30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 404/1

(1)

Cílem nařízení (ES) č. 999/2001 (3) je zajistit jednotný právní rámec pro přenosné spongiformní encefalopatie (TSE) ve Společenství.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 932/2005 ze dne 8. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 999/2001, pokud jde o prodloužení doby pro přechodná opatření (4), prodloužilo dobu použitelnosti přechodných opatření stanovených nařízením (ES) č. 999/2001 nejdéle do 1. července 2007.

(3)

Během generálního zasedání Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat v květnu 2003 bylo přijato usnesení o zjednodušení stávajících mezinárodních kritérií pro klasifikaci zemí podle rizika výskytu bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Návrh byl přijat na generálním zasedání v květnu 2005. Články nařízení (ES) č. 999/2001 by měly být upraveny tak, aby odpovídaly novému mezinárodně schválenému systému klasifikace.

(4)

Nové směry vývoje v oblasti odběru vzorků a analýzy budou vyžadovat celkové změny přílohy X nařízení (ES) č. 999/2001. Je proto nezbytné provést ve stávající definici „rychlých testů“ v nařízení (ES) č. 999/2001 určité technické změny s cílem usnadnit pozdější změnu struktury uvedené přílohy.

(5)

V zájmu přehlednosti právních předpisů Společenství je žádoucí objasnit, že by definice „strojně odděleného masa“ stanovená v jiných právních předpisech Společenství týkajících se bezpečnosti potravin měla být použitelná v nařízení (ES) č. 999/2001 v souvislosti s opatřeními pro eradikaci TSE.

(6)

Nařízení (ES) č. 999/2001 zavádí program sledování BSE a klusavky (scrapie). Vědecký řídící výbor doporučil ve svém stanovisku ze 6. – 7. března 2003 zavedení programu sledování TSE u jelenovitých. Systém sledování stanovený zmíněným nařízením by proto měl být rozšířen na ostatní TSE, s možností přijmout k němu později prováděcí pravidla.

(7)

Harmonizovaný šlechtitelský program zaměřený na odolnost vůči TSE u ovcí byl jako přechodné opatření zaveden rozhodnutím Komise 2003/100/ES ze dne 13. února 2003, kterým se stanoví minimální požadavky na zřízení šlechtitelských programů na odolnost vůči přenosným spongiformním encefalopatiím u ovcí (5). Nařízení (ES) č. 999/2001 by mělo být změněno tak, aby pro takový program zajistilo trvalý právní základ a stanovilo možnost změnit tyto programy na základě vyhodnocení vědeckých závěrů a celkových výsledků jejich provádění.

(8)

Nařízení (ES) č. 999/2001 zakazuje zkrmovat některé zpracované živočišné bílkoviny některými druhy zvířat, s možností stanovit výjimky. Nové směry vývoje týkající se zakázaných krmiv mohou vyžadovat změny v příloze IV uvedeného nařízení. Je nezbytné provést určité technické změny stávajícího znění odpovídajícího článku s cílem usnadnit pozdější změnu struktury uvedené přílohy.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (6), stanoví pravidla pro likvidaci specifikovaných rizikových materiálů a zvířat infikovaných TSE. Nyní se přijímají pravidla pro tranzit výrobků živočišného původu Společenstvím. V souvislosti s tím by se v zájmu jednotnosti právních předpisů Společenství měla v nařízení (ES) č. 999/2001 nahradit stávající pravidla pro likvidaci takových materiálů a zvířat odkazem na nařízení (ES) č. 1774/2002 a odkaz na pravidla o tranzitu by měl být v nařízení (ES) č. 999/2001 zrušen.

(10)

Nové směry vývoje týkající se specifikovaných rizikových materiálů budou také vyžadovat celkové změny přílohy V nařízení (ES) č. 999/2001. Je nezbytné provést určité technické změny stávajícího znění odpovídajících ustanovení zmíněného nařízení s cílem usnadnit pozdější změnu struktury uvedené přílohy.

(11)

Ačkoli je omračování vstříknutím plynu do dutiny lebeční ve Společenství zakázáno, může být provedeno také po omráčení. Je proto nezbytné změnit v nařízení (ES) č. 999/2001 příslušná ustanovení o metodách porážky s cílem zakázat vstřikování plynu do dutiny lebeční po omráčení.

(12)

Nařízení Komise (ES) č. 1915/2003, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 (7), zavádí nová ustanovení týkající se eradikace klusavky (scrapie) u ovcí a koz. V souladu s tím je nezbytné zakázat pohyb ovcí a koz z hospodářství, kde existuje úřední podezření na výskyt klusavky.

(13)

Na základě rozvíjejících se vědeckých poznatků by mělo nařízení (ES) č. 999/2001 umožnit, aby byla pravidla týkající se uvádění na trh a vývozu skotu, ovcí a koz a jejich spermatu, embryí a vajíček rozšířena i na jiné druhy zvířat.

(14)

Stanovisko Vědeckého řídícího výboru ze dne 26. června 1998 uvádí, že by měla být dodržována určitá omezení týkající se získávání surovin pro výrobu dikalciumfosfátu. V souvislosti s tím by měl být dikalciumfosfát vypuštěn ze seznamu produktů, na které se nevztahují omezení týkající se uvádění na trh podle nařízení (ES) č. 999/2001. Měly by být objasněny důvody absence omezení pro mléko a mléčné výrobky.

(15)

Na základě rozvíjejících se vědeckých poznatků a klasifikace rizika, a aniž je dotčena možnost přijmout ochranná opatření, by nařízení (ES) č. 999/2001 mělo povolit, aby byly v souladu s postupem projednávání ve výboru přijaty konkrétnější požadavky na vývoz a uvádění na trh produktů živočišného původu pocházejících z členských států nebo třetích zemí s kontrolovaným nebo neurčeným rizikem výskytu TSE.

(16)

Opatření nezbytná k provedení nařízení (ES) č. 999/2001 by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(17)

Zejména by měly být Komisi svěřeny pravomoci, aby mohla přijímat rozhodnutí týkající se schvalování rychlých testů, přizpůsobování věku zvířat, zavedení úrovně tolerance, povolení krmení mladých přežvýkavců bílkovinami získávanými z ryb a rozšíření působnosti některých ustanovení na jiné druhy zvířat; aby mohla stanovit pravidla pro výjimky v souvislosti s odstraňováním a likvidací specifikovaného rizikového materiálu a aby mohla stanovit kriteria prokazující zlepšení epizootologické situace a kriteria pro udělování výjimek z určitých omezení a výrobních postupů. Jelikož tato opatření mají obecnou působnost a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky nařízení (ES) č. 999/2001 nebo doplnit zmíněné nařízení o nové, jiné než podstatné prvky, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES.

(18)

Nařízení (ES) č. 999/2001 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:

2)

Vkládají se nové body odůvodnění, které znějí:

3)

V článku 3 se odstavec 1 mění takto:

4)

Článek 5 se mění takto:

5)

Článek 6 se mění takto:

6)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 6a

Šlechtitelské programy

1.   Členské státy mohou zavést šlechtitelské programy s cílem provést výběr s ohledem na odolnost vůči TSE u své populace ovcí. Tyto programy zahrnují rámec pro uznávání statusu odolnosti vůči TSE u určitých stád a mohou být rozšířeny tak, aby zahrnuly i jiné druhy zvířat, a to na základě vědeckých důkazů o odolnosti vůči TSE u konkrétních genotypů těchto druhů.

