž vliv na úroveň zaměstnanosti dodavatelů surovin.

(103)

Výrobní odvětví Společenství od ÚO2005 investovalo do hloubkové restrukturalizace v zájmu snížení nákladů, lze proto usuzovat, že je životaschopné. Avšak vzhledem k dumpingovému dovozu došlo k újmě v podobě významného poklesu objemu prodeje a nedostatečného růstu prodejní ceny, což vedlo k značným finančním ztrátám výrobního odvětví Společenství. Očekává se, že po uložení antidumpingových cel se objem glutamátu sodného prodávaného výrobním odvětvím zvýší a do jisté míry vzrostou rovněž jeho ceny na trhu Společenství. To by výrobnímu odvětví Společenství umožnilo dosáhnout přijatelné úrovně ziskovosti.

(104)

Má se za to, že uložení opatření obnoví spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu. Je třeba poznamenat, že ztráty výrobního odvětví Společenství jsou výsledkem obtížné soutěže s levným dumpingovým dovozem z ČLR. Uložení antidumpingových opatření pravděpodobně výrobnímu odvětví Společenství umožní znovu získat alespoň část ztraceného podílu na trhu, což bude mít příznivý vliv na ziskovost.

(105)

Jak je uvedeno výše, výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem z ČLR. Nebudou-li uložena opatření, situace výrobního odvětví Společenství se bude pravděpodobně dále zhoršovat, což naruší příznivé účinky investic uskutečněných v posledních letech. Stlačování cen dumpingovým dovozem by i nadále bránilo úspěšnosti veškerých snah výrobního odvětví Společenství, zejména snahy o návrat k ziskovosti. Nepřijetí opatření by ohrozilo dlouhodobou existenci výrobního odvětví.

(106)

Závěrem lze uvést, že se očekává, že by opatření výrobnímu odvětví Společenství účinně poskytla příležitost překonat dumping působící újmu, který byl zjištěn v rámci tohoto šetření.

(107)

Při šetření spolupracovali celkem tři dovozci a všichni byli proti uložení antidumpingových opatření. Na uvedené dovozce připadalo v období šetření přibližně 46 % celkového dovozu z ČLR do Společenství a přibližně 19 % spotřeby glutamátu sodného ve Společenství.

(108)

Na základě předběžných zjištění byl vyvozen závěr, že dopad zavedení antidumpingových opatření by byl u dvou spolupracujících dovozců zanedbatelný. U zbývajícího spolupracujícího dovozce z předběžných údajů vyplývá, že na glutamát sodný připadá rozpětí 7 % až 12 % jeho obratu. Tato společnost zaměstnává méně než pět osob přímo v části svého podnikání v oblasti glutamátu sodného. Zisk společnosti z prodeje glutamátu sodného je nízký. Vzhledem k těmto skutečnostem by dopad uložení antidumpingového cla neměl být zanedbatelný. Očekávaný účinek uložení opatření však povede ke zvýšení cen glutamátu sodného (ze všech zdrojů) na trhu Společenství. Tento dovozce by proto měl být schopen přenést celý nebo téměř celý růst plynoucí z uložení antidumpingových opatření, aniž by to mělo významný dopad na jeho celkový zisk.

(109)

Za této situace se vyvozuje předběžný závěr, že na základě poskytnutých informací nebude mít účinek antidumpingových opatření (bude-li vůbec existovat) s největší pravděpodobností žádný závažný dopad na dovozce.

(110)

Při šetření spolupracovaly celkem čtyři uživatelské společnosti, na něž připadá 18 % dovozu glutamátu sodného z ČLR. Tyto společnosti působí v potravinářském průmyslu a v odvětví kosmetických přípravků pro osobní hygienu.

(111)

Dva spolupracující uživatelé působí v potravinářském průmyslu. Celkem na tyto dvě společnosti v období šetření připadlo přibližně 17 % dovozu glutamátu sodného z ČLR. Je nutno podotknout, že obě společnosti pořizují významná množství od výrobního odvětví Společenství a i z jiných zdrojů. Zmínit je nutno rovněž to, že na činnosti související s glutamátem sodným připadá pouze malá část celkové činnosti obou společností. U jedné společnosti s velmi malým množstvím dovozu glutamátu sodného z ČLR během období šetření bude dopad uložení případných opatření zanedbatelný. U druhé společnosti bude dopad možného uložení opatření dále prověřen.

(112)

Co se týče dalších dvou spolupracujících uživatelů, bylo zjištěno, že na ně v období šetření připadlo pouze 1 % dovozu z Číny. Za této situace se usoudilo, že uložení antidumpingových opatření nebude mít závažný účinek na finanční situaci těchto společností.

(113)

Za této situace se vyvozuje předběžný závěr, že na základě poskytnutých informací nebude mít účinek antidumpingových opatření (bude-li vůbec existovat) s největší pravděpodobností žádný závažný dopad na uživatele.

(114)

Na dotazník odpověděli dva dodavatelé, kteří podpořili uložení antidumpingových opatření. Jeden z nich je dodavatelem suroviny, a to cukrové melasy, pro výrobní odvětví Společenství. Na cukrovou melasu, kterou tato společnost dodává výrobnímu odvětví Společenství, připadá přibližně 5 % obratu společnosti. Pokud antidumpingová opatření nebudou uložena, existuje riziko (jak bylo uvedeno výše), že bude ohrožena dlouhodobá existence výrobního odvětví Společenství. Pokud by k tomu došlo, mělo by to jednoznačný nepříznivý dopad na situaci dodavatelů surovin pro výrobní odvětví Společenství.

(115)

Co se týče druhého dodavatele, jeho situace bude dále prověřena po uložení prozatímních opatření.

(116)

Nebudou-li opatření uložena, prodej výrobního odvětví Společenství bude dále klesat, což povede k tomu, že se sníží rovněž jeho poptávka po surovinách. To bude mít s největší pravděpodobností nepříznivý vliv na ziskovost dodavatelů surovin.

(117)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že skupina Ajinomoto může mít dominantní postavení nejen na trhu Společenství, nýbrž rovněž na světovém trhu. Tyto zúčastněné strany uvedly, že nehledě na čínské konkurenty skupina Ajinomoto ve skutečnosti monopolizuje výrobu glutamátu sodného ve světě. Je však nutno zdůraznit, že na základě informací, které poskytla jedna ze zúčastněných stran, jež uvedly toto tvrzení, na výrobu glutamátu sodného ze strany jiných než čínských výrobců a skupiny Ajinomoto dosud připadá více než 500 000 tun (což je více než celková výroba glutamátu sodného ve skupině Ajinomoto).

(118)

Co se týká trhu Společenství, pokud budou uložena antidumpingová opatření, dotčení čínští vyvážející výrobci budou vzhledem k svému silnému postavení na trhu pravděpodobně nadále prodávat své výrobky, ačkoli za ceny, které nejsou dumpingové. Je rovněž pravděpodobné, že na trhu Společenství bude existovat dostatečný počet velkých konkurentů, včetně výrobců v Indonésii, Jižní Koreji, Vietnamu, Brazílii a na Tchaj-wanu. Je nutno zdůraznit, že na počátku posuzovaného období připadalo na dovoz z těchto zdrojů 31,4 % trhu Společenství a tento podíl se významně snížil kvůli dumpingovému dovozu z ČLR. Je proto pravděpodobné, že uživatelé si budou moci nadále vybírat z různých dodavatelů glutamátu sodného. Pokud by však nebyla opatření uložena, budoucnost výrobního odvětví Společenství by byla ohrožena. Jeho zánik by významně omezil hospodářskou soutěž na trhu Společenství.

(119)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje předběžný závěr, že v tomto případě neexistují žádné přesvědčivé důvody proti uložení antidumpingových cel.

(120)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Společenství by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření, aby se předešlo působení další újmy výrobnímu odvětví Společenství ze strany dumpingového dovozu.

(121)

Pro stanovení výše cla byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla potřebná k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(122)

Jelikož výrobnímu odvětví Společenství vznikaly finanční ztráty v průběhu celého posuzovaného období, byl zisk dosažitelný při neexistenci dumpingového dovozu založen na ziskových rozpětích u obdobného výrobku, kterých v posuzovaném období dosáhli výrobci glutamátu sodného v zemích, v nichž neexistoval čínský dumpingový dovoz (Tchaj-wan a Thajsko). Na tomto základě bylo zjištěno, že ziskové rozpětí ve výši 5 % z obratu lze pokládat za přiměřené minimum, které by mohlo výrobní odvětví Společenství očekávat při neexistenci dumpingu působícího újmu. Potřebné zvýšení ceny pak bylo stanoveno srovnáním vážené průměrné dovozní ceny, zjištěné pro účely výpočtu cenového podbízení, s cenou výrobků prodávaných výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství, která by nepůsobila újmu. Tato cena nepůsobící újmu byla získána úpravou prodejní ceny výrobního odvětví Společenství o skutečnou ztrátu vzniklou během období šetření a připočtením výše uvedeného ziskového rozpětí. Rozdíly v tomto srovnání byly poté vyjádřeny jako procentní podíl z celkové dovozní hodnoty CIF.

(123)

Vzhledem k výše uvedenému se má za to, že by se v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení měla uložit prozatímní antidumpingová cla z dovozu pocházejícího z ČLR, a to na úrovni nižší z hodnot odpovídajících dumpingovému rozpětí a rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla.

(124)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení se stanovily na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí stav těchto společností zjištěný v průběhu šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně pro dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyráběných uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu s názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(125)

Navrhovaná antidumpingová cla:

(126)

Výše uvedená prozatímní zjištění budou sdělena všem zúčastněným stranám, které budou vyzvány, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení. Jejich připomínky budou analyzovány a v opodstatněných případech vzaty v úvahu před tím, než bude cokoli stanoveno s konečnou platností. Pro účely případných konečných zjištění bude možná nutné prozatímní zjištění přehodnotit,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/31

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (3), stanoví kvóty pro rok 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/33

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (3), stanoví kvóty pro rok 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/35

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovu (3), stanoví kvóty pro rok 2008.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2008.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/37

(1)

V rámci věci C 13/06 (ex-N 587/05 – Preferenční sazba za elektrickou energii pro odvětví s vysokou spotřebou energie na Sardinii) se Komise dozvěděla o prodloužení dvou opatření přiznávajících zvýhodněnou sazbu za elektrickou energii. Prodloužení bylo uděleno na základě paragrafu 11 odst. 1 vyhlášky (decreto-legge) č. 35/2005, která byla přeměněna na zákon č. 80 ze dne 14. května 2005 (dále jen „zákon č. 80/2005“) a byla provedena bez předchozího oznámení Komisi. Příjemci jsou výrobce hliníku Alcoa a tři nástupnické společnosti podniku Società Terni: Terni Acciai Speciali, Nuova Terni Industrie Chimiche a Cementir (dále jen „společnosti ex-Terni“).

