16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/1

(1)

Dne 15. března 2005 uložila Komise nařízením (ES) č. 426/2005 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých hotových oděvních textilií z polyesterových nekonečných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“).

(2)

Je třeba připomenout, že šetření dumpingu a újmy se vztahovalo na období od 1. dubna 2003 do 31. března 2004 (dále jen „období šetření“). Posuzování trendů podstatných pro stanovení újmy se týkalo období od 1. ledna 2000 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(3)

Po uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých hotových oděvních textilií z polyesterových nekonečných vláken z ČLR byly všem stranám poskytnuty skutečnosti a úvahy, na kterých bylo založeno prozatímní nařízení. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, ve které mohly k těmto poskytnutým informacím zaujmout stanovisko.

(4)

Některé zúčastněné strany podaly písemné připomínky. Strany, které o to požádaly, dostaly také příležitost k ústnímu slyšení. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné. Ústní a písemné připomínky předložené dotčenými stranami byly prozkoumány a na jejich základě byly podle potřeby upraveny prozatímní závěry.

(5)

Komise dále poskytla veškeré podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečného antidumpingového cla a konečné vybrání výše cla zajištěného prostřednictvím prozatímního cla. Zúčastněným stranám byla rovněž poskytnuta lhůta, ve které mohly v reakci na toto poskytnutí informací podat námitku. Ústní a písemné připomínky předložené stranami byly uváženy a v příslušných případech byly závěry odpovídajícím způsobem upraveny.

(6)

Připomíná se, že v 11. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly za dotyčný výrobek označeny hotové oděvní textilie z polyesterových nekonečných vláken, což jsou tkaniny z nití ze syntetických nekonečných vláken obsahující 85 % hmotnostních nebo více tvarovaných nebo netvarovaných polyesterových nekonečných vláken, která jsou barvená nebo potištěná. Tímto se také vysvětluje, že i pokud se dotyčný výrobek běžně používá při výrobě oděvních aplikací, mj. při výrobě podšívek oděvů a výrobě větrovek, sportovního oblečení, lyžařského oblečení, spodního prádla a módních výrobků, může se použít také při výrobě dalších aplikací, ačkoli v menší míře. Proto se i na všechny hotové oděvní textilie z polyesterových nekonečných vláken, které jsou uvedeny výše, bez ohledu na jejich konečné použití, vztahuje definice výrobku. I když se dotyčný výrobek používá při výrobě jedné či druhé aplikace, jeho základní fyzikální a technické vlastnosti zůstávají stejné a rozdíl v použití proto neovlivňuje definici dotyčného výrobku.

(7)

Potvrzuje se, že definice výrobku se vztahuje také na bělené tkaniny. Takové tkaniny se však odlišují od nebělených tkanin z nití ze syntetických nekonečných vláken (také nazývané šedé tkaniny), které se získávají po tkaní, ale před barvením, a jsou surovinou pro výrobu dotyčného výrobku. Na tyto nebělené tkaniny se nevztahuje oblast působnosti definice výrobku. Jak se uvádí výše, bělené tkaniny spadají pod kódy KN ex 5407 51 00, ex 5407 61 10 a ex 5407 69 10, a proto tyto kódy KN musejí být přidány do operativní části tohoto nařízení.

(8)

Nakonec se také potvrzuje, že dotyčný výrobek by se měl rozlišovat od tkaných textilií z polyesterových vláken z různobarevných nití, u nichž jsou předbarvené nitě setkány do látky a design je utvořen tkaním vzoru. Posledně zmíněný výrobek má jiné základní fyzikální a chemické charakteristiky, protože použitá surovina (předbarvené nitě) je odlišná a design se získává tkaním a nikoliv potiskem či barvením. Tento typ hotové textilie je navíc běžně používán jako dekorační látka, zatímco dotyčný výrobek je používán téměř výhradně pro výrobu oděvů.

(9)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že by hotové oděvní textilie z polyesterových nekonečných vláken (dále jen „HOTPNV“), které se používají pro nábytkovou nebo domácí dekoraci, neměly být zahrnuty do antidumpingových opatření. Jedna ze zúčastněných stran dovážející polyesterová vlákna určená pro deštníky také namítala, že používání textilií, které dovážejí, je díky rozdílu ve váze odlišné a nevyhovující pro textilní průmysl.

(10)

Šetření opravdu prokázalo, že některé části dotyčného výrobku se, ačkoli v menší míře, používají pro účely nábytkové a bytové dekorace. Tyto textilie však, navzdory rozdílům v řadě faktorů, jako např. barva, velikost nití a konečné zpracování, mají stejné fyzikální a chemické charakteristiky jako textilie pro oděvní použití. Dospělo se tedy k závěru, že by neměla být vyčleněna z definice výrobku.

(11)

Jedna ze zúčastněných stran tvrdila, že v závislosti na použití výrobku, např. jako podšívky málo kvalitních oděvů nebo jako textilní materiál pro vysoce kvalitní oděvy, jsou ceny a kvalita významně rozdílné a tyto výrobky by neměly být považovány za jeden z dotyčných výrobků.

(12)

V tomto ohledu by se mělo poznamenat, že rozdíl v typu a v ceně byl vysvětlen kontrolními čísly výrobků (kódy KČV) stanovenými pro šetření, které zajišťují, že rozličné typy výrobků jsou srovnávány s obdobnými typy výrobků.

(13)

V 15. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo stanoveno, že Komise shledala, že HOTPNV vyráběné výrobním odvětvím Společenství a prodávané na trhu Společenství, stejně jako HOTPNV vyráběné v dotyčných zemích a dovážené do Společenství, jsou obdobné výrobky, poněvadž neexistují žádné rozdíly v základních fyzikálních a chemických vlastnostech ani v použití existujících různých druhů.

(14)

Protože nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se definice výrobku a obdobného výrobku, potvrzuje se obsah a prozatímní závěry 11. až 16. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(15)

Jedna ze zúčastněných stran požadovala, aby podrobnosti o spolupracujících výrobcích ve Společenství byly zveřejněny s cílem umožnit zúčastněným stranám posouzení, zda byly splněny stávající požadavky. Jak je stanoveno v 8. bodě odůvodnění písm. a) prozatímního nařízení, požadovali vývozci ve Společenství ve smyslu článku 19 základního nařízení, aby jejich údaje nebyly zveřejněny, neboť jejich uveřejnění by je nepříznivě ovlivnilo. Jelikož někteří z nich kupují polyesterové nitě (jejich hlavní surovinu) od čínských dodavatelů, existuje zde riziko odvetných opatření. Bylo shledáno, že jejich žádost je dostatečně odůvodněná, a proto jí bylo vyhověno.

