(1)

Na potřebu vytvořit pravidla pro malý pohraniční styk s cílem konsolidovat právní rámec Společenství v oblasti vnějších hranic upozorňuje sdělení Komise „K integrovanému řízení vnějších hranic členských států Evropské unie“. Tuto potřebu potvrdila i Rada dne 13. června 2002 schválením „Plánu řízení vnějších hranic členských států Evropské unie“, který následně podpořila Evropská rada na svém zasedání v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002.

(2)

Je v zájmu rozšířeného Společenství zajistit, aby hranice s jeho sousedy nepředstavovaly překážku pro obchod, sociální a kulturní výměnu či regionální spolupráci. Proto by měl být vytvořen účinný systém malého pohraničního styku.

(3)

Režim malého pohraničního styku představuje odchylku od obecných pravidel pro ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnější hranice členských států Evropské unie, která jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (2).

(4)

Společenství by mělo stanovit kritéria a podmínky, které je třeba dodržet, má-li být obyvatelům pohraničních oblastí usnadněno překračování vnější pozemní hranice v rámci režimu malého pohraničního styku. Stanovená kritéria a podmínky by měly zajistit rovnováhu mezi snahou usnadnit obyvatelům pohraničních oblastí překračování hranic, pokud cestují v dobré víře a mají k častému překračování vnější pozemní hranice oprávněné důvody, a potřebou zabránit nedovolenému přistěhovalectví a případným hrozbám pro bezpečnost vznikajícím v důsledku trestné činnosti.

(5)

Aby se předešlo zneužívání povolení pro malý pohraniční styk, mělo by být zpravidla vydáváno pouze osobám, které mají v pohraniční oblasti zákonné bydliště po dobu nejméně jednoho roku. Dvoustranné dohody uzavřené mezi členskými státy a sousedními třetími zeměmi mohou stanovit delší dobu trvání takového pobytu. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech týkajících se například nezletilých osob, změn rodinného stavu nebo zdědění pozemku mohou tyto dvoustranné dohody stanovit i kratší dobu trvání takového pobytu.

(6)

Povolení pro malý pohraniční styk by mělo být vydáváno obyvatelům pohraniční oblasti bez ohledu na to, zda podléhají či nepodléhají vízové povinnosti podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (3). V důsledku toho by mělo být toto nařízení posuzováno ve spojení s nařízením Rady (ES) č. 1932/2006 (4), kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, jehož účelem je osvobodit od vízové povinnosti obyvatele pohraničních oblastí, kteří využívají režim malého pohraničního styku zavedený tímto nařízením. Toto nařízení může tudíž vstoupit v platnost pouze ve spojení s uvedeným pozměňujícím nařízením.

(7)

Společenství by mělo stanovit zvláštní kritéria a podmínky pro vydávání povolení pro malý pohraniční styk obyvatelům pohraničních oblastí. Tato kritéria a podmínky by měly být v souladu s podmínkami vstupu ukládanými obyvatelům pohraničních oblastí překračujícím vnější pozemní hranici v režimu malého pohraničního styku.

(8)

Zavedením pravidel pro malý pohraniční styk na úrovni Společenství by neměla být dotčena práva volného pohybu, která požívají občané Unie a jejich rodinní příslušníci a státní příslušníci třetích zemí a jejich rodinní příslušníci, na které se na základě dohod mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a těmito třetími zeměmi na straně druhé vztahují práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie. Pokud však usnadnění překračování hranice podle režimu malého pohraničního styku vůči obyvatelům pohraničních oblastí zahrnuje méně systematické kontroly, mělo by se toto usnadnění automaticky vztahovat na všechny osoby, které požívají práva Společenství na volný pohyb a mají bydliště v dotyčné pohraniční oblasti.

(9)

Za účelem provádění režimu malého pohraničního styku by členské státy měly mít možnost zachovat v platnosti nebo případně uzavírat dvoustranné dohody se sousedními třetími zeměmi, pokud budou tyto dohody v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení.

(10)

Tímto nařízením nejsou dotčena zvláštní ujednání vztahující se na Ceutu a Melillu, uvedená v prohlášení Španělského království o městech Ceuta and Melilla v závěrečném aktu Dohody o přistoupení Španělského království k Úmluvě k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané v Schengenu dne 19. června 1990 (5).

