21.12.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 335/6

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2095/2005

ze dne 20. prosince 2005,

kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 2075/92, pokud jde o sdělování údajů v odvětví tabáku

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2075/92 ze dne 30. června 1992 o společné organizaci trhu se surovým tabákem (1), a zejména na článek 21 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Aby Komise mohla sledovat vývoj trhu v odvětví surového tabáku, na který se vztahuje společná organizace trhu stanovená nařízením (EHS) č. 2075/92, musejí členské státy sdělovat nezbytné údaje.

(2)	Za tímto účelem bylo přijato nařízení Komise (ES) č. 604/2004 ze dne 29. března 2004 o sdělování údajů v odvětví tabáku od sklizně 2000 (2).

(3)

Údaje, které mají být sděleny, by měly poskytnout všeobecný přehled o celém trhu Společenství s tabákem a zejména zohlednit ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (3), a jeho prováděcí pravidla.

(4)	V zájmu účinné správy by sdělované údaje měly být rozděleny podle skupin odrůd tabáku a měly by být stanoveny lhůty pro jejich předložení.

(5)	Proto je vhodné, aby byla ustanovení o údajích ke sdělení odpovídajícím způsobem přizpůsobena.

(6)	V zájmu jasnosti a účelnosti je vhodné zrušit nařízení (ES) č. 604/2004 a nahradit jej novým nařízením.

(7)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro tabák,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Členské státy sdělí elektronickou cestou Komisi pro každou sklizeň údaje stanovené v přílohách IA, IB, II a III v souladu se lhůtami, které jsou tam uvedeny.

Článek 2

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jim příslušné hospodářské subjekty dodají požadované údaje v odpovídajících lhůtách.

Článek 3

1. Zrušuje se nařízení (ES) č. 604/2004.

Nadále se však použije pro sdělení údajů o sklizni z roku 2005.

2. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení a je nutné je číst v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze IV.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. prosince 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 215, 30.7.1992, s. 70. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1679/2005 (Úř. věst. L 271, 15.10.2005, s. 1).

(2) Úř. věst. L 97, 1.4.2004, s. 34.

(3) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 118/2005 (Úř. věst. L 24, 27.1.2005, s. 15).

PŘÍLOHA IA

Údaje, které mají být sděleny Komisi nejpozději do 31. července roku příslušné sklizně

Sklizeň: …

Členský stát, který činí prohlášení: …

Celkový počet producentů: …

Celkový počet prvních zpracovatelů: …

PŘÍLOHA IB

Údaje, které mají být sděleny Komisi nejpozději do 31. července roku příslušné sklizně

Sklizeň: …

Členský stát, který činí prohlášení: …

Skupina odrůd: …

Producentský členský stát

(deklarant)

Producentský členský stát

Název:

Producentský členský stát

Název:

Producentský členský stát

Název:

1.	SMLOUVY O PĚSTOVÁNÍ

1.1.	Počet registrovaných smluv o pěstování

1.2.	Množství tabáku (v tunách) o obsahu vlhkosti uvedeném v příloze XXVIII nařízení (ES) č. 1973/2004, které je předmětem smluv

1.3.	Celková plocha upravená těmito smlouvami (v hektarech)

2.	PRODUCENTI

2.1.	Celkový počet producentů:

2.2.	Počet producentů, kteří jsou členy seskupení producentů

3.	PRVOZPRACOVATELSKÉ PODNIKY

3.1.	Počet prvozpracovatelských podniků, které uzavřely smlouvy o pěstování

CENY (1)

4.1.	Nejvyšší cena (EUR na kg) sjednaná ve smlouvách o pěstování, v příslušné měně, bez daní a jiných poplatků. Uveďte referenční jakost

4.2.	Nejnižší cena (EUR na kg) sjednaná ve smlouvách o pěstování, v příslušné měně, bez daní a jiných poplatků. Uveďte referenční jakost

(1) Členské státy, které používají svou národní měnu, použijí směnný kurz ke dni 1. ledna roku sklizně.

PŘÍLOHA II

Souhrnné údaje, které mají být sděleny Komisi nejpozději do 30. června roku následujícího po roce příslušné sklizně

Souhrnné údaje o příslušné sklizni

Sklizeň: …

Členský stát, který činí prohlášení: …

Skupina odrůd: …

Producentský členský stát

(deklarant)

Producentský členský stát

Název:

Producentský členský stát

Název:

Producentský členský stát

Název:

1.	Dodané množství (v tunách)

1.1.	Celkové množství surového tabáku o minimální jakosti a o obsahu vlhkosti uvedeném v příloze XXVIII nařízení (ES) č. 1973/2004

1.2.	Množství surového tabáku o minimální jakosti a o stupni vlhkosti uvedeném v příloze XXVIII nařízení (ES) č. 1973/2004, dodané seskupeními producentů

2.	Skutečné množství surového tabáku (v tunách) o minimální dodané jakosti bez úpravy hmotnosti v závislosti na obsahu vlhkosti

3.	Průměrná cena (EUR na kg), bez daní a jiných poplatků, zaplacená prvozpracovatelskými podniky (1)

(1) Členské státy, které používají svou národní měnu, použijí směnný kurz ke dni 1. ledna kalendářního roku následujícího po sklizni.

PŘÍLOHA III

Údaje, které mají být sděleny Komisi nejpozději do 31. července roku následujícího po roce sklizně

Pohyb zásob (v tunách), které mají první zpracovatelé

Členský stát, který činí prohlášení: …

Datum prohlášení: …

Skupina odrůd:	Příslušná sklizeň	Množství uvedená na trh Společenství v předcházejícím hospodářském roce (1)	Množství uvedená na trhy třetích zemí v předcházejícím hospodářském roce (1)	Stav zásob k poslednímu dni předcházejícího hospodářského roku (1)

(1) Za hospodářský rok se považuje období od 1. července roku sklizně do 30. června roku následujícího po roce sklizně.

PŘÍLOHA IV

Srovnávací tabulka

Nařízení (ES) č. 604/2004	Toto nařízení
Články 1 a 2	Články 1 a 2
Článek 3	—
Článek 4	Článek 3
Článek 5	Článek 4
Přílohy I, II a III	Přílohy IB, II a III
—	Příloha IA
Příloha IV	—
Příloha V	Příloha IV

21.12.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 335/13

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2096/2005

ze dne 20. prosince 2005,

kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb) (1), a zejména na články 4 a 6 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle nařízení (ES) č. 550/2004 má Komise stanovit společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb v celém Společenství. Nařízení umožňující přímou použitelnost je k tomuto účelu nejvhodnějším nástrojem.

(2)

Poskytování letových navigačních služeb ve Společenství by mělo podléhat osvědčení, které je vydáváno členskými státy. Poskytovatelé letových navigačních služeb, kteří splňují společné požadavky, by měli obdržet osvědčení v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 550/2004. Poskytovatelé letových navigačních služeb, kteří mohou provozovat činnost bez osvědčení, by se měli snažit zajistit maximální dodržování společných požadavků do té míry, do jaké to umožňuje jejich právní postavení.

(3)

Uplatňováním společných požadavků, které budou stanoveny podle článku 6 nařízení (ES) č. 550/2004, by neměla být dotčena svrchovanost členských států nad jejich vzdušným prostorem a požadavky členských států související s veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a se záležitostmi obrany, jak je uvedeno v článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení) (2). Společné požadavky by v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 549/2004 neměly zahrnovat vojenské činnosti a výcvik.

(4)

Při vymezování společných požadavků pro poskytování letových navigačních služeb by mělo být řádně zohledněno právní postavení poskytovatelů letových navigačních služeb v členských státech. Pokud navíc organizace vykonává i jiné činnosti než poskytování letových navigačních služeb, pak by se společné požadavky, které budou stanoveny podle článku 6 nařízení (ES) č. 550/2004, neměly vztahovat na tyto jiné činnosti nebo na zdroje vyčleněné na činnosti mimo oblast poskytování letových navigačních služeb, pokud není stanoveno jinak.

(5)

Uplatňování společných požadavků pro poskytovatele letových navigačních služeb by mělo být přiměřené rizikům spojeným se specifickými znaky jednotlivých služeb, jako je počet a/nebo povaha a vlastnosti zpracovaných pohybů. Pokud se někteří poskytovatelé letových navigačních služeb rozhodnou, že nevyužijí příležitost poskytování přeshraničních služeb, a proto se zříkají práva na vzájemné uznávání v jednotném evropském nebi, vnitrostátní dozorový orgán by měl být oprávněn těmto poskytovatelům umožnit dodržet přiměřeným způsobem určité všeobecné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb a určité specifické požadavky pro poskytování letových provozních služeb. V důsledku toho by měly podmínky připojené k osvědčení odrážet povahu a rozsah odchylky.

(6)	Aby bylo zajištěno správné fungování programu osvědčování, členské státy by měly v rámci svých výročních zpráv poskytnout Komisi všechny relevantní informace o odchylkách udělených jejich vnitrostátními dozorovými orgány.

(7)	Na různé typy letových navigačních služeb se nemusejí vztahovat stejné požadavky. Proto je nezbytné přizpůsobit společné požadavky zvláštním vlastnostem jednotlivých typů služeb.

(8)	Důkazní břemeno dodržování požadavků nesou poskytovatelé letových navigačních služeb po dobu platnosti osvědčení a pro všechny služby, na které se vztahuje.

(9)

Pro zajištění účinného uplatňování společných požadavků by měl být vytvořen systém pravidelného dohledu a inspekce dodržování těchto společných požadavků a podmínek stanovených v osvědčení. Vnitrostátní dozorový orgán by měl před vydáním osvědčení přezkoumat vhodnost poskytovatele a každoročně posuzovat soustavné dodržování požadavků poskytovateli letových navigačních služeb. Proto by měl vytvořit a každoročně aktualizovat předběžný program inspekcí založený na posouzení rizik a zahrnující všechny poskytovatele, kterým udělil oprávnění. Program by měl umožňovat inspekci všech příslušných částí poskytovatelů letových navigačních služeb ve vhodném časovém rámci. Při posuzování, zda určení poskytovatelé letových provozních služeb a meteorologických služeb dodržují požadavky, by měl vnitrostátní dozorový orgán být oprávněn kontrolovat příslušné požadavky vyplývající z mezinárodních závazků dotyčného členského státu.

(10)

Vzájemná hodnocení vnitrostátních dozorových orgánů by měla podporovat společný přístup k dozoru nad poskytovateli letových navigačních služeb v celém Společenství. Komise by měla ve spolupráci s členskými státy zajistit tato vzájemná hodnocení, která by měla být koordinována s činnostmi prováděnými v rámci programu pro sledování a podporu provádění požadavků ESARR organizace Eurocontrol (program ESIMS) a celosvětového programu pro audit dohledu nad bezpečností (USOAP), jenž provozuje Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Tím bude zabráněno duplicitě činností. Aby byla při vzájemném hodnocení umožněna výměna zkušeností a osvědčených postupů, měli by vnitrostátní odborníci pocházet nejlépe z vnitrostátního dozorového orgánu nebo z uznávané organizace.

(11)

Organizace Eurocontrol vytvořila bezpečnostní regulační požadavky (ESARR), které mají pro bezpečné poskytování letových provozních služeb zcela zásadní význam. V souladu s nařízením (ES) č. 550/2004 by Komise měla určit a schválit příslušná ustanovení požadavků ESARR 3 pro využívání systémů řízení bezpečnosti poskytovateli služeb řízení letového provozu (ATM), požadavků ESARR 4 pro posouzení a zmírnění rizika při ATM a požadavků ESARR 5 pro pracovníky služeb ATM, požadavků pro vývojové a technické pracovníky, kteří provádějí úkoly související s bezpečností provozu. Podle článku 5 nařízení (ES) č. 550/2004 Komise předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se osvědčování způsobilosti řídících letového provozu (3), který zahrnuje ustanovení požadavků ESARR 5 pro řídící letového provozu. Proto není vhodné tato ustanovení znovu uvádět v tomto nařízení. Ustanovení by do něj měla být zahrnuta vyžadují, aby vnitrostátní dozorový orgán kontroloval, zda pracovníci poskytovatele letových provozních služeb, zejména řídící letového provozu, mají řádné osvědčení, pokud je požadováno.

(12)

Obdobně není vhodné opakovat ta ustanovení ESARR 2 o hlášení a posuzování bezpečnostních událostí při ATM, která jsou pokryta směrnicí Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví (4), a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví (5). Měla by však být zavedena nová ustanovení o bezpečnostních událostech, která by od vnitrostátního dozorového orgánu vyžadovala, aby kontroloval, zda poskytovatel letových provozních služeb, jakož i poskytovatel komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb splňuje ujednání, která jsou vyžadována pro hlášení a posuzování takových událostí. Příslušná ustanovení požadavků ESARR 1 pro bezpečnostní dohled při ATM a požadavků ESARR 6 pro software v systémech ATM by měla být určena a přijata formou oddělených právních aktů Společenství.

(13)

Je nutno zejména uznat, že, zaprvé, řízení bezpečnosti je tou funkcí letových provozních služeb, která zajišťuje, že, zadruhé, jsou všechna bezpečnostní rizika určena, posouzena a uspokojivě zmírněna, a že formální a systematický přístup k řízení bezpečnosti viditelným a sledovatelným způsobem co nejvíce zvýší přínos pro bezpečnost. Komise by měla aktualizovat a blíže specifikovat bezpečnostní požadavky vztahující se na služby v leteckém provozu, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra bezpečnosti, aniž by tím byla dotčena budoucí role Evropské agentury pro bezpečnost letectví v této oblasti.

(14)

Poskytovatelé letových navigačních služeb by měli provozovat svou činnost v souladu s příslušnými normami ICAO. S cílem usnadnit přeshraniční poskytování služeb by měly členské státy a Komise v úzké spolupráci s organizací Eurocontrol usilovat o minimalizaci rozdílů oznámených členskými státy v používání norem ICAO v oblasti letových navigačních služeb, aby byl vytvořen společný soubor norem platných ve všech členských státech v rámci jednotného evropského nebe s cílem vytvořit společná pravidla létání.

(15)

Různá vnitrostátní ujednání týkající se odpovědnosti by neměla poskytovateli letových navigačních služeb bránit v uzavírání dohod o přeshraničním poskytování služeb, pokud přijal opatření na krytí ztrát v důsledku náhrady škody na základě odpovědnosti podle platného práva. Používaný postup by se měl řídit vnitrostátními právními požadavky. Členské státy, které umožňují poskytování letových navigačních služeb v celém vzdušném prostoru, který spadá pod jejich pravomoc, nebo v jeho části bez oprávnění v souladu s nařízením (ES) č. 550/2004, by měly krýt odpovědnost těchto poskytovatelů.

(16)

Zatímco požadavky ESARR 4 určují maximální přípustnou pravděpodobnost pro ATM přímo se podílející na nehodách v oblasti ECAC (Konference evropského civilního letectví), maximální přípustné pravděpodobnosti pro všechny třídy závažnosti dosud nebyly stanoveny. Členské státy a Komise by v součinnosti s organizací Eurocontrol měly doplnit a aktualizovat tyto pravděpodobnosti a rozvíjet mechanismy pro jejich použití za různých okolností.

(17)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro jednotné nebe zřízeného podle článku 5 nařízení (ES) č. 549/2004,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a rozsah

Toto nařízení, které stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb. Pokud příloha I a II nestanoví jinak, se tyto společné požadavky však nevztahují na:

a)	činnosti jiné než poskytování letových navigačních služeb poskytovatelem;

b)	zdroje vyčleněné na činnosti mimo poskytování letových navigačních služeb.

Toto nařízení určuje a přijímá povinná ustanovení následujících bezpečnostních regulačních požadavků organizace Eurocontrol (ESARR), která se vztahují k osvědčování poskytovatelů letových navigačních služeb:

a)	ESARR 3 pro využívání systémů řízení bezpečnosti poskytovateli služeb řízení letového provozu (ATM) vydané dne 17. července 2000;

b)	ESARR 4 pro posuzování a zmírňování rizika při ATM vydané dne 5. dubna 2001;

c)	ESARR 5 pro pracovníky služeb ATM, požadavky pro vývojové a technické pracovníky, kteří provádějí úkoly související s bezpečností provozu vydané dne 11. dubna 2002.

