27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/1

(1)

Dne 2. října 2003 zveřejněním v Úředním věstníku Italské republiky č. 229 ze dne 2. října 2003 vstoupilo v Itálii v platnost vládní nařízení č. 269 ze dne 30. září 2003, kterým se stanoví „Naléhavá opatření pro rozvoj a nápravu chodu veřejných financí“ (dále jen „DL 269/2003“), jež bylo poté změněno na zákon č. 326 ze dne 24. listopadu 2003 zveřejněný v Úředním věstníku Italské republiky č. 274 ze dne 25. listopadu 2003. Článek 12 DL 269/2003 stanoví, že provozní výsledek takových subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaném trhu Evropské unie, podléhá přímé náhradní dani ve výši 5 % místo obvyklé sazbě ve výši 12,5 %, jež se uplatňuje v případě nespecializovaných investičních nástrojů.

(2)

Dopisem ze dne 22. října 2003 (D/56756) Komise italské orgány vyzvala, aby poskytly informace o předmětných pobídkách a o jejich vstupu v platnost s cílem zjistit, zda se případně nejedná o podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy. V tomtéž dopise Komise Itálii připomněla, že jí musí oznamovat jakékoli opatření, které podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy představuje podporu, a to předtím, než je začne provádět.

(3)

Prostřednictvím dopisů ze dne 11. listopadu 2003 (A/37737) a ze dne 26. listopadu 2003 (A/38138) italské orgány poskytly požadované informace. Dne 19. prosince 2003 (D/58192) Komise Itálii znovu připomněla povinnosti, které podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy má, a italské orgány vyzvala, aby případné příjemce pobídek informovaly o důsledcích, které stanoví Smlouva a článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2), jestliže bylo zjištěno, že uvedené pobídky představují podporu, jež byla protiprávně uskutečňována bez předchozího schválení Komise.

(4)

Dopisem ze dne 11. května 2004 (SG 2004 D/202046) Komise Itálii informovala, že se dne 7. května 2004 rozhodla na základě čl. 88 odst. 2 Smlouvy zahájit řízení ohledně daňových pobídek, které Itálie prostřednictvím předmětného opatření poskytla.

(5)

Dopisem ze dne 14. července 2004 (A/35463) italské orgány předložily své připomínky.

(6)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo zveřejněno dne 9. září 2004 v Úředním věstníku Evropské unie a zúčastněné strany byly vyzvány, aby do jednoho měsíce od zveřejnění (3) podaly své připomínky.

(7)

Ve dnech 16. a 27. září 2004 proběhla dvě zasedání mezi zástupci Komise a italské daňové správy, jež měla za cíl přezkoumat některé aspekty opatření.

(8)

Dopisem ze dne 7. října 2004 (A/37679) zaslalo své připomínky Sdružení italských společností spravujících úspory (dále jen „Assogestioni“). Dopisem ze dne 28. října 2004 (D/57696) Komise tyto připomínky předala italským orgánům. Dopisem ze dne 6. prosince 2004 (A/39479) italské orgány předložily své poznámky k předaným připomínkám.

(9)

Dopisem ze dne 18. února 2005 (A/31490) Assogestioni předložilo další připomínky, kterými doplnilo připomínky předané dne 7. října 2004. Dopisem ze dne 24. února 2005 (D/51366) Komise tyto připomínky předala italským orgánům. Dopisem ze dne 4. dubna 2005 (A/32813) italské orgány předložily své poznámky k předaným připomínkám.

(10)

Dopisem ze dne 28. února 2005 (A/31724) zaslala své připomínky Evropská federace investičních fondů a společností (European Federation of Investment Funds and Companies – FEFSI). Jelikož tyto připomínky byly podány po lhůtě stanovené pro předání (viz bod 6) a pověvadž jsou tyto připomínky podobné připomínkám, které podalo Assogestioni, nebyly Itálii předány a pro účely tohoto rozhodnutí nebyly zohledněny.

(11)

Článek 12 DL 269/2003 stanoví daňové pobídky některým subjektům kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (investičních nástrojů), které podléhají italským právním předpisům. Zejména stanoví, že od daňového roku, během něhož jsou splněny dané specifické podmínky, provozní výsledek takových subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaném trhu Evropské unie („specializované investiční nástroje“), podléhá přímé náhradní dani ve výši 5 % místo obvyklé sazbě ve výši 12,5 %. Obecně v italském systému zdanění kolektivního investování předmětnou daň každoročně vyinkasují subjekty kolektivního investování na zdanitelném základě daném částkou, která odpovídá ročnímu navýšení každodenně zaznamenávané hodnoty jejich jmění („provozní výsledek“); tímto způsobem se zdaňují možné kapitálové zisky realizované investory, kteří do takových investičních nástrojů investují. Díky tomuto systému investoři nemusí platit další daně v době, kdy se rozdělují výnosy těchto investic.

(12)

Opatřením se mění daňový režim, který se v Itálii používá na kapitálové výnosy z různých investičních nástrojů, mezi něž patří otevřené investiční fondy, které upravuje směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (4), „historické lucemburské“ fondy, investiční společnosti s proměnným kapitálem (SICAV), uzavřené fondy, jak stanoví právní předpisy upravující tyto investiční nástroje. Jedná se zejména o následující příslušná ustanovení italských právních předpisů:

(13)

Předmětné investiční nástroje spočívají v kolektivním investování do převoditelných cenných papírů zahrnujících dluhopisy, akcie a další cenné papíry registrovaných a neregistrovaných společností, a to v zájmu většiny investičních subjektů („podílníků“ nebo „upisovatelů“). Investiční nástroje mohou mít podobu buď smluvního investičního fondu bez právní subjektivity (např. unit trust neboli společný investiční fond), který bude z pohledu majetkové účasti spravován jinou správcovskou společností, nebo podobu investičního fondu s právní subjektivitou (např. SICAV) (5) anebo podobu penzijního fondu (6). Investiční nástroje, které představují společné investiční fondy, se dělí na „otevřené“ nebo „uzavřené“ fondy (7).

(14)

Článek 12 vládního nařízení č. 269/2003 stanoví, že od finančního roku, kdy opatření vstoupilo v platnost, specializované investiční nástroje, jež jsou upraveny danými právními předpisy, místo daně ve výši 12,5 % uplatňují náhradní pětiprocentní daň na provozní výnosy vycházející z uvedených nástrojů a spočívající v navýšení každoročně zaznamenávané hodnoty jejich jmění.

(15)

Za specializované investiční nástroje se podle článku 12 vládního nařízení č. 269/2003 považují:

(16)

Podle článku 12 vládního nařízení č. 269/2003 se společnostmi s malou a střední kapitalizací rozumějí společnosti s tržní kapitalizací, která nepřekračuje výši 800 milionů EUR a která je stanovena na základě cen akcií společnosti během posledního dne každého čtvrtletí kalendářního roku (9).

(17)

Režim se použije od daňového roku, kdy jsou uvedeny do souladu právní předpisy investičních nástrojů, nebo ode dne, kdy se začnou v případě vytvoření nového nástroje uplatňovat; tímto způsobem se výslovně stanoví povinnost, že tyto nástroje investují alespoň dvě třetiny svých aktiv do akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaných trzích cenných papírů Evropské unie.

(18)

Režim mění daňová ustanovení týkající se všech italských nástrojů kolektivního investování, ať už jsou tyto nástroje spravovány v Itálii nebo podle italského práva a v Itálii podléhají režimu náhradní daně stanovené pro provozní výnosy z těchto investičních nástrojů (investiční nástroje podléhající náhradní dani v Itálii) nebo jsou zahraniční a v Itálii podléhají dani pro výnosy rozdělované italským upisovatelům. Uvedený předpis totiž se stejným účinkem mění daňové předpisy pro investiční nástroje podléhající zahraničnímu právu, jež upravuje výše uvedená směrnice Rady č. 85/611/EHS (harmonizované zahraniční SICAV (10), jejichž provozní výsledek se rozděluje italským investorům nebo jejichž podíly vlastní italské investiční nástroje (11).

(19)

Pro objasnění účinků opatření a způsobu, jakým nepřímo přispívá ke snižování daní i pro nespecializované nástroje a pro jiné podílníky, je třeba odděleně posoudit různá daňová ustanovení použitelná na kapitálové výnosy investičních nástrojů a jejich podílníků, která byla změněna článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003. Za tímto účelem je třeba rozlišovat mezi „finančními nástroji působícími jako finanční zprostředkovatelé, jejichž výnos v Itálii podléhá náhradní dani“ a „investičními nástroji podléhajícími režimu náhradní daně působícími jako podílníci v jiných investičních nástrojích“, jelikož stejný investiční nástroj může být jak finančním zprostředkovatelem (např. investuje do cenných papírů), tak upisovatelem-podílníkem (např. investuje do jiných investičních nástrojů). Výnosům jiných investorů, kteří jsou vyňati z režimu náhradní daně pro investiční nástroje, je věnována samostatná kapitola.

(20)

Na základě obecného režimu nepodléhají investiční nástroje dani z příjmu. Všechny provozní výnosy investičních nástrojů však obvykle podléhají náhradní dani ve výši 12,5 %, jež se vypočítává podle čistého provozního výsledku těchto nástrojů. Zpravidla se jedná o konečnou daň, která nahrazuje jakoukoli další daň za výnosy rozdělené investičními nástroji.

(21)

Provozní výsledek se určuje odečtením od hodnoty čistého jmění fondu na konci roku, včetně splatné snížené daně, navýšeného o náhrady a výnosy, jež byly během roku případně rozděleny, hodnoty čistého jmění fondu na začátku roku a výnosů z podílů v subjektech kolektivního investování úspor podléhajících náhradní dani, jakož i výnosů osvobozených od daně a výnosů podléhajících srážkové dani (12).

(22)

Článek 12 vládního nařízení č. 269/2003 mění obecný daňový režim tím, že stanoví 5 % náhradní daň na provozní výnosy specializovaných investičních nástrojů.

(23)

Na základě obecného režimu všechny výnosy, které investiční nástroje podléhající v Itálii režimu náhradní daně rozdělují vlastním upisovatelům (včetně jiných investičních nástrojů), jsou z jakéhokoli dalšího zdanění vyňaty. Posuzované opatření zachovává tento režim vynětí, který byl povolen pro výnosy specializovaných investičních nástrojů (podléhajících náhradní dani s 5 % sníženou sazbou). Toto opatření kromě jiného snižuje skutečné zdanění příjmů nespecializovaných investičních nástrojů z podílů ve specializovaných investičních nástrojích podle zahraničního práva, které v Itálii nepodléhají náhradní dani, a to tím, že sazbu tohoto zdanění vyrovnává s 5 % sazbou náhradní daně (13).

(24)

Výnosy, které investiční nástroje podle italského nebo zahraničního práva přinesou italským upisovatelům, nepodléhají v Itálii dalšímu zdanění, neboť již byly srážkově zdaněny v rámci investičního nástroje (srážková daň). Jestliže je však upisovatelem podnik působící jakožto obchodní společnost, vybrané výnosy vytvářejí příjem společnosti, který podléhá 33 % daňové sazbě. Těmto podnikům se poskytuje daňový úvěr ve výši 15 %, který zcela vyrovnává dvojí zdanění vybraných kapitálových výnosů. Režim v podstatě potvrzuje výše uvedený daňový úvěr i v případě výnosů specializovaných investičních nástrojů (14).

(25)

Na základě článku 18 italského zákona o dani z příjmu (Testo unico delle imposte sui redditi – TUIR) podléhají výnosy italských investorů pocházející z investičních nástrojů podle zahraničního práva srážce ve výši 12,5 %. Opatření snižuje srážkovou daň na 5 %, jestliže jsou výnosy rozdělovány specializovanými investičními nástroji. Toto opatření zabezpečuje rovné zacházení jak s upisovateli podílů v investičních nástrojích podle zahraničního práva, tak s upisovateli podílů v investičních nástrojích podle italského práva.

(26)

Výnosy vytvořené investičními nástroji se podílejí na provozním výsledku penzijních fondů, které vlastní podíly těchto investičních nástrojů. Tyto výnosy kromě toho podléhají náhradní dani s 11 % sazbou. S cílem zamezit dvojímu zdanění výsledku penzijních fondů je daňový úvěr stanoven na 15 % samotných výnosů, které se odečtou od náhradní daně, kterou tyto penzijní fondy dluží. Opatření slaďuje nový systém nižšího zdanění, jenž je pro specializované investiční nástroje stanoven, se specifickým daňovým režimem pro penzijní fondy.

(27)

Souběžně se snížením náhradní daně pro specializované investiční nástroje opatření snižuje na 6 % daňový úvěr, který byl poskytnut v souvislosti s výnosy specializovaných investičních nástrojů podle italského práva. Článek 12 vládního nařízení DL 269/2003 kromě toho stanoví, že podíl aktiv penzijních fondů, který byl vytvořen specializovanými investičními nástroji podle zahraničního práva, ve skutečnosti podléhá 5 % náhradní dani místo obvyklé 11 % sazbě (15).

(28)

Při zahájení formálního řízení měla Komise za to, že opatření splňuje všechna stanovená kritéria, aby mohla být podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy považována za státní podporu pro specializované investiční nástroje a společnosti s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní tyto specializované nástroje, avšak nevyjádřila pochybnosti ohledně snížení přímé daně poskytnuté upisovatelům specializovaných investičních nástrojů, neboť se jedná o obecné opatření pro všechny investory.

(29)

Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda se může jednat o podporu specializovaných investičních nástrojů, a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy uvedené nástroje pokládala za „podniky“, neboť existují buď ve formě společnosti a samy o sobě představují podnikatelské subjekty nebo se jedná o oddělená jmění spravovaná podniky, které si na investičních trzích konkurují. Za druhé, Komise podotkla, že specializované investiční nástroje buď přímo využívají snížení daňové sazby nebo nepřímo těží z doplňkových kapitálových investic prostřednictvím snížení daně, jež opatření poskytuje jejich upisovatelům, pokud investují převážně do společností s malou a střední kapitalizací kótovaných na evropském regulovaném trhu s cennými papíry. Komise mimo jiné zdůraznila, že předmětné výhody nejsou úměrné počtu akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež vlastní tyto nástroje, nýbrž závisí výlučně na jejich statutu jakožto specializovaných nástrojích.

(30)

Pokud jde o společnosti s malou a střední kapitalizací, Komise zdůraznila, že opatření poskytuje nepřímou výhodu společnostem, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, neboť jim usnadňuje přístup ke kapitálu, a tím zvyšuje jejich likviditu. Výhoda závisí na jejich statutu jakožto společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropském regulovaném trhu s cennými papíry, a nikoli na jejich výsledcích, ani na jiných podmínkách nebo investicích, které uskutečnily.

(31)

Itálie i sdružení Assogestioni ve svých připomínkách zdůraznily, že předmětné investiční nástroje nemohou být považovány za podniky, neboť by představovaly pouhé majetkové subjekty spravované oddělenými podniky. Zmíněné podniky by podléhaly běžnému zdanění výnosů a neměly by prospěch ze snížení daně, jež je stanoveno článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003.

(32)

Itálie a sdružení Assogestioni kromě jiného tvrdily, že předmětné opatření by mělo být považováno za opatření obecné daňové politiky, které investorům přináší přímou výhodu, a má pouze nepřímé účinky na společnosti s malou a střední kapitalizací a na investiční nástroje. Podle zúčastněných stran má opatření podnítit kapitalizaci trhu společností s malou a střední kapitalizací ve srovnání s kapitalizací jiných společností kótovaných v Evropě a na jako takové se na něj nevztahuje kontrola státních podpor. Jak Itálie, tak zúčastněné strany argumentovaly, že opatření nepředstavuje podporu specializovaným investičním nástrojům ani některým správcovským společnostem. Italské orgány v této souvislosti tvrdily, že opatření je k dispozici všem podnikům, které vytvářejí různé investiční nástroje zaměřené převážně na investování ve společnostech s malou a střední kapitalizací kótovaných na evropských regulovaných trzích, a tudíž představuje obecné opatření.

(33)

Kromě toho na základě těchto připomínek by opatření neovlivňovalo hospodářskou soutěž, neboť každá evropská společnost s malou a střední kapitalizací by mohla využít snazšího přístupu ke kapitálu. Opatření by navíc nepředstavovalo podporu společnostem s malou a střední kapitalizací, jelikož investiční nástroje nebo jejich správcovské společnosti by přijímaly svá rozhodnutí o investicích s cílem maximalizovat své zisky.

(34)

Sdružení Assogestioni předložilo podrobné informace o fungování režimu během prvního období, kdy bylo v provozu (rok 2004). Na konci roku 2004 byly v provozu tři specializované investiční nástroje: ve dvou případech se jednalo o dříve existující fondy, které upravily své předpisy tak, aby vlastnily převážně akcie společností s malou a střední kapitalizací, které jsou kótovány na evropských regulovaných trzích; ve třetím případě se jednalo o nový fond. Sdružení Assogestioni uvedlo, že výdaje státu na opatření byly v roce 2004 minimální. Komise na základě údajů, které předložilo sdružení Assogestioni, vypočítala, že ztráta na daňových výnosech dosáhla v roce 2004 zhruba 1,1 milionu EUR, a to se zohledněním úprav nezbytných pro vyrovnání odkladu možných daňových úvěrů týkajících se zdanění za předcházející léta. Itálie i zúčastněné strany se domnívají, že tyto údaje prokazují, že předmětné opatření má bezvýznamný dopad na hospodářskou soutěž a na obchodní výměnu v rámci Společenství, uvážíme-li, že i společnosti s malou a střední kapitalizací a investiční nástroje v zahraničí by mohly využívat nepřímých účinků předmětného snížení daně.

(35)

Komise po zohlednění připomínek italských orgánů a zúčastněných stran potvrzuje svůj postoj, že totiž snížení daně pro investory představuje státní podporu buď subjektům specializovaným na investování do akcií společností s malou a střední kapitalizací kótovaných na regulovaných evropských trzích anebo společnostem s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní tyto subjekty, neboť opatření celkově splňuje kritéria stanovená v čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(36)

Komise především potvrzuje svůj postoj vyjádřený v dopise týkajícím se zahájení formálního vyšetřovacího řízení, že v některých případech jsou podle článku 87 Smlouvy investičními nástroji podniky a mohou tudíž využívat snížení daně stanovené v článku 12 vládního nařízení DL 269/2003. Komise má zejména za to, že i když specializované investiční nástroje přímo nevyužívají snížení daně, jež bylo jejich upisovatelům poskytnuto, tyto nástroje získávají přinejmenším nepřímou hospodářskou výhodu, neboť daňové zvýhodnění investic ve specializovaných nástrojích podněcuje upisovatele, aby nakoupili podíly specializovaných nástrojů, čímž se specializovaným nástrojům zvyšuje likvidita a dodatečné příjmy v podobě poplatků za správu a za upisování.

(37)

Na základě oznámení Komise o státních podporách a rizikovém kapitálu (16) v případech, kdy státní opatření stanoví vytvoření fondu nebo jiného investičního nástroje, je nezbytné určit, zda lze samotný fond nebo investiční nástroj považovat za podnik, který využívá státních podpor. Komise v daném případě zohledňuje připomínku italských orgánů, podle níž specializované investiční nástroje, které v souladu s článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003 uplatňují sníženou daň, jsou pouhými majetkovými subjekty, a tudíž je ze zásady nelze považovat za podniky ve smyslu článku 87 Smlouvy. Komise však podotýká, že v některých případech tyto investiční nástroje mají podobu společnosti a samostatně mohou využívat podpor, i když jejich zdanění je jiné než zdanění jmění, které spravují. Komise rovněž podotýká, že další investiční nástroje, které nemají právní subjektivitu, jsou spravovány podniky, jež konkurují jiným subjektům, které se zabývají správou investičních fondů, a že zmíněné podniky tedy mohou využívat podpor.

(38)

Komise má za to, že specializované investiční nástroje vykonávají hospodářskou činnost a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy se jedná o podniky. Tuto skutečnost potvrzuje rozsudek Soudního dvora v oblasti DPH. Soudní dvůr nedávno rozhodl (17), že operace SICAVu, které spočívají v kolektivním investování do cenných papírů, jsou hospodářskou činností, kterou ve smyslu čl. 4 odst. 2 šesté směrnice DPH (18) vykonávají subjekty povinné dani. Na základě rozsudku Soudního dvora (19) je z bodů odůvodnění první směrnice (20) zřejmé, že cílem harmonizace právních předpisů pro DPH je odstranění těch faktorů, které mohou narušit podmínky hospodářské soutěže, a tím tedy dosáhnout nestrannosti v oblasti hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že pravidla pro státní podpory a směrnice o harmonizaci DPH sledují stejný cíl, považuje Komise za vhodné odkázat na rozsudek Soudního dvora týkající se uvedených směrnic, který potvrzuje, že předmětné investiční nástroje, ať již mají podobu společnosti či nikoli, vykonávají hospodářskou činnost a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy se tedy jedná o podniky.

(39)

Komise má tudíž za to, že daňové zvýhodnění poskytnuté investorům, kteří investují do specializovaných investičních nástrojů, zvýhodňuje samotné nástroje jakožto podniky, pokud tyto nástroje mají podobu společnosti, nebo podniky, které spravují tyto nástroje, pokud tyto nástroje jsou smluvní podoby. Zejména nárůst poptávky po podílech specializovaných investičních nástrojů způsobuje zvýšení poplatků za správu a upisování, které vybírají nástroje nebo podniky, jež tyto nástroje spravují.

(40)

Argumentace, podle které opatření není selektivní, neboť nezvýhodňuje určité investiční nástroje a správcovské společnosti vzhledem k jejich velikosti, státní příslušnosti, místu registrace nebo složení je nepodstatná, protože důležitá je skutečnost, že opatření předpokládá snížení výjimečné daně, která je omezena na investiční nástroje, které se specializují na akcie kótovaných společností s malou a střední kapitalizací, a na příslušné správcovské společnosti. Na základě ustálené judikatury Soudního dvora (21) skutečností, že podpora není určena jednomu nebo více předem určeným specifickým příjemcům, ale že podléhá celé řadě objektivních kritérií, nemůže být zpochybněna selektivní povaha státního opatření. Komise se vedle toho domnívá, že tím, že zvýhodnění, které opatření poskytuje investičním podnikům, jež spravují specializované investiční nástroje, je pouze nepřímé, nelze vyloučit, že se jedná o státní podporu, neboť podle téže ustálené judikatury Soudního dvora (22) přímá daňová zvýhodnění poskytnutá investorům, kteří nejsou podniky, představují nepřímé podpory podnikům, do nichž investoři investují.

(41)

Komise tudíž dospěla k závěru, že opatření poskytuje výše uvedené nepřímé specifické zvýhodnění investičním nástrojům a příslušným správcovským společnostem na úkor jiných podniků, které nabízejí alternativní podoby investování.

(42)

Komise rozvěž potvrzuje postoj, který vyjádřila ve svém dopise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a podle kterého jsou na základě předmětného opatření zvýhodněny podniky s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, jimž byla podle článku 12 vládního nařízení DL 269/2003 snížena daň. Komise má zejména za to, že opatření poskytuje nepřímou selektivní výhodu společnostem s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, a to v podobě nárůstu poptávky po jejich akciích a v podobě zvýšení jejich likvidity. Argumentaci, podle níž neexistuje žádná výhoda pro společnosti s malou a střední kapitalizací, protože fondy a investoři si počínají tak, aby maximalizovali zisky, nelze přijmout, neboť díky výhodnějšímu daňovému režimu je investování lákavější, čímž společnostem s malou a střední kapitalizací získává vyšší likviditu, aniž by tyto společnosti byly v úsilí o získání takové výhody aktivní.

(43)

Nelze přijmout ani argumentaci, na jejímž základě je předmětné opatření opatřením obecné daňové politiky pro podporu kapitalizace společností s malou a střední kapitalizací v Evropě a nespadá do oblasti působnosti pravidel o státních podporách. Komise se domnívá, že poskytnuté daňové zvýhodnění nevyrovnává zásadní nepoměry daňového režimu mezi kolektivním investováním do kótovaných společností s malou a střední kapitalizací na jedné straně a kolektivním investováním do jiných společností nebo jednotlivými investicemi do nekótovaných společností na straně druhé. Opatření nelze zdůvodnit na základě vlastního specifického cíle, neboť předpokládá pouze snížení daně v případě specializovaných kolektivních investic do akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaných trzích, a jako takové není určené ani přiměřené pro cíl, jímž je podpora kapitalizace těchto společností, ale je spíše podmíněno požadavkem, aby investice byly realizovány prostřednictvím specializovaných investičních nástrojů.

(44)

Komise se domnívá, že předmětné výhody jsou poskytovány státem nebo prostřednictvím státních zdrojů. S vědomím toho, že Itálie k tomuto bodu nepodala připomínky, Komise potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož se jedná o výhodu od státu, který se vzdává daňového výnosu, který za normálních okolností italská státní pokladna inkasuje.

(45)

Komise s ohledem na dopady, které opatření přináší, potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož opatření může narušit hospodářskou soutěž mezi podniky a ovlivnit obchodní výměnu mezi členskými státy vzhledem k tomu, že společnosti, které jsou příjemci podpory, mohou působit na mezinárodních trzích a věnovat se obchodní činnosti a jiným hospodářským činnostem na trzích, v nichž probíhá ostrá hospodářská soutěž. Podle ustálené judikatury Soudního dvora (23) pro to, aby opatření narušilo hospodářskou soutěž, je dostačující, aby příjemce podpory konkuroval jiným podnikům na trzích, které jsou otevřeny hospodářské soutěži. Subjekty kolektivního investování do cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, konkurují jiným finančním subjektům a působí na otevřeném trhu, v němž dochází k významné obchodní výměně v rámci Společenství. Pokud jde o společnosti s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje popsané v článku 12 vládního nařízení DL 269/2003, přinejmenším některé z nich působí v odvětvích, v nichž dochází k obchodní výměně mezi členskými státy.

(46)

Komise má za to, že ani omezené daňové náklady, které toto opatření stanoví na rok 2004 (1,1 milionu EUR), ani omezený počet specializovaných nástrojů v provozu v onom roce (tři) v porovnání s velkým počtem kótovaných společností s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie měly vlastníka, nemohou změnit závěr, že opatření představuje podporu zaprvé proto, že podle ustálené judikatury Soudního dvora (24) dokonce podpora v malé výši ovlivňuje hospodářskou soutěž a zadruhé proto, že Itálie nevylučuje, že opatření může mít v budoucnu mnohem významnější hospodářský dopad. Kromě jiného je třeba poznamenat, že omezený dopad opatření lze rovněž vysvětlit tím, že Komise ohledně opatření okamžitě zahájila šetření a formální řízení, čímž mohlo být ovlivněno chování hospodářských subjektů. I když počet způsobilých společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropských regulovaných trzích, je poměrně značný vzhledem k rozsahu snížení daně v roce 2004, nelze na základě údajů, které předložila Itálie, dospět k závěru, že z toho vyplývající výhody pro jednotlivé příjemce by mohly být zahrnuty do podpor de minimis.

(47)

Komise tudíž dospěla k závěru, že předmětné opatření způsobuje (prostřednictvím daňového režimu investorů) změnu konkurenčního postavení některých podniků, které vykonávají hospodářskou činnost a, pokud tyto podniky působí na trzích, jež jsou otevřeny mezinárodní hospodářské soutěži, hospodářskou soutěž narušuje.

