17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/1

a)

V čl. 4 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:

„1.   Odchylně od článků 2 a 3 mohou příslušné orgány, na něž odkazují internetové stránky uvedené na seznamu v příloze II, za podmínek, které považují za vhodné, povolit:“;

b)

V článku 7 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Příslušný orgán, na nějž odkazuje jedna z internetových stránek uvedených na seznamu v příloze II, může za podmínek, které považuje za vhodné, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud rozhodne, že dotyčné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:

Členské státy uvědomí ostatní členské státy a Komisi o jakémkoli povolení uděleném podle tohoto odstavce.“;

c)

V článku 8 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Aniž jsou dotčeny platné předpisy o ohlašování, důvěrnosti a profesním tajemství, fyzické a právnické osoby, subjekty a orgány:

2.   Veškeré dodatečné informace přímo obdržené Komisí se zpřístupní dotčenému členskému státu.“;

d)

V článku 9 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Zákaz uvedený v odst. 1 písm. b) nebrání zvýšení účasti v barmských státních podnicích uvedených v příloze IV, je-li toto zvýšení povinné na základě dohody uzavřené s dotyčným barmským státním podnikem před 25. října 2004. Před uskutečněním každé takové transakce je třeba o ní uvědomit příslušný orgán, na nějž odkazuje jedna z internetových stránek uvedených na seznamu v příloze II, a Komisi. Ta uvědomí ostatní členské státy.“;

e)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13a

1.   Členské státy určí příslušné orgány uvedené v tomto nařízení a označí je na internetových stránkách, jejichž seznam je v příloze II, nebo jejich prostřednictvím.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o svých příslušných orgánech neprodleně po vstupu tohoto nařízení v platnost a budou jí oznamovat veškeré pozdější změny.“;

f)

Příloha II se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/5

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/7

(1)

Nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví celkovou revizi předpisů Společenství týkajících se vedlejších produktů živočišného původu a zavádí řadu přísných požadavků upravujících jejich využití a zneškodňování. Zejména čl. 22 odst. 1 písm. a) a b) stanoví obecná omezení týkající se používání vedlejších produktů živočišného původu a zpracovaných produktů.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 197/2006 o přechodných opatřeních podle nařízení (ES) č. 1774/2002, pokud jde o sběr, přepravu, ošetření, využití a zneškodňování zmetkových potravin (2), stanoví řadu přechodných opatření, jejichž platnost skončí dne 31. července 2007. Zejména podle čl. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 197/2006 mohou členské státy povolit, aby zmetkové potraviny byly použity v krmivech bez dalšího ošetření nebo použity k jiným účelům bez dalšího ošetření, s výhradou určitých podmínek tam uvedených.

(3)

Hospodářské subjekty, kterých se tato přechodná opatření týkají, požádaly o prodloužení platnosti těchto opatření, a za těchto okolností je vhodné tak učinit.

(4)

V zájmu zachování jasnosti právních předpisů Společenství je vhodné jednoznačně stanovit, že použití, která mohou být povolena podle čl. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 197/2006, nemají vliv na obecná omezení uvedená v čl. 22 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 1774/2002.

(5)

Nařízení (ES) č. 197/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1)

Ustanovení čl. 3 písm. c) se nahrazují tímto:

2)

V článku 5 se datum „31. července 2007“ nahrazuje datem „31. července 2009“.

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/9

(1)

Podle nařízení (ES) č. 1172/98 bylo členským státům během přechodného období od 1. ledna 1999 povoleno používat zjednodušené kódování míst nakládky a vykládky; úplné regionální kódování nebylo pro mezinárodní dopravu v rámci EHP vyžadováno.

(2)

V souladu s čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 1172/98 je nyní nezbytné stanovit konec přechodného období, neboť existují technické podmínky umožňující použití účinného systému regionálního kódování pro vnitrostátní i mezinárodní dopravu podle přílohy G bodů 1 a 2 uvedeného nařízení.

(3)

Je nezbytné zajistit, aby se používalo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (2), které vstoupilo v platnost v roce 2003.

(4)

Toto nařízení nemění charakter nebo obsah proměnných, které jsou podle nařízení (ES) č. 1172/98 nepovinné.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro statistické programy zřízeného rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (3),

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/10

(1)

Dopisem ze dne 28. července 2004 oznámily italské orgány Komisi články 14, 15 a 16 regionálního zákona č. 21 ze dne 29. prosince 2003 (dále jen „regionální zákon č. 21/2003“). Dopisem ze dne 22. září 2004 si Komise vyžádala další informace. Dopisem ze dne 24. ledna 2005 požádaly italské orgány o prodloužení lhůty, což Komise schválila dopisem ze dne 25. ledna 2005.

(2)

Dopisem ze dne 26. ledna 2005 italské orgány sdělily, že dokud Komise opatření neschválí, uskuteční se režim podpor ve smyslu článků 14 a 15 podle nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis  (2).

(3)

Dopisem ze dne 29. března 2005 požádala Komise italské orgány o další informace. V reakci na upomínku ze dne 27. dubna 2005 zaslaly italské orgány požadované informace v dopisech s datem 18. května 2006 a 2. června 2006.

(4)

Dopisem z 10. června 2005 Komise požádala o doplňující informace. Italské orgány odpověděly dopisy s datem 12. července 2005 a 14. července 2005.

(5)

Dopisem ze dne 6. září 2005 sdělila Komise Itálii své rozhodnutí zahájit ve věci dotčeného opatření formální řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES a článku 62 Dohody o EHP.

(6)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(7)

Komise neobdržela od dalších zúčastněných stran žádné připomínky.

