11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 102/1

(1)

V oblasti silniční dopravy usilovalo nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě (4) o harmonizaci podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a o zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Je třeba zachovat a prohloubit pokrok v této oblasti.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (5) od členských států vyžaduje, aby přijaly opatření, která omezí maximální týdenní pracovní dobu řidičů.

(3)

Byly zaznamenány potíže při jednotném výkladu, uplatňování, prosazování a monitorování ve všech členských státech některých ustanovení nařízení (EHS) č. 3820/85 týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku pro řidiče v oblasti vnitrostátní i mezinárodní silniční dopravy v rámci Společenství, jelikož jsou formulována příliš obecně.

(4)

Je žádoucí účinné a jednotné prosazování těchto ustanovení, pokud se má dosáhnout jejich cílů a jejich uplatňování nemá být znevažováno. Proto je zapotřebí jasnější a jednodušší soubor pravidel, která by byla pro odvětví silniční dopravy i kontrolní orgány snadno srozumitelná a která by jimi mohla být snáze vykládána a uplatňována.

(5)

Opatřeními obsaženými v tomto nařízení, která se týkají pracovních podmínek, by nemělo být dotčeno právo sociálních partnerů stanovit v rámci kolektivních smluv či jinak příznivější předpisy pro pracovníky.

(6)

Je žádoucí jasně vymezit oblast působnosti tohoto nařízení uvedením hlavních kategorií vozidel, na něž se vztahuje.

(7)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na silniční přepravu uskutečňovanou výlučně v rámci Společenství nebo mezi Společenstvím, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

(8)

Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě ze dne 1. července 1970 (dále jen „AETR“) v platném znění by se měla i nadále uplatňovat na silniční přepravu zboží a cestujících vozidly registrovanými v členském státě nebo v zemi, která je smluvní stranou AETR, na celou cestu mezi Společenstvím a třetí zemí kromě Švýcarska a kromě zemí, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo přes území této země. Je nezbytné, aby AETR byla změněna co nejdříve, nejlépe do dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost, aby byla její ustanovení uvedena do souladu s tímto nařízením.

(9)

V případě silniční dopravy vozidly registrovanými ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR, by se měla ustanovení AETR vztahovat pouze na úsek cesty probíhající uvnitř Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR.

(10)

Jelikož předmět AETR spadá do působnosti tohoto nařízení, je Společenství příslušné pro sjednávání a uzavírání této dohody.

(11)

Vyžaduje-li změna vnitřní právní úpravy Společenství v dotyčné oblasti odpovídající změnu AETR, měly by podniknout členské státy společné kroky, aby AETR postupem v ní uvedeným co nejdříve změnily.

(12)

Měl by se aktualizovat výčet výjimek, aby se zohlednil vývoj v oblasti silniční dopravy za posledních devatenáct let.

(13)

Je nutné uvést úplné definice všech klíčových pojmů, aby se usnadnil výklad a zajistilo se jednotné uplatňování tohoto nařízení. Navíc je třeba usilovat o to, aby vnitrostátní kontrolní orgány vykládaly a uplatňovaly toto nařízení jednotným způsobem. Definice pojmu „týden“ stanovená v tomto nařízení nebrání řidičům, aby pracovní týden zahájili kterýkoli den v týdnu.

(14)

Aby bylo zajištěno účinné prosazování, je nezbytné, aby příslušné orgány mohly při silničních kontrolách prováděných po uplynutí přechodného období zjistit, zda ke dni kontroly a během předcházejících 28 dnů byly řádně dodrženy doby řízení a doby odpočinku.

(15)

Je nutno vyjasnit a zjednodušit základní pravidla o době řízení, aby bylo možné účinné a jednotné prosazování pomocí digitálního tachografu, jak je uvedeno v nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (6) a tomto nařízení. Kromě toho by měly kontrolní orgány členských států ve Stálém výboru usilovat o dosažení vzájemné shody, co se týče provádění tohoto nařízení.

(16)

Ukázalo se, že podle pravidel obsažených v nařízení (EHS) č. 3820/85 lze denní doby řízení a přestávky v řízení naplánovat tak, aby řidič mohl řídit vozidlo příliš dlouho, aniž by si vybral celou dobu přestávky, což vedlo ke snížení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a ke zhoršení pracovních podmínek řidičů. Proto by se mělo zajistit takové rozdělení přestávek, aby se předešlo zneužívání.

(17)

Toto nařízení usiluje o zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje, a o zlepšení celkové bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Činí tak hlavně ustanoveními, která se týkají maximální doby řízení denně, týdně a ve dvou po sobě následujících týdnech, ustanovením, které zavazuje řidiče, aby si vybíral běžné týdenní doby odpočinku alespoň jednou během dvou po sobě následujících týdnů, a ustanoveními, která stanoví, že denní doba odpočinku nesmí být za žádných okolností kratší než nepřerušená doba devíti hodin. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení zaručují přiměřený odpočinek, a při zohlednění zkušeností s praktickým prosazováním v posledních letech není nadále nutný systém náhrad za zkrácené denní doby odpočinku.

(18)

Velká část silniční dopravy v rámci Společenství zahrnuje po část cesty dopravu trajektem nebo po železnici. Proto by se pro takové cesty měla stanovit jasná a vhodná ustanovení, pokud jde o denní doby odpočinku a přestávky.

(19)

S ohledem na nárůst přeshraniční přepravy zboží a cestujících je v zájmu bezpečnosti silniční dopravy a lepšího provádění silničních kontrol a kontrol v provozovnách dopravců žádoucí zahrnout rovněž doby řízení, doby odpočinku a přestávky v řízení uskutečněné v jiných členských státech nebo třetích zemích a určit, zda byla odpovídající pravidla zcela a řádně dodržena.

(20)

Odpovědnost dopravců by se měla rozšířit přinejmenším na dopravce, kteří jsou právnickými nebo fyzickými osobami, a neměla by vylučovat řízení proti fyzickým osobám, které jsou pachateli, podněcovateli nebo účastníky při porušování tohoto nařízení.

(21)

Je nezbytné, aby řidiči, kteří pracují pro více dopravců, náležitě informovali každého z nich, aby mohl dodržet své povinnosti podle tohoto nařízení.

(22)

Za účelem podpory pokroku v sociální oblasti a zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích si musí každý členský stát ponechat právo přijmout určitá vhodná opatření.

(23)

Vnitrostátní odchylky by měly odrážet změny v oblasti silniční dopravy a omezovat se na ty prvky, které nejsou v současné době vystaveny konkurenčnímu tlaku.

(24)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro vozidla používaná k linkové přepravě cestujících, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km. Tato pravidla by měla zajistit přiměřenou ochranu, pokud jde o povolené doby řízení a povinné přestávky v řízení a doby odpočinku.

(25)

V zájmu účinného prosazování je žádoucí, aby se veškerá vnitrostátní i mezinárodní linková přeprava cestujících kontrolovala pomocí standardního záznamového zařízení.

(26)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce za porušování tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační. Ve společné škále opatření, která mají členské státy k dispozici, by měla být zahrnuta i možnost vozidlo odstavit, byla-li zjištěna závažná porušení. Ustanoveními tohoto nařízení o sankcích nebo řízení by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy o důkazním břemenu.