(11)

V případě zneužití režimu malého pohraničního styku zavedeného tímto nařízením by členské státy měly dotyčným obyvatelům pohraniční oblasti ukládat sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy.

(12)

Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Je-li to nezbytné, měly by být ke zprávě připojeny legislativní návrhy.

(13)

Toto nařízení ctí základní práva a svobody a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie.

(14)

Jelikož se cíl tohoto nařízení, totiž vymezení kritérií a podmínek pro zavedení režimu malého pohraničního styku na vnějších pozemních hranicích, přímo dotýká acquis Společenství v oblasti vnějších hranic a nemůže jej být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(15)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(16)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (7) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(17)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (8). Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9). Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(19)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 2004/849/ES (10) a s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 2004/860/ES (11).

(20)

Ustanovení čl. 4 písm. b) a čl. 9 písm. c) tohoto nařízení představují ustanovení navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

a)

dlouhodobých pobytů;

b)

přístupu k hospodářské činnosti a jejího výkonu;

c)

cel a daňových záležitostí.

1.

„vnější pozemní hranicí“ společná pozemní hranice mezi členským státem a sousední třetí zemí;

2.

„pohraniční oblastí“ oblast do vzdálenosti nejvýše 30 kilometrů od hranice. Místní správní celky, které mají být považovány za pohraniční oblast, určí dotyčné státy ve svých dvoustranných dohodách uvedených v článku 13. Pokud se část takového celku nachází více než 30 kilometrů od hraniční linie, avšak ne více než 50 kilometrů, považuje se přesto za část pohraniční oblasti;

3.

„malým pohraničním stykem“ pravidelné překračování vnější pozemní hranice obyvateli pohraniční oblasti za účelem pobytu v pohraniční oblasti, například z důvodu sociálních, kulturních nebo opodstatněných hospodářských zájmů nebo rodinných vazeb, po dobu nepřesahující dobu stanovenou v tomto nařízení;

4.

„osobami požívajícími právo Společenství na volný pohyb“:

5.

„státním příslušníkem třetí země“ každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a na kterou se nevztahuje bod 4;

6.

„obyvateli pohraniční oblasti“ státní příslušníci třetích zemí, kteří mají v pohraniční oblasti země, která sousedí s členským státem, zákonné bydliště po dobu stanovenou v dvoustranných dohodách uvedených v článku 13 a alespoň jeden rok. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech uvedených v těchto dvoustranných dohodách se za dostatečnou dobu takového pobytu může považovat rovněž doba kratší než jeden rok;

7.

„povolením pro malý pohraniční styk“ zvláštní doklad zavedený kapitolou III, který opravňuje obyvatele pohraniční oblasti překračovat vnější pozemní hranici v rámci režimu malého pohraničního styku;

8.

„Schengenskou úmluvou“ Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (13).

a)

jsou držiteli povolení pro malý pohraniční styk, a je-li to vyžadováno příslušnými dvoustrannými dohodami podle článku 13, platného cestovního dokladu nebo dokladů;

b)

nejsou osobami vedenými v schengenském informačním systému (SIS), jimž má být odepřen vstup;

c)

nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.

a)

jméno či jména, příjmení, datum narození, státní příslušnost a bydliště držitele povolení;

b)

vydávající orgán, datum vydání a dobu platnosti;

c)

pohraniční oblast, v jejímž rámci je držitel oprávněn se pohybovat;

d)

číslo či čísla platného cestovního dokladu nebo dokladů podle čl. 9 písm. a), které opravňují svého držitele k překročení vnějších hranic.

a)

jsou držiteli platného cestovního dokladu nebo dokladů podle čl. 17 odst. 3 písm. a) Schengenské úmluvy, které je opravňují k překročení vnějších hranic;

b)

předloží doklady prokazující, že jsou obyvateli pohraniční oblasti a že mají oprávněné důvody k častému překračování vnější pozemní hranice v rámci režimu malého pohraničního styku;

c)

nejsou osobami vedenými v SIS, jimž má být odepřen vstup;

d)

nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.

a)

zřizují zvláštní hraniční přechody otevřené pouze pro obyvatele pohraniční oblasti;

b)

vyhrazují na řádných hraničních přechodech obyvatelům pohraniční oblasti zvláštní pruhy;

c)

s ohledem na místní podmínky, a existuje-li výjimečně požadavek zvláštní povahy, povolují obyvatelům pohraniční oblasti překračovat jejich vnější pozemní hranici na jiných vymezených místech, než jsou určené hraniční přechody, a mimo stanovenou dobu.

a)

obsahuje povolení pro malý pohraniční styk vedle informací vyžadovaných podle čl. 7 odst. 3 podrobné údaje o tom, na jakém místě a za jakých okolností může být vnější pozemní hranice překračována;

b)

daný členský stát provádí namátkové kontroly a pravidelnou ostrahu, aby předešel nedovolenému překračování hranice.

