30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 403/1

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 1382/91 ze dne 21. května 1991 o předkládání údajů o vykládkách produktů rybolovu v členských státech (2) požaduje po členských státech, aby předkládaly údaje o množstvích a průměrných cenách produktů rybolovu vyložených na svém území.

(2)

Zkušenost ukázala, že předkládání údajů podle právních předpisů Společenství v ročních intervalech namísto intervalů měsíčních by nemělo nepříznivý vliv na analýzy trhu s produkty rybolovu a jiné ekonomické analýzy.

(3)

Ke zdokonalení analýz by vedlo rozdělení údajů podle států vlajky rybářských plavidel provádějících vykládky.

(4)

Nařízení (EHS) č. 1382/91 ukládá omezení rozsahu, v jakém je povoleno používání metod vytváření výběrového souboru, pokud sběr a sestavování údajů představuje pro některé vnitrostátní orgány nadměrnou zátěž. Za účelem zlepšení a zjednodušení systému předkládání údajů je vhodné nahradit uvedené nařízení novým nástrojem. Nařízení (EHS) č. 1382/91 by následně mělo být zrušeno.

(5)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společného právního rámce pro systematické vypracovávání statistických údajů Společenství o vykládkách produktů rybolovu v členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(6)

Nařízení Rady (ES) č. 322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství (3) poskytuje referenční rámec pro statistiku v oblasti rybolovu. Zejména vyžaduje dodržování zásad nestrannosti, spolehlivosti, relevantnosti, efektivnosti nákladů, statistické důvěrnosti a transparentnosti.

(7)

Je důležité zajistit jednotné uplatňování tohoto nařízení a k tomu účelu stanovit postup Společenství, který pomůže přijmout prováděcí opatření v odpovídajících lhůtách a provést nutné technické úpravy.

(8)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(9)

Jelikož jsou statistické údaje o vykládkách produktů rybolovu nezbytným nástrojem pro řízení společné rybářské politiky, je vhodné stanovit možnost použít řídící postup podle rozhodnutí 1999/468/ES pro poskytování členským státům přechodných období pro provedení tohoto nařízení a pro udělování výjimek, které jim umožní vyjmout statistické údaje o určitém oboru rybolovu z předkládaných vnitrostátních statistických údajů.

(10)

Na druhé straně by Komisi měla být svěřena pravomoc stanovit podmínky pro technické opravy příloh. Jelikož mají tato opatření obecnou působnost a jsou určena ke změně jiných než podstatných prvků tohoto nařízení, měla by být přijímána regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES,

1)

„rybářskými plavidly Společenství“ rybářská plavidla plující pod vlajkou některého členského státu a registrovaná ve Společenství;

2)

„rybářskými plavidly ESVO“ rybářská plavidla plující pod vlajkou některého státu ESVO nebo v něm registrovaná;

3)

„jednotkovou hodnotou“:

a)

produkty vyložené rybářskými plavidly nebo jinými složkami rybářského loďstva v přístavech členského státu ve Společenství;

b)

produkty vyložené rybářskými plavidly vykazujícího členského státu v přístavech mimo Společenství, pro něž platí potvrzení T2M uvedené v příloze 43 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (5).

1.

Filety: pruhy masa seříznuté rovnoběžně s páteří ryby z její pravé a levé strany za předpokladu, že byla odstraněna hlava, vnitřnosti, ploutve (hřbetní, řitní, ocasní, břišní, prsní) a kosti (obratle nebo velká páteřní kost, břišní nebo žeberní kosti, žaberní kosti nebo žaberní oblouky atd.) a že oba pruhy spolu nejsou spojeny, např. hřbetní částí nebo žaludkem.

2.

Celá ryba: nevykuchaná ryba.

3.

Čištěné: oliheň po odstranění chapadel, hlavy a vnitřních orgánů.

4.

Zmrazená ryba: ryba vystavená mrazicímu postupu způsobem, který zachová její podstatné vlastnosti, a to při průměrné teplotě -18 oC nebo nižší, která je pak uchovávána při teplotě -18 oC nebo nižší.

5.

Čerstvá ryba: ryba, jež nebyla žádným způsobem konzervovaná, solená, zmrazená nebo neprošla jiným způsobem zpracování, kromě chlazení. Obvykle se nabízí celá nebo kuchaná.

6.

Nasolená ryba: ryba zpravidla kuchaná a zbavená hlavy, konzervovaná solí nebo solným nálevem.

1.

K lidské spotřebě: všechny produkty rybolovu prodané v prvním prodeji k lidské spotřebě nebo vyložené na základě smlouvy nebo jiné dohody za účelem lidské spotřeby. Výjimku tvoří množství, která byla sice určena k lidské spotřebě, ale v době prvního prodeje byla v důsledku podmínek na trhu, hygienických předpisů nebo podobných příčin stažena z trhu, na který byla k lidské spotřebě určena.

2.

K průmyslovému zpracování: všechny produkty rybolovu výslovně vyložené ke zpracování na moučku a olej k výživě zvířat, jakož i produkty určené původně k lidské spotřebě, které však nebyly k tomuto účelu prodány v prvním prodeji.

3.

Staženo z trhu: množství, která byla původně určena pro lidskou spotřebu, avšak která v okamžiku prvního prodeje byla stažena z prodeje z důvodu podmínek na trhu, hygienických předpisů či z podobných důvodů.

4.

Jako návnada: množství čerstvých ryb určená k použití jako návnada při dalších rybářských činnostech. Příkladem je návnada používaná při lovu tuňáků na udici.

5.

K výživě zvířat: množství čerstvých ryb pro přímé krmení zvířat. Jsou vyloučena množství určená pro zpracování na rybí potraviny a olej.

6.

Odpad: ryby a jejich části, které jsou vzhledem ke svému stavu určeny ke zničení před vyložením.

7.

Zamýšlené použití není známo: množství, která nemohou být zařazena do žádné z výše uvedených kategorií.

30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 403/9

(1)

Rovnost mužů a žen je základní zásadou Evropské unie. Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie stanoví zákaz jakékoliv diskriminace na základě pohlaví a stanoví, že ve všech oblastech musí být zajištěna rovnost mužů a žen.

(2)

Článek 2 Smlouvy stanoví, že rovné zacházení pro muže a ženy je součástí poslání Společenství. Rovněž čl. 3 odst. 2 Smlouvy požaduje, aby Společenství usilovalo o odstranění nerovností a podporovalo rovné zacházení pro muže a ženy při všech svých činnostech, a aby tak zajistilo začlenění rozměru rovnosti mužů a žen do všech politik Společenství.

(3)

Článek 13 Smlouvy zmocňuje Radu, aby v rámci všech oblastí působnosti Společenství přijímala vhodná opatření k boji proti diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví.

(4)

V článku 141 Smlouvy je zakotvena zásada rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti a již existuje ucelený soubor právních předpisů o rovném zacházení pro muže a ženy ohledně přístupu k zaměstnání a pracovních podmínek, včetně stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci.

(5)

Z první výroční zprávy Komise o rovnosti mužů a žen pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2004 vyplynulo, že se ve většině oblastí politik projevuje výrazné rozlišování mezi muži a ženami, že nerovnost žen a mužů představuje mnohostranný jev, který je nutné řešit prostřednictvím uceleného souboru politických opatření, a že pro splnění cílů stanovených v Lisabonské strategii je zapotřebí zvýšeného úsilí.