2.   Pro programy podle odstavce 1 tohoto článku budou postupem podle čl. 24. odst. 2 přijata zvláštní pravidla.

3.   Členské státy, které zavedou šlechtitelské programy, předkládají Komisi pravidelné zprávy, aby bylo možné provést vědecké vyhodnocení těchto programů, zejména s ohledem na jejich vliv na výskyt TSE, ale také na genetickou rozmanitost a variabilitu a na udržování starých nebo vzácných plemen ovcí nebo těch plemen, která jsou adaptovaná pro konkrétní oblast. Vědecké závěry a celkové výsledky těchto šlechtitelských programů se pravidelně vyhodnocují a v případě potřeby se tyto programy odpovídajícím způsobem upravují.“

7)

Článek 7 se mění takto:

8)

V článku 8 se odstavce 1 až 5 nahrazují tímto:

„1.   Specifikovaný rizikový materiál se odstraňuje a likviduje v souladu s přílohou V tohoto nařízení a s nařízením (ES) č. 1774/2002. Nesmí se dovážet do Společenství. Seznam specifikovaného rizikového materiálu podle přílohy V zahrnuje přinejmenším mozek, míchu, oči a mandle skotu staršího 12 měsíců a páteř skotu nad věkovou hranici, která bude stanovena postupem podle čl. 24 odst. 3. S přihlédnutím k různým kategoriím rizik stanovených v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci a požadavkům čl. 6 odst. 1a a odst. 1b písm. b) bude seznam specifikovaných rizikových materiálů v příloze V odpovídajícím způsobem změněn.

2.   Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na tkáně zvířat, které se kontrolovaly pomocí alternativního testu schváleného pro tento zvláštní účel postupem podle čl. 24 odst. 3, za podmínky, že je tento test uveden v příloze X, použit za podmínek podle přílohy V a jeho výsledky jsou negativní.

Členské státy, které povolují použití alternativního testu podle tohoto odstavce, uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

3.   V členských státech nebo jejich oblastech s kontrolovaným nebo neurčeným rizikem výskytu BSE se rozrušení centrální nervové tkáně po omráčení pomocí tyčovitého nástroje, který se zavádí do lebeční dutiny, nebo vstříknutím plynu do lebeční dutiny nepoužívá u skotu, ovcí a koz, jejichž maso je určeno pro lidskou spotřebu nebo krmení zvířat.

4.   Údaje o stáří zvířat uvedené v příloze V mohou být upraveny. Tyto úpravy vycházejí z nejnovějších prokázaných vědeckých poznatků týkajících se statistické pravděpodobnosti výskytu TSE v příslušných věkových skupinách skotu, ovcí a koz ve Společenství.

5.   Postupem podle čl. 24 odst. 3 mohou být přijata pravidla pro výjimky z odstavců 1 až 4 tohoto článku v souvislosti s datem skutečného uplatňování zákazu krmení podle čl. 7 odst. 1, nebo v případě třetích zemí nebo jejich oblastí, kde existuje kontrolované riziko výskytu BSE, v souvislosti s datem skutečného uplatňování zákazu krmení přežvýkavců bílkovinami získanými ze savců s cílem omezit požadavky na odstranění a likvidaci specifikovaného rizikového materiálu na zvířata narozená v těchto zemích nebo oblastech před uvedeným datem.“

9)

V článku 9 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Produkty živočišného původu uvedené v příloze VI se vyrábějí s využitím výrobních postupů schválených postupem podle článku podle čl. 24 odst. 3.

2.   Kosti skotu, ovcí a koz ze zemí nebo oblastí s kontrolovaným nebo neurčeným rizikem výskytu BSE se nepoužívají pro výrobu strojně odděleného masa (SOM). Do 1. července 2008 předloží členské státy Komisi zprávu o používání a metodě produkce strojně odděleného masa na svém území. Tato zpráva obsahuje prohlášení o tom, zda členský stát hodlá ve výrobě strojně odděleného masa pokračovat.

Komise poté předloží Evropskému parlamentu a Radě sdělení o budoucí potřebě a používání strojně odděleného masa ve Společenství, včetně informační politiky vůči spotřebitelům.“

10)

Článek 12 se mění takto:

11)

V článku 13 se odstavec 1 mění takto:

12)

V článku 15 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   V souladu s postupem uvedeným v čl. 24 odst. 3 může být působnost odstavců 1 a 2 rozšířena na jiné druhy zvířat.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku mohou být přijata v souladu s postupem uvedeným v čl. 24 odst. 2.“

13)

Článek 16 se mění takto:

14)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 23a

Následující opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, případně je doplnit, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 24 odst. 3:

15)

Článek 24 se nahrazuje tímto:

„Článek 24

Výbory

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat. Avšak ohledně článku 6a Komise konzultuje také Stálý výbor pro zootechniku.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Lhůty stanovené v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES jsou tři měsíce a v případě ochranných opatření uvedených v čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení 15 dní.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem článek 8 zmíněného rozhodnutí.“

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 24a

Rozhodnutí přijatá jedním z postupů uvedených v článku 24 se zakládají na náležitém posouzení možných rizik pro zdraví lidí a zvířat a zachovávají, při zohlednění existujících vědeckých důkazů, nebo zvyšují, je-li to vědecky podloženo, úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat zajištěnou ve Společenství.“

30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 404/9

(1)

Ve Společenství stoupá počet potravin, u nichž se při označování a v reklamě používají výživová a zdravotní tvrzení. K zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a usnadnění výběru potraviny musí být produkty uvedené na trh bezpečné a musí být náležitě označeny.

(2)

Rozdíly mezi vnitrostátními předpisy, které se týkají těchto tvrzení, mohou bránit volnému pohybu potravin a vytvářet nerovné podmínky hospodářské soutěže. Tím přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu. Je proto nutné přijmout pravidla Společenství pro používání výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin.

(3)

Obecná ustanovení o označování potravin jsou uvedena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (3). Směrnice 2000/13/ES obecně zakazuje používání údajů, které by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné vlastnosti. Toto nařízení by mělo doplnit obecné zásady směrnice 2000/13/ES a stanovit zvláštní ustanovení pro používání výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin, které mají být jako takové dodány spotřebiteli.

(4)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechna výživová a zdravotní tvrzení, která se objevují v obchodních sděleních, mimo jiné v obecně zaměřené reklamě na potraviny a v propagačních kampaních, jako například těch, které jsou zcela nebo zčásti podporovány orgány veřejné moci. Nemělo by se vztahovat na tvrzení, která se objevují v jiných než obchodních sděleních, jako jsou výživová doporučení nebo jiná doporučení vydávaná orgány a subjekty veřejného zdraví, nebo jiná než obchodní sdělení a informace v tisku a ve vědeckých publikacích. Toto nařízení by se mělo vztahovat i na ochranné známky a další obchodní značky, které je možné chápat jako výživová nebo zdravotní tvrzení.

(5)

Výživová tvrzení jiná než příznivá nespadají do působnosti tohoto nařízení; členské státy, které zamýšlejí zavést vnitrostátní systém jiných než příznivých výživových tvrzení, by měly tento systém oznámit Komisi a ostatním členským státům v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (4).

(6)

Na mezinárodní úrovni přijal Codex Alimentarius v roce 1991 obecná doporučení týkající se tvrzení a v roce 1997 doporučení pro používání výživových tvrzení. Komise Codex Alimentarius schválila změnu těchto doporučení v roce 2004. Tato změna spočívá v tom, že do doporučení z roku 1997 byla zahrnuta zdravotní tvrzení. Patřičným způsobem jsou zohledňovány definice a podmínky uvedené v doporučeních, která Codex Alimentarius vydal.

(7)

Možnost používat tvrzení „s nízkým obsahem tuku“ pro roztíratelné tuky stanovená v nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky (5), by měla být přizpůsobena ustanovením tohoto nařízení co nejdříve. Do té doby se nařízení (ES) č. 2991/94 použije na produkty, které spadají do jeho oblasti působnosti.

(8)

Existuje celá řada živin a jiných látek, jež mají výživový nebo fyziologický účinek, například vitaminy, minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, vláknina, různé rostliny a bylinné výtažky, které se mohou vyskytovat v potravinách a které mohou být předmětem tvrzení. Proto je třeba stanovit obecné zásady pro všechna tvrzení uváděná na potravinách s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, poskytnout spotřebitelům nezbytné informace, aby se mohli rozhodnout na základě důkladné znalosti skutečností, a vytvořit rovné podmínky hospodářské soutěže v potravinářském průmyslu.