(1)

Složení seznamů třetích zemí obsažených v přílohách I a II nařízení Rady (ES) č. 539/2001 (1) by mělo být a zůstat v souladu s kritérii stanovenými v 5. bodě odůvodnění uvedeného nařízení. Některé třetí země by měly být přeřazeny z jedné přílohy do druhé, zejména s ohledem na nedovolené přistěhovalectví a veřejný pořádek.

(2)

Bolívie by měla být přeřazena do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Datum použitelnosti vízové povinnosti pro státní příslušníky Bolívie by mělo být zvoleno tak, aby členské státy mohly včas vypovědět dvoustranné dohody s Bolívií a přijmout veškerá správní a organizační opatření, která jsou nezbytná pro zavedení této vízové povinnosti.

(3)

Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Mauricius, Svatý Kryštof a Nevis a Seychely by měly být přeřazeny do přílohy II nařízení (ES) č. 539/2001.

Osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky těchto zemí by nemělo vstoupilo v platnost před uzavřením dvoustranné dohody o osvobození od vízové povinnosti mezi Evropským společenstvím a dotyčnou zemí.

(4)

Obě přílohy nařízení (ES) č. 539/2001 by měly být taxativní. Za tímto účelem je třeba ke každé z nich přidat kolonku umožňující určit vízový režim, který mají členské státy uplatňovat na kategorie osob, které až dosud v některých členských státech podléhaly vízové povinnosti a v jiných byly od této povinnosti osvobozeny. Do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001 by měly být přidány různé kategorie britských osob, které nejsou státními příslušníky Spojeného království ve smyslu práva Společenství, a do přílohy II uvedeného nařízení by měli být přidáni britští státní příslušníci v zámoří.

(5)

Členské státy mohou stanovit některá osvobození od vízové povinnosti pro držitele určitých pasů jiných než běžných cestovních pasů. Je třeba vyjasnit označení těchto zvláštních pasů. Je rovněž nezbytné v nařízení (ES) č. 539/2001 učinit odkaz na postupy, které se použijí v případě uplatnění těchto osvobození.

(6)

Členské státy mohou od vízové povinnosti osvobodit osoby s přiznaným postavením uprchlíka a všechny osoby bez státní příslušnosti bez ohledu na to, zda se na tyto osoby vztahuje Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti ze dne 28. září 1954, jakož i žáky účastnící se školního zájezdu, pokud osoby těchto kategorií mají bydliště v některé ze třetích zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001.

Pro tyto tři kategorie osob již existuje úplné osvobození od vízové povinnosti, pokud při svém vstupu či opětovném vstupu mají bydliště na schengenském území; pro osoby těchto kategorií, které mají bydliště v členském státě, který není nebo dosud není součástí schengenského území, by mělo být zavedeno obecné osvobození v souvislosti s jejich vstupem nebo opětovným vstupem na území jakéhokoliv jiného členského státu, pro který je závazné schengenské acquis.

(7)

Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva (2), je nezbytné stanovit nové osvobození od vízové povinnosti pro držitele povolení pro malý pohraniční styk.

(8)

Úprava osvobození od vízové povinnosti by měla plně odrážet skutečnou praxi. Některé členské státy od vízové povinnosti osvobozují státní příslušníky třetích zemí uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 539/2001, kteří jsou příslušníky ozbrojených sil a kteří cestují v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy nebo programu Partnerství pro mír. Tyto výjimky se opírají se o mezinárodní závazky, které nespadají do práva Společenství, avšak měly by být z důvodů právní jistoty uvedeny ve zmíněném nařízení.

(9)

V důsledku následných změn nařízení (ES) č. 539/2001 je nezbytné zdokonalit jeho strukturu a srozumitelnost při budoucím přepracování.

