5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/3

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1458/2003 (2) stanoví otevření a správu celní kvóty v odvětví vepřového masa.

(2)

Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými podle čl. XXIV odst. 6 a článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 (3), schválená rozhodnutím Rady 2006/333/ES (4), stanoví zvýšení roční dovozní celní kvóty pro vepřové maso erga omnes o 1 430 tun vepřového masa.

(3)

Odkaz, který je třeba uvést v žádosti o dovozní licenci, by se měl uvést ve všech jazycích Společenství.

(4)

S ohledem na možné přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii od 1. ledna 2007 je vhodné stanovit jiné období pro podání žádostí o licence na první čtvrtletí roku 2007.

(5)

Nařízení (ES) č. 1458/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro vepřové maso,

1.

V článku 4 se písm. d) a e) nahrazují tímto:

2.

V ustanovení čl. 5 odst. 1 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Na období od 1. ledna do 31. března 2007 se však žádosti o licence podávají během prvních 15 dní měsíce ledna 2007.“

3.

Přílohy I až IV se nahrazují zněním přílohy tohoto nařízení.

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/10

(1)

Nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví zvláštní požadavky na vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu.

(2)

Aby se zabránilo jakémukoli riziku rozšíření patogenů a/nebo reziduí, nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví, že vedlejší produkty živočišného původu by měly být zpracovávány, skladovány a drženy odděleně ve schválených a kontrolovaných zařízeních určených dotčeným členským státem, nebo vhodným způsobem zneškodněny. Kapitoly III a IV nařízení stanoví požadavky týkající se schvalování takových zařízení.

(3)

Ustanovení čl. 26 odst. 4 nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví, že členské státy vypracují seznam zařízení schválených v souladu s uvedeným nařízením.

(4)

Proto je nezbytné stanovit prováděcí pravidla týkající se seznamů schválených zařízení, včetně uvedení informací obsažených v těchto seznamech na vnitrostátních internetových stránkách, které jsou přístupné Komisi i veřejnosti. Je rovněž nutné vytvořit internetovou stránku týkající se uvedených seznamů, která bude spravována Komisí.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/12

(1)

V čl. 27 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (1) se stanoví, že fyzické či právnické osoby nebo seskupení osob, které prováděly vinifikaci, musejí nechat destilovat všechny vedlejší produkty vinifikace.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 1623/2000 ze dne 25. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají mechanismů trhu (2), stanoví prováděcí pravidla pro tuto povinnost destilace a článek 49 uvedeného nařízení stanoví určité možnosti výjimek z této povinnosti.

(3)

Maďarsko přijalo nezbytná opatření pro provedení této povinnosti destilace. Kapacity palíren však v současnosti v Maďarsku nepostačují k destilaci všech vedlejších produktů.

(4)

Podle nařízení Komise (ES) č. 1990/2004 (3) je Maďarsko oprávněno osvobodit některé kategorie producentů od povinnosti destilovat vedlejší produkty vinifikace pro hospodářský rok 2004/05. Toto oprávnění bylo prodlouženo na hospodářský rok 2005/06. Vzhledem k výše uvedené situaci by mělo být toto oprávnění opět prodlouženo na hospodářský rok 2006/07.

(5)

Nařízení (ES) č. 1990/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro víno,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/13

(1)

Článek 30 nařízení (ES) č. 1493/1999 umožňuje přijmout opatření pro nouzovou destilaci v případě výjimečného narušení trhu následkem značných přebytků. Toto opatření se může omezovat na určité kategorie vína nebo na určité pěstitelské oblasti a na žádost příslušného členského státu jej lze použít na jakostní vína s. o.

(2)

Portugalsko požádalo o zavedení nouzové destilace pro stolní vína vyrobená na svém území.

(3)

V Portugalsku byly zjištěny značné přebytky na trhu se stolním vínem, které se odrážejí ve snížení cen a ve znepokojujícím množství zásob na konci hospodářského roku 2005/06. Aby se zabránilo tomuto negativnímu vývoji a zároveň došlo ke zlepšení složité situace na trhu, je zapotřebí snížit zásoby stolního vína na úroveň považovanou za obvyklou pro potřeby trhu.