(8)

Dopisem ze dne 10. listopadu 2005 požádaly italské orgány Komisi, aby zastavila postup a vyčkala rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-475/2003 o slučitelnosti italské regionální daně z výrobních činností (IRAP) s čl. 33 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (4). Komise přijala tuto žádost dopisem ze dne 18. října 2005. Soudní dvůr poté stanovil, že regionální daň z výrobních činností IRAP je slučitelná s čl. 33 odst. 1 směrnice 77/388/EHS (5).

(9)

Dopisem ze dne 10. května 2006 (A/33600) informovaly italské orgány Komisi o změnách článků 14 a 15. Z důvodu těchto změn budou opatření uskutečněna ve smyslu nařízení de minimis také v případě, že by Komise přijala zamítavé rozhodnutí.

(10)

Ustanovení článků 14, 15 a 16 regionálního zákona č. 21/2003 Sb.

(11)

Podle italských orgánů má opatření podpořit vznik nových podniků a zmenšit rozdíly mezi podniky sídlícími na Sicílii a podniky v jiných italských regionech.

(12)

Dále má dotčené opatření napomáhat slučování hospodářství Evropské unie a zemí, které podepsaly závěrečné prohlášení evropského středomořského ministerského summitu v Barceloně ze dne 27. a 28. listopadu 1995 (barcelonský summit).

(13)

Opatření tvoří dva režimy: články 14 a 15 umožňují osvobození od regionální daně z výrobních činností (IRAP) pro určité podniky a článek 16 vytváří Evropské středomořské středisko finančních a pojišťovacích služeb.

(14)

Ustanovení článků 14 a 15 stanoví pětileté období osvobození od IRAP pro určité nové podniky, které jsou v provozu od roku 2004 a pro určité stávající podniky.

(15)

Přesněji řečeno, článek 14 stanoví osvobození od IRAP po dobu pěti po sobě následujících let od zahájení činnosti pro tyto podniky:

(16)

Článek 15 stanoví, že od daňového období 2004 budou všechny stávající podniky vyjma podniků činných v chemickém a petrochemickém odvětví po dobu pěti daňových období osvobozeny od části daně IRAP, a to od části daňového základu převyšujícího průměrný daňový základ z let 2001–2003.

(17)

Z opatření mohou těžit pouze podniky, které mají sídlo, správní ústředí i provozovnu zároveň na území sicilského regionu.

(18)

Ustanovení článku 16 zřizuje Evropské středomořské středisko finančních a pojišťovacích služeb. Na činnostech střediska se podílejí dceřiné nebo přidružené podniky úvěrových institucí, zprostředkovatelských společností s nemovitostmi, svěřeneckých společností, pojišťovacích podniků a institucí, a finančních podniků, které na mezinárodních trzích shromažďují finanční prostředky, které budou využity pouze v zahraničí občany jiných států. Ve středisku jsou také činné společnosti, které poskytují zprostředkovatelské a poradenské služby v mezinárodním obchodě. Činnost střediska sleduje kontrolní orgán ustanovený prezidentem regionu Sicílie, který podnikům uděluje a odjímá povolení k činnosti ve středisku.

(19)

Podniky mohou užívat těchto výhod:

(20)

Daňové zvýhodnění v rámci dotčeného režimu se poskytuje pouze na činnosti provozované ve spolupráci s třetími zeměmi, které jsou signatáři barcelonského prohlášení ze dne 27.–28. listopadu 1995 (7).

(21)

Přesné umístění tohoto střediska na Sicílii a kritéria poskytování povolení k činnosti ve středisku budou stanoveny v prováděcích předpisech.

(22)

Region Sicílie přijme dotčené opatření na základě článků 36 a 38 regionálního sicilského statutu s konstituční platností o autonomii daňového systému.

(23)

Italské orgány předpokládají, že po zavedení těchto ustanovení bude dopad článků 14 a 15 na rozpočet pro období mezi lety 2004–2009 činit přibližně 170 milionů EUR (přesněji řečeno 120 milionů EUR a 48 milionů EUR). Italské orgány neposkytují žádný odhad týkající se dopadu ustanovení článku 16 na rozpočet.

(24)

Regionální zákon č. 21/2003 vstoupil v platnost dne 30. prosince 2003, ale použití článků 14, 15 a 16 musí být schváleno Evropskou komisí.

(25)

Dopisem ze dne 26. ledna 2005 italské orgány oznámily Komisi, že ustanovení článků 14 a 15 o státních podporách se uskutečnila ve smyslu nařízení de minimis a že se čeká na jejich schválení Evropskou komisí. V následujícím dopise ze dne 10. května 2006 italské orgány oznámily Komisi, že ustanovení článků 14 a 15 o státních podporách se uskuteční ve smyslu nařízení de minimis, a to i v případě, že by Komise učinila zamítavé rozhodnutí.

(26)

Opatření ve smyslu článku 14 se použije od roku 2005. Italské orgány se zavázaly, že opatření bude použito po dalších pět daňových období.

(27)

Opatření ve smyslu článku 15 se použije po pět daňových období od roku 2004 do roku 2009.

(28)

Opatření ve smyslu článku 16 se použije ode dne, kdy opatření vstoupí v platnost, a to až do konečného vytvoření zóny volného obchodu (rok 2010) ve smyslu barcelonského prohlášení a daňového období, které mu bude následovat.

(29)

Dopisem ze dne 6. září 2005 Komise potvrzuje, že dotčený režim podpor představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Využívá totiž státních zdrojů a je selektivní, neboť je určen určitým odvětvím a/nebo určitým kategoriím podniků. Dále finančně zvýhodňuje určité kategorie podniků, neboť snižuje jejich daňové zatížení, a může ovlivnit hospodářskou soutěž a obchod v rámci Společenství.

(30)

Jedním z důvodů pro zahájení řízení byly pochybnosti Komise, zda jsou podpory ve smyslu článků 14, 15 a 16 regionálního zákona č. 21/2003 slučitelné se společným trhem.