(16)

Připomíná se, že v současném šetření se přihlásilo 49 vyvážejících výrobců v ČLR, kteří požádali o zacházení jako v tržní ekonomice v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Každá jednotlivá žádost o zacházení jako v tržní ekonomice byla zkoumána, zda splňuje pět kritérií stanovených v uvedeném článku.

(17)

Na tomto základě a podle 23. bodu odůvodnění prozatímního nařízení mohlo 25 společností úspěšně prokázat, že splnily pět příslušných kritérií pro zacházení jako v tržní ekonomice. Zbývajícím společnostem nemohlo být zacházení jako v tržní ekonomice uděleno: 10 z nich nedostatečně spolupracovalo při šetření tím, že neposkytlo nezbytné požadované informace, a u 14 dalších bylo shledáno, že nesplňují kritéria čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení z důvodů shrnutých v níže uvedené tabulce:

(18)

Dotčeným společnostem a žadatelům byla dána možnost se k výše uvedeným zjištěním vyjádřit. Výsledky analýzy připomínek obdržených od různých zúčastněných stran jsou uvedeny níže.

(19)

Obecně je třeba poznamenat, že v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení je důkazní břemeno na vyvážejících výrobcích, kteří žádají o zacházení jako v tržní ekonomice, jelikož tento článek stanoví, že je na společnostech, aby poskytly dostačující důkazy, že působí v souladu s podmínkami tržní ekonomiky. Pokud přetrvávají pochybnosti, například z toho důvodu, že dotčená(é) společnost(i) neposkytla(y) nebo nebyla(y) schopna(y) poskytnout nezbytné informace, nebo tyto informace nebyly dostačující, zacházení jako v tržní ekonomice nemůže být uděleno.

(20)

Dále se poznamenává, že je třeba bez výhrady splnit všech pět kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, aby společnosti mohlo být uděleno zacházení jako v tržní ekonomice. Jinými slovy, pokud je jen jediné z kritérií splněno pouze částečně, zacházení jako v tržní ekonomice nemůže být uděleno. Orgány ES také podle svého zavedeného postupu přezkoumají, zda podmínky pro zacházení jako v tržní ekonomice splňuje i uskupení společností ve spojení jako celek, což znamená, že každá ze společností ve spojení vyrábějící a/nebo prodávající dotyčný výrobek musí prokázat, že splňuje kritéria pro zacházení jako v tržní ekonomice.

(21)

V tomto kontextu tvrdily společnosti 4, 5, 9 a 14, že posouzení, zda společnosti bude či nebude uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, musí být učiněno na základě celkového přehledu, a jelikož Komise zjistila, že pouze některá hlediska pro příslušná kritéria nebyly splněny, mělo by jim být zacházení jako v tržní ekonomice uděleno. Tato tvrzení byla zamítnuta na základě 20. bodu odůvodnění.

(22)

Společnosti 4 a 5 také tvrdily, že zjištění Komise byla nedostatečná k učinění závěrů, podle kterých nesplňují první kritérium. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v případě dvou společností odhalila inspekce na místě skutečnost, že společnosti ve své žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice poskytly buď zavádějící informace, nebo důležité informace byly jednoduše opomenuty. V případě jedné společnosti byl významný dodavatel surovin označen za soukromou společnost, ale později se během šetření na místě zjistilo, že se jedná o státem vlastněnou společnost. Tvrzení společnosti, že se nedají očekávat podrobné znalosti o vlastnictví jejích dodavatelů, nemohlo být přijato, jelikož společnost v žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice výslovně uvedla, že tento dodavatel je v soukromém vlastnictví, což bylo výslovně potvrzeno společností i během inspekce na místě. V případě druhé společnosti bylo během inspekce na místě zjištěno, že přestože byla v žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice výslovně požadována tato informace, společnost opomenula nahlásit nákupy hlavní suroviny, a následně tedy neuvedla žádné údaje týkající se příslušného dodavatele. Za těchto podmínek byla inspekce silně narušena a nemohlo být ověřeno, zda příslušné náklady byly učiněny v reakci na tržní signály a bez zásahu ze strany státu. Tvrzení společností byla proto zamítnuta.

(23)

Společnosti 3, 9 a 14 tvrdily, že pouhá skutečnost, že auditoři vydali kvalifikované stanovisko k jejich roční účetní závěrce, není dostatečná k tomu, aby se druhé kritérium čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení považovalo za nesplněné. Společnost 2 odmítla závěry Komise o tom, že tato společnost nemá jediné jasné účetní záznamy ověřené nezávislým auditem používané pro všechny účely. Závěrem společnosti 4 a 5 tvrdily, že vedou jasné účetní závěrky ověřené nezávislým auditem, a z tohoto důvodu by se druhé kritérium mělo považovat za splněné.

(24)

Z obecného hlediska, se připomíná, že druhé kritérium čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení vyžaduje, aby dotčené společnosti prokázaly, že vedou základní soubor účetních závěrek ověřený nezávislým auditem v souladu s mezinárodními účetními standardy, aby mohla být posouzena spolehlivost takového účetnictví s ohledem na zajištění patřičného posouzení dumpingu. Výpočet dumpingu je vskutku založen zejména na údajích obsažených v účetních záznamech společností, jakými jsou příjem, náklady, zisk a soupis majetku, které proto musejí být spolehlivé. Antidumpingová inspekce na místě sestává právě z ověřování takových údajů. Dále se také připomíná, že stanovisko vyjádřené auditorem (schválení bez výhrad nebo s výhradami nebo zamítnutí) závisí na významnosti zjištěných nesrovnalostí v účetnictví. Skutečnost, že auditor neodmítne schválit účetnictví, sama o sobě neznamená, že účetnictví je v pořádku, to by bylo zajištěno pouze schválením bez výhrad ze strany auditora.