Článek 2

Definice

1. Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v nařízení (ES) č. 549/2004.

2. Kromě definic uvedených v odstavci 1 se:

a)	„leteckými pracemi“ rozumí provoz letadla, při kterém se letadlo používá pro specializované služby, jako je zemědělství, výstavba, fotografování, průzkum, pozorování a hlídkování, pátrání a záchrana nebo letecká reklama;

b)	„obchodní leteckou dopravou“ rozumí jakýkoli provoz letadla, který zahrnuje přepravu cestujících, nákladu nebo pošty za úplatu nebo v nájmu;

c)	„funkčním systémem“ rozumí kombinace systémů, postupů a lidských zdrojů, které jsou uspořádány tak, aby plnily určitou funkci v rámci ATM;

d)	„všeobecným letectvím“ rozumí veškerý provoz civilního letadla, jiný než pravidelné letecké služby a nepravidelná letecká doprava, za úplatu nebo v nájmu;

e)	„vnitrostátním dozorovým orgánem“ rozumí orgán nebo orgány jmenované nebo zřizované členskými státy jako jejich vnitrostátní orgány podle článku 4 nařízení (ES) č. 549/2004;

f)	„nebezpečím“ rozumí jakýkoliv stav, událost nebo okolnost, která by mohla vyvolat nehodu;

g)	„provozující organizací“ rozumí organizace odpovědná za poskytování vývojových a technických služeb podporujících letový provoz, komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb;

h)	„rizikem“ rozumí kombinace celkové pravděpodobnosti nebo frekvence výskytu škodlivého účinku vyvolaného nebezpečím a závažnost tohoto účinku;

i)	„zajištěním bezpečnosti“ rozumí veškeré plánované a systematické činnosti nezbytné k vytvoření přiměřené důvěry, že výrobek, služba, organizace nebo funkční sytém dosahuje přijatelné nebo přípustné bezpečnosti;

j)	„bezpečnostním cílem“ rozumí kvalitativní nebo kvantitativní výrok, který určuje nejvyšší frekvenci nebo pravděpodobnost, s níž se podle očekávání může vyskytnout nebezpečí;

k)	„bezpečnostním požadavkem“ rozumí prostředek pro zmírnění rizika, určený strategií zmírňování rizik, který dosahuje určitý bezpečnostní cíl, včetně organizačních, provozních, procedurálních, funkčních, výkonových požadavků, požadavků interoperability nebo charakteristik prostředí;

l)	„službami“ rozumí jedna letová navigační služba nebo soubor letových navigačních služeb.

3. „Poskytovatelem letových navigačních služeb“ se rozumí organizace, která požádala o osvědčení k provozování takových služeb.

Článek 3

Udělování osvědčení

1. Pro získání osvědčení nezbytného k poskytování letových navigačních služeb a aniž je dotčen čl. 7 odst. 5 nařízení (ES) č. 550/2004, je nezbytné, aby poskytovatelé letových navigačních služeb dodržovali společné všeobecné požadavky uvedené v příloze I, jakož i dodatečné specifické požadavky uvedené v přílohách II až V nařízení podle typu služby, kterou poskytují, s odchylkami podle článku 4.

2. Vnitrostátní dozorový orgán předtím, než poskytovateli letových navigačních služeb vydá osvědčení, ověří, zda poskytovatel dodržuje společné požadavky.

3. Poskytovatel letových navigačních služeb dodrží společné požadavky nejpozději v den, kdy je podle článku 7 nařízení (ES) č. 550/2004 vydáno osvědčení.

Článek 4

Odchylky

1. Odchylně od ustanovení čl. 3 odst. 1 se mohou někteří poskytovatelé letových navigačních služeb rozhodnout, že nevyužijí příležitost poskytovat přeshraniční služby, a mohou se zříci práva na vzájemné uznávání v jednotném evropském nebi.

Za těchto okolností mohou požádat o osvědčení, které je omezeno na vzdušný prostor, který spadá pod pravomoc členského státu podle čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 550/2004.

Takovou žádost může podat poskytovatel letových provozních služeb, který poskytuje služby nebo je plánuje poskytovat pouze v jedné nebo více následujících kategoriích:

a)	všeobecné letectví;

b)	letecké práce;

c)	obchodní letecká doprava omezená na letadla do vzletové hmotnosti nejvýše 10 tun nebo s nejvýše 20 sedadly;

d)	obchodní letecká doprava s méně než 10 000 pohyby za rok, bez ohledu na nejvyšší vzletovou hmotnost a počet obsazených sedadel, přičemž se „pohyby“ vypočítají jako součet vzletů a přistání, vypočtený jako průměr za předchozí tři roky.

Takovou žádost může podat poskytovatel letových provozních služeb jiný než poskytovatel letových provozních služeb s hrubým ročním obratem 1 000 000 EUR nebo méně souvisejícím se službami, které poskytuje nebo plánuje poskytovat.

Pokud není poskytovatel letových navigačních služeb z objektivních praktických důvodů schopen doložit, že tato kritéria splňuje, může vnitrostátní dozorový orgán přijmout obdobné číselné údaje nebo předpovědi ve vztahu k maximálním omezením určeným ve třetím a čtvrtém pododstavci.

Při podávání takové žádosti poskytovatel letových navigačních služeb současně předloží vnitrostátnímu dozorovému orgánu příslušné doklady týkající se kritérií způsobilosti.

2. Vnitrostátní dozorový orgán může udělit specifické odchylky žadatelům, kteří splňují kritéria v odstavci 1, přiměřeně k jejich přínosu k řízení letového provozu ve vzdušném prostoru, za který odpovídá členský stát.

Tyto odchylky se mohou vztahovat pouze na požadavky přílohy I, s následujícími výjimkami:

a)	část 1: technická a provozní způsobilost a schopnost;

b)	část 3.1: řízení bezpečnosti;

c)	část 5: lidské zdroje;

d)	část 8.1: otevřené a transparentní poskytování služeb.

3. Kromě odchylek podle odstavce 2 může vnitrostátní dozorový orgán udělit odchylky žadatelům, kteří poskytují letištní letové informační služby pravidelným provozováním ne více než jednoho pracoviště na každém letišti. Učiní tak přiměřeně k přínosu žadatelů k řízení letového provozu ve vzdušném prostoru, který spadá pod pravomoc členského státu.

Tyto odchylky se mohou vztahovat pouze na tyto požadavky přílohy II části 3:

a)	odpovědnost za řízení bezpečnosti, jakož i vnější služby a dodávky (v části 3.1.2);

b)	bezpečnostní šetření (v části 3.1.3);

c)	bezpečnostní požadavky pro posouzení a zmírnění rizika s ohledem na změny (část 3.2).

4. Žádné odchylky nebudou povoleny od požadavků obsažených v přílohách III, IV nebo V.

5. V souladu s přílohou II nařízení (ES) č. 550/2004 vnitrostátní dozorový orgán vykonává tyto činnosti:

a)	v podmínkách připojených k osvědčení určuje povahu a rozsah odchylky tím, že uvádí její právní základ;

b)	časově omezuje platnost osvědčení a

c)	sleduje, zda jsou poskytovatelé letových navigačních služeb stále způsobilí pro tuto odchylku.

Článek 5

Důkaz dodržování požadavků

1. Poskytovatel letových navigačních služeb poskytne na žádost vnitrostátního dozorového orgánu všechny příslušné doklady, které dokazují, že dodržuje platné společné požadavky. Poskytovatel letových navigačních služeb může v plné míře využít stávající údaje.

2. Poskytovatel letových navigačních služeb, který je držitelem osvědčení, oznámí vnitrostátnímu dozorovému orgánu plánované změny, které se týkají poskytování služeb poskytovatele a mohly by ovlivnit dodržování platných společných požadavků nebo podmínek připojených k osvědčení.

3. Poskytovatel letových provozních služeb, který je držitelem osvědčení, oznámí vnitrostátnímu dozorovému orgánu plánované změny v poskytování letových provozních služeb související s bezpečností.

4. Pokud poskytovatel letových navigačních služeb, který je držitelem osvědčení, již nesplňuje platné společné požadavky nebo podmínky připojené k osvědčení, příslušný vnitrostátní dozorový orgán učiní rozhodnutí v době, která nepřesáhne jeden měsíc. Tímto rozhodnutím vnitrostátní dozorový orgán požaduje, aby poskytovatel letových navigačních služeb přijal nápravné opatření.

Rozhodnutí bude neprodleně oznámeno příslušnému poskytovateli letových navigačních služeb.

Než vnitrostátní dozorový orgán oznámí své schválení příslušnému poskytovateli letových navigačních služeb, zkontroluje, zda bylo provedeno nápravné opatření. Pokud vnitrostátní dozorový orgán má za to, že nápravné opatření nebylo řádně provedeno v rámci dohodnutého časového plánu, přijme vhodná donucovací opatření podle čl. 7 odst. 7 nařízení (ES) č. 550/2004 a článku 9 nařízení (ES) č. 549/2004, přičemž zohlední potřebu zajištění pokračování služeb.

Článek 6

Usnadnění kontroly dodržování požadavků

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 550/2004 poskytovatelé letových navigačních služeb usnadňují inspekce a šetření prováděné vnitrostátním dozorovým orgánem nebo uznanou organizací jednající jménem uvedeného orgánu, včetně kontrol na místě a kontrol bez předchozího oznámení.

Oprávněné osoby jsou zmocněny podniknout tyto kroky:

a)	zkoumat příslušné záznamy, údaje, postupy a jiný materiál související s poskytováním letových navigačních služeb;

b)	pořizovat kopie nebo výpisy z těchto záznamů, údajů, postupů a jiných materiálů;

c)	žádat na místě o ústní vysvětlení;

d)	vstupovat na příslušné pozemky nebo do příslušných prostor nebo dopravních prostředků.

Tyto inspekce a šetření se musejí provádět v souladu s právními ustanoveními členského státu, ve kterém mají být prováděny.

Článek 7

Soustavné dodržování požadavků

Vnitrostátní dozorový orgán každoročně na základě důkazů, které má k dispozici, sleduje soustavné dodržování požadavků poskytovateli letových navigačních služeb, jimž vydal osvědčení.

K tomuto účelu vnitrostátní dozorový orgán zřizuje a každoročně aktualizuje předběžný program inspekcí zahrnující všechny poskytovatele, kterým vydal osvědčení, a na základě posouzení rizik spojených s různými operacemi, které jsou poskytovanými službami. Před zřízením tohoto programu vnitrostátní dozorový orgán konzultuje dotčené poskytovatele letových navigačních služeb a případně i veškeré jiné dotčené vnitrostátní dozorové orgány.

V programu se uvede plánovaný interval inspekcí různých míst.

Článek 8

Bezpečnostní předpisy pro vývojové a technické pracovníky

S ohledem na poskytování letových provozních, komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb vnitrostátní dozorový orgán nebo jakýkoli jiný orgán, který byl určen členským státem, aby plnil tento úkol:

a)	vydává příslušná bezpečnostní pravidla pro vývojové a technické pracovníky, kteří plní úkoly související s bezpečností provozu;

b)	zajišťuje přiměřený a vhodný dohled nad vývojovými a technickými pracovníky, kteří byli jakoukoli provozující organizací pověřeni prováděním úkolů souvisejících s bezpečností provozu;

c)	na základě vhodných důvodů a po patřičném prošetření podniká kroky týkající se provozující organizace a/nebo jejich technických a vývojových pracovníků, kteří nesplňují ustanovení přílohy II části 3.3;

d)	ověřuje, zda existují vhodné metody pro zajištění toho, aby třetí strany pověřené úkoly souvisejícími s bezpečnostní provozu splňovaly ustanovení přílohy II části 3.3.

Článek 9

Postup vzájemného hodnocení

1. Komise v úzké spolupráci s členskými státy zajišťuje vzájemné hodnocení vnitrostátních dozorových orgánů v souladu s odstavci 2 až 6.

2. Vzájemné hodnocení provádí tým vnitrostátních odborníků. Tým je složen z odborníků z nejméně tří členských států. Odborníci se neúčastní vzájemného hodnocení v členských státech, ve kterých jsou zaměstnáni. Komise zřizuje a udržuje skupinu vnitrostátních odborníků určených členskými státy, která zahrnuje všechny oblasti společných požadavků, jak jsou uvedeny v článku 6 nařízení (ES) č. 550/2004.

3. Nejméně tři měsíce před vzájemným hodnocením Komise informuje členský stát a dotčený vnitrostátní dozorový orgán o tomto hodnocení, datu, na které je plánováno, a o totožnosti odborníků, kteří se jej účastní.

Tým odborníků může provést hodnocení poté, co členský stát, jehož vnitrostátní dozorový orgán je podroben hodnocení, tento tým schválí.

4. V období do tří měsíců od hodnocení hodnotící tým sestaví na základě dohody zprávu, která může obsahovat doporučení. Za účelem projednání zprávy Komise uspořádá setkání s odborníky a vnitrostátním dozorovým orgánem.

5. Komise předá zprávu dotčenému členskému státu. Tento stát může do tří měsíců od obdržení této zprávy předložit své připomínky; je-li to vhodné, tyto připomínky obsahují opatření, která členský stát v daném časovém rozmezí přijal nebo hodlá přijmout v reakci na posouzení.

Pokud není s dotčeným členským státem dohodnuto jinak, hodnotící zpráva a následná opatření se nezveřejňují.

6. Komise každoročně informuje členské státy prostřednictvím Výboru pro jednotné nebe o hlavních zjištěních těchto hodnocení.

Článek 10

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. prosince 2005.

Za Komisi

Jacques BARROT

místopředseda

(1) Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 10.

(2) Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 1.

(3) KOM(2004) 473, dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

(4) Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 14.

(5) Úř. věst. L 167, 4.7.2003, s. 23.

PŘÍLOHA I

VŠEOBECNÉ POŽADAVKY PRO POSKYTOVÁNÍ LETOVÝCH NAVIGAČNÍCH SLUŽEB

1. TECHNICKÁ A PROVOZNÍ ZPŮSOBILOST A SCHOPNOST

Poskytovatel letových navigačních služeb je schopen poskytovat služby bezpečným, účinným, soustavným a udržitelným způsobem, který je v souladu s přiměřenou úrovní celkové poptávky po daném vzdušném prostoru. Za tímto účelem udržuje přiměřené technické a provozní kapacity a odborné znalosti.

2. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA A ŘÍZENÍ

2.1. Organizační struktura

Poskytovatel letových navigačních služeb zřizuje a řídí svou organizaci podle struktury, která podporuje bezpečné, účinné a soustavné poskytování služeb.

Organizační struktura vymezí:

a)	pravomoc, povinnosti a odpovědnosti jmenovaných představitelů, zejména členů řízení s funkcemi v oblasti bezpečnosti, kvality, ochrany, financí a lidských zdrojů;

b)	vztahy a hierarchická propojení mezi jednotlivými částmi a postupy organizace.

2.2. Řízení organizace

Poskytovatel letové navigační služby vytváří obchodní plán zahrnující období nejméně pěti let. Tento obchodní plán:

a)	stanovuje celkové záměry a cíle poskytovatele a jeho strategii pro jejich dosažení v souladu s jakýmkoli dlouhodobějším plánem poskytovatele a s příslušnými požadavky Společenství souvisejícími s vývojem infrastruktury nebo jiné technologie;

b)	obsahuje příslušné výkonové cíle, co se týče kvality a úrovně služby, bezpečnosti a hospodárnosti.

Poskytovatel letových navigačních služeb vytváří roční plán zahrnující nadcházející rok, ve kterém jsou dále upřesněny rysy obchodního plánu a popsány jeho veškeré změny.

Roční plán zahrnuje následující ustanovení o úrovni kvality služby, jako je očekávaná úroveň kapacity, bezpečnosti a zpoždění letů, jakož i finanční ujednání:

a)	informace o provádění nové infrastruktury nebo jiném vývoji a prohlášení o tom, jak budou přispívat ke zlepšení úrovně a kvality služeb;

b)	výkonnostní ukazatele, na základě kterých lze přiměřeně posuzovat úroveň a kvalitu služby;

c)	očekávané krátkodobé finanční postavení poskytovatele služby, jakož i veškeré změny obchodního plánu nebo dopady na obchodní plán.

3. ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI A KVALITY

3.1. Řízení bezpečnosti

Poskytovatel letových navigačních služeb bude řídit bezpečnost veškerých svých služeb. K tomuto účelu zřizuje formální kontakty se všemi dotčenými subjekty, kteří mohou přímo ovlivňovat bezpečnost jeho služeb.

3.2. Systém řízení kvality

Poskytovatel letových navigačních služeb musí mít zaveden nejpozději 2 roky po vstupu tohoto nařízení v platnost systém řízení kvality, jenž zahrnuje všechny letové navigační služby, které poskytuje, podle následujících zásad. Poskytovatel:

a)	definuje politiku kvality tak, aby co možná nejvíce vyhovovala potřebám různých uživatelů;

b)	zřídí program zajištění kvality, který obsahuje postupy umožňující ověření, zda se všechny operace provádějí v souladu s platnými požadavky, normami a postupy;

c)	poskytuje důkazy o fungování systému kvality prostřednictvím příruček a dokladech o sledování;

d)	ustanoví představitele řízení pro sledování dodržování požadavků a přiměřenosti postupů pro zajištění bezpečného a efektivního provozu;

e)	provádí kontroly používaného systému kvality a případně činí nápravná opatření.

Za dostatečný doklad o dodržování požadavků je považováno osvědčení EN ISO 9001 vydané řádně akreditovanou organizací a zahrnující letové navigační služby poskytovatele. Poskytovatel letových navigačních služeb souhlasí s předáním dokumentace související s osvědčením vnitrostátnímu dozorovému orgánu na žádost tohoto orgánu.

3.3. Provozní příručky

Poskytovatel letových navigačních služeb poskytuje a udržuje aktualizované provozní příručky související s poskytováním svých služeb, které používají a jimiž se řídí provozní pracovníci. Poskytovatel zajistí, aby:

a)	provozní příručky obsahovaly pokyny a informace, které provozní pracovníci potřebují k plnění svých povinností;

b)	příslušné části provozních příruček byly dotyčným pracovníkům přístupné;

c)	provozní pracovníci byli bez odkladu informováni o změnách provozních příruček, které se vztahují na jejich povinnosti, jakož i o jejich vstupu v platnost.

4. OCHRANA

Poskytovatel letových navigačních služeb zřídí systém řízení ochrany pro zajištění:

a)	ochrany svých zařízení a pracovníků před protiprávnými činy narušujícími poskytování služeb;

b)	ochrany provozních údajů, které přijímá nebo zpracovává nebo jinak používá, aby k nim měly přístup pouze oprávněné osoby.

Systém řízení ochrany vymezí:

a)	postupy související s posuzováním a zmírňováním nebezpečí v oblasti ochrany, sledováním a zlepšováním ochrany, šetřením v oblasti ochrany a šířením poznatků;

b)	prostředky určené k zjišťování narušení ochrany a k upozornění pracovníků prostřednictvím vhodných ochranných výstrah;

c)	prostředky pro zvládnutí účinků narušení ochrany a pro určení nápravných opatření a postupů zmírňování, které zabraňují opětovnému výskytu.

Poskytovatel letových navigačních služeb zajistí v případě potřeby bezpečnostní prověrku svých pracovníků a jedná v koordinaci s příslušnými civilními a vojenskými orgány, aby zajistil ochranu svých zařízení, pracovníků a údajů.

5. LIDSKÉ ZDROJE

Poskytovatel letových navigačních služeb zaměstnává kvalifikované pracovníky, aby zajistil, že jsou jeho služby poskytovány bezpečně, účinně, nepřetržitě a udržitelným způsobem. V této souvislosti zřizuje politiku pro nábor a odbornou přípravu pracovníků.

6. FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ

6.1. Hospodářská a finanční kapacita

Poskytovatel letových navigačních služeb musí být schopen plnit finanční závazky, jako jsou pevné a variabilní provozní náklady nebo náklady kapitálových investic. Používá příslušný systém nákladového účetnictví. Prokazuje tuto svou schopnost prostřednictvím ročního plánu zmíněného v části 2.2 této přílohy, jakož i prostřednictvím rozvah a účtů, jak umožňuje jeho právní postavení.

6.2. Finanční audit

V souladu s čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 550/2004 poskytovatel letových navigačních služeb prokazuje, že se pravidelně podrobuje nezávislému auditu.

7. ODPOVĚDNOST A POJISTNÉ KRYTÍ

Poskytovatel letových navigačních služeb zajistí ujednání pro krytí své odpovědnosti vyplývající z platných právních předpisů.

Použitý způsob poskytování krytí odpovídá příslušné potenciální ztrátě a škodě, s ohledem na právní postavení poskytovatele letových navigačních služeb a na úroveň krytí komerčního pojištění, které je k dispozici.

Poskytovatel letových navigačních služeb, který využívá služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb, zajistí, aby dohody zahrnovaly rozdělení odpovědnosti mezi poskytovateli.

8. KVALITA SLUŽEB

8.1. Otevřené a transparentní poskytování služeb

Poskytovatel letových navigačních služeb poskytuje své služby otevřeným a transparentním způsobem. Zveřejňuje podmínky přístupu ke svým službám a pravidelně provádí formální konzultační proces s uživateli svých služeb, jednotlivě nebo společně, a nejméně jednou ročně.

V souladu s platnými právními předpisy Společenství poskytovatel letových navigačních služeb nediskriminuje na základě národnosti ani totožnosti uživatele nebo třídy uživatelů.

8.2. Pohotovostní plány

Nejméně rok od vydání osvědčení musí mít poskytovatel letových navigačních služeb k dispozici pohotovostní plány pro všechny jím poskytované služby pro případ událostí, které způsobí výrazné zhoršení nebo přerušení jeho služeb.

9. POŽADAVKY PRO PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Poskytovatel letových navigačních služeb musí být schopen podat příslušnému vnitrostátnímu dozorovému orgánu výroční zprávu o svých činnostech. Aniž je dotčen článek 12 nařízení (ES) č. 550/2004, tato zpráva zahrnuje finanční výsledky poskytovatele, jakož i provozní výkon a všechny další významné činnosti a vývoj, zejména v oblasti bezpečnosti.

Výroční zpráva obsahuje nejméně:

—	posouzení úrovně a kvality vytvářené služby a úroveň poskytované bezpečnosti,

—	výkon poskytovatele leteckých navigačních služeb ve srovnání s výkonnostními cíli uvedenými v obchodním plánu, uvedení skutečného výkonu v soulad s ročním plánem pomocí výkonnostních ukazatelů uvedených v ročním plánu,

—	vývoj operací a infrastruktury,

—	finanční výsledky, pokud nejsou zveřejňovány samostatně podle čl. 12. odst. 1 nařízení (ES) č. 550/2004,

—	informace o formálním konzultačním procesu s uživateli služeb poskytovatele,

—	informace o politice lidských zdrojů.

Poskytovatel letových navigačních služeb zveřejní obsah výroční zprávy na základě podmínek, které stanoví vnitrostátní dozorový orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

PŘÍLOHA II

SPECIFICKÉ POŽADAVKY PRO POSKYTOVÁNÍ LETOVÝCH PROVOZNÍCH SLUŽEB

1. VLASTNICTVÍ

Poskytovatel letových provozních služeb sdělí vnitrostátnímu dozorovému orgánu uvedenému v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 550/2004 následující informace:

—	své právní postavení, strukturu vlastnictví a veškerá ujednání, která mají výrazný dopad na kontrolu nad jeho aktivy,

—

jakékoli propojení s organizacemi, které nejsou zapojeny do poskytování letových navigačních služeb, včetně obchodních činností, kterých se poskytovatel účastní přímo nebo prostřednictvím příbuzných podniků a které představují více než 1 % jeho očekávaného příjmu. Kromě toho poskytovatel oznámí jakoukoli změnu jakékoli jednotlivé držby akcií, která představuje nejméně 10 % z jeho celkové držby akcií.

Poskytovatel letových provozních služeb přijme všechna nezbytná opatření, aby nedocházelo k žádnému střetu zájmů, který by mohl ohrozit nestranné a objektivní poskytování jeho služeb.

2. OTEVŘENÉ A TRANSPARENTNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB

Kromě ustanovení přílohy I části 8.1. a pokud se členský stát rozhodne organizovat poskytování specifických letových provozních služeb v konkurenčním prostředí, může členský stát přijmout všechny vhodná opatření pro zajištění toho, aby se poskytovatelé těchto specifických letových provozních služeb nepodíleli na jednání, jehož předmětem nebo následkem je zabránění, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, ani na jednání, které je podle platných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství zneužitím dominantního postavení.

3. BEZPEČNOST SLUŽEB

3.1. Systém řízení bezpečnosti

3.1.1. Všeobecné bezpečnostní požadavky

Poskytovatel letových provozních služeb musí mít zaveden, jakožto nedílnou součást řízení svých služeb, systém řízení bezpečnosti, který:

—

zajišťuje formalizovaný, explicitní a aktivní přístup k systematickému řízení bezpečnosti tím, že při poskytování svých služeb plní své povinnosti v oblasti bezpečnosti; se používá pro všechny služby poskytovatele a podpůrná opatření, jejichž řízení zajišťuje; a zahrnuje, jakožto svůj základ, prohlášení o bezpečnostní politice, které určuje základní přístup organizace k řízení bezpečnosti (řízení bezpečnosti),

—

zajišťuje, aby každá osoba zabývající se bezpečnostními hledisky poskytování letových provozních služeb byla osobně odpovědná za své jednání, aby byli manažeři odpovědní za bezpečnostní činnost svých příslušných oddělení nebo útvarů a aby vrcholné řízení poskytovatele neslo celkovou odpovědnost za bezpečnost (odpovědnost za bezpečnost),

—	zajišťuje, aby byla dosahování uspokojivé bezpečnosti v letových provozních službách udělena nejvyšší priorita (priorita bezpečnosti),

—	zajišťuje, aby při poskytování letových provozních služeb bylo hlavním bezpečnostním cílem v nejvyšší rozumné míře minimalizovat jeho přispění k riziku letecké nehody (bezpečnostní cíl).

3.1.2. Požadavky pro dosažení bezpečnosti

V rámci činnosti systému řízení bezpečnosti poskytovatel letových provozních služeb:

—	zajišťuje, aby pracovníci byli přiměřeně vyškoleni a způsobilí pro práci, která je od nich vyžadována, kromě toho, že vlastní řádnou licenci, je-li vyžadována, a splňují platné požadavky zdravotní způsobilosti (způsobilost),

—

zajišťuje, aby byla funkce řízení bezpečnosti ztotožněna s odpovědností organizace za vývoj a údržbu systému řízení bezpečnosti; zajišťuje, aby byl tento bod odpovědnosti nezávislý na liniovém řízení, a odpovědný přímo nejvyšší úrovni organizace. Avšak v případě malých organizací, kde sloučení odpovědnosti může zabránit dostatečné nezávislosti v tomto ohledu, lze ujednání o zajištění bezpečnosti doplnit dodatečnými nezávislými prostředky; a zajišťuje, aby se vrcholné řízení organizace poskytovatele služby aktivně podílelo na zajišťování řízení bezpečnosti (odpovědnost za řízení bezpečnosti),

—	zajišťuje, aby byly odvozeny a udržovány kvantitativní úrovně bezpečnosti pro všechny funkční systémy, je-li to možné (kvantitativní úrovně bezpečnosti),

—	zajišťuje, aby byl systém řízení bezpečnosti systematicky dokumentován takovým způsobem, který poskytuje jasné spojení s bezpečnostní politikou organizace (dokumentace systému řízení bezpečnosti),

—	zajišťuje přiměřené prokázání bezpečnosti externě poskytovaných služeb a dodávek, s ohledem na jejich bezpečnostní význam v rámci poskytování svých služeb (externí služby a dodávky),

—	zajišťuje, aby bylo posuzování a zmírňování rizika prováděno do vhodné úrovně, aby byla věnována patřičná pozornost všem hlediskům poskytování ATM (posouzení a zmírnění rizika). Co se týče změn funkčního systému ATM, použijí se ustanovení části 3.2. této přílohy,

—

zajišťuje, aby provozní a technické události ATM, které jsou pokládány za události s významnými bezpečnostními dopady, byly okamžitě vyšetřeny a aby byla přijata všechna nezbytná nápravná opatření (bezpečnostní události). Poskytovatel rovněž prokáže, že provedl požadavky ohledně hlášení a posuzování bezpečnostních událostí v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy Společenství.

3.1.3. Požadavky pro zajištění bezpečnosti

V rámci činnosti systému řízení bezpečnosti poskytovatel letových provozních služeb zajistí, aby:

—	byla pravidelně prováděna bezpečnostní šetření pro doporučení potřebných zlepšení, poskytování pomoci vedoucím pracovníkům zodpovědným za bezpečnost činností v jejich oblastech a pro ověření, zda jsou dodržovány příslušné části systému řízení bezpečnosti (bezpečnostní šetření),

—	byly zavedeny metody pro zjištění změn funkčních systémů nebo operací, které mohou naznačovat, že se některý prvek blíží bodu, kdy již nelze splňovat přijatelné normy bezpečnosti, a byla přijata nápravná opatření (sledování bezpečnosti),

—	bezpečnostní záznamy byly udržovány v celém provozu systému řízení bezpečnosti jako základ pro poskytování zajištění bezpečnosti pro všechny, kdo jsou spojeni s poskytovanými službami, odpovídají za ně nebo jsou na nich závislí, a pro vnitrostátní dozorový orgán (bezpečnostní záznamy).

3.1.4. Požadavky pro podporu bezpečnosti

V rámci činnosti systému řízení bezpečnosti poskytovatel letových provozních služeb zajistí, aby:

—	si všichni pracovníci uvědomovali potenciální bezpečnostní nebezpečí spojená s jejich povinnostmi (vědomí o bezpečnosti),

—	byly poznatky vyplývající z vyšetřování bezpečnostních událostí a jiných bezpečnostních činností šířeny v rámci organizace na úrovni řízení a na provozní úrovni (šíření poznatků),

—	byli všichni pracovníci aktivně povzbuzováni k navrhování řešení zjištěných nebezpečí a aby byly provedeny změny ke zlepšení bezpečnosti tam, kde jsou zjevně potřebné (zlepšení bezpečnosti).

3.2. Bezpečnostní požadavky pro posuzování a zmírňování rizika s ohledem na změny

3.2.1. Oddíl 1

V rámci činností systému řízení bezpečnosti poskytovatel letových provozních služeb zajistí, aby bylo systematicky prováděno rozpoznávání nebezpečí, jakož i posuzování a zmírňování rizika, co se týče jakýchkoli změn částí funkčního systému ATM a podpůrných opatření, která řídí, a to způsobem zaměřeným na:

a)	celkový životní cyklus součásti zvažovaného funkčního systému ATM, od počátečního plánování a vymezování až po činnosti po provedení, údržbu a vyřazení z provozu;

b)	letecké, pozemní a popřípadě vesmírné složky funkčního systému ATM, prostřednictvím spolupráce s odpovědnými stranami a

c)	zařízení, postupy a lidské zdroje funkčního systému ATM, vzájemnou interakci mezi těmito prvky a interakci mezi zvažovanou součástí a zbytkem funkčního systému ATM.

