1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/3

(1)

Dle článku 10 nařízení (ES) č. 1784/2003 se při dovozu produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení účtují sazby cel společného celního sazebníku. Avšak u produktů uvedených v odstavci 2 stejného článku je dovozní clo rovno intervenční ceně platné pro dovoz těchto produktů, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF použitelnou pro jejich dodávku. Toto clo nicméně nemůže překročit sazbu cla společného celního sazebníku.

(2)

Na základě čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 1784/2003 se dovozní ceny CIF vypočítávají na základě reprezentativních cen platných pro dotyčný produkt na světovém trhu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1249/96 stanovilo prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1784/2003, které se týká dovozních cel v odvětví obilovin.

(4)

Dovozní cla zůstávají v platnosti, dokud nejsou stanoveny a nevstoupí v platnost nové sazby.

(5)

S cílem umožnit normální fungování režimu dovozních cel je třeba tato cla vypočítávat na základě reprezentativní tržní sazby zjištěné během daného období.

(6)

Použití nařízení (ES) č. 1249/96 vede ke stanovení dovozních cel podle přílohy tohoto nařízení,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/6

(1)

Dle článku 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 může být rozdíl mezi kurzy nebo cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a ve Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Při stanovení náhrad je třeba vzít v úvahu faktory uvedené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2).

(3)

Pokud jde o pšeničnou nebo žitnou mouku, krupici a krupičku, náhradu použitelnou pro tyto produkty je nutné vypočítat s ohledem na množství obilovin nutné k výrobě uvažovaných produktů. Toto množství byla stanoveno nařízením (ES) č. 1501/95.

(4)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky určitých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhradu u některých produktů podle jejich země určení.

(5)

Náhradu je třeba stanovovat jednou měsíčně, přičemž je možné ji mezitím změnit.

(6)

Použití těchto pravidel v současné situaci na trzích s obilovinami, a zejména při kurzech, respektive cenách těchto produktů ve Společenství a na světovém trhu, vede ke stanovení náhrad dle přílohy tohoto nařízení.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/8

(1)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 1784/2003 musí být vývozní náhrada pro obiloviny, použitelná v den podání žádosti o licenci, uplatněna na základě žádosti pro vývozy, které se mají uskutečnit během doby trvání platnosti vývozní licence. V tomto případě může být výše náhrady opravena.

(2)

Dle nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), je možné pro produkty uvedené v čl. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 1784/2003 stanovit opravnou částku. Tato opravná částka musí být vypočítána s ohledem na faktory uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95.

(3)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky některých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhrady u některých produktů podle jejich místa určení.

(4)

Opravnou částku je třeba stanovit zároveň s náhradou a dle stejného postupu, přičemž je možné ji v období mezi dvěma stanoveními změnit.

(5)

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že opravná částka musí být stanovena podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/10

(1)

Dle článku 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 může být rozdíl mezi kurzy a cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a ve Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Při stanovení náhrad je třeba vzít v úvahu faktory stanovené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995 o určitých prováděcích pravidlech k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, co se týče poskytování vývozních náhrad, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2).

(3)

Náhradu použitelnou pro slad je třeba vypočítat s ohledem na množství obilovin nezbytné k výrobě uvažovaných produktů. Tato množství byla stanovena nařízením (ES) č. 1501/95.

(4)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky určitých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhrady u některých produktů podle země jejich určení.

(5)

Náhradu je třeba stanovovat jednou za měsíc, přičemž je možné ji mezitím změnit.

(6)

Použití těchto předpisů v současné situaci na trzích s obilovinami, zejména při kurzech, respektive cenách těchto produktů ve Společenství a na světovém trhu, vede ke stanovení náhrad ve výši uvedené v příloze tohoto nařízení.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/12

(1)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 1784/2003 musí být vývozní náhrada pro obiloviny, použitelná v den podání žádosti o licenci uplatněna na základě žádosti pro vývozy, které se mají uskutečnit během doby trvání platnosti vývozní licence. V tomto případě může být výše náhrady opravena.

(2)

Dle nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, co se týče poskytování vývozních náhrad, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), je možné pro slad uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1784/2003 stanovit opravnou částku. Tato opravná částka musí být vypočítána s ohledem na faktory uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95.

(3)

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že opravná částka musí být stanovena podle přílohy tohoto nařízení.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/14

(1)

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2681/74 ze dne 21. října 1974, týkající se financování výdajů vzniklých v souvislosti s dodávkou zemědělských produktů jako potravinové pomoci (3) ze strany Společenství, stanoví, že část výdajů odpovídající dle pravidel Společenství vývozním náhradám pro dané produkty je třeba naúčtovat Evropskému zemědělskému orientačnímu a záručnímu fondu, oddělení záruk.

(2)

Za účelem jednoduššího stanovení a řízení rozpočtu pro opatření Společenství v oblasti potravinové pomoci a ve snaze informovat členské státy o míře účasti Společenství na financování vnitrostátních opatření potravinové pomoci je třeba určit výši náhrad poskytovaných pro tato opatření.

(3)

Obecná a prováděcí pravidla stanovená článkem 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 a článkem 13 nařízení (ES) č. 3072/95 pro vývozní náhrady jsou přiměřeně použitelná pro výše uvedená opatření.

(4)

Specifická kritéria, která je třeba vzít v úvahu při výpočtu vývozní náhrady pro rýži, jsou definována v článku 13 nařízení (ES) č. 3072/95.

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/16

(1)

V souladu s nařízením Komise (ES) č. 1898/2005 ze dne 9. listopadu 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o opatření pro odbyt smetany, másla a zahuštěného másla na trhu Společenství (2), mohou intervenční agentury prodat prostřednictvím stálého nabídkového řízení určitá množství másla z intervenčních zásob ve svém vlastnictví a mohou poskytnout podporu pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Článek 25 uvedeného nařízení stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení se stanoví minimální prodejní cena másla i maximální výše podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Dále se stanoví, že cena nebo podpora se mohou lišit podle zamýšleného použití másla, obsahu tuku v něm a způsobu přimíchání. Podle toho se stanoví částka jistoty na zpracování uvedená v článku 28 nařízení (ES) č. 1898/2005.

(2)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/18

(1)

V souladu s nařízením Komise (ES) č. 1898/2005 ze dne 9. listopadu 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o opatření pro odbyt smetany, másla a zahuštěného másla na trhu Společenství (2), mohou intervenční agentury prodat prostřednictvím stálého nabídkového řízení určitá množství másla z intervenčních zásob ve svém vlastnictví a mohou poskytnout podporu pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Článek 25 uvedeného nařízení stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení se stanoví minimální prodejní cena másla i maximální výše podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Dále se stanoví, že cena nebo podpora se mohou lišit podle zamýšleného použití másla, obsahu tuku v něm a způsobu přimíchání. Podle toho se stanoví částka jistoty na zpracování uvedená v článku 28 nařízení (ES) č. 1898/2005.

(2)

Řídící výbor por mléko a mléčné výrobky nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/20

(1)

V souladu s článkem 47 nařízení Komise (ES) č. 1898/2005 ze dne 9. listopadu 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o opatření pro odbyt smetany, másla a zahuštěného másla na trhu Společenství (2), vyhlašují intervenční agentury stálé nabídkové řízení pro poskytnutí podpory pro zahuštěné máslo. V článku 54 uvedeného nařízení se stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci jednotlivých nabídkových řízení se stanoví maximální částka podpory pro zahuštěné máslo s minimálním obsahem tuku 96 %.

(2)

Převzetí zahuštěného másla do maloobchodního prodeje se zaručí složením jistoty na konečné použití podle čl. 53 odst. 4 nařízení (ES) č. 1898/2005.

(3)

S přihlédnutím k podaným nabídkám by měla být na vhodné úrovni stanovena maximální výše podpory a podle toho by měla být určena jistota na konečné použití.

(4)

Řídící výbor por mléko a mléčné výrobky nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/21

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 343/2006 (3) stanoví seznam členských států, v nichž se zahajuje nákup másla v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1255/1999.

(2)

Na základě nejnovějších sdělení zaslaných Českou republikou v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 2771/1999 Komise zjistila, že po dva po sobě následující týdny byly tržní ceny másla nižší než 92 % intervenční ceny. V uvedených členských státech by proto měl být zahájen intervenční nákup. Česká republika by proto měla být přidána na seznam stanovený v nařízení (ES) č. 343/2006.

(3)

Nařízení (ES) č. 343/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/22

(1)

Na základě článku 21 nařízení Komise (ES) č. 2771/1999 ze dne 16. prosince 1999, kterým se stanovují prováděcí pravidla pro nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu s máslem a smetanou (2), prodávaly intervenční agentury na základě stálého veřejného nabídkového řízení určité množství másla, kterým disponovaly.

(2)

Ve světle nabídek, obdržených v rámci každého individuálního veřejného nabídkového řízení, bude stanovena minimální prodejní cena, nebo bude rozhodnuto, že nebude vybrána žádná nabídka v souladu s článkem 24a nařízení (ES) č. 2771/1999.

(3)

Ve světle obdržených nabídek bude stanovena minimální prodejní cena.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/23

(1)

Na základě článku 21 nařízení Komise (ES) č. 214/2001 ze dne 12. ledna 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu se sušeným odstředěným mlékem (2), prodávaly intervenční agentury na základě stálého veřejného nabídkového řízení určité množství sušeného odstředěného mléka, kterým disponovaly.

(2)

Ve světle nabídek, obdržených v rámci každého individuálního veřejného nabídkového řízení, bude stanovena minimální prodejní cena, nebo bude rozhodnuto, že nebude vybrána žádná nabídka v souladu s článkem 24a nařízení (ES) č. 214/2001.

(3)

Ve světle obdržených nabídek bude stanovena minimální prodejní cena.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/24

(1)

Podle nařízení Komise (ES) č. 1043/2005 (2) se může o osvědčení o náhradě vydaná na jediné rozpočtové období žádat odděleně v šesti tranších. V rámci každé z těchto tranší platí datum podání žádostí. O osvědčení o náhradě mohou hospodářské subjekty žádat pouze v období, které odpovídá prvnímu dni následujícímu po datu podání žádosti.

(2)

Systém tranší byl v rámci přidělení osvědčení vytvořen k zajištění toho, aby v případě, že by byly obdrženy žádosti o osvědčení o náhradě na vyšší částky, než které lze poskytnout, byla osvědčení k dispozici jak hospodářským subjektům, které vyvážejí na začátku rozpočtového období, tak i subjektům, které vyvážejí na konci rozpočtového období.

(3)

Pokud jsou na konci rozpočtového období po ukončení systému přidělení osvědčení v šesti tranších stále k dispozici částky, na které lze vydat osvědčení o náhradě, umožňuje článek 38 nařízení (ES) č. 1043/2005 Komisi, aby zahájila týdenní systém podávání žádostí o přidělení zbývajících částek.

(4)

Nedávná snížení sazeb náhrad stanovených pro zemědělské produkty vedla ke snížení částek, na něž se žádá o osvědčení o náhradě v rámci systému tranší. V důsledku toho nebyly vyhrazené částky v rámci nedávných jednotlivých tranší plně přiděleny.

(5)

Je proto nutné zvýšit flexibilitu vývozů. V případě, že je úroveň uvedená v žádostech o osvědčení o náhradě v rámci jednotlivé tranše nižší, než činí částka, která je k dispozici pro uvedenou tranši, mělo by být hospodářským subjektům povoleno podat každý týden žádosti o osvědčení o náhradě, jež by měla být vydána pro jakoukoliv zbývající částku v rámci dané tranše, na niž ještě nebyly podány žádné žádosti.