(25)

Pokud jde konkrétně o společnosti 3, 9 a 14, je třeba poznamenat, že výhrady, které měli auditoři, byly dosti významné. V případě jedné společnosti nebyli auditoři schopni ověřit platnost roční uzávěrky zůstatku zásob a ročních prodejních nákladů. V případě jiné společnosti uvedli auditoři ve své zprávě, že nebyli schopni zjistit roční závěrečný soupis majetku z důvodu „omezených podmínek“. Je třeba poznamenat, že hodnota majetku činila více než 10 % celkového rozvahy uvedené společnosti. Navíc účetní závěrky poskytnuté společností neodpovídaly těm, které byly uvedeny v auditorské zprávě, což vzbudilo pochybnosti, zda byly předloženy správné ověřené účetní závěrky. Pokud jde o poslední společnost, významné výhrady byly k ročním účetním závěrkám z roku 2002. I přes žádné zřejmé změny v účetních postupech a žádné úpravy položek v předchozích letech, nebyly k účetním závěrkám z roku 2003 učiněny ty samé výhrady, což vzbudilo obavy, zda účetní závěrky byly ověřeny nezávislým auditem v souladu s mezinárodními standardy. Navíc uvedené účetní závěrky nebyly ani přijaty akcionáři. Tvrzení společností byla proto zamítnuta.

(26)

Pokud jde o tvrzení společnosti 2, je třeba zmínit, že významné úpravy požadované auditory, které by snížily zisk, byly zaznamenány pouze v ročních účetních závěrkách, ale ne v účetních závěrkách společnosti. Důvodem toho bylo, že společnost chtěla prokázat vyšší zisk ve svém účetnictví pro jiné účely. Účetní závěrky proto nemohly být uznány spolu s ročními účetními závěrkami, které byly ověřeny auditem, což by mělo přímý a významný dopad na jakýkoli výpočet dumpingu. To vedlo k závěru, že tato společnost nevedla jasné účetní závěrky užívané pro všechny účely. Protože společnost neposkytla žádné další informace, byly uvedené závěry potvrzeny a tvrzení zamítnuta.

(27)

V případě společností 4 a 5 byly během inspekce na místě shledány závažné nedostatky v závěrkách účetnictví. Společnosti tvrdily, že tyto nesrovnalosti byly způsobeny administrativními chybami a že Komise neprovedla důkladný rozbor, a situaci si tak špatně vyložila. Za prvé je třeba připomenout, že je na společnostech, aby vyjasnily nebo odstranily pochybnosti, které během inspekce mohou vyvstat. Navíc se uvádí, že během inspekce ohledně žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice společnosti neposkytly některé vyžadované dokumenty, které tak nemohly být ověřeny a vzaty v potaz. Objevené nesrovnalosti vážně zpochybnily spolehlivost těchto účetních závěrek a potvrzuje se tak, že tyto účetní závěrky nemohly být uznány za ověřené v souladu s mezinárodními standardy. Protože společnostmi nebyly poskytnuty žádné další informace, tvrzení byla zamítnuta a uvedené závěry se potvrzují.

(28)

Dvě poslední zmiňované společnosti a společnost 6 tvrdily, že závěry, podle kterých nesplňují třetí kritérium, byly neopodstatněné.

(29)

Společnost 4 tvrdila, že Komise nedisponovala žádnými hodnověrnými odůvodněními, které by vedly k závěru, že cena zaplacená akcionáři v rámci privatizačního procesu byla snížena. Šetření zaprvé odhalilo skutečnost, že společnost byla v době privatizace oceněna pouze na 25 % svojí čisté hodnoty, což způsobilo pochybnosti ohledně spolehlivosti hodnotící zprávy. Také se zjistila závažnější skutečnost, že noví akcionáři za vlastnictví společnosti zaplatili pouze část uvedené ceny. Bylo zjištěno, že zbývající část byla zaplacena třetí společností, o které společnost 4 odmítla zveřejnit podrobnější údaje. Proto obavy, že tato třetí společnost je vlastněná státem, nemohly být rozptýleny. Tvrzení, že uvedené údaje nemohly být zveřejněny kvůli obchodnímu tajemství, nemůže být přijato, jelikož se všemi důvěrnými údaji obdrženými během inspekce na místě v antidumpingovém šetření nakládají orgány jako s takovými v souladu s čl. 19 odst. 1 základního nařízení, a proto by v žádném případě nebyly dále zveřejněny. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(30)

Společnost 5 odmítla záporné stanovení Komise ohledně zacházení jako v tržní ekonomice týkající se třetího kritéria s odůvodněním, že údajně nakoupila své vlastní zařízení od soukromé společnosti ve spojení, a že aktiva byla tedy převedena za tržní ceny. Je třeba poznamenat, že v tomto určitém případě, byly závěry Komise založeny na skutečnosti, že společnost v žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice původně uvedla, že veškeré její aktiva byla nakoupena na otevřeném trhu, což se při inspekci na místě ukázalo být mylným tvrzením. Ve skutečnosti bylo zjištěno, že veškerá aktiva byla převedena od akcionáře společnosti. Společnost nemohla objasnit, jakým způsobem a za jakou cenu akcionáři dotčená aktiva původně zakoupili. Společnost tedy nebyla schopna prokázat, že aktiva byla převedena za tržní ceny, a nemohla tedy prokázat, že její výrobní náklady a finanční situace nebyly podrobeny významnému zkreslení přenesenému z předchozího netržního hospodářského systému. Poskytnutím zavádějící informace o původu jejích hmotných aktiv byla práce v rámci inspekce také silně narušena. Protože nebyly poskytnuty žádné další informace, tvrzení byla zamítnuta a uvedené závěry se potvrzují.

(31)

Společnost 6 tvrdila, že skutečnost, že veškerá aktiva jsou snížena na stejnou paušální sazbu, by neměla vést k závěru, že finanční situace společnosti je narušena. Společnost také tvrdila, že nákupní cena za právo na užívání pozemku, která byla útvary Komise shledána mimořádně nízkou, je pouhou obchodní transakcí, bez státního zásahu. Tato tvrzení byla zamítnuta s odůvodněním, že použití stejné snížené sazby pro všechny akcie ze strany této původně kolektivně vlastněné společnosti, neodráží ekonomickou realitu a představuje významné narušení výrobních nákladů a finanční situace firmy. Pokud jde o pořízení práva na státem vlastněné pozemky, byl tímto přirozeně dotčen stát, a společnost nemohla prokázat, že nákupní cena, která se zdála být nepřiměřeně nízká v porovnání s běžným ročním nájmem placeným společností dříve, odrážela tržní hodnotu.