3.2.2. Oddíl 2

Postupy rozpoznání nebezpečí, posouzení a zmírnění rizika zahrnují:

a)	stanovení rozsahu, hranic a rozhraní zvažované součásti, jakož i identifikace funkcí, které má tato součást plnit, a provoznímu prostředí, ve kterém má pracovat;

stanovení bezpečnostních cílů, které mají být kladeny na součást, obsahujících:

—	rozpoznání věrohodných rizik a závad souvisejících s ATM, společně se souhrnnými účinky,

—	posouzení jejich případných účinků na bezpečnost letadel, jakož i posouzení závažnosti těchto účinků pomocí schématu pro klasifikaci závažnosti uvedeného v oddílu 4,

—	stanovení jejich přípustnosti, co se týče nejvyšší pravděpodobnosti výskytu nebezpečí, na základě závažnosti a maximální pravděpodobnosti účinků nebezpečí, způsobem, který je v souladu s oddílem 4;

případné odvození strategie pro zmírnění rizika, která:

—	určuje obranná opatření, která mají být provedena na ochranu před nebezpečími přinášejícími rizika,

—	případně zahrnuje vývoj bezpečnostních požadavků, které mají potenciální dopad na zvažovanou součást nebo jiné části funkčního systému ATM nebo provozní prostředí a

—	představuje ujištění o proveditelnosti a účinnosti;

ověření, zda byly splněny všechny stanovené bezpečnostní cíle:

—	před provedením změny,

—	v průběhu fáze přechodu do běžného provozu,

—	v průběhu provozní životnosti a

—	v průběhu přechodné fáze do vyřazení z provozu.

3.2.3. Oddíl 3

Výsledky, související odůvodnění a důkazy postupů posuzování a zmírňování rizika, včetně rozpoznání nebezpečí se shrnují a dokládají způsobem, který zajišťuje, že:

—	jsou uvedeny úplné argumenty dokládající, že zvažovaná součást, jakož i celkový funkční systém ATM, jsou a zůstanou přípustně bezpečné, jelikož splňují přidělené bezpečnostní cíle a požadavky. To bude případně zahrnovat specifikace veškerých technik predikce, sledování nebo průzkumu,

—	všechny bezpečnostní požadavky související s provedením změny lze dohledat až k zamýšleným operacím/funkcím.

3.2.4. Oddíl 4

Rozpoznání nebezpečí a posouzení závažnosti

Provádí se systematické rozpoznávání nebezpečí. Závažnost účinků nebezpečí v daném provozním prostředí se stanovuje pomocí schématu pro klasifikaci uvedeného v následující tabulce, přičemž klasifikace závažnosti je založena na konkrétním argumentu demonstrujícím pravděpodobný účinek nebezpečí v nejhorším případě.

Třída závažnosti	Účinek na provoz
1 (Nejzávažnější)	Nehoda (1).
2	Vážná nahodilá událost (1).
3	Velká nahodilá událost související s provozem letadla, při které by mohla být ohrožena bezpečnost letadla, neboť téměř došlo ke srážce letadla s jiným letadlem, se zemí nebo s překážkami.
4	Významná nahodilá událost, jejíž okolnosti naznačují, že mohlo dojít k nehodě, k vážné nebo velké nahodilé události, kdyby nebylo riziko zvládnuto v rámci bezpečnostní rezervy nebo pokud by bylo v blízkosti jiné letadlo.
5 (Nejméně závažná)	Žádný bezprostřední vliv na bezpečnost.

Aby bylo možné vyvodit vliv nebezpečí na provoz a stanovit jeho závažnost, bude systematický přístup/postup zahrnovat účinky nebezpečí na různé prvky funkčního systému ATM, jako je posádka letadla, řídící letového provozu, funkční schopnosti letadla a funkční schopnosti pozemní části funkčního systému ATM a schopnost poskytovat bezpečné letové provozní služby.

Schéma pro klasifikaci rizik

Bezpečnostní cíle založené na riziku se stanovují s ohledem na maximální pravděpodobnost výskytu nebezpečí, odvozenou jak ze závažnosti jejího účinku, tak i z maximální pravděpodobnosti účinku nebezpečí.

Jako nezbytný doplněk k prokázání, že jsou splněny stanovené kvantitativní cíle, se používají další zřetele řízení bezpečnosti, aby bylo možné zvýšit bezpečnost systému ATM, kdykoli je to vhodné.

3.3. Bezpečnostní požadavky pro vývojové a technické pracovníky, kteří provádějí úkoly související s bezpečností provozu

Poskytovatel letových provozních služeb zajistí, aby techničtí a vývojoví pracovníci včetně pracovníků subdodavatelských provozujících organizací, které provozují a udržují zařízení pro ATM schválené pro provoz, měli a udržovali dostatečné znalosti a povědomí o službách, které podporují, skutečných a potenciálních účincích své práce na bezpečnost těchto služeb a o příslušných platných pracovních omezeních.

S ohledem na pracovníky zabývající se úkoly souvisejícími s bezpečností, včetně pracovníků subdodavatelských provozujících organizací, poskytovatel letových provozních služeb dokládá přiměřenost způsobilosti pracovníků; zavedená opatření pro rozdělování služeb pro zajištění dostatečné kapacity a soustavnosti služby; programy a politiku kvalifikace pracovníků, politiku odborné přípravy pracovníků, plány odborné přípravy a také opatření pro dozor nad nekvalifikovanými pracovníky. Poskytovatel zavádí postupy pro případy, kdy existují pochybnosti o tělesném a duševním stavu pracovníků.

Poskytovatel letových provozních služeb uchovává evidenci informací o počtech, stavu a rozmístění pracovníků zabývajících se úkoly spojenými s bezpečností. V evidenci musí být:

a)	identifikováni vedoucí pracovníci, kteří odpovídají za funkce spojené s bezpečností;

b)	zaznamenány příslušné kvalifikace technických a provozních pracovníků v návaznosti na vyžadované požadavky ohledně dovedností a způsobilosti;

c)	určeno umístění a povinnosti, které jsou přiděleny technickým a provozním pracovníkům, včetně metodiky rozdělování služeb.

4. PRACOVNÍ METODY A PROVOZNÍ POSTUPY

Poskytovatel letových provozních služeb musí být schopen prokázat, že jeho pracovní metody a provozní postupy splňují normy uvedené v následujících přílohách k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví do té míry, do jaké souvisejí s poskytováním letových provozních služeb v dotyčném vzdušném prostoru:

—	příloha 2 o pravidlech létání (10. vydání, červenec 2005),

—	příloha 10 o leteckých telekomunikacích, díl 2 o komunikačních postupech (6. vydání, říjen 2001, včetně všech dodatků až do č. 79),

—	příloha 11 o letových provozních službách (13. vydání, červenec 2001, včetně všech dodatků až po č. 43).

(1) Podle definic ve směrnici Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví, Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 14.

PŘÍLOHA III

SPECIFICKÉ POŽADAVKY PRO POSKYTOVÁNÍ METEOROLOGICKÝCH SLUŽEB

1. TECHNICKÁ A PROVOZNÍ ZPŮSOBILOST A SCHOPNOST

Poskytovatel meteorologických služeb musí zajistit, aby meteorologické informace nezbytné pro výkon odpovídajících funkcí a ve formě vhodné pro uživatele byly k dispozici pro:

—	provozovatele a členy letových posádek pro předletové a letové plánování,

—	poskytovatele letových provozních služeb a letových informačních služeb,

—	jednotky vyhledávacích a záchranných služeb a

—

letiště.

Poskytovatel meteorologických služeb musí ověřit úroveň dosažitelné přesnosti informací distribuovaných pro provoz, včetně zdroje těchto informací, a současně musí zajistit, aby byly tyto informace distribuovány dostatečně včas a aby byly podle potřeby aktualizovány.

2. PRACOVNÍ METODY A PROVOZNÍ POSTUPY

Poskytovatel meteorologických služeb musí být schopen prokázat, že jeho pracovní metody a provozní postupy splňují normy uvedené v následujících přílohách k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví do té míry, do jaké souvisejí s poskytováním meteorologických služeb v dotyčném vzdušném prostoru:

—	příloha 3 o meteorologické službě pro mezinárodní leteckou navigaci (15. vydání, červenec 2004),

—	příloha 11 o letových provozních službách (13. vydání, červenec 2001, včetně všech dodatků až po č. 43),

—	příloha 14 o letištích (díl I: 4. vydání, červenec 2004; díl II: 2. vydání, červenec 1995 včetně všech dodatků až do č. 3).

PŘÍLOHA IV

SPECIFICKÉ POŽADAVKY PRO POSKYTOVÁNÍ LETECKÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY

1. TECHNICKÁ A PROVOZNÍ ZPŮSOBILOST A SCHOPNOST

Poskytovatel letecké informační služby musí zajistit, aby informace a údaje byly k dispozici v podobě vhodné pro:

—	letové provozní pracovníky, včetně letové posádky, jakož i pro letové plánování, systémy řízení letů a letové simulátory a

—	poskytovatele letových provozních služeb, kteří odpovídají za letové informační služby, letištní letové informační služby a poskytování předletových informací.

Poskytovatel leteckých informačních služeb musí zajistit neporušenost údajů a ověřit úroveň přesnosti informací distribuovaných pro provoz, včetně zdroje těchto informací, předtím, než jsou tyto informace distribuovány.

2. PRACOVNÍ METODY A PROVOZNÍ POSTUPY

Poskytovatel leteckých informačních služeb musí být schopen prokázat, že jeho pracovní metody a provozní postupy splňují normy uvedené v následujících přílohách k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví do té míry, do jaké souvisejí s poskytováním leteckých informačních služeb v dotyčném vzdušném prostoru:

—	příloha 3 o meteorologické službě pro mezinárodní leteckou navigaci (15. vydání, červenec 2004),

—	příloha 4 o leteckých mapách (10. vydání, červenec 2001, včetně všech dodatků až po č. 53),

—	příloha 15 o leteckých informačních službách (12. vydání, červenec 2004).

PŘÍLOHA V

SPECIFICKÉ POŽADAVKY PRO POSKYTOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH, NAVIGAČNÍCH NEBO POZOROVACÍCH SLUŽEB

1. TECHNICKÁ A PROVOZNÍ ZPŮSOBILOST A SCHOPNOST

Poskytovatel komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb musí zajistit dostupnost, nepřetržitost, přesnost a neporušenost svých služeb.

Poskytovatel komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb musí ověřit kvalitativní úroveň služeb, které poskytuje, a musí prokázat, že je jeho zařízení pravidelně udržováno a v případě potřeby kalibrováno.

2. BEZPEČNOST SLUŽEB

Poskytovatel komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb musí splňovat požadavky přílohy II, části 3 o bezpečnosti služeb.

3. PRACOVNÍ METODY A PROVOZNÍ POSTUPY

Poskytovatel komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb musí být schopen prokázat, že jeho pracovní metody a provozní postupy splňují normy uvedené v příloze 10 o leteckých komunikacích k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví (díl I: 5. vydání, červenec 1996; díl II: 6. vydání, říjen 2001; díl III: 1. vydání, červenec 1995; díl IV: 3. vydání, červenec 2002; díl V: 2. vydání, červenec 2001 včetně všech dodatků až do č. 79) do té míry, do jaké souvisejí s poskytováním komunikačních, navigačních nebo pozorovacích služeb v dotčeném vzdušném prostoru.

21.12.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 335/39

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 14. prosince 2004

Přímé daňové pobídky společnostem, které se účastní výstav v zahraničí

(oznámeno pod číslem K(2004) 4746)

(Pouze italské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/919/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první pododstavec odst. 2 čl. 88 této smlouvy,

s ohledem na dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany, aby v souladu s uvedenými články podaly připomínky (1),

vzhledem k těmto důvodům:

I. POSTUP

(1)

Itálie vydala nařízení č. 269 ze dne 30. září 2003, kterým se stanoví „Naléhavá opatření pro rozvoj a nápravu chodu veřejných financí“ (dále jen „nařízení č. 269/2003“), zveřejněné v Úředním věstníku Italské republiky č. 229 ze dne 2. října 2003. V čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 jsou stanoveny zvláštní daňové pobídky pro vystavování výrobků na veletrzích v zahraničí; článek byl následně beze změn převeden do zákona č. 326 („zákon 326/2003“) ze dne 24. listopadu 2003 zveřejněného v Úředním věstníku Italské republiky č. 274 ze dne 25. listopadu 2003.

(2)

Dopisem ze dne 22. října 2003 (D/56756) Komise vyzvala italské orgány, aby poskytly informace o předmětných pobídkách a o jejich vstupu v platnost, aby si ověřila, zda případně nepředstavují podporu ve smyslu čl. 87 Smlouvy. Komise v témže dopise Itálii připomněla povinnost Komisi oznámit jakékoli opatření, které ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy představuje podporu, ještě před jeho provedením.

(3)

Prostřednictvím dopisů ze dne 11. listopadu 2003 (A/37737) a ze dne 26. listopadu 2003 (A/38138) italské orgány dodaly požadované informace. Dne 19. prosince 2003 (D/58192) Komise opětně Itálii připomněla povinnost, která se na ni na základě čl. 88 odst. 3 Smlouvy vztahuje, a vyzvala italské orgány, aby případné příjemce předmětných daňových pobídek informovaly o důsledcích, které stanoví Smlouva a článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2), pokud uvedené pobídky představují podporu, která byla uskutečněna bez předchozího schválení Komise.

(4)

Dopisem ze dne 18. března 2004 (SG 2004 D/201066) Komise Itálii informovala o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně daňových pobídek poskytnutých Itálií podnikům, které se účastní výstav v zahraničí. Dopisem ze dne 1. června 2004 (A/35042) italské orgány předložily své připomínky.

(5)	Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství s výzvou, aby zúčastněné strany podaly své připomínky (3). Komise žádnou připomínku neobdržela.

II. POPIS OPATŘENÍ

(6)

Čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 stanoví, že podniky, na které se vztahuje daň z příjmu právnických osob v Itálii a které provozovaly činnost v době vstupu uvedeného nařízení v platnost, mohou ze svých daní odečíst přímé výdaje na vystavování výrobků na veletrzích v zahraničí. Ustanovení se použije výhradně na výdaje hrazené příjemci v daňovém období, jež následuje po daňovém období, ve kterém vstoupilo v platnost nařízení č. 269/2003 (2. října 2003) a v důsledku toho v případě podniků, jejichž ekonomický cyklus se shoduje s kalendářním rokem, opatření ovlivňuje stanovení zdanitelného příjmu za rok 2004. Na základě čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 se v prohlášení o příjmech příjemců toto snížení daní z příjmů právnických osob připočte k obvyklému odečtení výdajů na účast na výstavních veletrzích v zahraničí.

(7)

Pokud jde o obecná pravidla pro odpočet výdajů podniku na účast na výstavních veletrzích v zahraničí, lze na základě zásad uvedených v čl. 108 odst. 2 italského zákona o dani z příjmu (Testo unico delle imposte sui redditi – TUIR) rozlišovat mezi výdaji na reklamu, výdaji na propagaci (včetně výdajů na výstavy) na jedné straně a mezi výdaji na reprezentaci na straně druhé. Zatímco prvně zmíněné výdaje jsou odečitatelné v daňovém období, v němž byly vynaloženy, nebo v paušálních částkách během tohoto období a ve čtyřech následujících obdobích, výdaje na reprezentaci lze odečítat pouze do jedné třetiny jejich výše a mohou být rovněž odečítány v paušálních částkách po období pěti let.

(8)	Pokud jde o možné různé kategorie výdajů na účast na výstavách, čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 uvádí, že režimem stanovené pobídky jsou omezeny na vystavování výrobků a že v částce způsobilé pro podporu nejsou podle režimu zahrnuty další případné náklady na účast na výstavách.

(9)

Italské orgány uvedly, že předmětná pobídka se použije bez ohledu na druh výdajů, které obvykle podléhají různým daňovým režimům, které jsou uvedeny výše. Itálie totiž upřesnila, že se všemi výdaji na účast na veletrzích se zachází stejně, aby se zamezilo obtížím při zařazování do různých kategorií výdajů. Čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 však výslovně ze způsobilé částky vyjímá výdaje na sponzorování, které představují část výdajů na reklamu a které jsou obvykle odečitatelné v celé výši v souladu s výše uvedeným čl. 108 odst. 2 zákona TUIR.

III. DŮVODY PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(10)	V dopise ze dne 18. března 2004, jímž bylo zahájeno formální řízení, měla Komise za to, že opatření odpovídá stanoveným kritériím, aby bylo považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(11)

Komise se při této příležitosti zejména domnívala, že režim poskytuje příjemcům selektivní výhodu, neboť se zdálo, že je výhradně ve prospěch podniků, které vystavují výrobky na vývoz, a že vylučuje ostatní podnikatelské činnosti. Z režimu jsou například vyňaty italské podniky, které se svými výrobky obchodují výhradně na italském trhu, které poskytují služby, podniky, které obchodují se zbožím, které nemůže být vystavováno na veletrzích, a podniky, které se účastní veletrhů v Itálii.

