19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/3

(1)

Povinnost Komise informovat rozpočtový orgán do 15. dubna o zrušení přenesených položek, které nebyly přiděleny do 31. března, se ukázala jako příliš tvrdá, a lhůta určená ke splnění této povinnosti by proto měla být prodloužena o dva týdny do 30. dubna.

(2)

Mělo by se stanovit, že v případech, kdy se použije režim prozatímních dvanáctin, se maximem všech položek schválených v předchozím rozpočtovém roce rozumí položky poté, co jsou v průběhu takového rozpočtového roku započteny.

(3)

Je třeba vyjasnit, že pravidla týkající se přepočítacího kurzu eura a ostatních měn uvedená v článcích 7 a 8 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 (2) se vztahují pouze na přepočty prováděné schvalujícími osobami, nikoli na přepočty prováděné smluvními stranami či příjemci na základě zvláštních pravidel vyjednaných ve smlouvách nebo grantových dohodách. Ke zlepšení účinnosti by měl účetní Komise být oprávněn stanovit měsíční účetní přepočítací kurz eura, který by se používal pro účetnictví. Z důvodu transparentnosti a za účelem rovného zacházení s úředníky Společenství by mělo být zavedeno zvláštní pravidlo o přepočítacích kurzech vztahujících se na výdaje na zaměstnance placené v jiné měně než euro.

(4)

Pokud jde o zásadu řádného finančního řízení, je třeba vyjasnit obsah hodnocení ex ante, lépe formulovat rozsah průběžného hodnocení a hodnocení ex post s náležitým ohledem na zásadu proporcionality. Aby byly priority hodnocení zaměřeny na návrhy mající skutečný dopad na podniky a/nebo občany, aby se pokryly pilotní projekty a přípravné akce, které budou nadále pokračovat, měly by se priority přeformulovat. V případě, že projekty a akce jsou již předmětem hodnocení (např. úkoly, které sdílí společně Komise a členské státy), měla by být zajištěna komplementarita.

(5)

Schvalující úřad může pro účel ověření ex ante v případě schvalování výdajů považovat řadu podobných jednotlivých transakcí týkajících se běžných výdajů na zaměstnance, jako jsou platy, důchody, náhrady na pokrytí výdajů na služební cesty a nákladů na lékařskou péči, za jedinou operaci. V takovém případě by měla příslušná schvalující osoba, v souladu s vlastním posouzením rizik, provést ověření ex post.

(6)

Do zpráv o vyjednávacích řízeních je vhodné zařadit pouze ty případy, kdy použití vyjednávacího řízení představuje výjimky z běžných postupů zadávání veřejných zakázek.

(7)

Po zavedení systému akruálního účetnictví ke dni 1. ledna 2005 a vzhledem k tomu, že účetní údaje jsou kdykoli v informačním systému dostupné, je mnohem logičtější a rychlejší vypracovat předvahu ke dni, kdy účetní ukončuje výkon své funkce. Pokud ukončuje výkon své funkce ke dni 31. prosince, mohl by předvahu připravit tentýž den, aniž by se čekalo na vyúčtování prozatímních účtů.

(8)

Za účelem prosazení odpovědnosti účetního za správu pokladny by měl tento účetní být oprávněn sdělit finančním institucím, u nichž otevřel účty, jména a podpisové vzory úředníků, kteří jsou zmocněni podepisovat bankovní operace.

(9)

Maximální částka, kterou může správce zálohových účtů zaplatit v případech, že platby nelze v souladu s rozpočtovými postupy fakticky provést nebo nejsou příliš účinné, by se měla zvýšit z 30 000 EUR na 60 000 EUR.

(10)

V souvislosti s článkem 21a služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství by pověřená a dále pověřená schvalující osoba měla mít možnost nevykonat pokyn, který byl potvrzen, je-li zjevně v rozporu s právem.

(11)

Vzhledem k doplňujícím úlohám, které schvalující osoba a účetní v rámci postupu vymáhání inkasa hrají, by bylo na místě umožnit jim před započtením vzájemnou konzultaci.

(12)

V případě, že dlužníkem je vnitrostátní orgán nebo některý z jeho správních orgánů, měla by schvalující osoba s cílem zohlednit postupy existující na vnitrostátní úrovni informovat příslušné členské státy alespoň deset pracovních dnů předem o svém úmyslu přistoupit k provedení inkasa započtením. Účetní by měl mít možnost po dohodě s příslušným členským státem či správním orgánem přistoupit k provedení inkasa započtením ještě před uplynutím této lhůty.

(13)

V případě, že dluh je uhrazen před uplynutím lhůty, nebude se platit žádný úrok z prodlení (lhůta pro likvidaci) a inkaso započtením před uplynutím této lhůty by mělo být omezeno pouze na případy, kdy účetní se důvodně domnívá, že jsou ohroženy finanční zájmy Společenství.

(14)

Za účelem ochrany finančních zájmů Společenství by bankovní záruky, které zajišťují nároky Společenství po dobu, kdy je proti pokutě podaný odvolací prostředek, měly být zcela nezávislé na závazku stanoveném ve smlouvě.

(15)

Měl by se blíže stanovit obsah rozhodnutí o financování. V případě grantů a veřejných zakázek by se měl přesněji definovat pojem „základní prvky“ akce, která zahrnuje výdaj z rozpočtu. V případě grantů a veřejných zakázek by se mělo upřesnit, že pracovní program uvedený v článku 110 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 (dále jen „finanční nařízení“) představuje rozhodnutí o financování, a to za předpokladu, že má dostatečně přesný rámec.

(16)

Pokud byl již přijat celkový rozpočtový závazek, kterákoli schvalující osoba, nikoli pouze pověřená schvalující osoba, může nést odpovědnost za právní závazky, kterými se tento celkový rozpočet realizuje.

(17)

U smluv a grantových dohod, u nichž platba závisí na schválení zprávy nebo osvědčení, by měly být přezkoumány platební lhůty, aby bylo možné se ujistit, že platby se provádějí na základě schválené zprávy nebo osvědčení. Lhůta ke schválení zprávy týkající se grantové dohody, jejíž operace jsou zvláště složité na vyhodnocení, by měla být uvedena do souladu se stávající lhůtou určenou pro složité smlouvy o poskytování služeb.

(18)

Aniž by příslušná schvalující osoba měnila stávající všeobecné lhůty nebo aniž by to ovlivnilo práva příjemců, měla by mít z důvodu zjednodušení možnost rozhodnout, že schválení zprávy nebo svědčení a platby mohou být provedeny v rámci jedné lhůty.

(19)

Limit pro zakázky nízké hodnoty, stanovený v roce 1994, by měl být aktualizován a zvýšen z 50 000 EUR na 60 000 EUR a z 13 800 EUR na 25 000 EUR. Mělo by se dále stanovit, že všechny zakázky v hodnotě 60 000 EUR nebo nižší lze zadat na základě vyjednávacího řízení.

(20)

Prováděcí pravidla by kromě toho měla přesněji definovat postup, který se bude dodržovat při zadávání zakázek na poskytování služeb v oblasti výzkumu a vývoje a zakázek určených na vysílání, které jsou vyloučené z rozsahu působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (3). S přihlédnutím k zásadě transparentnosti mohou být tyto zakázky zadány na základě vyjednávacího řízení po zveřejnění vyhlášení nabídkového řízení.

(21)

Za účelem dalšího zjednodušení řízení zadávání veřejných zakázek by hospodářské subjekty měly mít možnost účastnit se řízení na základě čestného prohlášení, že se nenacházejí v některé ze situací, která byla důvodem jejich vyloučení z řízení o zadávání veřejných zakázek, až na případy omezeného řízení, soutěžního dialogu, vyjednávacího řízení po zveřejnění oznámení o zadávání zakázek, kdy zadavatel omezí počet uchazečů, které pozve k vyjednávání nebo předložení nabídky. V souladu se zásadami směrnice 2004/18/ES a za účelem lepší ochrany finančních zájmů Společenství by v případě zakázek, na něž se vztahuje směrnice 2004/18/ES ve vnější oblasti, jejichž hodnota je vyšší, hospodářský subjekt, který smlouvu uzavře, přesto musel předložit důkaz potvrzující jeho prvotní prohlášení. Vždy, když uchazeč nebo zájemce má povinnost předložit tento důkaz, by zadavatel měl vzít v úvahu také důkaz, který tentýž uchazeč nebo zájemce předložil již v rámci jiného řízení o veřejných zakázkách zahájeného stejným zadavatelem, a to za předpokladu, že ode dne jeho vydání ještě neuplynul jeden rok a je stále platný.

(22)

V případě vnějších akcí by mělo být soutěžní vyjednávací řízení zefektivněno a vyjednávací řízení by mělo být povoleno v případě dvou neúspěšných soutěžních vyjednávacích řízení a v případě jednoho neúspěšného řízení, pokud soutěžní vyjednávací řízení následuje neúspěšné využití rámcové dohody. Měla by se rovněž povolit možnost nevyžadovat důkaz o technické a hospodářské způsobilosti až do limitů příslušných pro tuto oblast specifické politiky u jednotlivých typů zakázek. V takovém případě by příslušná schvalující osoba měla být schopna svůj výběr zdůvodnit. Hodnotící výbor nebo zadavatel by měli mít možnost požádat uchazeče nebo zájemce, aby dodali dodatečné podklady nebo objasnili informace, tak jako u zakázek zadaných orgány na jejich vlastní účet.

(23)

U vnějších akcí by se měl zjednodušit právní rámec řízení o veřejných zakázkách, pokud jde o zveřejňování oznámení předběžných informací v případě mezinárodních výzev pro nabídkové řízení a povinnost poskytnout jistotu na splnění. Oznámení předběžných informací by mělo být zveřejněno co nejdříve, ne však nutně dříve než 31. ledna. Jistota na splnění by se měla vyžadovat pouze u veřejných zakázek vyšší hodnoty. Příslušné schvalující osobě by mělo být na základě posouzení rizik umožněno odpustit veřejnoprávnímu orgánu požadavek poskytnout jistotu v případě předběžného financování veřejnoprávního orgánu.

(24)

V případě udělování grantů by se za účelem snížení správní zátěže mělo přijmout, že monopol příjemce grantu de iure nebo de facto může být odůvodněn v rozhodnutí o udělení tohoto grantu.

(25)

Povinnost přiložit k žádosti externí audit u akcí by se měla vztahovat pouze na přihlášky na granty v hodnotě 500 000 EUR nebo vyšší a na granty na provozní náklady v hodnotě 100 000 EUR nebo vyšší.

(26)

Spolufinancování formou věcného plnění příjemce grantu by se mělo případně či nezbytně zjednodušit a výčet subjektů, které sledují cíl obecného evropského zájmu a mohou přijímat granty na provozní náklady, by měl zahrnovat i evropské orgány, které se zabývají prosazováním občanství nebo inovací.

(27)

Žadatelé by měli být co nejdříve informováni o zamítnutí jejich žádosti.

