7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/3

(1)

Nařízení Komise (EHS) č. 2622/71 ze dne 9. prosince 1971 o postupech pro dovoz žita z Turecka (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Rada nařízením (ES) č. 2008/97 přijala prováděcí pravidla ke zvláštnímu režimu dovozu žita z Turecka podle dodatkového protokolu k dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem.

(3)

Tento zvláštní režim stanoví za určitých podmínek snížení cla při dovozu žita z Turecka. Za tím účelem musí být poskytnut důkaz, že zvláštní vývozní dávka, kterou má zaplatit vývozce, byla skutečně zaplacena.

(4)

Je třeba stanovit podle článku 5 nařízení (ES) č. 2008/97 pravidla, podle nichž bude možné kontrolovat zaplacení zvláštní vývozní dávky.

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/6

(1)

Článek 12 nařízení Komise (ES) č. 950/2006 ze dne 28. června 2006, kterým se pro hospodářské roky 2006/07, 2007/08 a 2008/09 stanoví prováděcí pravidla pro dovoz a rafinaci produktů v odvětví cukru v rámci některých celních kvót a preferenčních dohod (2), stanoví podrobná pravidla pro určování povinných dodávek osvobozených od cla pro produkty kódu KN 1701, vyjádřené jako ekvivalent bílého cukru, pro dovozy pocházející ze zemí, které jsou signatáři protokolu AKT a dohody s Indií.

(2)

Použití článků 3 a 7 protokolu AKT, článků 3 a 7 dohody s Indií a čl. 12 odst. 3 a článků 14 a 15 nařízení (ES) č. 950/2006 vedlo Komisi k tomu, že na základě stávajících dostupných informací vypočetla povinné dodávky pro každou vyvážející zemi pro dodací období 2008/09.

(3)

Je proto potřeba dočasně stanovit množství povinných dodávek pro dodací období 2008/09 v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 950/2006.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/8

(1)

V souladu s postupem stanoveným v čl. 7 odst. 4 nařízení (EHS) č. 2092/91 předložily některé členské státy ostatním členským státům a Komisi informace s cílem doplnit do přílohy II uvedeného nařízení některé produkty.

(2)

Komise vyzvala skupinu odborníků „ad hoc“, aby s ohledem na zásady, jimiž se řídí ekologické zemědělství, vydala doporučení k povolení používání spinosadu, hydrogenuhličitanu draselného a oktanoátu měďnatého v ekologickém zemědělství a k širšímu použití ethylenu k odstraňování zelené barvy citrusových plodů a proti klíčení brambor a cibule.

(3)

Skupina odborníků předložila 22. a 23. ledna 2008 útvarům Komise zprávu (2) a v ní doporučila za určitých podmínek povolení spinosadu, hydrogenuhličitanu draselného a oktanoátu měďnatého a za určitých podmínek i širší použití ethylenu k odstraňování zelené barvy citrusových plodů a proti klíčení brambor a cibule. S ohledem na zprávu této skupiny odborníků a níže uvedená hlediska má Komise za to, že některé produkty by měly být v rámci ekologického zemědělství povoleny a že použití ethylenu by mělo být rozšířeno.

(4)

Spinosad je nový insekticid mikrobiologického původu, jenž je, jak se zjistilo, nezbytný pro ochranu před některými z nejvýznamnějších škůdců a přispívá k udržitelnosti systému produkce i při napadení jinými škůdci. Při jeho používání je však třeba minimalizovat riziko pro necílové organismy.

(5)

V souvislosti se zařazením spinosadu je třeba vyjasnit, že mikroorganismy jsou obecně v ekologickém zemědělství pro účely ochrany před škůdci a chorobami povoleny, produkty mikroorganismů je však nutno uvádět jednotlivě.

(6)

Hydrogenuhličitan draselný je, jak se zjistilo, nezbytný pro ochranu řady plodin před různými houbovými chorobami a může přispět k menšímu používání mědi a síry při napadení některých plodin určitými škůdci.

(7)

Oktanoát měďnatý je nová formulace mědi, jíž lze použít k týmž účelům jako ostatní sloučeniny mědi na seznamu v části B přílohy II nařízení (EHS) č. 2092/91. Použitím oktanoátu měďnatého se snižuje celkové množství mědi, která se má použít na jednu sezónu.

(8)

Ethylen je již obsažen v části B přílohy II nařízení (EHS) č. 2092/91 jako látka tradičně používaná v ekologickém zemědělství. Bylo by vhodné doplnit podmínky použití této látky o dvě další použití, která se jeví jako významná: k odstraňování zelené barvy citrusových plodů, kde je ošetření součástí prevence napadení plodů vrtulovitými, a proti klíčení skladovaných brambor a cibule.