(6)

Stávající systém týdenního přidělování osvědčení o náhradě vzhledem k částce, která je k dispozici na konci rozpočtového období, by proto měl být rozšířen o přidělení zbývající částky, která je k dispozici pro konkrétní tranši.

(7)

Nařízení (ES) č. 1043/2005 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I Smlouvy,

1.

Vkládá se článek 38a, který zní:

„Článek 38a

1.   Pokud po datu podání žádostí o osvědčení o náhradě vzhledem ke konkrétní tranši uvedené v čl. 33 prvním pododstavci písm. a) až f) nebyl zveřejněn koeficient snížení podle čl. 37 odst. 2, hospodářské subjekty mohou podat žádost o vydání osvědčení o náhradě na jakoukoli zbývající částku, která je k dispozici v rámci uvedené tranše a o niž ještě nebylo žádáno.

Žádost se podá v období do dalšího data podání žádostí uvedeného v čl. 33 prvním pododstavci písm. a) až f).

2.   Členské státy oznamují Komisi žádosti podané v průběhu každého týdne vždy následující úterý. Odpovídající osvědčení se mohou vydávat počínaje pondělím po oznámení, nevydá-li Komise pokyny v opačném smyslu.

3.   Pokud celková částka žádostí obdržených v konkrétním týdnu podávání žádostí překročí zbývající částku, která je k dispozici, uvedenou v odstavci 1, Komise podnikne jeden z následujících kroků:

2.

V oddílu I přílohy VI se pátý pododstavec nahrazuje tímto:

„Žadatel v kolonce 20 vyplní:

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/26

(1)

Doplňková látka narasin (Monteban, Monteban G 100) náležející do skupiny kokcidiostatik a jiných léčebných látek byla povolena za určitých podmínek v souladu se směrnicí Rady 70/524/EHS (2). Nařízení Komise (ES) č. 1464/2004 (3) povolilo tuto doplňkovou látku na deset let k použití pro výkrm kuřat, přičemž povolení je vázáno na osobu odpovědnou za uvedení doplňkové látky do oběhu. Doplňková látka byla oznámena jako stávající produkt podle článku 10 nařízení (ES) č. 1831/2003. Jelikož veškeré informace požadované na základě tohoto ustanovení byly předloženy, uvedená doplňková látka byla zanesena do Registru doplňkových látek v krmivech Společenství.

(2)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví možnost změny povolení doplňkové látky na základě žádosti držitele povolení a vyjádření Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

(3)

Ve stanovisku přijatém dne 27. července 2004 úřad navrhl stanovit maximální limit reziduí ve výši 50 μg/kg pro všechny vodnaté tkáně vykrmovaných kuřat, a v důsledku toho považovat jednodenní ochrannou lhůtu za dostatečnou. Může být nezbytné přezkoumat maximální limity reziduí uvedené v příloze tohoto nařízení s ohledem na výsledky hodnocení této účinné látky Evropskou agenturou pro léčivé přípravky.

(4)

Držitel povolení doplňkové látky narasin (Monteban, Monteban G 100) navrhl změnit podmínky povolení a předložil Komisi žádost o zavedení maximálního limitu reziduí doporučeného úřadem.

(5)

Nařízení (ES) č. 1464/2004 je tedy třeba odpovídajícím způsobem změnit.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/28

(1)

Nařízení (ES) č. 999/2001 stanoví schválení národních programů tlumení klusavky členských států, pokud jsou v souladu s některými kritérii stanovenými v uvedeném nařízení. Nařízení (ES) č. 999/2001 také stanoví definici případných doplňkových záruk, které mohou být vyžadovány v obchodu uvnitř Společenství a při dovozu v souladu s uvedeným nařízením.

(2)

Rozhodnutí Komise 2003/100/ES ze dne 13. února 2003, kterým se stanoví minimální požadavky na zřízení šlechtitelských programů na odolnost vůči přenosným spongiformním encefalopatiím u ovcí (2), stanoví, že každý členský stát zavede šlechtitelský program zaměřený na selekci odolnosti vůči TSE u některých plemen ovcí. Uvedené rozhodnutí umožňuje též členskému státu odchýlit se od požadavku na zřízení šlechtitelského programu na základě národního programu tlumení klusavky, předloženého a schváleného podle nařízení (ES) č. 999/2001, pokud stanoví soustavné aktivní sledování ovcí a koz uhynulých v hospodářství ve všech stádech dotyčného členského státu.

(3)

Nařízení Komise (ES) č. 1874/2003 ze dne 24. října 2003 o schválení národních programů některých členských států pro tlumení klusavky, o definici doplňkových záruk a o přiznání odchylek, pokud jde o šlechtitelské programy na odolnost vůči TSE u ovcí na základě rozhodnutí 2003/100/ES (3), schválilo národní programy tlumení klusavky Dánska, Finska a Švédska.

(4)

Dne 18. listopadu 2005 předložilo Rakousko Komisi národní program tlumení klusavky. Dne 5. ledna 2006 byly Komisi předloženy některé změny uvedeného programu. Uvedený program v platném znění splňuje požadovaná kritéria podle nařízení (ES) č. 999/2001. Kromě toho je na území Rakouska pravděpodobně nízká prevalence klusavky nebo se zde klusavka nevyskytuje.

(5)

Na základě uvedeného programu tlumení klusavky by se Rakousku měla přiznat odchylka od požadavku na zřízení šlechtitelského programu stanoveného v rozhodnutí 2003/100/ES. Tímto nařízením by se měly rovněž stanovit doplňkové obchodní záruky požadované v příloze VIII kapitole A a příloze IX kapitole E nařízení (ES) č. 999/2001.

(6)

Nařízení (ES) č. 1874/2003 stanoví některé doplňkové záruky pro Dánsko, Finsko a Švédsko týkající se hospodářství. Uvedené doplňkové obchodní záruky by však měly být pozměněny tak, aby se zvýšil manévrovací prostor uvedených členských států a také Rakouska uplatněním zásady subsidiarity, čímž by se zohlednilo to, že v uvedených čtyřech členských státech je odlišná epizootologická situace i odlišná obchodní situace a že se zde vyskytují různé kmeny klusavky.

(7)

Z praktických důvodů a v zájmu jasnosti právních předpisů Společenství je tedy třeba zrušit nařízení (ES) č. 1874/2003 a nahradit je tímto nařízením.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

nebyl potvrzen žádný případ klusavky;

b)

nebyla použita eradikační opatření z důvodu klusavky;

c)

v hospodářství se nenacházela zvířata označená jako riziková podle čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 999/2001.

a)

odstavci 1, pokud pocházejí z ostatních členských států neuvedených v příloze nebo ze třetích zemí, nebo

b)

odstavci 2, pokud pocházejí z ostatních členských států uvedených v příloze.

a)

zvířata, sperma, embrya a vajíčka byla získána z ostatních členských států nevyjmenovaných v příloze nebo ze třetích zemí a

b)

byla potvrzena klusavka během tří let přede dnem odeslání nebo během tří let po dni odeslání zvířat, spermatu, embryí a vajíček v členském státě odeslání nebo v třetí zemi odeslání podle písmene a).

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/32

(1)

Směrnice 2002/46/ES stanoví vitaminy a minerální látky, jakož i jejich formy, které mohou být používány pro výrobu doplňků stravy.

(2)

Vitaminy a minerální látky, které byly zhodnoceny Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a obdržely příznivé vědecké hodnocení, by měly být zařazeny do příloh směrnice 2002/46/ES.

(3)

Úřad v nedávné době podal a zveřejnil příznivé vědecké hodnocení určitých vitaminů a minerálních látek.

(4)

Je třeba nahradit nadpis kategorie „kyselina listová“, aby se zohlednilo zařazení dalších folátů do přílohy II směrnice 2002/46/ES.

(5)

Směrnice 2002/46/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/34

(1)

Dopisem ze dne 18. prosince 2002 italské orgány Komisi oznámily plán regionálních podpor společnostem Società Consortile De Tomaso srl a UAZ Europa srl. Dne 4. února 2003 Komise požádala o dodatečné informace. Dne 12. března a 22. dubna italské orgány požádaly o prodloužení lhůty na odpověď a dopisem ze dne 26. května 2003 informace zaslaly.

(2)

Dopisem ze dne 24. července 2003 Komise informovala Itálii, že ohledně uvedené podpory zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(3)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala třetí zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(4)

Komise od třetích zúčastněných stran připomínky neobdržela.

(5)

Itálie předložila připomínky při zahájení řízení dne 13. října 2003. Dne 6. února 2004 Komise požádala Itálii o objasnění a dne 17. února došlo k setkání mezi útvary Komise, italskými orgány a zástupci dotčené společnosti. Itálie poskytla další informace dopisem ze dne 23. dubna 2004. Dne 30. dubna italský ministr průmyslu zaslal Komisi dopis, v němž žádá rychlé vyřešení daného případu. Komise na zmíněný dopis odpověděla 18. června 2004.

(6)

Předpokládaná podpora měla být poskytnuta konsorční společnosti De Tomaso srl a společnosti UAZ Europa srl, které jsou součástí skupiny De Tomaso (dále jen „De Tomaso“). V současné době společnost De Tomaso vyrábí ve velmi omezeném množství sportovní automobily s vysokým výkonem. Itálie se domnívá, že společnost De Tomaso spadá mezi malé a střední podniky na základě definice uvedené v nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (3) (dále jen „nařízení o malých a středních podnicích“).

(7)

Společnost De Tomaso má v úmyslu na zelené louce otevřít výrobní podnik, který po svém dokončení bude mít kapacitu:

S realizací projektu se začne, jakmile Komise podporu schválí, a s dokončením prací se počítá v roce 2006. Výroba automobilů bude zahájena již v roce 2005.

(8)

Projekt by měl být realizován v Itálii, v lokalitě Cutro v Kalábrii, jež je podle čl. 87 odst. 3 písm. a) regionem způsobilým pro podporu s limitem regionální podpory ve výši 50 % hrubého ekvivalentu příspěvku (4) na léta 2000–2006.

(9)

Podle italských orgánů lze projekt uskutečnit i na jiných místech: společnost De Tomaso posuzuje možnost umístit výrobu modelu Simbir do Temešváru (Rumunsko) a modelů Vallelunga a Pantera do Modeny (Itálie). V Temešváru by se jednalo o investici na zelené louce, zatímco v Modeně by investice spočívala v rozšíření stávajícího závodu společnosti De Tomaso, kde se dnes ve velice omezeném množství vyrábí sportovní vysokovýkonný automobil Guarà.

(10)

V souladu s oznámením společnost De Tomaso zamýšlí investovat nominální částku 218 760 000 EUR (aktualizovaná hodnota je 206 912 337 EUR; tato částka byla vypočítána na základě referenčního roku 2003 a na základě diskontní sazby 5,06 % (5)). Italské orgány považovaly celou tuto investiční částku za způsobilou.

(11)

Po schválení Komisí byla oznámená podpora ve dvou etapách poskytnuta dvěma společnostem patřícím skupině De Tomaso. První přímá podpora společnosti UAZ Europa srl v nominální částce 9 519 817 EUR byla schválena v dubnu 2001. Druhá podpora konsorční společnosti De Tomaso srl v nominální částce 168 490 000 EUR byla schválena v srpnu 2002. Podpory měly být vypláceny v období let 2004–2008. Podpora spadá do rámce režimů schválených Komisí (6), jež jsou stanoveny zákonem Opatření na podporu výrobních činností v zaostalých oblastech země (dále jen „zákon č. 488/1992) a zákonem ‚Opatření pro racionalizaci veřejných financí‘ (dále jen zákon“ č. 662/1996).