(28)

V případě grantů na provozní náklady udělovaných subjektům, které sledují cíl obecného evropského zájmu, by se pravidlo neziskovosti mělo omezit na takové procento spolufinancování, které odpovídá příspěvku Společenství na příslušný provozní rozpočet, aby byla zohledněna práva ostatních veřejnoprávních přispěvatelů, kteří jsou také povinni získat zpět takové procento z ročního zisku, které odpovídá výši jejich příspěvku. Za účelem výpočtu částky, kterou mají získat zpět, by se nemělo zohledňovat procento příspěvků do provozního rozpočtu ve formě věcného plnění.

(29)

Za účelem ochrany finančních zájmů Společenství by se povinnost složit jistotu v případě předběžného financování měla vztahovat na veškeré předběžné financování přesahující 80 % částky grantu a zároveň částku 60 000 EUR.

(30)

V případě předběžného financování po částkách, kdy předcházející částka předběžného financování činí méně než 70 %, by mělo být umožněno nové předběžné financování, ale částka této nové platby by měla být snížena o výši nevyužité předcházející platby.

(31)

Je třeba stanovit, že v případě veřejnoprávních orgánů může být externí audit nebo osvědčení, které má být připojeno k žádosti o grant nebo o platbu, provedeno kompetentním a nezávislým veřejnoprávním činitelem.

(32)

Poté, co účetní Komise v prosinci 2004 přijal podle článku 133 finančního nařízení účetní pravidla a metody a harmonizovaný účtový rozvrh, by se měla aktualizovat hlava týkající se předkládání účtů a účetnictví tak, aby z ní byla vypuštěna ustanovení, která jsou již nepotřebná.

(33)

Aby se zohlednilo rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Evropského hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a veřejného ochránce práv 2005/118/ES ze dne 26. ledna 2005 o založení Evropské správní školy (4), měl by seznam evropských úřadů být upraven tak, aby se v něm odrazila skutečnost, že Evropská správní škola je v současné době administrativně přidružena k Evropskému úřadu pro výběr personálu.

(34)

Nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 by proto mělo být změněno,

1.

V čl. 6 odst. 3 druhém pododstavci se slova „do 15. dubna“ nahrazují slovy „do 30. dubna“.

2.

Vkládá se článek 6a, který zní:

„Článek 6a

Prozatímní dvanáctiny

(Čl. 13 odst. 2 finančního nařízení)

Za maximum všech schválených položek závazků předchozího rozpočtového roku, jak stanoví čl. 13 odst. 2 finančního nařízení, se považují položky rozpočtového roku uvedené v článku 5 tohoto nařízení, poté, co jsou v průběhu takového rozpočtového roku započteny.“

3.

Články 7 a 8 se nahrazují tímto:

„Článek 7

Přepočítací kurz eura a ostatních měn

(Článek 16 finančního nařízení)

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení vyplývající z používání zvláštních odvětvových předpisů, schvalující osoba provede přepočet eura na jinou měnu podle denních směnných kurzů eura zveřejněných v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.

V případě, že přepočet eura na jinou měnu provádí dodavatel nebo příjemci, použijí se zvláštní úpravy pro přepočet uvedené ve smlouvách o veřejné zakázce nebo finanční dohody.

2.   Pokud není denní směnný kurz eura pro danou měnu zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, příslušná schvalující osoba použije účetní kurz uvedený v odstavci 3.

3.   Pro účely účetnictví uvedené v článcích 132 až 137 finančního nařízení a s výhradou článku 213 tohoto nařízení se přepočet eura na jinou měnu uskutečňuje pomocí měsíčního účetního kurzu eura. Tento účetní kurz stanoví účetní Komise s pomocí veškerých zdrojů informací, které považuje za spolehlivé, na základě kurzu předposledního pracovního dne měsíce předcházejícího měsíci, pro který je kurz stanovován.

Článek 8

Kurz použitelný pro přepočet eura na ostatní měny

(Článek 16 finančního nařízení)

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení odvětvových předpisů nebo zadání veřejných zakázek, grantových a finančních dohod, je kurzem použitelným pro přepočet eura na jinou měnu v případech, kdy přepočet provádí příslušná schvalující osoba, kurz dne, kdy schvalující útvar vystavil platební nebo inkasní příkaz.

2.   V případě zálohových účtů vedených v eurech určuje kurz, který se má použít pro přepočet eura na jinou měnu, kurz dne platby bankou.

3.   V případě zálohových účtů vedených v národních měnách uvedených v článku 16 finančního nařízení se pro přepočet eura na jinou měnu použije kurz měsíce, ve kterém byl uskutečněn výdaj ze zálohového účtu.

4.   V případě náhrady paušálních výdajů nebo výdajů plynoucích ze služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „služební řád“), která má stanovenou horní hranici a která se proplácí v měně jiné než euro, se použije kurz platný v době, kdy nárok na náhradu vznikne.“

4.

Článek 21 se nahrazuje tímto:

„Článek 21

Hodnocení

(Článek 27 finančního nařízení)

1.   Všechny návrhy na programy nebo činnosti, ze kterých plynou výdaje k tíži rozpočtu nebo snížení příjmů rozpočtu, jsou předmětem hodnocení ex ante, které musí zkoumat:

2.   Návrh uvede opatření pro sledování, podávání zpráv a hodnocení s přihlédnutím k příslušným závazkům všech úrovní správy, které se provádění navrhovaného programu nebo činnosti účastní.

3.   Všechny programy nebo činnosti, včetně pilotních projektů a přípravných akcí, v rámci kterých použité zdroje převýší 5 000 000 EUR, jsou předmětem průběžného hodnocení a/nebo hodnocení lidských a finančních přidělených zdrojů a získaných výsledků ex post, aby bylo ověřeno, zda jsou v souladu se stanovenými cíli, a to následovně:

Povinnost uvedená v prvním pododstavci písm. a) a b) se nepoužije na jednotlivé projekty nebo akce prováděné v rámci takových činností, u kterých ji lze splnit tím, že konečnou zprávu zašlou subjekty, které akci provedly.

4.   Hodnocení uvedená v odstavci 1 a 3 musí být úměrná uvolněným zdrojům a dopadu dotčeného programu nebo činnosti.“

5.

Článek 45 se mění takto:

6.

Článek 47 se mění takto:

7.

V článku 54 se první věta nahrazuje tímto:

„Pověřené schvalující osoby zaznamenávají pro každý rozpočtový rok veřejné zakázky uzavřené ve vyjednávacím řízení uvedeném v čl. 126 odst. 1 písm. a) až g), čl. 127 odst. 1 písm. a) až d) a článcích 242, 244 a 246.“

8.

Článek 56 se nahrazuje tímto:

„Článek 56

Ukončení výkonu funkce účetního

(Článek 61 finančního nařízení)

1.   V případě ukončení výkonu funkce účetního se bezodkladně vypracuje předvaha.

2.   Účetní, který ukončuje výkon své funkce, zašle tuto předvahu doprovázenou zprávou o převzetí novému účetnímu nebo, není-li to možné, učiní tak úředník ze stejného útvaru.

Nový účetní podepíše potvrzení o převzetí předvahy do jednoho měsíce ode dne zaslání a může vyjádřit své výhrady.

Zpráva o převzetí také obsahuje výsledek předvahy a všechny vznesené výhrady.

3.   Každý orgán informuje rozpočtový orgán o jmenování nebo ukončení výkonu funkce svého účetního.“

9.

V článku 60 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Za tímto účelem zašle účetní každého orgánu všem finančním institucím, u kterých otevřel účet, jména a podpisové vzory zmocněných zaměstnanců.“

10.

Článek 64 se mění takto:

11.

V článku 66 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Správce zálohových účtů může předběžně potvrzovat a platit výdaje na základě podrobného rámce stanoveného v pokynech odpovědné schvalující osoby. V těchto pokynech jsou stanovena pravidla a podmínky, na základě kterých se provádí validace a platby, případně podmínky podpisu právních závazků ve smyslu článku 94 odst. 1 písm. e).“

12.

V čl. 67 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Nejvyšší částka, kterou může správce zálohových účtů zaplatit, v případě že je fakticky nemožné nebo neúčinné uskutečňovat platební operace rozpočtovými postupy, nepřesáhne 60 000 EUR na každý rozpočtový výdaj.“

13.

V článku 68 se první a druhá věta nahrazují tímto:

„Správci zálohových účtů jsou vybíráni z úředníků nebo v případě potřeby a pouze v řádně odůvodněných případech ze zaměstnanců.“

14.

Článek 70 se mění takto:

15.

V čl. 73 odst. 1 se druhá věta nahrazuje tímto:

„Pokud je tento pokyn písemně potvrzen, toto potvrzení je přijato v odpovídající lhůtě a je dostatečně jasné v tom smyslu, že otevřeně odkazuje na body, které pověřená schvalující osoba zpochybnila, je tato pověřená schvalující osoba zproštěna odpovědnosti; vykoná pokyn, pokud není zjevně v rozporu s právními předpisy nebo pokud nepředstavuje porušení příslušných bezpečnostních norem.“

16.

V čl. 78 odst. 3 se písm. b) až e) nahrazují tímto:

17.

Ustanovení čl. 81 odst. 1 písm. f) se nahrazuje tímto:

18.

Článek 83 se nahrazuje tímto:

„Článek 83

Inkaso započtením

(Článek 73 finančního nařízení)

1.   V případě, že dlužník má vůči Společenství jistou pohledávku, a splatnou pohledávku o stanovené částce, která se týká částky potvrzené platebním příkazem, inkasuje schvalující osoba po uplynutí lhůty uvedené v čl. 78 odst. 3 písm. b) účetní pohledávku započtením.

Za výjimečných okolností a v případě, že je nezbytné chránit finanční zájmy Společenství a pokud se schvalující osoba důvodně domnívá, že by dluh vůči Komisi mohl být nedobytný, provede schvalující osoba inkaso započtením ještě před uplynutím lhůty uvedené v čl. 78 odst. 3 písm. b).

2.   Před tím, než účetní zahájí postup provádění inkasa podle odstavce 1, konzultuje příslušnou schvalující osobu a informuje o tom příslušné dlužníky.

V případě, že dlužníkem je vnitrostátní orgán nebo některý z jeho správních orgánů, účetní rovněž informuje příslušné členské státy alespoň deset pracovních dní předem o svém úmyslu přistoupit k provedení inkasa započtením. Účetní však může po dohodě s příslušným členským státem či správním orgánem přistoupit k provedení inkasa započtením ještě před uplynutím této lhůty.

3.   Započtení podle odstavce 1 má stejný účinek jako platba a zprošťuje Společenství od dlužné částky a splatných úroků.“

19.

V článku 84 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Aniž je dotčen článek 83, pokud nebyla celá částka inkasována před uplynutím lhůty uvedené v článku 78 odst. 3 písm. b) a stanovené v oznámení o dluhu, uvědomí o tom účetní příslušnou schvalující osobu a bezodkladně zahájí postup pro získání částky jakýmikoli právními prostředky, včetně případného propadnutí předem složených jistot.“

20.

V čl. 85 prvním pododstavci se písmeno a) nahrazuje tímto:

21.

