18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/1

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 954/79 (3) stanoví požadavky, které musí členské státy splnit při ratifikaci Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí, nebo pokud k ní přistoupí.

(2)

Úmluva o kodexu jednání liniových konferencí stanoví mezinárodní regulační rámec pro liniové konference, zejména prostřednictvím pravidel, která se týkají přístupu vlastníků lodí se sídlem na území smluvních stran úmluvy k podílům na obchodu a která zajišťují potřeby zahraničního obchodu mezi nimi.

(3)

Nařízením Rady (ES) č. 1419/2006 ze dne 25. září 2006 (4) se zrušilo nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě (5), jež mimo jiné stanovilo výjimku ze zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 Smlouvy s ohledem na liniové konference.

(4)

Na konci přechodného období stanoveného čl. 1 odst. 2 nařízením (ES) č. 1419/2006 se zákaz stanovený čl. 81 odst. 1 Smlouvy použije na plánované služby námořní dopravy, a liniové konference v důsledku toho již nebudou smět provozovat obchodní činnost směřující do/z přístavů členských států.

(5)

Členské státy proto již nebudou moci plnit své povinnosti podle Úmluvy o kodexu jednání liniových konferencí. Od toho okamžiku členské státy již nebudou moci ratifikovat a schvalovat tuto úmluvu nebo k ní přistupovat. Nařízení (EHS) č. 954/79 se proto stane nepoužitelným a mělo by být zrušeno s účinkem od konce přechodného období stanoveného v nařízení (ES) č. 1419/2006, tj. dne 18. října 2008,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/3

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/5

(1)

Nařízení (ES) č. 312/2003 provádí pro Společenství ustanovení o celních sazbách stanovených v Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé (2).

(2)

Rozhodnutím 2005/106/ES (3) Rada schválila protokol k dohodě o přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé, aby se zohlednilo přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Maďarské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (4) (dále jen „protokol“). Protokol obsahuje nové celní koncese Společenství, z nichž některé jsou omezeny celními kvótami.

(3)

Nařízením Komise (ES) č. 305/2005 ze dne 19. října 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile, se zavedly tyto nové koncese.

(4)

V souladu s protokolem by se objemy celních kvót měly od 1. ledna 2005 každý rok zvyšovat o 5 % původního množství. V zájmu jasnosti je třeba stanovit celkové objemy celních kvót dostupných v roce 2005 pro dotčené produkty, které již budou zahrnovat zvýšení za uvedený rok.

(5)

Nařízení (ES) č. 312/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Jelikož objemy celních kvót stanovené tímto nařízením vstoupí v platnost dnem 1. ledna 2005, toto nařízení by se mělo použít od stejného data a mělo by okamžitě vstoupit v platnost.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

1.

V článku 3 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3.   Roční objem celní kvóty s pořadovým číslem 09.1941 v příloze se od 1. ledna 2005 každý rok zvyšuje o 5 % původního množství.“

2.

Příloha se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/7

(1)

Údaje, které mají předložit dovozci a výrobci, by měly zahrnovat odhady množství fluorovaných skleníkových plynů, u nichž se předpokládá jejich použití v hlavních aplikacích, včetně množství, u kterých se předpokládá jejich použití jako vstupní suroviny, aby byly Komisi a členským státům poskytnuty dodatečné informace za účelem získání údajů o emisích pro příslušná odvětví.

(2)

Výrobci z obchodních důvodů nakupují fluorované skleníkové plyny od jiných výrobců a prodávají uvedené plyny jiným výrobcům a v těchto případech může zprávu o množství těchto látek, u kterých se předpokládá jejich použití v hlavních aplikacích, podat pouze kupující výrobce.

(3)

Se zúčastněnými stranami proběhla konzultace o formátu zprávy a jejich zkušenosti s podáváním zpráv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (2), byly vzaty do úvahy.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 18 odst. 1 nařízení (ES) č. 2037/2000,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/25

(1)

Přezkoumání toho, zda je žádoucí uvádět dodatečné environmentální informace na štítcích na výrobcích a zařízeních uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 842/2006, bylo provedeno v souladu s čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení.

(2)

Požadavky na označování berou v úvahu systém označování výrobků a zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny, který se v současnosti používá ve Společenství, včetně systémů označování zavedených průmyslovými normami pro tyto výrobky a zařízení.

(3)

V zájmu srozumitelnosti je třeba přesně určit znění informací, které musí být na štítcích uvedeny. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout o používání jejich vlastního jazyka na těchto štítcích.

(4)

Další informace o tom, zda jsou chladící a klimatizační výrobky a zařízení, jakož i tepelná čerpadla, na které se vztahuje toto nařízení, odizolované pěnou s fluorovanými skleníkovými plyny, by měly být na štítcích uvedeny na podporu jejich možného znovuzískávání z této pěny.

(5)

V případech, kdy se fluorované skleníkové plyny přidávají do výrobku či zařízení mimo výrobní místo, označení musí uvádět celkové množství fluorovaných skleníkových plynů ve výrobku či zařízení.

(6)

Štítek musí být navržen tak, aby se zajistilo, že je snadno čitelný a pevně připevněný na výrobku či zařízení po celou dobu, kdy výrobek či zařízení obsahuje fluorované skleníkové plyny.

(7)

Štítek by měl být umístěn tak, aby se zajistila jeho dobrá viditelnost pro instalační a servisní techniky.

(8)

Pokud jde o klimatizační výrobky a zařízení a tepelná čerpadla, označení musí být umístěno tak, aby odpovídalo technickému profilu výrobku či zařízení.

(9)

Možnost uvádět dodatečné ekologické informace na štítcích vyžaduje, aby po výrobcích, aby vykonali nutné úpravy označení, a proto by měla být poskytnuta přiměřená lhůta před tím, než se toto nařízení stane použitelným.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeném čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 (2),

a)

text „Obsahuje fluorované skleníkové plyny zahrnuté v Kjótském protokolu“;

b)

zkrácené chemické názvy fluorovaných skleníkových plynů obsažených v zařízení nebo těch, které zařízení bude obsahovat, za použití akceptovaného průmyslového názvosloví pro dané zařízení či látku;

c)

množství fluorovaných skleníkových plynů vyjádřené v kilogramech;

d)

případně text „hermeticky uzavřeno“.

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/27

(1)

Směrnice Rady 89/552/EHS (4) koordinuje některé právní a správní předpisy členských států upravující provozování televizního vysílání. Nové technologie v oblasti přenosu audiovizuálních mediálních služeb však vyžadují přizpůsobení předpisového rámce za účelem zohlednění dopadu strukturálních změn, šíření informačních a komunikačních technologií (ICT) a technického rozvoje na obchodní modely, zejména na financování komerčního vysílání, a pro zajištění optimálních podmínek pro hospodářskou soutěž a právní jistotu, pokud jde o evropský průmysl informačních technologií a evropský mediální průmysl a služby, jakož i respektování kulturní a jazykové rozmanitosti.

(2)

Právní a správní předpisy členských států upravující provozování televizního vysílání již koordinuje směrnice 89/552/EHS, zatímco pravidla použitelná pro činnosti, jako jsou audiovizuální mediální služby na vyžádání, obsahují rozdíly, z nichž některé mohou bránit volnému pohybu těchto služeb v rámci Evropského společenství a narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

(3)

Audiovizuální mediální služby jsou ve stejné míře kulturními i ekonomickými službami. Jejich rostoucí význam pro společnost, demokracii – především zajištěním svobody informací, názorové rozmanitosti a plurality médií – vzdělávání a kulturu odůvodňuje používání zvláštních pravidel pro tyto služby.

(4)

Ustanovení čl. 151 odst. 4 Smlouvy vyžaduje, aby Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smlouvy přihlíželo ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur.

(5)

Evropský parlament v usneseních ze dne 1. prosince 2005 (5) a 4. dubna 2006 (6) o kole jednání v Dohá a o ministerských konferencích WTO požadoval, aby byly základní veřejné služby, jako jsou audiovizuální služby, vyňaty z liberalizace v rámci kol jednání GATS. Ve svém usnesení ze dne 27. dubna 2006 (7) Evropský parlament vyslovil podporu Úmluvě Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, v níž je zejména uvedeno, že „kulturní činnosti, statky a služby mají jak hospodářskou, tak i kulturní povahu, jelikož jsou nositeli identit, hodnot a významů, a že by se s nimi tudíž nemělo zacházet, jako by měly pouze odchodní hodnotu“. Rozhodnutím Rady 2006/515/ES ze dne 18. května 2006 o uzavření Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (8) byla schválena úmluva Unesco jménem Společenství. Úmluva vstoupila v platnost dne 18. března 2007. Tato směrnice respektuje zásady uvedené úmluvy.

(6)

Tradiční audiovizuální mediální služby – jako televize – a rozvíjející se audiovizuální mediální služby na vyžádání vytvářejí ve Společenství významné pracovní příležitosti, zejména v malých a středních podnicích, a podněcují hospodářský růst a investice. Vzhledem k významu rovných podmínek a skutečného evropského trhu s audiovizuálními mediálními službami by měly být respektovány základní zásady vnitřního trhu, jako je volná hospodářská soutěž a rovné zacházení, aby byly na trzích s audiovizuálními mediálními službami zajištěny transparentnost a předvídatelnost a aby bylo dosaženo snížení překážek pro vstup na tento trh.

(7)

Evropské společnosti poskytující audiovizuální mediální služby čelí právní nejistotě a nerovným podmínkám, pokud jde o právní režim vztahující se na rozvíjející se služby na vyžádání. Je tedy nutné za účelem zamezení narušování hospodářské soutěže, zvýšení právní jistoty, pomoci při dotvoření vnitřního trhu a usnadnění vzniku jednotného informačního prostoru používat pro všechny audiovizuální mediální služby, jak pro televizní vysílání (tj. lineární audiovizuální mediální služby), tak pro audiovizuální mediální služby na vyžádání (tj. nelineární audiovizuální mediální služby), alespoň základní stupeň koordinovaných pravidel. Základní zásady směrnice 89/552/EHS, jmenovitě zásada země původu a společná minimální pravidla, se osvědčily a měly by být tudíž zachovány.