(12)

Jelikož se obě podpory týkají téhož projektu, italské orgány je oznámily společně. Celkem by tedy podpora společnosti De Tomaso dosáhla nominální částky 178 008 817 EUR (aktualizovaná hodnota je 155 640 104 EUR; tato částka byla vypočítána na základě referenčního roku 2003 a na základě diskontní sazby 5,06 %). Míra podpory, kterou italské orgány oznámily, činí 75,22 % HEP.

(13)

Podle Itálie nebyla na projekt poskytnuta žádná jiná podpora nebo finanční prostředky ze Společenství.

(14)

V rozhodnutí ze dne 23. července 2003 o zahájení řízení Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda společnost De Tomaso patří mezi malé a střední podniky. Komise rovněž zpochybnila různé body analýzy nákladů a přínosů, a to zejména:

(15)

Itálie zaslala připomínky k zahájení řízení dne 13. října 2003. Následně Komisi dodala další informace a dokumenty, a to na schůzce, která proběhla dne 17. února 2004, a v dopisech z 23. a 30. dubna 2004.

(16)

Pokud jde o statut společnosti De Tomaso jakožto malého a středního podniku, Itálie předložila podrobné informace o vlastnické struktuře a o finančních výkazech podniku Alejandro S.A. a výpis ze závěti pana De Tomaso.

(17)

Pokud jde o možnost srovnání projektů, jež mají být realizovány ve zvolené lokalitě nebo v alternativních lokalitách, Itálie především tvrdí, že v rámci projektů bylo učiněno srovnání mezi identickými výrobami, v identických množstvích, pro stejný sortiment výrobků a při stejných cenách. Rozdílná potřeba investic v alternativních lokalitách může být vysvětlena zvláštní povahou zvolené lokality, která se podobá severní Itálii z hlediska pracovních nákladů a právních předpisů týkajících se sociálních aspektů, bezpečnosti a životního prostředí, ale kde chybí kvalifikovaná pracovní síla a zažitá průmyslová tradice.

(18)

Podle Itálie je situace v alternativních lokalitách velice odlišná: v Modeně je dostupná vysoce kvalifikovaná pracovní síla, neboť je tam hustá síť dodavatelů a výrobců motorových vozidel. V Temešváru je dostupná kvalifikovaná pracovní síla za zlomek nákladů, které by musely být hrazeny v Cutru. Kromě toho Temešvár skýtá logistickou výhodu, pokud jde o výrobu modelu Simbir.

(19)

Itálie zdůrazňuje strategickou hodnotu projektu Cutro pro průmyslový rozvoj oblasti. V této souvislosti volba technologie směřuje k vytvoření vyspělého výrobního zařízení, které by disponovalo tou nejmodernější technikou a vybavením a které by společnosti De Tomaso umožnilo v rámci podniku rozvíjet výzkumnou a vývojovou činnost. Projekty týkající se alternativních lokalit naopak hovoří ve prospěch tradičnějších technologických řešení.

(20)

Na základě takových úvah Itálie zdůrazňuje, že požadavek Komise, aby bylo vypracováno srovnání mezi identickými projekty, je chybný a zavádějící, neboť by se musela srovnávat „hypotetická“ řešení, která se nezakládají na skutečných záměrech společnosti, jež investici realizuje.

(21)

Itálie rovněž zdůrazňuje, že porovnání jednotlivých výrobních operací, pokud jde o investice v alternativních oblastech, jak Komise požaduje pro analýzy nákladů a přínosů, není uskutečnitelné, protože by vyžadovalo souhrnné vypracování alternativních projektů, které by společnost De Tomaso mohla provést teprve po zvolení lokality.

(22)

Itálie přesto zaslala nové, podrobnější, informace, ve kterých jsou porovnány investice, jež by se musely realizovat v Cutru a v alternativních lokalitách, pokud jde o lisování, svařování a lakování sportovních automobilů (Cutro v porovnání s Modenou) a pokud jde o finální montáž a lakování modelu Simbir (Cutro v porovnání s Temešvárem).

(23)

Itálie se domnívá, že mnohé z investic, jež jsou plánovány v Cutru, by v alternativních lokalitách nebyly nutné, protože by bylo možné dané operace provádět jinde (lakování a zkoušky motorů) nebo si pronajmout dostupné infrastruktury (zkušební dráha nedaleko Modeny). Pokud jde o lakování sportovních automobilů, Itálie předložila odhad investičních nákladů na nové lakovací zařízení v Modeně, aby prokázala, že lakování v modenském závodě by bylo méně nákladné, než je zadat jinde, což ještě posiluje nevýhodu Cutra. Pokud jde o zařízení na testování motorů, Itálie zdůrazňuje, že zařízení v Cutru by společnosti De Tomaso umožnilo vyvíjet také zvláštní verze motorů pro budoucí výrobu.

(24)

Co se týče provozních aspektů analýzy nákladů a přínosů, Itálie vysvětluje, že zjištěný rozdíl mezi odlišnými potřebami pracovní síly je z části způsoben chybou v analýze nákladů a přínosů, jelikož se v alternativním řešení podcenil počet vedoucích pracovníků a zaměstnanců nepracujících ve výrobě a z části proto, že v Modeně by byla menší potřeba pracovní síly, protože lakování by se mohlo provádět jinde. Vzhledem k těmto dvěma faktorům dochází Itálie k závěru, že v alternativních řešeních by byla potřeba pracovní síly obdobná.

(25)

V otázce nákladů na dopravu do zahraničí Itálie poskytla aktualizované informace a dokumentaci týkající se nákladů na dopravu modelu Simbir z Temešváru, podle nichž by tyto náklady nebyly vyšší z Cutra než z alternativní lokality v Temešváru.

(26)

Itálie rovněž podotýká, že dotyčná společnost negativně pociťuje zdlouhavost řízení.

(27)

Itálií oznámené opatření ve prospěch společnosti De Tomaso představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Podpora by totiž byla financována státem nebo ze státních zdrojů. Kromě toho tato podpora tvoří značný procentuální podíl z finančních prostředků potřebných na projekt a mohla by narušit hospodářskou soutěž uvnitř Společenství tím, že by společnosti De Tomaso poskytla výhodu oproti jejím konkurentům, kteří podpory nedostávají. A konečně na automobilovém trhu dochází mezi členskými státy k rozsáhlé obchodní výměně. Tuto skutečnost Itálie nepopírá.

(28)

V čl. 87 odst. 2 Smlouvy jsou stanoveny druhy podpor, jež jsou slučitelné se společným trhem. Vzhledem k povaze a cíli podpory a zeměpisnému umístění podniku se pro daný plán nepoužijí písmena a), b) a c) výše uvedeného odstavce. V čl. 87 odst. 3 jsou určeny další formy podpor, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem. Komise konstatuje, že projekt by měl být realizován v regionu Kalábrie, jenž je podle čl. 87 odst. 3 písm. a) pro podporu způsobilý, s limitem regionální podpory ve výši 50 % čistého ekvivalentu příspěvku pro velké podniky (7).

(29)

Podle Komise je příjemcem dané podpory společnost De Tomaso, jinými slovy skupina zahrnující podniky Società Consortile De Tomaso srl e UAZ Europa srl, jimž má být podpora poskytnuta. Společnost De Tomaso plánuje výrobu a montáž automobilů. Tento podnik je tedy součástí odvětví automobilového průmyslu ve smyslu rámce Společenství pro státní podpory automobilovému průmyslu (8) (dále jen „rámec pro automobilový průmysl“), který se na daný projekt použije, neboť podpora byla Komisi oznámena před 1. lednem 2003.

(30)

Celkové náklady na projekt a částka podpory jsou vyšší než limity, které jsou pro účely oznámení stanoveny v rámci pro automobilový průmysl. Tyto limity jsou: a) 50 miliónů EUR pro celkové náklady na projekt, b) 5 miliónů EUR pro celkovou hrubou částku podpory projektu bez ohledu na to, zda se jedná o státní podporu nebo podporu z nástrojů Společenství. Při oznámení předpokládané podpory společnosti De Tomaso se italské orgány řídily ustanoveními čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(31)

Podle rámce pro automobilový průmysl Komise musí zajistit, aby poskytovaná podpora byla nezbytná pro realizaci projektu a zároveň úměrná vážnosti problémů, jež hodlá vyřešit. Aby Komise schválila státní podporu v odvětví automobilového průmyslu, musí být obě tato kritéria – nezbytnost a úměrnost – splněna.

(32)

Na základě čl. 3 odst. 2 písm. a) rámce pro automobilový průmysl musí příjemce podpory pro prokázání nezbytnosti regionální podpory podat přesvědčivé důkazy o tom, že pro svůj projekt má ekonomicky realizovatelné alternativní umístění. Pokud projekt spočívá v modernizaci a racionalizaci stávajícího závodu nebo pokud v rámci skupiny neexistuje žádné jiné alternativní průmyslové zařízení, nové nebo již existující, do kterého by mohla být vložena dotyčná investice, podnik by byl nucen realizovat svůj projekt i bez podpory v lokalitě, které dává přednost. V důsledku toho regionální podporu nelze schválit na projekt, který není geograficky přemístitelný.

(33)

V daném případě by pro projekt geografická alternativa k umístění v Cutru spočívala v tom, že by montáž modelu Simbir probíhala v Temešváru (Rumunsko) a modely Vallelunga a Pantera by se vyráběly v Modeně (Itálie). Komise má za to, že Itálie podala na podporu takového tvrzení dostačující důkazy, mezi nimiž jsou studie proveditelnosti týkající se alternativních umístění, plány, schémata a údaje o možných dodavatelích zařízení.

(34)

Vzhledem k povaze investice (projekt na zelené louce, tj. na zcela novém místě) a na základě obdržené dokumentace dochází Komise k závěru, že projekt je přemístitelný a že existuje realizovatelné alternativní umístění.

(35)

Na základě čl. 3 odst. 2 písm. a) rámce pro automobilový průmysl Komise určí, zda náklady spjaté s aspekty týkajícími se přemístitelnosti projektu jsou způsobilé či nikoli. Na základě čl. 3 odst. 2 písm. c) se ujistí, zda je zamýšlená podpora úměrná regionálním problémům, které hodlá řešit. Za tímto účelem se využije analýzy nákladů a přínosů.

(36)

V analýze nákladů a přínosů se srovnávají náklady aspektů týkajících se přemístitelnosti, které by investor nesl při realizaci projektu v daném regionu s náklady, které by musel nést v případě identického projektu v jiné lokalitě. Tímto způsobem lze určit specifické nevýhody regionu, jemuž se poskytuje podpora. Komise schvaluje regionální podpory do výše regionálních ztrát, které by byly důsledkem investice do závodu, který slouží jako srovnávací.

(37)

Na základě čl. 3 odst. 2 písm. c) rámce pro automobilový průmysl se v analýze nákladů a přínosů provozní nevýhody Cutra oproti Temešváru posuzují v období pěti let, jelikož by projekt měl být realizován na zelené louce. Referenční období pro italskými orgány předloženou analýzu nákladů a přínosů jsou léta 2005–2009, tzn. tři roky (9) od zahájení výroby, jak stanoví čl. 3 odst. 3 přílohy I rámce pro automobilový průmysl. Z oznámené analýzy nákladů a přínosů je patrná zřejmá nevýhoda týkající se nákladů a vyčíslená v aktualizované hodnotě na 158 248 977 EUR v případě umístění v Cutru oproti alternativním umístěním. Následkem toho by „míra regionální nevýhody“ projektu byla 76,48 % (10).