(9)

Příloha II nařízení (EHS) č. 2092/91 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 14 nařízení (EHS) č. 2092/91,

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/11

(1)

Směrnice 2001/95/ES stanoví povinnost výrobců uvádět na trh pouze bezpečné výrobky.

(2)

Podle směrnice 2001/95/ES se předpokládá, že je výrobek bezpečný, pokud jde o rizika a kategorie rizik, na která se vztahují příslušné vnitrostátní normy, je-li ve shodě s nezávaznými vnitrostátními normami transponujícími evropské normy.

(3)

Směrnice 2001/95/ES stanoví, že evropské normy by měly vypracovat evropské normalizační orgány. Tyto normy by měly zajistit, aby výrobky splňovaly obecný požadavek na bezpečnost podle uvedené směrnice.

(4)

Zapalovače jsou svou podstatou nebezpečné, protože vydávají plamen nebo žár a obsahují hořlavé kapaliny nebo plyny, často pod tlakem. Nejzjevnějšími potenciálními riziky, která se pojí s nesprávným použitím zapalovačů, jsou požáry, popáleniny a vznícení, jež může vyvolat explozi v přítomnosti zdroje tepla.

(5)

Zapalovače nepatří do rukou dětem. Nesprávné použití zejména malými dětmi nicméně nebývá ojedinělé, a na tuto skutečnost je nutné brát při posuzování bezpečnosti takových výrobků zvláštní zřetel. To platí zejména v případě zapalovačů na jedno použití, které se prodávají v hojném množství, často v baleních po více kusech, a které spotřebitelé používají jako laciné, jednorázové výrobky, jakož i v případě zapalovačů, které malé děti obzvláště přitahují, neboť mají vzhled nebo zábavné vlastnosti, které se považují za lákavé pro děti.

(6)

Použití zapalovačů malými dětmi může vést k požárům, které jsou příčinou nemalých osobních i hospodářských újem, včetně úmrtí. Zapalovače vzhledem k této možnosti jejich nesprávného použití dětmi představují vážné nebezpečí.

(7)

Komise v roce 1998 vydala Evropskému výboru pro normalizaci (CEN) pověření M/266 týkající se bezpečnosti spotřebitelů a dětí s ohledem na zapalovače, jehož výsledkem byla evropská norma EN 13869:2002: Zapalovače – Zapalovače odolné dětem – Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení.

(8)

Vzhledem ke skutečnosti, že je ohroženo zdraví a bezpečnost spotřebitelů, a to zejména vzhledem ke schopnosti a sklonu malých dětí manipulovat se zapalovači a použít je nevhodným způsobem, a že toto riziko lze účinně odstranit pouze prostřednictvím vhodných opatření použitelných na úrovni Společenství, přijala Komise dne 11. května 2006 podle článku 13 směrnice 2001/95/ES rozhodnutí 2006/502/ES (2), kterým se po členských státech žádá, aby přijaly opatření zajišťující, aby se na trh uváděly pouze zapalovače, které jsou odolné dětem, a zakázaly uvádět na trh zapalovače neobvyklého typu (novelty).

(9)

Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí přijatá podle článku 13 směrnice 2001/95/ES představují přechodná opatření s maximální platností jeden rok a mohou být prodloužena maximálně o jeden další rok, přijala Komise dne 12. dubna 2007 rozhodnutí 2007/231/ES (3), kterým se platnost rozhodnutí 2006/502/ES prodlužuje o jeden rok.

(10)

Ačkoli odkazy na evropskou normu EN 13869: 2002 nebyly dosud zveřejněny v Úředním věstníku v souladu s ustanoveními směrnice 2001/95/ES, rozhodnutí Komise 2006/502/ES ve skutečnosti uplatňuje předpoklad shody v případě zapalovačů, které vyhovují vnitrostátním normám transponujícím evropskou normu EN 13869: 2002.

(11)

Vzhledem k nutnosti využít vhodná technická řešení k vyhodnocení požadavků na bezpečnost zapalovačů pro děti členské státy a Komise ve spolupráci s evropskými normalizačními orgány a po konzultaci se zúčastněnými stranami určily, že je zapotřebí normu EN 13869: 2002 revidovat.

