ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 255

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 48
30. září2005


Obsah

 

I   Akty, jejichž zveřejnění je povinné

Strana

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1552/2005 ze dne 7. září 2005 o statistikách odborného vzdělávání v podnicích ( 1 )

1

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1553/2005 ze dne 7. září 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) ( 1 )

6

 

*

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1554/2005/ES ze dne 7. září 2005, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/51/ES, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů, a rozhodnutí č. 848/2004/ES, kterým se zavádí akční program Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti žen a mužů

9

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání

11

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací ( 1 )

22

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/39/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 74/408/EHS o sedadlech, jejich ukotvení a opěrkách hlavy motorových vozidel ( 1 )

143

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/40/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 77/541/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnostních pásů a zádržných systémů motorových vozidel ( 1 )

146

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/41/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 76/115/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů motorových vozidel ( 1 )

149

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství

152

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/45/ES ze dne 7. září 2005 o vzájemném uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných členskými státy a o změně směrnice 2001/25/ES ( 1 )

160

 

 

Akty přijaté podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii

 

*

Rámcové rozhodnutí Rady 2005/667/SVV ze dne 12. července 2005 k posílení rámce trestního práva pro boj proti znečištění z lodí

164

 

 

Opravy

 

*

Zápis o opravě dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými o zpracování a předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) Úřadu pro cla a ochranu hranic ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států (Úř. věst. L 183, 20.5.2004)

168

 


 

(1)   Text s významem pro EHP.

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty, jejichž zveřejnění je povinné

30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1552/2005

ze dne 7. září 2005

o statistikách odborného vzdělávání v podnicích

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 285 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 si Evropská unie stanovila strategický cíl stát se nejkonkurenceschopnějším a nejdynamičtějším hospodářstvím na světě založeným na znalostech, schopným udržitelného hospodářského růstu, s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností.

(2)

Aby mohla Unie i nadále trvat na svém závazku stát se nejkonkurenceschopnějším a nejdynamičtějším hospodářstvím na světě založeným na znalostech, je rozhodující schopnost profesního zařazení, přizpůsobivost a mobilita občanů.

(3)

Celoživotní učení je klíčovým prvkem pro rozvoj a podporu kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků.

(4)

V závěrech Rady ze dne 5. května 2003 o referenčních úrovních průměrné evropské výkonnosti ve vzdělávání a odborné přípravě (srovnávací základy) (2) byl přijat tento srovnávací základ celoživotního učení: „Do roku 2010 by proto míra účasti na celoživotním učení měla být v Evropské unii v průměru nejméně 12,5 % u dospělých osob v produktivním věku (věková skupina 25 až 64 let)“.

(5)

Evropská rada na zasedání v Lisabonu potvrdila celoživotní učení jako základní součást evropského sociálního modelu.

(6)

Nová evropská strategie zaměstnanosti, potvrzená rozhodnutím Rady 2003/578/ES ze dne 22. července 2003 o hlavních zásadách politik zaměstnanosti členských států (3), si klade za cíl přispívat lépe k Lisabonské strategii a provádět ucelené a komplexní strategie celoživotního učení.

(7)

Při uplatňování tohoto nařízení by se měl brát v úvahu pojem „osob znevýhodněných na trhu práce“ uvedený v hlavních zásadách politik zaměstnanosti členských států.

(8)

Zvláštní pozornost by se měla věnovat odbornému vzdělávání na pracovišti a v pracovní době jako dvěma stěžejním prvkům celoživotního učení.

(9)

Srovnatelné statistické informace na úrovni Společenství, se zvláštním ohledem na odborné vzdělávání v podnicích, jsou významné pro rozvoj strategií celoživotního učení a pro monitorování pokroku jejich provádění.

(10)

Sestavování specifických statistik Společenství se řídí pravidly stanovenými v nařízení Rady (ES) č. 322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství (4).

(11)

Předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, se řídí pravidly stanovenými v nařízení (ES) č. 322/97 a v nařízení Rady (Euratom, EHS) č. 1588/90 ze dne 11. června 1990 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství (5).

(12)

Nařízení Komise (ES) č. 831/2002 ze dne 17. května 2002, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství, pokud jde o přístup k důvěrným údajům pro vědecké účely (6), stanovilo podmínky, podle kterých je možné povolit přístup k důvěrným údajům předávaným určitému orgánu Společenství.

(13)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vypracování společných statistických norem, které umožní sestavení harmonizovaných údajů o odborném vzdělávání v podnicích, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(14)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7). Tato opatření by měla vzít v úvahu možnosti dostupné v členských státech při shromažďování a zpracování údajů.

(15)

Výbor pro statistické programy byl konzultován v souladu s článkem 3 rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom ze dne 19. června 1989, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (8),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení vytváří společný rámec pro vypracování statistik Společenství týkajících se odborného vzdělávání v podnicích.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1.

„podnikem“ podnik, jak je definován v nařízení Rady (EHS) č. 696/93 ze dne 15. března 1993 o statistických jednotkách pro účely statistického zjišťování a analýzy hospodářství ve Společenství (9);

2.

„NACE rev. 1.1“ společná statistická klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství, jak je zavedena nařízením Rady (EHS) č. 3037/90 ze dne 9. října 1990 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství (10).

Článek 3

Shromažďované údaje

1.   Členské státy shromažďují údaje za účelem vypracování statistik Společenství pro analýzu dalšího odborného vzdělávání v podnicích v těchto oblastech:

a)

politika a strategie v oblasti odborného vzdělávání v podnicích v rámci rozvíjení schopností jejich pracovníků;

b)

řízení, organizace a formy dalšího odborného vzdělávání v podnicích;

c)

úloha sociálních partnerů při zabezpečování všech hledisek dalšího odborného vzdělávání na pracovišti;

d)

přístup k dalšímu odbornému vzdělávání, jeho rozsah a obsah, zejména v kontextu ekonomické činnosti a velikosti podniku;

e)

zvláštní opatření v oblasti dalšího odborného vzdělávání v podnicích pro zlepšení schopností jejich pracovníků, pokud jde o informační a komunikační technologie;

f)

možnosti zaměstnanců malých a středních podniků, pokud jde o přístup k dalšímu odbornému vzdělávání a získávání nové kvalifikace a o konkrétní potřeby malých a středních podniků při zabezpečování odborné přípravy;

g)

účinky veřejných opatření na další odborné vzdělávání v podnicích;

h)

rovné příležitosti přístupu k dalšímu odbornému vzdělávání v podnicích pro všechny zaměstnance, zejména s ohledem na pohlaví a na zvláštní věkové skupiny;

i)

zvláštní opatření v oblasti dalšího odborného vzdělávání pro osoby znevýhodněné na trhu práce;

j)

opatření v oblasti dalšího odborného vzdělávání uzpůsobená různým typům pracovních smluv;

k)

výdaje na další odborné vzdělávání: úrovně a zdroje financování, pobídky pro další odborné vzdělávání; a

l)

postupy hodnocení a monitorování podniků, pokud jde o další odborné vzdělávání.

2.   Členské státy shromažďují zvláštní údaje o počátečním odborném vzdělávání v podnicích o:

a)

účastnících počátečního odborného vzdělávání; a

b)

celkových výdajích na počáteční odborné vzdělávání.

Článek 4

Oblast působnosti statistik

Statistiky odborného vzdělávání v podnicích se týkají minimálně veškerých ekonomických činností definovaných v sekci C až K a O klasifikace NACE rev. 1.1.

Článek 5

Statistické jednotky

1.   Pro shromažďování údajů se jako statistická jednotka použije podnik provádějící jednu z ekonomických činností uvedených v článku 4 nebo zaměstnávající nejméně 10 zaměstnanců.

2.   S ohledem na zvláštní vnitrostátní rozdělení podniků podle velikosti a na vývoj potřeb dané politiky mohou členské státy rozšířit definici statistické jednotky ve své zemi. Komise může rovněž rozhodnout o rozšíření definice v souladu s postupem uvedeným v čl. 14 odst. 2, pokud by takové rozšíření podstatně zlepšilo reprezentativnost a kvalitu výsledků zjišťování v dotčených členských státech.

Článek 6

Zdroje údajů

1.   Členské státy získají požadované údaje buď ze zjišťování v podnicích, nebo kombinací zjišťování v podnicích a jiných zdrojů, přičemž uplatní zásady sníženého zatížení respondentů a zjednodušení správních postupů.

2.   Členské státy stanoví způsoby, jakými podniky odpovídají na zjišťování.

3.   V rámci zjišťování se podniky vyzvou, aby poskytovaly správné a úplné údaje ve stanovených lhůtách.

4.   Pro doplnění shromažďovaných údajů přicházejí v úvahu také jiné zdroje, včetně správních údajů, pokud jsou takové zdroje vhodné s ohledem na jejich význam a dodržení lhůt.

Článek 7

Ukazatele zjišťování

1.   Zjišťování se provádí metodou výběrového zjišťování.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby údaje, které předávají, odrážely strukturu základního souboru statistických jednotek. Zjišťování se provede tak, aby bylo na úrovni Společenství umožněno členění výsledků minimálně v těchto kategoriích:

a)

ekonomické činnosti podle klasifikace NACE rev. 1.1; a

b)

velikost podniků.

3.   Požadavky na výběr šetřených jednotek a na přesnost, velikost výběrového souboru, který musí splňovat tyto požadavky, jakož i podrobné specifikace kategorií NACE rev. 1.1 a velikostních kategorií, na které se výsledky mohou členit, se stanoví postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 8

Koncepce zjišťování

1.   V zájmu snížení zatížení respondentů umožní koncepce zjišťování přizpůsobit shromažďování údajů s ohledem na:

a)

podniky s odborným vzděláváním a podniky bez odborného vzdělávání; a

b)

různé formy odborného vzdělávání.

2.   Zvláštní údaje, které budou shromažďovány s ohledem na podniky s odborným vzděláváním a bez odborného vzdělávání a na různé formy odborného vzdělávání, se stanoví postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 9

Kontrola kvality a podávání zpráv o kvalitě

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění kvality údajů, které předávají.

2.   Nejpozději dvacet jedna měsíců po konci každého sledovaného období uvedeného v článku 10 předloží členské státy Komisi (Eurostatu) zprávu o kvalitě obsahující veškeré informace a údaje požadované pro ověření kvality předkládaných údajů. Zprávy uvedou případné odchylky od metodických požadavků.

3.   Na základě zpráv uvedených v odstavci 2 vyhodnotí Komise (Eurostat) kvalitu předávaných údajů se zvláštním ohledem na zajištění porovnatelnosti údajů mezi členskými státy.

4.   Požadavky na kvalitu údajů shromažďovaných a předávaných pro statistiky Společenství týkající se odborného vzdělávání v podnicích, strukturu zpráv o kvalitě uvedených v odstavci 2 a veškerá opatření nutná pro vyhodnocení nebo zlepšení kvality údajů se stanoví postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 10

Sledované období a periodicita

1.   Sledované období, jehož se má shromažďování údajů týkat, je jeden kalendářní rok.

2.   Komise určí postupem podle čl. 14 odst. 2 první sledovaný rok, pro který se budou údaje shromažďovat.

3.   Členské státy shromažďují údaje jednou za pět let.

Článek 11

Předávání údajů

1.   Členské státy a Komise podporují ve svých oblastech působnosti podmínky pro zvýšené využívání elektronického shromažďování údajů, elektronického přenosu údajů a automatického zpracování údajů.

2.   Členské státy předávají Komisi (Eurostatu) individuální údaje o podnicích podle stávajících ustanovení Společenství o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, stanovená v nařízeních (ES) č. 322/97 a (Euratom, EHS) č. 1588/90. Členské státy zajistí, aby předávané údaje neumožňovaly přímou identifikaci statistických jednotek.

3.   Členské státy předávají údaje v elektronické podobě v příslušném technickém formátu a v souladu s normou pro výměnu údajů, které se stanoví postupem podle čl. 14 odst. 2.

4.   Členské státy předávají úplné a správné údaje nejpozději do osmnácti měsíců po skončení každého sledovaného roku.

Článek 12

Zpráva o provádění

1.   Do 20. října 2010 a po konzultaci s Výborem pro statistické programy předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení. Tato zpráva zejména:

a)

vyhodnotí dosažený přínos vypracovaných statistik pro Společenství, členské státy a uživatele v poměru k zatížení respondentů; a

b)

určí oblasti možného zlepšení a změn, které jsou z hlediska získaných výsledků považované za nutné.

2.   Po předložení zprávy může Komise navrhnout opatření ke zlepšení provádění tohoto nařízení.

Článek 13

Prováděcí opatření

Opatření nezbytná k provádění tohoto nařízení, včetně opatření přijatých za účelem zohlednění hospodářského a technického vývoje, pokud jde o shromažďování, přenos a zpracování údajů, se přijmou postupem podle čl. 14 odst. 2.

Článek 14

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro statistické programy.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 15

Financování

1.   Komise poskytne finanční příspěvek členským státům na pokrytí nákladů vzniklých při shromažďování, zpracování a přenosu údajů v prvním sledovaném roce, za který se vypracovávají statistiky Společenství stanovené tímto nařízením.

2.   Výše finančního příspěvku se stanoví jako část příslušného každoročního rozpočtového procesu. Rozpočtový orgán stanoví rozpočtové prostředky, které budou k dispozici.

3.   Při provádění tohoto nařízení může Komise využívat odborníků a organizací technické pomoci, přičemž financování těchto služeb může být zajištěno z celkového finančního rámce stanoveného pro toto nařízení. Komise může organizovat semináře, kolokvia nebo jiná setkání odborníků, která mohou napomoci provádění tohoto nařízení, a může přijímat vhodná opatření v oblasti informací, publikace a rozšiřování.

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), rozhodnutí Rady ze dne 27. června 2005.

(2)  Úř. věst. C 134, 7.6.2003, s. 3.

(3)  Úř. věst. L 197, 5.8.2003, s. 13.

(4)  Úř. věst. L 52, 22.2.1997, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(5)  Úř. věst. L 151, 15.6.1990, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003.

(6)  Úř. věst. L 133, 18.5.2002, s. 7.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(8)  Úř. věst. L 181, 28.6.1989, s. 47.

(9)  Úř. věst. L 76, 30.3.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003.

(10)  Úř. věst. L 293, 24.10.1990, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003.


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/6


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1553/2005

ze dne 7. září 2005,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 285 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1177/2003 ze dne 16. června 2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) (2) vytváří společný rámec pro systematickou tvorbu statistiky Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek zahrnující srovnatelné a včasné průřezové a panelové údaje o příjmech a o stupni a struktuře chudoby a sociálního vyloučení na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství.

(2)

V důsledku přistoupení nových členských států k Evropské unii dne 1. května 2004 je třeba rozšířit přílohu II nařízení (ES) č. 1177/2003, protože tato příloha stanoví pro každý členský stát minimální efektivní velikost výběrového souboru vyžadovaného podle systému EU-SILC.

(3)

Rovněž se zdá, že většina nových a několik stávajících členských států potřebuje delší dobu pro přizpůsobení svých systémů harmonizovaným metodám a definicím použitým k tvorbě statistiky Společenství.

(4)

Nařízení (ES) č. 1177/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1177/2003 se mění takto:

1.

V článku 4 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

2.   „Odchylně od odstavce 1 mohou Česká republika, Německo, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko a Spojené království zahájit sběr ročních průřezových a panelových údajů v roce 2005.

Toto povolení je podmíněno tím, že uvedené členské státy zašlou srovnatelné údaje za rok 2004 za společné průřezové ukazatele Evropské unie, které byly přijaty Radou před 1. lednem 2003 v rámci otevřené metody koordinace a které lze získat nástrojem EU-SILC.“

2.

V článku 13 se doplňují nové odstavce, které znějí:

4.   „Odchylně od odstavce 1 obdrží Estonsko od Společenství finanční příspěvek na úhradu nákladů na práce spojené se sběrem údajů pro první čtyři roky od roku 2005.

5.   Financování pro rok 2007 musí být ještě zajištěno budoucím programem Společenství.“

3.

Příloha II se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 10. května 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005.

(2)  Úř. věst. L 165, 3.7.2003, s. 1.


PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA II

MINIMÁLNÍ EFEKTIVNÍ VELIKOST VÝBĚROVÉHO SOUBORU

 

Domácnosti

Dotazované osoby ve věku 16 a více let

Průřezový

Panelový

Průřezový

Panelový

1

2

3

4

Členské státy EU

Belgie

4 750

3 500

8 750

6 500

Česká republika

4 750

3 500

10 000

7 500

Dánsko

4 250

3 250

7 250

5 500

Německo

8 250

6 000

14 500

10 500

Estonsko

3 500

2 750

7 750

5 750

Řecko

4 750

3 500

10 000

7 250

Španělsko

6 500

5 000

16 000

12 250

Francie

7 250

5 500

13 500

10 250

Irsko

3 750

2 750

8 000

6 000

Itálie

7 250

5 500

15 500

11 750

Kypr

3 250

2 500

7 500

5 500

Lotyšsko

3 750

2 750

7 650

5 600

Litva

4 000

3 000

9 000

6 750

Lucembursko

3 250

2 500

6 500

5 000

Maďarsko

4 750

3 500

10 250

7 750

Malta

3 000

2 250

7 000

5 250

Nizozemsko

5 000

3 750

8 750

6 500

Rakousko

4 500

3 250

8 750

6 250

Polsko

6 000

4 500

15 000

11 250

Portugalsko

4 500

3 250

10 500

7 500

Slovinsko

3 750

2 750

9 000

6 750

Slovensko

4 250

3 250

11 000

8 250

Finsko

4 000

3 000

6 750

5 000

Švédsko

4 500

3 500

7 500

5 750

Spojené království

7 500

5 750

13 750

10 500

Celkem členské státy EU

121 000

90 750

250 150

186 850

Island

2 250

1 700

3 750

2 800

Norsko

3 750

2 750

6 250

4 650

Celkem včetně Islandu a Norska

127 000

95 200

260 150

194 300

Poznámka: Odkaz se týká efektivní velikosti výběrového souboru, což je velikost vyžadovaná v případě, že šetření je založeno na použití prostého náhodného výběrového souboru (efektivnost výběrového souboru šetření ve vztahu k proměnné ‚míra rizika chudoby‘ = 1,0). Skutečné velikosti výběrového souboru budou muset být větší úměrně překročení efektivnosti výběrového souboru 1,0 a kompenzovat neposkytnutí odpovědi všeho druhu. Velikost výběrového souboru navíc odpovídá počtu platných domácností, jimiž jsou domácnosti, za které a za jejichž všechny členy byly získány všechny nebo téměř všechny požadované údaje.“


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/9


ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1554/2005/ES

ze dne 7. září 2005,

kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/51/ES, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů, a rozhodnutí č. 848/2004/ES, kterým se zavádí akční program Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti žen a mužů

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 13 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rada rozhodnutím 2001/51/ES (2) zavedla akční program týkající se rámcové strategie Společenství pro rovnost žen a mužů za účelem lepšího pochopení otázek týkajících se rovnosti žen a mužů, podpory a šíření hodnot a postupů, na kterých se zakládá rovnost žen a mužů, a rozvíjení způsobilosti příslušných činitelů účinně podporovat rovnost žen a mužů.

(2)

Evropský parlament a Rada rozhodnutím č. 848/2004/ES (3) zavedly akční program Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti žen a mužů s cílem podporovat činnost organizací, jejichž stávající program činnosti nebo určitá opatření slouží všeobecnému evropskému zájmu v oblasti rovnosti žen a mužů nebo sledují cíl, který je součástí politiky Evropské unie v této oblasti.

(3)

Oba programy končí dne 31. prosince 2005. Vzhledem k cílům stanoveným v článku 13 Smlouvy je nezbytné zajistit pokračování politiky Společenství na podporu rovnosti žen a mužů.

(4)

Uvedené programy je třeba prodloužit o roční přechodné období, dokud nebude zaveden nový víceletý rámcový program pro financování akcí v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí pro období 2007 — 2013, který bude obsahovat část věnovanou rovnosti žen a mužů.

(5)

Rozhodnutí 2001/51/ES bylo založeno na článku 13 Smlouvy. Po změnách zavedených Niceskou smlouvou však zvláštní právní základ pro přijímání podpůrných opatření Společenství, která mají přispět k potírání diskriminace, představuje čl. 13 odst. 2. Proto je vhodné založit změnu rozhodnutí 2001/51/ES na čl. 13 odst. 2,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí 2001/51/ES se mění takto:

1.

V článku 1 se datum „31. prosince 2005“ nahrazuje datem „31. prosince 2006“.

2.

V článku 11 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční referenční částka pro provádění tohoto programu pro období 2001 — 2006 činí 61,5 milionů EUR.“

Článek 2

Rozhodnutí č. 848/2004/ES se mění takto:

1.

V čl. 1 odst. 3 se datum „31. prosince 2005“ nahrazuje datem „31. prosince 2006“.

2.

V článku 6 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční rámec pro provádění tohoto programu pro období 2004 — 2006 činí 3,3 milionů EUR.“

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 26. května 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005.

(2)  Úř. věst. L 17, 19.1.2001, s. 22.

(3)  Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 18. Rozhodnutí opravené v Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 7.


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/11


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/35/ES

ze dne 7. září 2005

o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci Výboru regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Politika Společenství pro námořní bezpečnost je zaměřena na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí a je založena na porozumění, že všechny strany zúčastněné na námořní přepravě zboží odpovídají za to, že lodě používané ve vodách Společenství splňují platná pravidla a normy.

(2)

Příslušné normy pro vypouštění znečišťujících látek z lodí jsou ve všech členských státech založeny na úmluvě Marpol 73/78; tato pravidla jsou však denně ignorována velkým množstvím lodí plujících ve vodách Společenství, aniž by byla činěna nápravná opatření.

(3)

Provádění úmluvy Marpol 73/78 se mezi členskými státy liší, a je proto třeba je harmonizovat na úrovni Společenství; značné rozdíly vykazuje zejména postup členských států při ukládání sankcí za vypouštění znečišťujících látek z lodí.

(4)

Odrazující opatření tvoří nedílnou součást politiky Společenství pro námořní bezpečnost, neboť zajišťují vazbu mezi odpovědností každé ze stran zúčastněné na námořní přepravě znečišťujícího zboží a jejich vystavením sankcím; je proto třeba účinných, odrazujících a přiměřených sankcí, aby bylo dosaženo účinné ochrany životního prostředí.

(5)

Za tímto účelem je nezbytné sblížit pomocí řádných právních nástrojů stávající právní předpisy, zejména přesné vymezení daného protiprávního jednání a případů vynětí a minimální pravidla pro sankce, odpovědnost a jurisdikci.

(6)

Tato směrnice je doplněna podrobnými ustanoveními o trestných činech a sankcích a dalšími ustanoveními uvedenými v rámcovém rozhodnutí Rady 2005/667/SVV ze dne 12. července 2005 k posílení trestněprávního rámce výkonu práva v oblasti znečištění z lodí (3).

(7)

Ani mezinárodní režim občanskoprávní odpovědnosti a náhrady škody za znečištění ropnými látkami, ani režim týkající se znečištění jinými nebezpečnými nebo jedovatými látkami nezajišťuje dostatečný odrazující účinek, aby odradil strany zúčastněné na námořní přepravě nebezpečných nákladů od využívání postupů, které nesplňují normy; požadovaných odrazujících účinků lze dosáhnout pouze zavedením sankcí použitelných na každou osobu, která způsobí znečištění moře nebo k němu přispěje; sankce by měly být použitelné nejen na majitele nebo velitele lodě, ale také na majitele nákladu, klasifikační společnost nebo jakoukoli jinou zúčastněnou osobu.

(8)

Vypouštění znečišťujících látek z lodí by mělo být považováno za protiprávní jednání, pokud bylo spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti. Toto protiprávní jednání je považováno za trestný čin podle rámcového rozhodnutí 2005/667/SVV, kterým se doplňuje tato směrnice, a to za okolností, jež toto rozhodnutí stanoví.

(9)

Sankce za vypouštění znečišťujících látek z lodí nesouvisejí s občanskoprávní odpovědností dotyčných stran, a nepodléhají tak žádným pravidlům pro omezení nebo přenos občanskoprávní odpovědnosti ani neomezují účinnou náhradu obětem případů znečištění.

(10)

Je třeba další účinné spolupráce mezi členskými státy pro včasné zjišťování případů vypouštění znečišťujících látek z lodí a určování pachatelů. Z tohoto důvodu má Evropská agentura pro námořní bezpečnost, která byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 (4), klíčovou úlohu při spolupráci s členskými státy na rozvoji technických řešení a při poskytování technické pomoci v souvislosti s prováděním této směrnice a při napomáhání Komisi při výkonu jakéhokoli úkolu v souvislosti s účinným prováděním této směrnice, který Komisi přísluší.

(11)

Aby bylo možné lépe předcházet znečištění moří a bojovat s ním, měla by být zesílena součinnost mezi orgány odpovědnými za prosazování předpisů, jako jsou vnitrostátní pobřežní stráže. V této souvislosti by Komise měla vypracovat studii proveditelnosti o evropské pobřežní stráži pověřené předcházením znečištění a reakcí na něj a jasně uvést náklady a přínosy. Na tuto studii by měl případně navázat návrh o evropské pobřežní stráži.

(12)

Existují-li jasné objektivní důkazy vypouštění, které způsobuje nebo hrozí způsobit značnou škodu, měly by členské státy předložit věc svým příslušným orgánům za účelem zahájení řízení podle článku 220 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

(13)

Prosazování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu (5) je spolu s touto směrnicí rozhodujícím nástrojem v rámci souboru opatření na předcházení znečištění z lodí.

(14)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (6).

(15)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zahrnutí mezinárodních norem, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a stanovení trestních či správních sankcí za jejich porušení, aby byla dosažena vysoká úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí při námořní dopravě, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a může jich být proto z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedených cílů nezbytné.

(16)

Tato směrnice plně respektuje Listinu základních práv Evropské unie; každé osobě podezřelé ze spáchání protiprávního činu musí být zaručeno spravedlivé a nestranné projednání a sankce musí být přiměřená,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účel

1.   Účelem této směrnice je začlenit mezinárodní normy, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a zajistit, aby osoby odpovědné za vypouštění podléhaly odpovídajícím sankcím uvedeným v článku 8, aby byla zlepšena námořní bezpečnost a zvýšena ochrana mořského prostředí před znečištěním z lodí.

2.   Tato směrnice nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

1.

„úmluvou Marpol 73/78“ rozumí Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 a protokol k této úmluvě z roku 1978, v platném znění;

2.

„znečišťujícími látkami“ rozumějí látky zahrnuté v přílohách I (ropné látky) a II (jedovaté kapalné látky volně ložené) úmluvy Marpol 73/78;

3.

„vypouštěním“ rozumí jakékoli vypuštění z lodi podle článku 2 úmluvy Marpol 73/78;

4.

„lodí“ rozumí námořní plavidlo bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, jakéhokoli typu, provozované v mořském prostředí a zahrnuje křídlové čluny, vznášedla, ponorky a plovoucí zařízení.

Článek 3

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se v souladu s mezinárodním právem vztahuje na vypouštění znečišťujících látek:

a)

ve vnitřních vodách členského státu, včetně přístavů, a to v míře, v jaké je použitelný režim úmluvy Marpol;

b)

v teritoriálních vodách členského státu;

c)

v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního režimu, jak je stanoveno v části III oddílu 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a to v rozsahu, v jakém členský stát vykonává jurisdikci nad takovými průlivy;

d)

ve výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně členského státu, zřízené v souladu s mezinárodním právem; a

e)

na volném moři.

2.   Tato směrnice se vztahuje na vypouštění znečišťujících látek z jakékoli lodi bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, s výjimkou válečných lodí, pomocných válečných plavidel nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a v současné době vyžívaných pouze pro vládní neobchodní účely.

Článek 4

Protiprávní jednání

Členské státy zajistí, aby vypouštění znečišťujících látek z lodí v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 bylo považováno za protiprávní jednání, je-li spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti. Toto protiprávní jednání je považováno za trestný čin podle rámcového rozhodnutí 2005/667/SVV, kterým se doplňuje tato směrnice, a to za okolností, jež toto rozhodnutí stanoví.

Článek 5

Výjimky

1.   Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 se nepovažuje za protiprávní jednání, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 9, pravidle 10 nebo pravidle 11 písm. a) nebo c) nebo v příloze II pravidle 5 nebo pravidle 6 písm. a) nebo c) úmluvy Marpol 73/78.

2.   Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e) se nepovažuje za protiprávní jednání majitele, velitele nebo posádky jednající na rozkaz velitele, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. b) nebo v příloze II pravidle 6 písm. b) úmluvy Marpol 73/78.

Článek 6

Donucovací opatření ve vztahu k lodím v přístavu členského státu

1.   Pokud na základě nesrovnalostí nebo informací vznikne podezření, že loď kotvící dobrovolně v přístavu nebo pobřežním terminálu členského státu vypouštěla nebo vypouští znečišťující látky v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1, zajistí daný členský stát provedení příslušné inspekce v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, přičemž zohlední příslušné obecné zásady přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO).

2.   Pokud inspekce podle odstavce 1 odhalí skutečnosti, které by mohly naznačovat protiprávní jednání ve smyslu článku 4, jsou informovány příslušné orgány daného členského státu a státu vlajky.

Článek 7

Donucovací opatření pobřežních států ve vztahu k proplouvajícím lodím

1.   Pokud existuje podezření na vypouštění znečišťujících látek v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) nebo e) a pokud loď, která je podezřelá z vypouštění nepřipluje do přístavu členského státu, který má informace o tomto vypouštění, použije se tento postup:

a)

je-li další přístav, kam loď připluje, v jiném členském státě, dané členské státy úzce spolupracují při inspekci podle čl. 6 odst. 1 a při rozhodování o vhodných opatřeních ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění;

b)

je-li další přístav, kam loď připluje, ve státě mimo Společenství, členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby další přístav, kam loď připluje, byl informován o podezření z vypouštění, a požádá stát dalšího přístavu, aby přijal vhodná opatření ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění.

2.   Pokud existují jasné objektivní důkazy, že se loď plující v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d) dopustila v oblasti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. d) protiprávního jednání, jehož následkem bylo vypouštění, které způsobilo nebo hrozilo způsobit významné poškození pobřeží nebo souvisejících zájmů daného členského státu, nebo jakéhokoli jiného zdroje v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d), uvedený stát s výhradou části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, je-li to odůvodněno důkazy, předloží věc svým příslušným orgánům s cílem zahájit v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy řízení, včetně zadržení lodi.

3.   V každém případě jsou informovány orgány státu vlajky.

Článek 8

Sankce

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby protiprávní jednání podle článku 4 podléhala účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které mohou zahrnovat trestní nebo správní sankce.

2.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření pro zajištění toho, aby byly sankce uvedené v odstavci 1 uplatněny na jakoukoli osobu, která je shledána odpovědnou za protiprávní jednání podle článku 4.

Článek 9

Soulad s mezinárodním právem

Členské státy uplatňují ustanovení této směrnice bez jakékoli formálního nebo skutečného rozlišování mezi cizími loděmi a v souladu s platným mezinárodním právem, včetně části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a bez odkladu oznamují státu vlajky daného plavidla a jakémukoli jinému dotčenému státu opatření přijatá v souladu s touto směrnicí.

Článek 10

Doplňující opatření

1.   Pro účely této směrnice členské státy a Komise případně úzce spolupracují s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost s ohledem na akční program reakce na havarijní nebo záměrné znečištění moře stanovený rozhodnutím č. 2850/2000/ES (7) a případně s ohledem na provádění směrnice 2000/59/ES za účelem:

a)

vývoje nezbytných informačních systémů požadovaných pro účinné provádění této směrnice;

b)

stanovení společných postupů a obecných zásad těch, které existují na mezinárodní úrovni, zejména pro

monitorování a včasnou identifikaci lodí vypouštějících znečišťující látky v rozporu s touto směrnicí, včetně případného monitorovacího zařízení na palubě,

spolehlivé metody vysledování znečišťujících látek v moři k určité lodi a

účinné prosazování této směrnice.

2.   V souladu se svými úkoly vymezenými nařízením (ES) č. 1406/2002 Evropská agentura pro námořní bezpečnost:

a)

spolupracuje s členskými státy na rozvoji technických řešení a při poskytování technické pomoci v souvislosti s prováděním této směrnice, a to při činnostech jako je zpětné sledování vypouštění pomocí družicového sledování a dohledu;

b)

napomáhá Komisi při provádění této směrnice včetně případných návštěv členských států podle článku 3 nařízení (ES) č. 1406/2002.

Článek 11

Studie proveditelnosti

Komise předloží do konce roku 2006 Evropskému parlamentu a Radě studii proveditelnosti o evropské pobřežní stráži pověřené předcházením znečištění a reakcí na něj a jasně uvede náklady a přínosy.

Článek 12

Podávání zpráv

Členské státy podávají Komisi každé tři roky zprávu o uplatňování této směrnice příslušnými orgány. Na základě těchto zpráv Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu Společenství. V této zprávě Komise posoudí mimo jiné potřebnost revize nebo rozšíření oblasti působnosti této směrnice. Popíše také vývoj související judikatury v členských státech a zváží možnost vytvoření veřejné databáze obsahující tuto judikaturu.

Článek 13

Postup ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (8).

2.   Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

Článek 14

Poskytování informací

Komise pravidelně informuje výbor zřízený článkem 4 rozhodnutí č. 2850/2000/ES o všech navrhovaných opatřeních nebo jiných vhodných činnostech týkajících se reakce na znečištění moří.

Článek 15

Postup pro přijímání změn

COSS může v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 2099/2002 a postupem podle článku 13 této směrnice vyjmout změny úmluvy Marpol 73/78 z oblasti působnosti této směrnice.

Článek 16

Provádění

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. března 2007 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 17

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 18

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 72.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. ledna 2004 (Úř. věst. C 92 E, 16.4.2004, s. 77), společný postoj Rady ze dne 7. října 2004 (Úř. věst. C 25 E, 1.2.2005, s. 29), postoj Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005.

(3)  Viz s. 164 v tomto čísle Úředního věstníku.

(4)  Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 724/2004 (Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 1).

(5)  Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81. Směrnice ve znění směrnice 2002/84/ES (Úř. věst L 324, 29.11.2002, s. 53).

(6)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(7)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2850/2000/ES ze dne 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 1). Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12).

(8)  Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 415/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 10).


PŘÍLOHA

Shrnutí pravidel úmluvy Marpol 73/78 o vypouštění, která se vztahují na vypouštění ropných látek a jedovatých kapalných látek podle čl. 2 odst. 2, pro informativní účely

Část I: Ropné látky (Marpol 73/78, příloha I)

Pro účely přílohy I úmluvy Marpol 73/78 se „ropnými látkami“ rozumí ropa v jakékoli formě, včetně surové ropy, palivové ropy, kalů, ropného odpadu a rafinovaných produktů (jiných než petrochemických produktů, které jsou předmětem přílohy II úmluvy Marpol 73/78) a „ropnou směsí“ se rozumí směs s jakýmkoliv obsahem ropy.

Výňatek z příslušných ustanovení přílohy I úmluvy Marpol 73/78:

 

Pravidlo 9: Kontrola vypouštění ropných látek

1.

S výhradou pravidel 10 a 11 této přílohy a odstavce 2 tohoto pravidla je zakázáno jakékoli vypouštění ropných látek nebo ropných směsí z lodí, na které se vztahuje tato příloha, do moře, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

pro ropný tanker, kromě případů stanovených v písmeni b) tohoto odstavce:

i)

tanker se nenachází ve zvláštní oblasti;

ii)

tanker se nachází více než 50 námořních mil od nejbližší pevniny;

iii)

tanker pluje;

iv)

okamžitá rychlost vypouštění ropných látek nepřesahuje 30 litrů na jednu námořní míli;

v)

celkové množství ropných látek vypuštěných do moře nepřesahuje pro stávající tankery 1/15 000 celkového množství daného nákladu, jehož součástí byly vypuštěné zbytky, a pro nové tankery 1/30 000 celkového množství daného nákladu, jehož součástí byly vypuštěné zbytky, a

vi)

tanker má v provozu systém monitorování a kontroly vypouštění ropných látek a sběrnou nádrž podle požadavků pravidla 15 této přílohy.

b)

z lodi o hrubé prostornosti 400 tun a vyšší, jiné než ropný tanker, a ze stok strojovny, kromě stok nákladových čerpacích stanic, ropného tankeru, pokud nejsou smíchány se zbytky ropných látek z nákladu:

i)

loď se nenachází ve zvláštní oblasti;

ii)

loď pluje;

iii)

obsah ropných látek ve vypouštěném roztoku bez ředění nepřesahuje 15/1 000 000; a

iv)

loď má v provozu [monitorovací, kontrolní a filtrovací zařízení] podle požadavků pravidla 16 této přílohy.

2.

V případě lodi o hrubé prostornosti méně než 400 tun, jiné než ropný tanker, a mimo zvláštní oblast, správa [státu vlajky] zajistí, aby byla vybavena, v praktické a odůvodněné míře, zařízením k zajištění uložení zbytků ropných látek na palubě a jejich vypuštění do přístavních zařízení pro příjem odpadu nebo do moře v souladu s požadavky odst. 1 písm. b) tohoto pravidla.

3.

[…]

4.

Ustanovení odstavce 1 tohoto pravidla se nevztahují na vypouštění čistého nebo segregovaného balastu nebo nezpracovaných ropných směsí, které bez ředění mají obsah ropných látek nejvýše 15/1 000 000 a které nepocházejí ze stok nákladových čerpacích stanic a nejsou smíchány se zbytky ropných látek z nákladu.

5.

Nic, co se vypouští do moře, nesmí obsahovat chemické nebo jiné látky v množstvích nebo koncentracích, které jsou nebezpečné pro mořské prostředí, nebo chemické nebo jiné látky použité k obcházení podmínek vypouštění stanovených tímto pravidlem.

6.

Zbytky ropných látek, které nelze vypouštět do moře v souladu s odstavci 1, 2 a 4 tohoto pravidla, jsou ponechány na palubě nebo vypouštěny do přístavních zařízení pro příjem odpadu.

7.

[…]

 

Pravidlo 10: Způsoby zabránění znečištění ropnými látkami z lodí plujících ve zvláštních oblastech

1.

Pro účely této přílohy se zvláštními oblastmi rozumí oblast Středozemního moře, oblast Baltského moře, oblast Černého moře, oblast Rudého moře, „oblast Perského zálivu“, oblast Adenského zálivu, oblast Antarktidy a severozápadní evropské vody, [jak je dále vymezeno a specifikováno]

2.

S výhradou ustanovení pravidla 11 této přílohy:

a)

Ve zvláštních oblastech je zakázáno jakékoli vypouštění ropy nebo ropných látek do moře z ropného tankeru a jakékoli lodi o hrubé prostornosti 400 tun a vyšší, jiné než ropný tanker. […]

b)

[…] Ve zvláštních oblastech je zakázáno jakékoli vypouštění ropy nebo ropné směsi do moře z lodi o hrubé prostornosti menší než 400 tun, jiné než ropný tanker, kromě případů, kdy obsah ropných látek ve vypouštěném roztoku bez ředění nepřesahuje 15/1 000 000.

3.

a)

Ustanovení odstavce 2 tohoto pravidla se nevztahují na vypouštění čistého nebo segregovaného balastu.

b)

Ustanovení odst. 2 písm. a) tohoto pravidla se nevztahuje na vypouštění zpracované stokové vody ze strojovny, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

i)

stoková voda nepochází ze stok nákladových čerpacích stanic;

ii)

stoková voda není smíchána se zbytky ropných látek z nákladu;

iii)

loď pluje;

iv)

obsah ropných látek ve vypouštěném roztoku bez ředění nepřesahuje 15/1 000 000;

v)

loď má v provozu zařízení pro filtrování ropných látek v souladu s odstavcem 5 pravidla 16 této přílohy; a

vi)

filtrovací systém je vybaven vypínacím zařízením, které zajišťuje automatické zastavení vypouštění, pokud obsah ropných látek ve vypouštěném roztoku přesáhne 15/1 000 000.

4.

a)

Nic, co se vypouští do moře, nesmí obsahovat chemické nebo jiné látky v množstvích nebo koncentracích, které jsou nebezpečné pro mořské prostředí, nebo chemické nebo jiné látky použité k obcházení podmínek vypouštění stanovených tímto pravidlem.

b)

Zbytky ropných látek, které nelze vypouštět do moře v souladu s odstavcem 2 nebo 3 tohoto pravidla, jsou ponechány na palubě nebo vypouštěny do přístavních zařízeních pro příjem odpadu.

5.

Nic v tomto pravidle nebrání lodi na cestě, jejíž pouze část je ve zvláštní oblasti, aby vypouštěla mimo zvláštní oblast v souladu s pravidlem 9 této přílohy.

6.

[…]

7.

[…]

8.

[…]

 

Pravidlo 11: Výjimky

 

Pravidla 9 a 10 této přílohy se nevztahují na:

a)

vypouštění ropných látek nebo ropné směsi do moře v případě nutnosti zajištění bezpečnosti lodi nebo záchrany života na moři; nebo

b)

vypouštění ropných látek nebo ropné směsi do moře následkem poškození lodi nebo jejího vybavení:

i)

pokud byla přijata všechna důvodná bezpečnostní opatření po vzniku poškození nebo objevení vypouštění za účelem zabránění nebo minimalizace vypouštění a

ii)

kromě případů, kdy se majitel nebo velitel dopustili buď jednání s úmyslem způsobit škodu, nebo z nedbalosti s vědomím, že pravděpodobně vznikne škoda; nebo

c)

vypouštění látek obsahujících ropné látky do moře, schválené správou [státu vlajky], při použití v boji proti zvláštním havarijním znečištěním za účelem minimalizace škod způsobených znečištěním. Jakékoli takové vypouštění podléhá schválení vlády, v jejíž jurisdikci se zamýšlené vypouštění uskuteční.

Část II: Jedovaté kapalné látky (úmluva Marpol 73/78, příloha II)

Výňatky z příslušných ustanovení přílohy II úmluvy Marpol 73/78:

 

Pravidlo 3: Kategorizace a seznam jedovatých kapalných látek

1.

Pro účely pravidel této přílohy se jedovaté kapalné látky dělí do těchto čtyř kategorií:

a)

Kategorie A: Jedovaté kapalné látky, které by při vypuštění do moře po čištění nádrží nebo vypouštění balastu z nich představovaly významné nebezpečí buď pro mořské zdroje nebo lidské zdraví nebo by způsobily významnou škodu na rekreačním nebo jiném zákonném využití moře a tím opravňují k použití přísných opatření proti znečištění.

b)

Kategorie B: Jedovaté kapalné látky, které by při vypuštění do moře po čištění nádrží nebo vypouštění balastu z nich představovaly nebezpečí buď pro mořské zdroje nebo lidské zdraví nebo by způsobily škodu na rekreačním nebo jiném zákonném využití moře a tím opravňují k použití zvláštních opatření proti znečištění.

c)

Kategorie C: Jedovaté kapalné látky, které by při vypuštění do moře po čištění nádrží nebo vypouštění balastu z nich představovaly menší nebezpečí buď pro mořské zdroje nebo lidské zdraví nebo by způsobily menší škodu na rekreačním nebo jiném zákonném využití moře a proto vyžadují zvláštní provozní podmínky.

d)

Kategorie D: Jedovaté kapalné látky, které by při vypuštění do moře po čištění nádrží nebo vypouštění balastu z nich představovaly určité nebezpečí buď pro mořské zdroje nebo lidské zdraví nebo by způsobily minimální škodu na rekreačním nebo jiném zákonném využití moře a proto vyžadují určitou pozornost v provozních podmínkách.

2.

[…]

3.

[…]

4.

[…]

[Další obecné zásady kategorizace látek, včetně seznamu kategorizovaných látek, jsou stanoveny v pravidle 3 odst. 2 až 4 a pravidle 4 a v dodatcích přílohy II úmluvy Marpol 73/78.]

 

Pravidlo 5: Vypouštění jedovatých kapalných látek

Látky kategorie A, B a C mimo zvláštních oblastí a látky kategorie D ve všech oblastech

S výhradou ustanovení […] pravidla 6 této přílohy:

1.

Vypouštění látek kategorie A definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. a) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno. Pokud nádrže obsahující tyto látky nebo směsi mají být vymyty, musí se výsledné zbytky vypouštět do zařízení pro příjem odpadu, dokud koncentrace látek ve výtoku do tohoto zařízení není nejvýše 0,1 % hmotnostního a dokud není nádrž prázdná, kromě fosforu, bílého nebo žlutého, pro který je zbytková koncentrace 0,01 % hmotnostního. Veškerá voda následně přidaná do nádrže může být vypuštěna do moře při splnění všech těchto podmínek:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

c)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

2.

Vypouštění látek kategorie B definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. b) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

postupy a opatření pro vypouštění jsou schváleny správou [státu vlajky]. Tyto postupy a opatření se zakládají na normách [IMO] a zajišťují, aby koncentrace a rychlost vypouštění výtoku byly takové, že koncentrace látek za zádí lodi nepřesahuje 1/1 000 000;

c)

maximální množství nákladu vypuštěného z každé nádrže a přidružené potrubní sítě nepřesahuje maximální množství schválené v souladu s postupy podle písmene b) tohoto odstavce a v žádném případě nepřesahuje 1 m3 nebo 1/3 000 objemu nádrže v m3, podle toho, která z uvedených hodnot je větší;

d)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

e)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

3.

Vypouštění látek kategorie C definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. c) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

postupy a opatření pro vypouštění jsou schváleny správou [státu vlajky]. Tyto postupy a opatření se zakládají na normách [IMO] a zajišťují, aby koncentrace a rychlost vypouštění výtoku byly takové, že koncentrace látek za zádí lodi nepřesahuje 10/1 000 000;

c)

maximální množství nákladu vypuštěného z každé nádrže a přidružené potrubní sítě nepřesahuje maximální množství schválené v souladu s postupy podle písmene b) tohoto odstavce a v žádném případě nepřesahuje 3 m3 nebo 1/1 000 objemu nádrže v m3, podle toho, která z uvedených hodnot je větší;

d)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

e)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

4.

Vypouštění látek kategorie D definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. d) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

tyto směsi nemají koncentraci větší než jeden díl látky na deset dílů vody; a

c)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny.

5.

Pro odstranění zbytků nákladu z nádrží mohou být použity ventilační postupy schválené správou [státu vlajky]. Tyto postupy se zakládají na normách [IMO]. Veškerá voda následně přidaná do nádrže se považuje za čistou a nepodléhá odstavci 1, 2, 3 nebo 4 tohoto pravidla.

6.

Vypouštění látek, které nebyly kategorizovány, prozatímně určeny nebo vyhodnoceny podle pravidla 4 odst. 1 této přílohy, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno.

Látky kategorie A, B a C ve zvláštních oblastech [podle pravidla 1 přílohy II úmluvy Marpol 73/78, včetně Baltského moře]

S výhradou ustanovení […] pravidla 6 této přílohy:

7.

Vypouštění látek kategorie A definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. a) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno. Pokud nádrže obsahující tyto látky nebo směsi mají být vymyty, musí se výsledné zbytky vypouštět do zařízení pro příjem odpadu, které v souladu s pravidlem 7 této přílohy zajistí stát sousedící se zvláštní oblastí, dokud koncentrace látek ve výtoku do tohoto zařízení není nejvýše 0,05 % hmotnostního a dokud není nádrž prázdná, kromě fosforu, žlutého nebo bílého, pro který je zbytková koncentrace 0,005 % hmotnostního. Veškerá voda následně přidaná do nádrže může být vypuštěna do moře při splnění všech těchto podmínek:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

c)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

8.

Vypouštění látek kategorie B definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. b) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

nádrž byla předem vymyta v souladu s postupem schváleným správou [státu vlajky] a na základě norem [IMO] a výsledné splašky z nádrží byly vypuštěny do zařízení pro příjem odpadu;

b)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

c)

postupy a opatření pro vypouštění a vymývání jsou schváleny správou [státu vlajky]. Tyto postupy a opatření se zakládají na normách [IMO] a zajišťují, aby koncentrace a rychlost vypouštění výtoku byly takové, že koncentrace látek za zádí lodí nepřesahuje 1/1 000 000;

d)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

e)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

9.

Vypouštění látek kategorie C definovaných v pravidle 3 odst. 1 písm. c) této přílohy nebo látek, které jsou prozatímně určeny jako takové, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno, kromě případů, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

loď pluje rychlostí nejméně 7 uzlů v případě lodí s vlastním pohonem a nejméně 4 uzly v případě lodí bez vlastního pohonu;

b)

postupy a opatření pro vypouštění jsou schváleny správou [státu vlajky]. Tyto postupy a opatření se zakládají na normách [IMO] a zajišťují, aby koncentrace a rychlost vypouštění výtoku byly takové, že koncentrace látek za zádí lodi nepřesahuje 1/1 000 000;

c)

maximální množství nákladu vypuštěného z každé nádrže a přidružené potrubní sítě nepřesahuje maximální množství schválené v souladu s postupy podle písmene b) tohoto odstavce a v žádném případě nepřesahuje 1 m3 nebo 1/3 000 objemu nádrže v m3, podle toho, která hodnota je větší;

d)

vypouštění je prováděno pod čarou ponoru, s ohledem na umístění vtoků mořské vody; a

e)

vypouštění je prováděno ve vzdálenosti nejméně 12 námořních mil od nejbližší pevniny a na hloubce nejméně 25 m.

10.

Pro odstranění zbytků nákladu z nádrží mohou být použity ventilační postupy schválené správou [státu vlajky]. Tyto postupy se zakládají na normách [IMO]. Veškerá voda následně přidaná do nádrže se považuje za čistou a nepodléhá odstavci 7, 8 nebo 9 tohoto pravidla.

11.

Vypouštění látek, které nebyly kategorizovány, prozatímně určeny nebo vyhodnoceny podle pravidla 4 odst. 1 této přílohy, nebo balastové vody, splašků z nádrží nebo jiných zbytků nebo směsí obsahujících tyto látky, do moře je zakázáno.

12.

Žádné ustanovení tohoto pravidla nebrání lodi ponechat na palubě zbytky nákladu kategorie B nebo C a vypustit tyto zbytky do moře mimo zvláštní oblasti v souladu v odstavcem 2 nebo 3 tohoto pravidla.

 

Pravidlo 6: Výjimky

 

Pravidlo 5 této přílohy se nevztahuje na:

a)

vypouštění jedovatých kapalných látek nebo směsí obsahujících takové látky do moře nezbytné pro zajištění bezpečnosti lodi nebo záchranu života na moři; nebo

b)

vypouštění jedovatých kapalných látek nebo směsí obsahujících takové látky do moře následkem poškození lodi nebo jejího vybavení:

i)

pokud byla přijata všechna důvodná bezpečnostní opatření po vzniku poškození nebo objevení vypouštění za účelem zabránění nebo minimalizace vypouštění a

ii)

kromě případů kdy se majitel nebo velitel dopustili buď jednání s úmyslem způsobit škodu, nebo z nedbalosti s vědomím, že pravděpodobně vznikne škoda; nebo

c)

vypouštění jedovatých kapalných látek nebo směsí obsahujících takové látky do moře, schválené správou [státu vlajky], při použití za účelem boje proti zvláštním havarijním znečištěním k minimalizaci škod způsobených znečištěním. Jakékoli takové vypouštění podléhá schválení vlády, v jejíž jurisdikci se zamýšlené vypouštění uskuteční.