(48)

Italské orgány začaly opatření uskutečňovat, aniž by jej Komisi předem oznámily, a tím nedodržely povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Pokud opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a pokud bylo uskutečňováno bez předchozího schválení Komise, jedná se o protiprávní podporu.

(49)

Předmětné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a jeho slučitelnost se společným trhem musí být tudíž posuzována na základě výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a čl. 87 odst. 3 Smouvy.

(50)

Italské orgány výslovně nenapadly posouzení Komise, které bylo uvedeno v dopise ze dne 11. května 2004, jímž bylo zahájeno formální šetření a podle nějž se v daném případě nepoužije žádná z výjimek podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, podle nichž mohou být státní podpory považovány za slučitelné se společným trhem. Komise nezískala nové údaje, které by tento závěr zpochybňovaly.

(51)

Výhody v daném případě nesouvisejí se žádným výdajem nebo jsou spjaty s nezpůsobilými výdaji na podpory podle nařízení o blokových výjimkách nebo podle stávajících pokynů Společenství.

(52)

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor určených k předcházení škodám způsobeným přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpor poskytovaných hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo se v tomto případě nepoužijí.

(53)

Nepoužije se ani výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, která stanoví schválení podpor určených na podporu hospodářského rozvoje oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, vzhledem k tomu, že opatření se použije na celém území Itálie a nejen v těch italských regionech, které podle čl. 87 odst. 3 písm. a) mají nárok na podporu. Režim zjevně žádným způsobem nepřispívá k rozvoji uvedených oblastí.

(54)

Stejně tak režim nelze považovat za významný projekt společného evropského zájmu a není rovněž určen k nápravě vážné poruchy v hospodářství Itálie, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Jeho cílem rovněž není pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(55)

Opatření je třeba posuzovat na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Uvedený článek stanoví, že podpory na usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí jsou přípustné, pokud nemění podmínky obchodní výměny v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Daňová zvýhodnění, která uvedené opatření poskytuje, nejsou spjata ani patřičně upravena pro specifické investice, vytváření pracovních míst nebo specifické projekty, které by přispěly k usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo určitých regionů ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Nemohou být považována za slučitelná se společným trhem na základě kritérií stanovených ve sdělení Komise o „Státní podpoře a rizikovém kapitálu“ (25), neboť zvýhodněné investice se týkají společností kótovaných na některém evropském regulovaném trhu a italské orgány neprokázaly, že tyto společnosti nemají odpovídající přístup ke kapitálu a že se při získávání kapitálu musejí vyrovnávat s vyššími náklady než jiné společnosti. Komise konečně podotýká, že jak uvedl Soudní dvůr v souvislosti s jiným opatřením podpory, které podporuje specifické investice „není vyloučeno, že samotný režim by se mohl uplatňovat vůči podnikům, které mají potíže nebo které působí v citlivých odvětvích,“ která se řídí zvláštními pravidly v oblasti podpor  (26). Komise dospěla k závěru, že výhody, které opatření poskytuje, snižují náklady, které by příjemci měli za normálních okolností v rámci své hospodářské činnosti nést, a je tudíž třeba je považovat za státní podpory na provoz, které jsou v souladu s praxí a judikaturou neslučitelné se společným trhem.

(56)

Komise dospěla k závěru, že daňová zvýhodnění poskytnutá prostřednictvím předmětného opatření představují režim státních podpor na provoz, na nějž se nepoužije žádná ze stanovených výjimek ze všeobecného zákazu pro podobné podpory. Režim je tudíž neslučitelný se společným trhem. Komise má rovněž za to, že Itálie provedla předmětné opatření protiprávně.

(57)

Jestliže je shledáno, že protiprávně poskytnutá státní podpora je neslučitelná se společným trhem, je samozřejmé, že musí být vrácena, aby bylo v co možná největší míře obnoveno takové postavení v hospodářské soutěži, které existovalo před poskytnutím podpory.

(58)

Toto rozhodnutí se týká režimu jako takového a musí být provedeno neprodleně, a to rovněž v případě navrácení podpor poskytnutých v rámci režimu v souladu s článkem 14 prováděcího nařízení č. 659/1999 (27).

(59)

Komise za tímto účelem považuje za nezbytné požádat Itálii, aby nejprve neprodleně zrušila podporu, která spočívá v rozdílném daňovém režimu pro provozní výnosy investičních nástrojů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropských regulovaných trzích, přičemž bude informovat všechny subjekty, které využívají předmětných daňových pobídek, v souladu s příslušnými vnitrostátními ustanoveními podle článku 12 vládního nařízení DL 269/2003 vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Komise je přímo použitelné.

(60)

Zadruhé bude Itálie muset získat zpět podpory od investičních nástrojů a od podniků, které spravují investiční nástroje mající smluvní podobu a které jsou současně prvními příjemci podpory a subjekty, jež jsou povinny státu platit náhradní daň z provozních výnosů. Podpory, jež musí být vráceny, odpovídají rozdílu mezi obvyklou náhradní daní a sníženou daní vyplývající z předmětných daňových pobídek. Tímto rozhodnutím není dotčena možnost, aby investiční nástroje nebo podniky, které je spravují, požadovaly po svých upisovatelích příslušnou částku, pokud je tato možnost stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. Povinností vrátit podpory však není vyloučeno, že všechny podpory nebo jejich část, které byly poskytnuty jednotlivým příjemcům, jsou slučitelné podle článku 2 nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (28).

(61)

Komise Itálii žádá, aby dodala požadované informace prostřednictvím dotazníku uvedeného v příloze tohoto rozhodnutí, aby sestavila seznam finančních zprostředkovatelů a jiných subjektů, kterých se navrácení předmětné finanční pobídky týká, a aby jasným způsobem upřesnila stanovená opatření a opatření, která již byla pro neprodlené a účinné navrácení protiprávních státních podpor přijata. Komise Itálii vyzývá, aby do dvou měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí předložila všechny doklady potvrzující, že bylo zahájeno řízení o navrácení protiprávních podpor (jako jsou např. oběžníky, inkasní příkazy atd.).

(62)

Částky, které mají být vráceny, se úročí podle nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (29),

27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/12

(1)

Itálie oznámila Komisi podpůrné opatření dopisem ze dne 31. července 2003. Itálie poskytla Komisi další informace prostřednictvím dopisů ze dne 16. září 2003, 6. listopadu 2003, 1. prosince 2003, 4. února 2004, 12. února 2004, 26. února 2004, 5. dubna 2004, 25. května 2004, 23. června 2004 a 8. července 2004.

(2)

Dopisem ze dne 22. října 2004 informovala Komise Itálii o rozhodnutí zahájit ohledně předmětného opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k předmětné podpoře podaly připomínky.

(4)

Komise obdržela od zúčastněných třetích stran připomínky, které předala Itálii a poskytla jí příležitost, aby se k nim vyjádřila. Připomínky Itálie byly doručeny dopisem ze dne 12. dubna 2005.

(5)

Komise obdržela od Itálie další dopisy, jež jsou opatřeny daty z 25. listopadu 2005, 18. května 2005 a 12. října 2005.

(6)

Itálie Komisi požádala, aby jí prodloužila dodací lhůtu ze dne 31. prosince 2003, jež je stanovena v článku 3 nařízení (ES) č. 1540/98 o podporách na stavbu lodí (dále jen „nařízení o stavbách lodí“), jímž je upraveno využívání podpor na provoz spjatých se smlouvou. Prodloužení, které žádala společnost Fincantieri, se týká dodání pěti výletních lodí v celkové smluvní hodnotě 2,1 miliardy EUR a dále částky na podporu, jež dosahuje 243 milionů EUR.

(7)

Fincantieri je státní podnik, který má v Itálii šest loděnic (Monfalcone, Marghera, Sestri Ponente, Ancona, Palermo, Castellammare, Muggiano, Riva Trigoso) a který se zaměřuje na stavbu výletních lodí. Věnuje se však také stavbě jiných typů lodí pro námořní dopravu a lodí vojenských.

(8)

Itálie vysvětlila, že smlouvy na předmětné lodě byly v konečné podobě podepsány v prosinci 2000 a že termín dodání byl podle smluv stanoven na červen nebo prosinec 2003. Různé dceřiné společnosti amerického provozovatele výletních lodí Carnival Corporation (dále jen „Carnival“) objednaly předmětné lodě. Itálie na tomto základě přislíbila podporu na provoz, jež je spjata se smlouvou na stavbu lodí.

(9)

Itálie upřesnila, že majitel lodí na podzim roku 2001 žádal o prodloužení dodacích lhůt, jež měly vypršet během roku 2004 a 2005. Svou žádost odůvodnil značným dopadem teroristických útoků z 11. září 2001 na odvětví výletních lodí. Společnost Fincantieri dala k podání žádosti souhlas a Itálie požádala o prodloužení dodací lhůty, aby bylo ještě možné na lodě získat podpory na provoz.

(10)

Italské orgány se ve svém oznámení odvolávaly na rozhodnutí Komise ze dne 5. června 2002 (4), jehož prostřednictvím se schvaluje obdobné prodloužení dodací lhůty výletní lodi, jež byla stavěna v německé loděnici Meyer Werft. Itálie zdůraznila, že oba případy vykazují podobné rysy týkající se (i) důvodů pro prodloužení (dopad teroristických útoků z 11. září 2001), (ii) dotčeného trhu (výletní lodě) a (iii) situace, kdy jsou loděnice a majitel lodi na sobě obchodně závislí (Carnival je nejvýznamnějším zákazníkem společnosti Fincantieri).

(11)

Rozhodnutím ze dne 20. října 2004 prodloužila Komise dodací lhůtu na čtyři z uvedených lodí. Vyjádřila však pochybnosti, zda bude možné lhůtu prodloužit na pátou loď. Pochybnosti se týkaly lodě č. 6079, jež měla být dodána v říjnu 2005. Tato loď měla být původně dodána v roce 2005, ale následně byla koncem roku 2000 dodací lhůta změněna na prosinec 2003, jinak by na loď nemohla být získána podpora na provoz.

(12)

Částka podpory, kterou by Itálie poskytla společnosti Fincantieri, pokud by Komise prodloužila dodací lhůtu na loď č. 6079, dosahuje výše zhruba 33 milionů EUR (9 % smluvní hodnoty lodě).

(13)

Formální řízení bylo zahájeno především na základě následujících důvodů: Prvním důvodem jsou pochybnosti ohledně proveditelnosti plánu, podle něhož jedna z pěti lodí (loď č. 6077) měla být postavena v loděnici v Anconě, což by s sebou neslo komplikovaný výrobní proces, neboť díly trupu lodi, které je nutno smontovat, by musely být přepraveny do druhé loděnice (ATSM Terst) a poté opět přepraveny do Ancony, jelikož dok v Anconě je kratší než délka lodě. V Anconě kromě toho nikdy nebyly stavěny takto komplikované lodě, a tak přetrvávaly pochybnosti, zda v ní lze provést operaci takového rozsahu, a to i pokud jde o vybavení lodi. V této souvislosti je třeba uvést, že stavba lodi č. 6077 v Anconě by bývala z důvodu přemístění výroby z Ancony do Palerma vyžadovala naprosto výjimečné vybavení loděnice v Palermu.

(14)

Druhým důvodem jsou pochybnosti ohledně odhadované částky na vybavení, kterou by bývala musela společnost Fincantieri zajistit, pokud by všech pět lodí bývalo bylo dodáno v roce 2003. To by bývalo podle odhadů Komise v roce 2003 vyžadovalo vybavení odpovídající dvojnásobku činností týkajících se vybavení, které do té doby provedla společnost Fincantieri. V případě loděnice v Margheře by vybavení, s nímž se počítalo na rok 2003, bývalo o 40 % překročilo činnosti, jež byly doposud v loděnici provedeny. Komise proto vyjadřovala pochybnosti, zda je výrobní plán, v případě Fincantieri obecně a v případě Marghery konkrétně, realistický.

(15)

Na základě těchto dvou důvodů si Komise nebyla jista, zda bude moci být všech pět lodí dodáno v roce 2005. Na základě týchž informací a stejného rozboru však Komise připustila, že bude možné dodat čtyři lodě.

(16)

Největší pochybnosti Komise se týkaly lodi č. 6079, jež je třetí sesterskou lodí lodě č. 6077 a jež byla rovněž postavena v loděnici v Margheře. Termín jejího dodání byl stanoven na říjen 2005. Termín dodání této lodi byl vzhledem k výrobnímu plánu z prosince 2000 značně prodloužen, a to v důsledku rozhodnutí o stavbě lodi č. 6077 v Margheře. Tyto pochybnosti se mimo jiné zakládají na ukazatelích (předběžná dohoda byla podepsána před podpisem smluv v konečné podobě v prosinci 2000), na jejichž základě byla již od počátku stanovena stávající posloupnost výroby a v případě lodi č. 6079 se počítalo s velice zpožděným termínem dodání.

(17)

Společnost Fincantieri zaslala své připomínky prostřednictvím dopisu ze dne 3. března 2005.

(18)

Společnost Fincantieri prohlásila, že jakýkoli závod společnosti, ať už je součástí divize výletních lodí nebo divize přepravních lodí, bude schopen, aniž by musel měnit rozhodnutí týkající se techniky výroby a plány projektových kanceláří, postavit tytéž části lodě, přičemž se lze rovněž spolehnout na síť smluvních partnerů, kteří jsou podle potřeby schopni splnit požadavky ohledně jakosti a množství.

(19)

Společnost Fincantieri mimo jiné prohlásila, že loděnice v Anconě by bez problémů mohla postavit celou výletní loď s rozměry a konstrukčními rysy lodě č. 6077 (sesterská loď lodě č. 6079) včetně veškerého vybavení a s využitím pouze vlastních výrobních struktur, infrastruktury a zařízení, pokud by bývala byla neprodleně realizována dohoda mezi společností Fincantieri a místními a regionálními orgány, přístavními orgány a odborovými organizacemi pracovníků v hutnictví a strojírenství, jež byla stanovena v předběžné dohodě ze dne 6. prosince 1999. K tomu však nedošlo.

(20)

Ve studii o technice výroby lodě č. 6077 (sesterská loď lodě č. 6079) bylo rozhodnuto, že loď bude postavena ze dvou částí: větší část v Anconě a menší část v Riva Trigoso. Se stejným výrobním schématem se počítalo při stavbě letadlové lodi Conte di Cavour v loděnicích v Riva Trigoso a Muggiano a uvedené schéma již bylo přijato pro výletní loď Disney Magic v loděnicích v Anconě a Margheře v roce 1997. Specifické spojení dvou dílů lodi bylo plánováno v doku společnosti ATSM v Terstu, kde je k dispozici dok vhodný pro montáž vybavení a kompletování lodí. Tak by bývalo bylo možné se vypořádat s jakýmikoli výrobními obtížemi loděnice v Anconě, přičemž je zde rovněž jedna nezanedbatelná výhoda, kterou představuje blízkost průmyslové oblasti nedaleko loděnice v Monfalcone.

(21)

Nakonec při rozhodnutí o stavbě lodi č. 6077 v Anconě přijala společnost Fincantieri, alespoň pro velkou část trupu a pro značnou část vybavení, účinnou a prozíravou strategii, jež v případě problémů počítá s celou řadou výrobních alternativ, které využívají integrující a flexibilní povahy vlastních zařízení, aby bylo zajištěno, že budou dodrženy smluvní dodací lhůty, jež byly stanoveny na konec roku 2003.

(22)

Připomínky, které po zahájení formálního řízení zaslaly italské orgány, zohledňují připomínky společnosti Fincantieri; že totiž plán z prosince 2000, i když byl jistou výzvou, byl realistický. Italské orgány mají za to, že dodací lhůta bývala mohla být dodržena díky výrobní flexibilitě společnosti Fincantieri, jinými slovy díky její kapacitě postavit loď v součinnosti s jinými loděnicemi (včetně loděnic, v nichž se obvykle nestavějí výletní lodě), prostřednictvím projektu na investice do infrastruktury a zařízení s uvedeným cílem a díky pokročilým stavebním metodám.

(23)

Pokud jde o předpokládanou účast společnosti ATSM na stavbě jedné z lodí, zohledňují připomínky Itálie připomínky společnosti Fincantieri, že totiž společnost ATSM by bývala bez problémů mohla spojit oba vybavené díly lodě č. 6077. I když je tato metoda stavby alternativou, je v jistém směru méně uspokojivá než „obvyklá“ posloupnost stavebních fází. V každém případě je nyní spojování lodních dílů pro společnost Fincantieri již rutinní záležitostí. Pokud jde o pochybnosti Komise ohledně zkušenosti loděnice v Anconě týkající se stavby obdobně složitých lodí, má Itálie za to, že taková situace již nastala v případě stavby a vybavení přibližně poloviny lodě Disney Magic a v případě cestovní lodě „Danielle Casanova“.

(24)

Italské orgány vedle toho tvrdí, že loděnice v Palermu v letech 1996-97 podporovala ještě náročnější výrobní plány, než jaké byly stanoveny na rok 2000. Komise odhaduje, že výrobní plán na rok 2000 by býval v roce 2003 zahrnoval vybavení odpovídající dvojnásobku činností týkajících se vybavení, které do té doby provedla společnost Fincantieri. Italské orgány takové prohlášení odmítají a tvrdí, že téměř ve všech loděnicích by výrobní plán na rok 2000 využil „standardní kapacitu“ dané loděnice a jen v některých případech by byla kapacita využita maximálně.

(25)

V odpovědi na tvrzení Komise, podle něhož v případě loděnice v Margheře by vybavení plánované na rok 2003 bývalo zhruba o 40 % převyšovalo činnost, jež byla doposud v uvedené loděnici uskutečněna, mají italské orgány za to, že pracovní zátěž (včetně vybavení), jež je pro loděnici v Margheře stanovena v plánu na rok 2000, naprosto odpovídá kapacitě a možnostem, jež loděnice nabízí, neboť dříve dokázala dodat čtyři lodě během 15 měsíců, jak stanovil plán na rok 2003.

(26)

Itálii byla poskytnuta možnost, aby se vyjádřila k zásadním bodům zprávy, kterou vypracoval nezávislý odborník a kterou Komise použila při posuzování informací, jež Itálie dodala před zahájením formálního vyšetřovacího řízení.

(27)

Italské orgány ve své odpovědi ze dne 18. května 2005 podaly připomínky ke třem hlavním aspektům odborníkem vypracované zprávy.

(28)

Podle italských orgánů především odborník zakládal svá hodnocení na celkové prostornosti dodávky v roce 2003, aniž by přihlížel k výrobnímu cyklu, neboli po celé období stavby je zaznamenáván postupný nárůst kompenzované hrubé prostornosti (KHP). Tím, že do období nezbytného pro její výrobu nebyla rozdělena prostornost devíti lodí, jejichž dodání bylo plánováno na rok 2003 (z nichž některé byly v pokročilé fázi realizace již na konci roku 2002), dospívá odborník k závěru, že v roce 2003 by společnost Fincantieri bývala měla vyrobit dvojnásobek KHP vyrobené předtím. Takový závěr je podle italských orgánů chybný, neboť prostornost dodaná v roce 2003 – což je údaj, ke kterému odborník přihlížel při posuzování výrobní kapacity společnosti Fincantieri – se neshoduje s prostorností, jež byla v témže roce skutečně vyrobena. Itálie se domnívá, že údaje o výrobě odpovídají kapacitám, jež byly v minulosti zjištěny, a v žádném případě nepřekračují úrovně maximální kapacity.

(29)

Italské orgány mají za to, že z údajů o výrobě je rovněž patrné, že v letech 2002 a 2003, kdy byla pracovní zátěž nejvyšší, objemy výroby v závodech v Monfalcone, Margheře a Janově–Sestri Ponente se neodchylovaly o více než 20 % od úrovní dosažených v minulosti. Pokud jde o tzv. „payload“ (vybavení a klimatizace), které tvoří významnou a charakteristickou část tohoto typu lodí, je odchylka mnohem významnější v případě loděnice v Janově–Sestri Ponente (která se zvýšila z 1 863 tun v roce 1998 na 14 303 tuny v roce 2003); tak značný nárůst byl zmírněn prostřednictvím subdodavatelů a zvýšením počtu zásahů, které jim byly svěřeny prostřednictvím smluv „na klíč“.

(30)

Z číselných údajů o výrobě vyjádřených v hodinách pracovní síly (interní/externí) je patrné, že v letech, jež předcházela období, na něž se vztahuje daný plán, se subdodavatelů využívalo ve větší míře, než je stanoveno v plánu na rok 2000.

(31)

Itálie má za to, že není vůbec třeba se obávat nedostatku či nedostupnosti subdodavatelů, a to i na základě toho, že do vybavování hotelové části lodi (jež se kryje s posledním výrobním obdobím v loděnici) jsou zapojeni dodavatelé, s nimiž společnost Fincantieri dlouhodobě spolupracuje. I případě nedostatku odborných profesí, což je málo pravděpodobné, by nebyl problém zadat práci externím dodavatelům z oblasti stavebnictví, a to zejména podnikům, jež se věnují stavbám velkých hotelů, neboť vybavení hotelové části lodi v zásadě odpovídá vybavení hotelů.

(32)

Závěrem se italské orgány plně ztotožňují s připomínkami společnosti Fincantieri.

(33)

Dopisem ze dne 12. října 2005 se Itálie vyjádřila k závěrům druhého odborníka, jehož Komise konzultovala, které se týkaly posouzení argumentů, jež Itálie přijala ve své odpovědi k zahájení řízení.

(34)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropských společenství se kritérium narušení obchodu použije tehdy, pokud se podnik, jenž je příjemcem podpory, věnuje hospodářským činnostem, které zahrnují obchodní výměnu mezi členskými státy.

(35)

Komise zdůrazňuje, že prodloužení dodací lhůty je rozhodující pro to, aby loď mohla čerpat podpory na provoz, jež jsou spjaty se smlouvou, na základě článku 3 nařízení o stavbě lodí. Předmětná podpora na provoz spočívá ve financování ze státních zdrojů části nákladů, které by daná loděnice za normálních okolností měla při stavbě lodi nést. K tomu je třeba dodat, že stavba lodí je hospodářskou činností, která zahrnuje obchodní výměnu mezi členskými státy. Předmětná podpora proto spadá do působnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(36)

Ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. e) stanoví, že se společným trhem jsou slučitelné kategorie podpor vymezené v rozhodnutí Rady, jež rozhoduje kvalifikovanou většinou na návrh Komise. Komise zdůrazňuje, že na tomto právním základě Rada dne 29. června 1998 přijala nařízení o stavbě lodí.

(37)

Komise podotýká, že na základě nařízení o stavbě lodí se „stavbou lodí“ rozumí stavba obchodních plavidel s vlastním pohonem. Komise rovněž zdůrazňuje, že společnost Fincantieri staví tento typ lodí a že se tudíž jedná o podnik, na nějž se vztahuje uvedené nařízení.

(38)

Žádost, kterou podaly italské orgány, musí být posuzována na základě nařízení o stavbě lodí, přestože již od konce roku 2003 není v platnosti. Režim, na nějž Itálie poskytla podporu, byl schválen na základě uvedeného nařízení v době, kdy předmětné nařízení bylo ještě v platnosti. Nařízení rovněž obsahuje ustanovení o tříleté dodací lhůtě.

(39)

Ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení o stavbě lodí stanoví, že do 31. prosince 2000 může příspěvek k podpoře na provoz spjaté se smlouvou činit nejvýše 9 %. Na základě čl. 3 odst. 2 téhož nařízení je mezní hodnotou podpory, jež může být na základě smlouvy poskytnuta, taková hodnota, jež platí v den podpisu konečné smlouvy. Uvedené ustanovení se však nepoužije v případě lodí dodaných více než tři roky po podpisu smlouvy. V tomto případě je mezní hodnota, jež se použije, stejná jako mezní hodnota, která byla v platnosti tři roky před dodáním lodi. Mezním termínem pro dodání lodě, na niž ještě lze čerpat podpory na provoz, v zásadě tedy byl 31. prosinec 2003.

(40)

Ustanovení čl. 3 odst. 2 však stanoví, že Komise může prodloužit dodací lhůtu o tři roky, a to z důvodů technické náročnosti jednotlivého projektu stavby lodi nebo z důvodů prodlení způsobených neočekávanými, vážnými a odůvodnitelnými událostmi, jež se odrazí na pracovním plánu některé z loděnic a jež budou způsobeny výjimečnými a nepředvídatelnými okolnostmi, na které podnik nemá vliv. Je třeba poznamenat, že Itálie při své žádosti o prodloužení dodací lhůty vychází z toho, že nastaly výjimečné a nepředvídatelné okolnosti.

(41)

Komise podotýká, že Soud prvního stupně podal obdobný výklad v rozsudku ze dne 16. března 2000 (5) a stanovil, že uvedené ustanovení je třeba vykládat restriktivně.

(42)

Komise především zdůrazňuje, že toto rozhodnutí se vztahuje na jednu loď, ale posouzení vychází z celkové výroby, kterou společnost Fincantieri v prosinci 2000 plánovala. Pokud by společnost Fincantieri měla v roce 2003 dodat všech pět lodí, na něž se vztahovalo oznámení, jakož i další lodě, jejichž termín dodání byl stanoven na rok 2003, představovalo by to pro ni značnou pracovní zátěž. Komise měla tudíž za to, že je nezbytné ověřit, zda je společnost Fincantieri po technické stránce schopna dodat předmětné lodě do konce roku 2003.

(43)

Komise a nezávislý odborník (6) na její žádost analyzovali další informace, které Itálie a společnost Fincantieri podaly jako odpověď na pochybnosti, které Komise v rozhodnutí vyjádřila. Zpráva, kterou odborník vypracoval, byla Itálii předána prostřednictvím dopisu Komise ze dne 26. srpna 2005, aby mohla vyjádřit své připomínky. Itálie zaslala své připomínky ke zprávě prostřednictvím dopisu ze dne 12. října 2005.

(44)

Komise vyjádřila první pochybnost ohledně toho, zda je loděnice v Anconě schopna společně s loděnicí ATSM v Terstu postavit jednu z pěti výletních lodí (č. 6077), jež je uvedena v oznámení.

(45)

Itálie se domnívá, že by bývalo bylo možné postavit jednu z pěti lodí v Anconě a v loděnicích společnosti ATSM, ačkoli dok v Anconě je kratší než předmětná loď, a to díky zvláštnímu postupu, který již byl jednou při stavbě výletní lodi využit a který spočívá ve spojení dvou dílů lodi. Komise při zahájení řízení netvrdila, že by to bylo nemožné, ale zdůraznila, že se jedná o složitý postup, přičemž Itálie tento pohled sdílí a připouští, že se jednalo o „nepříliš uspokojivou metodu stavby“.

(46)

V tomto ohledu Komise v rozhodnutí o zahájení řízení zdůraznila, že v Anconě do té doby nikdy nebyly postaveny tak složité lodě; Itálie na toto tvrzení odpověděla s tím, že v Anconě postavila hlavní díl pro tři obdobné lodě, jakož i jednu cestovní loď s rozměry, jež přibližně odpovídají polovině předmětné lodě (44 000 GRT oproti 82 500 GRT). Rozměry dílů a lodí byly tedy značně menší než u výletní lodě č. 6077, jejíž stavba byla plánována. Jelikož složitost stavby výletních lodí ve velké míře závisí na jejich rozměrech, dochází Komise v tomto ohledu k závěru, že se Itálii nepodařilo vyvrátit skutečnosti, které Komise uvádí v rozhodnutí o zahájení řízení.