(27)

V zájmu jasného a účinného prosazování je žádoucí zajistit jednotná ustanovení o odpovědnosti dopravců a řidičů za porušení tohoto nařízení. Tato odpovědnost může mít v jednotlivých členských státech podobu trestů nebo občanskoprávních nebo správních sankcí.

(28)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení jasných společných pravidel týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku pro řidiče v silniční dopravě, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu potřeby koordinované mezinárodní akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(29)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(30)

Jelikož ustanovení týkající se minimálního věku řidičů jsou již stanovena ve směrnici 2003/59/ES (8) a musí být provedena do roku 2009, vyžadují se v tomto nařízení pouze přechodná ustanovení týkající se minimálního věku posádek.

(31)

Nařízení (EHS) č. 3821/85 by mělo být změněno, aby se vyjasnily některé zvláštní povinnosti dopravců a řidičů, podpořila právní jistota a usnadnilo prosazování omezení dob řízení a dob odpočinku pomocí silničních kontrol.

(32)

Nařízení (EHS) č. 3821/85 rovněž by mělo být změněno, aby byla zajištěna právní jistota ohledně nových lhůt pro zavedení digitálních tachografů a dostupnosti karet řidiče.

(33)

Zavedení záznamových zařízení podle nařízení (ES) č. 2135/98, která umožňují elektronický záznam činností řidiče na kartě řidiče v období 28 dnů a provozní činnosti vozidla v období 365 dnů, umožní v budoucnu rychlejší a rozsáhlejší silniční kontrolu.

(34)

Podle směrnice 88/599/EHS (9) jsou silniční kontroly omezeny na kontrolu denní doby řízení, denní doby odpočinku a doby přerušení jízdy. Zavedením digitálního záznamového zařízení se údaje o řidiči a vozidle budou ukládat elektronicky a bude umožněno elektronické vyhodnocení údajů na místě. To by mělo postupem času umožnit jednoduchou kontrolu řádné a zkrácené denní doby odpočinku, řádné a zkrácené týdenní doby odpočinku i náhradní doby odpočinku.

(35)

Zkušenosti ukazují, že dodržování ustanovení tohoto nařízení, zejména pokud jde o předepsanou maximální dobu řízení v období dvou týdnů, nelze prosadit, pokud se nebude uplatňovat řádný a účinný dohled formou silničních kontrol ve vztahu k celému tomuto období.

(36)

Uplatňování právních předpisů týkajících se digitálních tachografů by mělo být v souladu s tímto nařízením, aby byla dosažena optimální účinnost při monitorování a prosazování některých předpisů v sociální oblasti v silniční dopravě.

(37)

V zájmu jasnosti a přehlednosti by nařízení (EHS) č. 3820/85 mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením,

a)

zboží vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny, nebo

b)

cestujících vozidly, která jsou svou konstrukcí nebo trvalou úpravou určena pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče.

a)

výhradně uvnitř Společenství nebo

b)

mezi Společenstvím, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

a)

na celou cestu pro vozidla registrovaná ve Společenství nebo v zemích, které jsou smluvními stranami AETR;

b)

pouze na úsek cesty probíhající po území Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR, pro vozidla registrovaná ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR.

a)

vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km;

b)

vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině;

c)

vozidly, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jím svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou;

d)

vozidly, včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích;

e)

specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely;

f)

speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

g)

vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu;

h)

vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny a která se používají k neobchodní přepravě zboží;

i)

obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů členského státu, ve kterém se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží.

a)

„silniční dopravou“ doprava prováděná po veřejných pozemních komunikacích prázdnými nebo loženými silničními vozidly používanými pro přepravu cestujících nebo zboží;

b)

„vozidlem“ motorové vozidlo, tahač, přívěs nebo návěs a jejich kombinace, které jsou definovány takto:

c)

„řidičem“ osoba, která řídí vozidlo, třeba jen krátkou dobu, nebo je přítomna ve vozidle, aby je popřípadě v rámci svých povinností mohla řídit;

d)

„přestávkou v řízení“ doba, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je určená výhradně k jeho zotavení;

e)

„jinou prací“ činnosti, které jsou definovány jako pracovní doba v čl. 3 písm. a) směrnice 2002/15/ES, vyjma „řízení“, a také jakákoli práce pro téhož nebo jiného zaměstnavatele v odvětví dopravy či jinde;

f)

„dobou odpočinku“ nepřerušená doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem;

g)

„denní dobou odpočinku“ denní doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou denní dobu odpočinku“ nebo „zkrácenou denní dobu odpočinku“:

h)

„týdenní dobou odpočinku“ týdenní doba, během níž může řidič volné nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou týdenní dobu odpočinku“ a „zkrácenou týdenní dobu odpočinku“:

i)

„týdnem“ období mezi 00.00 hodin v pondělí a 24.00 hodin v neděli;

j)

„dobou řízení“ se rozumí doba trvání činnosti řízení zaznamenaná:

k)

„denní dobou řízení“ celková doba řízení mezi skončením jedné denní doby odpočinku a začátkem druhé denní doby odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku;

l)

„týdenní dobou řízení“ celková doba řízení během jednoho týdne;

m)

„maximální přípustnou hmotností“ celková povolená provozní hmotnost plně naloženého vozidla;

n)

„linkovou přepravou cestujících“ vnitrostátní a mezinárodní doprava definovaná v článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy (10);

o)

„provozem s více řidiči“ stav, kdy jsou během doby řízení mezi dvěma po sobě následujícími denními dobami odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, aby je řídili. Během první hodiny provozu s více řidiči není přítomnost dalšího řidiče nebo řidičů povinná, ve zbývající době však povinná je;

p)

„dopravcem“ fyzická nebo právnická osoba, sdružení nebo skupina osob bez právní subjektivity, zisková či nezisková, nebo veřejnoprávní subjekt s právní subjektivitou nebo podléhající orgánu s právní subjektivitou zabývající se silniční dopravou, ať na cizí účet a za úplatu, nebo na vlastní účet;

q)

„dobou řízení“ celková doba řízení od okamžiku, kdy řidič začne řídit vozidlo po době odpočinku nebo přestávce, do okamžiku, kdy začne další doba odpočinku nebo přestávka. Doba řízení může být nepřetržitá nebo přerušovaná.

a)

se silniční doprava uskutečňuje v jednom členském státě na trati v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla, včetně území místních správních celků majících střed v takto vymezené oblasti,

b)

snížení věku je za účelem odborné přípravy a

c)

jsou dodržena omezení uložená pracovněprávními předpisy členského státu.

