(1)

V dopise, který Komise zaevidovala dne 1. října 2003, předložilo Slovinsko program řešení uvízlých nákladů v podnicích na výrobu elektrické energie v Republice Slovinsko v souladu s přechodným řízením podle odst. 3 písm. c) prvního pododstavce přílohy IV Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska k Evropské unii. Toto podání bylo evidováno pod číslem případu státní podpory SI 7/03.

(2)

Z výměny dopisů, která následovala, vyplynulo, že dvě elektrárny, zmíněné v popisu okolností projednávaného opatření, údajně získávaly podporu z dalšího režimu státní podpory. Tento druhý režim státní podpory („režim“) Komise zaevidovala dne 6. prosince 2004 pod číslem případu státní podpory NN 80/04.

(3)

Na základě dostupných údajů vyjádřila Komise pochybnosti o slučitelnosti některých částí režimu se společným trhem. Proto přijala 2. února 2005 rozhodnutí, jímž zahájila formální vyšetřovací řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES („rozhodnutí o zahájení řízení“), a vyzvala Slovinsko, aby předložilo své připomínky. Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno dne 15. března 2005 v Úředním věstníku Evropské unie (2). Všechny zainteresované strany byly vyzvány, aby předložily své připomínky do jednoho měsíce ode dne zveřejnění rozhodnutí.

(4)

Slovinsko v dopisu ze dne 11. března 2005, registrovaném dne 14. března 2005, předložilo své připomínky k pochybnostem vyjádřeným v rozhodnutí o zahájení řízení. Komise poslala Slovinsku dne 25. dubna 2005, 11. července 2005, 23. listopadu 2005 a 22. června 2006 doplňující otázky, na něž Slovinsko odpovědělo v uvedeném pořadí těmito dopisy: dopisem ze dne 14. června 2005, který Komise registrovala téhož dne, dopisem ze dne 20. září 2005, který Komise registrovala téhož dne, dopisem ze dne 31. ledna 2006, který Komise registrovala téhož dne, a dopisem ze dne 7. července 2006, který Komise registrovala 14. července 2006.

(5)

Komise neobdržela žádné připomínky jiných zainteresovaných stran.

(6)

Technická schůzka mezi Komisí a slovinskými orgány proběhla dne 25. října 2006 a na základě schůzky poskytlo Slovinsko Komisi doplňující údaje v dopisu ze dne 23. listopadu 2006, který Komise zaevidovala dne 24. listopadu 2006.

(7)

Režim byl zaveden roku 2001 s cílem podpořit výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů a kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie ve Slovinsku a zajistit spolehlivé dodávky energie z domácích zdrojů.

(8)

Podporu z režimu může využívat pouze ten výrobce elektrické energie, kterému Ministerstvo životního prostředí a energie udělilo status „kvalifikovaného výrobce“ (3).

(9)

Status kvalifikovaného výrobce lze udělit třem typům výrobců elektrické energie:

(10)

Roku 2003 měli kvalifikovaní výrobci přibližně 11,2% podíl na trhu výroby elektrické energie ve Slovinsku. Bez elektrárny Trbovlje a elektrárny s kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie v Lublani se tento podíl snižuje přibližně na 2,7 %.

(11)

Kvalifikovaní výrobci mají právo na to, aby od nich správce sítě, na kterou jsou připojeni, odkoupil veškerou výrobu za cenu, kterou každoročně stanoví a upravuje stát. Tato cena je vyšší než tržní cena. Kvalifikovaní výrobci se také mohou rozhodnout prodat svou elektrickou energii přímo na trhu, přičemž v tomto případě mají nárok na státní prémii, která se rovná rozdílu mezi příjmy, které by jim náležely, pokud by se rozhodli, že svou elektrickou energii prodají správci sítě, a příjmy, které obdrželi na trhu.

(12)

Správci sítě uhradí ztráty, které vzniknou z důvodu povinného odkupu, platbami z fondu, založeného na základě zákona. Prostředky z fondu se uhradí také prémie pro kvalifikované výrobce, kteří se rozhodnou prodat svou elektrickou energii na trhu. Fond čerpá z dávek podobných daním za spotřebu elektrické energie, které musí platit všichni spotřebitelé elektrické energie ve Slovinsku.

(13)

Na základě analýzy dostupných údajů Komise dospěla k předběžnému závěru, že podpora znamená státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, neboť splňuje všechna čtyři kumulativní kritéria příslušné definice.

(14)

Komise též vyjádřila pochybnosti o tom, že by režim mohl být slučitelný se společným trhem.

(15)

Komise nejprve analyzovala podporu z hlediska pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (4) („ekologické pokyny“). Tato analýza vyvolala pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory s ekologickými pokyny, zejména co se týče definice výrobců, kteří využívají obnovitelné zdroje energie a efektivní kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, a dále co se týče úrovně podpory ve srovnání se skutečnými nadměrnými náklady výrobců.

(16)

Poté Komise analyzovala podporu z hlediska sdělení Komise o metodice analyzování státní podpory související s uvízlými náklady (5) („metodika“). Tato analýza vedla k pochybnostem o slučitelnosti režimu s metodikou. Komise nemohla určit zejména to, zda byla podpora vypočtena dostatečně přesně, aby byl zajištěn propočet podle jednotlivých elektráren, který je podle této metodiky potřebný.

(17)

Poté analyzovala podporu jako náhradu za náklady spojené se službami obecného hospodářského zájmu. Tato analýza vyvolala pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory, jelikož Komise u většiny oprávněných subjektů nemohla dostatečně přesně definovat službu obecného hospodářského zájmu, která jim byla údajně svěřena, a u jediného oprávněného subjektu, u něhož tato služba mohla být přesně definována, nemohla posoudit poměrnost náhrady.

(18)

Komise vyjádřila pochybnosti také o tom, zda je podpora, která se financuje z dávky podobné daním, kterou musí platit spotřebitelé elektrické energie, slučitelná s články 25 a 90 Smlouvy o ES.

(19)

Komise po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení neobdržela žádné připomínky jiných zainteresovaných stran.

(20)

Slovinsko předložilo v dopisu ze dne 11. března 2005, registrovaném dne 14. března 2005, své připomínky k pochybnostem vyjádřeným v rozhodnutí o zahájení řízení. Tyto připomínky se týkaly pouze problému definování státní podpory a pojmu dávky podobné dani.

(21)

Slovinsko zdůraznilo, že slovinské distribuční společnosti nejsou 100% ve státním vlastnictví. Slovinsko uvádí, že vlastnictví správců je ve skutečnosti rozděleno mezi stát (asi 80 %) a soukromé investiční fondy a jiné subjekty (asi 20 %). Slovinská legislativa navíc v režimu povinného odkupu nerozlišuje mezi správci ve státním a soukromém vlastnictví. Energetický zákon (6) nestanoví podmínku, podle níž by správce musel být subjektem ve státním vlastnictví, a umožňuje, aby byl subjekt v soukromém nebo státním vlastnictví.

(22)

Dle názoru Slovinska neznamená skutečnost, že se určitý subjekt v režimu povinného odkupu nachází ve vlastnictví státu, sama o sobě státní podporu. Slovinsko se při tom odvolává na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 13. března 2001 ve věci C-379/98.

(23)

Slovinsko dále uvádí, že systém odkupu elektrické energie od kvalifikovaných výrobců, jak jej upravuje slovinská legislativa, je velmi podobný jiným režimům, kterými se už Komise zabývala, např. ve věcech NN 27/2000 a NN 68/2000 (7), u nichž Komise konstatovala, že státní podporu nepředstavují. Slovinsko uvádí, že Komise v rozhodnutí o obou případech konstatovala, že se povinnost týká řady soukromých a některých veřejných správců sítí, a proto se příslušné zákony, respektive případy nemohou projednávat tak, jako by zahrnovaly státní prostředky.

(24)

Vzhledem k uvedeným pochybnostem a k podobě platného systému zastává Slovinsko názor, že pouhá otázka vlastnictví příslušných subjektů sama o sobě nemůže měnit povahu prostředků, pokud tyto svou povahou nevycházejí ze státních zdrojů.

(25)

Slovinsko dále uvádí, že prostředky ve formě povinných příspěvků, které získá veřejný podnik, nepředstavují státní podporu, pokud s nimi nemá podnik právo volně disponovat. Při povinném odkupu je zdrojem financování režimu cena za používání sítí, kterou platí všichni spotřebitelé elektrické energie a jejíž část se shromažďuje u správců sítí na oddělených účtech k předem stanoveným účelům.

(26)

Slovinsko zdůraznilo, že se režim povinného odkupu financuje z části ceny za používání sítí, kterou platí všichni spotřebitelé elektrické energie za stejných a předem známých podmínek. Součásti ceny za používání sítí stanoví Energetická agentura (regulátor energetického trhu) a vláda. Pokrývání rozdílu v ceně probíhá tak, že správci sítí odkoupí elektrickou energii za pevnou cenu a prodají ji za cenu tržní. Mají-li při tom ztrátu, pokryjí ji z části ceny za používání sítí. Správci, kterým je uložen odkup, tedy nezískávají prostředky od státu, nýbrž z části ceny za používání sítí.

(27)

Správci musí tyto prostředky vést na zvláštním účtu. Platí se z nich rovněž dodatečná prémie, pokud kvalifikovaní výrobci prodají část své elektrické energie samostatně nebo přes prostředníka.

(28)

Slovinsko také tvrdilo, že režim nezahrnuje žádný státní ani jakýkoli jiný fond, přes který by prostředky protékaly. Prostředky na financování režimu se tedy nemohou chápat tak, že by pocházely z dávek podobných dani, jelikož nepocházejí ze státního rozpočtu a nemohou být připsány státu.

(29)

Slovinsko předložilo v následné korespondenci s Komisí další údaje a závazky ohledně režimu.

(30)

Slovinsko poskytlo nové, podrobnější údaje o ekologických cílech režimu. Režim byl prvořadě vytvořen jako příspěvek k obecným cílům ekologické politiky:

(31)

Tyto obecné cíle zahrnují konkrétní cíle pro kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla a pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, na které se vztahuje režim odkupu elektrické energie. Tyto cíle se shodují s cíli stanovenými pro Slovinsko mimo jiné směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (8). Směrnice 2001/77/ES stanoví rámcové cíle pro jednotlivé členské státy. Cílový podíl spotřeby elektrické energie z obnovitelných zdrojů činí pro Slovinsko 32,6 % do roku 2010.