(12)

Hlavním zjištěným problémem současné normy je nutnost odvolávat se na testovací orgány pro dětskou bezpečnost pro ověření, zdali je příslušný zapalovač skutečně odolný dětem. I když se ukázalo, že testovací orgány pro dětskou bezpečnost nabízejí spolehlivou metodu, bylo by vhodné najít i alternativní metody pro stanovení odolnosti zapalovačů dětem, budou-li tyto metody přinejmenším stejně účinné a spolehlivé. Kromě toho stávající definice zapalovačů, které jsou pro malé děti obzvláště lákavé (zapalovače neobvyklého typu tzv. „novelty“), umožňuje nejednoznačný výklad, což může vést k nejednotnému uplatňování zákazu takových zapalovačů. Rovněž je třeba přihlédnou k dalším otázkám, než bude moci tato norma zcela uspokojivě plnit funkci při poskytování vhodných technických řešení.

(13)

Specifické požadavky na bezpečnost zapalovačů pro děti by měly být stanoveny podle článku 4 směrnice 2001/95/ES, s cílem požádat normalizační orgány o revizi normy EN 13869: 2002, a to v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 98/34/ES (4) o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, a uveřejnit revidovanou normu v Úředním věstníku.

(14)

Jakmile bude odkaz na revidovanou normu uveřejněn v Úředním věstníku, bude se u zapalovačů vyráběných ve shodě s touto normou předpokládat, že vyhovují všeobecnému bezpečnostnímu požadavku směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků, pokud jde o specifické požadavky na bezpečnost zapalovačů pro děti stanovené touto normou.

(15)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle směrnice 2001/95/ES,

„zapalovačem“ rozumí ručně ovládané zařízení vydávající plamen a využívající palivo, které se běžně používá pro zamýšlené zapálení zejména cigaret, doutníků a dýmek a u něhož se dá předvídat, že může být použito k zapálení materiálů, jako je papír, knoty, svíčky a lampy, a které je vyrobeno s neoddělitelnou zásobou paliva, bez ohledu na to, zda se má znovu plnit či ne.

„zapalovačem bezpečným pro děti“ rozumí zapalovač navržený a vyrobený tak, aby s ním za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití nemohly zacházet děti mladší 51 měsíců, protože kupříkladu nemají potřebnou sílu k zacházení s ním nebo kvůli jeho designu nebo ochraně zapalovacího mechanismu, složitosti nebo posloupnosti operací potřebných pro jeho zapálení;

„zapalovačem lákavým pro děti“ rozumí zapalovač, jehož design se jakýmkoli způsobem podobá jinému předmětu běžně považovanému za lákavý nebo určený pro děti mladší 51 měsíců.

a)

Zapalovače mají být odolné dětem, aby se minimalizovala možnost a sklon dětí mladších 51 měsíců s nimi manipulovat;

b)

zapalovače nesmí být lákavé pro děti mladší 51 měsíců.

a)

nejméně dvouletou písemnou záruku výrobce na každý zapalovač v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES (5),

b)

praktickou možnost opravy a bezpečného nového naplnění po celou dobu životnosti, což předpokládá zejména opravitelný zapalovací mechanismus,

c)

neopotřebované součástky, které se při nepřetržitém používání pravděpodobně opotřebují nebo přestanou fungovat po záruční době, je možno nahradit nebo opravit v autorizovaném nebo specializovaném středisku poprodejního servisu se sídlem v Evropské unii.

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/14

(1)

Rozhodnutím 2005/380/ES byla zřízena skupina nevládních odborníků na řízení podniků a právo společností, která má sloužit jako subjekt pro úvahy, diskuze a poskytování rad Komisi v oblasti řízení podniků a práva společností. Rozhodnutí 2005/380/ES se použije do dne 27. dubna 2008.

(2)

Odborné rady skupiny jsou cenné, zejména pokud jde o probíhající iniciativy Komise v oblasti práva společností a řízení podniků, zvláště pak o statut evropské soukromé společnosti a zjednodušení práva společností, se kterým se počítá v legislativním a pracovním programu Komise na rok 2008 (1), a o hodnocení používání stávajících právních předpisů v oblasti řízení podniků a práva společností. Aby bylo možné zajistit návaznost a přispět k úspěšnému dokončení těchto projektů, měl by být mandát skupiny prodloužen do června 2009.

(3)

Je důležité zajistit, aby členové skupiny poskytovali objektivní odborné rady.

(4)

Osobní údaje týkající se členů skupiny by se měly zpracovávat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (2).

(5)

Rozhodnutí 2005/380/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členové učiní každý rok písemné prohlášení, že se zavazují jednat ve veřejném zájmu, a také prohlášení, v němž uvedou, zda existuje, či neexistuje zájem, který by mohl bránit jejich nezávislosti.“

2)

V článku 5 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Jména členů se shromažďují, zpracovávají a zveřejňují v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (3).