(32)

Je třeba poznamenat, že někteří vyvážející výrobci také tvrdili, že závěry Komise o tom, že jim nebude uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, byly založeny na nesprávných zjištěních. Nepředložili však v tomto ohledu žádný doplňující materiál, proto byla jejich tvrzení zamítnuta. Pouze jedna společnost byla schopna poskytnout platná objasnění, zatímco tvrzení ostatních společností musela být zamítnuta.

(33)

Obecněji bylo společností 9 tvrzeno, že neprovedení inspekční návštěvy bylo v jejím případě nepříznivé a diskriminující v porovnání s těmi společnostmi, u kterých inspekce na místě provedena byla. Ostatní dvě společnosti tvrdily, že současné provádění inspekce na místě ohledně žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice a odpovědi na dotazník o dumpingu bylo v jejich neprospěch, stejně jako porušení tříměsíční lhůty k rozhodnutí Komise o žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(34)

V tomto ohledu se připomíná, že podle článku 16 základního nařízení není inspekce na místě povinná a provádí se tam, kde se to považuje za vhodné. Ve stávajícím případě byla žádost o zacházení jako v tržní ekonomice společnosti 9 zamítnuta již ve fázi první analýzy, protože společnost, i přes zaslání písemného upozornění na nedostatky, nebyla schopna prokázat, že splnila všechna kritéria. Pokud jde o ostatní tvrzení, je třeba poznamenat, že současné provádění inspekce na místě a nerespektování tříměsíční lhůty je vysvětleno skutečností, že toto řízení zahrnovalo velký počet vyvážejících výrobců a že ustanovení o výběru vzorku mohla být použita pouze s ohledem na výpočet dumpingu. Šetření proto obnášelo významnou a časově náročnou analýzu každé žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice. V každém případě se má za to, že současné provádění inspekcí na místě a nerespektování lhůt s sebou nenese žádné zjevné právní důsledky ani nepříznivé účinky, a jak již bylo závěrem uvedeno v předešlém šetření, platné vyjádření k zacházení jako v tržní ekonomice mohlo být za takových podmínek učiněno. Tyto požadavky byly proto zamítnuty.

(35)

Závěrem, tvrzení stěžovatele, že inspekce na místě ohledně žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice mohla být provedena v prostorách všech dotčených společností bylo zamítnuto z důvodů uvedených v 34. bodě odůvodnění výše.

(36)

Připomíná se, že individuální zacházení bylo přiznáno 18 společnostem, 13 z nich žádalo o zacházení jako v tržní ekonomice, ale nezískaly je, protože bylo zjištěno, že splnily veškeré požadavky na individuální zacházení, stanovené v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(37)

Tři společnosti, kterým nebylo přiznáno individuální zacházení, tvrdily, že jim buď nebyl poskytnut dostačující čas k předložení žádosti o zacházení jako v tržní ekonomice/individuální zacházení s ohledem na jejich pobočky, nebo že omezená činnost jejich poboček neopravňovala k potřebě požádat o platné zacházení jako v tržní ekonomice/platné individuální zacházení.

(38)

V případě těchto třech společností je třeba poznamenat, že původně nebyla ve lhůtě určené pro všechny společnosti předložena žádná žádost o zacházení jako v tržní ekonomice/individuální zacházení. Po první analýze byly tyto společnosti požádány, formou písemného upozornění na nedostatky, aby také předložily žádost v uvedené lhůtě s ohledem na jejich společnosti ve spojení, které jsou také činné v prodeji/výrobě dotyčného výrobku. Žádné takové žádosti však nebyly obdrženy a žádná dodatečná lhůta nemohla být poskytnuta, aby nebyly diskriminovány ty společnosti, které předložily příslušné informace v poskytnutých lhůtách. V tomto ohledu se poznamenává, že vzhledem ke složitosti případu, který zahrnuje velký počet společností, pro které musela být žádost o zacházení jako v tržní ekonomice/individuální zacházení individuálně přezkoumána a ustanovení o výběru vzorku, která musela být použita pro stanovení dumpingu, by poskytnutí prodloužení také zabránilo ukončení šetření v rámci lhůty. Navíc skutečnost, že činnost společnosti je omezená nezbavuje tuto společnost z prokázání, že splňuje příslušná kritéria. Tyto požadavky byly proto zamítnuty.

(39)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že výběr vzorku nebyl spravedlivý, protože byl založen pouze na uvažovaných objemech vývozu a že měl být zahrnut do vzorku, vezme-li se v úvahu vysoká přidaná hodnota výrobků, které vyvezl do Společenství.

(40)

Toto tvrzení bylo však zamítnuto, jelikož výběr společností zahrnutých do vzorku byl učiněn v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení, tj. na základě největšího reprezentativního objemu vývozu, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

(41)

Jiný vyvážející výrobce protestoval proti závěrům tím, že výslovně odmítl být zařazen do vzorku, takže nemohl být považován za spolupracující stranu. Společnost napřed tvrdila, že podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení musí být výběr vzorku učiněn se souhlasem stran, ponechávajíce jim tak možnost nebýt částí vzorku. Za druhé tvrdila, že podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení není inspekce na místě nezbytnou podmínkou pro prokázání, že společnost splňuje pět příslušných kritérií, a může jí i tak být uděleno zacházení jako v tržní ekonomice. Tvrdila, že toto je dokázáno skutečností, že zacházení jako v tržní ekonomice bylo přiznáno 22 společnostem, ale pouze u 7 společností byla provedena inspekce na místě. Závěrem společnost tvrdila, že měla obdržet oznámení o důsledcích nedostatečné spolupráce, tak jak je uvedeno v čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(42)

K prvnímu tvrzení se poznamenává, že podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení není souhlas stran nezbytnou podmínkou, jelikož článek stanoví, že závěrečný výběr zůstává na Komisi a že přednost by měla být dána pouze výběru vzorku po konzultaci a po souhlasu dotčených stran. Navíc byl výběr vzorku v tomto případě učiněn za konzultace čínských orgánů a během tohoto procesu se dotčená společnost opětovně vyjádřila, že si nepřeje být zahrnuta do vzorku, zejména proto, že by jí přijetí inspekce na místě způsobilo problémy. Závěrem se poznamenává, že společnost nepožádala o individuální přezkoumání podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