(2)

Dopisem ze dne 23. prosince 2005 si Komise vyžádala informace od italských orgánů, které odpověděly dopisem ze dne 24. února 2006. Dopisy ze dne 2. března 2006 a 27. dubna 2006 poskytly italské orgány doplňkové informace.

(3)

Dopisem ze dne 19. července 2006 Komise Itálii informovala, že se s ohledem na oba režimy rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (věc C 36/06).

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby předložily připomínky týkající se daných opatření.

(5)

Itálie podala své připomínky dopisem ze dne 25. října 2006. Další informace byly poskytnuty dopisy ze dne 9. listopadu 2006 a 7. prosince 2006.

(6)

Komise obdržela připomínky zúčastněných stran a předala tyto připomínky italským orgánům, které měly možnost se k nim vyjádřit. Připomínky Itálie byly obdrženy v dopise ze dne 22. prosince 2006.

(7)

Dopisem ze dne 20. února 2007 si Komise vyžádala další informace, které italské orgány poskytly dopisy ze dne 16. dubna 2007, 10. května 2007 a 14. května 2007.

(8)

Dne 18. září 2007 byla věc rozdělena na část A, která se zabývá třemi společnostmi vzniklými z rozdělení společnosti Società Terni (společnosti ex-Terni), a část B, která se týká společnosti Alcoa. Toto rozhodnutí se týká výhradně prodloužení zvýhodněné sazby pro společnosti ex-Terni.

(9)

Výměna korespondence, která se týká společnosti Alcoa, není v tomto rozhodnutí uvedena.

(10)

Paragraf 11 odst. 1 zákona č. 80/2005 stanoví prodloužení doby platnosti dvou opatření, která přiznávají snížení obecné sazby za dodávky elektrické energie. Příjemci těchto dvou opatření, která se liší svou povahou a budou projednána samostatně, jsou výrobce hliníku společnost Alcoa na straně jedné a tři společnosti ex-Terni na straně druhé.

(11)

Itálie zestátnila odvětví elektrické energie zákonem č. 1643 ze dne 6. prosince 1962 (dále jen „zákon o zestátnění“). Zákon stanovil převod stávajících italských elektráren na nově založenou státní společnost ENEL, která měla mít monopolní postavení v oblasti výroby, distribuce a dodávek elektrické energie.

(12)

V době zestátnění byla společnost Terni společností ve vlastnictví státu, která působila ve výrobě oceli, chemických látek a cementu. Stát nad společností vykonával účinnou kontrolu prostřednictvím většinového podílu na jejím kapitálu, který držel veřejnoprávní holding IRI a státem vlastněná skupina Finsider. Společnost Terni rovněž vlastnila a provozovala vodní elektrárnu. Většina vyráběné elektrické energie byla použita pro výrobní procesy společnosti.

(13)

Zákon o zestátnění stanovil, že obecně se na společnosti, které vyrábějí elektrickou energii především pro vlastní spotřebu (samovýrobci), zestátnění nevztahuje a tyto společnosti si mohly svá aktiva sloužící k výrobě elektrické energie ponechat (3). Aktiva společnosti Terni týkající se elektrické energie byla navzdory postavení společnosti jako samovýrobce zestátněna s ohledem na strategický charakter umístění na území Itálie. Převod na společnost ENEL byl stanoven v paragrafu 4 odst. 5 čtvrté odrážce zákona o zestátnění.

(14)

Prezidentským výnosem č. 1165/63 Itálie poskytla společnosti náhradu za převod jejich aktiv týkajících se výroby elektrické energie. Náhrada měla podobu zvýhodněné sazby za elektrickou energii, která měla platit od roku 1963 do roku 1992.

(15)

V roce 1964 se společnost Terni rozdělila na tři společnosti: výrobce oceli Terni Acciai Speciali, výrobce chemických látek Nuova Terni Industrie Chimiche a výrobce cementu Cementir. Tyto podniky byly později privatizovány a převzaty společnostmi ThyssenKrupp, Norsk Hydro a Caltagirone.

(16)

Jak je uvedeno v bodě (1), toto rozhodnutí se na tyto nástupnické podniky bude odkazovat společně jako na „společnosti ex-Terni“, zatímco původní společnost bude nazývána „Società Terni“. Sazba platná nejprve pro společnost Società Terni a později pro oprávněné subjekty se bude nazývat „sazba Terni“.

(17)

Zvýhodněná sazba se pro tři společnosti Terni uplatňovala i nadále za stejných podmínek. Hlavním příjemcem (s ohledem na množství dotované elektrické energie, a to v absolutním vyjádření i v poměru k celkové spotřebě elektrické energie ve společnosti) je společnost ThyssenKrupp.

(18)

Doba trvání zvláštní sazby se časově shodovala s obecnou dobou platnosti koncesí pro vodní elektrárny (4) v Itálii, která měla skončit v roce 1992. Koncese pro vodní elektrárnu společnosti Società Terni byla výjimečně udělena na dobu 60 let (v porovnání s obvyklými 30 roky) a měla skončit na konci 80. let minulého století.

(19)

V roce 1991 Itálie prodloužila platnost stávajících koncesí pro vodní elektrárny do roku 2001 zákonem č. 9 ze dne 9. ledna 1991„Prováděcí předpisy pro nový národní energetický plán: institucionální aspekty, vodní elektrárny a sítě, uhlovodíky a geotermální energie, samovýroba a daňová ustanovení“ (dále jen „zákon č. 9/1991“). Na základě paragrafu 20 odst. 4 zákona č. 9/1991 Itálie prodloužila do roku 2001 rovněž zvýhodněnou sazbu pro společnosti ex-Terni. Během následujících 6 let (2002–2007) se mělo množství dotované elektrické energie dodávané společnostem ex-Terni postupně snižovat (vyřazování), takže do konce roku 2007 by byla výhoda v podobě zvýhodněné sazby odstraněna.

(20)

Zákon č. 9/1991 obsahoval různá ustanovení a některá z nich zahrnovala státní podporu. Zákon č. 9/1991 byl oznámen Komisi spolu se zákonem č. 10/1991 „Prováděcí předpisy pro národní energetický plán s ohledem na energetickou účinnost, úspory energie a rozvoj obnovitelných zdrojů energie“. V roce 1991 Komise prohlásila podporu obsaženou v obou zákonech za slučitelnou podle pravidel státní podpory (5).

(21)

Podmínky zvýhodněné sazby pro společnost Società Terni byly stanoveny v paragrafech 6, 7 a 8 prezidentského výnosu č. 1165/63 „Převod aktiv používaných společností Terni – società per l'Industria e l'Elettricità S.p.A. k činnostem uvedeným v § 1 odst. 1 zákona č. 1643 ze dne 6. prosince 1962 na Ente Nazionale per l'Energia Elettrica provedený“ (dále jen „prezidentský výnos č. 1165/1963“). V prezidentském výnosu č. 1165/1963 bylo stanoveno, že společnost ENEL bude společnosti Società Terni dodávat pevně stanovené množství elektrické energie (1 025 000 MWh ročně), což se rovnalo spotřebě elektrické energie ve společnosti v roce 1961, a dodatečné množství (595 000 MWh ročně), které odpovídalo její očekávané dodatečné spotřebě vyplývající z realizovaných investic, které v roce 1962 ještě nebyly dokončeny.

(22)

Zvýhodněná cena byla stanovena porovnáním dvou alternativních metod a použitím metody, která byla pro společnost příznivější.

(23)

V praxi se první metoda používala až do roku 2000, poté změny italské struktury sazeb kvůli liberalizaci trhu s elektrickou energií zapříčinily, že bylo nutné přejít na druhou metodu.

(24)

V roce 1997 začala revize struktury sazeb se zavedením strukturované sazby skládající se ze dvou částí: části A představující fixní a režijní náklady a části B odrážející variabilní náklady. Ode dne 1. ledna 2000 byla sazba Terni udělena v podobě kompenzační složky (componente compensativa) vypočtené jako součet všech složek sazby, jež společnost Terni jako (virtuální) samovýrobce nemusela platit (celá část B a zlomek části A). Tato metoda odpovídá druhé alternativní metodě popsané v prezidentském výnosu č. 1165/1963.

(25)

Postupné snižování množství elektrické energie dodávané společnostem ex-Terni za zvýhodněnou cenu během období vyřazování (2002–2007) je uvedeno v tabulce:

(26)

Podle paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 Itálie rozhodla o přerušení vyřazování a opětovném prodloužení sazby Terni až do roku 2010. Podle paragrafu 11 odst. 13 zákona bylo toto opatření použitelné ode dne 1. ledna 2005. Krátce poté byly koncese pro vodní elektrárny prodlouženy až do roku 2020 (6).

(27)

Druhé prodloužení sazby je opatřením, s ohledem na něž Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy a jehož se týká toto rozhodnutí.

(28)

Zákon č. 80/2005 stanoví, že až do roku 2010 budou společnosti ex-Terni využívat stejného zacházení, jakého se jim dostávalo do dne 31. prosince 2004, pokud jde o dodávané množství (celkem 926 GWh pro tři společnosti ex-Terni) a ceny (1,32 eurocentu/kWh). Množství dodávané elektrické energie je v současnosti rozděleno takto: ThyssenKrupp 86 %, Nuova Terni Industrie Chimiche 10 % a Cementir 4 %.

(29)

Zákon č. 80/2005 podle výkladu a provedení AEEG (agentura pro elektrickou energii a plyn) zavedl rovněž mechanismus indexace, podle něhož by se měla ode dne 1. ledna 2006 zvýhodněná sazba každý rok zvyšovat v souladu s růstem cen zaznamenaným na evropských energetických burzách v Amsterdamu a Frankfurtu až do maximální výše 4 %.

(30)

Zvýhodněná sazba Terni byla zpočátku spravována a hrazena státní společností ENEL, která měla monopolní postavení v oblasti výroby, přenosu, dovozu, distribuce a dodávek elektrické energie v Itálii.

(31)

V roce 2002 byla s ohledem na skutečnost, že trh s elektrickou energií byl postupně liberalizován a společnost ENEL již neměla monopolní postavení, finanční zátěž plynoucí z režimů zvýhodněných sazeb převedena ze společnosti ENEL na všechny uživatele elektrické energie (7). Kompenzační složky pro společnosti ex-Terni byly placeny předem distributory elektrické energie, jimž byly posléze výdaje uhrazeny subjektem ve vlastnictví státu Cassa Conguaglio per il Settore Elettrico (vyrovnávací pokladna pro energetické odvětví, dále jen „Cassa Conguaglio“) pomocí parafiskálního poplatku vybíraného prostřednictvím složky A4 sazby za elektrickou energii, což je jedna z nákladových položek, které se objevují na účtu za elektrickou energii.