(6)

Evropská rada na svém zasedání v Nice ve dnech 7. až 9. prosince 2000 požadovala „zvýšení informovanosti, slučování zdrojů a výměnu zkušeností, zejména zřízením evropského institutu pro otázky rovnosti žen a mužů“.

(7)

Studie proveditelnosti (3) vypracovaná pro Komisi dospěla k závěru, že existuje jasná úloha pro Evropský institut pro rovnost žen a mužů, totiž plnit úkoly, jimiž se stávající subjekty v současnosti nezabývají, zejména v oblastech koordinace, centralizace a šíření údajů a informací získaných na základě výzkumu, budování sítí, zvyšování viditelnosti rovnosti mužů a žen, zdůrazňování hlediska rovnosti mužů a žen a vytváření nástrojů pro lepší začlenění rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství.

(8)

Evropský parlament vyzval Komisi v usnesení ze dne 10. března 2004 o politikách Evropské unie týkajících se rovnosti mezi muži a ženami (4) k urychlení úsilí vedoucího k založení institutu.

(9)

Zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů podpořila Rada ve složení pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele na svém zasedání ve dnech 1. a 2. června 2004 a rovněž Evropská rada na svém zasedání ve dnech 17. a 18. června 2004. Evropská rada požádala Komisi, aby předložila konkrétní návrh.

(10)

Aby Společenství mohlo účinně prosazovat a provádět politiku rovnosti mužů a žen, zejména v rozšířené Unii, je zapotřebí shromažďovat, analyzovat a šířit objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace a údaje o rovnosti mužů a žen, vyvíjet vhodné nástroje pro odstranění všech forem diskriminace na základě pohlaví a pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí politik, podporovat dialog mezi zúčastněnými osobami a zvyšovat informovanost mezi občany EU. Proto je vhodné zřídit Evropský institut pro rovnost žen a mužů, který by orgánům Společenství a členským státům napomáhal plnit tyto úkoly.

(11)

Rovnosti žen a mužů nelze dosáhnout pouze antidiskriminační politikou, ale je třeba také opatření prosazujících harmonické soužití a vyváženou účast mužů a žen na životě společnosti; institut by měl k dosažení tohoto cíle přispět.

(12)

Vzhledem k významu odstraňování zažitých představ o úlohách žen a mužů ve všech oblastech života evropské společnosti a poskytování pozitivních vzorů jednání pro muže a ženy by měla být mezi úkoly institutu zařazena i činnost směřující k dosažení těchto cílů.

(13)

Pro podporu shromažďování srovnatelných a spolehlivých údajů na evropské úrovni je zapotřebí spolupráce s příslušnými orgány členských států a příslušnými statistickými úřady, zejména s Eurostatem. S ohledem na to, že informace o rovnosti mužů a žen jsou důležité na všech úrovních v rámci Společenství – místní, regionální, celostátní i na úrovni Společenství, bylo by užitečné, aby tyto informace byly dostupné orgánům členských států, a pomáhaly jim tak při tvorbě politik a opatření na místní, regionální a celostátní úrovni v jejich působnosti.

(14)

Institut by měl co nejúžeji spolupracovat se všemi programy a subjekty Společenství, aby se zamezilo zdvojení úsilí a aby bylo zajištěno co nejlepší využití zdrojů, především s Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (5), s Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (6), s Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (7) a s Agenturou Evropské unie pro základní práva (8).

(15)

Institut by měl rozvíjet spolupráci a dialog s nevládními organizacemi a s organizacemi zabývajícími se rovností příležitostí, výzkumnými středisky, sociálními partnery a s dalšími podobnými subjekty, které se aktivně snaží dosáhnout rovnosti na vnitrostátní a evropské úrovni a ve třetích zemích. V zájmu účinnosti je vhodné, aby institut zřídil a koordinoval elektronickou Evropskou síť pro rovnost žen a mužů, která by spojovala zmíněné subjekty a odborníky v členských státech.

(16)

S cílem zajistit nezbytnou rovnováhu mezi členskými státy a kontinuitu členů správní rady by měli být zástupci Rady jmenováni na každé funkční období podle pořadí rotace předsednictví Rady, a to počínaje rokem 2007.

(17)

V souladu s čl. 3 odst. 2 Smlouvy je vhodné podporovat vyváženou účast mužů a žen ve složení správní rady.

(18)

Institut by měl mít při plnění svých úkolů co nejvyšší nezávislost.

(19)

Institut by měl uplatňovat příslušné právní předpisy Společenství týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům stanovené nařízením (ES) č. 1049/2001 (9) a ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů stanovené nařízením (ES) č. 45/2001 (10).

(20)

Na institut by se mělo vztahovat nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (11).

(21)

Pokud jde o smluvní odpovědnost institutu, jež se řídí právem rozhodným pro smlouvy uzavřené institutem, měl by mít Soudní dvůr pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě. Soudní dvůr by také měl mít pravomoc rozhodovat ve sporech týkajících se náhrady škody za újmu vzniklou na základě mimosmluvní odpovědnosti institutu.

(22)

K posouzení vlivu institutu, případné potřeby změnit či rozšířit jeho úkoly a harmonogramu dalších takových přezkumů by mělo být provedeno nezávislé externí hodnocení.

(23)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž přispívat k prosazování rovnosti žen a mužů a posilovat je, včetně začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství a do vnitrostátních politik, jež z nich vycházejí, bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví a zvyšovat informovanost občanů EU o těchto otázkách prostřednictvím zajištění technické pomoci orgánům Společenství a členských států, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(24)

Ustanovení čl. 13 odst. 2 Smlouvy umožňuje přijímat opatření Společenství za účelem podpory a prosazování cíle boje proti diskriminaci na základě pohlaví mimo oblast zaměstnání. Ustanovení čl. 141 odst. 3 Smlouvy je konkrétní právní základ pro opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti. Proto čl. 13 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy společně tvoří vhodný právní základ pro přijetí tohoto nařízení,

a)

shromažďuje, analyzuje a šíří relevantní, objektivní, srovnatelné a spolehlivé informace týkající se rovnosti žen a mužů, včetně výsledků výzkumu a osvědčených postupů sdělených institutu členskými státy, orgány Společenství, výzkumnými středisky, vnitrostátními subjekty, jež se zabývají rovností, nevládními organizacemi, sociálními partnery, příslušnými třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, a navrhuje oblasti dalšího výzkumu;

b)

vyvíjí metody pro zlepšování objektivity, srovnatelnosti a spolehlivosti údajů na evropské úrovni vytvářením kritérií, která zlepší konzistentnost informací, a zohledňuje otázky rovnosti žen a mužů při shromažďování údajů;

c)

vyvíjí, analyzuje, hodnotí a šíří metodické nástroje za účelem podpory začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik Společenství a do vnitrostátních politik, jež z nich vycházejí, a podporuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů ve všech orgánech a jiných subjektech Společenství;

d)

provádí průzkumy situace v Evropě týkající se rovnosti žen a mužů;

e)

zřizuje a koordinuje Evropskou síť pro rovnost žen a mužů, která zahrnuje střediska, subjekty, organizace a odborníky zabývající se otázkami rovnosti žen a mužů a začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů, s cílem podporovat a podněcovat výzkum, optimalizovat využití dostupných zdrojů a prosazovat výměnu a šíření informací;

f)

organizuje zasedání odborníků ad hoc pro podporu výzkumné práce institutu, podporuje výměnu informací mezi výzkumnými pracovníky a zajišťuje, aby bylo v jejich výzkumu zahrnuto hledisko rovnosti žen a mužů;

g)

za účelem zvýšení informovanosti občanů EU o rovnosti žen a mužů spolu s příslušnými zúčastněnými osobami organizuje konference, kampaně a setkání na evropské úrovni a předkládá jejich zjištění a závěry Komisi;

h)