(9)

Potraviny, které jsou propagovány pomocí těchto tvrzení, mohou spotřebitelé vnímat jako produkty, které jsou ve srovnání s podobnými nebo jinými produkty, do nichž se tyto živiny a jiné látky nepřidávají, z výživového, fyziologického nebo jiného zdravotního hlediska hodnotnější. To by mohlo spotřebitele vést k rozhodnutím, která přímo ovlivní jejich celkový příjem jednotlivých živin nebo jiných látek způsobem, který by byl v rozporu s vědeckými podklady. Aby byl tento potenciální nežádoucí účinek vyloučen, je vhodné zavést některá omezení, pokud jde o produkty, na nichž jsou uváděna tvrzení. V této souvislosti jsou vhodnými kritérii pro určení, zda mohou být na produktu uvedena tvrzení, takové faktory, jako je přítomnost některých látek, například obsah alkoholu v produktu, nebo výživový profil produktu. Ačkoli je používání takových kritérií na vnitrostátní úrovni oprávněné, aby bylo spotřebitelům umožněno činit informovaná rozhodnutí z výživového hlediska, může vést k překážkám obchodu uvnitř Společenství, a proto by mělo být na úrovni Společenství harmonizováno.

(10)

Cílem používání výživových profilů jako kritéria by bylo vyhnout se situaci, kdy výživová nebo zdravotní tvrzení zastírají celkovou výživovou hodnotu potraviny, což by mohlo klamat spotřebitele, kteří se v rámci vyvážené stravy snaží vybírat si zdravé potraviny. Výživové profily podle tohoto nařízení by byly určeny výhradně pro stanovení okolností, za kterých mohou být tvrzení uváděna. Měly by být založeny na obecně přijímaných vědeckých údajích týkajících se vztahu mezi stravou a zdravím. Profily by však měly také umožnit inovaci produktu a zohlednit různorodost stravovacích návyků a tradic a skutečnost, že jednotlivé produkty mohou hrát v celkové stravě důležitou úlohu.

(11)

Při stanovování výživových profilů by se mělo přihlížet k obsahu různých živin a látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látek, jako jsou tuky, nasycené tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje, a polynenasycené a mononenasycené tuky, využitelné sacharidy jiné než cukry, vitaminy, minerální látky, bílkoviny a vláknina. Při stanovování výživových profilů by se mělo přihlížet k různým kategoriím potravin a k místu a úloze těchto potravin v celkové stravě. Pro některé potraviny nebo kategorie potravin může být v závislosti na jejich úloze a významu při stravování obyvatel nezbytné stanovit výjimky z požadavku dodržovat stanovené výživové profily. Jednalo by se o složité technické úkoly a přijetím příslušných opatření by měla být pověřena Komise, přičemž by měla přihlížet k názorům Evropského úřadu pro bezpečnost potravin.

(12)

Doplňky stravy, jak jsou definovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (6), v kapalné formě a o obsahu alkoholu vyšším než 1,2 % objemových, se pro účely tohoto nařízení nepovažují za nápoje.

(13)

V současné době existuje velké množství tvrzení, která se používají při označování potravin a v reklamě v některých členských státech a která se vztahují k látkám, jejichž příznivý vliv nebyl prokázán nebo o nichž se v současnosti nedospělo k dostatečné vědecké shodě. Je nutno zajistit, aby u látek, které jsou předmětem tvrzení, bylo prokázáno, že mají příznivý výživový nebo fyziologický účinek.

(14)

K zajištění pravdivosti uváděných tvrzení je nezbytné, aby látka, která je předmětem tvrzení, byla v konečném produktu obsažena v dostatečném množství nebo aby v něm nebyla obsažena nebo byla obsažena v přiměřeně sníženém množství, aby bylo dosaženo výživového či fyziologického účinku uváděného v tvrzení. Látka by také měla být pro organismus využitelná. Kromě toho by případně značné množství látky, která má uváděný výživový nebo fyziologický účinek mělo být obsaženo v takovém množství potraviny, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno.

(15)

Je důležité, aby tvrzení týkající se potravin byla pro spotřebitele srozumitelná, a je vhodné chránit všechny spotřebitele před klamavými tvrzeními. Nicméně Soudní dvůr Evropských společenství při rozhodování ve věcech týkajících se reklamy od přijetí směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě (7) shledal nezbytným posuzovat vliv na pomyslného běžného spotřebitele. Toto nařízení, v souladu se zásadou proporcionality a pro zajištění účinné ochrany v něm obsažené, vychází z pojmu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem; toto nařízení však obsahuje také ustanovení, jejichž účelem je předcházet zneužívání spotřebitelů, kteří jsou svým charakterem obzvláště zranitelní klamavými tvrzeními. Zaměřuje-li se určité tvrzení na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takového tvrzení hodnotil z pohledu průměrného člena dané skupiny. Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora.

(16)

Při používání výživových a zdravotních tvrzení by hlavním aspektem, na nějž je nutno brát zřetel, mělo být vědecké zdůvodnění, a provozovatelé potravinářských podniků by jejich používání měli odůvodnit.

(17)

Výživové nebo zdravotní tvrzení by nemělo být uváděno, pokud je v rozporu s obecně uznávanými výživovými a zdravotními zásadami nebo pokud nabádá k nadměrné konzumaci jakékoli potraviny či ji ospravedlňuje nebo pokud znevažuje dobré stravovací návyky.

(18)

Vzhledem k pozitivnímu dojmu, který vyvolávají potraviny označené výživovými a zdravotními tvrzeními, a možnému vlivu těchto potravin na stravovací návyky a celkový příjem živin by spotřebitel měl být schopen posoudit jejich celkovou výživovou hodnotu. Proto by mělo být nutriční označování povinné a mělo by se vztahovat na všechny potraviny, na nichž jsou uváděna zdravotní tvrzení.

(19)

Obecná ustanovení týkající se nutričního označování jsou obsažena ve směrnici Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (8). Pokud je podle uvedené směrnice údaj o výživové hodnotě uveden při označování, obchodní úpravě nebo v reklamě, s výjimkou obecně zaměřené reklamní akce, mělo by být nutriční označování povinné. Pokud se výživové tvrzení vztahuje na cukry, nasycené mastné kyseliny, vlákninu nebo sodík, měla by se uvádět tvrzení obsažená ve skupině 2, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 1 směrnice 90/496/EHS. Za účelem dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele by se tato povinnost poskytovat informace obsažené ve skupině 2 měla obdobně použít i v případě uvádění zdravotních tvrzení, s výjimkou obecně zaměřené reklamy.

(20)

Je také třeba vytvořit seznam schválených výživových tvrzení a konkrétních podmínek pro jejich použití na základě podmínek použití těchto tvrzení, které byly dohodnuty na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni a stanoveny v právních předpisech Společenství. Na všechna tvrzení, u nichž lze mít za to, že mají pro spotřebitele stejný význam jako výživová tvrzení uvedená ve výše zmíněném seznamu, by se měly vztahovat stejné podmínky použití, jaké jsou v seznamu uvedeny. Například na tvrzení týkající se přídavku vitaminů a minerálních látek jako „s…“, „získaný…“, „přidaný…“ nebo „obohacený…“, by se měly vztahovat podmínky stanovené pro tvrzení „zdroj …“. Seznam by měl být pravidelně aktualizován, aby byl zohledňován vědecký a technický rozvoj. Kromě toho je v případě srovnávacích tvrzení nutné, aby měl konečný spotřebitel možnost jasně rozpoznat, které produkty jsou srovnávány.

(21)

Podmínkami pro tvrzení, jako jsou „bez laktózy“ nebo „bez lepku“, určená pro skupinu spotřebitelů se specifickými poruchami, by se měla zabývat směrnice Rady 89/398/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu (9). Kromě toho uvedená směrnice stanoví možnost, aby na potravinách pro běžnou spotřebu bylo uvedeno, zda jsou vhodné k použití pro tyto skupiny spotřebitelů, pokud splňují podmínky takového tvrzení. Dokud nebudou stanoveny podmínky pro taková tvrzení na úrovni Společenství, mohou členské státy zachovat nebo přijmout příslušná vnitrostátní opatření.