(8)

Dne 15. prosince 2003 Komise přijala sdělení o budoucnosti evropské regulační politiky v audiovizuální oblasti, v němž zdůraznila, že regulační politika v tomto odvětví musí v současné době i v budoucnu chránit některé veřejné zájmy, například kulturní rozmanitost, právo na informace, pluralitu médií, ochranu nezletilých osob a ochranu spotřebitele a zvyšovat informovanost a mediální gramotnost veřejnosti.

(9)

Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 25. ledna 1999 o veřejnoprávním vysílání (9) znovu potvrdilo, že plnění poslání veřejnoprávního vysílání vyžaduje, aby byl nadále využíván technologický pokrok. Společná existence soukromých a veřejnoprávních poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb je rysem, který je specifický pro evropský audiovizuální mediální trh.

(10)

Komise přijala iniciativu „i2010: evropská informační společnost“ s cílem posílit růst a zaměstnanost v odvětví informační společnosti a mediálním průmyslu. Jedná se o komplexní strategii vytvořenou tak, aby na pozadí sbližování služeb informační společnosti a mediálních služeb, sítí a zařízení podporovala produkci evropského obsahu, rozvoj digitální ekonomiky a přijímání informačních a komunikačních technologií, a to modernizací a nasazením všech nástrojů politiky EU: regulačních nástrojů, výzkumu a partnerství s průmyslem. Komise se zavázala vytvořit soudržný rámec vnitřního trhu pro služby informační společnosti a mediální služby, a to modernizací právního rámce pro audiovizuální služby, a předložila v roce 2005 návrh na modernizaci směrnice o televizi bez hranic a její přeměnu na směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Cíle iniciativy „i2010“ se v zásadě dosáhne tak, že se umožní růst odvětví s pouze minimální mírou regulace a malým začínajícím podnikům, které jsou tvůrci budoucího bohatství a pracovních míst, se umožní rozvoj, inovace a vytváření pracovních míst na volném trhu.

(11)

Evropský parlament usneseními ze dne 4. září 2003 (10), 22. dubna 2004 (11) a 6. září 2005 (12) vyzývá k přizpůsobení stávající směrnice 89/552/EHS, které by zohlednilo strukturální změny a technologický rozvoj při plném respektování jejích základních zásad, které zůstávají i nadále platné. Kromě toho v zásadě podpořil obecný přístup spočívající v základních pravidlech pro všechny audiovizuální mediální služby a doplňkových pravidlech pro televizní vysílání.

(12)

Tato směrnice posiluje dodržování základních práv a je plně v souladu se zásadami uznanými Listinou základních práv Evropské unie (13), zejména článkem 11 uvedené listiny. V tomto ohledu by tato směrnice neměla nijak bránit členským státům, aby používaly svá ústavní pravidla vztahující se ke svobodě tisku a svobodě projevu v médiích.

(13)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států vyplývající z uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (14) a předpisů pro služby informační společnosti. Na navrhovaná vnitrostátní opatření týkající se audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, která jsou přísnější nebo podrobnější než opatření vyžadovaná k pouhému provedení této směrnice ve vnitrostátním právu, by se proto měly vztahovat procesní povinnosti stanovené v článku 8 směrnice 98/34/ES.

(14)

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (15) nejsou podle čl. 1 odst. 3 uvedené směrnice dotčena opatření přijatá na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na regulaci obsahu a audiovizuální politiku.

(15)

Žádné ustanovení této směrnice by nemělo požadovat po členských státech ani je vybízet, aby stanovily nové systémy udělování licencí či správního povolování pro jakýkoli typ audiovizuální mediální služby.

(16)

Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat pouze na audiovizuální mediální služby, ať již na televizní vysílání nebo na služby na vyžádání, představující hromadné sdělovací prostředky, tj. služby, které jsou určeny k příjmu podstatné části široké veřejnosti a které by na ni mohly mít jasný dopad. Oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na služby, jak je vymezuje Smlouva, a měla by se tedy vztahovat na jakoukoli hospodářskou činnost, včetně činnosti podniků poskytujících veřejné služby, ale neměla by se vztahovat na činnosti, které jsou především nehospodářské povahy a které nesoutěží s televizním vysíláním, například soukromé internetové stránky a služby spočívající v poskytování nebo šíření audiovizuálního obsahu vytvářeného soukromými uživateli za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství.

(17)

Charakteristickým rysem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je, že jsou „podobné televiznímu vysílání“, tj. že se snaží získat stejné diváky jako televizní vysílání a že by uživatel na základě jejich povahy a prostředků přístupu ke službě důvodně očekával režim ochrany v rámci působnosti této směrnice. S ohledem na tuto skutečnost a s cílem zamezit nerovnostem z hlediska volného pohybu a hospodářské soutěže by měl být pojem „pořad“ vykládán dynamicky, se zohledněním vývoje televizního vysílání.

(18)

Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat na hromadné sdělovací prostředky, pokud jde o jejich funkci informovat, bavit a vzdělávat širokou veřejnost, a měla by zahrnovat audiovizuální obchodní sdělení, nikoli však soukromou korespondenci v jakékoli podobě, například zprávy elektronické pošty zasílané omezenému počtu příjemců. Tato definice by rovněž neměla zahrnovat služby, jejichž hlavním účelem není poskytování pořadů, tj. případy, kdy audiovizuální obsah je vzhledem ke službě pouze podružný a není jejím hlavním účelem. Mezi příklady patří internetové stránky, které pouze doplňkově obsahují audiovizuální prvky, jako například animované grafické prvky, krátké reklamní šoty nebo informace související s produktem nebo jinou než audiovizuální službou. Z těchto důvodů by z oblasti působnosti směrnice měly být vyňaty též sázkové hry, které vyžadují peněžitý vklad, včetně loterií, sázek a dalších forem služeb hazardních her, a také online hry a vyhledávače, ne však vysílání věnované hazardním a sázkovým hrám.

(19)

Pro účely této směrnice by definice poskytovatele mediálních služeb neměla zahrnovat fyzické ani právnické osoby, které pouze šíří pořady, za něž nesou redakční odpovědnost třetí osoby.

(20)

Televizní vysílání zahrnuje v současnosti zejména analogové a digitální televizní vysílání, vysílání přes Internet (live streaming, webcasting) a časové video (near video on demand), zatímco například video na vyžádání (video on demand) je jednou z audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. U televizního vysílání nebo televizních pořadů nabízených stejným poskytovatelem mediálních služeb také jako audiovizuální mediální služby na vyžádání by se požadavky této směrnice obecně měly považovat za splněné splněním požadavků platných pro televizní vysílání, tj. pro lineární přenos. Pokud jsou však souběžně nabízeny různé druhy služeb, přičemž jde o jasně oddělené služby, měla by se tato směrnice použít na každou z dotyčných služeb.

(21)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na elektronické verze novin a časopisů.

(22)

Pro účely této směrnice by se pojmem „audiovizuální“ měla rozumět pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, tedy včetně němých filmů, nikoli však přenos zvuku nebo služby rozhlasového vysílání. Ačkoliv hlavním účelem audiovizuální mediální služby je poskytování pořadů, definice této služby by se měla vztahovat rovněž na textový obsah, který je k těmto pořadům připojen, jako jsou titulky a elektronický programový průvodce. Samostatné textové služby by neměly spadat do oblasti působnosti této směrnice, čímž by neměla být dotčena možnost, aby členské státy tyto služby regulovaly na vnitrostátní úrovni v souladu se Smlouvou.

(23)

Pro vymezení úlohy poskytovatele mediálních služeb, a tedy i pro definici audiovizuálních mediálních služeb, je podstatná definice redakční odpovědnosti. Členské státy mohou dále upřesnit aspekty definice redakční odpovědnosti, zejména pojem „účinná kontrola“, při přijímání opatření k provedení této směrnice. Touto směrnicí by neměly být dotčeny výjimky z odpovědnosti stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (16).

(24)

V souvislosti s televizním vysíláním by se měl pojem simultánního sledování vztahovat rovněž na kvazisimultánní sledování v důsledku krátkého časového zpoždění, které vzniká mezi vysíláním a přijetím signálu z technických důvodů vlastních procesu vysílání.

(25)

Všechny definiční znaky audiovizuálních mediálních služeb, dále vysvětlené v 16. až 23. bodě odůvodnění, by měly být splněny současně.

(26)

Vedle televizní reklamy a teleshoppingu by se měla v této směrnici zavést širší definice audiovizuálního obchodního sdělení, která by ovšem neměla zahrnovat oznámení ve veřejném zájmu a bezplatná upozornění na charitativní akce.

(27)

Jádrem této směrnice by měla zůstat zásada země původu, neboť je podstatná pro vytvoření vnitřního trhu. Uvedená zásada by se tedy měla použít pro všechny audiovizuální mediální služby, aby poskytovatelé mediálních služeb měli právní jistotu, která je nezbytným základem pro nové obchodní modely a pro zavedení těchto služeb. Rovněž je podstatná pro zajištění volného toku informací a audiovizuálních pořadů na vnitřním trhu.

(28)

S cílem podporovat silný, konkurenceschopný a jednotný evropský audiovizuální průmysl a posílit pluralitu médií v celé Evropské unii by měl každý poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb spadat do pravomoci pouze jednoho členského státu a pluralita informací by měla být jednou ze základních zásad Evropské unie.

(29)

V důsledku technologického rozvoje, zejména s ohledem na digitální programy vysílané přes družici, by měla být upravena doplňková kritéria, aby se zajistila vhodná právní úprava a její účinné provádění a aby účastníci měli skutečnou kontrolu nad obsahem audiovizuální mediální služby.

(30)

Vzhledem k tomu, že se tato směrnice týká služeb nabízených široké veřejnosti v Evropské unii, měla by se vztahovat pouze na audiovizuální mediální služby, které může přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost v jednom nebo více členských státech pomocí standardního spotřebního vybavení. Vymezení „standardního spotřebního vybavení“ by mělo být přenecháno příslušným vnitrostátním orgánům.