3)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Toto rozhodnutí se použije do 30. června 2009.“

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/15

(1)

Ustanovení čl. 157 odst. 1 Smlouvy ukládá Společenství a členským státům úkol zajistit, aby existovaly podmínky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Společenství. Ustanovení čl. 157 odst. 2 vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí navzájem projednávaly svou činnost a podle potřeby ji koordinovaly. Komise může vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace.

(2)

Ve svém sdělení Přezkum průmyslové politiky v polovině období – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost (1) Komise oznámila, že hodlá zahájit iniciativu zaměřenou na potraviny a současně na konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu Společenství.

(3)

Je proto nezbytné zřídit skupinu na vysoké úrovni složenou zejména z odborníků na problematiku konkurenceschopnosti zemědělsko-potravinářského průmyslu Společenství a související otázky, jako jsou bezpečnost potravin, zdraví nebo životní prostředí, a stanovit její úkoly a strukturu.

(4)

Skupina by se měla zabývat otázkami, které určují a v budoucnu budou určovat konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu Společenství. Skupina by měla na základě výsledku svých diskusí formulovat soubor konkrétních doporučení pro příslušná odvětví politiky, jejichž cílem bude posílit konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu v souladu s politikami Společenství, zejména pak cíle týkající se bezpečnosti potravin a zdraví, zemědělské politiky a udržitelného rozvoje.

(5)

Skupina by se měla skládat ze zástupců Komise, členských států a příslušných zúčastněných stran zejména ze zemědělsko-potravinářského průmyslu, a to jak z řad výrobců, tak uživatelů, spotřebitelů a občanské společnosti.

(6)

Měla by být stanovena pravidla týkající se zveřejňování informací ze strany členů skupiny, aniž by byla dotčena bezpečnostní pravidla Komise stanovená v příloze rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (2).

(7)

Osobní údaje týkající se členů skupiny by se měly zpracovávat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (3),

1)

zabývat se otázkami, které určují a v budoucnu budou určovat konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu Společenství, a souvisejícími problematikami;

2)

určit faktory, které ovlivňují konkurenceschopnost a udržitelnost zemědělsko-potravinářského průmyslu Společenství, včetně budoucích úkolů a tendencí, které mohou mít na konkurenceschopnost dopad;

3)

formulovat soubor konkrétních doporučení týkajících se příslušných odvětví pro tvůrce politik na úrovni Společenství.

a)

osm zástupců členských států,

b)

třináct zástupců zemědělsko-potravinářského průmyslu,

c)

šest zástupců občanské společnosti a profesních sdružení.

a)

pokud odstoupí;

b)

pokud člen již není schopen účinně přispívat k jednáním skupiny;

c)

pokud člen nesplňuje podmínky stanovené v článku 287 Smlouvy.

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/17

(1)

V roce 2003 se v Nizozemsku vyskytla ohniska influenzy ptáků. Výskyt této nákazy představoval vážné riziko pro hospodářská zvířata ve Společenství.

(2)

S cílem předejít rozšíření nákazy a pomoci ji co nejrychleji eradikovat by mělo Společenství finančně přispět na způsobilé výdaje vzniklé členskému státu v souvislosti s nouzovými opatřeními přijatými pro tlumení této nákazy, jak stanoví rozhodnutí 90/424/EHS.

(3)

Rozhodnutím Komise 2003/678/ES ze dne 24. září 2003 o finančním příspěvku Společenství na způsobilé výdaje na eradikaci influenzy ptáků v Nizozemsku v roce 2003 (2) byl udělen Nizozemsku finanční příspěvek Společenství na výdaje vzniklé v souvislosti s nouzovými opatřeními pro tlumení influenzy ptáků provedenými v roce 2003.

(4)

Uvedené rozhodnutí stanovilo vyplacení první splátky ve výši 40 000 000 EUR.

(5)

V souladu s uvedeným rozhodnutím má být zůstatek finančního příspěvku Společenství vyplacen na základě žádostí předložených Nizozemskem dne 14. března 2004, 26. července 2005 a 2. listopadu 2006.

(6)

S ohledem na tato východiska by nyní měla být stanovena celková výše finančního příspěvku Společenství na způsobilé výdaje vzniklé v souvislosti s eradikací influenzy ptáků v Nizozemsku v roce 2003.

(7)

Z výsledků kontrol provedených Komisí v souladu s veterinárními pravidly Společenství a podmínkami pro udělení finančního příspěvku Společenství vyplývá, že celou výši předložených výdajů nelze považovat za způsobilou.