—

dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo

—

jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

5.

a)

vozidly ve vlastnictví orgánů veřejné moci nebo jimi najatými bez řidiče a používanými k silniční dopravě, pokud tyto orgány veřejné moci nevstupují do hospodářské soutěže se soukromými dopravci;

b)

vozidly používanými nebo najatými bez řidiče zemědělskými, pěstitelskými, lesnickými, chovatelskými podniky a podniky rybolovu pro přepravu zboží jako součást jejich podnikatelské činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

c)

zemědělskými a lesnickými traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí;

d)

vozidly nebo kombinacemi vozidel, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřekračuje 7,5 tuny a která

Tato vozidla se smějí používat pouze na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost;

e)

vozidly provozovanými výlučně na ostrovech s rozlohou do 2 300 km2, které nejsou spojeny se zbytkem území státu mostem, brodem nebo tunelem, jenž by mohl být používán motorovými vozidly;

f)

vozidly používanými pro přepravu zboží na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla s pohonem na zemní nebo zkapalněný plyn nebo elektřinu, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřesahuje 7,5 tuny;

g)

vozidly používanými pro výcvik žadatelů o řidičské oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti či jejich přezkoušení za předpokladu, že nejsou využívána k obchodní přepravě zboží nebo cestujících;

h)

vozidly používanými v souvislosti s kanalizačními sítěmi, ochranou před povodněmi, údržbou rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbou a kontrolou silnic, odvozem a likvidací domovního odpadu, telegrafními a telefonními službami, rozhlasovým a televizním vysíláním a detekcí rozhlasových nebo televizních vysílačů nebo přijímačů;

i)

vozidly s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících;

j)

specializovanými vozidly přepravujícími cirkusy a lunaparky;

k)

speciálně vybavenými vozidly pro mobilní projekty, jejichž hlavním účelem po zaparkování je využití k vzdělávacím účelům;

l)

vozidly používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství;

m)

specializovanými vozidly přepravujícími peníze nebo cennosti;

n)

vozidly používanými pro přepravu zvířecích odpadů nebo zvířecích těl neurčených k lidské spotřebě;

o)

vozidly používanými výhradně na komunikacích uvnitř distribučních center jako přístavy, překladiště nebo železniční terminály;

p)

vozidly používanými pro přepravu živých zvířat z hospodářství na místní trhy a naopak nebo z trhů na místní jatka ve vzdálenosti do 50 km.

—

u vnitrostátní linkové přepravy cestujících, je-li jízdní řád schválen orgány (pouze v tomto případě lze povolit výjimky týkající se přestávek), a

—

u vnitrostátní nákladní silniční dopravy na vlastní účet nebo na cizí účet a za úplatu, která nemá dopad na jednotný trh a je nezbytná pro zachování některých průmyslových odvětví na daném území a kde ustanovení tohoto nařízení umožňující výjimku stanoví omezení délky tratě v okruhu do 100 km.

a)

vnitrostátní linkovou přepravu cestujících a

b)

mezinárodní linkovou přepravu cestujících, jejíž konečné zastávky se nacházejí ve vzdálenosti do 50 km vzdušnou čarou od hranic mezi dvěma členskými státy a jejíž délka tratě nepřesahuje 100 km.

a)

obsahovat veškeré údaje stanovené v odstavci 2 pro minimální časový úsek zahrnující předchozích 28 dnů; tyto údaje se musí aktualizovat v pravidelných odstupech, jejichž délka nepřesáhne jeden měsíc;

b)

být podepsán ředitelem dopravce nebo osobou jím k tomu pověřenou;

c)

být dopravcem uchováván po dobu jednoho roku od konce období, na které se vztahuje. Výtah z pracovního plánu vydá dopravce dotyčnému řidiči na jeho žádost;

d)

být předložen nebo vydán na žádost pověřeného kontrolora.

—

ke kterému nedošlo na území dotyčného členského státu a

—

kterého se dopustil dopravce, jenž je usazen v jiném členském státě nebo třetí zemi, či řidič, jehož pracoviště se nachází v jiném členském státě nebo třetí zemi:

a)

porušování pravidel stanovených v kapitole II nerezidenty a sankcích jim za ně uložených;

b)

sankcích uložené členskými státy jejich rezidentům za taková porušení spáchaná v ostatních členských státech.

a)

prozkoumá případy, kdy došlo k rozdílům při uplatňování a prosazování některého ustanovení tohoto nařízení, zejména co se týče doby řízení, přestávek v řízení a doby odpočinku;

b)

vyjasní ustanovení tohoto nařízení za účelem prosazování společného přístupu.

1.

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Pro účely tohoto nařízení platí definice stanovené v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 (13).

2.

V článku 3 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1.   Záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 3 nařízení (ES) č. 561/2006. Vozidla uvedená v čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006, a vozidla vyňatá z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 3820/85, která již nejsou vyňata podle nařízení (ES) č. 561/2006, musí tomuto požadavku vyhovět do 31. prosince 2007.

2.   Členské státy mohou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmout vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 561/2006.

3.   Členské státy mohou po zmocnění Komisí vyjmout z oblasti působnosti tohoto nařízení vozidla užívaná pro přepravu uvedenou v článku 14 nařízení (ES) č. 561/2006.“

3.

V článku 14 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Dopravce uchovává záznamové listy a výtisky, vyhotovují-li se podle čl. 15 odst. 1, v chronologickém pořadí a čitelné podobě nejméně jeden rok po jejich použití a na žádost dotyčného řidiče mu vydá jejich kopie. Dopravce vydá dále dotyčným řidičům na žádost kopie stažených údajů z karty řidiče a jejich výtisky. Záznamové listy, výtisky a stažené údaje musí být předloženy nebo vydány na žádost pověřeného kontrolora.“

4.

Článek 15 se mění takto:

1.

V čl. 2 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

2.

V článku 2 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění vydávání karet řidiče nejpozději dvacátý den po vyhlášení nařízení (ES) č. 561/2006.“

11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 102/15

(1)

Sdělení Komise nazvané „Bezpečný provoz těžební činnosti: reakce na nedávné důlní havárie“ stanoví jako jednu ze svých prioritních činností iniciativu na úpravu nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Tato činnost má doplňovat iniciativy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (4), jakož i tvorbu dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro nakládání s odpadní horninou a hlušinou z těžební činnosti podle směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (5).

(2)

Evropský parlament ve svém usnesení (6) ze dne 5. července 2001 k uvedenému sdělení důrazně podpořil potřebu směrnice o odpadech z těžebního průmyslu.

(3)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (7) stanoví pro produkované odpady cíl, že by se měla snížit jejich nebezpečnost a měly by představovat co možná nejmenší riziko, že by se mělo upřednostňovat využití a zejména recyklování, že množství odpadů určených k odstranění by se mělo snížit na minimum a mělo by být zajištěno jejich bezpečné odstranění a že odpady určené k odstranění by se měly zpracovávat co možná nejblíže místu, kde jsou produkovány, do té míry, aby nebyla snížena účinnost postupů nakládání s odpady. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost v oblasti živelních pohrom a katastrof vývoj dalších opatření napomáhajících prevenci nebezpečí závažných havárií, zejména s důrazem na rizika spojená s dobýváním nerostných surovin, jakož i vývoj opatření v souvislosti s odpady vznikajícími při dobývání nerostných surovin. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost podporu udržitelného řízení těžebního průmyslu s cílem snížit jeho dopad na životní prostředí.

(4)

V souladu s cíli politiky Společenství v oblasti životního prostředí je nezbytné stanovit minimální požadavky za účelem předcházení nebo co největšího snižování veškerých nepříznivých vlivů na životní prostředí nebo na lidské zdraví způsobených nakládáním s odpady z těžebního průmyslu, například hlušinou (tj. odpadními pevnými látkami nebo kaly zbylými po úpravě nerostů různými postupy), odpadní horninou a skrývkou (tj. materiálem, který je přemísťován těžební činností během odkrývání tělesa rudní nebo jiné nerostné suroviny, včetně fáze přípravy k dobývání), ornicí (tj. horní vrstvou povrchu země), pokud jsou odpadem, jak je definován ve směrnici Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (8).