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/22


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/36/ES

ze dne 6. července 2005

o uznávání odborných kvalifikací

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 40, čl. 47 odst. 1, čl. 47 odst. 2 první a třetí větu a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) Smlouvy představuje odstranění překážek volného pohybu osob a služeb mezi členskými státy jeden z cílů Společenství. Pro státní příslušníky členských států to znamená zejména možnost vykonávat povolání, ať již jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec, v jiném členském státě než v tom, ve kterém získali odbornou kvalifikaci. Kromě toho čl. 47 odst. 1 Smlouvy stanoví, že budou přijaty směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci.

(2)

Po zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 Komise přijala sdělení „Strategie vnitřního trhu pro služby“ zaměřené zejména na to, aby bylo volné poskytování služeb v rámci Společenství stejně snadné jako v rámci jednotlivého členského státu. Po přijetí sdělení Komise s názvem „Nové evropské trhy práce, otevřené a přístupné všem“ pověřila Evropská rada na zasedání ve Stockholmu ve dnech 23. a 24. března 2001 Komisi, aby pro zasedání Evropské rady na jaře 2002 předložila konkrétní návrhy na jednotnější, průhlednější a pružnější režim uznávání kvalifikací.

(3)

Zárukou udělenou touto směrnicí osobám, které získaly odbornou kvalifikaci v jednom členském státě, týkající se přístupu ke stejnému povolání a jeho výkonu v jiném členském státě se stejnými právy jako státní příslušníci tohoto státu, není dotčeno dodržování ze strany migrující výdělečně činné osoby případných nediskriminujících podmínek, které tento členský stát stanovil, za předpokladu, že jsou objektivně zdůvodněné a přiměřené.

(4)

Aby se usnadnilo volné poskytování služeb, měla by existovat zvláštní pravidla pro rozšíření možnosti výkonávat činnosti pod původním profesním označením. V případě služeb informační společnosti poskytovaných na dálku by se měla použít rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (4).

(5)

Vzhledem k různým systémům pro dočasné nebo příležitostné přeshraniční poskytování služeb na straně jedné a pro usazování na straně druhé by měla být vyjasněna kritéria pro rozlišování mezi těmito dvěma koncepty v případě přestěhování poskytovatele služeb na území hostitelského členského státu.

(6)

Snadnější poskytování služeb musí být zajištěno v souvislosti s přísným dodržováním požadavků na ochranu veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany spotřebitelů. Proto by se mělo počítat se zvláštními ustanoveními pro regulovaná povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a jejichž příslušníci dočasně nebo příležitostně poskytují přeshraniční služby.

(7)

Hostitelské členské státy mohou případně v souladu s právem Společenství stanovit požadavky na ohlášení. Tyto požadavky nesmějí vést k nepřiměřenému zatížení poskytovatelů služeb a bránit volnému poskytování služeb nebo ho činit méně přitažlivým. Potřeba těchto požadavků by se měla pravidelně přezkoumávat s ohledem na pokrok, kterého bylo dosaženo při stanovení rámce Společenství pro správní spolupráci mezi členskými státy.

(8)

Na poskytovatele služeb by se měla vztahovat disciplinární pravidla hostitelského členského státu, která jsou přímo a konkrétně spojena s odbornými kvalifikacemi, např. definice povolání, rozsah činností, které k povolání patří nebo které mu jsou vyhrazeny, užívání titulů a vážné zanedbání povinné péče při výkonu povolání, které přímo a konkrétně souvisí s ochranou a bezpečností spotřebitele.

(9)

Zásady a záruky pro svobodu usazování, na nichž jsou založeny různé platné systémy uznávání, by se měly zachovat, ale na základě zkušeností by se měla zlepšit jejich pravidla. Kromě toho se několikrát změnily příslušné směrnice a měla by se uspořádat a racionalizovat jejich ustanovení sjednocením použitelných zásad. Proto je nutné nahradit směrnice Rady 89/48/EHS (5) a 92/51/EHS (6), směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES (7) o obecném systému uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci a směrnice Rady 77/452/EHS (8), 77/453/EHS (9), 78/686/EHS (10), 78/687/EHS (11), 78/1026/EHS (12), 78/1027/EHS (13), 80/154/EHS (14), 80/155/EHS (15), 85/384/EHS (16), 85/432/EHS (17), 85/433/EHS (18) a 93/16/EHS (19) týkající se povolání zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře a sloučit je do jednoho dokumentu.

(10)

Touto směrnicí není dotčena možnost členských států uznávat v souladu se svými předpisy požadované odborné kvalifikace získané mimo území Evropské unie státními příslušníky třetích zemí. Uznávání by mělo v každém případě respektovat minimální požadavky na odbornou přípravu pro určitá povolání.

(11)

V případě povolání, na něž se vztahuje obecný systém pro uznávání kvalifikací (dále jen „obecný systém“), by mělo být členským státům ponecháno právo stanovit minimální úroveň kvalifikace, která by zaručovala kvalitu služeb poskytovaných na jejich území. Podle článků 10, 39 a 43 Smlouvy by však neměly členské státy vyžadovat na státních příslušnících členských států, aby získali ty kvalifikace, které obecně podmiňují ziskem diplomů vydaných v jejich vlastních vzdělávacích systémech, pokud dotyčné osoby již získaly úplnou kvalifikaci nebo její část v jiném členském státě. V důsledku toho by mělo být stanoveno, že každý hostitelský členský stát, ve kterém je určité povolání regulováno, musí vzít v úvahu kvalifikace získané v jiném členském státě a musí určit, zda tyto kvalifikace odpovídají kvalifikacím, které vyžaduje. Tento obecný systém však nebrání členskému státu v tom, aby pro každou osobu, která na jeho území vykonává povolání, nepředepsal zvláštní požadavky, jež vyplývají z použití profesních pravidel odůvodněných obecným veřejným zájmem. Tato pravidla se týkají například organizace povolání, profesních norem včetně etických kodexů, dohledu a odpovědnosti. Konečně tato směrnice nemá zasahovat do oprávněného zájmu členských států zabránit tomu, aby se jejich státní příslušníci vyhýbali vynucování vnitrostátního práva týkajícího se povolání.

(12)

Tato směrnice upravuje uznávání odborných kvalifikací členskými státy získaných v jiných členských státech. Neupravuje však to, zda mají členské státy uznávat rozhodnutí jiných členských států o uznání v souladu s touto směrnicí. Osoby, jejichž odborná kvalifikace byla uznána v souladu s touto směrnicí, se tak nesmějí odvolávat na toto uznání za účelem získání v členském státě, ze kterého pocházejí, práv, která se nevyplývají z odborné kvalifikace získané v tomto členském státě, pokud neprokáží, že získaly doplňující odbornou kvalifikaci v hostitelském členském státě.

(13)

K vymezení mechanismu uznávání kvalifikace podle obecného systému je potřeba rozdělit různé vnitrostátní programy vzdělávání a přípravy do různých úrovní. Tyto úrovně, které se určují pouze pro účely použití obecného systému, nemají účinek na vnitrostátní systémy vzdělávání a přípravy ani na pravomoc členských států v této oblasti.

(14)

Mechanismus uznávání kvalifikace stanovený směrnicí 89/48/EHS a směrnicí 92/51/EHS se nemění. V důsledku toho by měl mít držitel diplomu prokazujícího, že úspěšně dokončil odbornou přípravu na postsekundární úrovni v délce alespoň jednoho roku, možnost přístupu k regulovanému povolání v členském státě, kde je přístup k tomuto povolání podmíněn obdržením diplomu prokazujícího úspěšné dokončení vyššího nebo univerzitního vzdělání v délce čtyři roky, bez ohledu na úroveň, ke které požadovaný diplom v hostitelském členském státě náleží. Naopak tam, kde je přístup k regulovanému povolání podmíněn úspěšným dokončením vyššího nebo univerzitního vzdělání delšího než čtyři roky, může být přístup k tomuto povolání umožněn pouze držitelům diplomu prokazujícího úspěšné dokončení vyššího nebo univerzitního vzdělání v délce nejméně tři roky.

(15)

Pokud neexistuje harmonizace minimálních požadavků na odbornou přípravu pro přístup k povoláním, na něž se vztahuje obecný systém, hostitelský členský stát by měl mít možnost uložit vyrovnávací opatření. Takové opatření by mělo být přiměřené a mělo by zejména zohledňovat odbornou praxi žadatele. Zkušenosti ukazují, že možnost, aby si migrující osoba vybrala mezi zkouškou způsobilosti a adaptačním obdobím, nabízí přiměřené záruky, co se týče úrovně jeho kvalifikace, takže jakákoli odchylka od tohoto výběru by měla být v každém případě odůvodněna naléhavým požadavkem v obecném zájmu.

(16)

K podpoře volného pohybu odborníků a k zajištění odpovídající úrovně kvalifikace by různá profesní sdružení a organizace nebo členské státy měly být schopny navrhnout společné platformy na evropské úrovni.Tato směrnice by za určitých podmínek v souladu s pravomocí členských států měla určit kvalifikace potřebné pro výkon povolání na jejich území a obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy a v souladu s právem Společenství, zejména právními předpisy Společenství pro hospodářskou soutěž, tyto iniciativy zohlednit a prosazovat v této souvislosti automatičtější charakter uznávání v rámci obecného systému. Profesní sdružení, která mohou předkládat společné platformy, by měla být reprezentativní na vnitrostátní i evropské úrovni. Společnou platformou je soubor kritérií, která umožňují vyrovnat v co možná největším rozsahu podstatné rozdíly, které byly zjištěny mezi požadavky na odbornou přípravu v nejméně dvou třetinách členských států, včetně všech členských států, které toto povolání regulují. Tato kritéria by mohla zahrnovat například požadavky jako další odborná příprava, adaptační období v rámci praxe pod dohledem, zkouška způsobilosti nebo stanovená minimální úroveň odborné praxe nebo jejich kombinaci.

(17)

Aby se zohlednily veškeré situace, které dosud nepodléhají úpravě týkající se uznávání odborných kvalifikací, měl by se obecný systém rozšířit na ty případy, na které se nevztahuje zvláštní systém, a to buď z toho důvodu, že na povolání se nevztahuje žádný z těchto systémů, nebo proto, že ačkoli se na povolání vztahuje zvláštní systém, žadatel nesplnil ze zvláštních a výjimečných důvodů podmínky, aby ho bylo možno využít.

(18)

Je nutno zjednodušit pravidla, která povolují přístup k řadě průmyslových, obchodních a řemeslných činností v členských státech, ve kterých jsou tato povolání regulována, pokud byly tyto činnosti vykonávány po přiměřeně dlouhou a nepříliš vzdálenou dobu v jiném členském státě, současně je však u těchto činností nutné zachovat systém automatického uznávání na základě odborné praxe.

(19)

Svoboda pohybu a vzájemné uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek, farmaceutů a architektů by měla být založena na základní zásadě automatického uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci na základě koordinovaných minimálních požadavků na odbornou přípravu. Kromě toho by měl být v členských státech přístup k povolání lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta podmíněn získáním dané kvalifikace, která zaručí, že dotyčná osoba absolvovala odbornou přípravu, která splňuje stanovené minimální požadavky. Tento systém by měl být doplněn řadou nabytých práv, která mohou kvalifikovaní odborníci za určitých podmínek využít.

(20)

Aby mohly být zohledněny zvláštní rysy systému kvalifikací pro lékaře a zubní lékaře a odpovídající acquis communautaire v oblasti vzájemného uznávání kvalifikací, měla by se zásada automatického uznávání u oborů lékařství a zubního lékařství, jež jsou zastoupeny nejméně ve dvou členských státech, nadále vztahovat na všechny obory, jež jsou uznány ke dni přijetí této směrnice. V zájmu zjednodušení systému by se však po vstupu této směrnice v platnost mělo u nových lékařských oborů omezit rozšiřování automatického uznávání pouze na ty, jež jsou zastoupeny alespoň ve dvou pětinách členských států. Touto směrnicí není kromě toho dotčena možnost členských států uzavřít dohodu o automatickém uznávání některých společných oborů lékařství a zubního lékařství, které nejsou automaticky uznávány podle této směrnice, podle vlastních pravidel.

(21)

Automatickým uznáváním dosažené kvalifikace lékaře se základní odbornou přípravou by neměla být dotčena pravomoc členských států spojit případně tuto kvalifikaci s odbornými činnostmi.

(22)

Všechny členské státy by měly uznat povolání zubního lékaře jakožto zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře bez ohledu na to, zda má specializaci v oboru odontostomatologie. Členské státy by měly zajistit, aby odborná příprava zubních lékařů zaručila, že získali dovednosti potřebné pro prevenci, diagnostiku a léčbu anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání. Odbornou činnost zubního lékaře by měli vykonávat držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci zubního lékaře stanoveného v této směrnici.

(23)

Nejeví se žádoucí zavést jednotný studijní plán pro porodní asistentky ve všech členských státech. Členským státům by se měla ponechat co největší volnost v organizování výuky.

(24)

S cílem zjednodušit směrnici by se měl použít pojem „farmaceut“, aby se vymezila oblast působnosti ustanovení týkajících se automatického uznávání kvalifikací, aniž jsou dotčeny zvláštnosti vnitrostátních právních předpisů upravujících tyto činnosti.

(25)

Držitelé kvalifikace farmaceuta jsou odborníky v oboru léčiv a měli by mít v zásadě přístup ve všech členských státech k minimálnímu rozsahu činností v této oblasti. Při definici tohoto minimálního rozsahu by tato směrnice neměla mít omezující účinek, pokud jde o činnosti dostupné v členských státech farmaceutům, zejména se zřetelem na biomedicínské analýzy, ani by jim neměla poskytovat žádný monopol, neboť vytváření monopolu je i nadále výhradní záležitostí členských států. Tato směrnice nebrání členským státům, aby k umožnění přístupu k činnostem nezahrnutým do koordinovaného minimálního výčtu činností vyžadovaly doplňující podmínky vzdělání. To znamená, že hostitelský členský stát by měl mít možnost stanovit takové podmínky pro státní příslušníky, kteří jsou držiteli kvalifikací, na které se vztahuje automatické uznávání ve smyslu této směrnice.

(26)

Tato směrnice nezajišťuje koordinaci všech podmínek pro přístup k činnostem v oboru farmacie a pro jejich výkon. Zejména zeměpisné rozmístění lékáren a monopol dodávek léčiv by měl zůstat i nadále záležitostí členských států. Touto směrnicí se nemění vnitrostátní právní a správní předpisy členských států, které společnostem zakazují, aby vykonávaly některé činnosti farmaceuta, nebo podmiňují výkon těchto činností určitými podmínkami.

(27)

Architektura, kvalita staveb, jejich harmonické splynutí s okolním prostředím, ohled na přírodní a městské prostředí a na veřejné a individuální kulturní dědictví jsou předmětem veřejného zájmu. Vzájemné uznávání kvalifikací by proto mělo být založeno na kritériích kvality a kvantity, která zajistí, že držitelé uznaných kvalifikací jsou schopni porozumět a dát praktické vyjádření potřebám jednotlivců, sociálních skupin a úřadů v oblasti územního plánování, projektování, organizace a provádění staveb, uchování a zhodnocení architektonického dědictví a zachování přirozené rovnováhy.

(28)

Vnitrostátní právní předpisy v oboru architektury a o přístupu k odborným činnostem architekta a jejich výkonu se co do rozsahu velmi liší. Ve většině členských států jsou činnosti v oboru architektury ze zákona nebo fakticky vykonávány osobami, které jsou držiteli titulu architekt, samostatně nebo společně s jiným profesním označením, aniž by tyto osoby měly na výkon těchto činností výhradní právo, nestanoví-li zákon jinak. Zmíněné činnosti nebo některé z nich mohou být rovněž vykonávány jinými odborníky, zejména inženýry, kteří absolvovali speciální odbornou přípravu v oblasti stavebnictví a stavebního inženýrství. S cílem zjednodušit směrnici by se měl použít pojem „architekt“, aby se vymezila oblast působnosti ustanovení týkajících se automatického uznávání kvalifikací v oboru architektury, aniž jsou dotčeny zvláštnosti vnitrostátních právních předpisů upravujících tyto činnosti.

(29)

Pokud má profesní organizace nebo sdružení pro regulovaná povolání na vnitrostátní a evropské úrovni, jak je stanoveno v článku 15, odůvodněný požadavek týkající se zvláštních ustanovení o uznávání kvalifikace na základě koordinace minimálních podmínek kladených na odbornou přípravu, posoudí Komise účelnost přijetí návrhu na změnu této směrnice.

(30)

K zajištění účinnosti systému uznávání odborných kvalifikací by měly být stanoveny jednotné formality a procesní pravidla pro jeho provádění a určité podrobné údaje o výkonu povolání.

(31)

Jelikož spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí by mohla usnadnit provádění směrnice a dodržování povinností z ní vyplývajících, měly by být stanoveny způsoby spolupráce.

(32)

Zavedení profesního průkazu profesními sdruženími nebo organizacemi na evropské úrovni by mohlo usnadnit mobilitu pracovníků, a zejména urychlit výměnu informací mezi hostitelským členským státem a členským státem, ze kterého pocházejí. Tento profesní průkaz by měl umožnit sledovat profesní životopis příslušníků povolání, kteří se usazují v různých členských státech. Tyto průkazy by mohly obsahovat informace o odborném vzdělání příslušníka povolání (absolvovaná univerzita nebo vzdělávací zařízení, kvalifikace, praxe v povolání), jeho právní postavení, uložené sankce, jež se týkají jeho povolání, a údaje o příslušném oprávněném orgánu, vše při plném dodržení předpisů o ochraně osobních údajů.

(33)

Vytvoření sítě kontaktních míst, která mají poskytovat občanům členských států informace a pomoc, umožní zajistit průhlednost systému uznávání. Tato kontaktní místa budou poskytovat občanům, kteří o to požádají, a Komisi veškeré informace a adresy potřebné pro postup uznávání. Určení jednoho kontaktního místa každým členským státem v rámci této sítě se nedotýká rozdělení pravomocí na vnitrostátní úrovni. Zejména to nebrání určit na vnitrostátní úrovni několik úřadů, přičemž kontaktní místo určené v rámci výše zmíněné sítě je pověřeno koordinací ostatních úřadů a případně informováním občanů o příslušném úřadu.

(34)

Správa různých systémů uznávání vytvořených oborovými směrnicemi a obecného systému se ukázala jako těžkopádná a složitá. Proto je nutné správu zjednodušit a směrnici aktualizovat, aby se zohlednil vědecký a technický pokrok, zejména jsou-li minimální požadavky na odbornou přípravu koordinovány s ohledem na automatické uznávání kvalifikací. Za tímto účelem by měl být zřízen jednotný výbor pro uznávání odborných kvalifikací a mělo by být zajištěno vhodné zapojení zástupců profesních organizací, a to i na evropské úrovni.

(35)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (20).

(36)

Pravidelná zpráva o provádění směrnice předkládaná členskými státy obsahující statistické údaje umožní posoudit dopad systému pro uznávání odborných kvalifikací.

(37)

Měl by existovat vhodný postup pro přijímání dočasných opatření, setká-li členský stát při provádění určitých ustanovení této směrnice s vážnými obtížemi.

(38)

Touto směrnicí není dotčena pravomoc členských států uspořádat vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení a určit činnosti, které musí být vykonávány v rámci tohoto systému.

(39)

S ohledem na rychlost technologických změn a vědeckého pokroku má u velkého počtu povolání zvláštní význam celoživotní učení. V této souvislosti musí členské státy přijmout podrobné úpravy celoživotního učení, které odborníkům umožní držet krok s technickým a vědeckým pokrokem.

(40)

Jelikož cílů této směrnice, totiž racionalizace, zjednodušení a zlepšení pravidel pro uznávání odborných kvalifikací, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(41)

Použití čl. 39 odst. 4 Smlouvy a článku 45 Smlouvy není touto směrnicí dotčeno, zejména pokud jde o notáře.

(42)

S ohledem na právo usazování a poskytování služeb se použije tato směrnice, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní právní předpisy pro uznávání odborných kvalifikací, např. v oblasti dopravy, zprostředkovatelů pojištění a oprávněných auditorů. Tato směrnice se netýká uplatňování směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (21) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (22). Uznávání odborných kvalifikací advokátů za účelem okamžitého usazení pod profesním označením hostitelského členského státu by mělo být zahrnuto do této směrnice.

(43)

Tato směrnice se zabývá rovněž svobodnými povoláními, nakolik jsou regulována; svobodné povolání je v souladu s touto směrnicí povolání vykonávané osobou, která na základě odpovídající odborné kvalifikace osobně, na vlastní odpovědnost a odborně nezávisle poskytuje duševní a koncepční služby v zájmu klienta a ve veřejném zájmu. Výkon takového povolání může v členských státech podléhat v souladu se Smlouvou zvláštním právním omezením založeným na vnitrostátních právních předpisech a na právních předpisech stanovených autonomně v tomto rámci příslušným profesním sdružením nebo organizací, které zaručují a dále rozvíjí profesionalitu, kvalitu a vztah důvěry s klientem.

(44)

Touto směrnicí nejsou dotčena opatření nezbytná k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a spotřebitelů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel

Tato směrnice stanoví pravidla, podle nichž členský stát, který podmiňuje přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon na svém území získáním určité odborné kvalifikace (dále jen „hostitelský členský stát“), uznává pro přístup k tomuto povolání a jeho výkon odborné kvalifikace nabyté v jednom nebo více jiných členských státech (dále jen „domovský členský stát“), které jejich držitele opravňují vykonávat v tomto členském státě stejné povolání.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na každého státního příslušníka členského státu, který chce vykonávat regulované povolání včetně svobodných povolání, v jiném státě, než ve kterém získal svou odbornou kvalifikaci, buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako zaměstnanec.

2.   Každý členský stát může na svém území podle svých předpisů povolit státním příslušníkům členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, která nebyla získána v tomto členském státě, vykonávat regulované povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a). V případě povolání uvedených v hlavě III kapitole III musí toto první uznání respektovat minimální požadavky na odbornou přípravu stanovené v této kapitole.

3.   Pokud je pro dané regulované povolání stanovena v samostatném právním nástroji Společenství jiná zvláštní úprava, která přímo souvisí s uznáváním odborných kvalifikací, neuplatňují se odpovídající ustanovení této směrnice.

Článek 3

Definice

1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

„regulovaným povoláním“ odborná činnost nebo soubor činností, u níž je přístup k ní nebo její výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu v členském státě vyhrazen přímo nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům určité odborné kvalifikace; zejména používání odborného titulu omezené právními nebo správními předpisy na držitele určité odborné kvalifikace vymezuje způsob výkonu. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se povolání uvedené v odstavci 2 za regulované;

b)

„odbornou kvalifikací“ kvalifikace doložená dokladem o dosažené kvalifikaci, osvědčení způsobilosti uvedené v čl. 11 odst. a) písm. i) nebo odborná praxe;

c)

„dokladem o dosažené kvalifikaci“ diplomy, osvědčení nebo jiné doklady vydané příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s jeho právními a správními předpisy, který prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil odbornou přípravu získanou převážně ve Společenství. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v odstavci 3 za zde uvedený doklad o dosažené kvalifikaci;

d)

„příslušným úřadem“ úřad nebo subjekt výslovně zmocněný členským státem vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace, jakož i přijímat žádosti a rozhodnutí uvedená v této směrnici;

e)

„regulovaným vzděláváním a odbornou přípravou“ příprava, která je zaměřena speciálně na výkon určitého povolání a která zahrnuje studium, které je případně doplněno odborným vzděláváním nebo zkušební či odbornou praxí.

Struktura a úroveň odborného vzdělávání, zkušební nebo odborné praxe se stanoví v právních a správních předpisech dotyčného členského státu nebo se kontroluje nebo schvaluje orgánem určeným k tomuto účelu;

f)

„odbornou praxí“ skutečný a dovolený výkon dotyčného povolání v členském státě;

g)

„adaptačním obdobím“ výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod dohledem odpovědné osoby kvalifikované pro toto povolání, jenž může být doplněn další odbornou přípravou. Toto období praxe pod dohledem je předmětem hodnocení. Podrobná pravidla, kterými se řídí adaptační období a jeho hodnocení a postavení migrujících osob pracujících pod dohledem, stanoví příslušný orgán hostitelského členského státu.

Právní postavení, které je v hostitelském členském státě přiznáno osobě, která absolvuje praxi pod dohledem, zejména co se týče práva na trvalý pobyt a závazků, sociálních práv a dávek, příspěvků a odměn, stanoví příslušné orgány tohoto členského státu v souladu s použitelným právem Společenství;

h)

„zkouškou způsobilosti“ zkouška, která se omezuje na odborné znalosti žadatele a kterou vykonávají příslušné orgány hostitelského členského státu s cílem ohodnotit schopnosti žadatele vykonávat regulované povolání v uvedeném členském státě. K této zkoušce připraví příslušné orgány seznam oblastí, na které se na základě srovnání vzdělání a odborné přípravy vyžadovaných členským státem a vzdělání a odborné přípravy získaných žadatelem nevztahuje diplom nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci žadatele.

Zkouška způsobilosti musí vzít v úvahu skutečnost, že žadatel je kvalifikovaný odborník v členském státě původu nebo v členském státě, odkud přichází. Zkouška zahrnuje oblasti vybrané z těch, které jsou na seznamu a jejichž znalost je základním předpokladem pro výkon povolání v hostitelském členském státě. Zkouška také může zahrnovat znalost stavovských předpisů, které se týkají dotyčných činností v hostitelském členském státě.

Podrobné podmínky zkoušky způsobilosti a postavení žadatele v hostitelském členském státě, který si přeje připravit se na zkoušku způsobilosti v tomto státě, stanoví příslušné orgány tohoto hostitelského členského státu;

i)

„ředitelem podniku“ osoba, která v dotyčné profesní oblasti vykonávala v podniku funkci:

i)

ředitele podniku nebo vedoucího pobočky, nebo

ii)

zástupce vlastníka nebo ředitele podniku, jestliže tato funkace zahrnuje odpovědnost odpovídající odpovědnosti zastoupeného vlastníka nebo ředitele, nebo

iii)

vedoucího pracovníka pověřeného obchodními nebo technickými záležitostmi a odpovědného za jedno nebo více oddělení podniku.

2.   Povolání vykonávané členy sdružení nebo organizace uvedené v příloze I se považuje za regulované povolání.

Účelem sdružení nebo sdružení uvedených v prvním pododstavci je zejména podporovat a zachovávat vysokou úroveň v dotyčném oboru. Za tímto účelem jsou uznány členským státem ve zvláštní formě a svým členům vydávají doklady o dosažené kvalifikaci, zajišťují, aby jejich členové dodržovali pravidla pro výkon povolání, která stanoví, a udělují jim právo užívat titul nebo jeho zkratku nebo výhody z postavení odpovídajícího této dosažené kvalifikaci.

Pokud členský stát uzná sdružení nebo organizaci podle prvního odstavce, uvědomí o tom Komisi, která zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Doklad o dosažené kvalifikaci vydaný třetí zemí se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci, pokud má držitel tříletou odbornou praxi v dotyčném povolání na území členského státu, který v souladu s čl. 2 odst. 2 doklad o dosažené kvalifikaci uznal, a která byla osvědčena tímto členským státem.

Článek 4

Účinky uznání

1.   Uznání odborné kvalifikace hostitelským členským státem umožňuje, aby oprávněná osoba měla v tomto členském státě přístup ke stejnému povolání, pro které získala kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávala je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci.

2.   Pro účely této směrnice se povolání, které chce žadatel vykonávat v hostitelském členském státě, považuje za stejné, jako je povolání, pro které získal kvalifikaci v domovském členském státě, pokud jsou činnosti, které zahrnuje, srovnatelné.

HLAVA II

VOLNÉ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB

Článek 5

Zásada volného poskytování služeb

1.   Aniž jsou dotčeny zvláštní právní předpisy Společenství a články 6 a 7 této směrnice, neomezí členské státy z žádného důvodu vztahujícího se k odborné kvalifikaci poskytování služeb v jiném členském státě:

a)

je-li poskytovatel služby v souladu se zákonem usazen v členském státě za účelem výkonu stejného povolání (dále jen „členský stát usazení“) a

b)

pokud se poskytovatel služby přestěhuje, vykonával-li toto povolání v členském státě usazení po dobu nejméně dvou let během předcházejících deseti let a není-li povolání v tomto státě regulováno. Podmínka, která vyžaduje, aby poskytovatel služby vykonával povolání po dobu dvou let, se neuplatňuje, je-li povolání nebo vzdělávání a odborná příprava na toto povolání regulována.

2.   Tato hlava se použije pouze tehdy, pokud se poskytovatel služby přestěhuje na území hostitelského členského státu, aby zde dočasně a příležitostně vykonával povolání uvedené v odstavci 1.

Povaha dočasného a příležitostného poskytování služeb se posuzuje případ od případu, zejména s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost.

3.   Pokud se poskytovatel služeb přestěhuje, podléhá etickým pravidlům profesní, zákonné nebo správní povahy, která jsou přímo spojena s odbornou kvalifikací, například definice povolání, užívání titulů a vážné zanedbání povinné péče při výkonu povolání, které přímo a konkrétně souvisí s ochranou a bezpečností spotřebitele, jakož i disciplinárním předpisům, které se v hostitelském členském státě vztahují na odborníky, kteří zde vykonávají stejné povolání.

Článek 6

Osvobození

Podle čl. 5 odst. 1 osvobodí hostitelský členský stát poskytovatele služeb usazené v jiném členském státě od požadavků, které ukládá odborníkům usazeným na svém území, týkajících se:

a)

povolení, registrace nebo členství v profesní organizaci nebo subjektu. Členské státy mohou pro snadnější uplatňování disciplinárních předpisů platných na jejich území podle čl. 5 odst. 3 stanovit automatickou dočasnou registraci nebo formální členství v takové profesní organizaci nebo subjektu za předpokladu, že tato registrace nebo členství nezpozdí nebo jakýmkoli způsobem neztíží poskytování služeb a nepředstavuje pro poskytovatele služeb dodatečné náklady. Kopii ohlášení a případně jeho obnovení podle čl. 7 odst. 1 doplněnou u povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví a bezpečnost podle čl. 7 odst. 4 nebo která využívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly III, kopií dokladů podle čl. 7 odst. 2 zašle příslušný orgán příslušné profesní organizaci nebo subjektu, což pro tento účel představuje automatickou dočasnou registraci nebo formální členství;

b)

registrace u subjektu sociálního zabezpečení, aby bylo možné ve prospěch pojištěnců zúčtovat u pojišťovacích subjektů ve vztahu k výkonu činnosti.

Poskytovatel služby však předem a v naléhavém případě následně uvědomí subjekt uvedený v písmenu b) o službách, které poskytl.

Článek 7

Předběžné ohlášení v případě, že se poskytovatel služby přestěhuje

1.   Členské státy mohou požadovat, aby v případě, že se poskytovatel služeb poprvé přestěhuje z jednoho členského státu do druhého za účelem poskytování služeb, předem uvědomil příslušný orgán v hostitelském členském státě v písemném ohlášení, které zahrne rovněž údaje o pojistném krytí nebo jiných prostředcích osobní nebo kolektivní ochrany s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání. Toto ohlášení se jednou ročně obnovuje, pokud poskytovatel služeb chce v daném roce dočasně nebo příležitostně poskytovat služby v tomto členském státě. Poskytovatel služeb může doručit ohlášení jakoukoli formou.

2.   Pro první poskytnutí služby nebo v případě věcné změny oproti situaci doložené doklady mohou členské státy požadovat, aby k ohlášení byly připojeny tyto doklady:

a)

doklad o státní příslušností poskytovatele služeb,

b)

osvědčení potvrzující, že držitel je v souladu se zákonem usazen v členském státě za účelem výkonu dotyčných činností a že mu výkon těchto činností není v okamžiku vydání osvědčení zakázán, a to ani dočasně,

c)

doklad o odborné kvalifikaci,

d)

v případech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. b) jakýkoli důkaz o tom, že poskytovatel služeb vykonával dotyčnou činnost po dobu nejméně dvou let v předcházejících deseti letech,

e)

pro povolání související s bezpečností, kde členský stát vyžaduje od svých vlastních státních příslušníků doklad o tom, že nebyli odsouzeni za spáchání trestného činu.

3.   Služba se poskytuje pod profesním označením členského státu usazení, existuje-li v tomto státě pro dotyčnou odbornou činnost takové označení. Toto označení je uvedeno v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu usazení tak, aby se předešlo záměně s profesním označením hostitelského členského státu. Pokud v členském státě usazení neexistuje takové profesní označení, uvede poskytovatel služeb svou dosaženou kvalifikaci v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků tohoto státu. Výjimečně je v případech uvedených v hlavě III kapitole III služba poskytována pod profesním označením hostitelského členského státu.

4.   V případě prvního poskytnutí služeb u regulovaných povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a která nevyužívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly III, může příslušný orgán hostitelského členského státu zkontrolovat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb před tímto prvním poskytnutím. Tato předběžná kontrola je možná pouze tehdy, je-li jejím účelem předejít vážnému poškození zdraví nebo bezpečnosti příjemce služby kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci poskytovatele služeb a pokud nepřesahuje to, co je za tímto účelem nezbytné.

Příslušný orgán se snaží uvědomit poskytovatele služby o svém rozhodnutí nekontrolovat jeho kvalifikaci nebo o výsledku této kontroly ve lhůtě nanejvýš jednoho měsíce po obdržení ohlášení a průvodních dokladů. Existují-li obtíže, které by mohly vést k prodlení, uvědomí příslušný orgán poskytovatele služeb ve lhůtě jednoho měsíce o důvodech prodlení a o časovém rámci pro rozhodnutí, které musí být vydáno do dvou měsíců po přijetí kompletních dokladů.

Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací poskytovatele služeb a odbornou přípravou, která je vyžadována v tomto členském státě, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost, poskytne hostitelský členský stát poskytovateli služby možnost, aby prokázal, zejména pomocí zkoušky způsobilosti, že nabyl chybějící znalosti nebo schopnosti. V každém případě musí být možné poskytovat služby ve lhůtě jednoho měsíce po vydání rozhodnutí podle předchozího pododstavce.

Službu je možné poskytovat, pokud příslušný orgán nereaguje ve lhůtách stanovených v předchozích pododstavcích.

V případech, kdy kvalifikace byla ověřena podle tohoto odstavce, poskytuje se služba pod profesním označením hostitelského členského státu.

Článek 8

Správní spolupráce

1.   Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou pro každé poskytnutí služeb požádat příslušné orgány členského státu usazení, aby jim poskytly informace o usazení poskytovatele služeb v souladu s právními předpisy, jeho bezúhonnosti a o tom, že neexistují žádné disciplinární nebo trestněprávní sankce profesní povahy. Příslušné orgány členského státu usazení poskytnou tyto informace v souladu s článkem 56.

2.   Příslušné orgány zajistí výměnu všech informací, které jsou nezbytné pro správné vyřízení stížnosti příjemce služby na poskytovatele služeb. Příjemci jsou o výsledku stížnosti informováni.

Článek 9

Informace poskytované příjemcům služeb

Je-li služba poskytována pod profesním označením členského státu usazení nebo pod dosaženou kvalifikací poskytovatele služby, mohou vedle ostatních informačních požadavků podle práva Společenství příslušné orgány hostitelského členského státu požadovat, aby poskytovatel služeb poskytl příjemcům služeb některou nebo všechny tyto informace:

a)

je-li poskytovatel služeb zapsán v obchodním rejstříku nebo v obdobném veřejném rejstříku, rejstřík, v němž je zapsán, a jeho registrační číslo, nebo obdobný prostředek identifikace uvedený v rejstříku;

b)

podléhá-li činnost povolovacímu režimu v členském státě usazení, název a adresa příslušného kontrolního orgánu;

c)

profesní sdružení nebo podobný subjekt, u něhož je poskytovatel služeb zapsán;

d)

profesní označení, nebo pokud takové označení neexistuje, dosažená kvalifikace poskytovatele služby a členský stát, ve kterém byla udělena;

e)

vykonává-li poskytovatel služeb činnost podléhající dani z přidané hodnoty, identifikační číslo podle čl. 22 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (23);

f)

údaje o pojistném krytí nebo jiných prostředcích osobní nebo kolektivní ochrany s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání.

HLAVA III

SVOBODA USAZOVÁNÍ

KAPITOLA I

Obecný systém uznávání dokladů o odborné kvalifikaci

Článek 10

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na všechna povolání, na která se nevztahují kapitoly II a III této hlavy a v níže uvedených případech, kdy žadatel ze zvláštních a výjimečných důvodů nesplňuje podmínky stanovené v těchto kapitolách:

a)

pro činnosti uvedené v příloze IV, pokud migrující osoba nesplňuje požadavky článků 17, 18 a 19;

b)

pro lékaře se základní odbornou přípravou, odborné lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, zubní lékaře, odborné zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky, farmaceuty a architekty, pokud migrující osoba nesplňuje požadavky skutečné odborné praxe v souladu se zákonem podle článků 23, 27, 33, 37, 39, 43 a 49;

c)

pro architekty, je-li migrující osoba držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci, který není uveden v příloze V bodu 5.7;

d)

aniž je dotčen čl. 21 odst. 1 a články 23 a 27, pro lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele, zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky, farmaceuty a architekty, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.2.2, 5.3.2, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1, a sice výlučně za účelem uznání příslušné odbornosti;

e)

pro sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou zdravotní péči a pro specializované zdravotní sestry a ošetřovatele, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2, pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou příslušné odborné činnosti vykonávány specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči;

f)

pro specializované zdravotní sestry a ošetřovatele, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou příslušné odborné činnosti vykonávány zdravotními sestrami a ošetřovateli odpovědnými za všeobecnou péči, specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, nebo specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který byl získán po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2;

g)

pro migrující osoby, které splňují požadavky čl. 3 odst. 3.

Článek 11

Úrovně kvalifikace

Pro účely uplatňování článku 13 jsou odborné kvalifikace rozděleny do těchto úrovní:

a)

osvědčení způsobilosti vydané příslušným orgánem domovského členského státu určeným podle právních a správních předpisů tohoto státu na základě:

i)

buď studijního programu, který netvoří součást osvědčení nebo diplomu ve smyslu písmen b), c), d) nebo e), nebo zvláštní zkoušky bez předchozí odborné přípravy, nebo výkonu povolání v členském státě na plný pracovní úvazek po dobu tří po sobě následujících let nebo po odpovídající dobu v případě částečného úvazku během předchozích deseti let,

ii)

nebo obecného základního nebo středoškolského vzdělání, které potvrzuje, že držitel získal obecné znalosti;

b)

osvědčení, které prokazuje úspěšné ukončení středoškolského studia:

i)

buď obecné povahy, doplněného studiem nebo odbornou přípravou vyjma studia nebo odborné přípravy uvedených v písmenu c) nebo zkušební či odbornou praxí vyžadovanou navíc k tomuto studiu,

ii)

nebo technické nebo odborné povahy, případně doplněného studiem nebo odbornou přípravou uvedenou v bodě i) nebo zkušební či odbornou praxí vyžadovanou navíc k tomuto studiu;

c)

úroveň C odpovídá diplomu, který prokazuje úspěšné ukončení:

i)

buď odborné přípravy na postsekundární úrovni, vyjma přípravu uvedenou v písmenech d) a e), v délce nejméně jednoho roku nebo po odpovídající dobu rozvolněného studia, u níž je zpravidla jednou z podmínek přijetí úspěšné ukončení středoškolského studia požadovaného pro přijetí do vysokoškolského studia nebo vyššího vzdělání, nebo dokončení školní docházky na úrovni druhého cyklu střední školy, a také odborná příprava, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu,

ii)

nebo v případě regulovaného povolání odborné přípravy se zvláštní strukturou uvedenou v příloze II, která je rovnocenná úrovni odborné přípravy podle bodu i), zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň povinností a funkcí. Seznam v příloze II lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2, aby se zohlednila odborná příprava, která splňuje požadavky uvedené v předchozí větě;

d)

diplom, který potvrzuje ukončení odborné přípravy na postsekundární úrovni v délce nejméně tří a nejvýše čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a také odborné přípravy, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu;

e)

diplom, který potvrzuje, že držitel úspěšně ukončil postsekundární studium v délce nejméně čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a v případě potřeby rovněž potvrzení o úspěšném ukončení odborné přípravy, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu.

Článek 12

Rovnocenné kvalifikace

Jakýkoli doklad o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoli soubor dokladů o dosažené kvalifikaci, který byl vydán příslušným orgánem v členském státě a který prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil odbornou přípravu ve Společenství, kterou tento členský stát uznává jako rovnocennou odbornou přípravu a která uděluje držiteli stejná práva na přístup nebo výkon povolání nebo připravuje na výkon tohoto povolání, se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci druhu uvedeného v článku 11, včetně dotyčné úrovně.

Odborná kvalifikace, která přiznává držiteli nabytá práva na základě těchto ustanovení, ačkoli nesplňuje požadavky uvedené v platných právních a správních předpisech domovského členského státu pro přístup k povolání a jeho výkon, se také považuje za doklad o dosažené kvalifikaci za stejných podmínek, jaké jsou uvedeny v prvním pododstavci. Uplatňuje se zejména tehdy, když členský stát, ze kterého držitel pochází, zvýší úroveň odborné přípravy vyžadované pro přístup k povolání a jeho výkon a pokud osoba, která absolvovala dřívější odbornou přípravu, jež nesplňuje nároky nové kvalifikace, požívá práva nabytá na základě vnitroprávních právních nebo správních předpisů; v tomto případě považuje hostitelký členský stát tuto odbornou přípravu pro účely uplatnění článku 13 za odpovídající nové úrovni odborné přípravy.

Článek 13

Podmínky uznávání

1.   Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon podmíněn držením zvláštní odborné kvalifikace, povolí příslušné orgány tohoto členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, žadatelům, které jsou držiteli osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci, který jiný členský stát požaduje k získání přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu na svém území.

Osvědčení způsobilosti nebo doklad o dosažené kvalifikaci splňuje tyto podmínky:

a)

byly vydány příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu;

b)

prokazují úroveň odborné kvalifikace, která je přinejmenším rovnocenná úrovni bezprostředně předcházející úrovni podle článku 11, která je požadována v hostitelském členském státě.

2.   Přístup k povolání a jeho výkon podle odstavce 1 se přizná rovněž žadatelům, kteří vykonávali dotyčné povolání uvedené v tomto odstavci na plnou pracovní dobu po dobu dvou let během předchozích deseti let v jiném členském státě, ve kterém toto povolání není regulováno, za předpokladu, že jsou držiteli jednoho nebo více osvědčení způsobilosti nebo dokladů o dosažené kvalifikaci.

Osvědčení způsobilosti a doklady o dosažené kvalifikaci splňují tyto podmínky:

a)

byly vydány příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu;

b)

prokazují úroveň odborné kvalifikace, která je přinejmenším rovnocenná úrovni bezprostředně předcházející úrovni podle článku 11, která je požadována v hostitelském členském státě;

c)

prokazují, že držitel byl připraven na výkon dotyčného povolání.

Dvouletou odbornou praxi podle prvního pododstavce však nelze vyžadovat, pokud doklad o dosažené kvalifikaci, jehož je žadatel držitelem, potvrzuje regulované vzdělávání a odbornou přípravu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. e) na úrovních kvalifikace podle čl. 11 písm. b), c), d) nebo e). Regulované vzdělávání a odborná příprava uvedená v příloze III se považuje za regulované vzdělávání a odbornou přípravu na úrovni popsané v čl. 11 písm. c). Postupem podle čl. 58 odst. 2 lze změnit seznam uvedený v příloze III, aby se zohlednilo regulované vzdělávání a odborná příprava, která zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a která připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň odpovědností a funkcí.

3.   Odchylně od odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) může hostitelský členský stát umožnit přístup k regulovanému povolání a jeho výkon, pokud je přístup k tomuto povolání na jeho území podmíněn získáním kvalifikace, která potvrzuje úspěšné ukončení vysokoškolského nebo univerzitního vzdělání v délce čtyři roky, a je-li žadatel držitelem kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. c).

Článek 14

Vyrovnávací opatření

1.   Bez ohledu na článek 13 může hostitelský stát také požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:

a)

délka odborné přípravy, kterou prokazuje podle čl. 13 odst. 1 nebo 2, je nejméně o jeden rok kratší než doba požadovaná hostitelským členským státem;

b)

odborná příprava, kterou absolvoval, se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci, který je požadován hostitelským členským státem;

c)

regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí příslušného povolání v domovském členském státě žadatele ve smyslu čl. 4 odst. 2, a tento rozdíl spočívá ve specifické odborné přípravě požadované v hostitelském členském státě, jejíž obsah se podstatně liší od obsahu zahrnutého v osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci žadatele.

2.   Pokud hostitelský členský stát využije možnosti podle odstavce 1, musí poskytnout žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti.

Pokud se členský stát s ohledem na dané povolání domnívá, že je nutné odchýlit se od požadavku stanoveného v předchozím pododstavci, který poskytuje žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, uvědomí o tom předem ostatní členské státy a Komisi a dostatečně tuto odchylku odůvodní.

Pokud se Komise po obdržení všech nezbytných informací domnívá, že odchylka uvedená v druhém pododstavci není přiměřená nebo neodpovídá právu Společenství, požádá ve lhůtě tří měsíců dotčený členský stát, aby od plánovaného opatření upustil. Neodpoví-li Komise ve výše uvedené lhůtě, lze odchylku použít.

3.   Odchylně od zásady práva žadatele na volbu podle odstavce 2 může pro povolání, jejichž výkon vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a v nichž poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti, hostitelský členský stát stanovit buď adaptační období, nebo zkoušku způsobilosti.

To platí rovněž pro případy stanovené v čl. 10 písm. b) a c), v čl. 10 písm. d) týkajícím se lékařů a zubních lékařů, v čl. 10 písm. písm. f), pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou dotyčné odborné činnosti vykonávány zdravotními sestrami a ošetřovateli odpovědnými za všeobecnou péči nebo specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2 a v čl. 10 písm. g).

V případech podle čl. 10 odst. a) může hostitelský členský stát požadovat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, chce-li migrující osoba vykonávat odborné činnosti v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, které vyžadují znalost a uplatňování zvláštních platných vnitrostátních předpisů, za předpokladu, že znalost a uplatňování těchto předpisů vyžadují příslušné orgány hostitelského členského státu od vlastních státních příslušníků pro přístup k těmto činnostem.

4.   Pro účely uplatňování odst. 1 písm. b) a c) se „podstatně se lišícím obsahem“ rozumí záležitosti, jejichž znalost je nezbytným předpokladem pro výkon povolání a u kterých odborná příprava migrující osoby vykazuje významné rozdíly oproti odborné přípravě vyžadované hostitelským členským státem, pokud jde o délku nebo obsah.

5.   Odstavec 1 se uplatňuje při řádném zohlednění zásady proporcionality. Zejména pokud hostitelský členský stát zamýšlí vyžadovat od žadatele absolvování adaptačního období nebo složení zkoušky způsobilosti, musí nejprve zjistit, zda znalosti, které žadatel nabyl během odborné praxe v členském státě nebo v třetí zemi, mohou zcela nebo částečně vyrovnat podstatné rozdíly uvedené v odstavci 4.

Článek 15

Upuštění od vyrovnávacích opatření na základě společných platforem

1.   Pro účely tohoto článku se výrazem „společné platformy“ rozumí soubor kritérií pro odborné kvalifikace, která jsou s to vyrovnat podstatné rozdíly, které byly zjištěny u požadavků na odbornou přípravu u daného povolání v různých členských státech. Podstatné rozdíly se stanoví srovnáním délky a obsahu odborné přípravy v nejméně dvou třetinách členských států, včetně všech členských států, které toto povolání regulují. Rozdíly v obsahu odborné přípravy mohou vyplývat z podstatných rozdílů v rozsahu odborných činností.

2.   Společné platformy podle odstavce 1 mohou Komisi předložit členské státy nebo profesní sdružení nebo organizace, které jsou reprezentativní na vnitrostátní i evropské úrovni. Pokud Komise po konzultaci členských států zastává názor, že návrh společné platformy usnadní vzájemné uznávání odborných kvalifikací, může navrhnout opatření k jejich přijetí postupem podle čl. 58 odst. 2.

3.   Pokud odborná kvalifikace žadatele splňuje kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2, hostitelský členský stát upustí od uplatňování vyrovnávacích opatření podle článku 14.

4.   Odstavce 1 až 3 se nedotýkají pravomoci členských států určit odborné kvalifikace požadované pro výkon povolání na jejich území, stejně jako obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy.

5.   Má-li členský stát za to, že kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2 již nenabízejí dostatečné záruky s ohledem na odborné kvalifikace, uvědomí o tom Komisi, která případně předloží návrh opatření postupem podle čl. 58 odst. 2.

6.   Do 20. října 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku a případně navrhne jeho změny.

KAPITOLA II

Uznávání odborné praxe

Článek 16

Požadavky na odbornou praxi

Pokud je v členském státě přístup k některé z činností vyjmenovaných v příloze IV nebo její výkon podmíněn získáním obecných, obchodních nebo odborných znalostí a schopností, uzná členský stát předchozí výkon činnosti v jiném členském státě za dostatečný důkaz o těchto znalostech a schopnostech. Činnost musela být vykonávána v souladu s články 17, 18 a 19.

Článek 17

Činnosti uvedené na seznamu I přílohy IV

1.   Pro činnosti uvedené na seznamu I přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)

po dobu šesti po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)

po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)

po dobu čtyř po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

d)

po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně pět let v postavení zaměstnance; nebo

e)

po dobu pěti po sobě následujících let ve vedoucím postavení, z toho nejméně tři roky v technické funkci představující odpovědnost alespoň za jedno oddělení podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2.   V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

3.   Ustanovení odst. 1 písm. e) se nepoužije pro činnosti skupiny ex 855 (kadeřnictví) podle klasifikace ISIC.

Článek 18

Činnosti uvedené na seznamu II přílohy IV

1.   Pro činnosti uvedené na seznamu II přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)

po dobu pěti po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)

po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)

po dobu čtyř po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

d)

po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně pět let v postavení zaměstnance; nebo

e)

po dobu pěti po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

f)

po dobu šesti po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2.   V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

Článek 19

Činnosti uvedené na seznamu III přílohy IV

1.   Pro činnosti uvedené na seznamu III přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)

po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)

po dobu dvou po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)

po dobu dvou po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně tři roky v postavení zaměstnance; nebo

d)

po dobu tří po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala vzdělání doložené osvědčením uznaným státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2.   V případech podle písmen a) a c) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

Článek 20

Změna seznamů činností v příloze IV

Seznamy činností v příloze IV, pro které se uznává odborná praxe podle článku 16, lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 za účelem aktualizace nebo vyjasnění klasifikace za předpokladu, že to nepředstavuje změnu činností týkajících se jednotlivých kategorií.

KAPITOLA III

Uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 21

Zásada automatického uznávání

1.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta a architekta uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1, které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 44 a 46, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává.

Takové doklady o dosažené kvalifikaci musí být vydány příslušnými orgány členských států a případně doplněny osvědčeními uvedenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1.

První a druhý pododstavec se nedotýkají nabytých práv podle článků 23, 27, 33, 37, 39 a 49.

2.   Každý členský stát uznává pro výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států ostatními členskými státy v souladu s minimálními požadavky na odbornou přípravu podle článku 28.