(8)

Připomínky Komise, metoda výpočtu způsobilých výdajů a konečné závěry byly Nizozemsku sděleny dopisy ze dne 12. července 2007, 26. října 2007 a 5. prosince 2007.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/18

(1)

Rozhodnutí 90/424/EHS stanoví způsoby finančního přispívání Společenství na specifická veterinární opatření, zejména pokud jde o informační politiku zaměřenou na zdraví zvířat, dobré životní podmínky zvířat a bezpečnost potravin, technická a vědecká opatření a kontrolu.

(2)

Podle ustanovení čl. 37a odst. 1 písm. b) rozhodnutí 90/424/EHS lze finanční příspěvek Společenství poskytnout na elektronizaci veterinárních postupů týkajících se provozu, správy a údržby integrovaných elektronických veterinárních systémů, případně včetně styčných bodů s databázemi jednotlivých států. Finanční příspěvek Společenství by proto měl být poskytován na provoz, správu a údržbu integrovaného počítačového veterinárního systému TRACES (Trade Control and Expert System, Obchodní řídící a expertní systém) zavedeného rozhodnutím Komise 2003/24/ES ze dne 30. prosince 2002 o vývoji integrovaného počítačového veterinárního systému (2) s cílem zajistit, že tento systém bude dostupný, bezpečný a aktuální.

(3)

Podle ustanovení čl. 37 odst. 1 rozhodnutí 90/424/EHS lze finanční podporu Společenství získat na zavedení systémů pro identifikaci zvířat a oznamování chorob zvířat podle předpisů týkajících se veterinárních kontrol v obchodu uvnitř Společenství se živými zvířaty s cílem dokončení vnitřního trhu. Finanční příspěvek Společenství by proto měl být poskytnut za účelem aktualizace systému oznamování chorob zvířat (ADNS), založeného na rozhodnutí Komise 2005/176/ES ze dne 1. března 2005 o stanovení kódované formy a kódů pro oznamování chorob zvířat na základě směrnice Rady 82/894/EHS (3), a provedení nezbytných technických zlepšení.

(4)

Ve sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o nové strategii Evropské unie v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) podle zásady „Prevence je lepší než léčba“ (4) (dále jen „sdělení o nové strategii v oblasti zdraví zvířat“) se uvádí, že Komise je odhodlána zlepšit komunikaci se spotřebiteli a zúčastněnými stranami.

(5)

Článek 16 rozhodnutí 90/424/EHS stanoví, že Společenství finančně přispívá na provádění informační politiky v oblasti zdraví zvířat, jejich dobrých životních podmínek a bezpečnosti potravin u produktů živočišného původu. Na provádění opatření, jejichž cílem je zlepšit komunikaci se spotřebiteli a zúčastněnými stranami v oblasti zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, uvedených v rámci sdělení o nové strategii v oblasti zdraví zvířat, by tedy měl být poskytnut finanční příspěvek Společenství.

(6)

Podle článku 19 rozhodnutí 90/424/EHS může Společenství provádět technická a vědecká opatření nutná pro další rozvoj veterinárních právních předpisů Společenství a pro rozvoj vzdělávání a odborné přípravy ve veterinární oblasti nebo pomáhat členským státům nebo mezinárodním organizacím při provádění těchto opatření.

(7)

Postupné zavádění elektronické identifikace přežvýkavců je jedním z očekávaných výsledků této strategie. Před zavedením nových právních předpisů v této oblasti je proto nezbytná studie zabývající se náklady a přínosy a efektivitou nákladů spojených s elektronickou identifikací skotu. Pro posílení úlohy referenčních laboratoří Společenství se jeví nezbytné vyhodnotit jejich fungování a výkon. Výsledek těchto studií a hodnocení bude základem pro legislativní přezkum v této oblasti, bude-li považován za nutný. Na financování studií a hodnocení v oblasti bezpečnosti potravin, zdraví zvířat, dobrých životních podmínek zvířat a zootechniky by tedy měl být poskytnut finanční příspěvek Společenství. Je třeba stanovit nejvyšší částku určenou pro tyto aktivity. V roce 2008 mají být zahájena nabídková řízení za účelem uzavření zvláštních smluv na provedení studií a hodnocení v oblasti bezpečnosti potravin, zdraví zvířat, dobrých životních podmínek zvířat a zootechniky. Podle nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (5) se veterinární opatření mají financovat z Evropského zemědělského záručního fondu. Pro účely finanční kontroly se použijí články 9, 36 a 37 uvedeného nařízení.