(38)

V úvodním bodě technické povahy Komise poznamenává, že v analýze nákladů a přínosů, kterou Itálie předložila, je referenčním rokem pro aktualizaci příslušných částek rok 2003. Správným rokem je ovšem rok 2002, kdy byla zamýšlená podpora oznámena Komisi. Jelikož použitá diskontní sazba je správně sazba z roku 2002 (5,06 %), změna referenčního roku se může ponechat, neboť žádným způsobem nemění podíly a příslušné částky.

(39)

Pokud jde o základní aspekty analýzy nákladů a přínosů, Komise při posuzování informací, které Itálie zaslala, využila pomoci externího znalce, odborníka z odvětví automobilového průmyslu. Posouzení potvrdilo pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení týkající se porovnatelnosti projektu v Cutru s projekty v alternativních lokalitách. Důvody, které vedly k tomuto závěru, jsou vysvětleny v bodech (40) – (63).

(40)

Jak Komise poznamenala v rozhodnutí o zahájení řízení, jednotně vyložila ustanovení o „totožných projektech“, jež je uvedeno v rámci pro automobilový průmysl, a to v tom smyslu, že se musí jednat o projekty týkající se výroby srovnatelných automobilů, v srovnatelných množstvích a se srovnatelnými výrobními postupy. Komise zpravidla připouští, že v projektech realizovaných v různých lokalitách mohou být rozdíly, například pokud jde o úroveň kvality finálního výrobku nebo různé stupně automatizace závodů podle pracovních nákladů. Komise nicméně nepřipouští, aby byly porovnávány zásadně odlišné projekty, pokud by například v jedné lokalitě byly realizovány významné investice do vybavení a strojů, které by však nebyly realizovány v případě příslušné výroby na referenčním místě, které slouží ke srovnání.

(41)

V daném případě informace, které Itálie poskytla, Komisi neumožnily, aby přistoupila k souhrnnému srovnání investičních nákladů. Itálie sama ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení poznamenala, že v případě investic v alternativních lokalitách není pro účely analýzy nákladů a přínosů možné srovnání jednotlivých operací, jak ale Komise vyžaduje. Totiž podle informací, které Itálie poskytla, projekty v upřednostňované lokalitě v Cutru a v alternativních lokalitách v Modeně a Temešváru jsou zásadně odlišné v technologickém obsahu investic a ve stupni vertikální diferenciace.

(42)

S ohledem na toto omezení Komise posoudila dostupné informace, aby pochopila důvody pro volby různých možností investic a aby se ujistila, zda zásadní rozdíl v investičních nákladech je v souvislosti s analýzou nákladů a přínosů přijatelný. Komise ve svém posouzení nepopírá skutečnost, že se projekty mezi různými lokalitami mohou výrazně lišit, například jako důsledek různých možností průmyslu. Komise se musí nicméně ujistit, že analýza nákladů a přínosů je významným nástrojem pro posouzení specifické nevýhody upřednostňované lokality, což je možné pouze tehdy, jsou-li alternativní projekty srovnatelné.

(43)

Komise především podotýká, že investiční náklady v Cutru výrazně překračují investiční náklady na alternativních místech, pokud jde o pozemek, budovy a stavby, stroje a strojní zařízení, nástroje a lisovací formy a vybavení pro dodavatele. Pokud jde o náklady na pozemek a na budovy a stavby, Komise má za to, že rozdíl uvedený v analýze nákladů a přínosů (41 530 657 EUR v Cutru oproti 10 084 237 EUR v případě alternativního umístění) lze odůvodnit jednak tím, že v Rumunsku jsou náklady na tyto výdajové položky mnohem nižší než v Itálii a za druhé tím, že společnost De Tomaso již v Modeně vlastní pozemek a část budov, které by byly pro projekt nezbytné.

(44)

Pokud se ale jedná o stroje a strojní zařízení, nástroje a lisovací formy a vybavení pro dodavatele, musela by si společnost De Tomaso z velké části opatřit nové, a to jak v případě projektu v Cutru, tak v případě alternativních lokalit. V případě těchto nákladových položek, které se zpravidla zajišťují v rámci mezinárodní obchodní výměny, mohou být značné rozdíly mezi investičními náklady (165 381 681 v Cutru oproti 75 624 552 EUR v alternativní lokalitě) vysvětleny pouze tím, že v Cutru projekt vyžaduje vyšší úroveň automatizace a větší vertikální integraci.

(45)

Komise posoudila dostupné informace, aby zjistila, zda jsou tyto rozdíly v nákladech odůvodněné specifickými podmínkami odlišných umístění a zda jsou slučitelné s požadavky pro srovnatelnost stanovenými v analýze nákladů a přínosů.

(46)

Komise podotýká, že Itálie přičítá rozdíl v nákladech v Cutru oproti nákladům v Temešváru především vyšším pracovním nákladům (pro snížení počtu pracovníků se počítá s větší automatizací) a přísnějším právním předpisům v sociální oblasti, bezpečnosti a v oblasti životního prostředí (má-li být těmto předpisům vyhověno, je třeba používat modernější a složitější vybavení). Rozdíl mezi náklady v Cutru a v Modeně vyplývá především z menší kvalifikace pracovní síly (nedostatečnou řemeslnou zručnost je třeba kompenzovat vyšším podílem automatizace) a ze skutečnosti, že chybí zavedená síť dodavatelů (pročež je nezbytná vertikálnější struktura).

(47)

Komise připouští, že tyto faktory mohou přispívat k nárustu investičních nákladů, ale nedomnívá se, že by mohly být vysvětlením pro tak značný rozdíl v nákladech.

(48)

Za prvé v případě výrobců v malých množstvích, jakým společnost De Tomaso je, může automatizace přispět ke snížení potřeby pracovní síly pouze v omezené míře; investice do automatizace jsou zpravidla výhodné pouze, pokud se vyrábí ve velkých nebo velmi velkých množstvích. Řešení v Cutru by totiž v porovnání s alternativními řešeními stěží umožňovalo snížit počet pracovníků; podle údajů z analýzy nákladů a přínosů by v roce 2009 byl počet zaměstnanců v Cutru 786 a v Modeně a Temešváru dohromady 685. I s přihlédnutím k vyšší vertikální strukturalizaci v Cutru (která se projevuje ve vyšším počtu zaměstnanců na operace prováděné v rámci závodu), je zřejmé, že vyšší podíl automatizace stěží ušetří pracovní místa.

(49)

Za druhé třebaže je pravda, že právní předpisy v sociální oblasti, bezpečnosti a v oblasti životního prostředí jsou v Itálii přísnější než v Rumunsku a mohou tedy vyžadovat větší investice, nelze tento faktor přeceňovat. Když se rozhoduje o střednědobých a dlouhodobých investicích, výrobci automobilů počítají i s vývojem právního rámce a neomezují se jen na platné právní předpisy. V případě Rumunska je přibližování norem západoevropské úrovni oprávněné i s ohledem na jeho pravděpodobný vstup do Evropské unie.

(50)

Za třetí ke kompenzaci nízké kvalifikace pracovní síly není vždy nezbytné zvyšovat podíl automatizace. Ve skutečnosti je často opak pravdou. Pro provoz a údržbu automatizovaného strojního zařízení je třeba vysoce kvalifikované pracovní síly, zatímco méně kvalifikovaní pracovníci mohou snáze obsluhovat jednodušší zařízení.

(51)

Konečně je pravda, že chybějící zavedená síť dodavatelů může vést k vyššímu stupni vertikální integrace, a tím k nutnosti vyšších investic, ale každá další těmito důvody podložená investice by měla přímo souviset s nedostatkem stávajících i předpokládaných dodavatelů pro specifické operace. K tomu v daném případě často nedochází.

(52)

Například v připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení Itálie tvrdila, že zadání lakování sportovních automobilů z Modeny vnějším dodavatelům nezvyšuje nevýhodu Cutra. Itálie na podporu své argumentace poskytla odhady provozních a investičních nákladů, které jsou pro provádění lakování v modenském zařízení nezbytné, a doložila, že tato změna má na analýzu nákladů a přínosů nepatrný dopad a že má tendenci prohlubovat nevýhodu Cutra. Investiční náklady na lakovnu v Modeně by nicméně byly mnohem nižší než plánované náklady v Cutru (4,5 miliónu EUR oproti 6,3 miliónu), a to v důsledku nižšího stupně automatizace. Z toho vyplývá, že vyšší investice na lakovnu v Cutru nemohou být připisovány chybějící zavedené síti dodavatelů, ale jedná se však spíše o důsledek různé volby technologie v alternativních lokalitách.

(53)

Obdobná úvaha se uplatní i v případě zkušební dráhy v Cutru. I když je pravda, že v alternativní lokalitě v Modeně by si společnost De Tomaso mohla pro potřeby zkoušek sportovních automobilů pronajmout dostupnou infrastrukturu; taková infrastruktura by zcela chyběla pro model Simbir v Temešváru. Itálie totiž prohlašuje, že zkoušky modelu Simbir by probíhaly na běžných silnicích v okolí rumunského závodu. V Cutru se nicméně počítá se zvláštní investicí na speciální dráhy pro zkoušky modelu Simbir.

(54)

Komise rovněž podotýká, že ve zkoumaném případě nelze uplatnit další faktory, které by odůvodnily vyšší stupeň automatizace mezi různými umístěními. Investice do automatizace se často odůvodňují vysokým objemem výroby, což není případ společnosti De Tomaso, která by vyráběla malá množství jak v Cutru, tak v alternativní lokalitě. Obdobně by i v alternativních lokalitách byla množství totožná.

(55)

Shora uvedené aspekty přivedly Komisi k závěru, že tak významné rozdíly mezi investičními náklady v Cutru a v alternativních lokalitách mohou být vysvětleny pouze tím, že porovnávané projekty jsou velice odlišné povahy. Tento závěr je podpořen podrobným popisem investic, který Itálie ohledně některých operací poskytla.

(56)

Poslední informace totiž dokládají, že projekt v Cutru spočívá ve zcela automatizovaném velice moderním výrobním systému, který je navržen pro výrobu ve velkých množstvích, zatímco alternativní projekt se zakládá na nízké úrovni automatizace a na výrobě v malých množstvích. Následující příklady dokládají různou povahu srovnávaných projektů:

(57)

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem dochází Komise k závěru, že plánované investiční náklady v Cutru na stroje a vybavení, nástroje a lisovací formy a vybavení pro dodavatele jsou nadměrné a nesrovnatelné s investičními náklady v alternativním řešení. Na základě dostupných informací a s pomocí externího znalce, odborníka z odvětví automobilového průmyslu, Komise odhadla, že objektivní rozdíly mezi alternativními umístěními, pokud jde o existenci sítě dodavatelů, náklady na pracovní sílu, právní předpisy a kvalifikaci pracovní síly, by mohly odůvodnit dvacetipětiprocentní nevýhodu Cutra oproti alternativnímu řešení. V důsledku toho Komise dochází k závěru, že investiční náklady na stroje a strojní zařízení, nástroje a lisovací formy a vybavení pro dodavatele, které mohou být považovány pro účely podpory v Cutru za způsobilé, dosahují výše 94 530 690 EUR (11) oproti 165 381 681 EUR, jak uvedla Itálie.

(58)

Vzhledem k výše uvedenému odhadu způsobilých nákladů Komise především poznamenává, že jejím cílem není rozhodnout, jaké investice se mají nebo nemají v Cutru realizovat, ale určit, zda investice, které společnost De Tomaso plánuje, jsou podle rámce pro automobilový průmysl srovnatelné s investicemi, které by byly realizovány v alternativních lokalitách, a zda jsou tedy způsobilé pro poskytnutí podpory. Za druhé Komise podotýká, že neměla možnost učinit podrobnější srovnání mezi alternativními projekty, neboť Itálie tvrdí, že takové srovnání nelze provést. Komise byla tedy nucena se opírat o informace, které jí byly předány.