(31)

Komise měla především pochybnost, zda je opatření v souladu s pokyny o vnistrostátní regionální podpoře (8). V oznámení se tvrdí, že opatření představuje provozní podporu pro sicilské podniky splňující kritéria vyčtená v bodech 14 a 17 a pro podniky, které budou činné v Evropském středomořském středisku finančních a pojišťovacích služeb.

(32)

V bodě 4.15 pokynů o vnitrostátní regionální podpoře se uvádí, že provozní podpora může být poskytnuta, přispívá-li svojí povahou k regionálnímu rozvoji a je-li přiměřená znevýhodněním, které hodlá mírnit. Z tohoto hlediska měla Komise pochybnosti, zda italské orgány dokázaly zdůvodnit udělení provozní podpory poukázáním na možná znevýhodnění a jejich závažnost nebo zda by podpora mohla být zdůvodněna svým přínosem k regionálnímu rozvoji.

(33)

Komise vyjádřila pochybnost, že by provozní podpory ve smyslu článků 14 a 15 regionálního zákona č. 21/2003 byly slučitelné se společným trhem, a že by podpořily vznik nových podniků a zmenšily rozdíly mezi podniky činnými na Sicílii a podniky se sídlem v jiných italských regionech. Dále v této věci Komise prohlásila, že souvislost mezi snížením daně z výrobních činností příjemcům podpory, na které se vztahuje ustanovení článku 15, a vytvořením nových podniků na Sicílii není jasná a že italské orgány neposkytly žádné vysvětlení. Podpora nemůže být považována za slučitelnou jenom proto, že snížení daně z výrobních činností může teoreticky zvýšit počet nových podniků.

(34)

Ve svém oznámení italské orgány tvrdí, že limitní částka 10 milionů EUR je dostatečně nízká na to, aby zajistila, že se článek 14 bude vztahovat pouze na malé a střední podniky. Komise odpověděla, že článek 14 je pouze zdánlivě určen výlučně pro malé a střední podniky, neboť nebere v úvahu počet zaměstnanců a především nestanovuje, zda je podnik příjemce propojeným nebo partnerským podnikem ve smyslu pokynů pro malé a střední podniky (9). Komise tvrdí, že opatření představuje v každém případě provozní podporu, i kdyby italské orgány mohly dokázat, že z něho budou v souladu s pokyny těžit jenom malé a střední podniky.

(35)

Italské orgány také tvrdí, že převaha mikropodniků způsobuje vyšší finanční náklady a větší využití pracovních sil. Sicilské podniky se nacházejí v nevýhodné situaci, neboť mzdové náklady a náklady na pohledávky tvoří velkou část základu daně z výrobních činností. Komise podotkla, že i kdyby problém sicilské ekonomiky spočíval v početní převaze mikropodniků se všemi jejími následky, obecné snížení daně z výrobních činností pro podniky všech velikostí by nic nevyřešilo, neboť není zaměřeno na mikropodniky. Zdá se také, že tato podpora se nezaměřuje na řešení problémů, které existují kvůli ostrovnímu chrakteru regionu, neboť neuvádí žádné s tím související dodatečné náklady, jako např. náklady na dopravu. Komise například neshledává, že by sicilské podniky činné v turistickém odvětví, v hotelnictví nebo v kulturním odvětví byly znevýhodněny z důvodu umístění na Sicílii (ustanovení článku 14).

(36)

Komise se dále domnívá, že dokumentace, kterou předložily italské orgány, nepředkládá dostatek údajů, aby zajistila, že částka podpory bude mít klesající tendenci. Z dotčeného případu sice vyplývá, že italské orgány zamýšlejí omezit osvobození od daně z výrobních činností, to ale samo o sobě nezaručuje, že podpora bude klesat.

(37)

Vzhledem k tomu, že se ustanovení článku 15 vztahuje na podniky všech velikostí, Komise se nedomnívá, že údaje týkající se pouze podniků s obratem nižším než 10 milionů EUR a s méně než deseti zaměstnanci, které jsou činné v průmyslovém odvětví, v odvětví infromační technologie, cestovním ruchu a v hotelových službách, mohou být důkazem vyváženosti dotčeného opatření.

(38)

Komise tvrdí, že opatření se zdá být materiálně selektivní, neboť daňové zvýhodnění ve smyslu článků 14 a 15 vylučuje ze škály možných příjemců několik kategorií podniků (viz bod 56) a upřednostňuje především podniky činné v turistickém ruchu, hotelnictví, v kulturním odvětví, agropotravinářství a v odvětví informační technologie. Dále se zdá, že opatření zvýhodňuje stávající i nové průmyslové podniky (kromě podniků činných v chemickém a petrochemickém průmyslu) s obratem menším než deset milionů EUR.

(39)

Italské orgány ve svých prohlášeních tvrdí, že podniky činné v chemickém a petrochemickém průmyslu nemohou těžit z výhod ve smyslu článku 15, neboť jim nevznikají vysoké náklady za dopravu z důvodu ostrovního charakteru regionu a také proto, že podniků činných v tomto odvětví je málo. Komisi se však nezdá, že by podniky činné v odvětvích způsobilých pro podporu musely čelit vysokým nákladům na dopravu; navíc počet příjemců není určující pro klasifikaci opatření jako podpory.

(40)

Dále Komise stanovila, že opatření diskriminuje podniky se sídlem mimo Sicílii, neboť brání podnikům se sídlem v jiném členském státě v přístupu k podpoře. Komise se domnívá, že k takovému podmínění neměly italské orgány žádný objektivní důvod, a navíc se jedná o porušení ustanovení článku 43 Smlouvy o ES. To je jedním z důvodů, proč se Komise domnívá, že opatření nemůže být slučitelné se společným trhem (10). Komise dále podotýká, že opatření selektivně zvýhodňuje zdanitelné sicilské podniky, neboť z režimu mohou těžit jenom ty, které mají jak sídlo, tak správní ústředí i provozovnu na území sicilského regionu. To ovšem není případ všech výrobních či obchodních podniků na Sicílii, které odvádějí daň ze své výrobní činnosti. Italské orgány se v tomto ohledu nevyjádřily.