(4)

Vzhledem k tomu, že jsou splněny podmínky uvedené v čl. 30 odst. 5 nařízení (ES) č. 1493/1999, je vhodné stanovit nouzové zavedení destilace pro maximální objem 200 000 hektolitrů stolního vína.

(5)

Zavedení nouzové destilace podle tohoto nařízení musí být v souladu s podmínkami stanovenými nařízením Komise (ES) č. 1623/2000 ze dne 25. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají mechanismů trhu (2), pokud jde o opatření týkající se destilace podle článku 30 nařízení (ES) č. 1493/1999. Musí se použít i další ustanovení nařízení (ES) č. 1623/2000, zejména ustanovení o dodávce alkoholu intervenční agentuře a o vyplacení zálohy.

(6)

Je třeba stanovit nákupní cenu, kterou uhradí palírna producentovi v takové výši, aby se napravilo narušení trhu a zároveň umožnilo producentům využít daného opatření.

(7)

Produktem nouzové destilace smí být pouze surový nebo neutrální alkohol, který se musí povinně dodávat pouze intervenční agentuře, aby se zabránilo narušení trhu s konzumním alkoholem, který pochází především z destilace podle článku 29 nařízení (ES) č. 1493/1999.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro víno,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/15

(1)

Rada dne 5. června 2003 zmocnila Komisi, aby zahájila jednání se třetími zeměmi o nahrazení některých ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodou Společenství.

(2)

Komise sjednala jménem Společenství dohodu s Libanonskou republikou o některých aspektech leteckých služeb v souladu s mechanismy a směrnicemi obsaženými v příloze rozhodnutí Rady, kterým se Komise zmocňuje, aby zahájila jednání se třetími zeměmi o nahrazení některých ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodou Společenství.

(3)

Uvedená dohoda sjednaná Komisí by měla být podepsána a prozatímně prováděna s výhradou možného pozdějšího uzavření,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/26

(1)

Reforma Lisabonské strategie v roce 2005 zdůraznila význam růstu a zaměstnanosti. Hlavní směry politiky zaměstnanosti (4) evropské strategie zaměstnanosti a hlavní směry hospodářské politiky (5) byly přijaty jako integrovaný balíček a evropská strategie zaměstnanosti tak získala vedoucí úlohu při provádění cílů zaměstnanosti a trhu práce lisabonské strategie.

(2)

Evropská unie musí zmobilizovat všechny vhodné zdroje na úrovni jednotlivých členských států i na úrovni Společenství, včetně politiky soudržnosti, ve třech rozměrech Lisabonské strategie (hospodářském, sociálním a environmentálním), aby se tak více využilo jejich součinnosti v celkovém rámci udržitelného rozvoje.

(3)

Hlavní směry politiky zaměstnanosti a hlavní směry hospodářské politiky by měly být v plném rozsahu přezkoumávány pouze jednou za tři roky a jejich aktualizace během tohoto období do roku 2008 by měla být přísně omezena s cílem zajistit potřebnou úroveň stability pro jejich účinné provádění.

(4)

Posouzení národních reformních programů členských států, které je součástí výroční zprávy Komise o pokroku a společné zprávy o zaměstnanosti, ukazuje, že členské státy by měly nadále vyvíjet co největší úsilí při řešení prioritních oblastí, které zahrnují

(5)

Evropská rada na svém zasedání ve dnech 23. a 24. března 2006 zdůraznila ústřední úlohu politik zaměstnanosti v rámci Lisabonské agendy a potřebu rozšíření možností zaměstnávání pro prioritní skupiny, založené na celoživotním přístupu. V této souvislosti schválila Evropský pakt pro rovnost žen a mužů, který by měl dále posílit povědomí o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a v širokém měřítku být podnětem pro zlepšení vyhlídek a příležitostí pro ženy.

(6)

Odstranění překážek mobility pracovníků stanovené Smlouvami, včetně smluv o přistoupení, by mělo posílit fungování vnitřního trhu a zlepšit jeho potenciál v oblasti růstu a zaměstnanosti.

(7)

S ohledem na posouzení národních reformních programů ze strany Komise i na závěry Evropské rady je třeba se nyní zaměřit na účinné a včasné provádění a klást zvláštní důraz na dohodnuté kvantitativní cíle stanovené uvedené v hlavních směrech zaměstnanosti pro období 2005–2008, a to v souladu se závěry Evropské rady.