Vkládá se článek 85a, který zní:

„Článek 85a

Inkasování pokut, penále a jiných sankcí

(Články 73 a 74 finančního nařízení)

1.   Pokud byla Soudnímu dvoru Společenství předložena žaloba proti rozhodnutí Komise o uložení pokuty, penále nebo jiné sankce podle Smlouvy o ES nebo o Euratomu a do okamžiku vyčerpání všech právních prostředků, inkasuje účetní od dlužníka příslušnou sumu průběžně nebo ho požádá o složení finanční jistoty. Požadovaná jistota je nezávislá na povinnosti zaplatit pokutu, penále nebo jinou sankci, a propadá po první výzvě. Tato jistota musí krýt hlavní pohledávku a splatný úrok stanovený v čl. 86 odst. 5.

2.   Poté, co jsou vyčerpány všechny právní prostředky, zanesou se prozatímně vybrané částky a příslušné úroky do rozpočtu nebo jsou vyplaceny dlužníkovi. V případě finanční jistoty by tato měla propadnout nebo být uvolněna.“

22.

Článek 86 se mění takto:

23.

Článek 90 se nahrazuje tímto:

„Článek 90

Rozhodnutí o financování

(Článek 75 finančního nařízení)

1.   Rozhodnutí o financování stanoví základní prvky akce, která zahrnuje výdaj z rozpočtu.

2.   V případě grantů se za rozhodnutí, kterým se přijímá roční pracovní program uvedený v článku 110 finančního nařízení, považuje rozhodnutí o financování ve smyslu článku 75 finančního nařízení, a to za předpokladu, že představuje dostatečně přesný rámec.

V případě, že u řízení o veřejných zakázkách realizace odpovídajících položek uvedených v ročním pracovním programu představuje dostatečně přesný rámec, tento pracovní program se také považuje za rozhodnutí o financování pro dotčené veřejné zakázky.

3.   Aby bylo možné pracovní program přijatý Komisí považovat za dostatečně přesný rámec, měl by uvádět tyto údaje:

V případě, že roční pracovní program neuvádí tento dostatečně přesný rámec pro jednu nebo více akcí, musí být odpovídajícím způsobem upraven nebo se musí přijmout zvláštní rozhodnutí o financování, které bude obsahovat informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) týkající se dotčených akcí.

4.   Aniž je dotčeno některé ustanovení základního předpisu, uplatní se v případě jakékoli podstatné změny již přijatého rozhodnutí o financování stejný postup jako u původního rozhodnutí.“

24.

V čl. 94 odst. 1 se písmena d) a e) nahrazují tímto:

25.

Článek 100 se mění takto:

26.

Článek 101 se nahrazuje tímto:

„Článek 101

Podoba ‚předání k platbě‘

(Článek 79 finančního nařízení)

V jiném než počítačovém systému má ‚předání k platbě‘ podobu razítka s podpisem příslušné schvalující osoby nebo odborně způsobilého zaměstnance, který byl zmocněn příslušnou schvalující osobou v souladu s článkem 97. V počítačovém systému má ‚předání k platbě‘ podobu elektronického potvrzení s osobním heslem příslušné schvalující osoby nebo odborně způsobilého zaměstnance, který byl zmocněn příslušnou schvalující osobou.“

27.

V článku 106 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   V případě smluv nebo grantových dohod, u kterých platba závisí na schválení zprávy, začínají běžet lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 od okamžiku schválení uvedené zprávy nebo daného potvrzení. Příjemce se bezodkladně informuje.

Lhůta pro schválení nesmí překročit:

Příslušná schvalující osoba informuje příjemce formou úředního dokumentu o jakémkoli pozastavení lhůt za účelem schválení zprávy nebo osvědčení.

Příslušná schvalující osoba může rozhodnout, že na schválení zprávy nebo osvědčení a na platbu se použije jediná lhůta. Tato jednotná lhůta nemůže překročit celkovou maximální možnou dobu ke schválení zprávy nebo osvědčení a k platbě.“

28.

V článku 114 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Na podkladě zprávy a slyšení přijme orgán buď odůvodněné rozhodnutí o zastavení řízení, nebo odůvodněné rozhodnutí v souladu s články 22 a 86 přílohy IX služebního řádu. Rozhodnutí, která ukládají disciplinární opatření nebo finanční sankce, musí být oznámena zúčastněné osobě a zaslána pro informaci dalším orgánům a Účetnímu dvoru.“

29.

V článku 116 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Předmětem veřejné zakázky na nemovitosti je koupě, pronájem, právo užívání, leasing, nájem nebo koupě na splátky s předkupním právem nebo bez něj pozemků, budov nebo jiných nemovitostí.“

30.

V čl. 118 odst. 3 se druhá věta prvního pododstavce nahrazuje tímto:

„Aniž by byly dotčeny zakázky přidělené po vyjednávacím řízení podle článku 126, zveřejnění vyhlášení nabídkového řízení je povinné pro tyto zakázky: zakázky s přibližnou hodnotou, která je vyšší než limity stanovené v čl. 158 odst. 1 písm. a) a c) nebo se jim rovná; zakázky v oblasti výzkumu a vývoje uvedené v kategorii 8 přílohy II A směrnice 2004/18/ES s přibližnou hodnotou, která se rovná limitu nebo je vyšší než limit stanovený v čl. 158 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení pro uvedené zakázky v oblasti výzkumu a vývoje.“

31.

V čl. 119 odst. 1 se písm. b) se nahrazuje tímto:

32.

V článku 126 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Zadavatelé mohou také použít vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky v případě zakázek o hodnotě, která se rovná nebo je menší než 60 000 EUR.“

33.

Do článku 127 odst. 1 se doplňují písmena f) a g), která znějí:

34.

V článku 128 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Výzva k projevení zájmu je prostředkem předběžného výběru zájemců, kteří budou v rámci budoucích omezených nabídkových řízení pro zakázky o hodnotě vyšší než 60 000 EUR vyzváni k podání nabídek, s výhradou článků 126 a 127.“

35.

Článek 129 se nahrazuje tímto:

„Článek 129

Zakázky nízké hodnoty

(Článek 91 finančního nařízení)

1.   Zakázky o hodnotě 60 000 EUR nebo nižší mohou být zadány ve vyjednávacím řízení s alespoň pěti zájemci.

V případě, že zadavatel po vyjednávacím řízení s těmito zájemci obdrží pouze jedinou technicky a administrativně platnou nabídku, může zakázku udělit, jsou-li zadávací kritéria splněna.

2.   Zakázky o hodnotě 25 000 EUR nebo nižší mohou být zadány na základě postupu uvedeného v odstavci 1, jsou-li alespoň tři zájemci.

3.   Zakázky o hodnotě 3 500 EUR nebo nižší mohou být zadány na základě jediné nabídky.

4.   Platby související s výdajovými položkami o hodnotě 200 EUR nebo nižší mohou spočívat pouze v zaplacení faktury bez předchozího přijetí nabídky.“

36.

Článek 134 se nahrazuje tímto:

„Článek 134

Doklad

(Články 93 a 94 finančního nařízení)

1.   Zájemci a uchazeči poskytnou čestné prohlášení, náležitě opatřené podpisem a datem, v němž se uvádí, že se nenacházejí v některé ze situací uvedených v článcích 93 nebo 94 finančního nařízení.

V případě omezeného řízení, soutěžního dialogu a vyjednávacího řízení po zveřejnění vyhlášení nabídkového řízení kdykoliv zadavatel omezí počet uchazečů, kteří mají být přizváni k vyjednávacímu řízení nebo vyzváni k předložení nabídky, předloží všichni tito uchazeči osvědčení uvedená v odstavci 3.

2.   Uchazeč, kterému má být zakázka udělena, poskytne ve lhůtě stanovené zadavatelem a po podpisu smlouvy doklad uvedený v odstavci 3 potvrzující prohlášení uvedené v odstavci 1 v těchto případech:

U zakázek o hodnotě nižší, než jsou limity uvedené v písmenech a) a b), může zadavatel v případě, že má pochybnosti o tom, zda se uchazeč nenachází v některé ze situací, která je důvodem pro vyloučení z řízení, požádat uchazeče, kterému má být zakázka udělena, aby předložil dokument uvedený v odstavci 3.

3.   Zadavatel přijme jako dostatečný důkaz, že se zájemce nebo uchazeč, kterému má být zakázka udělena, nenachází v některé ze situací uvedených v čl. 93 odst. 1 písm. a), b) nebo e) finančního nařízení, nejnovější výpis z trestního rejstříku, nebo pokud neexistuje, aktuální rovnocenný doklad vydaný soudním nebo správním orgánem země původu nebo provenience, ze kterého vyplývá, že jsou tyto požadavky splněny. Zadavatel přijme jako dostatečný důkaz, že se zájemce nebo uchazeč nenachází v situaci uvedené v čl. 93 odst. 1 písm. d) finančního nařízení, nejnovější osvědčení vydané příslušným orgánem dotyčného státu.

Není-li dokument nebo osvědčení podle prvního pododstavce v dotyčné zemi vydáváno a v dalších případech vyloučení z řízení podle článku 93 finančního nařízení, může být nahrazeno místopřísežným, nebo pokud neexistuje, čestným prohlášením učiněným zúčastněnou osobou u soudního nebo správního orgánu, notáře nebo příslušné profesní organizace země jejího původu nebo provenience.

4.   V závislosti na vnitrostátních právních předpisech země, ve které je zájemce nebo uchazeč usazen, se doklady uvedené v odstavcích 1 a 3 týkají právnických nebo fyzických osob včetně, pokud to zadavatel považuje za nezbytné, ředitelů podniků nebo jiných osob se zastupujícími, rozhodovacími nebo kontrolními pravomocemi ve vztahu k uchazečům.

5.   Pokud mají pochyby o tom, že zájemci nebo uchazeči se nenacházejí v některé ze situací, které jsou důvodem pro vyloučení z řízení, mohou se sami zadavatelé obrátit na příslušné orgány uvedené v odstavci 3, aby získali informace, které v dané situaci považují za nezbytné.

6.   Zadavatel může zájemce nebo uchazeče osvobodit od povinnosti předložit důkazy uvedené v odstavci 3, pokud mu již takový důkaz byl předložen v rámci jiného řízení o veřejných zakázkách a za předpokladu, že ode dne vydání těchto dokumentů ještě neuplynul jeden rok a jsou stále platné.

V takovém případě zájemce nebo uchazeč čestně prohlásí, že důkaz již byl předložen v rámci předchozího řízení o veřejných zakázkách, a potvrdí, že se jeho situace nezměnila.“

37.

Článek 135 se mění takto:

38.

V čl. 138 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:

„Aniž by byl dotčen článek 94 finančního nařízení, zakázky se udělí jedním z následujících způsobů:“.

39.

V ustanovení čl. 145 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokud hodnota zakázky přesahuje limit stanovený v čl. 129 odst. 1, jmenuje příslušná schvalující osoba komisi pro otevření obálek s nabídkami.“

40.