(59)

Komise dochází tudíž k závěru, že celkové způsobilé náklady na projekt dosahují v aktualizované hodnotě výše 136 061 346 EUR (12). V důsledku toho se při výpočtu regionální nevýhody v Cutru braly v úvahu pouze tyto investice. Touto změnou došlo ke snížení nevýhody z 89 757 129 na 18 906 138 EUR (13) pokud jde o investiční náklady a ostatní způsobilé výdaje.

(60)

Komise rovněž posoudila srovnání provozních nákladů, které Itálie učinila v analýze nákladů a přínosů, s připomínkami, které Itálie předložila v souvislosti se zahájením řízení. Pokud jde o potřebu pracovní síly, Komise akceptuje opravy, které Itálie provedla ohledně počtu vedoucích pracovníků a zaměstnanců nepracujících ve výrobě v případě alternativního řešení. Komise nicméně podotýká, že zvýšení počtu zaměstnanců nebylo pro výpočet nákladů na pracovní sílu správně zahrnuto do analýzy nákladů a přínosů. V alternativním řešení je totiž počet zaměstnanců uvedený v analýze nákladů a přínosů 642 v roce 2009, zatímco v podkladech je uveden počet 685. Komise považuje za správný tento druhý údaj a na základě toho upravila analýzu nákladů a přínosů. Celkové náklady na pracovní sílu se tedy v alternativním řešení zvyšují z 23 448 521 na 28 526 739 EUR a nevýhoda této výdajové položky se snižuje o 5 078 218 EUR (62 658 707 EUR místo 67 736 925).

(61)

Pokud jde o náklady na dopravu do zahraničí, Komise akceptuje opravu, kterou Itálie provedla a jež snižuje nevýhodu těchto celkových nákladů na 745 269 EUR (původně itálské orgány počítaly s 754 916 EUR).

(62)

Důsledkem změn v analýze jsou jiné výsledky v oblasti nákladů a přínosů než jaké Itálie oznámila. Změněná analýza nákladů a přínosů uvádí pro čisté náklady nevýhodu Cutra 82 310 114 EUR (14) v hodnotách za rok 2003 (oproti oznámené částce 158 248 977 EUR). Z toho pro projekt vyplývá procentuální míra nevýhody 60,49 % (15) (oproti původně oznámené procentuální míře 76,48 %).

(63)

Konečně na základě čl. 3 odst. 2 písm. d) rámce pro automobilový průmysl Komise posoudila otázku úpravy, která spočívá v navýšení míry způsobilé podpory jako doplňkové pobídky pro investora, aby v daném regionu investoval. Je zřejmé, že na základě investice společnost De Tomaso výrazně zvýší svou výrobní kapacitu vzhledem k tomu, že její úroveň výroby je v současné době velice nízká. V souladu s rámcem pro automobilový průmysl se tedy „procentuální míra regionální nevýhody“ vyplývající z analýzy nákladů a přínosů sníží o jeden procentní bod („značný“ dopad na hospodářskou soutěž v případě investičního projektu v regionu, na který se uplatní čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy). Konečný procentuální míra je tedy 59,49 HEP a je nižší než regionální mezní hodnota 50 % ČEP pro velké podniky v Kalábrii (mezní hodnota, která v případě daného projektu odpovídá 73,83 % HEP) a tím spíše pro malé a střední podniky. Jelikož v každém případě „procentuální míra regionální nevýhody“ pro projekt zůstává nižší než regionální mezní hodnota 73,83 % HEP, není již nezbytné určovat, zda společnost De Tomaso patří mezi malé a střední podniky.

(64)

Komise považuje regionální podporu, kterou Itálie zamýšlí poskytnout společnosti De Tomaso na daný projekt, za slučitelnou se společným trhem, pokud nepřekročí míru podpory odpovídající 59,49 % HEP způsobilých nákladů. Komise má za to, že náklady způsobilé pro daný projekt dosáhnou 136 061 346 EUR v hodnotách z roku 2003 (s diskontní sazbou 5,06 %). Komise tedy považuje regionální podporu, kterou Itálie zamýšlí poskytnout společnosti De Tomaso na daný projekt, za slučitelnou se společným trhem, pokud nepřekročí částku 80 949 501 EUR HEP (v hodnotách z roku 2003, s diskontní sazbou 5,06 %).

(65)

Každá jiná státní podpora danému investičnímu projektu je neslučitelná se společným trhem,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/42

1.

Dne 2. října 2003, v den zveřejnění v Úředním věstníku Italské republiky č. 229 ze dne 2. října 2003, v Itálii vstoupila v platnost naříuení č. 269 ze dne 30. září 2003, kterým se stanoví „Naléhavá opatření pro rozvoj a nápravu chodu veřejných financí“ (dále jen „nařízení č. 269/2003“). Čl. 1 odst. 1 písm. d) a článek 11 nařízení č. 269/2003 stanoví zvláštní daňové pobídky pro společnosti, které byly přijaty ke kótování na regulovaném trhu Evropské unie v období mezi 2. říjnem 2003 a 31. prosincem 2004. Čl. 1 odst. 1 písm. d) a článek 11 nařízení č. 269/2003 byly následně beze změn převedeny do zákona č. 326 ze dne 24. listopadu 2003 (dále jen „zákon č. 326/2003“) zveřejněného v Úředním věstníku Italské republiky č. 274 ze dne 25. listopadu 2003.

2.

Dopisem ze dne 22. října 2003 (D/56756) Komise vyzvala italské orgány, aby poskytly informace o předmětných pobídkách a o jejich vstupu v platnost, aby si ověřila, zda případně mají povahu podpory ve smyslu článku 87 Smlouvy. V témž dopise Itálii připomněla povinnost Komisi oznámit jakékoli opatření, které ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy představuje podporu, ještě před jeho provedením.

3.

Dopisy ze dne 11. listopadu 2003 (A/37737) a ze dne 26. listopadu 2003 (A/38138) italské orgány dodaly požadované informace. Dne 19. prosince 2003 (D/58192) Komise opětně Itálii připomněla její povinnosti podle čl. 88 dst. 3 Smlouvy a italské orgány vyzvala, aby možné příjemce pobídek informovaly o důsledcích vyplývajících podle Smlouvy a článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2) z případného zjištění, že pobídky představují protiprávní podporu, která byla uskutečněna bez předchozího schválení Komise.

4.

Dopisem ze dne 18. února 2004 (SG 2004 D/200644) Komise Itálii informovala o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy ohledně daňových pobídek poskytnutých Itálií společnostem nedávno kótovaným na burze.

5.

Dopisem ze dne 22. dubna 2004 (A/32918) italské orgány předložily své připomínky.

6.

Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení bylo zveřejněno dne 3. září 2004 v Úředním věstníku Evropských společenství svýzvou, aby zúčastněné strany podaly své připomínky (3).

7.

Ve dnech 16. a 27. září 2004 proběhla zasedání ad hoc mezi zástupci Komise a italské daňové správy, jež měla za cíl přezkoumat některé aspekty opatření.

8.

Dne 4. října 2004 (A/37459) Borsa Italiana SpA faxem zaslala své připomínky. Dopisem ze dne 28. října 2004 (D/57697) Komise tyto připomínky předala italským orgánům. Dopisem ze dne 2. prosince 2004 (A/39473) italské orgány předložily své poznámky k předaným připomínkám.

9.

V opatření jsou stanoveny dvě skupiny daňových pobídek pro kótování na burze společností podléhajících italské dani z příjmů právnických osob.

10.

Na základě článku 11 nařízení č. 269/2003 mohou společnosti, jejichž akcie jsou přijaty ke kótování na regulovaném trhu jednoho z členských států Evropské unie v období mezi 2. říjnem 2003 a 31. prosincem 2004, po tři roky využívat snížení sazby z daně z příjmu na 20 % (zpravidla uplatňovaná sazba: 35 % v roce 2003 a 33 % v roce 2004). Tato „prémie na kótování“ se použije pouze tehdy, pokud společnosti přijaté ke kótování zvýší svůj čistý kapitál alespoň o 15 % v důsledku prvotní veřejné nabídky (Initial Public Offering - IPO) svých akcií a za podmínky, že společnosti, jež jsou příjemci, již nejsou kótovány na některé evropské burze cenných papírů. Maximální částka příjmu, na niž se může vztahovat snížená sazba, je 30 milionů EUR ročně a v důsledku toho může podpora dosáhnout nejvýše 4,5 milionu EUR (35 – 20 % = 15 % z 30 milionů) v roce 2003, zatímco v roce 2004 nemůže být vyšší než 3,9 milionu EUR (33 – 20 % = 13 % z 30 milionů).

11.

Pokud společnost kótovaná na burze ve výše zmíněném období je z ní následně vyloučena, pobídka se uplatní pouze na období, v němž byly akcie dané společnosti na burze skutečně obchodovány. Za stejných podmínek bude prospěch z podpory zachován, pokud je společnost později kótována na jiné evropské burze cenných papírů, která zaručuje stejnou úroveň ochrany investorů jako italská burza cenných papírů.

12.

V případě společností přijatých ke kótování, které splňují podmínky vymezené v čl. 11 nařízení č. 269/2003, čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2003 stanoví, že se ze zdanitelného příjmu odečte částka, která odpovídá výdajům na kótování, jež byly vynaloženy na prvotní veřejné nabídky (IPO) v roce 2004. Tento odpočet ze zdanitelného příjmu se přidá k obvyklému odpočtu výdajů na IPO, které se z daňových důvodů pokládají za jakýkoli jiný výdaj podniku. Výdaje na transakce v rámci IPO zahrnují zejména výdaje na důkladnou analýzu společnosti (analýza „due diligenze“), výdaje za externí konzultace a za předepsané výdaje na transakci, které v případě italské burzy cenných papírů dosahují celkové výše 3,5 % až 7 % částky, jež je u kótování obchodována. Aby společnosti mohly využívat tohoto odpočtu ze zdanitelného příjmu, musí od externího auditora obdržet osvědčení o skutečně vynaložených výdajích.

13.

Díky odpočtu ze zdanitelného příjmu stanovenému v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2003 se sníží skutečné daňové zatížení za rok 2004, neboť výše daně, již je třeba odvést, se sníží o částku odpovídající 33 % (tj. odpovídající sazbě daně z příjmu právnických osob stanovené na rok 2004, kde se nepřihlíží k nominální sazbě snížené na 20 %, jež se použije na základě výše uvedené prémie na kótování) částky způsobilých výdajů na kótování. Prostřednictvím italského systému zálohové platby daně z příjmu právnických osob společnosti, jež jsou příjemci podpory, odvádějí dlužnou daň za rok 2004 ve dvou splátkách na základě odhadu daní, které mají za rok 2004 zaplatit, přičemž zohlední snížení stanovené předmětným režimem. Aby se předešlo situaci, kdy se tato výhoda uplatní rovněž v případě daňových záloh na rok 2005 (k čemuž by došlo, pokud by se zálohy vypočítávaly na základě snížených daní zaplacených v roce 2004), čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2003 stanoví, aby daňová záloha za rok 2005 byla vypočítána na základě dlužné daně v roce 2004 bez předmětného daňového zvýhodnění.

14.

Obě pobídky stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2003 a v čl. 11 nařízení č. 269/2003 mají tedy různá časová omezení. Zatímco pobídka zakládající se na odpočtu ze zdanitelného příjmu je uplatnitelná pouze v roce 2004, pobídka spočívající v prémii na kótování je uplatnitelná ode dne přijetí ke kótování a na období tří let. Italské orgány potvrdily, že pobídky nemají žádný dopad na dlužnou daňovou zálohu v roce 2003, jsou však dostupné pouze v roce 2004 a, pokud jde o samotný čl. 11 nařízení č. 269/2003, po tři roky po přijetí ke kótování.