(41)

Komise tvrdí, že italské orgány ve svých prohlášeních neobjasnily, proč by na podporu pro vytvoření Evropského středomořského střediska finančních a pojišťovacích služeb měla být použita výjimka ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(42)

Italské orgány tvrdí, že dotčené opatření představuje provozní podporu. Komise zastává názor, že narušení hospodářské soutěže způsobené uskutečněním podpory ve finančním odvětví může být velmi rozsáhlé. Ve sdělení o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (11) a v následujících rozhodnutích Komise míní, že finanční aktivity nepřispívají významným způsobem ke zmírnění znevýhodnění regionů způsobilých k výjimce ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a). Komise připomenula, že zmíněné sdělení výslovně stanovuje, že státní podpory podporující regionální rozvoj, které budou Komisí uznány za slučitelné se společným trhem, musí být „přiměřené a sledovat stanovené cíle“. Proto není pravděpodobné, že by „offshore“ aktivity a aktivity s žádným nebo malým vlivem na místní hospodářství byly uznány za slučitelné státní podpory. Komise také pochybuje o vyváženosti podpory vzhledem ke znevýhodnění, které má upravovat.

(43)

Komise také pochybuje, že opatření ve smyslu článku 16 může být považováno za projekt společného evropského zájmu ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES.

(44)

Italské orgány zdůvodňují uskutečnění podpory především tak, že se jedná o projekt společného evropského zájmu ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES, neboť článek 16 se podobá článku 3 zákona č. 19 ze dne 9. ledna 1991„Pravidla pro rozvoj hospodářských činností a mezinárodní spolupráce kraje Friuli-Venezia Giulia, okresu Belluno a sousedících oblastí“, který upravuje zřízení Střediska finančních a pojišťovacích služeb v Terstu. Komise schválila zřízení střediska ve svém rozhodnutí z roku 1995 podle odchylky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES (12), v roce 2003 jej ale shledala neslučitelným se společným trhem. K tomu Komise podotkla, že bylo zřízení střediska shledáno slučitelným se společným trhem podle odchylky stanovené v čl. 92 odst. 3 písm. c) (nyní čl. 87 odst. 3 písm. c)) a nikoliv podle odchylky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. b) (13).

(45)

Italské orgány tvrdí, že předchozí rozhodnutí Komise o slučitelnosti se společným trhem by mělo být změněno, neboť Sicílie je způsobilá k udělení státní podpory v souladu s čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES a také proto, že evropský kapitálový trh není propojen s africkým kapitálovým trhem, přičemž tato integrace je podle barcelonského prohlášení důležitým evropským cílem.

(46)

Komise podotkla, že každý případ musí být analyzován zvlášť, neboť je třeba uvážit drobné odlišnosti zdánlivě podobných režimů, které však mohou mít velký význam, a přihlédnout k hospodářskému kontextu. Jako příklad Komise uvedla, že za účelem zřízení finančního střediska v Terstu byla na období pěti let trvání režimu stanovena celková limitní částka podpory a půjčky a investice podniků ve středisku byly limitovány.

(47)

Dále je Komise toho názoru, že postup z roku 2003 v případě Terstu je použitelný i v dotčeném případě, a to z těchto důvodů:

(48)

Komise zdůraznila, že v době oznámení dotčeného opatření byly již Kypr a Malta, dvě ze zemí, které podepsaly barcelonské prohlášení, členy Evropské unie. Proto se Komise domnívá, že situace zemí, které by měly prospěch z investic společností činných ve středisku, je v mnoha ohledech odlišná od situace zemí východní Evropy v roce 1995. Je třeba také zdůraznit, že země, které podepsaly barcelonské prohlášení, se nikdy nepotýkaly se zvláštními problémy přechodného období. Některé země měly tyto problémy v minulosti (např. Turecko a Izrael jsou jistě ekonomikami volného trhu) a období přechodu již skončilo (např. v Alžírsku).

(49)

Komise také pochybuje, že by se na článek 16 vztahovala výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES.

(50)

Komise tak dala najevo, že je třeba dále prohloubit analýzu tohoto případu a že by bylo vhodné zahrnout do ní připomínky dalších zúčastněných stran. Poté, co Komise obdrží připomínky dalších zúčastněných stran, bude moci rozhodnout, zda opatření navržené italskými orgány působí na podmínky obchodu v rozporu se společným zájmem.

(51)

Ve věci zahájení formálního řízení neobdržela Komise připomínky ani od italských orgánů ani od dalších zúčastněných stran.

(52)

Italské orgány dostály procedurálním požadavkům ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, neboť oznámily režim podpory, jehož součástí je odkládací klauzule a který se v případě článků 14 a 15 uskutečnil ve smyslu nařízení de minimis v očekávání vyjádření Komise.

(53)

Komise soudí, že opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a to z těchto důvodů:

(54)

Opatření zahrnuje využití státních prostředků ve formě ztráty výnosů z daní pro Sicílii ve výši rozdílu mezi původní a sníženou daní odváděnou příjemcem podpory.

(55)

Opatření poskytuje příjemci ekonomické zvýhodnění, které vyplývá ze sníženého daňového zatížení a stává se finančním zvýhodněním, ze kterého podniky těží okamžitě v letech, na které se snížení vztahuje.