(47)

Komise v uvedeném rozhodnutí rovněž uvedla, že kvůli stavbě jedné z výletních lodí v Anconě a v loděnici ATSM v Terstu by musely být přemístěny další stavby, jež jsou plánovány v jiné loděnici společnosti Fincantieri v Palermu, o jejíž schopnosti vypořádat se s větší intenzitou činností týkajících se vybavování vyjádřila Komise pochybnosti. Italské orgány mají za to, že taková práce by teoreticky byla možná. Nebyl však poskytnut žádný důkaz a odpověď se týkala spíše hlavně stavby vyjádřené v kompenzované hrubé prostornosti než specifické otázky týkající se vybavení. Komise však zdůrazňuje, že výroba v Palermu v roce 2003 byla 33 000 t kompenzované hrubé prostornosti, což je mnohem nižší hodnota, než byla zamýšlená maximální výroba deklarovaná italskými orgány – 63 000 t kompenzované hrubé prostornosti, a je zároveň nižší než plánovaná výroba v prosinci 2000, která činila 53 000 t kompenzované hrubé prostornosti.

(48)

Italské orgány rovněž informovaly, že již v červnu 2001 (méně než šest měsíců od podepsání smlouvy na pět výletních lodí) musela loděnice v Palermu čelit krizi výroby, která nebyla způsobena plánovanou prací navíc a která znamenala prodlení v dodávkách. Komise má proto za to, že loděnice v Palermu by bývala nebyla schopna splnit plán na prosinec 2000, pokud jde o vybavení (v tomto bodě Itálie neposkytla odpověď).

(49)

Komise ostatně podotýká, že informace poskytnuté italskými orgány a společností Fincantieri naznačují, že v prosinci 2000 nebylo zřejmé, zda k vybavení lodi č. 6077 dojde ve společnosti ATSM nebo v Anconě. Podle plánu výroby na prosinec 2000 a podle přílohy č. 5 v dopise ze dne 25. května 2005 mělo být vybavení provedeno v Anconě, avšak v dopise od společnosti Fincantieri ze dne 3. března 2005 se uvádí, že vybavení bylo realizováno ve společnosti ATSM, aby byly zmírněny obtíže s výrobou, které by v loděnici v Anconě mohly nastat.

(50)

Odborník, kterého Komise konzultovala, se domnívá, že Itálie neposkytla přesvědčivé informace ohledně organizace a zdrojů, které je třeba soustředit v doku společnosti ATSM. Proto odborník silně pochybuje o tom, že by se loděnice, jež je využívána zejména pro opravy lodí a která nemá zkušenosti se stavbou výletních lodí, mohla stát dokonale organizovanou loděnicí schopnou dodat výletní loď v krátké lhůtě.

(51)

Itálie se v dopise ze dne 12. října 2005 k tomuto bodu vyjádřila. Itálie má za to, že organizační schopnosti společnosti Fincantieri jsou dostačující pro to, aby společnost ATSM mohla v krátké lhůtě splnit stanovený úkol. Itálie rovněž zdůrazňuje, že společnost ATSM v současné době pracuje v součinnosti se společností Fincantieri v oblasti oprav lodí v doku. Komise však ještě není přesvědčena o platnosti italské teze, podle níž by se společnost ATSM mohla v krátké lhůtě změnit z doku určeného k opravě lodí na skutečnou loděnici zaměřenou na stavbu lodí.

(52)

Závěr je tudíž takový, že samotná společnost Fincantieri pochybovala o tom, že by loděnice v Anconě byla schopna loď vybavit, a kromě toho neposkytla důkazy, že společnost ATSM by byla schopna vybavení zrealizovat. Na základě výše uvedených připomínek se Komise domnívá, že plán na rok 2000 byl nerealistický a obecný, a to jak pro stavbu lodi v loděnic v Anconě/ATSM, tak co se týče situace v Palermu, což potvrzuje její pochybnosti ohledně těchto bodů.

(53)

V rozhodnutí o zahájení řízení měla Komise za to, že dodání všech pěti lodí, vedle dalších již plánovaných lodí, by znamenalo, že vybavení musí odpovídat dvojnásobku činností týkajících se vybavení, jež do té doby vykonala společnost Fincantieri, a že v případě loděnice v Margheře by vybavení na rok 2003 bývalo bylo vyšší o zhruba 40 % než činnosti, které loděnice do té doby uskutečnila.

(54)

Itálie na jedné straně odpověděla, že kapacity na stavbu trupu jsou dostačující. Takový argument však není podstatný, neboť Komise nezpochybňovala kapacitu pro stavbu trupů.

(55)

Společnost Fincantieri a Itálie rovněž zpochybňují odhady Komise ohledně objemu činností týkajících se vybavení v porovnání s předcházejícími léty. Uvádějí například, že zvýšení nepřesahovalo 20 %. Kromě toho mají za to, že by bývalo bylo možné nezbytné vybavení zrealizovat ve stanovené lhůtě i díky síti subdodavatelů.

(56)

Komise však zdůrazňuje, v čemž má podporu technického odborníka, důležitost vybavení, jak bylo uvedeno při zahájení řízení. Ačkoli Itálie uvedla, že jednotlivé loděnice by mohly zvýšit výrobu až na maximální úroveň, pokud by se pracovalo na směny, je Komise toho názoru, že souběžné zavedení tohoto způsobu práce ve všech nebo ve většině loděnic by přineslo rizika a velice vysoké náklady. V oblasti řízení by tento způsob vyžadoval značné úsilí, především z hlediska centrální struktury řízení výrobního postupu společnosti Fincantieri, na niž Itálie poukázala.

(57)

Vybavování se jeví jako zvláště kritické v případě trupů lodí 6078 a 6079, které měly být postaveny v loděnici v Margheře a dodány před koncem roku 2003, a to v rozmezí pouhých dvou měsíců. Komise je názoru, jenž je podpořen hodnocením odborníka, že Itálie, i když poskytuje některé číselné údaje o tom, jak plánovala realizaci veškerého vybavení, nedává v této důležité záležitosti odpovídající odpověď.

(58)

Itálie se v dopise ze dne 12. října 2005 vyjadřuje k bodu, který vznesl odborník, když tvrdil, že dodání obou lodí během dvou měsíců by bylo uskutečnitelné a že například v případě lodě č. 6078 se počítalo s devíti měsíci oproti sedmi měsícům v případě lodi č. 6079, a tak v případě potřeby bylo možné pracovat na stavbě lodi č. 6079. Komise v tomto ohledu podotýká, že období stanovené pro stavbu sesterských lodí č. 6075, 6076 a 6077 bylo 9, 8 a 10 měsíců, proto se v případě lodi č. 6078 devítiměsíční lhůta nejevila jako obzvláště dlouhá a sedmiměsíční lhůta v případě lodi č. 6079 jako výrazně krátká, neboť se předpokládalo, že vybavování proběhne souběžně s vybavováním lodi č. 6078.

(59)

Komise bere na vědomí prohlášení Itálie, že v minulosti bylo možné pro některé lodě zkrátit lhůtu potřebnou pro vybavení na sedm nebo dokonce na šest měsíců. K tomuto zkrácení však došlo v loděnicích, které mohly pracovat podle obvyklého postupu, tzn. zajistit vybavení každé lodi zvlášť.

(60)

Skutečnost, že se loděnici v Margheře v minulosti podařilo dodat čtyři lodě během patnácti měsíců, neznamená, že by Komise již neměla pochybnosti zejména ohledně dvou uvedených dodávek, jež byly stanoveny pro rozmezí dvou měsíců. Komise rovněž podotýká, že skutečná výroba v Margheře byla v roce 2003, kdy byla činnost pro společnost Fincantieri (7) ještě považována za „výjimečnou“, zhruba 130 000 t KHP, tzn. zřetelně nižší než 160 000 t KHP, jejich výroba byla podle plánu z prosince 2000 stanovena na rok 2003.

(61)

Podle odborníka, kterého Komise konzultovala, by dodání čtyř lodí v krátké lhůtě rovněž způsobilo potíže majiteli lodí, který by pravděpodobně musel řešit vážné organizační problémy, pokud by přejímal dodávku čtyř lodí během dvou měsíců.

(62)

V případě lodí č. 6078 a 6079, jejichž dodání je plánováno v loděnici v Margheře, byla podle odborníka Komise stanovená doba výroby (18 a 19 měsíců) výrazně krátká. Odborník v této souvislosti zpochybňuje tvrzení italských orgánů, jež je obsaženo v dopise ze dne 25. května 2005 a podle něhož zaučení v této oblasti by sledovalo křivku, jež by zkrátila čas nezbytný pro stavbu posledních lodí jedné série. Je-li taková teze správná v případě, kdy jsou lodě stavěny ve stejné loděnici a podle stejných metod, není již správná, pokud je stejný typ lodi stavěn na různých místech a různými pracovními skupinami, jak se předpokládalo v plánu z prosince 2000.

(63)

V dopise ze dne 12. října 2005 se Itálie vyjadřuje k předmětnému bodu a má za to, že křivka zaučení platí rovněž v případě, kdy jsou lodě stavěny na různých místech. Komise připouští, že může existovat jistá křivka zaučení i v případě, kdy výroba probíhá v různých loděnicích, například pokud jde o aspekty spjaté s centrální strukturou řízení, s dodávkou hlavních zařízení atd. Je nicméně zřejmé, že pokud jsou lodě stavěny na různých místech a dokonce různými výrobními metodami, je taková křivka zaučení mnohem méně významná, než když se jedná o výrobu, jež probíhá stále na stejném místě.

(64)

Komise zdůrazňuje, že tři sesterské lodě č. 6077, 6078 a 6079 by na základě plánu z roku 2000 bývaly nebyly postaveny ve stejných loděnicích a stejnými výrobními metodami. Komise rovněž uvádí, že podle Itálie loď č. 6079 ve skutečnosti není třetí ze série, nýbrž pátá, a že na pracovní síle již bylo ušetřeno 16 % v případě první sesterské lodi a 8 % v případě druhé sesterské lodi. Očekávat větší účinnost a úsporu času u každé další lodi je ještě méně opodstatněné v případě posledních dvou lodí v sérii po pěti než v sérii po třech lodích. Komise má proto za to, že odhadovaná zkrácení doby výroby v případě lodí 6078 a 6079 v plánu z roku 2000 byla nereálná.

(65)

Technický odborník, na kterého se Komise po zahájení řízení obrátila, Komisi dodal nějaké typové příklady informací, které by italské orgány/společnost Fincantieri mohly dodat, aby prokázaly, že společnost Fincantieri měla skutečně v úmyslu – a měla pro to i kapacity – dodat všech pět lodí do konce roku 2003.

(66)

Jedním z takových příkladů jsou objednávky u dodavatelů týkající se důležitých komponentů, jako např. hnací systémy nebo zdrojová soustrojí, jež musejí být objednány v počáteční fázi, pokud chceme mít jistotu, že je obdržíme včas. Dalším příkladem mohou být smlouvy se subdodavateli, které měly být podle popisu předloženého Itálií uzavřeny do konce července 2001, avšak v každém případě do začátku září 2001. Itálie však předložila pouze seznam subdodavatelů, kteří mohou pro společnost Fincantieri pracovat. A konečně třetím příkladem důkazů, které by mohly být poskytnuty, jsou skutečná data zálohy na smlouvy nebo záruky na provedení smlouvy/bankovní záruky, které byly vytvořeny pro účely objednávek a které se obvykle předkládají při platbě první splátky za novou loď.

(67)

Itálie a společnost Fincantieri neposkytly žádný z uvedených důkazů ohledně úmyslu a kapacity společnosti Fincantieri dodat všechny lodě do konce roku 2003, a to včetně lodě č. 6079, ačkoli Komise Itálii informovala dopisem ze 26. srpna 2005 o užitečnosti takových informací. Tím, že tyto informace nebyly sděleny, se potvrzuje názor Komise, že plán výroby z roku 2000 nebyl realistický a že loď č. 6079 by nemohla být dodána do konce roku 2003.

(68)

Komise rovněž zdůrazňuje, že podle tiskové zprávy ze dne 20. června 2005 vydané provozovatelem lodě (Holland America Line) bude předmětná loď č. 6079, nazvaná „MS Noordam“, dodána v lednu 2006. Komise podotýká, že pokud informace o termínu dodání lodě je správná, nemohla by bývala být Itálii podpora poskytnuta, i kdyby Komise bývala povolila prodloužení dodací lhůty do konce října 2005, o což Itálie požádala.

(69)

Komise analyzovala informace poskytnuté italskými orgány na základě svého rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení o technické způsobilosti dodat všechny lodě, jejichž dodací lhůta byla podle plánu společnosti Fincantieri z prosince 2000 stanovena na rok 2003, a to zejména v případě trupu lodě č. 6079. Podle Komise informace poskytnuté Itálií nerozptylují pochybnosti o uskutečnitelnosti plánu z roku 2000, který Itálie předložila. S počátečními pochybnostmi Komise se ztotožňoval i nezávislý odborník. Nové informace posoudil další nezávislý odborník, který dospěl ke stejnému závěru jako Komise. Itálie dostala možnost vyjádřit se k závěrům zpráv obou odborníků.

(70)

Komise po posouzení všech dostupných údajů dospěla k závěru, že původní plán výroby, jenž počítal s dodáním všech pěti lodí do konce roku 2003, nebyl realistický. Pochybnosti ohledně způsobilosti dodat loď č. 6079 do konce roku 2003 se tedy potvrdily.

(71)

Komise podotýká, že již povolila prodloužení dodací lhůty pro čtyři lodě vyrobené společností Fincantieri ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení o stavbě lodí. Uvedené ustanovení se použije pouze v případě neočekávaných, vážných a odůvodnitelných událostí, které jsou způsobeny výjimečnými a nepředvídatelnými okolnostmi, na které podnik nemá vliv; Soudní dvůr již stanovil, že je třeba je vykládat restriktivně.

(72)

Vzhledem k závěrům uvedeným v bodě 70 není prodloužení dodací lhůty odůvodnitelné, a proto Komise v případě trupu č. 6079 nemůže povolit prodloužení dodací lhůty,

27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/19

(1)

Slovinské orgány informovaly dne 18. října 2002 Komisi o existenci režimu státní podpory, podle něhož mají některé kategorie podniků právo na snížení daní v rámci vnitrostátní daně z emisí CO2. Komise tento režim zaevidovala jako věc SI 1/2003. Režim předběžně schválil vnitrostátní orgán pro státní podpory Slovinska v souladu s kapitolou 3 odst. 2 přílohy IV Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska k Evropské unii (2)(Smlouva o přistoupení) na základě pokynů Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (pokyny  na ochranu životního prostředí) (3).

(2)

Vzhledem k neúplným informacím o tomto opatření žádala Komise Slovinsko o další vysvětlení a režim nebylo možné zahrnout do seznamu existujících podpor v rámci dodatku k příloze IV Smlouvy o přistoupení.

(3)

Slovinské orgány předložily Komisi doplňující informace ve dnech 7. listopadu 2002, 1. dubna 2003, 16. května 2003, 1. října 2003, 4. února 2004, 1. června 2004, 17. září 2004 a 28. září 2004. Slovinské orgány a Komise se sešly dvakrát, a to 24. listopadu 2003 a 8. března 2004.

(4)

Mezitím došlo v právních předpisech EU k větším změnám, které významně ovlivnily slovinský systém zdanění CO2:

vstoupily v platnost dnem jejich vyhlášení.

(5)

Následně se slovinské orgány rozhodly změnit svůj daňový režim a oznámily Komisi nové právní předpisy, tehdy ještě ve stádiu návrhu. Komise nový režim zaevidovala v červnu 2004 pod číslem N 402/2004.

(6)

Na základě informací, které měla k dispozici, vyjádřila Komise pochybnosti o slučitelnosti některých částí obou opatření SI 1/2003 a N 402/2004 se společným trhem. Proto zahájila dne 14. prosince 2004 formální vyšetřovací řízení na základě čl. 4 odst. 4 a článku 6 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES (7) a vyzvala slovinské orgány k předložení připomínek („rozhodnutí o zahájení řízení“). Shrnutí uvedeného rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno dne 22. února 2005 v Úředním věstníku Evropské unie  (8). Všechny zúčastněné strany byly vyzvány, aby své připomínky předložily do jednoho měsíce ode dne zveřejnění oznámení.

(7)

Po zahájení formálního vyšetřovacího řízení zaevidovala Komise věc SI 1/2003 pod číslem C 47/2004 a věc N 402/2004 pod číslem C 44/2004.

(8)

V dopise ze dne 18. ledna 2005, zaevidovaném dne 20. ledna 2005, předložily slovinské orgány své připomínky k pochybnostem, které Komise vyjádřila ve svém rozhodnutí o zahájení řízení. Komise zaslala ve dnech 4. dubna a 7. července 2005 slovinským orgánům další otázky, na něž odpověděly v dopisech ze dne 17. května a 8. srpna 2005.

(9)

Komise neobdržela žádné připomínky od třetích stran.

(10)

Pro snazší pochopení změn, které zavádějí nové právní předpisy, zahrnuje rozhodnutí o zahájení řízení jak původní systém snižování daní (věc SI 1/2003), tak i nový režim (věc N 402/2004). Z důvodů jasnosti a jednotnosti zahrnuje i toto rozhodnutí obě věci: C 44/2004 i C 47/2004.

(11)

Režim je založen na „nařízení o ekologické dani za znečišťování ovzduší emisemi oxidu uhličitého“ ze dne 17. října 2002, které ve Slovinsku vstoupilo v platnost v říjnu 2002 („nařízení“). Nový, pozměněný předpis (režim C 44/2004) vstoupil v platnost dne 1. května 2005 a nahradil nařízení.

(12)

Proto Komise v tomto rozhodnutí posuzuje slučitelnost nařízení se společným trhem v období mezi 1. květnem 2004 (datum vstupu Slovinska do EU) a 1. květnem 2005 (ukončení použití nařízení).

(13)

Nařízení stanovilo, že bude zavedena daň na základě množství CO2, které vypustí každé zařízení. Obsahovalo tři kategorie snížení daní, které byly předloženy Komisi ke schválení jako provozní podpory v rámci pokynů na ochranu životního prostředí:

(14)

Vyšetřovací řízení Komise se proto zaměřilo na opatření státní podpory uvedené v bodu (ii) výše.

(15)

V den rozhodnutí Komise o zahájení řízení (14. prosinec 2004) bylo nařízení ještě použitelné. Slovinské orgány ve svém dopise ze dne 17. května 2005 nicméně potvrdily, že po datu přijetí rozhodnutí Komise (22. prosinec 2004) nepřijaly slovinské orgány žádné správní rozhodnutí o snížení daní za CO2 na základě nařízení. Nový právní předpis vstoupil v platnost 1. května 2005 a nahradil nařízení.

(16)

Na žádost Komise (dopis ze dne 4. dubna 2005) předložily slovinské orgány seznam všech oprávněných subjektů, na které se po vstupu Slovinska do EU vztahovalo snížení daní v souladu s nařízením, a příslušné částky snížení daní do ukončení použitelnosti nařízení (dopis ze dne 17. května 2005).

(17)

Na základě této informace činila celková částka snížení daní v období mezi 1. květnem 2004 a 1. květnem 2005 celkem 998 771 EUR, což se týkalo dohromady 153 podniků. Žádný z podniků neobdržel více než 100 000 EUR. Ve skutečnosti pouze dva podniky obdržely více než 27 000 EUR, avšak žádný z nich více než 100 000 EUR.

(18)

Slovinské orgány proto tvrdí, že vzhledem k velmi krátké době použití nařízení po vstupu Slovinska do EU je částka podpory poskytnuté podle tohoto režimu nižší než činí práh v hodnotě 100 000 EUR, který je stanoven v článku 2 nařízení Komise o podpoře de minimis  (9).

(19)

V dopise ze dne 8. srpna 2005 slovinské orgány podrobně popsaly používaný systém pro sledování podpor de minimis ve Slovinsku. Podle těchto informací Slovinsko vytvořilo systém sledování a kontroly poskytování podpory v souladu s pravidlem de minimis tím, že vytvořilo ústřední registr podpor de minimis v rámci Oddělení pro sledování státních podpor na Ministerstvu financí. Před poskytnutím jakékoli podpory de minimis kterýmkoli orgánem musí toto oddělení ověřit, zda jsou dodrženy podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis. Ústřední registr byl vytvořen před vstupem Slovinska do EU.

(20)

Slovinské orgány v dopise ze dne 8. srpna 2005 potvrdily, že z důvodu používání tohoto centralizovaného systému nemohly oprávněné subjekty obdržet podporu, která by přesáhla částku 100 000 EUR na oprávněný subjekt za období tří let.

(21)

Slovinské orgány přestaly ihned po přijetí rozhodnutí Komise o zahájení řízení (22. prosince 2004) používat příslušný režim snížení daní. O několik měsíců později, dne 1. května 2005, začal platit nový, výrazně pozměněný, režim. Z toho vyplývá, že nařízení, které se v tomto rozhodnutí posuzuje, se ve Slovinsku používalo jeden rok po vstupu, ve skutečnosti se však používalo méně než 8 měsíců (od 1. května 2004 do 22. prosince 2004).

(22)

Výsledkem tohoto krátkého období používání je, že podpora poskytnutá v rámci tohoto režimu je nižší, než činí práh ve výši 100 000 EUR na oprávněný subjekt, jak je stanoveno v článku 2 nařízení Komise o podpoře de minimis.

(23)

Slovinské orgány se v dopisech ze dne 17. května 2005 a 8. srpna 2005 zavázaly, že budou dodržovat všechny podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis, a popsaly systém sledování, který zajišťuje řádné používání uvedených pravidel.

(24)

Komise proto konstatuje, že opatření splňuje podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis, a v souladu s jeho čl. 2 odst. 1 se má za to, že nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(25)

Slovinské orgány ve svém dopise zaevidovaném dne 1. června 2004 informovaly Komisi o zásadních změnách ve slovinské legislativě, které vedly mimo jiné i ke změně nařízení o zdanění CO2, které bylo v platnosti od roku 2002. Nový soubor vnitrostátních právních předpisů sestává z nového zákona o ochraně životního prostředí (10), zákona o změnách a doplňcích zákona o spotřební dani (11) a nařízení vlády o ekologické dani za znečišťování ovzduší emisemi oxidu uhličitého („nařízení“), které vstoupilo v platnost 1. května 2005.

(26)

Nařízení zachovává nezměněnou logiku předchozího systému zdanění CO2, daň je založena na množství CO2, které vypouští příslušné zařízení.

(27)

Obsahuje tři opatření na snížení daní, která byla předložena Komisi ke schválení v rámci pokynů  na ochranu životního prostředí. Doba trvání všech tří opatření činí 5 let, od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009.

(28)

Na základě rozhodnutí Komise o zahájení řízení změnily slovinské orgány návrh nařízení. Konečná verze nařízení, která vstoupila v platnost v květnu 2005, nahrazuje tuto kategorii snížení daní následujícími kategoriemi:

(29)

Ustanovení článku 18 třetí odrážka nařízení stanoví, že podnikům, které jsou zapojeny do systému EU pro obchodování s emisemi v souladu se směrnicí o obchodování s emisemi a které nejsou energeticky náročné, lze snížit daň v rámci vnitrostátního zdanění CO2.

(30)

Podle článku 18 čtvrtá odrážka mohou podniky, které dobrovolně uzavřou dohodu o ochraně životního prostředí, také získat nárok na snížení daní.

(31)

Sazba snížení daní se každoročně snižuje o 8 procentních bodů:

Posledním rokem snížení daní je rok 2009. Od roku 2010 se neuplatňuje.

(32)

Zařízení pro dálkové vytápění mohou využívat snížení ve výši 26 % v roce 2005, které se každoročně snižuje o 8 procentních bodů.

(33)

Slovinské orgány oznámily Komisi podporu před jejím prováděním.

(34)

Opatření, které je předmětem vyšetřovacího řízení Komise, se týká zejména článku 18 třetí a čtvrté odrážky a článků 22 až 24 nařízení. Ačkoli nařízení vstoupilo v platnost během vyšetřovacího řízení Komise, slovinské orgány v dopise ze dne 17. května 2005 potvrdily, že se článek 18 čtvrtá odrážka a články 23 a 24 budou používat až po konečném schválení Komise. Proto, pokud se jedná o tyto články, splnily slovinské orgány svou povinnost na základě čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES a článku 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES.

(35)

Opatření týkající se vracení daní však mohou podle vyšetřovacího řízení Komise také vyplývat z článku 18 třetí odrážka a článku 22 nařízení. Slovinské orgány zastávají názor (12), že tyto články byly po vydání rozhodnutí Komise o zahájení řízení uvedeny do souladu se Smlouvou o ES, a proto nebyl počátek jejich platnosti odložen do konečného schválení Komisí. Tato ustanovení tak vstoupila v platnost 1. května 2005, čímž byl porušen článek 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES.

(36)

Komise se domnívá, že změny, které slovinské orgány zavedly ve věci snížení daní po rozhodnutí o zahájení řízení, žádným způsobem nemění posouzení obsažené v rozhodnutí o zahájení řízení v souvislosti s existencí podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Proto Komise zastává názor, že posuzovaná opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(37)

Komise konstatuje, že slovinské orgány vytvořily režim na základě pokynů  na ochranu životního prostředí a směrnice o zdanění energie.

(38)

Komise posuzuje slučitelnost opatření zejména s čl. 51 odst. 2 a čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážkou pokynů  na ochranu životního prostředí. Slovinský systém zdanění CO2 byl zaveden v říjnu 2002. Proto se v souladu s čl. 51 odst. 2 mohou ustanovení čl. 51 odst. 1 používat pouze v případě, že jsou současně splněny dvě následující podmínky:

(39)

Proto Komise dochází k závěru, že je splněna také druhá podmínka z čl. 51 odst. 2 pokynů na ochranu životního prostředí.

(40)

Na základě výše uvedeného a v souladu s čl. 51 odst. 2 pokynů na ochranu životního prostředí lze na tato opatření použít ustanovení čl. 51 odst. 1.

(41)

V souladu s čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážka, týká-li se daňové snížení daně Společenství, může Komise schválit výjimku na dobu maximálně 10 let, pokud částka, kterou oprávněné subjekty po snížení skutečně zaplatí, zůstane vyšší než minimální částka ve Společenství.

(42)

Od 1. ledna 2004 předpokládá směrnice o zdanění energie harmonizované zdanění energie v členských státech. V souladu s článkem 4 uvedené směrnice zastává Komise názor, že slovinský daňový systém, který je založen na množství CO2 uvolňovaném podniky, zdaňuje energetické produkty, jak je stanoveno v článku 2 směrnice o zdanění energie, a proto spadá do oblasti působnosti uvedené směrnice. Proto se slovinský daňový systém týká daně Společenství ve smyslu čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážky pokynů na ochranu životního prostředí.

(43)

Snížení se použije pouze na období kratší než 5 let, což je méně než období stanovené v čl. 51 odst. 1.