(32)

V roce 2004 AEEG rozhodla, že administrativní správu režimu zvláštních sazeb převede zcela na Cassa Conguaglio  (8). Od září 2004 platí společnosti ex-Terni tržní cenu za elektrickou energii, kterou nakupují (na liberalizovaném trhu), a od Cassa Conguaglio dostávají náhradu odpovídající rozdílu mezi zaplacenou cenou a zvýhodněnou cenou, na niž mají nárok (kompenzační složka) s odečtením poplatků za dopravu, měření a prodej. Náklady jsou hrazeny odběrateli elektrické energie v Itálii pomocí parafiskálního poplatku uvedeného v bodě (31).

(33)

Poté, co Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, agentura AEEG rozhodnutím č. 190/06 podmínila platby podle zákona č. 80/2005 poskytnutím záruky společnostmi ex-Terni ke krytí rizika navrácení podpory.

(34)

V témže rozhodnutí AEEG předpokládala jako alternativní opatření možnost vyplatit v roce 2006 jako zálohu částky podpory, které by byly splatné do konce doby platnosti předchozího opatření (2007) na základě zákona č. 9/1991. U těchto částek AEEG záruku nepožadovala. Tuto možnost společnosti ex-Terni přijaly a AEEG provedla.

(35)

S výjimkou zálohových plateb uvedených v bodě (34) se na všechny ostatní platby uskutečněné Cassa Conguaglio pro společnosti podle zákona č. 80/2005 vztahuje záruka.

(36)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo založeno na důvodech popsaných v bodech (37) až (41).

(37)

Komise vyjádřila pochybnosti, zda by zvýhodněnou sazbu bylo možno považovat za vyrovnávací opatření, jelikož společnost Società Terni byla v době zestátnění podnikem ve veřejném vlastnictví. Vzhledem k tomu, že stát nemůže vyvlastnit sám sebe, Komise měla pochybnosti, zda by bylo možno vykládat převod aktiv společnosti Società Terni na společnost ENEL jako vyvlastnění, které společnost Società Terni opravňuje k náhradě, a vyslovila hypotézu, že takovýto převod by bylo možno ve skutečnosti pokládat za pouhou restrukturalizaci vlastních aktiv státu.

(38)

Komise zastávala názor, že i kdyby bylo nutno připustit domněnku o kompenzační povaze opatření, nadále přetrvávají pochybnosti, co se týká přiměřenosti této náhrady s ohledem na finanční škodu, kterou společnost Società Terni utrpěla. Komise zejména vyjádřila pochybnosti, zda by náhrada mohla být odůvodněná ještě po 44 letech.

(39)

Komise zdůraznila to, že se zdá, že se povaha sazby změnila, když společnost ENEL přestala režim spravovat a nést finanční zátěž s tím spojenou.

(40)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení se opíralo rovněž o rozhodnutí 396/1983/ESUO: rozhodnutí Komise ze dne 29. června 1983 o státní podpoře, kterou italská vláda hodlá poskytnout některým výrobcům oceli (9), které vylučovalo, aby takováto podpora byla udělena společnosti Società Terni, a rozsudek Soudního dvora ve věci C 99/92 (10), v němž Soudní dvůr potvrdil výše uvedené rozhodnutí ESUO, jelikož bylo prokázáno, že sazba ve prospěch společnosti Terni představuje státní podporu.

(41)

Rozhodnutí o zahájení řízení rovněž zdůrazňovalo skutečnost, že společnost ThyssenKrupp dosud nevrátila státní podporu, která byla prohlášena za neslučitelnou (11), a proto podle rozsudku ve věci Deggendorf  (12) nemohla obdržet žádnou další státní podporu.

(42)

Většina připomínek podaných společnostmi ex-Terni k fungování společnosti Società Terni jako ente pubblico economico (veřejný hospodářský subjekt), povaze operace vedoucí k převodu aktiv společnosti, kompenzační povaze sazby, výkladu rozhodnutí ESUO a rozsudku ESD, jakož i k úloze Cassa Conguaglio je velkou měrou shodných s připomínkami Itálie, které jsou shrnuty v bodech (52) až (69). V bodech (43) až (51) budou proto uvedeny pouze hlavní myšlenky připomínek společností ex-Terni a případné dodatečné prvky, které byly předloženy.

(43)

Podle společností ex-Terni je sazba legitimní náhradou, na niž měla společnost Società Terni nárok po vyvlastnění jejích aktiv, nelze ji proto považovat za státní podporu.

(44)

Co se týká přiměřenosti náhrady, společnosti ex-Terni opakují historii vzniku sazby a zdůrazňují to, že všechna prodloužení sazby Terni po roce 1991 byla doprovázena obecným prodloužením koncesí pro vodní elektrárny ostatních výrobců, je proto v souladu se zásadou, že by nemělo docházet k diskriminaci mezi Terni a ostatními samovýrobci, kteří nebyli vyvlastněni, a kteří proto mohli elektrickou energii nadále vyrábět a spotřebovávat s velmi nízkými náklady.

(45)

Společnosti ex-Terni rovněž zdůrazňují, že finanční částky obdržené formou nižších sazeb za elektrickou energii nikdy nepřekročily rozdíl mezi náklady na pořízení energie na trhu a náklady na vlastní vyrobenou elektrickou energii.

(46)

Společnosti ex-Terni uvádějí, že opatření nemá žádný vliv na obchod mezi členskými státy, a to z důvodů, které jsou shrnuty níže.

(47)

Společnosti ex-Terni uplatňují oprávněná očekávání ze dvou důvodů:

(48)

Společnosti ex-Terni dále uvádějí, že když byl Komisi oznámen paragraf 11 odst. 12 zákona č. 80/2005 (zavádějící zvýhodněnou sazbu za elektrickou energii pro společnosti s vysokou spotřebou energie na Sardinii, věc C 13/06), italské orgány předložily informace a objasnění rovněž ohledně sazby Terni, takže oznámení bylo možno považovat za úplné ve smyslu čl. 4 odst. 5 nařízení (ES) č. 659/1999 (14). Komise neučinila rozhodnutí ve lhůtě dvou měsíců, proto i kdyby měla být sazba pokládána za státní podporu, quod non, měla by se považovat za schválenou na základě čl. 4 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (15) ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.

(49)

Společnosti ex-Terni zdůrazňují, že jejich dobrou víru opodstatňuje skutečnost, že v případě pochybností o slučitelnosti sazby by společnost ThyssenKrupp jistě nezahájila rozsáhlé investice v oblasti Terni.

(50)

Společnosti ex-Terni poukazují na skutečnost, že v případě neexistence zákona č. 80/2005 by měly až do dne 31. prosince 2007 prospěch ze zvýhodněné sazby na základě paragrafu 20 odst. 4 zákona č. 9/1991 (schváleného Komisí). AEEG povolila Cassa Conguaglio vyplatit v roce 2006 (jako zálohové platby) pouze částky, které by byly splatné v roce 2007 (16). Proto by se částky obdržené do dne 31. prosince 2006 měly považovat za povolené. Podle dotčených společností nebyla ustanovení zákona č. 80/2005 s ohledem na tyto částky fakticky provedena.

(51)

Co se týká judikatury ve věci Deggendorf, společnost ThyssenKrupp potvrzuje, že je v zásadě ochotna podporu vrátit s výhradou dohody, jíž bude dosaženo ohledně částky, která má být navrácena.

(52)

Itálie uvádí, že výrobní aktiva společnosti Terni byla zestátněna jako výjimka z obecného pravidla stanoveného v zákoně o zestátnění, podle něhož by se na samovýrobce nemělo vyvlastnění vztahovat. Zákon o zestátnění z roku 1962 byl založen na článku 43 italské ústavy, podle něhož mohou být určité podniky, které poskytují služby základního veřejného zájmu nebo v odvětví energetiky, převedeny na stát formou vyvlastnění za předpokladu, že je poskytnuta náhrada.

(53)

Co se týká pochybností Komise ohledně možnosti vyvlastnění aktiv patřících státní společnosti, Itálie uvádí, že článek 42 ani článek 43 ústavy neomezují pojem vyvlastnění na majetek v soukromém vlastnictví. Vyvlastnění pobočky pro výrobu elektrické energie společnosti Terni bylo podle Itálie dané právními předpisy, jelikož společnost Terni byla spravována subjektem ente pubblico economico, který byl na rozdíl od ente pubblico povinen fungovat podle tržních zásad. Zákon o zestátnění nestanovil žádnou náhradu pro podniky spravované veřejnými subjekty v užším slova smyslu, ohledně Terni však byla učiněna výjimka vzhledem k jejímu odlišnému postavení a způsobu fungování.

(54)

Pokud jde o vlastnickou strukturu společnosti Terni, Itálie zdůrazňuje, že tato společnost byla akciovou společností (società per azioni), v níž měl stát většinový podíl, vlastní kapitál však vlastnil rovněž vysoký počet soukromých investorů. Itálie předložila dokumentaci, která prokazovala, že kapitál společnosti Terni byl částečně rovněž v soukromých rukou a že společnost byla kotována na burze cenných papírů.

(55)

Podle názoru italských orgánů by zbavení společnosti Terni stejného práva na přiměřenou náhradu, na niž by měla nárok soukromá společnost, představovalo porušení zásady nedotknutelnosti úpravy vlastnictví zakotvené v článku 295 Smlouvy o ES.

(56)

Itálie cituje řadu rozsudků Corte di Cassazione a Consiglio di Stato, v nichž tyto soudy potvrdily, že logikou sazby pro společnost Terni bylo postavit tuto společnost na roveň samovýrobcům elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie, proto by sazbu nebylo možno zvýšit prostřednictvím příplatků, které by se na samovýrobce nevztahovaly.

(57)

Pokud jde o ostatní výrobce elektrické energie, kteří byli rovněž vyvlastněni, Itálie uvádí, že s výjimkou společnosti Terni byli všichni vyvlastnění výrobci podniky, které byly výhradně nebo především činné ve výrobě, dovozu nebo dodávkách elektrické energie. Obecně náhrada vyplacená státem odrážela tržní hodnotu aktiv, která byla vypočtena různými způsoby podle druhu společnosti. Jako referenční hodnota byla použita čistá účetní hodnota aktiv, byla však upravena na základě jiných činitelů, které Itálie blíže neupřesnila. U výrobců energie ve vodních elektrárnách z připomínek Itálie vyplývá, že při výpočtu výše náhrady hrála úlohu zbývající doba platnosti koncesí.