(22)

Použití zdravotních tvrzení by mělo být ve Společenství schváleno až po provedení vědeckého hodnocení na nejvyšší možné úrovni. Pro zajištění harmonizovaného vědeckého hodnocení těchto tvrzení je nutné, aby tato hodnocení prováděl Evropský úřad pro bezpečnost potravin.

(23)

Kromě faktorů souvisejících se stravou existuje mnoho dalších faktorů, které mohou ovlivnit psychologické a behaviorální funkce. Sdělení o těchto funkcích je tedy velmi složité a je obtížné poskytnout souhrnnou, pravdivou a smysluplnou zprávu v krátkém tvrzení, které se má používat při označování potravin a v reklamě. Je proto vhodné, aby se pro použití psychologických a behaviorálních tvrzení vyžadovalo vědecké zdůvodnění.

(24)

Vzhledem ke směrnici Komise 96/8/ES ze dne 26. února 1996 o potravinách pro nízkoenergetickou výživu ke snižování hmotnosti (10), která zakazuje, aby označování, obchodní úprava a reklama produktů, na které se vztahuje tato směrnice, obsahovaly jakoukoli zmínku o rychlosti nebo míře úbytku hmotnosti, které mohou být výsledkem jejich používání, je vhodné rozšířit toto omezení na všechny potraviny.

(25)

Zdravotní tvrzení jiná než tvrzení o snížení rizika onemocnění, založená na všeobecně uznávaných vědeckých údajích, by měla podléhat jinému druhu hodnocení a schvalování. Je proto nutné po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin přijmout seznam takovýchto schválených tvrzení platný pro Společenství.

(26)

Pro udržení kroku s vědeckotechnickým rozvojem je třeba výše uvedený seznam v případě potřeby neprodleně upravovat. Tyto úpravy jsou prováděcími opatřeními technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupu svěřeno Komisi.

(27)

Různorodá a vyvážená strava je základním předpokladem dobrého zdraví, jednotlivé produkty mají z hlediska celkové stravy relativní význam. Stravovací režim je navíc jedním z mnoha faktorů ovlivňujících výskyt některých lidských onemocnění. Propuknutí těchto onemocnění mohou ovlivnit také jiné faktory, jako je věk, genetická predispozice, úroveň tělesné aktivity, konzumace tabáku a dalších návykových látek, vystavení vlivům životního prostředí a stres. Na tvrzení o snižování rizika onemocnění by se proto měly vztahovat zvláštní požadavky ohledně označování.

(28)

K zajištění pravdivosti, srozumitelnosti, spolehlivosti a užitečnosti zdravotních tvrzení pro spotřebitele při volbě zdravé stravy by ve stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a v následném schvalovacím řízení měla být zohledněna formulace a prezentace zdravotních tvrzení.

(29)

V některých případech nemůže vědecké hodnocení rizik samo o sobě poskytnout všechny informace, z nichž by mělo vycházet rozhodnutí o řízení rizik. Proto by měly být zohledněny další opodstatněné a pro danou záležitost důležité faktory.

(30)

Z důvodu transparentnosti a za účelem zabránění mnohonásobným žádostem týkajícím se tvrzení, která již byla posouzena, je třeba, aby Komise vytvořila a aktualizovala veřejný rejstřík obsahující seznamy těchto tvrzení.

(31)

Za účelem podnícení výzkumu a vývoje v zemědělsko-potravinářském průmyslu je vhodné chránit investice novátorů do shromažďování informací a údajů na podporu žádostí podaných podle tohoto nařízení. Tato ochrana by však měla být časově omezená, aby nedocházelo ke zbytečnému opakování studií a zkoušek.

(32)

Vzhledem ke zvláštní povaze potravin, na kterých jsou uváděna tvrzení, by kontrolním subjektům měly být k dispozici kromě běžně dostupných prostředků další prostředky, aby se usnadnila účinná kontrola těchto produktů.

(33)

Jsou zapotřebí přiměřená přechodná opatření, aby se provozovatelé potravinářských podniků mohli přizpůsobit požadavkům tohoto nařízení.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajistit účinné fungování vnitřního trhu, pokud jde o výživová a zdravotní tvrzení, při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(35)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11),

a)

směrnice 89/398/EHS a směrnice přijaté na jejím základě;

b)

směrnice Rady 80/777/EHS ze dne 15. července 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se využívání a prodeje přírodních minerálních vod (12);

c)

směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (13).

a)

definice pojmů „potravina“, „provozovatel potravinářského podniku“, „uvádění na trh“ a „konečný spotřebitel“ stanovené v článku 2 a v čl. 3 bodech 3, 8 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (14);

b)

definice pojmu „doplněk stravy“ stanovená ve směrnici 2002/46/ES;

c)

definice pojmů „nutriční označování“, „bílkoviny“, „sacharidy“, „cukry“, „tuky“, „nasycené mastné kyseliny“, „mononenasycené mastné kyseliny“, „polynenasycené mastné kyseliny“ a „vláknina“ stanovené ve směrnici 90/496/EHS;

d)

definice pojmu „označení“ stanovená v čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2000/13/ES.

1)

„tvrzením“ se rozumí jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti;

2)

„živinou“ se rozumí bílkovina, sacharid, tuk, vláknina, sodík, vitaminy a minerální látky uvedené v příloze směrnice 90/496/EHS a látky, které patří do jedné z těchto kategorií nebo tvoří její součást;

3)

„jinou látkou“ se rozumí látka jiná než živina, která má výživový nebo fyziologický účinek;

4)

„výživovým tvrzením“ se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité prospěšné výživové vlastnosti v důsledku:

5)

„zdravotním tvrzením“ se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím;

6)

„tvrzením o snížení rizika onemocnění“ se rozumí každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko vzniku určitého lidského onemocnění;

7)

„úřadem“ se rozumí Evropský úřad pro bezpečnost potravin, zřízený nařízením (ES) č. 178/2002.

a)

být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá;

b)

vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin;

c)

nabádat k nadměrné konzumaci určité potraviny nebo nadměrnou konzumaci omlouvat;

d)

uvádět nebo naznačovat, ani z nich nesmí vyplývat, že vyvážená a různorodá strava nemůže obecně zajistit přiměřené množství živin. Odchylky v případě živin, jejichž dostatečné množství nemůže být vyváženou a různorodou stravou zajištěno, včetně podmínek jejich použití, mohou být přijaty postupem podle čl. 24 odst. 2 s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám v členských státech;

e)

odkazovat na změny tělesných funkcí, které by mohly u spotřebitelů vzbuzovat strach nebo které by mohly zneužívat jejich strachu, pomocí textu nebo prostřednictvím obrazového, grafického či symbolického znázornění.

a)

množství některých živin a jiných látek obsažených v potravině, jako jsou tuky, nasycené mastné kyseliny, transmastné kyseliny, cukry a sůl/sodík;

b)

úlohu a význam potraviny (nebo kategorií potravin) obecně ve stravě populace nebo případně pro stravu některých rizikových skupin, včetně dětí;

c)

celkovou výživovou skladbu potraviny a přítomnost živin, u kterých byl vědecky prokázán účinek na zdraví.

i)

posouzení toho, zda by profily měly být stanoveny pro potraviny obecně, nebo pro kategorie potravin, nebo pro obojí,

ii)

výběr a vyváženost živin, které mají být vzaty v úvahu,

iii)

výběr referenčního množství nebo základu pro profily,

iv)

přístup k výpočtu profilů a

v)

testování navrženého systému.

a)

zdravotní tvrzení ani

b)

výživová tvrzení, s výjimkou tvrzení týkajících se sníženého obsahu alkoholu nebo energetické hodnoty.

a)

na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů bylo prokázáno, že přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo fyziologický účinek;

b)

živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje,

c)

případně živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje, se vyskytuje ve formě, kterou lidský organismus může využít;

d)

množství produktu, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno, poskytuje významné množství živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, jak je vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové předpisy neexistují, významné množství, které vyvolá uváděný výživový nebo fyziologický účinek, prokázaný na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů;

e)

soulad se zvláštními podmínkami stanovenými v kapitole III nebo případně v kapitole IV.