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (3), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (4) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(11)

Pro Spojené království a Irsko není nařízení (ES) č. 539/2001 závazné. Neúčastní se tedy na přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(12)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/860/ES ze dne 25. října 2004 o podpisu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení (5),

1.

Článek 1 se mění takto:

2.

Článek 3 se zrušuje.

3.

Článek 4 se mění takto:

4.

Příloha I se mění takto:

5.

Příloha II se mění takto:

(1)

Podle nařízení (ES) č. 980/2005 je Běloruská republika (dále jen „Bělorusko“) zvýhodněnou zemí v systému všeobecných celních preferencí Společenství.

(2)

Dne 29. ledna 2003 předložily Mezinárodní konfederace svobodných odborů (ICFTU), Evropská odborová konfederace (ETUC) a Světová konfederace práce (WCL) společnou žádost Komisi, aby bylo provedeno šetření podle článku 27 nařízení Rady (ES) č. 2501/2001 ze dne 10. prosince 2001 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (2) ohledně údajného porušování svobody sdružování a práva na kolektivní vyjednávání v Bělorusku.

(3)

Komise žádost prozkoumala, přičemž konzultovala Výbor pro všeobecné celní preference, a rozhodnutím ze dne 29. prosince 2003 (3) se rozhodla zahájit šetření. Prostřednictvím zveřejněného oznámení byly vyžádány informace od zúčastněných stran (4).

(4)

Běloruské orgány byly o zahájení šetření formálně informovány. Popřely, že by docházelo k porušování úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 87 (o svobodě sdružování a ochraně práva se organizovat) a č. 98 (o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat).

(5)

Informace, které Komise získala během šetření, jež probíhalo za konzultace s Výborem pro všeobecné celní preference, však potvrdily existenci závažného a soustavného porušování svobody sdružování a práva na kolektivní vyjednávání podle úmluv MOP č. 87 a 98. Komise se mimo jiné dozvěděla, že MOP situaci v Bělorusku s ohledem na uvedené dvě úmluvy zkoumala a v listopadu roku 2003 zahájila své vlastní šetření. Výsledná zpráva vyšetřovací komise MOP z července 2004 obsahovala 12 doporučení, podle nichž měla být ke zlepšení situace v Bělorusku přijata určitá opatření. Bělorusko bylo vyzváno k provedení těchto doporučení do 1. června 2005, což však neučinilo. Komise na základě těchto informací a svého vlastního přezkumu usoudila, že dočasné odnětí preferenčního režimu je odůvodněné.

(6)

Dne 17. srpna 2005 se Komise rozhodla sledovat a hodnotit situaci v oblasti práv pracovníků v Bělorusku (5). V oznámení o zahájení šestiměsíční doby pro toto sledování a hodnocení (6) se uvádí, že Komise má v úmyslu předložit Radě návrh na dočasné odnětí obchodních preferencí, pokud se Bělorusko do konce dané lhůty nezaváže přijmout nutná opatření, aby vyhovělo zásadám uvedeným v deklaraci MOP o základních principech a právech v práci z roku 1998, podle dvanácti doporučení zprávy vyšetřovací komise MOP z července 2004. Běloruské orgány byly o rozhodnutí a oznámení oficiálně informovány.

(7)

Požadovaný závazek nebyl ze strany Běloruska učiněn do konce šestiměsíční lhůty pro sledování a hodnocení, ani – jak je uvedeno níže – během měsíců následujících. Místo toho předložily dne 30. března 2006 běloruské orgány Komisi zprávu o situaci v souvislosti se svobodou sdružování v Bělorusku. Komise zprávu analyzovala a dospěla k závěru, že zpráva nepotvrzuje dostatečným způsobem závazek.

(8)

Mezitím přijal řídící orgán MOP v březnu 2006 zprávu o následných opatřeních vypracovanou Výborem pro svobodu sdružování, v níž bylo poukázáno na neustálé zhoršování situace týkající se práv odborů v Bělorusku a v níž byly běloruské orgány vyzvány k okamžitému přijetí konkrétních opatření.