(56)

Komise podotýká, že články 14 a 15 musí být prozkoumány společně, neboť různým kategoriím příjemců poskytují podobná zvýhodnění. Jeden či druhý článek vylučují ze škály možných příjemců tyto kategorie podniků:

(57)

Opatření tedy především poskytuje výhody určitým výrobním odvětvím, jmenovitě novým i stávajícím podnikům činným v turistickém ruchu a hotelových službách, v řemeslné výrobě, v kulturním odvětví, v agropotravinářství a v odvětví informační technologie, které mohou být osvobozeny od daně z výrobních činností po období pěti let. Opatření také zvýhodňuje nové i stávající průmyslové podniky, jejichž obrat je menší než deset milionů EUR (příjemci nemohou být podniky činné v chemickém a petrochemickém průmyslu).

(58)

I kdyby se italským orgánům podařilo dokázat, že v průmyslovém odvětví nejsou nové podniky s obratem vyšším než deset milionů EUR (kromě podniků činných v chemickém a petrochemickém průmyslu), dotčené opatření by přesto bylo vzhledem ke stávající judikatuře (15) shledáno selektivním ve prospěch výše zmíněného výrobního odvětví, neboť pětileté osvobození od daně z výrobních činností není určeno pro podniky činné v neprůmyslových odvětvích.

(59)

Zdá se také, že opatření zvýhodňuje sicilské podniky, neboť z opatření mohou mít prospěch pouze zdanitelné podniky, které mají jak sídlo, tak správní ústředí a provozovnu na území sicilského regionu. To se ale pravděpodobně netýká všech výrobních či obchodních podniků na Sicílii, které odvádějí daň ze své výrobní činnosti.

(60)

Komise uvádí, že článek 16 poskytuje selektivní zvýhodnění, neboť z něj mohou mít prospěch pouze určité podniky. Zvýhodnění se tedy týká pouze pojišťovacích a finančních podniků, které mohou provozovat svoji činnost ve středisku. Opatření proto vylučuje společnosti, které se zabývají shromažďováním finančních prostředků na mezinárodních trzích, aby je investovaly v zemích vyjmenovaných v poznámce pod čarou č. 7, pokud se jejich činnost neodehrává ve středisku.

(61)

Opatření má selektivní charakter také proto, že vylučuje finanční a pojišťovací podniky, které investují v Itálii a v zemích, které nejsou na seznamu uvedeném v poznámce pod čarou č. 7.

(62)

Vzhledem k těmto důvodům došla Komise k závěru, že navrhované opatření je selektivního charakteru.

(63)

Podle ustálené judikatury (16) je k narušení hospodářské soutěže dostačující, aby příjemce podpory byl účastníkem na trzích, na kterých probíhá volná hospodářská soutěž.

(64)

Komise uvádí, že opatření ve smyslu článků 14 a 15 pravděpodobně narušují hospodářskou soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy, neboť osvobozují příjemce podpory od daně, kterou by jinak museli odvádět.

(65)

V tomto případě jsou příjemci podpory podniky všech velikostí, které jsou činné převážně v průmyslovém odvětví (kromě podniků činných v chemickém a petrochemickém průmyslu). Tyto podniky působí na trhu s volnou hospodářskou soutěží, proto by osvobození od daně z výrobních činností v souladu se stávající judikaturou mohlo znamenat narušení hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(66)

Stejně tak se Komise domnívá, že opatření podle článku 16 narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Finanční a pojišťovací podniky, zprostředkovatelské společnosti s nemovitostmi a svěřenecké společnosti se vzhledem k povaze svých činností účastní hospodářské soutěže na evropské úrovni.

(67)

Vzhledem k výše uvedeným důvodům došla Komise k závěru, že navrhované opatření představuje státní podporu.

(68)

Vzhledem k tomu, že opatření představuje státní podporu ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1, je třeba posoudit jeho slučitelnost s výjimkami ve smyslu čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES. Výjimky ve smyslu čl. 87 odst. 2 týkající se podpor sociálního charakteru, které jsou udělovány jednotlivým spotřebitelům na zmírnění škod způsobených přírodními nebo jinými výjimečnými jevy, a podpor hospodářstvím určitých regionů Spolkové republiky Německo nejsou v tomto případě použitelné. Opatření nemůže být považováno za důležitý projekt společného evropského zájmu a není určeno k nápravě vážného narušení italského hospodářství ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES. Stejně tak nemůže být v tomto případě využito výjimky ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, která se vztahuje na udělení podpor na určité činnosti nebo určitým regionálním hospodářstvím za podmínky, že nebudou nastoleny obchodní podmínky neslučitelné se společným zájmem. Cílem opatření rovněž není pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(69)

Ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. a) se vztahuje na opatření podporující rozvoj oblastí, kde je životní úroveň mimořádně nízká nebo kde je vysoká nezaměstnanost. V případě regionu Sicílie je možné využít této výjimky.

(70)

V rozhodnutí o zahájení řízení, v bodech 29 až 50, Komise uvedla důvody, které ji vedly k pochybnostem, že by v případě tohoto opatření mohlo být využito výjimky ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm a) Smlouvy. Komise také vylučuje, že by na opatření ve smyslu článku 16 regionálního zákona č. 21/2003 mohlo být využito výjimky podle ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. b), která schvaluje podpory za účelem uskutečnění důležitého projektu společného evropského zájmu nebo zmírnění závažného narušení italského hospodářství.

(71)

Komise neobdržela žádné připomínky od Itálie nebo od třetích stran a sděluje, že tyto pochybosti jsou potvrzeny.

(72)

Komise dospěla k závěru, že opatření oznámené Itálií a popsané v bodech 10 až 28 není slučitelné se společným trhem, není možné na něj použít žádnou výjimku podle Smlouvy o ES, a proto musí být zakázáno. Podle italských orgánů nebyla podpora udělena, a proto není třeba žádat její navrácení,

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/18

(1)

Podpora, kterou má Itálie v úmyslu poskytnout společnosti Nuova Mineraria Silius, byla Komisi oznámena dopisem ze dne 30. listopadu 2005. Dne 21. prosince 2005 Komise požádala o další informace, které jí Itálie poskytla v dopise obdrženém dne 7. února 2006.