(12)

Komise měla mimo jiné za to, že režim zvýhodňuje italské podniky, které se účastní uvedených výstavních veletrhů, a upevňuje jejich postavení oproti jejich zahraničním konkurentům, a to jak zahraničním obchodníkům konkurujícím předmětným podnikům na italském trhu a na zahraničních trzích, tak zahraničním konkurentům, kteří mají sídlo v Itálii a kteří konkurují příjemcům podpor na italském trhu.

(13)

Komise se rovněž domnívala, že selektivní povaha předmětných daňových úlev nemůže být odůvodněna povahou nebo strukturou italského daňového systému a pravděpodobně ani neposkytuje náhradu za případné výdaje v zahraničí vyplývající z účasti na takových veletrzích, neboť podpora nepodléhá zdanění na základě určitého zvláštního daňového nebo finančního zatížení v zahraničí. Kromě jiného se nezdálo, že se uplatňuje některá z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES. Výhody byly spojeny s nezpůsobilými výdaji na podpory podle nařízení o blokových výjimkách nebo podle pokynů Společenství; pokud jde zejména o nařízení o blokových výjimkách týkající se podpor malým a středním podnikům, jsou podpory pro účast na veletrzích přípustné pouze tehdy, pokud nepřekročí 50 % způsobilých nákladů a jsou poskytnuty na první účast malého nebo středního podniku na určitém veletrhu nebo výstavě, zatímco předmětná daňová pobídka se vztahuje na všechny podniky a všechny příslušné náklady na účast na jakémkoli výstavním veletrhu v zahraničí.

IV. PŘIPOMÍNKY ITÁLIE

(14)

Jako odpověď na posouzení Komise italské orgány v dopise ze dne 18. března 2004, jímž bylo zahájeno řízení, vznesly tři hlavní připomínky, aby dokázaly, že předmětný režim nerozlišuje mezi možnými příjemci z různých odvětví obchodu, ale že představuje opatření obecného dosahu, které je přístupné všem podnikům, které se zabývají obchodními činnostmi.

(15)

Podle italských orgánů se opatření použije bez rozdílu na všechna odvětví hospodářství a je přístupné všem podnikům, které v Itálii podléhají daňové povinnosti týkající se právnických osob, pokud nesou náklady na účast na veletrzích v zahraničí. Italské orgány mimo jiné zdůrazňují, že předmětná daňová úleva se použije rovněž pro podniky se stálou provozovnou v zahraničí. Italské orgány rovněž podotýkají, že předmětná daňová úleva je úzce spojena s náklady na účast na výstavních veletrzích v zahraničí a neposkytuje neúměrné daňové pobídky. Italské orgány se domnívají, že režim nepodporuje účast na výstavních veletrzích v zahraničí jako oddělenou obchodní činnost, ale jako investici, která je přístupná všem podnikům, které italská vláda hodlá podpořit v souladu s cíli obecné hospodářské politiky. Italské orgány rovněž uvádějí, že zvýhodnění se použije pro podniky se stálou provozovnou v zahraničí, pokud jsou výdaje na účast na výstavních veletrzích hrazeny z hlavního sídla v Itálii.

(16)

Italské orgány mají za to, že opatření neopomíjí podniky, které nevyvážejí, ale že je naopak pobídkou, aby se zmíněným podnikům jevilo jako výhodné účastnit se tohoto typu veletrhů. Jestliže by měl podnik působit v odvětví, jež vytváří zboží nebo služby, se kterými nelze obchodovat a které nelze vyvážet, nebyl by konkurentem podnikům, jež působí v odvětvích vytvářejících uvedené zboží či služby.

(17)	Italské orgány zdůrazňují, že opatření platí teprve jeden rok a že výhody poskytované podnikům účastnícím se výstavních veletrhů v zahraničí tudíž významně nenarušují fungování společného trhu.

V. POSOUZENÍ OPATŘENÍ

1. Státní podpora ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES

(18)	Komise po zohlednění připomínek podaných italskými orgány potvrzuje postoj vyjádřený v dopise ze dne 18. března 2004, jímž bylo zahájeno formální řízení, totiž že předmětný režim představuje státní podporu, neboť souhrnně splňuje kritéria stanovená v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(19)

Má-li být opatření považováno za podporu, musí především příjemcům poskytovat výhodu, která snižuje náklady, které by příjemci za normálních okolností při své obchodní činnosti nesli. Všechny podniky v Itálii podléhají dani z příjmu právnických osob, jež se vypočítává z čistého zisku, který je výsledkem rozdílu mezi hrubými příjmy a výdaji podniku, jak je uvedeno v jejich účtech. Režim poskytuje příjemcům hospodářskou výhodu, která se rovná snížení daňového základu o částku odpovídající nákladům na účast na výstavách v zahraničí, která se připočte k obvyklému odpočtu z hrubého zisku podniku, který se k daňovým účelům připouští. Podnik, který je příjemcem podpory a který nese takové náklady, zanese do účetní rozvahy zápornou úpravu, což s sebou nese snížení daně z příjmu právnických osob v předmětném daňovém období. Výhoda se nakonec projeví v nižší platbě daně za daňové období, což tedy příjemci přináší finanční výhodu.

(20)	Itálie v podaných připomínkách podotýká, že předmětný režim příjemcům nepřináší významné výhody na úrovni hospodářské soutěže, neboť má dopad pouze na skutečně hrazené náklady. Podotýká rovněž, že se uplatňují tytéž mechanismy jako pro jiné odpočty z italského zákona o dani z příjmu.

(21)

Komise má však za to, že předmětný odpočet, jak italské orgány uznávají, je výjimečný vzhledem k obvyklému odpočtu, který se uplatňuje k daňovým účelům, a měl by být tudíž považován za výhodu, která snižuje náklady, které podniky podléhající dani z příjmu právnických osob v Itálii obvykle nesou. Komise tudíž potvrzuje své posouzení, podle něhož předmětný režim příjemcům poskytuje hospodářskou a finanční výhodu v podobě snížení daňového základu v Itálii.

(22)

Výhoda musí být poskytnuta státem nebo prostřednictvím státních zdrojů. Jelikož Itálie nepodala připomínky, Komise potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož lze výhodu přisuzovat státu, neboť spočívá v zřeknutí se daňového výnosu, který za normálních okolností italská státní pokladna inkasuje.

(23)

Opatření musí být specifické nebo selektivní, neboť podporuje „určité podniky nebo určité výroby“. Italské orgány především tvrdí, že opatření je dostupné všem podnikům, které podléhají zdanění v Itálii a které uskutečňují určité investice podporované italskou vládou, a to podle cílů hospodářské politiky, jež předmětný režim sleduje.

(24)

Komise po pečlivé analýze potvrzuje, že režim výjimečného daňového odpočtu, který Itálie stanovila, je specifickým režimem podporujícím pouze podniky, které nesou určité způsobilé výdaje na účast na výstavních veletrzích v zahraničí, přičemž z něj jsou vyňaty jiné podniky, které se uvedených veletrhů neúčastní. I když je režim v zásadě přístupný všem podnikům, které se na základě dobrovolnosti účastní výstavních veletrhů v zahraničí, ve skutečnosti podporuje pouze podniky, které působí v odvětví vývozů, a pro jiná hospodářská odvětví není přístupný. Podle judikatury Soudního dvora jsou výhody poskytované podnikům, které se věnují vývozům a které nesou určité výdaje spjaté se zmíněnými vývozy, selektivní povahy (4).

(25)

Komise nemůže přijmout argumentaci italských orgánů, podle níž podniky, které nevykonávají obchodní a vývozní činnost, nemohou být srovnávány s podniky, které se věnují obchodní činnosti, a že režim je tudíž obecný. Komise má za to, že výhoda daná vynětím určitých zvláštních výdajů ze zdanitelného základu nemůže být považována za obecné opatření, jelikož se omezuje pouze na podniky, které se zabývají vývozem, a připočívává se k běžnému daňovému odpočtu. Komise rovněž zdůrazňuje, že italské orgány neprokázaly, že opatření je odůvodněné povahou nebo strukturou daňového systému. Výhody poskytované příjemcům nejsou v žádném případě v souladu s vnitřní logikou italského daňového systému a jsou výjimečné a dočasné.

(26)

Komise potvrzuje, že se podle jejího názoru jedná o režim zvláštní povahy, neboť například podporuje pouze podniky, které působí v odvětví vývozů a které se tudíž „věnují vystavování výrobků“ na veletrzích v zahraničí, na rozdíl od podniků, které poskytují služby, na rozdíl od obchodníků se zbožím, které nemůže být vystavováno na veletrzích, a na rozdíl od obchodníků, kteří se zúčastňují místních veletrhů.

(27)

Komise rovněž potvrzuje, že má i nadále pochybnosti ohledně toho, že všechny podniky podléhající zdanění v Itálii mají nárok na stejnou úroveň výhod pokud jde o výstavní veletrhy, jichž se v zahraničí účastní. Italské orgány potvrdily, že výdaje, které jsou způsobilé pro předmětnou pobídku, zahrnují rovněž výdaje stálé provozovny v zahraničí patřící italskému podniku, která má od ústředí stupeň nezávislosti stanovený v článku 162 italského zákona o dani z příjmu nebo v příslušných platných dohodách o daních se zemí, v níž je stálá provozovna umístěna.

(28)

Itálie však tvrdí, že předmětná výhoda se použije pouze tehdy, pokud v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003 předmětné výdaje hradí přímo italský příjemce. Tato skutečnost nutí stálé provozovny nebo pobočky v zahraničí patřící italským podnikům, aby předmětné výdaje připsaly přímo italskému ústředí, aby mohly využít daňového odpočtu, přičemž jsou z výhody fakticky vyňaty stálé provozovny v zahraničí patřící podnikům se sídlem v Itálii. Komise dochází k závěru, že i z tohoto důvodu režim zřejmě není přístupný pro všechny podniky podléhající zdanění v Itálii za rovných podmínek.

(29)	Opatření ovlivňuje hospodářskou soutěž a obchodní výměnu mezi členskými státy. Itálie především tvrdí, že opatření ani v nejmenším neovlivňuje hospodářskou soutěž nebo že jeho účinky na hospodářskou soutěž nejsou vzhledem ke krátké době trvání předmětného režimu významné.

(30)

Komise s přihlédnutím k účinkům opatření potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení. Aby opatření narušovalo hospodářskou soutěž, je podle ustálené judikatury Soudního dvora (5) dostačující, aby příjemce podpory konkuroval ostatním podnikům na trzích, jež jsou otevřeny hospodářské soutěži. Komise zejména zdůrazňuje, že předmětné opatření narušuje hospodářskou soutěž a obchodní výměnu mezi členskými státy, protože cíle a účinky režimu mají na zřeteli právě zlepšení podmínek obchodní výměny pro příjemce při vývozu jejich zboží na zahraniční trhy a tudíž přímo postihují podniky, které se zabývají mezinárodním obchodem, a to včetně obchodu v rámci Společenství. Kromě toho rovněž podpory na vývoz mimo Společenství mohou ovlivnit obchod v rámci Společenství a narušit hospodářskou soutěž uvnitř Společenství (6).

(31)

Komise nemůže přijmout argumentaci o omezených dopadech na hospodářskou soutěž, které režim způsobil, protože skutečnost, že režim zůstane v platnosti pouze jeden rok, nevylučuje, že by dotčené částky mohly být natolik významné, aby měly značný dopad na určité trhy. To platí zejména v případech, kdy příjemci jsou velké podniky, které se zpravidla účastní velkého počtu veletrhů. Vzhledem k tomu, že podpora není v absolutních hodnotách omezena, mohla by být částka podpory podstatná. Omezená částka podpor by v každém případě nebyla dostačující, aby byla vyloučena možnost narušení hospodářské soutěže a obchodu mezi členskými státy.

(32)

Kromě toho se jeví jako rozumné domnívat se, že vzhledem ke krátkodobé platnosti opatření podniky, které se zpravidla neúčastní výstavních veletrhů, nebudou moci využít stanovených výhod, zejména pokud budou muset uvedené podniky přijmout rozhodnutí, zda vstoupit na nový trh. Zdá se tedy, že opatření má především podporovat podniky, které se již běžně účastní výstavních veletrhů, včetně podniků, které se především zabývají právě organizováním a řízením výstav výrobků na veletrzích a které by neúměrně využívaly předmětné pobídky, neboť nejsou výslovně vyňaty z působnosti čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003.

2. Oprávněnost režimu

(33)

Italské orgány začaly režim uskutečňovat, aniž by jej Komisi předem oznámily, a tím nedodržely povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Pokud opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a pokud bylo uskutečňováno bez předchozího schválení Komise, jedná se o protiprávní podporu.

3. Slučitelnost

(34)	Pokud opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí být slučitelnost předmětného opatření posuzována na základě výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a v čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES.

(35)

Italské orgány výslovně nenapadly posouzení Komise, které bylo vyloženo v dopise ze dne 18. března 2004, jímž bylo zahájeno formální šetření a podle nějž se v daném případě nepoužije žádná z výjimek podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, na jejichž základě mohou být státní podpory považovány za slučitelné se společným trhem. Komise tudíž potvrzuje své posouzení, které je již uvedeno v bodech 25 až 32 dopisu ze dne 18. března 2004.

(36)

Výhody v daném případě souvisejí s nezpůsobilými výdaji na podpory podle nařízení o blokových výjimkách nebo podle pokynů Společenství. Pokud jde zejména o účast na výstavních veletrzích, nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (7) (8) v čl. 5 písm. b) stanoví, že podpory pro účast na veletrzích jsou jsou přípustné pouze tehdy, pokud nepřekročí 50 % způsobilých nákladů a na první účast malého nebo středního podniku na určitém veletrhu nebo výstavě, zatímco předmětná daňová pobídka se vztahuje na všechny podniky a všechny příslušné náklady na účast na jakékoli výstavě v zahraničí.

(37)

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor určených k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpor poskytovaných určitým oblastem Spolkové republiky Německo se v tomto případě nepoužijí.

(38)	Nepoužije se ani výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES, která stanoví, že mají být schváleny podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností.

(39)

Stejně tak nelze režim považovat za významný projekt společného evropského zájmu a není rovněž určen k nápravě vážné poruchy v hospodářství Itálie, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES. Jeho cílem rovněž není pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES.

(40)

Režim je třeba posuzovat na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES. Uvededený článek upravuje schvalování podpor, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Daňové úlevy, které jsou prostřednictvím režimu poskytovány, nesouvisejí s konkrétními investicemi, s vytvářením pracovních míst nebo s konkrétními projekty. Tyto daňové úlevy představují zkrátka snížení nákladů, které by měly dotčené podniky za normálních okolností při vývozní činnosti nést, a měly by tudíž být považovány za státní podpory na provoz související s vývozem. V souladu s běžnou praxí Komise se tyto podpory nepovažují za slučitelné se společným trhem.

(41)

Komise rovněž podotýká, že, i kdyby bylo shledáno, že režim usnadňuje rozvoj takových hospodářských činností jako je internacionalizace italských podniků s následným zvýšením objemu obchodní výměny, nemůže vyloučit, že s tím spojené dopady na obchodní výměnu v rámci Společenství by byly v rozporu se společným zájmem.

VI. ZÁVĚRY

(42)

Komise dochází k závěru, že daňové úlevy poskytnuté prostřednictvím předmětného opatření představují režim státních podpor na provoz; pro tento režim se nepoužije žádná ze stanovených výjimek a je tudíž neslučitelný se společným trhem. Komise má rovněž za to, že Itálie provedla předmětné opatření protiprávně.

(43)	Jestliže je shledáno, že protiprávně poskytnutá státní podpora je neslučitelná se společným trhem, je samozřejmé, že ji příjemce musí vrátit. Navrácením podpory se v co největší míře obnovuje takové postavení v hodpodářské soutěži, jež existovalo před poskytnutím podpory.