(9)

Komise dále obdržela od běloruských orgánů sdělení ze dne 16. května 2006 o situaci týkající se svobody sdružování v Bělorusku. Podobně jako v případě zprávy ze dne 30. března 2006 dospěla Komise po pečlivé analýze k závěru, že zpráva nepotvrzuje závazek, ani přesvědčivě nedokládá zlepšení situace. Stejným způsobem byla situace v Bělorusku zhodnocena ve zprávě Výboru konference Mezinárodní organizace práce pro používání norem Mezinárodní konference práce z června 2006, v níž bylo s politováním konstatováno, že běloruská vláda daná doporučení neprovádí, a dále byla zdůrazněna nutnost přijmout rychle náležitá opatření, aby bylo možné dosáhnout skutečného a konkrétního pokroku. V červnu 2006 bylo dále na Mezinárodní konferenci práce pořádané pod záštitou MOP označeno nedostatečné provádění 12 doporučení, která Bělorusko od července 2004 stále nebere na vědomí, za trvající nečinnost. Toto výjimečné označení se používá pouze pro velice závažné a systematické případy nedodržování ratifikované úmluvy.

(10)

Komise pečlivě analyzovala nedávný vývoj událostí v Bělorusku, včetně dopisu Běloruska ze dne 14. října 2006, který Komise obdržela dne 17. října 2006. V tomto dopise jsou předloženy určité možné záměry, aniž by však byl učiněn skutečný závazek a aniž by bylo jednoznačně doloženo zlepšení situace, a ani v něm není zmíněno provádění zásad úmluv MOP č. 87 a 98. Zásady stanovené v úmluvách MOP č. 87 a 98 jsou nadále porušovány.

(11)

S ohledem na uvedené skutečnosti by měl být dočasně odňat preferenční režim pro produkty pocházející z Běloruska, dokud nebude rozhodnuto, že důvody pro dočasné odnětí již pominuly.

(12)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost šest měsíců po dni, kdy bylo přijato, pokud během tohoto období nebude rozhodnuto, že důvody pro toto nařízení již pominuly,

(1)

V průběhu posledního desetiletí Společenství soustavně posilovalo dvoustranné vztahy s celou řadou průmyslových a jiných zemí a území s vysokými příjmy z různých oblastí světa, zejména Severní Ameriky, východní Asie a Oceánie, ale také jihovýchodní Asie a oblasti Perského zálivu. Tyto vztahy se rozvinuly tak, že zahrnují rozšiřující se spektrum otázek a oblastí v hospodářské sféře i mimo ni.

(2)

Je v zájmu Společenství dále prohlubovat vztahy s průmyslovými zeměmi a územími, s nimiž často sdílí podobné politické, hospodářské a institucionální struktury a hodnoty a které jsou důležitými politickými a obchodními partnery ve dvoustranných vztazích, jakož i významnými aktéry na mnohostranných fórech a v globálním řízení. Jde o důležitý faktor při posilování úlohy a postavení Evropské unie ve světě, konsolidaci mnohostranných institucí a přispívání k rovnováze a rozvoji světového hospodářství a mezinárodního systému.

(3)

Evropská unie a průmyslové a jiné země a území s vysokými příjmy se dohodly na posilování svých vztahů a na spolupráci v oblastech společných zájmů prostřednictvím řady dvoustranných nástrojů, jako jsou dohody, prohlášení, akční plány a další podobné dokumenty.

(4)

Na základě zásad stanovených v uvedených dvoustranných nástrojích uskutečňuje Společenství politiku spolupráce s cílem vytvořit prostředí příznivé pro navazování a rozvoj svých vztahů s těmito zeměmi a územími. Činnosti v oblasti spolupráce přispějí k posílení přítomnosti a viditelnosti Evropy v těchto zemích a podpoří hospodářské, obchodní, akademické, kulturní a jiné výměny a interakce mezi rozmanitou škálou aktérů obou stran.

(5)

Evropská unie je založena na zásadách demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a dodržování lidských práv a základních svobod. Činnost Společenství podle tohoto nařízení by měla přispívat k obecnému cíli rozvoje a upevňování těchto zásad v partnerských zemích a regionech prostřednictvím dialogu a spolupráce.

(6)

Podpora rozmanitých iniciativ dvoustranné spolupráce s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy v rámci jediného nástroje umožní úspory z rozsahu, synergické účinky, vyšší účinnost a viditelnost činnosti Společenství.

(7)

V zájmu dosažení cílů tohoto nařízení je nezbytné prosazovat diferencovaný přístup a utvářet spolupráci s partnerskými zeměmi s ohledem na jejich konkrétní hospodářskou, sociální a politickou situaci, jakož i na zvláštní zájmy, strategie a priority Společenství.