V čl. 146 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Výbor jmenuje příslušná schvalující osoba za účelem vydání poradního stanoviska pro zakázky s hodnotou vyšší, než je limit uvedený v čl. 129 odst. 1.“

41.

Článek 152 se nahrazuje tímto:

„Článek 152

Jistota pro předběžné financování

(Článek 102 finančního nařízení)

Za platbu předběžného financování přesahující 150 000 EUR nebo v případě uvedeném v čl. 135 odst. 6 druhém pododstavci se požaduje složení jistoty.

V případě, že je zadavatel veřejnoprávní orgán, může schvalující osoba na základě vlastního posouzení rizika od tohoto požadavku upustit.

Jistota se uvolní postupně při odečtení předběžného financování z průběžných plateb nebo plateb zůstatků ve prospěch dodavatele podle podmínek uvedených ve smlouvě.“

42.

Nadpis článku 155 se nahrazuje tímto:

„Článek 155

Samostatné zakázky a zakázky sestávající z dílčích plnění

(Články 91 a 105 finančního nařízení)“

43.

V článku 157 se písmeno b) nahrazuje tímto:

44.

Čl. 158 odst. 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Limity uvedené v článku 105 finančního nařízení činí:

45.

V článku 162 se písmeno a) nahrazuje tímto:

46.

V článku 164 se vkládá nový odstavec 1a, který zní:

„1a.   Grantová dohoda může stanovit postupy a lhůty pro pozastavení v souladu s článkem 183.“

47.

V článku 165 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3.   V případě udělování grantů na provozní náklady subjektům, které sledují cíl obecného evropského zájmu, má Komise nárok požadovat procentní podíl ročního zisku odpovídající příspěvku Společenství na provozní rozpočet dotčených subjektů v případě, že tyto subjekty jsou také financovány veřejnoprávními orgány, které samy také mohou požadovat procentní podíl ročního zisku odpovídající výši jejich příspěvku. Za účelem výpočtu částky, která má být poskytnuta, se nezohledňuje procentní podíl příspěvků do provozního rozpočtu učiněných formou věcného plnění.“

48.

V čl. 168 odst. 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

49.

Článek 172 se mění takto:

50.

Článek 173 se mění takto:

51.

Článek 176 se mění takto:

52.

Článek 179 se nahrazuje tímto:

„Článek 179

Informování žadatelů

(Článek 116 finančního nařízení)

Žadatelé jsou informováni co nejdříve, v každém případě do 15 kalendářních dní poté, co rozhodnutí o poskytnutí bylo příjemcům zasláno.“

53.

Článek 180 se mění takto:

54.

Článek 182 se mění takto:

55.

Články 195, 196, 197, 198, 200 a 202 se zrušují.

56.

Článek 211 se nahrazuje tímto:

„Článek 211

Sladění účtů

(Článek 135 finančního nařízení)

1.   Údaje hlavní účetní knihy jsou ukládány a organizovány tak, aby sloužily k prokázání obsahu každého účtu v předvaze.

2.   Na inventární soupis dlouhodobých aktiv se použijí články 220 až 227.“

57.

Zrušuje se článek 212.

58.

Článek 213 se mění takto:

59.

Článek 222 se nahrazuje tímto:

„Článek 222

Zápis majetku do inventárního soupisu

(Článek 138 finančního nařízení)

Veškerý nabytý majetek, jehož doba použití je vyšší než jeden rok, který není spotřebním zbožím a jehož pořizovací cena nebo výrobní náklady jsou vyšší, než je stanoveno v účetních pravidlech přijatých podle článku 133 finančního nařízení, se zapisuje do inventárního soupisu a zaznamená na účty dlouhodobých aktiv.“

60.

V článku 240 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Oznámení o předběžných informacích pro mezinárodní výzvy k podávání nabídek se u zakázek na dodávky a služby zasílá co nejdříve Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství a u zakázek na stavební práce co nejrychleji po rozhodnutí o schválení programu.“

61.

Článek 241 se mění takto:

62.

Článek 242 se mění takto:

63.

Článek 243 se mění takto:

64.

Čl. 244 odst. 1 se mění takto:

65.

Článek 245 se mění takto:

66.

Čl. 246 odst. 1 se mění takto:

67.

V článku 250 se odstavce 3 a 4 nahrazují tímto:

„3.   V případě, že předběžné financování přesahuje 150 000 EUR, vyžaduje se složení jistoty. V případě, že je zadavatel veřejnoprávní orgán, však může příslušná schvalující osoba na základě vlastního posouzení rizik od tohoto požadavku upustit.

Jistota se uvolňuje postupně při odečtení předběžného financování z průběžných plateb nebo plateb zůstatků ve prospěch dodavatele podle podmínek uvedených ve smlouvě.

4.   Zadavatel může vyžadovat jistotu ve výši částky, která je stanovena v zadávací dokumentaci a která odpovídá 5 až 10 % celkové hodnoty zakázky. Jistota se určí na základě objektivního kritéria, jako např. druhu a hodnoty zakázky.

Jistota na plnění smlouvy se však vyžaduje v případech, kdy jsou překročeny tyto limity:

Jistota zůstane platná nejméně do konečného přijetí dodávek a prací. Pokud není zakázka řádně provedena, je celá jistota zadržena.“

68.

V čl. 252 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Hodnotící komise nebo zadavatel však může v souvislosti s vylučujícími a výběrovými kritérii vyzvat zájemce nebo uchazeče, aby předložili doplňující informace nebo aby vyjasnili předložené podklady ve lhůtě, kterou s ohledem na zásadu rovného zacházení stanoví.“

69.

V čl. 257 prvním pododstavci se písmeno c) nahrazuje tímto:

70.

V článku 260 se zrušuje druhý pododstavec.

71.

V článku 262 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Rozpočtové závazky odpovídající správním položkám, jejichž druh je společný všem hlavám rozpočtu a které se spravují jako celek, mohou být uvedeny v odděleném souhrnném výkazu rozděleném podle druhu, jak stanoví článek 27.

Odpovídající výdaje se uvádí v rozpočtových liniích v každé hlavě na základě stejného rozdělení jako u položek rozpočtového roku.“

72.

V článku 264 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V případě, že u transakcí ve třetích zemích nelze použít žádnou formu záruky na nájem, může schvalující osoba přijmout jiné formy záruky za předpokladu, že tyto formy zajistí rovnocennou ochranu finančních zájmů Společenství.“

73.

V článku 271 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Limity a částky stanovené v článcích 54, 67, 119, 126, 128, 129, 130, 135, 151, 152, 164, 172, 173, 180, 181, 182, 226, 241, 243, 245 a 250 jsou aktualizovány každé tři roky podle změn indexu spotřebitelských cen ve Společenství.

2.   Limity uvedené v čl. 157 písm. b) a v čl. 158 odst. 1 na veřejné zakázky se přizpůsobí každé dva roky podle čl. 78 odst. 1 směrnice 2004/18/ES.“

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/22

(1)

Ustanovení čl. 29 odst. 4 nařízení (ES) č. 318/2006 stanoví, že během hospodářských let 2006/07, 2007/08 a 2008/09 a s cílem zajistit dostatečné zásobování rafinerií Společenství se pozastavují dovozní cla na doplňkové množství dovozů surového třtinového cukru pocházejícího ze států uvedených v příloze VI uvedeného nařízení.

(2)

Toto doplňkové množství by mělo být vypočteno v souladu s článkem 19 nařízení Komise (ES) č. 950/2006 ze dne 28. června 2006, kterým se pro hospodářské roky 2006/07, 2007/08 a 2008/09 stanoví prováděcí pravidla pro dovoz a rafinaci produktů v odvětví cukru v rámci některých celních kvót a preferenčních dohod (2), na základě předpokládané bilance Společenství týkající se zásobování surovým cukrem. Pro hospodářský rok 2006/07 z bilance vyplývá potřeba dovézt takové doplňkové množství surového cukru, aby mohly být pokryty potřeby rafinerií Společenství.

(3)

K zajištění toho, aby rafinerie v rámci Společenství měly dostatečné zásoby surového cukru k pokrytí svých tradičních potřeb zásobování, by doplňkové množství mělo být rozděleno mezi dotčené třetí země tak, aby bylo zajištěno plné zásobení. Pro Indii se považuje za vhodné udržet roční množství 10 000 tun extrapolované na 12 500 tun pro zohlednění patnáctiměsíčního období hospodářského roku 2006/07. Pokud jde o zbývající potřebu zásobování, mělo by být stanoveno celkové množství pro státy AKT, které se kolektivně rozhodly mezi sebou zavést postupy pro rozdělení množství tak, aby bylo zajištěno vhodné zásobování rafinerií.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

a)

70 000 tun vyjádřených jako bílý cukr pocházející ze států uvedených v příloze VI nařízení (ES) č. 318/2006, s výjimkou Indie;

b)

12 500 tun vyjádřených jako bílý cukr pocházející z Indie.

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/23

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1973/2004 (2) stanoví prováděcí pravidla k režimům vázané podpory stanoveným v hlavě IV a IVa nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 a ohledně využití půdy vyjmuté pro pěstování surovin podle jednotného režimu platby stanoveného v hlavě III uvedeného nařízení a podle platby na plodiny na orné půdě stanovené v kapitole 10 hlavy IV uvedeného nařízení.

(2)

Článek 3 nařízení (ES) č. 1973/2004 stanoví údaje, které mají členské státy sdělovat Komisi, a různé termíny pro zaslání těchto informací. Nařízení (ES) č. 1973/2004 také vyžaduje, že o různých režimech podpory se mají zaslat doplňkové informace. V zájmu zjednodušení je třeba vyjasnit nezbytné informace, které se mají Komisi během celého roku zasílat.

(3)

V článku 64 nařízení (ES) č. 1973/2004 je definována „plocha vyňatá z produkce“ tak, že se plocha způsobilá pro podporu na plochu podle článku 108 nařízení (ES) č. 1782/2003 ponechá ležet ladem. Aby se tato definice vztahovala na veškeré režimy ploch vyňatých z produkce, na které se vztahuje článek 107 uvedeného nařízení, je třeba rozšířit oblast působnosti této definice nad rámec čl. 107 odst. 1.

(4)

Článek 171cj nařízení (ES) č. 1973/2004 stanoví, že hmotnost tabáku, na jejímž základě se vypočítá podpora, se má přizpůsobit, pokud se obsah vlhkosti odlišuje od úrovní stanovených v příloze XXVIII uvedeného nařízení pro danou odrůdu. Uvedené úrovně je třeba přizpůsobit tak, aby zahrnovaly správné znění, jak to umožňují dotyčné členské státy.

(5)

Nařízení (ES) č. 1973/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro přímé platby,

1.

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Komunikace

1.   Členské státy sdělí Komisi elektronicky tyto údaje:

2.   Ve sděleních, která jsou stanovena v odstavci 1, se plochy vyjadřují v hektarech s přesností na dvě desetinná místa, množství se vyjadřují v tunách s přesností na tři desetinná místa a počet žádostí se vyjadřuje bez použití desetinných míst.