(43)

Druhé tvrzení bylo v souladu s článkem 18 základního nařízení shledáno neopodstatněným, protože odmítnutí poskytnout nezbytné informace, které se také týkají vyjádření k zacházení jako v tržní ekonomice, musí být považováno za nedostatečnou spolupráci. Společnosti bylo upřesněno, že zařazení do vzorku znamenalo vyplnění dotazníku a souhlas s přezkoumáním jejich odpovědí přímo na místě, což bylo touto společností odmítnuto. V každém případě se poznamenává, že i přes udělení zacházení jako v tržní ekonomice společnosti, by odmítnutí zařazení do vzorku, nepředložení vyplněného dotazníku podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení a odmítnutí inspekce na místě, znamenalo, že musí být použita ustanovení článku 18 základního nařízení. Poslední tvrzení společnosti musí být také zamítnuto, protože důsledky nedostatečné spolupráce byly jasně vysvětleny v odstavci 8 oznámení o zahájení šetření.

(44)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, obecná metodologie užívaná pro stanovení běžné hodnoty, jak je uvedena v 31. až 40. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzuje.

(45)

Vyvážejí výrobci, kterým bylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice tvrdili, že ve výpočtu běžné hodnoty se vyskytly určité administrativní chyby, nebo vznesli námitku proti metodologii používané pro hodnocení úprav, které se považovaly za nezbytné. Tyto záležitosti byly znovu přezkoumány a tam, kde to bylo nutné, byly učiněny nezbytné úpravy.

(46)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že byl porušen čl. 2 odst. 7 základního nařízení, protože před zavedením prozatímních opatření nebyly informovány o výběru jiné srovnatelné země, než která byla uvedena v oznámení o zahájení šetření. Dále tvrdily, že nebyly uvědomeny o neexistenci spolupráce žádného výrobce v Mexiku (srovnatelné zemi navržené v zahajovací fázi), a proto nebyly schopny poskytnout Komisi pomoc při výběru alternativní země.

(47)

V tomto ohledu je třeba v prvním řadě poznamenat, že čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení stanoví, že strany by měly být krátce po zahájení šetření informovány o třetí uvažované zemi s tržní ekonomikou. V tomto případě bylo krátce po zahájení za srovnatelnou zemi stále považováno Mexiko a strany byly vyzvány k připomínkám ohledně tohoto výběru. V počáteční fázi šetření opravdu neexistoval žádný náznak toho, že by mohlo dojít k nespolupráci ze strany výrobce z Mexika. Pouze v pozdější fázi jasně vyplynulo, že z důvodu nespolupráce musí být vybrána jiná země.

(48)

Navíc čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení nestanoví, že strany by měly pomáhat Komisi s výběrem vhodné srovnatelné země.

(49)

A konečně, zúčastněné strany byly informovány o prozatímních závěrech včetně údajů o prozatímně vybrané srovnatelné zemi, tj. Turecku, a byla jim poskytnuta příležitost k podání připomínek. Nebyla obdržena žádná připomínka, že by Turecko v tomto případě nemohlo být považováno za vhodnou srovnatelnou zemi. Proto se má za to, že nedošlo k žádnému porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení a závěry uvedené ve 44. až 48. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(50)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, obecná metodologie užívaná pro stanovení běžné hodnoty, jak je uvedena ve 49. až 50. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzuje.

(51)

Dva vyvážející výrobci tvrdili, že požadavky pro stanovení vývozní ceny, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 9 základního nařízení, nebyly splněny a že jakékoli úpravy vývozní ceny, pokud byly prodeje do Společenství uskutečněny přes společnosti ve spojení se sídlem ve třetí zemi, by měly raději být provedeny za použití ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(52)

V tomto ohledu se potvrzuje, že ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení a konkrétněji písmene i) uvedeného odstavce, byla opravdu použita, jak se uvádí v 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(53)

Vyvážejí výrobci, kterým bylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, tvrdili, že ve výpočtu vývozní ceny se vyskytly určité administrativní chyby, nebo vznesli námitku proti metodologii používané pro hodnocení některých úprav, které se považovaly za nezbytné. Tyto záležitosti byly znovu přezkoumány a tam, kde to bylo třeba, byly učiněny nezbytné úpravy.

(54)

Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku, kterému bylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, tvrdil, že úpravy učiněné podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení s ohledem na prodeje do Společenství přes jeho pobočku se sídlem ve třetí zemi nebyly uznány, jelikož dotčená pobočka představovala pouze funkci vývozního oddělení. Dále se tvrdilo, že i přestože je učiněna úprava, neměla by v žádném případě být omezena na běžnou provizní sazbu placenou obchodním zástupcům, kteří nejsou ve spojení. Další dva vyvážející výrobci také tvrdili, že by úprava měla být omezena na přímé prodejní výdaje.

(55)

V tomto ohledu šetření objevilo, že činnosti vykonávané dotčenými obchodními pobočkami překračovaly činnosti běžně přikládané vývozci vývozním oddělením a měly by být spíše srovnávány s těmi, které jsou ponechány obchodnímu zástupci pracujícímu na základě provize v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

(56)

Má se tudíž za to, že si strana ve spojení způsobila náklady, které účinně snižují částky obdržené od vývozců, a které by tedy měly být odečteny od ceny zaplacené prvním nezávislým kupcem ve Společenství.

(57)

Uvádí se, že další dva vyvážející výrobci, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako výše zmiňovaní vyvážející výrobci, sdílí názor Komise, že úprava by za účelem spravedlivého srovnání (viz 51. bod odůvodnění) měla být učiněna podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

(58)

Má se tedy za to, že částka úpravy byla vypočítána zcela v souladu s ustanoveními čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, tj. na základě obchodní přirážky společnosti ve spojení. Obchodní přirážka v tomto případě byla vypočítána jako by byla skutečnou prodejních, správních a režijních nákladů (SGA) společností ve spojení a přiměřenou částkou zisku, a neměla by být omezena na pouhé prodejní výdaje. Tvrzení dotčených vyvážejících vývozců byla proto zamítnuta.