(2)

Komise uvědomila dopisem ze dne 26. dubna 2006 Itálii o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně dotčené podpory.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky k tomuto opatření.

(4)

Dne 12. května 2006 se konalo jednání s italskými orgány, které poté reagovaly na zahájení řízení dopisem ze dne 14. července a 30. srpna 2006. Komise požádala o doplňující informace dopisem ze dne 18. září, na který Itálie odpověděla dne 3. listopadu a 31. prosince 2006.

(5)

Komise přijala připomínky zúčastněných stran a postoupila je Itálii, čímž jí dala možnost odpovědět. Italské orgány odpověděly dopisem ze dne 3. listopadu 2006.

(6)

Příjemcem podpory má být Nuova Mineraria Silius S.p.A. (dále jen „NMS“), společnost ve výlučném vlastnictví autonomního regionu Sardinie (dále jen „RAS“). Společnost NMS těží ložiska fluoritu (3) v obci Silius na Sardinii. V roce 2004 (poslední dostupné údaje) dosáhla společnost obratu ve výši 4,96 milionů EUR a zaměstnávala 163 osob.

(7)

Společnost NMS byla založena v roce 1992 RAS a společností Minmet Financing Company. Následně RAS postoupil vlastnictví (97,5 % v roce 1996 a 100 % v současnosti) státnímu subjektu Ente Minerario Sardo (dále jen „EMSA“). V roce 1998 vstoupil EMSA do likvidace. Likvidátor byl pověřen, aby pokud možno privatizoval činnosti nebo směřoval k jejich ukončení. Avšak když pokusy o privatizaci NMS ztroskotaly a EMSA ukončil svou činnost (v červnu 2002), likvidace NMS neproběhla.

(8)

Po neúspěšném pokusu společnost zprivatizovat oznámila Itálie Komisi svůj návrh zvýšit její hodnotu kapitálu přibližně o 24 milionů EUR. Podle Itálie by tento kapitálový vklad umožnil investice určené na přípravu využívání nových, hlubších ložisek, což by vedlo ke zvýšení obsahu fluoritu ve vytěžených horninách a také celková produkce dolu by se zvětšila.

(9)

Itálie tvrdila, že opatření oznámila pouze za účelem právní jistoty, jelikož navržené opatření by nepředstavovalo státní podporu ze dvou následujících důvodů:

Kdyby však Komise dospěla k závěru, že v navrženém opatření by mohl být zjištěn prvek státní podpory, Itálie tvrdí, že takový prvek by byl omezen na výši přesahující zisky, kterých by bylo dosaženo díky navržené investici. Podle výpočtů Itálie by tento přebytek nebyl vyšší než 26 % investice, což je v rámci prahové hodnoty stanovené pro slučitelnou regionální podporu v dotčené oblasti (4).

(10)

Podle informací, které poskytly italské orgány, měla NMS kromě oznámeného opatření v posledních letech prospěch z nepřetržitého převodu veřejných prostředků pocházejících od jejího jediného akcionáře, RAS (5), za účelem pokrytí trvalých ztrát v souvislosti s činnostmi z doby před likvidací. Od roku 1997 dosáhly tyto převody výše 90,7 milionů EUR, a to takto:

Tyto převody jsou zapsány v rozvaze společnosti v účtech označených „Pokrytí budoucích ztrát prostřednictvím RAS“ a „Pokrytí budoucích ztrát prostřednictvím EMSA“.

(11)

Dále italské orgány potvrdily, že NMS využívala následující státní dotace:

(12)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti o slučitelnosti dotčeného opatření se společným trhem a zejména s kritérii pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích (8) (dále jen „pokyny“).

(13)

Na výzvu Komise k předložení připomínek k dotčenému opatření odpověděly tři konkurenční společnosti.

(14)

Podle tvrzení první společnosti je NMS v krizi již 20 let a může přežít pouze díky nepřetržitému přísunu veřejných prostředků. I když v posledních pěti letech výrazně vzrostly tržní ceny, což přimělo jiné společnosti, aby své doly rozšířily nebo aby otevřely nové, NMS stále nevykazovala zisky. Kromě toho privatizace nebyla možná, protože společnost byla považována za nerentabilní, a to navzdory již přijatým státním podporám. Podle tohoto konkurenta jsou částky podpory neobyčejné, skandální a neuvěřitelně nepřiměřené, což dokazuje skutečnost, že v roce 2004 překročily dvojnásobek obratu společnosti.

(15)

Druhý konkurent vyjádřil nad touto situací své zděšení. NMS a další evropští producenti fluoritu výrazně pocítili nepříznivé podmínky na trhu v 90. letech 20. století vyvolané dumpingem ze strany Číny, přičemž podmínky se zmírnily až po roce 2000. Ačkoli bylo známo, že NMS dostává veřejné prostředky, dotčená konkurenční společnost tvrdí, že si nebyla vědoma rozsahu podpory, která je podle jejího mínění nesmyslně vysoká. Na základě svých hrubých výpočtů odhaduje tento konkurent, že dotace, které NMS obdržela v posledních 5 až 6 letech, jsou asi desetkrát vyšší než typické investice na tunu podle běžných norem v odvětví. Tento konkurent, který je výrobcem evropského významu a působí na vysoce konkurenčním trhu s fluoritem, došel k závěru, že nemůže akceptovat situaci, kdy jediná společnost je po mnoho let držena při životě vysokými státními dotacemi.