3.   Dojde-li ke změně údajů vyžadovaných podle odstavce 1, zejména v důsledku kontrol, oprav nebo zpřesnění čísel uvedených dříve, musí být tato aktualizace sdělena Komisi do jednoho měsíce od okamžiku, kdy ke změně došlo.“

2.

Článek 4 se mění takto:

3.

V článku 14 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Členské státy sdělí Komisi nejpozději k 1. září seznam odrůd zapsaných ve vnitrostátním katalogu, klasifikovaných podle kritérií definovaných v položce 2 přílohy I nařízení Rady (ES) č. 1785/2003 (3), pokud dojde ke změnám v uvedeném seznamu.

2.   U Francouzské Guyany platí, že informace týkající se ploch uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c) bodu i) se sdělují na základě průměru ploch osetých během obou osevních cyklů podle druhého odstavce článku 12.

4.

V článku 44 se druhý odstavec nahrazuje tímto:

„Tyto informace zahrnují zejména:

5.

V článku 62 se úvodní text nahrazuje tímto:

„Pro účely ustanovení čl. 102 odst. 5 nařízení (ES) č. 1782/2003 musí členské státy nejpozději k 1. září roku, za který je požadována platba na plochu, určit:“.

6.

Článek 64 se nahrazuje tímto:

„Článek 64

Definice

Pro účely článku 107 nařízení (ES) č. 1782/2003 se „plochou vyňatou z produkce“ rozumí to, že se plocha způsobilá pro podporu na plochu podle článku 108 uvedeného nařízení ponechá ležet ladem.“

7.

Článek 69 se nahrazuje tímto:

„Článek 69

Komunikace

Pokud se zjistí, že plochy uvedené v článcích 59 a 60 byly překročeny, stanoví dotyčný členský stát neprodleně a nejpozději do 15. listopadu dotyčného roku konečnou sazbu překročení a oznámí ji Komisi nejpozději do 1. prosince dotyčného roku. Údaje použité pro výpočet sazby, o kterou je základní plocha překročena, se zašlou v podobě formuláře podle přílohy VI.“

8.

Článek 76 se nahrazuje tímto:

„Článek 76

Oznámení

Členské státy oznámí Komisi každoročně nejpozději do 31. října případné změny v seznamu zemědělských ploch, ve kterých se provádí sezónní přesun na jiné pastviny podle čl. 114 odst. 2 nařízení (ES) č. 1782/2003 a článku 73 tohoto nařízení.“

9.

Článek 84 se mění takto:

10.

Článek 106 se nahrazuje tímto:

„Článek 106

Oznámení

1.   Do 1. ledna každého roku oznámí členské státy Komisi:

2.   Za použití tabulky obsažené v části 3 přílohy XVIII členské státy oznámí Komisi za každý rok nejpozději do 31. července:

11.

Článek 131 se mění takto:

12.

Článek 169 se mění takto:

13.

V článku 171ai se úvodní slova odstavce 1 nahrazují tímto:

„Členské státy oznámí zemědělcům produkujícím bavlnu do 31. ledna dotyčného roku toto:“.

14.

Článek 171bd se zrušuje.

15.

Znění přílohy III se nahrazuje zněním přílohy I tohoto nařízení.

16.

Příloha VI se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

17.

Příloha IX se nahrazuje zněním uvedeným v příloze III tohoto nařízení.

18.

Přílohy XI a XII se nahrazují zněním uvedeným v příloze IV tohoto nařízení.

19.

Příloha XIV se zrušuje.

20.

Příloha XVIII se nahrazuje zněním uvedeným v příloze V tohoto nařízení.

21.

Příloha XXVIII se nahrazuje zněním uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/38

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1002/2006 (3) stanovilo výše reprezentativních cen a dodatečných dovozních cel pro bílý cukr, surový cukr a některé sirupy pro hospodářský rok 2006/07. Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1236/2006 (4).

(2)

Informace, které má Komise v současnosti k dispozici, naznačují, že výše současných reprezentativních cen a dodatečných dovozních cel je třeba pozměnit v souladu s pravidly a podmínkami stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/40

(1)

Nařízením (ES) č. 796/2006 byl zahájen nákup másla prostřednictvím nabídkového řízení na období do 31. srpna 2006 v souladu s čl. 6 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení (ES) č. 1255/1999.

(2)

Na základě nejnovějších sdělení zaslaných Lotyšskem a Českou republikou Komise zjistila, že po dva po sobě následující týdny byly tržní ceny másla nižší než 92 % intervenční ceny. V uvedených členských státech by proto měl být zahájen intervenční nákup prostřednictvím nabídkového řízení. Uvedené členské státy by proto měly být připojeny na seznam stanovený v nařízení (ES) č. 796/2006.

(3)

Nařízení (ES) č. 796/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/41

(1)

Článek 1 nařízení (ES) č. 2247/2003 uvádí možnost vydat dovozní licence pro produkty z hovězího a telecího masa původem z Botswany, Keni, Madagaskaru, Svazijska, Zimbabwe a Namibie. Dovozy se však musí uskutečnit v rámci množství stanovených pro každou z těchto vyvážejících třetích zemí.

(2)

Žádosti o udělení licence podané v období od 1. do 10. srpna 2006, vyjádřené v množství vykostěného masa, ve smyslu nařízení (ES) č. 2247/2003, pro produkty původem z Botswany, Keni, Madagaskaru, Svazijska, Zimbabwe a Namibie nepřesahují množství, která jsou pro tyto státy k dispozici. Proto je možné vydat dovozní licence na požadovaná množství.

(3)

Je třeba stanovit množství, pro která je od 1. září 2006 v rámci celkového množství 52 100 t možné podat žádost o licenci.

(4)

V této souvislosti se připomíná, že se toto nařízení nijak nedotýká směrnice Rady 72/462/EHS ze dne 12. prosince 1972 o hygienických otázkách a otázkách veterinární inspekce při dovozu skotu, vepřů, ovcí a koz, masa čerstvého nebo masných produktů původem z třetích zemí (4),

Německo:

Spojené království:

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/43

(1)

Směrnice 97/24/ES je zvláštní směrnice pro účely postupu ES schvalování typu stanoveného směrnicí 2002/24/ES.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/51/ES ze dne 19. července 2002 o snížení úrovně emisí znečišťujících látek z dvoukolových a tříkolových motorových vozidel a o změně směrnice 97/24/ES (3) zavedla nové mezní hodnoty emisí pro dvoukolová motorová vozidla, které jsou použitelné ve dvou stupních.

(3)

Za účelem vytvoření celosvětového trhu s motocykly byl přijat celosvětový technický předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 2 „Měření na dvoukolových motocyklech vybavených zážehovým nebo vznětovým motorem, pokud jde o emise plynných znečišťujících látek, emise CO2 a spotřebu paliva“. Cílem uvedeného předpisu je celosvětově harmonizovat postup pro měření emisí, který se používá pro schvalování typu motocyklů. Kromě toho je přizpůsoben nejnovějšímu vývoji technického pokroku s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem motocyklů.

(4)

V souladu s čl. 8 odst. 5 směrnice 2002/51/ES by měl být zkušební postup stanovený v celosvětovém technickém předpisu č. 2 zaveden společně s novým souborem mezních hodnot. Uvedený zkušební postup by se měl zavést jako alternativní postup schvalování typu podle volby výrobce pro druhý povinný stupeň podle směrnice 2002/51/ES. Nové mezní hodnoty by měly být uvedeny do korelace s druhým povinným stupněm podle směrnice 2002/51/ES. Proto se přísnost požadavků na emise z motocyklů nesníží.

(5)

Směrnice 97/24/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobování technickému pokroku zřízeného směrnicí Rady 70/156/EHS (4),

19.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 227/46

(1)

Dopisem ze dne 31. ledna 2001 oznámilo Německo Komisi opatření ve prospěch bavorských strojních sdružení. Další informace byly sděleny dopisem ze dne 11. května 2001, doručeným 16. května 2001, a dopisem ze dne 9. října 2001, doručeným 11. října 2001.

(2)

Dopisem ze dne 9. října 2001 Německo sdělilo, že opatření se provádí již od roku 1970 a doposud nebylo oznámeno. Proto byla podpora zapsána do seznamu neoznámených podpor.

(3)

Dopisem ze dne 7. února 2003 uvědomila Komise Německo o svém rozhodnutí zahájit vůči tomuto opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES. V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení upozornila Komise na to, že vůči části opatření (sociální podniková pomoc) nemá námitky, protože tato část je v souladu s ustanovením oddílu 14 Pokynů Společenství pro státní podporu v odvětví zemědělství (2) (dále jen „pokyny Společenství“), a proto je podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES slučitelná se společným trhem.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k dotčené podpoře.

(5)

Dopisem ze dne 29. dubna 2003, doručeným 2. května 2003, dopisem ze dne 5. května 2003, doručeným 6. května 2003, dopisem ze dne 26. května 2003, doručeným 28. května 2003, a e-mailem ze dne 12. února 2003, zaregistrovaným 14. února 2003, obdržela Komise připomínky zúčastněných stran.

(6)

Německo sdělilo Komisi připomínky dopisem ze dne 4. dubna 2003, doručeným 8. dubna 2003. Kromě toho Německo podalo dopisem ze dne 29. srpna 2003, doručeným 3. září 2003, připomínky k vyjádření zúčastněných stran.

(7)

Dne 19. května 2004 byl případ rozdělen a Komise vydala konečné rozhodnutí (4), kterým pro futuro schválila oznámenou podporu, kterou Německo zamýšlelo poskytnout v období 2001–2005.

(8)

Dopisem ze dne 14. září 2004, doručeným 16. září 2004, oznámilo Německo v souladu s písemnou žádostí Komise ze dne 24. května 2004 další informace k neoznámené části opatření.

(9)

Dotčené rozhodnutí se týká výhradně podpor, které Německo protiprávně poskytlo bavorským strojním sdružením v době před rokem 2001 (výjimkou jsou podpory na sociální podnikovou pomoc).

(10)

Cílem opatření je usnadnit spolupráci mezi zemědělskými a lesnickými podniky v Bavorsku dotováním tzv. „strojních sdružení a sdružení pro podnikovou pomoc“. Provádí se na základě zákona o podpoře bavorského zemědělství (Gesetz zur Förderung der bayerischen Landwirtschaft = LwFöG) ze dne 8. srpna 1974.

(11)

Příjemci opatření jsou bavorská strojní sdružení a Kuratorium bavorských strojních sdružení a sdružení pro podnikovou pomoc, zapsaný spolek (Kuratorium Bayerischer Maschinen- und Betriebshilferinge e.V. = KBM).

(12)

Strojní sdružení jsou svépomocná zařízení zemědělců na místní, respektive regionální úrovni. Podle článku 9 LwFöG mohou tato zařízení vykonávat činnost pouze v následujících oblastech:

(13)

Strojní sdružení mají pouze úlohu zprostředkovatele. Vlastní služby – jako je poskytnutí strojů a pracovní síly – provádějí zemědělci, kteří za to od podniku, jenž služby využívá (= zemědělec), obdrží odměnu odpovídající tržní ceně. Jako protislužbu za služby poskytnuté ze strany strojních sdružení odvádějí zemědělci členský příspěvek a odměnu za příslušné služby.