(8)

Členské státy by měly hlavní směry zaměstnanosti zohledňovat při svém plánování jak využít financování ze zdrojů Společenství, zejména z Evropského sociálního fondu.

(9)

Vzhledem k integrovanému charakteru balíčku hlavních směrů by členské státy měly plně prvádět hlavní směry hospodářské politiky,

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/28

(1)

Směrnice 2002/53/ES umožňuje Radě určit, zda úřední zkoušky odrůd prováděné v určité třetí zemi poskytují stejné záruky jako zkoušky prováděné v členských státech.

(2)

Pravidla úředních zkoušek odrůd pšenice, ječmene a kukuřice prováděných v Chorvatsku stanoví, že povolení odrůd, pokud jde o jejich odlišnost, stálost a uniformitu, je založeno na výsledcích úředních zkoušek, a to zejména pěstitelských zkoušek, které se týkají dostatečného počtu znaků umožňujících odrůdu popsat.

(3)

Z posouzení těchto pravidel a způsobu jejich použití v Chorvatsku vztahujícímu se ke třem výše uvedeným druhům vyplynulo, že s výhradou splnění některých dalších podmínek poskytují stejné záruky jako zkoušky prováděné členskými státy.

(4)

Toto rozhodnutí nebrání tomu, aby byly zrušeny závěry Společenství o rovnocennosti, pokud podmínky, z nichž vycházejí, nejsou či již nejsou plněny.

(5)

Jelikož přílohy mohou vyžadovat časté změny svých technických ustanovení, je vhodné je měnit postupem podle článku 4 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o výkonu prováděcích pravomocí svěřených Komisi (2),

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/30

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/31

(1)

Dne 27. ledna 2006 a dne 28. února 2006 předala Italská republika Komisi prováděcí nařízení č. 35 a č. 36 ministerstva infrastruktury a dopravy ze dne 29. prosince 2005 (zveřejněno v Úředním věstníku Italské republiky dne 11. ledna 2006), která ukládají závazky veřejné služby (ZVS) na 16 trasách mezi Sardinií a hlavními letišti v Itálii a požádala Komisi o jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2408/92.

(2)

Dne 24. března 2006 zveřejnila Komise oznámení týkající se závazků veřejné služby uložených prováděcím nařízením č. 35 (dále jen „oznámení ze dne 24. března 2006“) (2) na následujících šesti trasách:

(3)

Dne 21. dubna 2006 zveřejnila Komise další oznámení týkající se závazků veřejné služby uložených prováděcím nařízením č. 36 (dále jen „oznámení ze dne 21. dubna 2006“) (3) na následujících deseti trasách:

(4)

ZVS zveřejněné v těchto dvou oznámeních mají tyto hlavní znaky:

(5)

Je třeba poznamenat, že ještě před uložením závazků veřejné služby, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, uložila Italská republika prováděcími nařízeními ze dne 1. srpna a ze dne 21. prosince 2000 závazky veřejné služby, které se týkají šesti tras mezi letišti na Sardinii, v Římě a v Miláně. Tyto závazky byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství dne 7. října 2000 (4) (dále jen „oznámení ze dne 7. října 2000“). Podle čl. 4 odst. 1 písm. d) nařízení (EHS) č. 2408/92 bylo zorganizováno nabídkové řízení, jehož cílem byl výběr dopravců oprávněných výlučně provozovat příslušné letecké trasy s finanční náhradou (5).

(6)

Jednalo se o tyto dopravce oprávněné provozovat trasy, na které se vztahují závazky veřejné služby:

(7)

Toto uspořádání bylo nahrazeno závazky veřejné služby, které uložilo italské prováděcí nařízení ze dne 8. listopadu 2004, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. prosince 2004 (dále jen „oznámení ze dne 10. prosince 2004“) (6). Na základě rozhodnutí Regionálního správního soudu oblasti Lazio ze dne 17. března 2005, které částečně zrušilo prováděcí rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2004, informovaly italské orgány Komisi, že tyto závazky „pozastavily“. V této souvislosti bylo v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. července 2005 zveřejněno oznámení (7). Dne 6. prosince 2005 oznámily italské orgány Komisi zrušení prováděcího nařízení ze dne 8. listopadu 2004 s účinkem od 15. listopadu 2004.