(58)

Itálie uvádí, že původní opatření týkající se sazby (které představovalo legitimní náhradu společnosti Terni za vyvlastnění jejích aktiv) a další prodloužení jeho platnosti nepředstavují státní podporu. K doložení tohoto tvrzení Itálie cituje řadu rozsudků Evropského soudního dvora, které se týkají povahy některých forem náhrad vyplacených podnikům, které nepředstavují podporu (17), zejména náhrady škody a služby obecného hospodářského zájmu.

(59)

Co se týká povolení státní podpory v případě sazby Terni, Itálie zdůrazňuje, že zákon č. 9/1991, který stanoví první prodloužení sazby, byl Komisi řádně oznámen a Komisí schválen. Následná prodloužení doby platnosti sazby, která doprovázejí prodloužení koncesí pro vodní elektrárny ve prospěch výrobců elektrické energie, sledují stejnou logiku, jež nebyla Komisí nikdy zpochybněna. Proto by podle názoru Itálie měla být sazba Terni považována za stávající opatření, které nepředstavuje podporu.

(60)

Itálie uvádí, že tudíž vždy jednala v dobré víře. Sporné prodloužení opatření týkajícího se sazby pro společnost Terni neoznámila podle čl. 88 odst. 3, jelikož podle jejího názoru nepředstavovalo státní podporu. Itálie zdůrazňuje, že Komise byla o existenci tohoto opatření informována (zpráva z listopadu 2005 a dopis z února 2006).

(61)

Co se týká politických důvodů druhého prodloužení, Itálie tvrdí, že sazba je nezbytná k zajištění rovných podmínek mezi společnostmi s vysokou spotřebou energie působícími v Itálii a jejich konkurenty v EU (18), kteří rovněž využívají snížených cen energie (na základě sazby nebo smlouvy), až do dokončení probíhajících infrastrukturních projektů v oblasti výroby a přenosu elektrické energie. Pokud by byla sazba zrušena, dotyčné společnosti by přesunuly své činnosti mimo EU. To by nevyhnutelně vedlo k průmyslové krizi a ztrátám velkého počtu pracovních míst v postižených oblastech. Proto by se podle názoru Itálie prodloužení sazby mělo považovat za přechodné řešení. Itálie cituje závěry skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí  (19), z nichž vyplývá jako dlouhodobé řešení zlepšení propojení a infrastruktury a jako střednědobé řešení dlouhodobé smlouvy o dodávkách a partnerství mezi odběrateli a dodavateli/výrobci energie.

(62)

Pokud jde o neexistenci nadměrné náhrady, Itálie přednesla tyto připomínky. Pokud by si společnost Terni ponechala svá aktiva pro výrobu energie, byla by schopna prodávat část své energie třetím stranám, tedy dosáhnout dodatečných zisků. Škoda, kterou společnost Terni utrpěla, byla spojena s prudkým zvýšením cen elektrické energie v průběhu let. Dosud nedokončený proces liberalizace energetických trhů nepřinesl výsledky v podobě konkurenceschopných cen elektrické energie, proto je nutné poskytovat společnostem ex-Terni náhradu i nadále. Společnosti ex-Terni v současnosti platí cenu (mezi 40 a 72 EUR/MWh), která je velkou měrou v souladu s cenami elektrické energie hrazenými společnostmi v EU s rovnocenným profilem spotřeby. Pokud by si společnost Terni ponechala svá aktiva, platila by mezi 5 a 7 EUR za MWh vlastní vyrobené elektrické energie. Itálie proto vyvozuje závěr, že sazba nezahrnuje žádnou nadměrnou náhradu.

(63)

Itálie poskytla „studii“, kterou provedl soukromý poradce Energy Advisor S.r.l. pro společnosti ex-Terni. Cílem studie, kterou by bylo možno lépe popsat jako jednoduchý „výpočet“, jelikož se skládá z jedné tabulky s několika stranami metodických vysvětlivek, je výpočet hodnoty aktiv pro výrobu elektrické energie a porovnání tohoto údaje s kumulativní výhodou v podobě zvýhodněné sazby, kterou měly společnosti ex-Terni. Studie bere v úvahu účetní hodnotu aktiv týkajících se elektrické energie a aktualizuje ji pro rok 2006 o inflaci. Studie poté vypočítává čistou výhodu v podobě sazby pro ex-Terni. Pro období 1963–1999 studie posuzuje rozdíl mezi ročními náklady na elektrickou energii u srovnatelného odběratele (alternativa 2) a skutečnými ročními náklady společností ex-Terni na základě „vlastních výrobních nákladů“ (alternativa 1). Pro účely tohoto výpočtu je srovnatelným odběratelem samovýrobce elektrické energie (osvobozený mimo jiné od placení sovrapprezzo termico). Pro období 2000–2006 je výhoda v podobě zvýhodněné sazby vypočtena jako rozdíl mezi ročními náklady, které by společnosti ex-Terni vznikly, pokud by byla sazba vypočtena na základě jejích vlastních výrobních nákladů (alternativa 1 – po reformě sazby již nepřichází v úvahu) a skutečnými náklady, které vznikly na základě metody „srovnatelného odběratele“ (alternativa 2). Výsledky studie jsou uvedeny níže:

(64)

Studie proto tvrdí, že nedošlo k žádné nadměrné náhradě ztrát společnosti ex-Terni. Rovněž výpočet možné výhody v podobě sazby náležející společnosti Terni do roku 2010 by neukázal existenci nadměrné náhrady.

(65)

Co se týká rozhodnutí 396/1983/ESUO a rozsudku ESD ve věci C-99/92, Itálie podává níže uvedená skutková upřesnění. Rozhodnutí ESUO se netýká společnosti Cementir ani Nuova Terni, které nikdy nepůsobily v ocelářském odvětví. Rozhodnutí ESUO se týkalo slučitelnosti státní podpory poskytnuté v podobě náhrady složky sazby sovrapprezzo termico pro výrobní závod pobočky Terni vyrábějící ocel, který se však nachází v Lovere, nikoli v oblasti Terni. Tuto podporu bylo možno udělit pouze soukromým výrobcům oceli. V rozhodnutí ESUO se uvádí, že jelikož společnost Terni je ve veřejném vlastnictví, výrobní závod v Lovere nemůže podpory využít. Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce se týkalo otázky možné diskriminace mezi soukromými a státními výrobci. Toto rozhodnutí potvrdilo rozhodnutí ESUO, že stanovení rozdílných opatření podpory pro soukromé a státní výrobce nepředstavovalo diskriminaci.

(66)

Itálie proto uvádí, že rozhodnutí ESUO ani rozsudek Soudního dvora nejsou v daném případě důležité, jelikož se týkají sovrapprezzo termico hrazeného výrobním závodem v Lovere, nikoliv zvláštní globální sazby přiznané třem výrobním závodům v oblasti Terni.

(67)

Itálie rovněž zdůrazňuje, že sporné prodloužení sazby stanovené v paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 je spojeno s rozsáhlým programem investic, které společnost ThyssenKrupp realizuje v průmyslové oblasti Terni-Narni. Podle tohoto akčního plánu bude v této oblasti vybudována nová kapacita na výrobu elektrické energie. Sazba je proto myšlena jako dočasné řešení, dokud nebude tato výrobní kapacita vybudována, a její zrušení by ohrozilo investice, které se v současnosti již realizují.

(68)

Co se týká povahy a úlohy Cassa Conguaglio, Itálie tvrdí, že se jedná pouze o technického zprostředkovatele, jehož úloha je omezena na získání a přerozdělení peněžních prostředků. Cassa Conguaglio nemá žádný prostor pro manévrování, pokud jde o stanovení sazby, a nemá nad finančními prostředky žádnou kontrolu. Proto podle názoru Itálie a) prostředky, s nimiž Cassa Conguaglio nakládá, nepředstavují státní prostředky podle judikatury Soudního dvora (20) a b) změny ve správě zvláštních sazeb se zapojením Cassa Conguaglio v roce 2004 nemají žádný dopad na kompenzační povahu sazby.

(69)

Pokud jde o judikaturu ve věci Deggendorf, Itálie Komisi informuje, že s ohledem na společnost ThyssenKrupp řeší příkaz navrátit podporu a že společnost složila částku ve výši 865 538 EUR na vázaný účet za účelem konečného navrácení, až bude nalezena dohoda ohledně částky.

(70)

Náhrada přiznaná státem za vyvlastnění aktiv se obvykle nepovažuje za státní podporu. Při posouzení tohoto opatření je proto nezbytné zjistit především to, zda převod aktiv v podobě vodní elektrárny společnosti Società Terni na společnost ENEL zakládal povinnost poskytnout náhradu, nebo zda by jej bylo možno vykládat jakou pouhou reorganizaci veřejných aktiv. Zní-li odpověď, že náhrada byla opodstatněná, Komise musí poté určit, do kterého dne a/nebo do jaké výše je možno zvýhodněnou sazbu Terni považovat za přiměřené vyrovnávací opatření.

(71)

V roce 1962, kdy byla na společnost ENEL převedena aktiva v podobě vodní elektrárny, byla společnost Terni ve vlastnictví státu a ovládána ente pubblico economico. Podle názoru italských orgánů tyto subjekty musely být spravovány podle tržních zásad. Stát byl ve společnosti Società Terni většinovým akcionářem, část kapitálu však vlastnili rovněž soukromí investoři a společnost byla kotovaná na burze cenných papírů. Zákon o zestátnění nepředpokládal náhradu pro enti pubblici v užším slova smyslu, činil tak však s ohledem na enti pubblici economici jako společnost Società Terni. To odráží různé zásady, jimiž se řídí fungování těchto subjektů. Ve stejném období byli mimoto vyvlastněni jiní „čistí“ výrobci elektrické energie a rovněž obdrželi náhradu (i když na základě jiných kritérií).

(72)

Komise poznamenává, že by odnětí aktiv společnosti Società Terni bez náhrady poškodilo zájmy společnosti, zejména soukromých akcionářů. Na základě zásady rovnosti zacházení se soukromými a veřejnými podniky a rovněž s ohledem na nutnost chránit ústavní práva soukromých akcionářů společnosti Società Terni na obdržení náhrady se Komise domnívá, že rozhodnutí Itálie zacházet s Terni stejně jako se společností v soukromém vlastnictví ve stejném postavení a poskytnout jí náhradu za vyvlastnění jejích aktiv lze považovat za opodstatněné.