(32)

Celkový počet elektráren, od nichž se elektrická energie odkupuje v souladu s režimem, je 434, z nichž 430 jich je připojeno na distribuční síť a 4 jsou připojeny na přenosovou síť. Více než 90 % elektráren připojených na distribuční síť jsou hydroelektrárny, zbylé jsou elektrárny na biomasu, solární elektrárny a elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie.

(33)

Režim se používá od 4. dubna 2002, kdy vstoupilo v platnost nařízení o pravidlech stanovení cen a odkupu elektrické energie od kvalifikovaných výrobců elektrické energie (9).

(34)

Smlouvy o odkupu elektrické energie, které momentálně platí pro kvalifikované elektrárny a správce sítí nebo systémů, byly uzavřeny na dobu deseti let.

(35)

Slovinsko vysvětlilo, že v souladu s článkem 4 energetického zákona z roku 1999 jsou obnovitelné zdroje energie definovány tak, jak stanoví směrnice 2001/77/ES.

(36)

Hlavním cílem režimu je zajistit přiměřené hospodářské podmínky pro rozvoj a realizaci nových projektů kvalifikovaných elektráren. Ke stanovení odkupních cen podle jednotlivých typů kvalifikovaných elektráren, které by zajistily alespoň minimální výnos, potřebný pro nové investice, byla použita analýza nákladů jednotlivých kvalifikovaných elektráren (s ohledem na primární zdroj energie a velikost). Výše podpory nebo prémie se stanoví jako rozdíl mezi jednotnou roční odkupní cenou a průměrnou tržní cenou elektrické energie. Pokud se tržní cena zvýší, prémie se odpovídajícím způsobem snižuje.

(37)

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny výrobní náklady kvalifikovaných výrobců podle kategorie technologie a velikosti ve srovnání s prémií, kterou poskytuje režim. Tabulka je založena na očekávané průměrné tržní ceně 8 SIT/kWh. Tato částka může sloužit pouze jako vodítko, jelikož se prémie v případě zvýšení tržních cen odpovídajícím způsobem snižují.

(38)

Ve všech případech jsou výrobní náklady vyšší než průměrná tržní cena a než garantované jednotné odkupní ceny v souladu s režimem kvalifikovaných výrobců.

Tabulka 1

Srovnání výrobních nákladů kvalifikovaných elektráren s odkupní cenou podle režimu

(39)

Jak je uvedeno v níže zobrazené tabulce, vyplývá z analýzy nákladů a ekonomického propočtu dle kategorií jednotek kvalifikovaných elektráren, že čistá současná hodnota (ČSH) odkupních cen používaná v souladu s režimem nepřesahuje ČSH všech investičních nákladů ve kterékoli kvalifikované elektrárně.

Tabulka 2

Srovnání ČSH odkupních cen s investičními náklady jednotlivých kvalifikovaných elektráren

(40)

Prémie u jednotlivých kvalifikovaných elektráren zahrnují také kapitálový výnos, který předepisuje slovinská legislativa – ten dosahuje minimálně diskontní sazby 8 % na investice z veřejných fondů. Jelikož odkupní ceny a prémie nebyly harmonizovány, je momentální výnos u všech kvalifikovaných elektráren, které využívají obnovitelné energie, nižší než 8 %, jak vyplývá z níže uvedené tabulky. Solárním elektrárnám prémie neumožňuje žádný kapitálový výnos (negativní výnos), zejména v případě malých a středně velkých elektráren.

Tabulka 3

Kapitálový výnos u jednotlivých kvalifikovaných elektráren

(41)

Slovinsko vysvětluje, že nové jednotky na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie jsou většinou vybaveny plynovými turbínami, které v provozu dosahují elektrické účinnosti mezi 37 % a 40 % a celkové účinnosti nad 80 %. Nové menší turbíny dosahují elektrické účinnosti nad 30 % a stejně tak celkové účinnosti nad 80 %. Jelikož je průměrná elektrická účinnost běžných tepelných elektráren ve Slovinsku přibližně 31 %, ukazuje to na velké úspory primární energie (mezi 15 % a 25 %) získané výrobou elektrické energie v jednotkách na kombinovanou výrobu a užitečnou spotřebu tepla.

(42)

Účinnost provozu kvalifikovaných elektráren na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie je stanovena tak, aby splňovala měřítka účinnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS (10).

(43)

Slovinsko prokázalo, že výrobní náklady na elektrickou energii v kvalifikovaných elektrárnách na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie jsou ve všech případech vyšší než odkupní cena režimu, že ČSH prémií je nižší než investiční náklady a že investiční výnos je nižší než 4,20 % (viz poslední tři řádky všech výše uvedených tabulek). Do výpočtů jsou zahrnuty zisky ze spotřeby tepla.

(44)

Slovinsko zavedlo službu obecného hospodářského zájmu v oblasti spolehlivosti dodávek elektrické energie. V souladu s čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/54/ES je tato služba obecného hospodářského zájmu založena na výrobě elektrické energie využíváním domácích zdrojů fosilního paliva. Pro tento účel se na výrobu elektrické energie ročně spotřebuje 600 000 tun slovinského hnědého uhlí. Hnědé uhlí je jediným zdrojem fosilního paliva, které je ve Slovinsku k dispozici. Jelikož se hnědé uhlí nejúčinněji spotřebovává v jedné z jednotek elektrárny Trbovlje (TET 2, která se nachází blízko hnědouhelného dolu), byla plněním tohoto závazku pověřena tato elektrárna. Bylo stanoveno, že se toto množství elektrické energie může odkoupit v systému garantovaného odkupu.

(45)

Příslušná elektrická energie se odkupuje za cenu, kterou každoročně stanoví příslušné orgány v závislosti na výrobních nákladech na elektrickou energii v elektrárně Trbovlje. Do odkupní ceny není zahrnut žádný podíl zisku.

(46)

Slovinsko připravilo následující tabulku, v níž je uvedena předpokládaná výše podpory podniků v předchozích letech:

Tabulka 4

Předpokládaná výše podpory

(47)

Využívání domácího hnědého uhlí je v zásadě možné také v elektrárně Šoštanj, která čítá pět jednotek, z nichž dvě jsou novější a jsou vybaveny čističkami kouřových plynů, a tři jsou starší a čističky nemají. V těchto jednotkách se spaluje uhlí z blízkého uhelného dolu, avšak za určitých podmínek by se tam mohlo spalovat i hnědé uhlí. Novější jednotky jsou plně vytíženy spalováním lignitu z blízkého dolu na uhlí. Kapacita tohoto dolu postačuje rámcově na tyto dvě jednotky. Spalování hnědého uhlí by bylo možné pouze ve třech starších jednotkách, které nejsou plně vytíženy a mají ještě určité provozní rezervy. S touto možností jsou však spojeny následující problémy:

Z uvedených skutečností vyplývá, že spalování hnědého uhlí v jednotkách v Šoštanji není z hospodářského hlediska zdůvodnitelné.

(48)

Jedinou další možnost spalování hnědého uhlí představuje Tepelná elektrárna a teplárna v Lublani (TE-TOL), která používala hnědé uhlí z domácích zdrojů jako hlavní zdroj energie do roku 2000. Jelikož jednotky v TE-TOL nemají zabudované čističky kouřových plynů, nedá se v nich slovinské hnědé uhlí dále spalovat, neboť obsahuje 2,2 % až 2,5 % síry. Z toho důvodu přestala TE-TOL spalovat tuzemské hnědé uhlí a dnes spaluje výhradně dovážené indonéské uhlí, které obsahuje výrazně nižší podíl síry (méně než 0,5 %), k němuž elektrárna nepotřebuje odsiřovací čističky kouřových plynů. Instalace čističek kouřových plynů do jednotek TE-TOL by nebyla ekonomicky zdůvodnitelná.

(49)

Slovinsko se zavázalo zaručit, že se státní podpora spolehlivosti dodávek poskytne maximálně 15 % celkové primární energie nutné na výrobu energie, která se spotřebuje ve Slovinsku v každém kalendářním roce.

(50)

Režim povinného odkupu zaručuje pouze pokrývání části nákladů amortizace kvalifikovaných výrobců.

(51)

Vnitřní předpis o přidělování prostředků na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie, účinného využívání energie a kogenerace (11) umožnil poskytnout investiční podporu pro elektrárny, které používají obnovitelné zdroje, a elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie. Investiční podpora těmto elektrárnám však byla zrušena novým vnitřním předpisem o přidělování prostředků na podporu účinného využívání energie a obnovitelných zdrojů energie (12). Byly stanoveny výjimky pro elektrárny, které nejsou připojeny na veřejnou síť a nezískávají podporu z režimu, a pro elektrárny s výkonem do 10 MW, které využívají obnovitelné zdroje energie a novou nebo zastaralou technologii, přičemž odkupní cena elektrické energie není s ohledem na vysokou cenu nákladů na výrobu elektrické energie dostatečně vysoká pro zajištění výnosnosti investice. Typ technologie, která má nárok na přidělení dotací, se stanovuje v pravidelných veřejných soutěžích.

(52)

Pro eliminaci nadbytečné kumulace stanoví článek 14 nařízení o pravidlech pro stanovení cen a odkup elektrické energie od kvalifikovaných výrobců elektrické energie, že se kvalifikovaným výrobcům, kteří získají jakoukoli dotaci na výstavbu elektrárny, poměrně sníží garantovaná odkupní cena.

(53)

V souladu s tímto článkem musí kvalifikovaný výrobce elektrické energie při podpisu smlouvy o odkupu elektrické energie se správcem sítě, na kterého je připojen, nahlásit výši dotace, kterou případně obdržel na výstavbu elektrárny. Nahlášená částka se použije jako základ pro výpočet srážek z garantované odkupní ceny. Na základě uvedených ustanovení se za každých 10 % částky získané státní dotace snižuje dle výše investice do elektrárny garantovaná odkupní cena za elektrárnu (v závislosti na typu elektrárny a nominálním výkonu) o 5 %.

(54)

Nařízení vychází z předpokladu, že celková garantovaná cena za elektrickou energii kvalifikovaných výrobců zahrnuje pevné a variabilní náklady. Předpokládá se průměrný poměr mezi pevnými a variabilními náklady 50 % : 50 %.

(55)

Slovinsko se zavázalo, že podrobněji stanoví pravidlo pro srážky, a tím jej přesněji přizpůsobí poměru mezi pevnými a variabilními náklady s ohledem na technologii.

(56)

Slovinsko se zavázalo, že připraví změny nařízení o elektrické energii z obnovitelných zdrojů energie a z kombinované výroby tepla a elektrické energie, a změní tak současný systém financování režimu. Aby se režim podpory sjednotil s články 25 a 90 Smlouvy o ES, budou zavedeny tyto změny:

(57)

Pro výrobu elektrické energie platí ustanovení několika směrnic Společenství, která zahrnují zejména směrnici 2003/54/ES, směrnici 2001/77/ES a směrnici 2004/8/ES.