Předchozí pododstavec se nedotýká nabytých práv podle článku 30.

3.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40 a kritéria podle článku 41, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává. Toto ustanovení se nedotýká nabytých práv podle článků 23 a 43.

4.   Členské státy nejsou povinny uznat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.6.2 pro zřizování nových lékáren otevřených pro veřejnost. Za účelem tohoto odstavce se za nové lékárny považují rovněž lékárny, které jsou otevřeny po dobu kratší než tři roky.

5.   Doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze V bodu 5.7.1, které podléhají automatickému uznávání podle odstavce 1, prokazují ukončení studia, které bylo zahájeno nejdříve v referenčním akademickém roce uvedeném v této příloze.

6.   Každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek a farmaceutů a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, který potvrzuje, že dotyčná osoba získala během své odborné přípravy znalosti a dovednosti uvedené v čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3.

Znalosti a dovednosti podle čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

7.   Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou s ohledem na vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti, na niž se vztahuje tato kapitola. U dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v oddíle 8 je toto oznámení určeno navíc i ostatním členským státům.

Komise zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením označení přijatých členskými státy pro doklady o dosažené kvalifikaci a případně subjektu, který tyto doklady vydává, průvodních osvědčení a příslušných profesních označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1.

Článek 22

Společná ustanovení o odborné přípravě

Pokud jde o odbornou přípravu uvedenou v článcích 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40, 44 a 46:

a)

členské státy mohou povolit rozvolněnou odbornou přípravu za podmínek stanovených příslušnými orgány; tyto orgány zajistí, aby celková délka, úroveň a kvalita takové odborné přípravy nebyla nižší než v případě řádné odborné přípravy;

b)

v souladu se specifickými postupy každého členského státu zajistí další vzdělávání a odbornou přípravu, aby osoby, které ukončily vzdělávání, byly s to držet krok s vývojem v daném povolání v rozsahu, který je nezbytný pro zachování bezpečného a účinného výkonu tohoto povolání.

Článek 23

Nabytá práva

1.   Aniž jsou dotčena specifická nabytá práva dotyčných profesí, v případech, kdy doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, jichž jsou státní příslušníci členských států držiteli, nevyhovují všem požadavkům na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, uzná každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy, dokládají-li úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před referenčními dny stanovenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, a které doplňuje potvrzení osvědčující, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

2.   Stejná ustanovení se použijí na doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, získané na území bývalé Německé demokratické republiky, které nesplňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, pokud takovýto doklad potvrzuje úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před:

a)

3. říjnem 1990 pro lékaře se základní odbornou přípravou, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, zubní lékaře se základní odbornou přípravou, odborné zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky a farmaceuty a

b)

3. dubnem 1992 pro odborné lékaře.

Doklad o dosažené kvalifikaci podle prvního pododstavce opravňuje držitele vykonávat odborné činnosti na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady o dosažené kvalifikaci vydané příslušnými německými orgány a uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

3.   Aniž je dotčen čl. 37 odst. 1, každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Československu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Českou republiku a Slovensko před 1. lednem 1993, pokud orgány některého z těchto dvou států potvrdí, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci mají na jejich území stejnou platnost jako doklady o dosaženém vzdělání, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou, odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností.

Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

4.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena:

a)

pro Estonsko před 20. srpnem 1991,

b)

pro Lotyšsko před 21. srpnem 1991,

c)

pro Litvu před 11. březnem 1990,

pokud orgány některého z těchto tří výše uvedených členských států osvědčí, že tyto doklady mají na jejich území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosaženém vzdělání uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností.

Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

Pokud jde o doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře vydané v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Estonsko před 20. srpnem 1991, musí být osvědčení uvedené v předchozím pododstavci doplněno potvrzením vydaným estonskými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání potvrzení.

5.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalé Jugoslávii nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Slovinsko před 25. červnem 1991, pokud orgány výše uvedeného členského státu osvědčí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto činností.

Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

6.   Státním příslušníkům členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta neodpovídají označením uvedeným pro tento členský stát v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, uznává každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy a které jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty.

Osvědčení uvedené v prvním pododstavci potvrzuje, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci dokládají úspěšné ukončení odborné přípravy v souladu s články 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40 a 44 a jsou členským státem, který je vydává, považovány za rovnocenné kvalifikacím, jejichž označení je uvedeno v příloze V bodech 5.1.1., 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

Oddíl 2

Lékaři

Článek 24

Základní lékařská odborná příprava

1.   Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách.

2.   Celková doba základní lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně šest let studia nebo 5 500 hodin teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy.

Pro osoby, které zahájily studium před 1. lednem 1972, může odborná příprava uvedená v prvním pododstavci zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na vysokoškolské úrovni vykonanou pod dohledem příslušných orgánů v rámci řádné odborné přípravy.

3.   Základní lékařská odborná příprava zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti ve vědách, na kterých je lékařství založeno, a řádné pochopení vědeckých metod včetně zásad měření biologických funkcí, hodnocení vědecky prokázaných skutečností a analýzy údajů;

b)

přiměřené znalosti anatomie, fyziologie a chování jedinců zdravých a nemocných a vztahů mezi zdravotním stavem člověka a jeho fyzickým a sociálním prostředím;

c)

přiměřené znalosti klinických oborů a klinické praxe, které poskytují komplexní přehled o duševních a tělesných nemocech, dále znalost lékařství a jeho preventivní, diagnostické a terapeutické stránky a znalosti o reprodukci;

d)

přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem v nemocnicích.

Článek 25

Specializovaná lékařská odborná příprava

1.   Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeném v článku 24, v jehož průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.

2.   Specializovaná lékařská odborná příprava zahrnuje teoretickou a praktickou výuku na vysoké škole nebo ve fakultní nemocnici nebo případně v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty.

Členské státy zajistí, aby minimální délka oborů specializované odborné přípravy uvedených v příloze V bodu 5.1.3 nebyla kratší než délka stanovená v uvedeném bodu. Odborná příprava se uskutečňuje pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast lékaře — uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

3.   Odborná příprava probíhá jako řádné studium ve specifických zařízeních schválených příslušnými orgány. Zahrnuje účast na veškerých lékařských činnostech v oboru, ve kterém příprava probíhá, včetně pohotovostní služby, a to tak, že uchazeč o odborné vzdělání věnuje veškerou svou odbornou činnost praktické a teoretické výuce během celého pracovního týdne a během celého roku v souladu s postupy stanovenými příslušnými orgány. V souladu s tím jsou tato místa přiměřeně odměňována.

4.   Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5.   Minimální délky odborné přípravy uvedené v příloze V bodu 5.1.3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Článek 26

Druhy specializované lékařské odborné přípravy

Doklady o dosažené kvalifikaci odborného lékaře podle článku 21 vydané příslušnými orgány nebo subjekty uvedenými v příloze V bodu 5.1.2 odpovídají pro dotyčnou specializovanou odbornou přípravu označením používaným v různých členských státech a uvedeným v příloze V bodu 5.1.3.

O zařazení nových lékařských odborností, které jsou zastoupeny nejméně ve dvou pětinách členských států, do přílohy V bodu 5.1.3 lze rozhodnout postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem aktualizovat směrnici na základě změn vnitrostátních právních předpisů.

Článek 27

Specifická nabytá práva odborných lékařů

1.   Hostitelský stát může požadovat od odborných lékařů, jejichž rozvolněná specializovaná odborná příprava se řídila právními a správními předpisy platnými ke dni 20. června 1975 a kteří zahájili specializovanou odbornou přípravu nejpozději 31. prosince 1983, doplnění jejich dokladů o dosažené kvalifikace potvrzením osvědčujícím, že skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání potvrzení.

2.   Každý členský stát uznává doklady o kvalifikaci odborných lékařů vydané ve Španělsku lékařům, kteří dokončili specializovanou odbornou přípravu před 1. lednem 1995, i když tato odborná příprava nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 25, pokud je tato kvalifikace doplněna potvrzením vydaným příslušnými španělskými orgány a osvědčujícím, že dotyčná osoba složila zvláštní zkoušku způsobilosti v rámci výjimečných opatření týkajících se uznávání stanovených v královském dekretu 1497/99, za účelem zjištění, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s úrovní lékařů, kteří jsou držiteli dokladu o kvalifikaci odborného lékaře uvedeného pro Španělsko v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3.

3.   Každý členský stát, který zrušil právní a správní předpisy týkající se vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci odborného lékaře uvedené v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3 a který přijal opatření týkající se nabytých práv ve prospěch vlastních státních příslušníků, přiznává státním příslušníkům ostatních členských států právo využívat tato opatření, pokud jejich doklady o dosažené kvalifikaci byly vydány přede dnem, od kterého hostitelský členský stát přestal vydávat takové doklady o dosažené kvalifikaci v dotyčných oblastech.

Dny, od kterých dotyčné členské státy zrušily tyto předpisy, jsou uvedeny v příloze V bodu 5.1.3.

Článek 28

Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství

1.   Přijetí na zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeného v článku 24.

2.   Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vydanému před 1. lednem 2006, představuje nejméně dvouleté řádné studium. V případě dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných po tomto dni představuje nejméně tříleté řádné studium.

Pokud program odborné přípravy uvedený v článku 24 zahrnuje praktickou výuku zajištěnou schválenou nemocnicí s vhodným vybavením a odděleními všeobecného lékařství nebo v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči, lze dobu této praktické výuky v délce maximálně jednoho roku zahrnout do doby stanovené v prvním pododstavci pro potvrzení o odborné přípravě vydaná po 1. lednu 2006.

Možnosti stanovené v druhém pododstavci mohou využít pouze členské státy, ve kterých zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství trvala k 1. lednu 2001 dva roky.

3.   Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství představuje řádné studium vykonávané pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Má spíše praktickou než teoretickou povahu.

Praktická výuka je zajištěna jednak nejméně po dobu šesti měsíců ve schválené nemocnici s vhodným vybavením a odděleními, a jednak nejméně po dobu šesti měsíců v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči.

Praktická výuka probíhá ve spolupráci s dalšími zdravotnickými zařízeními nebo strukturami, které se zabývají všeobecným lékařstvím. Aniž jsou tím však dotčeny minimální délky výuky stanovené v druhém pododstavci, může být praktická výuka v dalších zdravotnických zařízeních nebo strukturách zabývajících se všeobecným lékařstvím poskytována nejvýše po dobu šesti měsíců.

Výuka vyžaduje osobní účast uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech osob, s nimiž pracuje.

4.   Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci ve všeobecném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci na základě základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5.   Členské státy mohou vydat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4 lékaři, který nesplnil odbornou přípravu uvedenou v tomto článku, ale který absolvoval jinou další odbornou přípravu doloženou dokladem o dosažené kvalifikaci vydaným příslušnými orgány členského státu. Členské státy však mohou vydat takovýto doklad o dosažené kvalifikaci, pouze dokládá-li znalosti na úrovni kvalitativně rovnocenné úrovni znalostí dosažených odbornou přípravou stanovenou v tomto článku.

Členské státy určí mimo jiné rozsah další odborné přípravy, kterou uchazeč splnil, a rozsah jeho odborné praxe, které mohou nahradit odbornou přípravu stanovenou v tomto článku.

Členské státy však mohou vydat doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v příloze V bodu 5.1.4, pouze získal-li uchazeč nejméně šestiměsíční zkušenost ve všeobecném lékařství v rámci všeobecné lékařské praxe nebo ve středisku, v němž lékaři poskytují primární lékařskou péči, podle odstavce 3.

Článek 29

Výkon činností všeobecného lékaře

Každý členský stát podmíní, s výhradou ustanovení o nabytých právech, výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4.

Členské státy mohou od této podmínky osvobodit osoby, které se právě účastní zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství.

Článek 30

Specifická nabytá práva všeobecných lékařů

1.   Každý členský stát určí nabytá práva. Za nabyté právo musí nicméně považovat právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4 všech lékařů, kteří mají toto právo k referenčnímu dni uvedenému ve zmíněném bodu na základě ustanovení použitelných pro povolání lékaře a týkajících se přístupu k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a kteří jsou s využitím článků 21 nebo 23 k tomuto dni usazeni na území daného státu.

Příslušné orgány každého členského státu na požádání vydají lékařům, kterým náleží nabytá práva podle prvního pododstavce, osvědčení potvrzující právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4.

2.   Každý členský stát uznává osvědčení uvedená v odst. 1 druhém pododstavci vydávaná státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a přiznává jim na svém území stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci, které sám vydává a které umožňují výkon činností všeobecného lékaře v rámci jeho vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.

Oddíl 3

Zdravotní sestry a ošetřovatelé odpovědní za všeobecnou péči

Článek 31

Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

1.   Přijetí na odbornou přípravu zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči je podmíněno ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání deseti let potvrzeného diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu nebo osvědčením o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni do školy pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.

2.   Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči představuje řádné studium a zahrnuje přinejmenším předměty studijního programu uvedeného v příloze V bodu 5.2.1.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.2.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3.   Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zahrnuje nejméně tři roky studia nebo 4 600 hodin teoretického a klinického výcviku, přičemž délka teoretického výcviku představuje alespoň jednu třetinu a délka klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky odborné přípravy. Členské státy mohou poskytnout částečnou výjimku osobám, které absolvovaly část výuky formou jiného výcviku, který má alespoň rovnocennou úroveň.

Členské státy zajišťují, aby instituce pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovídaly za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu.

4.   Teoretická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které uchazeč o odborné vzdělání získává odborné znalosti, pochopení a dovednosti nezbytné pro organizování, poskytování a vyhodnocování celkové zdravotní péče. Výuka je zajištěna učiteli ošetřovatelství a jinými kvalifikovanými osobami ve školách ošetřovatelství nebo jiných vzdělávacích zařízeních vybraných vzdělávacím ústavem.

5.   Klinická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které se uchazeč o odborné vzdělání učí jako součást týmu a v přímém kontaktu se zdravými nebo nemocnými jednotlivci nebo skupinou organizovat, poskytovat a vyhodnocovat požadovanou komplexní ošetřovatelskou péči na základě znalostí a dovedností, které získal. Uchazeč o vzdělání se učí nejen jak pracovat v týmu, ale také jak tým vést a organizovat celkovou zdravotní péči, včetně zdravotnické výchovy pro jednotlivce a malé skupiny v rámci zdravotnického zařízení nebo ve skupině.

Tato výuka se uskutečňuje v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních a ve skupině pod odpovědností učitelů ošetřovatelství ve spolupráci s jinými kvalifikovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli a s jejich pomocí. Na výuce se může podílet i jiný kvalifikovaný personál.

Uchazeči o odborné vzdělání se podílejí na činnostech dotyčného oddělení, pokud tyto činnosti přispívají k jejich odborné přípravě tak, že jim umožňují získat informace o úkolech ošetřovatelské péče.

6.   Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti z věd, o které se opírá všeobecné ošetřovatelství, včetně dostatečného pochopení anatomie, fyziologie a chování zdravých a nemocných osob, jakož i vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím lidské bytosti;

b)

dostatečné znalosti o povaze a etice profese a o obecných zásadách zdraví a ošetřovatelství;

c)

přiměřené klinické zkušenosti; tyto zkušenosti, které by měly být zvoleny s ohledem na svou studijní hodnotu, by měly být získány pod dohledem kvalifikovaného ošetřovatelského personálu a v místech, kde počet kvalifikovaných pracovníků a vybavení vyhovuje z hlediska ošetřovatelské péče o pacienty;

d)

schopnost účastnit se praktického výcviku zdravotnického personálu a získávat zkušenosti z práce s tímto personálem;

e)

zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví.

Článek 32

Výkon odborných činností zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

Pro účely této směrnice se činností zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči rozumějí činnosti vykonávané na odborném základě a uvedené v příloze V bodu 5.2.2.

Článek 33

Specifická nabytá práva zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

1.   Vztahují-li se všeobecné předpisy o nabytých právech na zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, musí činnosti podle článku 23 zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizování a provádění ošetřovatelské péče poskytované pacientovi.

2.   V případě polských dokladů o kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, uplatňují se pouze tato ustanovení o nabytých právech. V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. lednem 2004 a kteří nesplňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, uznávají členské státy jako dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči v Polsku po níže uvedenou dobu:

a)

diplom bakaláře ošetřovatelství (dyplom licencjata pielęgniarstwa) — po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení;

b)

diplom zdravotní sestry nebo ošetřovatele (dyplom pielęgniarki albo pielęgniarki dyplomowanej) — s postsekundárním vzděláním získaným na odborné zdravotnické škole — po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.

Uvedené činnosti musí zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizaci a výkon ošetřovatelské péče o pacienta.

3.   Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v Polsku zdravotním sestrám a ošetřovatelům, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup podle článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou se zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.2.2.

Oddíl 4

Zubní lékaři

Článek 34

Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství

1.   Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2.   Celková doba základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné teoretické a praktické výuky předmětů vyjmenovaných v příloze V bodu 5.3.1 na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.3.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3.   Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti z oborů, na nichž je založena činnost zubního lékaře, a řádné pochopení vědeckých metod, zejména zásad měření biologických funkcí, hodnocení vědecky prokázaných skutečností a analýzy údajů;

b)

přiměřené znalosti o anatomii, fyziologii a chování zdravých a nemocných jedinců a o vlivu přírodního a sociálního prostřední na zdravotní stav lidí, pokud mají tyto znalosti vztah k zubnímu lékařství;

c)

přiměřené znalosti o stavbě a funkci zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání, zdravých i nemocných, a o jejich vztahu k obecnému zdravotnímu stavu a fyzické a sociální pohodě pacienta;

d)

přiměřené znalosti klinických oborů a metod, které poskytují komplexní přehled o anomáliích, kazech a nemocích zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání a o preventivní, diagnostické a terapeutické stomatologii;

e)

přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem.

Toto vzdělání musí poskytnout dovednosti nezbytné pro veškeré činnosti prevence, diagnostiky a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání.

Článek 35

Specializovaná lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství

1.   Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství zahrnuje řádné ukončení a potvrzení pětiletého teoretického a praktického studia v rámci vzdělávání podle článku 34 nebo získání dokladů podle článků 23 a 37.

2.   Specializovaná lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zahrnuje teoretickou a praktickou výuku ve vysokoškolském středisku, v léčebném výukovém nebo výzkumném středisku nebo popřípadě v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty.

Jedná se o řádné denní studium po dobu alespoň tří let pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast zubního lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

Minimální délku odborné přípravy uvedenou v druhém pododstavci lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit ji vědeckému a technickému pokroku.

3.   Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci odborného zubního lékaře získáním dokladu o základní lékařské odborné přípravě uvedeného v příloze V bodu 5.3.2.

Článek 36

Výkon odborných činností zubního lékaře

1.   Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi zubních lékařů rozumějí činnosti uvedené v odstavci 3 a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2.

2.   Povolání zubního lékaře je založeno na odborné přípravě v oboru zubního lékařství podle článku 34 a představuje zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře a odborného lékaře. Výkon činností zubního lékaře vyžaduje získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.3.2. Držitelé těchto dokladů o dosažené kvalifikaci se považují za rovné osobám, na něž se uplatňuje článek 23 nebo 37.

3.   Členské státy zajistí, aby zubní lékaři měli právo na přístup k činnostem prevence, diagnózy a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání a k výkonu těchto činností v souladu s předpisy a pravidly profesní etiky k referenčním dnům uvedeným v příloze V bodu 5.3.2.

Článek 37

Specifická nabytá práva zubních lékařů

1.   Za účelem výkonu odborných činností zubních lékařů pod označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2 uznává každý členský stát doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii, Španělsku, Rakousku, České republice a na Slovensku osobám, jejichž lékařská odborná příprava byla zahájena před referenčními dny uvedenými pro dotčený členský stát ve zmíněné příloze, doplněné osvědčením vydaným příslušnými orgány členského státu.

Toto osvědčení musí prokázat splnění dvou podmínek:

a)

dotyčné osoby skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávaly v tomto členském státě činnosti uvedené v článku 36 po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení;

b)

tyto osoby jsou oprávněny k výkonu uvedených činností za stejných podmínek jako držitelé dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených pro tento členský stát v příloze V bodu 5.3.2.

Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od tříletého výkonu činností podle druhého pododstavce písm. a).

V případě České republiky a Slovenska se uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v bývalém Československu stejně jako české a slovenské doklady o dosažené kvalifikaci a za stejných podmínek uvedených v předchozích pododstavcích.

2.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii osobám, které zahájily vysokoškolskou lékařskou odbornou přípravu po 28. lednu 1980 a nejpozději 31. prosince 1984, doplněné osvědčením vydaným příslušnými italskými orgány.

Toto osvědčení musí prokázat splnění tří podmínek:

a)

dotyčné osoby složily příslušnou zkoušku způsobilosti prováděnou příslušnými italskými orgány za účelem zjištění, zda tyto osoby mají úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s osobami, které jsou držiteli dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených pro Itálii v příloze V bodu 5.3.2;

b)

dotyčné osoby skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávaly v Itálii činnosti podle článku 36 po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení;

c)

dotyčné osoby jsou oprávněny k výkonu činností uvedených v článku 36 za stejných podmínek jako držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci uvedených v příloze V bodu 5.3.2 nebo je skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávají.

Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od složení zkoušky způsobilosti uvedené v druhém pododstavci písm. a).

Osoby, které zahájily univerzitní studium v oboru lékařství po 31. prosinci 1984, se považují za rovné výše uvedeným osobám za předpokladu, že zmíněné tříleté studium bylo zahájeno před 31. prosincem 1994.

Oddíl 5

Veterinární lékaři

Článek 38

Odborná příprava veterinárních lékařů

1.   Celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství celkem zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky předmětů, které jsou vyjmenovány v příloze V bodu 5.4.1, na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.4.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

2.   Přijetí na tuto odbornou přípravu předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

3.   Odborná příprava veterinárního lékaře zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti z oborů, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře;

b)

přiměřené znalosti o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu, reprodukci a obecné hygieně, jakož i o jejich krmení včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídajících jejich potřebám;

c)

přiměřené znalosti o chování a ochraně zvířat;

d)

přiměřené znalosti o příčinách, povaze, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově; včetně zvláštních znalostí o nemocích přenosných na člověka;

e)

přiměřené znalosti preventivního lékařství;

f)

přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných potravin nebo potravin živočišného původu určených k výživě lidí;

g)

přiměřené znalosti o právních a správních předpisech týkajících se výše uvedených oblastí;

h)

přiměřené klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod vhodným dohledem.

Článek 39

Specifická nabytá práva veterinárních lékařů

Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4, s ohledem na státní příslušníky členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře byly vydány a jejichž odborná příprava byla zahájena v Estonsku před 1. květnem 2004, uznávají členské státy takové doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře, pokud jsou doplněny potvrzením osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly v Estonsku dotyčné činnosti po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání tohoto potvrzení.

Oddíl 6

Porodní asistentky

Článek 40

Odborná příprava porodních asistentek

1.   Odborná příprava porodních asistentek zahrnuje celkem nejméně:

a)

řádnou speciální odbornou přípravu pro porodní asistentky zahrnující teoretickou a praktickou výuku po dobu nejméně tří let (směr I) a předměty studijního programu uvedeného v příloze V bodu 5.5.1; nebo

b)

řádnou speciální odbornou přípravu pro porodní asistentky, která trvá nejméně 18 měsíců (směr II) a zahrnuje předměty studijního plánu uvedené v příloze V bodu 5.5.1, které nebyly předmětem rovnocenné výuky zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči.

Členské státy zajišťují, aby zařízení pověřená vzděláváním porodních asistentek odpovídala za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.5.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

2.   Přístup k odborné přípravě pro porodní asistentky je vázán na splnění jedné z těchto podmínek:

a)

dokončení nejméně deseti let povinné školní docházky pro směr I; nebo

b)

získáním dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou zdravotní péči uvedeného v příloze V bodu 5.2.2 pro směr II.

3.   Odborná příprava porodních asistentek zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti z věd, o které se opírá činnost porodní asistentky, zejména z porodnictví a gynekologie;

b)

přiměřené znalosti profesní etiky a právní úpravy oboru;

c)

podrobné znalosti o biologických funkcích, anatomii a fyziologii v oblasti porodnictví a o novorozencích, a také znalosti o vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým a sociálním prostředím člověka a o jeho chování;

d)

přiměřené klinické zkušenosti získané pod dohledem personálu kvalifikovaného v oblasti porodnictví a ve schválených zařízeních;

e)

nezbytné znalosti vzdělání zdravotníků a zkušenosti ze spolupráce s nimi.

Článek 41

Postupy pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky

1.   Doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2 jsou automaticky uznávány podle článku 21, pokud splňují jedno z těchto kritérií:

a)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně tří let, která je:

i)

podmíněna buď získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o kvalifikaci, který opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních nebo který zaručuje srovnatelnou úroveň znalostí, nebo

ii)

následována dvouletou odbornou praxí, o níž bylo vydáno osvědčení v souladu s odstavcem 2;

b)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně dvou let nebo 3 600 hodin podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodu 5.2.2;

c)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně 18 měsíců nebo 3 000 hodin podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodu 5.2.2, po níž následuje jednoletá odborná praxe, o níž bylo vydáno osvědčení v souladu s odstavcem 2.

2.   Osvědčení uvedené v odstavci 1 vydávají příslušné orgány domovského členského státu. Toto osvědčení potvrzuje, že držitel po získání dokladu o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uspokojivě vykonával činnosti porodní asistentky po odpovídající dobu v nemocnici nebo zařízení zdravotní péče schváleném za tímto účelem.

Článek 42

Výkon odborných činností porodní asistentky

1.   Tento oddíl se vztahuje na činnosti porodních asistentek stanovené každým členským státem, aniž je dotčen odstavec 2, a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.5.2.

2.   Členské státy zajistí, aby porodní asistentky měly přístup alespoň k těmto činnostem a jejich výkonu:

a)

poskytovat správné informace a rady v oblasti plánovaného rodičovství;

b)

diagnostikovat těhotenství, sledovat normální těhotenství, provádět vyšetření nezbytná ke sledování průběhu normálního těhotenství;

c)

předepisovat nebo doporučovat vyšetření nezbytná pro co nejrychlejší diagnózu rizikového těhotenství;

d)

vypracovávat program přípravy budoucích rodičů na jejich úlohu, zajišťovat úplnou přípravu na porod včetně poradenství v oblasti hygieny a výživy;

e)

pomáhat rodičce při porodu a sledovat stav plodu v děloze vhodnými klinickými a technickými prostředky;

f)

provádět spontánní porody, včetně případného nástřihu hráze, a v naléhavých případech i porody v poloze koncem pánevním;

g)

rozpoznávat u matky nebo dítěte příznaky anomálií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhat lékaři v případě zásahu; přijímat neodkladná opatření v nepřítomnosti lékaře, zejména ruční vyjmutí placenty a případné následné ruční vyšetření dělohy;

h)

vyšetřovat novorozence a pečovat o něj; činit veškeré kroky, které se jeví nezbytnými, a provádět popřípadě okamžitou resuscitaci;

i)

pečovat o rodičku, sledovat ji v šestinedělí a poskytovat jí veškeré potřebné rady umožňující vývoj novorozence v nejlepších podmínkách;

j)

uplatňovat léčbu předepsanou lékařem;

k)

vypracovávat nezbytné písemné zprávy.

Článek 43

Specifická nabytá práva porodních asistentek

1.   Každý členský stát v případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky splňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, avšak podle článku 41 nejsou uznány, nejsou-li doplněny osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, uznává za dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci vydaný těmito členskými státy před referenčními dny uvedenými v příloze V bodu 5.5.2 doplněný potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci vykonávali skutečně a v souladu se zákonem dotyčné činnosti po dobu nejméně dvou po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto potvrzení.

2.   Podmínky odstavce 1 se použijí pro státní příslušníky členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky potvrzují ukončení odborné přípravy na území bývalé Německé demokratické republiky splňující všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, kdy však doklad o dosažené kvalifikaci podle článku 41 nelze uznat, není-li doplněn osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, v případě, že osvědčuje studium zahájené před 3. říjnem 1990.

3.   V případě polských dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky se uplatňují pouze tato ustanovení o nabytých právech.

V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, členské státy uznávají následující doklad o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti porodní asistentky po níže uvedenou dobu:

a)

diplom bakaláře porodní asistence (dyplom licencjata położnictwa) — po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení;

b)

diplom porodní asistentky (dyplom położnej) — s postsekundárním vzděláním získaným na odborné zdravotnické škole — po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.

4.   Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky vydané v Polsku porodním asistentkám, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup uvedeného v článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s porodními asistentkami, které jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.5.2.

Oddíl 7

Farmaceuti

Článek 44

Odborná příprava farmaceutů

1.   Přijetí na odbornou přípravu farmaceuta je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2.   Doklad o dosažené kvalifikaci farmaceuta musí potvrzovat absolvování odborné přípravy v trvání nejméně pěti let zahrnující:

a)

nejméně čtyři roky řádné denní teoretické a praktické výuky na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy;

b)

nejméně šest měsíců praktického výcviku v lékárně otevřené pro veřejnost nebo v nemocnici pod dohledem farmaceutického oddělení uvedené nemocnice.

Studium zahrnuje alespoň program uvedený v příloze V bodu 5.6.1. Obsahy uvedené v příloze V bodu 5.6.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3.   Odborná příprava farmaceutů zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti o lécích a látkách použitých při výrobě léků;

b)

přiměřené znalosti o farmaceutické technologii a fyzikálním, chemickém, biologickém a mikrobiologickém testování léčiv;

c)

přiměřené znalosti o metabolismu a účincích léčiv, jakož i o účincích toxických látek a o způsobu užívání léčiv;

d)

přiměřené znalosti k vyhodnocení vědeckých údajů týkajících se léčiv umožňující poskytovat náležité informace na základě těchto znalostí;

e)

přiměřené znalosti o právních a jiných požadavcích souvisejících s lékárenskou praxí.

Článek 45

Výkon odborných činností farmaceuta

1.   Pro účely této směrnice se činnostmi farmaceuta rozumí činnosti, které v jednom nebo více členských státech podléhají požadavku na odbornou kvalifikaci vztahujícího se na přístup k těmto činnostem a na jejich výkon a které mohou vykonávat držitelé dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v příloze V bodu 5.6.2.

2.   Členské státy zajistí, aby držitelé dokladů o dokladu o vysokoškolském nebo rovnocenném vzdělání ve farmacii vyhovujícího podmínkám stanoveným v článku 44 měli právo na přístup alespoň k těmto činnostem a na výkon těchto činností, s výhradou případného uložení povinnosti doplnit si odborné zkušenosti:

a)

příprava farmaceutické formy léčiv;

b)

výroba a testování léčiv;

c)

testování léčiv v laboratoři pro zkoušení léčiv;

d)

skladování, uchovávání a distribuce léčiv na úrovni velkoobchodů;

e)

příprava, testování, skladování a dodávky léčiv v lékárnách otevřených pro veřejnost;

f)

příprava, testování, skladování a výdej léčiv v nemocnicích;

g)

poskytování informací a rad o léčivech.

3.   Je-li v členském státě přístup k některé z činností farmaceuta a jejich výkon podmíněn vedle získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.6.2 i požadavkem na doplňkovou odbornou praxi, uznává dotyčný členský stát jako dostatečný důkaz potvrzení vydané příslušnými orgány domovského členského státu osvědčující, že zúčastněná osoba vykonávala dotyčné činnosti po stejnou dobu v domovském členském státě.

4.   Uznávání podle odstavce 3 se však nevztahuje na získání odborných zkušeností po dobu dvou let požadované v Lucemburském velkovévodství jako podmínka pro udělení státní koncese na provoz veřejné lékárny.

5.   Pokud v některém členském státě existoval k 16. září 1985 mechanismus výběrového řízení na základě testů za účelem vybrat osoby z držitelů dokladů uvedených v odstavci 2, které mají být jmenovány držiteli nových lékáren, jež mají být zřízeny v rámci vnitrostátního geografického distribučního systému, může takový členský stát odchylně od odstavce 1 zachovat tento mechanismus výběrového řízení a může uložit státním příslušníkům členských států držícím doklady o dosažené kvalifikaci farmaceuta uvedené v příloze V bodu 5.6.2 nebo kteří využívají článek 23, aby se takového výběrového řízení účastnili.

Oddíl 8

Architekti

Článek 46

Odborná příprava architektů

1.   Celková délka odborné přípravy architekta zahrnuje nejméně buď čtyři roky řádného studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, nebo nejméně šest let studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, z toho nejméně tři roky ve formě řádného studia. Odborná příprava musí být zakončena úspěšným složením zkoušky vedoucí k získání titulu.

Tato odborná příprava je zajištěna studiem na vysokoškolské úrovni, které se v rozhodující míře týká architektury a které musí zajistit vyváženost teoretických a praktických stránek přípravy v architektuře a zaručit získání těchto znalostí a dovedností:

a)

schopnost vytvářet architektonické projekty splňující jak estetické, tak technické požadavky;

b)

odpovídající znalost historie a teorie architektury a souvisejících umění, technologií a humanitních věd;

c)

znalost výtvarného umění jako jednoho z vlivů na kvalitu architektonického díla;

d)

odpovídající znalosti týkající se urbanistiky, územního plánování a dovedností spojených s procesem plánování;

e)

schopnost porozumět vztahu mezi lidmi a architektonickými díly a mezi architektonickými díly a jejich prostředím, potřebě propojit architektonická díla a prostory mezi nimi s lidskými potřebami a měřítky;

f)

schopnost chápat povolání architekta a jeho úlohu ve společnosti, zejména při přípravě návrhů, které zohledňují společenské faktory;

g)

znalost metod průzkumu a přípravy zadání pro návrh projektu;

h)

schopnost pochopit projektování stavby, konstrukční a stavebně technické problémy spojené s projektováním stavby;

i)

odpovídající znalost fyzikálních otázek a technologií a funkce staveb, aby poskytovaly vnitřní podmínky pro pohodlí a ochranu před vlivy počasí;

j)

nezbytné dovednosti pro projektování, aby byly uspokojeny požadavky uživatelů stavby v rámci omezení, daných nákladovými faktory a stavebními předpisy;

k)

odpovídající znalost průmyslových odvětví, organizací, předpisů a postupů, které souvisejí s převáděním projektů do staveb a s integrací plánů do celkového plánování.

2.   Znalosti a dovednosti uvedené v odstavci 1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

Článek 47

Odchylky od požadavků na odbornou přípravu architektů

1.   Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava na „Fachhochschulen“ ve Spolkové republice Německo v délce tří let ve formě, která existovala k 5. srpnu 1985, pokud odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a umožňuje přístup k činnostem uvedeným v článku 48 v dotyčném členském státu s profesním označením architekt, za předpokladu, že tato příprava byla doplněna čtyřletou dobou odborné praxe ve Spolkové republice Německo doložené osvědčením vydaným profesní organizací, na jejímž seznamu je architekt, který chce využít této směrnice, zapsán.

Profesní organizace musí předem prokázat, že práce provedené dotyčným architektem v oboru architektury představují přesvědčivý důkaz praktického uplatnění všech znalostí a dovedností podle čl. 46 odst. 1. Osvědčení se vydává stejným postupem, jenž se používá pro zápis na seznam architektů.

2.   Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava v rámci programů zvyšování odbornosti nebo v rámci rozvolněného vysokoškolského studia, která odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a kterou zakončila úspěšně složenou zkouškou z architektury osoba, která již sedm nebo více let pracuje v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického ateliéru. Tato zkouška musí být na úrovni zkoušky vedoucí k získání titulu a musí být rovnocenná závěrečné zkoušce podle čl. 46 odst. 1 prvního pododstavce.

Článek 48

Výkon odborných činností architektů

1.   Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi v oboru architektury rozumí činnosti obvykle vykonávané pod profesním označením „architekt“.

2.   Za osoby, které splňují požadavky stanovené pro výkon odborných činností v oboru architektury pod profesním označením „architekt“, se považují státní příslušníci členského státu oprávnění používat toto profesní označení v souladu se zákonem, který poskytuje příslušnému orgánu členského státu možnost udělit toto profesní označení státním příslušníkům členských států, kteří obzvláště vynikli svými úspěchy v oboru architektury. Výkon činností v oboru architektury je dotyčným osobám potvrzen v osvědčení, které vydává jejich domovský členský stát.

Článek 49

Specifická nabytá práva architektů

1.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze VI bodu 6.1, které byly vydány ostatními členskými státy a dosvědčují studium, jež bylo zahájeno nejpozději v referenčním akademickém roce uvedeném ve zmíněné příloze, a přiznává těmto dokladům o dosažené kvalifikaci, i když nesplňují minimální požadavky podle článku 46, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon, stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci v oboru architektury, které sám vydává.

Za těchto okolností se uznávají osvědčení vydávaná příslušnými orgány Spolkové republiky Německo dokládající rovnocennost dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných počínaje 8. květnem 1945 příslušnými orgány Německé demokratické republiky s doklady uvedenými ve zmíněné příloze.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, každý členský stát uznává následující doklady o dosažené kvalifikaci a přiznává jim na svém území, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon pod profesním označením architekt, stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává: osvědčení vydávaná státním příslušníkům členských států členskými státy, ve kterých platí pravidla upravující přístup k činnostem architekta a jejich výkon, a to k těmto referenčním dnům:

a)

1. leden 1995 pro Rakousko, Finsko a Švédsko;

b)

1. květen 2004 pro Českou republiku, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko;

c)

5. srpen 1987 pro ostatní členské státy.

Osvědčení uvedená v odstavci 1 prokazují, že jejich držitel získal oprávnění používat profesní označení architekt před příslušným dnem a že skutečně vykonával dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení podle uvedených pravidel.

KAPITOLA IV

Společná ustanovení o usazení

Článek 50

Dok lady a formality

1.   Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu rozhodnou o žádosti o povolení vykonávat dotyčné regulované povolání podle této hlavy, mohou vyžadovat doklady a osvědčení uvedená v příloze VII.

Doklady uvedené v příloze VII bodu 1 písm. d), e) a f) nesmějí být ke dni předložení starší tří měsíců.

Členské státy, subjekty a jiné právnické osoby zajistí důvěrnost obdržených informací.

2.   V případě důvodných pochybností může hostitelský členský stát požadovat od příslušných orgánů členského státu potvrzení o pravosti osvědčení a dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných v tomto jiném členském státě a případně potvrzení o tom, že oprávněná osoba splňuje pro povolání uvedená v kapitole III této hlavy minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40, 44 a 46.

3.   V případě důvodných pochybností, pokud byl doklad o dosažené kvalifikaci podle čl. 3 odst. 1 písm. c) vydán příslušným orgánem členského státu a zahrnuje odbornou přípravu, která byla zcela nebo částečně absolvována v zařízení zřízeném v souladu se zákonem na území jiného členského státu, je hostitelský členský stát oprávněn ověřit u příslušného orgánu členského státu, ve kterém byl doklad vydán:

a)

zda studium v tomto zařízení bylo oficiálně schváleno vzdělávacím zařízením členského státu, který doklad vydal;

b)

zda vydaný doklad o dosažené kvalifikaci odpovídá dokladu, který by byl vydán, kdyby se studium uskutečnilo zcela na území členského státu, který doklad vydal; a

c)

zda doklad o dosažené kvalifikaci přiznává stejná profesní práva na území členského státu, který doklad vydal.

4.   Pokud hostitelský členský stát požaduje od státních příslušníků tohoto členského státu pro přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon, aby učinili místopřísežné nebo čestné prohlášení, a toto místopřísežné nebo čestné prohlášení nemohou učinit státní příslušníci jiných členských států, zajistí hostitelský členský stát, aby byla dotyčné osobě nabídnuta jeho rovnocenná a vhodná formulace.

Článek 51

Postup pro vzájemné uznávání odborných kvalifikací

1.   Příslušný orgán hostitelského členského státu potvrdí přijetí žádosti ve lhůtě jednoho měsíce a případně žadatele informuje o chybějících dokladech.

2.   Vyřizování žádosti o povolení vykonávat regulované povolání musí být ukončeno co nejdříve a výsledek musí být sdělen spolu s odůvodněným rozhodnutím příslušného orgánu hostitelského členského státu nejpozději do tří měsíců po předložení všech dokladů žadatele. V případech patřících do kapitol I a II této hlavy lze však tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.

3.   Proti tomuto rozhodnutí nebo proti tomu, že nebylo vydáno ve stanovené lhůtě, musí být přípustný opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů.

Článek 52

Užívání profesních označení

1.   Pokud je v hostitelském členském státě regulováno užívání profesního označení činností dotyčného povolání, používají státní příslušníci členských států, kteří jsou oprávnění vykonávat regulované povolání na základě hlavy III, profesní označení hostitelského státu odpovídající uvedenému povolání v tomto členském státě a příslušné zkratky.

2.   Pokud je v hostitelském členském státě povolání regulováno sdružením nebo organizací ve smyslu čl. 3 odst. 2, jsou státní příslušníci členských států oprávněni užívat profesní označení nebo jeho zkratku udělované organizací nebo sdružením, pouze prokáží-li členství v této organizaci nebo sdružení.

Pokud sdružení nebo organizace podmiňují členství určitými kvalifikačními požadavky, mohou je použít na státní příslušníky ostatních členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, pouze v souladu s touto směrnicí.

HLAVA IV

PRAVIDLA PRO VÝKON POVOLÁNÍ

Článek 53

Jazykové znalosti

Osoby, které využijí uznávání odborných kvalifikací, musí mít jazykové znalostí nezbytné k výkonu povolání v hostitelském členském státě.

Článek 54

Užívání akademických titulů

Aniž jsou dotčeny články 7 a 52, hostitelské členské státy přiznávají dotyčným osobám právo užívat jejich akademické tituly přiznané v domovských členských státech a popřípadě zkratky těchto titulů v jazyce domovského členského státu. Hostitelský členský stát může požadovat, aby tento titul byl doprovázen názvem a sídlem zařízení nebo zkušební komise, které jej udělily. Je-li možné zaměnit akademický titul domovského členského státu s titulem, který platí v hostitelském členském státě a vyžaduje zde další odbornou přípravu, kterou oprávněná osoba nezískala, může tento hostitelský členský stát stanovit, že tato osoba bude užívat svůj akademický titul domovského členského státu ve vhodné podobě, kterou hostitelský členský stát určí.

Článek 55

Schválení zdravotní pojišťovnou

Aniž je dotčen čl. 5 odst. 1 a článek 6 první pododstavec písm. b), členské státy, které podmiňují uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi osobou, jež získala odbornou kvalifikaci na jejich území, a zdravotní pojišťovnou absolvováním přípravné zkušební doby nebo délkou odborné praxe, zprostí této povinnosti držitele dokladů o dosažené kvalifikaci lékaře a zubního lékaře získané v jiném členském státě.

HLAVA V

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE A ODPOVĚDNOST ZA PROVEDENÍ

Článek 56

Příslušné orgány

1.   Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc s cílem usnadnit uplatňování této směrnice. Zajistí důvěrnost údajů, které si vymění.

2.   Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu si vyměňují informace o disciplinárních a trestněprávních sankcích nebo jiných závažných zvláštních okolnostech, které by mohly mít důsledky na výkon činností podle této směrnice, přitom je nutno dodržovat ustanovení o ochraně osobních údajů obsažená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (24) a 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (25).

Domovský členský stát prozkoumá správnost okolností a jeho orgány rozhodnou o povaze a rozsahu šetření, která je nutno provést, a uvědomí hostitelský členský stát o závěrech, které z dostupných údajů vyvodil.

3.   Každý členský stát určí do 20. října 2007 orgány a subjekty pověřené vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace a orgány a subjekty pověřené přijímat žádosti a vydávat rozhodnutí podle této směrnice a neprodleně o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

4.   Každý členský stát jmenuje koordinátora pro činnosti orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi.

Úkolem koordinátora je:

a)

podporovat jednotné uplatňování této směrnice;

b)

shromažďovat všechny informace podstatné pro její uplatňování v členských státech, např. o podmínkách pro přístup k regulovaným povoláním v členských státech.

Ke splnění úkolu uvedeného v písmenu b) mohou koordinátoři využít kontaktních míst uvedených v článku 57.

Článek 57

Kontaktní místa

Do 20. října 2007 každý členský stát určí kontaktní místo, jehož úkolem je:

a)

poskytovat občanům a kontaktním místům ostatních členských států informace týkající se uznávání odborných kvalifikací podle této směrnice, jako například informace o právní úpravě povolání a výkonu těchto povolání, včetně právních předpisů o sociálním zabezpečení, a případně o pravidlech etiky;

b)

napomáhat občanům při výkonu práv, která jsou jim touto směrnicí přiznána, případně ve spolupráci s ostatními kontaktními místy a příslušnými orgány hostitelského členského státu.

Kontaktní místa informují Komisi na její žádost o výsledcích případů, kterými se zabývají podle písmene b), ve lhůtě dvou měsíců od obdržení této žádosti.

Článek 58

Výbor pro uznávání odborných kvalifikací

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro uznávání odborných kvalifikací (dále jen „výbor“), složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 59

Konzultace

Komise zajistí náležité konzultace s odborníky z příslušných profesních skupin, zejména v souvislosti s prací výboru uvedeného v článku 58, a předloží výboru zprávu o těchto konzultacích opatřenou komentářem.

HLAVA VI

JINÁ USTANOVENÍ

Článek 60

Zprávy

1.   Od 20. října 2007 překládají členské státy každé dva roky Komisi zprávu o uplatňování tohoto systému. Kromě obecných poznámek je ve zprávě uveden statistický přehled vydaných rozhodnutí a popis hlavních problémů, které vyplývají z uplatňování této směrnice.

2.   Od 20. října 2007 vypracuje Komise každých pět let zprávu o provádění této směrnice.

Článek 61

Ustanovení o odchylce

Setká-li se členský stát v určitých oblastech při provádění této směrnice s vážnými obtížemi, prověří Komise tyto obtíže společně s dotyčným členským státem.

Komise případně postupem podle čl. 58 odst. 2 rozhodne o tom, že povolí dotyčnému členskému státu, aby se po určitou dobu odchýlil od dotyčného ustanovení.

Článek 62

Zrušení

Směrnice 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS, 89/48/EHS, 92/51/EHS, 93/16/EHS a 1999/42/ES se zrušují s účinkem ode dne 20. října 2007. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici a právní akty přijaté na základě těchto směrnic nejsou zrušením dotčeny.

Článek 63

Provedení

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. října 2007. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 64

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 65

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 181 E, 30.7.2002, s. 183.

(2)  Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 67.

(3)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 11. února 2004 (Úř. věst. C 97 E, 22.4.2004, s. 230), společný postoj Rady ze dne 21. prosince 2004 (Úř. věst. C 58 E, 8.3.2005, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 11. května 2005. Rozhodnutí Rady ze dne 6. června 2005.

(4)  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 19, 24.1.1989, s. 16. Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES (Úř. věst. L 206, 31.7.2001, s. 1).

(6)  Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 25. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 2004/108/ES (Úř. věst. L 32, 5.2.2004, s. 15).

(7)  Úř. věst. L 201, 31.7.1999, s. 77.

(8)  Úř. věst. L 176, 15.7.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(9)  Úř. věst. L 176, 15.7.1977, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(10)  Úř. věst. L 233, 24.8.1978, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(11)  Úř. věst. L 233, 24.8.1978, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(12)  Úř. věst. L 362, 23.12.1978, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(13)  Úř. věst. L 362, 23.12.1978, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(14)  Úř. věst. L 33, 11.2.1980, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(15)  Úř. věst. L 33, 11.2.1980, p. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(16)  Úř. věst. L 223, 21.8.1985, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(17)  Úř. věst. L 253, 24.9.1985, s. 34. Směrnice ve znění směrnice 2001/19/ES.

(18)  Úř. věst. L 253, 24.9.1985, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(19)  Úř. věst. L 165, 7.7.1993, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(20)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(21)  Úř. věst. L 78, 26.3.1977, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(22)  Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36. Směrnice ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(23)  Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/66/ES (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 35).

(24)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

(25)  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.


PŘÍLOHA I

Seznam profesních sdružení nebo organizací, které splňují podmínky čl. 3 odst. 2

IRSKO (1)

1.

The Institute of Chartered Accountants in Ireland (2)

2.

The Institute of Certified Public Accountants in Ireland (2)

3.

The Association of Certified Accountants (2)

4.

Institution of Engineers of Ireland

5.

Irish Planning Institute

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

1.

Institute of Chartered Accountants in England and Wales

2.

Institute of Chartered Accountants of Scotland

3.

Institute of Chartered Accountants in Ireland

4.

Chartered Association of Certified Accountants

5.

Chartered Institute of Loss Adjusters

6.

Chartered Institute of Management Accountants

7.

Institute of Chartered Secretaries and Administrators

8.

Chartered Insurance Institute

9.

Institute of Actuaries

10.

Faculty of Actuaries

11.

Chartered Institute of Bankers

12.

Institute of Bankers in Scotland

13.

Royal Institution of Chartered Surveyors

14.

Royal Town Planning Institute

15.

Chartered Society of Physiotherapy

16.

Royal Society of Chemistry

17.

British Psychological Society

18.

Library Association

19.

Institute of Chartered Foresters

20.

Chartered Institute of Building

21.

Engineering Council

22.

Institute of Energy

23.

Institution of Structural Engineers

24.

Institution of Civil Engineers

25.

Institution of Mining Engineers

26.

Institution of Mining and Metallurgy

27.

Institution of Electrical Engineers

28.

Institution of Gas Engineers

29.

Institution of Mechanical Engineers

30.

Institution of Chemical Engineers

31.

Institution of Production Engineers

32.

Institution of Marine Engineers

33.

Royal Institution of Naval Architects

34.

Royal Aeronautical Society

35.

Institute of Metals

36.

Chartered Institution of Building Services Engineers

37.

Institute of Measurement and Control

38.

British Computer Society


(1)  Státní příslušníci Irska jsou rovněž členy těchto sdružení nebo organizací ve Spojeném království:

 

Institute of Chartered Accountants in England and Wales

 

Institute of Chartered Accountants of Scotland

 

Institute of Actuaries

 

Faculty of Actuaries

 

The Chartered Institute of Management Accountants

 

Institute of Chartered Secretaries and Administrators

 

Royal Town Planning Institute

 

Royal Institution of Chartered Surveyors

 

Chartered Institute of Building.

(2)  Pouze pro činnost účetního auditu.