(44)

I když toto řízení bylo uzavřeno před koncem daňového období, v němž je režim v platnosti, tedy předtím, než je daň, kterou dluží většina příjemců, konečná, Komise nemůže vyloučit, že podniky již využívaly podpory například v podobě menších záloh na dani vztahujících se k probíhajícímu daňověmu období. Komise poznamenává, že po zahájení formálního šetření italské orgány možné příjemce z režimu veřejně upozornily na možné důsledky, jestliže by Komise zjistila, že předmětné opatření představuje neslučitelnou podporu. Komise však považuje za nezbytné, aby při vymáhání podpor, které již případně byly příjemcům uvolněny, Itálie možné příjemce z režimu vyzvala, aby do dvou měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí podpory včetně úroků vrátili, a to na základě nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (9). Pokud již podpora byla poskytnuta v podobě snížení plateb daní dlužných za probíhající daňové období, musí Itálie vybrat celou dlužnou daň s poslední stanovenou platbou za rok 2004. V každém případě musí být vše vybráno nejpozdějí do konce prvního daňového období, které následuje po dni oznámení tohoto rozhodnutí.

(45)

Itálie musí prostřednictvím dotazníku uvedeného v příloze tohoto rozhodnutí Komisi poskytnout seznam dotčených příjemců a jasně specifikovat stanovená opatření a opatření, která již byla pro neprodlené a účinné navrácení protiprávních státních podpor přijata. Do dvou měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí musí být rovněž Komisi předány všechny doklady potvrzující, že vůči příjemcům protiprávních podpor bylo zahájeno řízení o navrácení podpory (jako například oběžníky, příkazy k úhradě atd.).

(46)

Toto rozhodnutí se týká režimu jako takového a musí být provedeno neprodleně, a to včetně navrácení podpor poskytnutých na základě režimu. Tím však není dotčena možnost, že všechny nebo část podpor poskytnutých v jednotlivých případech budou považovány za slučitelné, zejména ve smyslu čl. 5 písm. b) nařízení o blokových výjimkách pro malé a střední podniky,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Režim státních podpor poskytnutých v podobě daňových pobídek podnikům účastnícím se výstav v zahraničí a stanovených v čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 269/2003, jenž Itálie protiprávně prováděla v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, je neslučitelný se společným trhem.

Itálie zruší režim podpor uvedený v prvním odstavci.

Článek 2

1. Itálie přijme veškerá nezbytná opatření, aby od příjemců zpětně získala podpory uvedené v článku 1, které jim byly protiprávně poskytnuty.

K navrácení dojde neprodleně postupem podle vnitrostátních právních předpisů.

2. Pokud již podpora byla poskytnuta v podobě snížení záloh daní dlužných za probíhající daňové období, vybere Itálie celou dlužnou daň s předpokládaným zúčtováním za rok 2004.

Ve všech ostatních případech Itálie vybere dlužnou daň nejpozdějí do konce prvního daňového období, které následuje po dni oznámení tohoto rozhodnutí.

3. Podpory, které mají být navráceny, jsou úročeny ode dne, kdy byly pro příjemce uvolněny, do dne jejich skutečného navrácení; úroky se vypočítávají podle článků 9, 10 a 11 nařízení (ES) č. 794/2004.

Článek 3

Do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí Itálie prostřednictvím dotazníku uvedeného v příloze Komisi sdělí opatření, která byla přijata k dosažení souladu s tímto rozhodnutím.

Během též lhůty, kterou uvádí první odstavec, Itálie:

a)	vyzve všechny příjemce podpor uvedených v článku 1, aby protiprávní podpory včetně úroků vrátili;

b)	předloží všechny doklady potvrzující, že bylo zahájeno řízení o navrácení prostředků vůči příjemcům protiprávních podpor.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Italské republice.

V Bruselu dne 14. prosince 2004.

Za Komisi

Neelie KROES

členka Komise

(1) Úř. věst. C 221, 3.9.2004, s. 2.

(2) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(3) Viz poznámka 1.

(4) Soudní dvůr Evropských společenství (SDES), rozsudek ve věcech 6/69 a 11/69, Komise proti Francii, Sb. rozh. 1969, s. 523; rozsudek ve věci 57/86, Řecko proti Komisi, Sb. rozh. 1988, s. 2855; rozsudek ve věci C-501/00, Španělsko proti Komisi, dosud nezveřejněný.

(5) Viz například rozsudek ve věci T-214/95 Het Vleemse Gewest proti Komisi, Sb. rozh. 1998, s. II-717.

(6) SDES, rozsudek ve věci C-142/87, Belgie proti Komisi, Sb. rozh. 1990, s. I-959.

(7) Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 1.

(8) V textu je věcná chyba. Tato věta zní: „Pokud jde zejména o účast na výstavních veletrzích, nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům….“. Nařízení lze nalézt v Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 33 a nikoliv s. 1, jak je chybně uvedeno na konci poznámky pod čarou č. 7.

(9) Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1.

PŘÍLOHA

Informace týkající se provádění rozhodnutí Komise o režimu podpory C 12/04 – Itálie – Přímé daňové pobídky společnostem, které se účastní výstav v zahraničí

1. Celkový počet příjemců a celková částka podpory, jež má být navrácena

1.1.

Podrobně uveďte, jakým způsobem bude vypočítána výše podpory, jež má být jednotlivými příjemci navrácena:

—	základní částka,

—

úroky.

1.2.	Celková výše protiprávní podpory poskytnuté na základě režimu, jež má být navrácena (hrubý ekvivalent podpory; v cenách …).

1.3.	Celkový počet příjemců, kteří musí vrátit podporu, jež byla v rámci tohoto režimu poskytnuta.

2. Opatření, jež byla pro navrácení podpory stanovena a již přijata

2.1.	Podrobně uveďte, jaká opatření jsou stanovena a jaká opatření již byla pro neprodlené a účinné navrácení podpory přijata. Uveďte rovněž právní základ zmíněných opatření.

2.2.	Datum, ke kterému budou všechny podpory navráceny.

3. Informace o jednotlivých příjemcích

V přiložené tabulce poskytněte údaje o každém příjemci, který musí vrátit podporu, jež byla v rámci režimu poskytnuta protiprávně.

Totožnost příjemce	Výše protiprávně poskytnuté podpory (1) Měna: ….	Vrácené částky (2) Měna: ….

(1) Výše podpory, která byla pro příjemce uvolněna (v hrubém ekvivalentu podpory; v cenách …).

(2)

(°)	Vrácené hrubé částky (včetně úroků).

21.12.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 335/48

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 20. července 2005

o státní podpoře Německa ve prospěch závodu na zpracování masa Greußener Salamifabrik GmbH

(oznámeno pod číslem K(2005) 2725)

(Pouze německé znění je závazné)

(2005/920/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

poté, co Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky podle těchto ustanovení (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I. POSTUP

(1)

Opatření bylo oznámeno dopisem ze dne 6. listopadu 1997 s odkazem na čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Příjemce zjevně obdržel podobnou podporu již dříve. Proto bylo opatření zaznamenáno do seznamu neoznámených podpor. V dopisech ze dne 4. února 1998, 10. června 1998 a 4. února 1999 předalo Německo Komisi dodatečné informace.

(2)	Dopisem ze dne 7. června 1999 oznámila Komise Německu rozhodnutí zahájit ve věci příslušné podpory řízení podle čl. 88 odst. Smlouvy o ES.

(3)	Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k vyjádření stanoviska.

(4)	Zaslaná stanoviska byla předána Německu s prosbou o vyjádření. Připomínky Německa byly doručeny dopisem ze dne 23. února 2000.

(5)	Dopisem ze dne 18. května 2005, který byl doručen 23. května 2005, požádalo Německo podle čl. 7 odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (3) Komisi, aby rozhodla na základě jí dostupných informací.

II. POPIS OPATŘENÍ

(6)

Zvýhodněný podnik, Greußener Salamifabrik GmbH, byl závodem na zpracování masa, který vyráběl a uváděl na trh různé druhy uzenin a masných výrobků. Zvířata se neporážela přímo v podniku, ale jateční maso se zde zpracovávalo. Na základě informací, které poskytlo Německo, bylo dne 1. října 1999 na majetek firmy Greußener Salamifabrik GmbH zahájeno konkurzní řízení. Komise nebyla o výsledku tohoto řízení informována. Zdá se ale, že přinejmenším zařízení podniku jsou – pod názvem „Greußener Salami- und Schinkenfabrik GmbH“ – nadále v provozu. Připomínky předkládaného rozhodnutí se ale vztahují na firmu Greußener Salamifabrik GmbH, která se později dostala do platební neschopnosti.

(7)

Neustálé snižování obratu vedlo k tomu, že byl podnik od roku 1995 ve ztrátě a peněžní tok podniku byl od roku 1995 negativní. Z dokumentu, který v září 1996 vystavila firma Dr. Zimmermann & Partner, lze usuzovat na to, že situace peněžního toku podniku byla v tomto okamžiku nanejvýš kritická. To, že se podnik nachází ve finančních potížích, bylo sděleno v rozhodnutí Komise o zahájení řízení (4) a během prověřování nebylo zpochybňováno. Restrukturalizace firmy Greußener Salamifabrik se ukázala jako nutná a na její financování si musel podnik vzít ve čtvrtém čtvrtletí roku 1996 dodatečné půjčky (ve výši 375 000 DEM u Dresdner Bank AG a 725 000 DEM u Sparkasse Erfurt). Za obě půjčky se pro případ nesplácení zaručila ve výši 80 % banka Thüringer Aufbaubank, která pak zaplatila částku 880 000 DEM. O této záruce nebyla Komisi podána zpráva, čímž došlo k porušení ustanovení uvedeného v dopisu Komise členským státům SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989; dále je tato záruka označována jako podpora 1.

(8)

75 % obchodních podílů zvýhodněného podniku převzala dne 8. ledna 1997 firma Ergewa GmbH. Nový majitel uskutečnil opravné položky k pohledávkám za nezajištěné exportní obchody do Ruska a snížení hodnoty zásob v celkové výši 1,2 milionu DEM. To ve spojení s dalším snižováním prodeje vedlo ke zhoršení bilance, ze kterého dále vyplynula potřeba nové restrukturalizace.

(9)

Německo ve svém informativním dopise ze dne 6. listopadu 1997 oznamuje, že firma Greußener Salamifabrik nedosáhla plánovaného obratu a příjmu pro rok 1997, že podniku hrozí trvalá platební neschopnost a že by se mělo vycházet z toho, že podnik již není schopen plnit svou povinnost splácet dluhy bankám. Proto v srpnu 1997 vypracovala společnost Schitag, Ernst & Young Deutsche Allgemeine Treuhand AG pro firmu Greußener Salamifabrik GmbH nový plán hospodářského ozdravení. Nový plán hospodářského ozdravení předpokládal tři druhy opatření:

ozdravení finanční struktury:

—	částečným oddlužením podniku cestou upuštění od pohledávek,

—	stanovením nových podmínek pro splácení stávajících bankovních závazků,

—	doplněním kapitálu od společníků;

b)	vypracování a realizace nové strategie pro uvádění produktů na trh;

c)	opatření pro úsporu nákladů.

1. Finanční struktura

(10)

Jako součást restrukturalizace se Sparkasse Erfurt zřekla pohledávky ve výši 1,7 milionu DEM. Jako vyrovnání byla částečně uplatněna záruka za půjčku, kterou dříve převzala Thüringer Aufbaubank (státní banka) ve výši 725 000 DEM (srov. 7. bod odůvodnění); 370 000 DEM (64 % částky záruky) bylo v rámci restrukturalizace zaplaceno bance Sparkasse Erfurt. Kromě toho byla částečně uplatněna úvěrová záruka, kterou převzala záruční banka Bürgschaftsbank Thüringen GmbH (privátní banka) v roce 1993 za půjčku ve výši 1 milionu DEM; 590 000 DEM (74 % částky úvěrové záruky) bylo zaplaceno bance Sparkasse Erfurt.

(11)	Kromě toho refinancovala Dresdner Bank Erfurt půjčku ve výši 2,5 milionu DEM, kterou schválila Sparkasse Erfurt. Dresdner Bank poskytla tuto půjčku ovšem pouze pod podmínkou, že se Thüringer Aufbaubank za 80 % této půjčky zaručí.

(12)

Nová úvěrová záruka ve výši 2 milionů DEM a částečné uplatnění (370 000 DEM) předchozí úvěrové záruky byly oznámeny Komisi v písemné zprávě ze dne 6. listopadu 1997 podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES a také na základě jejího dopisu členským státům SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989. Obě tato opatření budou dále označována společně jako podpora 2. Německo sdělilo ve svém dopise ze dne 4. února 1999 a ještě jednou ve svém dopise ze dne 18. května 2005, že úvěrová záruka banky Thüringer Aufbaubank ve výši 2 milionů DEM bude poskytnuta pouze pod podmínkou, že ji Komise schválí.

(13)	Půjčka od banky Dresdner Bank Erfurt ve výši 2,5 milionu DEM byla firmě Greußener Salamifabrik GmbH vyplacena.

(14)	Nakonec společnost Ergewa GmbH, která vlastnila 75 % obchodních podílů, převedla podniku ještě podřízenou půjčku ve výši 1,5 milionu DEM.

2. Marketingová strategie

(15)	Marketingová strategie obsahuje následující tři cíle: vývoj výrobků, výrobkovou politiku a podporu prodeje. Všeobecně by se tak mělo dosáhnout lepší tržní orientace.

3. Opatření pro úsporu nákladů

(16)	Nejsnadněji realizovatelná úsporná opatření byla zavedena již v rámci dřívější restrukturalizace. Plán ozdravení ovšem předpokládal další úspory nákladů, které měly vést zejména k omezení spotřeby elektrické energie a nákladů na přepravu.

(17)	Podle informací, které byly sděleny Komisi, měla tato opatření podnik znovu oživit a obnovit jeho rentabilitu. K tomu by ovšem bylo zapotřebí zvýšení obratu z 6 845 000 DEM v roce 1996 na 7 milionů DEM v roce 1998 a na 8 milionů DEM v roce 1999.

(18)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na uvedená opatření ve prospěch firmy Greußener Salamifabrik, která lze shrnout takto:

—	80 % úvěrová záruka banky Thüringer Aufbaubank za dvě půjčky v celkové výši 1,1 milionu DEM v prosinci 1996 (hodnota záruky: 880 000 DEM),

—	částečné čerpání jedné z úvěrových záruk (370 000 DEM) v průběhu restrukturalizace/restrukturalizace dluhu v roce 1997,

—	druhá 80 % úvěrová záruka banky Thüringer Aufbaubank za bankovní půjčku ve výši 2,5 milionu DEM (hodnota úvěrové záruky: 2 miliony DEM) v roce 1997.

(19)	Protože byly záruky převzaty za podnik ve finančních potížích, musí Komise vycházet z toho, že prvek podpory k okamžiku poskytnutí odpovídá 100 % garantované částky, tedy 880 000 DEM v roce 1996 a 2 miliony DEM v roce 1997, čili celkem 2,88 milionu DEM.

(20)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na uvedená opatření, protože měla pochybnost, zda: je opatření v souladu s dopisem Komise SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989 o státních zárukách a se zásadami státních podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížné situaci z roku 1994 a 1997 (5). S ohledem na tyto zásady Komise pochybovala o tom, že restrukturalizací může být obnovena rentabilita podniku, že byla dodržena zásada, že restrukturalizační podpora smí být poskytnuta pouze jednou a že byl dodržen požadavek úplné realizace restrukturalizačního plánu.

(21)

Podpora 1 byla poskytnuta formou státních záruk, což znamená, že musí být v souladu s dopisem Komise členským státům SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989. V tomto dopise Komise oznamuje, že bude záruky povolovat pouze tehdy, jestliže jejich čerpání bude smluvně vázáno na zvláštní podmínky, které mohou obsahovat dokonce předlohu vyhlášení konkurzu zvýhodněného podniku. Ze zprostředkovaných informací nevyplývá, že čerpání uvedených úvěrových záruk bylo vázáno na zvláštní podmínky.