a)

sdělení o významu různorodé a vyvážené stravy a zdravého životního stylu;

b)

množství potraviny a způsob konzumace potřebné k dosažení uvedeného příznivého účinku;

c)

případně sdělení určené osobám, které by se měly vyhnout konzumaci této potraviny, a

d)

vhodné varování, pokud nadměrná konzumace daného produktu může ohrozit zdraví.

a)

tvrzení, která naznačují, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být ohroženo zdraví;

b)

tvrzení, která odkazují na míru nebo množství úbytku hmotnosti;

c)

tvrzení, která odkazují na doporučení jednotlivých lékařů nebo dalších odborníků ve zdravotnictví a sdružení, která nejsou uvedena v článku 11.

a)

význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce nebo

b)

psychologické a behaviorální funkce, nebo

c)

aniž je dotčena směrnice 96/8/ES, snižování nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení pocitu hladu či zvýšení pocitu sytosti anebo na snížení množství energie obsažené ve stravě,

i)

založena na obecně uznávaných vědeckých údajích a

ii)

dobře srozumitelná průměrnému spotřebiteli.

a)

Příslušný vnitrostátní orgán:

b)

Úřad:

a)

jméno a adresu žadatele;

b)

živinu nebo jinou látku nebo potravinu či kategorii potravin, k nimž se má zdravotní tvrzení vztahovat, a jejich specifické vlastnosti;

c)

kopii studií, které byly provedeny s ohledem na dané zdravotní tvrzení, včetně nezávislých vzájemně přezkoumaných studií, a veškeré jiné dostupné materiály, na jejichž základě je možné prokázat, že dotyčné zdravotní tvrzení je v souladu s kritérii stanovenými v tomto nařízení;

d)

případně uvedení informací, které by měly být považovány za údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, spolu s ověřitelným zdůvodněním;

e)

kopii dalších vědeckých studií, které jsou významné pro dotyčné zdravotní tvrzení;

f)

návrh na formulaci zdravotního tvrzení, o jehož schválení se žádá, případně včetně zvláštních podmínek používání;

g)

souhrnné informace o žádosti.

a)

ověří, zda je navrhovaná formulace zdravotního tvrzení podložena vědeckými údaji;

b)

posoudí, zda je formulace zdravotního tvrzení v souladu s kritérii stanovenými v tomto nařízení;

c)

vyjádří názor, zda je navrhovaná formulace zdravotního tvrzení srozumitelná a smysluplná pro průměrného spotřebitele.

a)

jméno a adresu žadatele;

b)

živinu nebo jinou látku nebo potravinu či kategorii potravin, k nimž se má zdravotní tvrzení vztahovat, a jejich specifické vlastnosti;

c)

doporučenou formulaci navrhovaného zdravotního tvrzení, případně včetně zvláštních podmínek používání;

d)

případně podmínky používání nebo omezení používání dané potraviny nebo doplňující sdělení nebo varování, která mají být uvedena spolu se zdravotním tvrzením na označení nebo v reklamě.

a)

výživová tvrzení a podmínky jejich použití, jak je uvedeno v příloze;

b)

omezení přijatá v souladu s čl. 4 odst. 5;

c)

schválená zdravotní tvrzení a podmínky jejich použití stanovené v čl. 13 odst. 3, čl. 14 odst. 1, čl. 18 odst. 2, článku 20, čl. 23 odst. 2 a čl. 27 odst. 6 a vnitrostátní opatření uvedená v čl. 22 odst. 3;

d)

seznam zamítnutých zdravotních tvrzení a důvody jejich zamítnutí.

1)

den, kdy Komise zdravotní tvrzení schválila, a jméno původního žadatele, kterému bylo schválení uděleno;

2)

skutečnost, že Komise schválila zdravotní tvrzení na základě údajů, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví;

3)

skutečnost, že použití zdravotního tvrzení je omezeno, pokud další žadatel nezíská pro dané tvrzení schválení bez odkazu na údaje původního žadatele, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví.

a)

předchozí žadatel při podání žádosti prohlásil, že vědecké údaje a jiné informace jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a

b)

předchozí žadatel měl při podání žádosti výhradní právo používat údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a

c)

zdravotní tvrzení by nemohlo být schváleno bez předložení údajů, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, předchozím žadatelem.

a)

členské státy sdělí Komisi do 31. ledna 2008 tato výživová tvrzení a použitelné vnitrostátní právní předpisy nebo pravidla spolu s vědeckými údaji na podporu těchto právních předpisů nebo pravidel;

b)

Komise přijme postupem podle čl. 24 odst. 2 rozhodnutí o používání těchto tvrzení.

a)

Zdravotní tvrzení podléhající v členském státě hodnocení a schvalování se schvalují takto:

Zdravotní tvrzení neschválená tímto postupem smějí být nadále používána po dobu šesti měsíců po přijetí rozhodnutí.

b)

Zdravotní tvrzení nepodléhající v členském státě hodnocení a schvalování: tato tvrzení smějí být nadále používána, pokud je podána žádost podle tohoto nařízení před 19. lednem 2008, a zdravotní tvrzení neschválená tímto postupem smějí být nadále používána po dobu šesti měsíců od přijetí rozhodnutí podle čl. 17 odst. 3.

30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 404/26

(1)

Existuje široký okruh živin a jiných složek, které mohou být použity při výrobě potravin, jež zahrnují mimo jiné vitaminy, minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, vlákninu, různé rostliny a bylinné výtažky. Přidávání těchto látek do potravin upravují v členských státech různé vnitrostátní předpisy, které brání volnému pohybu těchto výrobků, vytvářejí nerovné podmínky hospodářské soutěže, a tím přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu. Je tedy nezbytné přijmout předpisy Společenství harmonizující vnitrostátní předpisy týkající se přidávání vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin.

(2)

Cílem tohoto nařízení je upravit přidávání vitaminů a minerálních látek do potravin a používání některých dalších látek nebo složek obsahujících látky jiné než vitaminy nebo minerální látky, které se přidávají do potravin nebo se používají při výrobě potravin za podmínek, jejichž důsledkem je požívání množství, které podstatně překračuje v rozumné míře předpokládaná množství požívaná za běžných podmínek spotřeby při vyvážené a pestré stravě nebo které by mohlo představovat jiné možné nebezpečí pro spotřebitele. Při neexistenci konkrétních pravidel Společenství ohledně zákazu nebo omezení používání látek nebo složek obsahujících látky jiné než vitaminy nebo minerální látky podle tohoto nařízení nebo podle jiných konkrétních předpisů Společenství mohou platit související vnitrostátní pravidla, aniž by byla dotčena ustanovení Smlouvy.

(3)

Některé členské státy vyžadují povinné přidávání některých vitaminů a minerálních látek do některých běžných potravin z důvodů péče o veřejné zdraví. Tyto důvody mohou platit na celostátní nebo dokonce regionální úrovni, avšak v současné době by neopravňovaly k harmonizaci předpisů o povinném přidávání živin v celém Společenství. Pokud by to však bylo vhodné, mohly by tyto předpisy být přijaty na úrovni Společenství. Mezitím by bylo užitečné shromáždit informace o těchto vnitrostátních opatřeních.

(4)

Vitaminy a minerální látky mohou výrobci do potravin přidávat na základě svého rozhodnutí, nebo je musí jako výživné látky přidávat na základě zvláštních právních předpisů Společenství. Mohou být rovněž přidávány z technologických důvodů jako přísady, barviva, aromatické látky nebo pro jiné podobné účely včetně povolených enologických postupů a procesů, které jsou stanoveny příslušnými právními předpisy Společenství. Toto nařízení by se mělo použít, aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy Společenství pro přidávání vitaminů a minerálních látek do konkrétních výrobků nebo skupin výrobků nebo jejich používání v nich anebo přidávání těchto látek za účely, které nejsou předmětem tohoto nařízení.

(5)

Vzhledem k tomu, že prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (3) byla přijata podrobná pravidla o doplňcích stravy s obsahem vitaminů a minerálních látek, neměla by se ustanovení tohoto nařízení týkající se vitaminů a minerálních látek vztahovat na doplňky stravy.