(8)

Italské orgány dne 28. února 2006 informovaly Komisi, že dne 23. února 2006 přijaly prováděcí nařízení, kterým se mění prováděcí nařízení č. 35 ze dne 29. prosince 2005 a zrušují prováděcí nařízení ze dne 1. srpna 2000 a ze dne 21. prosince 2000 ode dne 2. května 2006.

(9)

Ve sdělení Komisi ze dne 22. března 2005 uvedly italské orgány, že ZVS uvedené v oznámení ze dne 7. října 2000 byly uplatňovány „na dobrovolném základě“. Italské úřady tak poprvé informovaly Komisi, že tyto závazky byly i nadále uplatňovány.

(10)

Pravidla týkající se závazků veřejné služby jsou stanovena nařízením (EHS) č. 2408/92 (dále jen „nařízení“), které definuje prováděcí pravidla zásady volného poskytování služeb v odvětví letecké dopravy.

(11)

Závazky veřejné služby jsou definovány jako výjimka ze zásad nařízení, podle kterého „s výhradou tohoto nařízení povoluje členský stát nebo členské státy leteckým dopravcům Společenství výkon provozních práv na leteckých trasách ve Společenství“ (8).

(12)

Podmínky pro uložení závazků jsou definovány v článku 4. Jejich výklad je striktní a v souladu ze zásadou nediskriminace a proporcionality. Na základě kritérií uvedených v tomto článku musejí být přiměřeně odůvodněny.

(13)

Přesněji, pravidla týkající se závazků veřejné služby stanoví, že ZVS mohou být uloženy členským státem v souvislosti s pravidelnou leteckou dopravou na letiště v okrajovém nebo rozvojovém regionu, anebo v souvislosti s málo vytíženou leteckou trasou na kterékoli regionální letiště, pokud je tato letecká trasa považována za životně důležitou pro hospodářský rozvoj regionu, v němž se letiště nachází, a v rozsahu nezbytném k tomu, aby byla na této letecké trase zajištěna přiměřená letecká doprava splňující stanovené normy návaznosti, pravidelnosti, kapacity a cen, které by letečtí dopravci nesplnili, pokud by brali v úvahu výhradně vlastní obchodní zájmy.

(14)

Přiměřenost pravidelné letecké dopravy vyhodnotí členské státy zejména s ohledem na veřejný zájem, možnost využívat jiné druhy dopravy, kapacitu těchto druhů dopravy s ohledem na zohledněné potřeby, kombinovaný účinek všech leteckých dopravců, kteří provozují nebo zamýšlejí provozovat dopravu na této trase.

(15)

Článek 4 stanoví dvoufázový mechanismus: v první fázi (čl. 4 odst. 1 písm. a)) uloží příslušný členský stát závazky veřejné služby na jednu nebo více tras, přičemž tyto trasy zůstávají otevřené pro všechny dopravce Společenství pod podmínkou, že budou dodržovat uvedené závazky. Pokud by žádný dopravce neprojevil zájem o provozování trasy, na kterou se vztahují závazky veřejné služby, může členský stát přejit k druhé fázi (čl. 4 odst. 1 písm. d)), v níž se omezí přístup na leteckou trasu ve prospěch jediného dopravce na dobu maximálně tří let s možností prodloužení. Tento dopravce je vybrán na základě veřejného nabídkového řízení Společenství. Vybraný dopravce tak může získat finanční náhradu za provozování závazků veřejné služby.

(16)

Buď na základě žádosti členského státu, nebo z vlastního podnětu může Komise podle čl. 4 odst. 3 po šetření rozhodnout, zda se má i nadále uplatňovat zveřejněné uložení závazků veřejné služby. Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům. Na podnět kteréhokoli členského státu může Rada kvalifikovanou většinou přijmout odlišné rozhodnutí.