(44)

Vzhledem k různým sazbám zdanění, jež se používají ve Slovinsku pro různá paliva, je skutečná daňová sazba, jež se platí za zařízení, závislá na druhu suroviny, kterou zařízení využívá ke svému provozu. Komise tedy nemůže u každého zařízení předem ověřit a zajistit, že budou dodrženy nejnižší sazby zdanění stanovené ve směrnici o zdanění energie. Slovinské orgány se v dopise ze dne 17. května 2005 opětovně zavázaly, že u obou kategorií oprávněných subjektů zajistí, aby daň, kterou zaplatí po snížení, zůstala vyšší než minimální částka ve Společenství stanovená směrnicí o zdanění energie. Snížení daní proběhne formou vrácení daní a příslušný vnitrostátní orgán tak může u každého zařízení před vrácením daně ověřit slučitelnost s minimální harmonizovanou částkou.

(45)

Komise také zohledňuje klesající povahu snížení daní, která vede ke každoročnímu znatelnému omezení daňových úlev.

(46)

Na základě výše uvedených závazků slovinských orgánů zastává Komise názor, že je splněna podmínka z čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážka, podle níž částka, kterou oprávněné subjekty po úlevě skutečně zaplatí, musí zůstat vyšší než minimální částka ve Společenství.

(47)

Podmínky stanovené v první odrážce čl. 51 odst. 1 písm. b) pokynů na ochranu životního prostředí jsou proto splněny u obou kategorií oprávněných subjektů.

(48)

Směrnice o zdanění energie v čl. 17 odst. 1 požaduje, aby i v případě, kdy jsou minimální úrovně zdanění stanovené směrnicí dodrženy, mohly členské státy uplatňovat snížení daní pouze pro energeticky náročné činnosti nebo v případě, že oprávněný subjekt uzavřel zvláštní dohodu o uskutečnění cílů ochrany životního prostředí nebo je zapojen do systému obchodování s emisemi.

(49)

Oprávněné subjekty, na které se vztahuje čl. 18 třetí odrážka nařízení, se musí účastnit, pokud chtějí využít snížení daní, systému EU pro obchodování s emisemi v souladu se směrnicí o obchodování s emisemi (13).

(50)

Oprávněné subjekty, na které se vztahuje čl. 18 čtvrtá odrážka nařízení, musí uzavřít dobrovolnou dohodu o uskutečnění cílů ochrany životního prostředí, pokud chtějí využít snížení daní. Cílem ochrany životního prostředí, kterého musí oprávněné subjekty dosáhnout v rámci dohod o ochraně životního prostředí, je snížení emisí CO2 o 2,5 % do konce roku 2008 v porovnání s emisemi v referenčním období (1999 až 2002).

(51)

Vzhledem k výše uvedenému zastává Komise názor, že jsou obě kategorie snížení daní slučitelné s požadavky směrnice o zdanění energie.

27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/25

(1)

Dopisem ze dne 15. prosince 2003, který byl zaevidován dne 16. prosince 2003, oznámilo v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi podporu na pěstování citrusových plodů v Itálii.

(2)

Dopisem ze dne 20. ledna 2004 požádaly útvary Komise italské orgány o dodatečné informace ohledně uvedených podpor.

(3)

Jelikož útvary Komise neobdržely odpověď na svoji žádost o informace ze dne 20. ledna 2004, zaslaly dopisem ze dne 30. dubna 2004 italským orgánům upomínku.

(4)

Dopisem ze dne 24. května 2004, který byl zaevidován dne 25. května 2004, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii útvarům Komise dopis, v němž italské orgány žádaly o prodloužení lhůty na odpověď na otázky uvedené v dopisu ze dne 20. ledna 2004.

(5)

Lhůta byla italským orgánům prodloužena dopisem ze dne 3. června 2004.

(6)

Dopisem ze dne 30. června 2004, který byl zaevidován dne 2. července 2004, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii sdělilo Komisi doplňující informace, jež byly po italských orgánech požadovány v dopise ze dne 20. ledna 2004.

(7)

Výše uvedené podpory spočívaly v přidělení dodatečných finančních prostředků na financování opatření, jež byla schválena v rámci podpory č. N 313/01 (2), avšak podle údajů v oznámení měla být část těchto finančních prostředků použita na financování opatření týkajících se boje proti viru tristezy citrusových plodů, jež nebyla posuzována v rámci složky č. N 313/01. I když útvary Komise konstatovaly, že mají k dispozici všechny nezbytné informace, aby posoudily opětovné financování opatření schválených v rámci složky č. N 313/01, ale že ještě nemají některé informace o opatřeních týkajících se boje pro viru tristezy citrusových plodů, přesto se rozhodly rozdělit spis na dvě části, a to proto, aby neblokovaly opětovné financování již schválených opatření. Část A je určena na výše uvedené opětovné financování a část B na opatření týkající se boje proti viru tristezy citrusových plodů.

(8)

Část A spisu byla Komisí schválena (3).

(9)

Dopisem ze dne 12. srpna 2004 požádaly útvary Komise italské orgány o doplňující informace ohledně části B spisu.

(10)

Dopisem ze dne 27. září 2004, který byl zaevidován dne 29. září 2004, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii sdělilo Komisi doplňující informace, jež byly po italských orgánech požadovány v dopise ze dne 12. srpna 2004.

(11)

Jelikož informace poskytnuté italskými orgány byly neúplné, dopisem ze dne 11. října 2004 požádaly útvary Komise o další upřesnění.

(12)

Dopisem ze dne 25. října 2004, který byl zaevidován dne 27. října 2004, a dopisem ze dne 9. listopadu 2004, který byl zaevidován dne 15. listopadu 2004, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii předalo Komisi upřesnění, jež byla po italských orgánech požadována v dopise ze dne 11. října 2004.

(13)

Jelikož informace poskytnuté italskými orgány byly i nadále neúplné, dopisem ze dne 23. listopadu 2004 požádaly útvary Komise o další upřesnění.

(14)

Mezitím dopisem ze dne 19. listopadu 2004, který byl zaevidován dne 24. listopadu 2004, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis od italských orgánů, k němuž byl přiložen program boje proti tristeze citrusových plodů, který přijala Kampánie.

(15)

Dopisem ze dne 19. prosince 2004 upozornily útvary Komise italské orgány na to, že, i když se spis týká pouze některých regionů, bude slučitelnost stanovených opatření posouzena až po obdržení plánů boje proti tristeze citrusových plodů, které přijaly všechny regiony.

(16)

Dopisem ze dne 16. prosince 2004, který byl zaevidován dne 20. prosince 2004, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii předalo Komisi dopis, v němž italské orgány žádají, aby byl každý program posuzován neprodleně po jeho předání.

(17)

Dopisem ze dne 10. ledna 2005, který byl zaevidován dne 11. ledna 2005, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis od italských orgánů, k němuž byl přiložen program boje proti tristeze citrusových plodů, který přijala Basilicata.

(18)

V souvislosti s uvedeným postupem považovaly útvary Komise za vhodné italským orgánům dopisem ze dne 19. ledna připomenout, že z důvodů administrativního zjednodušení bude přijato jednotné rozhodnutí pro všechny předložené programy boje, a zároveň uvedené orgány vyzvaly, aby daly vědět, až budou mít za to, že jsou předány všechny programy boje proti tristeze citrusových plodů. Tento postoj byl stvrzen na zasedání dne 25. ledna 2005, při němž italské orgány nakonec potvrdily, že Komisi upozorní, jakmile se bude mít za to, že jsou zaslány všechny programy boje.

(19)

Dopisem ze dne 26. ledna 2005, který byl zaevidován dne 27. ledna 2005, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis od italských orgánů, k němuž byl přiložen program boje proti tristeze citrusových plodů, který přijala Kalábrie.

(20)

Dopisem ze dne 14. února 2005, který byl zaevidován dne 15. února 2005, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis, jehož prostřednictvím italské orgány požadují přijetí rozhodnutí ohledně opatření stanovených v rámci programů boje proti tristeze citrusových plodů, které přijaly Kalábrie, Kampánie a Basilicata.

(21)

Dopisem ze dne 28. února 2005, který byl zaevidován dne 1. března 2005, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis od italských orgánů, k němuž byl přiložen program boje proti tristeze citrusových plodů, který přijala Sicílie.

(22)

Během března 2005 italské orgány navzdory dohodám přijatým na zasedání dne 25. ledna 2005 vícekrát zdůraznily požadavek, aby bylo přijato samostatné rozhodnutí ohledně programu boje proti tristeze citrusových plodů, který předložila Kalábrie.

(23)

Útvary Komise se rozhodly znovu a naposledy rozdělit spis č. N 580/03 tak, aby byla vytvořena část C, jež bude vyhrazena pro program boje proti tristeze citrusových plodů, který předložila Kalábrie. Zároveň s tím uvedené útvary dopisem ze dne 5. dubna 2005 zaslaly další žádost o doplnění informací ohledně zbývajících aspektů části B spisu, a to sice ohledně financování opatření týkajících se boje proti tristeze citrusových plodů, jež bylo stanoveno v programech Kampánie, Basilicaty a Sicílie.

(24)

Dopisem ze dne 13. května 2005, který byl zaevidován dne 18. května 2005, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii sdělilo Komisi doplňující informace, jež byly po italských orgánech požadovány v dopise ze dne 5. dubna 2005 a které se však týkaly pouze programů Kampánie a Basilicaty.

(25)

Dopisem ze dne 10. června 2005, který byl zaevidován dne 17. června 2005, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii předalo Komisi doplňující informace k programu Sicílie, jež byly požadovány ve výše uvedeném dopise ze dne 5. dubna 2005.

(26)

Dopisem ze dne 22. července 2005 (4) sdělila Komise Itálii své rozhodnutí nevznášet námitky ohledně programů boje proti tristeze citrusových plodů, které předložily Kampánie a Basilicata, a ohledně opatření týkajících se předcházení a technické pomoci, jež předpokládá program boje proti tristeze předložený Sicílií, jakož i rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně financování výzkumných činností stanovených v programu boje proti tristeze citrusových plodů, který předložila Sicílie.

(27)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství  (5). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k předmětným podporám.

(28)

Komise v dané věci neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(29)

Program boje proti tristeze citrusových plodů předložený Sicílií stanoví, že se budou provádět výzkumné činnosti týkající se biologických a agronomických faktorů spjatých s původem nemoci.

(30)

Plánovaný rozpočet na celkové financování těchto činností dosahuje výše 4 200 000 EUR. Prostředky byly získány na základě převodu vnitrostátních zdrojů a jejich přidělení se řídí vyhláškou č. 25486 ze dne 29. prosince 2003 a vyhláškou č. 1090 ze dne 14. července 2004. Doba, po kterou budou uvedené činnosti prováděny, závisí na rozboru výsledků výzkumů a datu jejich uveřejnění.

(31)

Komise zahájila řízení ohledně financování výzkumných činností, jež předpokládá program boje proti tristeze citrusových plodů předložený Sicílií, neboť měla jisté pochybnosti o dodržování pravidel pro státní podpory v odvětví výzkumu a vývoje.

(32)

Podle těchto pravidel lze plně financovat výzkumné činnosti v odvětví zemědělství pouze, pokud jsou splněny čtyři podmínky uvedené ve sdělení Komise z roku 1998 pozměňující rámec Společenství pro státní podpory v oblasti výzkumu a vývoje (dále jen „rámec z roku 1998“) (6).

(33)

Jedná se o tyto čtyři podmínky:

(34)

Komise na základě informací, které má k dispozici, nebyla schopna určit, zda tyto čtyři podmínky jsou ve všech případech splněny, jelikož italské orgány vůbec neusilovaly o zajištění jak rovnosti podmínek pro přístup k výsledkům výzkumu, ani o dodržování požadavků uvedených v příloze II dohody o zemědělství uzavřené během Uruguajského kola mnohostranných obchodních jednání (bylo doloženo, že jiné náležitosti byly dodrženy).

(35)

Komise tedy musela za těchto okolností posoudit financování výzkumných činností stanovených v programu boje proti tristeze citrusových plodů na základě ustanovení rámce Společenství pro státní podpory v oblasti výzkumu a vývoje (8). Komise na základě informací, které má k dispozici, nebyla rovněž schopna určit, zda je stanovené financování v souladu s ustanoveními uvedeného rámce. Komise proto mohla pouze vyjádřit pochybnosti o způsobilosti podpor stanovených v případě financování předpokládaných výzkumných činností.

(36)

Dopisem ze dne 16. září 2005, který byl zaevidován dne 20. září 2005, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi připomínky, které italské orgány vznesly po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy ohledně financování výzkumných činností stanovených v programu boje proti tristeze citrusových plodů, který předložila Sicílie.

(37)

Italské orgány v těchto připomínkách uvedly, že výsledky podniknutých výzkumných činností budou dány k dispozici všem zúčastněným stranám, a to za stejných podmínek, pokud jde o náklady a čas. Italské orgány rovněž uvedly, že požadavky uvedené v příloze II dohody o zemědělství uzavřené během Uruguajského kola mnohostranných obchodních jednání budou dodrženy, jelikož nedojde k žádnému přímému vyplacení podpor producentům nebo zpracovatelům a jelikož opatření s sebou nepřinesou podporu cen; program totiž, vzhledem k tomu, že se jedná o základní výzkum, nezasahuje přímo do produkce zemědělských nebo zemědělsko-průmyslových produktů.

(38)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem. Posuzované financování odpovídá takovému vymezení, neboť se týká některých podniků (podniky zabývající se pěstováním citrusových plodů) a neboť svou povahou může ovlivnit obchod, vzhledem k významnému postavení Itálie v zemědělské produkci (např. v roce 2003 byla Itálie prvním producentem zeleniny v Unii).

(39)

V případech podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy však mohou některá opatření výjimečně považována za slučitelná se společným trhem.

(40)

V daném případě, vzhledem k povaze předmětného režimu, lze uplatnit pouze výjimku podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, na jejímž základě mohou být považovány za slučitelné se společným trhem podpory určené k usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(41)

Aby tuto výjimku bylo možné uplatnit, musí předmětné opatření (plné financování výzkumné činnosti) splňovat čtyři podmínky uvedené v rámci z roku 1998.

(42)

Na základě upřesnění, která dodaly italské orgány ve svých připomínkách, jež podaly po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, se jeví jako pravděpodobné, že obě podmínky výše uvedeného sdělení, o jejichž dodržení panovaly pochybnosti, budou splněny.

(43)

Komise tedy může konstatovat, že výzkumné činnosti stanovené v sicilském programu boje proti tristeze citrusových plodů budou financovány v souladu s příslušnými ustanoveními výše uvedeného sdělení.

(44)

Jelikož italské orgány prokázaly, že výzkumné činnosti stanovené v sicilském programu boje proti tristeze citrusových plodů budou financovány v souladu s příslušnými ustanoveními rámce z roku 1998, může být při předmětném financování využito výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. c), neboť podpora je určená k usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, aniž by měnila podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem,

27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/29

(1)

V dopise ze dne 23. února 2000, zaevidovaném dne 28. února 2000, Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy oznámilo ustanovení článku 35 regionálního zákona Benátska č. 5/2000 (regionální zákon č. 5/2000) (2), kterým se stanovují podpory pro odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh.

(2)

Dopisem ze dne 12. května 2000, zaevidovaném dne 18. května 2000, ze dne 1. srpna 2000, zaevidovaném dne 7. srpna, ze dne 15. listopadu 2000, zaevidovaném dne 16. listopadu 2000, a ze dne 24. ledna 2001, zaevidovaném dne 30. ledna 2001, sdělilo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dodatečné informace požadované po italských orgánech v dopisech ze dne 18. dubna 2000, ze dne 5. července 2000 a ze dne 21. září 2000, jakož i na dvoustranné schůzce konané dne 13. prosince 2000.

(3)

V dopise ze dne 2. dubna 2001 Komise sdělila Itálii své rozhodnutí zahájit ve věci uvedené podpory řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k dotčenému opatření.

(5)

Italské orgány podaly své připomínky k uvedeným opatřením v dopisech ze dne 12. června 2001 a ze dne 22. června 2001. Od zúčastněných třetích stran Komise připomínky neobdržela.

(6)

Článek 35 regionálního zákona č. 5/2000 stanoví poskytování podpor ke zlepšení podmínek zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh projektům zemědělsko-průmyslových podniků, které podaly žádost o financování podle nařízení Rady č. 951/97 ze dne 20. května 1997 o zlepšení podmínek zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (4) v průběhu programového období 1994-1999 (5), a z nichž některé zahájily práce, aniž mohly čerpat veřejnou podporu vzhledem k nedostatku finančních prostředků.

(7)

Na základě rozhodnutí regionální rady č. 4202 ze dne 14. září 1993 mohly během uvedeného období zúčastněné podniky podávat příslušným krajským orgánům (regionální rada – oddělení pro zemědělství a styky s EHS) žádosti o financování uvedených projektů každoročně vždy od 30. dubna do 30. září. Na konci výběrového řízení vždy příslušné orgány sestavily seznam projektů seřazených podle priority a informovaly potenciální příjemce, jejichž projekty byly vybrány, o „zařazení do financování“ zveřejněním rozhodnutí regionální rady se schváleným seznamem v „Bollettino Ufficiale“ daného regionu. Podniky, jejichž investiční projekty nebyly vybrány, obdržely dopis s odůvodněním jejich vyřazení.

(8)

Podle vnitrostátních orgánů se zveřejnění rozhodnutí o schválení výše uvedeného seznamu v „Bollettino Ufficiale“ daného regionu rovnalo oznámení orgánu veřejné správy o přijetí žádosti o financování projektů předložených zúčastněnými stranami (podle zákona o zveřejňování právních aktů (6), což podle uvedených orgánů vyvolalo u podniků uvedených na seznamu oprávněné očekávání, že jim bude poskytnuta podpora.

(9)

Podle vnitrostátních orgánů bylo možné zahájit investice po oznámení o způsobilosti výdajů na projekt, a v každém případě po podání žádosti o financování (7).

(10)

Pololetní seznamy pořadí projektů se měly sestavovat až do vyčerpání finančních prostředků stanovených regionálním operačním programem pro Benátsko (ROP Benátsko). Rozhodnutím regionálního výboru č. 4102 ze dne 23. listopadu 1999 (8) bylo zveřejněno konečné pořadí žádostí obdržených do 14. července 1999. Volné zdroje byly vyčerpány dříve, než bylo možné uspokojit všechny žádosti uvedené v tomto posledním pořadníku. Několik projektů (celkem 36) nebylo možné financovat, ačkoliv byly zveřejněny, a tudíž schváleny k financování.

(11)

Za dané situace došlo ke zmobilizování několika různých zdrojů financování (například zdrojů pocházejících z overbookingu, agromonetárních fondů, jakož i zdroje podle článku 29 regionálního zákona č. 88 ze dne 31. října 1980 (9), takže ze l50 způsobilých projektů na posledním seznamu, jich zbylo k financování 36.

(12)

Článek 35 zákona č. 5/2000 stanoví financování 36 projektů, které nemohly využít veřejnou podporu během programového období 1994-1999, přičemž byly uvedeny na seznamu vybraných projektů a u některých z nich se již zahájily práce.

(13)

Rozpočet určený pro financování podpor činí 5 miliard ITL (2 582 284 EUR), avšak italské orgány potvrdily, že pokud by byly v budoucnosti k dispozici další finanční zdroje, poskytly by další finanční prostředky právě těmto projektům. Režim by byl zachován až do vyčerpání dostupného rozpočtu (původně stanoveného nebo dodatečně navýšeného).

(14)

Plánované podpory nelze kumulovat s jinými podporami, které by měly stejný účel.

(15)

Zásah regionu má výjimečný a časově omezený charakter; týká se projektů, které v okamžiku, kdy došlo k jejich schválení zveřejněním, dodržovaly odvětvové limity a předpisy stanovené ROP Benátsko a schválené Komisí i rozhodnutím Komise 94/173/ES (10) o stanovení výběrových kritérií, které je nutno použít u investic určených ke zlepšení podmínek zpracování a uvádění na trh zemědělských a lesnických produktů, a kterým se zrušuje rozhodnutí 90/342/EHS, jakož i nařízením (ES) č. 951/97, podle jehož ustanovení regionální orgány schválily žádosti o podporu.

(16)

Italské orgány dále uvedly, že ačkoliv jde o programové období 1994-1999, musí být slučitelnost projektů se společným trhem posuzována v daném případě podle pokynů týkajících se státních podpor v zemědělském odvětví  (11)(dále jen „pokyny“), neboť stávající režim podpor byl oznámen po vstupu v platnost těchto pokynů. Uvedené orgány se zejména zavázaly, že budou dodržovat podmínky, omezení a požadavky obsažené v bodu 4.2 výše uvedených pokynů, podle kterých:

(17)

Pokud jde o údaje podle bodu 16 písm. b), c) a d), italské orgány uvedly, že by se řídily pokyny Plánu rozvoje venkova. (PRV regionu Benátsko 2000-2006 (PRV Benátsko) (12). Podpora by byla poskytnuta formou kapitálového příspěvku až do výše 40 % způsobilých náležitě ověřených výdajů, při dodržení podmínek, omezení a požadavků uvedených v bodě 4.2 pokynů. Výdaje vzniklé použitím článku jsou v plné výši hrazeny regionem, jakákoliv kumulace s nástroji či platnými režimy podpory je zakázána.

(18)

Projekty, které porušují zákazy a omezení stanovené v rámci společných organizací trhů ohledně produkce nebo uvádění na trh výrobků napodobujících či nahrazujících mléko nebo mléčné výrobky, by nebyly způsobilé pro podpory.

19)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, jelikož měla pochybnosti ohledně slučitelnosti nového režimu podpory zřízeného článkem 35 regionálního zákona č. 5/2000 se společným trhem.

(20)

Tyto pochybnosti se zakládaly na skutečnosti, že takovéto podpory mohly být poskytnuty rovněž podnikům, které již uskutečnily investice plánované v rámci projektu, pro který podaly žádost o financování za programové období 1994-1999, tj. v rámci režimu spolufinancovaných podpor.

(21)

Ve stádiu zahájení řízení nemohla tedy Komise vyloučit případné poskytnutí podpor se zpětným účinkem pro příjemcem již zahájené činnosti, které jsou tak zbaveny nezbytného podněcujícího charakteru a podobají se tudíž provozním podporám, jejichž jediným účelem je zmírnit finanční náklad, který nese příjemce.

(22)

V souladu s body 3.5 a 3.6 pokynů musí podpůrná opatření, aby mohla být považována za slučitelná se společným trhem, vykazovat podněcující charakter anebo vyžadovat od příjemce protiplnění (13).

(23)

U oznámeného režimu se zdálo, že spadá do působnosti bodů 3.5 a 3.6 pokynů. Na základě informací, které měla Komise k dispozici v okamžiku zahájení řízení, se důvody italských orgánů skutečně nezdály dostatečné, ať již podle režimu podpor, které se měly poskytnout v rámci programového období 1994-1999, anebo podle oznámeného režimu podpory, k prokázání existence právního závazku vůči (potencionálním) příjemcům, který by u nich mohl vyvolat legitimní očekávání, ani k doložení jeho existence, a tudíž se stát dostatečným podněcujícím prvkem pro zahájení prací.

(24)

Komise shledala, že ani „zákon o zveřejňování úředních aktů“ (14), ani dopisy zaslané regionálními orgány, jimiž se zájemcům potvrzuje přijetí jejich žádosti o financování (15), ani existence praxe, při které regionální orgány vždy poskytly očekávané finanční prostředky projektům zapsaným na seznamu projektů způsobilých pro veřejné financování po vyhodnocení a rozhodnutí regionální rady, nemohly vyvolat oprávněné očekávání ohledně poskytnutí finančních prostředků za programové období 1994-1999 u podniků, jejichž názvy jsou na výše uvedeném seznamu.

(25)

Komise se domnívá, že neexistuje žádný právní závazek regionálních orgánů ohledně žádostí o financování shledaných způsobilými a zařazených na seznam zveřejněný v „Bollettino Ufficiale“ daného regionu během období 1994-99, čímž se jakékoli legitimní očekávání ze strany dotčených podniků stává neplatným. Absence jakéhokoli podněcujícího prvku je potvrzena následujícími úvahami: podniky způsobilé pro podpory, jimž příslušné orgány neposkytly financování, nepodnikly nic, aby se domohly uznání svých práv, které ostatně daný region pokládá za práva již nabytá s odvoláním na vnitrostátní správní jurisdikci. Komise se domnívá, že nebyla podána žádná stížnost, poněvadž schází vynutitelnost právního závazku u regionálních orgánů; potenciální příjemci zřejmě nemají právo domáhat se vyplacení těchto podpor.

(26)

Komise vyjádřila pochybnosti ohledně skutečnosti, že by podpory na výdaje vynaložené před potvrzením přijetí projektů, mohly být ještě pokládány za podpory na rozvoj některých ekonomických činností podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. V souladu se stálou praxí Komise potvrzenou Soudním dvorem (16) lze podporu usnadňující rozvoj některých ekonomických činností nebo některých regionů považovat za podporu tohoto druhu pouze v případě, že může Komise prokázat, že bez této podpory by se samotným působením zákonů trhu nepodařilo dosáhnout toho, aby se podniky přijímající podporu chovaly způsobem, který by přispěl k uskutečnění plánovaného cíle. V daném případě však podniky zcela evidentně uskutečnily dotčené investice bez využití podpory.

(27)

Další skutečnost, která podle stanoviska Komise umožnila zpochybnit podněcující charakter, se týká sestavování seznamů. V rozhodnutí regionální rady č. 4202 z roku 1993 se upřesňuje, že žádosti je nutno podávat regionální radě každoročně od 31. ledna do 30. září. Tyto žádosti jsou posléze seřazeny podle jejich priority a žádosti nesplňující požadované podmínky musí být zájemcům oznámeny. Pokud by mechanismus měl být vykládán v tomto smyslu, dalo by se z toho vyvodit, že sestavení pololetního seznamu mohlo regionálním orgánům umožnit provedení přesného a pravidelně aktualizovaného výpočtu dosud dostupných zdrojů, čímž by se zamezilo zveřejnění nových výzev k podávání žádostí a zamítnutí žádostí, které nelze přijmout kvůli nedostatku dostupných zdrojů.

(28)

Jiné aspekty, které podle Komise vzbuzovaly pochybnost o podněcujícím charakteru, se týkají rozpočtu podle článku 35 dotčeného zákona, jakož i intenzity a přesné výše podpor. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky ohlášené regionem činí 5 miliard ITL (2,5 milionů EUR), stačily by pouze na financování omezené procentuální výše výdajů již vynaložených případnými příjemci (přibližně 70 miliard ITL – 35 milionů EUR). Je proto obtížné pochopit důvody, kvůli nimž italské orgány uvedly, že „podpora ve formě kapitálového příspěvku nepřesáhne již ověřený způsobilý výdaj“, když z informací, které má Komise k dispozici, se míra podpory jeví nižší než 10 % (17). Skutečnost, že takto slabá míra podpory se jeví z pohledu italských orgánů za dostačující pro zajištění podněcujícího účinku, zatímco v rámci regionálního operačního plánu 1994-1999 se za nezbytnou pro stejný typ projektů považovala míra podpory výrazně vyšší (18), je dalším ukazatelem chybějícího podněcujícího účinku projektů, které se mají dotovat.