PŘÍLOHA II

Seznam oborů, které mají zvláštní strukturu, uvedených v čl. 11 písm. c) bodu ii)

1.   Oblast zdravotnická a péče o dítě

Odborná příprava pro povolání:

v Německu:

dětská sestra, dětský ošetřovatel („Kinderkrankenschwester/Kinderkrankenpfleger“),

rehabilitační pracovník („Krankengymnast(in)/Physiotherapeut(in)“) (1),

ergoterapeut („Beschäftigungs- und Arbeitstherapeut/Ergotherapeut“),

logoped („Logopäde/Logopädin“),

ortoptista („Orthoptist(in)“),

státem uznaný vychovatel („staatlich anerkannte(r) Erzieher(in)“),

státem uznaný pedagog-terapeut („staatlich anerkannte(r) Heilpädagoge (-in)“),

zdravotní laborant („medizinisch-technische(r) Laboratoriums- Assistent(in)“),

radiologický laborant („medizinisch-technische(r) Radiologie-Assistent(in)“),

zdravotní technik („medizinisch-technische(r) Assistent(in) für Funktionsdiagnostik“),

veterinární technik („veterinärmedizinisch-technische(r) Assistent(in)“),

dietní sestra, dietní ošetřovatel („Diätassistent(in)“),

farmaceutický laborant („Pharmazieingenieur“) odborná příprava získaná do 31. března 1994 v bývalé Německé demokratické republice nebo na území nových spolkových zemí,

psychiatrická sestra, psychiatrický ošetřovatel („psychiatrische(r) Krankenschwester/Krankenpfleger“),

logoped („Sprachtherapeut(in)“);

v České republice:

„zdravotnický asistent“,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a 4 roky středního odborného vzdělání na střední zdravotnické škole, zakončeného maturitní zkouškou,

„nutriční asistent“,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a 4 roky středního odborného vzdělání na střední zdravotnické škole, zakončeného maturitní zkouškou;

v Itálii:

zubní laborant („odontotecnico“),

oční optik („ottico“);

na Kypru:

zubní technik („οδοντοτεχνίτης“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrunujícímu nejméně 6 let základního vzdělání, 6 let středního vzdělání a 2 roky postsekundárního odborného vzdělání, následovaného 1 rokem odborné praxe,

optik („τεχνικός oπτικός“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrnujícímu nejméně 6 let základního vzdělání, 6 let středního vzdělání a 2 roky postsekundárního vzdělání, následovaného 1 rokem odborné praxe;

v Lotyšsku:

zubní sestra („zobārstniecības māsa“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 2 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 3 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti,

biomedikální laborant („biomedicīnas laborants“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 2 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 2 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti,

zubní technik („zobu tehniķis“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 2 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 2 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti,

fyzioterapeutický asistent („fizioterapeita asistents“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 3 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 2 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti;

v Lucembursku:

radiologický laborant („assistant(e) technique médical(e) en radiologie“),

zdravotní laborant („assistant(e) technique médical(e) de laboratoire“),

psychiatrická sestra, psychiatrický ošetřovatel („infirmier/ière psychiatrique“),

zdravotnický asistent na chirurgii („assistant(e) technique médical(e) en chirurgie“),

dětská sestra, dětský ošetřovatel („infirmier/ière puériculteur/trice“),

zdravotní sestra na anasteziologii, ošetřovatel na anesteziologii („infirmier/ière anesthésiste“),

diplomovaný masér („masseur/euse diplômé(e)“),

vychovatel („éducateur/trice“);

v Nizozemsku:

veterinární asistent („dierenartsassistent“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 13 let zahrnujícímu:

i)

nejméně 3 roky odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou, v některých případech doplněné jednoletým nebo dvouletým specializačním studiem zakončeným zkouškou, nebo

ii)

nejméně 2,5 roku odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou a doplněné alespoň 6 měsíci odborné praxe nebo alespoň 6 měsíci stáže ve schváleném zařízení, nebo

iii)

nejméně 2 roky odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou a doplněné alespoň 1 rokem odborné praxe nebo alespoň 1 rokem stáže ve schváleném zařízení, nebo

iv)

v případě veterinárního asistenta („dierenartsassistent“) 3 roky odborné přípravy na specializované škole (typu „MBO“) nebo 3 roky odborné přípravy v duálním učňovském systému („LLW“), v obou případech zakončené zkouškou;

v Rakousku:

speciální základní odborná příprava pro zdravotní sestry a ošetřovatele specializující se na péči o děti a mládež („spezielle Grundausbildung in der Kinder- und Jugendlichenpflege“),

speciální základní odborná příprava pro psychiatrické sestry a psychiatrické ošetřovatele („spezielle Grundausbildung in der psychiatrischen Gesundheits- und Krankenpflege“),

optik specializovaný na kontaktní čočky („Kontaktlinsenoptiker“),

pedikér („Fußpfleger“),

výrobce pomůcek pro sluchově postižené („Hörgeräteakustiker“),

drogista („Drogist“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy rozdělené na alespoň tříletý učňovský výcvik, zahrnující odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu, a období odborné praxe a přípravy zakončené odbornou zkouškou opravňující vykonávat povolání a připravovat učně,

masér („Masseur“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 14 let, včetně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy zahrnující 2 roky učňovského výcviku, období odborné praxe a přípravy trvající 2 roky a jednoletou přípravu zakončenou odbornou zkouškou opravňující vykonávat povolání a připravovat učně,

učitel/učitelka v mateřské škole („Kindergärtner/in“),

vychovatel („Erzieher“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 13 let, včetně 5 let odborné přípravy ve specializované škole, zakončené zkouškou;

na Slovensku:

učitel v tanečním oboru na základních uměleckých školách („učiteľ v tanečnom odbore na základných umeleckých školách“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14,5 let, zahrnujícímu 8 let základního vzdělání, 4 roky vzdělání na specializované střední škole a 5 semestrů odborné přípravy v taneční pedagogice,

vychovatel ve zvláštních výchovných zařízeních a v zařízeních sociálních služeb („vychovávatel' v špeciálnych výchovných zariadeniach a v zariadeniach sociálnych služieb“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrnujícímu 8/9 let základního vzdělání, 4 roky studia na střední pedagogické škole nebo na jiné střední škole a 2 roky doplňkového distančního pedagogického studia.

2.   Obor mistra řemesel („Mester/Meister/Maître“), který představuje obory vzdělávání a odborné přípravy týkající se dovedností, na které se nevztahuje hlava III kapitola II této směrnice

Odborná příprava pro povolání:

v Dánsku:

optometrik („optometrist“),

toto studium trvá celkem 14 let, včetně 5 let odborné přípravy rozdělené na 2,5 roku teoretického vzdělávání zajišťovaného zařízením pro odbornou přípravu a 2,5 roku praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“,

ortopedický technik („ortopædimekaniker“),

toto studium trvá celkem 12,5 roku, včetně odborné přípravy v délce 3,5 roku rozdělené na 6 měsíců teoretického vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a 3 roky praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“,

ortopedický obuvník („ortopædiskomager“),

toto studium trvá celkem 13,5 roku, včetně odborné přípravy v délce 4,5 roku rozdělené na 2 roky teoretického vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a 2,5 roku praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“;

v Německu:

oční optik („Augenoptiker“),

zubní technik („Zahntechniker“),

bandážista („Bandagist“),

výrobce pomůcek pro sluchově postižené („Hörgeräte-Akustiker“),

ortopedický technik („Orthopädiemechaniker“),

ortopedický obuvník („Orthopädieschuhmacher“);

v Lucembursku:

oční optik („opticien“),

zubní technik („mécanicien dentaire“),

výrobce pomůcek pro sluchově postižené („audioprothésiste“),

ortopedický technik/bandážista („mécanicien orthopédiste/bandagiste“),

ortopedický obuvník („orthopédiste-cordonnier“),

toto studium trvá celkem 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy získávané částečně na pracovišti a částečně zajišťované zařízením pro odbornou přípravu, a je zakončeno zkouškou, jejíž úspěšné složení je nezbytné pro výkon činnosti považované za řemeslnou, ať již jako samostatně výdělečně činná osoba či jako zaměstnanec se srovnatelnou odpovědností;

v Rakousku:

bandážista („Bandagist“),

výrobce korzetů („Miederwarenerzeuger“),

oční optik („Optiker“),

ortopedický obuvník („Orthopädieschuhmacher“),

ortopedický technik („Orthopädietechniker“),

zubní technik („Zahntechniker“),

zahradník („Gärtner“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy, rozdělené na alespoň 3 roky učňovského výcviku, zahrnujícího odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu, a nejméně 2 roky odborné praxe a přípravy zakončené mistrovskou zkouškou opravňující vykonávat povolání, připravovat učně a používat titul „Meister“;

odborná příprava v oblasti zemědělství a lesnictví:

mistr v zemědělství („Meister in der Landwirtschaft“),

mistr ve venkovském domácím hospodářství („Meister in der ländlichen Hauswirtschaft“),

mistr v zahradnictví („Meister im Gartenbau“),

mistr v zelinářství („Meister im Feldgemüsebau“),

mistr v ovocnářství a ve zpracování ovoce („Meister im Obstbau und in der Obstverwertung“),

mistr ve vinařství a ve vinařských technikách („Meister im Weinbau und in der Kellerwirtschaft“),

mistr v mlékárenství („Meister in der Molkerei- und Käsereiwirtschaft“),

mistr v chovu koní („Meister in der Pferdewirtschaft“),

mistr v rybářství („Meister in der Fischereiwirtschaft“),

mistr v chovu drůbeže („Meister in der Geflügelwirtschaft“),

mistr ve včelařství („Meister in der Bienenwirtschaft“),

mistr v lesnictví („Meister in der Forstwirtschaft“),

mistr v pěstování lesních stromů („Meister in der Forstgarten- und Forstpflegewirtschaft“),

mistr v zemědělských skladech („Meister in der landwirtschaftlichen Lagerhaltung“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 15 let, včetně nejméně 6 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy rozdělené na nejméně 3 roky učňovského výcviku zahrnujícího odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu a 3 roky odborné praxe zakončen mistrovskou zkouškou pro dotyčné povolání, která opravňuje připravovat učně a užívat titul „Meister“;

v Polsku:

učitel praktické odborné přípravy („nauczyciel praktycznej nauki zawodu“),

která odpovídá vzdělání v délce:

i)

8 let základního vzdělání a 5 let středního odborného vzdělání, nebo rovnocenného středního vzdělání v oboru, následovanému pedagogickým kursem o celkové délce nejméně 150 hodin, kursem bezpečnosti práce a pracovní hygieny a 2 lety odborné praxe v povolání, kterému má osoba vyučovat, nebo

ii)

8 let základního vzdělání a 5 let středního odborného vzdělání, spolu s absolventským diplomem z postsekundární pedagogické odborné školy, nebo

iii)

8 let základního vzdělání a 2 — 3 roky základního středního odborného vzdělání a nejméně 3 roky odborné praxe, osvědčené titulem mistra v určitém povolání a následované pedagogickým kursem o celkové délce nejméně 150 hodin;

na Slovensku:

mistr odborné výchovy („majster odbornej výchovy“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu 8 let základního vzdělání, 4 roky odborného vzdělání (dokončené střední odborné vzdělání nebo vyučení v daném (obdobném) kursu odborné přípravy nebo vyučení), odbornou praxi o celkové délce nejméně 3 roky v oblasti dokončeného vzdělání nebo vyučení osoby a doplňkové pedagogické studium na pedagogické fakultě nebo na technické univerzitě, anebo dokončené střední odborné vzdělání nebo vyučení v daném (obdobném) kursu odborné přípravy nebo vyučení, odbornou praxi o celkové délce nejméně 3 roky v oblasti dokončeného vzdělání nebo vyučení osoby a dodatečné studium pedagogiky na pedagogické fakultě, anebo k 1. září 2005 specializovaného vzdělání v oblasti speciální pedagogiky poskytovaného metodologickými středisky pro mistry odborné výchovy na zvláštních školách bez doplňkového pedagogického studia.

3.   Oblast námořnictví

a)

Námořní doprava

Odborná příprava pro povolání:

v České republice:

palubní asistent,

námořní poručík,

první palubní důstojník,

kapitán,

strojní asistent,

strojní důstojník,

druhý strojní důstojník,

první strojní důstojník,

elektrotechnik,

elektrodůstojník;

v Dánsku:

kapitán lodi („skibsfører“),

první důstojník („overstyrmand“),

kormidelník, palubní důstojník („enestyrmand, vagthavende styrmand“),

palubní důstojník („vagthavende styrmand“),

lodní strojník („maskinchef“),

první strojní důstojník („l. maskinmester“),

první strojní důstojník/palubní strojní důstojník („l. maskinmester/vagthavende maskinmester“);

v Německu:

kapitán lodi velké pobřežní plavby („Kapitän AM“),

kapitán lodi pobřežní plavby („Kapitän AK“),

palubní důstojník lodi velké pobřežní plavby („nautischer Schiffsoffizier AMW“),

palubní důstojník lodi pobřežní plavby („nautischer Schiffsoffizier AKW“),

první strojní důstojník třídy C („Schiffsbetriebstechniker CT — Leiter von Maschinenanlagen“),

lodní mechanik třídy C („Schiffsmaschinist CMa — Leiter von Maschinenanlagen“),

strojní důstojník třídy C („Schiffsbetriebstechniker CTW“),

lodní mechanik třídy C — jediný strojní důstojník („Schiffsmaschinist CMaW — Technischer Alleinoffizier“);

v Itálii:

palubní důstojník („ufficiale di coperta“),

strojní důstojník („ufficiale di macchina“);

v Lotyšsku:

lodní elektrodůstojník („kuģu elektromehāniķis“),

operátor chladicího systému („kuģa saldēšanas iekārtu mašīnists“);

v Nizozemsku:

první palubní důstojník (loď pro pobřežní plavbu) (s doplňkovou přípravou) („stuurman kleine handelsvaart (met aanvulling)“),

diplomovaný strojník („diploma motordrijver“),

úředník VTS („VTS-functionaris“),

která odpovídá vzdělání:

v České republice:

i)

u palubního asistenta

1.

osoba ve věku nejméně 20 let,

2.

a)

námořní akademie nebo námořní střední odborná škola — obor navigace, oba kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou a provázeny schválenou námořní službou v délce nejméně šesti měsíců na lodi v průběhu studia, nebo

b)

nejméně dvouletá schválená námořní služba ve funkci palubní strážní služby a dokončení schváleného kursu, který splňuje požadavky na způsobilost stanovené v části A-II/1 předpisu STCW (Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků) uskutečněného námořní akademií nebo námořní střední odbornou školou strany úmluvy STCW a složení zkoušky před zkušební komisí uznanou MD (Ministerstvo dopravy České republiky);

ii)

u námořního poručíka

1.

schválená námořní služba ve funkci palubního asistenta na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT po nejméně 6 měsíců v případě absolventa námořní střední odborné školy nebo námořní akademie nebo po jeden rok v případě absolventa schváleného kursu, v tom nejméně šest měsíců ve funkci člena palubní strážní služby,

2.

řádně vyplněná a potvrzená kniha výcviku palubního asistenta;

iii)

u prvního palubního důstojníka

průkaz způsobilosti námořního poručíka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT a nejméně dvanáctiměsíční schválená námořní služba v tomto postavení;

iv)

u kapitána

=

služební průkaz kapitána na lodích o hrubé prostornosti 500 až 3 000 RT,

=

průkaz způsobilosti prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 3 000 RT a nejméně šestiměsíční schválená námořní služba ve funkci prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT a nejméně šestiměsíční schválená námořní služba ve funkci prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 3 000 RT;

v)

u strojního asistenta

1.

osoba ve věku nejméně 20 let,

2.

námořní akademie nebo námořní střední odborná škola — obor námořního strojnictví a schválená námořní služba nejméně šesti měsíců na lodi v průběhu studia;

vi)

u strojního důstojníka

schválená námořní služba ve funkci strojního asistenta v délce nejméně 6 měsíců po absolvování námořní akademie nebo námořní střední odborné školy;

vii)

u druhého strojního důstojníka

schválená námořní služba v délce nejméně 12 měsíců ve funkci třetího strojního důstojníka na lodích poháněných hlavním mechanickým pohonem o výkonu nejméně 750 kW;

viii)

u prvního strojního důstojníka

příslušný služební průkaz druhého strojního důstojníka na lodích poháněných hlavním mechanickým pohonem o výkonu nejméně 3 000 kW a nejméně 6 měsíců schválené námořní služby v této funkci;

ix)

u elektrotechnika

1.

osoba ve věku nejméně 18 let,

2.

námořní nebo jiná akademie, elektrotechnická fakulta nebo technická škola nebo univerzita, všechny kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou a provázeny schválenou praxí nejméně 12 měsíců v oblasti elektrotechniky;

x)

u elektrodůstojníka

1.

námořní akademie nebo námořní střední odborná škola, obor námořní elektrotechniky nebo jiná vysoká nebo střední škola v oblasti elektrotechniky, všechny kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou nebo státní zkouškou,

2.

schválená námořní služba ve funkci elektrotechnika po dobu nejméně 12 měsíců v případě absolventů akademie, vysoké školy nebo univerzity nebo 24 měsíců v případě absolventa střední školy;

v Dánsku 9 let základního vzdělávání následovaného základní odbornou přípravou nebo službou na moři trvající 17 až 36 měsíců doplněnou:

i)

u palubních důstojníků specializovanou odbornou přípravou v délce 1 roku,

ii)

u ostatních specializovanou odbornou přípravou v délce 3 let;

v Německu o celkové délce 14 až 18 let, včetně 3 let základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následují 1 nebo 2 roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě odbornou praxí v navigaci v délce 2 roky;

v Lotyšsku:

i)

u lodního elektrodůstojníka („kuģu elektromehāniķis“)

1.

osoba ve věku nejméně 18 let,

2.

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let a 6 měsíců, zahrnujícímu nejméně 9 let základního vzdělání a nejméně 3 roky odborného vzdělání. Navíc je vyžadována námořní služba v délce nejméně 6 měsíců jako lodní elektrotechnik nebo asistent lodního elektrodůstojníka na lodích s generátory o výkonu více než 750 kW. Odborné vzdělání se zakončuje zvláštní zkouškou prováděnou příslušným orgánem v souladu s programem odborné přípravy schváleným ministerstvem dopravy;

ii)

u operátora chladicího systému („kuģa saldēšanas iekārtu mašīnists“)

1.

osoba ve věku nejméně 18 let,

2.

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 9 let základního vzdělání a nejméně 3 roky odborného vzdělání. Navíc je vyžadována námořní služba v délce nejméně 12 měsíců jako asistent operátora chladicího systému. Odborné vzdělání se zakončuje zvláštní zkouškou prováděnou příslušným orgánem v souladu s programem odborné přípravy schváleným ministerstvem dopravy;

v Itálii o celkové délce 13 let, z nichž je alespoň 5 let profesní přípravy zakončené zkouškou a popřípadě doplněné stáží;

v Nizozemsku:

i)

u prvního palubního důstojníka (loď pro pobřežní plavbu) (s doplňkovou přípravou) („stuurman kleine handelsvaart (met aanvulling)“) a diplomovaného strojníka („diploma motordrijver“) zahrnující 14 let studia, z nichž alespoň 2 roky probíhají ve specializovaném zařízení pro odbornou přípravu, doplněnou dvanáctiměsíční stáží,

ii)

u úředníka VTS („VTS-functionaris“) o celkové délce nejméně 15 let, zahrnující alespoň 3 roky vyššího odborného vzdělávání („HBO“) nebo středního odborného vzdělávání („MBO“) a doplněné vnitrostátními a regionálními specializačními studii, každé v délce nejméně 12 týdnů teoretické přípravy a zakončené zkouškou,

které jsou uznány Mezinárodní úmluvou STCW (Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků, 1978).

b)

Námořní rybolov:

Odborná příprava pro povolání:

v Německu:

kapitán, hlubinný rybolov („Kapitän BG/Fischerei“),

kapitán, pobřežní rybolov („Kapitän BLK/Fischerei“),

palubní důstojník lodi určené pro hlubinný rybolov („nautischer Schiffsoffizier BGW/Fischerei“),

palubní důstojník lodi určené pro pobřežní rybolov („nautischer Schiffsoffizier BK/Fischerei“);

v Nizozemsku:

první strojní důstojník V („stuurman werktuigkundige V“),

strojní důstojník IV rybářské lodi („werktuigkundige IV visvaart“),

první důstojník IV rybářské lodi („stuurman IV visvaart“),

první strojní důstojník VI rybářské lodi („stuurman werktuigkundige VI“),

která odpovídá vzdělání:

v Německu o celkové délce 14 až 18 let, včetně 3 let základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následuje 1 nebo 2 roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě odbornou praxí v navigaci v délce 2 roky,

v Nizozemsku zahrnujícímu 13 až 15 let studia, ze kterého alespoň 2 roky probíhají ve specializovaných odborných školách, doplněného odbornou praxí v délce 12 měsíců,

a je uznané Úmluvou z Torremolinos (Mezinárodní úmluva o bezpečnosti rybářských plavidel z roku 1977).

4.   Technická oblast

Odborná příprava pro povolání:

v České republice:

autorizovaný technik, autorizovaný stavitel,

která odpovídá odborné přípravě v délce nejméně 9 let, zahrnující 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a 5 let odborné praxe a zkoušku odborné způsobilosti pro výkon vybraných činností ve výstavbě (podle zákona č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) a zákona č. 360/1992 Sb.);

fyzická osoba řídící drážní vozidlo,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného státní zkouškou o pohonu vozidel;

drážní revizní technik,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání na střední strojní nebo elektrotechnické škole, zakončeného maturitní zkouškou;

učitel autoškoly,

osoba nejméně 24 let věku; odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zaměřeného na dopravu nebo strojnictví, zakončeného maturitní zkouškou;

kontrolní technik STK,

osoba nejméně 21 let věku; odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného nejméně 2 roky technické praxe; dotyčná osoba musí být držitelem řidičského průkazu, nesmí mít záznam v trestním rejstříku a musí absolvovat zvláštní výcvik pro státní kontrolní techniky v délce nejméně 120 hodin a úspěšně složit zkoušku;

mechanik měření emisí,

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání, zakončeného maturitní zkouškou; dále musí žadatel absolvovat nejméně 3 roky technické praxe a zvláštní výcvik pro mechaniky měření emisí v délce 8 hodin a úspěšně složit zkoušku;

kapitán I. třídy,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 15 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 3 roky středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného zkouškou potvrzenou průkazem způsobilosti. Toto odborné vzdělání musí být následováno 4 roky odborné praxe zakončené zkouškou;

restaurátor památek, které jsou díly uměleckých řemesel,

která odpovídá vzdělání o celkové délce 12 let, pokud zahrnuje úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování, nebo 10 až 12 let studia v příbuzném oboru a 5 letům odborné praxe v případě úplného středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou, nebo 8 letům odborné praxe v případě středního odborného vzdělání zakončeného závěrečnou zkouškou;

restaurátor děl výtvarných umění, která nejsou památkami a jsou uložena ve sbírkách muzeí a galerií, a ostatních předmětů kulturní hodnoty,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let a 5 letům odborné praxe v případě úplného středního odborného vzdělání v oboru restaurování, zakončeného maturitní zkouškou;

odpadový hospodář,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného nejméně 5 lety praxe v oboru odpadového hospodářství během posledních 10 let;

technický vedoucí odstřelů,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání, zakončeného maturitní zkouškou,

a následovaného

2 roky praxe jako střelmistr v podzemí (pro činnost v podzemí) nebo 1 rokem praxe na povrchu (pro činnost na povrchu), včetně 6 měsíců jako pomocník střelmistra,

výcvikovým kursem v délce 100 hodin teoretické a praktické přípravy, následovaným zkouškou před příslušným obvodním báňským úřadem,

odbornou praxí v délce nejméně 6 měsíců při projektování a provádění trhacích prací velkého rozsahu,

výcvikovým kursem v délce 32 hodin teoretické a praktické přípravy, následovaným zkouškou před Českým báňským úřadem;

v Itálii:

geodet („geometra“),

zemědělský technik („perito agrario“),

která představuje střední technické studium o celkové délce nejméně 13 let, zahrnující 8 let povinné školní docházky následované 5 lety středoškolského studia včetně 3 let odborného studia, zakončené zkouškou na technický Baccaulaureat a doplněné:

i)

u geodetů: buď nejméně stáží v příslušném provozu v délce 2 roky, nebo odbornou praxí v délce 5 let;

ii)

u zemědělských techniků splněním stáže v délce 2 roky,

zakončená státní zkouškou;

v Lotyšsku:

asistent železničního strojvůdce („vilces līdzekļa vadītāja (mašīnista) palīgs“),

osoba nejméně 18 let věku, odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky odborného vzdělání; odborná příprava je zakončena zvláštní zkouškou zaměstnavatele; průkaz způsobilosti vydává příslušný orgán na dobu 5 let;

v Nizozemsku:

soudní vykonavatel („gerechtsdeurwaarder“),

výrobce zubních protéz („tandprotheticus“),

která představuje studium a odbornou přípravu:

i)

v případě soudního vykonavatele („gerechtsdeurwaarder“) trvající 19 let, skládající se z 8 let povinné školní docházky a 8 let středoškolského vzdělávání, včetně 4 let technického vzdělávání zakončeného státní zkouškou a doplněného 3 lety teoretické a praktické odborné přípravy;

ii)

v případě výrobce zubních protéz („tandprotheticus“) trvající nejméně 15 let denního studia a 3 roky rozvolněné přípravy, včetně 8 let základního vzdělávání, 4 let středního všeobecného vzdělávání a 3 let odborné přípravy zahrnující teoretickou i praktickou přípravu na zubního technika, doplněné 3 lety rozvolněné přípravy na výrobce zubních protéz a zakončené zkouškou;

v Rakousku:

lesník („Förster“),

technický poradce („Technisches Büro“),

pronajímatel pracovní síly („Überlassung von Arbeitskräften — Arbeitsleihe“),

zprostředkovatel práce („Arbeitsvermittlung“),

investiční poradce („Vermögensberater“),

soukromý detektiv („Berufsdetektiv“),

strážný („Bewachungsgewerbe“),

obchodník s nemovitostmi („Immobilienmakler“),

správce nemovitostí („Immobilienverwalter“),

organizátor stavby („Bauträger, Bauorganisator, Baubetreuer“),

společnost zabývající se vymáháním pohledávek („Inkassobüro/Inkassoinstitut“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 15 let, včetně 8 let povinné školní docházky, následované alespoň 5 lety technického nebo obchodního středoškolského studia zakončeného technickou nebo obchodní maturitní zkouškou a doplněné nejméně 2 lety vzdělávání a výcviku na pracovišti zakončenými odbornou zkouškou;

pojišťovací poradce („Berater in Versicherungsangelegenheiten“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 15 let, včetně 6 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy, rozdělené na 3 roky učňovského výcviku a 3 roky odborné praxe a výcviku, zakončené zkouškou;

stavební mistr pro plánování a technické výpočty („planender Baumeister“),

tesařský mistr pro plánování a technické výpočty („planender Zimmermeister“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 18 let včetně nejméně 9 let odborné přípravy rozdělené na 4 roky středoškolského technického studia a 5 let odborné praxe a výcviku zakončené odbornou zkouškou, která opravňuje vykonávat povolání a připravovat učně, pokud se taková odborná příprava týká práva plánovat stavby, provádět technické výpočty a stavební dozor („privilegium Marie Terezie“);

účetní-podnikatel („gewerblicher Buchhalter“) podle Gewerbeordnung 1994 (živnostenský řád z roku 1994);

samostatný účetní („selbständiger Buchhalter“) podle Bundesgesetz über die Wirtschaftstreuhandberufe 1999 (zákon o povoláních v oblasti veřejného účetnictví z roku 1999);

v Polsku:

diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na stanici kontroly vozidel na základní úrovni („diagnosta przeprowadzający badania techniczne w stacji kontroli pojazdów o podstawowym zakresie badań“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 3 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, jež zahrnuje 51 hodin základní odborné přípravy v kontrole způsobilosti motorových vozidel k provozu a složení zkoušky způsobilosti;

diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na okresní stanici kontroly vozidel („diagnosta przeprowadzający badania techniczne pojazdu w okręgowej stacji kontroli pojazdów“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 4 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, jež zahrnuje 51 hodin základní odborné přípravy v kontrole způsobilosti motorových vozidel k provozu a složení zkoušky způsobilosti;

diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na stanici kontroly vozidel („diagnosta wykonujący badania techniczne pojazdów w stacji kontroli pojazdów“),

která odpovídá:

i)

8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 4 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, nebo

ii)

8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti jiné než v oblasti motorových vozidel a 8 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně a zahrnuje celkem 113 hodin úplné odborné přípravy zahrnující základní a specializovanou přípravu, se zkouškami po každém stupni.

Délka v hodinách a obecný obsah jednotlivých kursů v rámci úplné odborné přípravy pro diagnostika jsou odděleně uvedeny v nařízení ministra infrastruktury ze dne 28. listopadu 2002 o podrobných požadavcích na diagnostiky (Úřední věstník z roku 2002, č. 208, pol. 1769);

výpravčí („dyżurny ruchu“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 4 rokům středního odborného vzdělání se zaměřením na železniční dopravu, následovanému přípravným kursem pro práci jako výpravčí v délce 45 dnů a složením zkoušky způsobilosti, nebo která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 rokům středního odborného vzdělání se zaměřením na železniční dopravu, následovanému přípravným kursem pro práci jako výpravčí v délce 63 dnů a složením zkoušky způsobilosti.

5.   Studium ve Spojeném království schválené jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“)

Odborná příprava pro povolání:

registrovaná veterinární sestra a ošetřovatel („listed veterinary nurse“),

důlní elektroinženýr („mine electrical engineer“),

důlní inženýr („mine mechanical engineer“),

zubní terapeut („dental therapist“),

zubní hygienik („dental hygienist“),

oční optik („dispensing optician“),

správce dolu („mine deputy“),

konkurzní správce („insolvency practitioner“),

notář oprávněný k převodu nemovitostí („licensed conveyancer“),

první důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („first mate — freight/passenger ships — unrestricted“),

druhý důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („second mate — freight/passenger ships — unrestricted“),

třetí důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („third mate — freight passenger ships unrestricted“),

palubní důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („deck officer - freight/passenger ships — unrestricted“),

strojní důstojník na nákladní/osobní lodi — neomezená oblast obchodování („engineer officer — freight/passenger ships — unlimited trading area“),

odborně způsobilá osoba pro řízení nakládání s odpady („certified technically competent person in waste management“),

která vede k získaní kvalifikací schválených jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“) a odpovídá úrovním 3 a 4 Národního rámce profesních kvalifikací Spojeného království („United Kingdom National Framework of Vocational Qualifications“).

Tyto úrovně jsou vymezeny takto:

úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nad ostatními nebo poskytování rad ostatním,

úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdrojů.


(1)  Od 1. června 1994 bylo profesní označení „Krankengymnast(in)“ nahrazeno označením „Physiotherapeut(in)“. Nicméně příslušníci tohoto povolání, kteří obdrželi diplomy před tímto datem, mohou, pokud chtějí, i nadále užívat dřívější označení „Krankengymnast(in)“.


PŘÍLOHA III

Seznam regulovaného vzdělávání a odborné přípravy podle čl. 13 odst. 2 třetího pododstavce

Ve Spojeném království:

Regulované vzdělávání a odborná příprava vedoucí k získaní kvalifikací schválených jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“) na úrovni 3 a 4 Národního rámce profesních kvalifikací Spojeného království („United Kingdom National Framework of Vocational Qualifications“).

Tyto úrovně jsou vymezeny takto:

úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nad ostatními nebo poskytování rad ostatním,

úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdrojů.

V Německu:

Následující regulované vzdělávání:

regulované vzdělávání připravující na výkon povolání technického asistenta („technishe(r) Assistent(in)“), obchodního asistenta („kaufmänische(r) Assistent(in)“), sociálních povolání („soziale Berufe“) a povolání diplomovaných instruktorů dýchaní a správné výslovnosti („staatlich geprüfte(r) Atem-, Sprech- und Stimmlehrer(in)“) v celkové délce nejméně 13 let, které vyžaduje úspěšné ukončení středoškolského studia („mittlerer Bildungsbschluss“), a zahrnuje:

i)

nejméně 3 roky (1) odborné přípravy na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a případně doplněné specializovaným studiem v délce 1 roku nebo 2 let rovněž zakončeným zkouškou, nebo

ii)

nejméně 2,5 roku na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a doplněné odbornou praxí v délce nejméně 6 měsíců nebo stáží ve schváleném zařízení v délce nejméně 6 měsíců, nebo

iii)

nejméně 2 roky na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a doplněné odbornou praxí v délce nejméně 1 roku nebo stáží ve schváleném zařízení v délce nejméně 1 roku;

regulované vzdělávání pro výkon povolání diplomovaného („staatlich geprüft“) technika („Techniker(in)“), ekonoma („Betriebswit(in)“), návrháře („Gestalter(in)“), pomocníka v rodině („Familienpfleger(in)“) v celkové délce nejméně 16 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení povinné školní docházky nebo rovnocenného vzdělání (v délce nejméně 9 let) a úspěšné ukončení studia na příslušné odborné škole („Berufsschule“) v délce nejméně 3 let a které po ukončení alespoň 2 let odborné praxe zahrnuje denní studium a odbornou přípravu v délce alespoň 2 let nebo rozvolněné studium a odbornou přípravu odpovídající délky;

regulované vzdělávání a regulovaná další příprava v zaměstnání o celkové délce nejméně 15 let, kde je obecným předpokladem úspěšné ukončení povinné školní docházky (v délce nejméně 9 let) a odborné přípravy (obvykle 3 roky), a zpravidla zahrnuje alespoň dva roky odborné praxe (ve většině případů 3 roky) a zkoušku v rámci další přípravy v zaměstnání, přičemž příprava na ni obecně vyžaduje studium, která buď probíhá souběžně s odbornou praxí (nejméně 1 000 hodin), nebo má formu denního studia (po dobu nejméně 1 roku).

Německé orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.

V Nizozemsku:

regulované vzdělávání v celkové délce nejméně 15 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení 8 let základního vzdělávání a 4 let středního všeobecného vzdělávání („MAVO“) nebo přípravného odborného vzdělávání („VBO“) nebo středního všeobecného vzdělávání vyššího stupně a které vyžaduje ukončení 3 nebo 4 let vzdělávání ve vzdělávacím zařízení pro střední odborné vzdělávání („MBO“) zakončené zkouškou;

regulované vzdělávání v celkové délce nejméně 16 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení 8 let základního vzdělávání a alespoň 4 let přípravného odborného vzdělávání („VBO“) nebo středního všeobecného vzdělávání vyššího stupně a které vyžaduje ukončení alespoň 4 let odborného vzdělávání v učňovském systému, zahrnujícího každý týden alespoň jeden den teoretické přípravy ve škole a v další dny praktický výcvik ve středisku výcviku nebo v podniku, které je zakončené zkouškou druhého nebo třetího stupně.

Nizozemské orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.

V Rakousku:

studium na vyšších odborných školách („Berufsbildende Höhere Schulen“) a vyšších vzdělávacích zařízeních pro zemědělství a lesnictví („Höhere Land- und Forstwirtschaftliche Lehranstalten“), včetně zvláštních forem („einschliesslich der Sonderformen“), jejichž struktura a úroveň jsou stanoveny právními a správními předpisy.

Tyto obory mají celkovou délku nejméně 13 let a zahrnují 5 let odborné přípravy, zakončené závěrečnou zkouškou, jejíž složení je důkazem odborné způsobilosti;

studium na mistrovských školách („Meisterschulen“), v mistrovských třídách („Meisterklassen“), podnikových mistrovských školách („Werkemeisterschulen“) nebo školách stavebních řemesel („Bauhandwerkeschulen“), jejichž struktura a úroveň jsou stanoveny právními a správními předpisy.

Toto studium má celkovou délku nejméně 13 let, které zahrnují 9 let povinné školní docházky a poté buď nejméně 3 roky odborné přípravy na specializované škole, nebo nejméně 3 roky odborné přípravy ve firmě a souběžně s tím na odborné škole („Berufsschule“), zakončené v obou případech zkouškou a potom doplněné úspěšným ukončením alespoň 1 roku studia na mistrovské škole („Meisterschule“), v mistrovských třídách („Meisterklassen“), v podnikové mistrovské škole („Werkemeisterschule“) nebo na škole stavebních řemesel („Bauhandwerkeschule“). Ve většině případů je celková délka studia nejméně 15 let, zahrnující období odborné praxe, která buď předchází studiu v těchto zařízeních, nebo je doprovázena rozvolněným studiem (alespoň 960 hodin).

Rakouské orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.


(1)  Minimální délka může být zkrácena ze 3 na 2 roky, pokud dotyčná osoba má kvalifikaci nezbytnou k přijetí na vysokou školu („Abitur“), tj. 13 let předchozího vzdělávání a odborné přípravy, nebo kvalifikaci nezbytnou k přijetí na „Fachhochschule“ („Fachhochschulreife“), tj. 12 let předchozího vzdělávání a odborné přípravy.


PŘÍLOHA IV

Činnosti související s kategoriemi odborné praxe podle článků 17, 18 a 19

Seznam I

Oddíly zahrnuté směrnicí 64/427/EHS ve znění směrnice 69/77/EHS a směrnicemi 68/366/EHS a 82/489/EHS

1   Směrnice 64/427/EEC

Oddíl

23

Výroba textilií

232

Výroba a zpracování textilních materiálů na vlnařských strojích

233

Výroba a zpracování textilních materiálů na bavlnářských strojích

234

Výroba a zpracování textilních materiálů na hedvábnických strojích

235

Výroba a zpracování textilních materiálů pomocí strojů na len a konopí

236

Jiná textilní vlákna (juta, pevná vlákna atd.), provaznické zboží

237

Výroba pleteného a háčkovaného zboží

238

Konečná úprava textilií

239

Jiná textilní odvětví

Oddíl

24

Výroba obuvi, oděvů a lůžkovin

241

Strojní výroba obuvi (kromě gumové a dřevěné)

242

Ruční výroba a opravy obuvi

243

Výroba oděvů (kromě kožichů)

244

Výroba matrací a lůžkovin

245

Odvětví kůže a kožešin

Oddíl

25

Výroba dřeva a korku, kromě výroby nábytku

251

Řezání a průmyslová příprava dřeva

252

Výroba polotovarů ze dřeva

253

Sériová výroba dřevěných stavebních prvků včetně podlah

254

Výroba dřevěných obalů

255

Výroba ostatních dřevěných výrobků (kromě nábytku)

259

Výroba předmětů ze slámy, korku, košíkářského zboží, proutěného pletiva, výroba kartáčů

Oddíl

26

260 Výroba dřevěného nábytku

Oddíl

27

Výroba papíru a papírových produktů

271

Výroba buničiny, papíru a kartónu

272

Zpracování papíru a kartónu a výroba předmětů z buničiny

Oddíl

28

280 Tisk, vydavatelství a související činnosti

Oddíl

29

Kožedělný průmysl

291

Koželužny a úpravny usní

292

Výroba koženého a obdobného zboží

Oddíl

ex 30

Výroba gumových a plastových výrobků, umělých vláken a škrobových výrobků

301

Zpracování gumy a azbestu

302

Zpracování plastických hmot

303

Výroba umělých vláken

Oddíl

ex 31

Chemický průmysl

311

Výroba základních chemických látek a jejich další zpracování

312

Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro průmyslové a zemědělské účely (včetně výroby rostlinných nebo živočišných tuků a olejů pro průmyslové využití skupiny 312 ISIC)

313

Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro domácí spotřebu nebo kancelářské použití (kromě výroby zdravotnických a farmaceutických výrobků (skupina ex 319 ISIC))

Oddíl

32

320 Ropný průmysl

Oddíl

33

Výroba nekovových výrobků z nerostných hmot

331

Výroba stavebních výrobků z pálené hlíny

332

Výroba skla a skleněných předmětů

333

Výroba keramických předmětů, porcelánu a keramiky a žárovzdorného zboží

334

Výroba cementu, vápna a sádry

335

Výroba stavebních výrobků z betonu, cementu a sádry

339

Zpracování kamene a výroba jiných nekovových výrobků z nerostných hmot

Oddíl

34

Výroba a primární zpracování železných a neželezných kovů

341

Železářský průmysl (definovaný ve Smlouvě o ESUO, včetně hutnických integrovaných koksoven)

342

Výroba ocelových trubek

343

Tažení drátů, tažení za studena, válcování pásové oceli, tváření za studena

344

Výroba a primární zpracování neželezných kovů

345

Slévárny železných a neželezných kovů

Oddíl

35

Výroba kovových výrobků (kromě strojů a dopravních zařízení)

351

Kování, těžké lisování, zápustkové kování

352

Sekundární zpracování a povrchová úprava kovů

353

Kovové konstrukce

354

Výroba parních kotlů, nádrží a dalších průmyslových dutých výrobků

355

Výroba nástrojů a nářadí a hotových kovových výrobků (kromě elektrických zařízení)

359

Pomocné strojírenské činnosti

Oddíl

36

Výroba neelektrických strojů

361

Výroba zemědělských strojů a traktorů

362

Výroba kancelářských strojů

363

Výroba obráběcích strojů pro zpracování kovů, nářadí a nástrojů pro stroje

364

Výroba strojů pro textilní průmysl a jejich doplňků, výroba šicích strojů

365

Výroba strojů a zařízení pro potravinářský průmysl a pro chemický průmysl a související odvětví

366

Výroba strojů a zařízení pro doly, slévárny oceli a litiny, pro stavebnictví; výroba mechanického manipulačního zařízení

367

Výroba manipulačního vybavení

368

Výroba strojů pro jiné konkrétní průmyslové účely

369

Výroba jiných neelektrických strojů a přístrojů

Oddíl

37

Elektrotechnika

371

Výroba elektrických vodičů a kabelů

372

Výroba motorů, generátorů, transformátorů, rozvaděčů a obdobného vybavení pro dodávku elektrické energie

373

Výroba elektrického zařízení pro přímé obchodní využití

374

Výroba telekomunikačního vybavení, elektroměrů, jiných měřicích přístrojů a elektrického zdravotnického vybavení

375

Výroba elektronického zařízení, rozhlasových a televizních přijímačů a elektroakustického zařízení

376

Výroba elektrických přístrojů pro domácnosti

377

Výroba svítidel a osvětlovací techniky

378

Výroba baterií a akumulátorů

379

Opravy, montáž a odborná technická instalace (instalace elektrického zařízení)

Oddíl ex

38

Výroba dopravního zařízení

383

Výroba motorových vozidel a jejich částí

384

Opravy motorových vozidel, motocyklů a jízdních kol

385

Výroba motocyklů, jízdních kol a jejich částí

389

Výroba dopravního zařízení jinde nezařazeného

Oddíl

39

Různá výrobní odvětví

391

Výroba přesných přístrojů a měřicích a kontrolních nástrojů

392

Výroba zdravotnickochirurgických nástrojů a vybavení a ortopedických přístrojů (kromě ortopedické obuvi)

393

Výroba fotografických a optických zařízení

394

Výroba a oprava hodinek a hodin

395

Výroba zlatnických a šperkařských předmětů

396

Výroba a opravy hudebních nástrojů

397

Výroba her, hraček a sportovního zboží

399

Ostatní výrobní odvětví

Oddíl

40

Stavebnictví

400

Stavebnictví (nespecializované); demolice

401

Výstavba budov (obytných nebo jiných)

402

Stavebnictví; stavby silnic, mostů, železnic atd.

403

Instalační práce

404

Dekorační a dokončovací práce

2   Směrnice 68/366/EHS

Oddíl

20A

200 Výroba živočišných a rostlinných tuků a olejů

20B

Potravinářský průmysl (kromě výroby nápojů)

201

Porážení, zpracování a konzervování masa

202

Mléko a mléčné výrobky

203

Konzervování a nakládání ovoce a zeleniny

204

Konzervování ryb a dalších mořských produktů

205

Výroba mlýnských výrobků

206

Výroba pekárenských výrobků, včetně sucharů a sušenek

207

Cukrovarnictví

208

Výroba kakaa, čokolády a cukrovinek

209

Výroba různých potravinářských výrobků

Oddíl

21

Výroba nápojů

211

Výroba ethylalkoholu kvašením, výroba droždí a lihovin

212

Výroba vína a obdobných nesladových alkoholických nápojů

213

Pivovarnictví a sladovnictví

214

Výroba nealkoholických nápojů a vody sycené oxidem uhličitým

ex 30

Výroba gumových výrobků, plastových materiálů, umělých nebo syntetických vláken a škrobových produktů

304

Výroba škrobových produktů

3   Směrnice 82/489/EHS

ex 855

Kadeřnictví (kromě pedikérských služeb a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky)

Seznam II

Oddíly směrnic 75/368/EHS, 75/369/EHS a 82/470/EHS

1   Směrnice 75/368/EHS (činnosti uvedené v čl. 5 odst. 1)

ex 04

Rybolov

043

Rybolov ve vnitrozemských vodách

ex 38

Výroba dopravního zařízení

381

Stavby a opravy lodí

382

Výroba železničního vybavení

386

Výroba letadel (včetně kosmického vybavení)

ex 71

Činnosti spojené s dopravou a činnosti jiné než doprava těchto oddílů:

ex 711

Služby poskytované ve spacích a jídelních vozech; údržba železničního vozového parku v opravnách; úklid vagonů

ex 712

Údržba vozového parku pro městskou, příměstskou a meziměstskou osobní dopravu

ex 713

Údržba vozového parku pro silniční osobní dopravu (jako jsou motorová vozidla, autobusy, taxi)

ex 714

Provoz a údržba vybavení souvisejícího se silniční dopravou (jako jsou silnice, tunely a silniční mosty, kde se platí mýtné, silniční sklady zboží, parkoviště, autobusová a tramvajová depa)

ex 716

Činnosti spojené s vnitrostátní vodní dopravou (jako je provoz a údržba splavných toků, přístavů a jiných zařízení pro vnitrostátní vodní dopravu; remorkážní a pilotážní služby v přístavech, balisáž, nakládání a vykládání lodí a jiné obdobné činnosti, jako je zachraňování plavidel, vlečení a provozování úschovny loděk)

73

Komunikace: poštovní služby a telekomunikace

ex 85

Osobní služby

854

Prádelny a jejich služby, chemické čištění a barvení

ex 856

Fotografická studia: portréty a obchodní fotografie, kromě novinářských fotografií

ex 859

Osobní služby jinde neuvedené (pouze údržba a úklid budov nebo sídel)

2   Směrnice 75/369/EHS (článek 6: pokud je činnost považována za průmyslovou nebo řemeslnou)

Ambulantní výkon těchto činností:

a)

koupě a prodej zboží:

ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (skupina ex 612 ISIC),

na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích;

b)

činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon.

3   Směrnice 82/470/EHS (čl. 6 odst. 1 a 3)

Činnosti zahrnují zejména:

organizování, nabídku k prodeji a prodej, paušálně nebo za provizi, jednotlivých nebo hromadných položek (doprava, ubytování, strava, výlety atd.) cesty nebo pobytu, nezávisle na důvodu cestování (čl. 2 bod B písm. a)),

jednání jako zprostředkovatel mezi provozovateli různých druhů dopravy a osobami, které odbavují nebo nechávají odbavovat zboží, jakož i provozování souvisejících činností:

aa)

uzavíráním smluv s provozovateli dopravy na účet příkazce,

bb)

výběrem druhu dopravy, podniku a trasy považovaných za nejvýhodnější pro příkazce,

cc)

přípravou technických hledisek dopravy (např. balení nezbytné pro dopravu); prováděním různých vedlejších operací v dopravě (např. zajištěním ledu pro chladicí vozy),

dd)

plněním formalit spojených s dopravou, jako je vystavování nákladních listů; sběrem a výdejem zásilek,

ee)

koordinací různých fází dopravy, zajištěním průjezdu, dosílky, překládky a jiných dokončovacích operací,

ff)

sjednáváním dopravného pro dopravce a možností dopravy pro osoby, které zboží odbavují nebo nechávají odbavovat:

odhad dopravních nákladů a kontrola vyúčtování,

výkon některých trvalých nebo příležitostných úkonů jménem a na účet majitele lodi nebo námořního dopravce (s přístavními orgány, provozovateli lodí atd.).

[Činnosti podle čl. 2 bodu A písm. a), b) a d)].

Seznam III

Směrnice 64/222/EHS, 68/364/EHS, 68/368/EHS, 75/368/EHS, 75/369/EHS, 70/523/EHS a 82/470/EHS

1   Směrnice 64/222/EEC

1.

Nezávislá velkoobchodní činnost, s výjimkou oblasti léčiv a farmaceutických výrobků, toxických výrobků a patogenních původců a oblasti uhlí (skupina ex 611).

2.

Profesní činnosti zprostředkovatele, který je pověřen jednou nebo několika osobami pro sjednávání nebo uzavírání obchodních transakcí jménem a na účet těchto osob.

3.

Profesní činnosti zprostředkovatele, který, aniž by byl trvale pověřen, spojuje osoby, které chtějí uzavřít smlouvu přímo, připravuje jejich obchodní transakci nebo pomáhá při jejím uzavírání.

4.

Profesní činnosti zprostředkovatele, který uzavírá obchodní transakce svým jménem na účet jiného.

5.

Profesní činnosti zprostředkovatele, který provozuje na účet jiného velkoobchodní aukční prodej.

6.

Profesní činnosti zprostředkovatele, který jde ode dveří ke dveřím a shání zakázky.

7.

Profesionální poskytování služeb zprostředkovatelem, který je zaměstnancem jednoho nebo několika obchodních, průmyslových nebo řemeslných podniků.

2   Směrnice 68/364/EHS

Skupina ex 612 ISIC: Maloobchod

Vyloučené činnosti:

012

Pronájem zemědělských strojů

640

Činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem

713

Pronájem automobilů, vozů a koní

718

Pronájem železničních vozů a vagonů

839

Pronájem strojů pro obchody

841

Rezervace vstupenek v kinech a pronájem kinematografických filmů

842

Rezervace vstupenek v divadlech a pronájem divadelního vybavení

843

Pronájem lodí, jízdních kol, automatů na mince

853

Pronájem zařízených pokojů

854

Pronájem vypraného prádla

859

Pronájem ošacení

3   Směrnice 68/368/EHS

Oddíl ex 85 ISIC

1.

Restaurace a prodej nápojů (skupina 852 ISIC).

2.

Hotely a obdobná zařízení, kempy (skupina 853 ISIC).

4   Směrnice 75/368/EHS (článek 7)

ex 62

Banky a jiné peněžní ústavy

ex 620

Společnosti pro nákup a prodej patentů a licenční společnosti

ex 71

Doprava

ex 713

Silniční osobní doprava, kromě dopravy motorovými vozidly

ex 719

Potrubní doprava tekutých uhlovodíků a jiných tekutých chemických produktů

ex 82

Veřejně prospěšné služby

827

Činnost knihoven, muzeí, botanických a zoologických zahrad

ex 84

Rekreační služby

843

Rekreační služby jinde neuvedené:

sportovní činnosti (sportovní hřiště, organizace sportovních akcí atd.), s výjimkou činností sportovních instruktorů

oddechové činnosti (dostihové stáje, sportoviště, dostihová závodiště atd.)

ostatní rekreační činnosti (cirkusy, zábavní parky a jiné druhy zábavy)

ex 85

Osobní služby

ex 851

Domácí služby

ex 855

Salóny krásy a služby manikérů, kromě služeb pedikérů a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky

ex 859

Osobní služby jinde neuvedené, kromě činnosti sportovních a paralékařských masérů a horských průvodců, rozdělené takto:

dezinfekce a boj proti škodlivým živočichům

pronájem ošacení a úschova předmětů

sňatkové kanceláře a obdobné služby

astrologie, věštectví apod.

hygienické služby a související činnosti

pohřebnictví a údržba hřbitovů

průvodci a tlumočníci

5   Směrnice 75/369/EHS (článek 5)

Ambulantní výkon těchto činností:

a)

koupě a prodej zboží

ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (skupina ex 612 ISIC)

na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích

b)

činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon.