(59)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že úprava týkající se nesplaceného DPH byla neprávoplatná a založená na chybném pochopení systému. Někteří další vyvážející výrobci, včetně toho, který souhlasil se zásadou úpravy, vznesli námitku proti metodologii používané pro vypočítání úpravy a požadovali, aby úprava byla založena na skutečné částce nesplaceného DPH.

(60)

První tvrzení bylo zamítnuto, protože nebylo odůvodněné a nebyly poskytnuty žádné další materiály, které by potvrdily skutečnost, že úprava je založena na chybném pochopení.

(61)

Pokud jde o tvrzení, že by se měly používat skutečné částky, které byly v mnoha případech buď vyvážejícími výrobci nepředloženy, nebo nebyly přiměřeně podpořeny údaji, a nemohly tedy být zohledněny. Tyto požadavky byly proto zamítnuty.

(62)

Po připomínkách několika stran se vysvětluje, že tam, kde je to nutné, byly ceny obdobných typů výrobků prodávaných na domácím trhu v Turecku, které byly použity pro stanovení běžné hodnoty, upraveny v zájmu zajištění spravedlivého srovnání s typy výrobků, které dotčení čínští výrobci vyváželi do Společenství v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení. Tyto úpravy byly učiněny na základě přiměřeného odhadu tržní hodnoty těchto rozdílů. V případě obou společností musela být úprava učiněná v prozatímní fázi přezkoumána, aby lépe zobrazovala jejich individuální situaci a obdobně byla také přezkoumána příslušná rozpětí.

(63)

Dvě ze tří společností, kterým bylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, tvrdily, že jejich vztah vybudovaný během individuálního zacházení již neodráží skutečnost, s odůvodněním, že krátce po individuálním zacházení bylo akcionářské spojení mezi všemi třemi společnostmi zrušeno, jelikož všechny dotčené podíly byly prodány nezávislým osobám. Společnosti proto tvrdily, že tato nová situace by měla být zohledněna, a protože již nadále nemohou být považovány za společnosti ve spojení, každé z nich by mělo být přiděleno individuální dumpingové rozpětí odrážející její vlastní situaci.

(64)

Šetření však odhalilo, že vztah mezi dotčenými společnostmi během individuálního zacházení ve skutečnosti sestávalo z více než pouhého akcionářského spojení. Bylo skutečně prokázáno, že kromě tohoto spojení měly tyto tři společnosti navíc stejné členy svých příslušných představenstev. Fakt, že společnosti sdílely stejné členy představenstva posílilo vztah, který existoval prostřednictvím akcionářského spojení.

(65)

Z těchto důvodů se došlo k závěru, že tyto společnosti byly během individuálního zacházení považovány za společnosti ve spojení. I když se situace krátce po individuálním zacházení údajně změnila, bylo by to v každém případě příliš brzy, aby se dospělo k závěru, že jsou tyto změny trvalé povahy. S ohledem na povahu vybudovaného vztahu během individuálního zacházení, nemohlo být vyloučeno riziko obcházení prostřednictvím společnosti s nejnižším uloženým clem. Dále se uvádí, že z důvodu, že tento vztah mohl ovlivnit závěry pro individuální zacházení, jakékoli změny ve vztahu následující po individuálním zacházení nemohou být považovány za relevantní.

(66)

Proto se dospělo k závěru, že tvrzení těchto společností musí být zamítnuta.

(67)

Kromě toho několik zúčastněných stran vzneslo námitku ke správnému použití ustanovení o výběru vzorku. Jelikož tři společnosti, které byly zařazeny do vzorku a kterým bylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, byly shledány společnostmi ve spojení, tvrdí se, že tvoří jediný celek, a proto jejich dumpingové rozpětí nemůže představovat platný průměr s ohledem na znění čl. 9 odst. 6 základního nařízení. To je založeno na skutečnosti, že tento článek odkazuje na vážené průměrné dumpingové rozpětí stanovené pro strany zařazené do vzorku, tudíž by dumpingové rozpětí mělo být nezbytně založeno na nálezech zjištěných pro více než jednu společnost. Byl učiněn odkaz na zprávu odvolacího orgánu WTO ve věci ES-Indie týkající se ložního prádla (3), kde se dospělo k závěru, že vážený průměr by měl nezbytně odkazovat na více než jednu společnost.

(68)

V tomto ohledu je třeba uvést, že závěry odvolacího orgánu, ke kterým se dospělo v odlišné souvislosti, zejména závěry týkající se čl. 2.2.2 bodu ii) antidumpingové dohody, a v odlišné věci, nejsou přímo použitelné v tomto určitém případě. Za druhé, tvrzení musí být zamítnuto, protože ve stávajícím případě je vážený průměr vzorku založen na vlastní běžné hodnotě a vývozních cenách každé společnosti a tyto společnosti netvoří jediný celek. Pouze po stanovení tří individuálních rozpětí se vážený průměr těchto rozpětí vypočítal pro společnosti ve spojení, aby se s ohledem na jejich vztah zabránilo tomu, že společnosti uskuteční veškerý svůj vývoz prostřednictvím společnosti, pro kterou bylo stanoveno nejnižší dumpingové rozpětí. Dále se uvádí, že čl. 9 odst. 6 základního nařízení výslovně nevylučuje použití dumpingového rozpětí stanoveného pro strany ve spojení zařazené do vzorku. Tyto požadavky byly proto zamítnuty.

(69)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, metodologie použitá ke stanovení dumpingových rozpětí týkajících se společností, kterým bylo přiznáno individuální zacházení, jak je stanoveno v 57. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzuje.

(70)

Na základě výše uvedeného jsou konečná dumpingová rozpětí, vyjádřená jako procentní podíl nezaplaceného cla ceny CIF na hranicích Společenství, následující:

(71)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry uvedené v 59. až 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(72)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se prozatímní závěry týkající se výroby ve Společenství, jak jsou uvedeny v 62. a 63. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(73)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že neexistovala dostatečná podpora většinového podílu výroby ve Společenství. Tvrdila, že jedna společnost prodělala během šetření bankrot, a proto by neměla být brána v úvahu při definici výrobního odvětví Společenství. Dále také tvrdila, že jeden výrobce dovážel dotyčný výrobek během posuzovaného období, a měl by proto být vyloučen z výrobního odvětví Společenství podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení.