(17)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení stanoví určitý počet kumulativních kritérií v oblasti závazků veřejné služby:

(18)

Závazky veřejné služby navíc musí dodržovat základní zásady proporcionality a nediskriminace (viz. například rozhodnutí Soudního dvora ze dne 20. února 2001 ve věci C-205/99, Asociación Profesional de Empresas Navieras de Líneas Regulares (Analir) a další subjekty v. Administración General del Estado [2001] s. I-01271 Sb.).

(19)

V tomto případě závazky veřejné služby zveřejněné v Úředním věstníku na žádost Italské republiky obsahují několik ustanovení, která by mohla vyvolat vážné pochybnosti o jejich souladu s článkem 4 nařízení. Zejména:

(20)

Závazek uložený dopravcům, kteří mají zájem o provozování tras ve skupině šesti tras, které podléhají závazkům veřejné služby, by mohl vážně omezit volné poskytování služeb. Na tento závazek se zřejmě nevztahuje čl. 4 odst. 1 nařízení a mohl by odporovat zásadám proporcionality a nediskriminace, zejména vzhledem k tomu:

(21)

Zdá se, že na bod 1.6 obou oznámení, který stanoví, že v případě přijetí trasy podléhající ZVS více dopravci zasáhne úřad ENAC rozdělením tras a četností mezi příslušné dopravce, aby nedošlo k překročení kapacity, se nevztahuje čl. 4 odst. 1 nařízení a mohl by odporovat čl. 3 odst. 1, pokud by pro každého dopravce omezil volnost výběru v otázce tras a četností. Navíc, překročení kapacity zřejmě znamená, že k zajištění toho, aby dopravci splňovali základní požadavky, není třeba provést žádný regulační zásah.

(22)

Bod 4.8 obou oznámení, který stanoví použití snížených cen pouze z důvodu místa narození cestujících (v tomto případě na Sardinii), se jeví jako neoprávněný a může vést k nepřímé nezákonné diskriminaci založené na národnosti (viz např. věc C-388/01, Komise v. Itálie, [2003] Sb. rozh. s. I-00721).

(23)

Nebyl uveden žádný dostatečný důvod, který by vysvětlil, proč:

(24)

Ačkoli Komise upozorňovala italské orgány na tyto problémy a vyjádřila pochybnosti ohledně souladu oznámení o uložení závazků veřejné služby s nařízením (EHS) č. 2408/92, Italská republika se rozhodla tato oznámení zveřejnit.

(25)

Po jejich zveřejnění se na Komisi obrátila řada zúčastněných stran, aby neformálním způsobem projevila své obavy ohledně nepřiměřených a diskriminačních závazků veřejné sužby.

(26)

Na základě výše uvedených skutečností a ve smyslu čl. 4 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2408/92 může Komise zahájit šetření s cílem stanovit, zda uložení závazků veřejné služby omezuje nenáležitě rozvoj jedné nebo více tras, a s cílem rozhodnout, zda tyto závazky musejí být na těchto trasách uplatňovány i nadále.

(27)

Dne 9. března 2006 Komise v souladu s článkem 12 nařízení požádala italské orgány, aby jí předložily určité informace týkající se příslušných závazků veřejné služby. Jejich odpověď ze dne 22. března 2006 byla neúplná,

—

Podrobný popis sociálně-ekonomických cílů uložení závazků veřejné služby uvedených v článku 1 a odůvodnění vhodnosti a přiměřenosti těchto závazků s ohledem na tyto cíle – co se týká zejména deseti nových tras, na které se nevztahuje oznámení ze dne 7. října 2000.

—

Podrobné vysvětlení praktického zavedení opatření uvedených v bodě 1.6 obou oznámení zmiňovaných v článku 1, aby se zabránilo překročení kapacity, v případě přijetí určité trasy, na kterou jsou uloženy závazky veřejné služby, několika dopravci, a odůvodnění těchto opatření podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2408/92.

—

Právní analýza vycházející z práva Společenství, která by vysvětlila a odůvodnila odlišné podmínky obsažené v závazcích veřejné služby podle článku 1, a zejména:

—

Podrobná analýza hospodářských vztahů mezi regiony Sardinie a ostatními regiony Itálie, kde se nacházejí letiště, na která se vztahují závazky veřejné služby uvedené v článku 1.