6   Směrnice 70/523/EHS

Samostatně výdělečné činnosti v oblasti velkoobchodu s uhlím a zprostředkovatelské činnosti v obchodu s uhlím (třída ex 6112 klasifikace ISIC)

7   Směrnice 82/470/EHS (čl. 6 odst. 2)

[Činnosti uvedené v čl. 2 bodu A písm. c) a e), bodu B písm. b) bodu C a bodu D]

Tyto činnosti zahrnují zejména:

pronájem železničních vozů nebo vagonů pro přepravu osob nebo zboží

jednání jako zprostředkovatel při nákupu, prodeji, nebo pronájmu lodí

přípravu, sjednávání a uzavírání smluv pro přepravu vystěhovalců

přijímání všech předmětů a zboží do úschovy na účet ukladatele, v celním režimu či mimo něj, ve skladech, obecných skladištích, skladech nábytku, chladírnách, silech atd.

vystavování dokladů zastupujících uložený předmět nebo zboží

zajištění ohrad, krmiva a výběhů pro dobytek dočasně umístěný před prodejem nebo během průjezdu na trh nebo z trhu

provádění kontroly nebo technického posouzení motorových vozidel

měření, vážení a kalibrování zboží.


PŘÍLOHA V

Uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu

V. 1   LÉKAŘI

5.1.1   Doklady o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Referenční den

België/Belgique/ Belgien

Diploma van arts/Diplôme de docteur en médecine

Les universités/De universiteiten

Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française/De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap

 

20. prosinec 1976

Česká republika

Diplom o ukončení studia ve studijním programu všeobecné lékařství (doktor medicíny, MUDr.)

Lékářská fakulta univerzity v České republice

Vysvědčení o státní rigorózní zkoušce

1. květen 2004

Danmark

Bevis for bestået lægevidenskabelig embedseksamen

Medicinsk universitetsfakultet

Autorisation som læge, udstedt af Sundhedsstyrelsen og

Tilladelse til selvstændigt virke som læge (dokumentation for gennemført praktisk uddannelse), udstedt af Sundhedsstyrelsen

20. prosinec 1976

Deutschland

Zeugnis über die Ärztliche Prüfung

Zeugnis über die Ärztliche Staatsprüfung und Zeugnis über die Vorbereitungszeit als Medizinalassistent, soweit diese nach den deutschen Rechtsvorschriften noch für den Abschluss der ärztlichen Ausbildung vorgesehen war

Zuständige Behörden

 

20. prosinec 1976

Eesti

Diplom arstiteaduse õppekava läbimise kohta

Tartu Ülikool

 

1. květen 2004

Ελλάς

Πτυχίo Iατρικής

Iατρική Σχoλή Παvεπιστημίoυ,

Σχoλή Επιστημώv Υγείας, Τμήμα Iατρικής Παvεπιστημίoυ

 

1. leden 1981

España

Título de Licenciado en Medicina y Cirugía

Ministerio de Educación y Cultura

El rector de una Universidad

 

1. leden 1986

France

Diplôme d'Etat de docteur en médecine

Universités

 

20. prosinec 1976

Ireland

Primary qualification

Competent examining body

Certificate of experience

20. prosinec 1976

Italia

Diploma di laurea in medicina e chirurgia

Università

Diploma di abilitazione all'esercizio della medicina e chirurgia

20. prosinec 1976

Κύπρος

Πιστοποιητικό Εγγραφής Ιατρού

Ιατρικό Συμβούλιο

 

1. květen 2004

Latvija

ārsta diploms

Universitātes tipa augstskola

 

1. květen 2004

Lietuva

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą gydytojo kvalifikaciją

Universitetas

Internatūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą medicinos gydytojo profesinę kvalifikaciją

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme d'Etat de docteur en médecine, chirurgie et accouchements,

Jury d'examen d'Etat

Certificat de stage

20. prosinec 1976

Magyarország

Általános orvos oklevél (doctor medicinae univer- sae, röv.: dr. med. univ.)

Egyetem

 

1. květen 2004

Malta

Lawrja ta' Tabib tal-Medi- ċina u l-Kirurġija

Universita’ ta' Malta

Ċertifikat ta' reġistrazzjoni maħruġ mill-Kunsill Mediku

1. květen 2004

Nederland

Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd artsexamen

Faculteit Geneeskunde

 

20. prosinec 1976

Österreich

1.

Urkunde über die Verleihung des akademischen Grades Doktor der gesamten Heilkunde (bzw. Doctor medicinae universae, Dr.med.univ.)

1.

Medizinische Fakultät einer Universität

 

1. leden 1994

2.

Diplom über die spezifische Ausbildung zum Arzt für Allgemeinmedizin bzw. Facharztdiplom

2.

Österreichische Ärztekammer

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku lekarskim z tytułem „lekarza“

1.

Akademia Medyczna

2.

Uniwersytet Medyczny

3.

Collegium Medicum Uniwersytetu Jagiellońskiego

Lekarski Egzamin Państwowy

1. květen 2004

Portugal

Carta de Curso de licenciatura em medicina

Universidades

Diploma comprovativo da conclusão do internato geral emitido pelo Ministério da Saúde

1. leden 1986

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor medicine/doktorica medicine“

Univerza

 

1. květen 2004

Slovensko

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor medicíny“ („MUDr.“)

Vysoká škola

 

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Lääketieteen lisensiaatin tutkinto/Medicine licentiatexamen

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

Kuopion yliopisto

Oulun yliopisto

Tampereen yliopisto

Turun yliopisto

Todistus lääkärin perusterveydenhuollon lisäkoulutuksesta/Examenbevis om tilläggsutbildning för läkare inom primärvården

1. leden 1994

Sverige

Läkarexamen

Universitet

Bevis om praktisk utbildning som utfärdas av Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Primary qualification

Competent examining body

Certificate of experience

20. prosinec 1976

5.1.2   Doklady o dosažené kvalifikaci odborného lékaře

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Referenční den

België/Belgique/ Belgien

Bijzondere beroepstitel van geneesheer-specialist/Titre professionnel particulier de médecin spécialiste

Minister bevoegd voor Volksgezondheid/Ministre de la Santé publique

20. prosinec 1976

Česká republika

Diplom o specializaci

Ministerstvo zdravotnictví

1. květen 2004

Danmark

Bevis for tilladelse til at betegne sig som speciallæge

Sundhedsstyrelsen

20. prosinec 1976

Deutschland

Fachärztliche Anerkennung

Landesärztekammer

20. prosinec 1976

Eesti

Residentuuri lõputunnistus eriarstiabi erialal

Tartu Ülikool

1. květen 2004

Ελλάς

Τίτλoς Iατρικής Ειδικότητας

1.

Νoμαρχιακή Αυτoδιoίκηση

1. leden 1981

2.

Νoμαρχία

España

Título de Especialista

Ministerio de Educación y Cultura

1. leden 1986

France

1.

Certificat d'études spéciales de médecine

1.

Universités

20. prosinec 1976

2.

Attestation de médecin spécialiste qualifié

2.

Conseil de l'Ordre des médecins

3.

Certificat d'études spéciales de médecine

3.

Universités

4.

Diplôme d'études spécialisées ou spécialisation complémentaire qualifiante de médecine

4.

Universités

Ireland

Certificate of Specialist doctor

Competent authority

20. prosinec 1976

Italia

Diploma di medico specialista

Università

20. prosinec 1976

Κύπρος

Πιστοποιητικό Αναγνώρισης Ειδικότητας

Ιατρικό Συμβούλιο

1. květen 2004

Latvija

„Sertifikāts“—kompetentu iestāžu izsniegts dokuments, kas apliecina, ka persona ir nokārtojusi sertifikācijas eksāmenu specialitātē

Latvijas Ārstu biedrība

Latvijas Ārstniecības personu profesionālo organizāciju savienība

1. květen 2004

Lietuva

Rezidentūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą gydytojo specialisto profesinę kvalifikaciją

Universitetas

1. květen 2004

Luxembourg

Certificat de médecin spécialiste

Ministre de la Santé publique

20. prosinec 1976

Magyarország

Szakorvosi bizonyítvány

Az Egészségügyi, Szociális és Családügyi Minisztérium illetékes testülete

1. květen 2004

Malta

Ċertifikat ta' Speċjalista Mediku

Kumitat ta' Approvazzjoni dwar Speċjalisti

1. květen 2004

Nederland

Bewijs van inschrijving in een Specialistenregister

Medisch Specialisten Registratie Commissie (MSRC) van de Koninklijke Nederlandsche Maatschappij tot Bevordering der Geneeskunst

Sociaal-Geneeskundigen Registratie Commissie van de Koninklijke Nederlandsche Maatschappij tot Bevordering der Geneeskunst

20. prosinec 1976

Österreich

Facharztdiplom

Österreichische Ärztekammer

1. leden 1994

Polska

Dyplom uzyskania tytułu specjalisty

Centrum Egzaminów Medycznych

1. květen 2004

Portugal

1.

Grau de assistente

1.

Ministério da Saúde

1. leden 1986

2.

Titulo de especialista

2.

Ordem dos Médicos

Slovenija

Potrdilo o opravljenem specialističnem izpitu

1.

Ministrstvo za zdravje

1. květen 2004

2.

Zdravniška zbornica Slovenije

Slovensko

Diplom o špecializácii

Slovenská zdravotnícka univerzita

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Erikoislääkärin tutkinto/Specialläkarexamen

1.

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

1. leden 1994

2.

Kuopion yliopisto

3.

Oulun yliopisto

4.

Tampereen yliopisto

5.

Turun yliopisto

Sverige

Bevis om specialkompetens som läkare, utfärdat av Socialstyrelsen

Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Certificate of Completion of specialist training

Competent authority

20. prosinec 1976

5.1.3   Názvy oborů odborné přípravy odborných lékařů

Země

Anesteziologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Chirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Anesthésie-réanimation/Anesthesie reanimatie

Chirurgie/Heelkunde

Česká republika

Anesteziologie a resuscitace

Chirurgie

Danmark

Anæstesiologi

Kirurgi elsler kirurgiske sygdomme

Deutschland

Anästhesiologie

(Allgemeine) Chirurgie

Eesti

Anestesioloogia

Üldkirurgia

Ελλάς

Αvαισθησιoλoγία

Χειρoυργική

España

Anestesiología y Reanimación

Cirugía general y del aparato digestivo

France

Anesthésiologie-Réanimation chirurgicale

Chirurgie générale

Ireland

Anaesthesia

General surgery

Italia

Anestesia e rianimazione

Chirurgia generale

Κύπρος

Αναισθησιολογία

Γενική Χειρουργική

Latvija

Anestezioloģija un reanimatoloģija

Ķirurģija

Lietuva

Anesteziologija reanimatologija

Chirurgija

Luxembourg

Anesthésie-réanimation

Chirurgie générale

Magyarország

Aneszteziológia és intenzív terápia

Sebészet

Malta

Anesteżija u Kura Intensiva

Kirurġija Ġenerali

Nederland

Anesthesiologie

Heelkunde

Österreich

Anästhesiologie und Intensivmedizin

Chirurgie

Polska

Anestezjologia i intensywna terapia

Chirurgia ogólna

Portugal

Anestesiologia

Cirurgia geral

Slovenija

Anesteziologija, reanimatologija in perioperativna intenzivna medicina

Splošna kirurgija

Slovensko

Anestéziológia a intenzívna medicína

Chirurgia

Suomi/Finland

Anestesiologia ja tehohoito/Anestesiologi och intensivvård

Yleiskirurgia/Allmän kirurgi

Sverige

Anestesi och intensivvård

Kirurgi

United Kingdom

Anaesthetics

General surgery


Země

Neurochirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Gynekologie a porodnictví

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

Neurochirurgie

Gynécologie — obstétrique/Gynaecologie en verloskunde

Česká republika

Neurochirurgie

Gynekologie a porodnictví

Danmark

Neurokirurgi eller kirurgiske nervesygdomme

Gynækologi og obstetrik eller kvindesygdomme og fødselshjælp

Deutschland

Neurochirurgie

Frauenheilkunde und Geburtshilfe

Eesti

Neurokirurgia

Sünnitusabi ja günekoloogia

Ελλάς

Νευρoχειρoυργική

Μαιευτική-Γυvαικoλoγία

España

Neurocirugía

Obstetricia y ginecología

France

Neurochirurgie

Gynécologie — obstétrique

Ireland

Neurosurgery

Obstetrics and gynaecology

Italia

Neurochirurgia

Ginecologia e ostetricia

Κύπρος

Νευροχειρουργική

Μαιευτική — Γυναικολογία

Latvija

Neiroķirurģija

Ginekoloģija un dzemdniecība

Lietuva

Neurochirurgija

Akušerija ginekologija

Luxembourg

Neurochirurgie

Gynécologie — obstétrique

Magyarország

Idegsebészet

Szülészet-nőgyógyászat

Malta

Newrokirurġija

Ostetriċja u Ġinekoloġija

Nederland

Neurochirurgie

Verloskunde en gynaecologie

Österreich

Neurochirurgie

Frauenheilkunde und Geburtshilfe

Polska

Neurochirurgia

Położnictwo i ginekologia

Portugal

Neurocirurgia

Ginecologia e obstetricia

Slovenija

Nevrokirurgija

Ginekologija in porodništvo

Slovensko

Neurochirurgia

Gynekológia a pôrodníctvo

Suomi/Finland

Neurokirurgia/Neurokirurgi

Naistentaudit ja synnytykset/Kvinnosjukdomar och förlossningar

Sverige

Neurokirurgi

Obstetrik och gynekologi

United Kingdom

Neurosurgery

Obstetrics and gynaecology


Země

Vnitřní lékařství

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Oftalmologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Médecine interne/Inwendige geneeskunde

Ophtalmologie/Oftalmologie

Česká republika

Vnitřní lékařství

Oftalmologie

Danmark

Intern medicin

Oftalmologi eller øjensygdomme

Deutschland

Innere Medizin

Augenheilkunde

Eesti

Sisehaigused

Oftalmoloogia

Ελλάς

Παθoλoγία

Οφθαλμoλoγία

España

Medicina interna

Oftalmología

France

Médecine interne

Ophtalmologie

Ireland

General medicine

Ophthalmic surgery

Italia

Medicina interna

Oftalmologia

Κύπρος

Παθoλoγία

Οφθαλμολογία

Latvija

Internā medicīna

Oftalmoloģija

Lietuva

Vidaus ligos

Oftalmologija

Luxembourg

Médecine interne

Ophtalmologie

Magyarország

Belgyógyászat

Szemészet

Malta

Mediċina Interna

Oftalmoloġija

Nederland

Interne geneeskunde

Oogheelkunde

Österreich

Innere Medizin

Augenheilkunde und Optometrie

Polska

Choroby wewnętrzne

Okulistyka

Portugal

Medicina interna

Oftalmologia

Slovenija

Interna medicina

Oftalmologija

Slovensko

Vnútorné lekárstvo

Oftalmológia

Suomi/Finland

Sisätaudit/Inre medicin

Silmätaudit/Ögonsjukdomar

Sverige

Internmedicin

Ögonsjukdomar (oftalmologi)

United Kingdom

General (internal) medicine

Ophthalmology


Země

Otorinolaryngologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Dětské lékařství

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Oto-rhino-laryngologie/Otorhinolaryngologie

Pédiatrie/Pediatrie

Česká republika

Otorinolaryngologie

Dětské lékařství

Danmark

Oto-rhino-laryngologi eller øre-næse-halssygdomme

Pædiatri eller sygdomme hos børn

Deutschland

Hals-Nasen-Ohrenheilkunde

Kinder- und Jugendmedizin

Eesti

Otorinolarüngoloogia

Pediaatria

Ελλάς

Ωτoριvoλαρυγγoλoγία

Παιδιατρική

España

Otorrinolaringología

Pediatría y sus áreas específicas

France

Oto-rhino-laryngologie

Pédiatrie

Ireland

Otolaryngology

Paediatrics

Italia

Otorinolaringoiatria

Pédiatria

Κύπρος

Ωτορινολαρυγγολογία

Παιδιατρική

Latvija

Otolaringoloģija

Pediatrija

Lietuva

Otorinolaringologija

Vaikų ligos

Luxembourg

Oto-rhino-laryngologie

Pédiatrie

Magyarország

Fül-orr-gégegyógyászat

Csecsemő- és gyermekgyógyászat

Malta

Otorinolaringoloġija

Pedjatrija

Nederland

Keel-, neus- en oorheelkunde

Kindergeneeskunde

Österreich

Hals-, Nasen- und Ohrenkrankheiten

Kinder- und Jugendheilkunde

Polska

Otorynolaryngologia

Pediatria

Portugal

Otorrinolaringologia

Pediatria

Slovenija

Otorinolaringológija

Pediatrija

Slovensko

Otorinolaryngológia

Pediatria

Suomi/Finland

Korva-, nenä- ja kurkkutaudit/Öron-, näs- och halssjukdomar

Lastentaudit/Barnsjukdomar

Sverige

Öron-, näs- och halssjukdomar (oto-rhino-laryngologi)

Barn- och ungdomsmedicin

United Kingdom

Otolaryngology

Paediatrics


Země

Respirační medicína

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Urologie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

Pneumologie

Urologie

Česká republika

Tuberkulóza a respirační nemoci

Urologie

Danmark

Medicinske lungesygdomme

Urologi eller urinvejenes kirurgiske sygdomme

Deutschland

Pneumologie

Urologie

Eesti

Pulmonoloogia

Uroloogia

Ελλάς

Φυματιoλoγία- Πvευμovoλoγία

Ουρoλoγία

España

Neumología

Urología

France

Pneumologie

Urologie

Ireland

Respiratory medicine

Urology

Italia

Malattie dell'apparato respiratorio

Urologia

Κύπρος

Πνευμονολογία — Φυματιολογία

Ουρολογία

Latvija

Ftiziopneimonoloģija

Uroloģija

Lietuva

Pulmonologija

Urologija

Luxembourg

Pneumologie

Urologie

Magyarország

Tüdőgyógyászat

Urológia

Malta

Mediċina Respiratorja

Uroloġija

Nederland

Longziekten en tuberculose

Urologie

Österreich

Lungenkrankheiten

Urologie

Polska

Choroby płuc

Urologia

Portugal

Pneumologia

Urologia

Slovenija

Pnevmologija

Urologija

Slovensko

Pneumológia a ftizeológia

Urológia

Suomi/Finland

Keuhkosairaudet ja allergologia/Lungsjukdomar och allergologi

Urologia/Urologi

Sverige

Lungsjukdomar (pneumologi)

Urologi

United Kingdom

Respiratory medicine

Urology


Země

Ortopedie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Patologická anatomie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Chirurgie orthopédique/Orthopedische heelkunde

Anatomie pathologique/Pathologische anatomie

Česká republika

Ortopedie

Patologická anatomie

Danmark

Ortopædisk kirurgi

Patologisk anatomi eller vævs- og celleundersøgelser

Deutschland

Orthopädie (und Unfallchirurgie)

Pathologie

Eesti

Ortopeedia

Patoloogia

Ελλάς

Ορθoπεδική

Παθoλoγική Αvατoμική

España

Cirugía ortopédica y traumatología

Anatomía patológica

France

Chirurgie orthopédique et traumatologie

Anatomie et cytologie pathologiques

Ireland

Trauma and orthopaedic surgery

Morbid anatomy and histopathology

Italia

Ortopedia e traumatologia

Anatomia patologica

Κύπρος

Ορθοπεδική

Παθολογοανατομία — Ιστολογία

Latvija

Traumatoloģija un ortopēdija

Patoloģija

Lietuva

Ortopedija traumatologija

Patologija

Luxembourg

Orthopédie

Anatomie pathologique

Magyarország

Ortopédia

Patológia

Malta

Kirurġija Ortopedika

Istopatoloġija

Nederland

Orthopedie

Pathologie

Österreich

Orthopädie und Orthopädische Chirurgie

Pathologie

Polska

Ortopedia i traumatologia narządu ruchu

Patomorfologia

Portugal

Ortopedia

Anatomia patologica

Slovenija

Ortopedska kirurgija

Anatomska patologija in citopatologija

Slovensko

Ortopédia

Patologická anatómia

Suomi/Finland

Ortopedia ja traumatologia/Ortopedi och traumatologi

Patologia/Patologi

Sverige

Ortopedi

Klinisk patologi

United Kingdom

Trauma and orthopaedic surgery

Histopathology


Země

Neurologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Psychiatrie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Neurologie

Psychiatrie de l'adulte/Volwassen psychiatrie

Česká republika

Neurologie

Psychiatrie

Danmark

Neurologi eller medicinske nervesygdomme

Psykiatri

Deutschland

Neurologie

Psychiatrie und Psychotherapie

Eesti

Neuroloogia

Psühhiaatria

Ελλάς

Νευρoλoγία

Ψυχιατρική

España

Neurología

Psiquiatría

France

Neurologie

Psychiatrie

Ireland

Neurology

Psychiatry

Italia

Neurologia

Psichiatria

Κύπρος

Νευρολογία

Ψυχιατρική

Latvija

Neiroloģija

Psihiatrija

Lietuva

Neurologija

Psichiatrija

Luxembourg

Neurologie

Psychiatrie

Magyarország

Neurológia

Pszichiátria

Malta

Newroloġija

Psikjatrija

Nederland

Neurologie

Psychiatrie

Österreich

Neurologie

Psychiatrie

Polska

Neurologia

Psychiatria

Portugal

Neurologia

Psiquiatria

Slovenija

Nevrologija

Psihiatrija

Slovensko

Neurológia

Psychiatria

Suomi/Finland

Neurologia/Neurologi

Psykiatria/Psykiatri

Sverige

Neurologi

Psykiatri

United Kingdom

Neurology

General psychiatry


Země

Radiologie a zobrazovací metody

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Radiační onkologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Radiodiagnostic/Röntgendiagnose

Radiothérapie-oncologie/Radiotherapie-oncologie

Česká republika

Radiologie a zobrazovací metody

Radiační onkologie

Danmark

Diagnostik radiologi eller røntgenundersøgelse

Onkologi

Deutschland

(Diagnostische) Radiologie

Strahlentherapie

Eesti

Radioloogia

Onkoloogia

Ελλάς

Ακτιvoδιαγvωστική

Ακτιvoθεραπευτική — Ογκολογία

España

Radiodiagnóstico

Oncología radioterápica

France

Radiodiagnostic et imagerie médicale

Oncologie radiothérapique

Ireland

Diagnostic radiology

Radiation oncology

Italia

Radiodiagnostica

Radioterapia

Κύπρος

Ακτινολογία

Ακτινοθεραπευτική Ογκολογία

Latvija

Diagnostiskā radioloģija

Terapeitiskā radioloģija

Lietuva

Radiologija

Onkologija radioterapija

Luxembourg

Radiodiagnostic

Radiothérapie

Magyarország

Radiológia

Sugárterápia

Malta

Radjoloġija

Onkoloġija u Radjoterapija

Nederland

Radiologie

Radiotherapie

Österreich

Medizinische Radiologie-Diagnostik

Strahlentherapie - Radioonkologie

Polska

Radiologia i diagnostyka obrazowa

Radioterapia onkologiczna

Portugal

Radiodiagnóstico

Radioterapia

Slovenija

Radiologija

Radioterapija in onkologija

Slovensko

Rádiológia

Radiačná onkológia

Suomi/Finland

Radiologia/Radiologi

Syöpätaudit/Cancersjukdomar

Sverige

Medicinsk radiologi

Tumörsjukdomar (allmän onkologi)

United Kingdom

Clinical radiology

Clinical oncology


Země

Plastická chirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Klinická biologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Chirurgie plastique, reconstructrice et esthétique/Plastische, reconstructieve en esthetische heelkunde

Biologie clinique/Klinische biologie

Česká republika

Plastická chirurgie

 

Danmark

Plastikkirurgi

 

Deutschland

Plastische (und Ästhetische) Chirurgie

 

Eesti

Plastika- ja rekonstruktiivkirurgia

Laborimeditsiin

Ελλάς

Πλαστική Χειρoυργική

Χειρουργική Θώρακος

España

Cirugía plástica, estética y reparadora

Análisis clínicos

France

Chirurgie plastique, reconstructrice et esthétique

Biologie médicale

Ireland

Plastic surgery

 

Italia

Chirurgia plastica e ricostruttiva

Patologia clinica

Κύπρος

Πλαστική Χειρουργική

 

Latvija

Plastiskā ķirurģija

 

Lietuva

Plastinė ir rekonstrukcinė chirurgija

Laboratorinė medicina

Luxembourg

Chirurgie plastique

Biologie clinique

Magyarország

Plasztikai (égési) sebészet

Orvosi laboratóriumi diagnosztika

Malta

Kirurġija Plastika

 

Nederland

Plastische Chirurgie

 

Österreich

Plastische Chirurgie

Medizinische Biologie

Polska

Chirurgia plastyczna

Diagnostyka laboratoryjna

Portugal

Cirurgia plástica e reconstrutiva

Patologia clínica

Slovenija

Plastična, rekonstrukcijska in estetska kirurgija

 

Slovensko

Plastická chirurgia

Laboratórna medicína

Suomi/Finland

Plastiikkakirurgia/Plastikkirurgi

 

Sverige

Plastikkirurgi

 

United Kingdom

Plastic surgery

 


Země

Lékařská mikrobiologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Klinická biochemie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

 

 

Česká republika

Lékařská mikrobiologie

Klinická biochemie

Danmark

Klinisk mikrobiologi

Klinisk biokemi

Deutschland

Mikrobiologie (Virologie) und Infektionsepidemiologie

Laboratoriumsmedizin

Eesti

 

 

Ελλάς

1.

Iατρική Βιoπαθoλoγία

2.

Μικρoβιoλoγία

 

España

Microbiología y parasitología

Bioquímica clínica

France

 

 

Ireland

Microbiology

Chemical pathology

Italia

Microbiologia e virologia

Biochimica clinica

Κύπρος

Μικροβιολογία

 

Latvija

Mikrobioloģija

 

Lietuva

 

 

Luxembourg

Microbiologie

Chimie biologique

Magyarország

Orvosi mikrobiológia

 

Malta

Mikrobijoloġija

Patoloġija Kimika

Nederland

Medische microbiologie

Klinische chemie

Österreich

Hygiene und Mikrobiologie

Medizinische und Chemische Labordiagnostik

Polska

Mikrobiologia lekarska

 

Portugal

 

 

Slovenija

Klinična mikrobiologija

Medicinska biokemija

Slovensko

Klinická mikrobiológia

Klinická biochémia

Suomi/Finland

Kliininen mikrobiologia/Klinisk mikrobiologi

Kliininen kemia/Klinisk kemi

Sverige

Klinisk bakteriologi

Klinisk kemi

United Kingdom

Medical microbiology and virology

Chemical pathology


Země

Imunologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Kardiochirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

 

Chirurgie thoracique/Heelkunde op de thorax (1)

Česká republika

Alergologie a klinická imunologie

Kardiochirurgie

Danmark

Klinisk immunologi

Thoraxkirurgi eller brysthulens kirurgiske sygdomme

Deutschland

 

Thoraxchirurgie

Eesti

 

Torakaalkirurgia

Ελλάς

 

Χειρουργική Θώρακος

España

Immunología

Cirugía torácica

France

 

Chirurgie thoracique et cardiovasculaire

Ireland

Immunology (clinical and laboratory)

Thoracic surgery

Italia

 

Chirurgia toracica; Cardiochirurgia

Κύπρος

Ανοσολογία

Χειρουργική Θώρακος

Latvija

Imunoloģija

Torakālā ķirurģija

Lietuva

 

Krūtinės chirurgija

Luxembourg

Immunologie

Chirurgie thoracique

Magyarország

Allergológia és klinikai immunológia

Mellkassebészet

Malta

Immunoloġija

Kirurġija Kardjo-Toraċika

Nederland

 

Cardio-thoracale chirurgie

Österreich

Immunologie

 

Polska

Immunologia kliniczna

Chirurgia klatki piersiowej

Portugal

 

Cirurgia cardiotorácica

Slovenija

 

Torakalna kirurgija

Slovensko

Klinická imunológia a alergológia

Hrudníková chirurgia

Suomi/Finland

 

Sydän-ja rintaelinkirurgia/Hjärt- och thoraxkirurgi

Sverige

Klinisk immunologi

Thoraxkirurgi

United Kingdom

Immunology

Cardo-thoracic surgery


Země

Dětská chirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Cévní chirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

 

Chirurgie des vaisseaux/Bloedvatenheelkunde (2)

Česká republika

Dětská chirurgie

Cévní chirurgie

Danmark

 

Karkirurgi eller kirurgiske blodkarsygdomme

Deutschland

Kinderchirurgie

Gefäßchirurgie

Eesti

Lastekirurgia

Kardiovaskulaarkirurgia

Ελλάς

Χειρoυργική Παίδωv

Αγγειoχειρoυργική

España

Cirugía pediátrica

Angiología y cirugía vascular

France

Chirurgie infantile

Chirurgie vasculaire

Ireland

Paediatric surgery

 

Italia

Chirurgia pediatrica

Chirurgia vascolare

Κύπρος

Χειρουργική Παίδων

Χειρουργική Αγγείων

Latvija

Bērnu ķirurģija

Asinsvadu ķirurģija

Lietuva

Vaikų chirurgija

Kraujagyslių chirurgija

Luxembourg

Chirurgie pédiatrique

Chirurgie vasculaire

Magyarország

Gyermeksebészet

Érsebészet

Malta

Kirurgija Pedjatrika

Kirurġija Vaskolari

Nederland

 

 

Österreich

Kinderchirurgie

 

Polska

Chirurgia dziecięca

Chirurgia naczyniowa

Portugal

Cirurgia pediátrica

Cirurgia vascular

Slovenija

 

Kardiovaskularna kirurgija

Slovensko

Detská chirurgia

Cievna chirurgia

Suomi/Finland

Lastenkirurgia/Barnkirurgi

Verisuonikirurgia/Kärlkirurgi

Sverige

Barn- och ungdomskirurgi

 

United Kingdom

Paediatric surgery

 


Země

Kardiologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Gastroenterologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

Cardiologie

Gastro-entérologie/Gastroenterologie

Česká republika

Kardiologie

Gastroenterologie

Danmark

Kardiologi

Medicinsk gastroenterologi eller medicinske mavetarmsygdomme

Deutschland

Innere Medizin und Schwerpunkt Kardiologie

Innere Medizin und Schwerpunkt Gastroenterologie

Eesti

Kardioloogia

Gastroenteroloogia

Ελλάς

Καρδιoλoγία

Γαστρεvτερoλoγία

España

Cardiología

Aparato digestivo

France

Pathologie cardio-vasculaire

Gastro-entérologie et hépatologie

Ireland

Cardiology

Gastro-enterology

Italia

Cardiologia

Gastroenterologia

Κύπρος

Καρδιολογία

Γαστρεντερολογία

Latvija

Kardioloģija

Gastroenteroloģija

Lietuva

Kardiologija

Gastroenterologija

Luxembourg

Cardiologie et angiologie

Gastro-enterologie

Magyarország

Kardiológia

Gasztroenterológia

Malta

Kardjoloġija

Gastroenteroloġija

Nederland

Cardiologie

Leer van maag-darm-leverziekten

Österreich

 

 

Polska

Kardiologia

Gastrenterologia

Portugal

Cardiologia

Gastrenterologia

Slovenija

 

Gastroenterologija

Slovensko

Kardiológia

Gastroenterológia

Suomi/Finland

Kardiologia/Kardiologi

Gastroenterologia/Gastroenterologi

Sverige

Kardiologi

Medicinsk gastroenterologi och hepatologi

United Kingdom

Cardiology

Gastro-enterology


Země

Revmatologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Všeobecná hematologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

Rhumathologie/reumatologie

 

Česká republika

Revmatologie

Hematologie a transfúzní lékařství

Danmark

Reumatologi

Hæmatologi eller blodsygdomme

Deutschland

Innere Medizin und Schwerpunkt Rheumatologie

Innere Medizin und Schwerpunkt Hämatologie und Onkologie

Eesti

Reumatoloogia

Hematoloogia

Ελλάς

Ρευματoλoγία

Αιματoλoγία

España

Reumatología

Hematología y hemoterapia

France

Rhumatologie

 

Ireland

Rheumatology

Haematology (clinical and laboratory)

Italia

Reumatologia

Ematologia

Κύπρος

Ρευματολογία

Αιματολογία

Latvija

Reimatoloģija

Hematoloģija

Lietuva

Reumatologija

Hematologija

Luxembourg

Rhumatologie

Hématologie

Magyarország

Reumatológia

Haematológia

Malta

Rewmatoloġija

Ematoloġija

Nederland

Reumatologie

 

Österreich

 

 

Polska

Reumatologia

Hematologia

Portugal

Reumatologia

Imuno-hemoterapia

Slovenija

 

 

Slovensko

Reumatológia

Hematológia a transfúziológia

Suomi/Finland

Reumatologia/Reumatologi

Kliininen hematologia/Klinisk hematologi

Sverige

Reumatologi

Hematologi

United Kingdom

Rheumatology

Haematology


Země

Endokrinologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Rehabilitační a fyzikální medicína

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

Médecine physique et réadaptation/Fysische geneeskunde en revalidatie

Česká republika

Endokrinologie

Rehabilitační a fyzikální medicína

Danmark

Medicinsk endokrinologi eller medicinske hormonsygdomme

 

Deutschland

Innere Medizin und Schwerpunkt Endokrinologie und Diabetologie

Physikalische und Rehabilitative Medizin

Eesti

Endokrinoloogia

Taastusravi ja füsiaatria

Ελλάς

Εvδoκριvoλoγία

Φυσική Iατρική και Απoκατάσταση

España

Endocrinología y nutrición

Medicina física y rehabilitación

France

Endocrinologie, maladies métaboliques

Rééducation et réadaptation fonctionnelles

Ireland

Endocrinology and diabetes mellitus

 

Italia

Endocrinologia e malattie del ricambio

Medicina fisica e riabilitazione

Κύπρος

Ενδοκρινολογία

Φυσική Ιατρική και Αποκατάσταση

Latvija

Endokrinoloģija

Rehabilitoloģija Fiziskā rehabilitācija

Fizikālā medicīna

Lietuva

Endokrinologija

Fizinė medicina ir reabilitacija

Luxembourg

Endocrinologie, maladies du métabolisme et de la nutrition

Rééducation et réadaptation fonctionnelles

Magyarország

Endokrinológia

Fizioterápia

Malta

Endokrinoloġija u Dijabete

 

Nederland

 

Revalidatiegeneeskunde

Österreich

 

Physikalische Medizin

Polska

Endokrynologia

Rehabilitacja medyczna

Portugal

Endocrinologia

Fisiatria ou Medicina física e de reabilitação

Slovenija

 

Fizikalna in rehabilitacijska medicina

Slovensko

Endokrinológia

Fyziatria, balneológia a liečebná rehabilitácia

Suomi/Finland

Endokrinologia/Endokrinologi

Fysiatria/Fysiatri

Sverige

Endokrina sjukdomar

Rehabiliteringsmedicin

United Kingdom

Endocrinology and diabetes mellitus

 


Země

Neuropsychiatrie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Dermatovenerologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Neuropsychiatrie (3)

Dermato-vénéréologie/Dermato-venerologie

Česká republika

 

Dermatovenerologie

Danmark

 

Dermato-venerologi eller hud- og kønssygdomme

Deutschland

Nervenheilkunde (Neurologie und Psychiatrie)

Haut- und Geschlechtskrankheiten

Eesti

 

Dermatoveneroloogia

Ελλάς

Νευρoλoγία — Ψυχιατρική

Δερματoλoγία — Αφρoδισιoλoγία

España

 

Dermatología médico-quirúrgica y venereología

France

Neuropsychiatrie (4)

Dermatologie et vénéréologie

Ireland

 

 

Italia

Neuropsichiatria (5)

Dermatologia e venerologia

Κύπρος

Νευρολογία — Ψυχιατρική

Δερματολογία — Αφροδισιολογία

Latvija

 

Dermatoloģija un veneroloģija

Lietuva

 

Dermatovenerologija

Luxembourg

Neuropsychiatrie (6)

Dermato-vénéréologie

Magyarország

 

Bőrgyógyászat

Malta

 

Dermato-venerejoloġija

Nederland

Zenuw- en zielsziekten (7)

Dermatologie en venerologie

Österreich

Neurologie und Psychiatrie

Haut- und Geschlechtskrankheiten

Polska

 

Dermatologia i wenerologia

Portugal

 

Dermatovenereologia

Slovenija

 

Dermatovenerologija

Slovensko

Neuropsychiatria

Dermatovenerológia

Suomi/Finland

 

Ihotaudit ja allergologia/Hudsjukdomar och allergologi

Sverige

 

Hud- och könssjukdomar

United Kingdom

 

 


Země

Radiologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Dětská a dorostová psychiatrie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

Psychiatrie infanto-juvénile/Kinder- en jeugdpsychiatrie

Česká republika

 

Dětská a dorostová psychiatrie

Danmark

 

Børne- og ungdomspsykiatri

Deutschland

Radiologie

Kinder- und Jugendpsychiatrie und -psychotherapie

Eesti

 

 

Ελλάς

Ακτιvoλoγία — Ραδιoλoγία

Παιδoψυχιατρική

España

Electrorradiología

 

France

Electro-radiologie (8)

Pédo-psychiatrie

Ireland

Radiology (9)

Child and adolescent psychiatry

Italia

Radiologia

Neuropsichiatria infantile

Κύπρος

 

Παιδοψυχιατρική

Latvija

 

Bērnu psihiatrija

Lietuva

 

Vaikų ir paauglių psichiatrija

Luxembourg

Électroradiologie (10)

Psychiatrie infantile

Magyarország

Radiológia

Gyermek-és ifjúságpszichiátria

Malta

 

 

Nederland

Radiologie (11)

 

Österreich

Radiologie

 

Polska

 

Psychiatria dzieci i młodzieży

Portugal

Radiologia

Pedopsiquiatria

Slovenija

 

Otroška in mladostniška psihiatrija

Slovensko

 

Detská psychiatria

Suomi/Finland

 

Lastenpsykiatria/Barnpsykiatri

Sverige

 

Barn- och ungdomspsykiatri

United Kingdom

 

Child and adolescent psychiatry


Země

Geriatrie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Nefrologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

 

 

Česká republika

Geriatrie

Nefrologie

Danmark

Geriatri eller alderdommens sygdomme

Nefrologi eller medicinske nyresygdomme

Deutschland

 

Innere Medizin und Schwerpunkt Nephrologie

Eesti

 

Nefroloogia

Ελλάς

 

Νεφρoλoγία

España

Geriatría

Nefrología

France

 

Néphrologie

Ireland

Geriatric medicine

Nephrology

Italia

Geriatria

Nefrologia

Κύπρος

Γηριατρική

Νεφρολογία

Latvija

 

Nefroloģija

Lietuva

Geriatrija

Nefrologija

Luxembourg

Gériatrie

Néphrologie

Magyarország

Geriátria

Nefrológia

Malta

Ġerjatrija

Nefroloġija

Nederland

Klinische geriatrie

 

Österreich

 

 

Polska

Geriatria

Nefrologia

Portugal

 

Nefrologia

Slovenija

 

Nefrologija

Slovensko

Geriatria

Nefrológia

Suomi/Finland

Geriatria/Geriatri

Nefrologia/Nefrologi

Sverige

Geriatrik

Medicinska njursjukdomar (nefrologi)

United Kingdom

Geriatrics

Renal medicine


Země

Infekční lékařství

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Hygiena a epidemiologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/ Belgien

 

 

Česká republika

Infekční lékařství

Hygiena a epidemiologie

Danmark

Infektionsmedicin

Samfundsmedicin

Deutschland

 

Öffentliches Gesundheitswesen

Eesti

Infektsioonhaigused

 

Ελλάς

 

Κοινωνική Iατρική

España

 

Medicina preventiva y salud pública

France

 

Santé publique et médecine sociale

Ireland

Infectious diseases

Public health medicine

Italia

Malattie infettive

Igiene e medicina preventiva

Κύπρος

Λοιμώδη Νοσήματα

Υγειονολογία/Κοινοτική Ιατρική

Latvija

Infektoloģija

 

Lietuva

Infektologija

 

Luxembourg

Maladies contagieuses

Santé publique

Magyarország

Infektológia

Megelőző orvostan és népegészségtan

Malta

Mard Infettiv

Saħħa Pubblika

Nederland

 

Maatschappij en gezondheid

Österreich

 

Sozialmedizin

Polska

Choroby zakaźne

Zdrowie publiczne, epidemiologia

Portugal

Infecciologia

Saúde pública

Slovenija

Infektologija

Javno zdravje

Slovensko

Infektológia

Verejné zdravotníctvo

Suomi/Finland

Infektiosairaudet/Infektionssjukdomar

Terveydenhuolto/Hälsovård

Sverige

Infektionssjukdomar

Socialmedicin

United Kingdom

Infectious diseases

Public health medicine


Země

Klinická farmakologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Pracovní lékařství

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

Médecine du travail/Arbeidsgeneeskunde

Česká republika

Klinická farmakologie

Pracovní lékařství

Danmark

Klinisk farmakologi

Arbejdsmedicin

Deutschland

Pharmakologie und Toxikologie

Arbeitsmedizin

Eesti

 

 

Ελλάς

 

Iατρική της Εργασίας

España

Farmacología clínica

Medicina del trabajo

France

 

Médecine du travail

Ireland

Clinical pharmacology and therapeutics

Occupational medicine

Italia

Farmacologia

Medicina del lavoro

Κύπρος

 

Ιατρική της Εργασίας

Latvija

 

Arodslimības

Lietuva

 

Darbo medicina

Luxembourg

 

Médecine du travail

Magyarország

Klinikai farmakológia

Foglalkozás-orvostan (üzemorvostan)

Malta

Farmakoloġija Klinika u t-Terapewtika

Mediċina Okkupazzjonali

Nederland

 

Arbeid en gezondheid, bedrijfsgeneeskunde

Arbeid en gezondheid, verzekeringsgeneeskunde

Österreich

Pharmakologie und Toxikologie

Arbeits- und Betriebsmedizin

Polska

Farmakologia kliniczna

Medycyna pracy

Portugal

 

Medicina do trabalho

Slovenija

 

Medicina dela, prometa in športa

Slovensko

Klinická farmakológia

Pracovné lekárstvo

Suomi/Finland

Kliininen farmakologia ja lääkehoito/Klinisk farmakologi och läkemedelsbehandling

Työterveyshuolto/Företagshälsovård

Sverige

Klinisk farmakologi

Yrkes- och miljömedicin

United Kingdom

Clinical pharmacology and therapeutics

Occupational medicine


Země

Alergologie a klinická imunologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Nukleární medicína

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

Médecine nucléaire/Nucleaire geneeskunde

Česká republika

Alergologie a klinická imunologie

Nukleární medicína

Danmark

Medicinsk allergologi eller medicinske overfølsomhedssygdomme

Klinisk fysiologi og nuklearmedicin

Deutschland

 

Nuklearmedizin

Eesti

 

 

Ελλάς

Αλλεργιoλoγία

Πυρηvική Iατρική

España

Alergología

Medicina nuclear

France

 

Médecine nucléaire

Ireland

 

 

Italia

Allergologia ed immunologia clinica

Medicina nucleare

Κύπρος

Αλλεργιολογία

Πυρηνική Ιατρική

Latvija

Alergoloģija

 

Lietuva

Alergologija ir klinikinė imunologija

 

Luxembourg

 

Médecine nucléaire

Magyarország

Allergológia és klinikai immunológia

Nukleáris medicina (izotóp diagnosztika)

Malta

 

Mediċina Nukleari

Nederland

Allergologie en inwendige geneeskunde

Nucleaire geneeskunde

Österreich

 

Nuklearmedizin

Polska

Alergologia

Medycyna nuklearna

Portugal

Imuno-alergologia

Medicina nuclear

Slovenija

 

Nuklearna medicina

Slovensko

Klinická imunológia a alergológia

Nukleárna medicína

Suomi/Finland

 

Kliininen fysiologia ja isotooppilääketiede/Klinisk fysiologi och nukleärmedicin

Sverige

Allergisjukdomar

Nukleärmedicin

United Kingdom

 

Nuclear medicine


Země

Maxilofaciální chirurgie (základní lékařská odborná příprava)

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Belgique/België/ Belgien

 

Česká republika

Maxilofaciální chirurgie

Danmark

 

Deutschland

 

Eesti

 

Ελλάς

 

España

Cirugía oral y maxilofacial

France

Chirurgie maxillo-faciale et stomatologie

Ireland

 

Italia

Chirurgia maxillo-facciale

Κύπρος

 

Latvija

Mutes, sejas un žokļu ķirurģija

Lietuva

Veido ir žandikaulių chirurgija

Luxembourg

Chirurgie maxillo-faciale

Magyarország

Szájsebészet

Malta

 

Nederland

 

Österreich

Mund- Kiefer- und Gesichtschirurgie

Polska

Chirurgia szczekowo-twarzowa

Portugal

Cirurgia maxilo-facial

Slovenija

Maxilofaciálna kirurgija

Slovensko

Maxilofaciálna chirurgia

Suomi/Finland

 

Sverige

 

United Kingdom

 


Země

Biologická hematologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Belgique/België/Belgien

 

Česká republika

 

Danmark

Klinisk blodtypeserologi (12)

Deutschland

 

Eesti

 

Ελλάς

 

España

 

France

Hématologie

Ireland

 

Italia

 

Κύπρος

 

Latvija

 

Lietuva

 

Luxembourg

Hématologie biologique

Magyarország

 

Malta

 

Nederland

 

Österreich

 

Polska

 

Portugal

Hematologia clinica

Slovenija

 

Slovensko

 

Suomi/Finland

 

Sverige

 

United Kingdom

 


Země

Stomatologie

Minimální délka odborné přípravy: 3 roky

Dermatologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

 

Česká republika

 

 

Danmark

 

 

Deutschland

 

 

Eesti

 

 

Ελλάς

 

 

España

Estomatología

 

France

Stomatologie

 

Ireland

 

Dermatology

Italia

Odontostomatologia (13)

 

Κύπρος

 

 

Latvija

 

 

Lietuva

 

 

Luxembourg

Stomatologie

 

Magyarország

 

 

Malta

 

Dermatoloġija

Nederland

 

 

Österreich

 

 

Polska

 

 

Portugal

Estomatologia

 

Slovenija

 

 

Slovensko

 

 

Suomi/Finland

 

 

Sverige

 

 

United Kingdom

 

Dermatology


Země

Venerologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Tropická medicína

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

 

Česká republika

 

 

Danmark

 

 

Deutschland

 

 

Eesti

 

 

Ελλάς

 

 

España

 

 

France

 

 

Ireland

Genito-urinary medicine

Tropical medicine

Italia

 

Medicina tropicale

Κύπρος

 

 

Latvija

 

 

Lietuva

 

 

Luxembourg

 

 

Magyarország

 

Trópusi betegségek

Malta

Mediċina Uro-ġenetali

 

Nederland

 

 

Österreich

 

Spezifische Prophylaxe und Tropenhygiene

Polska

 

Medycyna transportu

Portugal

 

Medicina tropical

Slovenija

 

 

Slovensko

 

Tropická medicína

Suomi/Finland

 

 

Sverige

 

 

United Kingdom

Genito-urinary medicine

Tropical medicine


Země

Gastroenterologická chirurgie

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Traumatologie a urgentní medicína

Minimální délka odborné přípravy: 5 let

Název

Název

Belgique/België/Belgien

Chirurgie abdominale/Heelkunde op het abdomen (14)

 

Česká republika

 

Traumatologie

Urgentní medicína

Danmark

Kirurgisk gastroenterologi eller kirurgiske mave-tarmsygdomme

 

Deutschland

Visceralchirurgie

 

Eesti

 

 

Ελλάς

 

 

España

Cirugía del aparato digestivo

 

France

Chirurgie viscérale et digestive

 

Ireland

 

Emergency medicine

Italia

Chirurgia dell'apparato digerente

 

Κύπρος

 

 

Latvija

 

 

Lietuva

Abdominalinė chirurgija

 

Luxembourg

Chirurgie gastro-entérologique

 

Magyarország

 

Traumatológia

Malta

 

Mediċina tal-Aċċidenti u l-Emerġenza

Nederland

 

 

Österreich

 

 

Polska

 

Medycyna ratunkowa

Portugal

 

 

Slovenija

Abdominalna kirurgija

 

Slovensko

Gastroenterologická chirurgia

Úrazová chirurgia

Urgentná medicína

Suomi/Finland

Gastroenterologinen kirurgia/Gastroenterologisk kirurgi

 

Sverige

 

 

United Kingdom

 

Accident and emergency medicine


Země

Klinická neurofyziologie

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Dentální, ústní a maxilofaciální chirurgie (základní lékařská a zubolékařská odborná příprava) (15)

Minimální délka odborné přípravy: 4 roky

Název

Název

Belgique/België/Belgien

 

Stomatologie et chirurgie orale et maxillo-faciale/Stomatologie en mond-, kaak- en aangezichtschirurgie

Česká republika

 

 

Danmark

Klinisk neurofysiologi

 

Deutschland

 

Mund-, Kiefer- und Gesichtschirurgie

Eesti

 

 

Ελλάς

 

 

España

Neurofisiología clínica

 

France

 

 

Ireland

Clinical neurophysiology

Oral and maxillo-facial surgery

Italia

 

 

Κύπρος

 

Στοματο-Γναθο-Προσωποχειρουργική

Latvija

 

 

Lietuva

 

 

Luxembourg

 

Chirurgie dentaire, orale et maxillo-faciale

Magyarország

 

Arc-állcsont-szájsebészet

Malta

Newrofiżjoloġija Klinika

Kirurġija tal-għadam tal-wiċċ

Nederland

 

 

Österreich

 

 

Polska

 

 

Portugal

 

 

Slovenija

 

 

Slovensko

 

 

Suomi/Finland

Kliininen neurofysiologia/Klinisk neurofysiologi

Suu- ja leukakirurgia/Oral och maxillofacial kirurgi

Sverige

Klinisk neurofysiologi

 

United Kingdom

Clinical neurophysiology

Oral and maxillo-facial surgery

5.1.4   Doklady o dosažené kvalifikaci ve všeobecném lékařství

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Profesní označení

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Ministerieel erkenningsbesluit van huisarts/Arrêté ministériel d'agrément de médecin généraliste

Huisarts/Médecin généraliste

31. prosinec 1994

Česká republika

Diplom o specializaci „všeobecné lékařství“

Všeobecný lékař

1. květen 2004

Danmark

Tilladelse til at anvende betegnelsen alment praktiserende læge/Speciallægel i almen medicin

Almen praktiserende læge/Speciallæge i almen medicin

31. prosinec 1994

Deutschland

Zeugnis über die spezifische Ausbildung in der Allgemeinmedizin

Facharzt/Fachärztin für Allgemeinmedizin

31. prosinec 1994

Eesti

Diplom peremeditsiini erialal

Perearst

1. květen 2004

Ελλάς

Tίτλος ιατρικής ειδικότητας γενικής ιατρικής

Iατρός με ειδικότητα γενικής ιατρικής

31. prosinec 1994

España

Título de especialista en medicina familiar y comunitaria

Especialista en medicina familiar y comunitaria

31. prosinec 1994

France

Diplôme d'Etat de docteur en médecine (avec document annexé attestant la formation spécifique en médecine générale)

Médecin qualifié en médecine générale

31. prosinec 1994

Ireland

Certificate of specific qualifications in general medical practice

General medical practitioner

31. prosinec 1994

Italia

Attestato di formazione specifica in medicina generale

Medico di medicina generale

31. prosinec 1994

Κύπρος

Τίτλος Ειδικότητας Γενικής Ιατρικής

Ιατρός Γενικής Ιατρικής

1. květen 2004

Latvija

Ģimenes ārsta sertifikāts

Ģimenes (vispārējās prakses) ārsts

1. květen 2004

Lietuva

Šeimos gydytojo rezidentūros pažymėjimas

Šeimos medicinos gydytojas

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme de formation spécifique en medicine générale

Médecin généraliste

31. prosinec 1994

Magyarország

Háziorvostan szakorvosa bizonyítvány

Háziorvostan szakorvosa

1. květen 2004

Malta

Tabib tal-familja

Mediċina tal-familja

1. květen 2004

Nederland

Certificaat van inschrijving in het register van erkende huisartsen van de Koninklijke Nederlandsche Maatschappij tot bevordering der geneeskunst

Huisarts

31. prosinec 1994

Österreich

Arzt für Allgemeinmedizin

Arzt für Allgemeinmedizin

31. prosinec 1994

Polska

Diplôme: Dyplom uzyskania tytułu specjalisty w dziedzinie medycyny rodzinnej

Specjalista w dziedzinie medycyny rodzinnej

1. květen 2004

Portugal

Diploma do internato complementar de clínica geral

Assistente de clínica geral

31. prosinec 1994

Slovenija

Potrdilo o opravljeni specializaciji iz družinske medicine

Specialist družinske medicine/Specialistka družinske medicine

1. květen 2004

Slovensko

Diplom o špecializácii v odbore „všeobecné lekárstvo“

Všeobecný lekár

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Todistus lääkärin perusterveydenhuollon lisäkoulutuksesta/Bevis om tilläggsutbildning av läkare i primärvård

Yleislääkäri/Allmänläkare

31. prosinec 1994

Sverige

Bevis om kompetens som allmänpraktiserande läkare (Europaläkare) utfärdat av Socialstyrelsen

Allmänpraktiserande läkare (Europaläkare)

31. prosinec 1994

United Kingdom

Certificate of prescribed/equivalent experience

General medical practitioner

31. prosinec 1994

V.2   ZDRAVOTNÍ SESTRY A OŠETŘOVATELÉ ODPOVĚDNÍ ZA VŠEOBECNOU PÉČI

5.2.1   Studijní program pro zdravotní sestry a ošetřovatelé odpovědné za všeobecnou péči

Odborná příprava vedoucí k udělení dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči nebo ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči se skládá ze dvou částí.