šíří informace o pozitivních vzorech úloh žen a mužů ve všech oblastech života, jež se vymykají zažitým představám, zveřejňuje svá zjištění a předkládá iniciativy s cílem seznámit veřejnost s těmito příklady úspěchu a vycházet z nich při další činnosti;

i)

rozvíjí dialog a spolupráci s nevládními organizacemi a s organizacemi zabývajícími se rovností příležitostí, s vysokými školami a odborníky, výzkumnými středisky, sociálními partnery a s podobnými subjekty, které se aktivně snaží dosáhnout rovnosti na vnitrostátní a evropské úrovni;

j)

vytváří dokumentační zdroje přístupné veřejnosti;

k)

poskytuje veřejnoprávním a soukromým organizacím informace o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů; a

l)

poskytuje orgánům Společenství informace o rovnosti žen a mužů a jejím zohledňování v přistupujících a kandidátských zemích.

a)

správní rada;

b)

odborný sbor;

c)

ředitele a zaměstnanci.

a)

z osmnácti zástupců jmenovaných Radou na návrh každého dotčeného členského státu;

b)

z jednoho člena zastupujícího Komisi a jmenovaného Komisí;

a)

přijímá roční pracovní program a střednědobý pracovní program pro tříleté období, a to na základě návrhu vypracovaného ředitelem podle článku 12, po konzultaci s Komisí a v souladu s rozpočtem a dostupnými zdroji; programy lze v případě potřeby kdykoli přezkoumat; první roční pracovní program se přijme nejpozději devět měsíců po jmenování ředitele;

b)

přijímá výroční zprávu uvedenou v čl. 3 odst. 2, která porovnává zejména dosažené výsledky s cíli ročního pracovního programu; tato zpráva se nejpozději do 15. června předá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní se na internetových stránkách institutu;

c)

vykonává disciplinární pravomoc nad ředitelem a jmenuje jej nebo odvolává podle článku 12; a

d)

přijímá návrh ročního rozpočtu a konečný rozpočet institutu.

a)

jeden vhodnou nevládní organizaci na úrovni Společenství, která má oprávněný zájem přispívat k boji proti diskriminaci na základě pohlaví a k prosazování rovnosti žen a mužů;

b)

jeden organizace zaměstnavatelů na úrovni Společenství; a

c)

jeden organizace zaměstnanců na úrovni Společenství.

a)

výsledky dosažené během prvního funkčního období a způsob jejich dosažení;

b)

úkoly a potřeby institutu v následujících letech.

a)

plnění úkolů uvedených v článku 3;

b)

přípravu a provádění ročních a střednědobých pracovních programů institutu;

c)

přípravu zasedání správní rady a odborného sboru;

d)

přípravu a zveřejnění výroční zprávy uvedené v čl. 3 odst. 2;

e)

veškeré personální záležitosti, a zejména za výkon pravomocí uvedených v čl. 13 odst. 3;

f)

záležitosti spojené s běžným řízením; a

g)

účinné sledování a hodnocení činnosti institutu ve vztahu k jeho cílům, a to podle odborníky uznávaných standardů. Ředitel každoročně podává správní radě zprávu o výsledcích sledování.

a)

dotace od Společenství uvedené v souhrnném rozpočtu Evropské unie (oddíl Komise);

b)

platby obdržené za poskytnuté služby;

c)

jakékoli finanční příspěvky od organizací nebo třetích zemí uvedených v článku 8; a

d)

jakékoli dobrovolné příspěvky od členských států.

30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 403/18

(1)

Směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (3) byla několikrát podstatným způsobem změněna. Při zavádění nových změn je nyní vhodné směrnici v zájmu přehlednosti přepracovat.

(2)

Pravidla pro řidičské průkazy jsou základními prvky společné dopravní politiky, přispívají ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a usnadňují volný pohyb osob, které se usazují v jiném členském státě, než ve kterém byl řidičský průkaz vydán. Vzhledem k významu individuálních dopravních prostředků podporuje vlastnictví řidičského průkazu, který je řádně uznán hostitelským členským státem, volný pohyb a svobodu usazování osob. Navzdory pokroku dosaženému při harmonizaci pravidel pro řidičské průkazy přetrvávají mezi členskými státy výrazné rozdíly, pokud jde o pravidla týkající se periodicity prodlužování platnosti průkazů a podskupin vozidel, jež je potřeba více harmonizovat s cílem přispět k provádění politik Společenství.

(3)

Možnost stanovit vnitrostátní ustanovení o době platnosti podle směrnice 91/439/EHS vede k tomu, že v jednotlivých členských státech existují různá pravidla a platí více než 110 různých vzorů řidičských průkazů. To způsobuje občanům, policii i orgánům odpovědným za správu řidičských průkazů problémy z hlediska průhlednosti a vede k padělání dokladů, které jsou někdy staré i několik desetiletí.

(4)

Za účelem zabránění tomu, že jednotný evropský vzor řidičského průkazu se stane dalším vzorem z oněch sto deseti, které jsou již v oběhu, by členské státy měly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby tento jednotný vzor byl vydán všem držitelům řidičských průkazů.

(5)

Touto směrnicí by neměla být dotčena stávající řidičská oprávnění udělená nebo získaná přede dnem její použitelnosti.

(6)

Řidičské průkazy jsou vzájemně uznávány. Členské státy by měly mít možnost uplatnit na průkaz s neomezenou správní platností, jenž byl vydán jiným členským státem a jehož držitel pobývá na jejich území po dobu delší než dva roky, dobu platnosti stanovenou touto směrnicí.

(7)

Zavedení doby správní platnosti pro nové řidičské průkazy by mělo umožnit použít v okamžiku periodického prodlužování platnosti nejnovější opatření proti padělání a provádět lékařská vyšetření či jiná opatření stanovená členskými státy.

(8)

Z důvodu bezpečnosti silničního provozu je třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů. Je zapotřebí sblížit normy pro řidičské zkoušky a pro vydávání řidičských průkazů. Za tímto účelem je třeba vymezit znalosti, dovednosti a chování související s řízením motorových vozidel, vypracovat řidičské zkoušky na základě těchto kritérií a nově stanovit minimální normy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení těchto vozidel.

(9)

Doklad o tom, že řidiči vozidel používaných k přepravě osob nebo zboží splňují minimální normy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení, je třeba předložit v době vystavení řidičského průkazu a poté v pravidelných intervalech. Tato pravidelná kontrola podle vnitrostátních právních předpisů, ověřující plnění minimálních norem, bude přispívat k volnému pohybu osob, předcházet narušování hospodářské soutěže a lépe zohledňovat konkrétní odpovědnost řidičů těchto vozidel. Členské státy by měly mít možnost stanovit povinná lékařská vyšetření jako záruku splnění minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost k řízení jiných motorových vozidel. Z důvodu průhlednosti by se tato vyšetření měla časově krýt s prodlužováním platnosti řidičských průkazů a měla by tedy být určována dobou platnosti průkazu.