(31)

Články 43 až 48 Smlouvy stanoví základní právo na svobodu usazování. Proto by poskytovatelé mediálních služeb obecně měli mít možnost zvolit si členský stát, ve kterém se usadí. Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že „Smlouva nezakazuje podniku uplatňovat volný pohyb služeb, i když nenabízí služby v členském státě, ve kterém je usazen“ (17).

(32)

Členské státy by měly mít možnost použít v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla pro poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, a při tom by měly zajistit, aby byla tato pravidla v souladu s obecnými zásadami práva Společenství. V situacích, kdy subjekt televizního vysílání spadající do pravomoci jednoho členského státu provozuje televizní vysílání, které je zcela nebo převážně směrováno na území jiného členského státu, by vhodným řešením, jež zohlední obavy členských států, aniž by bylo zpochybněno řádné uplatňování zásady země původu, měl být požadavek, aby členské státy vzájemně spolupracovaly, a v případě obcházení těchto přísnějších pravidel by řešením měla být kodifikace judikatury Soudního dvora (18) v kombinaci s ještě účinnějším postupem. Pojem pravidel obecného veřejného zájmu byl zaveden Soudním dvorem v jeho judikatuře ve vztahu k článkům 43 a 49 Smlouvy a zahrnuje mimo jiné pravidla ochrany spotřebitele, ochrany nezletilých osob a kulturní politiky. Členský stát žádající o spolupráci by měl zajistit, aby tato specifická vnitrostátní pravidla byla objektivně nezbytná, uplatňovaná nediskriminačním způsobem a přiměřená.

(33)

Členský stát může při posuzování v jednotlivých případech, zda je vysílání poskytovatele mediálních služeb usazeného v jiném členském státě zcela nebo převážně směrováno na jeho území, vycházet z ukazatelů, jako je původ televizní reklamy nebo výnosy z předplatného, hlavní jazyk služby nebo samotná existence pořadů či obchodních sdělení zaměřených konkrétně na veřejnost v členském státě, ve kterém jsou přijímány.

(34)

Podle této směrnice mohou členské státy bez ohledu na uplatňování zásady země původu nadále přijímat opatření omezující volný pohyb televizního vysílání, ale pouze za podmínek stanovených v této směrnici a v souladu s postupem stanoveným v této směrnici. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je nutno jakékoli omezení volného pohybu služeb, například jakoukoli odchylku od základní zásady Smlouvy, vykládat restriktivně (19).

(35)

Pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání, měla by být omezení jejich volného pohybu možná pouze v souladu s podmínkami a postupy, jež odpovídají podmínkám a postupům již stanoveným v čl. 3 odst. 4, 5 a 6 směrnice 2000/31/ES.

(36)

Komise ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě o zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii zdůraznila, že je nezbytná pečlivá analýza týkající se vhodného regulačního přístupu, zejména zda je pro dané odvětví a problematiku vhodnější právní předpis, nebo zda by se měly zvážit alternativní možnosti, například společná regulace či samoregulace. Kromě toho zkušenosti ukazují, že nástroje společné regulace i samoregulace, prováděné podle různých právních tradic členských států, mohou hrát důležitou úlohu při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Opatření zaměřená na dosahování cílů veřejného zájmu v rozvíjejícím se odvětví audiovizuálních mediálních služeb jsou účinnější, jsou-li přijímána s aktivní podporou samotných poskytovatelů služeb.

Samoregulace je tedy typem dobrovolné iniciativy umožňující hospodářským subjektům, sociálním partnerům a nevládním organizacím nebo sdružením přijímat společné pokyny pro sebe samotné. Členské státy by měly v souladu se svými různými právními tradicemi uznat úlohu, kterou může hrát účinná samoregulace jako doplněk právních předpisů a zavedených soudních nebo správních mechanismů, a její přínos k dosažení cílů této směrnice. Ačkoli samoregulace může být doplňkovou metodou provádění některých ustanovení této směrnice, neměla by nahrazovat povinnosti vnitrostátního zákonodárce.

Společná regulace ve své minimální podobě tvoří v souladu s právními tradicemi členských států právní vazbu mezi samoregulací a vnitrostátním zákonodárcem. Společná regulace by měla ponechávat možnost, aby stát zasáhl v případě, že cíle nejsou plněny. Aniž jsou dotčeny formální povinnosti členského státu, pokud jde o provedení směrnice ve vnitrostátním právu, vybízí tato směrnice k používání společné regulace a samoregulace. To by ale nemělo členské státy zavazovat k zavedení režimů společné regulace nebo samoregulace, a ani by se tím neměly rušit nebo ohrožovat stávající iniciativy týkající se společné regulace nebo samoregulace, které již v členských státech existují a účinně fungují.

(37)

„Mediální gramotnost“ se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb (20) již obsahuje řadu možných opatření na podporu mediální gramotnosti, jako například soustavné vzdělávání učitelů a školitelů, zvláštní odbornou přípravu v oblasti internetu zaměřenou na děti od útlého věku, včetně lekcí, kterých se mohou účastnit rodiče, nebo pořádání vnitrostátních kampaní zaměřených na občany, které zohlední všechna komunikační média, s cílem poskytovat informace o odpovědném používání internetu.

(38)

Subjekty televizního vysílání mohou získat výhradní vysílací práva k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost. Je však nezbytné podporovat v celé Evropské unii pluralitu prostřednictvím rozmanitosti zpravodajské produkce a zpravodajských pořadů a respektovat zásady uznané článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie.

(39)

Pro ochranu základní svobody přijímat informace a pro zajištění úplné a řádné ochrany zájmů diváků v Evropské unii by měli ti, kdo vykonávají výhradní vysílací práva k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, udělit ostatním subjektům televizního vysílání právo použít krátké výňatky pro účely obecných zpravodajských pořadů, a to za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek při řádném zohlednění výhradních práv. Tyto podmínky by měly být sděleny v dostatečném předstihu před konáním události vysoce zajímavé pro veřejnost, aby ostatní měli dostatek času pro výkon uvedeného práva. Subjekt televizního vysílání by měl mít možnost toto právo vykonávat prostřednictvím zprostředkovatele jednajícího případ od případu výslovně jeho jménem. Tyto krátké výňatky by mělo být možné použít na kterémkoli programu v rámci celé EU, včetně specializovaných sportovních programů, a jejich délka by neměla přesáhnout devadesát sekund.

Právo přístupu ke krátkým výňatkům by se mělo uplatňovat přeshraničně, pouze pokud je to nezbytné. Subjekt televizního vysílání by měl proto žádat o přístup nejprve u subjektu televizního vysílání usazeného ve stejném členském státě, který má výhradní práva k události vysoce zajímavé pro veřejnost.

Pojem obecných zpravodajských pořadů by se neměl vztahovat na pořady složené z krátkých výňatků určené k zábavním účelům.

Na přístup ke krátkým výňatkům i na jejich vysílání by se měla vztahovat zásada země původu. V přeshraničním případě to znamená, že by se měly postupně použít různé právní předpisy. Zaprvé, pro přístup ke krátkým výňatkům by se mělo použít právo členského státu, ve kterém je usazen subjekt televizního vysílání, který dodává výchozí signál (tj. poskytuje přístup). Tím je obvykle členský stát, ve kterém se příslušná událost koná. Pokud členský stát zavedl odpovídající systém přístupu k této události, mělo by se použít v každém případě právo tohoto členského státu. Zadruhé, pro vysílání krátkých výňatků by se mělo použít právo členského státu, ve kterém je usazen subjekt televizního vysílání, který vysílá krátké výňatky.

(40)

Požadavky této směrnice týkajícími se přístupu k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost za účelem krátkých zpravodajských příspěvků by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (21) a příslušné mezinárodní úmluvy v oblasti autorského práva a souvisejících práv. Členské státy by měly usnadnit přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost poskytnutím přístupu k signálu subjektu televizního vysílání ve smyslu této směrnice. Mohou však zvolit jiné rovnocenné prostředky ve smyslu této směrnice. Tyto prostředky zahrnují mimo jiné umožnění přístupu na místo konání události před poskytnutím přístupu k signálu. Subjektům televizního vysílání by nemělo být bráněno uzavřít podrobnější smlouvy.

(41)

Je třeba zajistit, aby byl i nadále možný postup, kdy poskytovatelé mediálních služeb své zpravodajské pořady uvedené v rámci živého televizního vysílání poskytují následně na vyžádání, aniž by museli upravovat konkrétní pořad (vynecháním krátkých výňatků). Tato možnost by měla být omezena na nabídku na vyžádání týkající se stejného pořadu uvedeného prostřednictvím televizního vysílání od téhož poskytovatele mediálních služeb tak, aby nemohl být využit pro vytvoření nových obchodních modelů na vyžádání založených na krátkých výňatcích.

(42)

Audiovizuální mediální služby na vyžádání se liší od televizního vysílání, pokud jde o možnost volby a kontrolu ze strany uživatele i o dopad, který mají na společnost (22). Je proto odůvodněné zavést méně přísnou právní úpravu pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, které by měly podléhat pouze základním pravidlům stanoveným v této směrnici.

(43)

Vzhledem ke zvláštní povaze audiovizuálních mediálních služeb, zejména pokud jde o dopad těchto služeb na způsob, jakým si lidé utvářejí své názory, je pro uživatele nezbytné přesně vědět, kdo odpovídá za obsah těchto služeb. Je proto důležité, aby členské státy zajistily, aby uživatelé měli kdykoliv snadný a přímý přístup k informacím o poskytovateli mediálních služeb. Praktické podrobnosti, jak tohoto cíle dosáhnout, aniž by byla dotčena jiná příslušná ustanovení právních předpisů Společenství, si stanoví členské státy.

(44)

Dostupnost škodlivého obsahu v audiovizuálních mediálních službách je nadále předmětem obav zákonodárců, mediálního průmyslu i rodičů. Vyskytnou se patrně nové otázky, zejména ve spojení s novými platformami a novými produkty. Je tedy nezbytné zavést pravidla na ochranu tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob i na ochranu lidské důstojnosti ve všech audiovizuálních mediálních službách, včetně audiovizuálních obchodních sdělení.