(22)

Podpora byla poskytnuta, protože se podnik nacházel ve finančních potížích a musel být ozdraven. Proto musela být podpora prověřena podle zásad Společenství pro posuzování státních podpor pro záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích, které platily v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta. Pro podporu 1 nemá Komise k dispozici žádné informace, na jejichž základě by mohla prověřit slučitelnost s výše uvedenými zásadami. Pro podporu 2 zjevně nebyly tři z těchto podmínek v restrukturalizačních zásadách splněny. Podporou zjevně nebyla rentabilita podniku obnovena. Kromě toho se podnik zřejmě pokusil obnovit rentabilitu tím, že své problémy překoná expanzí. Takovou expanzí by mohla být neoprávněným způsobem narušena hospodářská soutěž. Konečně nebylo jasné, jestli byl restrukturalizační plán úplně proveden.

III. PŘIPOMÍNKY ÚČASTNÍKŮ

(23)

Komise obdržela připomínky od Kemper Fleischwarenfabrik (Nortrup), od Spolkového svazu německého masného průmyslu (Bundesverband der Deutschen Fleischwarenindustrie e.V., Bonn) a od třetí zúčastněné strany, která nechtěla být jmenována. Všechny tři zúčastněné strany zastávaly názor, že by bylo možné dosáhnout zvýšení obratu jedině snížením cen, což by ale poškozovalo toto odvětví. Spolkový svaz německého masného průmyslu (Bundesverband der Deutschen Fleischwarenindustrie e.V.) upozornil na to, že ročně zmizí z trhu 1 % německých podniků zpracovávajících maso. Na tomto vysoce konkurenčním trhu mohou přežít jen ti nejlepší. Je-li některý podnik uměle udržován při životě, jsou poškozovány zájmy odvětví. Kromě toho prý navrhovanou marketingovou strategii používají téměř všechny podniky tohoto odvětví. Podle názoru spolkového svazu nemůže být taková strategie bez značných prostředků, které ale nebyly k dispozici, úspěšná.

IV. PŘIPOMÍNKY NĚMECKA

(24)	Kromě žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření zaslalo Německo své připomínky v dopisech ze dne 22. července 1999, ze dne 28. července 1999, ze dne 6. srpna 1999 a ze dne 23. února 2000.

(25)	V prvním dopise Německo sdělilo, že došlo k převzetí části podniku.

(26)

Ve druhém dopise Německo oznámilo, že hodlá zaslat připravovanou smlouvu o úvěrové záruce s podmínkami pro poskytnutí úvěrové záruky, předložilo plán první restrukturalizace a sdělilo, že chce informovat i o finančních výsledcích očekávaných po druhé restrukturalizaci. Dále byl oznámen záměr zaslat další informace k otázce, proč nebylo po druhém ozdravení dosaženo předpokládaného obratu.

(27)

V dopise ze dne 28. července 1999 upozornilo Německo mimo jiné na to, že podnik neplánuje rozšíření výrobní kapacity, ale bude nadále vyrábět přibližně v takovém rozsahu jako v minulosti (1994 – 1995). Problémy podniku podle jeho názoru způsobily vnější vlivy, jako propuknutí moru prasat, úpadek ruského trhu a krize BSE. Nakonec se prý jeví jako nepravděpodobné, že by podpora vedla k narušení hospodářské soutěže, protože se u zvýhodněného podniku jedná o MSP, který působí pouze v Durynsku.

(28)	Ke třetímu dopisu ze dne 6. srpna 1999 přiložilo Německo smlouvu o úvěrové záruce a plán ozdravení pro první restrukturalizaci.

(29)

Ve svém dopise ze dne 23. února 2000 Německo sdělilo, že na majetek firmy Greußener Salamifabrik GmbH bylo zahájeno konkurzní řízení a že banky vypověděly svůj úvěrový rámec. Kromě toho byl přiložen dopis od Dresdner Bank, kmenové banky podniku, ve kterém banka konstatuje, že se konkurence určitě vysloví proti podpoře.

V. HODNOCENÍ

(30)

Danými opatřeními byla podniku na zpracování masa poskytnuta podpora. Podle článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (6) a podle článku 21 nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s vepřovým masem (7) platí články 87, 88 a 89 Smlouvy o ES pro produkty, které spadají do těchto nařízení. Odvětví dotčená opatřením podpory proto podléhají předpisům Společenství o státních podporách.

(31)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(32)	Podpora byla poskytnuta formou státních záruk. Díky těmto zárukám získal zvýhodněný podnik peníze na přežití, a vyhnul se tím konkurzu nebo restrukturalizaci.

(33)

Podpora 1 byla poskytnuta v roce 1996. Neoznámené státní podpory musí být posuzovány podle právních předpisů platných v okamžiku jejich poskytnutí. Právním základem pro hodnocení státních záruk byl v roce 1996 dopis Komise členským státům SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989. V tomto dopise Komise oznamuje, že všechny státní záruky spadají pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Navíc podle bodu 2.3. zásad pro posuzování státních podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích (zásady z roku 1994) u státních záruk za úvěry pro podnik, který se nachází v potížích, existuje domněnka, že finanční převody zahrnují státní podpory. Jak bylo popsáno v 7. bodu odůvodnění, byl zvýhodněný podnik v okamžiku poskytnutí podpory 1 ve finančních potížích. Podle bodu 2.1. zásad z roku 1994 patří klesající rentabilita, snižování obratu a zeslabený peněžní tok k typickým příznakům toho, že se podnik nachází v obtížné situaci.

(34)

Podpora 2 byla oznámena v roce 1997. Oznámené podpory musí být posuzovány podle právních předpisů platných v okamžiku jejich hodnocení. Ve 4. bodu odůvodnění sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záručních závazků a záruk (8) jsou vyjmenovány čtyři podmínky, za nichž jednotlivé státní záruky nepředstavují podporu spadající pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Protože Německo sdělilo, že příjemce úvěru, firma Greußener Salamifabrik GmbH, musela být v okamžiku poskytnutí druhé záruky považována za podnik v obtížné situaci (srov. 9. bod odůvodnění), nebyla splněna již první ze zde uvedených podmínek.

(35)	U tohoto opatření se tedy jedná o podporu poskytnutou ze státních prostředků (prostřednictvím banky Thüringer Aufbaubank).

(36)	Protože záruky byly převzaty za podnik v obtížné situaci, vychází Komise z toho, že prvek podpory odpovídá 100 % zaručené částky ve výši 880 000 DEM pro první a 2 miliony DEM pro druhou záruku, čili celkově 2,88 milionu DEM.

(37)	Podpora zvýhodňuje určité podniky, v tomto případě jediný podnik, a to firmu Greußener Salamifabrik GmbH.

(38)

Podle judikatury Evropského soudního dvora ukazuje zlepšení pozice v hospodářské soutěži některého podniku z důvodu státní podpory všeobecně na narušení hospodářské soutěže vůči konkurenčním podnikům, kterým nebyla taková pomoc poskytnuta (9). Ani poměrně nepatrný rozsah podpory, ani poměrně malá velikost zvýhodněného podniku předem nevylučuje možnost narušení obchodu mezi členskými státy (10).

(39)	Opatření narušuje obchod mezi členskými státy tehdy, jestliže omezuje dovozy z ostatních členských států nebo usnadňuje vývozy do jiných členských států. Rozhodující přitom je, že se obchod v rámci Společenství z důvodu sporného opatření vyvíjí odlišně nebo hrozí, že se odlišně vyvíjet bude.

(40)	Poskytnutím podpory jsou zvýhodněné produkty předmětem obchodu mezi členskými státy (11), a tím jsou vystaveny hospodářské soutěži. Z tohoto důvodu je třeba se obávat, že se obchod v rámci Společenství z důvodu opatření vyvíjel odlišně.

(41)	Proto představuje dané opatření podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(42)	Po zákazu státních podpor v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou v odstavci 2 a 3 uvedeny výjimky.

(43)	Podle druhu podpůrného opatření a jeho vytčeného cíle nebyly dány podmínky pro úpravu výjimek podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Německo kromě toho neuplatnilo použitelnost čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES.

(44)

V čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES jsou uvedeny podpory, které je možné považovat za slučitelné se společným trhem. Jejich slučitelnost se Smlouvou musí být prověřena rovněž z hlediska Společenství, a nejen z hlediska jednotlivých států. Aby bylo zajištěno řádné fungování společného trhu, musí být výjimky stanovené v čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES vykládány v úzkém smyslu.

(45)

S ohledem na čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES je nutné upozornit na to, že příjemce podpory má sídlo v oblasti, jejíž hospodářskou situaci lze podle pokynů pro vnitrostátní regionální podporu (12) považovat ve vztahu ke Společenství za mimořádně nepříznivou (hrubý domácí produkt na obyvatele – měřený podle kupní síly – pod 75 % průměru Společenství). Podle uvedených pokynů pro vnitrostátní regionální podpory (a dřívějšího znění těchto pokynů (13) se nepoužijí předpisy pro poskytování státních podpor v regionech podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES v odvětví zemědělství. Proto nelze čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES použít ke zdůvodnění podpory pro výrobu, zpracování a uvádění produktů podle přílohy I na trh.

(46)	S ohledem na čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES je třeba konstatovat, že dotčené opatření nemá napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu, ani napravit vážnou poruchu v hospodářství v Německu.

(47)	Kromě toho není opatření určené ani vhodné k uskutečnění cílů podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES.

(48)

Podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí mohou být Komisí považovány za slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, pokud usnadňují rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí a nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(49)

Obvykle by Komise posuzovala slučitelnost podpor podnikům, které jsou ve finančních obtížích, podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES na základě pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (14) z roku 2004 (pokyny z roku 2004). Podle bodů 103 a 104 těchto pokynů posuzuje však Komise podpory oznámené před 10. říjnem 2004 stejně jako neoznámené podpory na záchranu a restrukturalizaci poskytnuté v plné výši před zveřejněním pokynů z roku 2004 na základě pokynů platných v okamžiku oznámení nebo poskytnutí podpory. Podpora 1 byla poskytnuta v roce 1996, podpora 2 byla oznámena v listopadu 1997. V této době byly v platnosti pokyny z roku 1994. Podle bodu 2.2. těchto pokynů z roku 1994 je pro odvětví zemědělství na uvážení členských států, zda budou ve prospěch jednotlivých příjemců podpory v tomto odvětví nadále používat zvláštní předpisy Komise na záchranu a restrukturalizaci, které byly platné před vstoupením v platnost týchž pokynů. Německo nepožádalo o využití této možnosti. Proto je opatření hodnoceno na základě ustanovení pokynů z roku 1994.

(50)

Podpora 1 se týká 80 % státní záruky za půjčku v hodnotě 1,1 milionu DEM. Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES z těchto důvodů:

—	nebylo jisté, zda byla tato záruka v souladu se zvláštními podmínkami pro státní záruky,

—	neexistoval žádný plán restrukturalizace (plán ozdravení), ze kterého by vyplývalo, že je tato podpora v souladu s pokyny na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích.

(51)

Německo předložilo kopii smlouvy o záruce. Podle ní lze záruku použít pouze tehdy, nachází-li se zvýhodněný podnik ve finančních obtížích (konkurzní řízení apod.) a pokud nemůže být půjčka, které se záruka týká, splacena prodejem jiných majetkových hodnot podniku. Tím byla splněna podmínka uvedená v dopise Komise členským státům SG(89) D/4328 ze dne 5. dubna 1989 (15). To znamená, že záruka byla v souladu se zvláštními podmínkami pro státní záruky.

(52)

Vzhledem k tomu, že příjemce podpory, Greußener Salamifabrik GmbH, bylo nutné považovat v okamžiku poskytnutí záruky za podnik v obtížích, musí být podpora nicméně posouzena v rámci ustanovení Společenství pro posuzování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích platných v době poskytnutí záruky (viz 49. bod odůvodnění). Záruka byla poskytnuta v rámci ozdravení zvýhodněného podniku.

(53)

Německo předložilo zprávu firmy Dr. Zimmermann & Partner ze dne 9. září 1996. Podle informací Německa se v této zprávě jedná o plán ozdravení, který byl předložen v okamžiku poskytnutí první státní podpory. Tato zpráva je ale jako plán ozdravení nezpůsobilá ze dvou hledisek: status zprávy není jasný a restrukturalizace se ve zprávě ani nezmiňuje.

(54)

Tato zpráva se jeví spíše jako popis podniku ke dni 9. září 1996. Podle této zprávy byly obtíže podniku způsobeny krizí BSE a zhroucením vývozních trhů ve východní Evropě. Ve zprávě však byla – pravděpodobně později – ručně změněna čísla. Status těchto oprav není jasný. Dále není jasné, zda byl plán vlastníky podniku přijat.

(55)

Zpráva podává informace o nákladové struktuře a potřebě kapitálu v září 1996. Kromě popisu posílení stávajícího vedení podniku není jasné, jak má být podnik restrukturalizován. Pokud byla zpráva zamýšlena jako plán restrukturalizace v okamžiku svého vzniku, což není jasné, může být chápána tak, že by podnik mohl překonat své obtíže expanzí a bez jakékoliv restrukturalizace.

(56)

Podle pokynů z roku 1994 může být podpora považována za slučitelnou se společným trhem, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)	podpora musí obnovit životaschopnost podniku;

b)	musí být zamezeno přílišnému narušení hospodářské soutěže;

c)	podpora musí být v přiměřeném vztahu k nákladům a užitku restrukturalizace a

d)	provádění plánu restrukturalizace musí být kontrolováno prostřednictvím každoročně předkládaných zpráv.

(57)

Podle zprávy firmy Dr. Zimmermann & Partner obrat zvýhodněného podniku od roku 1994 neustále klesal. Přesto obrat měl, jak uvádí zpráva, v následujícím roce opět stoupnout. Vysvětlení tohoto očekávaného vývoje však není uvedeno, i když obnovení životaschopnosti na tomto obratu trendu záviselo. Podle bodu 3.2.2. písm. i) pokynů z roku 1994 musí být „zlepšení životaschopnosti podniku výsledkem (…) především interních opatření obsažených v plánu restrukturalizace. Vnější faktory, jako jsou vyšší ceny (…), mohou být vzaty v úvahu pouze, pokud jsou prognózy trhu obecně uznávány“. Vzhledem k tomu, že tato podmínka není splněna, nezastává Komise názor, že by podpora ve formě záruky vedla k obnově životaschopnosti.

(58)

Životaschopnost by měla být obnovena zvýšením obratu. Ačkoliv by mohlo být zvýšení obratu zjevně dosaženo stávající výrobní kapacitou, mohla by životaschopnost být obnovena pouze tím, že by konkurenční podniky ztratily podíl na trhu (pokud by však byl trh stabilní, jak je uvedeno v „restrukturalizační“ zprávě, poptávka by klesala). Proto dochází Komise také k závěru, že podpora není určena k tomu, aby zabránila nepřípustnému narušení hospodářské soutěže, neboť by obnovení životaschopnosti vedlo ke znevýhodnění konkurenčních podniků.

(59)

Zda je splněn požadavek proporcionality nákladů a užitku restrukturalizace, je obtížné posoudit. Od příjemců podpory se obvykle očekává, že významně přispějí k restrukturalizaci z vlastních prostředků, nebo z vnějších obchodních zdrojů financování. Podle zprávy firmy Dr. Zimmermann & Partner měl vlastník poskytnout podniku nový kapitál, ale nebylo jasné, zda se tak opravdu stalo. Proto nemůže Komise na závěr konstatovat, zda v tomto bodu podpora odpovídá uvedeným pokynům z roku 1994.

(60)	Konečně není jasné, jak měla být „restrukturalizace“ kontrolována. V důsledku toho není splněna ani tato podmínka uvedená v pokynech.