15.

Při předložení nařízení, jíž se zavádí daňová pobídka, italská vláda odhadla, že se opatření bude týkat deseti možných příjemců v roce 2003 a dvaceti pěti příjemců v roce 2004 a že bude mít negativní dopad na daňový výnos v hodnotě 7,2 milionu EUR v roce 2003 a 27,7 milionu EUR v roce 2004. Na další roky, po které bude opatření platit, nebyl poskytnut žádný odhad.

16.

Komise se při zahájení formálního řízení domnívala, že opatření splňuje všechna stanovená kritéria, aby mohla být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Komise zejména zdůraznila, že opatření poskytuje dva druhy hospodářských výhod. Ve prospěch společností přijatých ke kótování na regulované burze cenných papírů především zavádí o 20 % sníženou sazbu daně z příjmu právnických osob a tím na tři roky zvyšuje čistý příjem těchto společností bez ohledu na jejich hospodářskou činnost. Díky snížení nominální sazby společnosti, které jsou příjemci podpor, mají totiž prospěch ze snížení dlužných daní za rok, během něhož je společnost přijata ke kótování, a za dva následující roky. Za druhé režim odpočtem ze zdanitelného příjmu částky odpovídající výdajům na IPO snižuje zdanitelný příjem za daňové období, během něhož dojde k přijetí ke kótování na burze. Tato snížení se kromě jiného projeví v uplatňování nižší skutečné daňové sazby z příjmů v roce 2004.

17.

Komise podotkla, že výše uvedené úlevy zřejmě pomáhají určitým podnikům. Zejména zdůraznila, že předmětné daňové pobídky jsou ku prospěchu podnikům se sídlem v Itálii. Zahraniční společnost, která má v Itálii stálou provozovnu, nebo jinou provozovnu v podobě agentury, pobočky nebo dceřiné společnosti ve smyslu článku 43 Smlouvy, využívá snížení skutečné sazby pouze na tu část své činnosti, jíž se věnují tyto italské provozovny; avšak takové rozlišování, ačkoli je na základě územní logiky daňového systému daňově odůvodnitelné, není v případě podpůrného opatření přípustné, neboť zjevně staví zahraniční společnosti působící v Itálii do nevýhodného konkurečního postavení vůči italským společnostem.

18.

Komise rovněž podotkla, že i když úlevy z režimu jsou formálně přístupné všem společnostem přijatým ke kótování na evropském regulovaném trhu a režim tedy zjevně nečiní rozdílů mezi společnostmi přijatými ke kótování v Itálii a společnostmi přijatými ke kótování na burze cenných papírů v jiném státě, opatření ve skutečnosti podporuje pouze společnosti, které jsou přijaty ke kótování poprvé během uvedeného krátkého období. Komise v této souvislosti zdůraznila, že pravidla, jimiž se řídí přijetí ke kótování, stanoví řadu přísných podmínek a zejména povinnost prokázat dobrou majetkovou a finanční situaci náležitě podloženou finančními výkazy a stanoviskem externích auditorů. Společnosti, které žádají o přijetí ke kótování, musí být akciovými společnostmi, aby byla zajištěna plná převoditelnost akcií, a musí splňovat určité minimální podmínky v oblasti kapitalizace. Komise se domnívá, že kvůli lhůtám, které režim stanoví, je ve skutečnosti z předmětných výhod vyloučeno mnoho možných příjemců.

19.

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení zdůraznila, že opatření v sobě zahrnuje i možnost využít státní zdroje, a to zřeknutím se daňových výnosů, a že by mohlo narušit hospodářskou soutěž mezi podniky a obchodní výměnu na společném trhu, uvážíme-li, že společnosti, které jsou příjemci podpor, jsou kótované společnosti a působí na trzích, které se vyznačují silnou konkurenční dynamikou a ve kterých dochází k obchodní výměně v rámci Společenství.

20.

Komise se konečně domnívala, že selektivnost předmětných daňových úlev zřejmě není odůvodněna povahou nebo obecnou strukturou italského daňového systému a že účelem režimu zřejmě není náhrada případně vynaložených výdajů, neboť výše podpory není úměrná zvláštním nákladům na přijetí ke kótování. Kromě jiného zřejmě nelze použít žádnou z výjimek podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

21.

Italské orgány a Borsa Italiana SpA, jediná třetí strana, která podala připomínky, vznesly tři zásadní připomínky.

22.

Italské orgány a Borsa Italiana SpA se zaprvé domnívají, že režim má být považován za obecné opatření přímé daňové politiky na podporu kótování italských společností s cílem odvrátit negativní vývoj zaznamenaný v posledních letech a na posílení jejich kapitalizace a konkurenceschopnosti na světových trzích. Režim jako takový nespadá do oblasti působnosti kontroly státních podpor.

23.

Za druhé režim neovlivňuje hospodářskou soutěž, neboť jakákoli společnost by mohla využívat pobídky tím, že by se nechala přijmout ke kótování na některé evropské burze cenných papírů. Obecně se režim použije na všechna hospodářská a průmyslová odvětví. Jedná se tudíž o neselektivní opatření.

24.

Konečně režim neovlivňuje hospodářskou soutěž, neboť doba jeho trvání a prostředky přidělené z rozpočtu jsou omezené a jelikož zahraniční podniky mohou rovněž využívat předmětných pobídek.

25.

Komise po zohlednění připomínek podaných italskými orgány potvrzuje postoj vyjádřený v dopise ze dne 18. února 2004, jímž bylo zahájeno formální řízení a podle něhož předmětný režim představuje státní podporu, neboť splňuje kritéria stanovená v čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

26.

Komise má za to, že předmětné opatření poskytuje zjevné selektivní výhody, neboť nedbá běžného fungování daňového systému a podporuje určité podniky nebo určité výroby, jelikož představuje zvláštní režim, jehož mohou využívat pouze společnosti, jež uspějí při přijetí ke kótování v období stanoveném režimem, čímž jsou vyloučeny již kótované podniky, podniky, které nesplňují podmínky pro kótování, a podniky, které se rozhodnou, že se přesto v daném období nenechají kótovat.

27.

Argument Itálie, podle něhož režim představuje opatření daňové politiky, který nespadá do oblasti působnosti pravidel pro státní podpory, nelze přijmout a odchýlení se od běžného daňového režimu není odůvodnitelné vzhledem k povaze italského daňového systému, neboť z hlediska daní neodpovídá žádnému významnému odlišení mezi postavením kótovaných společností a společností, které na burze nejsou kótovány. Režim zejména stanoví snížení daňové sazby na budoucí výnosy příjemců a nemůže být tudíž považován za vyvážený, jelikož takové výnosy nesouvisejí s tím, zda byli příjemci přijati ke kótování, se strukturou jejich kapitálu a s jinými rysy kótování na burze. Konečně režim není odůvodnitelný ani z hlediska zvláštních cílů, jelikož vzhledem ke krátké době trvání je ve skutečnosti pro mnohé možné příjemce nedostupný.

28.

Obdobně i odpočet od zdanitelného příjmu představuje výjimečnou pobídku, neboť se připočte k obvyklému odečtení nákladů. I když by podobné opatření mohlo být případně považováno za odůvodněné zvláštním cílem, jejž režim sleduje, na základě rozsudku Soudního dvora (4), Komise zdůrazňuje, že krátká doba, během níž se opatření použije, je v rozporu se zvláštním cílem podporovat kótování společností, neboť ve skutečnosti vylučuje mnohé možné příjemce.

29.

Pokud jde o námitku, podle níž režim neposkytuje zvláštní výhodu a nemůže tedy narušovat hospodářskou soutěž a obchodní výměnu v rámci Společenství, neboť podporuje společnosti, jež podléhají různým daňovým předpisům, Komise připomíná příslušný rozsudek Soudního dvora (5), který potvrzuje, že odchylné daňové opatření, které není odůvodněno povahou daňového systému nebo zvláštní povahou opatření, může představovat státní podporu.

30.

Komise zdůrazňuje, že jiný rozsudek (6) Soudního dvora potvrdil posouzení Komise, podle něhož daňové opatření na vnitrostátní úrovni, přestože je formálně obecné povahy, představovalo podporu, jelikož ve skutečnosti ve vyšší míře podporovalo určitá vnitrostátní průmyslová odvětví. Komise má v daném případě za to, že daňová pobídka poskytnutá odchylně od běžného daňového režimu všem podnikům podléhajícím zdanění v Itálii, které budou přijaty ke kótování na některém regulovaném trhu, má značný dopad na podniky určité velikosti a může narušit hospodářskou soutěž tím, že zlepší konkurenční postavení uvedených podniků vůči konkurentům, kteří nejsou registrováni v Itálii. Kromě toho podpora, jelikož je poskytována prostřednictvím daňového systému, je ku prospěchu především italským podnikům, neboť jestliže se v případě italských podniků použije nižší zdanění na výnosy realizované ve světovém měřítku, zahraniční podniky mohou nižšího zdanění využít pouze na ten podíl svých výnosů, který byl realizován v Itálii, a v tomto ohledu jsou v nevýhodném postavení. Tento rozdílný přístup lze zpravidla odůvodnit povahou daňového systému. Daný případ však takto nelze odůvodnit, protože režim představuje výjimečnou pobídku, jež není odůvodnitelná v rámci běžné správy finančního systému.

31.

Pokud jde o omezenou časovou účinnost režimu, Itálie tvrdí, že omezení počtu možných příjemců (pouze společnosti přijaté ke kótování do 31. prosince 2004) je dáno rozpočtovými závazky. Jednalo by se ostatně o další údaj na podporu závěru, že opatření má poměrně omezený dopad na hospodářskou soutěž. Komise má za to, že omezenými prostředky přidělenými z rozpočtu na pobídku není vyloučen ani dotační charakter pobídky, ani narušení hospodářské soutěže, které z ní vyplývá. Režim má (skrze daňový režim) za následek změnu postavení v hospodářské soutěži těch podniků, které se věnují obchodní činnosti v odvětvích, jež jsou otevřena mezinárodní konkurenci, a představují tak podporu, která může narušit hospodářskou soutěž.

32.

Komise dochází tudíž k závěru, že opatření příjemcům poskytuje určité zvláštní daňové výhody, jimiž se snižují náklady, které příjemci musí v rámci své hospodářské činnosti zpravidla nést.

33.

Komise se domnívá, že předmětné výhody jsou poskytovány státem nebo prostřednictvím státních zdrojů. Jelikož Itálie k tomuto bodu nepodala připomínky, Komise potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož se jedná o výhodu od státu, který se vzdává daňového výnosu, který za normálních okolností italská státní pokladna inkasuje.

34.

Komise s ohledem na dopady, které opatření přináší, potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož opatření může narušit hospodářskou soutěž mezi podniky a obchodní výměnu mezi členskými státy vzhledem k tomu, že společnosti, které jsou příjemci podpory, mohou působit na mezinárodních trzích a věnovat se obchodní činnosti a jiným hospodářským činnostem na trzích, v nichž probíhá ostrá hospodářská soutěž. Podle ustálené judikatury Soudního dvora (7) pro to, aby opatření narušilo hospodářskou soutěž, je dostačující, aby příjemce podpory konkuroval jiným podnikům na trzích, které jsou otevřeny hospodářské soutěži.

35.