(8)

Vyplacení finančního příspěvku Společenstvím musí být podmíněno tím, že činnosti budou skutečně provedeny a že dodavatelé poskytnou veškeré nezbytné informace.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

1 000 000 EUR na provoz;

b)

500 000 EUR na získání nezbytné logistické podpory v rámci pomoci poskytované uživatelům;

c)

300 000 EUR na nákup nezbytné podpory pro údržbu systému za účelem jeho přizpůsobení právnímu a technickému vývoji;

d)

200 000 EUR na vývoj nezbytných technologií zpracování údajů;

e)

250 000 EUR na vývoj styčných bodů mezi národními databázemi pro identifikaci skotu.

a)

2 500 000 EUR v oblasti zdraví zvířat;

b)

150 000 EUR v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

a)

studie věnovaná přínosům a nákladům spojeným s elektronickou identifikací skotu;

b)

hodnocení referenčních laboratoří Společenství v oblasti zdraví zvířat a zootechniky.

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/20

(1)

Externí zajištění kvality pro povinný audit je pro vysokou kvalitu auditu zásadní. Dodává důvěryhodnost zveřejňovaným finančním informacím a poskytuje lepší ochranu akcionářům, investorům, věřitelům a jiným zúčastněným stranám. Jakýkoliv systém externího zajištění kvality by proto měl být objektivní a nezávislý na auditorské profesi.

(2)

Ustanovení článků 29 a 43 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (1) zavádí na vysoké úrovni kritéria pro systémy zajištění kvality u všech statutárních auditorů a auditorských společností. Směrnice zahrnuje některé myšlenky obsažené v doporučení Komise 2001/256/ES ze dne 15. listopadu 2000 nazvaném Zajištění kvality u povinného auditu v Evropské unii: minimální požadavky (2).

(3)

Části uvedeného doporučení, které se týkají povinného auditu subjektů veřejného zájmu, však již neodpovídají současnému mezinárodnímu vývoji a byly překonány tendencemi zavést pro tyto audity systémy externího zajištění kvality, které jsou řízeny nezávisle na auditorské profesi a u nichž přezkum zajištění kvality provádějí osoby jiné než auditoři.

(4)

V důsledku kritérií stanovených ve směrnici 2006/43/ES se stále vyskytují značné rozdíly ve způsobu současné organizace systémů externího zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností v členských státech. Je třeba zabránit tomu, aby zúčastněné strany měly odlišné pojetí kvality auditu u statutárních auditorů a auditorských společností v členských státech, zejména s ohledem na článek 34 směrnice 2006/43/ES. Směrnice 2006/43/ES rovněž podporuje systémy veřejného dohledu členských států s cílem nalézt koordinovaný přístup k provádění přezkumů zajištění kvality.

(5)

Spolupráce mezi členskými státy je prioritou s ohledem na audity subjektů veřejného zájmu. Pro systémy zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit v těchto subjektech by měly být stanoveny další pokyny. Je proto vhodné vypracovat nové doporučení, které odráží současný stav lépe než doporučení 2001/256/ES a které zohledňuje nové mezinárodní trendy i konkrétní potřeby členských států. Není však třeba vypracovat podrobné pokyny pro systémy zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit v subjektech jiných, než jsou subjekty veřejného zájmu.

(6)

Kontroly by měly přispět ke zvýšení kvality auditu u kontrolovaného statutárního auditora či auditorské společnosti a měly by být prováděny pravidelně a preventivně. Měly by se zaměřit na vytvoření a zachování důvěry v povinné audity, a tím i důvěry ve finanční trhy. Toto doporučení by se proto nemělo týkat vyšetřování ad-hoc, která jsou prováděna z důvodu možných porušení právních a správních předpisů.

(7)

Za účelem zvýšení kvality auditů v rámci Společenství by měly nezávislé orgány dohledu hrát aktivnější úlohu při kontrolách auditorských společností. Pro nezávislost kontrolního systému by měly být vypracovány pokyny. S ohledem na provádění kontrol by měla být ujasněna možná úloha orgánů veřejného dohledu, odborných sdružení a dalších příslušných orgánů, jakož i úloha odborníků. Je třeba rovněž ujasnit financování systému zajištění kvality.

(8)

Podle článku 43 směrnice 2006/43/ES se přezkum zajištění kvality musí u statutárních auditorů nebo auditorských společností provádějících audit subjektů veřejného zájmu provádět alespoň jednou za tři roky. Systém veřejného dohledu by mohl čelit obtížím při náboru dostatečného počtu kontrolorů, kteří při každé kontrole provádějí přezkum na místě. Proto by mělo být za určitých podmínek možné, aby se přezkumů na místě účastnili i odborníci, kteří nemají statut kontrolora.