(6)

Vitaminy a minerální látky přidávají výrobci do potravin z celé řady důvodů včetně obnovení jejich obsahu, pokud se tento v procesu výroby, skladování nebo manipulace snížil, nebo z důvodu zajištění výživové hodnoty odpovídající potravinám, které mají nahradit.

(7)

Přiměřená a pestrá strava poskytuje za běžných okolností lidskému organismu veškeré živiny nezbytné pro jeho normální vývoj a pro udržení dobrého zdraví v množstvích, která byla stanovena a doporučena na základě obecně uznávaných vědeckých údajů. Průzkumy však prokázaly, že tohoto ideálního stavu není dosahováno u všech vitaminů a minerálních látek, ani u všech skupin obyvatelstva v rámci Společenství. Zdá se, že potraviny obohacené vitaminy a minerálními látkami nezanedbatelným způsobem přispívají k přijímání těchto živin, takže se lze domnívat, že kladně přispívají k celkovému přísunu živin.

(8)

Lze prokázat, že se v současné době ve Společenství, třebaže jen zřídka, vyskytují případy nedostatku živin. Změny společensko-hospodářské situace ve Společenství a způsobu života některých skupin obyvatelstva vedly k odlišným požadavkům na výživu a měnícím se stravovacím návykům. To následně způsobilo změny v požadavcích na přísun energie a živin různých skupin obyvatelstva a vedlo k tomu, že tyto skupiny obyvatelstva přijímaly menší množství některých vitaminů a minerálních látek, než je v daném členském státě doporučené. Nové vědecké poznatky kromě toho poukazují na skutečnost, že v případě některých živin by přijímání většího než dosud doporučovaného množství mohlo lépe přispět k udržení optimálního zdravotního stavu.

(9)

Do potravin by mělo být povoleno přidávání pouze těch vitaminů a minerálních látek, které se v dané stravě obvykle nacházejí, jsou konzumovány jako její součást a považují se za nezbytné živiny; to však neznamená, že jejich přidávání je nezbytné. Je třeba zamezit možným sporům, pokud jde o identitu těchto nezbytných živin. Proto je vhodné vytvořit pozitivní seznam těchto vitaminů a minerálních látek.

(10)

Chemické látky využívané jako zdroj vitaminů a minerálních látek, které se mohou přidávat do potravin, by měly být bezpečné a také biologicky dostupné, tj. pro organismus prospěšné. Z tohoto důvodu by měl být vytvořen také pozitivní seznam těchto látek. Pozitivní seznam by měl zahrnovat látky, které na základě výše uvedených kritérií bezpečnosti a biologické dostupnosti schválil Vědecký výbor pro potraviny ve stanovisku vydaném dne 12. května 1999 a které smějí být použity při výrobě potravin určených pro kojence a děti, jiných potravin určených pro zvláštní výživu nebo doplňků stravy. Přestože se chlorid sodný (kuchyňská sůl) mezi látkami na tomto seznamu nevyskytuje, smí se i nadále používat jako přísada při přípravě jídla.

(11)

Aby se udržel krok s vědeckotechnickým rozvojem, je důležité tyto seznamy v případě potřeby pohotově revidovat. Tyto revize by představovaly prováděcí opatření technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupů svěřeno Komisi.

(12)

Potraviny obohacené o vitaminy a minerální látky výrobci většinou propagují a spotřebitelé je mohou vnímat jako výrobky, které jsou ve srovnání s podobnými nebo jinými výrobky, do nichž tyto živiny přidány nebyly, fyziologicky hodnotnější nebo mají ze zdravotního či výživového hlediska jinou přednost. To může spotřebitele vést k rozhodnutím, která mohou být jinak nežádoucí. Aby bylo možné čelit tomuto případnému nežádoucímu účinku, je vhodné u výrobků, které lze obohatit o vitaminy a minerální látky, zavést další omezení vedle omezení, která by přirozeně vyplývala z technologických důvodů nebo by byla nutná z bezpečnostních důvodů, je-li stanoven nejvyšší přípustný obsah vitaminů a minerálních látek. Obsah určitých látek ve výrobku, například alkoholu, by byl v této souvislosti vhodným kritériem pro zákaz přidávání vitaminů a minerálních látek. Veškeré výjimky ze zákazu přidávání vitaminů a minerálních látek do alkoholických nápojů by se měly omezit na ochranu tradičních vinných receptur, přičemž by dotyčné výrobky byly oznámeny Komisi. Neměly by se uvádět žádné údaje o prospěšnosti přidávání vitaminů nebo minerálních látek pro výživu nebo zdraví. Aby spotřebitel nebyl uveden v nejistotu ohledně přirozené výživové hodnoty čerstvých potravin, nemělo by být dovoleno čerstvé potraviny obohacovat o vitaminy ani minerální látky.

(13)

Účelem tohoto nařízení není upravovat používání vitaminů a minerálních látek ve stopových množstvích jakožto ukazatelů pravosti používaných za účelem boje proti podvodům.

(14)

Nadměrný příjem vitaminů a minerálních látek může vést k nepříznivým zdravotním účinkům, a proto je nezbytné podle potřeby stanovit nejvyšší přípustná množství pro přidávání těchto látek do potravin. Tato množství musí zajistit, aby bylo běžné používání těchto výrobků podle pokynů k použití poskytnutých výrobcem a v rámci pestré stravy pro spotřebitele bezpečné. Proto by měla být stanovena celková nejvyšší přípustná bezpečná množství pro vitaminy a minerální látky, které jsou v potravinách obsaženy v přírodní podobě nebo jsou do potravin přidávány z jakéhokoli důvodu, včetně technologických.

(15)

Z toho důvodu by měla být přijata celková nejvyšší přípustná bezpečná množství a případně další podmínky omezující přidávání těchto látek do potravin, které by zohlednily nejvyšší bezpečné úrovně stanovené vědeckým posouzením rizik založeným na obecně uznávaných vědeckých údajích a možný příjem těchto látek z jiných potravin. Náležitá pozornost by měla být rovněž věnována referenčním příjmům vitaminů a minerálních látek u obyvatelstva. Pokud je nutné u určitých vitaminů a minerálních látek stanovit omezení týkající se potravin, do nichž mohou být přidávány (například přidávání jódu do soli), je třeba stanovit jako prioritu obnovení jejich obsahu, pokud byl během zpracovávání, skladování nebo manipulace snížen, a zajištění podobné výživové hodnoty, jakou mají potraviny, které mají být těmito potravinami nahrazeny.

(16)

Vitaminy a minerální látky přidávané do potravin by měly být v potravinách nakonec přítomny v určitém minimálním množství. V opačném případě by jejich příliš malé a zanedbatelné množství v těchto obohacených potravinách nebylo pro spotřebitele žádným přínosem a bylo by zavádějící. Stejná zásada je základem požadavku, aby tyto živiny byly obsaženy v potravinách v dostatečném množství, jestliže mají být uvedeny v rámci nutričního označení. Proto by bylo vhodné, aby minimální množství vitaminů a minerálních látek obsažená v potravinách, do nichž byly tyto vitaminy a minerální látky přidány, odpovídala významným množstvím živin vyžadovaným pro jejich uvedení v rámci nutričního označení, pokud odpovídající výjimky nestanoví jinak.

(17)

Stanovení nejvyšších přípustných množství a veškerých podmínek pro používání těchto látek na základě uplatňování zásad a kritérií stanovených v tomto nařízení a přijetí minimálních množství by představovaly prováděcí opatření technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupů svěřeno Komisi.

(18)

Obecná ustanovení a definice pro označování jsou uvedeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (4). Toto nařízení by se tedy mělo omezit na nezbytná doplňující ustanovení. Ta by se měla rovněž použít, aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (5).

(19)

Vzhledem k výživovému významu výrobků obohacených o vitaminy a minerální látky a k jejich možnému dopadu na stravovací návyky a celkový příjem živin by měl být spotřebitel schopen posoudit celkovou výživovou kvalitu těchto výrobků. Z toho důvodu by mělo být nutriční označování potravin, odchylně od článku 2 směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (6), povinné.