(10)

Je nezbytné dále posílit zásadu postupného přístupu ke skupinám dvoukolových vozidel a ke skupinám vozidel používaných pro přepravu osob a zboží.

(11)

Členské státy by však měly mít možnost stanovit pro řízení určitých skupin vozidel vyšší věkovou hranici s cílem dále podpořit bezpečnost silničního provozu; ve výjimečných případech by členské státy měl mít možnost stanovit nižší věkovou hranici, aby zohlednil vnitrostátní poměry.

(12)

Definice skupin by měly ve větší míře odrážet technické charakteristiky dotyčných vozidel a dovednosti nezbytné k řízení vozidla.

(13)

Zejména zavedení skupiny řidičských průkazů pro mopedy zvýší bezpečnost silničního provozu, pokud jde o nejmladší řidiče, kteří jsou podle statistik nejčastějšími oběťmi dopravních nehod.

(14)

Je třeba přijmout zvláštní ustanovení, která usnadní tělesně postiženým osobám řízení vozidel.

(15)

Z důvodů bezpečnosti silničního provozu by členské státy měly mít možnost uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy týkající se odebírání, pozastavování, prodlužování a rušení řidičských průkazů na všechny držitele řidičských průkazů, kteří získali obvyklé bydliště na jejich území.

(16)

Vzor řidičského průkazu stanovený ve směrnici 91/439/EHS je třeba nahradit jednotným vzorem v podobě plastové karty. Zároveň je třeba tento vzor řidičského průkazu upravit z důvodu zavedení nové skupiny řidičských průkazů pro mopedy a nové skupiny řidičských průkazů pro motocykly.

(17)

Zavedení nepovinného mikročipu do nového vzoru řidičského průkazu v podobě plastové karty by mělo členským státům umožnit dále zvýšit úroveň ochrany proti padělání. Členské státy by měly mít možnost ukládat na čip vnitrostátní údaje, pokud nebudou zasahovat do společně přístupných údajů. Technické požadavky na mikročipy by měla stanovit Komise, které je nápomocen výbor pro řidičské průkazy.

(18)

Je třeba stanovit minimální normy týkající se přístupu k povolání zkušebních komisařů a požadavků na odbornou přípravu zkušebních komisařů s cílem zlepšit znalosti a dovednosti zkušebních komisařů, a tím zajistit objektivnější hodnocení žadatelů o řidičské oprávnění a dosáhnout tak větší harmonizace řidičských zkoušek.

(19)

Komise by měla mít možnost přizpůsobovat přílohy I až VI vědeckému a technickému pokroku.

(20)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(21)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení kritérií nezbytných k používání této směrnice. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(22)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(23)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze VII části B,

Skupina AM

—

„motocyklem“ se rozumí dvoukolová vozidla s postranním vozíkem nebo bez něj, definovaná v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2002/24/ES,

—

„motorovou tříkolkou“ se rozumí vozidla se třemi symetricky uspořádanými koly, definovaná v čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 2002/24/ES.

a)

Skupina A1:

b)

Skupina A2:

c)

Skupina A:

—

„motorovým vozidlem“ se rozumí jakékoli vozidlo s vlastním pohonem běžně používané pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici. Tento pojem zahrnuje trolejbusy, tj. vozidla připojená k elektrickému vodiči, ale nejezdící po kolejích. Nezahrnuje zemědělské nebo lesnické traktory;

—

„zemědělským nebo lesnickým traktorem“ se rozumí jakékoliv kolové nebo pásové vozidlo s vlastním pohonem s nejméně dvěma nápravami, jehož hlavní funkce spočívá v tažné síle, a které je zvláště navrženo, aby tahalo, tlačilo, vozilo nebo pracovalo s určitým nářadím, stroji nebo přívěsy používanými při zemědělských nebo lesních pracích, a jehož použití pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici je pouze jeho vedlejší funkcí.

a)

Skupina B1:

b)

Skupina B:

motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kg a navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

Aniž jsou dotčeny předpisy pro schvalování typu platné pro dotyčná vozidla, je možné motorová vozidla v této skupině doplnit o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této soupravy nepřesahuje 4 250 kg. V případě, že hmotnost této soupravy přesáhne 3 500 kg, vyžadují členské státy v souladu s ustanoveními přílohy V, aby tato souprava byla řízena pouze po

Členské státy mohou též požadovat jak tento výcvik tak složení zkoušky dovedností a chování.

Členské státy uvedou na řidičském průkazu oprávnění k řízení takovéto soupravy prostřednictvím příslušného kódu Společenství.

minimální věk pro skupinu B se stanoví na 18 let.

c)

Skupina BE:

d)

Skupina C1:

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3 500 kg, avšak nejvýše 7 500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

e)

Skupina C1E:

f)

Skupina C:

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3 500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg,

g)

Skupina CE:

h)

Skupina D1:

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 m; motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

i)

Skupina D1E:

j)

Skupina D:

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osm cestujících kromě řidiče; motorová vozidla, která je možné řídit s průkazem skupiny D, mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kg.

k)

Skupina DE:

a)

u skupiny AM snížit až na 14 let nebo zvýšit až na 18 let;

b)

u skupiny B1 zvýšit až na 18 let;

c)

u skupiny A1 zvýšit až na 17 nebo 18 let,

d)

u skupin B a BE snížit až na 17 let.

a)

vozidla používaná hasičským sborem a vozidla používaná pro udržování veřejného pořádku,

b)

vozidla procházející zkušební jízdou v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou.

a)

průkazy pro skupiny C1, C, D1 a D lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B,

b)

průkazy pro skupiny BE, C1E, CE, D1E a DE lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupin B, C1, C, D1 a D.

a)

průkazy vydané pro skupiny C1E, CE, D1E nebo DE platí pro soupravy vozidel skupiny BE,

b)

průkazy vydané pro skupinu CE platí pro skupinu DE, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D,

c)

průkazy vydané pro skupiny CE a DE platí pro soupravy vozidel skupin C1E a D1E,

d)

průkazy vydané pro jakoukoliv skupinu platí pro vozidla skupiny AM. Členský stát však může u řidičských průkazů vydaných na svém území omezit rovnocennost u skupiny AM na skupiny A1, A2 a A, pokud tento členský stát uloží jako podmínku pro získání skupiny AM praktickou zkoušku,

e)

průkazy vydané pro skupinu A2 platí také pro skupinu A1,

f)

průkazy vydané pro skupiny A, B, C nebo D platí pro skupiny A1, A2, B1, C1 nebo D1.

a)

motorových tříkolek v rámci průkazu skupiny B, pro motorové tříkolky s výkonem vyšším než 15 kW, pokud je držiteli průkazu skupiny B alespoň 21 let,

b)

motocyklů skupiny A1 v rámci průkazu skupiny B.

a)

vozidel skupiny D1 (s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kg, do které není zahrnuto případné zvláštní zařízení určené pro přepravu osob se zdravotním postižením) řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, jejž získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou vozidla používána neziskovými organizacemi k sociálním účelům a pokud řidič poskytuje své služby jako dobrovolník;

b)

vozidel s maximální přípustnou hmotností nad 3 500 kg řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, jejž získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou tato vozidla určena zejména k používání v zaparkovaném stavu k výuce nebo rekreaci, pokud jsou používána neziskovými organizacemi pro sociální účely a pokud jsou upravena tak, že nemohou být použita pro přepravu více než devíti osob ani pro přepravu nákladu jiného než který je naprosto nezbytný pro tyto účely.

a)

složili zkoušku dovedností a chování a teoretickou zkoušku a splňují zdravotní požadavky, v souladu s ustanoveními příloh II a III,

b)

složili teoretickou zkoušku, pouze pokud jde o skupinu AM; členské státy mohou u této skupiny požadovat, aby žadatelé složili zkoušku dovedností a chování a aby se podrobili lékařskému vyšetření.