(29)

Poslední doplňující informace (zaevidované dne 30. ledna 2001) navíc obsahovaly údaje, které zcela neodpovídaly dříve sděleným údajům:

(30)

Další nejasný aspekt se týkal četnosti intervence: zpočátku italské orgány tvrdily, že intervence má výjimečný a časově omezený charakter (viz bod 15). To je ovšem v rozporu s dalšími prohlášeními stejných orgánů (19), pokud jde o možnost poskytnout další financování stejným projektům. V původním oznámení bylo totiž uvedeno, že „pokud se po skončení dodatečného posouzení žádostí ukáže, že jsou nezbytné další prostředky, musí se udržet v nezbytně nutných mezích, aby se vyčerpaly nevyřízené žádosti z předchozího programového období 1994-1999“. Za tímto účelem se uvedené regionální orgány zavázaly oznámit případy, které by nespadaly do oblasti působnosti pravidla 20 procent uvedeného ve sdělení Komise č. 54/94/D24823 (ze dne 22. února 1994). Možnost zvažovat další zdroje financování a případné způsoby vyplácení nebyly nikdy obsaženy v dodatečných informacích podaných výše uvedenými orgány a zdají se být v rozporu s údaji ohledně jedinečné povahy oznámeného opatření.

(31)

Italské orgány na závěr uvedly, že projekty, u nichž byly podány a přijaty žádosti o podporu během programového období 1994-1999, ale u nichž dosud nebyly zahájeny práce, by měly být financovány podle nového plánu rozvoje venkova 2000-2006 poté, co budou prohlášeny za slučitelné s novými pravidly Společenství pro zemědělské odvětví. Toto tvrzení se však jeví jako obtížně slučitelné s údaji, které se týkají konečného celkového pořadníku, to jest s projekty způsobilými k financování uvedenými v posledních doplňujících informacích (zaevidovaných ke dni 30. ledna 2001). Z celkových 134 přijatých projektů bylo 20 financováno z agromonetárních fondů, 10 z overbookingu, 54 na základě regionálního zákona 88/80, 4 na základě zákonného nařízení č. 173/98 a 10 projektů bylo zrušeno. Ve světle těchto údajů tedy zbývá financovat 36 projektů: i kdyby bylo možné uvažovat o financování z nového plánu rozvoje venkova 2000-2006, není jasné, na jaké další projekty se italské orgány odvolávají, když hovoří o „nevyřízených žádostech z předchozího programového období 1994-1999“.

(32)

Komise si vyhradila posouzení otázky využití agromonetárních podpor a prostředků pocházejících z overbookingu. Použití těchto zdrojů financování by mohlo představovat zneužití rozhodnutí o schválení pomoci či by se mohlo jednat o neoznámení Komisi.

(33)

Dopisem ze dne 22. června 2001 Itálie předala útvarům Komise své připomínky týkající se dotčené podpory v důsledku rozhodnutí zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Od třetích stran Komise připomínky neobdržela.

(34)

Italské orgány ve své odpovědi nejprve připomněly správní řízení používané při udělování podpor během programového období 1994-1999, aby prokázaly, že právní závazek vůči potenciálním příjemcům financování vzešel ze samotného řízení a mohl vyvolat u potencionálních příjemců legitimní očekávání, že obdrží financování, které mohlo samo o sobě představovat dostatečný podněcující prvek pro zahájení prací před poskytnutím samotného financování. S ohledem na popis podaný ve fázi, která předcházela zahájení řízení, vnitrostátní orgány upřesnily, že jakmile byly uchazečské podniky zapsány na jednotném seznamu subjektů způsobilých čerpat agro-alimentární podpory, zůstaly na tomto seznamu, dokud region neuvolnil nezbytné finanční prostředky. Jakmile byly částky uvolněny (buď z regionálního rozpočtu – článek 29 regionálního zákona č. 88/1980, nebo z ROP Benátsko – nařízení Rady (EHS) č. 866/90 ze dne 29. března 1990 o zlepšení podmínek zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (20) a nařízení č. 951/97, či z vnitrostátního rozpočtu – overbooking a agromonetární prostředky), region vybral z jednotného seznamu administrativním úkonem ad hoc podniky, které měly být příjemci financování podle prioritního a preferenčního kritéria a mezi nimi ty podniky, jejichž žádosti přispívaly k plnému využití dostupných částek.

(35)

Region tak měl k dispozici zásobník projektů, který bylo možné v příhodném okamžiku rychle aktivovat, jakmile byly prostředky k dispozici. Regionální orgány se domnívají, že i přes neexistenci okamžitě použitelných zdrojů není sestavování pořadníku projektů způsobilých pro podporu s výhledem pozdějšího konkrétního financování v rozporu s žádnými právními předpisy Společenství.

(36)

Podle příslušných orgánů se má článek 35 regionálního zákona č. 5/2000 použít u 36 projektů/podniků dosud vedených na seznamu. Tyto projekty/podniky byly podrobeny novému posouzení a dva z nich se staly předmětem klasifikačního řízení, kvůli jejich neslučitelnosti s pokyny. Příslušné orgány kromě toho tvrdí, že 15 podniků podalo žádost z titulu PRV Benátsko 2000-2006 – opatření č. 7 (zlepšení podmínek zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh), s tím, že upustí od svých předchozích nároků v případě získání financování pro nové programové období 2000/2006. Region nevylučuje, že i další podniky ztratí zájem a zřeknou se z různých důvodů svého původního projektu. Počet potenciálních příjemců předmětné podpory by se tak oproti původnímu seznamu snížil na polovinu.

(37)

Italské orgány se domnívají, že stanovisko Komise vyjádřené v dopise zahajujícím řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy není založeno na žádném právním základu a je v rozporu s vlastní praxí Komise.

(38)

Komise zahájila řízení o dotčených podporách, neboť tyto podpory by mohly být rovněž poskytnuty podnikům dosud uvedeným na seznamu, které zahájily nebo provedly investice po podání žádosti o podporu na programové období 1994-1999. Komise se skutečně domnívá, že vzhledem k chybějícímu právnímu závazku, kterým by byl region vázán vůči potenciálním příjemcům, nemají zpětně poskytnuté podpory nezbytný podněcující charakter, a měly by být proto pokládány za provozní podpory neslučitelné se společným trhem.

(39)

Italské orgány jsou toho názoru, že jak bod 3.6 pokynů (21), tak jeho použití Komisí (22) vyvolaly u žadatelů oprávněné očekávání ohledně získání financování po podání žádosti o podporu u příslušného orgánu. V daném případě rozhodnutí regionální rady č. 4202/93 tím, že stanovilo způsoby podávání žádostí a sestavování pořadníků s odvoláním na ustanovení regionálního zákona č. 1/1991 (23), zajišťovalo potenciálním příjemcům způsobilost pro veřejné financování investic vynaložených po podání žádosti, avšak před poskytnutím podpor. Navíc, legitimní důvěra žadatelů při podání žádosti byla posílena jejich zařazením na seznam způsobilých projektů.

(40)

Kromě toho je nutno poznamenat, že potenciální příjemci podpory s vědomím toho, že podali svou žádost předepsaným způsobem a vyhověli požadavkům stanoveným zákonem, mohli oprávněně očekávat, že jejich projekt bude přijat, k čemuž skutečně stalo jejich zapsáním do pořadníku, třebaže museli ještě čekat na přijetí samotného opatření k poskytování podpory.

(41)

Italské orgány rovněž připomínají, že Komise ve své praxi přistupuje k prodloužení platnosti již schválených režimů podpory, aby tak umožnila dosažení cílů sledovaných těmito režimy (24), a že tato praxe je v souladu s požadavky uvedených orgánů, když předkládají režim podpory zřízený článkem 35 dotyčného regionálního zákona č. 5/2000. Jinak řečeno, podle italských orgánů jsou tyto podpory slučitelné se Smlouvou, pokud byly poskytnuty nejpozději v roce 1999, to znamená během použití režimu či režimů, v rámci kterých byly žádosti o financování podány.

(42)

Tytéž orgány vysvětlují, že italské správní právo umožňuje odvolání ke správnímu soudu za účelem zpochybnění právních úkonů veřejné správy, které poškozují nejenom subjektivní práva, ale i legitimní zájmy. Tyto legitimní zájmy jsou definovány jako zájmy soukromých subjektů na správném výkonu pravomocí veřejné správy, ať se již jedná o očekávání ve věci rozšíření sféry soukromého práva („interessi“ pretensivi, zájmy nárokované vůči administrativě) nebo o správnost užití procedurálních příkazů, které jsou jim nařízeny („interessi procedimentali“, procedurální zájmy), uvedené zejména v zákoně č. 241/1990 (zákon o zveřejňování aktů veřejné správy). V souladu s judikaturou italského kasačního soudu (25) se může soukromý subjekt obrátit na správní soud nejen za účelem zrušení aktu veřejné správy, který poškozuje některý z jeho legitimních zájmů či subjektivních práv, ale rovněž aby se domohl přijetí očekávaného opatření a odškodnění újmy způsobené přijetím či nepřijetím právního aktu.

(43)

V daném případě by oprávněný zájem žadatelů (pokud jde o veřejné financování) dosud vedených na seznamu měl charakter nároku, neboť tito žadatelé oprávněně očekávali rozšíření svých práv  na základě opatření o poskytnutí podpory.

(44)

Na základě výše uvedené judikatury kasačního soudu italské orgány nevylučují možnost, že by se případně vyzvaný správní soud rozhodl odsoudit regionální správu k odškodnění postižených subjektů za způsobenou újmu.

(45)

Italské orgány tvrdí, že žádný z podniků způsobilých pro podporu, který je dosud na seznamu, nepodal žalobu u správního soudu, aby se domohl zadostiučinění, neboť tyto podniky důvodně očekávají, že jim bude podpora poskytnuta. Pro napadení regionu Benátsko by dotčené podniky měly mít zájem podat tuto žalobu z důvodu právního aktu, který jim způsobuje skutečnou újmu. Tímto aktem se podle uvedených orgánů stává neposkytnutí financování se zrušením pořadníku: oprávněně lze zpochybnit pouze opatření zrušující podporu nebo zrušení rozhodnutí 4102/99, protože by poškozovala stávající oprávněné očekávání žadatelů, že obdrží přidělené částky.

(46)

Pokud jde o výhrady vyjádřené Komisí k otázce použití agromonetárních podpor a podpor pocházejících z overbookingu uvedených v bodě 31 dopisu o zahájení řízení italské orgány prohlašují, že:

(47)

Italské orgány vyjadřují svůj nesouhlas ohledně metody výpočtu podpory a tvrzení Komise uvedeného v bodě 27 dopisu o zahájení řízení. Přidělená částka (5 miliard ITL, což je přibližně 2,5 milionu EUR) má být použita k zajištění významné intervence představující 30 % objemu investic způsobilých pro podporu, což by představovalo 15 miliard ITL (přibližně 7,5 milionu EUR). Výše uvedená částka způsobilých investic je čistě teoretická, poněvadž je nutno provést technické přehodnocení projektů, novou analýzu postupů, nové přezkoumání způsobilosti příjemců, nové vymezení investičních objemů atd. Toto přezkoumání by se mělo uskutečnit, jakmile budou určeny konkrétní perspektivy financování, aby nebyly způsobeny další újmy podnikům, kteří jsou potenciálními příjemci.

(48)

Pokud jde o financování investic dosud uvedených na seznamu prostřednictvím fondů pocházejících z plánu rozvoje venkova 2000-2006 (15 podniků vedených na seznamu podalo žádost v rámci PRV regionu Benátsko 2000-2006, viz výše uvedený bod 32), odpovědné orgány potvrdily, že mohou být financovány v případě, že splňují všechny podmínky stanovené dotčeným PRV, včetně požadavku, aby práce, které jsou předmětem žádosti, nebyly zahájeny.

(49)

V souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou neslučitelné se společným trhem podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy. Opatření stanovená tímto rozhodnutím odpovídají dané definici z důvodů, které jsou uvedeny dále.

(50)

Dotčená opatření, financovaná z prostředků regionu Benátsko, zvýhodňují více podniků a hospodářských subjektů (podniky v odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh) a mohou ovlivňovat obchod s ohledem na skutečnost, že italská produkce představuje zhruba 15,3 % evropské zemědělské produkce (27).

(51)

V případech uvedených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy mohou být ovšem některá opatření předmětem odchylek a být považována za slučitelná se společným trhem.

(52)

V daném případě, vzhledem k povaze výše popsaných opatření, je jedinou možnou odchylkou odchylka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, podle níž se podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, mohou považovat za slučitelné se společným trhem.

(53)

Aby se na ně vztahovala odchylka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy je nutné, aby podpory na investice v odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh byly v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (ES) č. 1/2004 Komise ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (28). Pokud se toto nařízení nepoužije, nebo pokud nejsou splněny veškeré požadavky, je třeba posoudit podporu z pohledu příslušných ustanovení pokynů.

(54)

Poněvadž se příslušný režim neomezuje pouze na malé a střední podniky, nařízení (ES) č. 1/2004 se nepoužije. V důsledku toho je třeba posoudit slučitelnost podpory na základě pokynů, a zejména bodů 3.5, 3.6 a 4.2 uvedených pokynů.

55)

Podle bodů 3.5 a 3.6 pokynů se Komise domnívá, že pro slučitelnost se společným trhem je třeba, aby podpůrná opatření obsahovala podněcující účinek nebo vyžadovala od příjemce protiplnění. Podpora poskytnutá investicím, které příjemce již zahájil, dále nevykazuje nezbytný podněcující prvek a je tedy třeba ji považovat za provozní podporu. U všech režimů podpory s výjimkou režimů, které mají kompenzační charakter, je proto třeba zakázat poskytování podpor na práce zahájené nebo činnosti prováděné ještě před podáním žádosti o podporu v náležité formě u příslušného orgánu.

(56)

Režim podpory zřízený článkem 35 regionálního zákona č. 5/2000 stanoví pouze financování projektů zemědělsko-průmyslových podniků, které byly po podání žádosti za účelem využití spolufinancovaných opatření v průběhu programového období 1994-1999 prohlášeny za způsobilé pro podporu a byly zapsány na zvláštní seznam sestavený regionálními orgány, které však neobdržely stanovené částky kvůli nedostatku veřejných prostředků (dále jen „zbylé projekty na seznamu“). U některých zbylých projektů na seznamu došlo k vynaložení investic po podání žádostí o financování.

(57)

Komise na základě informací získaných během formálního přezkumného řízení soudí, že oznámený režim je slučitelný se společným trhem. Aby bylo možné využít podpor stanovených oznámeným režimem, je nutné, aby všechny zbylé projekty na seznamu splňovaly podmínky uvedené v bodě 16, které jsou v souladu s ustanoveními bodu 4.2 pokynů, a zejména s požadavkem, podle něhož lze podpory udělit pouze:

(58)

Výjimečně bude možné poskytnout podpory investičním projektům, jejichž žádosti podané za programové období končící dnem 31. prosince 1999 byly shledány způsobilé pro podporu, avšak nebylo jim vyhověno pro nedostatek finančních zdrojů. Čerpat podporu budou moci pouze investiční projekty uskutečněné po podání žádostí o financování u příslušných orgánů.

(59)

Po posouzení dokumentace související se správním řízením, které provedly příslušné orgány za účelem poskytování podpor na programové období 1994-1999, a v souladu s již použitou výkladovou praxí (29) považuje Komise investice uvedené v bodě 59 tohoto rozhodnutí za způsobilé pro podporu. Podle této praxe, pro režim podpory považovaný za doplněk předchozího režimu, má podpora poskytnutá na činnosti již zahájené příjemcem po podání žádosti o financování předložené během předchozího nabídkového řízení nezbytný podněcující účinek. V důsledku toho, pokud byly práce nebo činnosti zahájeny po podání žádosti v náležité formě u příslušného orgánu a projekt byl tímto orgánem prohlášen za způsobilý pro podporu, nemůže být podpora považována za provozní podporu.

(60)

Komise pokládá za vhodné připomenout italským orgánům, že její současná výkladová praxe směřuje k tomu, že jsou považovány za zbavené podněcujícího účinku podpory poskytnuté na činnosti zahájené po podání žádosti o podporu u příslušného orgánu, avšak ještě před přijetím této žádosti právním aktem zavazujícím veřejnou správu vůči (potenciálním) příjemcům (30).

(61)

Pokud jde o použití agromonetárních podpor a podpor pocházejících z overbookingu italskými orgány k financování projektů zbylých na seznamu před 31. prosincem 1999, italské orgány prohlásily, že použití prostředků vzešlých z revalvace italské liry podle nařízení (ES) č. 724/97 o opatřeních stanovených pro ROP Benátsko, uvedeného v nařízení (ES) č. 951/97, bylo schváleno Komisí ve sdělení č. 5372 ze dne 2. července 1998. Pokud jde o částky z overbookingu, pocházely z dodatečného financování k již poskytnutému financování z rotačního fondu pro provádění politik Společenství pro ROP Benátsko. V důsledku toho Komise došla k závěru, že nedošlo ani k protiprávnímu použití rozhodnutí o schválení podpor, ani k neoznámení podpor, poněvadž se financování vztahují k tehdy platným opatřením stanoveným ROP.

(62)

Pokud jde o jednorázovost povahy („una tantum“) režimu, příslušné orgány vysvětlily, že se tento výraz použil pro vyjádření skutečnosti, že režim nelze kumulovat s dalšími režimy, že je určen výhradně pro podniky zbylé na seznamu a že ho nelze použít pro další operace. Jakmile bude seznam vyčerpán, režim pozbude svého právního a finančního účinku. Orgány uvedly, že finanční alokace by činila okolo 2,5 milionu EUR a mohla by být doplněna o další zdroje v případě, že by se tato částka ukázala jako nedostatečná pro udržení významné míry veřejné podpory způsobilým projektům. Odpovědné orgány se zavázaly, že sdělí Komisi jakékoliv zvýšení přesahující 20 % původního rozpočtu.

(63)

Komise v praxi neustále toleruje zvyšování původních rozpočtů u stávajících režimů. Tato praxe byla stvrzena v čl. 4 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (31). Komise se domnívá, že podle této normy se zvýšení původního rozpočtu nepřesahující 20 % nepovažuje za změnu stávající podpory. V případě, kdy vnitrostátní orgány překročí toto procento, je nutno oznámit danou změnu způsobem, který je uveden v čl. 4 odst. 2 zmíněného nařízení (ES) č. 794/2004. Italské orgány mohou nicméně volně zvyšovat původní rozpočet příslušného režimu v souladu s výše uvedenými postupy.

(64)

Vzhledem k výše uvedenému Komise shledává, že podpora podle článku 35 regionálního zákona č. 5/2000 pro podniky, které zpracovávají a uvádějí zemědělské produkty na trh, je v souladu s ustanoveními bodu 4.2 pokynů Společenství v zemědělském odvětví. Podpůrné opatření může proto použít odchylku uvedenou v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/37

(1)

Dopisem ze dne 19. prosince 2003, zaregistrovaným Komisí dne 22. prosince 2003, uvědomily orgány Spojeného království Komisi o možných dopadech státní podpory v návrhu zákona o založení Agentury pro vyřazení jaderných zařízení z provozu (dále jen „opatření“).

(2)

Dopisem D/51248 ze dne 20. února 2004 se Komise dotázala na opatření. Spojené království odpovědělo dopisem ze dne 29. března 2004, zaregistrovaným Komisí dne 15. dubna 2004.

(3)

Dopisem D/54319 ze dne 16. června 2004 si Komise vyžádala další informace o opatření. Spojené království odpovědělo dopisem ze dne 14. července 2004, zaregistrovaným Komisí dne 19. července 2004.

(4)

Spojené království poskytlo další informace o opatření dopisem ze dne 10. září 2004, zaregistrovaným Komisí dne 14. září 2004, a dopisem ze dne 14. října 2004, zaregistrovaným Komisí dne 19. října 2004.

(5)

Dopisem ze dne 1. prosince 2004 Komise Spojené království informovala, že se s ohledem na podporu rozhodla zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(6)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2) . Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky.

(7)

Spojené království předalo Komisi své připomínky k zahájení řízení dopisem ze dne 31. ledna 2005, který Komise zaregistrovala ve stejný den.

(8)

Komise obdržela připomínky od zúčastněných stran. Předala je Spojenému království, které dostalo příležitost reagovat. Připomínky Spojeného království byly přijaty dopisem ze dne 4. března 2005, zaregistrovaným Komisí dne 7. března 2005.

(9)

Schůzky orgánů Spojeného království a Komise se uskutečnily dne 20. dubna, 25. srpna a 11. října 2005.

(10)

Spojené království předalo další informace o opatření dopisem ze dne 23. ledna 2006, který Komise zaregistrovala ve stejný den. Dodatek k tomuto dopisu byl zaslán dopisem ze dne 1. února 2006, který Komise zaregistrovala ve stejný den. Další doplňující informace o opatření poskytlo Spojené království dopisem ze dne 7. února 2006, který Komise zaregistrovala ve stejný den. Další doplňující informace předalo Spojené království dopisem ze dne 7. února 2006, zaregistrovaným Komisí dne 10. února 2006. Další doplňující informace byly předány Spojeným královstvím dopisem ze dne 29. března 2006, zaregistrovaným Komisí dne 30. března 2006.

(11)

Spojené království bylo jednou z prvních zemí na světě, které využívaly jaderné technologie, a to pro civilní i vojenské účely.

(12)

V době, kdy byly tyto technologie poprvé zaváděny, výrobní odvětví kladlo důraz na jejich zdokonalení z vědeckého hlediska a na zvýšení jejich účinnosti. Vypořádání jaderných závazků obecně nebylo bráno v úvahu vůbec, či pouze velmi omezeným způsobem.

(13)

Rostoucí uvědomování si potřeby vyřazení jaderných zařízení z provozu postupně vedlo k tomu, že byly odkládány finanční prostředky na vypořádání jaderných závazků. Tyto prostředky však obecně nepostačovaly k řešení závazků, jejichž odhadovaná výše byla velmi nejistá, avšak rostla. Ještě na konci 20. století bylo vypořádání jaderných závazků řešeno nezávisle jednotlivými vlastníky, a to často případ od případu.

(14)

Vláda Spojeného království se domnívala, že tento způsob vypořádání závazků dosáhl svých mezí a že je nutné zavést novou a účinnější metodu, aby jaderné závazky mohly být řešeny účinněji a přitom se zachovala nejvyšší úroveň bezpečnosti.

(15)

V roce 2001 se vláda Spojeného království rozhodla zahájit přezkum způsobů, jak by bylo možno vypořádání jaderných závazků veřejného sektoru soustředit do rukou jednoho veřejného subjektu. V červenci 2002 byla zveřejněna Bílá kniha s názvem Managing the Nuclear Legacy – A strategy for action (Vypořádání se s jaderným dědictvím – akční strategie). Po konzultacích byly myšlenky uvedené v Bílé knize provedeny v právních předpisech v podobě energetického zákona z roku 2004 (Energy Act).

(16)

Na základě těchto právních předpisů byl založen nový nevládní veřejný subjekt pod názvem Agentura pro vyřazení jaderných zařízení z provozu (dále jen „agentura NDA“). Agentura NDA bude postupně přebírat odpovědnost za vypořádání většiny jaderných závazků veřejného sektoru ve Spojeném království (3). Za tímto účelem bude na agenturu NDA převedeno vlastnictví jaderných zařízení a majetku. Spolu s vlastnictvím zařízení převezme agentura NDA odpovědnost za jaderné závazky s nimi spojené a rovněž za finanční majetek, který jednoznačně souvisí s těmito zařízeními.

(17)

Cílem agentury NDA je vypořádání jaderných závazků účinným a bezpečným způsobem. Agentura NDA může nadále provozovat hmotný majetek, který byl na ni převeden, pokud pokračující provoz těchto zařízení pokryje více než nevyhnutelné náklady a tím přispěje ke snížení hodnoty jejich závazků. Agentura NDA je veřejným subjektem a nemá žádný obchodní cíl. Nebude investovat do nového majetku, ani zahajovat novou činnost.

(18)

Agentura NDA nebude sama vyřazovat zařízení, za něž bude mít odpovědnost. Tímto úkolem pověří jiné subjekty. Agentura NDA může stejně tak pověřit jiné subjekty zajištěním pokračujícího provozu jaderných zařízení. Subjekty najaté agenturou NDA k provozování zařízení se nazývají společnostmi majícími licenci na provozování zařízení (dále jen „licencované společnosti“). Zpočátku budou licencovanými společnostmi původní vlastníci zařízení. Později budou tyto společnosti vybrány v řízeních o veřejné zakázce s cílem umožnit rozvoj skutečného trhu v oblasti vyřazování těchto zařízení z provozu a jejich sanace.

(19)

K financování těchto činností agentura NDA využije hodnotu převedeného finančního majetku a čistý výnos z převedeného hmotného majetku. Jelikož je velmi pravděpodobné, že tyto zdroje nebudou postačovat na uhrazení veškerých nákladů na vypořádání jaderných závazků, zbytek bude financovat stát.

(20)

Na agenturu NDA byla převedena zařízení patřící Agentuře pro atomovou energii Spojeného království (UKAEA). O tomto aspektu opatření již Komise rozhodla v rozhodnutí uvedeném v (5). bodu odůvodnění. Komise zjistila, že tento aspekt opatření nezahrnuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(21)

Agentura NDA získala rovněž zařízení patřící společnosti British Nuclear Fuels Limited (BNFL). Tento aspekt opatření je předmětem tohoto rozhodnutí. Je nutno poznamenat, že Spojené království zavedlo přechodná opatření, aby bylo zajištěno, že dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí v tomto případě, nebude poskytnuta žádná státní podpora, ačkoli zařízení společnosti BNFL byla formálně převedena na agenturu NDA.

(22)

Společnost BNFL je státem vlastněná společnost s ručením omezeným, která působí v mnoha oblastech jaderného sektoru. Působí téměř ve všech fázích cyklu jaderného paliva: obohacuje uran (prostřednictvím společnosti Urenco), dodává jaderné palivo, vyrábí elektrickou energii a likviduje vyhořelé jaderné palivo.

(23)

Na agenturu NDA byla převedena většina (ne všechny) činností a zařízení společnosti BNFL v jaderném sektoru. Agentura NDA získala:

(24)

Ostatní činnosti společnosti BNFL, zejména činnosti spojené se společnostmi Urenco a Westinghouse, na agenturu NDA převedeny nebudou. Budou reorganizovány a výsledkem bude menší skupina.

(25)

Spolu s výše uvedenými zařízeními převede společnost BNFL na agenturu NDA finanční majetek spojený s těmito zařízeními, který byl vytvořen v minulosti s cílem financovat alespoň částečně jejich vyřazení z provozu. Tento majetek tvoří:

(26)

Z technického hlediska nebyl tento majetek převeden přímo na agenturu NDA, ale konsolidován ve vládním fondu „Nuclear Decommissioning Funding Account“ (účet pro financování vyřazování jaderných zařízení z provozu). Vláda pak bude financovat agenturu NDA prostřednictvím grantů.

(27)

Ve svém oznámení orgány Spojeného království poskytly Komisi odhad jaderných závazků a majetku, které budou převedeny na agenturu NDA, spolu s rozdělením těchto částek na částky pocházející z obchodní činnosti a částky pocházející z ostatních činností.

(28)

Veškeré závazky související se zařízeními UKAEA byly v rozhodnutí o zahájení řízeny považovány za závazky z jiné než obchodní činnosti.