A.

Teoretická výuka

a)

Péče o nemocné:

povaha a etika profese

obecné zásady zdraví a ošetřovatelství

zásady ošetřování ve vztahu k:

všeobecnému a specializovanému lékařství

všeobecné a specializované chirurgii

péči o dítě a dětskému lékařství

péči o matku a dítě

duševnímu zdraví a psychiatrii

péči o staré lidi a geriatrii

b)

Základní vědy:

anatomie a fyziologie

patologie

bakteriologie, virologie a parazitologie

biofyzika, biochemie a radiologie

dietetika

hygiena:

preventivní lékařství

zdravotní výchova

farmakologie

c)

Sociální vědy:

sociologie

psychologie

zásady administrativy

zásady výuky

sociální a zdravotnické předpisy

právní aspekty ošetřovatelství

B.

Praktická klinická výuka

Ošetřovatelství ve vztahu k:

všeobecnému a odbornému lékařství

všeobecné a speciální chirurgii

péči o dítě a dětskému lékařství

péči o matku a dítě

duševnímu zdraví a psychiatrii

péči o staré lidi a geriatrii

ošetřování v domácnosti

Výuka jednoho nebo několika těchto předmětů může být poskytnuta v rámci jiných oborů nebo v souvislosti s nimi.

Teoretická výuka musí být vyvážená a koordinovaná s praktickou klinickou výukou tak, aby znalosti a zkušenosti uvedené v této příloze mohly být získány odpovídajícím způsobem.

5.2.2   Doklady o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči)

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Profesní označení

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Diploma gegradueerde verpleger/verpleegster/Diplôme d'infirmier(ère) gradué(e)/Diplom eines (einer) graduierten Krankenpflegers (-pflegerin)

Diploma in de ziekenhuisverpleegkunde/Brevet d'infirmier(ère) hospitalier(ère)/Brevet eines (einer) Krankenpflegers (-pflegerin)

Brevet van verpleegassistent(e)/Brevet d'hospitalier(ère)/Brevet einer Pflegeassistentin

De erkende opleidingsinstituten/Les établissements d'enseignement reconnus/Die anerkannten Ausbildungsanstalten

De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap/Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française/Der zuständige Prüfungsausschüß der Deutschsprachigen Gemeinschaft

Hospitalier(ère)/Verpleegassistent(e)

Infirmier(ère) hospitalier(ère)/Ziekenhuisverpleger(-verpleegster)

29. červen 1979

Česká republika

1.

Diplom o ukončení studia ve studijním programu ošetřovatelství ve studijním oboru všeobecná sestra (bakalář, Bc.), doplněný tímto osvědčením: Vysvědčení o státní závěrečné zkoušce

1.

Vysoká škola zřízená nebo uznaná státem

1.

Všeobecná sestra

1. květen 2004

2.

Diplom o ukončení studia ve studijním oboru diplomovaná všeobecná sestra (diplomovaný specialista, DiS.), doplněný tímto osvědčením: Vysvědčení o absolutoriu

2.

Vyšší odborná škola zřízená nebo uznaná státem

2.

Všeobecný ošetřovatel

Danmark

Eksamensbevis efter gennemført sygeplejerskeuddannelse

Sygeplejeskole godkendt af Undervisningsministeriet

Sygeplejerske

29. červen 1979

Deutschland

Zeugnis über die staatliche Prüfung in der Krankenpflege

Staatlicher Prüfungsausschuss

Gesundheits- und Krankenpflegerin/Gesundheits- und Krankenpfleger

29. červen 1979

Eesti

Diplom õe erialal

1.

Tallinna Meditsiinikool

2.

Tartu Meditsiinikool

3.

Kohtla-Järve Meditsiinikool

õde

1. květen 2004

Ελλάς

1.

Πτυχίο Νοσηλευτικής Παν/μίου Αθηνών

1.

Πανεπιστήμιο Αθηνών

Διπλωματούχος ή πτυχιούχος νοσοκόμος, νοσηλευτής ή νοσηλεύτρια

1. leden 1981

2.

Πτυχίο Νοσηλευτικής Τεχνολογικών Εκπαιδευτικών Ιδρυμάτων (Τ.Ε.Ι.)

2.

Τεχνολογικά Εκπαιδευτικά Ιδρύματα Υπουργείο Εθνικής Παιδείας και Θρησκευμάτων

3.

Πτυχίο Αξιωματικών Νοσηλευτικής

3.

Υπουργείο Εθνικής 'Αμυνας

4.

Πτυχίο Αδελφών Νοσοκόμων πρώην Ανωτέρων Σχολών Υπουργείου Υγείας και Πρόνοιας

4.

Υπουργείο Υγείας και Πρόνοιας

5.

Πτυχίο Αδελφών Νοσοκόμων και Επισκεπτριών πρώην Ανωτέρων Σχολών Υπουργείου Υγείας και Πρόνοιας

5.

Υπουργείο Υγείας και Πρόνοιας

6.

Πτυχίο Τμήματος Νοσηλευτικής

6.

ΚΑΤΕΕ Υπουργείου Εθνικής Παιδείας και Θρησκευμάτων

España

Título de Diplomado universitario en Enfermería

Ministerio de Educación y Cultura

El rector de una universidad

Enfermero/a diplomado/a

1. leden 1986

France

Diplôme d'Etat d'infirmier(ère)

Diplôme d'Etat d'infirmier(ère) délivré en vertu du décret no 99-1147 du 29 décembre 1999

Le ministère de la santé

Infirmer(ère)

29. červen 1979

Ireland

Certificate of Registered General Nurse

An Bord Altranais (The Nursing Board)

Registered General Nurse

29. červen 1979

Italia

Diploma di infermiere professionale

Scuole riconosciute dallo Stato

Infermiere professionale

29. červen 1979

Κύπρος

Δίπλωμα Γενικής Νοσηλευτικής

Νοσηλευτική Σχολή

Εγγεγραμμένος Νοσηλευτής

1. květen 2004

Latvija

1.

Diploms par māsas kvalifikācijas iegūšanu

1.

Māsu skolas

Māsa

1. květen 2004

2.

Māsas diploms

2.

Universitātes tipa augstskola pamatojoties uz Valsts eksāmenu komisijas lēmumu

Lietuva

1.

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą bendrosios praktikos slaugytojo profesinę kvalifikaciją

1.

Universitetas

Bendrosios praktikos slaugytojas

1. květen 2004

2.

Aukštojo mokslo diplomas (neuniversitetinės studijos), nurodantis suteiktą bendrosios praktikos slaugytojo profesine kvalifikaciją

2.

Kolegija

Luxembourg

Diplôme d'Etat d'infirmier

Diplôme d'Etat d'infirmier hospitalier gradué

Ministère de l'éducation nationale, de la formation professionnelle et des sports

Infirmier

29. červen 1979

Magyarország

1.

Ápoló bizonyítvány

1.

Iskola

Ápoló

1. květen 2004

2.

Diplomás ápoló oklevél

2.

Egyetem/főiskola

3.

Egyetemi okleveles ápoló oklevél

3.

Egyetem

Malta

Lawrja jew diploma fl-istudji tal-infermerija

Universita’ ta' Malta

Infermier Registrat tal-Ewwel Livell

1. květen 2004

Nederland

1.

Diploma's verpleger A, verpleegster A, verpleegkundige A

1.

Door een van overheidswege benoemde examencommissie

Verpleegkundige

29. červen 1979

2.

Diploma verpleegkundige MBOV (Middelbare Beroepsopleiding Verpleegkundige)

2.

Door een van overheidswege benoemde examencommissie

3.

Diploma verpleegkundige HBOV (Hogere Beroepsopleiding Verpleegkundige)

3.

Door een van overheidswege benoemde examencommissie

4.

Diploma beroepsonderwijs verpleegkundige — Kwalificatieniveau 4

4.

Door een van overheidswege aangewezen opleidingsinstelling

5.

Diploma hogere beroepsopleiding verpleegkundige — Kwalificatieniveau 5

5.

Door een van overheidswege aangewezen opleidingsinstelling

Österreich

1.

Diplom als „Diplomierte Gesundheits- und Krankenschwester, Diplomierter Gesundheits- und Krankenpfleger“

1.

Schule für allgemeine Gesundheits- und Krankenpflege

Diplomierte Krankenschwester

Diplomierter Krankenpfleger

1. leden 1994

2.

Diplom als „Diplomierte Krankenschwester, Diplomierter Krankenpfleger“

2.

Allgemeine Krankenpflegeschule

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku pielęgniarstwo z tytułem „magister pielęgniarstwa“

Instytucja prowadząca kształcenie na poziomie wyższym uznana przez właściwe

(Vyšší vzdělávací instituce uznaná příslušnými orgány)

Pielegniarka

1. květen 2004

Portugal

1.

Diploma do curso de enfermagem geral

1.

Escolas de Enfermagem

Enfermeiro

1. leden 1986

2.

Diploma/carta de curso de bacharelato em enfermagem

2.

Escolas Superiores de Enfermagem

3.

Carta de curso de licenciatura em enfermagem

3.

Escolas Superiores de Enfermagem; Escolas Superiores de Saúde

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „diplomirana medicinska sestra/diplomirani zdravstvenik“

1.

Univerza

2.

Visoka strokovna šola

Diplomirana medicinska sestra/Diplomirani zdravstvenik

1. květen 2004

Slovensko

1.

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „magister z ošetrovateľstva“ („Mgr.“)

1.

Vysoká škola

Sestra

1. květen 2004

2.

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „bakalár z ošetrovateľstva“ („Bc.“)

2.

Vysoká škola

3.

Absolventský diplom v študijnom odbore diplomovaná všeobecná sestra

3.

Stredná zdravotnícka škola

Suomi/ Finland

1.

Sairaanhoitajan tutkinto/Sjukskötarexamen

1.

Terveydenhuolto-oppilaitokset/ Hälsovårdsläroanstalter

Sairaanhoitaja/Sjukskötare

1. leden 1994

2.

Sosiaali- ja terveysalan ammattikorkeakoulututkinto, sairaanhoitaja (AMK)/Yrkeshögskoleexamen inom hälsovård och det sociala området, sjukskötare (YH)

2.

Ammattikorkeakoulut/ Yrkeshögskolor

Sverige

Sjuksköterskeexamen

Universitet eller högskola

Sjuksköterska

1. leden 1994

United Kingdom

Statement of Registration as a Registered General Nurse in part 1 or part 12 of the register kept by the United Kingdom Central Council for Nursing, Midwifery and Health Visiting

Various

State Registered Nurse

Registered General Nurse

29. červen 1979

V.3   ZUBNÍ LÉKAŘI

5.3.1   Studijní program pro zubní lékaře

Studijní program, který vede k získání dokladů o dosažené kvalifikaci v zubním lékařství, zahrnuje alespoň níže uvedené předměty. Výuka jednoho nebo několika těchto předmětů může být poskytnuta v rámci jiných oborů nebo v souvislosti s nimi.

A.

Základní předměty

chemie

fyzika

biologie

B.

Lékařsko-biologické předměty a předměty z všeobecného lékařství

anatomie

embryologie

histologie, včetně cytologie

fyziologie

biochemie (nebo fyziologická chemie)

patologická anatomie

všeobecná patologie

farmakologie

mikrobiologie

hygiena

preventivní lékařství a epidemiologie

radiologie

rehabilitační lékařství

všeobecná chirurgie

vnitřní lékařství, včetně dětského lékařství

otorinolaryngologie

dermatovenerologie

obecná psychologie – psychopatologie – neuropatologie

anesteziologie

C.

Předměty z odontostomatologie

zubní náhrady

stomatologický materiál

konzervační zubní lékařství

preventivní zubní lékařství

anesteziologie a sedativa v zubním lékařství

speciální chirurgie

speciální patologie

klinická odontostomatologie

dětská stomatologie

ortodoncie

parodontologie

odontologická radiologie

funkce čelistí

profesní sdružení, profesní etika a právní úprava profese

sociální aspekty odontologické praxe

5.3.2   Doklady o dosažené kvalifikaci zubních lékařů

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Profesní označení

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Diploma van tandarts/Diplôme licencié en science dentaire

De universiteiten/Les universités

De bevoegde Examen- commissie van de Vlaamse Gemeenschap/Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française

 

Licentiaat in de tandheelkunde/Licencié en science dentaire

28. leden 1980

Česká republika

Diplom o ukončení studia ve studijním programu zubní lékařství (doktor)

Lékařská fakulta univerzity v České republice

Vysvědčení o státní rigorózní zkoušce

Zubní lékař

1. květen 2004

Danmark

Bevis for tandlægeeksamen (odontologisk kandidateksamen)

Tandlægehøjskolerne, Sundhedsvidenskabeligt universitetsfakultet

Autorisation som tandlæge, udstedt af Sundhedsstyrelsen

Tandlæge

28. leden 1980

Deutschland

Zeugnis über die Zahnärztliche Prüfung

Zuständige Behörden

 

Zahnarzt

28. leden 1980

Eesti

Diplom hambaarstiteaduse õppekava läbimise kohta

Tartu Ülikool

 

Hambaarst

1. květen 2004

Ελλάς

Πτυχίo Οδovτιατρικής

Παvεπιστήμιo

 

Οδοντίατρος ή χειρούργος οδοντίατρος

1. leden 1981

España

Título de Licenciado en Odontología

El rector de una universidad

 

Licenciado en odontología

1. leden 1986

France

Diplôme d'Etat de docteur en chirurgie dentaire

Universités

 

Chirurgien-dentiste

28. leden 1980

Ireland

Bachelor in Dental Science (B.Dent.Sc.)

Bachelor of Dental Surgery (BDS)

Licentiate in Dental Surgery (LDS)

Universities

Royal College of Surgeons in Ireland

 

Dentist

Dental practitioner

Dental surgeon

28. leden 1980

Italia

Diploma di laurea in Odontoiatria e Protesi Dentaria

Università

Diploma di abilitazione all'esercizio della professione di odontoiatra

Odontoiatra

28. leden 1980

Κύπρος

Πιστοποιητικό Εγγραφής Οδοντιάτρου

Οδοντιατρικό Συμβούλιο

 

Οδοντίατρος

1. květen 2004

Latvija

Zobārsta diploms

Universitātes tipa augstskola

Rezidenta diploms par zobārsta pēcdiploma izglītības programmas pabeigšanu, ko izsniedz universitātes tipa augstskola un „Sertifikāts“ — kompetentas iestādes izsniegts dokuments, kas apliecina, ka persona ir nokārtojusi sertifikācijas eksāmenu zobārstniecībā

Zobārsts

1. květen 2004

Lietuva

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą gydytojo odontologo kvalifikaciją

Universitetas

Internatūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą gydytojo odontologo profesinę kvalifikaciją

Gydytojas odontologas

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme d'Etat de docteur en médecine dentaire

Jury d'examen d'Etat

 

Médecin-dentiste

28. leden 1980

Magyarország

Fogorvos oklevél (doctor medicinae dentariae, röv.: dr. med. dent.)

Egyetem

 

Fogorvos

1. květen 2004

Malta

Lawrja fil- Kirurġija Dentali

Universita’ ta Malta

 

Kirurgu Dentali

1. květen 2004

Nederland

Universitair getuigschrift van een met goed gevolg afgelegd tandartsexamen

Faculteit Tandheelkunde

 

Tandarts

28. leden 1980

Österreich

Bescheid über die Verleihung des akademischen Grades „Doktor der Zahnheilkunde“

Medizinische Fakultät der Universität

 

Zahnarzt

1. leden 1994

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych z tytułem „lekarz dentysta“

1.

Akademia Medyczna,

2.

Uniwersytet Medyczny,

3.

Collegium Medicum Uniwersytetu Jagiellońskiego

Lekarsko — Dentystyczny Egzamin Państwowy

Lekarz dentysta

1. květen 2004

Portugal

Carta de curso de licenciatura em medicina dentária

Faculdades

Institutos Superiores

 

Médico dentista

1. leden 1986

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor dentalne medicine/doktorica dentalne medicine“

Univerza

Potrdilo o opravljenem strokovnem izpitu za poklic zobozdravnik/zobozdravnica

Doktor dentalne medicine/Doktorica dentalne medicine

1. květen 2004

Slovensko

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor zubného lekárstva“ („MDDr.“)

Vysoká škola

 

Zubný lekár

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Hammaslääketieteen lisensiaatin tutkinto/Odontologie licentiatexamen

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

Oulun yliopisto

Turun yliopisto

Terveydenhuollon oikeusturvakeskuksen päätös käytännön palvelun hyväksymisestä/Beslut av Rättskyddscentralen för hälsovården om godkännande av praktisk tjänstgöring

Hammaslääkäri/Tandläkare

1. leden 1994

Sverige

Tandläkarexamen

Universitetet i Umeå

Universitetet i Göteborg

Karolinska Institutet

Malmö Högskola

Endast för examensbevis som erhållits före den 1 juli 1995, ett utbildningsbevis som utfärdats av Socialstyrelsen

Tandläkare

1. leden 1994

United Kingdom

Bachelor of Dental Surgery (BDS or B.Ch.D.)

Licentiate in Dental Surgery

Universities

Royal Colleges

 

Dentist

Dental practitioner

Dental surgeon

28. leden 1980

5.3.3   Doklady o dosažené kvalifikaci odborných zubních lékařů

Ortodoncie

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Titre professionnel particulier de dentiste spécialiste en orthodontie/Bijzondere beroepstitel van tandarts specialist in de orthodontie

Ministre de la Santé publique/Minister bevoegd voor Volksgezondheid

27. leden 2005

Danmark

Bevis for tilladelse til at betegne sig som specialtandlæge i ortodonti

Sundhedsstyrelsen

28. leden 1980

Deutschland

Fachzahnärztliche Anerkennung für Kieferorthopädie;

Landeszahnärztekammer

28. leden 1980

Eesti

Residentuuri lõputunnistus ortodontia erialal

Tartu Ülikool

1. květen 2004

Ελλάς

Τίτλoς Οδovτιατρικής ειδικότητας της Ορθoδovτικής

Νoμαρχιακή Αυτoδιoίκηση

Νoμαρχία

1. leden 1981

France

Titre de spécialiste en orthodontie

Conseil National de l'Ordre des chirurgiens dentistes

28. leden 1980

Ireland

Certificate of specialist dentist in orthodontics

Competent authority recognised for this purpose by the competent minister

28. leden 1980

Italia

Diploma di specialista in Ortognatodonzia

Università

21. května 2005

Κύπρος

Πιστοποιητικό Αναγνώρισης του Ειδικού Οδοντιάτρου στην Ορθοδοντική

Οδοντιατρικό Συμβούλιο

1. květen 2004

Latvija

„Sertifikāts“— kompetentas iestādes izsniegts dokuments, kas apliecina, ka persona ir nokārtojusi sertifikācijas eksāmenu ortodontijā

Latvijas Ārstu biedrība

1. květen 2004

Lietuva

Rezidentūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą gydytojo ortodonto profesinę kvalifikaciją

Universitetas

1. květen 2004

Magyarország

Fogszabályozás szakorvosa bizonyítvány

Az Egészségügyi, Szociális és Családügyi Minisztérium illetékes testülete

1. květen 2004

Malta

Ċertifikat ta' speċjalista dentali fl-Ortodonzja

Kumitat ta' Approvazzjoni dwar Speċjalisti

1. květen 2004

Nederland

Bewijs van inschrijving als orthodontist in het Specialistenregister

Specialisten Registratie Commissie (SRC) van de Nederlandse Maatschappij tot bevordering der Tandheelkunde

28. leden 1980

Polska

Dyplom uzyskania tytułu specjalisty w dziedzinie ortodoncji

Centrum Egzaminów Medycznych

1. květen 2004

Slovenija

Potrdilo o opravljenem specialističnem izpitu iz čeljustne in zobne ortopedije

1.

Ministrstvo za zdravje

2.

Zdravniška zbornica Slovenije

1. květen 2004

Suomi/Finland

Erikoishammaslääkärin tutkinto, hampaiston oikomishoito/Specialtand-läkarexamen, tandreglering

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

Oulun yliopisto

Turun yliopisto

1. leden 1994

Sverige

Bevis om specialistkompetens i tandreglering

Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Certificate of Completion of specialist training in orthodontics

Competent authority recognised for this purpose

28. leden 1980


Ústní chirurgie

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Referenční den

Danmark

Bevis for tilladelse til at betegne sig som specialtandlæge i hospitalsodontologi

Sundhedsstyrelsen

28. leden 1980

Deutschland

Fachzahnärztliche

Anerkennung für Oralchirurgie/Mundchirurgie

Landeszahnärztekammer

28. leden 1980

Ελλάς

Τίτλoς Οδovτιατρικής ειδικότητας της Γvαθoχειρoυργικής (up to 31 December 2002)

Νoμαρχιακή Αυτoδιoίκηση

Νoμαρχία

1. leden 1981

Ireland

Certificate of specialist dentist in oral surgery

Competent authority recognised for this purpose by the competent minister

28. leden 1980

Italia

Diploma di specialista in Chirurgia Orale

Università

21. květen 2005

Κύπρος

Πιστοποιητικό Αναγνώρισης του Ειδικού Οδοντιάτρου στην Στοματική Χειρουργική

Οδοντιατρικό Συμβούλιο

1. květen 2004

Lietuva

Rezidentūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą burnos chirurgo profesinę kvalifikaciją

Universitetas

1. květen 2004

Magyarország

Dento-alveoláris sebészet szakorvosa bizonyítvány

Az Egészségügyi, Szociális és Családügyi Minisztérium illetékes testülete

1. květen 2004

Malta

Ċertifikat ta' speċjalista dentali fil-Kirurġija tal-ħalq

Kumitat ta' Approvazzjoni dwar Speċjalisti

1. květen 2004

Nederland

Bewijs van inschrijving als kaakchirurg in het Specialistenregister

Specialisten Registratie Commissie (SRC) van de Nederlandse Maatschappij tot bevordering der Tandheelkunde

28. leden 1980

Polska

Dyplom uzyskania tytułu specjalisty w dziedzinie chirurgii stomatologicznej

Centrum Egzaminów Medycznych

1. květen 2004

Slovenija

Potrdilo o opravljenem specialističnem izpitu iz oralne kirurgije

1.

Ministrstvo za zdravje

2.

Zdravniška zbornica Slovenije

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Erikoishammaslääkärin tutkinto, suu- ja leuka-kirurgia/Specialtandläkar-examen, oral och maxillofacial kirurgi

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

Oulun yliopisto

Turun yliopisto

1. leden 1994

Sverige

Bevis om specialist-kompetens i tandsystemets kirurgiska sjukdomar

Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Certificate of completion of specialist training in oral surgery

Competent authority recognised for this purpose

28. leden 1980

V.4   VETERINÁRNÍ LÉKAŘI

5.4.1   Studijní program pro veterinární lékaře

Studijní program, který vede k získání dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů, zahrnuje alespoň níže uvedené předměty.

Výuka jednoho nebo několika těchto předmětů může být poskytnuta v rámci jiných oborů nebo v souvislosti s nimi.

A.

Základní předměty

fyzika

chemie

biologie zvířat

biologie rostlin

matematika aplikovaná v biologii

B.

Speciální předměty

a)

Základní vědy:

anatomie (včetně histologie a embryologie)

fyziologie

biochemie

genetika

farmakologie

farmacie

toxikologie

mikrobiologie

imunologie

epizootologie

profesní etika

b)

Klinické vědy:

porodnictví

patologie (včetně patologické anatomie)

parazitologie

klinické lékařství a chirurgie (včetně anesteziologie)

klinická výchova o domácích zvířatech, drůbeži a dalších živočišných druzích

preventivní lékařství

radiologie

reprodukce a poruchy reprodukce

hygienické předpisy

veterinární předpisy a soudní lékařství

terapeutika

propedeutika

c)

Živočišná výroba

živočišná výroba

výživa zvířat

agronomie

ekonomika zemědělství

chov a zdraví zvířat

veterinární hygiena

etologie a ochrana zvířat

d)

Hygiena potravin

prohlídka a kontrola živočišných potravin nebo potravin živočišného původu

hygiena a technologie potravin

praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a zpracování živočišných potravin)

Praktická výuka může mít podobu školení, pokud je takové školení celodenní, uskutečňuje se pod přímým dohledem příslušného orgánu nebo subjektu a netrvá v rámci celého pětiletého studia dohromady déle než šest měsíců.

Rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivé skupiny předmětů musí být vyrovnané a koordinované tak, aby znalosti a zkušenosti mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich úkolů.

5.4.2   Doklady o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Diploma van dierenarts/Diplôme de docteur en médecine vétérinaire

De universiteiten/Les universités

De bevoegde Examen-commissie van de Vlaamse Gemeenschap/Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française

 

21. prosinec 1980

Česká republika

Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární lékařství (doktor veterinární medicíny, MVDr.)

Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární hygiena a ekologie (doktor veterinární medicíny, MVDr.)

Veterinární fakulta univerzity v České republice

 

1. květen 2004

Danmark

Bevis for bestået kandidateksamen i veterinærvidenskab

Kongelige Veterinær- og Landbohøjskole

 

21. prosinec 1980

Deutschland

Zeugnis über das Ergebnis des Dritten Abscnitts der Tierärztlichen Prüfung und das Gesamtergebnis der Tierärztlichen Prüfung

Der Vorsitzende des Prüfungsausschusses für die Tierärztliche Prüfung einer Universität oder Hochschule

 

21. prosinec 1980

Eesti

Diplom: täitnud veterinaarmeditsiini õppekava

Eesti Põllumajandusülikool

 

1. květen 2004

Ελλάς

Πτυχίo Κτηvιατρικής

Πανεπιστήμιο Θεσσαλονίκης και Θεσσαλίας

 

1. leden 1981

España

Título de Licenciado en Veterinaria

Ministerio de Educación y Cultura

El rector de una universidad

 

1. leden 1986

France

Diplôme d'Etat de docteur vétérinaire

 

 

21. prosinec 1980

Ireland

Diploma of Bachelor in/of Veterinary Medicine (MVB)

Diploma of Membership of the Royal College of Veterinary Surgeons (MRCVS)

 

 

21. prosinec 1980

Italia

Diploma di laurea in medicina veterinaria

Università

Diploma di abilitazione all'esercizio della medicina veterinaria

1. leden 1985

Κύπρος

Πιστοποιητικό Εγγραφής Kτηνιάτρου

Κτηνιατρικό Συμβούλιο

 

1. květen 2004

Latvija

Veterinārārsta diploms

Latvijas Lauksaimniecības Universitāte

 

1. květen 2004

Lietuva

Aukštojo mokslo diplomas (veterinarijos gydytojo (DVM))

Lietuvos Veterinarijos Akademija

 

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme d'Etat de docteur en médecine vétérinaire

Jury d'examen d'Etat

 

21. prosinec 1980

Magyarország

Állatorvos doktor oklevél —

dr. med. vet.

Szent István Egyetem Állatorvos-tudományi Kar

 

1. květen 2004

Malta

Liċenzja ta' Kirurgu Veterinarju

Kunsill tal-Kirurġi Veterinarji

 

1. květen 2004

Nederland

Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd diergeneeskundig/veeartse-nijkundig examen

 

 

21. prosinec 1980

Österreich

Diplom-Tierarzt

Magister medicinae veterinariae

Universität

Doktor der Veterinärmedizin

Doctor medicinae veterinariae

Fachtierarzt

1. leden 1994

Polska

Dyplom lekarza weterynarii

1.

Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie

2.

Akademia Rolnicza we Wrocławiu

3.

Akademia Rolnicza w Lublinie

4.

Uniwersytet Warmińsko-Mazurski w Olsztynie

 

1. květen 2004

Portugal

Carta de curso de licenciatura em medicina veterinária

Universidade

 

1. leden 1986

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor veterinarske medicine/doktorica veterinarske medicine“

Univerza

Spričevalo o opravljenem državnem izpitu s področja veterinarstva

1. květen 2004

Slovensko

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor veterinárskej medicíny“ („MVDr.“)

Univerzita veterinárskeho lekárstva

 

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Eläinlääketieteen lisensiaatin tutkinto/Veterinärmedicine licentiatexamen

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

 

1. leden 1994

Sverige

Veterinärexamen

Sveriges Lantbruksuniversitet

 

1. leden 1994

United Kingdom

1.

Bachelor of Veterinary Science (BVSc)

1.

University of Bristol

 

21. prosinec 1980

2.

Bachelor of Veterinary Science (BVSc)

2.

University of Liverpool

3.

Bachelor of Veterinary Medicine (BvetMB)

3.

University of Cambridge

4.

Bachelor of Veterinary Medicine and Surgery (BVM&S)

4.

University of Edinburgh

5.

Bachelor of Veterinary Medicine and Surgery (BVM&S)

5.

University of Glasgow

6.

Bachelor of Veterinary Medicine (BvetMed)

6.

University of London

V.5   PORODNÍ ASISTENTKY

5.5.1   Studijní program pro porodní asistentky (odborná přípravy typu I a II)

Studijní program k získání dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky zahrnuje dvě části:

A.

Teoretická a technická výuka

a)

Základní předměty

základní znalosti anatomie a fyziologie

základní znalosti patologie

základní znalosti bakteriologie, virologie a parazitologie

základní znalosti biofyziky, biochemie a radiologie

dětské lékařství zaměřené na novorozence

hygiena, zdravotní výuka, prevence nemocí, včasná diagnóza nemocí

výživa a dietetika, s ohledem zejména na výživu žen, novorozenců a kojenců

základní znalosti sociologie a sociálně-lékařské otázky

základní znalosti farmakologie

psychologie

pedagogika

právní úprava zdravotnictví a sociální oblasti a organizace zdravotnictví

profesní etika a právní úprava oboru

sexuální výchova a plánování rodičovství

právní ochrana matky a dítěte

b)

Zvláštní předměty vztahující se na činnost porodní asistentky

anatomie a fyziologie

embryologie a vývoj plodu

těhotenství, porod a šestinedělí

gynekologická a porodnická patologie

příprava na porod a rodičovství, včetně psychologických hledisek

příprava na porod (včetně znalosti a použití technického vybavení v porodnictví)

analgezie, anestezie a resuscitace

fyziologie a patologie novorozenců

péče o novorozence a dohled nad nimi

psychologické a sociální činitele

B.

Praktický a klinický výcvik

Tento výcvik se provádí pod vhodným dohledem:

Poradenství těhotným ženám zahrnující nejméně 100 předporodních vyšetření.

Dohled a poskytnutí péče nejméně čtyřiceti rodičkám.

Studentka provede nejméně 40 porodů; není-li možné dosáhnout tohoto počtu pro nedostatek rodiček, může být snížen nejméně na 30 za podmínky, že se studentka zúčastní dalších 20 porodů.

Účast na jednom nebo dvou porodech v poloze koncem pánevním. Není-li možné dosáhnout tohoto počtu pro nedostatek porodů v poloze pánevní, lze použít simulace.

Zkušenost s nastřižením hráze a seznámení se s jejím sešitím. Seznámení se sešitím zahrnuje teoretickou výuku a klinickou praxi. Praxe týkající se sešití zahrnuje sešití rány po nastřižení hráze a drobných poranění hráze. Je-li to nezbytně nutné, lze použít simulace.

Dohled a péče o 40 žen s rizikovým těhotenstvím při porodu a po něm.

Dohled a péče (včetně vyšetření) o nejméně 100 rodiček a zdravých novorozenců.

Dohled a péče o novorozence vyžadující zvláštní péči, včetně nedošených a přenošených novorozenců, novorozenců s podvahou a nemocných novorozenců.

Péče v patologických případech v oblasti gynekologie a porodnictví.

Seznámení se s péči v oblasti lékařství a chirurgie. Seznámení zahrnuje teoretickou výuku a klinickou praxi.

Teoretická a technická výuka (část A studijního programu) musí být vyvážená a koordinovaná s praktickým klinickým výcvikem (část B studijního programu) tak, aby bylo možné získat znalosti a zkušenosti uvedené v této příloze odpovídajícím způsobem.

Klinický výcvik porodních asistentek musí mít formu praxe pod dohledem uskutečňované v nemocničních zařízeních nebo v jiných zdravotnických zařízeních schválených příslušnými orgány nebo subjekty. Během tohoto výcviku se uchazečky na porodní asistentky podílejí na činnosti dotyčných zařízení, pokud tato činnost přispívá k jejich vzdělávání. Seznamují se s odpovědností spojenou s činností porodních asistentek.

5.5.2   Doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Profesní označení

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Diploma van vroedvrouw/Diplôme d'accoucheuse

De erkende opleidingsinstituten/Les établissements d'enseignement

De bevoegde Examen- commissie van de Vlaamse Gemeenschap/Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française

Vroedvrouw/Accoucheuse

23. leden 1983

Česká republika

1.

Diplom o ukončení studia ve studijním programu ošetřovatelství ve studijním oboru porodní asistentka (bakalář, Bc.)

Vysvědčení o státní závěrečné zkoušce

1.

Vysoká škola zřízená nebo uznaná státem

Porodní asistentka/porodní asistent

1. květen 2004

2.

Diplom o ukončení studia ve studijním oboru diplomovaná porodní asistentka (diplomovaný specialista, DiS.)

Vysvědčení o absolutoriu

2.

Vyšší odborná škola zřízená nebo uznaná státem

Danmark

Bevis for bestået jordemodereksamen

Danmarks jordemoderskole

Jordemoder

23. leden 1983

Deutschland

Zeugnis über die staatliche Prüfung für Hebammen und Entbindungspfleger

Staatlicher Prüfungsausschuss

Hebamme

Entbindungspfleger

23. leden 1983

Eesti

Diplom ämmaemanda erialal

1.

Tallinna Meditsiinikool

2.

Tartu Meditsiinikool

Ämmaemand

1. květen 2004

Ελλάς

1.

Πτυχίο Τμήματος Μαιευτικής Τεχνολογικών Εκπαιδευτικών Ιδρυμάτων (Τ.Ε.Ι.)

1.

Τεχνολογικά Εκπαιδευτικά Ιδρύματα (Τ.Ε.Ι.)

Μαία

Μαιευτής

23. leden 1983

2.

Πτυχίο του Τμήματος Μαιών της Ανωτέρας Σχολής Στελεχών Υγείας και Κοινων. Πρόνοιας (ΚΑΤΕΕ)

2.

ΚΑΤΕΕ Υπουργείου Εθνικής Παιδείας και Θρησκευμάτων

3.

Πτυχίο Μαίας Ανωτέρας Σχολής Μαιών

3.

Υπουργείο Υγείας και Πρόνοιας

España

Título de Matrona

Título de Asistente obstétrico (matrona)

Título de Enfermería obstétrica-ginecológica

Ministerio de Educación y Cultura

Matrona

Asistente obstétrico

1. leden 1986

France

Diplôme de sage-femme

L'Etat

Sage-femme

23. leden 1983

Ireland

Certificate in Midwifery

An Board Altranais

Midwife

23. leden 1983

Italia

Diploma d'ostetrica

Scuole riconosciute dallo Stato

Ostetrica

23. leden 1983

Κύπρος

Δίπλωμα στο μεταβασικό πρόγραμμα Μαιευτικής

Νοσηλευτική Σχολή

Εγγεγραμμένη Μαία

1. květen 2004

Latvija

Diploms par vecmātes kvalifikācijas iegūšanu

Māsu skolas

Vecmāte

1. květen 2004

Lietuva

1.

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą bendrosios praktikos slaugytojo profesinę kvalifikaciją, ir profesinės kvalifikacijos pažymėjimas, nurodantis suteiktą akušerio profesinę kvalifikaciją

Pažymėjimas, liudijantis profesinę praktiką akušerijoje

1.

Universitetas

Akušeris

1. květen 2004

2.

Aukštojo mokslo diplomas (neuniversitetinės studijos), nurodantis suteiktą bendrosios praktikos slaugytojo profesinę kvalifikaciją, ir profesinės kvalifikacijos pažymėjimas, nurodantis suteiktą akušerio profesinę kvalifikaciją

Pažymėjimas, liudijantis profesinę praktiką akušerijoje

2.

Kolegija

3.

Aukštojo mokslo diplomas (neuniversitetinės studijos), nurodantis suteiktą akušerio profesinę kvalifikaciją

3.

Kolegija

Luxembourg

Diplôme de sage-femme

Ministère de l'éducation nationale, de la formation professionnelle et des sports

Sage-femme

23. leden 1983

Magyarország

Szülésznő bizonyítvány

Iskola/főiskola

Szülésznő

1. květen 2004

Malta

Lawrja jew diploma fl- Istudji tal-Qwiebel

Universita’ ta' Malta

Qabla

1. květen 2004

Nederland

Diploma van verloskundige

Door het Ministerie van Volksgezondheid, Welzijn en Sport erkende opleidings-instellingen

Verloskundige

23. leden 1983

Österreich

Hebammen-Diplom

Hebammenakademie

Bundeshebammenlehranstalt

Hebamme

1. leden 1994

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku położnictwo z tytułem „magister położnictwa“

Instytucja prowadząca kształcenie na poziomie wyższym uznana przez właściwe władze

(Vyšší vzdělávací instituce uznaná příslušnými orgány)

Położna

1. květen 2004

Portugal

1.

Diploma de enfermeiro especialista em enfermagem de saúde materna e obstétrica

1.

Ecolas de Enfermagem

Enfermeiro especialista em enfermagem de saúde materna e obstétrica

1. leden 1986

2.

Diploma/carta de curso de estudos superiores especializados em enfermagem de saúde materna e obstétrica

2.

Escolas Superiores de Enfermagem

3.

Diploma (do curso de pós-licenciatura) de especialização em enfermagem de saúde materna e obstétrica

3.

Escolas Superiores de Enfermagem

Escolas Superiores de Saúde

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „diplomirana babica/diplomirani babičar“

1.

Univerza

2.

Visoka strokovna šola

diplomirana babica/diplomirani babičar

1. květen 2004

Slovensko

1.

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „bakalár z pôrodnej asistencie“ („Bc.“)

2.

Absolventský diplom v študijnom odbore diplomovaná pôrodná asistentka

1.

Vysoká škola

2.

Stredná zdravotnícka škola

Pôrodná asistentka

1. květen 2004

Suomi/ Finland

1.

Kätilön tutkinto/barnmorskeexamen

1.

Terveydenhuoltooppi-laitokset/hälsovårdsläroanstalter

Kätilö/Barnmorska

1. leden 1994

2.

Sosiaali- ja terveysalan ammattikorkeakoulututkinto, kätilö (AMK)/yrkeshögskoleexamen inom hälsovård och det sociala området, barnmorska (YH)

2.

Ammattikorkeakoulut/ Yrkeshögskolor

Sverige

Barnmorskeexamen

Universitet eller högskola

Barnmorska

1. leden 1994

United Kingdom

Statement of registration as a Midwife on part 10 of the register kept by the United Kingdom Central Council for Nursing, Midwifery and Health visiting

Various

Midwife

23. leden 1983

V.6   FARMACEUTI

5.6.1   Studijní program pro farmaceuty

botanika a zoologie

fyzika

všeobecná a anorganická chemie

organická chemie

analytická chemie

farmaceutická chemie, včetně analýzy léčiv

všeobecná a aplikovaná (lékařská) biochemie

anatomie a fyziologie; lékařská terminologie

mikrobiologie

farmakologie a farmakoterapie

farmaceutická technologie

toxikologie

farmakognose

právní úprava povolání a případně profesní etika.

Poměr mezi teoretickým a praktickým vzděláním musí k zachování univerzitní povahy studia u každého předmětu ponechávat dostatečně významné místo teorii.

5.6.2   Doklady o dosažené kvalifikaci farmaceuta

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Referenční den

België/Belgique/Belgien

Diploma van apotheker/Diplôme de pharmacien

De universiteiten/Les universités

De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap/Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française

 

1. říjen 1987

Česká republika

Diplom o ukončení studia ve studijním programu farmacie (magistr, Mgr.)

Farmaceutická fakulta univerzity v České republice

Vysvědčení o státní závěrečné zkoušce

1. květen 2004

Danmark

Bevis for bestået farmaceutisk kandidateksamen

Danmarks Farmaceutiske Højskole

 

1. říjen 1987

Deutschland

Zeugnis über die Staatliche Pharmazeutische Prüfung

Zuständige Behörden

 

1. říjen 1987

Eesti

Diplom proviisori õppekava läbimisest

Tartu Ülikool

 

1. květen 2004

Ελλάς

Άδεια άσκησης φαρμακευτικού επαγγέλματος

Νομαρχιακή Αυτοδιοίκηση

 

1. říjen 1987

España

Título de Licenciado en Farmacia

Ministerio de Educación y Cultura

El rector de una universidad

 

1. říjen 1987

France

Diplôme d'Etat de pharmacien

Diplôme d'Etat de docteur en pharmacie

Universités

 

1. říjen 1987

Ireland

Certificate of Registered Pharmaceutical Chemist

 

 

1. říjen 1987

Italia

Diploma o certificato di abilitazione all'esercizio della professione di farmacista ottenuto in seguito ad un esame di Stato

Università

 

1. listopad 1993

Κύπρος

Πιστοποιητικό Εγγραφής Φαρμακοποιού

Συμβούλιο Φαρμακευτικής

 

1. květen 2004

Latvija

Farmaceita diploms

Universitātes tipa augstskola

 

1. květen 2004

Lietuva

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą vaistininko profesinę kvalifikaciją

Universitetas

 

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme d'Etat de pharmacien

Jury d'examen d'Etat + visa du ministre de l'éducation nationale

 

1. říjen 1987

Magyarország

Okleveles gyógyszerész oklevél (magister pharmaciae, röv: mag. Pharm)

EG Egyetem

 

1. květen 2004

Malta

Lawrja fil-farmaċija

Universita’ ta' Malta

 

1. květen 2004

Nederland

Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd apothekersexamen

Faculteit Farmacie

 

1. říjen 1987

Österreich

Staatliches Apothekerdiplom

Bundesministerium für Arbeit, Gesundheit und Soziales

 

1. říjen 1994

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku farmacja z tytułem magistra

1.

Akademia Medyczna

2.

Uniwersytet Medyczny

3.

Collegium Medicum Uniwersytetu Jagiellońskiego

 

1. květen 2004

Portugal

Carta de curso de licenciatura em Ciências Farmacêuticas

Universidades

 

1. říjen 1987

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naziv „magister farmacije/magistra farmacije“

Univerza

Potrdilo o opravljenem strokovnem izpitu za poklic magister farmacije/magistra farmacije

1. květen 2004

Slovensko

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „magister farmácie“ („Mgr.“)

Vysoká škola

 

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Proviisorin tutkinto/Provisorexamen

Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

Kuopion yliopisto

 

1. říjen 1994

Sverige

Apotekarexamen

Uppsala universitet

 

1. říjen 1994

United Kingdom

Certificate of Registered Pharmaceutical Chemist

 

 

1. říjen 1987

V. 7   ARCHITEKTI

5.7.1   Doklady o dosažené kvalifikaci architekta uznávané podle článku 46

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Referenční akademický rok

België/ Belgique/ Belgien

1.

Architect/Architecte

2.

Architect/Architecte

3.

Architect

4.

Architect/Architecte

5.

Architect/Architecte

6.

Burgelijke ingenieur-architect

1.

Nationale hogescholen voor architectuur

2.

Hogere-architectuur-instituten

3.

Provinciaal Hoger Instituut voor Architectuur te Hasselt

4.

Koninklijke Academies voor Schone Kunsten

5.

Sint-Lucasscholen

6.

Faculteiten Toegepaste Wetenschappen van de Universiteiten

6.

„Faculté Polytechnique“ van Mons

 

1988/1989

1.

Architecte/Architect

2.

Architecte/Architect

3.

Architect

4.

Architecte/Architect

5.

Architecte/Architect

6.

Ingénieur-civil — architecte

1.

Ecoles nationales supérieures d'architecture

2.

Instituts supérieurs d'architecture

3.

Ecole provinciale supérieure d'architecture de Hasselt

4.

Académies royales des Beaux-Arts

5.

Ecoles Saint-Luc

6.

Facultés des sciences appliquées des universités

6.

Faculté polytechnique de Mons

Danmark

Arkitekt cand. arch.

Kunstakademiets Arkitektskole i København

Arkitektskolen i Århus

 

1988/1989

Deutschland

Diplom-Ingenieur,

Diplom-Ingenieur Univ.

Universitäten (Architektur/Hochbau)

Technische Hochschulen (Architektur/Hochbau)

Technische Universitäten (Architektur/Hochbau)

Universitäten-Gesamthochschulen (Architektur/Hochbau)

Hochschulen für bildende Künste

Hochschulen für Künste

 

1988/1989

Diplom-Ingenieur,

Diplom-Ingenieur FH

Fachhochschulen (Architektur/Hochbau) (16)

Universitäten-Gesamthochschulen (Architektur/Hochbau) bei entsprechenden Fachhochschulstudiengängen

Eλλάς

Δίπλωμα αρχιτέκτονα — μηχανικού

Εθνικό Μετσόβιο Πολυτεχνείο (ΕΜΠ), τμήμα αρχιτεκτόνων — μηχανικών

Αριστοτέλειο Πανεπιστήμο Θεσσαλονίκης (ΑΠΘ), τμήμα αρχιτεκτόνων — μηχανικών της Πολυτεχνικής σχολής

Βεβαίωση που χορηγεί το Τεχνικό Επιμελητήριο Ελλάδας (ΤΕΕ) και η οποία επιτρέπει την άσκηση δραστηριοτήτων στον τομέα της αρχιτεκτονικής

1988/1989

España

Título oficial de arquitecto

Rectores de las universidades enumeradas a continuación:

Universidad Politécnica de Cataluña, Escuelas Técnicas Superiores de Arquitectura de Barcelona o del Vallès;

Universidad Politécnica de Madrid, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Madrid;

Universidad Politécnica de Las Palmas, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Las Palmas;

Universidad Politécnica de Valencia, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Valencia;

Universidad de Sevilla, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Sevilla;

Universidad de Valladolid, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Valladolid;

Universidad de Santiago de Compostela, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de La Coruña;

Universidad del País Vasco, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de San Sebastián;

Universidad de Navarra, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Pamplona;

Universidad de Alcalá de Henares, Escuela Politécnica de Alcalá de Henares;

Universidad Alfonso X El Sabio, Centro Politécnico Superior de Villanueva de la Cañada;

Universidad de Alicante, Escuela Politécnica Superior de Alicante;

Universidad Europea de Madrid;

Universidad de Cataluña, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Barcelona;

Universidad Ramón Llull, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de La Salle;

Universidad S.E.K. de Segovia, Centro de Estudios Integrados de Arquitectura de Segovia;

Universidad de Granada, Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Granada.

 

1988/1989

1999/2000

1999/2000

1997/1998

1998/1999

1999/2000

1998/1999

1999/2000

1994/1995

France

1.

Diplôme d'architecte DPLG, y compris dans le cadre de la formation professionnelle continue et de la promotion sociale.

1.

Le ministre chargé de l'architecture

 

1988/1989

2.

Diplôme d'architecte ESA

2.

Ecole spéciale d'architecture de Paris

3.

Diplôme d'architecte ENSAIS

3.

Ecole nationale supérieure des arts et industries de Strasbourg, section architecture

Ireland

1.

Degree of Bachelor of Architecture (B.Arch. NUI)

1.

National University of Ireland to architecture graduates of University College Dublin

 

1988/1989

2.

Degree of Bachelor of Architecture (B.Arch.)

(Previously, until 2002 - Degree standard diploma in architecture (Dip. Arch)

2.

Dublin Institute of Technology, Bolton Street, Dublin

(College of Technology, Bolton Street, Dublin)

3.

Certificate of associateship (ARIAI)

3.

Royal Institute of Architects of Ireland

4.

Certificate of membership (MRIAI)

4.

Royal Institute of Architects of Ireland

Italia

Laurea in architettura

Università di Camerino

Università di Catania — Sede di Siracusa

Università di Chieti

Università di Ferrara

Università di Firenze

Università di Genova

Università di Napoli Federico II

Università di Napoli II

Università di Palermo

Università di Parma

Università di Reggio Calabria

Università di Roma „La Sapienza“

Universtià di Roma III

Università di Trieste

Politecnico di Bari

Politecnico di Milano

Politecnico di Torino

Istituto universitario di architettura di Venezia

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

1988/1989

Laurea in ingegneria edile — architettura

Università dell'Aquilla

Università di Pavia

Università di Roma„La Sapienza“

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

1998/1999

Laurea specialistica in ingegneria edile — architettura

Università dell'Aquilla

Università di Pavia

Università di Roma „La Sapienza“

Università di Ancona

Università di Basilicata — Potenza

Università di Pisa

Università di Bologna

Università di Catania

Università di Genova

Università di Palermo

Università di Napoli Federico II

Università di Roma — Tor Vergata

Università di Trento

Politecnico di Bari

Politecnico di Milano

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

2003/2004

Laurea specialistica quinquennale in Architettura

Laurea specialistica quinquennale in Architettura

Laurea specialistica quinquennale in Architettura

Laurea specialistica in Architettura

Prima Facoltà di Architettura dell'Università di Roma „La Sapienza“

Università di Ferrara

Università di Genova

Università di Palermo

Politecnico di Milano

Politecnico di Bari

Università di Roma III

Università di Firenze

Università di Napoli II

Politecnico di Milano II

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

Diploma di abilitazione all'esercizo indipendente della professione che viene rilasciato dal ministero della Pubblica istruzione dopo che il candidato ha sostenuto con esito positivo l'esame di Stato davanti ad una commissione competente

1998/1999

1999/2000

2003/2004

2004/2005

Nederland

1.