(73)

V roce 1962 Itálie rozhodla, že společnost Società Terni nebude odškodněna v pevně stanovené výši na základě tržní hodnoty vyvlastněných aktiv (na rozdíl od případu „čistých“ výrobců elektrické energie). Náhrada měla místo toho podobu dodávek pevně stanoveného množství elektrické energie za cenu, kterou by společnost platila, pokud by si svá výrobní aktiva ponechala. Je nutno uvést, že tato metoda dává z hospodářského hlediska smysl: zacházení se společností Società Terni jako s „virtuálním samovýrobcem“ elektrické energie mělo výhodu v tom, že se neutralizovalo riziko dodatečné škody, která by mohla společnosti Terni vzniknout v průběhu let například v případě zvýšení cen energie.

(74)

Komise může zásadu této metody uznat. Náhrada za vyvlastnění však nemůže spočívat v časově neomezeném opatření, nýbrž musí být jednoznačně a předvídatelně stanovena v době vyvlastnění s výhradou možnosti, aby vyvlastněná společnost zpochybnila navrhovanou částku. Jakmile je kompenzační balíček schválen, nelze jej později znovu otevřít.

(75)

V daném případě závisela celková výše náhrady na době trvání sazby. Původní kompenzační balíček nabídnutý italskými orgány předpokládal, že by sazba platila po dobu 30 let, a tudíž skončila v roce 1992. Společnost Società Terni mohla podle zákona o zestátnění tento mechanismus zpochybnit, pokud by jej považovala za nepřiměřený (21), rozhodla se však, že tak neučiní.

(76)

Komise posuzovala, zda s ohledem na daný mechanismus a dobu trvání je možno považovat původní vyrovnávací opatření za přiměřené.

(77)

V Itálii podléhá provozování vodní elektrárny koncesi, jejíž doba platnosti je taková, že společnosti umožňuje odepsat investice. Když doba platnosti koncese skončí, společnost v zásadě ztrácí oprávnění tato aktiva dále využívat. Vzhledem k metodě náhrady pro Terni bylo z hospodářského hlediska smysluplné, aby dodávky elektrické energie za výrobní náklady nepřekročily zbývající dobu platnosti koncese společnosti. Zdá se, že to je skutečně základem původního ustanovení italského zákona, které omezovalo dobu platnosti zvýhodněné sazby do roku 1992. Jelikož vlastní koncese společnosti Terni by vypršela již o několik let dříve, je myslitelné, že italské orgány hodlaly sladit dobu skončení platnosti sazby Terni s obecným skončením platnosti koncesí pro vodní elektrárny v Itálii v roce 1992. Společnosti Società Terni byla mimoto udělena zvlášť dlouhá koncese (60 let namísto 30), a proto v době vyvlastnění již společnost amortizovala své investice 30 let.

(78)

Komise se domnívá, že původní kompenzační balíček byl přiměřený a nijak společnost nepenalizoval.

(79)

Rozhodující otázkou je, zda lze opakovaná prodloužení tohoto opatření týkajícího se sazby považovat za nedílnou součást náhrady. Komise zastává názor, že tomu tak nemůže být. Když stát vyvlastňuje, stanoví předem buď absolutní částku náhrady, nebo jako v dotyčném případě kompenzační mechanismus. Jakákoli následná revize částek nebo mechanismu nutně mění povahu opatření, které již nelze považovat za vyrovnávací, jelikož se odchyluje od původní dohody. Pokud by se připustil opak, vedlo by to k vyloučení opatření tohoto typu z oblasti působnosti kontroly státních podpor.

(80)

Členský stát však může Komisi oznámit svůj záměr poskytnout vyvlastněné společnosti další výhody. Takovéto oznámení Komise přezkoumá z hlediska jeho opodstatněnosti na základě pravidel státní podpory a s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem.

(81)

Účelem studie uvedené v bodě (63) je prokázat, že náhrada přiznaná společnosti Società Terni a jejím nástupnickým společnostem v průběhu let nepokrývá plně tržní hodnotu vyvlastněných aktiv, proto nedošlo k žádné nadměrné náhradě a příjemci fakticky nikdy neměli žádnou výhodu.

(82)

Na úvod by Komise chtěla zdůraznit, že analýza přiměřenosti dohody o náhradě může být provedena pouze předem, tj. v době vyvlastnění. V této souvislosti je nutno zmínit, že mechanismus, který zvolily italské orgány, usiluje o to, zajistit společnosti Società Terni stejné postavení, jako kdyby její vodní elektrárna nebyla vyvlastněna, tím, že jí byl poskytnut přístup k elektřině za režijní cenu po celou dobu platnosti její koncese. Proto lze těžko chápat tvrzení, že podle tohoto opatření společnost Terni mohla získat méně, než na co měla legitimní nárok. Komise mimoto tvrdí, že i kdyby zjištění studie byla opodstatněná (což nebyla, jak je prokázáno v bodech (88) až (92)), tato okolnost by nebyla důležitá pro zjištění, zda sazba zajišťuje příjemcům výhodu.

(83)

Je nutno připomenout, že v době vyvlastnění se Itálie mohla rozhodnout, že společnost Terni odškodní vyplacením pevně stanovené finanční částky založené na hodnotě vyvlastněných aktiv. Itálie se však rozhodla pro jinou metodu, která spočívala v tom, že se se společností Società Terni zacházelo jako s virtuálním samovýrobcem. Tato metoda byla z hospodářského hlediska opodstatněná a v tomto referenčním rámci by měla být posouzena existence výhody. Na základě tohoto přístupu je nutno vyvodit závěr, že do doby skončení platnosti původního vyrovnávacího opatření v podobě sazby (a pouze do tohoto dne) příjemci neobdrželi žádnou výhodu. Tento závěr nelze zpochybnit v důsledku uplatnění alternativních výpočtů přínosů a ztrát, zejména pokud byly provedeny zpětně.

(84)

Použití jiné metody se zpětnou platností (ex-post) by vedlo k rozporným či dokonce nelogickým výsledkům, jak doloží následující příklad. Za předpokladu, že kvůli prudkému nárůstu cen energie finanční částky, které obdrželi příjemci, překročily tržní hodnotu výrobního závodu Terni již během prvních 10 let platnosti opatření týkajícího se sazby, by měl být podle metodiky studie vyvozen závěr, že došlo k nadměrné náhradě, ačkoliv dohoda o kompenzaci předpokládala, že sazba bude platit 30 let. To by bylo zjevně mylnou představou, jelikož by se nebrala v potaz filozofie původního opatření. Stejný závěr musí platit v opačném případě při hypotéze, že skutečné obdržené částky zaostávaly za hodnotou aktiv.

(85)

V rámci vyvlastnění je mimoto následný přepočet zisků a ztrát zcela nepatřičný. Dlouhodobý hospodářský výsledek vyvlastněné společnosti, který v době vyvlastnění nelze předvídat, nemůže být předmětem revize o mnoho desetiletí později s cílem odůvodnit další tranše náhrady.

(86)

Studii je proto možno odmítnout jako neopodstatněnou.

(87)

Komise nicméně přezkoumala údaje a zjištění studie. Tato analýza ukázala, že studie je metodicky chybná. Jak bude prokázáno níže, systematicky podhodnocuje výhodu v podobě zvýhodněné sazby pro společnosti ex-Terni a se vší pravděpodobností nadhodnocuje hodnotu vyvlastněných aktiv.

(88)

Za účelem výpočtu výhody v podobě sazby v období 1963–1999 studie porovnává cenu hrazenou Terni (alternativa 1 – náklady na vlastní vyrobenou elektrickou energii) s běžnou cenou hrazenou srovnatelným odběratelem, čímž se rozumí samovýrobce, který byl osvobozen od některých složek sazby (alternativa 2). Výhoda je proto vypočítána jako rozdíl mezi dvěma alternativními preferenčními zacházeními stanovenými jako náhrada pro Terni. Komise podotýká, že k výpočtu výhody v podobě sazby měla být srovnána skutečná sazba Terni s běžnou sazbou hrazenou výrobcem jiným než samovýrobce s profilem spotřeby odpovídajícím Terni. Studie proto výhodu společnosti Terni v podobě sazby podhodnocuje.

(89)

Pro období 2000–2006 je výhoda opět brána jako rozdíl mezi dvěma preferenčními zacházeními, jediný rozdíl spočívá v tom, že skutečná cena placená Terni odpovídá alternativě 2 (a nikoli alternativě 1, která po reformě sazby již nebyla možná). Pomocí této metody se pro některé roky výhoda jeví dokonce jako záporná, což je nesprávný závěr, vzhledem k tomu, že Terni platila vždy sazbu nižší, než byla tržní cena. Pro toto období by měla být výhoda v podobě sazby v zásadě jednoduše rovnocenná kompenzační složce hrazené Cassa Conguaglio. Výhoda je proto opět velmi významně podhodnocena.

(90)

Další nedostatek studie se týká hodnoty aktiv. Studie jednoduše bere jako účetní hodnotu aktiv rozdíl mezi položkou „zařízení a stroje“ v rozvaze Terni na rok 1962 (rok před zestátněním) a stejnou položkou z následujícího roku. Za prvé je nutno uvést, že neexistuje žádný konkrétní důkaz, že rozdíl lze přičíst výhradně ztrátě vodní elektrárny. I kdyby však bylo možno účetní hodnotu uznat, metoda použitá ve studii by byla stejně chybná. Jak potvrdila Itálie, skutečná hodnota vodní elektrárny v okamžiku vyvlastnění byla vázána na zbývající dobu platnosti příslušné koncese (22). Účetní hodnota elektrárny by proto měla být upravena s ohledem na tuto skutečnost. Ve studii je účetní hodnota jednoduše aktualizována pro rok 2006 podle inflace. Existuje proto důkaz naznačující, že studie hodnotu aktiv nadhodnocuje.

(91)

Studii je proto nutno úplně odmítnout.

(92)

Co se týká prodloužení sazby Terni, Komise uznává, že podstatou bylo zachovat podobnost se zacházením s těmi výrobci elektrické energie z vodní energie, kterým byla platnost koncesí prodloužena. Tato podobnost, která je jádrem kompenzačního mechanismu, je však předpokládána v opatření souvisejícím s vyvlastněním pouze po dobu 30 let, nikoli neomezeně. Proto z důvodů objasněných v bodech (73) až (78) nelze uvažovat, že tato prodloužení mají kompenzační povahu.

(93)

Tento závěr je ještě zřejmější v případě druhého prodloužení sazby. Toto prodloužení přerušilo mechanismus postupného vyřazování, který měl usnadnit přechod společností na plnou sazbu, což signalizovalo přesvědčení italských orgánů, že společnosti již byly plně odškodněny. Itálie obšírně objasnila důvody, které vedly k tomuto druhému prodloužení a které souvisely pouze s průmyslovou politikou (viz připomínky Itálie v bodě (61)).