(5)

V souladu s odstavcem 24 Johannesburského prováděcího plánu o udržitelném rozvoji přijaté v rámci Organizace spojených národů na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 je nutné chránit základnu přírodních zdrojů hospodářského a sociálního rozvoje a zvrátit současný trend degradace přírodních zdrojů prostřednictvím jejich udržitelného a koordinovaného řízení.

(6)

V souladu s tím by tato směrnice měla zahrnovat nakládání s odpady z pozemního těžebního průmyslu, tj. s odpady vznikajícími při vyhledávání, těžbě (včetně fáze přípravy k dobývání), úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů. Takové nakládání by však mělo odrážet zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, která se v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. b) bodem ii) uvedené směrnice nadále vztahuje na veškeré aspekty nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které nespadají do působnosti této směrnice.

(7)

Aby se předešlo zdvojeným a neúměrným správním požadavkům, oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na ty konkrétní činnosti, které jsou považovány za prioritní pro splnění jejích cílů.

(8)

Proto by se ustanovení této směrnice neměla vztahovat na ty toky odpadu, které sice vznikají při těžbě nebo úpravě nerostných surovin, avšak nejsou s těmito činnostmi přímo spojeny, např. potravinářské odpady, odpadní olej, vozidla s ukončenou životností, použité baterie a akumulátory. Nakládání s takovými odpady by mělo podléhat ustanovením směrnice 75/442/EHS nebo směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (9) nebo jiným příslušným právním předpisům Společenství, jak je tomu v případě odpadu vzniklého v místě vyhledávání, těžby nebo úpravy a přepraveného na místo, které není zařízením pro nakládání s odpady ve smyslu této směrnice.

(9)

Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na odpady vzniklé při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin v moři, při vtlačování a zpětném vtlačování čerpané podzemní vody, přičemž na inertní odpady, odpady neklasifikované jako nebezpečné, které vznikají při vyhledávání, neznečištěnou zeminu a odpady vznikající při těžbě, úpravě a skladování rašeliny by se z důvodu jejich menšího environmentálního rizika měl vztahovat pouze omezený soubor požadavků. Členské státy mohou snížit určité požadavky na neinertní odpady neklasifikované jako nebezpečné nebo od nich upustit. Tyto výjimky by se však neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady kategorie A.

(10)

Tato směrnice sice zahrnuje nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které mohou být radioaktivní, neměla by však zahrnovat zvláštní aspekty, které se týkají pouze radioaktivity a kterými se zabývá Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom).

(11)

Členské státy, aby dodržely zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, a zejména v článcích 3 a 4 uvedené směrnice, by měly zajistit, že provozovatelé těžebního průmyslu přijmou všechna nezbytná opatření za účelem předcházení veškerým skutečným nebo potenciálním nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví způsobeným nakládáním s odpady z těžebního průmyslu nebo nejvyššího možného omezení takových účinků.

(12)

Tato opatření by měla být mimo jiné založena na zásadě nejlepších dostupných technik definovaných ve směrnici 96/61/ES a je na členských státech, aby při používání těchto technik určily, jak mohou být ve vhodných případech zohledněny technické vlastnosti zařízení pro nakládání s odpady, jeho zeměpisná poloha a místní environmentální podmínky.

(13)

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatelé činní v těžebním průmyslu vypracovali příslušné plány pro nakládání s odpady za účelem prevence a minimalizace, zpracování, využití a odstranění těžebního odpadu. Tyto plány by měly být strukturovány tak, aby zajišťovaly vhodné plánování možností nakládání s odpady s cílem minimalizovat vznik odpadů a jejich škodlivost a podporovat jejich využití. Odpady z těžebního průmyslu by měly být navíc klasifikovány ve vztahu ke svému složení, aby bylo pokud možno zaručeno, že tyto odpady budou reagovat pouze předvídatelným způsobem.

(14)

Aby bylo sníženo nebezpečí havárií a aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, členské státy zajistí, aby každý provozovatel zařízení pro nakládání s odpady kategorie A přijal a uplatňoval politiku prevence závažných havárií při nakládání s odpady. Pokud jde o preventivní opatření, měla by obsahovat dodávku systému řízení bezpečnosti, havarijní plány a rozšíření bezpečnostních informací mezi osoby, které by byly závažnou havárií pravděpodobně zasaženy. V případě havárie by měli mít provozovatelé povinnost poskytnout příslušným orgánům všechny související informace nezbytné pro zmírnění skutečných nebo potenciálních škod na životním prostředí. Tyto požadavky by se neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu spadající do oblasti působnosti směrnice Rady 96/82/ES.

(15)

Zařízení pro nakládání s odpady by nemělo být klasifikováno v kategorii A pouze na základě rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v těžebním průmyslu, která jsou zahrnuta v jiných právních předpisech Společenství, zejména ve směrnicích 92/91/EHS (10) a 92/104/EHS (11).

(16)

Z důvodu zvláštní povahy nakládání s odpady z těžebního průmyslu je v případech zařízení pro nakládání s odpady, které se používají pro přijímání těchto odpadů, nezbytné zavést zvláštní postupy pro žádosti a povolení. Členské státy by navíc měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily pravidelná posouzení podmínek povolení příslušným orgánem a podle potřeby jejich aktualizaci.

(17)

Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby v souladu s Úmluvou EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (Aarhuská úmluva), podepsanou Evropským společenstvím, byla veřejnost informována o žádosti o povolení k nakládání s odpady a aby byla dotčená veřejnost před udělením povolení k nakládání s odpady konzultována.

(18)

Je nezbytné jasně stanovit požadavky, které by měla zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu splňovat, pokud jde o jejich umístění, řízení, kontrolu, uzavírání a preventivní a ochranná opatření, která musí být z krátkodobého i dlouhodobého hlediska přijata v zájmu ochrany životního prostředí, především s ohledem na znečištění podzemních vod vsakováním průsakové vody do půdy.

(19)

Je nezbytné jasně definovat zařízení pro nakládání s odpady kategorie A užívaná pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu s přihlédnutím k pravděpodobným vlivům jakéhokoliv znečištění v důsledku provozu takového zařízení nebo havárie, při které dojde k úniku odpadu z takového zařízení.

(20)

Je třeba, aby odpady ukládané zpět do vytěžených prostor za účelem rekultivace nebo pro stavební účely související s těžbou nerostů, například pro výstavbu nebo údržbu přístupových cest pro stroje, dopravních ramp, přepážek, bezpečnostních stěn nebo etáží ve vytěžených prostorech, rovněž podléhaly určitým požadavkům za účelem ochrany povrchových a podzemních vod, zabezpečení stability takových odpadů a zajištění vhodného monitorování po ukončení takových činností. Takové odpady by proto neměly být předmětem požadavků této směrnice, která se vztahuje výhradně na „zařízení pro nakládání s odpady“, s výjimkou požadavků uvedených v konkrétním ustanovení o vytěžených prostorech.