(58)

V čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/54/ES je uvedeno: „S plným ohledem na související ustanovení Smlouvy, zejména na její článek 86, mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v elektroenergetice povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně zabezpečení dodávek, pravidelnosti, kvality a cen dodávek, jakož i ochrany životního prostředí, včetně energetické účinnosti a ochrany klimatu.“

(59)

V čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/54/ES je uvedeno: „Členský stát může z důvodu bezpečnosti dodávek nařídit, aby byla dána přednost výrobním zařízením používajícím domácí primární palivové energetické zdroje v rozsahu nepřekračujícím v kalendářním roce 15 % celkové primární energie potřebné na výrobu elektřiny spotřebované v daném členském státě.“

(60)

Směrnice 2001/77/ES stanoví státní směrné cíle spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Její článek 3 zní:

(61)

Příloha ke směrnici 2001/77/ES v podobě, jak byla změněna Aktem o přistoupení, stanoví pro Slovinsko státní směrný cíl 33,6 %.

(62)

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí poskytovat specifickou konkurenční výhodu, ovlivňovat hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy nebo hrozit, že je ovlivní, a zahrnovat státní prostředky.

(63)

Je jasné, že režim je specifický, neboť je zaměřen pouze na některé elektrárny. Je také zjevné, že upřednostňuje pouze tyto elektrárny, neboť celým záměrem systému je umožnit těmto elektrárnám prodávat svou elektrickou energii za cenu, která je vyšší než tržní cena.

(64)

Elektrická energie se vyměňuje mezi členskými státy. Směrnice 2003/54/ES završuje vytváření vnitřního trhu s elektrickou energií, které bylo zahájeno směrnicí 96/92/ES. Slovinská síť je spojena zejména s rakouskou a italskou sítí. Slovinsko si se svými sousedy vyměňuje elektrickou energii. Slovinsko například v roce 2004 dovezlo 6 314 GWh elektrické energie a vyvezlo 7 094 GWh (13). Opatření má tudíž vliv na obchod mezi členskými státy.

(65)

Komise dále pozoruje, že Slovinsko nezpochybnilo splnění žádného z výše uvedených měřítek.

(66)

Komise v souvislosti se čtvrtým měřítkem, přítomností státních prostředků, nesouhlasí s argumenty Slovinska, že systém je tentýž, jako ten, který byl v případě PreussenElektra projednáván u Soudního dvora.

(67)

Systémy se vzájemně odlišují svými mechanismy financování. V případě PreussenElektra financovaly nákupní sazbu přímo soukromé podniky dodávající elektrickou energii, které elektrickou energii musely nakupovat od výrobců elektrické energie z obnovitelných zdrojů za cenu, která byla vyšší než tržní cena. V posuzovaném případě se však náklady, které jsou důsledkem nákupní sazby, financují z dávky podobné dani.

(68)

Komise v souvislosti s tím konstatuje, že se režim financuje příjmy z dávky, kterou ukládá stát. Příjmy z dávky se poté shromažďují na účtu, který spravují veřejné orgány, což znamená rozdíl oproti případu PreussenElektra. Veřejné orgány rozdělují prostředky na účtu s ohledem na režim distribuce, který je stanoven v zákoně.

(69)

Ustálenou praxí Komise je to, že příjmy z takových dávek pokládá za státní prostředky (14). Tato praxe vyplývá z judikatury Soudního dvora, při níž se příjmy z dávek, které ukládá stát a které se shromažďují ve fondech stanovených státem a jsou určeny pro zvýhodňování určitých společností, pokládají za státní prostředky. (Viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věcech C-173/73 (15) a C-78/79 (16)).

(70)

V rozsudku ve věci Pearle (17) rozhodl Soudní dvůr, že příjmy z dávky podobné dani, které výbor pod veřejnou kontrolou ukládá svým členům, nejsou pokládány za státní prostředky. Dávky stanovil svaz zaměstnanců v sektoru optiky a uložil je všem členům tohoto sektoru. Dávky se používaly na financování reklamních akcí ve prospěch sektoru, tj. samotných plátců.

(71)

Soudní dvůr rozhodl, že toto opatření neznamenalo státní podporu, jelikož rozhodnutí, aby byla dávka zavedena, nebylo možné připsat státu, a jelikož příjmy z dávky nebyly státními prostředky.

(72)

V protikladu se systémem, kterým se zabýval Soudní dvůr, je odpovědnost státu ve věci, jež je předmětem tohoto rozhodnutí, velmi jasná, neboť stát tyto dávky zákonem sám stanovil.

(73)

Komise v souvislosti s původem prostředků konstatuje, že je jiný než původ prostředků z výše uvedeného rozsudku, jelikož peníze nejsou shromažďovány jako příspěvky firem, které mají prospěch z daného opatření, nýbrž ode všech kupujících, kteří nakupují elektrickou energii bez ohledu na to, zda jsou oprávněnými subjekty v režimu, nebo jejich konkurenti. Sdružení firem, které bylo posuzováno v rozsudku, by takový mechanismus nemohlo vytvořit. To odhaluje fiskální povahu režimu, který lze vytvořit pouze pod vlivem státu.

(74)

Komise zastává názor, že tento rozdíl postačuje ke konečnému konstatování o existenci státní podpory v této věci.

(75)

Režim podpory byl vytvořen před přistoupením Slovinska k Evropské unii. Hlavním právním základem režimu je energetický zákon z roku 1999. Definování kvalifikovaných výrobců, kteří jsou oprávněnými subjekty režimu, bylo provedeno roku 2001 nařízením o podmínkách získání statusu kvalifikovaného výrobce elektrické energie (18).

(76)

Finanční zatížení státu z důvodu existence režimu nebylo v době přistoupení stanoveno. Režim nemá omezený nebo předem stanovený počet oprávněných subjektů. Každá elektrárna, která splňuje technické požadavky stanovené ve výše uvedeném nařízení, může získat podporu. To se týká zejména kterékoli nově kvalifikované elektrárny, připojené k síti po přistoupení Slovinska. Zatížení státu dokonce za každou jednotlivou podporu schválenou v souladu s režimem nemůže být známo předem, neboť je závislé na rozdílu mezi státní pevnou odkupní cenou pro elektrárnu a průměrnou tržní cenou, která se nepředvídatelně zvedá a klesá. Slovinsko zdůraznilo, že skutečné zatížení státu v souvislosti s režimem může být známo až dodatečně na konci každého roku využívání režimu.

(77)

Vzhledem k výše uvedenému zastává Komise názor, že se režim nadále používá i po přístupu Slovinska k Evropské unii.

(78)

Komise upozorňuje, že výše uvedené konstatování bylo vyjádřeno již v rozhodnutí o zahájení řízení a že Slovinsko je ve svých připomínkách nenapadlo.

(79)

Akt o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii („Akt o přistoupení“) uvádí kategorie podpory, které se při přistoupení pokládají za stávající podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES:

Veškerá podpora, která se i nadále používá po datu přistoupení a která nesplňuje výše měřítka, se pro účely čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES považuje za novou podporu udělenou po přistoupení.

(80)

Režim nespadá do žádné ze tří výše uvedených kategorií, a proto je nutné jej za účelem použití čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES projednávat jako novou podporu udělenou po přistoupení. Tato podpora nebyla oznámena Komisi, a představuje tedy nezákonnou podporu ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (19).

(81)

Komise konstatuje, že režim se skládá ze tří částí, neboť zajišťuje podporu třem různým skupinám oprávněných subjektů. V případě prvních dvou skupin, tj. výrobců zelené elektrické energie a účinných elektráren na kombinovanou výrobu, je cílem Slovinska ochrana životního prostředí. Podpora, která je poskytována třetí skupině oprávněných subjektů, tj. elektrárně Trbovlje, je určena pro udržení určité úrovně spolehlivosti dodávek elektrické energie.

(82)

Při zohlednění různých cílů opatření se posouzení provede odděleně pro každou část režimu.

(83)

Komise posoudila slučitelnost mechanismu podpory pro elektrárny výrobců zelené elektrické energie z hlediska ekologických pokynů, zejména bodu 58 a dalších bodů pokynů, a konstatuje následující.

(84)

Komise konstatuje, že definice obnovitelných zdrojů energie v režimu je v souladu s definicí ve směrnici 2001/77/ES. Režim je tedy slučitelný s pododstavcem 8 bodu 6 ekologických pokynů a lze použít bod 58 a body následující.

(85)

Jak je stanoveno v pododstavci 1 bodu 59 ekologických pokynů, členské státy mohou nahradit rozdíl mezi výrobními náklady na obnovitelnou energii a tržní cenou příslušné energie. Taková náhrada se může týkat pouze dodatečných výrobních nákladů na ekologicky příznivou výrobu elektrické energie ve srovnání s výrobou energie na základě běžných zdrojů energie. Každá případná podpora však může zahrnovat pouze amortizaci provozu a – pokud členské státy prokáží, že je to nutné – případnou přiměřenou návratnost kapitálu.

(86)

Slovinsko náhradu vypočetlo v podobě pevných sazeb (sazeb za přívod proudu) za energii, pro niž byla schválena podpora, jak je popsáno výše. Zákon popisuje objektivní metody pro výpočet výše podpory. Vzhledem k výše uvedeným údajům podpora nepřekročí amortizaci společně s případnou přiměřenou kapitálovou návratností. Podpora bude schválena pouze na období 10 let, jelikož takovou dobu platnosti mají smlouvy podepsané mezi správci sítí a výrobci zelené elektrické energie. Toto období je kratší než běžná patnáctiletá amortizační doba takových elektráren. Komise potvrzuje, že ve všech případech je cena výrobních nákladů kvalifikované elektrárny vyšší než průměrná tržní cena a garantovaná odkupní cena. Rozdíl mezi tržní cenou a výrobními náklady na zelenou elektrickou energii je tedy pro všechny elektrárny vyšší než prémie.

(87)

Pododstavec 2 bodu 59 ekologických pokynů dále stanoví, že při určování výše podpory provozu je nutné zohlednit veškerou případnou investiční podporu schválenou příslušnému podniku v souvislosti s novou elektrárnou. Slovinsko po rozhodnutí o zahájení řízení informovalo Komisi, že pouze omezený počet výrobců obnovitelné elektrické energie přijalo kromě příslušné podpory provozu také investiční podporu. Slovinsko použilo právní předpisy, které zavazují subjekty oprávněné čerpat investiční podporu, aby nahlásily výši schválené podpory, než svou elektrickou energii za pevné ceny uvedou do sítě.