(94)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že sazbu Terni lze považovat za vyrovnávací opatření až do roku 1992. Do tohoto data se opatření nepovažuje za státní podporu. Veškerá další prodloužení sazby je však nutno přezkoumat podle pravidel státní podpory.

(95)

Komise proto posuzovala, zda zvýhodněná sazba přiznaná skupině Terni po roce 1992, a zejména ode dne 1. ledna 2005, data vstupu paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 v platnost, který je předmětem tohoto řízení, představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(96)

V této souvislosti Komise bere na vědomí vysvětlení italské vlády, co se týká nepodstatnosti rozhodnutí ESUO 83/396 a rozsudku Soudu ve věci C 99/92, a může souhlasit s tím, že tato rozhodnutí nemají pro posouzení sazby přiznané třem výrobním závodům v oblasti Terni jakožto opatření představujícího státní podporu žádný význam.

(97)

Opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: opatření a) ekonomicky zvýhodňuje příjemce; b) je poskytováno státem nebo ze státních prostředků; c) je selektivní; d) ovlivňuje obchod mezi členskými státy Společenství a může narušit hospodářskou soutěž v EU.

(98)

Na základě odůvodnění uvedeného v bodech (73) až (94) Komise dospěla k závěru, že zvýhodněná sazba pro společnosti Terni nepředstavovala výhodu pro příjemce po celou dobu trvání původního kompenzačního balíčku, tj. až do roku 1992. Proto za účelem zjištění existence výhody je nutno posuzovat pouze prodloužení sazby.

(99)

Nemůže být pochyb, že dodávky elektrické energie za nižší ceny v porovnání s běžnou sazbou za elektrickou energii představují pro příjemce jednoznačnou hospodářskou výhodu, jelikož to snižuje jejich výrobní náklady a posiluje jejich konkurenční postavení.

(100)

Jelikož se tato zvláštní soustava sazeb vztahuje pouze na skupinu Terni, opatření je selektivní.

(101)

Co se týká financování ze státních prostředků, je nutno uvést, že od roku 2002 nesou finanční zátěž spojenou se sazbou všichni odběratelé elektrické energie v Itálii prostřednictvím parafiskálního poplatku vybíraného Cassa Conguaglio v podobě složky A4 sazby za elektrickou energii. Tento poplatek je povinný, jelikož je uložen rozhodnutími AEEG, která provádějí vnitrostátní právní předpisy. Cassa Conguaglio je veřejný subjekt zřízený ze zákona, který vykonává své funkce na základě přesných pokynů stanovených v rozhodnutích AEEG a příslušných právních a správních předpisech.

(102)

Podle ustálené judikatury platí, že výnos z poplatku, který je podle vnitrostátních právních předpisů povinný a je hrazen veřejnému subjektu zřízenému ze zákona, představuje státní prostředky ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je-li vyhrazen na financování opatření, které splňuje ostatní kritéria zmíněného článku (23).

(103)

V bodě (68) Itálie cituje rozsudek ve věci Pearle  (24), aby doložila své tvrzení, že prostředky procházející přes Cassa Conguaglio nepředstavují státní podporu. Ve věci Pearle Soud shledal, že za určitých přesně vymezených okolností nelze považovat finanční prostředky z poplatku, které procházejí veřejným subjektem, za státní prostředky. V případě Pearle byla opatření zcela financována hospodářským odvětvím z podnětu tohoto odvětví formou poplatku, který pouze procházel veřejným subjektem, a subjekty platící poplatek byly totožné se subjekty, které obdržely výhody plynoucí z opatření podpory. Komise tvrdí, že daný případ je zjevně odlišný. Sazba Terni byla stanovena z podnětu státu (nikoli hospodářského odvětví), příjemci sazby nenesou žádnou finanční zátěž spojenou s poplatkem, která leží zcela na odběratelích elektrické energie, a stát může Cassa Conguaglio kdykoli vydat pokyny prostřednictvím rozhodnutí AEEG nebo jiných právních nebo správních předpisů, pokud jde o nakládání s finančními prostředky vybranými formou poplatku. Věc Pearle je proto v daném případě irelevantní.

(104)

Ve věci Preussen-Elektra rovněž citovaném Itálií (v bodě (68)) se Soud domníval, že povinnost uložená soukromým podnikům dodávajícím elektrickou energii odkoupit elektrickou energii z obnovitelných zdrojů za minimální ceny vyšší než skutečná ekonomická hodnota tohoto druhu elektrické energie nepředstavuje státní podporu, jelikož opatření nezahrnuje žádný přímý nebo nepřímý převod státních prostředků.

(105)

Podstata případů je opět zjevně jiná. Ve věci Preussen-Elektra byly finanční prostředky potřebné k financování opatření poskytnuty přímo dodavateli elektrické energie bez zapojení jakéhokoliv veřejného subjektu, a to ani jako pasivního prostředku k převodu příjmů. Nebylo proto možno zjistit žádný převod státních prostředků. V daném případě však příjmy pocházejí od široké veřejnosti prostřednictvím parafiskálního poplatku, který prochází veřejným subjektem dříve, než je nasměrován na konečné příjemce. Jedná se proto o klasický případ zapojení státních prostředků.

(106)

Na základě výše uvedených skutečností proto parafiskální poplatek používaný k financování sazby Terni představuje státní prostředky.

(107)

Kritérium přičitatelnosti státu (25) je rovněž splněno, jelikož právní základ sazby Terni je stanoven ve vnitrostátních právních předpisech ve spojení s rozhodnutím AEEG, která je veřejným subjektem.

(108)

Co se týká posledního kritéria čl. 87 odst. 1, tj. vlivu na obchod mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže, Komise může tvrzení předložená společnostmi Terni v bodě (46) odmítnout na základě úvah uvedených v bodech (109) až (116).

(109)

Hlavním podstatným tvrzením příjemců je, že výrobní závody, které využívají sazby, nejsou činné v obchodě uvnitř Společenství, jelikož prodávají většinu svých výrobků na domácím trhu.

(110)

V této souvislosti je nutno uvést, že analýzu nelze omezit na výrobní závody nacházející se v oblasti Terni. Příjemci jsou součástí mezinárodních skupin působících v různých odvětvích hospodářství (26) a provozní podporu poskytnutou jednomu výrobnímu závodu nebo pobočce lze použít k financování ostatních poboček skupiny v odvětvích otevřených obchodu uvnitř Společenství a samotná tato okolnost by mohla odůvodnit závěr, že sazba má vliv na obchod mezi členskými státy.

(111)

I kdyby bylo prokázáno, že většina nebo veškerá výroba společností byla prodána na italském domácím trhu, quod non, není to pro účely zjištění vlivu opatření na obchod uvnitř Společenství důležité. Soud rozhodl, že „podpora podniku může být takového charakteru, že poškozuje obchod mezi členskými státy a ovlivňuje tak hospodářskou soutěž, pokud se samotný podnik nachází v konkurenci s výrobky pocházejícími z jiných členských států, aniž by sám byl vývozcem (…). Jakmile členský stát poskytne podporu nějakému podniku, vnitrostátní produkce může zůstat nezměněná, nebo se zvýšit, což bude mít za následek snížení možností podniků usazených v jiných členských státech vyvážet výrobky na trh tohoto členského státu“ (27).

(112)

Komise proto ověřovala, zda v dotčených odvětvích obecně dochází k obchodu uvnitř Společenství.

(113)

Co se týká výrobce cementu, společnosti Cementir, Komise trh s cementem a jeho jednotlivé segmenty obšírně analyzovala zejména ve svém rozhodnutí z roku 1994 (28). Cement je těžký výrobek, který má v poměru ke své hmotnosti nízkou hodnotu, takže náklady na dopravu mohou znamenat, že přeprava na dlouhé vzdálenosti je neekonomická. Komise však zjistila, že tato překážka nebrání obchodu uvnitř Společenství. S cementovými výrobky se mezi členskými státy fakticky obchoduje a uzavření protiprávních dohod a jednání ve shodě mezi výrobci cementu v minulosti, sankcionované ve výše uvedeném rozhodnutí, s cílem chránit domácí trhy jsou dalším důkazem, že na úrovni EU existuje účinná hospodářská soutěž.

(114)

Co se týká společnosti Nuova Terni Industrie Chimiche, postačuje uvést, že v rozhodnutí o spojení, v němž Komise povolila převzetí společnosti Nuova Terni Industrie Chimiche společností Norsk Hydro (29), Komise zjistila, že s ohledem na výrobky vyráběné chemickou pobočkou Terni existuje obchod uvnitř Společenství a zeměpisným trhem je přinejmenším EHP.

(115)

Pokud jde o společnost ThyssenKrupp, Komise poznamenává, že trh s ocelí je celosvětový, vysoce konkurenční trh. V předchozích rozhodnutích již Komise shledala, že segmenty trhu, na nichž společnost ThyssenKrupp působí, zahrnují přinejmenším celou EU (30).

(116)

Proto je nutno vyvodit závěr, že zvýhodněná sazba za elektrickou energii poskytnutá třem společnostem ex-Terni může zlepšit jejich konkurenční postavení vůči konkurujícím podnikům v obchodě uvnitř Společenství. Podle ustálené judikatury (31) platí, že v tomto případě se má za to, že je ovlivněn obchod uvnitř Společenství a že je narušena hospodářská soutěž.

(117)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že zvýhodněná sazba poskytnutá společnostem ex-Terni ode dne 1. ledna 2005 představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a lze ji povolit pouze tehdy, pokud je možno využít jedné ze tří výjimek stanovených ve Smlouvě.

(118)

Opatření nelze považovat za stávající podporu z důvodů objasněných v bodech (119) až (133).

(119)

Původní ustanovení zákona č. 9/1991, s ohledem na něž se usuzovalo, že se na ně vztahuje povolení státní podpory, bylo v roce 2005 změněno paragrafem 11 odst. 11 zákona č. 80/2005.

(120)

Je nutno uvést, že podstata implicitně schválené sazby a sazby zavedené zákonem č. 80/2005 je jen zdánlivě stejná.

(121)

V zákoně č. 80/2005 se stanoví, že skupina Terni by měla využívat zvýhodněnou sazbu i nadále až do roku 2010. I kdyby bylo druhé prodloužení pouhým prodloužením předchozího opatření, představovalo by novou podporu. Podle ustálené judikatury se změna doby trvání stávající podpory musí považovat za novou podporu (32).

(122)

Z podrobnější analýzy však vyplývá, že rozdíly mezi oběma opatřeními jsou mnohem větší.