Společnosti, které žádají o přijetí ke kótování na regulované burze cenných papírů, sledují různé významné finanční cíle, jako např. a) navýšení a diferenciaci finančních zdrojů na nákup aktiv a akcií; b) zvýšení vlastní finanční způsobilosti s ohledem na držitele dluhopisů, dodavatele a další věřitele, kteří přijmou akcie jako záruku úvěru; c) obdržet posouzení trhu, aby kdykoli byly usnadněny operace fúze a nabytí. Poskytnutím výjimečné daňové úlevy společnostem, které se rozhodnou dát se kótovat na burze, režim zlepšuje postavení těchto společností v hospodářské soutěži a jejich finanční způsobilost vůči konkurentům. Vzhledem k tomu, že výše popsané dopady mohou upřednostňovat italské příjemce působící na trzích, v nichž dochází k obchodní výměně v rámci Společenství, má Komise za to, že i z tohoto důvodu režim ovlivňuje obchodní výměnu a narušuje hospodářskou soutěž.

36.

Komise rovněž podotýká, že ke dni 31. prosince 2004 bylo ke kótování na italských burzách cenných papírů přijato deset společností (což představuje nárůst o 100 % v porovnání s předcházejícím rokem) (8). Režim poskytuje společnostem, které byly přijaty ke kótování, právo na daňová zvýhodnění, jež jsou úměrná jejich budoucím výnosům. Společnosti přijaté ke kótování na italských burzách patří do různých odvětví, a to od rukodělné výroby až po veřejné služby, přičemž všechna tato odvětví jsou otevřena mezinárodní hospodářské soutěži. Jak italské orgány, tak třetí zúčastněné strany nepředložily argumenty, jež by potvrzovaly, že na základě určitých charakteristik příjemců nemohou mít poskytnuté výhody dopad na hospodářskou soutěž a na obchod Společenství. Komise podle předpokladů zakládajících se na výnosech příjemců v období tří let před jejich přijetím ke kótování vypočítala, že každá ze společností bude moci využívat podstatného snížení daní. Z výpočtů Komise například vyplývá, že snížení daní, jehož by mohl využívat jeden z těchto příjemců sám v období let 2004 – 2007, by mohlo dosáhnout výše až 75 milonů EUR. Nicméně na základě dodatku o omezení zvýhodnění podle článku 11 nařízení č. 269/2003, jenž je popsán výše, nemůže výhoda v průběhu tří let překročit 11,7 milionů EUR. Podle argumentů Itálie však nelze v žádném případě dospět k názoru, že podpory vyplacené jednotlivým příjemcům mohou být zahrnuty do podpor de minimis.

37.

Komise dospívá k závěru, že narušení hospodářské soutěže vyvolané režimem v různých odvětvích, v nichž příjemci působí, je významné s přihlédnutím k tomu, že tito příjemci mají často vůdčí postavení v příslušných odvětvích v Itálii, čímž je odůvodněno záporné posouzení režimu.

38.

Italské orgány začaly režim uskutečňovat, aniž by jej Komisi předem oznámily, a tím nedodržely povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Pokud opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a pokud bylo uskutečňováno bez předchozího schválení Komise, jedná se o protiprávní podporu.

39.

Předmětné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a jeho slučitelnost se společným trhem musí být tudíž posuzována na základě výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a čl. 87 odst. 3 Smouvy.

40.

Italské orgány výslovně nenapadly posouzení Komise, které bylo vyloženo v dopise ze dne 18. února 2004, jímž bylo zahájeno formální šetření a podle nějž se v daném případě nepoužije žádná z výjimek podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, podle nichž mohou být státní podpory považovány za slučitelné se společným trhem. Komise neshledala nové údaje, které by tento závěr vyvracely.

41.

Podpory v daném případě nesouvisejí se žádným výdajem nebo jsou spjaty s nezpůsobilými výdaji na podpory podle nařízení o blokových výjimkách nebo podle pokynů Společenství.

42.

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor určených k předcházení škodám způsobeným přírodními pohromami nebo jinými mimořásnými událostmi a podpor poskytovaných hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo se v tomto případě nepoužijí.

43.

Nepoužije se ani výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, která stanoví způsobilost podpor určených na podporu hospodářského rozvoje oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, vzhledem k tomu, že opatření se použije na celém území Itálie a nejen v těch italských oblastech, na něž se vztahuje čl. 87 odst. 3 písm. a). Režim žádným způsobem nepřispívá k rozvoji uvedených oblastí.

44.

Kromě toho režim nelze považovat za významný projekt společného evropského zájmu a není rovněž určen k nápravě vážné poruchy v hospodářství Itálie ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Jeho cílem rovněž není pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

45.

Režim je třeba posuzovat na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Uvedený článek stanoví, že podpory na usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí mohou být přípustné, pokud nemění podmínky obchodní výměny v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Režimem stanovené daňové úlevy nejsou spjaty se zvláštními investicemi, s vytvářením pracovních míst nebo s konkrétními projekty. Tyto daňové úlevy představují zkrátka snížení nákladů, které mají podniky při výkonu hospodářské činnosti nést, a mají tudíž být považovány za státní podpory na provoz, jež jsou neslučitelné se společným trhem.

46.

Komise dochází k závěru, že daňové úlevy stanovené předmětným režimem představují režim státních podpor na provoz, na nějž se nepoužije žádná výjimka ze všeobecného zákazu pro uvedené podpory. Režim je tudíž neslučitelný se společným trhem. Komise má rovněž za to, že Itálie provedla předmětné opatření protiprávně.

47.

Jestliže je shledáno, že protiprávně poskytnutá státní podpora je neslučitelná se společným trhem, je samozřejmé, že ji příjemce musí vrátit. Navrácením podpory se v co největší míře obnovuje takové postavení v hospodářské soutěži, jež existovalo před poskytnutím podpory.

48.

I když toto řízení bylo ukončeno nedlouho po konci prvního daňového období, v němž působí účinky režimu a tedy před tím, než by měla být uhrazena daň, kterou dluží většina příjemců, Komise nemůže vyloučit, že podniky již využívaly podpory například v podobě menších záloh na dani vztahujících se k probíhajícímu daňovému období.

49.

Komise poznamenává, že italské orgány po zahájení formálního šetření upozornily potenciální příjemce z režimu na možné důsledky, jestliže by Komise zjistila, že předmětné opatření představuje podporu, jež je neslučitelná se společným trhem. Komise má za to, že je v každém případě nezbytné, aby podpory, které již případně byly příjemcům uvolněny, byly vráceny.

50.

Komise za tímto účelem Itálii žádá, aby do dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí vyzvala možné příjemce z režimu, aby uhradili podpory včetně úroků vypočítaných podle kapitoly V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (9). Pokud již podpora byla poskytnuta v podobě snížení pateb daní dlužných za probíhající daňové období, musí Itálie vybrat celou dlužnou daň s poslední stanovenou platbou za rok 2004. V každém případě musí být vše vybráno nejpozději do konce prvního daňového období, které následuje po dni oznámení tohoto rozhodnutí.

51.

Komise Itálii žádá, aby dodala nezbytné informace prostřednictvím seznamu dotčených příjemců a aby jasným způsobem upřesnila stanovená opatření a opatření, která již byla pro neprodlené a účinné navrácení protiprávních státních podpor přijata. Komise Itálii vyzývá, aby do dvou měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí předložila všechny doklady potvrzující, že vůči příjemcům protiprávních podpor bylo zahájeno řízení o navrácení podpory.

52.

Toto rozhodnutí se týká režimu jako takového a musí být provedeno neprodleně, a to rovněž v případě navrácení podpor poskytnutých v rámci režimu. Tím však není dotčena možnost, aby všechny nebo část podpor poskytnutých v jednotlivých případech byly považovány za slučitelné, zejména ve smyslu čl. 5 písm. b) nařízení o blokových výjimkách pro malé a střední podniky,

1.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/50

(1)

Dopisem ze dne 22. prosince 2003 (A/39031) sdělilo Německo svůj záměr poskytnout podle multisektorálního rámce regionální podpory pro velké investiční projekty (2) (dále jen „multisektorální rámec podpory 1998“) investiční příspěvek ve prospěch společnosti Kronoply GmbH, Heiligengrabe (Brandenburg), (dále jen „společnost Kronoply“). Tato podpora byla zapsána pod číslem N 609/03.

(2)

Dopisem ze dne 18. února 2004 (SG/D/200649) sdělila Komise Německu své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské Unie  (3). Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby se k daným opatřením podpory vyjádřily.

(4)

Dopisem ze dne 19. března 2004 (A/32003) zaujalo stanovisko Německo.

(5)

Dopisem ze dne 24. května 2004 (A/33878) se jménem společnosti Kronoply vyjádřila advokátní kancelář Luther Menold s.r.o. (Luther Menold Rechtsanwaltsgesellschaft mbH). Toto stanovisko bylo dne 19. listopadu 2004 předáno Německu (D/58277).

(6)

Toto rozhodnutí souvisí s podporou N 813/2000, jejíž poskytnutí ve prospěch společnosti Kronoply Komise schválila.

(7)

Komise schválila dne 3. července 2001 (SG/D/289524) hrubou míru podpory ve výši 31,5 % ve prospěch společnosti Kronoply podle multisektorálního rámce podpory 1998 na výstavbu výrobní kapacity pro „Oriented Strand Boards“ (4) (dále jen „OSB“) v Heiligengrabe, Brandenburg, která je oblastí podpory ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES. Míra podpory byla stanovena na 3,5 procentního bodu pod maximální mírou podpory, jelikož relevantní trh byl ohodnocen jako zmenšující se trh.

(8)

Komise posoudila tři opravné faktory pro výpočet maximální míry podpory podle multisektorálního rámce podpory 1998. Pro maximální míru podpory z toho vyplynul procentní podíl ve výši 31,5 (faktor hospodářské soutěže 0,75, faktor „poměr použitý kapitál – pracovní místa“ 0,8 a faktor „regionální dopady“ 1,5). Podpora tak činila 35,4 milionů EUR (5).

(9)

Faktor hospodářské soutěže tak, jak byl stanoven, vedl k rozdílnosti názorů mezi Komisí a Německem. Obě strany ale určily relevantní trh jako trh pro OSB a výrobky z překližky. Německo předložilo na počátku studie, z nichž vyplývalo, že tento trh není na sestupu. Komise vyjádřila o těchto studiích pochybnosti, poněvadž vycházely z mimořádně silného růstu poptávky pro rok 2000 ve srovnání s předcházejícími roky. Po opakované výměně informací snížilo Německo míru oznámené podpory ze 35 % na 31,5 %:

(10)

Dopisem ze dne 3. ledna 2002 (A/30013) požádalo Německo o změnu rozhodnutí Komise. Německo předložilo důkazy o tom, že předpokládaný vzestup poptávky v roce 2000 skutečně nastal, a že tak nedošlo k poklesu trhu. Dopisem ze dne 5. února 2002 (D/50463) zamítla Komise změnu svého dřívějšího rozhodnutí s odůvodněním, že podpora byla vyhodnocena na základě správného výpočtu všech relevantních faktorů. Komise nemohla změnit své rozhodnutí z následujících důvodů: hodnocení faktoru hospodářské soutěže se opíralo o celkové srovnání vývoje sledované spotřeby daného výrobku a míry růstu výrobního odvětví v letech 1994 – 1999 a o prognózu, která byla v okamžiku rozhodnutí správná.

(11)

Druhým oznámením byl učiněn pokus dosáhnout poskytnutím další podpory ve výši 3,5 % (v přepočtu 3 939 947 EUR) dříve zamítnutou vyšší míru podpory ve výši 35 %.