(16)

Třetí konkurent vyjádřil svou důraznou námitku proti poskytnutí podpory NMS, která je podle jeho mínění podstatná a nepřiměřená. Podle tohoto konkurenta se zdá, že zamýšlená výše finanční podpory pro společnost s tak nepatrnou těžební aktivitou představuje extrémně špatný vztah mezi náklady a výsledky, a je zde riziko, že podpora bude využita pouze na udržení ekonomicky nevýhodné zaměstnanosti v dole.

(17)

Ve své reakci na zahájení řízení italské orgány naznačily, že RAS rozhodl o tom, že oznámenou podporu neposkytne a že vzhledem k finančním potížím podniku provede jeho likvidaci. V dopise ze dne 30. srpna 2006 italské orgány potvrdily, že likvidace NMS je podle závěrů mimořádného zasedání valné hromady, které se konala dne 28. července, skutečně plánována.

(18)

Itálie dále konstatovala: a) že likvidace činností NMS by neumožnila vrácení finančních prostředků od RAS; b) že s odchodem společnosti z trhu by podpora neměla žádné další účinky na obchod uvnitř Společenství a c) že za těchto okolností případný příkaz k vrácení podpory by nemohl mít žádný konkrétní účinek. Závěrem Itálie požádala Komisi, aby nevydávala příkaz k vrácení podpory.

(19)

Pokud jde o připomínky předložené konkurenty NMS, má Itálie za to, že již nejsou relevantní, jelikož oznámení bylo staženo a společnost půjde do likvidace.

(20)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES nejsou se společným trhem slučitelné podpory, které jsou poskytnuty v jakékoli formě členským státem nebo ze státních prostředků, které negativně ovlivňují obchod uvnitř Společenství a narušují nebo hrozí narušením hospodářské soutěže tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(21)

Komise poznamenává, že opatření vyjmenovaná v 8. až 10. bodě odůvodnění zahrnují přidělení státních prostředků státními orgány. Jelikož je veřejná dotace určena pro jedinou společnost, splňuje kritérium selektivity. Dále vzhledem k tomu, že NMS působila na trhu s fluoritem, což je odvětví, v němž existuje obchod mezi členskými státy, existuje i zde kritérium účinku na obchod ve Společenství. Byl zamítnut zejména argument italských orgánů, podle kterého by nedošlo k ovlivnění obchodu uvnitř Společenství, jelikož podle ustálené judikatury, v případě, že podpora poskytnutá jedním státem nebo ze státních prostředků posiluje pozici jednoho podniku v porovnání s jinými podniky konkurujícími v obchodě uvnitř Společenství, musí být tyto konkurenční podniky považovány za podniky postižené touto podporou (9). Existence obchodu uvnitř Společenství byla zdůrazněna připomínkami, které v reakci na zahájení řízení zaslali konkurenční dodavatelé fluoritu z různých členských států.

(22)

Pokud jde o tvrzení v původním oznámení, podle něhož je jednání RAS jednáním investora působícího v tržním hospodářství, konstatuje Komise, že vzhledem k hospodářským výsledkům v posledních letech a k vývoji finančních ukazatelů (10), je třeba NMS pokládat za „podnik v potížích“ ve smyslu oddílu 2.1 pokynů.

(23)

V tomto světle a vzhledem k pokračující nutnosti NMS pokrýt ztráty z posledních let, a sice bez známek zlepšení její finanční situace, se zdá velmi nepravděpodobné, že by investor působící v tržním hospodářství vložil ještě další finanční prostředky ve výši 24 milionů EUR do projektu, který se do této chvíle ukazoval jako nerentabilní. Tento závěr podporuje i skutečnost, že veškeré pokusy o privatizaci společnosti, zahájené v roce 1999 a pokračující až do roku 2002, skončily neúspěchem. Dalším potvrzením v tomto smyslu jsou i reakce konkurenčních podniků v odvětví.

(24)

Navíc, v minulosti RAS neprojevil zájem o poměření nákladů v případě likvidace s náklady nutnými na pokračování aktivit NMS. Naopak, likvidace byla doslova zažehnána v červnu 2002, kdy již bylo jasné, že privatizace skončí fiaskem.

(25)

Dále bylo z oznámení jasné, že RAS podporoval NMS do velké míry ze sociálních důvodů, jelikož se jednalo o jeden z mála průmyslových podniků, které v regionu zůstaly. Argumentace tohoto typu však není pro investora působícího v tržním hospodářství relevantní.

(26)

Komise proto došla v rozhodnutí o zahájení řízení k závěru a nyní stvrzuje, že investice navržené v původním oznámení, společně se všemi předchozími vklady akcionáře s cílem pokrýt ztráty, v celkové výši 114,7 milionů EUR, představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Druhá podpora (pokrytí ztrát) je nezákonná, jelikož byla poskytnuta v rozporu s čl. 87 odst. 3 Smlouvy. Pokud jde o opatření, které bylo předmětem původního oznámení, italské orgány potvrdily, že část finančních prostředků byla příjemci již vyplacena, aby mohly být provedeny „některé naléhavé a neodkladné práce“. Z tohoto důvodu byla nezákonná i tato část podpory, jejíž výše není známa.

(27)

Pokud jde o vnitrostátní opatření uvedená v 11. bodě odůvodnění, nepopírá se, že představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Itálie ostatně prohlásila, že v souladu se zákonem č. 752/82 nebyla vyplacena ještě žádná podpora.

(28)

Primární cíl opatření uvedených v 8. a 10. bodě odůvodnění spočívá, jak se zdá, v podpoře podniku v potížích. V takových případech, pokud jsou splněny příslušné podmínky, se může uplatnit výhradně odchylka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, podle níž je možné povolit státní podporu poskytnutou s cílem usnadnit rozvoj určitých ekonomických činností, pokud taková podpora nemá negativní účinek na podmínky obchodování v míře odporující společnému zájmu.