(123)

Před vstupem zákona č. 80/2005 v platnost byla sazba Terni (a její každoroční aktualizace) založena na původní podobnosti se zacházením se samovýrobci. Zákon č. 80/2005 tuto spojitost ruší a Terni ze zacházení vztahujícího se na samovýrobce vyjímá. Cena stanovená pro rok 2005 se shoduje s cenou roku 2004, avšak mechanismus stanovení ceny se zásadně změnil, jelikož nová cena je aktualizována podle průměrného zvýšení cen energie se zárukou, že bez ohledu na to, jak vysoký nárůst těchto cen může být, sazba nevzroste o více než 4 % ročně.

(124)

Úroveň podpory se dále zvýšila kvůli zvýšení množství dodaného za zvýhodněnou cenu. Prvek snižování je úplně vyloučen.

(125)

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že i kdyby se výše podpory nezměnila, bylo by nutno vyvodit stejný závěr, pokud se má dodržet stanovisko generálního advokáta Fennellyho ve spojených věcech Itálie a Sardegna Lines v. Komise (33). Při posuzování toho, co představuje podstatnou změnu režimu, generální advokát Fennelly uvedl, že „zavedení zcela nové metody vedoucí ke stejné výši podpory představuje významnou změnu původního režimu“.

(126)

Komise rovněž podotýká, že by na základě různých mechanismů upravujících sazbu nebylo možno v novém opatření zavedeném v roce 2005 rozlišit část, která až do roku 2007 představovala stávající podporu, a změnu, kterou by bylo nutno považovat za novou podporu (34).

(127)

Komise proto usuzuje, že opatření nazývané jako „druhé prodloužení“ je ve skutečnosti zcela novým režimem podpory, jelikož se v porovnání s režimem, na nějž se vztahovalo rozhodnutí z roku 1991, podstatně změnilo.

(128)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je nutno považovat opatření za novou podporu ode dne 1. ledna 2005, což je datum, k němuž bylo podle zákona č. 80/2005 prodloužení sazby použitelné (35).

(129)

Tvrzení společností ex-Terni (viz body (48) a (60)), že by se opatření mělo považovat za schválené podle čl. 4 odst. 5 nařízení č. 659/1999, jelikož Komise o něm byla informována a nepřijala rozhodnutí v procesních lhůtách, je zjevně neopodstatněné. Existuje podstatný rozdíl mezi oznámením opatření podle čl. 88 odst. 3 na straně jedné a prostým informováním Komise o existenci opatření na straně druhé. Ve věci Breda Fucine Meridionali  (36) Soud prvního stupně ES rozhodl, že předání dokumentů, které nejsou určeny generálnímu tajemníkovi a neobsahují výslovný odkaz na čl. 93 odst. 3 Smlouvy o ES, nelze považovat za platné oznámení.

(130)

Pouze opatření, která jsou řádně oznámena podle čl. 88 odst. 3 a nejsou provedena před rozhodnutím Komise, mohou využít procesních lhůt stanovených v nařízení č. 659/99. V daném případě je nesporné, že paragraf 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 oznámen nebyl.

(131)

Podle čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 659/99 se v případě, že Komise nepřijme rozhodnutí ve dvouměsíční procesní lhůtě, má za to, že podpora je povolena za předpokladu, že členský stát předem oznámí svůj záměr opatření provést, a pokud Komise nepřijme rozhodnutí ve lhůtě 15 pracovních dnů od obdržení tohoto oznámení. V dotyčném případě Itálie předchozí oznámení neučinila. Proto i v případě, že by tvrzení společností ex-Terni bylo opodstatněné, což není, jak je vysvětleno v bodech (129) a (130), čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 659/99 by nebyl použitelný.

(132)

Jelikož Itálie paragraf 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 neoznámila, podpora je protiprávní.

(133)

Ačkoliv se toto řízení týká pouze druhého prodloužení sazby, Komise považuje za vhodné uvést řadu úvah týkajících se prvního prodloužení a jeho schválení podle pravidel státní podpory.

(134)

První prosloužení sazby Terni bylo stanoveno v paragrafu 20 odst. 4 zákona č. 9/1991. Tento zákon byl prohlášen za slučitelný podle pravidel státní podpory ve věci NN 52/1991 (37). Rozhodnutí Komise oznámené Itálii neupřesňuje, které články zákona byly shledány za slučitelné. Avšak dokumenty, na nichž bylo rozhodnutí Komise založeno, obsahovaly pouze stručný popis a hodnocení článků, jež mají význam s ohledem na státní podporu. paragraf 20 odst. 4 zákona, který stanoví prodloužení sazby Terni, zmíněn nebyl.

(135)

Vzhledem k nedostatečným informacím nebylo bohužel možno vysledovat zpět odůvodnění v daném případě, a zejména zjistit, zda Komise sazbu Terni prověřila a hodlala schválit.

(136)

Je však třeba zmínit, že Itálie oznámila celý zákon a také rozhodnutí o schválení se vztahuje na celý zákon. Mělo by se tedy mít za to, že se na prodloužení sazby Terni vztahuje rozhodnutí Komise z roku 1991.

(137)

Podle výjimky z obecného zákazu státních podpor na základě čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES může být podpora prohlášena za slučitelnou, jestliže může využít jedné z výjimek vyjmenovaných ve Smlouvě.

(138)

Státní podpora přiznaná společnostem ex-Terni na základě paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 musí být hodnocena jako provozní podpora.

(139)

Podle ustálené judikatury provozní podpora, tj. přímá podpora, jejímž účelem je ulehčit podniku od nákladů, které by obvykle musel nést v rámci svého běžného řízení nebo svých běžných činností, v zásadě narušuje v odvětvích, v nichž je poskytnuta, hospodářskou soutěž v míře, jež je v rozporu se společným zájmem (38). Komise podotýká, že provozní podpora poskytnutá ve formě zvýhodněné ceny elektrické energie podniku s vysokou spotřebou energie, tj. podniku, pro nějž je elektrická energie jedním z nejdůležitějších nákladových činitelů, je formou podpory zvlášť narušující hospodářskou soutěž, jelikož má značný a přímý dopad na výrobní náklady podniku a jeho výsledné konkurenční postavení.

(140)

Provozní podporu lze za určitých podmínek udělit podle pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí (39). Posuzovaná sazba však nemá za cíl ochranu životního prostředí.

(141)

Výjimečně lze provozní podporu udělit v podporovaných oblastech způsobilých pro podporu na základě výjimky v čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES. Během celého posuzovaného období nebyl region Umbrie pro podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES způsobilý.

(142)

I když z důvodů objasněných v bodech (123) až (127) představují obě prodloužení rozdílná opatření, Komise považuje za užitečné připomenout, že při oznámení prvního prodloužení procházel region Umbrie vážnou hospodářskou krizí, která postihla zejména ocelářské a chemické odvětví v oblasti Terni. Tato krize, která vyvrcholila počátkem 90. let minulého století, byla Komisí potvrzena, když v roce 1997 schvalovala italskou mapu oblastí způsobilých pro podporu podle článku 87 odst. 3 písm. c) (40). Oblasti Terni a Perugie byly prohlášeny za způsobilé pro podporu v rámci Cíle 2 strukturálních fondů.

(143)

V roce 2005 v době přijetí zákona č. 80/2005 se však již proces strukturálního přizpůsobení v Umbrii velkou měrou uskutečnil. V navrhované mapě regionální podpory na období 2007–2013 Umbrie o postavení podporované oblasti úplně přijde. Proto ačkoliv je obtížné zjistit, zda mohly v původním rozhodnutí o schválení hrát úlohu úvahy týkající se regionálního rozvoje, je nicméně jisté, že se Komise nemůže o tyto úvahy opřít při posuzování druhého prodloužení sazby.

(144)

Itálie obšírně objasnila důvody průmyslové politiky pro druhé prodloužení sazby Terni (viz bod (61). Hlavní myšlenka tvrzení Itálie ve prospěch sazby je ta, že podniky s vysokou spotřebou energie v ostatních členských státech mohou rovněž využívat snížených cen energie a sazba je nezbytná jako přechodné opatření, aby se zamezilo přemístění výroby mimo EU do doby úplné liberalizace energetického trhu a zlepšení infrastruktury. Tato vysvětlení jsou mimochodem v rozporu s tvrzením Itálie, že sazba Terni je dosud kompenzační a jistě nepředstavuje žádný důvod pro revizi balíčku v souvislosti s vyvlastněním.

(145)

Komise podotýká, že Soudní dvůr rozhodl, že „okolnost, že se jeden členský stát snaží jednostrannými opatřeními přiblížit podmínky hospodářské soutěže v určitém hospodářském odvětví podmínkám, které převažují v jiných členských státech, nemůže tato opatření zbavit povahy státní podpory“ (41). Tvrzení Itálie, že takováto státní podpora je odůvodněna existencí jiných státních podpor (stejně narušujících hospodářskou soutěž) v EU, je nutno zcela odmítnout. Takovýto přístup by vedl k závodům v dotování a byl by v rozporu s cílem kontroly státních podpor. Co se týká údajného rizika přemístění výroby mimo EU, Komise poznamenává, že ani v její dřívější rozhodovací praxi ani v judikatuře soudů Společenství neexistuje žádný precedens, kdy by takovéto tvrzení bylo uznáno jako důvod pro poskytnutí státních podpor. V daném případě nemusí Komise tuto otázku vůbec zvažovat, jelikož italské orgány toto tvrzení nijak nedoložily. Zejména nebylo prokázáno, že sazba byla nezbytná a přiměřená riziku.

(146)

Co se týká závěrů skupiny na vysoké úrovni zmíněných v bodě (61), nejsou podstatné, jelikož odrážejí výsledek obecné politické diskuse a nepředstavují právně závazná ustanovení. Je nutno poznamenat, že řešení navrhnutá touto skupinou a citovaná Itálií nezahrnují poskytnutí státní podpory.

(147)

Jelikož podpora nemůže využít žádné z výjimek stanovených v článku 87 Smlouvy o ES, druhé prodloužení zvýhodněné sazby pro společnost Terni by mělo být prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

(148)

Podle nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (42), musí být v případech protiprávní podpory, která není slučitelná se společným trhem, obnovena účinná hospodářská soutěž a podporu včetně úroků je nutno neprodleně vrátit.

(149)

Podle ustálené judikatury nemůže v případě, že podpora byla poskytnuta bez předchozího oznámení Komisi podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy, příjemce podpory oprávněně očekávat, že jeho podpora je v souladu s právem (43). S řádnou péčí postupující subjekt by byl normálně schopen zjistit, zda byl dodržen oznamovací postup a zda je podpora v souladu s právem.

(150)

Není však vyloučeno, aby se příjemce protiprávně udělené podpory spoléhal na výjimečné okolnosti, na jejichž základě by mohl oprávněně očekávat, že podpora je v souladu s právem, a proto odmítnout tuto podporu vrátit (44). Komise ověřovala, zda by mimořádné okolnosti podle tvrzení společností Terni v bodě (47) mohly vést k takovýmto oprávněným očekáváním.