(12)

Německo argumentovalo tím, že definice trhu v prvním oznámení N 813/2000 byla věcně nesprávná, a odvolávalo se na článek 9 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (6) (dále jen nařízení (ES) č. 659/1999), podle něhož může být rozhodnutí zrušeno na základě následující podmínky: „Komise může […] zrušit rozhodnutí […], pokud bylo rozhodnutí založeno na nesprávné informaci poskytnuté během řízení, která byla rozhodujícím faktorem pro rozhodnutí...“

(13)

Zatímco byl relevantní trh v původním oznámení definován jako trh pro OSB a překližku, vyplynulo podle údajů Německa z nově předložených studií, že by bylo vhodnější definovat relevantní trh jako trh pro OSB a pouze určité překližkové segmenty. Podle této nové definice trhu by se trh v příslušném období ve smyslu bodu 3.4 multisektorálního rámce podpory 1998 nezmenšil a tudíž by musela být schválena nesnížená míra podpory ve výši 35 %.

(14)

Komise nevyhověla žádosti Německa, aby se relevantní trh omezil na základě jiné definice nahraditelných výrobků na trh pro OSB a určité překližkové segmenty.

(15)

Komise nepovažovala nové hodnocení trhu za nezbytné, jelikož nebyly splněny dva důležité prvky, které způsobily značné pochybnosti o slučitelnosti podpory se společným trhem:

•   Chybějící motivace: Komise měla značné pochybnosti o motivačním účinku oznámené podpory, poněvadž investice již byly uskutečněny. Jestliže podpora nepůsobí jako stimul, nelze použít ustanovení o výjimkách podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o ES, která se týkají regionálního rozvoje.

•   Chybějící nezbytnost: Komise měla vážné pochybnosti o tom, zda podpory na již uskutečněné investice mohou být považovány za nezbytné pro podporu hospodářského rozvoje určitých hospodářských odvětví nebo hospodářských oblastí ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o ES. V daném případě postačovala k uskutečnění investice míra podpory ve výši 31,5 %.

(16)

Německo nadále trvalo na novém zhodnocení trhu Komisí podle článku 9 nařízení (ES) č. 659/1999:

(17)

Společnost Kronoply trvala na stanovisku, že na jeden investiční projekt lze podat několik oznámení a doložila jej rozsudky v různých právních věcech:

(18)

Společnost Kronoply také zdůraznila, že Komise musí nové oznámení věcně přezkoumat, a uvedla pro to dva podstatné důvody:

(19)

Společnost Kronoply popřela nedostatek motivace a uvedla pro to následující důvody:

(20)

Po přezkoumání stanovisek Německa a společnosti Kronoply setrvává Komise na stanovisku, které zastávala ve svém rozhodnutí o zahájení řízení, že nové hodnocení trhu podle multisektorálního rámce podpory 1998 není nutné, jelikož u podpory nejsou splněny dva základní předpoklady: motivační účinek a nezbytnost.

(21)

Komise zastává názor, že oznámení N 609/03 (ze dne 22. prosince 2003) je nutno považovat za samostatné, druhé oznámení podpory ve prospěch společnosti Kronoply, kterou však nebude dosaženo žádných dalších investic nebo vytvoření pracovních míst. Nevznikají proto žádné dodatečné náklady způsobilé pro podporu ve smyslu pokynů pro regionální podpory, které by mohly odůvodnit poskytnutí dodatečné podpory.

(22)

Komise schválila svým rozhodnutím SG (2001) D/289524 ze dne 3. července 2001 investiční podporu ve výši 35,4 milionů EUR ve prospěch společnosti Kronoply. Toto rozhodnutí vycházelo z údajů, které Německo tehdy předložilo. Komise se rozhodla, že nebude vznášet žádné námitky, a schválila podporu tak, jak byla nakonec Německem navržena. Německo a společnost Kronoply rozhodnutí akceptovaly. Německé orgány pak podporu poskytly a společnost Kronoply ukončila dne 31. ledna 2003 svůj investiční projekt.

(23)

Teprve osmnáct měsíců po konečném rozhodnutí Komise – a téměř jeden rok po ukončení investičního projektu – předložilo Německo oznámením ze dne 22. prosince 2003 novou definici trhu a prohlásilo, že by bylo na základě nových studií vhodnější definovat relevantní trh jako trh pro OSB a pouze určité překližkové segmenty. Jak již bylo vysvětleno v rozhodnutí o zahájení formálního přezkumného řízení, Komise nebude za těchto okolností své předchozí rozhodnutí revidovat. Komise je toho názoru, že předložení jiné definice trhu Německem nelze zařadit pod článek 9 nařízení (ES) č. 659/1999.

(24)

V souladu s rozhodnutím Soudu prvního stupně v právní věci Kronoply/Komise zastává Komise názor, že členský stát může oznámit další podporu nebo změnit již schválený projekt nebo dokonce změnit různé tranže státní podpory na určitý projekt a Komise to může schválit, jestliže lze pro každou tranži doložit motivační účinek a nezbytnost. Německo však již kromě ukončeného projektu neoznámilo žádný další investiční projekt společnosti Kronoply. Projekt, který měl být financován, byl kromě toho dokončen téměř rok před oznámením nového projektu na poskytnutí podpory. Komise tedy došla k závěru, že tímto druhým oznámením mělo být jednoduše dosaženo větší míry podpory ve výši 35 %, která byla předtím zamítnuta, aniž by vznikly dodatečné náklady způsobilé pro podporu, pro které by mohla být schválena podpora ve výši 3 936 947 EUR, a aniž by existoval motivační účinek nebo nezbytnost.

(25)

Jak vyložil Soudní dvůr Evropských společenství ve svém rozsudku ze dne 5. října 2000 v právní věci C-288/96 (Spolková republika Německo/Komise) (12) musí Komise takovou podporu posoudit jako podporu provozní, poněvadž je poskytována, aniž by se od příjemců vyžadoval závazek týkající se jejího využití a aniž by byla určena ke zlepšení finanční situace jejich podniků.

(26)

Komise se sice domnívá, že tato oznámení dostatečně prokázala, že poskytnutí další podpory nepovede k žádné nové investici a nebude nabízet žádné podněty, přesto by se však ráda v odpovědi na stanoviska Německa a společnosti Kronoply ještě podrobněji vrátila k pojmu motivačního účinku.

(27)

Podnikové investice je nutno posuzovat jako dynamický proces. Důležité je rozlišovat mezi fází ex-ante a ex-post:

(28)

V bodě 4.2 pokynů pro regionální podpory se používá následující test, který má ověřit, zda podpora má motivační účinek: příjemce podpory musí podat žádost o podporu před zahájením realizace projektu. Jestliže tomu tak je, vychází Komise z toho, že motivační účinek existuje.

(29)

Ve svých připomínkách zastávalo Německo a společnost Kronoply názor, že jsou splněny předpoklady bodu 4.2 pokynů pro regionální podpory, neboť společnost Kronoply podala žádost o podporu před zahájením realizace projektu.

(30)

Test v bodě 4.2 se má pokusit ověřit motivační účinek, aniž by investici příliš oddaloval. Rozsáhlé zkoumání všech hospodářských aspektů investičního rozhodnutí příjemce podpory by se mohlo ukázat jako velmi obtížné nebo časově náročné a tím by mohlo brzdit investici a hospodářský rozvoj regionu.

(31)

Při hodnocení motivačního účinku dodatečné podpory ve výši 3,5 % je rozhodující, zda rozdíl mezi 31,5 % a 35 % působil rozdíl na motivační účinek a ovlivnil investiční rozhodnutí společnosti Kronoply:

(32)

Místo toho, aby se dále zabývala rozhodnutím ex ante společnosti Kronoply, považuje Komise za účelnější vycházet ze skutečností. Společnost Kronoply se zjevně rozhodla pro investici a prováděla své činnosti nadále také poté, co jí byla schválena míra podpory pouze ve výši 31,5 %. Investiční projekt byl dokončen, jak bylo původně plánováno. Společnost Kronoply nepřizpůsobila svůj investiční projekt ani s ohledem na nižší míru podpory.

(33)

Společnost Kronoply nezmění svůj postoj, ať již podnik obdrží další podporu nebo ne: Neexistuje žádný důvod pro to, aby další podpora společnosti Kronoply vedla ke zvýšení výroby nebo rozšíření výrobních zařízení. Jelikož investice byly již učiněny, neexistuje ani žádný důvod k obavám, že společnost Kronoply ukončí výrobu v případě, že nedostane další podporu.

(34)

Komise proto dospěla k závěru, že poskytnutí podpory ve výši dalších 3,5 % by nemělo žádný motivační účinek.

(35)

Jak již bylo vysvětleno v rozhodnutí o zahájení řízení, musí podpory působit motivačně, jestliže mají přispívat k podpoře hospodářského rozvoje určitých hospodářských odvětví nebo hospodářských oblastí ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o ES. Jestliže již investice byla učiněna, jako v tomto případě, nevytváří podpora žádnou motivaci a nevede k novým investicím nebo k vytváření pracovních míst. Komise proto nemůže tuto podporu odůvodnit zvýšením nových investic nebo vytvořením pracovních míst ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o ES. Komise znovu dochází k závěru, že dodatečná podpora ve výši 3 936 947 EUR je podporou provozní.

(36)

Co se týče prohlášení v rozhodnutí o zahájení řízení zastává Komise názor, že zásada nezbytnosti vyplývá bezprostředně z koncepce kontroly státních podpor. Komise může prohlásit, že podpora je v souladu s čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES jen tehdy, pokud může konstatovat, že podpora přispívá k uskutečňování některého z uvedených cílů, kterých by zvýhodněný podnik nemohl za obvyklých tržních podmínek dosáhnout vlastními opatřeními. To odpovídá běžné praxi Komise, kterou potvrdil Soudní dvůr Evropských společenství ve svém rozsudku ze dne 17. září 1980 v právní věci 730/79 (Philip Morris/Komise) (13).

(37)

Jak je podrobně uvedeno v bodech odůvodnění 26 až 35, neposkytuje plánovaná podpora žádnou motivaci pro nové investice nebo pro vytváření pracovních míst. Nevyžaduje od příjemce podpory ani odpovídající výkon ani příspěvek k cíli společného zájmu. Proto se zde jedná o provozní podporu k pokrytí běžných nákladů, které by společnost Kronoply musela jinak hradit sama.

(38)

Bod 4.15 pokynů pro regionální podpory zakazuje obvykle provozní podpory. Podpory tohoto druhu však lze výjimečně poskytnout v oblastech, na které se vztahuje čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES, pokud jsou i) na základě svého příspěvku k regionálnímu rozvoji a ii) na základě svého druhu oprávněné a jejich výše je přiměřená k nevýhodám, které mají být vyrovnány. Německo nepředložilo údaje o případných nevýhodách, ani neukázalo, jak má další podpora přispět k regionálnímu rozvoji.

(39)

Z těchto skutečností vyplývá, že další podpora není nezbytná, jelikož se společnost Kronoply rozhodla pokračovat ve své činnosti také poté, co byla schválena pouze nižší míra podpory ve výši 31,5 %. To znamená, že hospodářský provoz společnosti Kronoply je rentabilní nebo že podnik není v žádném případě odkázán na další podpory. Každá další podpora by v této fázi byla pro společnost Kronoply neočekávaným ziskem.

(40)

Komise tedy dochází k závěru, že se podpora v tomto případě neslučuje s čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES také proto, že není nezbytná pro regionální rozvoj.

(41)

Závěrem se prověřuje, zda lze na podporu použít ustanovení o výjimkách podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES:

(42)

Komise dochází k závěru, že oznámená podpora představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Jelikož podpora ani nepůsobí jako motivace ani není nezbytná, nelze použít žádné z ustanovení o výjimkách podle čl. 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o ES. Podpora je proto nepřípustnou provozní podporou a nesmí být poskytnuta -