(9)

Kontroloři a statutární auditor i auditorská společnost by spolu měli před přijetím závěrečné zprávy a při dalším postupu účinně komunikovat s cílem zajistit, aby dotčený statutární auditor či dotčená auditorská společnost postupovali v souladu se závěrečnou zprávou o kontrole a aby jim uvedená zpráva poskytla dostatečné pokyny k tomu, aby se v budoucnosti vyvarovali problémů uvedených ve zprávě.

(10)

Pro zdokonalení vykazatelnosti systému zajištění kvality a jeho srovnatelnosti v rámci Společenství by měla výroční zpráva o celkových výsledcích kontrol zahrnovat klíčové ukazatele o výkonnosti, na jejichž základě by mohlo být vypracováno hodnocení použitých zdrojů i účinnost systému zajištění kvality.

(11)

S ohledem na nejnovější mezinárodní vývoj, zejména na zapojení příslušných orgánů a odborníků do provádění kontrol, hodlá Komise v roce 2011 zhodnotit situaci,

1.

Toto doporučení stanoví pokyny pro provádění nezávislých systémů zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit subjektů veřejného zájmu v souladu s články 29 a 43 směrnice 2006/43/ES.

2.

V případech, kdy se členský stát rozhodl v souladu s článkem 39 směrnice 2006/43/ES zprostit některé subjekty veřejného zájmu požadavků, měl by rovněž vyjmout uvedené subjekty veřejného zájmu z oblasti působnosti opatření přijatých s ohledem na toto doporučení.

3.

Definice uvedené v článku 2 směrnice 2006/43/ES se vztahují na toto doporučení. Pro účely tohoto doporučení se použijí rovněž tyto definice:

4.

Orgán veřejného dohledu by měl nést konečnou odpovědnost za systém externího zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit u subjektů veřejného zájmu. Členské státy by neměly jmenovat orgánem veřejného dohledu žádné sdružení či žádný subjekt spojený s účetní či auditorskou profesí.

5.

Statutární auditoři a auditorské společnosti provádějící audit u subjektů veřejného zájmu by měly podléhat kontrolám, které vykonává orgán veřejného dohledu, buď výlučně, nebo společně s jiným příslušným subjektem v souladu s bodem 6.

6.

Mělo by být možné pověřit výkonem úkolů spojených s prováděním kontrol jiný příslušný subjekt za předpokladu, že je zajištěna odpovědnost takového subjektu vůči orgánu veřejného dohledu a že si orgán veřejného dohledu ponechá alespoň tyto úkoly:

7.

Orgán veřejného dohledu by měl mít právo účastnit se kontrol a získat přístup ke kontrolní dokumentaci, pracovním dokumentům auditu a jiným příslušným dokladům.

8.

Všechna opatření týkající se financování systému zajištění kvality, včetně opatření vztahujících se k míře financování a finanční kontrole, by neměla podléhat schvalování nebo právu veta ze strany osob či organizací, které zastupují účetní profesi, auditorskou profesi nebo auditorskou společnost nebo jsou s těmito profesemi a společnostmi jinak spojeny. Míra financování by měla orgánu veřejného dohledu umožnit, aby zaměstnal dostatečný počet pracovníků pro účely provádění bodů 6 a 7.

9.

Jestliže finanční prostředky pro systém zajištění kvality poskytnou statutární auditoři či auditorské společnosti podléhající kontrole, měl by být jakýkoliv jimi splatný poplatek či jiný příspěvek povinně stanoven a měl by být včas zaplacen v plné výši.

10.

Orgán veřejného dohledu by měl zajistit, aby existovaly příslušné politiky a postupy týkající se nezávislosti a objektivnosti pracovníků, včetně kontrolorů, a řízení kontrolního systému.

11.

Osobě, která je statutárním auditorem nebo je zaměstnána u statutárního auditora nebo auditorské společnosti či je s auditorem nebo společností jinak spojena, by nemělo být povoleno působit v roli kontrolora.

12.

Osoba by neměla působit v roli kontrolora při kontrole statutárního auditora nebo auditorské společnosti, pokud neuplynuly alespoň dva roky od doby, kdy tato osoba přestala být společníkem či zaměstnancem uvedeného auditora nebo uvedené auditorské společnosti, nebo od doby, kdy tato osoba přestala být spojována s auditorem či auditorskou společností.

13.

Kontroloři by měli učinit prohlášení, že mezi nimi a kontrolovaným statutárním auditorem nebo auditorskou společností neexistuje střet zájmů. Kontroloři, kteří učiní neúplné či nepravdivé prohlášení, by měli být vyloučeni z provádění kontrol a měli by být vystaveni účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím.

14.

Kontroloři by měli být odměňováni v souvislosti s kontrolami pouze orgánem veřejného dohledu či subjektem, který byl pověřen výkonem kontrol. Kontroloři by neměli obdržet žádnou odměnu od přezkoumávaného statutárního auditora, auditorské společnosti či jejich sítí.