(74)

Je nezbytné uvést, že jeden z výrobců ze Společenství, který podléhá soudnímu řízení, během období šetření nadále pokračoval ve výrobě a v současnosti nadále v této výrobě pokračuje. Proto byla tato společnost zahrnuta do definice výrobního odvětví Společenství. Šetření potvrdilo, že žádná společnost zahrnutá do výrobního odvětví Společenství nedovážela dotyčný výrobek během období šetření. Dovážely však šedý výrobek, tj. surovinu pro HOTPNV. Proto by měla být tato tvrzení zamítnuta.

(75)

Protože nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzuje se definice výrobního odvětví Společenství, jak je uvedena v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se výpočet spotřeby Společenství, jak je uveden v 65. a 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(77)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se výpočet objemu a podílu uvedeného dovozu, jak je uveden v 67. a 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(78)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se výpočet cen dovozu a cenových podbízení, jak je uveden v 69. až 71. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(79)

Připomíná se, že v 98. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla Komise prozatímně k závěru, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení.

(80)

Žádná ze zúčastněných stran nezpochybnila čísla nebo jejich výklad týkající se situace ve výrobním odvětví Společenství uvedené v 72. až 98. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Proto se závěry uvedené v těchto bodech odůvodnění prozatímního nařízení potvrzují a dochází se k závěru, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení.

(81)

Kromě jiných faktorů zkoumaných v prozatímním nařízení byla zkoumána také vývozní výkonnost výrobního odvětví Společenství. V tomto ohledu bylo zjištěno, že vývozní prodeje výrobního odvětví Společenství zůstávají stabilní po celé období přibližně na 25 milionech běžných metrů. Je třeba poznamenat, že tento vývoz se týká výrobku užívaného pro podšívky, prodávaného za výrazně nižší cenu. Zároveň byl během období šetření prodáván sortiment vyvážený všemi výrobními odvětvími EU-25 za cenu o 270 % vyšší než dovoz z Číny. V každém případě byly pro stanovení údajů o zisku vzaty v úvahu pouze prodeje uskutečněné na trhu Společenství, proto tyto údaje nejsou vývozní výkonností ovlivněny. Z výše uvedených důvodů je možné dojít k závěru, že vývoz ze Společenství nezpůsobil výrobnímu odvětví Společenství újmu. Kromě toho, pokud se vezme v úvahu dovoz ze všech dalších třetích zemí, byly ceny v průměru stále vyšší než ceny z ČLR. Na základě výše uvedeného, a protože nebyly předloženy žádné připomínky týkající se příčinné souvislosti, se potvrzují závěry uvedené v 99. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(82)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zájmu výrobního odvětví Společenství a ostatních výrobců ve Společenství, potvrzují se závěry uvedené ve 112. až 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(83)

Od dovozců/uživatelů, kteří nejsou ve spojení, bylo obdrženo několik stanovisek. Stranám, které o to požádaly, byla také zaručena slyšení. Tvrzení dovozců se shodovala s tvrzeními uživatelů a jsou projednávána v 87. až 90. bodě odůvodnění níže. Je třeba uvést, že celková množství dovezená z Číny dovozci, kteří se přihlásili, jsou zanedbatelná a představují pouze přibližně 2 % celkového dovozu z Číny uskutečněných během období šetření. Zbývajících 98 % na opatření nereagovala.

(84)

Protože nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu dovozců, kteří nejsou ve spojení, potvrzují se závěry uvedené ve 119. až 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(85)

Protože nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zájmu dodavatelů ze Společenství, potvrzují se závěry uvedené v 122. až 125. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(86)

Připomíná se, že devět uživatelů předložilo zodpovězený dotazník, přičemž pouze jeden z těchto uživatelů dovážel dotyčný výrobek (127. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Po uložení prozatímních opatření však podali připomínky čtyři uživatelé, kteří dosud v šetření nevystupovali. Dva z nich vyrábějí vlákna pro bytovou dekoraci. Všichni dovážejí dotyčný výrobek z ČLR. Vezmeme-li v úvahu, že toto odvětví je velmi roztříštěné, jejich reprezentativnost se odhaduje na méně než 2 %.

(87)

Uživatelé, kteří vyrábějí oděvy tvrdili, že jejich činnost je nyní ve vážném ohrožení, protože dovoz již hotových oděvů z ČLR se objevuje na trhu Společenství za velmi nízké ceny, zatímco oni musí vyrábět za daleko vyšších nákladů. Navíc by museli platit vysoké antidumpingové clo za dovoz dotyčného výrobku, který je surovinou pro jejich výrobu. Tvrdí, že mohou prodávat zákazníkům hotové výrobky za nepatrně vyšší ceny, jelikož jsou mnohem pružnější a mohou v krátké době doručit menší množství. Tvrdí však, že s přihlédnutím ke stávajícím tržním podmínkám, kdy na trh vstupují levné oděvy, a k antidumpingovým clům na surovinu, by nebyli schopni udržet výrobu ve Společenství, a museli by tedy zastavit provoz svých výrobních míst.

(88)

Je třeba uvést, že tito oděvní výrobci patří mezi malé a střední podniky. Nacházejí se pod obrovským tlakem z důvodu silně rostoucího dovozu hotových výrobků, které jsou mimo jiné výsledkem zrušení textilní kvóty ze dne 1. ledna 2005. Navíc díky clům vzrostly surovinové náklady. Ačkoli je pravda, že již tak tísnivá situace v oděvním odvětví by mohla navíc být zhoršena antidumpingovým clem na HOTPNV, je zřejmé, že hlavní tlak na tyto společnosti je vytvářen dovozem oděvů z ČLR.

(89)

Někteří uživatelé tvrdili, že také odvětví, která vyvíjejí činnost v oblasti barvení a potisků, by mohla být postižena, pokud by díky clu již nemělo být do Společenství dováženo textilní zboží. Také tvrdili, že by mohlo být postiženo vysoce moderní textilní zařízení dodávané do Společenství, protože by díky clu poklesla textilní výroba v ČLR.