(20)

Běžná a pestrá strava obsahuje mnoho složek, které zase obsahují mnoho látek. Příjem těchto látek nebo složek vyplývající z jejich obvyklého a tradičního používání v běžné stravě nevyvolává obavy a není třeba ho upravovat. Některé látky jiné než vitaminy a minerální látky nebo složky obsahující tyto látky se do potravin přidávají jako výtažky nebo koncentráty a mohou vést k výrazně vyššímu příjmu, než by měl být při konzumaci přiměřené a pestré stravy. Bezpečnost takových postupů je v některých případech sporná a výhody nejsou zřejmé; z toho důvodu je třeba tyto postupy upravit. Je vhodné, aby v takových případech provozovatelé potravinářských podniků odpovědní za bezpečnost potravin uváděných na trh nesli důkazní břemeno ve věci bezpečnosti těchto výrobků.

(21)

Vzhledem ke zvláštní povaze potravin, do nichž jsou přidávány vitaminy a minerální látky, by měly být kromě prostředků, které mají kontrolní subjekty běžně k dispozici, umožněny další prostředky, aby se usnadnila účinná kontrola těchto výrobků.

(22)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění účinného fungování vnitřního trhu v souvislosti s přidáváním vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(23)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7),

a)

potravin určených pro zvláštní výživu, a neexistují-li zvláštní ustanovení, požadavků na složení těchto výrobků, které nezbytně vyplývají ze zvláštních výživových potřeb osob, pro něž jsou určeny;

b)

nových potravin a nových složek potravin;

c)

geneticky modifikovaných potravin;

d)

potravinářských přídatných látek a aromatických látek;

e)

povolených enologických postupů a procesů.

1)

„úřadem“ Evropský úřad pro bezpečnost potravin, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (8);

2)

„další látkou“ jiná látka než vitamín nebo minerální látka, která má nutriční nebo fyziologický účinek.

a)

že u obyvatelstva nebo u určitých skupin obyvatelstva existuje nedostatek jednoho nebo více vitaminů nebo minerálních látek, který je možné klinicky nebo subklinicky prokázat nebo pro nějž svědčí předpokládané malé množství přijímání živin, nebo

b)

že je možné zlepšit stav výživy obyvatelstva nebo určitých skupin obyvatelstva nebo napravit případné nedostatky v příjmu vitaminů nebo minerálních látek v potravě způsobené změnami stravovacích návyků, nebo

c)

že došlo k pokroku u obecně uznávaných vědeckých poznatků o úloze vitaminů a minerálních látek ve výživě a z toho vyplývajících vlivů na zdraví.

a)

nezpracovaných potravin, například ovoce, zeleniny, masa, drůbeže a ryb;

b)

nápojů obsahujících více než 1,2 % obj. alkoholu, s výjimkou a odchylně od čl. 3 odst. 2 výrobků

pokud na nich nejsou uvedena výživová a zdravotní tvrzení.

a)

nejvyšší bezpečné úrovně vitaminů a minerálních látek stanovené vědeckým posouzením rizik založeným na obecně uznávaných vědeckých údajích, přičemž se podle potřeby zohlední různý stupeň citlivosti různých skupin spotřebitelů; a

b)

příjem vitaminů a minerálních látek z jiných zdrojů stravy.

a)

podíl jednotlivých výrobků na celkové výživě obyvatelstva obecně nebo na výživě určitých skupin obyvatelstva,

b)

výživový profil výrobku stanovený na základě nařízení (ES) č. 1924/2006.

a)

pokud byl zjištěn škodlivý účinek na zdraví, musí být látka nebo složka obsahující danou látku

b)

pokud je zjištěn možný škodlivý vliv na zdraví, ale ještě není vědecky prokázán, látka se zařadí do části C přílohy III.

a)

vitaminy a minerální látky, které mohou být přidány do potravin, uvedené v příloze I,

b)

formy vitaminů a minerálních látek, které mohou být přidány do potravin, uvedené v příloze II,

c)

nejvyšší a nejnižší přípustná množství vitaminů a minerálních látek, která mohou být přidána do potravin, a veškeré s tím související podmínky stanovené v souladu s článkem 6,

d)

informace o vnitrostátních předpisech uvedených v článku 11 pro povinné přidávání vitaminů a minerálních látek,

e)

veškerá omezení přidávání vitaminů a minerálních látek stanovená v článku 4,

f)

látky, pro něž byla předložena dokumentace v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b),

g)

informace o látkách uvedených v příloze III a o důvodech pro jejich zařazení do zmíněné přílohy,

h)

informace o látkách uvedených v části C přílohy III, jejichž použití je obecně povoleno podle čl. 8 odst. 5.

a)

týkající se povinného přidávání vitaminů a minerálních látek do určitých potravin nebo skupin potravin nebo

b)

týkající se zákazu nebo omezení používání některých jiných látek při výrobě určitých potravin,

a)

se dotyčná látka používá jako doplněk k potravinám uváděným na trh Společenství k 19. lednu 2007 a

b)

úřad nevydá nepříznivé stanovisko k používání této látky nebo k jejímu používání v dané formě při výrobě potravin na základě dokumentace podporující použití dané látky, kterou mají Komisi předložit členské státy do 19. ledna 2010.

30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 404/39

(1)

Prostřednictvím akcí v oblasti ochrany spotřebitele může Společenství přispět k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských a právních zájmů občanů.

(2)

Proto je vhodné zavést akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky, jímž se nahradí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 20/2004/ES ze dne 8. prosince 2003, kterým se zřizuje obecný rámec financování akcí Společenství na podporu spotřebitelské politiky v letech 2004 až 2007. (4) Uvedené rozhodnutí by proto mělo být zrušeno.

(3)

V souladu s článkem 153 Smlouvy by se začlenění zájmů spotřebitelů do všech politik Společenství mělo stát významnou prioritou společně s cíli spotřebitelské politiky stanovenými v tomto programu. Koordinace s dalšími politikami a programy Společenství plní zásadní úlohu při zajištění toho, aby byly zájmy spotřebitelů plně zohledňovány v ostatních politikách. Za účelem podpory součinnosti a zabránění zdvojení by měly další fondy a programy Společenství poskytnout finanční podporu na začlenění zájmů spotřebitelů do svých příslušných oblastí.

(4)

Toto rozhodnutí stanoví finanční krytí, které platí pro celou dobu trvání programu a které představuje hlavní referenční hodnotu pro rozpočtový orgán při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (5).

(5)

Obecným evropským zájmem je, aby zdravotní a bezpečnostní aspekty služeb a nepotravinářských výrobků, hospodářské a právní zájmy občanů, jakož i zájmy spotřebitelů při vytváření norem pro výrobky a služby, byly zastoupeny na úrovni Společenství. S ohledem na zvláštní povahu dotyčných organizací se na obnovení podpory Společenství ve prospěch fungování těchto organizací nevztahuje zásada postupného snižování rozsahu podpory Společenství.

(6)

Je vhodné zajistit přechod mezi tímto programem a programem, který nahrazuje, a to zejména s ohledem na pokračování víceletých opatření, jakož i na hodnocení předchozího programu a oblastí, jež vyžadují větší pozornost. Ode dne 1. ledna 2014 by měly položky technické a administrativní pomoci v případě potřeby pokrývat řízení akcí, které nebudou dokončeny do konce roku 2013.

(7)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (6).

(8)

Při provádění programu by měla být zohledněna skutečnost, že vnitřní trh nebude správně fungovat, pokud budou spotřebitelé v některých členských státech chráněni méně než v ostatních členských stítech. Program by se tedy měl zaměřit zvláště na ochranu spotřebitele a zvyšování povědomí spotřebitelů v členských státech, které přistoupily dne 1. května 2004 nebo po tomto datu, s cílem zajistit stejné podmínky pro všechny členské státy.