15.

Jestliže se orgán veřejného dohledu domnívá, že pro řádné provedení kontroly je zapotřebí specifických odborných znalostí, měly by kontrolorům napomáhat odborníci. Tito odborníci by měli spadat pod přímý dohled kontrolorů a měli by podléhat požadavkům uvedeným v bodech 10, 12 až 14.

16.

V případech, kdy v členském státu není přechodně pro provádění kontrol na místě k dispozici dostatek kontrolorů, měl by mít orgán veřejného dohledu právo rozhodnout, že přezkumy na místě provedou odborníci, a to za předpokladu, že tito odborníci splňují požadavky stanovené v čl. 29 odst. 1 prvním pododstavci bodu d) směrnice 2006/43/ES, že jsou plně zodpovědní vůči orgánu veřejného dohledu a že kontroloři provádějí přezkumy na místě u stejného statutárního auditora nebo auditorské společnosti alespoň každých šest let.

17.

Rozsah kontrol by měl zahrnovat:

18.

Měly by být přezkoumány alespoň následující politiky a postupy vnitřní kontroly statutárního auditora nebo auditorské společnosti:

19.

Pro účely prověření souladu by měla být vybrána alespoň významná část auditorských spisů, a to na základě analýzy rizik nesprávného provádění povinného auditu.

20.

Zjištění učiněná při kontrolách a z nich vyplývající závěry, které jsou podkladem pro doporučení, včetně zjištění a závěrů týkajících se zprávy o průhlednosti, by měly být řádně sděleny kontrolovanému statutárnímu auditorovi nebo auditorské společnosti a měly by být s nimi prodiskutovány, a to před vypracováním zprávy o kontrole. Kontrolovanému statutárnímu auditoru či auditorské společnosti by se měla poskytnout lhůta v trvání nejvýše 12 měsíců od data vydání zprávy o kontrole k tomu, aby podnikli opatření v souvislosti s doporučeními vydanými ohledně vnitřního systému řízení kvality auditorské společnosti. Pokud kontrolovaný státní auditor či auditorská společnost neuskutečnily po kontrole řádné postupy s ohledem na doporučení, měl by orgán veřejného dohledu poukázat na hlavní nedostatky zjištěné ve vnitřním systému řízení kvality.

21.

V souladu s řádnými právními postupy stanovenými v dotčeném členském státu by systém veřejného dohledu měl být oprávněn podniknout disciplinární opatření nebo uložit sankce v souvislosti se statutárními auditory a auditorskými společnostmi.

22.

Orgán veřejného dohledu by měl alespoň včasně a vhodně informovat veřejnost o všech disciplinárních opatřeních či sankcích uložených statutárním auditorům a auditorským společnostem v souvislosti s provedením povinného auditu. Orgán veřejného dohledu by měl identifikovat dotčeného statutárního auditora nebo dotčenou auditorskou společnost a uvést hlavní nedostatky, které vedly k přijetí opatření či uložení sankcí.

23.

V případech, kdy bylo během kontroly zjištěno, že zpráva o průhlednosti zveřejněná statutárním auditorem nebo auditorskou společností v souladu s článkem 40 směrnice 2006/43/ES obsahuje informace, které orgán veřejného dohledu považuje za značně klamavé, včetně informací o účinnosti vnitřního systému řízení kvality auditorské společnosti, měl by orgán veřejného dohledu zajistit, aby zpráva o průhlednosti byla odpovídajícím způsobem bez prodlení změněna.

24.

Orgány veřejného dohledu by měly každoročně podávat zprávu o celkových výsledcích systému zajištění kvality. Zpráva by měla zahrnovat informace o vydaných doporučeních, dalším postupu následujícím po doporučeních, přijatých disciplinárních opatřeních a uložených sankcích. Rovněž by měla obsahovat kvantitativní informace a jiné zásadní informace o výkonnosti v oblasti finančních zdrojů a obsazování pracovních míst a účinnosti systému zajištění kvality.

25.

Členské státy se vyzývají, aby informovaly Komisi o opatřeních přijatých s ohledem na toto doporučení do 6. května 2009.

26.

Toto doporučení je určeno členským státům.

7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/25

„a)

žádosti o vývozní licence podle článku 1, které byly podány od pondělí do středy téhož týdne, uvádějící, zda se na ně vztahuje článek 4;“,

„a)

žádosti o vývozní licence podle článku 1, které byly podány od pondělí do pátku téhož týdne, uvádějící, zda se na ně vztahuje článek 4;“.