(45)

Opatření přijatá na ochranu tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a na ochranu lidské důstojnosti musí být v rovnováze se základním právem na svobodu projevu zakotveným v Listině základních práv Evropské unie. Cílem uvedených opatření, jako jsou například osobní identifikační čísla (kódy PIN), systémy filtrování nebo označování, by tedy mělo být zajištění odpovídající úrovně ochrany tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a lidské důstojnosti, zejména pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání.

Doporučení o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď již uznalo důležitost filtračních systémů a označování a obsahuje řadu možných opatření ve prospěch nezletilých osob, jako je například systematické poskytování účinného, aktualizovaného a uživatelsky jednoduchého filtračního systému uživatelům při předplacení služeb určitého poskytovatele připojení nebo vybavení automatickými filtračními systémy při přístupu ke službám zvláště určeným pro děti.

(46)

Na poskytovatele mediálních služeb spadající do pravomoci členských států by se měl v každém případě vztahovat zákaz rozšiřování dětské pornografie podle rámcového rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (23).

(47)

Žádné ustanovení této směrnice týkající se ochrany tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a lidské důstojnosti nezbytně nevyžaduje, aby opatření na ochranu těchto zájmů byla prováděna v podobě předběžné kontroly audiovizuálních mediálních služeb ze strany veřejných orgánů.

(48)

Audiovizuální mediální služby na vyžádání mají potenciál částečně nahradit televizní vysílání. V souladu s tím by měly v případech, kde je to proveditelné, podporovat tvorbu a distribuci evropských děl a aktivně tak přispívat k podpoře kulturní rozmanitosti. Tato podpora evropských děl může mít například podobu finančních příspěvků těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům, minimálního podílu evropských děl v katalozích videa na vyžádání nebo atraktivní prezentace evropských děl v elektronických programových průvodcích. Je důležité pravidelně přezkoumávat používání ustanovení týkajících se podpory evropských děl ze strany audiovizuálních mediálních služeb. V rámci zpráv stanovených podle této směrnice by členské státy měly rovněž zohlednit zejména finanční příspěvek těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům, podíl evropských děl v katalozích audiovizuálních mediálních služeb i skutečnou uživatelskou spotřebu evropských děl nabízených těmito službami.

(49)

Při vymezení „výrobců nezávislých na subjektech televizního vysílání“ podle článku 5 směrnice 89/552/EHS by členské státy měly náležitě přihlížet zejména ke kritériím, jako je vlastnictví produkční společnosti, množství pořadů poskytovaných témuž subjektu televizního vysílání a vlastnictví sekundárních práv.

(50)

Při provádění článku 4 směrnice 89/552/EHS by členské státy měly podporovat subjekty televizního vysílání, aby začleňovaly přiměřený podíl evropských děl vyrobených v koprodukci nebo evropských děl zahraničního původu.

(51)

Je důležité zajistit, aby byla kinematografická díla vysílána v dobách sjednaných mezi nositeli práv a poskytovateli mediálních služeb.

(52)

Dostupnost audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání dává spotřebiteli větší možnost výběru. Podrobná pravidla upravující audiovizuální obchodní sdělení se tedy v případě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání jeví jako neodůvodněná a z technického hlediska nesmyslná. Veškerá audiovizuální obchodní sdělení by však měla dodržovat nejen pravidla o označování, ale také základní stupeň kvalitativních pravidel, aby splňovala jasné cíle veřejného zájmu.

(53)

Právo na odpověď je vhodný právní prostředek nápravy v televizním vysílání, které lze použít i v on-line prostředí. Doporučení o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď již obsahuje příslušné pokyny k provádění opatření ve vnitrostátním právu nebo právní praxi k dostatečnému zajištění práva na odpověď nebo rovnocenných právních prostředků nápravy v souvislosti s on-line médii.

(54)

Jak Komise uznala ve svém interpretačním sdělení o některých aspektech ustanovení směrnice o „televizi bez hranic“ týkajících se reklamy (24), rozvoj nových reklamních technik a marketingových inovací vytvořily nové, účinné příležitosti pro audiovizuální obchodní sdělení v tradičních službách televizního vysílání, což těmto službám potenciálně umožňuje lépe soutěžit za rovných podmínek s inovacemi v oblasti služeb na vyžádání.

(55)

Obchodní vývoj a technický rozvoj dávají uživatelům větší možnost výběru a větší zodpovědnost při užívání audiovizuálních mediálních služeb. Aby právní úprava zůstala přiměřená ve vztahu k cílům obecného zájmu, měla by umožnit určitou míru pružnosti, pokud jde o televizní vysílání. Zásada oddělení by se měla omezit na televizní reklamu a teleshopping, umístění produktu by mělo být za určitých okolností povoleno, pokud členský stát nerozhodne jinak, a některá kvantitativní omezení by měla být zrušena. Skryté umístění produktu by však mělo být zakázáno. Zásada oddělení by neměla bránit v užívání nových reklamních technik.

(56)

Vedle praktik, na které se vztahuje tato směrnice, se na nekalé obchodní praktiky, například klamavé a agresivní praktiky v audiovizuálních mediálních službách, použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (25). Navíc jelikož směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/33/ES ze dne 26. května 2003 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se reklamy na tabákové výrobky a sponzorství souvisejícího s tabákovými výrobky (26), která zakazuje reklamu na cigarety a jiné tabákové výrobky a sponzorství cigaret a jiných tabákových výrobků v tištěných médiích, ve službách informační společnosti a v rozhlasovém vysílání, není dotčena směrnice 89/552/EHS, a s ohledem na zvláštní rysy audiovizuálních mediálních služeb by vztah mezi směrnicí 2003/33/ES a směrnicí 89/552/EHS měl zůstat stejný i po vstupu této směrnice v platnost. Ustanovení čl. 88 odst. 1 směrnice 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (27), které zakazuje reklamu na některé léčivé přípravky určenou široké veřejnosti, se podle odstavce 5 uvedeného článku použije, aniž by byl dotčen článek 14 směrnice 89/552/EHS. Vztah mezi směrnicí 2001/83/ES a směrnicí 89/552/EHS by měl zůstat stejný i po vstupu této směrnice v platnost. Dále by touto směrnicí nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví (28).

(57)

Vzhledem k větším možnostem diváků vyhnout se reklamě použitím nových technologií, např. digitálních osobních videorekordérů, a většímu výběru programů není nadále odůvodněná podrobná právní úprava týkající se zařazování reklamních šotů, která má za cíl chránit diváky. Tato směrnice by neměla zvyšovat přípustný objem reklamy za hodinu, měla by však subjektům televizního vysílání umožnit její pružné vkládání do pořadů, pokud nepřiměřeně nenaruší jejich celistvost.

(58)

Tato směrnice usiluje o zachování zvláštní povahy evropské televizní scény, kde je upřednostňováno vysílání reklamy mezi pořady, a proto omezuje možné přerušování kinematografických děl a filmů vytvořených pro televizi, jakož i některých kategorií pořadů, které stále vyžadují zvláštní ochranu.

(59)

Dosavadní omezení denního množství televizní reklamy bylo z velké části teoretické. Důležitější je hodinové omezení reklamy, protože se použije i během nejsledovanějšího času. Denní omezení by tedy mělo být zrušeno, zatímco hodinové omezení pro televizní reklamní šoty a šoty teleshoppingu by mělo být zachováno. Ani omezení povoleného času u programů věnovaných teleshoppingu nebo reklamě se vzhledem k větším možnostem výběru pro spotřebitele nejeví nadále jako odůvodněné. Omezení podílu televizních reklamních šotů a šotů teleshoppingu na 20 % v průběhu jedné hodiny však zůstává v platnosti. Televizním reklamním šotem je třeba rozumět televizní reklamu ve smyslu čl. 1 písm. i) směrnice 89/552/EHS ve znění této směrnice trvající nejvýše dvanáct minut.

(60)

Skryté audiovizuální obchodní sdělení je praktikou, kterou tato směrnice zakazuje vzhledem k jejímu negativnímu účinku na spotřebitele. Zákaz skrytého audiovizuálního obchodního sdělení by se neměl týkat oprávněného umísťování produktů ve smyslu této směrnice, pokud je divák o umístění produktu dostatečně informován. To lze provést uvedením údaje, že v daném pořadu dochází k umístění produktu, například pomocí neutrálního loga.

(61)

Umisťování produktu do kinematografických děl a do audiovizuálních děl vytvořených pro televizi je realitou, kterou však členské státy upravují odlišně. Pro zajištění rovných podmínek, a tedy i zvýšení konkurenceschopnosti evropského mediálního průmyslu, je zapotřebí přijmout pravidla pro umístění produktu. Definice umístění produktu zavedená touto směrnicí by měla zahrnovat jakoukoli podobu audiovizuálního obchodního sdělení, jež je tvořeno začleněním produktu, služby, nebo související ochranné známky či zmínky o nich do pořadu, za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Bezplatné poskytnutí zboží nebo služeb, jako např. rekvizit nebo cen, by mělo být považováno za umístění produktu pouze tehdy, pokud toto zboží nebo služby mají významnou hodnotu. Umístění produktu by mělo podléhat stejným kvalitativním pravidlům a omezením jako televizní reklama. Rozhodujícím kritériem pro rozlišení mezi sponzorstvím a umístěním produktu je skutečnost, že při umístění produktu je zmínka o produktu začleněna do děje pořadu, což je důvodem, proč definice v čl. 1 písm. m) směrnice 89/552/EHS ve znění této směrnice obsahuje slovo „do“. Naopak sponzorský vzkaz může být ukázán během pořadu, netvoří však součást děje.

(62)

Umístění produktu by mělo být v zásadě zakázáno. Pro některé druhy pořadů jsou však vhodné výjimky, a to na základě pozitivního výčtu. Členský stát by měl mít možnost tyto výjimky neuplatnit, a to v celém rozsahu nebo zčásti, například tím, že povolí umístění produktu pouze v pořadech, které nebyly vyrobeny výlučně v tomto členském státě.

(63)

Kromě toho by mělo být zakázáno sponzorství a umístění produktu, pokud ovlivňují obsah pořadu tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb. Tak tomu je v případě tematického umístění.