(14)

Stát nedotuje všechny činnosti strojních sdružení. Z podpory je zejména vyloučena koordinace turistického ubytování a v rozvaze se zpracovává odděleně.

(15)

LwFöG vymezuje činnosti strojních sdružení na klíčové úlohy (5) uvedené ve 12. bodu odůvodnění, které jsou dotovány (mimo vymezené výjimky). Pokud však strojní sdružení založí právně nezávislé dceřiné společnosti, mohou pak tyto vykonávat i jiné činnosti (čl. 10 písm. c) LwFöG), pokud tím není ohroženo plnění klíčových úloh. Mezi „vedlejší činnosti“, které je nutno zpracovávat v rozvaze odděleně (článek 12 LwFöG), patří:

(16)

KBM je organizace, která zastřešuje bavorská strojní sdružení. V období od roku 1994 do roku 2000 patřilo ke KBM 83 až 90 strojních sdružení, která byla složena z přibližně 100 000 zemědělských a lesnických podniků. KBM dostávalo platby za plnění následujících úloh:

(17)

Německo oznámilo, že podpory pro KBM a strojní sdružení byly vypláceny od roku 1974. Podle čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (6), podléhají pravomoci Komise ve věci navrácení podpory promlčecí lhůtě deseti let. Vyšetřovací řízení Komise bylo zahájeno v roce 2001, což znamená, že desetiletá lhůta v souladu s čl. 15 odst. 2 uvedeného nařízení zasahuje až do roku 1991. Proto nebyly podpory vyplacené před tímto obdobím podrobeny žádné další kontrole.

(18)

Údaje k rozpočtu, které předložilo Německo a které jsou uvedené v následující tabulce, se týkají pouze plateb, které byly poskytnuty KBM a strojním sdružením v období 1992–2000.

(19)

Opatření bylo financováno z prostředků spolkové země Bavorsko. Podpora byla poskytována ve formě přímých dotací ústřední organizaci strojních sdružení KBM. KBM převádělo část prostředků ve formě plateb a služeb připojeným strojním sdružením. Vyúčtování podpor pro strojní sdružení se provádělo v procentech formou podílu výdajů potřebných k zajištění klíčových úloh na celkových výdajích.

(20)

Po předběžné kontrole nebylo jasné, zda platby pro KBM z veřejných prostředků představovaly odměnu za služby, které KBM poskytovalo strojním sdružením, aniž by za takové služby byly překročeny tržní ceny, nebo zda takové platby překračují tržní ceny, a tím představují dotaci na provozní náklady KBM. Nebylo jasné, zda takové možné podpory spadají do oblasti působnosti nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis  (7). Komise neměla k dispozici informace, podle kterých jsou takové podpory spojeny s investicemi nebo s jinými výdaji, na něž lze uplatnit podporu, nebo spadají do působnosti nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (8). Proto bylo možná zapotřebí podpory hodnotit jako podnikové podpory, které jsou neslučitelné se společným trhem (9).

(21)

Podobná byla situace v souvislosti s platbami ve prospěch strojních sdružení. Zejména nebylo jasné, zda veřejné prostředky poskytované strojním sdružením státem prostřednictvím KBM byly použity výhradně k tomu, aby se snížily náklady na služby zemědělcům, takže by se mohlo pouze vycházet z podpory zemědělcům, nebo zda strojní sdružení dostávala jako podnik a jako poslední příjemce část prostředků, a tím podporu.

(22)

Z předběžné kontroly opatření kromě toho vyplynulo, že podpora se alespoň částečně poskytovala ve prospěch zemědělských a lesnických podniků. Komise měla vážné pochybnosti, zda by podpory na hospodářskou podnikovou pomoc a mezipodnikové používání strojů mohly být schváleny na základě oddílu 14 pokynů Společenství, nebo zda se v tomto případě spíše nejednalo o podnikové podpory ve prospěch zemědělských výrobců.

(23)

Dále bylo zapotřebí určit, zda mohly být různé okruhy činností strojních sdružení od sebe jednoznačně odděleny a zda platby státních podpor strojním sdružením nevedly k narušení hospodářské soutěže v jiných hospodářských odvětvích (tj. v okruhu činností mimo oficiální klíčové obory strojních sdružení).

(24)

Komisi byla doručena celá řada stížností. Stěžovatelé tvrdí, že strojní sdružení působila nejen v klíčových oborech popsaných ve 12. bodu odůvodnění, ale kromě toho prý v soutěži s jinými obchodními podniky nabízela i další služby, jako komunální služby (např. odklízení sněhu, výstavba/údržba silnic, výstavba čističek odpadních vod), údržbu zeleně a péči o krajinu, výstavbu sportovních a golfových hřišť.

(25)

Podle názoru stěžovatelů není vzhledem k personální a územní blízkosti, respektive jednotnosti strojních sdružení a jejich dceřiných společností a také nedostatečným vymezením vlastních klíčových oborů strojních sdružení od jejich jiných hospodářských činností možné účinné rozdělení mezi okruhy činností podporovanými ze státních prostředků a nepodporovanými okruhy. Stěžovatelé zastávali názor, že by podpory mohly být použity ke křížovému dotování jiných hospodářských činností, a tím by mohly narušit hospodářskou soutěž i mimo odvětví zemědělství.

(26)

Během formálního vyšetřovacího řízení Komise obdržela čtyři stanoviska. Zúčastněné strany nevyjadřují žádné obavy ohledně dotování klíčových úloh strojních sdružení, tedy sociální a hospodářské podnikové pomoci a používání strojů mezi podniky.

(27)

Předmětem stanovisek jsou „vedlejší činnosti“, které strojní sdružení provádějí prostřednictvím svých dceřiných společností, například odklízení sněhu v zimě nebo práce na údržbě zeleně a při péči o krajinu z pověření třetího podniku. V některých případech nelze tyto dceřiné společnosti od strojních sdružení odlišit, protože vystupují pod stejným názvem jako strojní sdružení a zaměstnávají stejné zaměstnance. Informace poskytnuté zúčastněnými stranami kromě toho poukazují na to, že strojní sdružení možná vystupují na trhu jako poskytovatelé určitých služeb (např. prodej provozních prostředků). V jednom stanovisku byly předloženy podrobné informace, které ukazují na to, že strojní sdružení nabízelo prostředky na ochranu rostlin za ceny, které se možná pohybovaly pod prodejní cenou výrobce, v každém případě ale pod běžnou tržní cenou. V jiných případech sice podle výpovědi zúčastněných stran vystupovaly jako předkladatelé nabídek, například ve veřejných soutěžích obchodní dceřiné společnosti, avšak provedení služeb pak bylo zadáno subdodavateli – mimo jiné strojním sdružením. Proto není podle názoru zúčastněných stran možné jednoznačně rozlišovat mezi klíčovými úlohami a jinými obchodními činnostmi strojních sdružení.

(28)

V důsledku personální a územní jednotnosti strojních sdružení, respektive KBM a jejich dceřiných společností, není možné zabránit křížovým dotacím obchodních činností uvedených ve 25. bodu odůvodnění. Jedna zúčastněná strana je navíc toho názoru, že strojní sdružení zneužívají své dominantní postavení na trhu ve smyslu článku 82 Smlouvy o ES a uzavírají dohody a jednají tak, že ve smyslu článku 81 Smlouvy o ES omezují hospodářskou soutěž.

(29)

Je třeba přihlédnout k tomu, že důkazy předložené zúčastněnými stranami na podporu jejich tvrzení se netýkají výhradně období před rokem 2001, které je předmětem tohoto rozhodnutí. Komise se domnívá, že takové příklady jsou přesto relevantní pro posouzení toho, zda i v době před rokem 2001 existovala možnost provádění křížového dotování a narušování hospodářské soutěže mimo odvětví zemědělství.

(30)

Německo v dopise ze dne 4. dubna 2003 zastává názor, že jak KBM, tak i strojní sdružení nejsou podniky oprávněnými k podpoře. V případě KBM nedošlo k nabízení zboží nebo služeb na určitém trhu a v případě strojních sdružení nelze jejich činnosti v oblasti podporované státem (klíčové úlohy) hodnotit jako hospodářskou činnost, protože nejsou zaměřeny na dosažení zisku.

(31)

V dalších informacích sdělených v dopise ze dne 14. září 2004 zastává Německo názor, že skutková podstata, že strojní sdružení podle stanov nesmějí vykonávat hospodářskou činnost, je dostačujícím důkazem toho, že podpory mohly být výhradně ve prospěch zemědělcům, k čemuž proto nejsou zapotřebí žádné další důkazy. Německo předložilo číselné údaje, z nichž vyplývá, že velmi vysoká část finanční podpory poskytnuté zemědělcům prostřednictvím strojních sdružení připadá na sociální podnikovou pomoc. Německo dospělo k závěru, že je možné vycházet z toho, že částka vyplacená svobodným státem Bavorsko KBM a strojním sdružením byla v plné výši poskytnuta zemědělcům jako jediným příjemcům.

(32)

Německo ve svém dopise ze dne 4. dubna 2003 uvádí, že podpory poskytnuté zemědělcům prostřednictvím strojních sdružení spadají do definice bezvýznamných podpor ve smyslu oddílu 14 pokynů Společenství a ustanovení podle téhož oddílu se dodržují. Proto lze podporu považovat za slučitelnou se společným trhem.

(33)

V dopise ze dne 4. dubna 2003 Německo cituje rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 24. července 2003 ve věci C-280/00 (Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg) (10), v němž se uvádí, že státní kompenzační opatření, pokud představují pouze protislužbu za splnění závazků veřejných služeb, nejsou za určitých podmínek zahrnována do pojmu podpora. Německo se domnívá, že tyto předpoklady je možné v příslušném případě považovat za splněné.

(34)

V souvislosti s obavami zúčastněných stran ohledně dopadu opatření na určité nezemědělské činnosti strojních sdružení a tvrzení týkajícího se křížové dotace jiných hospodářských odvětví oznámilo Německo následující.

(35)

V dopise ze dne 14. září 2004 uvádí Německo, že v období od roku 1994 do roku 2000 bylo založeno třináct nezávislých dceřiných společností k provádění činností uvedených v 15. bodu odůvodnění.

(36)

KBM, strojní sdružení a každá dceřiná společnost byly podle čl. 12 věty 5 LwFöG vždy povinny vést oddělené účetnictví. Bavorské úřady dodržování této povinnosti řádně prověřily.

(37)

Protože KBM a strojní sdružení mohly vykonávat pouze klíčové činnosti uvedené v jejich stanovách, obchodní dceřiné společnosti naproti tomu pouze pět „vedlejších činností“ uvedených v zákoně, nepovažovalo Německo na druhé straně za nutné vyhotovovat záznamy o pracovních dobách.

(38)

Německo tvrdí, že byla zavedena rozsáhlá opatření a kontrolní mechanismus, aby bylo zajištěno, že podpora bude použita výhradně na tři klíčové úlohy strojních sdružení tak, aby se vyloučilo riziko křížového dotování nezemědělských oblastí, a to:

(39)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, zakázány.