(21)

Pro zajištění řádné výstavby a údržby zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měly členské státy přijmout vhodná opatření zajišťující, že projektování, umístění a řízení takových zařízení jsou prováděna technicky způsobilými osobami. Je nutné zajistit, aby odborná příprava a znalosti provozovatelů a zaměstnanců zahrnovala potřebné dovednosti. Příslušné orgány by se dále měly přesvědčit o tom, že provozovatelé splňují příslušné požadavky pro stavbu nebo údržbu nového zařízení nebo pro jakékoliv rozšíření nebo změnu stávajícího zařízení pro nakládání s odpady, včetně období po ukončení provozu.

(22)

Je nutné stanovit postupy pro monitorování zařízení pro nakládání s odpady během provozu a po jeho ukončení. Mělo by se stanovit období pro monitorování a kontrolu zařízení pro nakládání s odpady kategorie A po ukončení jejich provozu, úměrně k riziku, které dotčené zařízení pro nakládání s odpady představuje, obdobně jako podle požadavků směrnice 1999/31/ES.

(23)

Je nezbytné definovat, kdy a jak by měl být ukončen provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, a stanovit povinnosti a odpovědnosti provozovatele v období po ukončení provozu.

(24)

Členské státy by měly od provozovatelů činných v těžebním průmyslu požadovat, aby uplatňovali monitorovací a řídicí postupy za účelem předcházení znečištění vody, zeminy a půdy a zjištění jakéhokoliv nepříznivého účinku, který by jejich zařízení pro nakládání s odpady mohla mít na životní prostředí nebo lidské zdraví. Aby se snížilo na minimum znečištění vody, k vypouštění odpadu do jakéhokoliv vodního recipientu by mělo docházet v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (12). Koncentrace kyanidu a sloučenin kyanidu z určitých odvětví těžebního průmyslu v odkalištích by s ohledem na jejich škodlivé a toxické účinky měly být sníženy na nejnižší možnou úroveň s využitím nejlepších dostupných technik. Aby bylo těmto účinkům zabráněno, měly by být podle toho a v každém případě v souladu s konkrétními požadavky této směrnice stanoveny maximální limity koncentrací.

(25)

Provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měl mít povinnost složit finanční nebo jinou rovnocennou záruku v souladu s postupy, které určí členské státy, aby bylo zajištěno splnění všech povinností vyplývajících z povolení, včetně povinností týkajících se ukončení provozu a období po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady. Výše finanční záruky by měla být dostatečná na pokrytí nákladů rekultivace území zasaženého provozem zařízení pro nakládání s odpady, které zahrnuje zařízení pro nakládání s odpady, jak je popsáno v plánu pro nakládání s odpady vypracovaném podle článku 5 a požadovaném v povolení podle článku 7, patřičně odborně způsobilou a nezávislou třetí stranou. Je rovněž nutné, aby tato záruka byla složena před zahájením ukládání do zařízení pro nakládání s odpady a aby byla pravidelně upravována. Dále je důležité vyjasnit, v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (13), že provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nese odpovědnost za škody na životním prostředí, které jsou způsobeny jeho činností, nebo za hrozbu takové škody.

(26)

Pro provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, která mohou mít nepříznivé přeshraniční účinky na životní prostředí a následná rizika pro lidské zdraví na území jiného členského státu, by měl existovat společný postup usnadňující konzultace mezi sousedními zeměmi. Takový postup by měl zajistit dostatečnou výměnu informací mezi orgány a řádné informování veřejnosti o veškerých takových zařízeních pro nakládání s odpady, která by mohla mít nepříznivé účinky na životní prostředí uvedeného jiného členského státu.

(27)

Je nutné, aby členské státy zajistily, že příslušné orgány vytvoří účinný systém kontrolních prohlídek zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nebo rovnocenných kontrolních opatření. Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatele uložené v povolení, měla by se před zahájením ukládání provést kontrolní prohlídka, která ověří, že podmínky povolení byly splněny. Dále by měly členské státy zajistit, aby provozovatelé a jejich nástupci vedli aktuální záznamy o takových zařízeních pro nakládání s odpady a aby provozovatelé předali svým nástupcům informace o stavu zařízení pro nakládání s odpady a o jeho činnosti.

(28)

Členské státy by měly Komisi zasílat pravidelné zprávy o provádění této směrnice, včetně informací o haváriích nebo stavech blízkých haváriím. Komise na základě těchto zpráv podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

(29)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)

Je nutné, aby členské státy zajistily vypracování soupisu uzavřených zařízení pro nakládání s odpady, včetně těch opuštěných, umístěných na jejich území, s cílem identifikovat ta, která mají závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo která by mohla ve střednědobém nebo krátkodobém časovém horizontu představovat významnou hrozbu pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Tyto soupisy by se měly stát základem pro vhodný program opatření.

(31)

Komise by měla zajistit přiměřenou výměnu vědeckých a technických informací o zpracování soupisu uzavřených zařízení pro nakládání s odpady na úrovni členského státu a o tvorbě metod, které by členským státům napomohly, aby při rekultivaci uzavřených zařízení pro nakládání s odpady splňovaly požadavky této směrnice . Mezi členskými státy a v jejich rámci by měla být zajištěna výměna informací o nejlepších dostupných technikách.

(32)

S ohledem na důsledné uplatňování článku 6 Smlouvy je nutno požadavky na ochranu životního prostředí zahrnout do provádění politik a činností Společenství s cílem podpořit udržitelný rozvoj.

(33)

Tato směrnice by mohla být užitečným nástrojem při ověřování, zda projekty financované prostředky Společenství v rámci rozvojové pomoci obsahují opatření nutná pro předcházení nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo pro jejich co největší snižování. Takový přístup je v souladu s článkem 6 Smlouvy, zejména pokud jde o integraci požadavků na ochranu životního prostředí do politiky Společenství v oblasti rozvojové spolupráce.

(34)

Cíle této směrnice, totiž zlepšení nakládání s odpady z těžebního průmyslu, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně, neboť nesprávné nakládání s takovými odpady může způsobit přeshraniční znečištění. V rámci zásady „znečišťovatel platí“ je nezbytné mimo jiné vzít v úvahu veškerou škodu na životním prostředí způsobenou odpady z těžebního průmyslu, přičemž různé vnitrostátní způsoby uplatňování této zásady mohou vést k významným rozdílům ve finančním zatížení hospodářských subjektů. Navíc existence různých vnitrostátních politik pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu ztěžuje dosažení cíle, kterým je zajištění minimální úrovně bezpečného a odpovědného nakládání s takovými odpady a maximalizace jeho opětovného použití v celém Společenství. Z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být cíle směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, a proto může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(35)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (14).

(36)

Provoz zařízení pro nakládání s odpady existujících v okamžiku provedení této směrnice by měl být upraven, aby mohla být ve stanovené lhůtě provedena opatření pro jejich přizpůsobení požadavkům této směrnice.

(37)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (15) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude pokud možno patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

odpad vznikající při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin a při provozu lomů, který však nevzniká přímo při těchto činnostech;

b)

odpad vznikající při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin v moři;

c)

vtlačování vody a zpětné vtlačování čerpané podzemní vody podle čl. 11 odst. 3 písm. j) první a druhé odrážky směrnice 2000/60/ES v rozsahu stanoveném v uvedeném článku.

1.

„odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 75/442/EHS;

2.

„nebezpečným odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (16);

3.