(64)

Právo osob se zdravotním postižením a starších osob podílet se na společenském a kulturním životě Společenství a začlenit se do něj je neoddělitelně spjato s poskytováním dostupných audiovizuálních mediálních služeb. Prostředky k zajištění této dostupnosti zahrnují mimo jiné znakovou řeč, titulkování, zvukový popis a snadno srozumitelnou orientaci v nabídce.

(65)

V souladu s povinnostmi uloženými členským státům Smlouvou odpovídají členské státy za provedení a účinné plnění této směrnice. Mají možnost zvolit si vhodné nástroje podle svých právních tradic a zavedených struktur, a zejména podobu svých nezávislých regulačních orgánů, aby mohly vykonávat svou činnost při provádění této směrnice nestranně a transparentně. Nástroje zvolené členskými státy by konkrétně měly přispívat k podpoře plurality médií.

(66)

Pro zajištění správného používání této směrnice je nezbytná úzká spolupráce mezi příslušnými regulačními orgány členských států a Komisí. Stejně tak je zvláště důležitá úzká spolupráce mezi členskými státy a mezi regulačními orgány členských států, s ohledem na vliv, který mohou mít subjekty televizního vysílání usazené v jednom členském státě na jiný členský stát. Pokud jsou postupy pro udělování licencí upraveny vnitrostátními právními předpisy a pokud je dotčen více než jeden členský stát, je žádoucí, aby předtím, než jsou tyto licence uděleny, došlo ke kontaktu mezi příslušnými orgány. Tato spolupráce by se měla týkat všech oblastí koordinovaných směrnicí 89/552/EHS ve znění této směrnice a zejména článků 2, 2a a 3 této směrnice.

(67)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření oblasti bez vnitřních hranic pro audiovizuální mediální služby při současném zajištění vysokého úrovně ochrany cílů obecného zájmu, zejména ochrany nezletilých osob, lidské důstojnosti a podpory práv osob se zdravotním postižením, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(68)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (29) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

1.

Název se nahrazuje tímto:

2.

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Pro účely této směrnice se rozumí:

3.

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

1.   Každý členský stát zajistí, aby veškeré audiovizuální mediální služby šířené poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jeho pravomoci byly v souladu s právními pravidly vztahujícími se na audiovizuální mediální služby určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

2.   Pro účely této směrnice spadají do pravomoci členského státu poskytovatelé mediálních služeb,

3.   Pro účely této směrnice se poskytovatel mediálních služeb považuje za usazeného v členském státě v těchto případech:

4.   Poskytovatelé mediálních služeb, na které se odstavec 3 nevztahuje, se považují za poskytovatele, kteří spadají do pravomoci členského státu, v těchto případech:

5.   Není-li možné podle odstavců 3 a 4 určit členský stát, který má pravomoc, má pravomoc ten členský stát, v němž je poskytovatel mediálních služeb usazen ve smyslu článků 43 až 48 Smlouvy.

6.   Tato směrnice se nevztahuje na audiovizuální mediální služby, které jsou určeny výlučně pro příjem ve třetích zemích a které nejsou přijímány přímo ani nepřímo veřejností v jednom nebo více členských státech prostřednictvím standardního vybavení u spotřebitele.“

4.

Článek 2a se mění takto:

5.

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

1.   Členské státy mohou uplatňovat vůči poskytovatelům mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla za předpokladu, že tato pravidla jsou v souladu s právem Společenství.

2.   V případech, kdy členský stát

může kontaktovat příslušný členský stát, který má pravomoc, za účelem dosažení vzájemně uspokojivého řešení veškerých vzniklých problémů. Po obdržení odůvodněné žádosti prvního členského státu požádá členský stát, který má pravomoc, subjekt televizního vysílání, aby dodržoval příslušná pravidla obecného veřejného zájmu. Členský stát, který má pravomoc, sdělí prvnímu členskému státu do dvou měsíců výsledky, kterých v návaznosti na tuto žádost dosáhl. Kterýkoli z těchto členských států může vyzvat kontaktní výbor zřízený podle článku 23a, aby daný případ posoudil.

3.   Pokud má první členský stát za to,

může vůči tomuto subjektu televizního vysílání přijmout přiměřená opatření.

Tato opatření musí být objektivně nezbytná, uplatňovaná nediskriminačním způsobem a přiměřená ve vztahu k cílům, které sledují.

4.   Členský stát může přijmout opatření podle odstavce 3, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

5.   Komise rozhodne do tří měsíců od oznámení podle odst. 4 písm. a), zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství. Pokud Komise rozhodne, že jsou opatření neslučitelná s právem Společenství, dotyčný členský stát od přijetí plánovaných opatření upustí.

6.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých právních předpisů, aby poskytovatelé mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, tuto směrnici účinně dodržovali.

7.   Členské státy podporují režimy společné regulace nebo samoregulace na vnitrostátní úrovni v oblastech koordinovaných touto směrnicí v rozsahu, v jakém to dovolují jejich právní řády. Tyto režimy musí být široce přijímány hlavními zúčastněnými subjekty v dotyčných členských státech a musí zaručovat účinné prosazování.

8.   Nestanoví-li tato směrnice jinak, použije se směrnice 2000/31/ES. V případě rozporu mezi ustanoveními směrnice 2000/31/ES a ustanoveními této směrnice mají přednost ustanovení této směrnice, nestanoví-li tato směrnice jinak.“

6.

Článek 3a se zrušuje.

7.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIA

USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ NA VŠECHNY AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY

Článek 3a

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb spadající do jejich pravomoci umožnili příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k těmto informacím:

Článek 3b

Členské státy vhodnými prostředky zajistí, aby audiovizuální mediální služby poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci neobsahovaly podněcování k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti.

Článek 3c

Členské státy vyzvou poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, aby zajistili postupné zpřístupnění svých služeb osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením.

Článek 3d

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé mediálních služeb spadající do jejich pravomoci nevysílali kinematografická díla mimo doby sjednané s nositeli práv.

Článek 3e

1.   Členské státy zajistí, aby audiovizuální obchodní sdělení poskytovaná poskytovateli mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, splňovala tyto požadavky:

2.   Členské státy a Komise vybízejí poskytovatele mediálních služeb k tomu, aby vytvořili kodexy chování, pokud jde o nevhodná audiovizuální obchodní sdělení, provázející pořady pro děti nebo do nich začleněná, týkající se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látky jako jsou tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje.

Článek 3f

1.   Audiovizuální mediální služby nebo pořady, které jsou sponzorovány, musí splňovat tyto požadavky:

2.   Audiovizuální mediální služby nebo pořady nesmějí být sponzorovány podniky, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret a jiných tabákových výrobků.

3.   Při sponzorování audiovizuálních mediálních služeb nebo pořadů podniky, mezi jejichž předmět činnosti patří výroba nebo prodej léčivých přípravků a léčebných postupů, lze propagovat název nebo obraz podniku na veřejnosti, avšak nelze propagovat určité léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis.

4.   Zpravodajské a publicistické pořady nesmí být sponzorovány. Členské státy mohou zakázat, aby se sponzorské logo objevovalo během pořadů pro děti, dokumentárních pořadů a náboženských pořadů.

Článek 3g

1.   Umístění produktu se zakazuje.

2.   Odchylně od odstavce 1 je umístění produktu přípustné, nerozhodne-li členský stát jinak,

Výjimka stanovená v první odrážce se nevztahuje na pořady pro děti.

Pořady, které obsahují umístění produktu, musí splňovat alespoň tyto požadavky:

Výjimečně mohou členské státy od požadavků uvedených výše v písmenu d) upustit, pokud příslušný pořad nevyrobil ani jeho výrobu nezadal sám poskytovatel mediálních služeb nebo společnost přidružená k poskytovateli mediálních služeb.

3.   Pořady nesmějí v žádném případě obsahovat umístění produktu, pokud jde o

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se vztahují pouze na pořady vyrobené po 19. prosinci 2009.“

8.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIB

USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ POUZE NA AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY NA VYŽÁDÁNÍ

Článek 3h

Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci, které by mohly vážně narušit tělesný, duševní nebo morální vývoj nezletilých osob, byly dostupné pouze tak, aby nezletilé osoby neměly běžně možnost tyto audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.

Článek 3i

1.   Členské státy zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci podporovaly v případech, kdy je to možné, a vhodnými prostředky tvorbu evropských děl a přístup k nim. Tato podpora by se mohla týkat mimo jiné finančního příspěvku těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům nebo podílu či zdůraznění evropských děl v katalozích pořadů v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání.

2.   Nejpozději dne 19. prosince 2011, a poté každé čtyři roky podávají členské státy Komisi zprávu o provádění odstavce 1.

3.   Komise na základě informací poskytnutých členskými státy a na základě nezávislé studie podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování odstavce 1, přičemž zohlední vývoj trhu a technický rozvoj a cíl kulturní rozmanitosti.“

9.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIC

USTANOVENÍ O VÝHRADNÍCH PRÁVECH A KRÁTKÝCH ZPRAVODAJSKÝCH PŘÍSPĚVCÍCH V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ

Článek 3j

1.   Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijmout opatření, která zajistí, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílaly na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti tohoto členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti dotyčný členský stát vypracuje seznam vnitrostátních a jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a transparentním způsobem v přiměřené lhůtě. Přitom dotyčný členský stát rovněž určí, zda tyto události mají být celé nebo zčásti přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být celé nebo zčásti přenášeny ze záznamu.

2.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce l přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat události, které tento jiný členský stát určil v souladu s odstavci 1 a 2, celé nebo zčásti v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, celé nebo zčásti ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání, jak tento jiný členský stát určil podle odstavce 1.

Článek 3k

1.   Členské státy zajistí, aby měly všechny subjekty televizního vysílání usazené ve Společenství pro účely krátkých zpravodajských příspěvků přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, které vysílá subjekt televizního vysílání spadající do jejich pravomoci na základě výhradních práv, a to za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek.

2.   Pokud výhradní práva k události vysoce zajímavé pro veřejnost získá jiný subjekt televizního vysílání usazený v témže členském státě jako subjekt televizního vysílání usilující o přístup, musí být přístup vyžadován od tohoto subjektu televizního vysílání.