(40)

Tyto předpoklady jsou, jak vyplývá z níže uvedených informací, splněny.

(41)

Stávající opatření podpory je financováno ze státních prostředků.

(42)

Činnosti KBM se netýkají výroby, zpracování a uvádění na trh výrobků podle přílohy I Smlouvy o ES.

(43)

Německo předložilo seznam činností prováděných KBM (viz 16. bod odůvodnění). V některých případech se nejedná o hospodářskou činnost. Zejména činnosti KBM ve funkci ústředního kontaktního orgánu ve styku s Bavorským státním ministerstvem zemědělství a lesnictví, služebního a odborného dozoru nad jednateli strojních sdružení a správy veřejných prostředků ve prospěch strojních sdružení nelze označovat za služby poskytované na určitém trhu. Proto je nelze hodnotit jako hospodářskou činnost. KBM proto není možné s ohledem na tyto činnosti hodnotit jako podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(44)

Platby k úhradě správních nákladů KBM nesplňují všechny znaky skutkové podstaty čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Nejedná se tedy o státní podpory ve smyslu uvedeného článku.

(45)

KBM vykonává ale i hospodářské činnosti:

(46)

Protože se toto zboží a služby nabízejí na určitém trhu a jedná se přitom o hospodářskou činnost, je KBM třeba hodnotit jako podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 (11) Smlouvy o ES.

(47)

S ohledem na poradenskou činnost, vzdělávací akce a školení poskytované KBM by tyto služby měly být poskytovány zejména ve prospěch strojních sdružení a jejich dceřiných společností, protože se jim tyto služby poskytují bezplatně nebo za příspěvek na výdaje, který se pohybuje pod tržní cenou. Německo však nepředložilo žádné informace o tom, zda příspěvky placené ročně KBM odpovídají nákladům, které KBM při výkonu těchto činností skutečně vznikají, a lze je tedy pokládat za náhradu k tržním cenám za služby, které poskytuje KBM v pověření svobodného státu Bavorsko strojním sdružením, nebo zda tyto příspěvky náklady případně přesahují. Poskytování veřejných prostředků KBM navíc není výslovně vázáno podmínkou, že všechny prvky podpory, které jsou v ní obsaženy, musí být strojním sdružením nebo jejich dceřiným společnostem předány v plné výši. Na základě předložených informací tedy nelze zcela vyloučit, že toto opatření obsahuje prvek podpory ve prospěch KBM.

(48)

Nelze také zjistit, zda je tato podpora tak nízká, že na základě nařízení (ES) č. 69/2001 nepředstavuje státní podporu, protože nejsou splněny všechny znaky skutkové podstaty čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(49)

Je třeba vycházet z toho, že opatření ve prospěch hospodářské činnosti KBM může mít dopad na obchod mezi členskými státy. Podle judikatury Evropského soudního dvora ve věci Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg  (12) neexistuje žádný práh a procentní sazba, u kterého nebo u které by bylo možné vycházet z toho, že nebyl narušen obchod mezi členskými státy. Možnost narušení obchodu mezi členskými státy předem nevylučuje ani relativně nízký objem podpory, ani relativně malá velikost zvýhodněných podniků.

(50)

Proto lze finanční příspěvek poskytovaný KBM hodnotit jako státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(51)

Strojní sdružení vykonávají hospodářskou činnost tím, že na skutečném nebo potenciálním trhu nabízejí služby za úplatu (koordinace poskytování strojů, výměna pracovních sil apod.). Proto je strojní sdružení třeba hodnotit jako podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(52)

Strojní sdružení nejsou vlastníky strojů. Zprostředkované pracovní síly sama nezaměstnávají. Jejich klíčová činnost je tedy čistě zprostředkovatelská, srovnatelná s činností realitního makléře nebo pracovní zprostředkovatelské agentury, která vytváří kontakt mezi nabídkou a poptávkou. V oblasti výroby, zpracování a uvádění na trh výrobků podle přílohy I Smlouvy o ES strojní sdružení nepůsobí.

(53)

Při výkonu „klíčových činností“ strojních sdružení vznikají specifické provozní náklady a náklady na zaměstnance, například platy zaměstnanců, pronájem kanceláří a další kancelářské výdaje. Pokud by nebyly poskytnuty státní podpory, financovaly by se tyto výdaje prostřednictvím členských příspěvků a plateb ad hoc ze strany zemědělců za poskytnutí pracovních sil a/nebo strojů. Poskytování státních podpor strojním sdružením má v zásadě vliv na snížení členských příspěvků a plateb ad hoc. Lze vycházet z toho, že podpory vyplácené strojním sdružením jsou alespoň zčásti poskytovány zemědělcům, kteří jsou členy strojních sdružení, a z dostupných dokladů vyplývá, že ve velké části plateb, které strojní sdružení obdržela prostřednictvím KBM, došlo skutečně k jejich předání zemědělcům.

(54)

Německo ale neposkytlo přesvědčivé důkazy o tom, že část podpory přece jen nezůstala strojním sdružením, protože strojní sdružení nebyla ze zákona povinna získanou částku podpory předat zemědělcům ve formě služeb za snížené ceny v plné výši.

(55)

Strojní sdružení a jejich dceřiné společnosti získávaly službami, které jim poskytovalo KBM ve formě poradenství a také vzdělávání a školení zaměstnanců strojních sdružení, i hospodářské výhody, protože tyto služby byly poskytovány buď bezplatně, nebo za odměnu, která se pohybovala pod tržní cenou.

(56)

Německo nepředložilo Komisi informace, které by jí umožnily zjistit částku podpory poskytnuté v této formě strojním sdružením.

(57)

Proto nelze zjistit, zda podpora, kterou strojní sdružení obdržela ve formě plateb a služeb ze strany KBM, je natolik zanedbatelná, aby ji bylo možné hodnotit jako podporu de minimis podle nařízení (ES) č. 69/2001.

(58)

Na základě předložených informací je proto nutné vycházet z toho, že opatření zvýhodňuje určité podniky (strojní sdružení) v Bavorsku.

(59)

Navíc lze vycházet z toho, že opatření ve prospěch strojních sdružení může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, protože některé služby poskytované strojními sdruženími by mohly být nabízeny i v zahraničí. Podle judikatury Evropského soudního dvora neexistuje žádný práh a procentní sazba, u kterého nebo u které by bylo možné vycházet z toho, že nebyl narušen obchod mezi členskými státy. Možnost narušení obchodu mezi členskými státy totiž předem nevylučuje ani relativně malý objem podpory, ani relativně malá velikost zvýhodněného podniku (13).

(60)

Proto se v případě opatření jedná o podporu ve prospěch strojních sdružení ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(61)

Kontrola obchodněprávních nebo daňověprávních problémů v členských státech a rovněž stížnosti hospodářských subjektů předložené v této souvislosti spadají v zásadě do působnosti členských států. V daném případě by však mohla podpora poskytnutá Německem narušit hospodářskou soutěž. Proto ji Komise prověřila z tohoto hlediska.

(62)

Připomínky zúčastněných stran poukazují na to, že podpory poskytované strojním sdružením a KBM mohly vést ke křížovému dotování „vedlejších činností“ vykonávaných dceřinými společnostmi strojních sdružení.

(63)

Pokud nelze přesvědčivě dokázat, že mezi činnostmi mateřské společnosti (strojního sdružení) a její dceřiné společnosti existuje jasné skutkové a právní rozdělení, nelze vyloučit, že část veřejných prostředků poskytnutých mateřské společnosti mohla plynout do dceřiné společnosti.

(64)

Proto je zapotřebí prověřit skutkovou a právní situaci v období od roku 1994 do roku 2000 s ohledem na povinnosti a preventivní opatření, které Německo přijalo s cílem zamezit křížovému dotování dceřiných společností strojních sdružení.

(65)

Německo ve svém stanovisku tvrdí, že mezi strojními sdruženími a jejich dceřinými společnostmi existuje úplné bilanční, územní, personální a věcné rozdělení. Z dostupných důkazů však vyplývá něco jiného.

(66)

Ustanovení čl. 12 věty 1 LwFöG stanoví, že mezi strojními sdruženími a jejich dceřinými společnostmi je třeba provést účetní a bilanční rozdělení. Zdá se, že Bavorsko tuto povinnost splnilo a prověřilo.

(67)

S ohledem na logistiku jsou si však strojní sdružení a jejich dceřiné společnosti zjevně velmi blízké. V mnoha případech byly očividně využívány tytéž prostory. Například KBM, dceřiná společnost MR Bayern GmbH a dceřiná společnost „meinhof.de AG“ měly tutéž poštovní adresu a stejné telefonní číslo; rovněž využívaly stejné kancelářské prostory.

(68)

Zákon LwFöG personální vymezení nestanoví. KBM, strojní sdružení a jejich dceřiné společnosti se skutečně dělí o tytéž zaměstnance. Zvláště zaměstnanci strojních sdružení byli většinou zaměstnáni u dceřiných společností. Předseda představenstva KBM byl a stále je zároveň předsedou dozorčí rady společnosti „meinhof.de AG“ a jednatel společnosti MR Bayern GmbH byl zároveň jednatelem společnosti „meinhof.de AG“.

(69)

Zdá se, že Německo o této blízkosti mezi strojními sdruženími a jejich dceřinými společnostmi bylo informováno. V dopise Bavorského státního ministerstva zemědělství a lesnictví z roku 1997 jsou vysvětleny zásady, podle nichž je třeba provádět účetní kontrolu ve strojních sdruženích. V dopise se zejména uvádí, že práce, které vykonávají zaměstnanci strojních sdružení jménem obchodních dceřiných společností, je nutno fakturovat za tržní ceny a že tyto odměny za služby poskytnuté strojními sdruženími je třeba odečíst od „nezbytných nákladů“, které jsou podkladem pro výpočet státních podpor strojním sdružením.

(70)

Protože však nejsou k dispozici podrobné pracovní záznamy, z nichž by vyplývalo, kolik hodin pracovali zaměstnanci pro strojní sdružení, resp. pro jejich dceřiné společnosti, a protože bylo možné využívat tytéž prostory, nebylo by možné přesně prověřit, kolik pracovních hodin zaměstnanci strojních sdružení odpracovali ve prospěch dceřiné společnosti.

(71)

Skutečnost, že státní podpora byla automaticky krácena o 10 %, pokud strojní sdružení vykonávalo vedlejší činnosti prostřednictvím obchodní dceřiné společnosti, rovněž poukazuje na to, že rozdělení činností nemohlo být úplné, neboť existence skutečně oddělené obchodní dceřiné společnosti by neměla na „nezbytné náklady“, které musela hradit strojní sdružení, aby mohla vykonávat své klíčové činnosti, žádný vliv.