„inertním odpadem“ odpad, který nepodléhá žádným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. Inertní odpad se nerozkládá, nehoří a není fyzikálně ani chemicky reaktivní, není biologicky rozložitelný a nenarušuje jiné látky, s nimiž přichází do styku, způsobem, který by mohl vést ke znečištění životního prostředí nebo k poškození lidského zdraví. Celkové množství vznikajících průsakových vod a obsah znečišťujících látek v odpadu stejně jako ekotoxicita průsakových vod musí být zanedbatelné, zejména pak nesmí poškozovat jakost povrchových nebo podzemních vod;

4.

„neznečištěnou zeminou“ zemina, která se odstraňuje z horní vrstvy povrchu země během těžebních prací a není považována za znečištěnou podle vnitrostátního práva členského státu, na jehož území k těžbě dochází nebo podle práva Společenství;

5.

„nerostnou surovinou“ nebo „nerostem“ přírodní ložisko organické nebo anorganické látky v zemské kůře, například energetická paliva, kovové rudy, průmyslové a stavební nerostné suroviny, s výjimkou vody;

6.

„těžebním průmyslem“ veškerá zařízení a podniky, které se zabývají povrchovou nebo hlubinnou těžbou nerostných surovin pro obchodní účely, včetně těžby pomocí vrtů, nebo úpravou vytěžených surovin;

7.

„v moři“ oblast moře a mořského dna od bodu nejnižšího stavu vody normálního nebo středního odlivu směrem do moře;

8.

„úpravou“ mechanický, fyzikální, biologický, tepelný nebo chemický proces nebo kombinace procesů, které se používají u nerostných surovin a při provozu lomů s cílem těžby nerostu, včetně změny velikosti, třídění, oddělování a loužení, jakož i opětovné zpracování odpadu, s výjimkou tavení, tepelných výrobních procesů (kromě pálení vápence) a hutnických prací;

9.

„hlušinou“ odpadní pevné látky nebo kaly zbylé po úpravě nerostů oddělováním (například drcením, rozmělňováním, tříděním podle velikosti, flotací a jinými fyzikálně-chemickými postupy), kterým se užitkové nerosty oddělují od méně hodnotné horniny;

10.

„odvalem“ uměle vybudované povrchové zařízení na ukládání pevného odpadu;

11.

„hrází“ uměle vybudovaný objekt za účelem zachycení nebo spoutání vody nebo odpadu v odkališti;

12.

„odkalištěm“ přírodní nebo uměle vybudované zařízení na ukládání jemnozrnného odpadu, obvykle hlušiny, spolu s různým množstvím volné vody, který vzniká při úpravě nerostných surovin a při čištění a recirkulaci technologické vody;

13.

„kyanidem rozložitelným ve slabé kyselině“ kyanid a sloučeniny kyanidu, které se rozkládají ve slabé kyselině při stanovené hodnotě pH;

14.

„průsakovou vodou“ jakákoli kapalina, která prosakuje uloženým odpadem a vytéká ze zařízení pro nakládání s odpady nebo je v něm zadržována, včetně znečištěného odvodňovacího systému, a která může mít nepříznivý vliv na životní prostředí, pokud není vhodně upravena;

15.

„zařízením pro nakládání s odpady“ prostor vyhrazený pro hromadění nebo ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze pro následující období:

Součástí takových zařízení je zpravidla hráz nebo jiný objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro uvedené zařízení, mimo jiné odvaly a odkaliště, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou odpadem znovu vyplňovány, po vytěžení nerostu, z rekultivačních a stavebních důvodů;

16.

„závažnou havárií“ událost na místě během nakládání s těžebními odpady v jakémkoli zařízení, na které se vztahuje tato směrnice, jež vede bezprostředně nebo později k vážnému ohrožení lidského zdraví a životního prostředí přímo na místě nebo mimo toto místo;

17.

„nebezpečnou látkou“ nebezpečná látka, směs nebo přípravek ve smyslu směrnice 67/548/EHS (17) nebo směrnice 1999/45/ES (18);

18.

„nejlepšími dostupnými technikami“ techniky ve smyslu čl. 2 odst. 11 směrnice 96/61/ES;

19.

„vodním recipientem“ povrchové, podzemní, brakické a pobřežní vody, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1, 2, 6 a 7 směrnice 2000/60/ES;

20.

„rekultivací“ úprava území zasaženého zařízením pro nakládání s odpady takovým způsobem, aby byla uvedena do uspokojivého stavu, zejména pokud jde o kvalitu půdy, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, přírodní stanoviště, sladkovodní systémy, krajinu a vhodné možnosti dalšího využití;

21.

„vyhledáváním“ hledání hospodářsky využitelných nerostných ložisek včetně odběru vzorků, hromadného odběru vzorků, vrtání a hloubení průzkumných rýh, kromě všech prací nutných k otevření takových ložisek a kromě činností přímo souvisejících se stávajícím těžebním provozem;

22.

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;

23.

„dotčenou veřejností“ veřejnost, které se týká nebo pravděpodobně týká rozhodování v oblasti životního prostředí podle článků 6 a 7 této směrnice nebo která má na tomto rozhodování zájem; pro účely této definice se má za to, že nevládní organizace, které se zabývají ochranou životního prostředí a splňují příslušné požadavky podle vnitrostátního práva, na tomto rozhodování mají zájem;

24.

„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba odpovědná za nakládání s těžebním odpadem v souladu s vnitrostátním právem členského státu, ve kterém k němu dochází, včetně dočasného skladování těžebního odpadu, provozní fáze a fáze po uzavření;

25.

„držitelem odpadů“ původce těžebních odpadů nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení;

26.

„způsobilou osobou“ fyzická osoba, která má podle vnitrostátního práva členského státu, v němž provozuje svou činnost, takové technické znalosti a zkušenosti, aby mohla vykonávat povinnosti vyplývající z této směrnice;

27.

„příslušným orgánem“ orgán nebo orgány určené členským státem a pověřené úkoly vyplývajícími z této směrnice;

28.

„místem“ celé území v určité zeměpisné poloze, které podléhá kontrole provozovatele;

29.

„podstatnou změnou“ změna ve složení nebo v provozu zařízení pro nakládání s odpady, která by podle názoru příslušného orgánu mohla mít významný nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo na životní prostředí.

a)

předcházet vzniku odpadu a jeho škodlivosti nebo je omezit, zvláště zohledněním:

b)

podporovat využití těžebního odpadu pomocí recyklace, opětovného použití nebo regenerace, pokud je to šetrné k životnímu prostředí v souladu se stávajícími ekologickými normami na úrovni Společenství a případně s požadavky této směrnice;

c)

zajistit krátkodobé a dlouhodobé bezpečné ukládání těžebního odpadu, zejména tím, že se již ve fázi projektování zohlední nakládání s takovým odpadem během provozu zařízení pro nakládání s odpady i po jeho ukončení, a výběrem projektu, který

a)

v případě potřeby návrh klasifikace zařízení pro nakládání s odpady v souladu s kritérii uvedenými v příloze III:

b)

popis odpadu v souladu s přílohou II a údaj o odhadovaném celkovém množství těžebních odpadů, které vzniknou během provozní fáze;

c)

popis postupů, při kterých takové odpady vznikají, a popis veškerého jejich následného zpracování;

d)

popis uvádějící, do jaké míry by ukládání takových odpadů mohlo mít nepříznivý vliv na životní prostředí a lidské zdraví a jaká musí být přijata preventivní opatření, aby byl co možná nejvíce snížen dopad na životní prostředí během provozu i po jeho ukončení, mimo jiné se zřetelem k čl. 11 odst. 2 písm. a), b), d) a e);

e)

návrh kontrolních a monitorovacích postupů podle článku 10 v případě potřeby a čl. 11 odst. 2 písm. c);

f)

návrh plánu pro ukončení provozu včetně rekultivace, postupů po ukončení provozu a monitorování podle článku 12;

g)

opatření pro předcházení zhoršování stavu vody v souladu se směrnicí 2000/60/ES a pro předcházení nebo minimalizaci znečištění ovzduší a půdy podle článku 13;

h)

hodnocení stavu území, které bude zasaženo provozem zařízení pro nakládání s odpady.