—

Podrobná analýza aktuální nabídky leteckých služeb mezi letišti na Sardinii a ostatními příslušnými italskými letišti, na která se vztahují závazky veřejné služby podle článku 1, včetně nabídky nepřímých letů, i datum, ke kterému prováděcí nařízení č. 36 vstoupilo v platnost.

—

Podrobná analýza jiných dostupných druhů dopravy a jejich kapacity plnit dotčené dopravní potřeby.

—

Analýza současné poptávky po službách letecké dopravy, které se týkají tyto závazky, včetně předpokladů provozování (doprava cestujících, nákladu, finanční výhledy atd.), které sdělí dopravci.

—

Přesný popis četnosti a trvání silniční dopravy nutné na spojení různých letišť na Sardinii, na která se vztahují závazky.

—

Popis situace týkající se provozování této dopravy v souladu se závazky v den oznámení tohoto rozhodnutí a totožnost dopravce nebo dopravců, kteří je provozují a dodržují přitom ZVS.

—

Seznam případných již podaných stížností u soudů jednotlivých států v den oznámení tohoto rozhodnutí a právní situace oznámení, kterým se ukládají závazky veřejné služby.

—

Poznámka uvádějící, zda závazky veřejné služby uvedené v oznámení ze dne 7. října 2000 byly uplatňovány i nadále po pozastavení a zrušení závazků zveřejněných v oznámení ze dne 10. prosince 2004 (a pokud ano, na jakém právním základě), a vysvětlující, proč o tom italské orgány okamžitě neinformovaly Komisi.

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/38

(1)

Podle čl. 2 odst. 1 bezpečnostních předpisů Komise uvedených v příloze k rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (1) člen Komise odpovědný za bezpečnostní otázky přijme vhodná opatření, aby zajistil, že mimo jiné i externí smluvní partneři Komise dodržují při nakládání s utajovanými skutečnostmi EU v Komisi její bezpečnostní pravidla.

(2)

Ustanovení čl. 2 odst. 2 bezpečnostních předpisů Komise uvádí, že členské státy, ostatní orgány jakož i instituce, úřady a agentury zřízené Smlouvami nebo na jejich základě mohou získat utajované skutečnosti EU pod podmínkou, že zajistí, aby mimo jiné externí smluvní partneři členského státu v rámci úřadoven a prostor uvedených subjektů při práci s utajovanými skutečnostmi dodržovali pravidla zcela odpovídající bezpečnostním pravidlům Komise.

(3)

Bezpečnostní předpisy Komise v současné době neobsahují ustanovení o uplatňování základních zásad a minimálních norem z nich vyplývajících v případě, kdy Komise na externí subjekty smlouvou nebo grantovou dohodou přenáší úkoly, jež se týkají, představují a/nebo obsahují utajované skutečnosti EU.

(4)

Je proto třeba zapracovat v tomto směru do bezpečnostních předpisů Komise a do bezpečnostních pravidel k nim připojených specifické a společné minimální normy.

(5)

Členské státy by tyto společné minimální normy měly také dodržovat, a to v případě opatření, která mají být přijata podle vnitrostátních pravidel, pokud smlouvou nebo grantovou dohodou přenášejí na externí subjekty uvedené v čl. 2 odst. 2 bezpečnostních předpisů Komise úkoly, jež se týkají, představují a/nebo obsahují utajované skutečnosti EU.

(6)

Tyto společné minimální normy by se měly uplatňovat, aniž by byly dotčeny jiné příslušné akty, především směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (2), nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, které stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (3) a nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 (4) o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 a zejména k článkům 106 a 107 tohoto nařízení,

1.

V ustanovení čl. 2 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pokud se smlouva nebo grantová dohoda uzavřená mezi Komisí a externím smluvním partnerem nebo příjemcem týká zpracování utajovaných skutečností EU v prostorách smluvního partnera nebo příjemce, musí být opatření, která má tento smluvní partner nebo příjemce přijmout, aby při nakládání s utajovanými skutečnostmi EU zajistil dodržování pravidel uvedených v článku 1, nedílnou součástí smlouvy nebo grantové dohody.“

2.