(61)

Greußener Salamifabrik GmbH splňuje kritéria pro zařazení mezi malé a střední podniky (MSP). Podle bodu 3.2.4. pokynů z roku 1994 neklade Komise na podpory na restrukturalizaci pro MSP stejně přísné požadavky jako na podpory na restrukturalizaci velkých podniků, neboť tyto podpory zpravidla mění podmínky obchodu v menším rozsahu. Tento mírný přístup při hodnocení podpor na restrukturalizaci pro MSP se však týká obzvláště závazku snížení kapacity v odvětvích se strukturálním nadbytkem stejně jako povinnosti podávat zprávy. Aniž by byl dotčen mírnější přístup platný pro MSP, bylo již konstatováno, že podpora nevede k obnovení životaschopnosti zvýhodněného podniku (viz 57. bod odůvodnění) a že narušuje hospodářskou soutěž nepřípustným způsobem.

(62)

Z uvedených důvodů považuje Komise první podporu, která byla poskytnuta firmě Greußener Salamifabrik GmbH ve formě státních záruk za částku ve výši až 880 000 DEM, za neslučitelnou s články 87 a 88 Smlouvy o ES. Protože byla podpora poskytnuta neprávem a je neslučitelná se Smlouvou, musí být vrácena.

(63)	Druhá podpora se týká částečného využití a vyplacení 370 000 DEM bance Sparkasse Erfurt v rámci první záruky při restrukturalizaci dluhů/restrukturalizaci z roku 1997 stejně jako 80 % státní záruky za půjčku ve výši 2,5 milionu DEM, která byla poskytnuta v roce 1997 bankou Dresdner Bank.

(64)

Vzhledem k tomu, že první státní záruka, jak je uvedeno v 62. bodu odůvodnění, představuje podporu poskytnutou neprávem a neslučitelnou s články 87 a 88 Smlouvy o ES ve prospěch firmy Greußener Salamifabrik GmbH, platí tato konstatování také pro částečné využití první záruky v rámci druhého plánu restrukturalizace.

(65)

80 % státní záruka na půjčku ve výši 2,5 milionu DEM musí být hodnocena podle ustanovení sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záručních závazků a záruk (16) (viz 34. bod odůvodnění). Ze všeobecných podmínek pro záruky, které má Komise k dispozici a jež jsou používány Thüringer Aufbaubank, je patrné, že záruka může být uplatňována pouze tehdy, nachází-li se zvýhodněný podnik ve finančních obtížích (konkurzní řízení apod.) a pokud nemůže být půjčka, které se záruka týká, splacena prodejem jiných majetkových hodnot podniku (viz též 51. bod odůvodnění). Zvláštní podmínky stanovené v bodu 5.3. uvedeného sdělení Komise jsou tímto splněny.

(66)

Podle bodu 2.1. pokynů z roku 1994 k typickým příznaky toho, že se podnik nachází ve finančních obtížích, patří klesající ziskovost, rostoucí ztráty, klesající obraty, rostoucí skladové zásoby, nadbytečné kapacity, zeslabený peněžní tok, rostoucí zadlužení a úrokové zatížení a také nízká čistá účetní hodnota.

(67)

Vzhledem k tomu, že Německo objasnilo, že podniku stále hrozila platební neschopnost, bylo konstatováno, že společnost Greußener Salamifabrik GmbH byla v okamžiku poskytnutí záruky podnikem v obtížích (viz 9. a 34. bod odůvodnění). Proto musí být podpora posuzována podle platných ustanovení Společenství pro posuzování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Jak bylo uvedeno ve 49. bodu odůvodnění, jedná se přitom o pokyny z roku 1994. Komise zahájila kvůli této podpoře řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, neboť pochybovala o tom, že byly splněny následující podmínky pokynů z roku 1994:

a)	podpory na restrukturalizaci by měly být poskytnuty pouze jednou;

b)	podpora by měla vést k obnovení životaschopnosti podniku;

c)	podpora by neměla vést k nepřípustnému narušení hospodářské soutěže a

d)	provádění plánu restrukturalizace musí být kontrolováno prostřednictvím každoročně předkládaných zpráv.

(68)	Podle bodu 3.2.2. písm. i) pokynů z roku 1994 by měly být podpory na restrukturalizaci poskytnuty pouze jednou. Německo se k tomuto bodu nevyjádřilo.

(69)	Skutečnost, že byla v rámci druhé restrukturalizace poskytnuta další podpora, je v rozporu se zásadou, podle které mohou být podpory na restrukturalizaci poskytnuty pouze jednou.

(70)

Komise pochybovala, že plán restrukturalizace, který byl předložen pro zdůvodnění druhé podpory (ve formě druhé záruky), povede k obnovení životaschopnosti podniku. K tomu by bylo nutné podstatné zvýšení obratu. Zdálo se však nepravděpodobné, že by k němu skutečně došlo, především poté, co se první prognózy obratu již v okamžiku zahájení řízení ukázaly jako příliš optimistické. Německo neposkytlo žádné zdůvodnění ani vysvětlení k oznámeným prognózám obratu. Proto má Komise nadále pochyby, zda je splněn předpoklad, že může být na základě plánu restrukturalizace obnovena dlouhodobá životaschopnost podniku.

(71)

Ke kritériu zamezení nepřípustného narušení hospodářské soutěže předložilo Německo dva argumenty. Za prvé je dotčený podnik příliš malý na to, aby mohl narušit hospodářskou soutěž nebo obchod uvnitř Společenství. Za druhé nebude podnik svou výrobní kapacitu rozšiřovat, ale pouze lépe využívat stávající kapacity.

(72)

První argument vyvrací judikatura Evropského soudního dvora (viz 38. bod odůvodnění). Ke druhému argumentu je nutné říci, že Komise vyžaduje podle bodu 3.2.2. písm. ii) pokynů z roku 1994 snížení kapacity pouze při existenci strukturálního nadbytku produkční kapacity v rámci Společenství. K okamžiku zahájení řízení Komise konstatovala, že v příslušném odvětví neexistovaly žádné nadbytky kapacit. Komise se nicméně ptala, jak lze opatření hodnotit jako takové, které je ve společném zájmu, je-li zaměřené na zvýšení výroby a zvýšení výroby by vedlo automaticky ke snížení podílů na trhu konkurenčních podniků.

(73)

Německo nijak nevysvětlilo, jak by mohlo být zvýšení výroby absorbováno trhem bez negativních účinků na konkurenční podniky. Německo navíc neposkytlo žádné údaje ke vztahu mezi užitkem pro dotčený podnik a náklady pro odvětví jako celek. Proto nemůže Komise posoudit, zda podpora zamezuje nepřípustnému narušení hospodářské soutěže.

(74)	Německo neposkytlo žádné informace o kontrole provádění plánu restrukturalizace.

(75)

8. ledna 1997 převzala Ergewa GmbH 75 % obchodních podílů zvýhodněného podniku. Není jasné, zda může být Ergewa ve smyslu pokynů z roku 1994 klasifikována jako MSP a zda tím nedošlo ke změně postavení Greußener Salamifabrik GmbH, ve které má Ergewa více než 25 % obchodních podílů. I když se uplatní mírnější přístup při hodnocení podpor na restrukturalizaci pro MSP (bod 3.2.4. pokynů z roku 1994), je však nutné konstatovat, že, jak bylo uvedeno v 72. bodu odůvodnění, v odvětví neexistují žádné nadbytky kapacit a hodnocení požadavků na kontroly nemohlo být provedeno z důvodu nedostatečných informací. Skutečnost, že zvýhodněný podnik by mohl být pravděpodobně ještě i v roce 1997 klasifikován jako MSP, tedy nic nemění na hodnocení dotčené podpory.

(76)

Z uvedených důvodů je Komise názoru, že druhá podpora, která byla poskytnuta firmě Greußener Salamifabrik GmbH ve formě státní záruky na částku až do 2 milionů DEM, je neslučitelná s články 87 a 88 Smlouvy o ES. Německo sdělilo ve svém dopise ze dne 4. února 1999 a znovu ve svém dopise ze dne 18. května 2005, že záruka byla poskytnuta pouze za předpokladu schválení Komisí. Vzhledem k tomu, že v rámci této záruky nebyly provedeny žádné platby, je vrácení této podpory neslučitelné se Smlouvou bezpředmětné.

VI. ZÁVĚR

(77)	Komise konstatuje, že státní podpora, která byla poskytnuta ve formě státních záruk ve výši 880 000 DEM (podpora 1) a 2 miliony DEM (podpora 2), tedy celkem 2,88 milionu DEM, na půjčku v hodnotě 1,1 milionu DEM a 2,5 milionu DEM, tedy celkem 3,6 milionu DEM, není slučitelná se společným trhem.

(78)

Podpory poskytnuté neprávem a neslučitelné se Smlouvou musí být vráceny. Komise konstatuje, že dne 1. října 1999 bylo zahájeno konkurzní řízení na majetek Greußener Salamifabrik GmbH. Vzhledem k tomu, že Komisi není známo, zda konkurzní řízení ukončilo existenci podniku, je možné, že vrácení podpory je stále aktuální.

(79)

Komise upozorňuje Německo na to, že podle bodů 6.4. a 6.5. sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záručních závazků a záruk je nutné otázku, zda se protiprávnost podpory dotýká právního vztahu mezi státem a třetími osobami, zkoumat podle zásad vnitrostátního práva. Vnitrostátní soudy musí v případě potřeby přezkoumat, zda vnitrostátní předpisy nejsou překážkou dodržení záručních smluv; při přezkoumání této otázky by měla být brána v úvahu možnost porušení práva Společenství,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpora, kterou Německo poskytlo v roce 1996 firmě Greußener Salamifabrik GmbH ve formě záruky ve výši 880 000 DEM, je neslučitelná se společným trhem.

Článek 2

1. Německo přijme veškerá potřebná opatření, aby od příjemce získalo zpět částky vyplacené v rámci záruky uvedené v článku 1.

2. V souladu s vnitrostátními postupy bude neodkladně vznesen požadavek na vrácení podpory, pokud tyto postupy umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí. Částky, jež musí být vráceny, zahrnují úroky vzniklé od okamžiku, od kterého měl příjemce nezákonnou podporu k dispozici, až do okamžiku jejího skutečného vrácení. Úroky budou vypočítávány na základě referenční sazby používané pro výpočet subvenčního ekvivalentu regionálních podpor.

Článek 3

Podpora, kterou Německo plánovalo poskytnout firmě Greußener Salamifabrik GmbH ve formě záruky ve výši 2 milionů DEM, je neslučitelná se společným trhem.

Z tohoto důvodu nesmí být tato podpora poskytnuta.

Článek 4

Německo do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí Komisi sdělí opatření, která byla přijata k dosažení souladu s tímto rozhodnutím.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.

V Bruselu dne 20. července 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. C 238, 21.8.1999, s. 15.

(2) Viz poznámka pod čarou 1.

(3) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(4) Viz poznámka pod čarou 1.

(5) Úř. věst. C 368, 23.12.1994, s. 12 a Úř. věst. C 283, 19.9.1997, s. 2.

(6) Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 21. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1899/2004 (Úř. věst. L 328, 30.10.2004, s. 67).

(7) Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

(8) Úř. věst. C 71, 11.3.2000, s. 14.

(9) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 1980, Philips Morfia Holland BV v. Komise, C-730/79, Sb. rozh. 1980 s. 2671, body 11 a 12.

(10) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1990, Belgie v. Komise, C-142/87, Sb. rozh. 1990 s. I-959, bod 43, rozsudek ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Sb. rozh. 1994 s. I-4103, body 40 až 42.

(11) V odvětví zpracování masa existuje uvnitř Společenství významný obchod. V roce 1996 se v EU obchodovalo s přibližně 8 miliony tun masa (hmotnost jatečně upravených těl). To bylo zhruba 23 % celkové produkce masa za rok 1996 (zdroj: Eurostat).

(12) Úř. věst. C 74, 10.3.1998, s. 9.

(13) Úř. věst. C 31, 3.2.1979, s. 9.

(14) Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2.

(15) Tento dopis byl nahrazen sdělením Komise o uplatňování článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záručních závazků a záruk (Úř. věst. C 71, 11.3.2000, s. 14).

(16) Úř. věst. C 71, 11.3.2000, s. 14.

		ISSN 1725-5074
Úřední věstník Evropské unie		L 335

České vydání	Právní předpisy	Svazek 48 21. prosince 2005

Obsah		I Akty, jejichž zveřejnění je povinné	Strana
		Nařízení Komise (ES) č. 2092/2005 ze dne 20. prosince 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny	1
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2093/2005 ze dne 20. prosince 2005 o vyhlášení nabídkového řízení pro snížení dovozního cla u kukuřice původem z třetích zemí dovážené do Španělska	3
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2094/2005 ze dne 20. prosince 2005 o zahájení nabídkového řízení na snížení cla při dovozu čiroku pocházejícího ze třetích zemí do Španělska	4
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2095/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 2075/92, pokud jde o sdělování údajů v odvětví tabáku	6
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2096/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb ( 1 )	13
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2097/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se obnovuje rybolov krevetky severní v oblasti NAFO 3L prováděný plavidly plujícími pod vlajkou Litvy	31
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2098/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se obnovuje rybolov šprota obecného v oblasti ICES III a prováděný plavidly plujícími pod vlajkou Dánska	32
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2099/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se obnovuje rybolov štikozubce obecného v oblasti ICES V b (vody ES), VI, VII, XII, XIV prováděný plavidly plujícími pod vlajkou Španělska	33
	*	Nařízení Komise (ES) č. 2100/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se po šedesáté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001	34
		Nařízení Komise (ES) č. 2101/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se mění reprezentativní ceny a částky dodatečných dovozních cel pro určité produkty v odvětví cukru, stanovené nařízením (ES) č. 1011/2005, pro hospodářský rok 2005/06	36
		Nařízení Komise (ES) č. 2102/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví světové tržní ceny nevyzrněné bavlny	38

	Akty přijaté podle hlavy V Smlouvy o Evropské unii
*	Rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru EUPOL Kinshasa/2/2005 ze dne 22. listopadu 2005 o prodloužení mandátu vedoucího policejní mise EU v Kinshase (KDR), EUPOL Kinshasa	57
*	Rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru EUPM/1/2005 ze dne 25. listopadu 2005 o jmenování vedoucího mise/policejního komisaře policejní mise Evropské unie (EUPM) v Bosně a Hercegovině (BiH)	58

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Standardní dovozní hodnota
0702 00 00	052	74,1
	204	51,6
	212	87,2
	999	71,0
0707 00 05	052	155,7
	204	82,1
	220	196,3
	628	155,5
	999	147,4
0709 90 70	052	149,3
	204	110,0
	999	129,7
0805 10 20	052	59,0
	204	62,2
	220	66,6
	388	33,2
	624	59,8
	999	56,2
0805 20 10	052	59,8
	204	59,3
	999	59,6
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	052	77,0
	220	36,8
	400	81,3
	464	143,2
	624	79,1
	999	83,5
0805 50 10	052	55,8
0805 50 10	999	55,8
0808 10 80	096	18,3
	400	86,7
	404	95,4
	720	69,0
	999	67,4
0808 20 50	052	138,4
	400	99,6
	720	42,4
	999	93,5

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 11 10 (1)	28,49	2,74
1701 11 90 (1)	28,49	7,29
1701 12 10 (1)	28,49	2,60
1701 12 90 (1)	28,49	6,86
1701 91 00 (2)	28,38	11,04
1701 99 10 (2)	28,38	6,52
1701 99 90 (2)	28,38	6,52
1702 90 99 (3)	0,28	0,37

	II Akty, jejichž zveřejnění není povinné
	Komise
*	Rozhodnutí Komise ze dne 14. prosince 2004 Přímé daňové pobídky společnostem, které se účastní výstav v zahraničí (oznámeno pod číslem K(2004) 4746) ( 1 )	39
*	Rozhodnutí Komise ze dne 20. července 2005 o státní podpoře Německa ve prospěch závodu na zpracování masa Greußener Salamifabrik GmbH (oznámeno pod číslem K(2005) 2725)	48

		Tiskové opravy
		Oprava nařízení Komise (ES) č. 2084/2005 ze dne 19. prosince 2005 o dovozních licencích pro produkty z hovězího a telecího masa původem z Botswany, Keni, Madagaskaru, Svazijska, Zimbabwe a Namibie (Úř. věst. L 333, 20.12.2005)	59