a)

potlačení a zvládnutí závažných havárií a jiných mimořádných událostí takovým způsobem, aby se minimalizovaly jejich účinky a aby se omezilo zejména poškození lidského zdraví a životního prostředí;

b)

provádění opatření nezbytných k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky závažných havárií a jiných mimořádných událostí;

c)

sdělování nezbytných informací veřejnosti a příslušným útvarům nebo orgánům v dané oblasti;

d)

zajištění rekultivace, sanace a vyčištění životního prostředí po závažné havárii.

a)

totožnost provozovatele;

b)

návrh umístění zařízení pro nakládání s odpady včetně všech možných alternativních umístění;

c)

plán pro nakládání s odpady podle článku 5;

d)

vhodná opatření týkající se finanční nebo jiné rovnocenné záruky podle článku 14;

e)

informace poskytnuté provozovatelem v souladu s článkem 5 směrnice 85/337/EHS (19), pokud je v uvedené směrnici požadováno hodnocení vlivu na životní prostředí.

a)

provozovatel splňuje příslušné požadavky podle této směrnice;

b)

nakládání s odpadem není v přímém rozporu s prováděním příslušného plánu pro nakládání s odpady podle článku 7 směrnice 75/442/EHS ani je jiným způsobem nenarušuje.

—

pokud v provozu zařízení pro nakládání s odpady nebo u ukládaného odpadu došlo k podstatným změnám,

—

na základě výsledků monitorování sdělených provozovatelem podle čl. 11 odst. 3 nebo na základě kontrol vykonaných podle článku 17,

—

na základě výměny informací o podstatných změnách týkajících se nejlepších dostupných technik podle čl. 21 odst. 3.

a)

žádost o povolení;

b)

případně skutečnost, že rozhodnutí týkající se žádosti o povolení podléhá konzultaci mezi členskými státy v souladu s článkem 16;

c)

údaje o příslušných orgánech odpovědných za rozhodování, o orgánech, od kterých je možno získat informace a kterým je možno předkládat připomínky nebo otázky, a údaje o časovém harmonogramu pro doručování připomínek a otázek;

d)

povaha možných rozhodnutí;

e)

v případě potřeby údaje týkající se návrhu na aktualizaci povolení nebo podmínek povolení;

f)

čas, místo a případně prostředky zpřístupnění příslušných informací;

g)

údaje o opatřeních, která umožní účast veřejnosti podle odstavce 7.

a)

nejdůležitější zprávy a podklady předané podle vnitrostátních právních předpisů příslušnému orgánu ke dni, kdy je veřejnost informována podle odstavce 1;

b)

v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (20) další informace kromě informací uvedených v odstavci 1 tohoto článku, které se týkají rozhodování podle článku 7 této směrnice a které vyšly najevo poté, co byly poskytnuty veřejnosti informace podle odstavce 1 tohoto článku.

a)

obsah rozhodnutí, včetně kopie povolení;

b)

důvody rozhodnutí a úvahy, na kterých je rozhodnutí založeno.

1.

zajištění stability těžebního odpadu obdobně jako podle čl. 11 odst. 2;

2.

předcházení znečištění půdy a povrchových a podzemních vod obdobně jako podle čl. 13 odst. 1, 3 a 5;

3.

zajištění monitorování těžebního odpadu a vytěžených prostor obdobně jako podle čl. 12 odst. 4 a 5.

a)

zařízení pro nakládání s odpady je vhodně umístěno, přičemž se vezmou v úvahu především povinnosti Společenství nebo jednotlivých států týkající se chráněných oblastí a geologické, hydrologické, hydrogeologické, seismické a geotechnické faktory, a je navrženo tak, aby splňovalo z krátkodobého i dlouhodobého hlediska všechny nezbytné podmínky pro předcházení znečištění půdy, ovzduší, podzemních nebo povrchových vod, zejména s ohledem na směrnice 76/464/EHS (21), 80/68/EHS (22) a 2000/60/ES, je zajištěn účinný sběr znečištěné vody a průsakové vody, pokud je vyžadován v povolení, a je omezena eroze způsobovaná větrem a vodou v nejvyšší technicky možné a hospodářsky únosné míře;

b)

zařízení pro nakládání s odpady je vybudováno, řízeno a udržováno tak, aby byla zajištěna jeho fyzická stabilita, aby se z krátkodobého i dlouhodobého hlediska předcházelo znečištění půdy, ovzduší, povrchových nebo podzemních vod a aby se co možná nejvíce minimalizovalo poškození krajiny;

c)

existují vhodné plány a opatření pro pravidelné monitorování a kontrolu zařízení pro nakládání s odpady způsobilými osobami a pro učinění kroků v případě, že jejich výsledky prokáží nestabilitu nebo znečištění vody nebo půdy;

d)

jsou přijata vhodná opatření pro rekultivaci oblasti a pro ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady;

e)

jsou přijata vhodná opatření pro období po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady.

a)

příslušné podmínky uvedené v povolení jsou splněny;

b)

povolení je na žádost provozovatele uděleno příslušným orgánem;

c)

příslušný orgán za tímto účelem vydá odůvodněné rozhodnutí.

a)

všechny objekty zařízení byly monitorovány a udržovány pomocí kontrolních a měřicích přístrojů, které jsou vždy připraveny k použití;

b)

případné přepadové kanály a výpusti byly udržovány čisté a volné.

a)

byla vyhodnocena možnost tvorby průsakové vody, včetně obsahu znečišťujících látek v průsakové vodě, během provozu i po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady a aby byla určena vodní bilance zařízení;

b)

se předcházelo tvorbě průsakové vody a znečištění povrchových a podzemních vod a půdy odpadem nebo aby se tvorba průsakové vody a znečištění minimalizovala;

c)

se shromáždění a úprava znečištěné vody a průsakové vody ze zařízení pro nakládání s odpady prováděly na jakost požadovanou pro jejich vypouštění.

a)

byly splněny všechny povinnosti podle povolení vydaného v souladu s touto směrnicí, včetně ustanovení týkajících se období po ukončení provozu;

b)

byly ve stanovenou dobu k dispozici prostředky pro rekultivaci území zasaženého provozem zařízení pro nakládání s odpady, jak je popsáno v plánu pro nakládání s odpady vypracovaném podle článku 5 a požadovaném v povolení podle článku 7.