(88)

Byla-li schválena investiční podpora, cena za přívod proudu se snižuje. Srážka odpovídá polovině schválené investiční podpory. Ačkoliv by tento pevný poměrný podíl mohl teoreticky způsobit nadměrné náhrady u technologií s nízkými provozními náklady, Slovinsko prokázalo, že v praxi ve zcela výjimečných případech, u nichž se v minulosti kumuloval režim podpory s investiční podporou, nedošlo k žádným nadměrným náhradám. Důvodem je skutečnost, že Slovinsko prozatím nemá elektrárny na obnovitelné zdroje s nízkými provozními náklady, jako jsou větrné elektrárny.

(89)

Slovinsko se zavázalo, že u budoucího používání režimu přizpůsobí podle potřeby poměrný podíl srážky tak, aby v souladu s pododstavcem 2 bodu 59 ekologických pokynů v žádném případě nedocházelo k nadměrným náhradám.

(90)

Komise tedy konstatuje, že Slovinsko vyjasnilo, že podpora schválená v souladu s opatřením nepřesáhne dodatečné výrobní náklady na obnovitelné zdroje energie, které opatření podporuje. Opatření je tedy slučitelné s bodem 58 a dalšími body ekologických pokynů.

(91)

Komise posoudila slučitelnost mechanismu podpory pro účinné elektrárny na kombinovanou výrobu s ekologickými pokyny, zejména s body 66 a 67 pokynů, a konstatuje toto:

(92)

Komise konstatuje zejména, že v souladu s bodem 66 ekologických pokynů přesahuje účinnost provozu jednotek na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, které mají nárok na prémii z režimu, referenční hodnoty stanovené ve směrnici 2004/8/ES. Slovinsko bude aktualizovat referenční hodnoty v souladu se směrnicí. Elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, jež jsou zahrnuty v režimu, tedy splňují podmínky oprávněnosti, jak je stanoví bod 31 ekologických pokynů.

(93)

Jak vyplývá z údajů, které předložilo Slovinsko, jsou průměrné náklady na výrobu elektrické energie v elektrárnách na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie ve všech případech vyšší než garantované odkupní ceny (20). Ve výpočtech jsou zahrnuty také příjmy z výroby a prodeje tepla. Komise tedy zastává názor, že výše podpory je vypočtena v souladu s bodem 66 ekologických pokynů.

(94)

Slovinsko Komisi informovalo, že se podpora pro elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie schvaluje v souladu se stejnými pravidly, jaká platí pro výrobce zelené elektrické energie. Jelikož bylo prokázáno, že jsou tato pravidla slučitelná s ekologickými pokyny, Komise konstatuje, že část režimu, podle níž se poskytuje podpora pro elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, je slučitelná s bodem 66 ekologických pokynů.

(95)

Komise konstatuje, že uvalování dávky na domácí i dovezenou zelenou elektrickou energii ve prospěch domácí zelené elektrické energie mohlo v minulosti eventuálně vést k diskriminaci dovážené zelené elektrické energie. Slovinsko se však zavázalo, že zavede možnost refundace dávek z dovezené zelené elektrické energie. Komise konstatuje, že refundace bude založena povětšinou na systému potvrzení o původu. Členský stát dodatečnými požadavky ochrání systém před umělým zvyšováním nároků. Komise při posuzování poměrnosti měřítek zohlednila riziko umělých nároků a malý rozměr slovinského trhu, na němž by takové umělé nároky mohly významně ovlivnit systém podpor. Komise se tedy domnívá, že se Slovinsko zavázalo vytvořit vhodný nástroj pro eliminaci diskriminací, k nímž mohlo eventuálně dojít v minulosti.

(96)

Komise konstatuje, že se Slovinsko zavázalo zavést nový mechanismus financování, který bude založen na poplatcích za připojení, nezávislých na skutečné spotřebě domácí nebo dovezené zelené elektrické energie. Tento nový mechanismus nebude diskriminovat dováženou zelenou elektrickou energii.

(97)

Vzhledem k výše uvedenému splňuje podpora pro výrobce zelené elektrické energie a podpora pro elektrárny na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie měřítka ekologických pokynů. Jelikož toto postačuje k prohlášení o slučitelnosti podpory se společným trhem, zastává Komise názor, že není nutné zkoumat, zda by se podpora mohla označit za slučitelnou také v souvislosti s jinými ustanoveními, ačkoliv Komise tato ustanovení zohlednila v rozhodnutí o zahájení řízení.

(98)

Slovinsko zastává názor, že podpora pro elektrárnu Trbovlje představuje náhradu za náklady na služby obecného hospodářského zájmu v oblasti spolehlivosti dodávek elektrické energie.

(99)

Náhrada za náklady na služby obecného hospodářského zájmu může mít právo na výjimku ze zásady zákazu státní podpory. V některých případech dokonce takové náhrady nejsou státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Ve svém rozsudku ze dne 24. července 2003 ve věci C-280/00 (21) („rozsudek Altmark“) určil Soudní dvůr čtyři měřítka, která musí být splněna, aby státní podpora přidělená jako náhrada za náklady na služby obecného hospodářského zájmu nebyla státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(100)

Komise analyzovala podporu pro elektrárnu Trbovlje z hlediska těchto čtyř měřítek.

(101)

První měřítko:„oprávněný podnik musí skutečně plnit povinnosti veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány“.

(102)

Komise konstatuje, že ve slovinských zákonech je elektrárně Trbovlje svěřena odpovědnost za spolehlivost dodávek elektrické energie přímým odkazem na směrnici 2003/54/ES, zejména pak na její výše uvedený čl. 3 odst. 2 a čl. 11 odst. 4.

(103)

Komise již v několika rozhodnutích konstatovala, že čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/54/ES v souvislosti s čl. 3 odst. 2 téže směrnice lze chápat jako základ pro povinnost veřejné služby v oblasti spolehlivosti dodávek (22). Článek uvádí nejvyšší hranici 15 % celkové primární energie nutné na výrobu elektrické energie, která se spotřebuje v příslušném členském státě. Slovinsko se zavázalo omezit objem podpory pro elektrárnu Trbovlje tak, aby byla tato hranice dodržena, a při tom dokonce zohlední celou podporu schválenou pro týž účel mimo režim, projednávaný v tomto rozhodnutí. Povinnost je také časově omezena do roku 2009.

(104)

Komise tedy zastává názor, že první měřítko je splněno.

(105)

Druhé měřítko:„parametry, na jejichž základě je vypočtena náhrada, musí být stanoveny předem, a to objektivním a transparentním způsobem“.

(106)

Ve zde projednávaném případu má podpora podobu pevné odkupní ceny. Vláda každoročně zveřejňuje usnesení, v němž stanoví množství elektrické energie, která je zahrnuta do povinného odkupu, a odkupní cenu za tuto elektrickou energii. Cena je stanovena na základě transparentní metodiky se seznamem oprávněných nákladů, které zahrnují pouze výrobní náklady elektrárny.

(107)

Komise tedy zastává názor, že druhé měřítko je splněno.

(108)

Třetí měřítko:„náhrada nesmí přesáhnout částku, která je nutná na pokrytí všech nákladů nebo části nákladů, které vzniknou při plnění povinnosti veřejné služby při zohlednění příslušných příjmů a případného prospěchu z plnění této povinnosti“.

(109)

Odkupní cena je stanovena tak, že nezahrnuje nic jiného než náklady na výrobu předpokládaného množství elektrické energie. Neobsahuje žádný podíl zisku.

(110)

Komise tedy zastává názor, že třetí měřítko je splněno.

(111)

Čtvrté měřítko:„když podnik, který by byl zmocněn plnit povinnost veřejné služby, není v jednotlivém případě vybrán v rámci veřejného výběrového řízení, které umožňuje volbu poskytovatele schopného provádět tyto služby s nejnižšími náklady pro Společenství, je nutné při zohlednění příslušných příjmů a příslušného zisku za plnění této povinnosti stanovit míru nutné náhrady na základě analýzy nákladů, které by při plnění této povinnosti měl běžný podnik, který je dobře řízen a má zajištěny patřičné přepravní prostředky na plnění potřebných požadavků na veřejnou službu“.

(112)

Elektrárna Trbovlje nebyla vybrána v rámci veřejného výběrového řízení. Komise však konstatuje, že Slovinsko prokázalo, že v daném případě výběr elektrárny Trbovlje umožnil zajištění služby obecného hospodářského zájmu s nejnižšími náklady pro společenství, v souladu se specifickými faktickými a právními překážkami, které se v tomto případě vyskytují. V projednávaném případě zahrnuje povinnost veřejné služby zajištění národní spolehlivosti dodávek do roku 2009 při využití domácích zdrojů primární energie do objemu, který v jednotlivém kalendářním roce nepřesáhne 15 % celkové primární energie nutné na výrobu elektrické energie, jež se spotřebuje ve Slovinsku.

(113)

V každém případě by za současných okolností mohly s ohledem na svou aktuální situaci plnit povinnost veřejné služby pouze dvě elektrárny ve Slovinsku. Jedná se o elektrárnu Šoštanj a elektrárnu Trbovlje.

(114)

Kdyby se tyto služby měly plnit i v ostatních elektrárnách, bylo by nutné je vybavit nákladnými čističkami kouřových plynů, kvůli čemuž by tato možnost ztratila rentabilitu. Dvě jednotky elektrárny Šoštanj, které mohou využívat domácí palivo, jsou již plně vytíženy využíváním domácího lignitu. Zvýšení jejich nejvyššího výkonu pro spalování domácího paliva by nebylo hospodárné, neboť by to vyžadovalo rozšíření elektrárny nebo modernizaci některých jejích jednotek instalací čističek kouřových plynů. Slovinské orgány výrobu těchto dvou jednotek zohlednily při výpočtu 15% hranice uvedené v 112. bodě odůvodnění. Měřítka pro povinnost veřejné služby v tomto případě proto splňovala pouze elektrárna Trbovlje. Podpora pro elektrárnu Trbovlje zahrnuje pouze ten podíl z 15 %, na který nemůže dosáhnout elektrárna Šoštanj.