Bezpečnostní pravidla stanovená v příloze k bezpečnostním předpisům Komise se mění takto:

5.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 215/44

(1)

Článek 52 statutu ukládá, aby Rada guvernérů přijala opatření nezbytná k zajištění toho, aby bankovky znějící na měny s neodvolatelně stanovenými směnnými kurzy byly národními centrálními bankami zúčastněných členských států vyměňovány za jejich jmenovité hodnoty. Tato opatření zahrnují výměnu bankovek nového zúčastněného členského státu: a) za eurobankovky a euromince nebo b) formou připsání peněžních prostředků na účet. Uplatňuje-li se však v novém zúčastněném členském státě přechodné období, budou tato opatření během přechodného období namísto toho zahrnovat výměnu bankovek: a) za národní měnu tohoto nového zúčastněného členského státu nebo b) formou připsání peněžních prostředků na účet.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (1) stanoví pro členské státy, které přijímají euro, různé možné režimy přechodu na hotovostní euro. Tyto obecné zásady zajišťují, aby k výměně bankovek nových zúčastněných členských států mohlo dojít bez ohledu na to, jaký vnitrostátní režim přechodu na hotovostní euro se zvolí.

(3)

Určité kategorie bankovek, zejména bankovky silně poškozené a bankovky, které byly s cílem usnadnit a ochránit stahování bankovek národní měny z oběhu označeny v rámci vnitrostátních systémů značení, nejsou zpravidla způsobilé k výměně, a jsou tedy vyloučeny z výměny podle těchto obecných zásad.

(4)

Uplatňuje-li se v novém zúčastněném členském státě přechodné období, uplatní se opatření podle těchto obecných zásad déle, neboť zohlední toto přechodné období; toto přechodné období by však nemělo prodlužovat období pro výměnu bankovek jiných nových zúčastněných členských států,

—

„zúčastněným členským státem“ členský stát, který přijal euro,

—

„novým zúčastněným členským státem“ zúčastněný členský stát, který přijal euro, avšak eurobankovky a euromince v něm nejsou jediným zákonným platidlem,

—

„dnem přijetí eura“ den, kdy vstoupí v platnost zrušení výjimky pro dotčený členský stát podle čl. 122 odst. 2 Smlouvy,

—

„obdobím dvojího oběživa“ období ode dne přechodu na hotovostní euro v dotčeném novém zúčastněném členském státě do posledního dne, kdy lze národní měnu tohoto nového zúčastněného členského státu používat jako zákonné platidlo souběžně s eurem,

—

„dnem přechodu na hotovostní euro“ den, ke kterému eurobankovky a euromince získají v daném novém zúčastněném členském státě status zákonného platidla,

—

„národní měnou“ bankovky a mince nového zúčastněného členského státu, které příslušný orgán v tomto členském státě vydal přede dnem přijetí eura,

—

„bankovkami nového zúčastněného členského státu“ bankovky vydané národní centrální bankou nového zúčastněného členského státu, které byly zákonným platidlem v den přede dnem přijetí eura a které jsou jiné národní centrální bance nebo pověřenému zástupci této jiné banky předloženy k výměně,

—

„přechodným obdobím“ období v délce nejvýše tří let, které začíná v 00:00 hodin (místního času) v den přijetí eura a končí v 00:00 hodin (místního času) v den přechodu na hotovostní euro,

—

„národní centrální bankou Eurosystému“ národní centrální banka zúčastněného členského státu (včetně národní centrální banky nového zúčastněného členského státu),

—

„jmenovitou hodnotou“ hodnota vyplývající z přepočítacích koeficientů, které podle čl. 123 odst. 4 Smlouvy schválila Rada EU, bez rozdílu mezi nákupními a prodejními kurzy,

—

„značením“ identifikace bankovek rozlišovacím specifickým znakem, např. děrováním, v rámci vnitrostátního systému značení s cílem usnadnit a ochránit stahování bankovek nového zúčastněného členského státu, které příslušný orgán v tomto členském státě vydal přede dnem přijetí eura, z oběhu.

i)

v rámci určité transakce nebo

ii)

v rámci jednoho dne

a)

ode dne přijetí eura v daném novém zúčastněném členském státě;

b)

do doby, než dojde k výměně všech bankovek, které byly k výměně předloženy před uplynutím dvou měsíců ode dne přechodu na hotovostní euro v daném novém zúčastněném členském státě.