(9)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“) stanoví pro oblast ochrany spotřebitele spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu, které se účastní Evropského hospodářského prostoru (dále jen „země ESVO/EHP“), na straně druhé. Je rovněž třeba stanovit opatření pro zpřístupnění programu pro další země, zejména země sousedící s Evropskou unií, a země, které podaly žádost o přistoupení, kandidátské země nebo země přistupující k Evropské unii.

(10)

V souvislosti s prováděním programu by měla být podporována spolupráce se třetími zeměmi, které se programu neúčastní, a to s přihlédnutím k jakýmkoliv případným dohodám mezi těmito zeměmi a Společenstvím.

(11)

Hodnota a dopad opatření přijatých v rámci programu by měly být pravidelně sledovány a vyhodnocovány, a to i nezávislými externími hodnotiteli. Pro účely hodnocení spotřebitelské politiky je třeba stanovit měřitelné cíle a ukazatele.

(12)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států z důvodu nadnárodní povahy těchto otázek, a lze jich tedy z důvodu větších možností akce Společenství v oblasti účinné a efektivní ochrany zdraví, bezpečnosti a hospodářských a právních zájmů občanů lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

a)

zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména prostřednictvím kvalitnějších dokladů, lepších konzultací a lepšího zastupování zájmů spotřebitelů;

b)

zajistit skutečné uplatňování právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, především prostřednictvím spolupráce při jejich vymáhání, poskytování informací, vzdělávání a prostřednictvím ochrany právní cestou.

a)

50 % nákladů na akce společně financovaná Společenstvím a jedním nebo více členskými státy nebo Společenstvím a příslušnými orgány třetích zemí účastnících se v souladu s článkem 8, kromě akcí výjimečné užitečnosti, u nichž příspěvek Společenství na náklady nepřekročí 70 %;

b)

85 % nákladů na akce zaměřená na zavedení integrovaného evropského magisterského studia v oboru spotřebitelských záležitostí;

c)

50 % výdajů na fungování evropských spotřebitelských organizací;

d)

95 % výdajů na fungování evropských spotřebitelských organizací, které zastupují zájmy spotřebitelů při vytváření norem pro výrobky a služby na úrovni Společenství.

a)

stipendijních grantů pro individuální mobilitu učitelů a studentů v rámci integrovaného evropského magisterského studia v oboru spotřebitelských záležitostí. Řízením těchto grantů mohou být pověřeny národní agentury programu Erasmus se zaměřením na program celoživotního učení;

b)

příspěvků na cestovní výdaje a denních příspěvků na výměnné stáže úředníků působících v oblasti vymáhání práva.

a)

ročního pracovního plánu pro provádění programu, který stanoví:

b)

postupů, včetně kritérií pro výběr a pro udělení příspěvku, pro provádění akcí uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. a).

a)

zemím ESVO/EHP v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP;

b)

a třetím zemím, zejména zemím, na které se vztahuje evropská politika sousedství, zemím, které podaly žádost o přistoupení, kandidátským zemím nebo zemím přistupujícím k Evropské unii, a zemím západního Balkánu zapojeným do procesu stabilizace a přidružení, v souladu s podmínkami stanovenými v příslušných dvoustranných nebo vícestranných dohodách s těmito zeměmi stanovících obecné zásady pro jejich účast na programech Společenství.

1.1.

Sledování a hodnocení vývoje na trhu s dopadem na hospodářské a jiné zájmy spotřebitelů, včetně studií, průzkumů cen, průzkumů změn struktury trhu, průzkumů chování spotřebitelů a podnikatelů, shromažďování a analýz stížností spotřebitelů, shromažďování a analýz údajů o přeshraničním obchodu mezi podnikatelem a spotřebitelem a o přeshraničních trzích.

1.2.

Vývoj a správa databází.

1.3.

Shromažďování a analýzy statistických a jiných příslušných údajů, jejichž statistická složka bude případně vytvořena pomocí statistického programu Společenství.

4.1.

právních a technických odborných posudků, včetně studií, pokud jde o předpisy a jejich dopad,

4.2.

právních a technických odborných posudků, včetně studií, pokud jde o rozvoj politiky v oblasti bezpečnosti výrobků a služeb a hospodářských a právních zájmů spotřebitelů,

4.3.

právních a technických odborných posudků, včetně studií, pokud jde o posouzení nezbytnosti norem týkajících se bezpečnosti výrobků a návrhy standardizačních pověření pro výrobky a služby,

4.4.

seminářů, konferencí, pracovních seminářů a setkání zúčastněných stran a odborníků.

8.1.

akcí zaměřených na zlepšení koordinace sledování, vymáhání práva a zlepšení spolupráce mezi příslušnými orgány, včetně rozvoje a zachování nástrojů informačních technologií (např. databází, informačních a komunikačních systémů), organizace seminářů, konferencí, pracovních skupin a setkání zúčastněných stran a odborníků působících v oblasti vymáhání práva, výměnných stáží úředníků v této oblasti a odborného vzdělávání, a to rovněž pro soudce a justiční pracovníky.

8.2.

sledování a hodnocení bezpečnosti nepotravinářských výrobků a služeb, včetně posílení a rozšíření oblasti působnosti a fungování varovného systému RAPEX, s ohledem na rozvoj výměny informací v rámci dohledu nad trhem, a dalšího rozvoje sítě pro bezpečnost spotřebitelských výrobků podle směrnice 2001/95/ES.

8.3.

společných akcí zaměřených na sledování, vymáhání práva a ostatních akcí v oblasti administrativní spolupráce a spolupráce při vymáhání práva.

8.4.

akcí zaměřených na administrativní spolupráci a spolupráci při vymáhání práva se třetími zeměmi, které se programu neúčastní.

10.1.

sledování fungování a hodnocení dopadu alternativních systémů řešení sporů,

10.2.

finančních příspěvků na společné akce s veřejnými nebo neziskovými subjekty, které vytvářejí sítě na úrovni Společenství poskytující informace a pomoc spotřebitelům s cílem pomoci jim při uplatňování svých práv a získávání přístupu ke vhodnému řešení sporů (síť evropských spotřebitelských center),

10.3.

akcí zaměřených na lepší komunikaci s občany EU o otázkách ochrany spotřebitelů, zejména v členských státech, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004 nebo po tomto datu, zahrnujících publikace o otázkách s významem pro spotřebitelskou politiku, poskytování informací on-line a akce informující o akcích na ochranu spotřebitele a o právech spotřebitele.

11.1.

konkrétních akcí zaměřených na mladé spotřebitele, starší spotřebitele a zranitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou zjevně méně schopni hájit své zájmy, a rozvoj interaktivních nástrojů pro vzdělávání spotřebitelů,

11.2.

finančních příspěvků na zavedení integrovaného evropského magisterského studia v oboru spotřebitelských záležitostí, včetně stipendijního programu umožňujícího studium v délce až šest měsíců v jiné zemi.

1.

Finanční příspěvky na akce stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) mohou být přiděleny veřejnému orgánu nebo neziskovému subjektu, který transparentním postupem určí členský stát nebo příslušný orgán a který schválí Komise.

2.

Finanční příspěvky na akce stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) mohou být přiděleny vysokoškolským institucím v členských státech nebo třetích zemích účastnících se v souladu s článkem 8, jak je vymezeno v článku 2 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2317/2003/ES, kterým se zavádí program pro zlepšování kvality vysokého školství a pro podporu mezikulturního porozumění prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi (Erasmus Mundus). (1)

3.

Finanční příspěvky na akce stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. a) mohou být přiděleny studentům a učitelům účastnícím se integrovaného evropského magisterského studia v oboru spotřebitelských záležitostí, které využívá spolufinancování podle č. 4 odst. 1 písm. b) tohoto rozhodnutí.

4.

Finanční příspěvky na akce stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. b) mohou být přiděleny úředníkům působícím v oblasti vymáhání ochrany spotřebitele uvedeným v nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2001/95/ES.

5.

Finanční příspěvky na akce stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. c) mohou být přiděleny evropským spotřebitelským organizacím, které:

6.

Finanční příspěvky na akce stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. d) mohou být přiděleny evropským spotřebitelským organizacím, které: