21.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 366/1

(1)

Dopisem ze dne 4. srpna 2003 se Komise obrátila se žádostí o informace týkající se kontroly státní podpory v Polsku, a to případné podpory ve prospěch restrukturalizace příjemce podpory. Následně byla záležitost projednána útvary Komise a polskými orgány na různých technických jednáních a byla předmětem intenzivní výměny dopisů mezi Komisí a Polskem.

(2)

Dne 23. ledna 2004 konzultant odpovědný za nezávislé hodnocení programu restrukturalizace v Polsku podle ustanovení Protokolu čís. 8 předložil Komisi svůj posudek v uvedené záležitosti.

(3)

Dopisem ze dne 19. května 2004 informovala Komise Polsko, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES v souvislosti s podporou a navrhla předložení stanovených informací.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské Unie  (2). Komise vyzvala zainteresované strany k předložení připomínek týkajících se státní podpory.

(5)

V dopise ze dne 26. června 2004 odpovědělo Polsko na vznesené dotazy. Polsko rovněž požádalo Komisi o přijetí rozhodnutí podle bodu 10 Protokolu 8, kterým by získalo souhlas ke změně Programu restrukturalizace hutnictví železa a oceli v Polsku.

(6)

Komise obdržela připomínky zainteresovaných stran a odeslala je Polsku dopisem ze dne 27. září 2004.

(7)

Listem ze dne 22. listopadu 2004 poskytlo Polsko odpovědi na připomínky zainteresovaných stran. Poté se útvary Komise několikrát setkaly s polskými orgány. Dodatečné informace byly definitivně poskytnuty dopisem ze dne 8. června 2005.

(8)

Příjemce podpory, výrobce oceli Huta Częstochowa S. A. (dále nazývaný jen jako „HCz“, viz bod 2 písm. a)) je podnik v obtížích. V říjnu roku 2002 pronajala HCz svoje výrobní prostředky novému podniku – Huta Stali Częstochowa Sp. z o. o. (dále jen „HSCz“, viz bod 2 písm. b)).

(9)

Záležitost se týká dvou druhů podpory: finanční restrukturalizace HCz (viz bod 3) a několika jiných prostředků přímé podpory (viz bod 4).

(10)

„Restrukturalizace“ probíhala ve třech etapách, přičemž z hlediska kontroly státní podpory byla předmětem zájmu pouze poslední etapa. První zkouška provedení restrukturalizace v listopadu 2001 v rámci soudního strukturálního řízení skončila neúspěchem. V souvislosti s tím musela v říjnu 2002 HCz podat návrh na zahájení konkurzního řízení. V únoru 2003, podle nových právních předpisů, obdržela HCz souhlas s provedením restrukturalizace, což se stalo důvodem pro zastavení konkurzního řízení. Plán restrukturalizace předpokládá rozdělení aktiv mezi různé podniky a prodej podniků nebo majetku. Jeden podnik obdrží aktiva spojená s výrobou oceli, aby mohl splatit dluhy věřitelům z občanskoprávní oblasti (bankám a veřejným poskytovatelům služeb), a druhé – především pozemky na splacení zadlužení ve vztahu k veřejnoprávním věřitelům (zadlužení vůči orgánům státu, jako jsou například správci daně). Kromě toho, ostatní HCz podřízené společnosti budou prodány s cílem uspokojit do restrukturalizace nespadající veřejnoprávní a občanskoprávní pohledávky.

(11)

HCz je co do velikosti druhý výrobce oceli v Polsku. Vyrábí především legované plechy quarto (3), druh hotové oceli, činící více než 60 % jejího prodeje. Výrobek se používá pro výrobu lodí a ve stavebnictví.

(12)

První závod HCz byl založen v letech 1896 – 1902. Aktuálně k HCz patří poměrně moderní slévárna oceli a válcovna tlustých plechů s elektrickou pecí, zařízení k odlévání s nepřetržitým provozem a válcovací stolice na tlusté plechy s nástroji pro dokončovací úpravy. Jmenovitá výrobní kapacita slévárny oceli (vyrábějící polotovary, tzv. bramy) činí 700 000 tun a válcovny (zpracovávající polotovary na hotové výrobky) – okolo 780 000 tun.

(13)

HCz je majitelem 14 podřízených společností, které jí poskytují dodatkové služby. Mezi ně patří výrobce trubek Rurexpol Sp. z o.o. (4), koksovna Koksownia Sp. z o.o. a elektro-energetický podnik Elsen Sp. z o.o. V roce 2002 bylo v HCz a jejích pobočkách zaměstnáno přibližně 5 000 osob.

(14)

HCz patří ze 100 % polskému ministerstvu financí. Základní kapitál společnosti činí 370 mil. PLN (asi 70 mil. EUR (5). Účetní hodnota aktiv společnosti ke dni 31. prosince 2003 činila 768,5 miliónů PLN (tj. asi 160 milionů EUR).

(15)

Od léta roku 2001 se HCz nachází v těžké finanční situaci. Protože nebyla schopna obsluhovat svůj dluh (který ke konci roku 2003 činil okolo 1,4 miliardy PLN, tedy asi 310 mil. EUR), převažující část podílů jejího majetku, k nimž patří všechna aktiva v oceli, je zastavena ve prospěch hlavních věřitelů.

(16)

Dne 11. listopadu 2001 podala HCz návrh na zahájení smírčího řízení pod dohledem soudu, které by odročilo závazky HCz ke splácení dluhů. Smírčí řízení by mělo umožnit podniku provést restrukturalizaci prostřednictvím částečného umoření zadlužení věřiteli. V říjnu 2002 soud zrušil platnost smírčího řízení, protože věřitelé nesouhlasili s restrukturalizačními opatřeními. Podle polské strany smírčí řízení nepřineslo výsledek, protože věřitelé požadovali od HCz úhradu celého zadlužení z podpory poskytnuté HCz ze strany státu.

(17)

Dne 28. října 2002 podala HCz návrh na zahájení konkurzního řízení. Podle polských právních předpisů byla HCz povinna po ukončení smírčího řízení navrhnout konkurzní řízení, protože nemohla splatit své dluhy vymahatelné v okamžiku ukončení smírčího řízení. Od té doby pronajala HCz svůj výrobní majetek, ukončila výrobu oceli, působí pouze jako holdingová společnost svých dceřiných společností a v současnosti sestává pouze z řídícího orgánu složeného z asi 40 osob.

(18)

Výsledkem konkurzního řízení ve vztahu k HCz a s cílem udržet nepřetržitou výrobu ve firmě bez rizika, že by konkurzní správce pozastavil provoz během konkurzního řízení, byl založen nový hospodářský subjekt HSCz, ovládaný společností Towarzystwo Finansowe Silesia Sp. z o.o. (dále jen TFS, společnost s ručením omezeným působící v oblasti ocelových výrobků, v níž má většinový podíl Ministerstvo financí Polské republiky).

(19)

Dne 28. října 2002 si HSCz pronajala od HCz zařízení potřebné k výrobě oceli (zařízení zahrnuje ocelárnu, válcovnu tlustých plechů, koksovnu a některé základní služby). Smlouva o nájmu stanoví, že HSCz musí platit […] PLN (6) měsíčně za pronájem a převezme od HCz 2 057 zaměstnanců (současný stav je 1 950).

(20)

Nájemní smlouva přiznává společnosti HSCz odročení platby za pronájem na 14 měsíců. Ačkoliv ve smlouvě nejsou jednoznačně určeny úhrady úroků za toto odročení, byly dne 30. listopadu 2004 vypočteny zákonné úroky z prodlení ve výši[…] PLN, kterou musela HSCz zaplatit společnosti HCz.

(21)

TFS předala HSCz jen minimální požadovaný kapitál ve výši 50 000 PLN. Aby mohla působit na trhu bez obratového kapitálu, zkrátila HSCz dobu splatnosti pohledávek na přibližně 15 dnů a prodloužila dobu splatnosti závazků nad 50 dnů. To bylo umožněno díky tomu, že všichni hlavní dodavatelé (s jednou výjimkou) souhlasili a akceptovali uvedenou dobu splatnosti pohledávek, aby si udrželi HSCz jako svého hlavního klienta. Ve skutečnosti mnoho dodavatelů uzavřelo takzvané bártrové dohody, podle nichž za surovinu, zvláště za šrot, obdrželi platbu hotovými výrobky, jako je například ocelový plech určený k prodeji speciálním koncovým odběratelům. Tyto podniky pozorně sledovaly výrobu a účetnictví HSCz a za riziko, které nesly, požadovaly, aby uvedené operace byly značně ziskové.

(22)

Dodatečné zajištění bylo požadováno jen za závazky z titulu dodávky energií podnikem Polskie Sieci Energetyczne S. A. (dále jen PSE), a to ve formě podpisu třech garančních smluv na částku […] mil. PLN pro každou smlouvu ze strany TFS. Zahrnují na jedné straně zajištění skládající se ze třech garančních směnek zaručujících úhradu […] mil. PLN pro každou smlouvu, a z druhé strany – tři prohlášení se souhlasem k neprodlené exekuci podle polského občanského soudního řádu (čl. 777). Tak získala PSE záruky na částku […] mil. PLN. Dne 28. listopadu 2002 byly vystaveny dvě záruční směnky pokaždé na částku […] mil. PLN splatné do dne 30. června 2003, a další záruka na částku […] mil. PLN, splatná do dne 31. března 2005 byla poskytnuta dne 30. prosince 2002. Za všechny směnky a garance zaplatila HSCz stálou provizi ve výši […] PLN, naproti tomu za záruku na částku […] mil. PLN, zaplatila částku rovnající se asi 0,8 %. Avšak dlužné účty za elektrickou energii nikdy nepřekročily částku […] mil. PLN s přihlédnutím k tomu, že mechanizmus obsažený v garanční smlouvě zavazoval HSCz zaplatit dlužné částky v termínu 5 týdnů.

(23)

V červnu 1998 polská Rada ministrů přijala První program restrukturalizace hutnictví železa a oceli v Polsku. Byl aktualizován v roce 2001, a byl k němu připojen zákon ze dne 24. srpna 2001 – o restrukturalizaci hutnictví železa a oceli (7), který se stal právním základem restrukturalizace polského ocelářského průmyslu.

(24)

Dne 5. listopadu 2002 polská Rada ministrů přijala změny prvního programu restrukturalizace, který byl definitivně nazván Programem restrukturalizace a rozvoje hutnictví železa a oceli v Polsku do roku 2006 (dále jen „Státní program restrukturalizace“ nebo „SPR“). Tento program v hlavní míře umožňuje přiznávat státní podporu polskému ocelářskému průmyslu v souvislosti s jeho restrukturalizací v období od roku 1997 do roku 2006 maximální částkou 3 387 miliard PLN (713 mil. EUR).

(25)

V SPR je uvedena informace, že v Polsku existuje 17 hutí na výrobu oceli rozdělených na tři skupiny. Do první patří osm podniků, které v rámci SPR dostávají státní podporu. Ve většině byla tato státní podpora určena na konsolidaci čtyř hlavních oceláren v Polsku, které byly spojeny do největšího výrobce oceli v zemi pod názvem Polskie Huty Stali S. A. (dále jen „PHS“), který se v současnosti nazývá Mittal Steel Poland (dále nazývaný jen „MSP“) po prodeji holdingu LNM (8), a který byl v poslední době změněn na Mittal Steel (9). Do druhé skupiny patří šest podniků, které nebyly zahrnuty do programu restrukturalizace, protože výroba oceli nebyla jejich hlavní výrobní činností nebo proto, že neobdržely státní podporu. Do třetí skupiny patří tři podniky, které podporu získaly, ale které se mezitím dostaly do konkurzního řízení.

(26)

HCz patří do třetí skupiny. Vzhledem k tomu, že HCz podal návrh na zahájení konkurzního řízení, bylo do SPR zapsáno, že „další restrukturalizace huti bude probíhat formou jejího bankrotu“ (kapitola 3.1.2 a 5.1). Ve skutečnosti je v kapitole 3.1.3.3., HCz uveden jako jeden z podniků, „vůči kterým bylo uplatněno konkurzní řízení“ a potvrzuje, že se nyní podnik nachází pod dozorem „správce konkurzní podstaty“. V SPR v kapitole 5.4.2. je vysvětleno, že „k provedení restrukturalizace HCz by bylo nezbytné poskytnout podniku státní podporu ve výši okolo 1 mld. PLN. Nepřineslo by to však očekávané výsledky. Vzhledem k výše uvedenému se předpokládá, že HCz bude restrukturalizována prostřednictvím bankrotu a výrobní prostředky této hutě bude obhospodařovat nově založená společnost HSCz. Nový hospodářský subjekt bude pokračovat ve výrobní činnosti HCz bez státní restrukturalizační podpory. Majetek HCz nebude převzat žádným z podniků, který je příjemcem státní podpory (kapitola 3.1.3.1.)“.

(27)

SPR byl předložen EU. Dne 25. března 2003 byl na základě intenzivního dialogu s Komisí dokončen. Komise po předchozím zhodnocení předložila návrh týkající se rozhodnutí Rady o prodloužení ochranné doby pro získání státní podpory polskému ocelářství v rámci Evropské smlouvy (která původně platila jen do roku 1997) do konce roku 2003 s předpokladem, že dosáhne rentability do roku 2006, což Rada potvrdila v červenci 2003 (10).

(28)

V souvislosti s tím dovolila EU Polsku, při odchýlení od svých pravidel, přiznat ocelářskému průmyslu podporu na restrukturalizaci (11). Hlavní rozhodnutí SPR obsažené v protokolu ke Smlouvě o přistoupení k EU, Protokol čís. 8 o restrukturalizaci polského hutnictví železa a oceli. V Protokolu čís. 8 bylo akceptováno přiznání státní podpory osmi určeným podnikům (mezi které nepatřila HCz) v maximální výši 3 387 miliard PLN. Na druhé straně bylo v tomto protokolu zdůrazněno, že se nedovoluje přiznávat žádnou dodatečnou státní podporu na restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu.

(29)

Dne 30. října 2002, hned po podání návrhu HCz na vyhlášení úpadku, byl přijat zákon o státní podpoře podnikatelům se zvláštním významem pro pracovní trh (změněn v listopadu 2003 (12), dále nazývaný jen jako „zákon ze dne 30.10.2002“) (13). Zákon umožňuje podnikům provádět restrukturalizaci s tím, aby se vyhnuli likvidaci. Z tohoto důvodu zákon zavedl nový přístup k restrukturalizaci, předpokládá restrukturalizaci (tzn. částečné umoření) zadlužení vůči státu. Předtím bylo možné splátkový harmonogram takového dluhu pouze změnit nebo přesunout.

(30)

Podle čl. 7 odst. 1 zákona ze dne 30.10.2002 podnik podstupující restrukturalizaci získává právo na ochranu před bankrotem ode dne zahájení restrukturalizačního řízení do dne jeho ukončení nebo umoření. Restrukturalizace musí být ukončena ve lhůtě 24 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o restrukturalizaci (čl. 19 odst. 2 zákona ze dne 30.10.2002).

(31)

Zákon ze dne 30.10.2002 stanoví finanční restrukturalizaci občansko právních závazků vzniklých před červencem 2002 a veřejnoprávních závazků vzniklých před červnem 2002 (článek 3 zákona ze dne 30.10.2002, přičemž to druhé období bylo o rok prodlouženo). Na rozdíl od soukromé finanční restrukturalizace civilně právních závazků, podložené restrukturalizační dohodou, s níž musí souhlasit nejméně 50 % věřitelů (podle článku 4 zákona ze dne 30.10.2002), veřejnoprávní závazky je možné částečně umořit na základě rozhodnutí předsedy Agencji Rozwoju Przemysłu S.A., (dále jen „ARP“), orgánu odpovídajícího za dohled nad restrukturalizací podniků podle zákona ze dne 30.10.2002 (podle ustanovení článku 5).

(32)

Kromě toho, při novelizaci zákona ze dne 30.10.2002, která nabyla právní moci dnem 14. listopadu 2003, byla zavedena v článku 5a tohoto zákona možnost získat určitou peněžní částku z titulu veřejnoprávních nároků na základě restrukturalizace podle zvláštních pravidel, v rámci kterých příjemce převádí vlastnictví části majetku, který není zahrnutý do záruk, na společnost náležející ARP (s názvem Operator) ve výši rovnající se nejméně hodnotě 25 % celkového dluhu. Tento majetek se následně prodá, aby mohli být vyplaceni veřejnoprávní věřitelé (čl. 32 písm. d) zákona ze dne 30. 10.2002). Veřejnoprávní věřitelé však musí vyslovit souhlas s restrukturalizací podle zvláštních podmínek (čl. 32, písm. h) zákona ze dne 30.10.2002.

(33)

Kapitola 5a a restrukturalizace podle zvláštních podmínek také rozšiřují časový a materiálový rozsah nároků podléhajících restrukturalizaci. Nároky spadají do restrukturalizace po dobu následujícího roku (do 30. června 2003), a podle článku 32 písm. a) odst.1, může do tohoto rozsahu náležet více druhů veřejnoprávních pohledávek podle zákona ze dne 30.10.2002 (14).

(34)

Dne 21. ledna 2003 podala HCz společně s ARP návrh na své zahrnutí do restrukturalizace v rámci zákona přijatého dne 30.10.2002. Dne 21. února 2003 ředitel ARP návrh schválil a doporučil zahájit restrukturalizační řízení podle ustanovení čl. 10 odst. 1 zákona z 30.10.2002 a na tomto základě byla HCz zahrnuta do ochrany před bankrotem.

(35)

Dne 18. dubna 2003 předložila firma HCz plán restrukturalizace ARP. Hlavním záměrem plánu bylo rozdělení aktiv HCz na výrobní fondy a ostatní aktiva a dále prodej výrobních prostředků v rámci předání koncernu do rukou soukromého investora s tím, že bude v činnosti pokračovat. Dne 2. července 2003 ARP potvrdila restrukturalizační plán. Potom byl plán předán na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů (dále jen „UOKiK“), který dne 25. července 2003 plán akceptoval s podmínkou, že nebude poskytnuta podpora z veřejných prostředků (15).

(36)

Dne 7. srpna 2003 předseda ARP podle ustanovení čl. 10 odst. 4 zákona ze dne 30.10.2002 přijal rozhodnutí o restrukturalizaci. V říjnu 2003 byl restrukturalizační plán změněn s přihlédnutím k požadavkům určeným ze strany UOKiK. Dne 1. prosince 2003 byl plán ARP přijat, čímž se změnilo původní rozhodnutí o restrukturalizaci.

(37)

Dne 30. dubna 2004 vydal ředitel ARP další rozhodnutí měnící rozhodnutí o restrukturalizaci. Vycházel přitom z aktualizovaného podnikatelského plánu ze dne 26. dubna 2004. Změna plánu byla nutná vzhledem ke změně zákona z 30.10.2002 a předpokládala podrobnější popis rozdělení aktiv (16).

(38)

V plánu restrukturalizace v závislosti na právním charakteru pohledávek bylo určeno několik skupin věřitelů:

(39)

Do první skupiny patří veřejnoprávní pohledávky (částky napočítané ke dni 30. června roku 2003):

příspěvky na sociální pojištění (ve prospěch správce sociálního pojištění Zakładu Ubezpieczeń Społecznych (dále jen „ZUS“)) ve výši okolo […] mil. PLN ([…] mil. podléhajících restrukturalizaci a […] mil., které do restrukturalizace nepatří);

Tak tedy „veřejnoprávní věřitelé veřejných pohledávek“ jmenovitě ZUS, FGŚP a PFRON, kteří jsou podřízeni Ministerstvu hospodářství a práce, obec Częstochowa, dále Finanční úřad a Městský úřad a Slezské vojvodství. Kromě toho mají menší pohledávky také různé jiné obce, jako například obec Poraj.

(40)

Do druhé skupiny náleží občanskoprávní pohledávky (částky napočtené k 30. září 2003) v rámci kterých je možné následně vydělit pohledávky vůči veřejnoprávním a soukromoprávním věřitelům. Do první podskupiny (dále nazývané jako „veřejnoprávní věřitelé občanskoprávních pohledávek“) patří :

(41)

Do druhé podskupiny a zároveň třetí skupiny, patří následující soukromoprávní věřitelé (částky jsou spočítané ke dni 30. září roku 2003):

(42)

Restrukturalizační plán předpokládá finanční restrukturalizaci výše uvedených pohledávek, při čemž budou aktiva rozdělena mezi tři společnosti.

(43)

Restrukturalizační plán předpokládá, že věřitelé – držitelé soukromoprávních pohledávek se mohou náhradou za pohledávky stát majiteli aktiv spojených s výrobou oceli. Toto má proběhnout formou konverze pohledávek na podíly v nově vzniklé filiálce MH. MH by byla vlastníkem všech zařízení pro výrobu oceli, mezi které patří úplné vybavení ocelárny, válcovny tlustých plechů a administrativní budova.

(44)

Hodnota aktiv byla určena podle polských právních předpisů týkajících se státních podniků, které vyžadují provést ohodnocení aktiv před jejich prodejem. V souvislosti s tím provedla v srpnu 2003 firma ATEST ohodnocení velké pece (slévarny) (17), čímž byla získána částka ve výši […] mil. PLN. Kromě toho firma PROFCEN v Częstochové ohodnotila válcovnu částkou […] mil. PLN. Protože se však vzalo v úvahu, že věřitelé soukromoprávních pohledávek zpochybnili tato ohodnocení vzhledem k použitým metodám a tvrdili, že jsou příliš optimistická, firma ATEST tedy v prosinci 2003 vyhotovila další ocenění s použitím diskontovaného toku peněžních prostředků spojené válcovny a slévárny, výsledkem byla získaná částka ve výši […] mil. PLN. Kromě toho bylo provedeno hodnocení švýcarskou metodou (2/3 diskontovaných peněžních toků, 1/3 ohodnocení aktiv) s výsledkem […] mil. PLN. Tuto hodnotu více-méně potvrdila nabídka LNM z prosince 2003, v níž byla tato aktiva oceněna na […] miliónů PLN a koncem roku 2003 byla upravena na […] mil. PLN (avšak v březnu 2005 se tato částka téměř zdvojnásobila na částku […(mezi 600 a 650)] mil. PLN, vzhledem ke značnému vzrůstu cen oceli).

(45)

Dne 13. října 2003 věřitelé soukromoprávních pohledávek podepsali dohodu o restrukturalizaci zadlužení z doby před červnem roku 2002 (dále nazývanou jako „restrukturalizační dohoda“), která nabyla platnosti dnem 9. prosince 2003. Na základě účetní hodnoty aktiv podniku MH, tj. 320 mil. PLN, bylo v dohodě určeno za prvé, že soukromoprávní pohledávky těchto věřitelů existující ke dni 30. června 2002 budou vyrovnány částečnou konverzí na 80,44 % podílů v podniku MH. 72,47 % tohoto balíku podílů bylo splaceno proporcionálně k existujícím nárokům věřitelů soukromoprávních pohledávek a 7,97 % bylo přiřazeno ke stávajícímu zajištění věřitelů. Výsledkem bylo umoření přibližně 60 % dluhu v roce 2003 a přibližně 30 % dluhu v roce 2005.

(46)

Za druhé, v dohodě o restrukturalizaci bylo určeno, že zbývajících 19,56 % podílů v MH využije RFG k plné splátce – na jedné straně úroků za existující závazky před červnem 2002 do doby nabytí platnosti dohody, tj. do 9. prosince 2003 (po tomto období ji nahrazuje dohoda o restrukturalizaci) a na druhé straně – závazků, které vznikly po červnu 2002 a odpovídajících úroků.

(47)

Restrukturalizační dohoda byla později několikrát modifikována kvůli změně definitivního termínu, kdy věřitelé v ní uvedení obdrží podíly MH a kvůli změnám harmonogramu nabídek od strategických investorů pro podnik MH.

(48)

Restrukturalizační dohodu nejdříve uzavřeli věřitelé reprezentující 54 % velikosti vyžadovaného dluhu, tzn. veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek: PSE, Energetický závod, ARP, PKP, PGNiG a soukromoprávní věřitelé: BPH Banka a BPK Logo. Kreditní Banka, banka ING BSK, Citibank Handlowy a Banka Millenium a dále podnik CZW Węglozbyt a Kompania Węglowa zpočátku nesouhlasili. Avšak podle čl. 23 odst. 2 zákona ze dne 30.10.2002 dohoda zavazuje všechny věřitele se soukromoprávními pohledávkami.

(49)

V březnu 2004 Banka Millenium, CZW Węglozbyt i Kompania Węglowa souhlasily s restrukturalizační dohodou. Kromě toho rovněž banka Kredyt Bank, ING BSK a Citibank Handlowy mezitím naznačily souhlas s ekonomickými podmínkami programu restrukturalizace.

(50)

Komise rozumí tomu, že firma MH bude prodána společně s ostatními zástavami aktiv podniku, protože prostředky z prodeje budou použity na splacení dalších soukromoprávních a veřejnoprávních pohledávek, nezahrnutých do restrukturalizace a v důsledku toho dojde k uvolnění zástav.

(51)

Restrukturalizační plán schválený rozhodnutím o restrukturalizaci stanoví, že Operator nese odpovědnost za všechny veřejnoprávní pohledávky podléhající restrukturalizaci existující před datem 30. června 2003.

(52)

Výměnou, HCz podle ustanovení čl. 32 písm. d) zákona ze dne 30.10.2002 převede na Operatora vlastnictví části majetku – osvobozeného od záruk – v hodnotě nejméně 25 % pohledávek převedených na Operatora. Tato aktiva byla určena restrukturalizačním plánem a patří k nim pozemek, jehož součástmi budou území průmyslového parku, elektroenergetický závod Elsen a 10 mil. PLN v pohledávkách. Operator se pokusí z těchto aktiv získat co nejvíce peněžních prostředků. Ukončení prodeje většiny částí tohoto majetku se nepředpokládá dříve než v prosinci roku 2005.

(53)

Hodnotu pozemku, který obdrží Operator, ocenil nezávislý auditor částkou 120,6 mil. PLN. Společně s podíly firmy Elsen, které byly ohodnoceny na okolo 25,4 mil. PLN a pohledávkami ve výši 10 mil. PLN by měl majetek Operatora činit 156 mil. PLN (18). Toto ohodnocení jménem ARP provedl BRE Corporate Finance, úsek investičního bankovnictví Commerzbank v Polsku (19).

(54)

Převedení pohledávek ve prospěch Operatora automaticky způsobí uvolnění záruk váznoucích na těchto závazcích. Avšak z důvodu existence pohledávek nezahrnutých do restrukturalizace zůstanou některým veřejným věřitelům stále garance, které nebudou zrušeny do okamžiku, než HCz/RFG bude schopen splatit svoje závazky po prodeji MH.

(55)

Správce sociálního pojištění ZUS, obec – město Częstochowa, PFRON a Slezské vojvodství naznačily souhlas s restrukturalizací podle zvláštních pravidel. Naproti tomu polský stát informoval, že Finanční úřad v Częstochové, FGŚP a obec Poraj na začátku června 2005 odmítly uvedenou formu restrukturalizace, protože se domnívaly, že lepší výsledky přinese konkurz. Z tohoto důvodu se dluhy vůči nim považují za nepodléhající restrukturalizaci a HCz/RFG je bude muset zaplatit. Polské orgány ujistily o úplném splacení těchto pohledávek.

(56)

HCz bude přejmenována na RFG. RFG se stane vlastníkem několika zbývajících částí majetku, a to především většiny podřízených společností HCz, jako jsou Rurexpol a Koksovna, z čehož většina bude prodána strategickému investorovi. Kromě toho, několik částí majetku, který měla pronajata společnost HSCz, bude převedeno na jinou pobočku HCz pod názvem Majątek Hutniczy Plus (dále jen „MH Plus“) se záměrem odprodeje strategickému investorovi ve prospěch RFG.

(57)

Poprvé byl majetek RFG oceněn koncem roku 2003 konzultanty pracujícími pro firmu („PROFCEN“ Częstochowa). Toto ocenění bylo připojeno k pozdějším hodnocením závislých společností prováděných firmou ATEST. Hodnota MH a MH Plus byla následně zdokumentována podanými nabídkami strategických investorů. Dalším základem ocenění hodnoty bylo na počátku roku 2005, po obdržení nabídky nákupu podílů/akcií různých dceřiných společností (viz bod 62), svědčící o výrazném zvýšení na trhu oceli. Hodnota dceřiných společností je uvedena níže:

Tabulka 1

– Ocenění hodnoty dceřiných společností, které mají být prodány prostřednictvím RFG

(58)

RFG bude muset zaplatit všechny veřejnoprávní závazky nezahrnuté do restrukturalizace (okolo […] mil. PLN) (21). Dodatečně je povinen splatit úroky z pohledávek restrukturalizovaných soukromoprávních, jejich přeměnou na podíly v MH za období od 1. července 2002 do dne 9. prosince 2003. ([…] mil. PLN) a všechny nové soukromoprávní pohledávky s úroky vykalkulovanými od června 2002 (jsou odhadovány na […] mil. PLN) (22). RFG tedy za prodej poboček obdrží […] mil. PLN, z čeho bude […] mil. PLN určených na splacení nevyrovnaných dluhů, , […] mil. na pokrytí nákladů restrukturalizace a okolo […] mil. PLN zůstane k dispozici RFG.

(59)

HCz a TFS, společně s věřiteli HCz a pod dohledem Ministerstva financí chtějí strategickému investorovi prodat podíly MH, MH Plus, Koksovny, Rurexpolu a některých jiných poboček společně s podíly HSCz. Tento proces má dozorovat výkonný výbor, ve kterém zasedají zástupci HCz, TFS a 9 věřitelů HCz (BPH, Citibank Bank Handlowy, Bank Millennium, Kredyt Bank, ING BSK, PSE, PKP, PGNiG a ARP).

(60)

Ve výsledku první veřejné soutěže byli TFS a HCz vybráni jako preferovaní zájemci, holding LNM N.V. (který se nyní uvádí pod názvem Mittal Steel, dále je však nazývaný „LNM“), a dále Průmyslový svaz Donbasu (dále nazývaný jen „Donbass“) a získali exkluzivitu k jednání. Předběžná smlouva byla parafována dne 31. března 2004 a následně byla prohlášena za neplatnou. Na podzim roku 2004 byla znovu zahájena veřejná soutěž za účasti preferovaných zájemců.

(61)

V únoru 2005 byla na základě nabídnuté ceny přiznána exkluzivita firmě LNM. Cena v souvislosti se zvýšením na trhu koksu a oceli významně vzrostla. Dne 15. dubna 2005 byla smlouva s LNM parafována. Avšak, dne 16. května 2005 po neúspěchu jednání LNM s odborovými svazy byla zahájeny jednání s Donbassem. Podle polských orgánů je v současné době také Donbass připraven zaplatit cenu navrhovanou LNM, tak tedy dne 16. června 2005 byla parafována dohoda, která se stala východiskem pro definitivní sepsání smluv o prodeji podniků firmě Donbass.

(62)

V rámci balíku za MH ([… (mezi 600 a 650)] miliónů PLN), MH Plus (okolo […] mil. PLN), Koksovnu (okolo […] mil. PLN), Rurexpol a 8 dalších dceřinných společností HCz (dohromady kolem […] mil. PLN) a HSCz (okolo […] mil. PLN – tuto částku obdrží TFS) bude zaplacena cena ve výši asi […] mil. PLN. Prodávající určili minimální ceny, ale vzhledem k nabídkové ceně za všechny předměty transakce byly tyto ceny proporcionálně navýšeny (protože v opačném případě hrozilo riziko, že jiní nabízející zájemci by mohli předložit lepší nabídky za jednotlivé části).

(63)

V říjnu 2004 předložila TFS aktualizovaný Individuální podnikatelský plán (dále jen „IBP“) pro HSCz na léta 2004 – 2006 za předpokladu, že činnost a aktiva HSCz budou spojena v rámci jednoho podniku (skládajícího se z MH, MH Plus a HSCz). IBP předpokládá ve stávajícím podniku investice ve výši 252,6 miliónů PLN. Kromě toho se plánuje několik jiných prostředků v rámci restrukturalizace, jako je redukce nákladů a program ochrany životního prostředí. V rámci plánu IBP se na základě těchto prostředků předpokládá, že v letech 2004 – 2006 dojde k návratnosti investic převyšující 10 % a k návratnosti kapitálu v rozsahu vyšším než 5 %.

(64)

V rámci výběrového řízení byl vznesen požadavek, aby investor realizoval Investiční program během 24 měsíců od převzetí kontroly nad HSCz, MH a MH Plus. A kromě toho, prodejní smlouva zavazuje investora, aby nezvyšoval výrobní kapacity hotových výrobků až do termínu 31. prosince 2006, což by se mělo především projevit v investici do nové výrobní linky válcovaných plechů za tepla.

(65)

Pro zhodnocení výsledků restrukturalizace provedla firma PriceWaterhouseCoopers v zastoupení Polska podrobnou ekonomickou analýzu (dále nazývanou jako „analýza PWC“), v níž byla porovnávána míra splatnosti pohledávek v případě realizace restrukturalizace a v případě provedení bankrotu. Zjištění týkající se restrukturalizace byla použita z dohody o restrukturalizaci z října 2003 a z rozhodnutí o restrukturalizaci ze srpna/prosince 2003. Fakta získaná pro případ realizace konkurzního řízení pochází z hypotetického použití zákona o konkurzu (23) a vycházejí z nejlepšího scénáře pro veřejnoprávní věřitele veřejných pohledávek.

(66)

V analýze se předpokládá, že konkurz a restrukturalizace proběhnou v prvním případě – dne 31. prosince 2003 (viz tabulku 2), a v druhém případě – dne 31. března 2005. (viz tabulku 3). Výše pohledávek a hodnota aktiv se vypočítává na základě aktuální hodnoty v dané chvíli (například hodnota MH v roce 2003 bude činit […(mezi 325 a 375)] mil. PLN, a v r. 2005 – už […(mezi 600 a 650)] mil. PLN). Důvodem, že se analýza opírá o dvě různá období je skutečnost, že věřitelé soukromoprávních pohledávek dříve vyjádřili souhlas s restrukturalizací podle tabulky 2, zatímco věřitelé veřejnoprávních pohledávek s ní nevyjádřili definitivní souhlas v roce 2003, ale teprve později s tím, že měli na zřeteli scénář z března 2005. Avšak v té době se čísla podstatně změnila, protože na jedné straně vzrostly pohledávky věřitelů v souvislosti s nárůstem dodatečných úroků, a na druhé straně – zvýšily se příjmy u obou scénářů tj. konkurzního řízení a restrukturalizace, v souvislosti s nárůstem hodnoty hodnocených aktiv.

Tabulka 2

Porovnání příjmů v prosinci roku 2003

Tabulka 3

Porovnání příjmů v březnu roku 2005Analýza

(67)

Mezi rokem 1997 a květnem 2002 obdržela HCz od státu finanční podporu ve výši 25 161 072,08 PLN (5,3 mil. EUR).

(68)

V rámci podpory na činnost a restrukturalizaci zaměstnanosti bylo přiznáno 19 699 452 PLN (4,15 mil. EUR):

(69)

Kromě toho, Komise pro vědecký výzkum (dále nazývaná jen „KBN“), přiznala firmě HCz částku 5 461 620 PLN (1,15 mil. EUR). Tyto dotace byly předány na základě smluv uzavřených mezi HCz a KBN a Institutem železné metalurgie v Gliwicích na podporu a realizaci výzkumných a rozvojových programů (dále nazývaných jako „výzkumné a rozvojové programy“). Uděleny byly následující dotace:

(70)

V období mezi listopadem 2002 a lednem 2004 využívala firma HSCz finanční prostředky z různých zdrojů.

(71)

HCz odročila svoje závazky v vztahu ke správě sociálního pojištění ZUS a vůči FGŚP, které však byly mezitím splaceny. Po shrnutí, všechny dlužné platby (vyrovnané později než 2 týdny po termínu splatnosti) činí 18 155 302 PLN. V případě dlužných plateb, u kterých obecně nebyl překročen termín šesti měsíců, zaplatila HSCz odpovídající, zákonem stanovené úroky, tj. 560 383 PLN.

(72)

Finanční úřad Częstochowa vyjádřil souhlas s odložením platby daní v částce okolo 7 mil. PLN, naproti úhradě zákonných úroků, které byly vyrovnány. Úřad však umořil část úroků, dlužných v důsledku vzniklé pohledávky. Rozdíl mezi vyrovnanými úroky a plně nárokovanými úroky ze zákona činí 31 145 PLN.

(73)

Předseda PFRON umořil ve vztahu k HSCz závazky z úroků v částce 22 821 PLN a souhlasil se splacením těchto závazků ve splátkách ve výši okolo 350 000 PLN, což se rovnalo podpoře ve výši 8 150 PLN. Dohromady s výhodami za umořené pohledávky státní pokladny (31 145 PLN) získala HSCz osvobození ve výši 62 116 PLN (okolo 13 077 EUR).

(74)

Konečně dne 27. listopadu 2002 a dne 20. listopadu 2003 přiznal KBN dotaci ve výši 1 100 000 PLN a 280 000 PLN, což se rovná dohromady 1 380 000 PLN z celkových nákladů 4 370 000 PLN (30,4 %) na průmyslový výzkum a předkonkurenční rozvojové aktivity v rámci projektu, jehož cílem byla pomoc při analýze způsobů modernizace technologického procesu slévárny prostřednictvím změn podílu složek používaných při výrobě oceli pro zlepšení jakosti a produktivity (45).

(75)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochyby, zda jsou prostředky vložené Polskem podporou, především ze třech důvodů:

(76)

Kromě toho Komise vyjádřila znepokojení v souvislosti s tím, zda podle bodu 4 písm. a) Protokolu čís. 8 bude mít LNM právo získat podíly v HCz, protože LNM je již vlastníkem MSP, který je podle Protokolu čís. 8 příjemcem státní podpory.

(77)

UK Steel, vystupující jménem konkurentů firmy HCz ze Spojeného království, tvrdí ve svém dopise ze dne 9. září 2004, že podle jeho názoru je umoření dluhů a odročení pohledávek do doby jejich plné úhrady formou státní podpory. Sdílí znepokojení Komise ze skutečnosti, že ocelářská aktiva firmy HCz by byla za normálních tržních podmínek zlikvidována, a ne pronajata firmě HSCz. Kromě toho, UK Steel přesvědčuje Komisi, aby použila bod 4 písm. b) Protokolu číslo 8, který by podle ní firmě LNM zcela zakázal nabýt aktiva HCz.

(78)

Česká republika, jako majitel ocelárny vyrábějící plech Vítkovice Steel, v dopise ze dne 10. září 2004 vyjádřila zájem o řízení Komise.

(79)

LNM oznamuje listem ze dne 10. září 2004, že se zúčastní řízení Komise, jako jeden z potenciálních investorů. LNM potvrzuje, že jeho cílem je pomoci prokázat, že privatizace ocelářských společností HCz a spojení mezi ostatními podniky skupiny LNM jsou plně v souladu se Smlouvou o přistoupení k EU a s pravidly státní podpory. Zvláště potvrzuje, že jeho podřízená společnost MSP nezískává podniky HCz. Opakovaně jednoznačně ubezpečuje, že když se mu povede koupit společnosti od HCz, bude s nimi nakládat jako s nezávislými subjekty zcela odděleně od MSP a zajistí, že mezi nimi a MSP nedojde k předání státní podpory nebo výrobních kapacit. Jedinými vztahy mezi těmito společnostmi by byly vztahy obchodní, umožňující MSP dodávat pro HCz bloky (předvalky), což by bylo zorganizováno průhledným způsobem a při zachování tržních cen, neodlišujících se od cen konkurentů.

(80)

Donbass podle dopisu ze dne 13. září 2004 se zúčastní jednání Komise jako jeden z potenciálních investorů. Podle názoru firmy Donbass probíhá restrukturalizace při dodržování tržních podmínek. Vyjadřuje kromě toho pochybnost, zda by v případě konkurzního řízení, s přihlédnutím k jeho obtížnému charakteru a k délce trvání, měl zájem o koupi aktiv HCz.

(81)

Polská republika poskytla dodatečné informace. Pokouší se v nich vysvětlit, že ani v rámci restrukturalizace HCz, ani v rámci činnosti HSCz nebyla poskytována státní podpora na účely restrukturalizace. Přiznává pouze, že před koncem roku 2002 byla HCz poskytnuta určitá podpora. Nakonec Polsko vysvětluje, proč by měla Komise vyjádřit souhlas se změnou SPR.

(82)

Polsko nejdříve uvádí nové argumenty přesvědčující o tom, proč v rámci restrukturalizace HCz nebyla poskytnuta státní podpora. V souvislosti s tím uvádí výše uvedenou analýzu konkurzního scénáře vypracovanou PWC. Chce dokázat, že v případě restrukturalizace pohledávek všech veřejných věřitelů budou tyto uspokojeny ve větší míře, než by tomu bylo v případě konkurzního řízení.

(83)

Analýza vychází z příslušné analýzy hodnoty garancí, která nebyla dříve prováděna. Ve skutečnosti, analýza vyhotovená PWC podtrhuje skutečnost, že pohledávky veřejných věřitelů jsou v hlavní míře zajištěny nevýrobním majetkem, a jenom jejich malá část je zabezpečena výrobním majetkem, zatímco pohledávky soukromých věřitelů jsou v hlavní míře zajištěny (nejhodnotnějším) výrobním majetkem. Dokonce i tehdy, když jsou pohledávky veřejnoprávních věřitelů zajištěny výrobním majetkem HCz, jsou zaregistrovány s pozdějším datem než pohledávky soukromoprávních věřitelů. Podle polského zákona o konkurzu mohou být takoví věřitelé uspokojeni teprve po uspokojení věřitelů zaregistrovaných dříve (tzn. pohledávek věřitelů ze soukromé sféry).

(84)

Polsko na základě uvedené analýzy prokazuje, že restrukturalizace splňuje podmínky kritérií soukromého věřitele. Pouze několik veřejných věřitelů obdrží v případě restrukturalizace méně než v případě bankrotu (ti, u nichž je znaménko mínus v posledním sloupci tabulky 2 a 3), ale i tak více než v případě realistického scénáře úpadku.

(85)

Polsko dokazuje, že analýza PWC na rok 2003 stanoví velmi optimistický scénář pro veřejné věřitele, mající veřejnoprávní pohledávky. Ve skutečnosti je další redukce příjmů z konkurzního řízení především výsledkem osobitého charakteru soudy dozorovaných konkurzních řízení v Polsku, při nichž jsou hrazeny také náklady správce konkurzní podstaty obvykle odpovídající 5 % příjmů z prodeje, a v případě HCz pravděpodobně dokonce 10 %. Kromě toho je konkurzní řízení dlouhotrvající záležitost, což může ještě více přispět ke snížení hodnoty.

(86)

Polsko rovněž tvrdí, že následkem úpadku se může stát, že aktiva nebudou prodána v jednotném procesu, protože někteří z věřitelů mají vlastnická práva přenesená na jednotlivé součásti majetku a mohou je prodat odděleně. V souvislosti s tím si investoři nemohou být jisti, zda nabudou kompletní výrobní linku, což může způsobit pokles její ceny. Polsko předložilo několik příkladů prodeje provedeného způsobem konkurzního řízení, tj. případ Hutě Andrzej, v němž rozdělení vlastnických práv k výrobním prostředkům ve značné míře ztížilo jeho prodej a způsobilo snížení ceny. Proto prodej formou konkurzního řízení může způsobit, že bude získána značně nižší cena než při prodeji organizovaném v rámci procesu restrukturalizace.

(87)

Navíc, Polsko tvrdí, že „deficitní“ veřejnoprávní věřitelé jsou stále v lepší pozici než věřitelé soukromoprávní, kteří v každém případě byli pro restrukturalizaci (v podrobných otázkách viz: tabulky 2 a 3) (46).

(88)

Polsko vysvětluje, že věřitelé nejsou ochotni podepisovat restrukturalizační dohody v největší míře z toho důvodu, že nevěří pozitivním výsledkům programu restrukturalizace a s tím spojovaným očekáváním. Kromě toho, Polsko přesvědčuje, že soukromí věřitelé vůbec přistupují k novým návrhům s rezervou zvláště z toho důvodu, že se banky bojí vyměňovat zajištění a zástavy aktiv za podíly, protože auditoři nebo Inspekce bankovního dozoru snižují hodnotu jejich pohledávek a zavazují je zapisovat ztráty do účetních knih. Právě naopak, zachování stávajícího stavu věci jim dovoluje udržet vyšší účetní hodnotu, a to dokonce v případech, kdy není reálná.

(89)

Avšak když se zdá být restrukturalizace reálná a čas potřebný k dosažení výsledků není příliš dlouhý a existuje velká pravděpodobnost získání peněžních prostředků namísto pohledávek, objevují se tendence k souhlasu s takovým řešením. Polsko skutečně zaslalo dopisy pocházející od banky Kredyt Bank a ING BSK, které dokazují, že dokonce i ty banky, které na restrukturalizaci ztrácí nejvíce, shledávají restrukturalizační plán jako lepší řešení než bankrot. Mezitím soukromoprávní věřitelé mající soukromoprávní pohledávky konstatovali, že jsou připraveni k další redukci navrácení úroků, aby tak garantovali, že HCz bude mít k dispozici dostatečné prostředky na splacení všech závazků nepodléhajících restrukturalizaci a s tím spojených nákladů.

(90)

V další části Polsko poukazuje na to, že veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek, kteří by podle analýzy PWC v důsledku restrukturalizace získali méně než po konkurzním řízení, by v žádném případě nemohli zabránit dohadovacímu řízení vedenému podle polských právních předpisů. Tedy menšinu tvořící neuspokojení věřitelé by fakticky nebyli schopni prosadit likvidaci.

(91)

Ohledně veřejnoprávních věřitelů veřejnoprávních pohledávek Polsko informuje, že uvolnění zástav držených veřejnoprávními věřiteli a přenesení pohledávek na nový subjekt, Operatora, neprobíhá automaticky. Je vyžadován výlučný a individuální souhlas každého veřejnoprávního věřitele, držitele veřejnoprávních pohledávek, což – podle názoru Polska – je dobrovolnou záležitostí. Toho jsou nejlepším příkladem tři veřejní držitelé veřejnoprávních pohledávek (Finanční úřad v Częstochowé, FGŚP a obec Poraj), kteří odmítli restrukturalizaci podle zvláštních pravidel s tím, že jim lepší výsledky přinese likvidace.

(92)

Polsko rovněž poskytlo informace týkající se činnosti HSCz. Dokazuje, že postoupení aktiv k výrobě oceli firmou HCz ve prospěch HSCz je činnost, s níž by obvykle každý soukromoprávní věřitel souhlasil. V souvislosti s tím, že dlouhotrvající působení soudních správců před bankrotem by mohlo způsobit přerušení výroby, je řešení spočívající v pronájmu tohoto majetku nezávislé firmě neovládané správci konkurzní podstaty způsobem, jak udržet hodnotu aktiv na základě pokračování v činnosti. Z tohoto důvodu by soukromoprávní věřitel v rámci smlouvy o pronájmu rovněž souhlasil s odročením splatnosti.

(93)

Kromě toho, Polsko ve své činnosti nespatřuje známky poskytnutí státní podpory, protože financování pocházelo z půjček poskytovaných dodavateli na základě komerčních zásad a záloh zákazníků ocelárny, kteří nechtěli HCz/HSCz jako klienta ztratit.

(94)

V otázce úhrady účtů za elektrickou energii ve prospěch fy PSE, Polsko dokazuje, že garance nebyly státní podporou, protože HSCz platila TFS za zajištění podle tržní hodnoty rovnající se 2 % z jejich skutečné hodnoty. Tato hodnota se vypočítává s přihlédnutím k tomu, že garantovaná částka neměla nikdy překročit 6 mil. PLN, v souvislosti s čímž provize ve výši 120 000 PLN se fakticky musí rovnat 2 %. Pro porovnání Polsko uvádí příklad Státního fondu úvěrových záruk (Krajowy Fundusz Poręczeń Kredytowych), který „záruky na půjčky“ nabízí klientům více než 25 komerčních bank podle procentové míry, která aktuálně činí do 1 % na 1 rok, 1,2 % na 2 roky a 1,4 % na 3 roky. Polsko tedy tvrdí, že náklady na garanci a částky za ni odpovídají tehdy platným tržním podmínkám.

(95)

Za prvé, Polsko přiznává, že podpora pro HCz ve výši 19 699 452 PLN (4 147 332 EUR) přiznaná mezi rokem 1997 a květnem 2002, byla restrukturalizační podporou.

(96)

Za druhé, co se týče podpory KBN, Polsko přece jen má za to, že dotace splňují rámcová kritéria zásad Společenství ve věci přiznávání státní podpory na výzkumné práce a rozvoj (dále nazývané jako „Rámcové zásady týkající se výzkumných prací a rozvoje“) (47) a měly by být považovány za podporu tohoto druhu.

(97)

Polsko konstatuje, že z části tyto pochází z nařízení Předsedy KBN ze dne 30. listopadu 2001 – v záležitosti kritérií a způsobu přiznávání a zúčtování finančních prostředků určovaných ve státním rozpočtu na vědu, které ve Smlouvě o přistoupení k EU bylo uvedeno v seznamu stávajících prostředků podpory. Týká se to přinejmenším dotací ve výši 1 380 000 PLN ve prospěch HSCz, které byly přiznány po přijetí uvedeného nařízení.

(98)

Polsko dále rovněž tvrdí, že dotace KBN pro HCz ve výši 5 461 620 PLN, ačkoliv nebyly přiznány v rámci Programu, by měly být uznány jako odůvodněné, protože jsou slučitelné s podobnými podmínkami Rámcových zásad o přiznávání státní podpory na výzkum a rozvoj. I když byly poskytnuty před vstoupením tohoto Programu v platnost, byla tato podpora hodnocena na základě těch samých kritérií Programu a v souvislosti s tím jako slučitelná s Rámcovými zásadami týkajícími se výzkumných prací a rozvoje. Polsko prohlašuje, že nemá dostatek podrobnějších informací na téma této podpory podle části II, protože KBN byl mezitím zrušen.

(99)

Za třetí, Polsko dokazuje, že v mezidobí byly splaceny různé finanční prostředky ve prospěch HSCz. Odročené platby za pronájem ve prospěch HCz, jako i úroky vymahatelné ve prospěch správy sociálního zabezpečení ZUS a FGSP byly vyrovnány včetně zákonných úroků ve výši 16 % mezi červencem roku 2002 a dnem 21. lednem 2003, dalších 13 % bylo uhrazeno do dne 24. září roku 2003 a 12,25 % – do dne 25. listopadu 2004.

(100)

A konečně podpora ve formě daňových úlev přiznaných od PFRON a finančním úřadem ve výši 62 116 PLN (přibližně 13 077 EUR) nebyla vrácena, protože daňové orgány nepřijímají úhrady bez rozhodnutí o získání pohledávky. Polsko přesto tvrdí, že tato podpora vyhovuje zásadě de minimis.

(101)

Polsko navrhuje, aby Komise souhlasila se změnou SPR podle bodu 10 Protokolu číslo 8. Polsko ujišťuje, že HCz bude pokračovat ve své činnosti bez podpory, a že nebude zlikvidována. Za to se Polsko zavazuje, že v letech 1997 – 2006 neobdrží HCz dodatečnou státní podporu a nezvýší výše uvedené výrobní kapacity před koncem roku 2006, a tedy před koncem období restrukturalizace určeném Protokolem číslo 8.

(102)

Polské vládní orgány vysvětlují, že při zpracovávání SPR na podzim roku 2002 byla považována restrukturalizace HCz bez státní podpory za neuskutečnitelnou. Po dobu, po kterou existovala možnost úplného splacení dluhů za podpory státu, nebyl žádný z věřitelů ochoten anulovat svou část dluhu. Teprve když byla v SPR odmítnuta možnost udělení podpory pro HCz, rozhodli se věřitelé podniku k zredukování svých pohledávek. Kromě toho, až teprve nabytí platnosti zákona ze dne 30.10.2002 se stalo účinným nástrojem v rámci polských právních předpisů, umožňujícím odepsání veřejnoprávních pohledávek a vyplacení věřitelů při řízení probíhajícím pod jejich kontrolou.

(103)

Polsko ubezpečuje Komisi, že prodejní smlouva MH, HSCz a jiných společností strategickému investorovi vyloučí možnost udělení státní podpory pro HCz prostřednictvím kteréhokoliv z příjemců v rámci Protokolu č. 8. Z tohoto důvodu budou do prodejní smlouvy s investorem zahrnuty předpokládané příslušné monitorující nástroje.

(104)

Protokol číslo 8 bod 1 stanoví, že „jestliže neporušuje ustanovení článku 87 a 88 Smlouvy o ES, uznává se státní podpora poskytnutá Polskem na účely restrukturalizace ve prospěch určených částí polského hutnictví za vyhovující zásadám společného trhu“, jestliže, mimo jiného, jsou splněny podmínky uvedené ve výše zmíněném Protokolu.

(105)

Podle bodu 3 Protokolu číslo 8 se pro obdržení státní podpory kvalifikují výhradně společnosti uvedené v příloze č. 1. Polsko vybralo 8 společností, které se na seznamu ocitly. Není v něm HCz, HSCz, ani žádná z podřízených společností HCz.

(106)

V Protokolu č. 8 odstavci třetím bod 6 je zakázáno poskytování jakékoliv dodatečné státní podpory na restrukturalizační účely ve prospěch polského hutnictví. Na základě toho je podle bodu 18 Protokolu č. 8 Komise zplnomocněna přijmout „odpovídající prostředky zajišťující, že každá společnost bude muset obdrženou podporu vrátit“, jestliže se při monitorování procesu restrukturalizace objeví rozpory, jako následek poskytnutí „dodatečné, nepatřičné státní podpory hutnictví“.

(107)

Platnost ochranné doby pro poskytování podpory v rámci restrukturalizace polského hutnictví v rámci Smlouvy o ES přesunula Rada do dne 31. prosince 2006. Toto bylo rozhodnutí vycházející z Protokolu čís. 8 v rámci Smlouvy o přistoupení Polska do EU. Aby bylo tohoto cílu dosaženo, zahrnuje časové období před přistoupením i po přistoupení. Přesněji vyjádřeno, opravňuje k omezené podpoře restrukturalizačních cílů v letech 1997 – 2003, a zakazuje další státní podporu na restrukturalizační účely polského hutnictví v období let 1997 – 2006. V tomto ohledu se jednoznačně odlišuje od jiných předpisů Smlouvy o přistoupení, jako je přechodný mechanizmus uvedený v příloze IV („stávající proces podpory“), který se týká pouze státní podpory poskytované před přistoupením v takové míře, v jaké „bude nadále používána po“ datu přistoupení. Protokol číslo 8 je tedy možné vnímat, jako lex specialis, které v rozsahu záležitostí, jichž se dotýká, nahrazuje jiné předpisy Smlouvy o přistoupení k EU (48).

(108)

Vzhledem k tomu, že ani články 87 a 88 Smlouvy o založení Evropských Společenství se normálně netýkají podpory poskytované před přistoupením, která se už nepoužívá po přistoupení, zápisy Protokolu číslo 8 rozšiřují kontrolu nad státní podporou v rámci Smlouvy o ES na všechnu podporu poskytovanou na restrukturalizaci polského hutnictví v letech 1997 – 2006.

(109)

V souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES je rozhodnutí možné přijmout po přistoupení Polska k EU, protože jestliže neexistují podrobné předpisy v Protokolu č. 8, musí se použít normální pravidla a zásady. Z toho důvodu je také použito Nařízení Rady (ES) číslo 659/1999 ze dne 22. března 1999, stanovující podrobné zásady používání ustanovení článku 93 Smlouvy o ES  (49) (dále nazývané jen jako „procedurální nařízení“).

(110)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES státní podpora, a tedy veškerá podpora přiznávaná členským státem, nebo při použití státních rezerv v jakékoliv formě, která narušuje nebo hrozí porušením hospodářské soutěže prostřednictvím podpory některému podniku, je neslučitelná se zásadami společného trhu v rozsahu, v jakém ovlivňuje obchodní výměnu mezi členskými státy. Článek 86 odst. 1 Smlouvy o ES specifikuje, že čl. 87 Smlouvy o ES se vztahuje rovněž na veřejné podniky, to znamená na podniky řízené státem.

(111)

Umoření dluhů vládou podporuje konkurenceschopnost, protože znamená souhlas s utracením příjmů, a je formou podpory ze státních prostředků. Nicméně však, podle tradiční judikatury, jsou veřejné prostředky státní podporou ve výkladu čl. 87 Smlouvy o ES jenom tehdy, když podnik který je dostane, získává konkurenční převahu, kterou by za normálních tržních podmínek nezískal. Ve skutečnosti je určeno, že investor v podmínkách tržního hospodářství může realizovat strukturální politiku, v rámci níž se řídí dlouhodobými perspektivami návratnosti investovaného kapitálu. Avšak na druhé straně, jak vyplývá ze stávající judikatury, věřitel v podmínkách tržního hospodářství by spíše dbal na to, získat splacení dlužných částek od dlužníka nacházejícího se v těžké finanční situaci v rozumném časovém horizontu (50).

(112)

Proto také dle názoru soudu první instance, jestliže dlužník nacházející se v těžké finanční situaci navrhuje restrukturalizaci dluhu, aby se vyhnul likvidaci, každý věřitel musí přinejmenším přesně porovnat prospěch spojený se získáním nabízené částky v rámci restrukturalizačního plánu a částku, kterou by mohl získat cestou případného bankrotu firmy (takové hodnocení se v další části nazývá „testem soukromého věřitele“) (51). Soud v první instanci určil, že na test soukromého věřitele má vliv mnoho činitelů, společně s druhem pohledávek věřitele (garantované nároky, preferenční nebo běžné), charakterem a rozsahem poskytnutého zabezpečení, věřitelova hodnocení šancí firmy stát se opět ziskovou, a také částka, jakou by získal v případě její likvidace.

(113)

V otázce restrukturalizace HCz provedla Komise ohodnocení dokumentace a informací poskytnutých jí Polskem a uznala, že pochybnosti vyjádřené při zahájení řízení byly rozptýleny. Komise zastává názor, že restrukturalizace splňuje požadavky testu soukromoprávního věřitele.

(114)

Vycházejíc z analýzy firmy PWC, Komise již není názoru, že z důvodu zajištění, jaká mají veřejnoprávní věřitelé – držitelé veřejnoprávních pohledávek, by likvidace přinesla lepší výsledky než restrukturalizace. Na základě vysvětlení obsažených v analýze vypracované PWC Komise chápe, že veřejní věřitelé měli podobné zabezpečení jako privátní věřitelé stejnými výrobními aktivy, byla však zaregistrována později než zajištění soukromoprávních věřitelů. V souvislosti s tím, bude prioritním uspokojení pohledávek soukromých věřitelů, což způsobí snížení úrovně, na jaké budou uspokojeny pohledávky věřitelů veřejnoprávních pohledávek.

(115)

Kromě toho, může nyní Komise uznat, že aktuální návrh restrukturalizace HCz dovoluje získat výhody pro každého z veřejných věřitelů. Z tohoto důvodu Komise konstatuje, že hodnocení týkající se věřitelů soukromoprávních pohledávek má být vztaženo k situaci, která byla v prosinci roku 2003. Později sice došlo ke změně restrukturalizační dohody, ale její základní prvky zůstaly od té doby v platnosti. Naproti tomu správným datem pro veřejnoprávní věřitele – držitele veřejnoprávních pohledávek je červen 2005, protože tito věřitelé musí ještě vyjádřit bezpodmínečný souhlas s podmínkami rozhodnutí o restrukturalizaci.

(116)

Analýza, ze které vyplývá, že restrukturalizace bude pro věřitele výhodnější než bankrot, se potvrzuje dokonce i v kontextu nejlepšího možného scénáře bankrotu určeného pro veřejnoprávní věřitele. V případě akceptace takového scénáře, pouze tři veřejní věřitelé veřejnoprávních pohledávek v roce 2005 a jeden veřejnoprávní věřitel pohledávek soukromoprávních v roce 2003 (52), by mohli v případě restrukturalizace opravdu získat méně, než v případě bankrotu. Avšak všichni tři veřejnoprávní věřitelé veřejnoprávních pohledávek se vyslovili proti restrukturalizaci, a polské vládní orgány zaručily plnou úhradu jejich pohledávek z aktiv RFG. Proto tito veřejnoprávní věřitelé neposkytli dlužníkovi žádné výhody, ani nezapojili veřejné prostředky, a jejich chování tedy není možné spojovat s formou státní podpory (53).

(117)

Ve vztahu k veřejnému věřiteli soukromoprávních pohledávek, závodu Energetický podnik, který je regionálním dodavatelem energie v oblasti Częstochowa, je si třeba nejdříve povšimnout, že rozdíl mezi úrovní uspokojení jeho pohledávek v případě restrukturalizace a v případě bankrotu je velmi malý. Za druhé zase Komise chápe, že soukromoprávní věřitel dodávající služby ve prospěch HCz se ve většině případů bude vyslovovat proti jejímu úpadku, protože v případě přerušení výroby firmou HCz na delší dobu nebo jejího úplného zastavení, by ztratil významného klienta. Zvláště se to dotýká Energetického podniku, pro který by to znamenalo ztrátu největšího odběratele. Věřitel tedy postupoval podle svých zájmů a nepřevedl na HCz žádné nepatřičné výhody.

(118)

Mimo to, Komise rozumí, že vezmeme-li v úvahu výše uvedenou judikaturu (54), podle které „částka, kterou obdrží v případě likvidace“ musí být porovnávána s „hodnocením šance firmy staát se ziskovou“, vyžaduje test soukromoprávního věřitele realistické ohodnocení bankrotu ve vztahu k restrukturalizaci.

(119)

Restrukturalizační šance v uvažovaném případě jsou evidentní. Soukromoprávní pohledávky budou prodány strategickému investorovi, a byly (v roce 2003) a stále jsou (v roce 2005) důvody k tomu, že byly podány důležité nabídky. Kromě toho, převedení pohledávek na Operatora se rovněž zdá mít správné ekonomické odůvodnění. Hodnotu aktiv také potvrdila důvěryhodná auditorská firma.

(120)

Komise rovněž rozumí, že v případě bankrotu se nedají zajistit částky kalkulované jako příklady v analýze PWC. Analýza byla vyhotovena spíše na základě nejlepšího scénáře pro veřejnoprávní věřitele a vychází z podobných očekávání předpokládajících prodej aktiv, jako jsou ta doporučená k restrukturalizaci. Chybí však garance toho, že prodej aktiv správcem proběhne najednou, v rámci jednoho řízení. Namísto toho někteří věřitelé mohou převzít zastavená aktiva, následkem čehož bude při prodeji cena pravděpodobně nižší, než v rámci procesu restrukturalizace. K potvrzení tohoto předpokladu předložilo Polsko empirické důkazy.

(121)

Jednání soukromoprávních věřitelů výrazně poukazuje na právě takový přístup z jejich strany. Ve skutečnosti se také soukromí věřitelé vyslovili pro restrukturalizaci, ačkoliv výsledky uvedené v tabulkách 2 a 3 v jejich případě hovořili spíše ve prospěch likvidace. Například, soukromými subjekty ovládaná banka BPH by v roce 2003 ze svých pohledávek ve výši 75 mil. PLN v případě konkurzního řízení ztratila podíl rovnající se 19 % (14 mil. PLN), zatímco v případě restrukturalizace měla ztratit okolo 49 % (37 mil. PLN). Restrukturalizace porovnávaná tehdy s nejlepším scénářem konkurzního řízení umožňovala návratnost jenom 62 %. Přesto se však BPH vyslovila pro restrukturalizační dohodu.

(122)

Jestliže by se použilo stejné měřítko v případě veřejnoprávních věřitelů, téměř každý z nich by se měl vyslovit pro restrukturalizaci, tzn. všichni veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek a většina veřejnoprávních věřitelů veřejných pohledávek.

(123)

Komise rozptýlila rovněž další pochybnost v otázce, zda předání výroby HCz ve prospěch HSCz znamenalo poskytnutí podpory. Komise spatřuje racionálnější základy, než je vyhlášení bankrotu v pronájmu ocelářských aktiv samostatné společnosti, která se nachází mimo kontroly správců, jako způsob ochrany hodnoty aktiv na zásadě pokračování v činnosti.

(124)

Kromě toho Komise uznala, že HSCz získala obratový kapitál a garance od TFS podle komerčních pravidel vyhovujících testu soukromoprávního věřitele. Rozumí tomu, že HSCz byla financována z půjček udělovaných jí dodavateli podle komerčních pravidel a záloh pocházejících od klientů hutě, kteří byli životně zainteresováni na pokračování výroby oceli v Huti Częstochowa.

(125)

V případě garancí, které poskytla TFS, Komise vycházející z praxe oceňování individuálních záruk připouští, že tato záruka není státní podporou (55).

(126)

Firma HSCz neměla, za prvé, finanční potíže ve významu Směrnic společenství, týkajících se státní podpory s cílem záchrany a restrukturalizace ohrožených podniků (56). Kromě toho, je to nová společnost nezatížená zadlužením, a mající již velké portfolio objednávek. Za druhé, společnost byla schopna získat půjčky na finančních trzích bez státní intervence, a za třetí, garance se týká určité maximální částky a nemá otevřený charakter.

(127)

Co se týče ceny za poskytnutou záruku, nemá Komise důkazy pro to, že zaplacená provize neodpovídá tržní ceně. Stane se to zřejmým, přihlédneme-li k argumentu polské strany uvádějícímu, že garantovaná částka z důvodu smluvních ujednání ve skutečnosti nepřekročila částku 6 mil. PLN a v souvislosti s tím provize činila 2 %. Avšak dokonce v případě provize činící 0,8 %, příklady podobných záruk, u nichž činila provize 1 % ukazují, že to byla provize, která odpovídala tržní hodnotě, vezmeme-li v úvahu fakt, že TFS měla úplné informace o HSCz a v souvislosti s tím byla schopná zavést monitorující prostředky, dovolující omezit garantovanou částku. Komise navíc připomíná, že v jiných věcech, týkajících se hutnictví, považovala za správnou zaplacenou provizi, která byla dokonce nižší než provize v projednávaném případě (57).

(128)

Finanční prostředky, jaké obdržela HCz v době mezi červnem roku 1997 a květnem 2002 ve výši 25 161 072,08 PLN (okolo 5,3 mil. EUR), byly v její prospěch předány ze státních rezerv. Protože tlustý ocelový plech je předmětem široce rozvinuté obchodní výměny v celé Evropě, podpora tohoto druhu poskytnutá Polskem HCz by tedy mohla narušovat konkurenční prostředí a ovlivňovat obchodní výměnu mezi členskými státy. Proto podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou takové prostředky považovány za státní podporu.

(129)

Dotace KBN ve výši 1 328 000 PLN rovněž poskytla HSCz ekonomickou převahu, a je tedy státní podporou, protože podobně jako ty pro HCz mají vliv na obchodní výměnu a vytvářejí riziko narušení konkurenčního prostředí.

(130)

Komise však nevidí žádné výhody v souvislosti s opožděným splacením veřejnoprávních pohledávek firmou HCz. Protože HSCz nebyla ohroženým podnikem, nemá Komise důvod, aby uvěřila, že by se soukromoprávní věřitel v pozici veřejných institucí vyslovil pro splacení své pohledávky v krátkém termínu (58).

(131)

Kromě toho, podle polských právních předpisů zaplatila fa HSCz zákonem stanovené úroky z dlužných plateb, a jejich výše překročila referenční míru Komise. Komise připomíná, že podle ustanovení článku 14 procedurálního nařízení má řízení ve věci protiprávně přiznané podpory za úkol určit částku, kterou je třeba získat zpět, aby došlo k návratu do situace, jako kdyby žádná podpora nebyla přiznána. Jestliže však příjemce splatil dotaci v částce rovnající se nebo vyšší, než celkové vypočtené úroky ode dne přiznání podpory do doby jejího splacení, takový prostředek, podle praxe Komise, již není státní podporou podle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(132)

Zákonné úroky, jejichž výše se v letech 2002 – 2004 pohybovala mezi 16 % a 12,25 % (viz bod 99), převyšují referenční míru používanou Komisí při splácení podpory. Podle článku 9 nařízení Komise (ES) číslo 794/2004 ze dne 21. dubna 2004 o výkonu nařízení Rady (ES) čís. 659/1999 určujícího podrobné zásady používání čl. 93 Smlouvy o ES (dále nazývaného jako „vykonávací nařízení“) (59) je průměr sazby pětiletých mezibankovních transakcí swap za poslední tři měsíce předcházejícího roku plus 75 základních bodů. Pro Polsko činila tato referenční míra ode dne 1. května 20047,62 % (60). Před rokem 2004 v Polsku neexistovala sazba pětiletých mezibankovních transakcí swap. V každém případě také jiné ukazatele, jako je průměrná návratnost jednoročních státních obligací, byly znatelně nižší (8,24 % v roce 2002, 5,34 % v r. 2003 a 6,63 % v roce 2004).

(133)

Státní podporou může být jenom odročení dlužných plateb Finančnímu úřadu v Częstochowé a PFRONu, celkem ve výši 62 116,09 PLN, které nebyly zaplaceny.

(134)

Podporu, kterou obdržela firma HCz v období od června roku 1997 do května 2002 ve výši 25 161 072,08 PLN jí byla přiznána vzhledem ke skutečnosti, že následně jí bude na základě SPR a Protokolu číslo 8 jako státní podpora uznána, ale potom vzhledem k bankrotu HCz nebyla vzata v úvahu. Avšak, protože podle Protokolu číslo 8 byla taková podpora nepovolená, je nadále zakázanou podporou restrukturalizačních záměrů, ledaže by v rámci jiných pravidel týkajících se státní podpory byla povolenou podporou.

(135)

Komise upozorňuje na to, že zásady státní podpory pro sektor ocelářství byly až do dne 23. července roku 2002 obsaženy v rozhodnutí Komise číslo 2496/96/ECSC ze dne 18. prosince 1996 stanovujícího předpisy Společenství týkající se státní podpory pro ocelářský průmysl (61) (dále nazývané „kodex podpory pro ocelářský průmysl“) (62).

(136)

Kodex podpory pro ocelářský průmysl povoluje v článku 2 podporu odpovídající požadavkům rámcových zásad o výzkumných pracích a rozvoji. Komise na základě pěti prostředků podpory, které KBN přiznal ve výši částky 5 461 620 PLN, má zato, že neexistují vážné pochybnosti o jejich slučitelnosti s rámcovými zásadami pro výzkumné práce a rozvoj podle přílohy IV čl. 3 odst. 2 Smlouvy o přistoupení (63).

(137)

Za prvé, ačkoliv dotace přiznané HCz prostřednictvím KBN nejsou přímo zahrnuty do nařízení předsedy KBN ze dne 30. listopadu 2001 o kritériích a způsobu přiznávání a zúčtování finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na vědu (které Komise považovala za podporu existující v rámci prostředků podpory PL čís. 6 přílohy IV ke Smlouvě o přistoupení), zdá se, že Polsko svou podporu před potvrzením programu neohodnotilo jinak. Ve skutečnosti Polsko již v SPR označilo „prostředky KBN“ jako „instrumenty povolené veřejné podpory ve formě dotací na vědecký výzkum a rozvoj“ (64). V této formě Komise ohodnotila SPR a potvrdila rozhodnutím Rady z července roku 2003 (viz bod 27).

(138)

Za druhé, prostředky podpory vyhovují rámcovým zásadám týkajícím se výzkumných prací a rozvoje. Je zřejmé, že podpora byla přiznána na výzkumně-rozvojové účely. Kromě toho, je tato podpora nižší, než je stanovená horní hranice podpory, vyhovující zásadám volného trhu, uvedeným v rámcových zásadách týkajících se výzkumných prací a rozvoje s přihlédnutím k dodatečnému snížení o 10 %, protože se příjemce nacházel v regionu uvedeném v čl. 87 odst. 3 písm. a) (65). Je to buď podpora pro průmyslový výzkum a udržuje se pod úrovní 60 % (bod 69 odrážka první, druhá a čtvrtá), nebo podpora určená pro průmyslový výzkum nebo činnosti spojené s předkonkurenčním rozvojem a drží se pod horní hranicí pro činnosti spojené s předkonkurenčním rozvojem, která činí 35 % (bod 69 odrážka třetí, čtvrtá a pátá). Kromě toho, podpora měla motivační účinek, protože polské orgány přesvědčivě dokázaly, že bez podpory by HCz nezadala realizaci výzkumných a rozvojových programů.

(139)

Komise v souvislosti s tím uvažuje o odstoupení od podání odporu proti podpoře získané od KBN v letech 1997 – 2001 podle přílohy IV Smlouvy o přistoupení a uznává ji jako povolenou podporu v rámci výzkumných a rozvojových programů, a ne jako podporu pro restrukturalizaci, jak je uvedeno v Protokolu čís. 8.

(140)

Avšak v případě ostatní podpory určené na činnost a restrukturalizaci zaměstnanosti ve výši 19 699 452 PLN, nenachází Komise v Kodexu podpory ocelářskému průmyslu ustanovení, na jejichž základě by taková podpora byla povolena. Je nesporné, že to není podpora určená na výzkumné práce a rozvoj nebo na uzavírání závodů (čl. 4). Kromě toho, není tato podpora povolenou operativní podporou v chápání směrnic společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (66). V každém případě, polské úřady se neodvolaly na žádné výjimky, ani v rámci Kodexu podpory ocelářského průmyslu, ani pokud se jedná o zásady ES.

(141)

Vzhledem ke skutečnosti, že se na tyto prostředky nevztahuje jiná výjimka v rámci Kodexu podpory ocelářskému průmyslu ECSC, považuje je Komise za podporu na restrukturalizační účely dle článku 1 Kodexu podpory ocelářskému průmyslu, která podle ustanovení Protokolu 8 není slučitelná se zásadami společného trhu.

(142)

V letech 2002 a 2003 KBN přiznal firmě HSCz 1 380 000 PLN. Tuto podporu je možné považovat za podporu existující v rámci podpůrných prostředků PL čís. 6 přílohy IV Smlouvy o přistoupení. Polsko potvrdilo, že tato podpora byla přiznána v rámci plánu schváleného podle prostředků podpory PL číslo 6. Tyto prostředky tedy nevzbuzují vážné pochybnosti o tom, jestli vyhovují rámcovým zásadám o výzkumných pracích a rozvoji podle přílohy IV článku 3 odst. 2 Smlouvy o přistoupení.

(143)

Máme-li na zřeteli, že podpora, kterou KBN poskytla firmě HCz je povolená, částka potencionální nedovolené podpory, kterou obdržela HSCz, činí 62 116,09 PLN (což je asi 13 077 EUR). Tato částka však splňuje podmínky nařízení Komise čís. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití ustanovení čl. 87 a 88 Smlouvy o ES ve vztahu k podpoře v rámci pravidla de minimis  (67) a z toho důvodu může Komise připustit, že tento prostředek není státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení.

(144)

Z výše uvedených důvodů Komise uznává, že prostředky, které Polsko použilo pro restrukturalizaci podniku HCz v rámci restrukturalizačního plánu ze dne 7. srpna 2003, a změněného dne 1. prosince 2003 a dne 30. dubna 2004, nejsou podporou ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení. Kromě toho prostředky, které Polsko použilo na činnost HSCz, také nejsou podporou ve smyslu článku 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení. Navíc dotace, které KBN přiznala pro HCz a HSCz na výzkumné práce a rozvoj jsou slučitelné se společným trhem.

(145)

Naproti tomu podpora pro restrukturalizační účely, kterou obdržela HCz v období let 1997 – 2002 ve výši 19 699 452 PLN (4,1 mil. EUR) není slučitelná se společným trhem a podle ustanovení bodu 18 Protokolu čís. 8 musí být vrácena.

(146)

Požadavek na vrácení bude zaslán podniku, který tuto podporu fakticky využil. V okamžiku přiznání podpory byl hospodářský subjekt součástí právního subjektu HCz. Protože aktiva a pasiva vlastní společnost Hz, budou rozdělena mezi tři společnosti, které se stanou jejími nástupkyněmi, RFG, MH a Operator, tedy právní subjekt, který obdržel podporu se neomezuje už jen na právní subjekt HCz, ale zahrnuje rovněž ty subjekty, které od Hz obdržely aktiva a pasiva. Vzhledem k tomu, bude navrácení podpory požadováno od HCz, RFG, MH a Operatora, které za ní musí nést solidárně odpovědnost.

(147)

Částky které budou vráceny se zvýší o úroky napočítané podle předpisů vykonávacího nařízení. Zvláště čl. 9 odst. 4 vykonávacího nařízení v němž je stanoveno, že v případě kdy chybí pětileté mezibankovní míry transakcí swap, může Komise v úzké spolupráci se zainteresovaným členským státem určit procentní míru navrácení státní podpory podle jiné metody a na základě dostupných informací. Vzhledem k tomu, že pro Polsko nebyly dostupné pětileté mezibankovní míry transakcí swap za období, jehož se přiznání podpory neslučitelné se zásadami společného trhu týká, použitá procentní míra u vrácení podpory by měla vycházet z dostupné procentní míry, která by měla být odpovídající pro uvedené období.

(148)

Polsko oznámilo změnu SPR, aby potvrdilo, že HCz nebude likvidována, ale může být restrukturalizována bez podpory ze strany státu. Komise ve shodě s ustanovením bodu 10 Protokolu čís. 8 se takové změně nebrání.

(149)

Podle bodu 10 Protokolu čís. 8, který ustanovuje, že „jakékoliv pozdější změny celkového plánu restrukturalizace a individuálních plánů musí být potvrzeny Komisí, a v případech kde je to nezbytné, Radou.“ Protože se rozhodnutí Komise týká státní podpory, je příslušné odvolat se na procedurální předpisy čl. 88 Smlouvy o přistoupení k EU a na nařízení čís. 659/1999. V tomto kontextu přijímá Komise rozhodnutí s výjimkou případu, kdy rozhodnutí o přiznání podpory vyhovující podmínkám společného trhu je omluveno výjimečnými okolnostmi v smyslu ustanovení čl. 88 odst. 2 odstavec tři.

(150)

Komise je tedy oprávněna potvrdit navrhovanou změnu, když se hlavní hodnoty uvedené v Protokolu o státní podpoře, výrobní kapacita a harmonogram ani proporcionálnost státní podpory nemění (68). Současná změna SPR nebude mít žádný vliv na samotný Protokol číslo 8., HCz se v rámci Protokolu čís. 8 nestane příjemcem, ani nedojde ke snížení celkových výrobních kapacit polského ocelářského průmyslu podle bodu 7.

(151)

Kromě toho Polsko v dostatečné míře zdůvodnilo uvedenou změnu. Restrukturalizace fy HCz se skutečně zdá být alternativou vycházející z tržních zásad, a výše uvedené hodnocení prokázalo, že HCz může být na rozdíl od stanoviska z roku 2003 restrukturalizována bez státní podpory.

(152)

Komise však vychází z předpokladu, že nemůže souhlasit s podporou poskytnutou HCz v letech 1997 – 2002. Souhlas by totiž znamenal, že se HCz objeví na seznamu příjemců a přispěl by k zvětšení možné státní podpory přiznané polskému ocelářskému průmyslu, a tím by také měnil rovnováhu mezi závazky z titulu státní podpory a deformacemi konkurenčního prostředí. Komise by takovou změnu nemohla potvrdit bez souhlasu Rady.

(153)

Komise nepotvrzuje, že by prodej společností podřízených HCz a HSCz byl porušením bodu 4 Protokolu číslo 8.

(154)

V bodě 4 Protokolu čís. 8 je uvedeno, že: „Společnost na níž se vztahuje podpora nesmí:

V SPR (bod 26) se opakuje, že tento předpis měl zabránit převzetí aktiv nebo podílů firmy HCz příjemcem uvedeným v Protokolu číslo 8.

(155)

Komise má za to, že v tomto případě je třeba přihlédnout k bodu 4 písm. a) a ne k bodu 4 písm. b), protože se zde nejedná o prodej aktiv, ale o prodej podílů, což se považuje za fúzi (69). Strategický investor získá fakticky jenom podíly ve společnostech, ale ne samotná jednotlivá aktiva. A co více, použití bodu 4 písm. b) postačí pro bankrot HCz, který nebyl vyhlášen.

(156)

Evropská Komise nespatřuje, že by bylo porušeno ustanovení bodu 4 písm. a) Protokolu čís. 8, protože je tento předpis jednoznačně určen příjemcům zahrnutým do Protokolu čís.8, ale ani Donbass ani LNM mezi ně nepatří.

(157)

Je pravda, že LNM nabyl příjemce, jímž je MSP. Evropská Komise však nemá k dispozici důkazy o tom, že LNM působí jménem MSP, nebo jako jeho zástupce. Naopak, LNM a MSP jsou vedeny jako odlišné, autonomní podniky. Dokonce, kdyby Komise interpretovala podmínky tohoto předpisu tak, že zakazuje střídavou podporu příjemcům (případně MSP) a subjektům, kteří nejsou příjemci (v tomto případě HCz), získala Komise dostačující záruky toho, že libovolný kupující se zdrží střídavé (křížové) podpory HCz z podpory získané v rámci SPR. Pro podtržení těchto ujištění jak Polsko, tak LNM předložili odpovídající závazky (viz bod 79 a bod 106 ).

21.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 366/32

(1)

Dopisem ze dne 22. června 2005, zaevidovaným dne 27. června 2005, oznámila Belgie Komisi svůj plán podpory společnosti Ford v Genku. Komise požádala o další informace dopisem ze dne 27. července 2005, na který belgické orgány odpověděly dopisem ze dne 15. září 2005 zaevidovaným téhož dne.

(2)

Dopisem ze dne 9. listopadu 2005 Komise sdělila Belgii své rozhodnutí zahájit k uvedené podpoře řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Schůzka s belgickými orgány se poté konala dne 25. listopadu 2005.

(3)

Belgické orgány podaly své připomínky v dopise ze dne 13. ledna 2006 zaevidovaném téhož dne.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2) dne 25. února 2006. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k dotčenému opatření, ale žádnou připomínku z jejich strany neobdržela.

(5)

Příjemcem podpory je společnost Ford-Werke GmbH, Fabrieken te Genk (dále jen „Ford Genk“). Ford-Werke GmbH je součástí společnosti Ford Motor Company. Závod byl otevřen v roce 1964. Na konci roku 2003 v něm došlo v rámci celkové restrukturalizace společnosti Ford Europe k výraznému snížení počtu pracovníků, které se týkalo asi 3 000 zaměstnanců. Současně společnost ohlásila investiční plán ve výši okolo 700 milionů EUR, určených hlavně na nový systém flexibilní výroby. Tento plán předpokládal, že stávající výroba modelu Mondeo bude doplněna o výrobu nové generace Galaxy a ještě dalšího vozu. Závod v současnosti zaměstnává asi 5 000 osob. V roce 2004 v něm bylo vyrobeno 207 163 vozidel. V Belgii působí skupina Ford rovněž v Gentu, společně se závodem Volvo.

(6)

Podle informací, které poskytla Belgie dosahují celkové přípustné náklady na vzdělávání 33,84 milionu EUR. Tato celková částka zahrnuje specifické vzdělávání ve výši 25,34 milionu EUR a opatření obecného vzdělávání ve výši 8,5 milionu EUR.

(7)

Přípustné náklady na vzdělávací program a jejich odpovídající výše představují:

(8)

Celková výše přípustných nákladů se dělí podle druhu výdajů následovně:

(9)

Navrhovaná podpora představuje přímou dotaci pro Ford Genk ve výši 12 279 423 EUR pro období 2004-2006. Z této částky připadá 4 677 408 EUR (38 %) na podporu obecného vzdělávání a 7 602 015 EUR (61 %) na podporu vzdělávání specifického. Podpora musí být poskytnuta formou podpory „ad hoc“ Vlámským společenstvím (Vlaamse Gemeenschap). Belgie ujistila, že podpora na vzdělávání nebude kumulována s jinými podporami k pokrytí stejných nákladů.

(10)

Výše uvedených podpor dosahuje 55 % míry podpory u obecného vzdělávání a 30 % u vzdělávání specifického.

(11)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního přezkumného řízení Komise vyjádřila pochybnosti ohledně 1) způsobu, jakým si belgické orgány vykládají rozsah přípustných nákladů a 2) navržené kategorizace některých položek jakožto specifického či obecného vzdělávání.

(12)

Pokud jde o přípustné náklady, Komise zkoumala slučitelnost podle čl. 4 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 týkající se použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (3) u některých výdajů plánovaných Belgií, zejména:

(13)

Pokud jde o rozdělení vzdělávání na „obecné“ a „specifické“, Komise se obává, že belgické orgány použily u některých výdajů na projekt příliš širokou definici obecného vzdělávání. Pochybnosti Komise se týkaly zejména položek „náklady na poradenské služby“ a „náklady na zaměstnance mimo linku“. Podle belgických orgánů vzdělávací oddělení společnosti Ford Genk odhaduje, že asi 70 % těchto výdajů se týkalo vzdělávání obecné povahy. Pro takové tvrzení však nebyl poskytnut žádný důkaz.

(14)

Belgické orgány uvedly ve své odpovědi na zahájení formálního přezkumného řízení následující připomínky:

(15)

Opatření ve prospěch společnosti Ford Genk oznámené Belgií představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Je totiž poskytováno formou dotace, která bude financována státem nebo ze státních zdrojů. Opatření je selektivní, poněvadž se týká pouze společnosti Ford Genk, a může narušit hospodářskou soutěž ve Společenství tím, že zvýhodní daný podnik oproti jiným konkurentům, kteří podporu nečerpají. Pro automobilový trh je navíc charakteristické intenzívní obchodování mezi členskými státy, takže podpora by mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(16)

Belgie žádá, aby byla podpora schválena na základě nařízení (ES) č. 68/2001. Podpora skutečně souvisí se vzdělávacím programem.

(17)

V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 68/2001 se na podporu neuplatní výjimka z oznamovací povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy, překročí-li výše podpory poskytnuté jednomu podniku na jeden projekt vzdělávání 1 milion EUR. Komise poznamenává, že v tomto případě činí plánovaná podpora 12 279 423 EUR, a že má být poskytnuta jednomu podniku a vzdělávací projekt je jediným projektem. Komise má tedy za to, že u navrhované podpory platí oznamovací povinnost a že tato povinnost byla Belgií dodržena.

(18)

16. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 68/2001 vysvětluje, proč tento druh podpory nemůže být vyjmut z oznamovací povinnosti: „Je vhodné, aby velké částky podpory před jejich poskytnutím nadále jednotlivě posuzovala Komise.“

(19)

Při posuzování jednotlivé podpory na vzdělávání, na kterou se z důvodu její výše nevztahuje výjimka uvedená v nařízení (ES) č. 68/2001, a kterou je proto třeba posoudit na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, se Komise řídí stejnými hlavními zásadami, jaké vyplývají z nařízení (ES) č. 68/2001. S ohledem na 4. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 68/2001, podle něhož Komise hodnotí oznámení zejména s ohledem na kritéria stanovená v uvedeném nařízení, Komise také ověří, zda lze schválit všechny výdaje jako přípustné, k čemuž opět využije své široké posuzovací pravomoci na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Takováto opatření musí být posuzována tak, aby byla zajištěna návaznost rozhodovací praxe a zásada rovného zacházení (4).

(20)

Komise při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření se společným trhem musí tedy ověřit, zda všechny body, k nimž vyjádřila pochybnosti při zahájení formálního přezkumného řízení, jsou v souladu se společným trhem podle nařízení (ES) č. 68/2001 a čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Zejména:

(21)

Komise poznamenává, že čl. 4 odst. 7 nařízení (ES) č. 68/2001 stanoví jako přípustné náklady na projekt podpory vzdělávání:

(22)

Belgie poskytla přehled nákladů na vzdělávání, který Komisi umožňuje ověřit druh navrhovaných přípustných nákladů. Podle informací poskytnutých Belgií nepřevyšují personální náklady na školené osoby celkovou výši ostatních přípustných nákladů.

(23)

Čl. 4 odst. 7 písm. d) nařízení (ES) č. 68/2001 stanoví, že za přípustné náklady lze považovat odpisy nástrojů a zařízení v poměrné výši k jejich výlučnému používání pro projekt vzdělávání. Mezi náklady, které lze považovat za přípustné, nejsou v žádném případě uvedeny budovy. V daném případě představují „školicí prostory“ jiná zařízení umístěná v prostorách ohraničených skleněnými přepážkami. Tyto prostory slouží ke vzdělávacím činnostem. Vzhledem k tomu, že se tyto prostory nacházejí v továrních halách, nejedná se o budovy, a lze je považovat za zařízení spadající do kategorie „nástroje a zařízení“ definované v nařízení (ES) č. 68/2001.

(24)

S ohledem na výše uvedené považuje Komise náklady na tyto prostory za přípustné.

(25)

Komise poznamenává, že u velkých podniků je více méně obvyklé, že provozují vlastní vzdělávací oddělení a proto se méně obracejí na externí poradenské služby. Má-li být podpůrné opatření slučitelné s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, musí být přiměřené cíli a nenarušovat hospodářskou soutěž způsobem, který by byl v rozporu se společným zájmem. S ohledem na výše uvedené má Komise za to, že nelze zamítnout uplatnění čl. 4 odst. 7 písm. e) nařízení (ES) č. 68/2001 na náklady na vnitropodnikové vzdělávací oddělení, neboť takové zamítnutí by bylo diskriminací kategorie velkých podniků. Komise proto souhlasí se zařazením těchto nákladů mezi přípustné.

(26)

Komise použije stejná kritéria jako jsou použita v tomto rozhodnutí na všechny obdobné případy, které jí budou oznámeny.

(27)

Komise však odmítá argument belgických orgánů, že všechny dotčené náklady mají spadat do kategorie obecného vzdělávání. Komise má totiž za to, že poradenské služby mají stejnou působnost (obecnou/specifickou) jako vzdělávací akce, k nimž se vztahují. Za účelem zamezení nadměrné kompenzace nákladů na poradenské služby musí tudíž výdaje vzdělávacího oddělení na školení s dosahem „obecným“ nebo „specifickým“ podléhat stejné maximální míře podpory jako příslušná vzdělávací akce. V rámci obecného vzdělávacího projektu budou proto náklady vzdělávacího oddělení rozděleny na náklady „obecné“ a „specifické“ v alikvotním poměru k „obecným“ a „specifickým“ vzdělávacím akcím obsaženým v projektu. Vezmou-li se za základ vzdělávací akce, na které Komise podporu povoluje, v daném případě vychází 57,8 % na obecné vzdělávání a 42,2 % na vzdělávání specifické.

(28)

Vyšší míry podpory by vyvolaly neúměrné narušení hospodářské soutěže. Komise je zejména toho názoru, že povinnost podniků nést přiměřenou část nákladů přispívá k účinnosti a proveditelnosti opatření. Proto má Komise za to, že vyšší míra podpory by narušila podmínky obchodu v míře, která odporuje společnému zájmu. Tuto část opatření proto nelze považovat za slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(29)

Před přijetím rozhodnutí o restrukturalizačních opatřeních porovná podnik současnou hodnotu očekávaného snížení nákladů v budoucnosti s náklady na restrukturalizaci. Náklady na vyškolení pracovníků, kteří obsadí nové funkce po restrukturalizaci, jsou součástí běžných a nezbytných nákladů na restrukturalizaci. Jakmile se tedy podnik rozhodne, že propustí velkou část svých zaměstnanců, je dočasné školení výše uvedených pracovníků nezbytné k zajištění kontinuity výroby a jakosti. Podnik nemá jinou možnost, nežli nést tyto náklady, určené na vyškolení zůstávající pracovní síly, která nahradí know-how propuštěných zaměstnanců. Dotčenou podporou by tak byly vlastně dotovány běžné a nezbytné náklady na restrukturalizaci podniku, které by podnik musel nést v každém případě, i kdyby podporu nedostal. Proto se podpora nejeví jako potřebná, jelikož by nevedla k poskytování doplňujícího vzdělávání.

(30)

Účel státních podpor na vzdělávání je vysvětlen v 10. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 68/2001: Vzdělávání má obvykle pozitivní vnější účinky na společnost jako celek, jelikož zvyšuje rezervu kvalifikovaných pracovníků, ze které mohou těžit ostatní firmy, a zvyšuje konkurenceschopnost průmyslu Společenství. Vzhledem k tomu, že restrukturalizace v daném případě naopak povede ke snížení této rezervy kvalifikovaných pracovníků, je pravděpodobně v rozporu s cílem nařízení (ES) č. 68/2001.

(31)

Má-li být podpůrné opatření slučitelné s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, musí být přiměřené cíli a nenarušovat hospodářskou soutěž způsobem, který by byl v rozporu se společným zájmem. Poněvadž je však společnost Ford Europe jedním z hlavních subjektů na trhu výrobců automobilů ve Společenství, zdá se, že by tržní síly měly samy stačit na to, aby bylo zajištěno vzdělávání vynucené danou restrukturalizací. V souladu se zněním 11. bodu odůvodnění nařízení (ES) č. 68/2001 by jakákoliv státní podpora na toto vzdělávání převyšovala minimum nezbytné k dosažení cíle Společenství, který samotné tržní síly neumožňují dosáhnout, a vyústila by tak v nepřiměřené narušení hospodářské soutěže. V této souvislosti Komise zejména upozorňuje, že i přes pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení, Belgie nevysvětlila, proč by podnik program vzdělávání neuskutečnil, pokud by nedostal podporu.

(32)

Komise se proto domnívá, že na náklady na restrukturalizaci se nemůže vztahovat podpora na vzdělávání.

(33)

Komise již rok shromažďuje důkazy o tom, že někteří automobiloví výrobci nechávají své výrobní závody v různých členských státech si navzájem konkurovat při výrobě nových modelů. Při plánování výroby nového výrobku porovnávají několik lokalit a o místě výroby rozhodují na základě souhrnu výrobních nákladů, tj. všech druhů nákladů, ale také s ohledem na možné vládní podpory, a to zejména podpory na vzdělávání. Vzhledem k této ekonomické skutečnosti a z ní vyplývajícího rizika, že některé podpory na vzdělávání nenapomáhají cíli společného zájmu, stanovenému v 10. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 68/2001, ale jsou pouze provozní podporou narušující hospodářskou soutěž, je Komise nucena pečlivěji zvažovat nezbytnost podpory, „aby státní podpora byla omezena na minimum nezbytné k dosažení cíle Společenství, který samotné tržní síly neumožňují“ (11. bod odůvodnění uvedeného nařízení) (5). Takové posouzení je zcela oprávněné zejména s ohledem na to, že pro současný automobilový průmysl jsou typické výrazně nadbytečné kapacity.

(34)

V předchozích případech Komise podrobně nezkoumala nutnost zvláštní podpory na vzdělávání v oblasti nákladů na zavádění výroby (6). Mohla by ji však začít zkoumat, zjistí-li, že se ekonomické podmínky na dotčeném trhu změnily. V bodě 52 rozsudku ze dne 30. září 2003 ve spojených případech C-57/00 P a C-61/00 P (7) Soudní dvůr Evropských společenství uvedl, že „ať už je výklad čl. 92 odst. 2 písm. c) [později čl. 87 odst. 2 písm. c)] Smlouvy podaný v minulosti Komisí jakýkoliv, neměla by jím být dotčena opodstatněnost výkladu stejného ustanovení provedeného Komisí v soudním rozhodnutí a potažmo jeho platnost.“ Stejně tak Soud prvního stupně Evropských společenství uvedl v bodě 177 svého rozsudku ze dne 15. června 2005 ve věci T-171/02 (8): „posuzovat zákonnost rozhodnutí Komise, podle nějž určitá nová podpora nesplňuje podmínky pro použití této výjimky, lze pouze v rámci čl. 87 odst. 3 písm. c) ES a nikoliv s ohledem na předchozí rozhodovací praxi Komise, pokud taková praxe existuje“.

(35)

Komise poznamenává, že pro udržení konkurenceschopnosti v automobilovém průmyslu je výroba nového modelu nezbytná. Zavádění výroby nového modelu je proto běžná a obvyklá záležitost v tomto průmyslovém odvětví. Automobiloví výrobci musí pro účely výroby nových modelů vyškolit své pracovní síly na nově zaváděné technologie. Související výdaje na vzdělávání nezbytné k zavedení výroby nového modelu nesou proto výrobci automobilů většinou na základě čistě obchodních důvodů. Podnik by tedy daný vzdělávací program uskutečnil tak jako tak, a to tím spíše, pokud by mu nebyla poskytnuta podpora. Podpora na vzdělávání není proto v daném kontextu nezbytná. Nepodněcuje podnik k zajišťování „doplňujícího“ vzdělávání, tj. vzdělávání poskytovaného nad rámec běžného zvyšování kvalifikace, prováděného jen na základě tržních sil. Podpora by tak sloužila k úhradě provozních výdajů, které by jinak nesl podnik, a představovala by tak provozní podporu narušující hospodářskou soutěž.

(36)

Koncentrace výroby do jednoho areálu v závodě v Genku navíc bezpochyby umožní zefektivnit výrobu nových modelů. Podnik bude mít tudíž z koncentrace výroby přímý užitek. Samotné tržní síly proto stačí, aby podněcovaly společnost k takovéto racionalizaci výrobního procesu a k vynaložení odpovídajících výdajů na vzdělávání. Za těchto podmínek není podpora nezbytná, poněvadž by hradila běžné výdaje na reorganizaci podniku.

(37)

Kromě toho argumenty uvedené v 31. bodě odůvodnění přiměřenosti podpory a zákazu nepřiměřeného narušení hospodářské soutěže jakožto podmínky pro zajištění slučitelnosti s ustanoveními čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy se vztahují i na vzdělávání související se zahájením výroby nových modelů. Jakákoliv státní podpora na toto vzdělávání by proto byla vyšší než minimum nezbytné k dosažení cíle Společenství, které samotné tržní síly neumožňují, a svým účinkem by narušila hospodářskou soutěž v míře, která odporuje společnému zájmu. V této souvislosti Komise zejména upozorňuje, že i přes pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení, Belgie nevysvětlila, proč by podnik program vzdělávání neuskutečnil, pokud by nedostal podporu.

(38)

Podpora na vzdělávání se tedy nemůže vztahovat na náklady na zavádění výroby.

(39)

Belgické orgány podaly ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení formálního přezkumného řízení pevné a podrobné ujištění, že oficiální žádost o podporu byla podána před zahájením vzdělávacího programu. Komise považuje toto ujištění za dostatečné pro odstranění pochybností, které vyjádřila v rozhodnutí o zahájení řízení.

(40)

Vzhledem k výše uvedeným důvodům je třeba přípustné náklady na projekt snížit na částku 20,31 milionu EUR. 65 % z této částky, tj. 13,29 milionu EUR je určeno na pokrytí personálních nákladů na školené osoby.

(41)

Komise poznamenává, že podle čl. 4 odst. 7 písm. f) nařízení (ES) č. 68/2001 jsou tyto náklady přípustné až do výše součtu ostatních přípustných nákladů. Z toho důvodu je u této položky nutno provést znovu opravu, aby tyto náklady odpovídaly součtu ostatních nákladů (9). Po této opravě bude celková částka veškerých přípustných nákladů představovat 14,04 milionu EUR.

(42)

Článek 4 nařízení (ES) č. 68/2001 stanovuje rozdíl mezi vzdělávacím specifickým a vzdělávacím obecným.

(43)

Ustanovení čl. 2 písm. d) nařízení (ES) č. 68/2001 definuje specifické vzdělávání jako vzdělávání, které zahrnuje výuku s přímým a zásadním vztahem k současnému nebo budoucímu postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu a poskytuje kvalifikace, které jsou nepřenositelné, nebo přenositelné pouze v omezeném rozsahu, do dalších podniků a pracovních oborů.

(44)

Ustanovení čl. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 68/2001 definuje obecné vzdělávání jako vzdělávání zahrnující výuku, která se nevztahuje pouze nebo zásadně na současné nebo budoucí postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu, ale která poskytuje kvalifikace ve větší míře přenositelné do ostatních podniků nebo pracovních oborů, a tak podstatně zlepšuje schopnost profesního zařazení zaměstnance. Vzdělávání se považuje za „obecné“, když je například společně organizováno různými nezávislými podniky nebo když užitek ze vzdělávání mohou mít zaměstnanci různých podniků.

(45)

Má-li být podpora na vzdělávání slučitelná se společným trhem, nesmí přesáhnout maximální přípustnou míru podpory ve vztahu k přípustným nákladům, stanovenou v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 68/2001. Tato maximální míra závisí kromě jiného na velikosti podniku přijímajícího podporu, na regionu, v němž se nachází i na kategorii zaměstnanců, kterých se vzdělávání týká. Komise poznamenává, že Ford Genk je velký podnik, projekt je umístěn v regionu (provincie Limbourg), který může využít podpory podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, a že mezi školenými osobami není žádná z kategorií znevýhodněných pracovníků ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení (ES) č. 68/2001. Maximální povolená míra podpory dosahuje za těchto okolností 30 % pro vzdělávání specifické a 55 % pro vzdělávání obecné.

(46)

Komise má za to, že Belgie ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení formálního přezkumného řízení podala nezbytné informace a záruky ohledně druhu vzdělávání. Zejména sdělila Komisi jména externích podniků pověřených obecným vzděláváním. Rovněž se zavázala, že zpětně opraví případné odchylky v navrhovaném podílu obecného vzdělávání. Tato oprava se bude řídit závěry auditu hospodářských orgánů vlámského regionu (na jehož základě bude nakonec stanoveno přesné procento obecného vzdělávání).

(47)

Komise konstatuje, že v případě dotčeného podpůrného opatření se nepoužijí vynětí uvedená v čl. 87 odst. 2 Smlouvy, neboť podpůrné opatření nesleduje žádný z cílů, které jsou zmiňovány. Belgie navíc poskytla v tomto smyslu žádné další odůvodnění. Oznámená podpora nemá napomoci uskutečnění významného projektu evropského zájmu ani napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu, ani není určena na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví. Proto se Komise domnívá, že na podporu určenou k pokrytí nákladů uvedených v 7. bodě odůvodnění nelze uplatnit výjimku ze zásadní neslučitelnosti státních podpor se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) či d) Smlouvy. Výjimku uvedenou v čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy rovněž nelze uplatnit, poněvadž opatření jsou určena na pomoc vzdělávání v oblasti, která nespadá pod toto ustanovení Smlouvy. Čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy by bylo možné použít v případě, že by šlo o podporu vzdělávání a hospodářských oblasti, přičemž tento aspekt byl již posouzen výše.

(48)

Komise se domnívá, že část opatření oznámených Belgií, tak jak jsou popsána v 21. až 41. bodě odůvodnění, se týká výdajů, které nejsou přípustné nebo podpor, které nejsou nezbytné k tomu, aby byly dotčené vzdělávací akce uskutečněny. Taková podpora není slučitelná se společným trhem ani na základě jakékoliv jiné výjimky uvedené ve Smlouvě, a musí být proto zakázána. Podle belgických orgánů nebyla podpora dosud poskytnuta, proto není důvod přikročit k jejímu zpětnému vymáhání.

(49)

Ostatní opatření návrhu, která představují 14,04 milionu EUR přípustných nákladů, což odpovídá podporám ve výši 6 240 555 EUR, splňují kritéria slučitelnosti se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

21.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 366/40

(1)

Dopisem ze dne 26. ledna 2004, který byl zaregistrován dne 11. února 2004, informovaly nizozemské orgány Komisi o svém úmyslu poskytnout v souladu s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, dále jen „pokyny“ (2), podporu společnosti KG Holding NV, dále jen „Kliq Holding“ nebo „KH“. Po tomto ohlášení zaslala Komise Nizozemsku v dubnu, srpnu a listopadu 2004 žádosti o informace. V prosinci 2004 požádaly nizozemské orgány o prodloužení odpovědní lhůty, přičemž uvedly, že podnik si stále nevede dobře a že by se o jeho převzetí mohl zajímat jiný podnik.

(2)

PDopisem ze dne 5. srpna 2005 Komise informovala Nizozemsko o svém rozhodnutí zahájit proti ohlášené podpoře řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise v něm vyzvala dotčené strany, aby sdělily své připomínky k opatření.

(4)

Dopisem ze dne 7. září 2005 požádaly nizozemské orgány o prodloužení lhůty na zaslání připomínek k rozhodnutí Komise o zahájení řízení; žádosti Komise dopisem ze dne 15. září 2005 vyhověla.

(5)

Nizozemsko zaslalo připomínky a poskytlo údaje dopisem ze dne 29. září 2005, zaregistrovaným 30. září 2005, dopisem ze dne 13. ledna 2006, zaregistrovaným 18. ledna 2006, a dopisem ze dne 17. února 2006, zaregistrovaným 23. února 2006.

(6)

Od dotčených stran Komise žádný komentář neobdržela.

(7)

KH byla v roce 2002 založena v rámci osamostatnění reintegračních služeb nizozemského Ministerstva sociálních věcí a pracovních příležitostí, které byly zastřešeny společností soukromého práva (4). Koncem roku 2003 KH výrazně snížila stav zaměstnanců v důsledku rostoucích ztrát, které vznikly mimo jiné nepříznivými tržními podmínkami a špatným hospodařením.

(8)

V listopadu 2003 Nizozemsko informovalo o svém úmyslu poskytnout podniku podle pokynů půjčku ve výši 45 milionů EUR formou státní podpory na záchranu, aby podnik udrželo v chodu, přičemž vypracovalo plán rozsáhlé restrukturalizace podniku. V prosinci 2003 Komise podporu na záchranu KH schválila (5) s tím, že očekává do šesti měsíců ohlášení rozsáhlého plánu restrukturalizace.

(9)

KH je holdingovou společností, která se zabývá především poskytováním služeb reintegrace pracovních sil na nizozemském trhu. Vzešla ze státního podniku se zhruba 3 000 zaměstnanci, který se 1. ledna 2002 osamostatnil. Nizozemský stát je jeho jediným akcionářem. KH nyní zaměstnává přibližně 700 zaměstnanců.

(10)

Vedle dceřiné společnosti Kliq Reïntegratie, dále jen „Oud Kliq“ nebo „OK“, se 1 450 zaměstnanci, která zajišťovala reintegrační služby, existovala další významná dceřiná společnost jménem Kliq Employability, dále jen „KE“, se 200 zaměstnanci. Kromě toho měla KH účast v šesti velmi malých dceřiných společnostech a společných podnicích, dále jen společně s KE pod společným jménem „OS“ (ostatní společnosti) s počty zaměstnanců pohybujícími se od 4 do 20, jmenovitě: Kliq Experts, Brug- en Instroomprojecten, Flexpay BV, Simnet BV, Kliq Match BV a Kliq Business School.

(11)

Hlavní činností dvou největších dceřiných společností byly služby reintegrace a zaměstnatelnosti poskytované lidem, kteří si jen s obtížemi hledají práci, mimo jiné zdravotně postiženým, ale i podnikům, které mají potíže s hledáním vhodných lidí na určitá pracovní místa.

(12)

Nejvýznamnější je v tomto případě trh s reintegrací pracovních sil. Podnikům, které poskytují služby reintegrace pracovních sil, zadávají zakázky jak státní orgány, tak soukromé podniky. Avšak pro KH je nejvýznamnější trhem v první řadě veřejný sektor. Místní samosprávy a UWV (Výkonný ústav zaměstnaneckých pojištění) využívají služeb podniků jako KH. KH měla na trhu UWV tržní podíl 16 % proti 12 % (Alexander Calder), 10 % (Argonaut) a 9 % (Randstad) jiných významných účastníků trhu. Druhým nejvýznamnějším trhem pro KH je trh výběrových řízení obcí, kde činí tržní podíl KH 38 %. Jiní významní účastníci tohoto trhu jsou Alexander Calder (25 %) a TMP (25 %).

(13)

V rámci plánu na restrukturalizaci měla KH rozpustit svou největší a ztrátovou dceřinou společnost OK, prodat nebo zlikvidovat všechny společnosti náležející k OS a zřídit novou dceřinou společnost pod jménem Kliq BV, dále jen „nová Kliq“ nebo „NK“, která by se soustředila především na pokračování v hlavní činnosti KH, tedy na reintegrační služby (6). Podle plánu restrukturalizace měla NK obnovit dlouhodobou životaschopnost KH.

(14)

Hlavní rysy výchozího scénáře restrukturalizačního plánu byly:

(15)

Níže uvedené schéma skýtá přehled o struktuře KH a majetkových poměrech v souladu s plánem na restrukturalizaci.

(16)

Z důvodu přetrvávajících hlubokých potíží požádaly KH a OK o odklad splátek, soud v Rotterdamu a soud v Utrechtu této žádosti 20. ledna 2005 vyhověl. Dne 7. února 2005 požádali konkurzní správci KH a OK tyto soudy o změnu odkladu splátek na vyhlášení úpadku. Dne 8. února 2005 vyhlásily uvedené soudy nakonec úpadek KH a OK.

(17)

NK nabrala od konce roku 2003 do konce roku 2004 ztrátu zhruba 12 milionů EUR ve srovnání s vlastním kapitálem ve výši 5,75 milionů EUR, který do ní vložila při založení KH. Budoucnost NK byla navíc značně nejistá, protože společnost nedosáhla cílů stanovených v plánu restrukturalizace a potýkala se s nepříznivými podmínkami na trhu, jelikož trh se zmenšil v důsledku regulativní změny, která obce zprostila povinnosti vyčlenit část rozpočtových prostředků na služby reintegrace pracovních sil.

(18)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení ze srpna 2005 dospěla Komise k závěru, že podpora na restrukturalizaci, kterou chce Nizozemsko poskytnout KH formou transformace půjčky na záchranu podniku ve výši 45 milionů EUR a dlužných úroků na vlastní jmění společnosti, zjevně nesplňuje požadavky pokynů. Dále Komise pochybovala o tom, že podpora zůstane skutečně omezena na minimum, a zejména zda zvýhodněná strana skutečně významnou měrou přispěje z vlastních prostředků. Proto Komise vyjádřila pochybnosti o otázce, zda lze podporu na restrukturalizaci na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy považovat za slučitelnou se společným trhem.

(19)

Dopisem ze září 2005 zaslaly nizozemské orgány reakci na rozhodnutí Komise o zahájení řízení, ve kterém poskytly bližší informace o: i) průběhu konkurzního řízení v KH a OK; ii) finančních výsledcích a výnosu NK a iii) průběhu soudního řízení mezi NK a nizozemským státem. Poslední bod se týká konkrétně požadavku, který u příslušného nizozemského soudu vznesla NK v důsledku úpadku KH a OK, aby soud nizozemskému státu uložil transformovat půjčku na záchranu ve výši 9,25 milionů EUR, kterou KH po schválení Komisí poskytla NK, na vlastní jmění společnosti. Ačkoli tento druh podpory má být v souladu s pokyny podporou na posílení likvidity a má mít dočasný charakter a lze ji považovat za trvalou teprve tehdy, až Komise schválí podporu na restrukturalizaci, oznámily nizozemské orgány v létě 2005 Komisi, že příslušný nizozemský soud jim uložil, aby půjčku transformovaly ve vlastní jmění společnosti.

(20)

Dále Nizozemsko dopisem z ledna 2006 Komisi informovalo o úpadku NK ke 14. prosinci 2005 a o řízení, které z něho vyplývá. Nakonec Nizozemsko dopisem z února 2006 poskytlo aktualizované údaje o konkurzním řízení KH a OK.

(21)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.“

(22)

Opatření se týká transformace půjčky na záchranu, kterou stát poskytl KH, jakož i dlužného úroku z ní ve vlastní jmění společnosti, a v důsledku toho jej lze jasně připisovat státu a považovat za hrazené ze státních prostředků. Půjčka na záchranu poskytnutá KH a její transformace ve vlastní jmění znamená také zvýhodnění, jaké by podnik, který se dostane do podobných potíží a stojí na pokraji úpadku, na finančním trhu nezískal.

(23)

Ačkoli KH působí pouze na nizozemském trhu, nelze vyloučit, že zvýhodnění KH nenarušuje nebo nemůže narušit hospodářskou soutěž a nemůže ovlivnit obchod mezi členskými státy. Navíc, jak nizozemské orgány uvedly, existují menší mezinárodní společnosti, které jsou aktivní na nizozemském trhu, jako například TMP nebo Creyff’s (dceřiné společnosti belgické firmy Solvus). Tato výhoda zjevně následně zvýhodňuje podnik vůči jeho konkurentům, čímž je narušována nebo může být narušována hospodářská soutěž a je nepříznivě ovlivněn obchod mezi členskými státy.

(24)

Na základě výše uvedeného musí být ohlášené opatření ve prospěch KH považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, a v souladu s ní musí být posuzováno.

(25)

Podpora musí být Komisí posouzena jako podpora ad hoc. Čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy upravuje výjimky z neslučitelnosti podpory obecně, jak je definována v odstavci 1 tohoto článku.

(26)

Dotyčná podpora jasně nespadá do výjimek uvedených v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES. Ohlášená podpora totiž nemá sociální povahu podpory poskytované individuálním spotřebitelům, ani není určena k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a stejně tak není poskytována hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa.

(27)

Další výjimky jsou obsaženy v čl. 87 odst. 3 písm. a) až d) Smlouvy. Vzhledem k tomu, že hlavní cíl podpory nemá regionální povahu, nýbrž se týká restrukturalizace podniku v potížích, připadá v úvahu pouze výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. c), která schvaluje státní podporu poskytovanou za účelem usnadnění rozvoje určitých forem hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(28)

K posouzení podpor na záchranu a restrukturalizaci Komise vydala pokyny. Nizozemsko požádalo Komisi, aby podporu posoudila ve světle těchto pokynů.

(29)

V části 3.2. (bodech 28 až 63) pokynů, a zejména v bodech 30 až 47, jsou uvedeny podmínky, jež musí podpora na restrukturalizaci splňovat, aby ji Komise schválila. Posouzení je popsáno v bodech odůvodnění 30 až 55.

(30)

Na základě bodu 30 pokynů musí být podnik považován za podnik v potížích v souladu s definicí v části 2.1. (bodů 4 až 8) pokynů. Podle bodu 6 pokynů jsou potíže podniku obvykle zjevné z rostoucích ztrát, klesajícího obratu, rostoucích zásob, nadbytečné kapacity, nízkého peněžního toku, přibývajících dluhů, přibývajících úroků a klesající až nulové čisté hodnoty majetku.

(31)

V bodě 5 písm. a) pokynů je společnost výslovně označena za podnik v potížích, jestliže zmizela více než polovina základního kapitálu a více než čtvrtina tohoto kapitálu se ztratila v uplynulých dvanácti měsících.

(32)

Podle ohlášení je toto případ KH. Z revidované roční uzávěrky ze dne 31. prosince 2002 lze vyvodit závěr, že (konsolidovaný) základní kapitál holdingu činil k 1. lednu 2002 zhruba 73 milionů EUR. Koncem téhož roku kapitál klesl na 22 milionů EUR, což představuje pokles zhruba o 70 %. Navíc se kapitál během devíti měsíců do září 2003 dále výrazně snižoval.

(33)

Nizozemské orgány se chystají poskytnout KH podporu na restrukturalizaci. KH tuto podporu vloží do svých dvou dceřiných společností NK a OK, aby dokončila restrukturalizaci.

(34)

Komise je toho názoru, že KH lze považovat za podnik v potížích, jak je popsán v bodech 4 až 8 pokynů, a proto připadá v úvahu pro podporu na restrukturalizaci.

(35)

Podmínkou přiznání podpory je provedení plánu na restrukturalizaci, který musí být v individuálních případech, jako je tento, schválen Komisí. Podle bodů 31 až 34 pokynů se požaduje následující:

(36)

Nejprve připomeňme, že ohlášený plán na restrukturalizaci byl neúplný: nizozemské orgány například opomněly předložit aktualizovaný plán likvidity. Plán na restrukturalizaci Komisi nepřinesl informace, které potřebovala k úplnému posouzení v rámci pokynů. Komise si musela vyžádat likvidní náklady od KH a analýzu citlivosti v souvislosti s různými scénáři podnikání. Vývoj v KH zjevně zapříčinil, že nizozemské orgány nebyly nikdy schopny poskytnout všechny požadované informace.

(37)

Komise od začátku pochybovala o tom, zda plán na restrukturalizaci může přinést požadovanou změnu, a to z důvodu nedostatečné vnitřní rentability v porovnání s čekávaným kapitálovým výnosem, skutečnosti, že výsledky NK zaostávaly za milníky plánu restrukturalizace, z důvodu přetrvávajících závažných strukturálních problémů, které potíže KH způsobily, a konečně z důvodu, že nizozemské orgány řádně neohlásily značný příspěvek příjemců podpory na restrukturalizaci z vlastních prostředků. V důsledku těchto nezanedbatelných problémů nebylo možné splnit podmínky pokynů pro schválení podpory na restrukturalizaci.

(38)

Kromě toho bere Komise, jak již bylo uvedeno v bodu odůvodnění 16, v potaz, že v únoru 2005 byl vyhlášen úpadek KH. Jelikož se KH nepodařilo dosáhnout změny požadované podle plánu, je třeba konstatovat, že stávající, ani případně změněný plán restrukturalizace již nemůže dlouhodobě obnovit její životaschopnost. Navíc je třeba poukázat na to, co podotkly nizozemské orgány po zahájení formálního vyšetřovacího řízení, že úpadek byl vyhlášen i na NK, společnost založenou speciálně za účelem zajištění změny v KH, což potvrzuje hluboké potíže NK popsané v rozhodnutí o zahájení řízení a neúčelnost plánu na restrukturalizaci.

(39)

Vzhledem k tomu, že nejsou splněny základní podmínky pokynů pro poskytnutí podpory na restrukturalizaci, nemůže Komise plán na restrukturalizaci, a proto ani podporu na restrukturalizaci, schválit. Z toho důvodu nelze ohlášené opatření považovat za slučitelné se společným trhem na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(40)

Ve světle výše uvedených skutečností nepovažuje Komise za nutné podrobně zjišťovat, zda jsou splněny ostatní podmínky pokynů pro schválení podpory na restrukturalizaci, včetně požadavku bodu 40 pokynů, aby výše a intenzita podpory byla omezena na nejnutnější minimum a aby příjemce podpory významnou měrou přispěl z vlastních prostředků.

(41)

V souladu s bodem 24 pokynů byla podpora na záchranu KH zpočátku schválena na dobu nejvýše šesti měsíců. Do šesti měsíců po schválení podpory na záchranu KH nizozemské orgány ohlásily plán na restrukturalizaci KH.

(42)

V souladu s plánem na restrukturalizaci ohlášeným nizozemskými orgány převedla KH z půjčky na záchranu 35,75 milionů EUR na OK a 9,25 milionů EUR na NK.

(43)

Nizozemské orgány Komisi oznámily, že jim příslušný nizozemský soud na základě článků 53 a 69 nizozemského zákona o úpadcích uložil transformovat půjčku ve výši 9,25 milionů EUR na vlastní jmění společnosti. Transformace se uskutečnila 22. srpna 2005. Transformaci lze proto označit za částečnou realizaci ohlášeného opatření.

(44)

Komise upozorňuje nizozemské orgány na to, že podle zásady, že právo Společenství má přednost před právem národním, je výkon rozhodnutí národního soudu uvedeného v bodě odůvodnění 43 v rozporu se zákazem poskytovat státní podpory dříve, než je Komise v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy schválí. Transformace půjčky na záchranu na vlastní jmění společnosti za účelem restrukturalizace platí jako nezákonná podpora na restrukturalizaci. Jelikož ohlášená podpora navíc nesplňuje podmínky pokynů, je opatření, které zahrnuje její částečnou realizaci, taktéž neslučitelné. Okolnost, že opatření bylo vykonáno na příkaz národního soudu, není v tomto případě relevantní, protože národní soudy jsou stejně jako ostatní státní orgány povinny dodržovat ustanovení Smlouvy.

(45)

V důsledku to je třeba transformaci půjčky na záchranu ve výši 9,25 milionů EUR převedené na NK na základě rozhodnutí národního soudu považovat za poskytnutí protiprávní a neslučitelné podpory na restrukturalizaci NK. Vzhledem k tomu, že tuto podporu na restrukturalizaci nelze schválit, je neslučitelná se společným trhem.

(46)

V souladu s čl. 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (7) musí Komise v případě, že vydá záporná rozhodnutí o protiprávní podpoře, stanovit, aby dotyčný členský stát přijal veškerá možná opatření na navrácení podpory od jejího příjemce. Komise však nesmí požadovat navrácení, pokud je to v rozporu se všeobecnými zásadami práva Společenství. V daném případě se nelze na podobnou zásadu odvolávat. Proto musí být podpora poskytnutá formou transformace půjčky na záchranu ve výši 9,25 milionů EUR na vlastní jmění společnosti úplně navrácena.

(47)

Aby se dlouhodobě obnovila životaschopnost KH, převedla KH v souladu s ohlášeným plánem na restrukturalizaci 35,75 milionů EUR z celkové půjčky na záchranu ve výši 45 milionů EUR na OK předtím, než byla tato společnost uzavřena. Na rozdíl od půjčky na záchranu ve výši 9,25 milionů EUR převedené na NK, nebyla tato půjčka transformována na vlastní jmění společnosti. Proto opatření dále platí jako podpora na záchranu.

(48)

Podle bodu 23 písm. d) pokynů musí členský stát do šesti měsíců po schválení podpory na záchranu nebo plánu na restrukturalizaci, případně plánu na likvidaci, Komisi prokázat, že půjčka byla zcela umořena.

(49)

V tomto případě se dotyčné podniky krátce po podání plánu na restrukturalizaci Komisi dostaly do úpadku. Komise proto nemohla plán schválit.

(50)

Nizozemské orgány však Komisi oznámily, že bylo zahájeno formální konkurzní řízení a likvidace. To je v souladu s bodem 23 písm. d) pokynů, kde se jako alternativa úplného splacení půjčky nebo podání plánu na restrukturalizaci požaduje předložení plánu na likvidaci. Komise dala souhlas s plánem na likvidaci, pokud budou splněny následující dvě podmínky:

(51)

Ačkoli staré státní půjčky poskytnuté KH spadají mimo rámec balíčku podpor na restrukturalizaci a mimo toto řízení (8), chce Komise vyjádřit své stanovisko, aby zamezila tomu, že se v daném případě vyskytnou ještě další rozpory mezi pravidly Společenství pro státní podpory a použitím národní legislativy příslušnými soudy, jak se stalo v případě opatření popsaného v bodech odůvodnění 43 až 46. Toto stanovisko je konkrétně vyjádřeno v souvislosti se soudním řízením zahájeným u nizozemského soudu, které je popsáno v bodech odůvodnění 52 až 55.

(52)

V rámci ohlášeného plánu na restrukturalizaci měla KH do roku 2016 úplně splatit staré půjčky ve výši 41 milionů EUR, včetně podmíněného běžného úvěru ve výši 17 milionů EUR, dále jen „úvěru“, který byl poskytnut státem za tržních podmínek po zřízení KH v roce 2002 a spadá mimo rámec balíčku podpor na restrukturalizaci.

(53)

Dopisem z února 2006 oznámilo Nizozemsko Komisi, že správci konkurzní podstaty v rámci úpadkového řízení KH a OK požádali příslušné národní soudy, aby státu uložily úplné splacení úvěru, jehož splácení stát z důvodu pozastavení plateb v očekávání úpadku KH a OK v únoru 2005 zmrazil.

(54)

Komise si uvědomuje, že tato věc spadá do právní působnosti příslušného národního soudu, který bude muset zjistit, zda rozhodnutí státu bylo v souladu se smlouvou o ukončení úvěru.

(55)

Komise zaujímá stanovisko, že pokud bylo rozhodnutí státu v souladu se smlouvou, musí příslušný soud rozhodnutí státu potvrdit a požadavek správců konkurzní podstaty zamítnout. Jestliže by však soud stanovil, navzdory skutečnosti, že stát dodržel svá smluvní práva i povinnosti, že stát v rámci úpadkového řízení přesto musí správcům konkurzní podstaty zaplatit úplnou částku úvěru, pak by toto rozhodnutí mohlo být považováno za poskytnutí nové státní podpory ve prospěch věřitelů KH, která by musela být Komisi ohlášena v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(56)

S ohledem na výše uvedené musí Komise konstatovat, že prošetřované opatření je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Informace poskytnuté nizozemskými orány, ať již během formálního vyšetřování či nikoli, potvrdily, že podpora na restrukturalizaci, kterou hodlá Nizozemsko poskytnout KH formou transformace půjčky na záchranu ve výši 45 milionů EUR a dlužných úroků na vlastní jmění společnosti, nesplňuje požadavky pokynů, a proto není v souladu s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(57)

Pokud byla podpora formou transformace půjčky na záchranu ve výši 9,25 milionů EUR na vlastní jmění společnosti NK již realizována, musí být navrácena.

21.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 366/47

(1)

V roce 1997 přijala Rada Kodex chování při zdaňování podniků k potírání škodlivé daňové soutěže (2). Na základě závazků přijatých v rámci tohoto kodexu zveřejnila Komise v roce 1988 sdělení o používání pravidel pro státní podpory dotýkající se opatření v oblasti přímého zdanění podniků (3), v němž zdůraznila naprostou přísnost v používání těchto pravidel a dodržování zásady rovnosti zacházení. Tento postup je v souladu s tímto sdělením.

(2)

Dopisem D/50716 ze dne 12. února 1999 požádala Komise Lucembursko, aby jí poskytlo předběžné informace „o společnostech osvobozených od daní na základě zákona z roku 1929“. Dopisem A/32604 ze dne 26. března 1999 jí lucemburské úřady poskytly popis režimu společností s finanční účastí osvobozených od daní (holdingové společnosti) z roku 1929 (dále jen „holdingy z roku 1929 osvobozené od daně“), ve znění „zákona ze dne 29. prosince 1971“ a „zákona ze dne 30. listopadu 1978“.

(3)

Dopisem D/53671 ze dne 5. července 2000 požádala Komise Lucembursko o doplňující informace o holdingových společnostech z roku 1929 osvobozených od daní, a zejména ohledně „zákona ze dne 17. prosince 1938 upravujícího režim miliardových holdingů“ (dále jen „miliardové holdingy osvobozené od daně“). Požadované doplňující informace poskytly lucemburské úřady dopisem A/36150 ze dne 20. července 2000.

(4)

Dopisem D/51279 ze dne 26. března 2001 požádala Komise o doplňující informace, a to zejména o znění zákonů stanovujících daňové režimy ve prospěch holdingů z roku 1929 osvobozených od daní a miliardových holdingů osvobozených od daní. Lucemburské úřady poskytly požadované informace dopisem A/33928 ze dne 11. května 2001.

(5)

Dopisem D/50571 ze dne 11. února 2002 informovala Komise lucemburské úřady, že toto opatření považuje předběžně za podporu a vyzvala je, aby jí v souladu s postupem spolupráce týkajícím se stávajících režimů podpor stanoveným čl. 17 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 [bývalému článku 93] Smlouvy o ES (4), předložily své připomínky. Po setkání, které se konalo dne 19. dubna 2002 mezi Komisí a lucemburskými úřady, zaslaly tyto úřady požadované informace dopisem A/33288 ze dne 2. května 2002. Druhé setkání se mezi Komisí a výše uvedenými úřady uskutečnilo dne 17. října 2002.

(6)

Dopisem A/51743 ze dne 9. března 2004 požádala Komise Lucembursko o aktualizaci informací týkajících se dotyčného režimu a sdělení všech nových ustanovení, která jsou předmětem návrhů či již byla přijata a která se týkají daňového zacházení s holdingy z roku 1929 osvobozenými od daně s cílem uzavřít předběžné vyšetřovací řízení zmiňovaného režimu v souladu s postupem stanoveným čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999. Lucembursko sdělilo Komisi požadované informace dopisem ze dne 6. května 2004.

(7)

Dne 15. září 2004 se konalo třetí setkání lucemburských úřadů s Komisí, během kterého Komise informovala o některých prvcích týkajících se návrhu zákona č. 5231, kterým se navrhují některé změny zákona ze dne 31. července 1929 o daňovém režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně.

(8)

Dopisem D/53536 ze dne 4. května 2005 Komise požádala, aby jí byly předány veškeré informace týkající se schválení návrhu zákona č. 5231 ze dne 19. dubna 2005, aby mohla doplnit předběžné hodnocení zmíněného režimu. Lucemburské úřady sdělily Komisi požadované informace dopisy ze dne 1. června 2005 (A/34536) a 23. června 2005 (A/35047).

(9)

Dopisem ze dne 11. července 2005 (D/55311) informovala Komise Lucembursko zejména o tom, že se ve svém předběžném hodnocení domnívá, že zmíněný režim (tak jak byl změněn dne 19. dubna 2005 na základě schválení návrhu zákona č. 5231 parlamentem, pozdější zákon ze dne 21. června 2005, kterým se mění článek 1 zákona ze dne 31. července 1929 o daňovém režimu společností s finanční účastí) představuje podporu neslučitelnou se společným trhem.

(10)

Dne 25. července 2005 se konalo čtvrté setkání výše uvedených úřadů s Komisí, během něhož byl šetřen tento případ zejména ve světle změn, které do zmiňovaného režimu vnesl zákon ze dne 21. června 2005.

(11)

Dopisem ze dne 28. července 2005 (D/55780) informovala Komise Lucembursko o svém předběžném hodnocení ohledně povahy podpory neslučitelné se společným trhem vyplývající ze zákona ze dne 31. července 1929, ve znění zákona ze dne 21. června 2005, a vyzvala Lucembursko, aby jí předložilo své připomínky k používání čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999.

(12)

Dopisy ze dne 5. září 2005 (D/56729) a 19. září 2005 (D/57172) žádala Komise lucemburské úřady o předání požadovaných připomínek.

(13)

Jelikož do stanoveného data nepřišla žádná odpověď, navrhla Komise Lucembursku dopisem ze dne 25. listopadu 2005 (5) k provedení čl. 88 odst. 1 Smlouvy následující užitečná opatření:

(14)

Ve stejném dopise Komise rovněž vyzvala lucemburské úřady, aby jí v lhůtě jednoho měsíce počínaje dnem přijetí návrhu písemně sdělily, zda Lucembursko v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 bezvýhradně a zcela přijímá užitečná opatření jako celek s uvedením konečného data zrušení režimu. Komise oznámila, že v opačném případě bude moci v souladu s ustanoveními čl. 19 odst. 2 zmíněného nařízení přistoupit k zahájení řízení stanovenému v čl. 4 odst. 4.

(15)

Dopisem ze dne 9. prosince 2005 (A/40451) informovalo Lucembursko Komisi, že odmítá navrhovaná užitečná opatření. Vzhledem k odmítnutí ze strany Lucemburska a s ohledem na připomínky uvedené lucemburskými úřady ve výše uvedeném dopise se Komise rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(16)

Dopisy ze dne 9. února 2006 (SG D/200621) a 28. března 2006 (SG D/201345) oznámila Komise Lucembursku rozhodnutí zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy, jakož i corrigendum k tomuto rozhodnutí.

(17)

Rozhodnutí Komise (v upravené verzi) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (6). Ve svém rozhodnutím vyzvala Komise zúčastněné strany, aby předložily své připomínky. V této souvislosti Komise neobdržela od zúčastněných stran žádnou připomínku.

(18)

Dopisem ze dne 13. dubna 2006 (A/32917) předložilo Lucembursko své připomínky.

(19)

Dne 6. července 2006 se mezi lucemburskými úřady a Komisí konalo další setkání, během něhož výše uvedené úřady uvedly doplňující informace o činnostech spojených s financováním holdingů z roku 1929 a jejich možném oprávněném očekávání pokračovat ve využívání režimu osvobození od daně během přechodného období.

(20)

Zákon ze dne 31. července 1929 o osvobozených holdingových společnostech zavedl daňový nástroj k podpoře rozdělování zisků vytvořených společnostmi v rámci nadnárodní skupiny a k zamezení dalšího zdanění zisků v okamžiku, kdy je obdrží přijímající společnosti a jsou distribuovány jejich akcionářům. V roce 1937 zavedlo Lucembursko na základě změn stanovených zákonem ze dne 31. července 1937 další osvobození od daně pro miliardové holdingy, které vznikly na základě původního příspěvku splaceného kapitálu v minimální výši jedné miliardy lucemburských franků (LUF). Lucembursko kromě jiného zavedlo režim osvobození podílů od daně, v rámci kterého nepodléhají dani, s výhradou dodržení některých podmínek, dividendy, poplatky, přírůstky hodnoty a výnosy z likvidace při prodeji akcií společností, ve kterých vlastní holding podíly. Lucembursko má tudíž dnes kromě obecného režimu osvobození od daně podílů vyplývajícího z normativního rámce práva obecného (bývalý článek 166 zákona o důchodové dani) a rámce, kterým se transponují směrnice „mateřské-dceřiné společnosti“ a „úroky-poplatky“ (7), zvláštní režim holdingů z roku 1929 a miliardových holdingů.

(21)

V souladu se zákonem ze dne 31. července 1929 nepodléhají holdingy z roku 1929 osvobozené od daně v Lucembursku žádnému přímému zdanění, jako zejména dani z příjmů právnických osob, místní obchodní dani (8) a dani z čisté hodnoty (9). Nicméně podléhají dani z kapitálu, jako je daň z příjmu z nemovitostí (10) a ročním daním z upisování akcií (11). Dividendy, úroky, poplatky a zisky obdržené holdingem z roku 1929 osvobozeným od daně nepodléhají tudíž v Lucembursku daním. Výplaty dividend, licenčních poplatků (12) a úroků uskutečněné holdingem z roku 1929 osvobozeným od daně nepodléhají žádné srážce u zdroje (13). Navíc neexistuje žádná srážka ze základu úroků vyplacených do zahraničí jak holdingy z roku 1929 osvobozenými od daně, tak i jakýmikoli lucemburskými společnostmi, přičemž úroky obdržené sídlícími společnostmi neosvobozenými od daně jsou stále považovány za zdanitelné příjmy.

(22)

Je třeba zdůraznit, že úroky vyplacené holdingovými společnostmi z roku 1929 osvobozenými od daně (jako jakoukoliv jinou lucemburskou společností) fyzickým osobám – skutečným příjemcům ve smyslu směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (14) – kteří mají bydliště v jiném členském státě, podléhají srážkové dani stanovené uvedenou směrnicí v Lucembursku. Existuje podobná 10 % liberační srážková daň z úroků vyplácených fyzickým osobám, které zde mají bydliště, zavedenou v Lucembursku ode dne 1. ledna 2006, které podléhají úroky hrazené osvobozenými holdingy z roku 1929.

(23)

Holdingy z roku 1929 osvobozené od daně jsou zpravidla vyloučeny z bilaterálních úmluv o zamezení dvojího zdanění a daňovým únikům uzavřených Lucemburskem.

(24)

Pokud jde o zdanění kapitálu, holdingy z roku 1929 osvobozené od daně podléhají 1 % dani z peněžitých a nepeněžitých vkladů (15). Kromě toho podléhají roční dani z upisování akcií ve výši 0,2 % ze splaceného základního kapitálu a hodnoty emisních ážií, stanovené k datu uzavření předchozího finančního období (16). Holdingová společnost z roku 1929 osvobozená od daně si může vypůjčit fondy od svých akcionářů, bank a jiných úvěrových institucí a může vydávat obligace. Pravidla v oblasti podkapitalizace se použijí, pokud financování prostřednictvím dluhů, spíše než emisí akcií, překročí některé finanční ukazatele s cílem zamezit nezaplacení daně z upisování akcií. A nakonec tantiémy vyplacené členům správní rady, které zde mají či nemají bydliště, ředitelům či komisařům účtů holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně, podléhají 20 % srážce u zdroje.

(25)

Režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daní využívají výlučně společnosti (17) registrované v Lucembursku, na rozdíl od jednočlenných společností, smluvních společných podniků, jež nemají formu společností, stálých provozoven a místních poboček a obchodních zastoupení zahraničních společností. Výše upsaného kapitálu holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně závisí na formě zvolené společnosti. V souladu s velkovévodským výnosem ze dne 29. července 1977 musí mít holding z roku 1929 osvobozený od daně zcela splacený základní kapitál ve výši minimálně 24 000 EUR.

(26)

Společnosti usazené v Lucembursku mohou být registrovány jako holdingy z roku 1929 osvobozené od daně v případě, že vykonávají pouze činnosti spojené s nákupem, držením a zhodnocováním jakékoliv formy účasti v jiných lucemburských či zahraničních společnostech, zejména poskytují půjčky, jsou držiteli patentů a poskytují licence spojené s autorskými právy či know-how společnostem, ve kterých mají účast. Holding z roku 1929 osvobozený od daně nemůže na svůj účet vykonávat průmyslové činnosti nebo provozovat obchodní instituce otevřené veřejnosti. Pokud své činnosti rozšíří nad takto vymezený rámec, ztrácí svůj statut a je s ním zacházeno jako s obchodní společností plně podléhající daním.

(27)

Povolené činnosti holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně zahrnují zejména:

(28)

Zakázané činnosti zahrnují zejména:

(29)

Holdingy z roku 1929 osvobozené od daně podléhají kontrole lucemburského úřadu pro registraci a oblasti, který je oprávněn kontrolovat jejich účetní knihy, aby ověřil, zda činnosti vykonávané výše uvedenými holdingy dodržují limity legislativně vymezené v roce 1929.

(30)

V rámci holdingů z roku 1929 osvobozených od daně existuje zvláštní firma holdingů, a to miliardový holding osvobozený od daně. Tento typ holdingu může být tvořen buď vkladem akcií zahraničních společností, nebo na základě příspěvku splaceného základního kapitálu a rezervních fondů v minimální výši 24 miliónů eur (1 miliarda LUF). Miliardové holdingy, na něž se uplatní osvobození od daně, si mohou zvolit, že budou místo daně z upisování akcií podléhat „dani z příjmu“. V souladu s velkovévodským výnosem z roku 1937 o miliardových holdingách osvobozených od daně se tato daň z příjmu vybírá z úroků vyplacených držitelům dluhových cenných papírů a cenných papírů, z dividend vyplacených akcionářům a z tantiém vyplacených řídícím pracovníkům, komisařům účtů a likvidátorům takovéto společnosti.

(31)

Pokud celková výše úroků vyplacených držitelům dluhových cenných papírů nebo cenných papírů za daný finanční rok představuje více než 2,4 milionu EUR, daň se vypočítá dle sazebníku, který zahrnuje 3 % z vyplacených úroků, 1,8 % z dividend, tantiém a odměn vyplacených do celkové výše 1,2 milionu EUR a 0,1 % z dividend, tantiém a odměn ve výši překračující tento limit. Miliardové holdingy osvobozené od daně tedy nepodléhají běžným pravidlům podkapitalizace použitelným za účelem stanovení daně z upisování akcií a na tantiémy a odměny se nevztahuje srážka u zdroje.

(32)

Povolené činnosti miliardového holdingu osvobozeného od daně zahrnují zejména:

(33)

Popsané osvobození od daně bylo za určitých podmínek rozšířeno na „finanční holdingy osvobozené od daně“, které představují podmnožinu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně. Jsou pověřeny financováním činností dceřiných společností skupiny společností nebo spřízněných společností. V tomto ohledu je společnost považována za součást skupiny, pokud používá společnou firmu, která představuje symbol vzájemné závislosti, nebo pokud společnosti stejné skupiny drží podstatný podíl (minimálně 25 %) svého základního kapitálu a mají mezi sebou stálé obchodní vazby.

(34)

Stejně jako miliardové holdingy osvobozené od daně, tak i finanční holding osvobozený od daně může v porovnání s holdingem z roku 1929 osvobozeným od daně vykonávat v oblasti vnitroskupinového financování větší počet činností. Zatímco holdingy z roku 1929 osvobozené od daně mohou financovat pouze společnosti, ve kterých drží přímou účast, finanční holdingy osvobozené od daně mohou poskytovat půjčky jakékoliv společnosti, která je členem jejich skupiny. Povolené činnosti finančního holdingu osvobozeného od daně zahrnují zejména:

(35)

Dne 6. listopadu 2003 předložila lucemburská vláda parlamentu návrh zákona č. 5231, kterým se mění zákon ze dne 31. července 1929 o režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně. Výše uvedený návrh zákona lucemburský parlament schválil s některými změnami během svého zasedání dne 19. dubna 2003. Nový zákon byl vyhlášen dne 21. června 2005 a zveřejněn v Úředním věstníku Lucemburského velkovévodství dne 22. června 2005. Zákon ze dne 21. června 2005 vstoupil v platnost dne 1. července 2005.

(36)

V souladu s tímto zákonem ztrácejí holdingy pobírající více než 5 % z celkového množství dividend vyplacených v průběhu daného období společnostmi, které zde nejsou usazeny a které nepodléhají dani z příjmu odpovídající lucemburské dani z příjmu, statut holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně a stávají se nich společnosti podléhající režimu zdanění dle obecného práva. V parlamentních dokumentech k návrhu zákona je vysvětleno, že aby byla daň z příjmu považována za odpovídající lucemburské dani z příjmu, musí být vybírána ve výši alespoň 11 % (to znamená 50 % lucemburské daně ze zisku obchodních společností a jiných právnických osob) a její základ musí být podobný základu stanovenému v Lucembursku.

(37)

Z poznámek k tomuto zákonu vyplývá, že tyto změny byly přijaty k dosažení souladu daňového režimu holdingů z roku 1929 s doporučeními předloženými lucemburským úřadům dne 3. června 2003 Radou v rámci hodnocení realizovanému na základě Kodexu chování při zdaňování podniků. V tomto smyslu nový zákon zavedl přechodný režim zachovávající stávající výhody těm společnostem, které mají statut holdingu z roku 1929 nebo miliardového holdingu, na něž se vztahuje osvobození od daně, a to od data vstupu tohoto zákona v platnost až do 1. ledna 2011.

(38)

Ve svém rozhodnutí ze dne 9. února 2006 Komise v podstatě uznala, že holdingy z roku 1929 osvobozené od daně představují podporu dle čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Podle Komise poskytuje tento režim výlučně zmíněným holdingovým společnostem četné hospodářské výhody, které představují odchylky od daně ze zisku obchodních společností, srážkových daní, daně z čisté hodnoty aktiv a daně z nemovitostí. Tyto výhody se odrážejí ve snížení daňových povinností vůči lucemburské státní pokladně ve prospěch holdingových společností a hospodářských skupin, jejichž jsou součástí.

(39)

Dle Komise uvedené výhody znamenají použití státních prostředků ve smyslu ztráty daňových příjmů do lucemburské státní pokladny. Režim je selektivní, protože se týká pouze holdingových společností, které vykonávají vybraný počet obchodních činností, a to především finanční, manažerské, licenční a pokladní. Režim je rovněž omezen na vnitropodnikové obchodní činnosti, protože za účelem čerpání výhod tohoto režimu musí příjemci fungovat v rámci skupinové struktury. Proto není účinně dostupný všem podnikům, nýbrž jen těm, které mají strukturu skupiny a vytvořily holdingovou společnost v Lucembursku, která se výlučně věnuje výkonu některých obchodních činností, jako je financování, správa podílů, koordinace a koncese licencí a patentů.

(40)

Ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení se Komise domnívá, že zmíněná výhoda povede k narušení hospodářské soutěže a dopadu na obchod mezi členskými státy, protože finanční a řídicí činnosti běžně vykonávané holdingovými společnostmi, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, se obecně uskutečňují na mezinárodních trzích, kde je silná konkurence. Hospodářská soutěž je tudíž narušena, protože holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, jsou ve vztahu k nezávislým poskytovatelům služeb a finančním zprostředkovatelům, včetně klasických bank a konzultačních společností, zvýhodněny. Obchod je ovlivněn, protože výhody poskytnuté režimem holdingových společností, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, zvýhodňuje pouze holdingy vykonávající některé finanční činnosti výhradně přeshraniční povahy.

(41)

Neuplatní se žádná z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, protože opatření představuje provozní podporu, která nesouvisí s realizací specifických projektů a pouze snižuje běžné výdaje příjemce, aniž by přispívala k dosažení jakéhokoliv cíle Společenství.

(42)

Komise došla rovněž k závěru, že se jedná o stávající podporu ve smyslu čl. 1 písm. b) bodu i) nařízení (ES) č. 659/1999. Co se týče nového zákona z roku 2005, kterým se mění režim upravující osvobození od daně pro holdingové společnosti z roku 1929, novela nemění stávající povahu zmíněné podpory, neboť výhody režimu zůstávají nezměněny a současně dochází k dočasnému omezení počtu příjemců na ty, kteří neobdrží některé dividendy, na něž se mimo Lucembursko uplatní snížené zdanění.

(43)

V rámci zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyzvala Komise lucemburské úřady, aby jí poskytly všechny potřebné informace za účelem hodnocení účinků zmíněného režimu na obchod, zejména v sektoru finančních služeb. Dále vyzvala Lucembursko a zúčastněné třetí strany k zaslání připomínek týkajících se možné existence oprávněného očekávání ze strany příjemců zdůvodňující přijetí přechodných opatření v případě hypotetické žádosti o zrušení zmíněného režimu.

(44)

Po zveřejnění rozhodnutí Komise ze dne 9. února 2006 v Úředním věstníku Evropské unie  (18) nepředložila formálně svůj komentář žádná třetí osoba. S Komisí se nicméně neformálně spojilo několik představitelů holdingů, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, aby byli informováni zejména o právních důsledcích formálního vyšetřovacího řízení zahájeného Komisí ve smyslu čl. 88 odst. 2 Smlouvy pro soukromé osoby a o právnosti osvobození od daně, kterého byli příjemci.

(45)

Lucemburské úřady předložily své připomínky v dopise ze dne 13. dubna 2006. Zde lucemburské úřady vyjádřily svůj nesouhlas, pokud jde o označení režimu osvobození od daně z roku 1929 pro holdingové společnosti za podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Lucembursko nepředložilo připomínky ohledně slučitelnosti zmíněného režimu osvobození od daně se společným trhem.

(46)

Svým dopisem ze dne 13. dubna 2006 Lucembursko zároveň odmítlo poskytnout jakoukoliv užitečnou informaci za účelem hodnocení zmíněného opatření a jeho účinků na hospodářskou soutěž a obchod, zejména v sektoru finančních služeb, vnitroskupinových činností a řízení nehmotných práv. Pokud jde o investice řízené holdingovými společnostmi, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, nebyly dodány žádné informace ani seznam holdingových společností osvobozených od daně. V tomto ohledu lucemburské úřady uvedly, že holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, nejsou předmětem správního schvalování a je tudíž nemožné sestavit jejich seznam.

(47)

Pokud jde o existenci eventuálního oprávněného očekávání příjemců osvobození od daně zdůvodňující přijetí přechodných opatření při hypotetickém konečném záporném rozhodnutí, lucemburské úřady uvedly, že eventuální zrušení režimu osvobození od daně z roku 1929 pro holdingové společnosti by mělo takový vliv na daňovou soustavu Lucemburska, že by bylo nutné ochránit očekávání subjektů působících v rámci tohoto režimu. Tyto subjekty vlastně nemohly očekávat, že může být právní statut zcela zrušen „z jednoho dne na druhý“.

(48)

Ve svém dopise ze dne 13. dubna 2006 lucemburské úřady v podstatě odmítají kvalifikovat zmíněný daňový režim za podporu.

(49)

Zaprvé v porovnání s režimem zdanění holdingových společností dle práva obecného neposkytuje režim osvobození od daně pro holdingové společnosti z roku 1929 výhody. Jeho cílem je pouze zamezit znásobení daňového zatížení spojeného se zisky rozdělovanými provozujícími společnostmi. Bez zmíněného režimu osvobození od daně by holdingové společnosti, na něž se vztahuje režim osvobození od daně z roku 1929, byly daňově penalizovány, protože by zisky provozujícího podniku byly zdaněny poprvé jako jeho zisk, podruhé během rozdělování zisků jako zisku z podílů holdingové společnosti a nakonec ještě při následném rozdělení jako dividendy akcionáře holdingu.

(50)

Zadruhé není dle lucemburských úřadů režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně selektivní, protože nenarušuje hospodářskou soutěž a neovlivňuje obchod mezi členskými státy. Příjemci zmíněného režimu mohou být všechny podniky nacházející se ve fakticky a právně srovnatelné situaci, zejména pokud jde o přijímání podílů, řízení, financování a zhodnocování podílů držených v kontrolovaných společnostech.

(51)

A nakonec režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně není s to narušit hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Společenství, protože holdingové společnosti, jež jsou příjemci, jsou výlučně příjemci pasivních příjmů a nejsou tedy v situacích odpovídajících těm, ve kterých se nacházejí ostatní subjekty jako nezávislí poskytovatelé. V každém případě Komise neprokázala, že by zmíněný režim ve svém důsledku posiloval postavení holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně v porovnání s ostatními typy holdingů.

(52)

V souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy „jsou podpory poskytované v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, neslučitelné se společným trhem, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy“.

(53)

Komise pozorně prozkoumala režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně ve světle připomínek poskytnutých lucemburskými úřady. Ani četné námitky nepřiměly Komisi, aby změnila své předchozí hodnocení, ve kterém považovala daňové výhody poskytované společnostem tímto režimem za podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(54)

Je třeba připomenout, že hodnocení vnitrostátního opatření státní podpory předpokládá, že budou splněny následující kumulativní podmínky, a to: 1) zmíněné opatření poskytuje výhodu, 2) tato výhoda je přidělována ze státních prostředků, 3) tato výhoda je selektivní, 4) zmíněné opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a může ovlivnit obchod mezi členskými státy (19).

(55)

V tomto případě se Komise domnívá, že zákon z roku 1929 poskytuje daňové výhody, které se neomezují pouze na zamezení dvojího zdanění příjmů dalších holdingových společností v Lucembursku, a to těch, které v zásadě podléhají dani, ale které jsou osvobozené od daní, které již zaplatily v Lucembursku nebo v zahraničí.

(56)

Komise se v této souvislosti domnívá, že režim poskytuje několik daňových výhod, jež představují odchylky od práva obecného, a že tyto odchylky zvýhodňují některé podniky vykonávající v Lucembursku určitý omezený počet činností, přičemž se tyto aktivity týkají především finanční oblasti. Proto má režim selektivní povahu. S ohledem na významnost námitek předložených Lucemburskem je Komise toho názoru, že je vhodné předložit přesné důvody, které vedly k úvaze, že tento výše popsaný režim kumulativně splňuje podmínky uvedené v bodě odůvodnění (53).

(57)

Ve svých připomínkách ze dne 13. dubna 2006 se Lucembursko domnívá, že režim zdanění holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně představuje obecný daňový režim použitelný na společnosti pobírající pouze pasivní příjmy, které byly již zdaněny v okamžiku jejich vytvoření nezávisle na jejich velikosti, sektoru podnikání a jejich zákonné formě. Lucembursko zároveň zdůraznilo, že režim byl odůvodněn obecnou hospodárností lucemburské daňové soustavy, jejímž cílem je zamezit dvojímu zdanění, pročež mají podniky, které plně podléhají daním, přístup k jiným formám předcházení dvojího zdanění. Pro Lucembursko nepředstavuje režim výhody zejména ze dvou hlavních důvodů.

(58)

Zaprvé systém zdanění společností v Lucembursku stanovuje více režimů alternativně použitelných v odpovídajících situacích a přístupných všem subjektům bez jakékoliv diskriminace. Takový systém s sebou tudíž nemůže nést výhody ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy tak, jak shledal Soudní dvůr v rozsudku Banks (20). V tomto rozsudku Soudní dvůr vlastně uznal, že se nejedná o podporu, pokud jsou jednotlivé modely zdanění přinášející případné výhody plynoucí z voleb skutečně provedených hospodářskými subjekty dostupné bez jakékoliv diskriminace všem subjektům.

(59)

Zadruhé je dle lucemburských úřadů nutné při hodnocení daňového zatížení holdingů z roku 1929 osvobozených od daně vycházet jak ze všech výhodných, tak i nevýhodných faktorů režimu. Komise se však zjevně tímto přístupem neřídila. V tomto ohledu lucemburské úřady uvádějí, že ve svém dopise ze dne 13. dubna 2006 dodaly tři příklady holdingových společností, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, které by byly ve vztahu k holdingovým společnostem podléhajícím dani použitím zmíněného režimu znevýhodněny.

(60)

Komise nemůže sdílet závěry lucemburských úřadů. Zmíněný režim se proti jejich tvrzení ve skutečnosti vyznačuje několika osvobozeními od daně, zejména pokud jde o daň z příjmu, místní obchodní daň a daň z čisté hodnoty. Tato osvobození představují odchylku od pravidla pro zdanění příslušných společností. Navíc není cílem těchto odchylek pouze zamezení mnohonásobného zdanění příjmů, nýbrž i snížení některých daní dotýkajících se určitých hospodářských činností stanovených zákonem ze dne 31. července 1929 a vykonávaných holdingovými společnostmi, na něž se vztahuje osvobození od daně.

(61)

Pokud je pravda, že režim osvobození od daně z roku 1929, jehož příjemci jsou holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně, nepokrývá všechny daně, jimž v zásadě podléhají lucemburské společnosti (21), znamená to, že se stávající řízení omezuje na shledané daňové odchylky a týká se určitých daní z příjmů osob, na něž je přiznáno osvobození (22). Jelikož se jedná o přímé daně, a zejména daň z příjmu, místní obchodní daň a daň z čisté hodnoty (daň z majetku), je osvobození od daně, jehož příjemci jsou holdingové společnosti z roku 1929, úplné.

(62)

Vzhledem k uvedenému Komise připouští v rozporu s tím, co tvrdila ve svém rozhodnutí ze dne 9. února 2006, že pokud jde o daň z nemovitostí, podléhají jí holdingy z roku 1929, na něž se vztahuje osvobození od daně, v souladu se zákonem ze dne 1. prosince 1936 a že zmíněné holdingy nejsou v tomto ohledu příjemci výhod.

(63)

Pokud jde o osvobození od daně z příjmu a místní obchodní daně, dosah osvobození od daně přiznaný holdingovým společnostem z roku 1929, na něž se vztahuje osvobození od daně z příjmů z podílu (dividendy a zisky), dalece překračuje osvobození podílů uplatňované na dividendy a zisky realizované holdingovými společnostmi, na něž se nevztahuje osvobození od daně, aby se u nich zamezilo dvojímu zdanění. Holdingové společnosti z roku 1929, na něž se vztahuje osvobození od daně, jsou vlastně osvobozeny od daně nezávisle na tom, zda splňují podmínky pro to, aby se mohly stát příjemci obecného režimu osvobození od daně, jehož cílem je zamezení dvojímu zdanění (23). Jsou tudíž na rozdíl od společností podléhajících daním příjemci tohoto osvobození z moci úřední. Za těchto podmínek se Komise domnívá, že zmíněné osvobození od daně poskytuje holdingovým společnostem, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, výhodu v podobě snížení nákladů, kterými by byl běžně zatížen jejich rozpočet (24).

(64)

Pokud se opět týká daně z příjmu a místní obchodní daně, Komise chce ještě doplnit, že úroky a poplatky, jež pobírají holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, jsou proti zdanění dle práva obecného uplatňovaného na ostatní holdingové společnosti v Lucembursku plně osvobozeny od daně. Toto osvobození od daně však nelze zdůvodnit vůlí zamezit dvojímu zdanění těchto příjmů, zejména pokud jsou odpovídající částky sráženy těmi, kteří je nesou. Osvobození těchto příjmů od daně ve smyslu zákona ze dne 31. července 1929 představuje tedy odchylku a je v rozporu se zásadou, podle níž podléhají výplaty úroků a poplatků nejméně jednou dani z příjmu. S ohledem na to, že toto osvobození od daně představuje odchylku, se Komise následně domnívá, že jsou holdingy, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, příjemci i v tomto případě snížení nákladů, kterými by byl běžně zatížen jejich rozpočet.

(65)

Pokud jde o srážky ze základu rozdělených příjmů, dividend a licenčních poplatků vyplacených holdingovými společnostmi, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, Komise shledává, že zmíněné holdingy nepodléhají v Lucembursku běžně používané srážkové dani z výplat ve prospěch příjemců nerezidentů, včetně – pokud jde o miliardové holdingy – srážky uplatňované u tantiém. Komise se tedy domnívá, že holdingové společnosti, na něž se uplatňuje osvobození od daně z roku 1929, jsou za tohoto předpokladu rovněž příjemci snížení nákladů, kterými by byl běžně zatížen jejich rozpočet.

(66)

Za předpokladu, že by toto osvobození od srážkové daně přímo zvýhodňovalo příjemce příjmů a pouze nepřímo holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, se i přesto Komise domnívá, že se ve svém důsledku u těchto společností odráží ve snížení nákladů, které běžně nesou distribuční společnosti, jež v Lucembursku podléhají dani. Toto hodnocení potvrzuje skutečnost, že pokud se použije srážka, je srážková daň vyšší, pokud její výši nese distributor, a že za tohoto předpokladu nemá distributor právní povinnost promítnout zdanění na příjemce příjmů. Navíc využívají holdingové společnosti, na něž se uplatňuje osvobození od daně z roku 1929, nepřímé výhody plynoucí ze snazšího přístupu k rizikovému kapitálu/vypůjčenému kapitálu spojené s vyšším výkonem plynoucím z tohoto osvobození od daně, jehož využívají investoři.

(67)

Holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, nepodléhají nakonec ani dani z čisté hodnoty uplatňované na společnosti, jež v Lucembursku podléhají daním. Za předpokladu, že i kdyby toto osvobození od daně mělo jen omezený hospodářský dopad, zůstává nicméně pravdou, že snižuje holdingovým společnostem, na něž se uplatňuje osvobození od daně z roku 1929, výdaje, které běžně nesou společnosti v Lucembursku.

(68)

Z výše uvedeného vyplývá, že dle Komise představují zmíněné výhody derogační opatření, která svou povahou zvýhodňují některé podniky ve vztahu k jiným, které se vzhledem k sledovanému cíli tohoto režimu – a to zamezení dvojího zdanění – nacházejí ve srovnatelné faktické a právní situaci. V této souvislosti je Komise toho názoru, že odkaz lucemburských úřadů na rozsudek Banks není relevantní. Ve skutečnosti se v dané věci mezi různými možnými modely použití některých daní nejeví žádný jako a priori výhodnější. V daném případě je však nutné vzít v potaz, že jakékoliv osvobození od daně je v zásadě výhodnější než zdanění příjmů. Komise dospěla k závěru, že holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, jsou jistým a nikoliv eventuálním způsobem příjemci snížení výdajů, jimiž by byl běžně zatížen jejich rozpočet.

(69)

Tři případy uvedené lucemburskými úřady v jejich dopise ze dne 13. dubna 2006 nemohou svou povahou zpochybnit závěr, podle nějž poskytuje sporný režim výhody, jež představují odchylky od obecného daňového práva a jež nejsou odůvodněné povahou lucemburské daňové soustavy. Ve skutečnosti se na jedné straně jedná o hypotézy, které neprokazují skutečné používání režimu osvobození od daně holdingových společností z roku 1929. Na straně druhé se uvedené příklady týkají výlučně situací, kdy režim práva obecného již nyní poskytuje úplné osvobození od daně z příjmů. Naproti tomu Lucembursko nebere v úvahu situace, kdy osvobození od daně není obecným právem poskytováno, i když, jak už bylo výše konstatováno, je to právě v těchto situacích, kdy zmíněný režim umožňuje svým příjemcům zachovat si ve vztahu k režimu práva obecného zvláštní výhodu.

(70)

Komise se domnívá, že není důvod brát v úvahu všechny uplatnitelné přímé a nepřímé daně, aby bylo možné stanovit, zda existuje skutečná daňová výhoda poskytnutá holdingovým společnostem, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, protože existence této výhody již byla široce prokázána. Kromě toho Komise shledává, že takovou analýzu by bylo nemožné provést vzhledem k neurčenému množství situací, které by bylo nutné vzít v úvahu.

(71)

Na závěr vyjadřuje Komise názor, že zmíněný režim představuje výhodu poskytovanou holdingovým společnostem, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929.

(72)

Je nutné připomenout, že zvláštní povaha státního opatření, a to jeho selektivní charakter, představuje jednu z nezbytných součástí pojmu státní podpora ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. V tomto ohledu je důležité ověřit, zda zmíněný daňový režim přináší či nepřináší výhody ve výlučný prospěch určitých podniků či určitých výrobních odvětví (25). V tomto případě není dle lucemburských úřadů režim osvobození od daně pro holdingové společnosti z roku 1929 selektivní, neboť jejich příjemci se mohou stát všechny podniky nacházející se ve srovnatelné situaci, to znamená vykonávající výlučně činnosti týkající se řízení a zhodnocování podílů držených v kontrolovaných společnostech a pobírání příjmů z těchto činností.

(73)

Komise sdílí stanovisko lucemburských úřadů, podle něhož selektivní povaha opatření, jako je osvobození od daně pro činnosti holdingových společností, musí být nutně posuzována ve vztahu ke srovnatelným situacím (26). Komise se nicméně domnívá, že v tomto případu je nutno pro porovnání vzít do úvahy společnosti pobírající příjmy srovnatelné s příjmy holdingových společností, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929. Komise však shledává, že z lucemburských společností jsou to pouze holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, jejichž všechny příjmy, které pobírají, jsou osvobozeny od daně, a to nezávisle na dani již eventuálně před tím uplatněné na jejich příjmy a nesené společnostmi, ve kterých drží podíl.

(74)

Za těchto podmínek nemůže Komise dospět k jinému závěru, než že takový režim osvobození od daně je selektivní, neboť z různých podniků a činností, které jsou vystaveny riziku dvojího zdanění, zvýhodňuje určité podniky vykonávající výlučně určité typy činností.

(75)

Toto hodnocení je navíc potvrzeno skutečností, že podle lucemburských úřadů je cílem zákona ze dne 31. července 1929 zamezit přílišnému rozšíření tohoto režimu ve prospěch společností jiných než holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně, aby tento režim nepředstavoval přílišné zatížení státního rozpočtu. Komise v tomto ohledu připomíná, že odůvodnění založené na povaze či hospodárnosti daňové soustavy musí odkazovat na koherenci zvláštního daňového opatření s obecnou vnitřní logikou daňové soustavy (27). Tomu tak však v tomto případě není, protože Lucembursko s ohledem na povahu či hospodárnost daňové soustavy nezdůvodnilo derogační režim, jehož jedinými příjemci jsou holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929.

(76)

Navíc Komise shledává, že výhoda osvobození od daně dle zákona ze dne 31. července 1929 je podřízena splnění několika podmínek spojených především s existencí registračního systému pod dohledem veřejné správy a dodržením některých zákonných požadavků týkajících se minimálního čistého obchodního jmění a skutečného a výlučného vykonávání některých přesně vymezených činností. Podle Komise však existence těchto přísných kritérií posiluje selektivní povahu zmíněného režimu.

(77)

V tomto směru Komise zdůrazňuje, že holdingové společnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně z roku 1929, musejí omezovat své aktivity na přijímání podílů, ať už je jejich forma jakákoliv, v jiných podnicích, jakož i na řízení a zhodnocování těchto podílů. Stručná definice, kterou dává zákon ze dne 31. července 1929 o zhodnocování podílů, byla upřesněna úřadem pro registraci a oblasti, jenž se v rozšířeném výkladu domníval, že má zahrnovat více hospodářských činností přímo či nepřímo spojených se zhodnocováním podílů, a to zejména v oblasti finančních funkcí. Holdingovým společnostem je takto povoleno poskytovat krátkodobé a dlouhodobé lombardní půjčky a půjčky společnostem, ve kterých drží přímý podíl (28).

(78)

Ve smyslu zákona ze dne 31. července 1929 je vytváření záruk ve prospěch věřitelů společností, ve kterých drží holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně podíl, jakož i ručení za jejich navýšení kapitálu, závislé na konceptu zhodnocení podílů. Navíc mohou holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně kromě podílů akcií držet veřejné či soukromé cenné dluhové papíry, kotované či nekotované na regulovaných trzích, vydané pro veřejnost či nikoli. Holdingy z roku 1929 osvobozené od daně mohou takto držet pouze dluhové cenné papíry, a to nezávisle na činnostech spojených s řízením akcií či v souvislosti s nimi. U finančních holdingů je takto možné rozšířit okruh možných příjemců financování a poskytnout tímto způsobem půjčky všem společnostem, které jsou součástí skupiny, tedy všem společnostem se shodnou firmou, které jsou drženy minimálně z 25 % společnou mateřskou společností.

(79)

Navíc se některé činnosti považují za rovnající se přijetí podílu, i když zmíněná holdingová společnost z roku 1929 osvobozená od daně nedrží žádný podíl. Tímto způsobem může holding držet patenty a, i když je nemůže využít či s nimi obchodovat, může poskytovat provozní licence dalším třetím společnostem nebo společnostem skupiny, ke které patří, a pobírat tudíž licenční poplatky, aniž by ztratila výhodu osvobození od daně.

(80)

Mezi činnostmi povolenými holdingům z roku 1929 osvobozeným od daně se rovněž nachází poradenská činnost v oblasti řízení a umísťování investičními fondy. Předmětem této činnosti je poskytování poradenství subjektům kolektivního investování, pokud jde o řízení jim svěřeného portfolia. Tato činnost je běžně vykonávána poradenskou společností, která většinou podléhá dani dle obecného daňového práva. Nicméně pokud jsou splněny některé podmínky, je možné, aby poradenská společnost volila statut holdingové společnosti z roku 1929 (29).

(81)

Z výše uvedeného vyplývá, že činnosti, které může vykonávat holding z roku 1929, jsou přesně vymezeny zákonem ze dne 31. července 1929, výkon jiných činností je postihován odebráním daňového statutu osvobození od daně. Komise se domnívá, že tato omezení potvrzují selektivní povahu režimu osvobození od daně pro holdingy z roku 1929 osvobozené od daně. Navíc, jak Komise zmínila ve svém rozhodnutí ze dne 9. února 2006, stačí shledat, že příjemci výhod nabízených tímto režimem nemohou být četné hospodářské sektory. To znamená, že jsou podniky vykonávající činnosti odlišné od těch povolených týkajících se zhodnocování podílů, jakož i činnosti spojené s více sektory, jako je zpracovatelský průmysl, zemědělství či obchod, z výhody výše uvedeného režimu vyloučeny.

(82)

Komise se domnívá, že podobné daňové zacházení výlučně vyhrazené holdingům z roku 1929 osvobozeným od daně, jehož cílem je prostřednictvím tohoto omezení svého použití na některé podniky zvýhodnit je ve vztahu k jejich konkurentům, nemůže být zdůvodněno žádným objektivním vysvětlením.

(83)

Toto hodnocení ještě posiluje skutečnost, že je zmíněný režim přístupný pouze lucemburským společnostem vykonávajícím omezený počet činností. Aby se mohl jakýkoliv podnik, jenž si přeje zhodnotit své investice, stát příjemcem zmíněného režimu osvobození od daně, musí v Lucembursku založit odlišný subjekt, jehož předmětem bude vykonávat výlučně činnosti povolené legislativou z roku 1929. Vytvoření takové struktury s sebou tedy přináší investice navyšující běžné náklady spojené s investiční činností. Příjemci tohoto režimu jsou s to se stát pouze podniky mající strukturu skupiny a významné (30) a dostatečné finanční prostředky, aby mohly v Lucembursku založit subjekt, který se bude věnovat řízení a financování účastí. Jedná se například o miliardové holdingy osvobozené od daně.

(84)

Pokud jde o státní původ výhod vyplývajících z uplatňování zmíněného režimu, je nutné připomenout, že pojem podpora je ve vztahu k pojmu subvence obecnější, protože zahrnuje nejen kladné dávky, jako samotné subvence, nýbrž i zásahy, které různým způsobem snižují výdaje, které běžným způsobem zatěžují rozpočet podniku a které jsou tudíž, aniž by v přesném slova smyslu byly subvencemi, stejné povahy a mají shodné účinky (31). Z toho vyplývá, že režim, takový jako ten zde zmiňovaný, kterým státní úřady poskytují některým podnikům osvobození od běžně vybírané daně a který, i když nepředstavuje převod státních prostředků, řadí příjemce v porovnání s ostatními plátci daně do výhodnější finanční situace, představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy (32). V tomto případě nelze tudíž popřít, že i když osvobození od daně vyplývající z používání režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně nespočívají v převodu státních prostředků, znamenají ztrátu daňových zdrojů a představují tak státní financování.

(85)

Dle Lucemburska není režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně s to narušit hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Společenství, protože holdingy, jež jsou jeho příjemci, pobírají výlučně pasivní příjmy a nenacházejí se v situaci srovnatelné se situací ostatních subjektů působících jako nezávislí poskytovatelé. Kromě toho Komise neprokázala, že režim ve svém důsledku posiluje pozici holdingů z roku 1929 osvobozených od daně ve vztahu k ostatním holdingovým společnostem.

(86)

Komise připomíná, že z ustálené judikatury Soudního dvora Evropských společenství na jedné straně vyplývá, že pro to, aby opatření narušilo hospodářskou soutěž, stačí, aby příjemce podpory konkuroval jiných podnikům otevřeným hospodářské soutěži (33), a na straně druhé, aby opatření ovlivňovalo obchod uvnitř Společenství, pokud finanční podpora poskytovaná státem posiluje v rámci obchodu uvnitř Společenství (34) pozici jednoho podniku ve vztahu k ostatním konkurenčním podnikům.

(87)

Komise se domnívá, že jsou holdingy z roku 1929 osvobozené od daně součástí finančního sektoru, v jehož rámci vykonávají specifické činnosti, jako poskytování půjček ostatním členům skupiny, emise dluhových cenných papírů, diskont faktur a řízení peněžitých vkladů pro společnosti, které přímo či nepřímo kontrolují, a pro ostatní společnosti skupiny, ke které patří holding z roku 1929 osvobozený od daně, či poradenství v oblasti řízení podílových fondů. Jak již bylo výše uvedeno, finanční holdingy a miliardové holdingy osvobozené od daně požívají v souladu s legislativou z roku 1929 větší operační volnosti, pokud jde o výkon finančních činností této povahy. Holdingy z roku 1929 osvobozené od daně jsou zároveň přítomny v nákupu a řízení patentů, jakož i poskytování licencí na účet dceřiných společností, které přímo či nepřímo vlastní, nebo pro ostatní společnosti skupiny.

(88)

V souladu s postupem deregulace trhu Společenství s finančními službami hospodářská soutěž v tomto sektoru vychází především z odstranění jakýchkoliv úředních omezení výkonu finančních činností na společném trhu a z průhlednosti a rovnosti podmínek výkonu těchto činností, pokud jsou srovnatelné. Hospodářská soutěž je však tímto režimem narušena, protože holdingy z roku 1929 osvobozené od daně požívají úplného osvobození od přímých daní, které jsou v Lucembursku běžně uplatňované na příjmy z těchto činností, zatímco pokud jsou tyto činnosti vykonávány nezávislými poskytovateli nebo subjekty, jež nemají zvláštní formu holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně, podléhají daním.

(89)

Dále s ohledem na skutečnost, že je statutární forma holdingu z roku 1929 osvobozeného od daně často volena skupinami, které dosahují mezinárodního rozměru nebo jejich činnosti pokrývají více sektorů, zejména sektor obchodní, je obchod mezi členskými státy narušen z důvodu daňových výhod poskytovaných nadnárodním obchodním společnostem používajícím služby holdingů z roku 1929 osvobozených od daně. Holdingy z roku 1929 osvobozené od daně navíc poskytují služby uvnitř skupiny a v jisté míře mohou zasahovat i do průmyslových a obchodních činností podniků, ve kterých drží účast, což představuje plně hospodářskou činnost, jak potvrdil Soudní dvůr ve svém nedávném rozsudku Fondazione Cassa di Risparmio di Firenze  (35). Ze všech těchto důvodů a vzhledem k obchodní činnosti vykonávané těmito skupinami jsou vliv na obchod a narušení hospodářské soutěže přítomny rovněž na úrovni skupin, ke kterým patří holdingy z roku 1929 osvobozené od daně.

(90)

Tyto závěry umocňuje existence důležitého vlivu, který mají zmíněná osvobození od daně na volbu Lucemburska jako privilegovaného finančního místa. V tomto ohledu považuje Komise za vhodné odkázat na články v tisku (36), ve kterých se uvádí, že lucemburská daňová soustava spočívá v režimu osvobození od daně pro holdingové společnosti. Toto vede k závěru, že nadnárodní finanční společnosti používají v Lucembursku struktury holdingové společnosti, a to holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně, aby minimalizovaly svá daňová zatížení. Podle těchto novinových článků je v Lucembursku registrováno téměř 15 000 holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně.

(91)

Přes nedostatek údajů ze strany lucemburských úřadů, které by umožnily stanovit celkový obrat dosažený holdingovými společnostmi z roku 1929 osvobozenými od daně, se Komise domnívá, že nelze popřít důležitost tohoto režimu pro finanční sektor v Lucembursku ani následné významné narušení hospodářské soutěže a obchodu.

(92)

Komise se domnívá, že státní podporu, jejímiž příjemci jsou holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně, nelze považovat za slučitelnou se společným trhem. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že lucemburské úřady nepředložily žádný důkaz, na základě kterého by v tomto případě bylo možné použít jednu z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(93)

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy, které se týkají podpor sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům, podpor určených k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpor poskytovaných hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo, se v tomto případě zjevně nepoužijí.

(94)

Totéž platí pro výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 bod a) Smlouvy, který umožňuje povolit podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností. Stejně tak nemůže být tento režim považován za projekt společného evropského zájmu ani za nápravu vážné poruchy v lucemburském hospodářství ve smyslu čl. 87 odst. 3 bodu b) Smlouvy. O nic více není jeho předmětem podpora kultuře a zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 87 odst. 3 bodu d) této smlouvy.

(95)

A nakonec pokud se týká čl. 87 odst. 3 bodu c) Smlouvy, který umožňuje podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, Komise shledává, že daňové výhody poskytnuté holdingovým společnostem z roku 1929 osvobozeným od daně nejsou spojeny s investováním, vytvářením pracovních míst či specifickými projekty. Spočívají pouze ve snížení běžných výdajů dotčených společností spojených s výkonem jejich činností a musejí být tudíž považovány za státní provozní podpory. V souladu s ustálenou praxí Komise nemohou být takové podpory považovány za slučitelné se společným trhem, pokud nepodporují rozvoj určitých hospodářských činností a hospodářských oblastí a pokud nejsou časově omezené, sestupné a přiměřené tomu, co je potřebné pro nápravu specifických nepříznivých podmínek v hospodářství.

(96)

Komise poznamenává, že pouhá skutečnost, že jsou zmíněné daňové výhody výlučně vyhrazeny společnostem registrovaným v Lucembursku jako holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně, se zdá být v rozporu se svobodou usazování hospodářských subjektů rovněž usazených v této zemi, i když byly založeny v jiných členských státech (37).

(97)

Komise v této souvislosti připomíná, že příjemci výhod nabízených lucemburskou daňovou soustavou holdingům z roku 1929 osvobozeným od daně mohou být pouze podniky usazené v Lucembursku ve formě společnosti a že tuto situaci nelze zdůvodnit povahou výše uvedené daňové soustavy. Z toho plyne, že zahraniční podnik vykonávající činnosti srovnatelné s činnostmi holdingů z roku 1929 osvobozených od daně, zejména prostřednictvím zastoupení či pobočky zahraniční společnosti ve smyslu článku 43 Smlouvy, nemůže být příjemcem výhod, které stanoví režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně. V tomto kontextu nemůže Komise přijmout závazek lucemburských úřadů nebránit rozšíření statutu osvobození od daně dle zákona ze dne 31. července 1929 na v Lucembursku umístěné stálé provozovny zahraničních společností, které by dodržely podmínky stanovené v zákonu ze dne 31. července 1929. Čl. 87 odst. 1 Smlouvy ve skutečnosti nerozeznává státní podpory dle příčin a cílů, nýbrž je definuje v závislosti na jejich účincích (38). Komise tudíž potvrzuje své předběžné hodnocení, podle nějž zmíněný režim znevýhodňuje na prvním místě zahraniční podniky působící v Lucembursku, které nejsou ustanovené a zapsané v obchodním rejstříku dle lucemburského práva, oproti holdingovým společnostem ustanoveným a zapsaným v obchodním rejstříku jako společnost usazená v Lucembursku. Tato diskriminace může představovat překážku svobodě usazování v Lucembursku pro zahraniční společnosti, což je v rozporu se Smlouvou a tudíž neslučitelné se společným trhem.

(98)

Komise připomíná, že v této situaci nesmí nikdy řízení stanovené v článku 88 Smlouvy skončit výsledkem, jenž by byl v rozporu s jinými zvláštními ustanoveními Smlouvy. Státní podpory, jejichž určité postupy jsou v rozporu s ostatními ustanoveními Smlouvy, nemohou být tudíž prohlášeny Komisí za slučitelné se společným trhem (39). V tomto případě, jak již bylo prohlášeno výše, se jeví, že příjemcem zmíněného režimu nemůže být zahraniční společnost působící v Lucembursku prostřednictvím vedlejší provozovny ve formě stálé provozovny, zastoupení či pobočky, ve smyslu článku 43 Smlouvy, podléhající daním v Lucembursku. Pokud jakýkoliv členský stát poskytne daňovou výhodu, byť by to bylo nepřímo, podnikům majícím sídlo na jeho území a odmítne prospěch ze shodné výhody podnikům, které mají své sídlo v jiném členském státě, ale mají vedlejší provozovnu v Lucembursku, bude rozdíl v zacházení mezi těmito dvěma kategoriemi příjemců v zásadě Smlouva zakazovat, pokud by mezi nimi neexistoval žádný objektivní rozdíl v situaci.

(99)

S ohledem na výše uvedené důvody se Komise domnívá, že zmíněny režim nelze považovat za slučitelný se společným trhem.

(100)

Komise shledává, že daňový režim uplatňovaný v Lucembursku na holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a neuplatní se na něj žádná z výjimek upravených v čl. 87 odst. 2 a 3 této smlouvy. Komise zároveň shledává, že i přes nový zákon ze dne 21. června 2005, kterým se mění režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně, poskytuje režim i nadále zmíněné daňové výhody, ačkoliv se počet příjemců uvedeného režimu omezuje na holdingy pobírající méně než 5 % svých dividend od zahraničních společností, které podléhají dani ze zisku společnosti do 11 %, jakož i na holdingy pobírající dividendy vyplácené zahraničními společnostmi, které podléhají dani ze zisku společnosti minimálně 11 %, nebo lucemburskými společnostmi. Komise z toho vyvozuje, že režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně ve znění zákona ze dne 21. června 2005 představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a neuplatní se na něj žádná z výjimek upravených v čl. 87 odst. 2 a 3 této smlouvy.

(101)

Komise shledává, že režim osvobození od daně dle legislativy z roku 1929 nebyl od vstupu Smlouvy v platnost podstatně změněn. Komise se tudíž domnívá, že režim představuje stávající podporu ve smyslu čl. 1 bod b) i) nařízení (ES) č. 659/1999. Komise se domnívá, že změny režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně, které stanoví zákon ze dne 21. června 2005, nepřinášejí nové prvky podpory a nezvyšují počet příjemců; opatření si tudíž uchovává svůj charakter stávající podpory.

(102)

Lucemburské úřady předložily důkaz, podle kterého Komise schválila změny, které přinesl zákon ze dne 21. června 2005, v rámci pracovní skupiny Rady pro kodex chování věnované přezkoumání škodlivých daňových opatření dle Kodexu chování při zdaňování podniků (40), a režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně je tudíž v souladu se Smlouvou. Komise nejdříve konstatuje, že článek 87 nevylučuje ze své oblasti působnosti daňová opatření, ať už jsou jakákoliv. Dále Komise konstatuje, že ani zákon ze dne 31. července 1929 ani žádná z jeho změn, včetně změn přinesených novelou ze dne 21. června 2005, nebyly oznámeny Komisi v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Komise tedy neměla možnost posoudit slučitelnost dotčeného režimu s pravidly v oblasti státních podpor.

(103)

Ze skutečnosti, že se Komise účastnila pracovní skupiny pro Kodex chování, jejímž cílem bylo posoudit škodlivý charakter zmíněného daňového opatření, nelze tudíž vyvodit žádný závěr. V tomto ohledu stačí připomenout, že vyšetřovací řízení daňových režimů z hlediska státních podpor je právně nezávislé na pracích pracovní skupiny pro Kodex chování. Kromě toho měl režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně, který zkoumala pracovní skupina pro Kodex chování, v porovnání s režimem, jehož se týká toto rozhodnutí, omezenější oblast působnosti. Ve skutečnosti se vyšetřovací řízení uskutečněné touto pracovní skupinou týkalo pouze od daně osvobozených dividend pobíraných holdingovými společnostmi z roku 1929 osvobozenými od daně.

(104)

Z toho vyplývá, že toto vyšetřovací řízení nemůže zabránit Komisi, aby přistoupila k tomuto hodnocení ani zpochybnit závěr Komise, podle kterého představuje režim holdingových společností z roku 1929 osvobozených od daně v oblasti působnosti zákona ze dne 31. července 1929 ve znění zákona ze dne 21. června 2005 státní podporu neslučitelnou se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(105)

Komise se domnívá, že je nutno ukončit poskytování různých výhod upravených daňovým režimem osvobození od daně používaným pro holdingy z roku 1929 osvobozené od daně prostřednictvím jejich zrušení nebo změny v tom smyslu, aby se staly slučitelné se společným trhem. Počínaje dnem doručení tohoto rozhodnutí nemohou být výhody upravené tímto režimem či jejich části poskytovány novým příjemcům, tedy společnostem registrovaným jako holding z roku 1929 osvobozený od daně. Lucemburské úřady změní za tímto účelem své právní předpisy nejpozději k 31. prosinci 2006.

(106)

Jelikož jsou v současné době příjemci režimu osvobození od daně popsaného v tomto rozhodnutí stávající holdingové společnosti z roku 1929 osvobozené od daně, Komise uznává, že povaha stávající podpory režimu je v rozporu s vymáháním jakékoliv podpory poskytnuté před datem vydání tohoto rozhodnutí.

(107)

Komise bere na vědomí skutečnost, že zúčastněné třetí strany nepředložily připomínky ani jiný prvek užitečný pro stanovení, zda existuje oprávněné očekávání ze strany příjemců zdůvodňující přijetí zvláštních přechodných opatření před zrušením tohoto režimu podpory. Komise prozkoumala prvky předložené lucemburskými úřady týkající se finančních činností holdingů z roku 1929 osvobozených od daně a ostatní důkazy předložené těmito úřady s ohledem na oprávněné očekávání z řad stávajících příjemců. Jejich cílem je umožnit stávajícím příjemcům zachovat účinky režimu během přechodného období do jeho úplného zrušení.

(108)

V tomto směru se Komise především domnívá, že vzhledem k rozsudku Soudního dvora ze dne 22. června 2006 (41) nemůže Lucembursko ani příjemci režimu využívat oprávněného očekávání v zachování režimu holdingů z roku 1929 osvobozených od daně během přechodného období stanoveného Radou (v kontextu prací uskutečněných pracovní skupinou pro Kodex chování) pro zrušení prvků režimu posouzených jako škodlivé. Režim státní podpory založený na článcích 87 až 89 Smlouvy a předmět tohoto řízení jsou ve skutečnosti odlišné od konání Rady v rámci výše uvedených prací.

(109)

Komise se rovněž domnívá, že daňový režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně má stálý charakter. Přesto nemohou příjemci v zásadě oprávněně očekávat, že zmíněný režim bude trvat i po daňovém období dotčeném osvobozením od daně. Komise zejména shledává, že režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně není podřízen realizaci specifických investic ze stran příjemců, nýbrž se omezuje na daňové osvobození příjmů, které zmíněné holdingy přijaly během dotčeného daňového období.

(110)

Nicméně je nutné uznat, že režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně se stále opírá o zákon ze dne 31. července 1929, který od svého vyhlášení nedoznal významnějších změn. I když taková dlouhověkost (76 let) nemůže představovat záruku věčnosti režimu nebo jeho souladu s pravidly v oblasti státních podpor, mohla v příjemcích vzbudit pocit, že daňový režim spojený s výkonem jejich činností nebude náhle ukončen a že mají právo na jejich rozumné pokračování. Činnost holdingů z roku 1929 ostatně ve skutečnosti představuje poskytování střednědobého a dlouhodobého financování. Tato činnost se liší od krátkodobého finančního obchodování a nemůže se spokojit s absencí časové stability.

(111)

Jinak je pravdou, že stávající holdingy z roku 1929 realizovaly ve skutečnosti investice v rámci nadnárodních skupin, ke kterým patří. Tyto investice se zejména týkaly zavádění a rozvoje infrastruktur nadnárodních skupin s cílem koordinovat a podpořit rozvoj jejich obchodní činností. Nové zpochybnění jejich statutu tedy povede k choulostivým a komplexním reorganizačním operacím, které si vyžádají poměrně dlouhou dobu.

(112)

Stejným způsobem byly přijaty střednědobé a dlouhodobé závazky vůči zaměstnancům a externím poskytovatelům služeb, které mají holdingům pomoci uskutečnit činnosti týkající se nadnárodních skupin, ke kterým patří. V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle lucemburských úřadů je v Lucembursku činných téměř 13 000 osvobozených holdingů z roku 1929 a že přispívají k přitažlivosti země jako mezinárodního finančního prostředí, kde počet obyvatel v produktivním věku nepředstavuje více než 110 000 pracujících. Komise musí tudíž dbát na relativně závažné důsledky, jaké by rozhodnutí okamžitě zrušit režim holdingů z roku 1929 osvobozených od daně mohlo mít na zaměstnanost a hospodářský rozvoj v Lucembursku.

(113)

O ohledem na výše uvedené považuje Komise za rozumné poskytnout holdingům osvobozeným od daně existujícím ke dni přijetí tohoto rozhodnutí přechodné období. Toto přechodné období končí dne 31. prosince 2010. Nicméně společnosti, které budou i nadále příjemci režimu osvobození od daně až k 31. prosinci 2010, nebudou moci být během celého přechodného období tohoto režimu předmětem žádného úplného či částečného postoupení svého kapitálu za úplatu z toho důvodu, že pokud budou s ohledem na svůj statut holdingových společností převedeny jejich části, nemohly by již využívat oprávněného očekávání v pokračování režimu osvobození od daně. Pokud jde o osvobození z příjmů počínaje 1. lednem 2011, bude používání režimu osvobození od daně ve prospěch holdingů z roku 1929 osvobozených od daně protiprávní a bude moci být podnětem k navrácení jakékoli poskytnuté výhody.