(29)

Podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích regulují pokyny.

(30)

Přechodná ustanovení pokynů stanovují, že se tyto pokyny uplatňují na posouzení jakékoli podpory na záchranu a restrukturalizaci poskytnuté bez povolení Komise (nezákonná podpora) v případě, že část podpory nebo celá podpora byla poskytnuta po 1. říjnu 2004, což je den, kdy byly v Úředním věstníku Evropské unie (bod 104) zveřejněny nové pokyny. V důsledku toho se v tomto případě uplatňují nové pokyny, jelikož oznámení bylo předloženo v roce 2005 a nejméně 11 milionů EUR veřejných dotací (z celkové částky 90,7 milionů EUR na pokrytí ztrát, uvedených v 10. bodě odůvodnění) bylo poskytnuto po 1. říjnu 2004.

(31)

Pokud jde o podpory poskytnuté při uplatňování zákona č. 488/92 a případně zákona č. 752/82, jejich slučitelnost musí být posouzena podle pokynů, jelikož Komise se domnívá, že podpora pro podniky v potížích může přispívat k rozvoji ekonomických činností bez negativního účinku na obchod v míře odporující společnému zájmu pouze tehdy, jsou-li respektovány podmínky stanovené v pokynech (11). Jelikož jsou podniky v potížích výslovně vyloučeny z oblasti působnosti zákona č. 488/92, došla Komise k závěru, že NMS nebyla způsobilá k regionální podpoře podle zákona č. 488/92, neboť podnik byl v potížích již v době, kdy byla podpora poskytnuta (v květnu 2002) (12).

(32)

Z téhož důvodu je třeba odmítnout podpůrný argument italských orgánů, podle něhož by měla být zamýšlená podpora považována za podporu spadající do rozmezí prahových hodnot stanovených pro regionální podpory Sardinii.

(33)

Pokud jde o způsobilost NMS k podpoře na restrukturalizaci, Komise se domnívá, že nebyla splněna kritéria pro slučitelné podpory stanovená v pokynech. Zejména:

(34)

Komise bere na vědomí oznámení Itálie, že se RAS rozhodl, že oznámenou podporu ve výši zhruba 24 milionů EUR neuskuteční a že vzhledem k finančním potížím NMS zahájí její likvidaci. Navzdory italským tvrzením se Komise v souladu s nařízením Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (14), domnívá, že v případě nezákonné podpory neslučitelné se společným trhem by měla být obnovena účinná hospodářská soutěž a že pro tento účel je nezbytné, aby podpora včetně úroků byla neprodleně vrácena.

(35)

Komise konstatuje, že Itálie v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy nezákonně uplatnila opatření spočívající v opakovaném krytí ztrát společnosti NMS, v poskytnutí podpory podle zákona č. 488/92 a ministerského dekretu ze dne 28. prosince 2000 a případně v částečném vyplacení další podpory, která je předmětem oznámení. Mimoto Komise konstatuje, že podpora uvedená v původním oznámení a podpora poskytnutá na základě ministerského dekretu ze dne 28. prosince 2000 podle článku 9 zákona č. 752/82 Italské republiky není slučitelná se společným trhem ani v případě uplatnění některé z výjimek podle Smlouvy o ES. V důsledku toho nesmí být uskutečněny části výše uvedených opatření, které ještě nebyly poskytnuty (15), a již vyplacená podpora v celkové výši 98,36 milionů EUR, která zahrnuje 90,7 milionů EUR na pokrytí ztrát (viz 10. bod odůvodnění) a dalších 7,66 milionů EUR poskytnutých na základě ministerského dekretu ze dne 9. května 2002 (viz 11. bod odůvodnění), musí být vrácena,

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/24

(1)

K provedení nařízení (ES) č. 1348/2000 bylo nezbytné vypracovat a zveřejnit příručku obsahující informace o přijímajících subjektech stanovených podle článku 2 uvedeného nařízení. Příručka je uvedena v příloze I rozhodnutí Komise 2001/781/ES ze dne 25. září 2001 o vypracování příručky přijímajících subjektů a seznamu písemností, které mohou být doručovány podle nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (2).

(2)

V důsledku změn, které Francie podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1348/2000 oznámila Komisi, je nutné změnit příručku.

(3)

Rozhodnutí 2001/781/ES se proto musí příslušným způsobem pozměnit,

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/31

(1)

Dne 15. prosince 2005 Evropská rada přijala Strategii Evropské unie pro boj proti terorismu, která stanoví zejména rozvoj spolupráce se zahraničními partnery Evropské unie za účelem předcházení terorismu a boje proti němu.

(2)

Dne 15. prosince 2005 Evropská rada přijala strategii „Evropská unie a Afrika: na cestě ke strategickému partnerství“, ve které se Evropská unie zavazuje podporovat úsilí afrických států v oblasti boje proti terorismu.

(3)

Africká unie dne 14. září 2002 schválila akční plán týkající se předcházení terorismu v Africe a boje proti němu, kterým si stanovila za cíl zejména zřízení Afrického centra pro studium a výzkum terorismu (CAERT).

(4)

Africké centrum pro studium a výzkum terorismu založila dne 13. října 2004 Africká unie. Centrum má zejména za úkol vyhodnocovat teroristické hrozby v Africe a podporovat spolupráci mezi africkými zeměmi v oblasti boje proti terorismu. Centrum si přeje využít evropské podpory.

(5)

V některých afrických zemích hrozba terorismu sílí a představuje rostoucí nebezpečí pro tyto země, ale rovněž pro Evropskou unii.

(6)

Překážkou v účinném boji proti terorismu v Africe jsou určité místní nedostatky, zejména v oblasti institucionální organizace,

17.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 185/s3