(29)

Za účelem odhadu podílu závazků spojených se zařízeními společnosti BNFL, které plynou z jiné než obchodní činnosti, použilo Spojené království ten přístup, že pouze finanční závazky uznávané buď ministerstvem obrany (MO), nebo agenturou UKAEA jsou považovány za závazky z jiné než obchodní činnosti. Závazky spojené se zařízeními dvojího užití (obchodní/jiné než obchodní), které nebyly uznány MO nebo agenturou UKAEA, byly přiřazeny obchodním činnostem společnosti BNFL, jelikož společnost BNFL byla provozovatelem a vlastníkem těchto zařízení, i když je v minulosti využívalo MO nebo UKAEA.

(30)

Odhadované závazky spojené se zařízeními tehdy vlastněnými společností BNFL, rozdělené na obchodní a jiné než obchodní činnosti, činily:

Tabulka 1

Jaderné závazky, které mají být převedeny na agenturu NDA, odhad k březnu 2003, ceny roku 2003, diskontováno na 5,4 % nominální sazby, částky v miliardách GBP (4).

(31)

Níže uvedenou tabulku poskytly rovněž orgány Spojeného království ve svém oznámení. Porovnává odhadovanou hodnotu části závazků z obchodní činnosti spojených se zařízeními, která mají být převedena na agenturu NDA společností BNFL, a ekonomickou hodnotu majetku, který má být převeden na agenturu NDA spolu s těmito zařízeními. U hmotného majetku se mělo za to, že se ekonomická hodnota rovná hotovostním tokům, jež se očekávají z jejich dalšího provozu.

Tabulka 2

Rozdíl mezi závazky z obchodní činnosti a hodnotou majetku k 31. březnu 2004, ceny roku 2004, diskontováno na 5,4 % nominální sazby, částky v miliardách GBP (6).

(32)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise nejprve vznesla pochybnosti, pokud jde o to, zda subjekt obdrží státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise přihlížela nejen k situaci agentury NDA, která by mohla dostávat od státu přímé platby, ale rovněž k situaci společnosti BNFL, která by mohla být zproštěna poplatků, jež by jinak musela hradit podle zásady „znečišťovatel platí“.

(33)

Komise tehdy analyzovala, zda by takovouto státní podporu bylo možno považovat za slučitelnou se Smlouvou o ES. Vyjádřila vážné pochyby, zda je tato podpora slučitelná podle pokynů pro poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí (7). Vyjádřila rovněž vážné pochyby, zda by podpora mohla být považována za slučitelnou s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (8).

(34)

Poté Komise posuzovala, zda by tuto státní podporu bylo možno považovat za slučitelnou v případě přímého použití čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES a ve světle cílů Smlouvy o Euratomu. Komise zastávala názor, že takovýto přístup by bylo možno v zásadě přijmout, ale vyjádřila rovněž pochybnosti, zda orgány Spojeného království předložily dostatečné důkazy, že kladný dopad podpory na splnění cílů Smlouvy o Euratomu převáží její nepříznivý účinek na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

(35)

Konečně, Komise vyjádřila pochyby o možné neexistenci státní podpory vzhledem ke skutečnosti, že před tím, než se uskuteční řízení o veřejné zakázce, společnost BNFL bude dočasně působit jako licencovaná společnost.

(36)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení a ve stanovené lhůtě uvedené v tomto rozhodnutí obdržela Komise připomínky od tří třetích stran. Tyto připomínky jsou shrnuty níže:

(37)

Společnost EDF podporuje obecné zaměření opatření. Domnívá se, že přispěje k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu. Má za to, že je nutné vytvořit vhodné podmínky pro konečné uložení jaderného odpadu. Pokud jde o financování vyřazení jaderných zařízení z provozu, EDF se domnívá, že finanční a průmyslová odpovědnost musí jít ruku v ruce a že je nutno během doby provozu odkládat odpovídající finanční prostředky a zajistit je. EDF podporuje opatření Komise na zřízení rámce pro celé Společenství k řešení těchto problémů a vítá skutečnost, že Komise přihlíží ke Smlouvě o Euratomu.

(38)

Společnost BE vítá založení agentury NDA. V tomto směru se nedomnívá, že by opatření mělo protisoutěžní účinky.

(39)

Společnost BE poukazuje na to, že je rovněž odběratelem společnosti BNFL, pokud jde o její činnost v oblasti dodávek paliva a likvidaci odpadu. Po převedení těchto činností na agenturu NDA a zadání jejich provozování v nabídkovém řízení se může snadno stát, že některý z vybraných nových provozovatelů bude konkurentem BE. Společnost BE se této situace obává, jelikož by mohla vést k tomu, že by se stala zákazníkem některého ze svých konkurentů.

(40)

Společnost BE upozorňuje Komisi rovněž na skutečnost, že založení agentury NDA a analýza Komise by neměly ohrozit její vlastní plán restrukturalizace, který Komise schválila.

(41)

Společnost BE dále vysvětluje, že se nedomnívá, že opatření má nějaký účinek na obchod s ohledem na dodávky paliva pro reaktor typu AGR (pokročilý plynem chlazený reaktor) a regeneraci vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR, poněvadž i kdyby se jediný konkurent společnosti BNFL v EU, společnost AREVA, usadila ve Spojeném království, společnost BE by nebyla s to k ní přejít, jelikož již má uzavřeny dohody se společností BNFL pro celý životní cyklus dodávky paliva pro své reaktory typu AGR.

(42)

Pokud jde o elektrárny typu Magnox a trh s elektrickou energií, společnost BE se domnívá, že opatření (ačkoli snižuje krátkodobé mezní náklady elektráren společnosti BNFL (Short Run Marginal Costs (SRMC)), nemůže mít vliv na cenu, za kterou společnost BE prodává svou produkci jaderné i fosilní energie. Na základě vlastních zkušeností se společnost BE domnívá, že opatření neprodlouží uměle dobu životnosti zařízení společnosti BNFL, poněvadž podle odhadů BE tyto elektrárny by měly být schopny pokrýt své krátkodobé mezní náklady.

(43)

Společnost BE uvádí svůj názor na vzájemný vztah mezi Smlouvou o ES a Smlouvou o Euratomu. Zdá se, že tento aspekt připomínek společnosti (i když není snadné jej vyložit) navrhuje, aby podle Smlouvy o ES byla analyzována pouze ta opatření, která nejsou nezbytná nebo která překračují to, co je nezbytné k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(44)

Greenpeace se domnívá, že opatření zahrnuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Uvádí, že rozhodující je zajištění bezpečného vyřazení jaderných zařízení z provozu a stejně tak důležité je zajistit, aby se v jaderném průmyslu uplatňovala zásada „znečišťovatel platí“.

(45)

Greenpeace se domnívá, že by se podpora neměla považovat za slučitelnou se společným trhem. Je názoru, že kladný dopad na dosažení bezpečného a účinného vypořádání jaderných závazků nepřevažuje dopad opatření na hospodářskou soutěž.

(46)

Dokumenty Greenpeace jsou velmi rozsáhlé a obsahují mnoho příloh. Důležitá část připomínek souvisí s nedůvěrou Greenpeace k jaderné energii obecně, a zejména pak ke způsobu, jak je s ní nakládáno v Británii. Podle Greenpeace jaderná energie sebou přináší velmi závažná rizika pro životní prostředí. Rovněž regenerace jaderného odpadu je na rozdíl od přímé likvidace nebezpečnou a nákladnou variantou.

(47)

Podle Greenpeace je společnost BNFL, jeden z nejvýznamnějších státem vlastněných účastníků v tomto odvětví ve Spojeném království, řízena zvlášť nebezpečným a neprůhledným způsobem. Její účetní závěrky lze obtížně analyzovat. Nedostatečné řízení hotovostních toků a riskantní investice, které se nakonec ukázaly jako neekonomické, ohrozily schopnost společnosti financovat své jaderné závazky. Část prostředků určených na splnění těchto závazků není likvidní nebo je virtuální povahy jako v případě závazku Magnox. Společnost BNFL vždy podhodnocovala své závazky a nadhodnocovala budoucí příjmy, což její pozici dále zhoršilo. Greenpeace předkládá zprávu, která analyzuje a kritizuje investiční politiku společnosti BNFL a její účetní závěrky.

(48)

Pokud jde konkrétněji o opatření, Greenpeace tvrdí, že by se na něj mělo pohlížet jako na způsob, jakým vláda Spojeného království restrukturalizuje churavějící společnost – BNFL – tím, že ji zbaví jejích nejhorších zařízení a potenciálně nekrytých závazků s nimi spojených, aby jí umožnila zůstat na trhu a pokračovat v činnosti jako úspěšná společnost.

(49)

Greenpeace zpochybňuje rovněž budoucí vztah mezi společností BNFL a agenturou NDA. Podle Greenpeace bude v případě, že se společnost BNFL stane pro agenturu NDA licencovanou společností, obtížné říci, který z těchto dvou subjektů je komerční povahy. Pokud by to byla agentura NDA, dosahování zisku z obchodních činností by bylo v rozporu s jejím cílem. Dále bude vzhledem k tomu, že je obtížné určit, který z těchto dvou subjektů je skutečně obchodním subjektem, rovněž velmi obtížné stanovit, kdo je příjemcem státní podpory.

(50)

Greenpeace dodává, že agentura NDA bude při své činnosti pravděpodobně produkovat nový odpad a že není jasné, zda bude odkládat finanční prostředky na úhradu jeho likvidace.

(51)

Greenpeace rovněž zpochybňuje budoucnost Westinghouse, což je společnost, kterou vlastní BNFL, která však nebude převedena na agenturu NDA. Greenpeace zpochybňuje životaschopnost společnosti Westinghouse bez podpory mateřské společnosti. Komise má za to, že Greenpeace předpokládá, že pokud společnost Westinghouse bude pokračovat v činnosti jako součást BNFL, historické i budoucí vazby mezi BNFL a agenturou NDA by mohly vést k vzájemnému subvencování ze strany agentury NDA pro společnost Westinghouse. Greenpeace se rovněž obává, že by takové vzájemné subvencování mohlo mít nepříznivý účinek na zájmy konkurentů společnosti Westinghouse v oblasti projektování jaderných reaktorů. Obavy související se vzájemným subvencováním by se zvýšily, pokud by (jak se Greenpeace domnívá) existovaly plány na prodej částí společnosti BNFL soukromému sektoru.

(52)

Greenpeace pokračuje v úvahách o specifickém případu činnosti společnosti BNFL v oblasti regenerace paliva. Greenpeace zpochybňuje tvrzení orgánů Spojeného království, že státní podpora těchto činností nemůže mít nepříznivý účinek na obchod, poněvadž jaderný odpad lze obtížně dopravovat, a proto by bylo pro konkurenty neekonomické, aby investovali do nových zařízení na regeneraci paliva v Británii. Podle Greenpeace toto nebere v úvahu skutečnost, že jaderný odpad nemusí být nutně regenerován, ale může být rovněž likvidován prostřednictvím přímého uložení. Nové investice do zařízení pro přímé uložení paliva by byly životaschopnou ekonomickou alternativou pro konkurenty společnosti BNFL.

(53)

Greenpeace rovněž uvádí, že podle údajů, které má k dispozici, se ceny, které nabízí společnost BNFL ve svých smlouvách na regeneraci paliva, zdají být příliš nízké, než aby pokrývaly náklady. BNFL, a tudíž agentura NDA, by proto těmito činnostmi utrpěly ještě větší ztráty, z čehož by vyplynula potřeba provozní podpory. Na doložení tohoto tvrzení Greenpeace uvádí údaj 140 000 GBP/t v případě pevných plateb, které společnost BE platí společnosti BNFL za likvidaci svého vyhořelého paliva. Greenpeace porovnává tento údaj s odhady mezi 330 000 GBP/t a 533 000 GBP/t za kompletní likvidaci tohoto odpadu podle nezávislých studií univerzity v Harvardu a NIREX.

(54)

Greenpeace zpochybňuje prognózy týkající se provozu SMP. Bude obtížné SMP uvést do provozu a výroba paliva MOX bude stále méně přitažlivou alternativou pro likvidaci plutonia.

(55)

Pokud jde o elektrárny typu Magnox, Greenpeace se domnívá, že jejich další provoz má nepříznivý účinek na hospodářskou soutěž na trhu s elektrickou energií, zejména s energií z obnovitelných zdrojů. Greenpeace rovněž uvádí, že vyhořelé palivo z elektráren typu Magnox by mělo být spíše přímo uloženo než regenerováno.

(56)

Spojené království nejdříve připomíná svůj závazek k vyřazování jaderných zařízení z provozu a jejich sanaci. Spojené království považuje založení agentury NDA za v Evropě jedinečný způsob, jak se pokusit vypořádat se systematicky s historickými jadernými závazky. Od agentury NDA se bude očekávat nejen to, že zajistí bezpečnější a účinnější vyřazování jaderných zařízení z provozu, ale rovněž že připraví půdu pro skutečný trh s vyřazováním těchto zařízení z provozu.

(57)

Spojené království se domnívá, že opatření nepředstavuje státní podporu pro společnost BNFL, jelikož BNFL nebude vlastnit žádná zařízení, náklady na jejichž vyřazení z provozu by mohly být částečně financovány státem. Spojené království dodává, že přechodné období, během něhož bude společnost BNFL působit jako licencovaná společnost, než budou tyto společnosti vybrány v řízení o veřejné zakázce, nepovede rovněž ke státní podpoře pro BNFL, poněvadž všechny platby pro společnost v tomto období budou porovnávány s mezinárodními standardy.

(58)

Spojené království však tvrdí, že i v případě, kdyby se Komise domnívala, že opatření zahrnuje státní podporu pro společnost BNFL, tato podpora by byla slučitelná se Smlouvou o ES, jelikož podporuje několik cílů Smlouvy o Euratomu (podpora VaV, zdraví a bezpečnost, investice, pravidelné dodávky bez výkyvů, společný trh a přínosy pro hospodářskou soutěž v jaderném sektoru). Opatření by kromě toho zajistilo přínosy pro životní prostředí, které jsou v souladu s cílem v článku 174 Smlouvy o ES.

(59)

Spojené království uvádí, že uznává, že opatření je podporou pro agenturu NDA. V tomto případě opět tvrdí, že podpora by měla být považována za slučitelnou se společným trhem, a to ze stejných důvodů. Spojené království předkládá seznam výhod, které by opatření přineslo ve světle cílů Smlouvy o Euratomu. U všech těchto výhod je uvedeno kvalitativní hodnocení spolu s kvantitativním odhadem přínosů, pokud se to považuje za možné.

(60)

Spojené království předkládá podrobný seznam a hodnocení činností, které zůstanou společnosti BNFL. Vysvětluje rovněž, jak bude společnost BNFL placena v době, kdy bude působit jako licencovaná společnost během dočasného období, než bude tato společnost vybrána v řízení o veřejné zakázce. Společnost BNFL obdrží platby pouze za přípustné náklady. Agentura NDA bude povinna dosáhnout 2 % snižování nákladů ročně. Přípustné náklady budou v zásadě vylučovat jakoukoli návratnost kapitálu. Budou rovněž omezeny rozpočtem ročního finančního limitu zařízení stanoveným agenturou NDA.

(61)

Platby mohou zahrnovat rovněž tzv. „pobídky založené na výkonu“, které budou poskytovány pouze tehdy, pokud bude dosaženo náročných cílů v oblasti nákladů. Hodnota těchto pobídek je založena na pečlivém porovnání průměrných ziskových marží mezinárodních inženýrských a stavebních společností.

(62)

Poté Spojené království uvádí své názory na dopad opatření na hospodářskou soutěž na jednotlivých trzích dotčených zařízeními, která společnost BNFL převede na agenturu NDA.

(63)

S ohledem na elektrárny typu Magnox se Spojené království domnívá, že opatření nebude mít žádný dopad na trh s elektrickou energií. Pozice elektrárny typu Magnox v pořadí podle hodnoty SRMC by byla vždy pod marginální elektrárnou, a to i v obdobích minimální poptávky. Z toho by plynulo, že případné snížení SRMC plynoucí z opatření nemůže ovlivnit dobu, během níž konkurenti mohou provozovat svá zařízení, ani cenu, za níž mohou prodávat svou produkci.

(64)

S ohledem na zařízení THORP v Sellafieldu Spojené království vysvětluje, že toto zařízení regeneruje vyhořelé jaderné palivo z reaktorů typu AGR a LWR (lehkovodní reaktory). Nový vstup do regenerace vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR by byl z ekonomického hlediska velmi nepřitažlivý, zejména vzhledem k nákladům na dopravu z/do Británie, což je jediná země, v níž se toto palivo používá. Ačkoli skladování by představovalo možnou alternativu regenerace paliva z reaktoru typu AGR, Spojené království také tvrdí, že nedostatek času a právní omezení v souvislosti s výstavbou nového úložiště paliva z reaktoru typu AGR i v Británii by zapříčinila, že by to bylo pro nově příchozí z ekonomického hlediska rovněž nepřitažlivé, zvláště vzhledem k omezené velikosti trhu s ukládáním vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR. Stejné druhy dohod se využívají rovněž u zařízení Springfields, které vyrábí pouze palivo AGR a Magnox.

(65)

S ohledem na vyhořelé palivo z reaktoru typu LWR Spojené království tvrdí, že většina tohoto druhu paliva, které má být regenerováno v zařízení THORP, se již nachází v Británii a že potíže s jeho dopravou na pevninu by omezily ekonomickou pobídku pro konkurenty.

(66)

Pokud jde o zařízení SMP v Sellafieldu, Spojené království tvrdí, že by bylo na újmu hospodářské soutěži, pokud by jeho provoz musel být ukončen. Došlo by k odstranění významného hráče na velmi koncentrovaném trhu. Uzavření zařízení SMP by dále znamenalo, že by ze Spojeného království muselo být pravidelně vyváženo značné množství plutonia, což by bylo pro odběratele velmi nákladné a rovněž potenciálně nebezpečné.

(67)

Co se týká úložiště nízce radioaktivního odpadu Drigg, Spojené království tvrdí, že vzhledem k tomu, že většina zemí nepovoluje dovoz zahraničního radioaktivního materiálu ke skladování nebo likvidaci, by jediným způsobem, jak zajistit hospodářskou soutěž, bylo vybudovat v Británii jiné úložiště. To by však nebyla lákavá investice, jelikož získání všech potřebných povolení by bylo obtížné. Vedlo by to rovněž k nadbytečné kapacitě, která by zapříčinila, že by investice byla ještě méně přitažlivá. Nejúčinnějším způsobem, jak podpořit hospodářskou soutěž na tomto trhu, by bylo, kdyby agentura NDA zadala provozování zařízení Drigg v řízení o veřejné zakázce.

(68)

Spojené království vítá podporu opatření ze strany společnosti EDF.

(69)

Spojené království vítá připomínky společnosti BE, které podporují opatření.

(70)

Spojené království se domnívá, že náležitá právní opatření zajistí, aby z možného provozování některých zařízení agentury NDA konkurenty společnosti BE nevyplývaly žádné problémy.

(71)

Spojené království věří, že Komise při zvažování faktů tohoto případu vezme plně v úvahu podmínky svého rozhodnutí o plánu restrukturalizace společnosti BE (9).

(72)

Spojené království se domnívá, že v jeho připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení již byly poskytnuty důležité podrobné údaje k otázkám, jimiž se Greenpeace zabývá. Jeho odpovědi na připomínky Greenpeace se proto omezují na některá tvrzení obecné povahy.

(73)

Spojené království uvádí, že opatření je ve skutečnosti plně v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“. Skupina BNFL by prostřednictvím aktiv převedených na agenturu NDA přispěla na více než 88 % závazků (10). Podpora poskytnutá vládou Spojeného království by byla omezena na to, co je nezbytné s ohledem na konečnou odpovědnost vlády za jadernou bezpečnost v zemi. Společnost BNFL nebude mít přímo prospěch z majetku a výnosů z obchodní činnosti, které převede na agenturu NDA. Bude mít prospěch pouze z případných pobídek založených na výkonu po dobu, kdy bude provozovat zařízení, a to pokud předčí cíle stanovené vládou.

(74)

Spojené království podrobně vysvětluje novou strukturu skupiny BNFL a její vztah s agenturou NDA.

(75)

Spojené království rovněž uvádí, že hlavní funkcí agentury NDA je vyřazení zařízení z provozu. Pokud by provozování některých zařízení na komerčním základě umožnilo agentuře NDA zajistit tento cíl méně nákladným způsobem při současném zachování vysoké úrovně bezpečnosti, je oprávněna tak učinit. Takováto rozhodnutí bude přijímat agentura NDA, a ne společnost BNFL.

(76)

Spojené království uvádí, že Komise se již zabývala otázkou ceny, kterou společnost BNFL účtuje společnosti BE za likvidaci jejího vyhořelého paliva, ve svém rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci British Energy.

(77)

Konečně, Spojené království zpochybňuje názor Greenpeace, že provoz agentury NDA bude neprůhledný a mohl by vést k vzájemnému subvencování se společností BNFL. Spojené království naopak tvrdí, že agentura NDA bude „přeborníkem, pokud jde o informování veřejnosti“. Její stanovy budou zahrnovat několik transparentních mechanismů, pokud jde o její účty, výdaje a celkové programování.

(78)

Přinejmenším část opatření se týká otázek, na něž se vztahuje Smlouva o Euratomu, a proto musí být podle toho posuzováno (11). Avšak pokud není nutné nebo jde nad rámec cílů Smlouvy o Euratomu nebo narušuje či hrozí, že naruší hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, je nutno jej posoudit podle Smlouvy o ES.

(79)

Založení agentury NDA a způsob, jakým bude financována, bude mít samozřejmě dopad na vypořádání a financování jaderných závazků, včetně vyřazení mnoha jaderných zařízení z provozu a zpracování velkého množství radioaktivního odpadu. Vyřazování zařízení z provozu a likvidace odpadu představují důležitou součást životního cyklu jaderného průmyslu, z čehož vyplývají rizika, jimiž je nutno se odpovědně zabývat, a náklady hrazené tímto odvětvím. Potřeba zabývat se riziky spojenými s nebezpečím plynoucím z ionizujícího záření představuje jednu z důležitých priorit jaderného sektoru. Komise bere na vědomí, že po více než 50 letech provozu jaderného průmyslu ve Spojeném království se otázky vyřazení zařízení z provozu a likvidace odpadu stávají stále důležitějšími, poněvadž mnoho zařízení dospělo ke konci životnosti a jsou nutná důležitá rozhodnutí a úsilí k zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků i obyvatelstva.

(80)

V tomto ohledu se Smlouva o Euratomu zabývá důležitou otázkou ochrany zdraví a bezpečnosti a zároveň usiluje o vytvoření „podmínek nezbytných pro rozvoj mocného jaderného průmyslu, který rozšíří zdroje energie …“. Čl. 2 písm. b) Smlouvy o Euratomu stanoví, že Společenství musí k dosažení svých cílů stanovit jednotné bezpečnostní normy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování. Čl. 2 odst. c) Smlouvy o Euratomu rovněž stanoví, že Společenství musí popřípadě usnadnit investice do jaderného sektoru. Na tomto základě Smlouva o Euratomu ustavuje Evropské společenství pro atomovou energii, přičemž vytváří potřebné nástroje a přiděluje povinnosti za účelem dosažení těchto cílů. V tomto ohledu (jak bylo potvrzeno Soudním dvorem) je jaderná bezpečnost svěřena do působnosti Společenství a musí být spojena s ochranou před nebezpečím, které vyplývá z ionizujícího záření, podle článku 30 kapitoly 3 Smlouvy o Euratomu týkající se ochrany zdraví (12). Komise musí zajistit, aby byla uplatňována ustanovení této smlouvy, a může proto přijmout rozhodnutí způsobem stanoveným v této smlouvě nebo vydat stanoviska, pokud uváží, že je to nutné.

(81)

Komise bere na vědomí, že podklady poskytnuté orgány Spojeného království ukazují, že účinky oznámeného opatření jsou mimo jiné zaměřeny na zajištění bezpečnosti jaderných zařízení, a to jak aktivních, tak i zastaralých, na zajištění správného, včasného a bezpečného vyřazení zastaralých jaderných zařízení z provozu a na skladování a poskytování dlouhodobých řešení pro vyhořelé jaderné palivo a radioaktivní odpad.

(82)

Při posuzování těchto informací, a zejména při stanovení toho, zda je opatření nutné nebo zda spadá do oblasti cílů Smlouvy o Euratomu, Komise bere na vědomí, že finanční podpora poskytnutá vládou agentuře NDA je určena na usnadnění výše uvedených cílů Smlouvy. Orgány Spojeného království se rozhodly založit a financovat agenturu NDA k zavedení procesu vyřazování zařízení z provozu a likvidace odpadu, který bude náležitě chránit zdraví a bezpečnost pracovníků a obyvatelstva obecně. Komise proto uznává, že se orgány Spojeného království zabývaly svými závazky stanovenými v rámci Smlouvy o Euratomu, aby zajistily bezpečné a náležité vyřazování jaderných zařízení z provozu správným a odpovědným způsobem v souladu s cíli Smlouvy o Euratomu.

(83)

Oznámené opatření dále posiluje splnění cílů Smlouvy o Euratomu tím, že zajišťuje, že zásahy státu nebudou použity pro jiné účely než pro vyřazení zastaralých jaderných zařízení z provozu a bezpečnou likvidaci radioaktivního odpadu v rámci plnění jaderných závazků. Princip stropu a mezní hodnoty zajistí, že bude k dispozici dostatek prostředků pro splnění těchto cílů při současném omezení zásahu na nejmenší možnou míru nutnou pro jejich dosažení.

(84)

Komise usuzuje, že opatření, která orgány Spojeného království navrhují, jsou vhodná pro řešení všech stanovených cílů a jsou plně v souladu s cíli Smlouvy o Euratomu.

(85)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES je státní podpora definována jako podpora poskytovaná v jakékoli podobě členským státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(86)

Za účelem analýzy, zda opatření představuje státní podporu pro společnost BNFL a/nebo pro agenturu NDA, Komise nejdříve posuzovala, zda opatření přineslo těmto subjektům nějakou výhodu.

(87)

Poskytnutím výhody je v tomto případě nutno rozumět to, že stát hradí náklady, které by normálně byly hrazeny těmito dvěma společnostmi. Proto je nutné nejdříve stanovit srovnávací měřítko pro běžné náklady, které by musela společnost hradit, aby bylo možno později analyzovat, zda část těchto nákladů platí stát.

(88)

Podle článku 174 Smlouvy o ES musí být politika Společenství v oblasti životního prostředí založena zejména na zásadě, že by měl platit znečišťovatel.

(89)

Podle článku 6 Smlouvy o ES musí být požadavky na ochranu životního prostředí zahrnuty do vymezení a provádění politik Společenství.

(90)

V praxi to znamená, že Komise obvykle má za to, že provádění politiky státní podpory s ohledem na zásadu „znečišťovatel platí“ vyžaduje, aby náklady na znečištění byly internalizovány znečišťovateli (13). To znamená, že tyto náklady by se měly považovat přesně za náklady, které musí běžně hradit znečišťovatel, což zase znamená, že jejich uhrazení státem by se mělo považovat za výhodu poskytnutou státem.

(91)

V tomto případě se stát zavazuje pokrýt případnou neschopnost agentury NDA hradit náklady spojené s jadernými závazky zařízení, která budou na agenturu NDA převedena. Jelikož tyto závazky se týkají sanace zařízení zamořených radioaktivitou, Komise se domnívá, že se jedná o náklady za znečištění, které (jak bylo vysvětleno výše) by normálně měli hradit znečišťovatelé, konkrétně provozovatelé zařízení. Jelikož stát bude hradit část těchto nákladů, tyto platby je nutno považovat za poskytnutí výhody znečišťovatelům.