(151)

Příjemci v podstatě uváděli, že je Itálie ujistila, že opatření nepředstavuje podporu, a že Komise opatření nezpochybnila, a to ani při prvním prodloužení, ani při předložení informací o druhém prodloužení.

(152)

Co se týká prvního tvrzení, postačuje připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže existence oprávněných očekávání záviset na chování členského státu poskytujícího podporu. Soud prvního stupně rozhodl, že „nesprávné informace, které členský stát poskytl ohledně legality opatření, nemohou v žádném případě zakládat oprávněná očekávání, zejména pokud Komise nebyla o tomto informována“ (45).

(153)

Oprávněná očekávání proto může zakládat pouze chování správy Společenství. Soud zejména rozhodl, že „se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění (zdůraznění přidáno), která mu byla poskytnuta správou Společenství“ (46).

(154)

Společnosti ex-Terni tvrdí, že opatření nebylo zpochybněno v roce 1991, kdy Komise schválila zákon č. 9/1991. Je nutno poukázat na skutečnost, že se rozhodnutí Komise z roku 1991 vztahuje pouze na opatření stanovené v zákoně č. 9/1991, takže schválení tohoto opatření nemůže zakládat oprávněná očekávání ohledně zákonnosti nebo slučitelnosti nového opatření podpory zavedeného zákonem č. 80/2005. I kdyby Komise výslovně uvedla, že opatření z roku 1991 nepředstavuje podporu, quod non, příjemci nemohli předpokládat, že se opatření z roku 2005 rovněž bude automaticky pokládat za opatření nepředstavující podporu, jelikož existuje mnoho okolností, které opatření nepředstavující podporu mění na státní podporu.

(155)

Znění rozhodnutí Komise oznámené Itálii, které prohlašuje opatření podpory obsažená v zákoně č. 9/1991 a 10/1991 za slučitelná, by naznačovalo opak, tj. že sazba Terni představuje podporu.

(156)

Rozhodnutí Komise proto nijak nemohlo příjemcům poskytnout konkrétní ujištění, že sazba nepředstavuje podporu, nýbrž přinejlepším vést k oprávněnému očekávání, že prodloužení sazby z roku 1991 bylo slučitelné se společným trhem. S ohledem na prodloužení z roku 2005 však nemohla vzniknout žádná očekávání. Tento argument je proto nutno rovněž odmítnout.

(157)

Co se týká tvrzení, že Komise údajně nepostupovala s řádnou péčí, když obdržela informace o druhém prodloužení sazby, toto tvrzení je zjevně neopodstatněné. Itálie údajně zmínila sazbu Terni ve zprávě o státních podporách z roku 2005. Podrobné informace o opatření stanovené v paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 však byly poskytnuty teprve v únoru 2006 na žádost Komise v souvislosti s šetřením státní podpory týkajícím se paragrafu 11 odst. 12 téhož zákona (státní podpora C 13/06). Formální vyšetřovací řízení Komise zahájila v červenci 2006.

(158)

Vzhledem k tomu, že mezi poskytnutím informací a opatřením Komise uplynula krátká doba, je zřejmé, že Komise jednala s řádnou péčí.

(159)

Na základě výše uvedených úvah Komise dospěla k závěru, že neexistují žádné mimořádné okolnosti, které by mohly společnosti ex-Terni vést k oprávněným očekáváním, co se týká zákonnosti sporného opatření.

(160)

Veškeré částky neslučitelné podpory, které obdržely společnosti ThyssenKrupp, Cementir a Nuova Terni Industrie Chimiche podle paragrafu 11 odst. 11 zákona č. 80/2005 a které se vztahují na období ode dne 1. ledna 2005 (viz bod (26)), musí být navráceny spolu s úroky v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (47).

(161)

V této souvislosti je třeba připomenout, že účelem navrácení podpory je obnovit konkurenční postavení příjemce, které měl v době před poskytnutím neslučitelné podpory. Při zjišťování konkurenční situace společností ex-Terni před zavedením zákona č. 80/2005 je nutno vzít v úvahu existenci stávajícího opatření podpory stanoveného v zákoně č. 9/1991, který byl schválen až do roku 2007.

(162)

Komise proto usuzuje, že zbývající částky podpory, na něž by příjemci měli nárok podle zákona č. 9/1991 v letech 2005, 2006 a 2007, pokud by nebyl zaveden zákon č. 80/200, lze odečíst od částek, jež mají být navráceny, pokud se Itálie domnívá, že příjemci na ně mají nárok podle vnitrostátních právních předpisů.

(163)

Komise shledala, že Itálie v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES protiprávně provedla ustanovení paragrafu 11 odst. 11 vyhlášky 80/05 (přeměněné na zákon č. 80/2005), které umožnilo změnit a prodloužit až do roku 2010 zvýhodněné sazby za elektrickou energii pro tři společnosti ex-Terni. Komise má za to, že toto opatření, které představuje čistou provozní podporu, není způsobilé pro jakoukoliv výjimku podle Smlouvy o ES, je proto neslučitelné se společným trhem. Části výše uvedeného opatření, které ještě nebyly poskytnuty nebo vyplaceny, proto nesmí být provedeny. Podpora, která již byla vyplacena, musí být navrácena. Částky, na něž by příjemci měli nárok v letech 2005, 2006 a 2007 podle zákona č. 9/1991, mohou být odečteny z celkové částky, jež má být navrácena,

4.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/55

(1)

Společenství postupně ukončilo výrobu a spotřebu chlorfluoruhlovodíků, jiných plně halogenovaných chlorfluoruhlovodíků, halonů, tetrachlormethanu, 1,1,1 trichlorethanu, hydrobromfluoruhlovodíků a bromchlormethanu.

(2)

Komise musí každoročně pro tyto regulované látky stanovit základní použití, množství, která lze použít, a společnosti, které mohou dané látky používat.

(3)

Rozhodnutí IV/25 smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, dále jen „Montrealský protokol“, stanoví kritéria, která Komise použije pro vymezení základních použití, a povoluje smluvním stranám výrobu a spotřebu nutnou k uspokojení základních použití regulovaných látek.

(4)

Rozhodnutí IX/13 smluvních stran Montrealského protokolu povoluje v Evropském společenství výrobu 200 tun chlorfluoruhlovodíků (CFC) v roce 2008 pro výrobu a použití inhalátorů odměřených dávek, na která se vztahují základní použití CFS, definovaná rozhodnutím IV/25.

(5)

Rozhodnutí XIX/18 smluvních stran Montrealského protokolu povoluje výrobu a spotřebu nutnou k uspokojení základních použití regulovaných látek uvedených v přílohách A, B a C (látky skupiny II a III) Montrealského protokolu pro laboratorní a analytické použití podle přílohy IV zprávy ze sedmého zasedání smluvních stran, na kterou se vztahují podmínky stanovené v příloze II zprávy ze šestého zasedání smluvních stran, jakož i rozhodnutí VII/11, XI/15 a XV/5 smluvních stran Montrealského protokolu. Rozhodnutí XVII/10 smluvních stran Montrealského protokolu povoluje výrobu a spotřebu regulovaných látek uvedených v příloze E Montrealského protokolu nutnou k uspokojení laboratorního a analytického použití methylbromidu.

(6)

Podle odstavce 3 rozhodnutí XII/2 smluvních stran Montrealského protokolu o opatřeních pro usnadnění přechodu na výrobu inhalátorů odměřených dávek bez chlorfluoruhlovodíků všechny členské státy Programu OSN pro životní prostředí oznámily (2) účinné složky, pro které chlorfluoruhlovodíky (CFC) již nejsou základní pro výrobu CFC-inhalátorů odměřených dávek, které jsou určeny pro uvádění na trh v Evropském společenství.

(7)

Podle čl. 4 odst. 4 bodu i) písm. b) nařízení (ES) č. 2037/2000 se mohou chlorfluoruhlovodíky používat a uvádět na trh jen v případě, že jsou považovány za nezbytné podle podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení. Určení, že chlorfluoruhlovodíky již nejsou základní, proto snížilo poptávku po chlorfluoruhlovodících používaných v inhalátorech odměřených dávek, které se uvádějí na trh v Evropském společenství. Podle čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 2037/2000 je navíc zakázán dovoz a uvádění na trh inhalátorů odměřených dávek obsahujících chlorfluoruhlovodíky, s výjimkou výrobků, pro které je použití chlorfluoruhlovodíků základní podle podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1.

(8)

Dne 18. července 2007 Komise zveřejnila oznámení (3) pro společnosti ve Společenství 27 členských států, které od Komise vyžadují, aby zvážila využití regulovaných látek pro základní použití ve Společenství v roce 2008, a obdržela prohlášení o plánovaném základním použití regulovaných látek v roce 2008.

(9)

Aby se zajistilo, že zúčastněné společnosti a hospodářské subjekty mohou i nadále v řádných lhůtách využívat systému udělování licencí, mělo by se toto rozhodnutí používat od 1. ledna 2008.

(10)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem řídícího výboru zřízeného podle čl. 18 odst. 1 nařízení (ES) č. 2037/2000,

1)

Kvóty pro základní lékařské použití chlorfluoruhlovodíků 11, 12, 113, 114 a 115 se přidělují společnostem uvedeným v příloze II.

2)

Kvóty pro základní laboratorní použití chlorfluoruhlovodíků 11, 12, 113, 114 a 115 a jiných plně halogenovaných chlorfluoruhlovodíků se přidělují společnostem uvedeným v příloze III.

3)

Kvóty pro základní laboratorní použití halonů se přidělují společnostem uvedeným v příloze IV.

4)

Kvóty pro základní laboratorní použití tetrachlormethanu se přidělují společnostem uvedeným v příloze V.

5)

Kvóty pro základní laboratorní použití 1,1,1-trichlorethanu se přidělují společnostem uvedeným v příloze VI.

6)

Kvóty pro laboratorní a analytické kritické použití methylbromidu se přidělují společnostem uvedeným v příloze VII.

7)

Kvóty pro základní laboratorní použití hydrobromfluoruhlovodíků se přidělují společnostem uvedeným v příloze VIII.

8)

Kvóty pro základní laboratorní použití bromchlormethanu se přidělují společnostem uvedeným v příloze IX.

9)

Kvóty pro základní použití chlorfluoruhlovodíků 11, 12, 113, 114 a 115 a jiných plně halogenovaných chlorfluoruhlovodíků, tetrachlormethanu, 1,1,1-trichlorethanu, hydrobromfluoruhlovodíků a bromchlormethanu jsou uvedeny v příloze X.