(115)

Slovinsko tedy nejhospodárnějším a nejúčinnějším způsobem zajistilo plnění povinnosti veřejné služby, která spočívá ve výrobě elektrické energie z domácího paliva. Při zohlednění skutečnosti, že náhrady za povinnost veřejné služby nezahrnují žádný podíl zisku, usuzuje Komise, že povinnost veřejné služby je splněna s nejnižšími náklady pro společenství. Veřejnou soutěží by nebylo dosaženo levnějšího řešení. Rozhodně by však krátkodobá (do roku 2009) modernizace stávajících elektráren nebo výstavba nových, které by byly účinnější (za předpokladu, že je to možné) vyžadovala vysoké investiční náklady a kterýkoli poskytovatel by požadoval náhradu, která by obsahovala alespoň návratnost vloženého kapitálu. To by tedy v důsledku zvýšilo částku náhrady, kterou by bylo nutné poskytnout subjektu, jemuž by byla svěřena povinnost služby obecného hospodářského zájmu.

(116)

Komise dále upozorňuje, že nejsou známy žádné informace o tom, že by elektrárna Trbovlje nefungovala jako dobře řízený běžný podnik nebo že by fungovala zvlášť neefektivně. Komise upozorňuje, že podnik v době hospodářské transformace ve Slovinsku již restrukturalizoval své aktivity, zejména uzavřením starších a méně účinných jednotek, které byly zastaralé, a snížením počtu zaměstnanců. Zjistila také, že náhrada za povinnost veřejné služby v žádném případě nezahrnuje zisky.

(117)

Komise také upozorňuje, že elektrárna Trbovlje by nové kolo systému obchodování s emisemi v období 2008–2012 nemohla využít pro tvorbu dodatečných příjmů nebo zisků, které by vyplývaly z její specifické povinnosti veřejné služby a byly by srovnatelné s tím, co by jakýkoliv jiný srovnatelný podnik mohl realizovat. Stát však elektrárně Trbovlje ukládá povinnost veřejné služby výroby elektrické energie. Na rozdíl od elektráren, které svou elektrickou energii prodávají volně na trhu, tedy elektrárna Trbovlje nebude moci ukončit výrobu elektrické energie a na trhu CO2 prodat potřebná práva, která získala zdarma, aniž by musela zakoupit stejný počet práv pro splnění své povinnosti. To však elektrárně nebrání v tom, aby zlepšila svou efektivitu na základě pobídek vytvořených systémem obchodování s emisemi, a tak uvolnila určitá práva, která by mohla prodat, přičemž by dodržela svou povinnost veřejné služby pro výrobu určitého množství energie.

(118)

Výše uvedený závěr je založen na předpokladu, že lignit je momentálně nejhospodárnějším zdrojem domácího paliva na výrobu elektrické energie ve Slovinsku. Komise zastává názor, že toto platí v tomto okamžiku a v blízké budoucnosti.

(119)

Komise však stejně tak soudí, že již nyní nejsou výrobní náklady u některých technologií výroby elektrické energie, které používají obnovitelné zdroje domácího paliva, o mnoho vyšší než náklady na výrobu u technologií využívajících lignit. To platí pro velké elektrárny na biomasu, u nichž dle údajů Slovinska náklady na výrobu činí průměrně 18,18 SIT/MWh, což je o málo více než 10 % nad náklady elektrárny Trbovlje.

(120)

Komise tedy upozorňuje, že toto rozhodnutí je založeno na zvláštním reálném pozadí momentálního stavu a zejména přihlíží ke skutečnosti, že povinnost uložená elektrárně Trbovlje skončí roku 2009. Z dlouhodobého hlediska – až se náklady na obnovitelné zdroje sníží a jejich celkový výkon zvýší – se okolnosti pravděpodobně změní.

(121)

Komise dále přihlíží k tomu, že přesně tato povinnost veřejné služby byla svěřena na základě aktu Společenství – směrnice 2003/54/ES. Povinnost veřejné služby, jíž je zajišťování spolehlivosti národních dodávek, lze kvůli její zvláštní povaze vykládat tak, že se automaticky omezuje pouze na subjekty působící uvnitř státu, v němž bude svěřena.

(122)

Komise tedy zastává názor, že metoda, kterou Slovinsko použilo na stanovení náhrady schválené pro elektrárnu Trbovlje, zaručuje, aby byla služba obecného hospodářského zájmu zajištěna s nejnižšími náklady pro Společenství do roku 2009. Za specifických právních a faktických okolností v tomto případě se zdá, že náhrada nepřesahuje částku, kterou by na plnění služby vyžadoval běžný dobře řízený podnik. Komise proto zastává názor, že čtvrté měřítko je splněno při zohlednění skutečnosti, že povinnost veřejné služby přestává platit na konci roku 2009. Toto časové omezení Slovinsku umožňuje zvážit, zda od roku 2010 přejde na „čisté technologie využití uhlí“ místo používání lignitu nebo se přeorientuje na využívání biomasy či jiných méně znečisťujících paliv v souladu s energetickou politikou EU (23).

(123)

Vzhledem k výše uvedenému Komise konstatuje, že podpora pro elektrárnu Trbovlje za specifických okolností uvedených výše splňuje čtyři měřítka rozsudku Altmark a neznamená podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES,

(1)

Dopisem ze dne 7. února 2006 (zaevidovaným dne 10. února 2006) oznámilo Portugalsko Komisi svůj záměr poskytnout provozní podporu ve prospěch loděnice Estaleiros Navais de Viana do Castelo SA (dále jen „ENVC“). Dopisem ze dne 13. března 2006 si Komise vyžádala doplňující informace. Portugalsko zaslalo svou odpověď elektronickou poštou dne 28. dubna 2006.

(2)

Dopisem ze dne 23. června 2006 informovala Komise Portugalsko o rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně dotčené podpory.

(3)

V dopise ze dne 25. července 2006 (zaevidovaném dne 26. července 2006) předložily portugalské orgány své připomínky v souvislosti s výše uvedeným řízením.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek. Žádné připomínky třetích stran předloženy nebyly.

(5)

Podpora by měla být poskytnuta společnosti Estaleiros Navais de Viana do Castelo SA (dále jen „ENVC“), portugalské loděnici, jež má v současné době přibližně 1 000 zaměstnanců.

(6)

Dne 14. listopadu 2003 uzavřela společnost ENVC smlouvu s francouzskou rejdařskou společností Fouquet Sacops SA, týkající se dodávky tankeru na ropné a chemické produkty (trup č. 227) za smluvní cenu ve výši 22 900 000 EUR. Loď byla fakticky dodána dne 26. dubna 2005.

(7)

Portugalsko navrhuje v souvislosti s touto smlouvou poskytnout společnosti ENVC podporu ve formě subvence ve výši 1 461 702 EUR, a to na základě nařízení Rady (ES) č. 1177/2002 o dočasném obranném mechanismu pro stavbu lodí (3), ve znění nařízení Rady (ES) č. 502/2004 (4) (dále jen „nařízení DOM“). Nařízení DOM vstoupilo v platnost dne 3. července 2002 a jeho použitelnost skončila dnem 31. března 2005. V době, kdy Portugalsko podporu oznámilo, již tedy nařízení platné nebylo.

(8)

Portugalsko namítá, že smlouva je i přesto způsobilá pro poskytnutí podpory na základě nařízení DOM, a to z těchto důvodů:

(9)

Článek 4 nařízení DOM stanoví: „Toto nařízení se použije na konečné smlouvy podepsané od vstupu tohoto nařízení v platnost až do konce jeho použitelnosti (…)“. Portugalsko v této spojitosti poukazuje na to, že dotčená smlouva byla podepsána dne 14. listopadu 2003, kdy bylo nařízení DOM ještě platné, a je proto nadále způsobilá pro poskytnutí podpory.

(10)

Portugalsko rovněž uvádí, že dotčená smlouva byla předmětem nabídek s nižší cenou od korejských loděnic, čímž jsou splněny podmínky stanovené v článku 2 nařízení DOM, a že je tedy podpora opodstatněná jako způsob obrany před nekalou hospodářskou soutěží ze strany korejských loděnic.

(11)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v souvislosti s tímto případem zdůraznila, že měla na základě nařízení DOM pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory se společným trhem, a to z následujících důvodů:

(12)

Za prvé, Komise měla pochybnosti ohledně pobídkového účinku podpory. Komise v souvislosti s tímto hlediskem zdůraznila, že Portugalsko nepředložilo důkazní prvky, jež by prokázaly, že by předtím, než společnost ENVC podepsala smlouvu, obdržela nějaké veřejné záruky poskytnutí podpory. Právě naopak, Portugalsko nedisponovalo platným režimem DOM. Kromě toho bylo, dle dostupných informací, rozhodnutí portugalských orgánů poskytnout podporu společnosti ENVC (podléhající schválení Komisí) přijato až dne 28. prosince 2005, tedy dlouho po uzavření smlouvy a dodání lodi. Vše proto nasvědčovalo tomu, že státní podpory pro loděnici ENVC nebyly pobídkou k podepsání smlouvy, vzhledem k tomu, že v době uzavření projektu podpora nebyla k dispozici.

(13)

Za druhé, Komise pokládala za sporný právní základ pro schválení podpory. Komise upozornila, že použitelnost nařízení DOM skončila dnem 31. března 2005, a že tedy v době oznámení podpory Portugalskem již nařízení nebylo platné. Ačkoli se nařízení používalo na smlouvy uzavřené během období její platnosti, pochybnosti se týkaly toho, zda by Komise ještě mohla oznámené opatření posuzovat na základě nástroje, jež přestal být součástí právního řádu EU.

(14)

Kromě toho Komise zdůraznila, že Korea zpochybnila slučitelnost nařízení DOM s pravidly Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“). Dne 22. dubna 2005 vydal panel WTO svou zprávu, v níž se vyjádřil v tom smyslu, že režim DOM a národní režimy přijaté v rámci tohoto mechanismu, existující v době, kdy Korea podala stížnost u WTO, byly v rozporu s ustanovením čl. 23 odst. 1 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (5). Dne 20. června 2005 přijal orgán WTO pro řešení sporů zprávu tohoto panelu, včetně doporučení, aby Společenství uvedlo nařízení DOM a vnitrostátní režimy přijaté na základě tohoto mechanismu do souladu s povinnostmi vyplývajícími z dohod WTO (6). Dne 20. července 2005 Společenství informovalo orgán pro řešení sporů, že již splnilo rozhodnutí a doporučení orgánu, jelikož použitelnost nařízení DOM skončila dnem 31. března 2005 a členské státy již nadále nemohou poskytovat provozní podpory na základě tohoto nařízení.

(15)

Povolit nyní poskytnutí navrhované podpory by znamenalo pokračovat v používání nařízení DOM a v porušování povinnosti Společenství plnit rozhodnutí orgánu pro řešení sporů. Komise se tudíž v této fázi domnívala, že podpora není slučitelná s mezinárodními závazky Společenství.