(92)

V tomto ohledu Komise nesouhlasí s tvrzením Spojeného království, že opatření splňuje zásadu „znečišťovatel platí“, protože podle údajů poskytnutých Spojeným královstvím bude více než 88 % těchto nákladů hrazeno provozovateli. Komise se domnívá, že tyto odhady ukazují, že přibližně 12 % těchto nákladů hrazeno znečišťovateli nebude, což prokazuje, že opatření nebere plně v potaz zásadu „znečišťovatel platí“.

(93)

Ačkoli (jak bylo vysvětleno výše) je v tomto případě poměrně snadné stanovit, že opatření obecně povede k tomu, že znečišťovatelům bude poskytnuta výhoda, protože nebudou hradit plné náklady plynoucí ze znečištění, obtížnější je stanovit přesně rozsah, nakolik je každý provozovatel znečišťovatelem, a tedy přesný rozsah, nakolik je každý z nich zproštěn hrazení svých nákladů za znečištění.

(94)

Většina nákladů za znečištění, o něž se v tomto případě jedná, jsou náklady spojené s vyřazením jaderných elektráren, které byly během své doby životnosti provozovány několika provozovateli. Provedení zásady „znečišťovatel platí“ v tomto případě vyžaduje možnost rozhodnout, který z jednotlivých provozovatelů odpovídá za jak velkou část těchto nákladů.

(95)

Náklady na vyřazení z provozu vznikají najednou v prvních okamžicích provozu zařízení. Pozdější nárůst těchto nákladů je v porovnání s náklady vzniklými na samém počátku nepatrný.

(96)

Proto by úplné přímé provedení zásady internalizace nákladů, což je převedení zásady „znečišťovatel platí“, vyžadovalo, aby veškeré náklady na vyřazení zařízení z provozu byly zohledněny v ceně prvních jednotek energie prodaných elektrárnou.

(97)

Je zřejmé, že takovýto výklad zásady „znečišťovatel platí“ by byl zcela v rozporu s ekonomikou výroby elektrické energie a že by byl natolik neschůdný, že by nebylo dokonce dosaženo vlastního cíle. Proto se všeobecně uznává, že aby bylo možno na tyto náklady uplatnit zásadu „znečišťovatel platí“ proveditelným způsobem, je nutno nalézt způsoby rozložení nákladů za znečištění (nebo, abychom byli přesní, zákonné povinnosti tyto náklady hradit) přinejmenším po očekávanou dobu životnosti elektrárny.

(98)

Způsob, jakým jsou náklady rozloženy, má zvláštní význam pro použití pravidel pro státní podporu, pokud stát zamýšlí platit náklady na vyřazení těch zařízení, která byla vlastněna několika vlastníky. V tomto případě rozložení nákladů za znečištění mezi postupné vlastníky rovněž ovlivňuje rozložení možné výhody poskytnuté státem každému z těchto vlastníků.

(99)

Ve Společenství neexistuje harmonizovaný systém přidělování nákladů na vyřazení z provozu jednotlivým vlastníkům jaderných zařízení. Členské státy mají různé systémy pro plnění zákonné povinnosti dostát svým jaderným závazkům, tyto systémy vedou k různým možným způsobům rozdělení nákladů mezi jednotlivé vlastníky jaderných zařízení (14).

(100)

I přesto, že neexistuje harmonizovaný systém, Komise se domnívá, že lze rozlišit dvě široké kategorie.

(101)

První typ systémů spočívá v tom, že závazky týkající se vyřazování zařízení z provozu jsou považovány za investiční náklady. V tomto případě povinnost hradit tyto náklady vzniká v okamžiku uvedení zařízení do provozu a od té doby jsou náklady nevyhnutelné. Z účetního hlediska se závazky podobají dluhu vůči hypotetickému subjektu, který zařízení vyřadí z provozu. Stejně jako všechny dluhy je i tento možno uhradit ve splátkách a různé strany jej mohou prodávat nebo kupovat. V každém případě však toto začíná na samotném počátku provozu zařízení.

(102)

Systémy druhého typu spočívají v tom, že závazky týkající se vyřazování zařízení z provozu jsou považovány za provozní náklady. V těchto případech se povinnost hradit tyto náklady vytváří pravidelně, obvykle ročně, jako součást provozu zařízení. Budoucí splátky proto jsou nevyhnutelné. Z účetního hlediska se závazky podobají roční dani placené hypotetickému subjektu, který zařízení vyřadí z provozu. Zákonný poplatek za tento ekvivalent daně nenabíhá zcela na počátku provozu zařízení, ale průběžně během doby provozu zařízení.

(103)

Výše uvedené dva systémy mohou v mnoha případech v praxi vést ke stejnému chování, zejména u ekonomicky efektivních elektráren (15). V tomto případě mají provozovatelé, na něž se vztahuje první systém, tendenci odkládat stranou finanční prostředky na splnění své povinnosti vzniklé na počátku stejně pravidelně, jako kdyby museli hradit roční platby.

(104)

Tyto dva systémy však vedou ke dvěma velmi odlišným výkladům v rozboru státní podpory v případech, kdy je ekonomicky neefektivní elektrárna převedena z jednoho vlastníka na druhého pod příslibem státu, že uhradí schodek v nákladech na vyřazení zařízení z provozu.

(105)

Podle prvního systému se první vlastník nemůže vyhnout závazku uhradit celé náklady na vyřazení z provozu. Nemůže-li prodat část tohoto závazku za tržních podmínek novému vlastníkovi, zůstává za tuto část odpovědný, a nového vlastníka nelze považovat za odpovědného bez ohledu na velikost této části v porovnání se skutečnou dobou, během níž první vlastník elektrárnu provozoval. To může vést k situaci, kdy první vlastník čelí zatížení, které je nepřiměřeně vysoké v poměru k době, během níž elektrárnu provozoval, a naopak, zatížení nového vlastníka je nepřiměřeně nízké. Hospodářská situace elektrárny je činitelem, který určuje rozložení závazků. V krajním případě, pokud je elektrárna natolik neefektivní, že kryje pouze provozní náklady, první vlastník by byl odpovědný za veškeré náklady na vyřazení z provozu a nový vlastník by neodpovídal za žádné. Zásah státu by pak musel být vykládán jako výhoda pouze pro prvního vlastníka.

(106)

Podle druhého systému by nový provozovatel musel v každém případě hradit částky, které by mu byly v budoucnu účtovány na základě mechanismu pravidelně vznikající povinnosti. Těmto závazkům se na druhé straně může vyhnout první provozovatel, jelikož zákonná povinnost hradit je vzniká při skutečném provozu elektrárny. Proto prvnímu provozovateli nelze v rámci tržní transakce účtovat budoucí závazky nového provozovatele, pokud neobdrží odpovídající náhradu. Podle tohoto systému proto provozovatelé vždy zůstávají odpovědnými za svou část nákladů na vyřazení zařízení z provozu, ať je hospodářská situace elektrárny jakákoli.

(107)

Způsob, jakým Spojené království nakládá s jadernými závazky, není žádným ze dvou referenčních systémů k provedení zásady „znečišťovatel platí“ popsaných ve (101). a (102). bodu odůvodnění, jelikož jak již bylo zmíněno, neuplatňuje plně zásadu „znečišťovatel platí“. Nicméně pro posouzení opatření je nutné odkázat na vhodné srovnávací měřítko, jinak by nebylo možné posoudit, nakolik nebyla zásada „znečišťovatel platí“ provedena.

(108)

V nynější fázi právního rozboru Komise není s to rozhodnout, zda jí právo Společenství umožňuje použít jednu z výše uvedených metod při analýze důsledků zásady „znečišťovatel platí“ v rámci pravidel státní podpory. Komise konstatuje, že v žádném případě není nutné rozhodnout o této otázce v daném případě, jelikož jak bude prokázáno níže, obě metody vedou ke stejnému závěru, pokud jde o společnost BNFL a agenturu NDA, tj. opatření nepředstavuje státní podporu pro společnost BNFL, ale zahrnuje státní podporu pro agenturu NDA, kterou lze považovat za slučitelnou se společným trhem.

(109)

Komise analyzovala, zda opatření zahrnuje výhodu pro společnost BNFL na základě obou referenčních systémů popsaných ve (101). a (102). bodu odůvodnění. Jak bylo vysvětleno výše, účelem obou analýz je ověřit, že v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ společnost BNFL uhradila část jaderných závazků, které jí lze přičíst, pouze vlastními prostředky, a ne prostřednictvím státní podpory.

(110)

Při provádění těchto dvou analýz Komise vzala v úvahu historii vlastnictví uvažovaných zařízení, jakož i historii státního zásahu v jejich prospěch, což je shrnuto níže.

(111)

Elektrárny typu Magnox byly původně vlastněny a provozovány dvěma státními společnostmi, které ve Spojeném království vlastnily rovněž jiné elektrárny než typu Magnox. Britský jaderný sektor pak byl v několika fázích restrukturalizován.

(112)

V první fázi byly elektrárny typu Magnox odděleny od ostatních elektráren. Elektrárny typu Magnox byly sdruženy do jediné společnosti vlastněné státem s názvem Magnox Electric. Vznikla pohledávka odpovídající účetní hodnotě převedených společností. Tuto částku dlužily společnosti Magnox Electric společnosti, které nyní vlastnily pouze elektrárny jiného typu než Magnox (dále jen „provozovatelé jiných elektráren“). Později byla tato pohledávka vyhrazena na pokrytí veškerých jaderných závazků elektráren typu Magnox.

(113)

Ve druhé fázi vláda Spojeného království odkoupila pohledávku od společnosti Magnox Electric a nahradila ji závazkem uhradit schodek jaderných závazků omezený stejnou hodnotou, jakou má pohledávka, indexovanou stejnými sazbami. Je třeba poznamenat, že tato fáze nezměnila postavení společnosti Magnox Electric, jelikož ta byla oprávněna obdržet tyto prostředky v důsledku první fáze. Na druhé straně tímto krokem stát zmírnil dluhové zatížení s ohledem na provozovatele jiných elektráren.

(114)

Ve třetí fázi společnost BNFL odkoupila od vlády Magnox Electric za symbolickou cenu jedné libry. V té době byl výše uvedený závazek vlády nahrazen závazkem novým stanoveným na základě nově odhadnuté záporné zůstatkové účetní hodnoty elektráren: 3,7 miliard GBP. Je nutno uvést, že v rozporu s tím, čemu Komise věřila v rozhodnutí o zahájení řízení, tento závazek nemá žádný vztah s doporučujícím dopisem, který Komise schválila ve věci státní podpory N 34/90 (16).

(115)

Opatření je čtvrtým a posledním krokem restrukturalizace. Společnost BNFL převede elektrárny na agenturu NDA spolu s veškerým finančním majetkem s nimi spojeným, včetně výše uvedeného závazku (dále jen „závazek Magnox“).

(116)

Elektrárny Calder Hall a Chapelcross Magnox představují výjimku z výše popsaného procesu. Společnost BNFL za ně nesla odpovědnost od roku 1971, kdy byla založena a tyto elektrárny byly na ni převedeny. Společnost BNFL současně převzala vlastnictví a odpovědnost za zařízení Springfields.

(117)

Ostatní zařízení, jichž se převod na agenturu NDA týká, a zejména zařízení THORP a SMP, byla společností BNFL vlastněna od počátku svého provozu až do převodu na agenturu NDA.

(118)

V rámci této analýzy (jak bylo vysvětleno ve (105) bodu odůvodnění) nelze v případě, že zařízení změní vlastníka, kupujícího považovat za odpovědného za jaderné závazky, které překračují závazky, jež je ochoten převzít od prodávajícího. To znamená, že v tomto referenčním systému, pokud má zařízení zápornou účetní hodnotu, která spočívá v závazcích týkajících se vyřazení jaderného zařízení z provozu, břemeno zůstává na prodávajícím, a pokud kupující souhlasí s tím, že převezme odpovědnost za závazky, je oprávněn obdržet za tyto závazky platbu jako zápornou cenu.

(119)

Podle tohoto systému když společnost BNFL získala elektrárny od Magnox Electric, byla oprávněna obdržet hodnotu závazku Magnox jako zápornou cenu za jejich zápornou účetní hodnotu. Závazek Magnox proto nelze vykládat jako výhodu poskytnou společnosti BNFL, a mohl být právem zahrnut do rozvahy společnosti jako majetek, který vlastní. Lze ho tedy považovat za příspěvek společnosti BNFL ke splnění jaderných závazků, za něž převzala plnou odpovědnost.

(120)

Stejné odůvodnění je nutno použít pro převedení zařízení ze společnosti BNFL na agenturu NDA: jelikož agentura NDA v rámci tohoto referenčního systému přebírá veškeré závazky, BNFL by měla současně na agenturu NDA převést kladná aktiva v celkové hodnotě rovnající se hodnotě převedených závazků. Pokud by tak neučinila, rozdíl by představoval podporu poskytnutou společnosti BNFL.

(121)

Níže uvedená tabulka, kterou poskytlo Spojené království, udává aktualizované hodnoty závazků a aktiv převedených společností BNFL na agenturu NDA před zahájením řízení. Stojí za zdůraznění, že (jak bylo vysvětleno výše) celou hodnotu závazku Magnox lze považovat za příspěvek společnosti BNFL, jelikož tato společnost byla sama oprávněna obdržet tuto hodnotu jako platbu v době, kdy elektrárny odkoupila.

Tabulka 3

odhady aktiv a závazků pro rok 2005, které mají být převedeny společností BNFL na agenturu NDA s uvedením příspěvku BNFL s ohledem na její jaderné závazky. Ceny března 2005, diskontováno na 5,4 % nominální sazby, částky v miliardách GBP.

(122)

Výše uvedená tabulka se zakládá na účetní závěrce společnosti BNFL. Tato účetní závěrka byla ověřena auditorem. Kromě nárůstu hodnoty závazků Magnox kvůli indexaci je hlavní změnou v porovnání s údaji uvedenými v rozhodnutí o zahájení řízení skutečnost, že společnost BNFL převede na agenturu NDA větší finanční majetek.

(123)

Komise si uvědomuje, že odhady budoucích výnosů ze zařízení Sellafield mohou být sporné. Greenpeace přiložilo ke svým připomínkám zprávu, která zpochybňuje vhodnost investic do těchto zařízení, zejména do SMP.

(124)

Komise však uvádí, že budoucí hotovostní tok zařízení THORP je založen převážně na smlouvách, které již byly podepsány a které budou provedeny ve zbývající době životnosti zařízení. Odhady budoucích hotovostních toků zařízení THORP proto pravděpodobně nebudou vykazovat významnou chybu. Může se však stát, jak tvrdí Greenpeace, že regenerace nebude z ekologického hlediska nejlepším řešením pro konečné uložení jaderného odpadu. Komise se však domnívá, že pravomoc učinit toto rozhodnutí mají výlučně dotčené země a pro politiku Společenství v oblasti státní podpory je to nepodstatné.

(125)

U zařízení SMP je situace odlišná, jelikož SMP musí stále ještě zadat většinu svých operací. Komise porovnávala hodnotu předloženou orgány Spojeného království s hodnotou, která byla výsledkem postupu posuzování hospodářské situace společnosti BNFL u továrny MOX v Sellafieldu (17). Komise zjistila, že údaj, který orgány Spojeného království použily, odpovídá průměru přiměřených scénářů vyplývajících z analýzy provedené nezávislými poradci při tomto posouzení (18).

(126)

Komise bere na vědomí připomínku Greenpeace, že výše uvedené posouzení hospodářské situace společnosti BNFL pro továrnu MOX v Sellafieldu se uskutečnilo poté, co byla utopena většina investičních nákladů do zařízení SMP. Toto načasování znamenalo, že při rozhodování o hospodářské odůvodněnosti provozu zařízení nebyly vzaty v úvahu investiční náklady. Komise chápe, že v této souvislosti mohl kladný výsledek posouzení vyvolat nesprávný dojem, že investice do SMP byla ziskovým rozhodnutím, zatímco ve skutečnosti výsledek znamenal pouze to, že jelikož investice se již uskutečnila, bylo logičtější zařízení provozovat v naději, že tím dojde k menším celkovým ztrátám. Komise však konstatuje, že takovéto rozlišování má vliv pouze na správnost volby načasování posouzení, a ne na platnost odhadů budoucích hotovostních toků při posouzení.

(127)

Odhadované budoucí hotovostní toky pro elektrárny typu Magnox berou v úvahu poslední ceny elektrické energie ve Velké Británii. Ceny elektrické energie byly v Británii koncem roku 2005 zvlášť vysoké. Není zřejmé, zda zůstanou na této úrovni delší dobu. Avšak některé z důvodů obvykle uváděných u vysokých cen elektřiny, zejména růst cen plynu a účinek obchodování s emisemi, pravděpodobně budou přetrvávat a v případě účinku obchodování s emisemi se mohou dokonce zvýšit. Údaje použité pro odhad tohoto hotovostního toku jsou stále ještě velmi opatrné, ačkoli berou v úvahu rostoucí tendenci, v porovnání s cenami, které platí dnes (19). Komise se proto domnívá, že tento odhad je přijatelný pro několik málo let, během nichž budou elektrárny typu Magnox v provozu.

(128)

Agentura NDA vypočítává a zveřejňuje vlastní odhady celkových jaderných závazků. Tyto odhady jsou vyšší než odhady použité v účetní závěrce společnosti BNFL. Nerozlišují mezi ekonomickými a jinými závazky, jelikož toto rozlišování, které je důležité pro kontrolu státní podpory, pro činnost agentury NDA nemá význam. Podle Spojeného království však rozdělení celkových závazků podle nejnovějších odhadů agentury NDA (20) na ekonomické a ostatní závazky ve stejném poměru, jaký se použil pro výše uvedený výpočet, vede k tomu, že odhadované celkové ekonomické jaderné závazky dosahují 18,2 miliard GBP v cenách března 2005 (v porovnání s 15,1 miliard GBP z účetní závěrky společnosti BNFL). Celkový příspěvek BNFL plynoucí z téhož výpočtu jako v tabulce Tabulka 3 výše by byl záporný a činil by 1,9 miliard GBP (místo kladného výsledku 1,1 miliard GBP (21).

(129)

Komise uznává, že je obtížné jaderné závazky odhadnout, jelikož souvisejí s činnostmi, které budou probíhat daleko v budoucnu a s nimiž dosud máme jen málo zkušeností. To platí zejména o činnostech souvisejících z vyřazením velmi specifických zařízení jako jsou ta, která jsou převedena na agenturu NDA. S ohledem na tyto nejistoty Komise zastává názor, že rozpětí nejistoty ve výši 3,1 miliard GBP z celkových 15 až 18 miliard GBP je přijatelné.

(130)

Je pochopitelné, že odhad závazků ze strany BNFL je nižší než u agentury NDA. Je zjevně v zájmu BNFL mít ve své rozvaze menší závazky. Na druhé straně v zájmu agentury NDA je být v odhadech konzervativní, aby získala dostatečné finanční prostředky na svou činnost, zejména v době rozpočtových omezení. Skutečnost, že agentura NDA má povinnost dosáhnout zvýšení účinnosti ve výši 2 % p.a., je další pobídkou, aby předložila spíše konzervativní první odhady.

(131)

Vláda Spojeného království uvádí, že obdobné, ale větší zkušenosti v USA ukazují, že odhady nákladů na vyřazení z provozu sledují křivku, kdy náklady po počátečním růstu v důsledku větších zkušenosti a lepších technologií klesají.

(132)

V posledních deseti letech vláda USA zavedla pro sanaci jaderných zařízení smlouvy založené na výkonu. To je přístup, který se nyní agentura NDA zavázala provést. Zkušenosti z USA ukazují, že v období přibližně pěti let je možné zvrátit tendenci rostoucích odhadů závazků a naopak odhady závazků snížit urychlením práce a snížením nákladů. Např. finanční zpráva ministerstva financí USA za rok 2003 uvádí, že ministerstvo energetiky snížilo svůj environmentální závazek o 26,3 miliard USD (12,5 %) ve finančním roce 2003; to je druhý rok v řadě, kdy se environmentální závazek ministerstva energetiky snižoval. Pokles v roce 2003 byl zapříčiněn zejména rekonstrukcí programu sanace, který se zaměřil na své hlavní poslání, a urychlením sanace (22). Nejnovější zpráva amerického vládního úřadu Government Accountability Office (GAO) zkoumala cíl ministerstva energetiky týkající se snížení nákladů na sanaci jaderných zařízení. Zpráva GAO uvedla, že v březnu 2005 ministerstvo energetiky dodržovalo časový plán či bylo dokonce v předstihu u mnoha ze 16 činností v oblasti sanace a pozadu bylo u tří náročných a nákladných činností. Zpráva GAO uvedla, že ministerstvo energetiky očekává významné snížení nákladů u původního cíle ve výši 50 miliard USD (23).

(133)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že lze přiměřeně předpokládat, že z těchto dvou odhadů bude blíže skutečnosti pravděpodobně odhad společnosti BNFL.

(134)

Komise proto činí závěr, že v rámci tohoto referenčního systému opatření nezahrnuje žádnou podporu pro společnost BNFL.

(135)

Za účelem výpočtu příspěvku společnosti BNFL podle tohoto systému spočívá první krok v patřičném přidělení jaderných závazků jednotlivým vlastníkům elektráren způsobem, který je v souladu s poplatky, které by hypotetický subjekt, který zařízení vyřazuje z provozu, účtoval každému z nich. Profil tohoto poplatku bude pravděpodobně úzce svázán s výnosy elektráren.

(136)

U elektráren typu Magnox se Komise domnívá, že nejvhodnějším způsobem, jak to učinit, je přidělit tyto závazky v poměru k času, jelikož výkon těchto elektráren je v čase velmi stabilní.

(137)

V případě zařízení Springfields přidělení rozlišovalo mezi závazky spojenými s regenerací vyhořelého paliva Magnox, závazky spojenými s regenerací vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR a ostatními závazky. Závazky Magnox jsou přiděleny pomocí stejného vzorce, který byl použit u elektráren typu Magnox výše, jelikož produkce jaderného odpadu je přímo spojena s objemem vyrobené elektrické energie. Závazky AGR jsou společnosti BNFL přiděleny v souladu s jejími dohodami se společností BE, přičemž BE měla odpovědnost za tyto závazky až do roku 1995. Stejná metoda je použita u závazků souvisejících s elektrárnou typu Magnox zařízení Sellafield (24).

(138)

Ostatní závazky (závazky zařízení jiného typu než Magnox a AGR) zařízení Springfields jsou přiděleny v poměru k času. Stejná metoda využívající poměru k času je použita u zařízení Drigg a Capenhurst.

(139)

U zařízení THORP a SMP v Sellafieldu je situace odlišná. Tato zařízení postavila společnost BNFL. Zařízení THORP provozovala nejdříve BNFL, ale nyní je má provozovat agentura NDA. Zařízení SMP bude provozovat výlučně nebo téměř výlučně agentura NDA. Přidělení závazků v poměru k času by proto vedlo k tomu, že na agenturu NDA by připadla významná část těchto závazků.

(140)

Avšak na rozdíl od elektráren nebo továren na dodávku paliva se u těchto zařízení neuvažuje se stálým obchodním plánem. Obecně jsou spravována tak, aby největší zisk přinášela na samém počátku svého provozu. První smlouvy, které byly v tomto ohledu podepsány, se nazývají smlouvami na „základní výkon“. Provozovatelé usilují o to, uhradit pokud možno veškeré náklady na vyřazení z provozu z výnosů zajištěných těmito smlouvami. To je typický případ zařízení THORP a SMP. V těchto případech se Komise domnívá, že i v tomto referenčním systému je vhodné přidělit veškeré závazky prvnímu vlastníkovi, poněvadž obezřetný regulátor by pravděpodobně stanovil příspěvky na splacení veškerých nákladů na vyřazení zařízení z provozu tak, že by účtoval většinu z nich (ne-li celé) prvním smlouvám na základní výkon podepsaným tímto vlastníkem.

(141)

Komise bere na vědomí, že připomínky Greenpeace poukazují na skutečnost, že je docela pravděpodobné, že obchodní vyhlídky zařízení THORP a SMP nejsou tak dobré, jak se původně zdálo. Komise je však názoru, že to by nemělo být důvodem pro odchylku ve způsobu přidělování závazků, poněvadž ačkoli se celková aktivita zařízení snižuje, obecný profil tvorby výnosů (tj. většina výnosů je získána na počátku provozu) by měl zůstat stejný.

(142)

V souladu s tím Komise přidělila veškeré jaderné závazky zařízení THORP a SMP společnosti BNFL.

(143)

Druhý krok spočívá ve výpočtu hodnoty příspěvku společnosti BNFL na tyto závazky.

(144)

Tato příspěvek musí zohlednit v prvé řadě závazky, které již byly společností BNFL splněny. Určitý počet zařízení, včetně zejména některých elektráren typu Magnox, již ukončil činnost, a začalo jejich vyřazování z provozu. Společnost BNFL vydala na splnění těchto závazků 5,1 miliard GBP. Přitom společnost BNFL nezkoumala, zda závazky, které splnila, by ji bylo možno přičíst v rámci tohoto referenčního systému. Do výpočtu však lze zahrnout celý tento příspěvek, jelikož splněné závazky buď bylo možno přičíst společnosti BNFL, a proto mohou být zahrnuty přímo do výpočtu, nebo jí tyto závazky nebylo možno přičíst, a v tomto případě společnost BNFL poskytla příspěvek na více závazků, než měla, a zaslouží si za to náhradu.

(145)

Za druhé, příspěvek musí vzít v úvahu rovněž finanční majetek, který společnost BFNL převede na agenturu NDA. Od hodnoty tohoto majetku, který bude převeden na agenturu NDA, je nutno odečíst hodnotu, kterou společnost BNFL obdržela v době, kdy odkoupila elektrárny typu Magnox, jelikož příspěvek BNFL představuje pouze zvýšení hodnoty tohoto majetku.

(146)

Konečně, budoucí hotovostní toky v případě zařízení SMP a THORP, které získá agentura NDA místo společnosti BNFL, by se měly rovněž považovat za příspěvek BNFL, aby to bylo v souladu s výše uvedeným rozhodnutím přičíst všechny závazky těchto zařízení společnosti BNFL.

(147)

Níže uvedená tabulka shrnuje výsledky výpočtu podle tohoto referenčního systému:

Tabulka 4

Odhad příspěvku společnosti BNFL na jí přidělenou část závazků. Ceny roku 2005, diskontováno na 5,4 % nominální sazby, částky v miliardách GBP.

(148)

Výše uvedenou tabulku poskytly orgány Spojeného království. Zakládá se na údajích z účetní závěrky společnosti BNFL stejně jako v tabulce Tabulka 3.

(149)

V tomto případě platí rovněž úvahy uvedené ve (128). až (133). bodu odůvodnění.

(150)

Komise proto vyvozuje závěr, že v rámci tohoto referenčního systému opatření nezahrnuje žádnou podporu pro BNFL.

(151)

Výše uvedené dva výpočty lze použít rovněž k zjištění, zda a nakolik opatření poskytuje výhodu agentuře NDA.