Pro tříkolky a čtyřkolky v rámci této skupiny mohou členské státy uložit zvláštní zkoušku dovedností a chování. Pro odlišení vozidel skupiny AM je možné na řidičském průkazu uvádět vnitrostátní kód,

c)

pokud jde o skupinu A2 nebo skupinu A a za podmínky získání nejméně dvouleté praxe řízení motocyklů skupiny A1 nebo skupiny A2, složili pouze zkoušku dovedností a chování nebo dokončili výcvik podle přílohy VI,

d)

dokončili výcvik nebo složili zkoušku dovedností a chování, nebo dokončili výcvik a složili zkoušku dovedností a chování podle přílohy V, pokud jde o skupinu B pro řízení soupravy vozidel podle definice v čl. 4 odst. 4 písm. b) druhém pododstavci,

e)

mají obvyklé bydliště na území členského státu vydávajícího průkaz nebo mohou doložit, že už tam alespoň šest měsíců studují.

2.

a)

trvalým splňováním minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost k řízení podle přílohy III pro řidičské průkazy skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1, D1E; a

b)

obvyklým bydlištěm na území členského státu vydávajícího průkaz nebo doložením, že tam žadatelé už alespoň šest měsíců studují.

5.

1.

Fyzické charakteristiky karty řidičského průkazu Společenství musí odpovídat normám ISO 7810 a ISO 7816-1.

Karta je vyrobena z polykarbonátu.

Metody posuzování vlastností řidičských průkazů pro účely potvrzení jejich souladu s mezinárodními normami musí odpovídat normě ISO 10373.

2.

Fyzická ochrana řidičských průkazů

Fyzickou ochranu řidičských průkazů může ohrozit:

Celková ochrana se týká systému jako celku, který sestává z podávání žádostí, přenosu údajů, materiálu samotné karty, techniky tisku a minimálního množství různých ochranných prvků a procesu personalizace.

3.

Průkaz má dvě strany.

Strana 1 obsahuje:

Strana 2 obsahuje:

a)

Má-li držitel řidičského průkazu vydaného členským státem v souladu s touto přílohou obvyklé bydliště v jiném členském státě, může tento členský stát do průkazu zapsat informace, které jsou nezbytně nutné pro jeho správu, pokud tento druh informací zapisuje i do průkazů, které vydává, a pokud je tam pro tento účel dostatek místa.

b)

Po konzultaci s Komisí mohou členské státy použít další barvy nebo označení, jako například čárové kódy a státní symboly, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy.

V souvislosti se vzájemným uznáváním průkazů nesmí čárový kód obsahovat jiné informace než ty, které již lze přečíst na řidičském průkazu, nebo ty, které jsou nezbytně nutné pro postup vydávání průkazu.

Strana 2

1. Příjmení 2. Jméno 3. Datum a místo narození 4a. Datum vydání řidičského průkazu 4b. Úřední platnost do 4c. Vydal 5. Pořadové číslo průkazu 8. Bydliště 9. Skupina (1) 10. Datum vydání, pro jednotlivé skupiny 11. Platnost do, pro jednotlivé skupiny 12. Omezení

—

teoretické zkoušky, a poté

—

zkoušky dovedností a chování.

2.1

Musí být položeny otázky ke každému z následujících bodů, přičemž obsah a forma otázek se ponechává na uvážení každého členského státu:

3.1

Povinné ověření obecných znalostí o:

4.1

Povinné ověření obecných znalostí o:

4.2

Povinné ověření obecných znalostí o těchto dalších ustanoveních týkajících se skupin C, CE, D a DE:

5.1

Řízení vozidla s manuální převodovkou podléhá složení zkoušky dovedností a chování vykonané ve vozidle s manuální převodovkou.

Pokud žadatel složí praktickou zkoušku na vozidle s automatickou převodovkou, tato skutečnost se uvede v každém řidičském průkazu vydaném na základě složení této zkoušky. Řidičské průkazy s tímto označením lze použít pouze k řízení vozidel s automatickou převodovkou.

„Vozidlem s automatickou převodovkou“ se rozumí vozidlo, u kterého je možno měnit převodový poměr mezi motorem a koly pouze pomocí akcelerátoru nebo brzd.

5.2

Vozidla používaná při zkouškách dovedností a chování musí splňovat následující minimální kritéria. Členské státy mohou stanovit přísnější kritéria nebo přidat další.

Skupina A1:

Motocykl skupiny A1 bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 120 cm3, schopný vyvinout rychlost nejméně 90 km/h

Skupina A2:

Motocykl bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 400 cm3 a výkonem motoru nejméně 25 kW

Skupina A

Motocykl bez postranního vozíku s objemem válců nejméně 600 cm3 a výkonem motoru nejméně 40 kW

Skupina B:

Čtyřkolové vozidlo skupiny B schopné vyvinout rychlost nejméně 100 km/h,

Skupina BE:

Souprava sestávající ze zkušebního vozidla skupiny B a přívěsu s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 000 kg, schopná vyvinout rychlost nejméně 100 km/h, nespadající do skupiny B; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa o šířce a výšce odpovídající alespoň šířce a výšce motorového vozidla; uzavřené skříňové těleso může být také o něco užší než motorové vozidlo, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina B1:

Čtyřkolové vozidlo s vlastním pohonem schopné vyvinout rychlost nejméně 60 km/h,

Skupina C:

Vozidlo skupiny C s maximální přípustnou hmotností nejméně 12 000 kg, délkou nejméně 8 m a šířkou nejméně 2,40 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem, převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina; skutečná celková hmotnost přistaveného vozidla musí být nejméně 10 000 kg.

Skupina CE:

buď kloubové vozidlo nebo souprava zkušebního vozidla skupiny C a přívěsu o délce nejméně 7,5 m; jak kloubové vozidlo, tak jízdní souprava musí mít maximální přípustnou hmotnost nejméně 20 000 kg, délku nejméně 14 m a šířku nejméně 2,40 m, musí být schopny vyvinout rychlost nejméně 80 km/h, být vybaveny brzdami s protiblokovacím systémem, převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed, a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina; skutečná celková hmotnost přistaveného kloubového vozidla i jízdní soupravy musí být nejméně 15 000 kg.

Skupina C1:

Vozidlo podskupiny C1 s maximální přípustnou hmotností nejméně 4 000 kg, délkou nejméně 5 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je nejméně tak široká a vysoká jako kabina;

Skupina C1E:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem podskupiny C1 a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg; tato souprava musí mít délku nejméně 8 m a být schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně tak široké a vysoké jako kabina; uzavřené skříňové těleso může také být o něco užší než kabina, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina D:

Vozidlo skupiny D o délce nejméně 10 m a šířce nejméně 2,40 m, schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

Skupina DE:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem skupiny D a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg, šířkou nejméně 2,40 m, schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně 2 m široké a 2 m vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Skupina D1:

Vozidlo podskupiny D1 s maximální přípustnou hmotností nejméně 4 000 kg, délkou nejméně 5 m a schopné vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; vybavené brzdami s protiblokovacím systémem a záznamovým zařízením podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

Skupina D1E:

Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem podskupiny D1 a přívěsem s maximální přípustnou hmotností nejméně 1 250 kg, schopná vyvinout rychlost nejméně 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je nejméně 2 m široké a 2m vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg.

Zkušební vozidla u skupin BE, C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E, která nejsou v souladu s výše uvedenými minimálními kritérií, která se však užívala v okamžiku vstupu této směrnice v platnost nebo před jejím vstupem v platnost, mohou být používána ještě po dobu nejvýše deseti let od tohoto dne. Požadavky týkající se nákladu přepravovaného těmito vozidly mohou členské státy provést nejpozději do deseti let od vstupu směrnice Komise 2000/56/ES (3) v platnost.

6.1.1

Upravit si ochrannou výstroj, například rukavice, boty, oblečení a ochrannou přílbu;

6.1.2

Provést namátkovou kontrolu stavu pneumatik, brzd, řízení, spínače výstražných světel (je-li k dispozici), řetězu, hladiny oleje, světel, světlometů, směrových světel a výstražných zvukových zařízení.

6.2.1

Dát motocykl na stojan, sejmout motocykl se stojanu a vést jej bez použití motoru;

6.2.2

Zaparkovat motocykl na stojan;

6.2.3

Alespoň dva jízdní úkony, včetně slalomu, provedené při nízké rychlosti; to by mělo umožnit posouzení schopnosti současně ovládat spojku a brzdu, udržovat rovnováhu a směr pohledu, polohu na motocyklu a polohu chodidla na opěrkách pro nohy;

6.2.4

Alespoň dva jízdní úkony provedené při vyšší rychlosti, z nichž jeden při zařazeném druhém nebo třetím rychlostním stupni a rychlosti nejméně 30 km/h, a jeden spočívající ve vyhýbání se překážce při minimální rychlosti 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopností udržovat polohu na motocyklu, směr pohledu, rovnováhu a ovládat techniku řízení a techniku řazení;

6.2.5

Brzdění: předvést alespoň dva úkony brzdění, včetně použití nouzové brzdy, při minimální rychlostí 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopnosti ovládat přední a zadní brzdy, udržovat směr pohledu a polohu na motocyklu.

Zvláštní jízdní úkony uvedené v bodech 6.2.3 až 6.2.5 musí být provedeny nejpozději pět let od vstupu směrnice 2000/56/ES v platnost.

6.3.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

6.3.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

6.3.3

jízdu v zatáčkách;

6.3.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

6.3.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

6.3.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

6.3.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

6.3.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízdu do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

6.3.9

Provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

7.1.1

úprava sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení;

7.1.2

nastavení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici;

7.1.3

kontrola zavření dveří;

7.1.4

provedení namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače), světel, světlometů, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení;

7.1.5

kontrola bezpečnostních opatření týkajících se nakládání vozidla: karoserie, plachty, dveře od nákladního prostoru, zamykání kabiny, způsob nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupinu BE);

7.1.6

kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupinu BE);

7.2.1

couvání na přímé silnici nebo couvání doprava nebo doleva za roh, při udržení správného jízdního pruhu;

7.2.2

otočení vozidla do opačného směru jízdou vpřed a couváním;

7.2.3

zaparkování vozidla a opuštění parkovacího místa (podélné, šikmé nebo kolmé parkování, a to jízdou vpřed a couváním, na rovině, do kopce nebo z kopce);

7.2.4

zabrzdění za účelem zastavení přesně na určeném místě; provedení nouzového zastavení však není povinné.

7.3.1

připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv za sebou);

7.3.2

couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států;

7.3.3

bezpečné zaparkování pro nakládku a vykládku.

7.4.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

7.4.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

7.4.3

jízdu v zatáčkách;

7.4.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

7.4.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

7.4.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

7.4.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

7.4.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízdu do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

7.4.9

provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

8.1.1

úprava sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení;

8.1.2

nastavení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici;

8.1.3

namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, světel, světlometů, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení;

8.1.4

kontrola posilovačů brzd a systémů řízení; kontrola stavu kol, matic kol, blatníků, čelního skla, oken a stěračů, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače); kontrola a používání přístrojové desky včetně záznamového zařízení podle nařízení (EHS) č. 3821/85;

8.1.5

kontrola tlaku vzduchu, vzduchových nádrží a odpružení;

8.1.6

kontrola bezpečnostních opatření týkajících se nakládání vozidla: karoserie, plachty, dveře od nákladního prostoru, nakládací mechanismus (je-li k dispozici), zamykání kabiny (je-li k dispozici), způsob nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupiny C, CE, C1, C1E);

8.1.7

kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupiny CE, C1E, DE, D1E);

8.1.8

schopnost přijmout zvláštní bezpečnostní opatření týkající se vozidla; kontrola karoserie, dveří pro cestující, nouzových východů, výbavy pro první pomoc, hasicích přístrojů a dalšího bezpečnostního vybavení (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E);

8.1.9

orientace v silniční mapě, plánování cesty včetně použití elektronických navigačních systémů (nepovinné).

8.2.1

připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv za sebou) (pouze pro skupiny CE, C1E, DE, D1E);

8.2.2

couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států;

8.2.3

bezpečné zaparkování pro nakládku/vykládku na nakládací rampě/plošině nebo podobném zařízení (pouze pro skupiny C, CE, C1, C1E);

8.2.4

parkování s ohledem na bezpečné vystupování cestujících z autobusu a nastupování cestujících do autobusu (pouze pro skupiny D, DE, D1, D1E).

8.3.1

rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; při opouštění příjezdové cesty;

8.3.2

jízdu na přímých komunikacích; míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem;

8.3.3

jízdu v zatáčkách;

8.3.4

křižovatky: příjezd do křižovatky a průjezd křižovatkami a dálničními uzly;

8.3.5

změnu směru: odbočování doleva a doprava; přejíždění mezi jízdními pruhy;

8.3.6

příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo podobné komunikace (je-li k dispozici): příjezd ze zrychlovacího pruhu; výjezd přes zpomalovací pruh;

8.3.7

předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízdu kolem překážek, např. zaparkovaných aut; (popřípadě) předjíždění jinými vozidly;

8.3.8

zvláštní silniční prvky (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy; železniční úrovňové přejezdy; tramvajové a autobusové zastávky; přechody pro chodce; jízda do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu;

8.3.9

provedení nezbytných bezpečnostních opatření při opouštění vozidla.

9.1

Pro každou z uvedených řidičských situací musí hodnocení odrážet dovednost, s jakou žadatel zvládá řízení vozidla, a předvedenou schopnost naprosto bezpečně řídit v provozu na pozemních komunikacích. Zkoušející se během zkoušky musí cítit bezpečně. Chyby v řízení nebo nebezpečné chování bezprostředně ohrožující bezpečnost zkušebního vozidla, jeho cestujících nebo dalších účastníků silničního provozu mají za následek nesložení zkoušky bez ohledu na to, zda musí zkoušející nebo doprovázející osoba zasáhnout. Avšak je na zkoušejícím, aby rozhodl, zda má být praktická zkouška dokončena.