(16)

Za třetí, co se týče míry podpory, Komise poukázala na to, že její výše podle všeho převyšuje 6 % smluvní hodnoty, a tedy nedodržuje maximální povolenou výši stanovenou v čl. 2 odst. 3 nařízení DOM.

(17)

Portugalsko uvedlo, že částka podpory uvedená Komisí v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (1 401 702 EUR) (7) se neshoduje s výší oznámené podpory (1 461 702 EUR).

(18)

Co se týče míry podpory, Portugalsko zdůraznilo, že podle nařízení DOM činí maximální výše podpory 6 % smluvní hodnoty před podporou (na rozdíl od 6 % smluvní hodnoty uvedené v rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (8)), a že tedy míra podpory je v tomto smyslu v souladu s nařízením DOM.

(19)

Z obecnějšího hlediska Portugalsko zdůraznilo, že účelem nařízení DOM je čelit nekalé hospodářské soutěži ze strany Koreje a že všechny loděnice z EU měly stejné podmínky pro získání podpory na základě nařízení DOM. Podle Portugalska tedy podpora neovlivňuje obchod na společném trhu, a je proto nejisté, zda může být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(20)

Ohledně pobídkového účinku podpory předložilo Portugalsko nové důkazní prvky, které dokládají, že loděnice požádala o podporu dne 25. září 2003, tedy před podpisem smlouvy. V této souvislosti Portugalsko předložilo kopii dopisu portugalských orgánů zaslaného loděnici dne 26. září 2003, v němž potvrzovaly příjem žádosti o podporu a připomínaly loděnici, že poskytnutí podpory je podmíněno schválením Komisí. Dle Portugalska tento dopis dokazuje připravenost portugalských orgánů k poskytnutí podpory, pokud by byly splněny veškeré zákonné podmínky.

(21)

Portugalsko také uvedlo, že na základě předchozí praxe existovala dohoda, podle níž mělo Portugalsko žádosti o podporu v odvětví lodního stavitelství podporovat, pokud by existoval právní základ, jež by to umožňoval (v tomto případě nařízení DOM). To, že byla podpora Portugalskem formálně schválena až v prosinci 2005, bylo způsobeno interním administrativním zpožděním. Avšak to nic nemění na faktu, že loděnice očekávala poskytnutí podpory, a to na základě již zmíněných skutečností (viz 20. bod odůvodnění) a též na základě obecné politiky portugalských orgánů v této oblasti. Loděnice mohla doložit, že korejské loděnice nabídly v souvislosti s touto smlouvou nižší ceny a že při akceptaci smlouvy vycházela z toho, že jí portugalské orgány poskytnou podporu.

(22)

Co se týče právního základu pro schválení podpory, Portugalsko zopakovalo své připomínky předložené v oznámení, podle něhož představuje nařízení DOM vhodný základ pro schválení podpory, jelikož smlouva byla podepsána v době, kdy bylo nařízení DOM ještě platné, a ve skutečnosti ještě předtím, než bylo toto nařízení zpochybněno orgánem pro řešení sporů. Portugalsko uvedlo, že se tedy tento případ neliší od podpor poskytnutých jinými členskými státy (na základě režimů DOM) ve spojitosti se smlouvami podepsanými v době platnosti tohoto nařízení. Rozhodující skutečností pro určení způsobilosti smluv pro poskytnutí podpory je datum podpisu smlouvy, nikoliv datum oznámení či poskytnutí podpory. Portugalsko rovněž upozornilo na to, že po žádných loděnicích – příjemcích podpory – nebylo po zveřejnění zprávy panelu WTO požadováno navrácení podpory. Neschválit podporu společnosti ENVC by tedy bylo v rozporu s obecnou zásadou rovného zacházení.

(23)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(24)

Komise se domnívá, že navrhované opatření je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES: má formu subvence financované ze státních prostředků; i kdyby bylo možné nařízení DOM použít ve všech členských státech, tak jak uvádí Portugalsko, jedná se o selektivní opatření, vzhledem k tomu, že se týká pouze společnosti ENVC; tato selektivní subvence může narušit hospodářskou soutěž, neboť společnosti ENVC poskytuje výhodu ve srovnání s ostatními konkurenty, kteří podporu nezískali. A konečně, lodní stavitelství je hospodářskou činností, jež umožňuje obchod mezi členskými státy ve velkém měřítku. Tímto způsobem opatření ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(25)

Komise proto potvrzuje, že se na oznámenou podporu vztahuje č. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(26)

Po předložení připomínek Portugalskem Komise potvrzuje, že výše oznámené podpory dosahuje 1 461 702 EUR. Podle čl. 2 odst. 3 nařízení DOM je maximální povolená výše podpory 6 % smluvní ceny před podporou (9). Komise došla k závěru, že oznámená podpora je v souladu s maximální mírou povolenou nařízením DOM.

(27)

Z hlediska obecné zásady může být státní podpora považována za slučitelnou se společným trhem, pouze pokud by byla nezbytná jako pobídka příjemce podpory k jednání způsobem, kterým by přispěl k realizaci cílů dle příslušné výjimky (10).

(28)

Komise v této souvislosti zdůrazňuje, že účelem nařízení DOM bylo, „aby mohly loděnice Společenství účinně čelit nekalé korejské hospodářské soutěži“ (viz 6. bod odůvodnění). Takto mohly být povoleny přímé podpory v maximální výši 6 % smluvní hodnoty před podporou, pokud o smlouvu usilovala korejská loděnice nabízející nižší cenu (článek 2).

(29)

Z nových důkazů předložených Portugalskem vyplývá, že loděnice zažádala o podporu ještě před podpisem smlouvy. Kromě toho poskytlo Portugalsko kopii dopisu příslušných portugalských orgánů (generální ředitelství pro průmysl) ze dne 26. září 2003 adresovaného společnosti ENVC, v němž se potvrzuje obdržení žádosti o podporu, žádá o doložení splnění podmínek čl. 2 odst. 1 nařízení DOM (tedy důkazů o existenci hospodářské soutěže v souvislosti se smlouvou ze strany korejské loděnice nabízející nižší cenu – tento důkaz poté loděnice doložila) a v němž je loděnici připomenuto, že poskytnutí podpory podléhá oznámení Komisi a jejímu schválení. Komise se domnívá, že výše uvedená fakta naznačovala připravenost portugalských orgánů k poskytnutí podpory, pokud by byly splněny všechny podmínky. Jelikož se v tomto případě zdálo, že jsou všechny podmínky způsobilosti splněny, mohla tato skutečnost pro loděnici znamenat nadějné vyhlídky na poskytnutí podpory (11). V tomto ohledu tedy byly pochybnosti Komise o pobídkovém účinku rozptýleny.

(30)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise upozornila, že použitelnost nařízení DOM skončila dne 31. března 2005, a že tedy nařízení DOM v době, kdy Portugalsko podporu oznámilo, již nebylo platné. Ačkoli se nařízení DOM vztahovalo na smlouvy uzavřené v době jeho platnosti, existovaly pochybnosti o tom, zda Komise může posuzovat oznámené opatření na základě nástroje, který již není součástí právního řádu EU.

(31)

Připomínky předložené Portugalskem po rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení nerozptýlily pochybnosti Komise v této otázce.

(32)

Komise podotýká, že co se týče oblasti oznamovaných podpor, je praxe Komise taková, že při posuzování se opírá o právní předpisy platné v době posouzení (12), pokud v samotných platných právních předpisech není stanoveno jinak. Portugalsko podporu interně schválilo (přičemž ji podmínilo schválením Komisí) a oznámilo Komisi až dlouho poté, co doba použitelnosti nařízení DOM skončila.

(33)

Portugalsko ohledně této skutečnosti uvádí, že nařízení DOM lze použít na tuto smlouvu na základě článku 4 uvedeného nařízení, jež stanoví: „Toto nařízení se použije na konečné smlouvy podepsané od vstupu tohoto nařízení v platnost až do konce jeho použitelnosti (…)“. Portugalsko v této souvislosti zdůrazňuje, že dotčená smlouva byla podepsána dne 14. listopadu 2003, tedy ještě v době platnosti nařízení DOM, a je tudíž nadále způsobilá pro poskytnutí podpory.

(34)

Komise se nicméně domnívá, že citovaný článek 4 neurčuje dobu použitelnosti nařízení DOM. Ta je určena v článku 5 (13) nařízení, jež uvádí, že „použitelnost (nařízení) končí dnem 31. března 2005“.

(35)

Článek 4 oproti tomu stanoví doplňující podmínky slučitelnosti podpory. To je také potvrzeno v druhé části článku 4, jež stanoví, že nařízení DOM se nebude používat na konečné smlouvy podepsané „předtím, než Společenství oznámí v Úředním věstníku Evropských společenství, že zahájilo řízení o urovnání sporu s Koreou (…) a (na konečné smlouvy podepsané) jeden nebo více měsíců poté, co Komise v Úředním věstníku Evropských společenství oznámí, že tato řízení o urovnání sporů jsou ukončena nebo pozastavena“.

(36)

S ohledem na předchozí skutečnosti je zřejmé, že nařízení DOM by bylo použitelné pouze tehdy, pokud by existoval nerozhodnutý spor s Koreou (14), a v žádném případě by nebylo použitelné po 31. březnu 2005.

(37)

Tento výklad se opírá o samotný účel nařízení DOM: bylo vytvořeno „coby výjimečné a dočasné opatření a v zájmu pomoci loděnicím Společenství v těch odvětvích, kterých se dotkly nepříznivé účinky ve formě značných škod a vážného znevýhodnění způsobených nekalou korejskou hospodářskou soutěží, by (…) měl být povolen (…) pouze pro omezená odvětví trhu a po krátké a omezené období“ (15) (3. bod odůvodnění).

(38)

Tím, že Rada toto nařízení po skončení jeho použitelnosti neobnovila, zřetelně naznačila, že nemá v úmyslu dále povolovat Komisi schvalování podpor na základě nařízení DOM. To je také v souladu s faktem, že Společenství sdělilo orgánu pro řešení sporů, že členské státy již nadále nebudou moci poskytovat provozní podpory na základě tohoto nařízení.

(39)

Komise v této souvislosti zdůrazňuje, že výklad nařízení DOM musí být také analyzován s ohledem na mezinárodní závazky Společenství. Podle stávající judikatury Soudního dvora musí být právní předpisy Společenství vykládány způsobem co možná nejslučitelnějším s mezinárodním právem, včetně povinností ES v rámci Světové obchodní organizace (16).

(40)

Zpráva panelu a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů, jímž byla přijata, zpochybnily nařízení DOM per se z důvodu porušování pravidel Světové obchodní organizace a přiměly Společenství, aby nařízení DOM přestalo používat. Povinnost Společenství aplikovat rozhodnutí orgánu pro řešení sporů se vztahuje také na budoucí rozhodnutí o poskytování nových podpor na základě nařízení DOM (17). Tím, že Společenství orgánu pro řešení sporů sdělilo, že již splnilo jeho rozhodnutí a doporučení, jelikož dne 31. března 2005 skončila použitelnost nařízení DOM a členské státy již nemohou nadále poskytovat provozní podpory na základě tohoto nařízení, na sebe přijalo závazek toto nařízení nadále nepoužívat ke schvalování nových podpor. Proto by schválení této podpory znamenalo porušení mezinárodních závazků Společenství.

(41)

Konečně je také nutno dodat, že Portugalsko nepředložilo své oznámení v přiměřené lhůtě. Opatření oznámilo až 7. ledna 2006, tedy přibližně 27 měsíců poté, co loděnice předložila žádost o podporu, 10 měsíců po uplynutí doby platnosti nařízení DOM a 6 měsíců poté, co Společenství sdělilo orgánu pro řešení sporů, že členské státy již nadále nemohou poskytovat provozní podpory na základě uvedeného nařízení. Vzhledem k výjimečnému a dočasnému charakteru nařízení a vzhledem k mezinárodním závazkům přijatým v rámci WTO, jež byly Portugalsku známy, nemohlo Portugalsko očekávat, že se bude mechanismus uplatňovat i po skončení jeho platnosti.

(42)

Komise rovněž uvádí, že přestože společnost ENVC předpokládala získání podpory, nárok na její získání jí tím nevznikal; podpora nezávisela pouze na schválení Portugalskem, ale také na oznámení Komisi a jejím schválení.

(43)

Ani zásada rovnosti zacházení není, v rozporu s argumentem Portugalska, v tomto případě zpochybněna. Loděnice z členských států, jež disponovaly režimem v rámci nařízení DOM, mohly přijímat podpory na základě režimů schválených Komisí před 30. březnem 2005, po tomto datu Komise nepřijala žádná další rozhodnutí o schválení nových podpor na základě tohoto nařízení. Komise rovněž podtrhuje, že dle rozhodnutí orgánu pro řešení sporů se povinnost neposkytovat nové podpory na základě nařízení DOM vztahuje jak na podpory v rámci schválených režimů, tak na podpory ad hoc, nerozlišuje se tedy žádným způsobem mezi podporami loděnicím, na něž se vztahuje nějaký režim, a podporami ad hoc mimo působnost jakéhokoliv režimu (viz 14. bod odůvodnění), jako je posuzovaný případ: rozhodnutí orgánu pro řešení sporů doporučovalo, aby Společenství upravilo kromě nařízení DOM také vnitrostátní režimy přijaté na základě tohoto mechanismu, v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími z dohod Světové obchodní organizace.

(44)

Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že oznámená podpora nemůže být schválena na základě nařízení DOM. Jelikož nelze uplatnit žádnou další výjimku na základě čl. 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o ES, je podpora neslučitelná se společným trhem,

(1)

Dopisem ze dne 5. dubna 2005 od Stálého zastoupení Portugalska, zaevidovaným Komisí dne 7. dubna 2005, oznámily portugalské orgány Komisi svůj záměr poskytnout podporu společnosti Djebel – S.G.P.S., S.A. (dále jen „Djebel“), s cílem napomoci financování investice této společnosti v Brazílii. Na žádost Komise poskytlo Portugalsko doplňující informace v dopise od svého Stálého zastoupení ze dne 25. července 2005 (zaevidovaným Komisí dne 27. července 2005), ze dne 26. září 2005 (zaevidovaným Komisí dne 28. září 2005), a ze dne 23. prosince 2005 (zaevidovaným Komisí dne 3. ledna 2006).

(2)

Dopisem ze dne 22. února 2006 informovala Komise Portugalsko o rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně dotčené podpory.

(3)

V dopise ze dne 31. března 2006 (zaevidovaném dne 4. dubna 2006) předložily portugalské orgány své připomínky v souvislosti s výše uvedeným řízením.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek. Žádné připomínky třetích stran v této souvislosti předloženy nebyly.

(5)

Společnost Djebel – S.G.P.S., S.A. je podnik se sídlem na Madeiře, v Portugalsku.

(6)

Tento podnik je součástí skupiny Pestana, nejdůležitější hotelové skupiny v Portugalsku, na niž se nevztahuje definice malých a středních podniků. Společnost Djebel nesplňuje kritéria nezávislosti stanovená v článku 3 přílohy doporučení Komise ze dne 3. dubna 1996 o definici malých a středních podniků (3) a v doporučení ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (4). Společnost Djebel je proto velký podnik.

(7)

Společnost Djebel řídí holdingovou společnost v Brazílii, jež se zaměřuje na investice do hotelů a činností v cestovním ruchu a jejich řízení.

(8)

Skupina Pestana již před rokem 1999 koupila jeden hotel v Mozambiku a následně po koupi hotelu, jehož se týká toto oznámení, ještě další 4 hotely v Brazílii.

(9)

Projekt spočívá v koupi podílu na kapitálu společnosti RASH – Administração de Hotéis de Turismo, Lda – brazilského podniku, jehož jediným aktivem je hotel Rio Atlântico v Riu de Janeiro v Brazílii – společností Djebel.

(10)

Podíl na kapitálu společnosti RASH byl koupen v říjnu 1999 a v době nabytí byl hotel již zcela provozuschopný.

(11)

Náklady na nákup akcií společnosti RASH činily 14 720 474 EUR.

(12)

V souvislosti s výše uvedeným projektem zamýšlí Portugalsko poskytnout společnosti zvýhodněnou půjčku ve výši 3 680 119 EUR, odpovídající 25 % způsobilých nákladů. Výše podpory dosahuje 574 466 EUR, což odpovídá čisté míře podpory ve výši 3,90 %.

(13)

Stát by společnosti Djebel poskytl dodatečnou finanční částku na pokrytí nákladů spojených se studiemi a technickou pomocí, s finančními zárukami a s právní pomocí, a to v rámci nařízení o podpoře de minimis (5).

(14)

Tento režim podpor byl oznámen v rámci portugalského režimu podpor N 667/1999, schváleného Komisí dne 8. srpna 2000 (6). Režim, platný mezi lety 2000 a 2006, měl podporovat moderní a konkurenceschopné podnikatelské strategie. Dle tohoto režimu měly být podpory ve prospěch projektů přímých zahraničních investic prováděných velkými podniky jednotlivě oznamovány Komisi.

(15)

Dne 24. května 1999 předložila společnost Djebel společnosti F. Turismo – Capital de Risco, SA, fondu rizikového kapitálu vlastněnému soukromými i státními společnostmi, návrh na její zapojení do plánovaného projektu. Podle portugalských orgánů nevykazují intervence tohoto fondu prvky státní podpory ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES.

(16)

Formální žádost o podporu v rámci režimu N 667/1999 byla podána dne 31. ledna 2001. Portugalsko podalo vysvětlení, že dokument předložený společnosti F. Turismo – Capital de Risco, SA (dále jen „FCR“) v roce 1999 představoval prvotní žádost o podporu a že projekt byl poté uskutečněn na základě předpokladu, že bude způsobilý pro podporu dle příslušných portugalských právních předpisů. Z důvodu interního zpoždění portugalské orgány podporu oznámily až v dubnu 2005.

(17)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení v této věci uvedla, že bude toto opatření posuzovat s ohledem na výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES s cílem určit, zda je podpora určena k usnadnění rozvoje určité hospodářské činnosti, aniž by měnila podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(18)

Komise také uvedla, že bude opatření posuzovat na základě kritérií obvykle uplatňovaných při posuzování státních podpor ve prospěch velkých podniků určených k financování projektů přímých zahraničních investic (7). V takových případech Komise většinou váží prospěšnost opatření ve smyslu jeho přínosu pro mezinárodní konkurenceschopnost dotčeného hospodářského odvětví Evropské unie oproti možným nepříznivým důsledkům pro Společenství, jako jsou rizika delokalizace nebo možný nepříznivý dopad na zaměstnanost.

(19)

Komise také zvažuje nezbytnost podpory s ohledem na rizika spojená s projektem v dané zemi, stejně jako na slabé stránky podniku, podobné těm, s nimiž se potýkají malé a střední podniky. Další kritérium se týká možného příznivého dopadu na region. Komise rovněž vylučuje veškeré podpory pro činnosti spojené s vývozem.

(20)

V této souvislosti si Komise také položila otázku, jaký dopad bude mít projekt na odvětví cestovního ruchu v Portugalsku (a tedy v EU) a zda neovlivní obchodní podmínky v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(21)

Komise také považovala za spornou nezbytnost podpory a/nebo její pobídkový účinek na provedení investice žadatelem, zejména vzhledem k tomu, že projekt byl dokončen již před formálním podáním žádosti společnosti o státní podporu. Komise vyzvala Portugalsko k předložení připomínek a veškerých doplňujících informací, jež by mohly napomoci posouzení postupu.

(22)

Portugalsko odůvodnilo nezbytnost podpory tím, že akvizice společnosti RASH představovala první projekt přímé zahraniční investice skupiny Pestana v Brazílii. Jedná se o skupinu, jejíž prakticky veškeré činnosti se soustředily na portugalský trh. Portugalsko uvedlo, že náročný krok v podobě mezinárodní expanze do Brazílie, země se zvýšeným rizikem a zároveň s vysokým potenciálem pro rozvoj a s historickými a kulturními vazbami na Portugalsko, se stal rozhodující otázkou rozvoje skupiny Pestana.

(23)

Portugalsko upozornilo Evropskou komisi, že žádost o podporu byla podána 24. května 1999 a předložena společnosti F. Turismo – Capital de Risco SA, podniku, jež řídí fond rizikového kapitálu FCR F. Turismo. Oznámená žádost představovala druhou fázi hodnocení projektu. Žádost by tedy měla být posuzována ve světle okolností existujících v květnu 1999.

(24)

V tomto ohledu podle portugalských orgánů skutečnost, že investice byla uskutečněna bez podpory, dokazuje, že investor byl přesvědčen o tom, že podporu získá, a že musel využít obchodní příležitosti. Portugalské orgány uvedly, že příjemce by neměl být penalizován za to, že mu předložení žádosti trvalo déle než provedení investice. Poukazují také na nevýhody a výjimečná rizika operace, na značnou nestabilitu brazilské měny a na fakt, že se jednalo o první investici společnosti v Brazílii.

(25)

Portugalsko se domnívá, že tato investice přispěla ke zvýšení konkurenceschopnosti skupiny Pestana a k posílení její pozice v odvětví cestovního ruchu ve světovém měřítku, a to především díky zvýšení povědomí o značce „Pestana Hotels and Resorts“, v důsledku čehož také došlo ke zviditelnění Portugalska jako destinace.

(26)

Kromě toho nelze zkušenosti skupiny z Mozambiku v žádném případě srovnávat s její zkušeností s internacionalizací z Brazílie, a to vzhledem k odlišnostem těchto dvou trhů. Zatímco mozambický trh se i přes svůj vysoký potenciál nachází v embryonálním stadiu vývoje, brazilský trh je otevřeným trhem s vysokou konkurencí a uspět na něm je o mnoho náročnější než uspět v Mozambiku. Vzhledem k současnému stavu internacionalizace skupiny Pestana nebyla její mozambická skutečnost dostačující pro snížení vysokého stupně rizika a nejistoty spojeného s touto operací.

(27)

Portugalské orgány také uvedly, že podpora bude mít jen omezené důsledky pro podmínky obchodu v EU, a to zejména protože:

Závěrem Portugalsko uvedlo, že není v žádném případě možné, aby měla dotčená investice, týkající se akvizice jediného hotelu, zásadní dopad na podmínky obchodu v EU, a tím méně, aby byl tento dopad v rozporu se společným zájmem.

(28)

V této souvislosti nebyly předloženy žádné připomínky třetích stran.

(29)

Podle čl. 87 odst. 1 jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(30)

Komise ve svém rozhodnutí ze dne 22. února 2006 došla k závěru, že se na podporu vztahuje čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a to na základě těchto důvodů:

(31)

Komise se domnívá, že argumenty předložené Portugalskem (viz 27. bod odůvodnění) nepostačují ke změně těchto závěrů, a to z následujících důvodů:

(32)

Komise uvedla, že posoudí slučitelnost podpory se Smlouvou o ES ve světle výjimky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, která povoluje poskytnutí podpory, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Komise také uvedla, že zohlední určitá kritéria uplatňovaná v dřívějších případech poskytnutí podpory velkým podnikům týkajících se projektů přímé investice v zahraničí (viz 18. bod odůvodnění výše), jež měla za cíl dosáhnout rovnováhy mezi výhodami poskytovanými podporou ve smyslu přínosu pro mezinárodní konkurenceschopnost dotčeného průmyslového odvětví EU (např. pokud je podpora nezbytná vzhledem k rizikům spojeným s projektem v třetí zemi) a jejími možnými nepříznivými účinky na trh EU (9).

(33)

Komise zdůraznila, že v tomto ohledu, a též co se týče pobídkového účinku podpory, podle všeho existovaly náznaky toho, že podpora tato kritéria nesplňuje. Navíc Komise vyjádřila pochybnosti ohledně dopadu opatření na společný trh. Tato kritéria zahrnují zejména nezbytnost podpory vzhledem k rizikům spojeným s projektem v dané zemi nebo ke slabým stránkám podniku (podobným těm, s nimiž se mohou potýkat malé a střední podniky).

(34)

Právní předpisy v oblasti státních podpor stanoví obecnou zásadu, podle níž musí podpora, aby byla slučitelná se společným trhem, prokazatelně vést k rozvoji další činnosti příjemce, jež by se nerealizovala, pokud by podpora nebyla poskytnuta. V opačném případě opatření pouze narušuje hospodářskou soutěž, aniž by mělo jakékoli příznivé účinky.

(35)

Komise již ve svém rozhodnutí o zahájení řízení v této věci vyjádřila pochybnosti o nezbytnosti podpory pro uskutečnění investice společností Djebel.

(36)

Ve svém rozhodnutí ze dne 22. února 2006 Komise zdůraznila, že oznámený projekt nebyl prvním projektem internacionalizace skupiny Pestana, jíž je společnost Djebel součástí. Skupina již vyvíjela činnosti v Mozambiku, a proto Komise pochybovala o tom, že by podpora byla nezbytná pro realizaci první zkušenosti s internacionalizací skupiny Pestana v Brazílii (10).

(37)

Společnost Djebel je kromě toho vlastněna největší portugalskou hotelovou skupinou. Od roku 1999 podnik rozvíjí své činnosti v Brazílii, kde v současné době vlastní devět hotelových jednotek a patří k deseti největším hotelovým řetězcům. Tento fakt naznačuje, že investice by byla uskutečněna i bez vyhlídky na získání podpory. Navíc není pravděpodobné, že by podpora poskytnutá dnes na investici uskutečněnou před více než sedmi lety měla jakoukoli praktickou souvislost s touto investicí.

(38)

Navíc je za účelem zajištění pobídkového účinku podpory nutné prokázat, že žádost o podporu byla podána před zahájením investice.

(39)

Komise upozorňuje, že investice byla provedena v říjnu 1999, tedy více než rok před tím, než příjemce podal formální žádost o udělení podpory v rámci režimu státních podpor N 667/1999 (dne 31. ledna 2001), a že tedy nebylo splněno kritérium „pobídkového účinku“, obyčejně požadované pravidly Společenství týkajícími se regionálních podpor (11).

(40)

Portugalské orgány namítly, že návrh účasti společnosti FCR na investici předložený, jež byl podán dne 24. května 1999 (před investicí), je dostatečným důkazem toho, že kritérium bylo splněno. Komise se nedomnívá, že by tento návrh účasti na investici určený společnosti rizikového kapitálu mohl být sám o sobě považován za žádost o poskytnutí státní podpory prokazující pobídkový účinek.

(41)

Komise také zdůrazňuje, že investice byla provedena asi pět a půl roku před tím, než portugalské orgány předložily oznámení Komisi.

(42)

S ohledem na předchozí informace dospěla Komise k závěru, že nelze nijak prokázat, že by podpora navrhovaná Portugalskem byla nezbytná pro kompenzaci jakýchkoli specifických rizik spojených s projektem. Proto se Komise domnívá, že podpora nebyla nezbytná pro uskutečnění investice skupiny Pestana v Brazílii, ani nebyla impulsem pro investici. Komise má za to, že podpora nemá pobídkový účinek.

(43)

Kromě toho v předešlých případech Komise zastávala názor, že podpory určené na přímé zahraniční investice mohou posílit finanční a strategickou kapacitu příjemce, a tímto způsobem ovlivnit jeho postavení vůči konkurentům na trhu EU (12).

(44)

Komise zdůrazňuje, že skupina Pestana rozšiřovala svoji obchodní činnost v hotelovém odvětví po realizaci dotčené investice, jež nebyla její první investicí v zahraničí. Dle informací poskytnutých portugalskými orgány přispěla investice v Brazílii i bez udělení podpory ke zvýšení konkurenceschopnosti skupiny Pestana a k jejímu zviditelnění v odvětví cestovního ruchu v globálním měřítku, především díky zvýšení povědomí o značce „Pestana Hotels & Resorts“.

(45)

A konečně Komise podtrhuje, že přestože investice společnosti Djebel měla pro Portugalsko příznivý dopad, nelze jej přisuzovat podpoře vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno výše, podpora v tomto případě neměla pobídkový účinek, poněvadž byl projekt ukončen dříve, než společnost Djebel požádala o podporu, a že její poskytnutí nebylo nezbytné pro zahájení investice.

(46)

Při posouzení slučitelnosti podpory Komise pečlivě zkoumá rovnováhu mezi jejími příznivými a nepříznivými účinky a rozhoduje o tom, zda příznivé účinky pro Společenství převažují nad těmi nepříznivými s ohledem na hospodářskou soutěž a obchod na trhu EU. Vzhledem k výše uvedenému Komise nenachází důvody pro to, aby se domnívala, že by podpora určená společnosti Djebel týkající se investice v Brazílii přispěla ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského odvětví nebo že by měla příznivý dopad na dotčené regiony EU. Naopak by podpora posílila pozici příjemce a poškodila jeho konkurenty, jimž státní podpora udělena nebyla, a to na trhu, pro nějž je příznačná vysoká míra konkurence. Z toho důvodu se Komise domnívá, že podpora by neměla pro Společenství příznivé účinky, jež by kompenzovaly její nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž.

(47)

Komise dospěla k závěru, že Portugalsko neprokázalo, že by společnost Djebel investici neprovedla, pokud by podporu nezískala. Účinkem podpory by proto bylo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, aniž by podpořila jakoukoliv další činnost na straně dotyčného příjemce. Z toho důvodu není možné se domnívat, že by podpora přispěla k rozvoji hospodářské činnosti ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c), a je proto neslučitelná se společným trhem.

(48)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise nepovažuje za nezbytné posuzovat další aspekty vzbuzující pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory, uvedené v rozhodnutí Komise ze dne 22. února 2006,

(1)

Dopisem ze dne 27. prosince 2005 (registrovaným dne 4. ledna 2006) Portugalsko oznámilo Komisi svůj záměr poskytnout společnosti Autoeuropa – Automóveis Lda (dále jen „Autoeuropa“) podporu ve výši 3 552 423 EUR na její vzdělávací projekt. Komise požádala dopisem ze dne 31. ledna 2006 o doplňující informace, jež Portugalsko předložilo v dopise ze dne 9. března 2006 (registrovaném dne 23. března 2006).

(2)

Dopisem ze dne 16. května 2006 Komise informovala Portugalsko o svém rozhodnutí zahájit ve věci příslušné podpory řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES. Portugalské orgány předložily své připomínky k uvedenému řízení v dopise ze dne 31. srpna 2006.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala třetí zúčastněné strany, aby podaly připomínky.

(4)

Komise obdržela připomínky zúčastněných stran, které předala portugalským orgánům, aby se k nim vyjádřily. Připomínky ze strany Portugalska byly zaslány v dopise ze dne 13. listopadu 2006. Dopisem ze dne 2. února 2007 Komise požádala o další informace.

(5)

Dopisem ze dne 4. května 2007 Portugalsko informovalo Komisi, že oznámená podpora již nebude udělena, neboť společnost Autoeuropa změnila svůj vzdělávací projekt, a oznámení tudíž pozbývá účinku.

(6)

Komise bere na vědomí, že podle článku 8 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (3) dotyčný členský stát může vzít zpět oznámení v přiměřené době před rozhodnutím Komise ve věci dané podpory. Podle čl. 8 odst. 2 Komise v případech, kdy již zahájila formální vyšetřovací řízení, toto řízení také ukončí.

(7)

Vzhledem ke skutečnosti, že Portugalsko vzalo své oznámení zpět, rozhodla Komise o ukončení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkajícího se dané podpory,