(152)

Komise se však domnívá, že v tomto případě výpočet není nutný. Opatření poskytuje neomezenou záruku, že stát bude hradit všechny výdaje agentury NDA, pokud tyto nebude možné pokrýt z výnosů z obchodních činností nebo z finančního majetku, který na ní bude převeden. Tato záruka není omezena ani co do rozsahu, ani časově. Nevylučuje náklady spojené s konkurenčními činnostmi, zejména pokud tyto činnosti mohou vytvořit dodatečné zvýšené závazky, a není omezena co do výše.

(153)

Komise se domnívá, že takováto neomezená záruka sama o sobě představuje výhodu, kterou stát poskytne agentuře NDA.

(154)

Jelikož tato záruka je financována z veřejných prostředků a je určena pro agenturu NDA a jelikož agentura NDA bude pokračovat v některých obchodních činnostech na trzích, na nichž dochází k obchodování mezi členskými státy, Komise vyvozuje závěr, že opatření zahrnuje státní podporu pro agenturu NDA ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(155)

Komise uvádí, že Spojené království nezpochybnilo skutečnost, že opatření představuje státní podporu pro agenturu NDA.

(156)

Čl. 87 odst. 1 stanoví obecné pravidlo zákazu státní podpory v rámci Společenství.

(157)

Čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES stanovují výjimky z obecné neslučitelnosti uvedené v čl. 87 odst. 1.

(158)

Výjimky uvedené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES se v tomto případě nepoužijí, jelikož opatření není sociální povahy a není určeno pro jednotlivé spotřebitele, není určeno k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a není určeno pro hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa.

(159)

Další výjimky stanovuje čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES. Výjimky uvedené v čl. 87 odst. 3 písm. a), b) a d) se v tomto případě nepoužijí, jelikož podpora nenapomáhá hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, nenapomáhá uskutečnění nějakého významného projektu společného evropského zájmu nebo nenapravuje vážnou poruchu hospodářství některého členského státu a také není určena na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví.

(160)

Použít proto lze pouze výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES. Čl. 87 odst. 3 písm. c) povoluje státní podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(161)

Komise obvykle vykládá znění čl. 87 odst. 3 písm. c) v tom smyslu, že opatření lze považovat za slučitelné se Smlouvou, pokud jeho kladný příspěvek ke splnění některých cílů Společenství převažuje jeho nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

(162)

Oddíl 7.1 vysvětluje podrobněji slučitelnost opatření s cíli Smlouvy o Euratomu. Komise vítá založení agentury NDA a považuje to za vynikající opatření pro účinné vypořádání se se zátěží v souvislosti s jadernými závazky pocházejícími z dávné minulosti, kdy politiky v oblasti životního prostředí nedosahovaly nynějšího standardu. Komise má za to, že agentura NDA přispěje rozhodujícím způsobem k co nejlepšímu provedení závěrečné části jaderného cyklu. Takto přispěje zjevně ke splnění jaderné politiky Společenství stanovené ve Smlouvě o Euratomu. Kladný příspěvek opatření je proto velmi důležitý a podle názoru Komise je prokázán.

(163)

Pokud by agentura NDA měla povinnost ukončit co nejdříve komerční provoz zařízení, za něž bude odpovědna, pravděpodobně by nedošlo k žádnému nepříznivému účinku opatření na hospodářskou soutěž. Spojené království si však tuto možnost nezvolilo a umožnilo, aby agentura NDA za určitých podmínek pokračovala v komerčním provozu zařízení. Komise může pouze konstatovat, že tímto Spojené království umožnilo, aby činnost agentury NDA ovlivňovala vnitřní trh. To vyvolává nutnost analyzovat velikost tohoto dopadu, aby bylo možno opatření posoudit.

(164)

Komise se domnívá, že pokračující komerční provoz zařízení agenturou NDA za podpory státu má velmi obdobný dopad na hospodářskou soutěž, jako je dopad, který by plynul z dalšího provozování společnosti, jež dostává podporu na restrukturalizaci. V tomto ohledu je nápadná paralela s restrukturalizací společnosti BE (25). S ohledem na tuto podobnost se Komise domnívá, že nejvhodnější způsob posouzení dopadu opatření na hospodářskou soutěž a zjištění mezí, v rámci nichž by ji bylo možno považovat za slučitelnou se společným trhem, spočívá v použití odůvodnění pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (26), a zejména v potřebě nalézt vhodná vyrovnávací opatření ke zmírnění účinků podpory, je-li to nutné.

(165)

Před provedením podrobné analýzy podmínek hospodářské soutěže u každého z těchto zařízení má Komise dvě obecné poznámky týkající se dopadu opatření na hospodářskou soutěž.

(166)

První poznámkou je, že stanovy agentury NDA samy o sobě zmírňují dopad opatření na hospodářskou soutěž, a to i u zařízení, jejichž provoz bude pokračovat. Společnost s obchodním cílem by pravděpodobně využila provozní podporu ke snížení svých nákladů a prodeji za nízkou cenu. Agentura NDA bude naopak provozovat zařízení pouze tehdy, může-li jeho provoz přispět k její hlavní povinnosti, tj. vyřazení zařízení z provozu. Agentura NDA proto nebude mít pobídku k tomu, aby využívala podporu k poskytování služeb za nižší než tržní cenu, a jistě nebude mít zájem na využití podpory ke snížení svých nákladů. Ačkoli agentura NDA bude i nadále provozovat stávající zařízení, nebude investovat do zařízení nových. Nebude mít proto zájem na obchodní politice zaměřené na získání vlivu a podílu na trhu.

(167)

Agentura NDA nebude investovat do nových zařízení, ani se zapojovat do nových činností. Hotovostní toky, které vytvoří pokračujícím provozem některých zařízení, budou použity výhradně za účelem získání více prostředků na splnění jaderných závazků. Rámec činnosti agentury NDA přesně vymezuje všechny výnosy agentury NDA, aby bylo zamezeno jejich použití k jiným účelům.

(168)

Všichni provozovatelé jaderných zařízení by v zásadě měli hradit příslušnou část jaderných závazků podle principu „znečišťovatel platí“. Za tímto účelem se Spojené království zavázalo, že bude od agentury NDA a společností majících licenci na provozování elektrárny vyžadovat, aby se zavázaly, že vyvinou veškeré přiměřené úsilí, aby jejich ceny hradily část závazků, které lze přičíst agentuře NDA. Pokud by tohoto cíle nebylo dosaženo, Spojené království to oznámí Komisi spolu s informacemi o důvodech jeho nesplnění.

(169)

Druhou poznámkou je, že systém řízení o veřejné zakázce, který Spojené království zavede k určení licencovaných společností, bude mít sám o sobě velmi prospěšný dopad na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Vytvoří základ pro skutečný trh při provozování některých jaderných zařízení ve Spojeném království a (co je důležitější) jejich vyřazení z provozu. Komise se domnívá, že rozvoj tohoto trhu umožní šíření know-how v celém výrobním odvětví Společenství. Opatření bude mít proto významné pozitivní externality, které budou prospěšné zejména s ohledem na četná jaderná zařízení, která bude nutno v Evropské unii vyřadit z provozu během příštích desetiletí.

(170)

Komise analyzovala rovněž podmínky hospodářské soutěže u každého typu zařízení, které bude agentura NDA nadále provozovat na komerčním základě.

(171)

Elektrárny typu Magnox jsou provozovány na velmi konkurenčním trhu s elektrickou energií ve Velké Británii.

(172)

Komise bere v úvahu mikroekonomická tvrzení Spojeného království, že opatření, i kdyby snížilo SRMC elektráren, nebude mít dopad na dobu, během níž konkurenti provozují elektrárny, a cenu, za níž prodávají vyrobenou elektrickou energii.

(173)

V tomto ohledu má Komise určité výhrady. Tyto argumenty mohou platit na jednotném, většinou krátkodobém, dokonalém trhu s dokonalými informacemi, přednostně na trhu sdružení firem. Současný trh s elektřinou ve Velké Británii takovýmto trhem však není. Je založen většinou na dvoustranných smlouvách s několika trhy s futures. Trh je dále v zásadě rozdělen na velkoobchodní dodávky a přímé dodávky podnikům, přičemž druhý segment je z obchodního hlediska zjevně cennější. Aniž by ovlivnilo skutečné množství elektrické energie prodané některým z konkurentů agentury NDA, opatření je může nutit, aby se částečně přeorientovali na méně atraktivní část trhu, což by mělo vliv na jejich výsledky.

(174)

Komise se proto domnívá, že opatření narušuje či hrozí, že naruší hospodářskou soutěž na tomto trhu, což je nutné zmírnit.

(175)

Ideálním způsobem, jak zmírnit nepříznivý účinek podpory na trh, by bylo ukončení provozu elektráren.

(176)

Komise však uznává, že okamžité uzavření těchto elektráren by mohlo mít nepříznivý dopad na účinnost a bezpečnost činností souvisejících s jejich vyřazením z provozu. Protože zařízení Sellafield by v takovémto krátkém období nebylo s to zajistit regeneraci odpadu pro několik elektráren, bylo by nutno zajistit dočasné skladování. To by ztížilo práce při vyřazování elektráren z provozu, zvýšilo náklady a případně ohrozilo bezpečnost. Mohlo by to rovněž způsobit problémy s ohledem na bezpečnost dodávek elektřiny na již tak napjatém trhu ve Velké Británii. Komise je názoru, že požadavek na okamžité uzavření elektráren proto není vhodným opatřením ke zmírnění obav souvisejících s hospodářskou soutěží.

(177)

Komise bere na vědomí, že ačkoli elektrárny nebudou uzavřeny ihned, Spojené království již má program na uzavření všech elektráren v poměrně krátkém čase, kdy provoz poslední elektrárny má podle plánu skončit v roce 2010. To znamená, že případný dopad opatření na konkurenty se bude snižovat a brzy skončí. Období mezi dobou přijetí tohoto rozhodnutí a dobou uzavření poslední elektrárny je stejného řádu jako doba, kterou potřebuje nově příchozí na trh k vypracování projektu nové elektrárny až po její uvedení do provozu. Agentura NDA nebude rovněž zahajovat nové činnosti v souvislosti s výrobou elektrické energie, ani stavět nová zařízení.

(178)

Za účelem zmírnění dopadu opatření na trh v mezitímním období Komise zkoumala možnost, požadovat od agentury NDA opatření, jež by byla co do účinku rovnocenná s opatřeními, která vyžadovala od společnosti BE ve věci státní podpory na její restrukturalizaci (27). Tato vyrovnávací opatření byla tři.

(179)

První vyrovnávací opatření spočívalo v tom, že se od společnosti BE požadovalo oddělení výroby jaderné energie, výroby nejaderné energie a prodeje. V tomto případě nemá agentura NDA žádnou významnou výrobu nejaderné energie. Komise se proto domnívá, že toto vyrovnávací opatření by v daném případě nemělo smysl.

(180)

Druhé vyrovnávací opatření spočívalo v tom, že společnosti BE byl uložen šestiletý zákaz zvyšování kapacity. V tomto případě nejenže agentura NDA nebude zvyšovat kapacitu, pokud jde o výrobu elektrické energie, ale postupně ji bude během čtyř let snižovat. Účinků tohoto opatření tedy bude dosaženo běžným fungováním agentury NDA.

(181)

Třetí vyrovnávací opatření spočívalo v tom, že společnosti BE bylo zakázáno prodávat elektrickou energii přímo segmentu podniků za cenu nižší, než jsou velkoobchodní tržní ceny.

(182)

Komise se domnívá, že obdobné opatření je nutné i v případě agentury NDA. Spojené království se zavázalo takovéto opatření provést.

(183)

V praxi se použije stejný druh odchylek, jaké společnost BE přijala v případech výjimečných tržních okolností. Komise se domnívá, že takovéto odchylky v případě mimořádných tržních okolností jsou nutné, aby nebyl ohrožen vlastní účel opatření. Zkušenosti ze sledování rozhodnutí Komise v případu společnosti BE ukazují, že tyto odchylky nebyly zneužívány.

(184)

V daném případě (stejně jako v případě společnosti BE) bude existence výjimečných tržních okolností určena za použití konkrétních a provozních zkoušek.

(185)

Zkoušky však budou poněkud méně složité než v případě společnosti BE. Komise zastává názor, že to je odůvodněné a přiměřené, protože podíl agentury NDA na trhu je mnohem menší než podíl společnosti BE a dopad opatření na trh s elektrickou energií je proto menší.

(186)

Orgány Spojeného království nabídly, že provedou opatření s pravidly stanovenými ve (187) až (190) bodu odůvodnění.

(187)

Za běžných tržních okolností platí, že pokud bude agentura NDA chtít uzavřít nové smlouvy o prodeji elektrické energie koncovým odběratelům, ministr jmenuje nezávislého odborníka, aby každoročně podával zprávu, že tyto smlouvy byly uzavřeny s cenami elektrické energie stejnými nebo vyššími, než je převažující velkoobchodní tržní cena.

(188)

Za výjimečných tržních okolností může agentura NDA uzavírat nové smlouvy, u nichž je cena elektrické energie nižší, než je převažující velkoobchodní tržní cena, avšak pouze tehdy, pokud auditoři agentury NDA nebo společností působících jejím jménem dospěli k závěru, že byla splněna jedna z níže uvedených zkoušek pro výjimečné tržní okolnosti.

(189)

Je-li splněná některá zkouška, začne období výjimečných tržních okolností. Agentura NDA pak bude moci uzavírat nové smlouvy o prodeji až […] s konečnými odběrateli za ceny nižší, než je převažující velkoobchodní tržní cena za předpokladu, že toto cenové chování je z obchodního hlediska nutné během období výjimečných tržních okolností.

(190)

Období výjimečných tržních okolností nesmí překročit […]. Aby mohlo začít další období výjimečných tržních okolností, musí být znovu splněna zkouška A nebo zkouška B.

(191)

Komise je názoru, že tento mechanismus představuje vhodný způsob provedení vyrovnávacího opatření. Je založen na dostatečně transparentních a použitelných kritériích, aby bylo možno rozhodnutí přijímat řádným a účinným způsobem. Umožní významně zmírnit narušení hospodářské soutěže na trhu během období do uzavření elektráren typu Magnox.

(192)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že narušení hospodářské soutěže plynoucí z opatření, zmírněné skutečností, že elektrárny budou brzy uzavřeny, a vyrovnávacím opatřením, které bude zavedeno, je převáženo kladným příspěvkem opatření k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(193)

Komise je názoru, že dopad opatření, pokud jde o pokračující provozování zařízení THORP agenturou NDA, je velmi omezený.

(194)

Za prvé, důležitou součástí regenerace v zařízení THORP je palivo z reaktoru typu AGR. V tomto ohledu v současnosti neexistují žádní konkurenti. Poněvadž společnost BE je nyní jediným zdrojem vyhořelého jaderného paliva z reaktoru typu AGR v Evropě, Komise se domnívá, že je zřejmé, že by žádný tržní investor neuvažoval o investici do nového zařízení na regeneraci jaderného paliva z reaktoru typu AGR.

(195)

Greenpeace tvrdí, že alternativou regenerace paliva z reaktoru typu AGR může být přímé skladování, které by mohlo by být pro případného investora přitažlivějším řešením.

(196)

Komise však zastává názor, že ačkoli by investice do přímého skladování mohly být méně nákladné, stále by to představovalo velmi neatraktivní možnost. Jak Spojené království oprávněně připomíná, společnost BE jakožto jediný zdroj vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR již má uzavřené dohody o likvidaci vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR na celou dobu životnosti tohoto zařízení. Komise poukazuje na to, že v rozporu s tím, co Greenpeace tvrdí, společnost BNFL neměla povinnost tento odpad regenerovat. Má pouze povinnost jej likvidovat. Podle informací, které má Komise k dispozici, společnost BNFL nezamýšlela regenerovat všechno toto palivo.

(197)

Tyto dohody jsou výsledkem nového projednání původních dohod během restrukturalizace společnosti. Pro BE jsou tedy zvlášť zajímavé ceny, poněvadž v takovémto rámci společnost BNFL stejně jako každý soukromý investor v tržním hospodářství byla ochotna nabídnout ceny přibližující se mezním nákladům a současně se vzdát části nebo veškerých svých fixních nákladů (je však nutno poznamenat, že částka 140 000 GBP/t zmíněná Greenpeace a uvedená v (53). bodu odůvodnění není správná, jelikož ceny v těchto dohodách závisí na cenách elektrické energie, jak je popsáno v tabulce 7 výše uvedeného rozhodnutí Komise o restrukturalizaci společnosti BE).

(198)

Komise nepovažuje za možné, aby konkurent, který by musel se značnými fixními náklady postavit nové skladovací zařízení, nebo převzít vysoké náklady na přepravu nebezpečného materiálu, mohl předložit společnosti BE za takovýchto podmínek konkurenceschopnou nabídku.

(199)

Obavy související s hospodářskou soutěží se proto týkají pouze regenerace vyhořelého paliva z reaktoru typu LWR v zařízení THORP.

(200)

U těchto činností má Komise za to, že přímé skladování není skutečným konkurentem regenerace. Za ekonomických podmínek převládajících na trhu s uranem nyní a v předvídatelné budoucnosti je regenerace vyhořelého paliva významně nákladnější alternativou než přímé skladování (29). Upřednostnění regenerace před přímým skladováním je proto velmi často politickou volbou vlád zemí, v nichž jsou jaderná zařízení provozována. Takováto politická volba, která se často provádí v podobě zákona nebo nařízení, ponechává jen velmi omezený prostor (pokud vůbec) pro rozhodování provozovatelů mezi těmito dvěma možnostmi.

(201)

V případě regenerace paliva jiného než z reaktoru typu AGR má proto zařízení THORP v Evropské unii jediného konkurenta – francouzskou společnost Areva.

(202)

V této souvislosti se Komise domnívá, že požadovat předčasné uzavření zařízení THORP ke zmírnění obav souvisejících s hospodářskou soutěží, které opatření vyvolává, by potenciálně vytvořilo více problémů v oblasti hospodářské soutěže, než kolik by jich vyřešilo. Ve skutečnosti by tím zajistilo monopol společnosti Areva, který by vzhledem k technologické a finanční obtížnosti vstupu na tento trh jistě přetrvával po velmi dlouhou dobu.

(203)

Komise se domnívá, že vzhledem k výše uvedenému je lepším způsobem zmírnění dopadu opatření na hospodářskou soutěž zajistit, aby během provozování agenturou NDA nebyly použity veřejné prostředky s cílem umožnit zařízení THORP konkurovat na tomto základě společnosti Areva.

(204)

V oddíle 7.3 bylo prokázáno, že společnost BNFL odkládala dostatek finančních prostředků na úhradu fixních nákladů na vyřazení zařízení THORP z provozu. Komise se proto domnívá, že aby bylo zajištěno, že agentura NDA nemůže nabízet protisoutěžní ceny, postačuje požadovat, aby u všech nových smluv v souvislosti se zařízením THORP zohlednila v ceně všechny náklady, včetně veškerých zvýšených jaderných závazků.

(205)

Spojené království se zavázalo provést tento cenový mechanismus. Použije se na všechny nové smlouvy, které agentura NDA uzavře po dni přijetí tohoto rozhodnutí. Toto omezení se nepoužije na smlouvy, jež budou uzavřeny před dnem rozhodnutí Komise nebo na smlouvy, u nichž byly formální nabídky schválené Agenturou pro vyřazení jaderných zařízení z provozu a Ministerstvem obchodu a průmyslu Spojeného království předloženy odběratelům před tímto dnem a u nichž probíhala jednání, nebo na smlouvy, jež byly uzavřeny po tomto dni na základě smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené před tímto dnem.

(206)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že narušení hospodářské soutěže plynoucí z opatření, zmírněné vyrovnávacím opatřením, které bude zavedeno, je převáženo kladným příspěvkem opatření k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(207)

Podmínky hospodářské soutěže v případě zařízení SMP jsou rovněž velmi specifické. Zařízení SMP vyrábí palivo MOX. Toto palivo lze použít pouze v omezeném počtu jaderných elektráren, které byly pro toto použití navrženy nebo uzpůsobeny. Zařízení SMP má v současnosti pouze dva komerční konkurenty: společnosti Areva a Belgonucléaire. Tito dva konkurenti mají významné vazby. Komise zejména předpokládá, že ačkoli společnost Belgonucléaire má technickou kapacitu pro výrobu paliva MOX, je závislá na společnosti Areva, pokud jde o dokončení konečného výrobku pro použití v jaderných elektrárnách. Společnost Belgonucléaire mimoto prodává své produkty prostřednictvím společnosti Commox, což je dceřiná společnost ve společném vlastnictví společností Areva (60 %) a Belgonucléaire (40 %).

(208)

Pokud by zařízení SMP ukončilo provoz, hospodářská soutěž na trhu by byla omezena v lepším případě na dvě společnosti s významnými společnými zájmy, a dokonce možná jen na jedinou společnost. Není možné, aby japonští a ruští provozovatelé, kteří dnes vlastní nekomerční zařízení na výrobu paliva MOX, v příštích letech zahájili obchodní činnost. Není to však jisté a překrývání mezi dobou životnosti zařízení SMP a současným působením těchto možných nových komerčních provozovatelů mimo EU může být omezeno na několik málo let.

(209)

V této souvislosti Komise zastává názor, že požadovat brzké uzavření zařízení SMP ke zmírnění obav v souvislosti s hospodářskou soutěží vyvolaných opatřením by potenciálně vytvořilo více problémů, než by se jich tím vyřešilo.

(210)

Komise se domnívá, že vzhledem k výše uvedenému je lepším způsobem, jak zmírnit dopad opatření na hospodářskou soutěž, zajistit, aby během provozování agenturou NDA nebyly používány veřejné prostředky s cílem umožnit zařízení SMP konkurovat na tomto základě společnosti Areva a/nebo Belgonucléaire.

(211)

V oddíle  bylo prokázáno, že společnost BNFL odkládala dostatek finančních prostředků na úhradu fixních nákladů na vyřazení zařízení SMP z provozu. Komise se proto domnívá, že aby bylo zajištěno, že agentura NDA nemůže nabízet protisoutěžní ceny, postačuje požadovat, aby u všech nových smluv v souvislosti se zařízením SMP zohlednila v ceně všechny náklady, včetně veškerých zvýšených jaderných závazků.

(212)

Spojené království se zavázalo provést tento cenový mechanismus. Použije se na všechny nové smlouvy, které agentura NDA uzavře po dni přijetí tohoto rozhodnutí. Toto omezení se nepoužije na smlouvy, jež budou uzavřeny před dnem rozhodnutí Komise nebo na smlouvy, u nichž byly formální nabídky schválené Agenturou pro vyřazení jaderných zařízení z provozu a Ministerstvem obchodu a průmyslu Spojeného království předloženy odběratelům před tímto dnem a u nichž probíhala jednání, nebo na smlouvy, jež byly uzavřeny po tomto dni na základě smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené před tímto dnem.

(213)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že narušení hospodářské soutěže plynoucí z opatření, zmírněné vyrovnávacím opatřením, které bude zavedeno, je převáženo kladným příspěvkem opatření k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(214)

Do konce roku 2006 bude činnost zařízení Springfields omezena na výrobu jaderného paliva Magnox a AGR.

(215)

Toto jaderné palivo se používá pouze ve Spojeném království. Palivo Magnox se používá pouze v elektrárnách typu Magnox, z nichž poslední bude uzavřena do roku 2010. Palivo AGR používá pouze společnost BE, která v rámci své restrukturalizace znovu projednala své dlouhodobé dohody se společností BNFL, pokud jde o dodávky paliva AGR.

(216)

Použijí se stejná tvrzení, jako ve (196). až (198). bodu odůvodnění. Žádný konkurent by nepovažoval za hospodářsky lákavé investovat do zařízení, které by konkurovalo zařízení Springfields. Komise proto zastává názor, že dopad opatření na hospodářskou soutěž je z hlediska zařízení Springfields zanedbatelný, a nepožaduje žádné vyrovnávací opatření.

(217)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že narušení hospodářské soutěže plynoucí z opatření je převáženo kladným příspěvkem opatření k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(218)

Zařízení Drigg je úložištěm nízce radioaktivního odpadu. Je to jediné úložiště v Británii.

(219)

Orgány Spojeného království informovaly Komisi, že toto úložiště bude mít dostatečnou kapacitu pro uložení veškerého takovéhoto odpadu vyprodukovaného ve Spojeném království do roku 2050. Agentura NDA bude produkovat přibližně 90 % tohoto odpadu.

(220)

Přeprava jaderného odpadu na dlouhé vzdálenosti se nedoporučuje a v některých zemích je jeho dovoz dokonce zakázán.

(221)

Komise je názoru, že za těchto podmínek má nově příchozí velmi omezený prostor, aby konkuroval zařízení Drigg, a není pravděpodobné, že by výstavba nového konkurenčního úložiště nízce radioaktivního odpadu měla nějakou ekonomickou hodnotu.

(222)

Komise proto zastává názor, že dopad opatření na hospodářskou soutěž je s ohledem na zařízení Drigg zanedbatelný, a nepožaduje žádná vyrovnávací opatření.

(223)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že narušení hospodářské soutěže plynoucí z opatření je převáženo kladným příspěvkem opatření k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu.

(224)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila obavu, že by společnost BNFL mohla získat podporu od agentury NDA v době, během níž bude působit jako dočasná licencovaná společnost zařízení agentury NDA, než se uskuteční řízení o veřejné zakázce k určení licencovaných společností.

(225)

Komise konstatuje, že Spojené království poskytlo úplné a podrobné vysvětlení způsobu odměňování licencovaných společností, včetně BNFL. Hrazeny budou pouze nezbytné náklady s ročními stropy. Z běžné platby bude vyloučen zisk, kterého bude možno dosáhnout pouze tehdy, budou-li splněny cíle v oblasti účinnosti stanovené vládou. I v tomto případě bude zisk porovnáván s mezinárodními standardy v tomto sektoru.

(226)

Komise se domnívá, že tento postup umožňuje vyvodit závěr, že financování licencovaných společností nezahrnuje žádnou státní podporu.

(227)

V této souvislosti Komise rovněž zdůrazňuje, že předem neshledává žádný důvod k domněnce, že smlouvy s licencovanými společnostmi, včetně BNFL, budou znamenat vzájemné subvencování. Naopak, domnívá se, že stanovený rámec nabízí mnohem lepší vyhlídky pro transparentnost, než stav, kdy BNFL provozovala všechny činnosti v rámci jedné skupiny.

(228)

Komise činí závěr, že opatření nezahrnuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES pro společnost BNFL a že zahrnuje podporu v tomto smyslu pro agenturu NDA. Jestliže státní podpora neexistuje, toto rozhodnutí se netýká uplatňování Smlouvy o Euratomu. Protože tato podpora je v souladu s cíli Smlouvy o Euratomu a neovlivňuje hospodářskou soutěž v míře, která je v rozporu se společným zájmem, je dotyčné opatření v souladu se společným trhem. Toto rozhodnutí nepředjímá názor Komise o možné státní podpoře pro subjekty jiné než společnost BNFL a agenturu NDA,

a)

Agentura pro vyřazení jaderných zařízení z provozu nabízí na velkoobchodním trhu dodávku […] v období […] minimálně […] v zimním období a […] v letním období za převažující velkoobchodní tržní cenu a na konci tohoto období takovéto nabídky nebyly přijaty (zkouška A); nebo

b)

oznámené prodané objemy elektřiny pro pokrytí základního výkonu na velkoobchodním trhu s elektrickou energií ve Spojeném království v předchozím období činily celkem méně než […] (brutto) v průměru za předchozích […] týdnů (zkouška B).