(72)

Navíc byl v Německu v roce 2001 zaveden systém podrobných pracovních záznamů, podle něhož každé strojní sdružení muselo za každých šest měsíců zaznamenat, kolik hodin pracovali zaměstnanci pro strojní sdružení („klíčové činnosti“), respektive obchodní dceřinou společnost („vedlejší činnosti“). Systém byl zaveden, aby se zjistilo, jak velkou část své pracovní doby trávili zaměstnanci strojních sdružení „vedlejšími činnostmi“. Zavedení takového systému však nepřímo poukazuje i na oprávněnost domněnky Komise, že před rokem 2001 neexistovalo úplné personální a věcné rozdělení.

(73)

Reklama v tisku a na webových stránkách se prováděla rovněž společně a z dostupných důkazů vyplývá, že obchodní dceřiné společnosti velkoryse používaly logo strojních sdružení. Dceřiná společnost „meinhof.de AG“ například používala logo „MR“ – tedy logo strojních sdružení – na formulářích objednávek, informacích pro členy a na svých internetových stránkách. V inzerátech v místním tisku nemohou čtenáři rozlišovat mezi strojními sdruženími a jejich dceřinými společnostmi. Také není jasné, jakým způsobem se rozdělovaly náklady na reklamní akce mezi strojními sdruženími a dceřinými společnostmi.

(74)

Komise se proto domnívá, že Německo nemělo k dispozici systém, který by byl schopen předem účinně vyloučit křížové dotování mezi strojními sdruženími a jejich dceřinými společnostmi. Nelze tedy vyloučit, že část státních podpor, které obdržela strojní sdružení nebo KBM, neplynula dceřiným společnostem – např. ve formě zaměstnanců nebo služeb poskytnutých dceřiné společnosti bezplatně nebo za ceny, které se pohybují pod tržní cenou.

(75)

Na základě předložených informací nelze zjistit, zda je takový prvek podpory ve prospěch dceřiné společnosti tak nízký, že ho nelze na základě nařízení (ES) č. 69/2001 hodnotit jako státní podporu.

(76)

S ohledem na výhradu vyjádřenou Německem v jeho stanovisku, že dané opatření na základě rozsudku Evropského soudního dvora v případě Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg  (14) nemůže spadat pod pojem podpory, poukazuje Komise na to, že nejsou prima facie splněny všechny podmínky uvedené v rozsudku Altmark. Za prvé představuje popisované zprostředkování strojů a pracovních sil mezi zemědělci – jak bylo popsáno – běžnou hospodářskou činnost, a nikoli službu obecného hospodářského zájmu vázanou na přesně definované závazky veřejných služeb. Za druhé nebyly parametry, na jejichž základě se vypočítá výše vyrovnávací platby, stanoveny předem. Za třetí Německo neprokázalo, že výše vyrovnávací platby nepřevyšuje částku, která je vzhledem k příslušným příjmům a přiměřenému zisku za poskytování služeb prováděných v obecném hospodářském zájmu, nezbytná k tomu, aby byly zcela nebo částečně uhrazeny vzniklé náklady.

(77)

Opatřením byly zvýhodněny i zemědělské podniky. Mohly využívat celostátní síť strojních sdružení, která organizovala zprostředkování strojů a pracovních sil za platbu členského příspěvku, který neodpovídal plné výši nákladů, respektive za platbu zprostředkovacích poplatků, které neodpovídaly plné výši nákladů.

(78)

Německo oznámilo, ze intenzita podpor poskytovaných strojním sdružením v dotčeném období se pohybovala kolem 50 % „nezbytných nákladů“. Vzhledem k celkové výši podpory (přibližně 5 mil. EUR ročně) a počtu zemědělců, kteří jako členové strojních sdružení směli využívat jejich služby (asi 100 000), lze zjistit, že i kdyby byla podpora zemědělcům poskytnuta v plné výši, nečinila by částka ve prospěch jednotlivého zemědělce v průměru více než 50 EUR ročně.

(79)

V článku 3 nařízení Komise (ES) č. 1860/2004 ze dne 6. října 2004 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v zemědělském odvětví a v odvětví rybolovu (15), které se zakládá na zkušenostech Komise v této oblasti, se stanoví, že velmi nízké částky podpory, které jsou poskytovány v zemědělském odvětví, jsou za určitých podmínek považovány za opatření, která nesplňují všechny znaky skutkové podstaty čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise zejména stanovila, že podpora, která v období tří let nepřekročí celkem 3 000 EUR, nenarušuje nebo nemůže narušit hospodářskou soutěž, a proto nespadá pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES za předpokladu, že celková částka podpor poskytnutých podniku v zemědělském odvětví v průběhu období tří let nepřekročí 0,3 % hodnoty roční zemědělské produkce (přičemž se celková částka podpor v zemědělském odvětví v Německu pohybovala v roce 2001 kolem 133 470 000 EUR).

(80)

V čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1860/2004 se stanoví, že toto nařízení platí i pro podpory poskytnuté před jeho vstupem v platnost, pokud podpory splňují podmínky uvedené v nařízení. Komise se v daném případě domnívá, že tyto podmínky jsou splněny; částka podpory vyplacená jednotlivci byla totiž velmi nízká, celková částka vyplacená Německem činila pouze přibližně 5 mil. EUR ročně, podpora se netýkala vývozních činností, nebyla závislá na použití tuzemských výrobků v neprospěch dováženého zboží a neřídila se cenou nebo množstvím prodaných výrobků. Hospodářskou analýzu požadovanou v nařízení Komise již provedla zejména v souvislosti s rozhodnutím o státní podpoře N 145/04 (16).

(81)

Je třeba zohlednit, že Komise ve svém rozhodnutí v budoucnu schvalovat takové podpory zemědělcům (17) prověřila slučitelnost téhož opatření s oddílem 14 pokynů Společenství a dospěla k závěru, že opatření podpory je vzhledem ke zvláštním skutečnostem případu slučitelné se Smlouvou o ES. Ve zde prověřovaném případě však z použití zásad uvedených v nařízení (ES) č. 1860/2004 vyplývá, že prověření podle oddílu 14 pokynů Společenství je zbytečné.

(82)

Podpora poskytovaná zemědělcům ve formě služeb strojních sdružení za nižší ceny proto není státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(83)

Na základě všech těchto důvodů dochází Komise k závěru, že dotčené opatření je podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES ve prospěch KBM, jednotlivých strojních sdružení a také jejich dceřiných společností. O podporu ve prospěch zemědělců se nejedná.

(84)

Je proto třeba prověřit, zda je možné podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES použít jednu z výjimek, respektive osvobození od obecného zákazu podpory. U konkrétního opatření se nejedná o podpory sociální povahy podle čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy o ES, o podpory podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi ani o podpory podle čl. 87 odst. 2 písm. c) Smlouvy o ES s ohledem na rozdělení Německa. Nelze použít ani zvláštní skutkové podstaty čl. 87 odst. 3 písm. a), b), d) nebo e) Smlouvy o ES. Německo se ani neodvolalo na žádné z těchto ustanovení. Snad jedinou použitelnou výjimečnou skutkovou podstatu představuje čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES.

(85)

Jak je popsáno ve 42. až 50. bodu odůvodnění, není jasné, zda podpory poskytované KBM spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 69/2001. Podle předložených informací nejsou poskytnuté podpory vázány na investice a nespadají ani pod nařízení (ES) č. 70/2001. Nebyly uvedeny ani jiné skutkové podstaty, které by bylo možné podporovat.

(86)

Proto je finanční podporu poskytnutou KBM třeba hodnotit jako podnikovou podporu (18), která je podle ustálené judikatury neslučitelná se společným trhem, pokud nebyly prostředky poskytovány strojním sdružením a pokud přesahují maximální částky stanovené nařízením (ES) č. 69/2001.

(87)

Jak je popsáno ve 42. až 60. bodu odůvodnění, získala strojní sdružení a jejich dceřiné společnosti službami, které jim KBM poskytovalo ve formě poradenství a také vzdělávání a školení zaměstnanců, výhody. Taková opatření lze podle nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (19) hodnotit jako podpory na vzdělávání a školení. Vzhledem k poradenské činnosti by bylo možné použít nařízení (ES) č. 70/2001. Informace předané Německem Komisi však nepostačují k posouzení, zda byla ustanovení těchto nařízení dodržena.

(88)

S ohledem na finanční podpory poskytované KBM přímo strojním sdružením platí mutatis mutandis úvahy uvedené v 85. a 86. bodu odůvodnění. Nelze vyloučit, že část podpory byla v důsledku nedostatečného vymezení strojních sdružení a jejich dceřiných společností strojními sdruženími zadržena a dále poskytnuta dceřiné společnosti.

(89)

Na druhé straně Německo předložilo číselné údaje, které ukazují, že velká část podpory byla skutečně poskytnuta zemědělcům. Komise se domnívá, že lze vycházet z toho, že platby, které Bavorsko provedlo prostřednictvím KBM strojním sdružením, byly poskytnuty zemědělcům, pokud podle informací předložených Německem odpovídají průměrným nákladům na služby.

(90)

Z toho vyplývá, že platby přesahující částky vypočítané v souladu s průměrnými náklady na příslušnou službu, které byly zemědělcům průkazně poskytnuty a které za období tří let překračují strop 100 000 EUR na příjemce stanovený nařízením (ES) č. 69/2001, je nutno hodnotit jako podnikové podpory neslučitelné se společným trhem.

(91)

Bavorský zákon o podpoře zemědělství stanoví, že v Bavorsku může být uznána a podporována pouze jediná taková organizace. K uznání KBM došlo již v roce 1972. Německo v rámci svých připomínek oznámilo, že se jedná o svépomocné zařízení bavorských zemědělců, které zaujímá zvláštní postavení, protože neexistují podobná zařízení, s nimiž by mohlo soutěžit.

(92)

Výběr KBM proto na první pohled nepředstavuje porušení ustanovení Společenství v oblasti koordinace postupů k zadávání veřejných zakázek na provádění služeb. Komise si však vyhrazuje další analýzu opatření z pohledu předpisů Společenství o veřejných zakázkách.

(93)

Komise dospěla k závěru, že Německo provedlo opatření, které je předmětem tohoto rozhodnutí, protiprávně, a tím porušilo čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Z uvedených důvodů je Komise tohoto názoru:

(94)

Podpora poskytovaná zemědělcům ve formě zprostředkování strojů a pracovních sil není státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(95)

Podpora KBM je, pokud nebyla dále poskytována strojním sdružením, neslučitelná se společným trhem. Proto musí být Německo vyzváno, aby tyto podpory neslučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 požadovalo zpět, pokud podpory nespadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 69/2001.

(96)

Podpory strojním sdružením a jejich dceřiným společnostem jsou, pokud nebyly dále poskytovány zemědělcům, neslučitelné se společným trhem. Úkolem Německa je prokázat, v jaké výši byly podpory poskytovány zemědělcům. Jako základ k výpočtu je nutno použít průměrné náklady na služby poskytované strojními sdruženími bez jejich obchodních dceřiných společností, aby se zamezilo tomu, že do výpočtu budou zahrnuty částky, které mohly být ve prospěch dceřiných společností.

(97)

Německo musí být vyzváno, aby podpory neslučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 požadovalo zpět, pokud podpory nespadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 69/2001,