3.   Členské státy zajistí, aby byl tento přístup zaručen tím, že umožní subjektům televizního vysílání volný výběr krátkých výňatků ze signálu vysílajícího subjektu, přičemž alespoň označí jejich zdroj, pokud to není z praktických důvodů nemožné.

4.   Místo postupu podle odstavce 3 mohou členské státy zavést rovnocenný systém, který zajistí přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek jiným způsobem.

5.   Krátké výňatky se použijí pouze pro obecné zpravodajské pořady, přičemž v rámci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání mohou být použity, pouze pokud je stejný pořad nabízen ze záznamu stejným poskytovatelem mediálních služeb.

6.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5, zajistí členské státy v souladu se svým právem a právními postupy, aby byly vymezeny způsoby a podmínky pořizování těchto krátkých výňatků, zejména veškerá úprava náhrad, maximální délka krátkých výňatků a časová omezení jejich vysílání. Je-li stanovena náhrada, nesmí být vyšší než dodatečné náklady vzniklé přímo při poskytování přístupu.“

10.

V čl. 4 odst. 1 se zrušují slova „ve smyslu článku 6“.

11.

Články 6 a 7 se zrušují.

12.

Název kapitoly IV se nahrazuje tímto:

13.

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

1.   Televizní reklama a teleshopping musí být snadno rozeznatelné a odlišitelné od redakčního obsahu. Aniž je dotčeno použití nových reklamních technik, musí být televizní reklama a teleshopping zřetelně odlišeny od ostatních částí pořadu obrazovými nebo zvukovými nebo prostorovými prostředky.

2.   Samostatné reklamní šoty a šoty teleshoppingu, kromě šotů v přenosech sportovních událostí, se vysílají pouze výjimečně.“

14.

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

1.   Členské státy zajistí, aby v případech, kdy se televizní reklama nebo teleshopping zařazuje v průběhu pořadů, nebyla narušena celistvost pořadů, s přihlédnutím k přirozeným přestávkám v pořadu, době jeho trvání a jeho povaze, ani práva nositelů práv.

2.   Vysílání filmů vytvořených pro televizi (s výjimkou seriálů, cyklů a dokumentů), kinematografických děl a zpravodajských pořadů může být přerušeno televizní reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut. Vysílání pořadů pro děti může být přerušeno reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut, pokud plánovaná délka pořadu přesahuje třicet minut. Reklama a teleshopping nesmějí být zařazovány během bohoslužeb.“

15.

Články 12 a 13 se zrušují.

16.

V článku 14 se zrušuje první odstavec.

17.

Články 16 a 17 se zrušují.

18.

Článek 18 se nahrazuje tímto:

„Článek 18

1.   Podíl televizních reklamních šotů a šotů teleshoppingu nesmí v průběhu jedné hodiny překročit 20 %.

2.   Odstavec 1 se nepoužije na oznámení subjektu televizního vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, na oznámení o sponzorování a umístění produktu.“

19.

Článek 18a se nahrazuje tímto:

„Článek 18a

Souvislé teleshoppingové pořady musí být zřetelně označeny obrazovými a zvukovými prostředky a trvají bez přerušení nejméně patnáct minut.“

20.

Článek 19 se nahrazuje tímto:

„Článek 19

Ustanovení této směrnice se obdobně použijí na televizní kanály určené výhradně pro reklamu a teleshopping a na televizní programy určené výhradně pro vlastní propagaci. Kapitola III, článek 11 a článek 18 se na tyto programy nepoužijí.“

21.

Článek 19a se zrušuje.

22.

Článek 20 se nahrazuje tímto:

„Článek 20

Aniž je dotčen článek 3, mohou členské státy s náležitým ohledem na právo Společenství stanovit pro televizní vysílání určené výhradně pro jejich vnitrostátní území, které nemůže přijímat veřejnost přímo nebo nepřímo v jednom nebo více jiných členských státech, jiné podmínky než podmínky uvedené v čl. 11 odst. 2 a v článku 18.“

23.

Název kapitoly V se nahrazuje tímto:

24.

Články 22a a 22b se zrušují.

25.

Název kapitoly VI se nahrazuje tímto:

26.

V čl. 23a odst. 2 se písmeno e) nahrazuje tímto:

27.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA VIB

SPOLUPRÁCE MEZI REGULAČNÍMI ORGÁNY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Článek 23b

Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby poskytovaly Komisi a sobě navzájem informace nezbytné pro uplatňování této směrnice, zejména jejích článků 2, 2a a 3, především prostřednictvím svých příslušných nezávislých regulačních orgánů.“

28.

Články 25 a 25a se zrušují.

29.

Článek 26 se nahrazuje tímto:

„Článek 26

Do 19. prosince 2011 a poté každé tři roky podá Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice a popřípadě podá nové návrhy na její přizpůsobení vývoji v odvětví audiovizuálních mediálních služeb, zejména s ohledem na nejnovější technický rozvoj, konkurenceschopnost tohoto odvětví a úroveň mediální gramotnosti ve všech členských státech.

Tato zpráva rovněž posoudí otázku televizní reklamy provázející pořady pro děti nebo do nich začleněné, a zejména otázku, zda kvantitativní i kvalitativní pravidla obsažená v této směrnici zajistila požadovanou úroveň ochrany.“

—

Bod 4 přílohy „Směrnice a nařízení spadající do oblasti působnosti čl. 3 písm. a)“ se nahrazuje tímto:

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/46

(1)

Komise sjednala jménem Evropského společenství dohodu s Ukrajinou o zpětném přebírání osob.

(2)

Dohoda byla jménem Evropského společenství podepsána s výhradou pozdějšího uzavření dne 18. června 2007 v souladu s rozhodnutím Rady ze dne ze dne 12. června 2007.

(3)

Dohoda by měla být schválena.

(4)

Touto dohodou se zřizuje smíšený readmisní výbor, který může přijmout svůj jednací řád. V takovém případě je vhodné, aby Společenství zaujalo své stanovisko zjednodušeným postupem.

(5)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(6)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(7)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijetí tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/66

(1)

Komise sjednala jménem Evropského společenství s Ukrajinou dohodu o usnadnění udělování víz.

(2)

Dohoda byla jménem Evropského společenství podepsána dne 18. června 2007 v souladu s rozhodnutím Rady ze dne 12. června 2007 s výhradou případného pozdějšího uzavření.

(3)

Uvedená dohoda by měla být schválena.

(4)

Uvedenou dohodou se zřizuje smíšený výbor pro správu dohody, který může přijmout svůj jednací řád. Je vhodné, aby v tomto případě mohl být postoj Společenství schválen zjednodušeným postupem.

(5)

V souladu s Protokolem o postavení Spojeného království a Irska a Protokolem o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, připojenými ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(6)

V souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/77

(1)

Toto rozhodnutí přijaté podle čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1) je určeno podniku Fiat Auto SpA (dále jen „Fiat“) a týká se poskytování technických informací o opravě vozidel značek Fiat, ALFA Romeo a Lancia.

(2)

Pojmem technické informace se rozumějí údaje, postupy a návody nezbytné pro kontrolu, opravu a výměnu vadných, porouchaných či použitých dílů motorového vozidla nebo pro odstranění poruch v některém ze systémů vozidla. Tento pojem zahrnuje sedm hlavních kategorií:

(3)

V prosinci 2006 Komise zahájila řízení a oznámila podniku Fiat předběžné posouzení, v němž zastávala předběžné stanovisko, že dohody podniku Fiat s jeho poprodejními servisními partnery vyvolávají obavy ohledně jejich slučitelnosti s čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES.

(4)

Z předběžného posouzení Komise vyplývá, že podnik Fiat pravděpodobně nesdělil určité druhy technických informací o opravách, a to ani po konci přechodného období stanoveného nařízením Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (2). V době, kdy Komise zahájila šetření, ještě stále nebyl v podniku Fiat zaveden účinný systém, který by nezávislým opravnám umožňoval neomezený přístup k technickým informacím o opravách. Ačkoli podnik Fiat v průběhu šetření Komise přístupnost svých technických informací zlepšil, a to zejména zřízením internetových stránek o technických informacích („internetové stránky TI“), které byly za tímto účelem vytvořeny v červnu 2005, informace, které byly dány nezávislým opravnám k dispozici, se stále zdají být neúplné.

(5)

Z předběžného posouzení vyplývá, že tímto sporným jednáním byly dotčeny trh pro poskytování opravárenských služeb a služeb v oblasti údržby osobních vozidel a trh pro poskytování technických informací opravnám. Síť autorizovaných opraven značky Fiat měla velmi vysoký podíl na prvním uvedeném trhu, zatímco na druhém trhu byl Fiat jediným dodavatelem schopným poskytnout všechny nezbytné technické informace opravnám pro vozidla vyrobená tímto podnikem.

(6)

Dohody podniku Fiat o opravárenských službách a prodeji náhradních dílů v podstatě požadují od členů sítě jeho autorizovaných opraven, aby prováděli v úplném rozsahu opravy spojené s jeho značkami a působili jako velkoprodejci náhradních dílů. Komise se obává, že nepříznivé dopady vyplývající z těchto dohod by mohly být posilovány tím, že podnik Fiat neposkytuje nezávislým opravnám odpovídající přístup k technickým informacím, čímž předem vylučuje podniky, které by byly ochotné a schopné nabízet opravárenské služby na základě odlišného obchodního modelu.

(7)

Předběžný závěr Komise byl takový, že způsob, jakým podnik Fiat poskytuje technické informace nezávislým opravnám, neodpovídá potřebám těchto opraven ani s ohledem na rozsah poskytovaných informací, ani s ohledem na jejich dostupnost, a že takové jednání ve spojení s podobným jednáním dalších výrobců vozidel mohlo přispět ke zhoršení postavení nezávislých opraven na trhu. Tento postup mohl značně poškodit spotřebitele vzhledem k výraznému omezení výběru náhradních dílů, zvýšení cen oprav, omezení možnosti si opravnu vybrat, možným bezpečnostním rizikům a nedostatečnému přístupu k inovačním opravárenským dílnám.