Het getuigschrift van het met goed gevolg afgelegde doctoraal examen van de studierichting bouwkunde, afstudeerrichting architectuur

1.

Technische Universiteit te Delft

Verklaring van de Stichting Bureau Architectenregister die bevestigt dat de opleiding voldoet aan de normen van artikel 46.

1988/1989

2.

Het getuigschrift van het met goed gevolg afgelegde doctoraal examen van de studierichting bouwkunde, differentiatie architectuur en urbanistiek

2.

Technische Universiteit te Eindhoven

3.

Het getuigschrift hoger beroepsonderwijs, op grond van het met goed gevolg afgelegde examen verbonden aan de opleiding van de tweede fase voor beroepen op het terrein van de architectuur, afgegeven door de betrokken examencommissies van respectievelijk:

de Amsterdamse Hogeschool voor de Kunsten te Amsterdam

de Hogeschool Rotterdam en omstreken te Rotterdam

de Hogeschool Katholieke Leergangen te Tilburg

de Hogeschool voor de Kunsten te Arnhem

de Rijkshogeschool Groningen te Groningen

de Hogeschool Maastricht te Maastricht

 

Österreich

1.

Diplom-Ingenieur, Dipl.-Ing.

1.

Technische Universität Graz (Erzherzog-Johann-Universität Graz)

 

1998/1999

2.

Dilplom-Ingenieur, Dipl.-Ing.

2.

Technische Universität Wien

3.

Diplom-Ingenieur, Dipl.-Ing.

3.

Universität Innsbruck (Leopold-Franzens-Universität Innsbruck)

4.

Magister der Architektur, Magister architecturae, Mag. Arch.

4.

Hochschule für Angewandte Kunst in Wien

5.

Magister der Architektur, Magister architecturae, Mag. Arch.

5.

Akademie der Bildenden Künste in Wien

6.

Magister der Architektur, Magister architecturae, Mag. Arch.

6.

Hochschule für künstlerishe und industrielle Gestaltung in Linz

Portugal

Carta de curso de licenciatura em Arquitectura

Para os cursos iniciados a partir do ano académico de 1991/92

Faculdade de arquitectura da Universidade técnica de Lisboa

Faculdade de arquitectura da Universidade do Porto

Escola Superior Artística do Porto

Faculdade de Arquitectura e Artes da Universidade Lusíada do Porto

 

1988/1989

1991/1992

Suomi/Finland

Arkkitehdin tutkinto/Arkitektexamen

Teknillinen korkeakoulu /Tekniska högskolan (Helsinki)

Tampereen teknillinen korkeakoulu/Tammerfors

tekniska högskola

Oulun yliopisto/Uleåborgs universitet

 

1998/1999

Sverige

Arkitektexamen

Chalmers Tekniska Högskola AB

Kungliga Tekniska Högskolan

Lunds Universitet

 

1998/1999

United Kingdom

1.

Diplomas in architecture

1.

Universities

Colleges of Art

Schools of Art

Certificate of architectural education, issued by the Architects Registration Board.

The diploma and degree courses in architecture of the universities, schools and colleges of art should have met the requisite threshold standards as laid down in Article 46 of this Directive and in Criteria for validation published by the Validation Panel of the Royal Institute of British Architects and the Architects Registration Board.

EU nationals who possess the Royal Institute of British Architects Part I and Part II certificates, which are recognised by ARB as the competent authority, are eligible. Also EU nationals who do not possess the ARB-recognised Part I and Part II certificates will be eligible for the Certificate of Architectural Education if they can satisfy the Board that their standard and length of education has met the requisite threshold standards of Article 46 of this Directive and of the Criteria for validation.

1988/1989

2.

Degrees in architecture

2.

Universities

 

3.

Final examination

3.

Architectural Association

 

4.

Examination in architecture

4.

Royal College of Art

 

5.

Examination Part II

5.

Royal Institute of British Architects

 


(1)  1. leden 1983.

(2)  1. leden 1983.

(3)  1. srpen 1987 vyjma osob, jejichž odborná příprava byla zahájena před tímto dnem.

(4)  31. prosinec 1971.

(5)  31. říjen 1999.

(6)  V případě odborné přípravy, která byla zahájena po 5. březnu 1982, již nejsou vydávány doklady o kvalifikaci.

(7)  9. červenec 1984.

(8)  3. prosinec 1971.

(9)  31. říjen 1999.

(10)  V případě odborné přípravy, která byla zahájena po 5. březnu 1982, již nejsou vydávány doklady o kvalifikaci.

(11)  8. červenec 1984.

(12)  1. leden 1983, s výjimkou osob, které zahájily odbornou přípravu před tímto dnem a dokončily ji do konce roku 1988.

(13)  31. prosinec 1994.

(14)  1. leden 1983.

(15)  Odborná příprava ukončená udělením dokladu o předepsané kvalifikaci specialisty v oboru dentální, ústní a maxilo-faciální chirurgie (základní lékařská a zubolékařská odborná příprava) předpokládá ukončení a potvrzení základního cyklu studia lékařství (článek 24) a kromě toho ukončení a potvrzení základního cyklu studia zubního lékařství (článek 34).

(16)  Diese Diplome sind je nach Dauer der durch sie abgeschlossenen Ausbildung gemäß Artikel 47 Absatz 1 anzuerkennen.


PŘÍLOHA VI

Nabytá práva pro povolání, která jsou uznávána na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu

6.1   Doklady o dosažené kvalifikaci architekta, které mohou využít nabytá práva podle čl. 49 odst. 1

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Referenční akademický rok

België/Belgique/Belgien

diplomy vydávané vysokými státními školami architektury nebo vysokými státními instituty architektury (architecte — architect)

diplomy vydávané krajskou vysokou školou architektury v Hasseltu (architect)

diplomy vydávané královskými akademiemi výtvarného umění (architecte — architect)

diplomy vydávané „écoles Saint-Luc“ (architecte — architect)

vysokoškolské diplomy stavebního inženýrství doplněné osvědčením o stáži vydaným profesním sdružením architektů, které opravňuje držitele k používání profesního označení architekt (architecte — architect)

diplomy architektury vydávané ústřední nebo státní zkušební komisí architektury (architecte — architect)

diplomy stavebního inženýra-architekta a inženýra architekta vydávané fakultami užitých věd vysokých škol a polytechnickou fakultou města Monsu (ingénieur — architecte, ingénieur — architect)

1987/1988

Česká republika

diplomy udělené fakultami Českého vysokého učení technického:

Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství (do roku 1951)

Fakulta architektury a pozemního stavitelství (od roku 1951 do roku 1960)

Fakulta stavební (od roku 1960) ve studijních oborech: pozemní stavby a konstrukce, pozemní stavby, pozemní stavby a architektura, architektura (včetně urbanismu a územního plánování), občanské stavby a stavby pro průmyslovou a zemědělskou výrobu, nebo ve studijním programu stavebního inženýrství ve studijním oboru pozemní stavby a architektura

Fakulta architektury (od roku 1976) ve studijních oborech: architektura, urbanismus a územní plánování nebo ve studijním programu: architektura a urbanismus ve studijních oborech: architektura, teorie architektonické tvorby, urbanismus a územní plánování, dějiny architektury a rekonstrukce památek nebo architektura a pozemní stavitelství

diplomy udělené Vysokou školou technickou Dr. Edvarda Beneše (do roku 1951) v oboru architektura a pozemní stavby

diplomy udělené Vysokou školou stavitelství v Brně (od roku 1951 do roku 1956) v oboru architektura a pozemní stavby

diplomy udělené Vysokým učením technickým v Brně, fakultou architektury (od roku 1956) ve studijním programu architektura a urbanismus nebo fakultou stavební (od roku 1956) ve studijním programu stavební inženýrství

diplomy udělené Vysokou školou báňskou — Technickou univerzitou Ostrava, fakultou stavební (od roku 1997) ve studijním programu pozemní stavby a architektura nebo ve studijním programu stavební inženýrství

diplomy udělené Technickou univerzitou v Liberci, fakultou architektury (od roku 1994) ve studijním programu architektura a urbanismus ve studijním oboru architektura

diplomy udělené Akademií výtvarných umění v Praze ve studijním programu výtvarné umění ve studijním oboru architektonická tvorba

diplomy udělené Vysokou školou umělecko-průmyslovou v Praze ve studijním programu výtvarné umění ve studijním oboru architektura

osvědčení o autorizaci udělené Českou komorou architektů bez uvedení oboru nebo pro obor pozemní stavby

2006/2007

Danmark

diplomy vydávané státními školami architektury v Kodani a v Århusu (architekt)

osvědčení o registraci vydané komisí architektů v souladu se zákonem č. 202 ze dne 28. května 1975 (registreret arkitekt)

diplomy vydávané vyššími školami stavebního inženýrství (bygningskonstruktør) doplněné potvrzením příslušných orgánů dokládajícím, že dotyčná osoba složila kvalifikační zkoušku, která zahrnuje vyhodnocení plánů, které dotyčná osoba navrhla a provedla během nejméně šestileté praxe týkající se činností uvedených v článku 48 této směrnice

1987/1988

Deutschland

diplomy vydávané vysokými školami výtvarného umění (Dipl.-Ing., Architekt (HfbK)

diplomy vydávané technickými vysokými školami „Technische Hochschulen“, v oboru architektura (Architektur/Hochbau), „Technische Universitäte“, (Architektur/Hochbau), „Universitäte“, (Architektur/Hochbau) a rovněž, pokud se tyto instituce spojily v „Gesamthochschulen“, i těmito „Gesamthochschulen“, v oboru architektura (Architektur/Hochbau) (Dipl. Ing. a jiná označení, která mohou být držitelům těchto diplomů udělena později)

diplomy vydávané „Fachhochschulen“, v oboru architektura (Architektur/Hochbau) a rovněž, pokud se tyto instituce spojily v „Gesamthochschulen“, i těmito „Gesamthochschulen“, v oboru architektura (Architektur/Hochbau) doplněné, jestliže je doba studia kratší než čtyři roky, ale na méně než tři roky, osvědčením dokládajícím čtyřletou odbornou praxi ve Spolkové republice Německo vydaným profesní organizací v souladu s čl. 47 odst. 1 (Ingenieur grad. a jiná označení, která mohou být držitelům těchto diplomů udělena později)

osvědčení (Prüfungszeugnisse) vydané před 1. lednem 1973„Ingenieurschulen“, v oboru architektura a „Werkkunstschulen“, v oboru architektura doplněné potvrzením příslušných orgánů dokládajícím, že dotyčná osoba složila zkoušku, která zahrnuje vyhodnocení plánů, které dotyčná osoba navrhla a provedla během nejméně šestileté praxe týkající se činností uvedených v článku 48 této směrnice

1987/1988

Eesti

diplom arhitektuuri erialal, väljastatud Eesti Kunstiakadeemia arhitektuuri teaduskonna poolt alates 1996. aastast (diplom v architektonických studiích udělený fakultou architektury na Estonské akademii výtvarných umění od roku 1996), väljastatud Tallinna Kunstiülikooli poolt 1989 — 1995 (udělený Univerzitou výtvarných umění v Tallinnu v letech 1989 — 1995), väljastatud Eesti NSV Riikliku Kunstiinstituudi poolt 1951 — 1988 (udělený Státním ústavem výtvarného umění Estonské SSR v letech 1951 — 1988)

2006/2007

Eλλάς

diplomy inženýr-architekt vydávané „Metsovion Polytechnion“ v Aténách doplněné osvědčením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

diplomy inženýr-architekt vydávané „Aristotelion Panepistimion“ v Soluni doplněné osvědčením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

diplomy inženýr-stavební inženýr vydávané „Metsovion Polytechnion“ v Aténách doplněné osvědčením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

diplomy inženýr-stavební inženýr vydávané „Aristotelion Panepistimion“ v Soluni doplněné potvrzením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

diplomy inženýr-stavební inženýr vydávané „Panepistimion Thrakis“ doplněné osvědčením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

diplomy inženýr-stavební inženýr vydávané Panepistimion Patron doplněné osvědčením vydaným řeckou technickou komorou opravňujícím k výkonu činností v oboru architektury

1987/1988

España

úřední doklad o kvalifikaci architekta (título oficial de arquitecto) udělené ministerstvem školství a vědy nebo vysokými školami

1987/1988

France

diplomy architekta diplomovaného vládou vydávané do roku 1959 ministerstvem školství a poté ministerstvem kultury (architecte DPLG)

diplomy vydávané „école spéciale d'architecture“ (architecte DESA)

diplomy vydávané od roku 1955 „école nationale supérieure des arts et industries de Strasbourg“ (bývalá „école nationale d'ingénieurs de Strasbourg“), obor architektura (architecte ENSAIS)

1987/1988

Ireland

titul „Bachelor of Architecture“ udělovaný „National University of Ireland“ (B. Arch.N.U.I.) absolventům architektury na „University College“ v Dublinu

diplom vysokoškolské úrovně v oboru architektury vydávaný „College of Technology“, Bolton Street, Dublin (Dipl. Arch.)

osvědčení mimořádného člena „Royal Institute od Architects of Ireland“ (ARIAI)

osvědčení člena „Royal Institute of Architects of Ireland“ (MRIAI)

1987/1988

Italia

diplomy „laurea in architettura“ vydávané vysokými školami, polytechnickými instituty a vysokými instituty architektury v Benátkách a v Reggio-Calabria doplněné diplomem opravňujícím držitele k nezávislému výkonu povolání architekta vydaným ministrem pro vzdělání poté, co uchazeč složil před příslušnou zkušební komisí státní zkoušku opravňující ho k nezávislému výkonu povolání architekta (dott. architetto)

diplomy „laurea in ingegneria“ v oboru stavebnictví vydávané vysokými školami a polytechnickými instituty doplněné diplomem opravňujícím držitele k nezávislému výkonu povolání v oboru architektury vydaným ministrem pro vzdělání poté, co uchazeč složil před příslušnou zkušební komisí státní zkoušku opravňující ho k nezávislému výkonu povolání (dott. ing. architetto nebo dott. ing. in ingegneria civile)

1987/1988

Κύπρος

Βεβαίωση Εγγραφής στο Μητρώο Αρχιτεκτόνων που εκδίδεται από το Επιστημονικό και Τεχνικό Επιμελητήριο Κύπρου (Osvědčení o registraci v registru architektů vydané Kyperskou vědeckotechnickou komorou (ETEK))

2006/2007

Latvija

„Arhitekta diploms“ ko izsniegusi Latvijas Valsts Universitātes Inženierceltniecības fakultātes Arhitektūras nodaļa līdz 1958.gadam, Rīgas Politehniskā Institūta Celtniecības fakultātes Arhitektūras nodaļa no 1958 gada līdz 1991.gadam, Rīgas Tehniskās Universitātes Arhitektūras fakultāte kopš 1991. gada, un „Arhitekta prakses sertifikāts“, ko izsniedz Latvijas Arhitektu savienība („diplom architekta“ udělený katedrou architektury stavební fakulty Lotyšské státní univerzity do roku 1958, katedrou architektury stavební fakulty Rižského polytechnického ústavu v letech 1958 — 1991, fakultou architektury Rižské technické univerzity od roku 1991 a 1992 a registrační osvědčení Sdružení architektů Lotyšska)

2006/2007

Lietuva

diplomy stavitele/architekta udělené Kauno politechnikos institutas do roku 1969 (inžinierius architektas/architektas),

diplomy architekta/bakaláře architektury/magistra architektury udělené Vilnius inžinerinis statybos institutas do roku 1990, Vilniaus technikos universitetas do roku 1996, Vilnius Gedimino technikos universitetas od roku 1996 (architektas/architektūros bakalauras/architektūros magistras)

diplomy pro specialistu s ukončeným kursem v architektuře/bakaláře architektury/magistra architektury udělené LTSR Valstybinis dailės institutas do roku 1990; Vilniaus dailės akademija od roku 1990 (architektūros kursas/architektūros bakalauras/architektūros magistras)

diplomy bakaláře architektury/magistra architektury udělené Kauno technologijos universitetas od roku 1997 (architektūros bakalauras/architektūros magistras)

Všechy spolu s osvědčením vydaným atestační komisí udělující právo vykonávat činnosti v oblasti architektury (osvědčený architekt/atestuotas architektas)

2006/2007

Magyarország

diplom „okleveles építészmérnök“ (diplom v architektuře, magistr architektury) udělovaný univerzitami

diplom „okleveles építész tervező művész“ (diplom magistra architektury a stavebního inženýrství) udělovaný univerzitami

2006/2007

Malta

Perit: Lawrja ta’ Perit udělovaný Università ta’ Malta, který dává oprávnění k registraci jako Perit

2006/2007

Nederland

osvědčení o úspěšném složení zkoušky vedoucí k titulu v oboru architektury vydávané obory architektury vysokých technických škol v Delftu nebo Eindhovenu (bouwkundig ingenieur)

diplomy vydávané státem uznanými akademiemi architektury (architect)

diplomy vydávané do roku 1971 bývalými vyššími vzdělávacími instituty v oboru architektury (Hoger Bouwkunstonderricht) (architect HBO)

diplomy vydávané do roku 1970 bývalými vyššími vzdělávacími instituty v oboru architektury (voortgezet Bouwkunstonderricht) (architect VBO)

osvědčení o úspěšném složení zkoušky organizované radou architektů „Bond van Nederlandse Architecten“ (komora nizozemských architektů, BNA) (architect)

diplom Stichtung Instituut voor architectuur („Nadace institutu architektury“) (IVA) vydávaný po dokončení kursu pořádaného touto nadací trvajícího alespoň čtyři roky (architect), doplněný osvědčením příslušných orgánů, že dotyčná osoba složila kvalifikační zkoušku, která zahrnuje vyhodnocení plánů, které dotyčná osoba navrhla a provedla během nejméně šestileté praxe týkající se činností uvedených v článku 44 této směrnice

osvědčení vydané příslušnými orgány, že přede dnem 5. srpna 1985 dotyčná osoba složila zkoušku vedoucí k titulu „kandidaat in de bouwkunde“ organizovanou vysokou technickou školou v Delftu nebo v Eindhovenu a že vykonávala po dobu nejméně pěti let bezprostředně předcházejících tomuto dni činnosti architekta, jejichž povaha a význam zaručují, že je způsobilá vykonávat tyto činnosti v souladu s požadavky platnými v Nizozemsku (architect)

osvědčení vydané příslušnými orgány pouze osobám, které dosáhly věku 40 let před 5. srpnem 1985 a osvědčující, že dotyčná osoba vykonávala po dobu nejméně pěti let bezprostředně předcházejících tomuto dni činnosti architekta, jejichž povaha a význam zaručují, že je způsobilá vykonávat tyto činnosti v souladu s požadavky platnými v Nizozemsku (architect)

osvědčení uvedená v sedmé a osmé odrážce nemusí nadále být uznávána počínaje dnem nabytí účinnosti právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnostem architekta a jejich výkonu pod profesním označením architekt v Nizozemsku, pokud podle těchto předpisů tato osvědčení neumožňují přístup k těmto činnostem pod profesním označením architekt

1987/1988

Österreich

diplomy vydávané technickými univerzitami ve Vídni a Štýrském Hradci a univerzitou v Innsbrucku, fakultou stavebního inženýrství („Bauingenieurwesen“) a architektury („Architektur“) v oboru architektury, stavebního inženýrství („Bauingenieurwesen“), pozemního stavitelství („Hochbau“) a „Wirtschaftsingenieurwesen - Bauwesen“

diplomy vydávané univerzitou pro „Bodenkultur“ v oboru „Kulturtechnik und Wasserwirtschaft“

diplomy vydávané Vysokou školou výtvarných umění ve Vídni v oboru architektury

diplomy vydávané Akademií výtvarných umění ve Vídni v oboru architektury

diplomy osvědčených inženýrů (Ing.) vydávané vysokými technickými školami či odbornými školami nebo odbornými stavebními školami společně s osvědčením „Baumeister“ potvrzujícím minimálně šestiletou odbornou praxi v Rakousku ukončenou zkouškou

diplomy vydávané Univerzitou uměleckého a průmyslového designu v Linci v oboru architektury

osvědčení způsobilosti pro výkon povolání inženýra v oborech „Hochbau“, „Bauwesen“, „Wirtschaftsingenieurwesen - Bauwesen“, „Kulturtechnik und Wasserwirtschaft“ podle zákona o civilních technicích (Ziviltechnikergesetz, BGBl. č. 156/1994)

1997/1998

Polska

diplomy udělované fakultami architektury:

Varšavská polytechnika, fakulta architektury ve Varšavě (Politechnika Warszawska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: inżynier architekt, magister nauk technicznych; inżynier architekt; inżynier magister architektury; magister inżyniera architektury; magister inżynier architekta; magister inżynier architekt (od roku 1945 do roku 1948 označení: inżynier architekt, magister nauk technicznych; od roku 1951 do roku 1956 označení: inżynier architekt; od roku 1954 do roku 1957, druhý stupeň označení: inżynier magister architektury; od roku 1957 do roku 1959 označení: inżynier magister architektury; od roku 1959 do roku 1964 označení: magister inżynier architektury; od roku 1964 do roku 1982 označení: magister inżynier architekt; od roku 1983 do roku 1990 označení: magister inżynier architekt; od roku 1991 označení: magister inżynier architekt)

Krakovská polytechnika, fakulta architektury v Krakově (Politechnika Krakowska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: magister inżynier architekt (od roku 1945 do roku 1953 Hornicko-hutnická akademie, polytechnická fakulta architektury — Akademia Górniczo-Hutnicza, Politechniczny Wydział Architektury)

Vratislavská polytechnika, fakulta architektury ve Vratislavi (Politechnika Wrocławska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: inżynier architekt, magister nauk technicznych; magister inżynier architektury; magister inżynier architekt (od roku 1949 do roku 1964 označení: inżynier architekt, magister nauk technicznych; od roku 1956 do roku 1964 označení: magister inżynier architektury; od roku 1964 označení: magister inżynier architekt)

Slezská polytechnika, fakulta architektury v Hlivicích (Politechnika Śląska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: inżynier architekt; magister inżynier architekt (od roku 1945 do roku 1955 fakulta inženýrství a stavitelství — Wydział Inżynieryjno-Budowlany označení: inżynier architekt; od roku 1961 do roku 1969 fakulta průmyslových staveb a obecného inženýrství — Wydział Budownictwa Przemysłowego i Ogólnego označení: magister inżynier architekt; od roku 1969 do roku 1976 fakulta stavitelství a architektury — Wydział Budownictwa i Architektury označení: magister inżynier architekt; od roku 1977 fakulta architektury — Wydział Architektury označení: magister inżynier architekt a od roku označení 1995 inżynier architekt)

Poznaňská polytechnika, fakulta architektury v Poznani (Politechnika Poznańska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: inżynier architektury; inżynier architekt; magister inżynier architekt (od roku 1945 do roku 1955 Stavební škola, fakulta architektury — Szkoła Inżynierska, Wydział Architektury označení: inżynier architektury; od roku 1978 označení: magister inżynier architekt a od roku 1999 označení inżynier architekt)

Gdaňská polytechnika, fakulta architektury v Gdaňsku (Politechnika Gdańska, Wydział Architektury); profesní označení architekt: magister inżynier architekt (od roku 1945 do roku 1969 fakulta architektury — Wydział Architektury, od roku 1969 do roku 1971 fakulta stavitelství a architektury — Wydział Budownictwa i Architektury, od roku 1971 do roku 1981 Ústav architektury a urbanismu — Instytut Architektury i Urbanistyki, od roku 1981 fakulta architektury — Wydział Architektury)

Białystocká polytechnika, fakulta architektury v Białystoku (Politechnika Białostocka, Wydział Architektury); profesní označení architekt: magister inżynier architekt (od roku 1975 do roku 1989 Ústav architektury — Instytut Architektury)

Łódźská polytechnika, fakulta stavitelství, architektury a inženýrství životního prostředí v Łódźi (Politechnika Łódzka, Wydział Budownictwa, Architektury i Inżynierii Środowiska); profesní označení architekt: inżynier architekt; magister inżynier architekt (od roku 1973 do roku 1993 fakulta stavitelství a architektury — Wydział Budownictwa i Architektury a od roku 1992 fakulta stavitelství, architektury a inženýrství životního prostředí — Wydział Budownictwa, Architektury i Inżynierii Środowiska; označení: od roku 1973 do roku 1978 označení inżynier architekt, od roku 1978 označení magister inżynier architekt)

Štětínská polytechnika, fakulta stavitelství a architektury ve Štětíně (Politechnika Szczecińska, Wydział Budownictwa i Architektury); profesní označení architekt: inżynier architekt; magister inżynier architekt (od roku 1948 do roku 1954 Vysoká škola stavební, fakulta architektury — Wyższa Szkoła Inżynierska, Wydział Architektury označení: inżynier architekt, od roku 1970 označení magister inżynier architekt a od roku 1998 označení inżynier architekt),

všechny spolu s osvědčením o členství vydaným příslušnou regionální komorou architektů v Polsku udělující právo vykonávat činnosti v oblasti architektury v Polsku

2006/2007

Portugal

diplom „diploma do curso especial de arquitectura“ vydaný školami výtvarných umění v Lisabonu a v Portu

diplom architekta „diploma de arquitecto“ vydaný školami výtvarných umění v Lisabonu a v Portu

diplom „diploma do curso de arquitectura“ vydaný vyššími školami výtvarných umění v Lisabonu a v Portu

diplom „diploma de licenciatura em arquitectura“ vydaný vyšší školou výtvarných umění v Lisabonu

diplom „carta de curso de licenciatura em arquitectura“ vydaný technickou univerzitou v Lisabonu a univerzitou v Portu

vysokoškolský diplom stavebního inženýrství (licenciatura em engenharia civil) vydaný vyšším technickým institutem technické univerzity v Lisabonu

vysokoškolský diplom stavebního inženýrství (licenciatura em engenharia civil) vydaný stavební fakultou (engenharia) univerzity v Portu

vysokoškolský diplom stavebního inženýrství (licenciatura em engenharia civil) vydaný fakultou vědy a techniky univerzity v Coimbře

vysokoškolský diplom stavebního inženýrství (výroba) (licenciatura em engenharia civil (produçào)) vydaný univerzitou v Minhu

1987/1988

Slovenija

univerzitní diplom udělující označení „univerzitetni diplomirani inženir arhitekture/univerzitetna diplomirana inženirka arhitekture“ udělený fakultou architektury spolu s osvědčením příslušného orgánu v oblasti architektury uznávaného zákonem, které uděluje právo vykonávat činnosti v oblasti architektury

univerzitní diplom udělený technickými fakultami udělující označení „univerzitetni diplomirani inženir (univ.dipl.inž.)/univerzitetna diplomirana inženirka“ spolu s osvědčením příslušného orgánu v oblasti architektury uznávaného zákonem, které uděluje právo vykonávat činnosti v oblasti architektury

2006/2007

Slovensko

diplom ve studijním oboru „architektura a pozemní stavitelství“ („architektúra a pozemné staviteľstvo“) udělený Slovenskou vysokou školou technickou (Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě v letech 1950 — 1952 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „architektura“ („architektúra“) udělený fakultou architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické (Fakulta architektúry a pozemného staviteľstva, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě v letech 1952 — 1960 (označení: Ing. arch.)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavitelství“ („pozemné staviteľstvo“) udělený fakultou architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické (Fakulta architektúry a pozemného staviteľstva, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě v letech 1952 — 1960 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „architektura“ („architektúra“) udělený stavební fakultou Slovenské vysoké školy technické (Stavebná fakulta, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě v letech 1961 — 1976, (označení: Ing. arch.)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavby“ („pozemné stavby“) udělený stavební fakultou Slovenské vysoké školy technické (Stavebná fakulta, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě v letech 1961 — 1976, (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „architektura“ („architektúra“) udělený fakultou architektury Slovenské vysoké školy technické (Fakulta architektúry, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě od roku 1977 (označení: Ing. arch.)

diplom ve studijním oboru „urbanismus“ („urbanizmus“) udělený fakultou architektury Slovenské vysoké školy technické (Fakulta architektúry, Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě od roku 1977 (označení: Ing. arch.)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavby“ („pozemné stavby“) udělený stavební fakultou Slovenské technické univerzity (Stavebná fakulta, Slovenská technická univerzita) v Bratislavě v letech 1977 — 1997 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „architektura a pozemní stavby“ („architektúra a pozemné stavby“) udělený stavební fakultou Slovenské technické univerzity (Stavebná fakulta, Slovenská technická univerzita) v Bratislavě od roku 1998 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavby — specializace: architektura“ („pozemné stavby — špecializácia: architektúra“) udělený stavební fakultou Slovenské technické univerzity (Stavebná fakulta, Slovenská technická univerzita) v Bratislavě v letech 2000 — 2001 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavby a architektura“ („pozemné stavby a architektúra“) udělený stavební fakultou Slovenské technické univerzity (Stavebná fakulta, Slovenská technická univerzita) v Bratislavě od roku 2001 (označení: Ing.)

diplom ve studijním oboru „architektura“ („architektúra“) udělený Vysokou školou výtvarných umění (Vysoká škola výtvarných umení) v Bratislavě od roku 1969 (označení: Akad. arch. do roku 1990; Mgr. v letech 1990 — 1992; Mgr. arch. v letech 1992 — 1996; Mgr. art. od roku 1997)

diplom ve studijním oboru „pozemní stavitelství“ („pozemné staviteľstvo“) udělený stavební fakultou Technické univerzity (Stavebná fakulta, Technická univerzita) v Košicích v letech 1981 — 1991 (označení: Ing.)

Všechny tyto diplomy doprovázené:

osvědčením o autorizaci vydaným Slovenskou komorou architektů (Slovenská komora architektov) v Bratislavě bez uvedení oboru nebo v oboru „pozemní stavby“ („pozemné stavby“) nebo „územní plánování“ („územné plánovanie“)

osvědčením o autorizaci vydaným Slovenskou komorou stavebních inženýrů (Slovenská komora stavebných inženierov) v Bratislavě v oboru „pozemní stavby“ („pozemné stavby“)

2006/2007

Suomi/Finland

diplomy vydávané technickými univerzitami a univerzitou v Oulu v oboru architektury (arkkitehti/arkitekt)

diplomy vydávané technickými instituty (rakennusarkkitehti/byggnadsarkitekt)

1997/1998

Sverige

diplomy vydávané Královským technickým institutem, školou pro architekturu, Chalmersovou technickou univerzitou a Technickým institutem univerzity v Lundu (arkitekt, univerzitní diplom v oboru architektury)

osvědčení o členství v „Svenska Arkitekters Riksförbund“ (SAR), pokud dotyčná osoba absolvovala odbornou přípravu v členském státě, na který se vztahuje tato směrnice

1997/1998

United Kingdom

doklady o kvalifikaci vydané po složení zkoušky na:

Royal Institute of British Architects

školách architektury při univerzitách, polytechnikách, colleges, akademiích, technických a uměleckých školách, které byly ke dni 10. června 1985 uznány Architects Registration Council Spojeného království za účelem zápisu do registru (Architect)

osvědčení dokládající, že jeho držitel má nabyté právo používat profesní označení architekt na základě oddílu 6 (1) a, 6 (1) b nebo 6 (1) d Architects Registration Act z roku 1931 (Architect)

osvědčení dokládající, že jeho držitel má nabyté právo používat profesní označení architekt na základě oddílu 2 Architects Registration Act z roku 1938 (Architect)

1987/1988


PŘÍLOHA VII

Doklady a osvědčení požadované podle čl. 50 odst. 1

1.   Doklady

a)

Důkaz o státní příslušnosti dotyčné osoby.

b)

Kopie osvědčení o odborné způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci opravňující k přístupu k dotyčnému povolání a případně osvědčení o odborné praxi dotyčné osoby.

Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou žadatele vyzvat, aby poskytl informace o své odborné přípravě v rozsahu nezbytném pro určení případných podstatných rozdílů oproti odborné přípravě požadované v tomto členském státě podle článku 14. Nemůže-li žadatel tyto informace poskytnout, obrátí se příslušné orgány hostitelského státu na kontaktní místo, příslušný orgán nebo jiný subjekt v domovském členském státě.

c)

V případech uvedených v článku 16 osvědčení o povaze a době trvání činnosti vydané příslušným orgánem nebo subjektem domovského členského státu nebo členského státu, odkud cizí státní příslušník přichází.

d)

Pokud příslušný orgán hostitelského členského státu podmiňuje přístup osob k regulovanému povolání důkazem o dobré pověsti nebo důkazem, že na jejich majetek nebyl prohlášen konkurz, nebo v případě závažného nesprávného počínání při výkonu povolání nebo trestného činu pozastavuje nebo zakazuje výkon tohoto povolání, uznává tento členský stát pro státní příslušníky členských států, kteří chtějí vykonávat toto povolání na jeho území, za dostatečný důkaz doklady, které byly vydány příslušnými orgány domovského členského státu nebo členského státu, odkud tento cizí státní příslušník přichází, a které prokazují, že tyto požadavky byly splněny. Tyto orgány musí poskytnout požadované doklady ve lhůtě dvou měsíců.

Pokud příslušné orgány domovského členského státu nebo členského státu, ze kterého cizí státní příslušník přichází, nevydávají doklady uvedené v prvním pododstavci, jsou tyto doklady nahrazeny místopřísežným prohlášením nebo ve státech, kde takové prohlášení není upraveno, čestným prohlášením, které dotyčná osoba učiní před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo případně před notářem či oprávněným profesním subjektem domovského členského státu nebo státu, ze kterého osoba přichází; tento orgán nebo notář vydá osvědčení potvrzující pravost místopřísežného nebo čestného prohlášení.

e)

Pokud hostitelský členský stát požaduje od svých státních příslušníků pro přístup k regulovanému povolání doklad o fyzické nebo psychické způsobilosti žadatele, uznává tento členský stát za dostatečný důkaz předložení dokladu požadovaného v domovském členském státě. Pokud domovský členský stát takovýto doklad nevydává, uzná hostitelský členský stát osvědčení vydané příslušným orgánem domovského členského státu. V tomto případě musí příslušné orgány domovského členského státu poskytnout požadovaný doklad ve lhůtě dvou měsíců.

f)

Pokud hostitelský členský stát požaduje od svých státních příslušníků pro přístup k regulovanému povolání, aby předložili:

důkaz o finanční situaci žadatele,

důkaz, že žadatel je pojištěn proti finančním rizikům vyplývajícím z jeho profesní odpovědnosti v souladu s platnými právními a správními předpisy hostitelského členského státu týkajícími se podmínek a rozsahu pojištění,

uznává tento členský stát za dostatečný důkaz osvědčení vydané za tímto účelem bankami a pojišťovnami jiného členského státu.

2.   Osvědčení

Aby se usnadnilo uplatňování hlavy III kapitoly III této směrnice, mohou členské státy stanovit, že kromě dokladů o dosažené kvalifikaci musí osoba, která splňuje požadavky na odbornou přípravu, předložit osvědčení od příslušných orgánů svého domovského členského státu potvrzující, že na tento doklad o dosažené kvalifikaci se vztahuje tato směrnice.


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/143


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/39/ES

ze dne 7. září 2005,

kterou se mění směrnice Rady 74/408/EHS o sedadlech, jejich ukotvení a opěrkách hlavy motorových vozidel

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Výzkum ukázal, že v případě nehody může použití bezpečnostních pásů a zádržných systémů podstatně snížit počet smrtelných úrazů i vážnost poranění, a to i v případě převrácení vozidla. Montáž bezpečnostních pásů a zádržných systémů do všech kategorií vozidel bude nepochybně představovat důležitý krok vpřed při zvyšování bezpečnosti silničního provozu a následné záchraně životů.

(2)

Vybavení všech vozidel bezpečnostními pásy by mohlo společnosti přinést značný užitek.

(3)

V usnesení ze dne 18. února 1986 o společných opatřeních ke snížení počtu silničních nehod v rámci programu Společenství pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (3) zdůraznil Evropský parlament potřebu zavést povinné používání bezpečnostních pásů pro všechny cestující, včetně dětí, kromě cestujících ve vozidlech pro hromadnou přepravu osob. Z tohoto důvodu je v otázce povinného vybavení vozidel bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy nutno rozlišovat mezi autobusy pro hromadnou přepravu osob a ostatními vozidly.

(4)

V souladu se směrnicí Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (4) se systém Společenství pro schvalování typu vztahuje na všechna nová vozidla kategorie M1 až od 1. ledna 1998. Pouze vozidla kategorie M1 schválená jako typ po uvedeném dni musí být tudíž vybavena sedadly, ukotvením sedadel a opěrkami hlavy, které splňují požadavky směrnice 74/408/EHS (5).

(5)

Dokud nebude systém Společenství pro schvalování typu rozšířen na všechny kategorie vozidel, mělo by se v zájmu bezpečnosti silničního provozu vyžadovat, aby byla vozidla jiných kategorií než M1 vybavena sedadly a ukotvením sedadel, která jsou slučitelná s montáží kotevních úchytů pro bezpečnostní pásy.

(6)

Směrnice 74/408/EHS již stanoví veškeré technické a správní požadavky na schvalování typu vozidel jiných kategorií než M1. Členské státy tedy nemusí zavádět další předpisy.

(7)

Od vstupu v platnost směrnice Komise 96/37/ES ze dne 17. června 1996, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 74/408/EHS (6), již několik členských států stanovilo povinné dodržování uvedené směrnice pro některé kategorie vozidel jiné než M1. Výrobci a jejich dodavatelé za tím účelem vyvinuli odpovídající technologii.

(8)

Výzkum ukázal, že sedadla směřující do strany nelze vybavit bezpečnostními pásy, které budou zaručovat cestujícím stejnou úroveň bezpečnosti jako u sedadel směřujících dopředu. Z bezpečnostních důvodů je nutno u některých kategorií vozidel tato sedadla zakázat.

(9)

Ustanovení povolující sedadla směřující do strany s dvoubodovými bezpečnostními pásy v určitých třídách vozidel kategorie M3 by měla být dočasné povahy, dokud nevstoupí v platnost předpisy Společenství, kterými se přepracuje směrnice 70/156/EHS a které rozšíří ES schvalování typu na všechna vozidla včetně vozidel kategorie M3.

(10)

Směrnice 74/408/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(11)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zavedením povinného vybavení některých kategorií vozidel bezpečnostními pásy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodů rozsahu opatření navrhovaných v této oblasti, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovené v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 74/408/EHS

Směrnice 70/408/EHS se mění takto:

1.

Článek 1 se mění takto:

a)

v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Vozidla kategorií M2 a M3 se rozdělují do tříd definovaných v oddíle 2 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001 o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče (7).

b)

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Tato směrnice se nevztahuje na sedadla směřující dozadu.“

2.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

1.   Montáž sedadel směřujících do strany se zakazuje u vozidel kategorií M1, N1, M2 (třídy III nebo B) a M3 (třídy III nebo B).

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na sanitní vozidla ani vozidla uvedená v čl. 8 odst. 1 první odrážce směrnice 70/156/EHS.

3.   Odstavec 1 se rovněž nevztahuje na vozidla kategorie M3 (třídy III nebo B), jejichž maximální technicky přípustná hmotnost při plném naložení převyšuje deset tun a ve kterých jsou sedadla směřující do strany seskupena v zadní části vozidla tak, že tvoří celistvý prostor až s deseti sedadly. Taková sedadla směřující do strany budou vybavena přinejmenším opěrkou hlavy a dvoubodovým bezpečnostním pásem s navíječem, jehož typ byl schválen v souladu se směrnicí 77/541/EHS (8). Kotevní úchyty bezpečnostních pásů musí být v souladu se směrnicí 76/115/EHS (9).

Tato výjimka platí po dobu pěti let od 20. října 2005. Může být prodloužena, jestliže budou k dispozici spolehlivé statistické údaje o nehodách a dojde-li k dalšímu vývoji v oblasti zádržných systémů.

3.

Příloha II se mění takto:

a)

bod 1.1 se nahrazuje tímto:

„1.1

Požadavky této přílohy se nevztahují na sedadla směřující dozadu ani na opěrky hlavy montované na tato sedadla.“;

b)

bod 2.3 se nahrazuje tímto:

„2.3

‚sedadlem‘ se rozumí konstrukce včetně polštářování, která může být pevnou součástí konstrukce vozidla a která je určena k sedění jedné dospělé osoby. Výraz zahrnuje jak jednotlivé sedadlo, tak část lavicového sedadla určenou k sedění jedné osoby.

Sedadlo se podle směřování definuje takto:

2.3.1

‚sedadlem směřujícím dopředu‘ se rozumí sedadlo, které lze používat, pokud je vozidlo v pohybu, a které směřuje směrem k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10o nebo — 10o;

2.3.2

‚sedadlem směřujícím dozadu‘ se rozumí sedadlo, které lze používat, pokud je vozidlo v pohybu, a které směřuje směrem k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10o nebo — 10o;

2.3.3

‚sedadlem směřujícím do strany‘ se rozumí sedadlo, které vzhledem ke svému nastavení na svislou rovinu souměrnosti vozidla nesplňuje ani jednu z definic uvedených výše v bodech 2.3.1 a 2.3.2;“

c)

bod 2.9 se zrušuje.

4.

V příloze III se bod 2.5 nahrazuje tímto:

„2.5

‚sedadlem‘ se rozumí konstrukce včetně polštářování a připevňovacích součástí, která může být pevnou součástí vozidla, která je určena k použití ve vozidle a k sedění jedné nebo několika dospělých osob.

Sedadlo se podle směřování definuje takto:

2.5.1

‚sedadlem směřujícím dopředu‘ se rozumí sedadlo, které lze používat, pokud je vozidlo v pohybu, a které směřuje směrem k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10o nebo — 10o;

2.5.2

‚sedadlem směřujícím dozadu‘ se rozumí sedadlo, které lze používat, pokud je vozidlo v pohybu, a které směřuje směrem k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10o nebo — 10o;

2.5.3

‚sedadlem směřujícím do strany‘ se rozumí sedadlo, které vzhledem ke svému nastavení na svislou rovinu souměrnosti vozidla nesplňuje ani jednu z definic uvedených výše v bodech 2.5.1 a 2.5.2;“.

5.

Příloha IV se mění takto:

a)

bod 1.1 se nahrazuje tímto:

„1.1

Požadavky této přílohy se týkají vozidel kategorií N1, N2 a N3 a těch vozidel kategorií M2 a M3, na která se nevztahuje příloha III. S výjimkou ustanovení bodu 2.5 se tyto požadavky týkají rovněž sedadel směřujících do strany všech kategorií vozidel.“;

b)

bod 2.4 se nahrazuje tímto:

„2.4

Všechna sedadla, která mohou být sklopena dopředu nebo která mají sklopné opěradlo, se musí v obvyklé poloze samočinně zablokovat. Tento požadavek se nevztahuje na sedadla namontovaná do prostoru pro invalidní vozíky ve vozidlech kategorií M2 nebo M3 ve třídě I, II nebo A.“

Článek 2

Uplatňování

1.   Od 20. dubna 2006 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se sedadel, jejich ukotvení a opěrek hlavy, které splňují požadavky stanovené v této směrnici:

a)

odmítnout udělit ES schválení typu anebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla,

b)

zakázat registraci nebo prodej nových vozidel nebo jejich uvedení do provozu.

2.   Od 20. října 2006 z důvodů týkajících se sedadel, jejich ukotvení a opěrek hlavy, které nesplňují požadavky stanovené v této směrnici, členské státy:

a)

již nesmějí udělit ES schválení typu,

b)

odmítnou udělit vnitrostátní schválení typu.

3.   Od 20. října 2007 z důvodů týkajících se sedadel, jejich ukotvení a opěrek hlavy, které nesplňují požadavky stanovené v této směrnici, členské státy:

a)

považují prohlášení o shodě doprovázející nová vozidla za neplatná pro účely čl. 7 odst. 1 směrnice 70/156/EHS,

b)

odmítnou registraci a prodej nových vozidel a jejich uvedení do provozu, kromě případů, kdy se použije čl. 8 odst. 2 směrnice 70/156/EHS.

Článek 3

Provedení

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. dubna 2006 . Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.   Použijí tyto předpisy ode dne 21. dubna 2006 .

3.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 6.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2003 (Úř. věst. C 91 E, 15.4.2004, s. 487), společný postoj Rady ze dne 24. ledna 2005 (Úř. věst. C 111 E, 11.5.2005, s. 33), postoj Evropského parlamentu ze dne 26. května 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005.

(3)  Úř. věst. C 68, 24.3.1986, s. 35.

(4)  Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/104/ES (Úř. věst. L 337, 13.11.2004, s. 13).

(5)  Úř. věst. L 221, 12.8.1974, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(6)  Úř. věst. L 186, 25.7.1996, s. 28.

(7)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.“

(8)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 95. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(9)  Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 6. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 96/38/ES (Úř. věst. L 187, 26.7.1996, s. 95).“


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/146


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/40/ES

ze dne 7. září 2005,

kterou se mění směrnice Rady 77/541/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnostních pásů a zádržných systémů motorových vozidel

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Výzkum ukázal, že v případě nehody může použití bezpečnostních pásů a zádržných systémů přispět k podstatnému snížení počtu smrtelných úrazů i vážnosti poranění, a to i v případě převrácení vozidla. Montáž bezpečnostních pásů a zádržných systémů do všech kategorií vozidel bude nepochybně představovat důležitý krok vpřed při zvyšování bezpečnosti silničního provozu a následné záchraně životů.

(2)

Vybavení všech vozidel bezpečnostními pásy by mohlo společnosti přinést značný užitek.

(3)

V usnesení ze dne 18. února 1986 o společných opatřeních ke snížení počtu silničních nehod v rámci programu Společenství pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (3) zdůraznil Evropský parlament potřebu zavést povinné používání bezpečnostních pásů pro všechny cestující, včetně dětí, kromě cestujících ve vozidlech pro hromadnou přepravu osob. Z tohoto důvodu je v otázce povinného vybavení vozidel bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy nutno rozlišovat mezi autobusy pro hromadnou přepravu osob a ostatními vozidly.

(4)

V souladu se směrnicí Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (4) se systém Společenství pro schvalování typu vztahuje na všechna nová vozidla kategorie M1 až od 1. ledna 1998. Pouze tato vozidla musí být tudíž vybavena bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy, které splňují požadavky směrnice 77/541/EHS (5).

(5)

Dokud nebude systém Společenství pro schvalování typu rozšířen na všechny kategorie vozidel, mělo by se v zájmu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích vyžadovat, aby byla vozidla jiných kategorií než M1 vybavena bezpečnostní pásy nebo zádržnými systémy.

(6)

Směrnice 77/541/EHS již stanoví veškeré technické a správní požadavky na schvalování typu vozidel jiných kategorií než M1. Členské státy tedy nemusí zavádět další předpisy.

(7)

Od vstupu v platnost směrnice Komise 96/36/ES ze dne 17. června 1996, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 77/541/EHS o bezpečnostních pásech a zádržných systémech motorových vozidel (6), již několik členských států stanovilo povinné dodržování uvedené směrnice pro některé kategorie vozidel jiné než M1. Výrobci a jejich dodavatelé za tím účelem vyvinuli odpovídající technologii.

(8)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001 o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče (7), stanoví, že osoby se sníženou pohyblivostí, například zdravotně postižené osoby, mohou mít snadnější přístup do vozidel používaných k přepravě osob, která mají více než osm sedadel. Je nezbytné, aby členské státy mohly povolit montáž bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které neodpovídají technickým požadavkům směrnice 77/541/EHS, avšak jsou zvlášť navrženy pro účely zabezpečení uvedených osob v těchto vozidlech.

(9)

Směrnice 77/541/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zavedením povinného vybavení některých kategorií vozidel bezpečnostními pásy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodů rozsahu opatření navrhovaných v této oblasti, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovené v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 77/541/EHS

Směrnice 77/541/EHS se mění takto:

1.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 2a

1.   Členské státy mohou svými vnitrostátními právními předpisy povolit montáž bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které nejsou uvedeny v této směrnici, pokud jsou určeny pro zdravotně postižené osoby.

2.   Členské státy mohou rovněž vyjmout z oblasti působnosti této směrnice zádržné systémy navržené ke splnění požadavků přílohy VII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001 o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče (8).

3.   Požadavky přílohy I bodu 3.2.1 této směrnice se nevztahují na bezpečnostní pásy a zádržné systémy uvedené v odstavcích 1 a 2.

2.

V článku 9 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Vozidla kategorií M2 a M3 se rozdělují do tříd definovaných v oddíle 2 přílohy I směrnice 2001/85/ES.“

3.

Příloha I se mění takto:

a)

poznámka pod čarou, která se týká bodu 3.1, se zrušuje;

b)

bod 3.1.1 se nahrazuje tímto:

„3.1.1

S výjimkou sedadel určených k použití jen ve stojícím vozidle musí být sedadla vozidel kategorií M1, M2 (třídy III nebo B), M3 (třídy III nebo B) a N vybavena bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy splňujícími požadavky této směrnice.

Vozidla tříd I, II nebo A kategorií M2 nebo M3 mohou být vybavena bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy, pokud splňují požadavky této směrnice.“

Článek 2

Opatření ve prospěch zdravotně postižených osob

Komise posoudí do 20. dubna 2008 konkrétní postupy pro harmonizaci požadavků na bezpečnostní pásy určené pro zdravotně postižené osoby na základě stávajících mezinárodních norem a vnitrostátních právních požadavků, aby se zabezpečila stejná úroveň bezpečnosti, jakou stanoví tato směrnice. V případě potřeby předloží Komise návrh opatření. Změny této směrnice jsou přijímány postupem podle článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 3

Uplatňování

1.   Od 20. dubna 2006 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se montáže bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které splňují požadavky stanovené ve směrnici 77/541/EHS ve znění této směrnice:

a)

odmítnout udělit ES schválení typu anebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla,

b)

zakázat registraci nebo prodej nových vozidel nebo jejich uvedení do provozu.

2.   Od 20. října 2006 z důvodů týkajících se montáže bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které nesplňují požadavky stanovené ve směrnici 77/541/EHS ve znění této směrnice, členské státy:

a)

již nesmějí udělit ES schválení typu,

b)

odmítnou udělit vnitrostátní schválení typu.

3.   Od 20. října 2007 z důvodů týkajících se montáže bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které nesplňují požadavky stanovené ve směrnici 77/541/EHS ve znění této směrnice, členské státy:

a)

považují prohlášení o shodě doprovázející nová vozidla za neplatná pro účely čl. 7 odst. 1 směrnice 70/156/EHS,

b)

odmítnou registraci nebo prodej nových vozidel nebo jejich uvedení do provozu, kromě případů, kdy se použije čl. 8 odst. 2 směrnice 70/156/EHS.

Článek 4

Provedení

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. dubna 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.   Použijí tyto předpisy ode dne 21. dubna 2006.

3.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 10.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2003 (Úř. věst. C 91 E, 15.4.2004, s. 491), společný postoj Rady ze dne 24. ledna 2005 (Úř. věst. C 111 E, 11.5.2005, s. 28) a postoj Evropského parlamentu ze dne 26. května 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 68, 24.3.1986, s. 35.

(4)  Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/78/ES (Úř. věst. L 153, 30.4.2004, s. 103).

(5)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 95. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(6)  Úř. věst. L 178, 17.7.1996, s. 15.