(8)

Toto nařízení vyžaduje zrušení nařízení Rady (ES) č. 382/2001 ze dne 26. února 2001 o provádění projektů na podporu spolupráce a obchodních vztahů mezi Evropskou unií a průmyslovými zeměmi Severní Ameriky, Dálného východu a Oceánie a o zrušení nařízení (ES) č. 1035/1999 (1).

(9)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž podpory posílené spolupráce mezi Společenstvím a průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(10)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (2),

1.

podpora spolupráce, partnerství a společných podniků mezi hospodářskými, akademickými a vědeckými činiteli ve Společenství a v partnerských zemích;

2.

povzbuzení dvoustranného obchodu, investičních toků a hospodářských partnerství;

3.

podpora dialogu mezi politickými, ekonomickými a sociálními činiteli a dalšími nevládními organizacemi v příslušných odvětvích ve Společenství a partnerských zemích;

4.

podpora mezilidských vazeb, programů vzdělávání a odborné přípravy a intelektuálních výměn a posilování vzájemného pochopení mezi kulturami a civilizacemi;

5.

podpora projektů spolupráce v oblastech, jako jsou výzkum, věda a technologie, energetika, doprava a záležitosti životního prostředí včetně změny klimatu, celní a finanční záležitosti a jakékoli další oblasti společného zájmu Společenství a partnerských zemí;

6.

posílení povědomí o Evropské unii a jejího pochopení a posílení její viditelnosti v partnerských zemích;

7.

podpora zvláštních iniciativ, včetně výzkumné práce, studií, pilotních režimů nebo společných projektů, které mají účinně a pružně reagovat na cíle spolupráce vyplývající z vývoje dvoustranných vztahů Společenství s partnerskými zeměmi nebo jejichž cílem je poskytnout podnět k dalšímu prohlubování a rozšiřování těchto dvoustranných vztahů.

a)

tyto subjekty a orgány členských států a partnerských zemí:

b)

partnerské země a jejich regiony, instituce a decentralizované orgány;

c)

mezinárodní organizace, včetně regionálních organizací, pokud přispívají k cílům tohoto nařízení;

d)

fyzické osoby z členských států a partnerských zemí nebo dalších třetích zemí, pokud přispívají k dosažení cílů tohoto nařízení;

e)

společné orgány zřízené partnerskými zeměmi a regiony a Společenstvím;

f)

orgány a instituce Společenství, pokud provádějí podpůrná opatření určená v článku 9;

g)

agentury Evropské unie.

a)

grantové dohody (včetně stipendií);

b)

zakázky;

c)

pracovní smlouvy;

d)

finanční dohody.

a)

členské státy, jejich regionální a místní orgány a rovněž jejich veřejné a polostátní instituce;

b)

partnerské země, a zejména jejich veřejné a polostátní agentury;

c)

mezinárodní a regionální organizace, včetně mezinárodních a regionálních finančních institucí;

d)

společnosti, firmy, jiné soukromé organizace a podniky a jiné nestátní subjekty;

e)

partnerské země přijímající finanční prostředky a jiné subjekty způsobilé pro financování podle článku 7.

—

dne 1. ledna 2007 nebo

—

dne vstupu tohoto nařízení v platnost,

1.

Austrálie

2.

Bahrajn

3.

Brunej

4.

ČínskáTchaj-pej (7)

5.

Hongkong

6.

Japonsko

7.

Kanada

8.

Katar

9.

Korejská republika

10.

Kuvajt

11.

Macao

12.

Nový Zéland

13.

Omán

14.

Saúdská Arábie

15.

Singapur

16.

Spojené arabské emiráty

17.

Spojené státy americké

(1)

Dne 20. července 2001 přijala Rada společnou akci 2001/555/SZBP o zřízení satelitního střediska Evropské unie (1).

(2)

Dne 28. července 2006 předložil generální tajemník, vysoký představitel v souladu s článkem 22 uvedené společné akce zprávu o provádění společné akce za účelem jejího případného přezkumu.

(3)

Dne 22. září 2006 vzal Politický a bezpečnostní výbor vykonávající politický dohled nad činností střediska uvedenou zprávu na vědomí a doporučil, aby s ohledem na ni Rada společnou akci náležitým způsobem změnila.

(4)

Společná akce 2001/555/SBZP by měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1.