Zkoušející musí být vyškoleni tak, aby byli schopni správně vyhodnotit schopnost žadatelů bezpečně řídit. Práci zkoušejících musí sledovat a dozorovat orgán pověřený členským státem, aby bylo zajištěno správné a důsledné provádění hodnocení chyb v souladu s normami stanovenými v této příloze.

9.2

Během hodnocení věnuje zkoušející zvláštní pozornost tomu, zda žadatelé vykazují defenzivní a sociální řidičské chování. To by se mělo odrážet v celkovém způsobu řízení a zkoušející by toto měl brát v úvahu při celkovém hodnocení žadatele. Celkové hodnocení zahrnuje přizpůsobivé a rozhodné (bezpečné) řízení, zohlednění stavu vozovky a povětrnostních podmínek, respektování okolního dopravního provozu, respektování zájmů ostatních účastníků silničního provozu (zejména zranitelnějších) a předvídání.

9.3

Zkoušející dále hodnotí, zda žadatel:

—

rozpoznat nebezpečné situace v dopravním provozu a zhodnotit jejich závažnost;

—

dostatečně ovládat své vozidlo tak, aby se nevytvářely nebezpečné situace, a reagovat přiměřeně, pokud se takové situace vyskytnou;

—

dodržovat pravidla silničního provozu, zejména ta, která jsou určena k zabránění dopravním nehodám a zachování plynulosti provozu;

—

odhalit každou závažnější technickou závadu na svých vozidlech, zejména ty závady, které představují riziko pro bezpečnost, a odpovídajícím způsobem zajistit jejich odstranění;

—

brát v úvahu všechny faktory, které ovlivňují chování řidiče (například alkohol, únavu, slabý zrak, atd.) s cílem zachovat plné využití schopností potřebných pro bezpečnou jízdu;

—

projevováním patřičného respektu vůči ostatním pomáhat zajišťovat bezpečnost všech účastníků silničního provozu, zvláště těch nejslabších a nejohroženějších.

1.

Pro účely této přílohy se řidiči dělí do dvou tříd:

2.

Žadatelé o vydání prvního řidičského průkazu nebo o prodloužení platnosti řidičského průkazu se obdobně řadí do třídy, do které budou patřit, jakmile jim bude průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena.

3.

Třída 1:

Žadatelé jsou povinni podrobit se lékařskému vyšetření, pokud se během vyplňování nezbytných formalit nebo během zkoušek, které musí před vydáním řidičského průkazu složit, ukáže, že trpí jedním nebo více zdravotními postiženími uvedenými v této příloze.

4.

Třída 2:

Žadatelé jsou povinni podrobit se lékařskému vyšetření před vydáním prvního řidičského průkazu a poté jsou řidiči kontrolováni při každém prodlužování platnosti řidičského průkazu v souladu s vnitrostátním systémem platným v členském státě obvyklého bydliště.

5.

Pravidla stanovená členskými státy pro vydání nebo každé další prodloužení platnosti řidičského průkazu mohou být přísnější než pravidla stanovená v této příloze.

6.

Všichni žadatelé o řidičský průkaz se podrobí odpovídající prohlídce, aby se zajistilo, že mají dostatečnou zrakovou ostrost pro řízení motorového vozidla. Pokud existují důvodné pochybnosti o zrakové ostrosti žadatele, vyšetří žadatele příslušný zdravotnický orgán. Při tomto vyšetření je věnována pozornost zejména: zrakové ostrosti, zornému poli, vidění za šera a postupujícím očním onemocněním.

Pro účely této přílohy se nitrooční čočky nepovažují za korektivní čočky.

6.1

Žadatelé o vydání řidičského průkazu nebo o prodloužení jeho platnosti musí mít, v případě potřeby s použitím korekčních čoček, binokulární zrakovou ostrost nejméně 0,5 při použití obou očí. Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit jejich platnost, pokud se během lékařského vyšetření ukáže, že horizontální zorné pole je menší než 120o, kromě výjimečných případů náležitě odůvodněných příznivým lékařským posudkem a pozitivní praktickou zkouškou, nebo že dotyčná osoba trpí jakoukoliv jinou oční vadou, která by ohrožovala bezpečnost jízdy. V případě odhalení nebo oznámení postupujícího očního onemocnění může být řidičský průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena pod podmínkou, že se žadatel bude pravidelně podrobovat vyšetření příslušným zdravotnickým orgánem.

6.2

Žadatelé o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu, kteří mají úplnou funkční ztrátu zraku na jednom oku nebo kteří používají pouze jedno oko (např.v případě diplopie), musí mít zrakovou ostrost nejméně 0,6, v případě potřeby s použitím korekčních čoček. Příslušný zdravotnický orgán musí osvědčit, že toto monokulární vidění existuje dostatečně dlouho, aby došlo k adaptaci, a že zorné pole tohoto oka je normální.

6.3

Žadatelé o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu musí mít zrakovou ostrost, v případě potřeby s použitím korekčních čoček, nejméně 0,8 v lepším oku a nejméně 0,5 v horším oku. Pokud jsou k dosažení hodnot 0,8 a 0,5 použity korekční čočky, musí nekorigovaná ostrost každého oka dosáhnout hodnoty 0,05, nebo musí být hodnot minimální ostrosti (0,8 a 0,5) dosaženo buď korekcí pomocí brýlí o síle nepřesahující plus nebo minus 8 dioptrií nebo pomocí kontaktních čoček (nekorigované vidění = 0,05). Žadatel musí korekci dobře snášet. Řidičské průkazy nebudou vydány nebo obnoveny žadatelům, kteří nemají normální binokulární zorné pole nebo kteří trpí diplopií.

7.

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům ve třídě 2 pouze na základě posudku příslušných zdravotnických orgánů; během lékařské prohlídky je věnována zvláštní pozornost možnosti kompenzace.

8.

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí obtížemi nebo vadami pohybového ústrojí, které jsou nebezpečné při řízení motorového vozidla.

8.1

Řidičské průkazy podléhající určitým omezením lze v případě nutnosti vydat tělesně postiženým žadatelům nebo řidičům na základě vydání posudku příslušného zdravotnického orgánu. Tento posudek musí vycházet z lékařském posouzení zmíněných obtíží nebo vad a v nezbytných případech z praktické zkoušky. V posudku musí být také uvedeno, jaké úpravy vozidla jsou nezbytné a zda musí být řidič vybaven ortopedickou pomůckou, pokud zkouška dovedností a chování prokáže, že by s takovou pomůckou nebylo řízení nebezpečné.

8.2

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům, kteří trpí postupujícími onemocněními, pokud je postižená osoba pravidelně vyšetřována, aby se zjistilo, zda je i nadále schopna řídit vozidlo naprosto bezpečně.

Je-li postižení neměnné, může být řidičský průkaz vydán nebo jeho platnost prodloužena, aniž by žadatel musel podstupovat pravidelná lékařská vyšetření.

8.3

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

9.

Jakákoli choroba, která může žadatele o vydání řidičského průkazu nebo řidiče žádajícího o prodloužení platnosti řidičského průkazu vystavit náhlému selhání kardiovaskulárního systému tak, že nastane náhlé zhoršení mozkových funkcí, představuje nebezpečí pro silniční provoz.

9.1

Řidičské průkazy nebudou vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou arytmií.

9.2

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří mají srdeční stimulátor, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

9.3

Otázka, zda vydat nebo prodloužit řidičský průkaz žadatelům nebo řidičům, kteří trpí anomáliemi krevního tlaku, se posuzuje s přihlédnutím k ostatním výsledkům vyšetření, možným přidruženým komplikacím a nebezpečí, které by tyto komplikace mohly představovat pro bezpečnost silničního provozu.

9.4

Obecně nelze řidičský průkaz vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí stenokardií během klidu či vzrušení. Vydání nebo prodloužení řidičského průkazu žadateli nebo řidiči, který prodělal infarkt myokardu, podléhá posudku příslušného zdravotnického zařízení, a v případě nutnosti pravidelným lékařským kontrolám.

9.5

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

10.

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí diabetes mellitus, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol odpovídajících jednotlivým případům.

10.1

Pouze ve velmi výjimečných případech mohou být řidičské průkazy vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům této třídy, kteří trpí diabetes mellitus vyžadující léčbu inzulínem, a to pouze tehdy, je-li to řádně odůvodněno posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

11.

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážným neurologickým onemocněním, není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu.

Neurologické poruchy spojené s chorobami nebo chirurgickými zákroky, které ovlivňují centrální nebo periferní nervový systém, vedoucí ke smyslovým nebo motorickým poruchám a ovlivňující rovnováhu a koordinaci, musí být náležitě zohledňovány vzhledem k jejich funkčním účinkům a rizikům postupu. V takových případech může být vydání nebo prodloužení řidičského průkazu podmíněno pravidelnými posudky pro případ rizika zhoršení stavu.

12.

Epileptické záchvaty nebo jiné náhlé poruchy vědomí představují vážné nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu, pokud se přihodí osobě řídící motorové vozidlo.

12.1

Řidičský průkaz může být vydán nebo prodloužen na základě vyšetření příslušným zdravotnickým orgánem a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol. Zdravotnický orgán zhodnotí stav epilepsie nebo jiných náhlých poruch vědomí, její klinickou formu a postup choroby (například žádný záchvat v posledních dvou letech), dosavadní léčbu a její výsledky.

12.2

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí epileptickými záchvaty nebo jinými náhlými poruchami vědomí, nebo se u nich předpokládá možnost jejich výskytu.

13.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí:

není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a v případě potřeby podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami.

13.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

14.

Požívání alkoholu představuje závažné nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu. Vzhledem k rozsahu tohoto problému musí být lékařská obec velmi ostražitá.

14.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na alkoholu nebo nejsou schopni zdržet se řízení pod vlivem alkoholu.

Po prokázaném období abstinence, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol, může být řidičský průkaz vydán nebo prodloužen žadatelům nebo řidičům, kteří byli v minulosti závislí na alkoholu.

14.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

15.

Zneužívání:

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na psychotropních látkách, nebo kteří nejsou na těchto látkách závislí, ale pravidelně je zneužívají, bez ohledu na skupinu požadovaného řidičského oprávnění.

15.1

Řidičské průkazy nelze vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří pravidelně užívají psychotropní látky v jakékoli podobě, které mohou omezit schopnost bezpečného řízení, je-li konzumované množství takové, že má negativní vliv na řízení. Toto ustanovení platí i pro všechny další léčivé přípravky nebo jejich kombinace, které ovlivňují schopnost řídit.

15.2

Příslušný zdravotnický orgán řádně posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

16.1

Řidičské průkazy mohou být vydány nebo prodlouženy žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážným selháním ledvin, pouze na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol.

16.2

Kromě výjimečných případů řádně odůvodněných posudkem příslušného zdravotnického orgánu a podmíněných pravidelnými lékařskými kontrolami nelze řidičské průkazy vydat nebo prodloužit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou a nevyléčitelnou renální nedostatečností.

17.1

Na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu, a v případě potřeby pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol může být řidičský průkaz vydán nebo prodloužen žadatelům nebo řidičům, kterým byl transplantován některý orgán nebo mají umělý implantát, který ovlivňuje schopnost řídit.

17.2

Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel, na která se vztahuje definice této třídy.

18.

Všeobecně platí, že pokud žadatelé nebo řidiči trpí jakoukoliv poruchou, která není uvedena v předchozích bodech, ale u které se předpokládá, že představuje nebo způsobí funkční neschopnost ovlivňující bezpečnost řízení, nelze řidičské průkazy vydat nebo prodloužit, není-li žádost podložena posudkem příslušného zdravotnického orgánu a v případě nutnosti podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami.

1.1

Osoba oprávněná k provádění praktického hodnocení výkonu kandidáta při řízení v motorovém vozidle musí mít znalosti, dovednosti a vědomosti související s tématy uvedenými v bodech 1.2. až1.6.

1.2

Schopnosti zkušebního komisaře musí být relevantní pro hodnocení výkonu kandidáta usilujícího o oprávnění k řízení vozidel skupiny, pro kterou probíhá řidičská zkouška.

1.3

Znalosti a vědomosti o řízení a hodnocení:

1.4

Dovednosti pro hodnocení:

1.5

Osobní řidičské dovednosti:

1.6

Kvalita služeb:

1.7

Znalosti o technické a fyzikální stránce vozidel

1.8

Hospodárné řízení z hlediska spotřeby pohonných hmot a šetrně k životnímu prostředí

2.1

Zkušební komisař pro řidičská oprávnění skupiny B:

2.2

Zkušební komisař pro řidičská oprávnění ostatních skupin:

2.3.1

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny AM, A1, A2 a A po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

2.3.2

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny C1, C, D1 a D po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

2.3.3

Členské státy mohou zmocnit zkušebního komisaře k provádění řidičských zkoušek skupiny BE, C1E, CE, D1E a DE po získání výchozí kvalifikace stanovené v bodě 3 pro jednu z těchto skupin.

3.1.1

Dříve než může být osoba zmocněna k provádění řidičských zkoušek, musí uspokojivě dokončit školicí program, který členský stát případně určí, aby měla schopnosti stanovené v bodě 1.

3.1.2

Členské státy musí stanovit, zda se obsah konkrétního školicího programu bude vztahovat na zmocnění k provádění řidičských zkoušek pro jednu nebo pro více než jednu skupinu řidičských průkazů.

3.2.1

Dříve než může být osoba zmocněna k provádění řidičských zkoušek, musí prokázat dostatečnou úroveň znalostí, vědomostí, dovedností a způsobilosti v oblasti témat uvedených v bodě 1.

3.2.2

Členské státy použijí postup zkoušení, který pedagogicky správným způsobem hodnotí schopnosti osoby podle bodu 1, zejména bodu 1.4. Postup zkoušení musí zahrnovat teoretickou část a praktickou část. Pokud je to vhodné, je možno použít hodnocení prováděné počítačem. Podrobnosti týkající se povahy a trvání zkoušek nebo hodnocení v rámci zkoušení je na uvážení jednotlivých členských států.

3.2.3

Členské státy musí stanovit, zda se obsah konkrétního zkoušení bude vztahovat na zmocnění k provádění řidičských zkoušek pro jednu nebo pro více než jednu skupinu řidičských průkazů.

4.1.1

Členské státy přijmou opatření pro zabezpečení kvality, aby bylo zaručeno udržování úrovně zkušebních komisařů.