a)

pravděpodobného vlivu zařízení pro nakládání s odpady na životní prostředí, přičemž se vezme v úvahu zejména kategorie zařízení pro nakládání s odpady, vlastnosti odpadu a budoucí využití rekultivované oblasti;

b)

předpokladu, že nezávislé a odborně způsobilé třetí strany vyhodnotí a provedou potřebné rekultivační práce.

a)

provádění článku 20;

b)

rekultivace uzavřených zařízení pro nakládání s odpady podle článku 20 za účelem splnění požadavků článku 4. Tyto metody musí umožnit vytvoření nejvhodnějších postupů hodnocení rizika a sanačních opatření s přihlédnutím k různým geologickým, hydrogeologickým a klimatologickým podmínkám v Evropě.

a)

harmonizace a pravidelného předávání informací podle čl. 7 odst. 5 a čl. 12 odst. 6;

b)

provádění čl. 13 odst. 6, včetně technických požadavků týkajících se kyanidu rozložitelného ve slabé kyselině a metody jeho měření;

c)

technických pokynů pro finanční záruku v souladu s požadavky čl. 14 odst. 2;

d)

technických pokynů pro kontroly v souladu s článkem 17;

e)

doplnění technických požadavků pro popis vlastností odpadu, obsažených v příloze II;

f)

výkladů definice obsažené v čl. 3 bodu 3;

g)

určení kritérií pro klasifikaci zařízení pro nakládání s odpady v souladu s přílohou III;

h)

určení harmonizovaných norem pro metody odběru vzorků a analýzy nezbytné pro technické provádění této směrnice.

—

přestala přijímat odpady před 1. květnem 2006,

—

dokončují uzavírací postupy v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo s programy schválenými příslušným orgánem a

—

budou skutečně uzavřená do 31. prosince 2010.

11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 102/35

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních předpisů v silniční dopravě (3) a (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (5) jsou významné pro vytvoření společného trhu pozemní dopravy, bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a pracovní podmínky.

(2)

V bílé knize „Evropská dopravní politika do roku 2010: čas pro rozhodnutí“ naznačila Komise potřebu zpřísnit kontroly a sankce, zejména u předpisů v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě, především zvýšit počet kontrol, podporovat systematickou výměnu informací mezi členskými státy, koordinovat kontrolní činnosti a prosazovat odbornou přípravu kontrolních pracovníků.

(3)

Proto je nutné zajistit řádné uplatňování a harmonizovaný výklad sociálních předpisů v silniční dopravě zavedením minimálních požadavků na jednotnou a účinnou kontrolu členskými státy, pokud jde o dodržování odpovídajících ustanovení. Tyto kontroly by měly sloužit k omezování jejich porušování a předcházení tomuto porušování. Dále by se měl zavést mechanismus, který zajistí, aby dopravci s vysokým stupněm rizika byli kontrolováni důkladněji a častěji.

(4)

Rizika vyplývající z únavy řidičů by měla být rovněž řešena prostřednictvím vynucování směrnice 2002/15/ES.

(5)

Opatření uvedená v této směrnici by měla vést nejen k větší bezpečnosti silniční dopravy, ale měla by rovněž přispět k harmonizaci pracovních podmínek ve Společenství a prosazovat stejné podmínky pro všechny.

(6)

Nahrazení analogových tachografů digitálními postupně umožní rychlejší a přesnější kontrolu většího objemu dat, a proto budou členské státy stále schopnější provádět více kontrol. Podíl kontrolovaných pracovních dnů řidičů vozidel, na něž se vztahují sociální právní předpisy, by se tedy měl postupně zvýšit na 4 %.

(7)

Pokud jde o kontrolní systémy, cílem musí být rozvoj vnitrostátních systémů směrem k vzájemné kompatibilitě a použitelnosti v evropském měřítku.

(8)

Všechny kontrolní jednotky by měly mít k dispozici dostatečné standardní vybavení a odpovídající pravomoci, aby mohly své povinnosti vykonávat efektivně a účinně.

(9)

Aniž je dotčeno řádné provedení úkolů uložených touto směrnicí, měly by se členské státy snažit zajistit, aby silniční kontroly byly prováděny účinně a rychle, tak aby kontrola byla provedena v co nejkratším čase a s co nejkratším zdržením řidiče.

(10)

V každém členském státě by měl existovat jediný orgán pro styk s ostatními příslušnými orgány v rámci Společenství. Tento orgán by měl rovněž sestavovat odpovídající statistiky. Členské státy by měly na svém území uplatňovat soudržnou celostátní kontrolní strategii a měly by mít možnost určit jeden orgán pro koordinaci její realizace.

(11)

Spolupráce mezi kontrolními orgány členských států by se měla dále prosazovat prostřednictvím koordinovaných kontrol, společných podnětů v oblasti odborné přípravy, elektronické výměny informací a výměny poznatků a zkušeností.

(12)

Osvědčené postupy v oblasti silničních kontrol, zejména zajištění harmonizovaného přístupu k otázce záznamů o řádné dovolené řidiče nebo jeho volnu z důvodu nemoci, by mělo usnadňovat a prosazovat fórum kontrolních orgánů členských států.

(13)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (6).

(14)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení jasných společných pravidel pro minimální podmínky pro kontrolu správného a jednotného provedení nařízení (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (7), nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodu potřeby koordinované nadnárodní akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(15)

Směrnice Rady 88/599/EHS (8) o jednotném postupu pro používání nařízení (EHS) č. 3820/85 a nařízení (EHS) č. 3821/85 by proto měla být zrušena,

a)

u silničních kontrol:

b)

u kontrol v provozovnách dopravců:

a)

na stávajících a plánovaných silnicích nebo v jejich blízkosti byl zajištěn dostatečný počet kontrolních bodů a aby v případě potřeby mohly jako kontrolní body sloužit čerpací stanice a další bezpečná místa na dálnicích;

b)

kontroly se prováděly namátkovým rotačním systémem, s ohledem na přiměřenou zeměpisnou vyváženost.

a)

země registrace vozidla;

b)

země bydliště řidiče;

c)

země, v níž je dopravce usazen;

d)

místa zahájení a určení dopravy;

e)

typ tachografu: analogový nebo digitální.

a)

seznam hlavních kontrolovaných bodů podle části A přílohy I;

b)

standardní kontrolní vybavení podle přílohy II.

a)

seznam hlavních kontrolovaných bodů podle částí A a B přílohy I;

b)

standardní kontrolní vybavení podle přílohy II.

a)

zajistit koordinaci opatření podle článku 5 s odpovídajícími orgány v ostatních členských státech;

b)

každé dva roky předávat Komisi statistické údaje podle čl. 16 odst. 2 nařízení (EHS) č. 3820/85;

c)

odpovídat v prvé řadě za pomoc příslušným orgánům ostatních členských států podle čl. 4 odst. 6.

a)

nejméně každých šest měsíců po vstupu této směrnice v platnost;

b)

v jednotlivých případech na zvláštní žádost členského státu.

a)

prosazovat při provádění této směrnice společný přístup;

b)

podporovat soudržný přístup a harmonizovaný výklad nařízení (EHS) č. 3820/85 u kontrolních orgánů;

c)

usnadnit dialog mezi odvětvím dopravy a kontrolními orgány.