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Poslání

1.   V souladu s Evropskou bezpečnostní strategií (2) středisko podporuje rozhodovací proces Evropské unie v oblasti SZBP, a zejména v oblasti EBOP, včetně operací Evropské unie pro řešení krizí, tím, že v souladu s články 3 a 4 poskytuje v případě potřeby produkty, které jsou výsledkem analýzy satelitních snímků a doplňujících údajů, včetně leteckých snímků, jakož i související služby.

2.   V rámci tohoto poslání vydává generální tajemník, vysoký představitel středisku pokyn, a to na základě příslušné žádosti a pokud to umožní kapacita střediska, aby poskytlo produkty nebo služby:

2.

V článku 8 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Ředitel jmenuje zástupce ředitele střediska po schválení správní radou. Zástupce ředitele je jmenován na dobu tří let s možností jednoho prodloužení funkčního období o tři roky. Ředitel je pověřen přijímáním všech ostatních zaměstnanců střediska.“

3.

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

Pracovní program

1.   Do 30. září každého roku vypracuje ředitel návrh ročního pracovního programu na následující rok doplněný návrhem dlouhodobého pracovního programu, jenž obsahuje orientační výhledy na další dva roky, a předloží ho správní radě.

2.   Správní rada schválí roční a dlouhodobý pracovní program do 30. listopadu každého roku.“

4.

V článku 12 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Příjmy střediska tvoří příspěvky členských států, s výjimkou Dánska, ve výši stanovené podle hrubého národního důchodu, platby za poskytované služby a ostatní příjmy.“

5.

V článku 12 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Žádosti o analýzu podané podle čl. 2 odst. 2 mohou podléhat poplatkům na pokrytí nákladů v souladu s pokyny stanovenými ve finančních pravidlech střediska uvedenými v článku 15.“

6.

Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Rozpočtový proces

1.   Do 30. září každého roku předloží ředitel správní radě návrh ročního rozpočtu střediska na následující finanční rok, zahrnující správní výdaje, provozní výdaje a očekávané příjmy, jakož i dlouhodobé orientační odhady výdajů a příjmů s ohledem na návrh dlouhodobého pracovního programu.

2.   Správní rada schválí roční rozpočet střediska jednomyslným rozhodnutím zástupců členských států do 30. listopadu každého roku.

3.   V případě nevyhnutelných, výjimečných nebo nepředvídaných okolností může ředitel předložit správní radě návrh opravného rozpočtu. Správní rada s náležitým ohledem na naléhavost věci schválí opravný rozpočet jednomyslným rozhodnutím zástupců členských států.“

7.

Článek 17 se nahrazuje tímto:

„Článek 17

Vysílání pracovníků

1.   Po dohodě s ředitelem mohou být odborníci z členských států a úředníci z orgánů nebo agentur Evropské unie přiděleni do střediska na dobu určitou buď na místa v organizační struktuře střediska nebo pro zvláštní úkoly a projekty.

2.   V případě krize může být středisko posíleno odbornými pracovníky vyslanými členskými státy, Komisí nebo generálním sekretariátem Rady. Potřebu a délku takového vyslání určuje generální tajemník, vysoký představitel po poradě s ředitelem střediska.

3.   Ustanovení týkající se vyslání přijímá správní rada na návrh ředitele.

4.   Podle ustanovení týkajících se zaměstnanců střediska lze pracovníky v zájmu služby vyslat na dobu určitou na místo mimo středisko.“

8.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 20a

Účast Komise

Komise je plně zapojena do činnosti střediska. Středisko přijme nezbytná správní ujednání a naváže nezbytné pracovní vztahy s Komisí za účelem maximalizace součinnosti a zamezení zbytečnému zdvojování prostřednictvím výměny odborných poznatků a poradenství v oblastech, kde činnosti Společenství souvisejí s posláním střediska a kde činnosti střediska mají vztah k činnostem Společenství.“

9.

Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

Podávání zpráv

Generální tajemník, vysoký představitel předloží Radě nejpozději do 31. července 2011 zprávu o fungování střediska, v případě potřeby doplněnou o náležitá doporučení za účelem jeho dalšího rozvoje.“

10.

V článku 1 se zrušuje odstavec 3, v čl. 9 odst. 1 se zrušuje druhá věta, v článku 12 se zrušuje odstavec 5 a v článku 23 se zrušují odstavce 1, 2, 4, 5 a 6.