(7)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.“


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/149


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/41/ES

ze dne 7. září 2005,

kterou se mění směrnice Rady 76/115/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů motorových vozidel

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Výzkum ukázal, že v případě nehody může použití bezpečnostních pásů a zádržných systémů přispět k podstatnému snížení počtu smrtelných úrazů i vážnosti poranění, a to i v případě převrácení vozidla. Montáž bezpečnostních pásů a zádržných systémů do všech kategorií vozidel bude nepochybně představovat důležitý krok vpřed při zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a následné záchraně životů.

(2)

Vybavení všech vozidel bezpečnostními pásy by mohlo společnosti přinést značný užitek.

(3)

V usnesení ze dne 18. února 1986 o společných opatřeních ke snížení počtu silničních nehod v rámci programu Společenství pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (3) zdůraznil Evropský parlament potřebu zavést povinné používání bezpečnostních pásů pro všechny cestující, včetně dětí, kromě cestujících ve vozidlech pro hromadnou přepravu osob. Z tohoto důvodu je v otázce povinného vybavení vozidel bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy nutno rozlišovat mezi autobusy pro hromadnou přepravu osob a ostatními vozidly.

(4)

V souladu se směrnicí Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (4) se systém Společenství pro schvalování typu vztahuje na všechna nová vozidla kategorie M1 až od 1. ledna 1998. Pouze tato vozidla musí být tudíž vybavena kotevními úchyty určenými pro bezpečnostní pásy nebo zádržné systémy, které splňují požadavky směrnice 76/115/EHS (5).

(5)

Dokud nebude systém Společenství pro schvalování typu rozšířen na všechny kategorie vozidel, mělo by se v zájmu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích vyžadovat, aby byla vozidla jiných kategorií než M1 vybavena kotevními úchyty určenými pro bezpečnostní pásy nebo zádržné systémy.

(6)

Směrnice 76/115/EHS již stanoví veškeré technické a správní požadavky na schvalování typu vozidel jiných kategorií než M1. Členské státy tedy nemusí zavádět další předpisy.

(7)

Od vstupu v platnost směrnice Komise 96/38/ES ze dne 17. června 1996, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 76/115/EHS o kotevních úchytech bezpečnostních pásů motorových vozidel, již několik členských států stanovilo povinné dodržování uvedené směrnice pro některé kategorie vozidel jiné než M1. Výrobci a jejich dodavatelé za tím účelem vyvinuli odpovídající technologii.

(8)

Směrnice 76/115/EHS by proto měla být změněna.

(9)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zavedením povinného vybavení některých kategorií vozidel bezpečnostními pásy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodů rozsahu opatření navrhovaných v této oblasti, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovené v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 76/115/EHS

Směrnice 76/115/EHS se mění takto:

1.

V článku 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Vozidla kategorií M2 a M3 se rozdělují do tříd definovaných v oddíle 2 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001 o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče (6).

2.

Příloha I se mění takto:

a)

bod 1.9 se zrušuje;

b)

bod 4.3.1 se nahrazuje tímto:

„4.3.1

Vozidla kategorií M1, M2 (třídy III nebo B), M3 (třídy III nebo B) a N musí být vybavena kotevními úchyty bezpečnostních pásů splňujícími požadavky této směrnice.“;

c)

bod 4.3.8 se nahrazuje tímto:

„4.3.8

Pro sedadla určená k použití jen ve stojícím vozidle a dále pro všechna sedadla každého vozidla, na které se nevztahují body 4.3.1 až 4.3.5, se nevyžadují žádné kotevní úchyty bezpečnostních pásů. Je-li vozidlo vybaveno kotevními úchyty pro tato sedadla, musí tyto kotevní úchyty splňovat požadavky této směrnice. Avšak kotevní úchyty určené k použití výlučně ve spojení s pásem pro zdravotně postiženou osobu anebo s jiným zádržným systémem uvedeným v článku 2a směrnice Rady 77/541/EHS ze dne 28. června 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnostních pásů a zádržných systémů motorových vozidel (7) nemusí splňovat požadavky této směrnice, pokud byly navrženy a zkonstruovány podle vnitrostátních právních požadavků s cílem v praxi zabezpečit maximální úroveň bezpečnosti.

Článek 2

Opatření ve prospěch zdravotně postižených osob

Komise posoudí do 20. dubna 2008 konkrétní postupy pro harmonizaci požadavků na kotevní úchyty určené k použití výlučně ve spojení s pásem pro zdravotně postiženou osobu anebo s jiným zádržným systémem uvedeným v článku 2a směrnice 77/541/EHS na základě stávajících mezinárodních norem a vnitrostátních právních požadavků, aby se zabezpečila stejná úroveň bezpečnosti, jakou stanoví tato směrnice. V případě potřeby předloží Komise návrh opatření. Změny této směrnice jsou přijímány postupem podle článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 3

Uplatňování

1.   Od 20. dubna 2006 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů, pokud splňují požadavky stanovené ve směrnici 76/115/EHS ve znění této směrnice:

a)

odmítnout udělit ES schválení typu anebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla,

b)

zakázat registraci nebo prodej nových vozidel nebo jejich uvedení do provozu.

2.   Od 20. října 2006 z důvodů týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů, pokud nesplňují požadavky stanovené ve směrnici 76/115/EHS ve znění této směrnice, členské státy u nových vozidel:

a)

již nesmějí udělit ES schválení typu,

b)

odmítnou udělit vnitrostátní schválení typu.

3.   Od 20. října 2007 z důvodů týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů, pokud nesplňují požadavky stanovené ve směrnici 76/115/EHS ve znění této směrnice, členské státy:

a)

považují prohlášení o shodě doprovázející nová vozidla za neplatná pro účely čl. 7 odst. 1 směrnice 70/156/EHS,

b)

odmítnou registraci nebo prodej nových vozidel nebo jejich uvedení do provozu, kromě případů, kdy se použije čl. 8 odst. 2 směrnice 70/156/EHS.

Článek 4

Provedení

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. dubna 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.   Použijí tyto předpisy ode dne 21. dubna 2006.

3.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 8.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2003 (Úř. věst. C 91 E, 15.4.2004, s. 496), společný postoj Rady ze dne 24. ledna 2005 (Úř. věst. C 111 E, 11.5.2005, s. 23) a postoj Evropského parlamentu ze dne 26. května 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 68, 24.3.1986, s. 35.

(4)  Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/78/ES (Úř. věst. L 153, 30.4.2004, s. 103).

(5)  Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 6. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 96/38/ES (Úř. věst. L 187, 26.7.1996, s. 95).

(6)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.“

(7)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 95. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.“


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/152


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/44/ES

ze dne 7. září 2005

o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Zavedení informačních a komunikačních technologií na vnitrozemských vodních cestách pomáhá výrazně zvýšit bezpečnost a efektivitu dopravy po vnitrozemských vodních cestách.

(2)

V některých členských státech se již na různých vodních cestách zavádějí vnitrostátní aplikace informačních služeb. Pro zajištění harmonizovaných, interoperabilních a otevřených systémů na podporu plavby a informačních systémů na síti vnitrozemských vodních cest Společenství by měly být zavedeny společné požadavky a technické specifikace.

(3)

Z bezpečnostních důvodů a v zájmu celoevropské harmonizace by měl obsah takových společných požadavků a technických specifikací vycházet z výsledků práce, kterou v této oblasti vykonaly příslušné mezinárodní organizace, např. Mezinárodní plavební sdružení (PIANC), Ústřední komise pro plavbu na Rýně (CCNR) a Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHK OSN).

(4)

Říční informační služby (RIS) by měly vycházet z interoperabilních systémů, které by měly být založeny na otevřených a veřejných normách, které by byly na nediskriminačním základě přístupné všem poskytovatelům a uživatelům těchto systémů.

(5)

Na vnitrostátních splavných vnitrozemských vodních cestách, jež nejsou napojeny na síť splavných vodních cest jiného členského státu, nemusejí být tyto požadavky a technické specifikace povinné. Doporučuje se však, aby na uvedených vodních cestách byly zavedeny RIS, jež odpovídají definici v této směrnici, a aby s nimi byly stávající systémy interoperabilní.

(6)

Rozvoj RIS by měl být zaměřen zejména na bezpečnost a efektivitu vnitrozemské plavby a její šetrnost k životnímu prostředí, přičemž by těchto cílů mělo být dosaženo například řízením provozu a dopravy, ochranou životního prostředí a infrastruktury a prosazováním zvláštních pravidel.

(7)

Požadavky na RIS by se měly týkat alespoň těch informačních služeb, které mají poskytovat členské státy.

(8)

Měly by být také stanoveny technické specifikace pro systémy jako elektronické plavební mapy, systém elektronických zpráv pro plavbu, včetně jednotného evropského systému značení lodí, zprávy vůdcům plavidel a systémy sledování polohy a pohybu plavidel. Technická slučitelnost zařízení, které je k používání RIS nezbytné, by měla být zajištěna výborem.

(9)

Mělo by být povinností členských států, aby ve spolupráci se Společenstvím vybízely uživatele k dodržování požadavků na postupy a zařízení při zohlednění malých a středních podniků působících v odvětví vnitrozemské vodní dopravy.

(10)

Se zavedením RIS souvisí zpracování osobních údajů. Na toto zpracování by se měla vztahovat pravidla Společenství, která jsou mimo jiné stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (3) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (4). Zavedení RIS by nemělo vést k nekontrolovanému zpracování ekonomicky citlivých údajů o účastnících trhu.

(11)

Pro účely RIS, které vyžadují přesné zjišťování polohy, by mělo být doporučeno používání technologií družicového zjišťování polohy. Tyto technologie by měly být pokud možno interoperabilní s ostatními důležitými systémy a měly by do nich být zapojeny v souladu s příslušnými rozhodnutími v této oblasti.

(12)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zřízení harmonizovaných RIS ve Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může ho být proto z důvodu jeho evropského rozměru lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je k dosažení uvedeného cíle nezbytné.

(13)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(14)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (6) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

1.   Tato směrnice stanoví rámec pro zavedení a používání harmonizovaných říčních informačních služeb (RIS) ve Společenství s cílem zvýšit bezpečnost a efektivitu vnitrozemské vodní dopravy a její šetrnost k životnímu prostředí a usnadnit propojení s ostatními druhy dopravy.

2.   Tato směrnice vytváří rámec pro vypracování a další rozvoj technických požadavků, specifikací a podmínek, jež zajišťují harmonizované, interoperabilní a otevřené RIS na vnitrozemských vodních cestách Společenství. Tyto technické požadavky, specifikace a podmínky vypracovává a dále rozvíjí Komise, které je nápomocen výbor uvedený v článku 11. V této souvislosti Komise vhodným způsobem přihlíží k opatřením přijatým příslušnými mezinárodními organizacemi, jako jsou PIANC, CCNR a EHK OSN. Musí být zajištěna návaznost na služby pro řízení provozu u jiných druhů dopravy, zejména na služby pro řízení provozu námořních plavidel a na informační služby týkající se provozu námořních plavidel.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na zavádění a provozování RIS na všech vnitrozemských vodních cestách členských států třídy IV nebo vyšší, které jsou napojeny vodní cestou třídy IV nebo vyšší na vodní cestu třídy IV nebo vyšší jiného členského státu, včetně přístavů na těchto vodních cestách, uvedených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1346/2001/ES ze dne 22. května 2001, kterým se mění rozhodnutí č. 1692/96/ES, pokud jde o námořní přístavy, vnitrozemské přístavy a intermodální terminály, jakož i projekt č. 8 v příloze III (7). Pro účely této směrnice se používá klasifikace evropských vnitrozemských vodních cest stanovená v rezoluci EHK OSN č. 30 ze dne 12. listopadu 1992.

2.   Členské státy mohou uplatňovat tuto směrnici na vnitrozemské vodní cesty a vnitrozemské přístavy, které nejsou uvedeny v odstavci 1.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

„říčními informačními službami (RIS)“ harmonizované informační služby na podporu řízení provozu a dopravy ve vnitrozemské plavbě, včetně propojení na jiné druhy dopravy, pokud je to technicky proveditelné. RIS se netýkají vnitřních obchodních činností mezi jednou nebo více zúčastněnými společnostmi, ale jsou otevřené pro propojení s obchodními činnostmi. RIS zahrnují služby jako informace o plavební dráze, informace o provozu, řízení provozu, pomoc v případě nehod, informace pro řízení dopravy, statistické a celní služby a poplatky za užívání vodních cest a přístavní poplatky;

b)

„informací o plavební dráze“ zeměpisná, hydrologická a správní informace týkající se vodní cesty (plavební dráhy). Informace o plavební dráze je jednosměrná informace: z pobřežní stanice na loď nebo z pobřežní stanice do plavebního úřadu;

c)

„taktickou informací o provozu“ informace, jež má vliv na bezprostřední rozhodnutí o plavbě ve skutečné provozní situaci a v místních zeměpisných podmínkách;

d)

„strategickou informací o provozu“ informace, jež má vliv na střednědobá a dlouhodobá rozhodnutí uživatelů RIS;

e)

„aplikací RIS“ poskytování říčních informačních služeb prostřednictvím specializovaných systémů;

f)

„střediskem RIS“ místo, kde jsou služby spravovány operátory;

g)

„uživateli RIS“ všechny skupiny uživatelů včetně velitelů lodí, operátorů RIS, provozovatelů plavebních komor nebo mostů, orgánů říční správy, provozovatelů přístavů a terminálů, personálu v pohotovostních střediscích záchranných služeb, správců loďstev, odesílatelů nákladu a zprostředkovatelů;

h)

„interoperabilitou“ skutečnost, že služby, obsahy údajů, formáty a frekvence pro výměnu údajů jsou harmonizovány tak, aby uživatelé RIS měli na celoevropské úrovni přístup ke stejným službám a informacím.

Článek 4

Zavedení RIS

1.   Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření pro zavedení RIS na vnitrozemských vodních cestách spadajících do působnosti článku 2.

2.   Členské státy rozvíjejí RIS tak, aby aplikace RIS byly efektivní, způsobilé k rozšíření a interoperabilní natolik, aby mohly působit ve vzájemné interakci s jinými aplikacemi RIS a se systémy pro jiné druhy dopravy, je-li to možné. Musí rovněž poskytovat rozhraní pro systémy řízení dopravy a pro obchodní činnosti.

3.   Pro zavedení RIS členské státy:

a)

poskytují uživatelům RIS všechny důležité údaje týkající se plavby a plánování cest na vnitrozemských vodních cestách. Tyto údaje musí být poskytovány alespoň v dostupném elektronickém formátu;

b)

zajistí, aby u všech jejich vnitrozemských vodních cest třídy Va a vyšší podle klasifikace evropských vnitrozemských vodních cest měli uživatelé RIS k dispozici kromě údajů uvedených pod písmenem a) elektronické plavební mapy vhodné pro plavební účely;

c)

pokud vnitrostátní nebo mezinárodní pravidla vyžadují používání systému zpráv pro plavbu, umožní příslušným orgánům přijímat elektronické zprávy o požadovaných údajích z lodí. U přeshraniční dopravy se tyto údaje předávají příslušným orgánům sousedního státu a toto předání se uskuteční dříve, než plavidla dosáhnou hranice;

d)

zajistí, aby zprávy vůdcům plavidel, včetně zpráv o vodních stavech (nebo maximálním povoleném ponoru) a o ledových jevech na jejich vnitrozemských vodních cestách, byly poskytovány v podobě normalizovaných kódovaných sdělení, které lze přenášet na dálku. Normalizované sdělení musí obsahovat alespoň informace nezbytné pro bezpečnou plavbu. Zprávy vůdcům plavidel musí být poskytovány alespoň v dostupném elektronickém formátu.

Povinnosti uvedené v tomto odstavci se plní v souladu se specifikacemi vymezenými v přílohách I a II.

4.   Příslušné orgány členských států zřizují střediska RIS podle oblastních potřeb.

5.   Na používání systémů automatické identifikace se vztahuje Regionální dohoda o radiotelefonní službě na vnitrozemských vodních cestách, uzavřená v Basileji dne 6. dubna 2000 v rámci pravidel pro radiokomunikace Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).

6.   Členské státy, případně ve spolupráci se Společenstvím, vybízejí kapitány, provozovatele, zprostředkovatele nebo vlastníky plavidel, která se plaví po jejich vnitrozemských vodních cestách, a odesílatele nebo vlastníky zboží dopravovaného těmito plavidly, aby plně využívali služeb poskytovaných na základě této směrnice.

7.   Komise přijme vhodná opatření k ověření interoperability, spolehlivosti a bezpečnosti RIS.

Článek 5

Technické pokyny a specifikace

1.   Na podporu RIS a pro zajištění jejich interoperability podle čl. 4 odst. 2 vymezí Komise v souladu s odstavcem 2 technické pokyny pro plánování, zavádění a provozování služeb (pokyny pro RIS), jakož i technické specifikace, a to zejména v těchto oblastech:

a)

elektronická plavební mapa a informační systém pro vnitrozemskou plavbu (vnitrozemský ECDIS);

b)

systém elektronických zpráv pro plavbu;

c)

zprávy vůdcům plavidel;

d)

systémy sledování polohy a pohybu plavidel;

e)

slučitelnost zařízení nutného k používání RIS.

Tyto pokyny a specifikace vycházejí z technických zásad stanovených v příloze II a zohledňují výsledky práce vykonané v této oblasti příslušnými mezinárodními organizacemi.

2.   Technické pokyny a specifikace uvedené v odstavci 1 stanoví a případně změní Komise postupem podle čl. 11 odst. 3. Stanovení se provede v souladu s tímto časovým harmonogramem:

a)

pokyny pro RIS do 20. června 2006;

b)

technické specifikace týkající se vnitrozemského ECDIS, systému elektronických zpráv pro plavbu a zpráv vůdcům plavidel do 20. října 2006;

c)

technické specifikace týkající se systémů sledování polohy a pohybu plavidel do 20. prosince 2006.

3.   Pokyny pro RIS a specifikace se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Družicové zjišťování polohy

Pro účely RIS, které vyžadují přesné zjišťování polohy, se doporučují technologie družicového zjišťování polohy.

Článek 7

Schválení typu pro zařízení RIS

1.   Pokud je to nezbytné pro bezpečnost plavby a pokud je to předepsáno příslušnými technickými specifikacemi, schvaluje se soulad typu koncového a síťového zařízení RIS a softwarových aplikací s uvedenými specifikacemi před jejich uvedením do provozu na vnitrozemských vodních cestách.

2.   Členské státy oznámí Komisi vnitrostátní subjekty příslušné pro toto schválení typu. Komise sdělí tyto informace ostatním členských státům.

3.   Všechny členské státy uznávají schválení typu udělené vnitrostátními subjekty jiného členského státu uvedenými v odstavci 2.

Článek 8

Příslušné orgány

Členské státy určí příslušné orgány pro aplikace RIS a pro mezinárodní výměnu údajů. Tyto orgány se oznámí Komisi.

Článek 9

Pravidla pro důvěrnost, bezpečnost a další použití informací

1.   Členské státy zajistí, aby zpracování osobních údajů nezbytné pro provoz RIS bylo prováděno v souladu s pravidly Společenství na ochranu základních svobod a práv fyzických osob, včetně směrnic 95/46/ES a 2002/58/ES.

2.   Členské státy provádějí a udržují bezpečnostní opatření na ochranu sdělení RIS a záznamů před nežádoucími zásahy nebo zneužitím, včetně neoprávněného přístupu, změny nebo ztráty.

3.   Použije se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru (8).

Článek 10

Postup pro přijímání změn

Přílohy I a II lze změnit na základě zkušeností získaných při uplatňování této směrnice a přizpůsobit technickému pokroku postupem podle čl. 11 odst. 3.

Článek 11

Postup ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 7 směrnice Rady 91/672/EHS ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání národních osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách (9).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4.   Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

5.   Komise pravidelně konzultuje zástupce odvětví.

Článek 12

Provedení

1.   Členské státy, které mají vnitrozemské vodní cesty spadající do oblasti působnosti článku 2, uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. října 2007. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k dosažení souladu s požadavky článku 4 nejpozději 30 měsíců od vstupu příslušných technických pokynů a specifikací podle článku 5 v platnost. Technické pokyny a specifikace vstupují v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Na žádost členského státu může Komise postupem podle čl. 11 odst. 2 prodloužit lhůtu stanovenou v odstavci 2 pro splnění jednoho nebo více požadavků článku 4, pokud jde o vnitrozemské vodní cesty, které spadají do oblasti působnosti článku 2, ale vykazují nízkou hustotu provozu, nebo pokud jde o vnitrozemské vodní cesty, u nichž by náklady na splnění těchto požadavků byly neúměrné jeho přínosu. Tato lhůta může být prodloužena prostým rozhodnutím Komise, a to i opakovaně. V odůvodnění, které má členský stát podat spolu s žádostí, se poukáže na hustotu provozu a hospodářské podmínky na dané vodní cestě. Dokud Komise nerozhodne, může členský stát, který požádal o prodloužení lhůty, nadále vykonávat svou činnost, jako by byla lhůta prodloužena.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

5.   V případě potřeby si členské státy navzájem při provádění této směrnice pomáhají.

6.   Komise sleduje zavádění RIS ve Společenství a podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu do 20. října 2008.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům, které mají vnitrozemské vodní cesty spadající do oblasti působnosti článku 2.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 56.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne 27. června 2005.

(3)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

(5)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(6)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 185, 6.7.2001, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90.

(9)  Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 29. Rozhodnutí naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003.


PŘÍLOHA I

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE ÚDAJŮ

Podle čl. 4 odst. 3 písm. a) se poskytují zejména tyto údaje:

osa vodní cesty s uvedením kilometráže,

omezení u plavidel nebo konvojů co do délky, šířky, hloubky ponoru a výšky pro průjezdnost pod mosty,

provozní doby omezujících plavebních objektů, zejména plavebních komor a mostů,

umístění přístavů a překladišť,

referenční údaje pro vodní stavy, které jsou důležité pro plavbu.


PŘÍLOHA II

ZÁSADY PRO POKYNY PRO RIS A TECHNICKÉ SPECIFIKACE

1.   Pokyny pro RIS

Pokyny pro RIS podle článku 5 dodržují tyto zásady:

a)

uvedení technických požadavků pro plánování, zavádění a provoz služeb a souvisejících systémů;

b)

architekturu a organizaci RIS a

c)

doporučení pro plavidla k zapojení do RIS, a to jak za účelem využívání jednotlivých služeb, tak pro postupný rozvoj RIS.

2.   Vnitrozemský ECDIS

Technické specifikace, které mají být stanoveny podle článku 5, pokud jde o elektronickou plavební mapu a informační systém (vnitrozemský ECDIS), dodržují tyto zásady:

a)

slučitelnost s námořním ECDIS, aby se usnadnil provoz vnitrozemských plavidel v oblastech smíšeného provozu v ústích řek, jakož i provoz námořně-říční;

b)

vymezení minimálních požadavků na zařízení vnitrozemského ECDIS, jakož i minimálního obsahu elektronických plavebních map se zřetelem k bezpečnosti plavby, zejména:

vysokou úroveň spolehlivosti a dostupnosti používaného zařízení vnitrozemského ECDIS,

odolnost zařízení vnitrozemského ECDIS, aby bez jakéhokoli zhoršení jakosti či snížení spolehlivosti odolávalo podmínkám prostředí, které jsou obvyklé na palubě plavidla,

zahrnutí všech druhů zeměpisných objektů (např. okrajů plavební dráhy, pobřežních konstrukcí, světelných bójí), které jsou nezbytné pro bezpečné vedení plavidla, do elektronické plavební mapy,

sledování elektronických map pomocí vrstveného radarového obrazu, pokud se používají pro řízení plavidla;

c)

začlenění informací o plavební hloubce do elektronické plavební mapy a vizualizace referenční nebo aktuální úrovně vodní hladiny;

d)

začlenění dalších informací (např. od jiných zúčastněných stran, než jsou příslušné orgány) do elektronické plavební mapy a vizualizace ve vnitrozemském ECDIS, aniž jsou dotčeny informace nezbytné pro bezpečnou plavbu;

e)

dostupnost elektronických plavebních map pro uživatele RIS;

f)

dostupnost údajů pro elektronické plavební mapy pro všechny výrobce aplikací, a to případně za přiměřený poplatek zohledňující náklady.

3.   Systém elektronických zpráv pro plavbu

Technické specifikace pro systém elektronických zpráv pro vnitrozemskou plavbu podle článku 5 dodržují tyto zásady:

a)

usnadnění elektronické výměny údajů mezi příslušnými orgány členských států, mezi účastníky provozu ve vnitrozemské i v námořní plavbě a v multimodální dopravě, pokud je do ní zahrnuta vnitrozemská plavba;

b)

používání normalizovaného dopravního sdělení pro komunikaci z lodi k příslušnému orgánu, od příslušného orgánu na loď a mezi příslušnými orgány, aby bylo dosaženo slučitelnosti s námořní plavbou;

c)

používání mezinárodně uznávaných seznamů kódů a klasifikací, případně doplněných pro další potřeby vnitrozemské plavby;

d)

používání jednotného evropského identifikačního čísla plavidla.

4.   Zprávy vůdcům plavidel

Technické specifikace pro zprávy vůdcům plavidel podle článku 5, zejména ohledně informací o plavební dráze, informací o provozu a řízení provozu, jakož i plánování cesty, dodržují tyto zásady:

a)

normalizovaná, vysoce kódovaná struktura údajů s pevnými textovými moduly, aby se umožnil automatický překlad nejdůležitějších obsahů do jiných jazyků a usnadnilo se začlenění zpráv vůdcům plavidel do systémů pro plánování cesty;

b)

slučitelnost normalizované struktury údajů se strukturou údajů vnitrozemského ECDIS, aby se usnadnilo začlenění zpráv vůdcům plavidel do vnitrozemského ECDIS.

5.   Systémy sledování polohy a pohybu plavidel

Technické specifikace pro systémy sledování polohy a pohybu plavidel podle článku 5 dodržují tyto zásady:

a)

vymezení požadavků na systémy, na standardní sdělení a na standardní postupy, aby sdělení bylo možno předávat automatizovaně;

b)

rozlišení mezi systémy, které odpovídají požadavkům na taktické informace o provozu, a systémy, které odpovídají požadavkům na strategické informace o provozu, a to jak s ohledem na přesnost zjištění polohy, tak na požadovanou četnost aktualizací;

c)

popis příslušných technických systémů sledování polohy a pohybu plavidel jako např. systému automatické identifikace (AIS) pro vnitrozemskou plavbu;

d)

slučitelnost formátu údajů se systémem AIS pro námořní plavbu.


30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/160


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/45/ES

ze dne 7. září 2005

o vzájemném uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných členskými státy a o změně směrnice 2001/25/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve svých závěrech ze dne 5. června 2003 o zlepšení obrazu námořní dopravy Společenství a zvýšení přitažlivosti profese námořníků pro mladé lidi zdůraznila Rada potřebu podpořit profesní mobilitu námořníků v rámci Evropské unie se zvláštním důrazem na postupy uznávání průkazů způsobilosti námořníků při dodržení požadavků Úmluvy Mezinárodní námořní organizace (IMO) o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 (úmluva STCW) v platném znění.

(2)

Námořní doprava je intenzivně a rychle rostoucí odvětví, která má značně mezinárodní povahu. Vzhledem ke stále narůstajícímu nedostatku námořníků ve Společenství je proto možné účinněji dosáhnout rovnováhy mezi nabídkou personálu a poptávkou po něm na úrovni Společenství než na vnitrostátní úrovni. Je proto zvlášť důležité, aby společná dopravní politika v oblasti námořní dopravy zahrnula rovněž usnadnění pohybu námořníků ve Společenství.

(3)

Pokud jde o kvalifikace námořníků, stanovilo Společenství minimální požadavky na vzdělávání, výcvik a kvalifikaci námořníků ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/25/ES ze dne 4. dubna 2001 o minimální úrovni výcviku námořníků (3). Tato směrnice začleňuje normy mezinárodního výcviku, kvalifikace a strážní služby stanovené v úmluvě STCW do práva Společenství.

(4)

Podle směrnice 2001/25/ES musí být námořníci držiteli průkazu způsobilosti vydaného a potvrzeného příslušným orgánem členského státu v souladu s uvedenou směrnicí, který opravňuje legitimního držitele, aby na lodi zastával služební postavení a vykonával funkce, které vyžadují úroveň odpovědnosti blíže určenou v tomto průkazu způsobilosti.

(5)

Podle směrnice 2001/25/ES se na vzájemné uznávání průkazů způsobilosti mezi členskými státy, jejichž držiteli jsou námořníci, bez ohledu na to, zda jsou státními příslušníky členských států, vztahují směrnice 89/48/EHS (4) a 92/51/EHS (5), kterými se stanoví první a druhý obecný systém pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy. Tyto směrnice však neobsahují ustanovení o automatickém uznávání kvalifikací námořníků, protože na námořníky se mohou vztahovat kompenzační opatření.

(6)

Každý členský stát by měl uznat jakýkoli průkaz způsobilosti a jiný důkaz dosažené kvalifikace vydaný jiným členským státem v souladu se směrnicí 2001/25/ES. Každý členský stát by měl proto umožnit námořníkům, kteří získali průkaz způsobilosti v jiném členském státě, jenž splňuje požadavky uvedené směrnice, aby vykonávali povolání námořníka, pro které mají kvalifikaci, aniž by museli splnit jiné podmínky než ty, které jsou ukládány příslušníkům tohoto členského státu.

(7)

Vzhledem k tomu, že cílem této směrnice je usnadnit vzájemné uznávání průkazů způsobilosti, neupravuje podmínky týkající se přístupu k zaměstnání.

(8)

Úmluva STCW upravuje jazykové požadavky na námořníky. Tyto požadavky by měly být zavedeny do práva Společenství, aby se zajistila účinná komunikace na palubě lodí a aby byl usnadněn volný pohyb námořníků ve Společenství.

(9)

Rozšíření průkazů způsobilosti námořníků získaných podvodem představuje v současné době vážnou hrozbu bezpečnosti na moři a ochraně mořského životního prostředí. Ve většině případů nesplňují držitelé podvodně získaných průkazů způsobilosti minimální požadavky na kvalifikaci podle úmluvy STCW. Tito námořníci se pak mohou snadno stát účastníky námořních nehod.

(10)

Členské státy by proto měly přijmout a vymáhat konkrétní opatření k předcházení podvodným praktikám souvisejícím s vydáváním průkazů způsobilosti a k jejich trestání a měly by v rámci IMO pokračovat ve svém úsilí dosáhnout přísné a vymahatelné dohody o celosvětovém boji proti takovým praktikám. Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí je v tomto ohledu vhodným fórem pro výměnu informací, zkušeností a dobré námořní praxe.

(11)

Nařízení (ES) č. 1406/2002 (6) zřídilo Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) s cílem zajistit vysokou, jednotnou a účinnou úroveň námořní bezpečnosti a zabránit znečištění z lodí. Jedním z úkolů agentury je napomáhat Komisi při plnění úkolů, které jí byly určeny právními předpisy Společenství týkajícími se výcviku, kvalifikace a strážní služby posádek lodí.

(12)

Agentura by proto měla napomáhat Komisi v ověřování, zda členské státy plní požadavky stanovené v této směrnici a ve směrnici 2001/25/ES.

(13)

Vzájemné uznávání průkazů způsobilosti držených námořníky, bez ohledu na to, zda jsou státními příslušníky členských států či nikoli, by se mezi členskými státy již nemělo řídit směrnicemi 89/48/EHS a 92/51/EHS, ale touto směrnicí.

(14)

Směrnice 2001/25/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(15)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vzájemného uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydávaných členskými státy, nemůže být dosaženo dostatečně na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(16)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (7) by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejňovaly,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na námořníky, kteří jsou:

a)

státními příslušníky členských států;

b)

státními příslušníky jiných zemí, kteří jsou držiteli průkazů způsobilosti vydaných členským státem.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

„námořníkem“ osoba, která je vyškolena a má průkaz způsobilosti členského státu, s minimální odborností v souladu s požadavky stanovenými v příloze I směrnice 2001/25/ES;

b)

„průkazem způsobilosti“ platný doklad ve smyslu článku 4 směrnice 2001/25/ES;

c)

„odpovídajícím průkazem způsobilosti“ průkaz podle čl. 1 odst. 27 směrnice 2001/25/ES;

d)

„potvrzením“ platný doklad vydaný příslušným orgánem členského státu podle čl. 5 odst. 2 a článku 6 směrnice 2001/25/ES;

e)

„uznáním“ přijetí průkazu způsobilosti nebo odpovídajícího průkazu způsobilosti vydaného jiným členským státem příslušnými orgány hostitelského členského státu;

f)

„hostitelským členským státem“ členský stát, ve kterém námořník žádá o uznání jednoho nebo více svých odpovídajících průkazů způsobilosti nebo jiných průkazů způsobilosti;

g)

„úmluvou STCW“ Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 v platném znění;

h)

„předpisem STCW“ předpis o výcviku námořníků, vydávání průkazů způsobilosti a strážní službě námořníků, přijatý rezolucí č. 2 konference smluvních stran STCW v roce 1995 v platném znění;

i)

„agenturou“ Evropská agentura pro námořní bezpečnost, zřízená nařízením (ES) č. 1406/2002.

Článek 3

Uznávání průkazů způsobilosti

1.   Každý členský stát uzná odpovídající průkazy způsobilosti nebo jiné průkazy způsobilosti vydané jiným členským státem v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 2001/25/ES.

2.   Uznávání odpovídajících průkazů způsobilosti je omezeno na postavení, funkce a úrovně odpovědnosti v nich uvedené a je doprovázeno potvrzením, které toto uznání osvědčuje.

3.   Členské státy zajistí v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy právo na odvolání proti jakémukoli odmítnutí potvrdit platný průkaz způsobilosti nebo proti neobdržení odpovědi na požadavek o potvrzení.

4.   Bez ohledu na odstavec 2 mohou příslušné orgány hostitelského členského státu rozhodnout o dalších omezeních pro místa, funkce a úrovně odpovědnosti vztahující se k příbřežním plavbám uvedeným v článku 7 směrnice 2001/25/ES, nebo pro jiné průkazy způsobilosti vydané podle pravidla VII/1 přílohy I směrnice 2001/25/ES.

5.   Hostitelský členský stát zajistí, aby měli námořníci, kteří předloží k uznání průkaz způsobilosti pro funkce na řídící úrovni, odpovídající znalosti námořních právních předpisů členského státu, které jsou důležité pro funkce, jež budou smět vykonávat.

Článek 4

Změny směrnice 2001/25/ES

Směrnice 2001/25/ES se mění takto:

1.

Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Průkaz způsobilosti

Průkazem způsobilosti se rozumí platný doklad, bez ohledu na jeho označení, vydaný příslušným orgánem členského státu nebo z jeho pověření v souladu s článkem 5 a s požadavky stanovenými v příloze I.“

2.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

Předcházení podvodům nebo jiným protiprávním praktikám

1.   Členské státy přijmou a vymáhají vhodná opatření k předcházení podvodům a jiným protiprávním praktikám, které souvisejí s postupy vydávání průkazů způsobilosti nebo s průkazy způsobilosti vydanými a potvrzenými jejich příslušnými orgány, a zajistí ukládání účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

2.   Členské státy určí vnitrostátní orgány příslušné pro odhalování podvodů a jiných protiprávních praktik a pro boj proti nim a pro výměnu informací týkajících se vydávání průkazů způsobilosti námořníků s příslušnými orgány jiných členských států a třetích zemí.

Členské státy neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi o spojení na tyto příslušné vnitrostátní orgány.

Členské státy rovněž neprodleně uvědomí třetí země, se kterými uzavřely dohodu v souladu s pravidlem I/10 odstavcem 1.2 úmluvy STCW, o spojení na tyto příslušné vnitrostátní orgány.

3.   Na žádost hostitelského členského státu poskytnou příslušné orgány jiného členského státu písemné potvrzení nebo popření pravosti průkazů způsobilosti námořníků, odpovídajících potvrzení nebo jiných písemných dokladů o profesní přípravě, které byly vydány v tomto jiném členském státě.“

3.

V článku 18 se s účinkem od 20. října 2007 zrušují odstavce 1 a 2.

4.

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 21a

Pravidelná kontrola plnění

Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku 226 Smlouvy, Komise s pomocí Evropské agentury pro námořní bezpečnost, zřízené nařízením (ES) č. 1406/2002 (8), pravidelně a nejméně jednou za pět let ověřuje, zda členské státy plní minimální požadavky stanovené touto směrnicí.

Článek 21b

Zpráva o plnění požadavků

Nejpozději dne 20. října 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě hodnotící zprávu vypracovanou na základě informací obdržených na základě článku 21a. V této zprávě Komise rozebere, jak členské státy dodržují tuto směrnici, a v případě potřeby učiní návrhy na dodatečná opatření.

5.

V příloze I kapitole I se vkládá nový odstavec, který zní:

„1a.   Členské státy zajistí, aby měli námořníci přiměřené jazykové znalosti, jak jsou definovány v oddílech A-II/1, A-III/1, A-IV/2 a A-II/4 předpisu STCW, aby mohli na lodi plující pod vlajkou hostitelského členského státu plnit své konkrétní povinnosti.“

Článek 5

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. října 2007. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 6

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 7

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE


(1)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 53.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne 27. června 2005.

(3)  Úř. věst. L 136, 18.5.2001, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2005/23/ES (Úř. věst. L 62, 9.3.2005, s. 14).

(4)  Směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (Úř. věst. L 19, 24.1.1989, s. 16). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES (Úř. věst. L 206, 31.7.2001, s. 1).

(5)  Směrnice Rady 92/51/EHS ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS (Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 25). Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 2004/108/ES (Úř. věst. L 32, 5.2.2004, s. 15).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 724/2004 (Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 1).

(7)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 724/2004 (Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 1).“


Akty přijaté podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii

30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/164


RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2005/667/SVV

ze dne 12. července 2005

k posílení rámce trestního práva pro boj proti znečištění z lodí

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Akční plán Rady a Komise o nejlepších způsobech provádění ustanovení Amsterodamské smlouvy týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva (2) a závěry zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména jejich bod 48, vyzývají k návrhům právních předpisů pro boj s trestnými činy proti životnímu prostředí, zejména společných sankcí a srovnatelných procesních záruk.

(2)

Boj proti znečištění z lodí, a to úmyslnému nebo následkem hrubé nedbalosti, představuje jednu z priorit Unie. Zejména body 32 až 34 závěrů zasedání Evropské rady v Kodani ve dnech 12. a 13. prosince 2002 a prohlášení Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 19. prosince 2002 po ztroskotání tankeru Prestige vyjadřují odhodlání Unie přijmout všechna nezbytná opatření, jež by umožnila předejít opakování takových škod.

(3)

Za tím účelem by měly být sblíženy právní předpisy členských států, jak uvedla Komise ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě o zlepšení bezpečnosti na moři v reakci na havárii tankeru Prestige.

(4)

Účelem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání (3) a tohoto rámcového rozhodnutí, které doplňuje směrnici 2005/35/ES podrobnými ustanoveními pro trestní věci, je provést toto sblížení.

(5)

Toto rámcové rozhodnutí, založené na článku 34 Smlouvy o Evropské unii, je vhodným nástrojem pro uložení povinnosti členským státům stanovit trestní sankce.

(6)

Vzhledem ke zvláštní povaze jednání by měly být s ohledem na právnické osoby zavedeny společné sankce.

(7)

Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, již podepsaly všechny členské státy a jejíž smluvní stranou je Evropské společenství, je zvláště důležitá v oblasti spolupráce.

(8)

Mezi členskými státy by se měla zavést nejlepší možná spolupráce, aby mohlo být zajištěno rychlé předávání informací z jednoho členského státu do druhého. Měly by být určeny a identifikovány styčné body.

(9)

Jelikož cílů tohoto rámcového rozhodnutí nemůže být z důvodu přeshraniční povahy škod, které mohou být dotyčným jednáním způsobeny, uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rámcové rozhodnutí rámec toho, co je pro dosažení uvedených cílů nezbytné.

(10)

Toto rámcové rozhodnutí dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané článkem 6 Smlouvy o Evropské unii a obsažené v Listině základních práv Evropské unie.

(11)

Toto rámcové rozhodnutí neobsahuje pro členské státy, které hraničí s průlivy používanými pro mezinárodní plavbu a podléhajícími režimu tranzitního proplutí či přeletu podle části III oddílu 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, výslovnou povinnost stanovit jurisdikci pro trestné činy spáchané v takových průlivech. Jurisdikce pro trestné činy by měla být stanovena v souladu s mezinárodním právem a zejména s článkem 34 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

(12)

Praktické uplatňování opatření přijatých členskými státy při provádění tohoto rámcového rozhodnutí by mělo být sledováno Komisí, která by za pět let ode dne provedení tohoto rámcového rozhodnutí měla Radě předložit zprávu. Tato zpráva může zahrnovat příslušné návrhy,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se použijí definice uvedené v článku 2 směrnice 2005/35/ES.

Článek 2

Trestné činy

1.   S výhradou čl. 4 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí přijme každý členský stát opatření, která zajistí, aby každé protiprávní jednání ve smyslu článků 4 a 5 směrnice 2005/35/ES bylo považováno jako trestný čin.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na členy posádky při protiprávních jednáních, k nimž došlo v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu, výlučných hospodářských zónách a na volném moři, jsou-li splněny podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. b) nebo v příloze II pravidle 6 písm. b) úmluvy MARPOL 73/78.

Článek 3

Pomoc, účastenství a návod

Každý členský stát přijme v souladu s vnitrostátním právem opatření nezbytná k zajištění trestnosti pomoci, účastenství a návodu ke spáchání trestného činu uvedeného v článku 2.

Článek 4

Sankce

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v článcích 2 a 3 bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující tresty zahrnující, přinejmenším pro závažné případy, tresty odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden až tři roky.

2.   V méně závažných případech, kdy spáchaný čin nezpůsobí zhoršení jakosti vody, může členský stát stanovit sankce jiného druhu, než sankce stanovené v odstavci 1.

3.   Tresty podle odstavce 1 mohou být spojeny s jinými sankcemi nebo opatřeními, zejména pokutami, nebo se zákazem provozování činnosti vyžadující úřední povolení anebo schválení, nebo se zákazem zakládání, správy a řízení společnosti nebo nadace, uloženými fyzické osobě, svědčí-li skutečnosti vedoucí k jejímu odsouzení o tom, že hrozí zřejmé nebezpečí, že by se trestná činnost stejného druhu mohla opakovat.

4.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na úmyslně spáchaný trestný čin uvedený v článku 2 vztahoval trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět až deset let, pokud má tento trestný čin za následek závažné a rozsáhlé poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich části a smrt nebo vážné zranění osob.

5.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na úmyslně spáchaný trestný čin uvedený v článku 2 vztahoval trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dva až pět let, pokud:

a)

má trestný čin za následek závažné a rozsáhlé poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich části; nebo

b)

byl trestný čin spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu společné akce 98/733/SVV ze dne 21. prosince 1998, kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je v členských státech Evropské unie trestným činem (4), bez ohledu na výši trestu uvedenou v této společné akci.

6.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na trestný čin uvedený v článku 2, který byl spáchán následkem hrubé nedbalosti, vztahoval trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dva až pět let, pokud má tento trestný čin za následek závažné a rozsáhlé poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich části a smrt nebo vážné zranění osob.

7.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na trestný čin uvedený v článku 2, který byl spáchán následkem hrubé nedbalosti, vztahoval trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden až tři roky, pokud má tento trestný čin za následek závažné a rozsáhlé poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich části.

8.   Pokud jde o tresty odnětí svobody, použije se tento článek, aniž je dotčeno mezinárodní právo a zejména článek 230 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

Článek 5

Odpovědnost právnických osob

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že právnické osoby lze činit odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 2 a 3, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

a)

oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu nebo

b)

pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo

c)

pravomoci vykonávat kontrolu v rámci orgánu této právnické osoby.

2.   Kromě případů uvedených v odstavci 1 přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestného činu uvedeného v článku 2 ve prospěch uvedené právnické osoby osobou jí podřízenou.

3.   Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob, které jsou pachateli, návodci nebo účastníky při spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2 a 3.

Článek 6

Sankce ukládané právnickým osobám

1.   Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 5 odst. 1 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi. Sankce:

a)

zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy, které jsou přinejmenším pro případy, kdy je právnická osoba odpovědná za trestné činy uvedené v článku 2,

i)

v horní hranici sazby nejméně 150 000 až 300 000 EUR,

ii)

v horní hranici sazby nejméně 750 000 až 1 500 000 EUR v nejzávažnějších případech, včetně úmyslně spáchaných trestných činů podle čl. 4 odst. 4 a čl. 4 odst. 5;

b)

mohou ve všech případech zahrnovat sankce jiné než pokuty, například:

i)

zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory,

ii)

dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodních činností,

iii)

uložení soudního dohledu,

iv)

zrušení rozhodnutím soudu,

v)

povinnost přijmout zvláštní opatření pro odstranění následků trestného činu, za který je právnická osoba odpovědná.

2.   Pro účely provádění ustanovení odst. 1 písm. a) a aniž je dotčena první věta odstavce 1, použijí členské státy, které nepřijaly euro, směnný kurz mezi eurem a svojí měnou zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. července 2005.

3.   Členský stát může provést ustanovení odst. 1 písm. a) zavedením systému, ve kterém je pokuta úměrná obratu právnické osoby, finančnímu prospěchu získanému nebo zajištěnému spácháním trestného činu nebo jakékoli jiné hodnotě udávající finanční situaci právnické osoby, a to za podmínky, že takový systém umožňuje uložit takové nejvyšší možné pokuty, jejichž výše se alespoň rovná nejnižší částce pro nejvyšší možné pokuty stanovené v odst. 1 písm. a).

4.   Členský stát, který zamýšlí provést rámcové rozhodnutí v souladu s odstavcem 3, oznámí tento úmysl Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi.

5.   Každý členský stát přijme opatření nezbytná pro zajištění toho, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 5 odst. 2 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi.

Článek 7

Soudní pravomoc

1.   Každý členský stát přijme v míře, kterou umožňuje mezinárodní právo, nezbytná opatření ke stanovení své soudní pravomoci pro trestné činy uvedené v článcích 2 a 3, je-li trestný čin spáchán:

a)

zcela nebo zčásti na jeho území;

b)

v jeho výlučné hospodářské zóně nebo v rovnocenné zóně zřízené v souladu s mezinárodním právem;

c)

na lodi plující pod jeho vlajkou;

d)

jeho státním příslušníkem, je-li trestný čin postižitelný podle trestního práva místa, kde byl spáchán, nebo nespadá-li místo, kde byl spáchán, pod žádnou územní soudní pravomoc;

e)

ve prospěch právnické osoby, která má sídlo na jeho území;

f)

mimo jeho území, ale způsobil nebo může způsobit znečištění na jeho území nebo v jeho hospodářské zóně, a loď se dobrovolně nachází v přístavu nebo v pobřežním terminálu členského státu;

g)

na volném moři a loď se dobrovolně nachází v přístavu nebo v pobřežním terminálu členského státu.

2.   Každý členský stát může rozhodnout, že nepoužije nebo že použije jen v konkrétních případech či za konkrétních okolností úpravu soudní pravomoci uvedenou v:

a)

odst. 1 písm. d);

b)

odst. 1 písm. e).

3.   Členské státy uvědomí Generální sekretariát Rady, pokud se rozhodnou použít odstavec 2, přičemž v případě potřeby uvedou, pro které konkrétní případy a okolnosti toto rozhodnutí platí.

4.   Spadá-li trestný čin do soudní pravomoci více členských států, usilují příslušné členské státy odpovídajícím způsobem o koordinaci svých činností, zejména pokud jde o podmínky stíhání a úpravu vzájemné pomoci.

5.   Je třeba vzít v úvahu tyto spojující prvky:

a)

členský stát, na jehož území nebo v jehož výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně byl trestný čin spáchán;

b)

členský stát, na jehož území nebo v jehož výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně se projevují následky trestného činu;

c)

členský stát, jehož územím, výlučnou hospodářskou zónou nebo rovnocennou zónou proplouvá loď, z níž byl trestný čin spáchán;

d)

členský stát, jehož je pachatel trestného činu státním příslušníkem nebo v němž má bydliště;

e)

členský stát, na jehož území má právnická osoba, v jejíž prospěch byl trestný čin spáchán, sídlo;

f)

členský stát vlajky lodi, z níž byl trestný čin spáchán.

6.   Pro účely tohoto článku zahrnuje území oblast uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2005/35/ES.

Článek 8

Sdělování informací

1.   Je-li členský stát informován o spáchání trestného činu, na který se vztahuje článek 2, nebo o nebezpečí spáchání takového trestného činu, který v blízké době způsobí nebo může způsobit znečištění, informuje okamžitě ostatní členské státy, které by mohly být vystaveny těmto škodám, a Komisi.

2.   Je-li členský stát informován o spáchání trestného činu, na který se vztahuje článek 2, nebo o nebezpečí spáchání takového trestného činu, který by mohl spadat pod soudní pravomoc členského státu, informuje okamžitě tento členský stát.

3.   Členské státy neprodleně oznámí státu vlajky nebo jinému dotyčnému státu opatření přijatá podle tohoto rámcového rozhodnutí a zejména podle článku 7.

Článek 9

Určení kontaktních míst

1.   Každý členský stát určí stávající kontaktní místa nebo v případě potřeby zřídí nová kontaktní místa, a to zejména za účelem výměny informací podle článku 8.

2.   Každý členský stát informuje Komisi o tom, které z jeho útvarů jednají jako kontaktní místa v souladu s odstavcem 1. Komise sdělí tato kontaktní místa ostatním členským státům.

Článek 10

Územní působnost

Toto rámcové rozhodnutí má stejnou územní působnost jako směrnice 2005/35/ES.

Článek 11

Provádění

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 12. ledna 2007.

2.   Členské státy sdělí do 12. ledna 2007 Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě těchto informací a písemné zprávy Komise vyhodnotí Rada nejpozději do 12. ledna 2009, do jaké míry členské státy vyhověly ustanovením tohoto rámcového rozhodnutí.

3.   Do 12. ledna 2012 předloží Komise na základě informací členských států o praktickém uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí Radě zprávu a jakékoli návrhy, které považuje za vhodné, včetně případných návrhů, aby členské státy, pokud jde o trestné činy spáchané v jejich pobřežním moři nebo v jejich výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně, nepovažovaly loď plující pod vlajkou jiného členského státu za cizí loď ve smyslu článku 230 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

Článek 12

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 12. července 2005.

Za Radu

předseda

G. BROWN


(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. ledna 2004 (Úř. věst. C 92, 16.4.2004, s. 19).

(2)  Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1.

(3)  Viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku.

(4)  Úř. věst. L 351, 29.12.1998, s. 1.


Opravy

30.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 255/168


Zápis o opravě dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými o zpracování a předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) Úřadu pro cla a ochranu hranic ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států

( Úřední věstník L 183 ze dne 20. května 2004 )

Tato oprava byla provedena diplomatickou nótou, která byla podepsána v Bruselu dne 4. srpna 2005 a uložena u Rady.

Strana 84, pátý bod preambule:

místo:

„S OHLEDEM na rozhodnutí Komise K (2004) 1799 přijaté dne 17. května 2004 v souladu s čl. 25 odst. 6 směrnice 95/46/ES, podle kterého...“;

má být:

„S OHLEDEM na rozhodnutí Komise 2004/535/ES přijaté dne 14. května 2004 v souladu s čl. 25 odst. 6 směrnice 95/46/ES, podle kterého...“.