(8)

Dále skutečnost, že podnik Fiat zjevně neumožňuje nezávislým opravnám odpovídající přístup k technickým informacím, může mít za následek, že dohody s jeho poprodejními servisními partnery nemohou uplatnit výjimku podle nařízení č. 1400/2002, neboť podle čl. 4 odst. 2 nařízení se výjimka nepoužije tam, kde dodavatel motorových vozidel odmítne umožnit samostatným subjektům přístup k jakýmkoli technickým informacím, diagnostickým nebo jiným zařízením, nástrojům, včetně odpovídajícího softwaru, nebo ke školením požadovaným pro opravy a údržbu těchto motorových vozidel. Jak objasňuje 26. bod odůvodnění tohoto nařízení, podmínky přístupu nesmí rozlišovat mezi schválenými a samostatnými subjekty.

(9)

Nakonec Komise zaujala předběžné stanovisko, že na dohody mezi podnikem Fiat a jeho autorizovanými opravnami pravděpodobně nelze z důvodu nedostatečného přístupu k technickým informacím o opravách uplatňovat ustanovení čl. 81 odst. 3.

(10)

Dne 22. ledna 2007 podnik Fiat nabídl Komisi závazky s cílem rozptýlit obavy o hospodářskou soutěž uvedené v předběžném posouzení.

(11)

Podle těchto závazků rozsah informací, které mají být poskytovány, vyplývá ze zásady, že nezávislé opravny nesmí být znevýhodněny vůči autorizovaným. Z tohoto důvodu podnik Fiat zajistí, aby veškeré technické informace, nástroje, zařízení, software a školení, požadované pro opravy a údržbu jeho motorových vozidel, které jsou poskytovány autorizovaným opravnám či nezávislým dovozcům v jakémkoli členském státě EU podnikem Fiat nebo jeho jménem, byly dány k dispozici i nezávislým opravnám.

(12)

Závazky vymezují, že „technické informace“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1400/2002 zahrnují všechny informace poskytované autorizovaným opravnám pro opravy a údržbu motorových vozidel značek Fiat, ALFA Romeo a Lancia. Jedná se například o software, chybové kódy a jiné parametry, spolu s aktualizacemi, které jsou potřebné pro práci na elektronických řídicích jednotkách, aby mohlo být zavedeno nebo obnoveno nastavení doporučované podnikem Fiat, způsoby identifikace vozidel, katalogy dílů, pracovní postupy vyplývající z praktických zkušeností a související s problémy, které se obvykle dotýkají určitého modelu nebo řady, sdělení o stažení výrobku i ostatní sdělení o opravách, které mohou být prováděny v rámci sítě autorizovaných opraven bezplatně.

(13)

Přístup k nástrojům znamená přístup k elektronickým diagnostickým a jiným nástrojům pro opravy, včetně příslušného softwaru a jeho pravidelných aktualizací, a ke službám poskytovaným na tyto nástroje po jejich prodeji.

(14)

Závazky jsou závazné pro podnik Fiat a pro podniky s ním spojené, ale nebudou přímo závazné pro nezávislé dovozce značek vozidel Fiat. Podnik Fiat proto souhlasil s tím, že v těch členských státech, v nichž prodává prostřednictvím nezávislých dovozců vozidla Fiat, ALFA Romeo či Lancia, vynaloží maximální úsilí k tomu, aby tyto podniky smluvně zavázal k dodávání všech technických informací nebo jazykových verzí technických informací, které podniky poskytly autorizovaným opravnám v dotyčném členském státě. Fiat se zavázal neprodleně umístit tyto technické informace nebo jejich jazykové verze na své internetové stránky TI.

(15)

Podle 26. bodu odůvodnění nařízení není podnik Fiat povinen poskytovat nezávislým opravnám technické informace, které by mohly umožnit třetí straně obejít nebo uvést mimo provoz zařízení proti odcizení vozidla či změnit kalibraci (3) elektronických zařízení nebo zasahovat do zařízení, která omezují rychlost vozidla. Obdobně jako všechny výjimky v rámci právních předpisů EU je třeba 26. bod odůvodnění vykládat přísně. Závazky poukazují na skutečnost, že pokud Fiat použije tuto výjimku jako důvod pro odepření přístupu nezávislým opravnám k určitým technickým informacím, měl by se zavázat k tomu, aby byly takto odepřené informace omezeny jen na ty, které jsou nezbytné pro zajištění ochrany popsané v 26. bodě odůvodnění, a aby nedostatek těchto informací nebránil nezávislým opravnám provádět jiné práce, které nejsou uvedené v 26. bodě odůvodnění, včetně prací na takových zařízeních, jako jsou elektronické řídicí jednotky, airbagy, předpínače bezpečnostních pásů nebo prvky centrálního zamykání.

(16)

Ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1400/2002 stanoví, že technické informace musí být dány k dispozici způsobem, který je přiměřený potřebám nezávislých opraven. To znamená, že informace musí být poskytnuty uspořádaně a že se při tvorbě cen musí brát v úvahu, v jakém rozsahu nezávislé opravny informace využívají.

(17)

V souladu s touto zásadou závazky vymezují, že podnik Fiat umístí na internetové stránky TI všechny technické informace týkající se modelů uvedených na trh po roce 1996 a zajistí, aby byly na stránkách TI nebo na jakýchkoli stránkách, které by je mohly v budoucnosti nahradit, všechny aktualizované technické informace vždy k dispozici. Navíc bude Fiat vždy dbát na to, aby internetové stránky bylo možné snadno nalézt, a bude poskytovat úroveň informací odpovídající způsobům používaným při poskytování technických informací členům jeho autorizovaných sítí. Pokud Fiat nebo jiný podnik jednající jménem podniku Fiat dá autorizovaným opravnám k dispozici technickou informaci v určitém jazyce EU, Fiat zajistí, aby tato jazyková verze informace byla neprodleně umístěna na internetových stránkách TI.

(18)

Následující tři druhy technických informací ještě na internetových stránkách TI nejsou, ale podnik Fiat se zavázal je tam umístit do 31. prosince 2007:

(19)

V závazcích se stanovuje, že struktura poplatků podniku Fiat za poskytnutí přístupu na internetové stránky bude vycházet z ceny ročního předplatného celého souboru CD-ROMů, které poskytuje svým autorizovaným opravnám; tj. 3 356 EUR plus 65 EUR za katalog dílů a příplatek k předplatnému ve výši 134 EUR měsíčně za aktualizace. Aby však byl dodržen požadavek přiměřenosti stanovený v nařízení, Fiat souhlasí s tím, že poměrně stanoví měsíční, denní a hodinovou sazbu v ceně 3 EUR za hodinu, 22 EUR za den a 350 EUR za měsíc. Po dobu celé platnosti závazků Fiat zachová strukturu těchto poplatků za přístup a nezvýší poplatky více, než bude průměrná míra inflace v EU.

(20)

Závazky podniku Fiat není dotčen žádný současný ani budoucí požadavek stanovený právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, který může rozšiřovat rozsah technických informací, které je Fiat povinen poskytovat samostatným subjektům, či který může stanovit výhodnější způsoby, jak mohou být takové informace poskytovány.

(21)

Při žádosti nezávislé opravny nebo sdružení takových opraven se podnik Fiat zavazuje přijmout mediační mechanismus pro řešení sporů týkajících se poskytování technických informací. Mediace proběhne v členském státě, kde se nachází sídlo žádající strany, podle pravidel uznaných místních mediačních středisek. Mediací nebude dotčeno právo podat žalobu u příslušného vnitrostátního soudu.

(22)

S ohledem na závazky se v rozhodnutí konstatuje, že již neexistují žádné důvody k tomu, aby Komise jednala. Závazky jsou závazné do 31. května 2010.

(23)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal dne 9. července 2007 kladné stanovisko.

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/80

(1)

Podle rozhodnutí Komise 2004/4/ES (2) nesmějí být hlízy Solanum tuberosum L. pocházející z Egypta v zásadě dováženy do Společenství. Pro dovozní období 2006/2007 byl však při splnění zvláštních podmínek dovoz těchto hlíz do Společenství povolen z „oblastí prostých škodlivého organismu“.

(2)

Během dovozního období 2006/2007 bylo zaznamenáno jedno zachycení Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith.

(3)

Egypt na toto zachycení reagoval uspokojivým způsobem. Příslušná oblast byla pro dovozní období 2007/2008 ze seznamu „oblastí prostých škodlivého organismu“ vyřazena.

(4)

Komise na základě informací dodaných Egyptem zjistila, že při splnění určitých podmínek nehrozí nebezpečí rozšíření Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith v důsledku dovozu hlíz Solanum tuberosum L. z oblastí Egypta „prostých škodlivého organismu“ do Společenství.

(5)

Dovoz hlíz Solanum tuberosum L. pocházejících z oblastí Egypta „prostých škodlivého organismu“ do Společenství by proto měl být pro dovozní období 2007/2008 povolen.

(6)

Rozhodnutí 2004/4/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého rostlinolékařského výboru,

1.

V čl. 2 odst. 1 se období „2006/2007“ nahrazuje obdobím „2007/2008“.

2.

V článku 4 se datum „31. srpna 2007“ nahrazuje datem „31. srpna 2008“.

3.

V článku 7 se datum „30. září 2007“ nahrazuje datem „30. září 2008“.

4.

Příloha se mění takto:

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/81

(1)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví požadavky na tlumení salmonel v různých populacích drůbeže v členských státech. Požadavky se vztahují na členské státy vždy ode dne, který je stanoven v příloze I uvedeného nařízení, zejména 18 měsíců po stanovení cíle zaměřeného na snížení výskytu salmonel.

(2)

Cíl zaměřený na takové snížení se vztahuje na reprodukční hejna druhu Gallus gallus od 1. července 2005 podle nařízení Komise (ES) č. 1003/2005 (4), na nosnice od 1. srpna 2006 podle nařízení (ES) č. 1168/2006 a na brojlery od 1. července 2007 podle nařízení (ES) č. 646/2007 (5).

(3)

Kanada, Izrael, Tunisko a Spojené státy předložily Komisi své programy pro tlumení salmonel u chovné drůbeže druhu Gallus gallus, jejích násadových vajec a jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených k chovu. Bylo zjištěno, že tyto programy poskytují záruky, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003, a měly by být proto schváleny.

(4)

Rozhodnutí Komise 2006/696/ES ze dne 28. srpna 2006, kterým se stanoví seznam třetích zemí, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež, násadová vejce, jednodenní kuřata, maso drůbeže, ptáků nadřádu běžci a volně žijící pernaté zvěře, vejce a vaječné výrobky a vejce prostá specifikovaných patogenních původců, a příslušné podmínky pro vydání veterinárního osvědčení a kterým se pozměňují rozhodnutí 93/342/EHS, 2000/585/ES a 2003/812/ES (6), se vztahuje na dovozy do Společenství a přepravu přes jeho území zejména chovné a užitkové drůbeže, násadových vajec a jednodenních kuřat a stanoví seznam třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet příslušná zvířata a násadová vejce.

(5)

Podle nařízení (ES) č. 2160/2003 uvedení nebo ponechání třetích zemí na seznamech třetích zemí stanovených právními předpisy Společenství, z nichž je členským státům povoleno dovážet zvířata nebo násadová vejce spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení, je podmíněno tím, že daná třetí země předloží Komisi program rovnocenný národním programům pro tlumení salmonel, které mají zavést členské státy, a tím, že Komise tento program schválí.

(6)

V důsledku schválení programů by Kanada, Izrael, Tunisko a Spojené státy měly zůstat na seznamu, stanoveném v rozhodnutí 2006/696/ES, třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus určená k chovu.

(7)

Některé další třetí země v současné době uvedené na seznamu v rozhodnutí 2006/696/ES dosud Komisi nepředložily žádné programy pro tlumení salmonel. Vzhledem k tomu, že se požadavky na chovnou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus určených k chovu již ve Společenství uplatňují, dovozy takové drůbeže a vajec by z těchto třetích zemí již neměly být povoleny. Seznam třetích zemí nebo jejich částí stanovený v příloze I části 1 rozhodnutí 2006/696/ES by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(8)

Pro poskytnutí záruk, které jsou rovnocenné požadavkům ve Společenství, by třetí země, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou a užitkovou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus, měly osvědčit, že se u hejna původu použil program pro tlumení salmonel a že toto hejno bylo vyšetřeno na přítomnost sérotypů salmonely s významem pro veřejné zdraví, jakmile se požadavky začnou uplatňovat u různých populací drůbeže ve Společenství.

(9)

Kromě toho podle nařízení (ES) č. 2160/2003 od 1. ledna 2007 hejna druhu Gallus gallus nesmějí být použita pro reprodukční účely a jejich vejce nesmějí být použita jako násadová vejce ve Společenství, pokud jsou infikovaná Salmonella enteritidis nebo Salmonella typhimurium. Proto by měl být dovoz do Společenství chovné drůbeže, jednodenních kuřat určených k chovu a násadových vajec povolen pouze tehdy, jsou-li hejna původu vyšetřena a prostá Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium.

(10)

Nařízení Komise (ES) č. 1177/2006 ze dne 1. srpna 2006, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o požadavky na používání určitých tlumicích metod v rámci národních programů pro tlumení salmonel u drůbeže (7) stanoví některá pravidla pro používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek v rámci národních programů pro tlumení přijatých v souladu s nařízením (ES) č. 2160/2003.

(11)

Třetí země, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou a užitkovou drůbež druhu Gallus gallus, násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus by měly osvědčit, že se specifická pravidla pro používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek stanovená v nařízení (ES) č. 1177/2006 uplatnila, jakmile se tato pravidla začala uplatňovat u různých populací drůbeže ve Společenství. Pokud se antimikrobiální látky použijí u jednodenních kuřat pro jiné účely než tlumení salmonel, mělo by to být rovněž uvedeno v osvědčení, jelikož takové použití může ovlivnit vyšetření na salmonely při dovozu.

(12)

Vzorová veterinární osvědčení pro dovoz chovné a užitkové drůbeže, jednodenních kuřat a násadových vajec v rozhodnutí 2006/696/ES by měla být odpovídajícím způsobem změněna. Aby se předešlo budoucím změnám vzorových veterinárních osvědčení v době, kdy se ustanovení pro dovozy v nařízení (ES) č. 2160/2003 začnou uplatňovat u užitkové drůbeže a jednodenních kuřat jiných než chovných, měla by být rovněž změněna vzorová veterinární osvědčení pro dovoz těchto zvířat s jasným uvedením, od kdy se tyto změny uplatní u různých populací.

(13)

Bulharsko a Rumunsko přistoupily k Evropské unii dne 1. ledna 2007. Od tohoto dne se v těchto nových členských státech použijí ustanovení o obchodu uvnitř Společenství stanovená v rozhodnutí 2006/696/ES. Bulharsko a Rumunsko by proto měly být vymazány ze seznamů třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet a které jsou stanoveny v části 1 příloh I a II rozhodnutí 2006/696/ES.

(14)

S cílem předejít narušení obchodu by používání veterinárních osvědčení v současném znění, vydaných v souladu s rozhodnutím 2006/696/ES, mělo být povoleno v období 60 dnů ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

(15)

Aby se však předešlo budoucím změnám vzorových veterinárních osvědčení v době, kdy se ustanovení pro dovozy v nařízení (ES) č. 2160/2003 začnou uplatňovat u nosnic a brojlerů druhu Gallus gallus, měla by být rovněž změněna vzorová veterinární osvědčení pro dovoz těchto zvířat s jasným uvedením, od kdy se tyto změny uplatní u různých populací. Datum uplatnění těchto změn by proto mělo být odpovídajícím způsobem odloženo.

(16)

Rozhodnutí 2006/696/ES by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(17)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/101

(1)

Rozhodnutí Komise 2006/415/ES ze dne 14. června 2006 o některých ochranných opatřeních týkajících se vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 u drůbeže ve Společenství a o zrušení rozhodnutí 2006/135/ES (3) stanoví některá ochranná opatření, která mají být použita, aby se zabránilo šíření této nákazy, včetně vymezení oblastí A a B v návaznosti na podezření na ohnisko nebo na potvrzení ohniska této nákazy.

(2)

Německo oznámilo Komisi ohnisko vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 v hospodářství s malochovem drůbeže na svém území a přijalo příslušná opatření stanovená v rozhodnutí 2006/415/ES, včetně vymezení oblastí A a B v souladu s článkem 4 uvedeného rozhodnutí.

(3)

Komise tato opatření ve spolupráci s Německem přezkoumala a přesvědčila se, že hranice oblastí A a B, které vymezil příslušný orgán dotyčného členského státu, jsou v dostatečné vzdálenosti od vlastního místa ohniska. Oblasti A a B v Německu tedy mohou být potvrzeny a může být stanovena doba trvání této regionalizace.

(4)

Rozhodnutí 2006/415/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím budou přezkoumána na příštím zasedání Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/103

(1)

Hlavním motivem přeshraniční organizované trestné činnosti je finanční prospěch. Tento finanční prospěch je podnětem k páchání další trestné činnosti s cílem ještě více se obohatit. Donucovací orgány by proto měly mít potřebné schopnosti vyšetřit a analyzovat finanční transakce spojené s trestnou činností. Aby byl boj proti organizované trestné činnosti účinný, musí výměna informací, které mohou vést k vysledování a zajištění výnosů z trestné činnosti a jiného majetku patřícího zločincům, probíhat mezi členskými státy Evropské unie rychle.

(2)

Rada přijala rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (2) a rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (3), která se zabývají určitými aspekty justiční spolupráce v trestních věcech v oblasti zajištění a konfiskace výnosů z trestné činnosti, nástrojů trestné činnosti a dalšího majetku spojeného s trestnou činností.

(3)

Je nutné, aby příslušné orgány členských států, jejichž úkolem je vysledování nezákonných výnosů a dalšího majetku, který by mohl podléhat konfiskaci, úzce spolupracovaly a aby byla přijata opatření pro přímou komunikaci mezi těmito orgány.

(4)

Za tím účelem by členské státy měly mít vnitrostátní úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti s působností v této oblasti a měly by zajistit rychlou výměnu informací mezi těmito úřady.

(5)

Síť CARIN (Camden Assets Recovery Inter-Agency Network), která byla zřízena Rakouskem, Belgií, Německem, Irskem, Nizozemím a Spojeným královstvím v Haagu ve dnech 22. a 23. září 2004, již představuje rozsáhlou síť pracovníků a odborníků, jejímž cílem je zlepšit vzájemné znalosti týkající se metod a postupů v oblasti přeshraniční identifikace, zmrazení, zajištění a konfiskace výnosů z trestné činnosti a dalšího majetku s ní spojeného. Toto rozhodnutí by mělo doplnit síť CARIN tím, že poskytne právní základ pro výměnu informací mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti všech členských států.

(6)

Komise se ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu „Haagský program: Deset priorit pro nadcházejících pět let“ rovněž zasazovala o posílení nástrojů pro řešení finančních aspektů organizované trestné činnosti mimo jiné prostřednictvím podpory zřízení jednotek zpravodajských služeb pro majetek získaný z trestné činnosti v členských státech.

(7)

Spolupráce mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a mezi nimi a dalšími orgány, které mají napomáhat při vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti, by se měla uskutečňovat podle postupů a lhůt stanovených v rámcovém rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (4), včetně uvedených důvodů pro odmítnutí.

(8)

Tímto rozhodnutím by neměla být dotčena ujednání o spolupráci podle rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací (5) a stávající ujednání o policejní spolupráci.

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/106

„ii)

jsou konstruovány v souladu s technickými informacemi v příloze.“,

„ii)

jsou konstruovány v souladu s technickými informacemi v příloze nařízení Rady (ES) č. 254/2002 ze dne 12. února 2002 o opatřeních platných v roce 2002 pro obnovu populace tresky obecné v Irském moři (oblasti VIIa).“.

„b)

označení na bóji nebo údaje ze systému sledování plavidel uvádějí, že vlastník byl od daného zařízení ve vzdálenosti kratší než 100 námořních mil po více než 120 hodin;“,

„b)

označení na bóji nebo údaje ze systému sledování plavidel uvádějí, že vlastník nebyl od daného zařízení ve vzdálenosti kratší než 100 námořních mil po více než 120 hodin;“.