(90)

Jak je nicméně uvedeno ve 128. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je pravděpodobné, že dovoz z ČLR bude i nadále vstupovat na trh za spravedlivé ceny bez dumpingu a že k dispozici zůstanou jiné nedumpingové zdroje, s přihlédnutím ke skutečnosti, že více než 30 % spotřeby Společenství představuje dovoz ze třetích zemí (vyjma ČLR). Navíc, když pomyslíme na skutečnost, že mnoha vyvážejícím výrobcům byla přiznána antidumpingová celní sazba ve výši 14,1 % a že HOTPNV je pouze částí výrobních nákladů uživatelů, nárůst nákladů by jen stěží byl podstatný. Je třeba také poznamenat, že údajně tísnivá situace, ve které se zdají být některé společnosti, vypadá, že je způsobena zejména dovozem hotových oděvů z ČLR, a neuložení antidumpingových opatření by se nezaměřovalo na tuto specifickou otázku. V tomto ohledu je třeba také připomenout, že se přihlásili uživatelé, kteří představují malé množství dovozu, zatímco ze strany velké většiny nebyly během šetření obdrženy žádné připomínky.

(91)

Protože nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu uživatelů, potvrzují se závěry uvedené ve 126. až 128. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(92)

Vzhledem k závěrům uvedeným v prozatímním nařízení, jak stanoví 129. až 131. bod odůvodnění prozatímního nařízení, a s přihlédnutím ke stanoviskům předloženým různými stranami, se dospělo k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody, proč nezavést konečné antidumpingové clo vůči dumpingovému dovozu HOTPNV pocházejícího z ČLR.

(93)

Na základě metodologie objasněné v 132. až 135. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byla pro účely stanovení úrovně opatření vypočtena úroveň pro odstranění újmy.

(94)

Při výpočtu rozpětí újmy v prozatímním nařízení, byl cílový zisk pro výrobní odvětví Společenství stanoven na 8 %, což je úroveň, které mohlo být snadno dosaženo výrobním odvětvím tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. při absenci dumpingového dovozu, a které bylo dosaženo v letech 1998 a 1999 před tím, než čínský vývoz začal způsobovat potíže (134. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(95)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že stanovení cílového zisku 8 % na základě let 1998 a 1999 by nebylo vhodné. Tato strana tvrdila, že vzhledem k tomu, že zisková rozpětí byla mnohem nižší již v roce 2000, který byl prvním rokem posuzovaného období, kdy se účinky dumpingového dovozu nedaly ještě zcela jasně pociťovat, měla by se tato zisková rozpětí považovat za cílový zisk. Je třeba však připomenout, že podíl dovozu z ČLR na trhu byl vysoký již v roce 2000 – dosahoval 18,2 % – (67. bod odůvodnění prozatímního nařízení) a výrobní odvětví Společenství již začala pociťovat tísnivou situaci. Z tohoto důvodu se ke stanovení cílového zisku považuje za vhodné odkazovat na stabilnější období v minulosti, kterého by výrobní odvětví Společenství mohlo dosáhnout v případě absence dumpingového dovozu.

(96)

Protože nebyly předloženy žádné nové připomínky k této otázce, potvrzuje se metodologie uvedená ve 132. až 135. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(97)

S ohledem na výše uvedené a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo na úrovni dumpingových rozpětí a úrovni rozpětí újmy vypočítané ve všech případech, kde jsou tyto úrovně nižší než zjištěná dumpingová rozpětí.

(98)

Na základě výše uvedených skutečností jsou konečná cla stanovena takto:

(99)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě nálezů tohoto šetření. Proto odrážejí stav těchto společností zjištěný v průběhu šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyráběných konkrétně uvedenými společnostmi. Dovezené výrobky vyráběné libovolnou jinou společností, která není výslovně uvedena ve výkonné části tohoto nařízení s udáním názvu a adresy, včetně právnických osob spřízněných s osobami výslovně uvedenými, nemohou využívat uvedené sazby a podléhají celním sazbám platným pro „všechny ostatní společnosti“.

(100)

Jakýkoliv požadavek na použití těchto individuálních sazeb antidumpingového cla (například po změně názvu hospodářského subjektu nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba adresovat Komisi (4) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména o všech změnách v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, v souvislosti například se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení příslušně pozměněno formou aktualizace seznamu společností, které využívají individuální celní sazby.

(101)

Vzhledem k velikosti zjištěných dumpingových rozpětí a vzhledem k úrovni podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství je považováno za nezbytné, aby částky zajištěné v rámci prozatímního antidumpingového cla, které ukládá prozatímní nařízení, byly vybrány podle sazby konečného cla. V případech, kdy jsou konečná cla vyšší než prozatímní cla, měly by se vybrat s konečnou platností pouze částky zajištěné ve výši prozatímních cel, zatímco částky, které převyšují konečné sazby antidumpingových cel, by se měly uvolnit,

—

během období šetření (od 1. dubna 2003 do 31. března 2004) nevyvážel do Společenství výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

—

není ve spojení s žádnými vývozci nebo výrobci v Čínské lidové republice, na které se vztahují antidumpingová opatření uložená tímto nařízením,

—

ve skutečnosti vyvážel dotyčný výrobek do Společenství po období šetření, na kterém jsou opatření založena, nebo vstoupil do neodvolatelné smluvní podmínky vyvážet významné množství do Společenství,

European Commission

Directorate-General for Trade

Direction B

Office J-79 5/16

B-1049 Brussels.

16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/17

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/19

(1)

Dle článku 10 nařízení (ES) č. 1784/2003 se při dovozu produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení účtují sazby cel společného celního sazebníku. Avšak u produktů uvedených v odstavci 2 stejného článku je dovozní clo rovno intervenční ceně platné pro dovoz těchto produktů, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF použitelnou pro jejich dodávku. Toto clo nicméně nemůže překročit sazbu cla společného celního sazebníku.

(2)

Na základě čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 1784/2003 se dovozní ceny CIF vypočítávají na základě reprezentativních cen platných pro dotyčný produkt na světovém trhu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1249/96 stanovilo prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1784/2003, které se týká dovozních cel v odvětví obilovin.

(4)

Dovozní cla zůstávají v platnosti, dokud nejsou stanoveny a nevstoupí v platnost nové sazby.

(5)

S cílem umožnit normální fungování režimu dovozních cel je třeba tato cla vypočítávat na základě reprezentativní tržní sazby zjištěné během daného období.

(6)

Použití nařízení (ES) č. 1249/96 vede ke stanovení dovozních cel podle přílohy tohoto nařízení,

16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/22

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1462/2005 (2) stanovilo vývozní náhrady pro bílý a surový cukr vyvážený v nezměněném stavu.

(2)

Vzhledem k tomu, že údaje, které má Komise v současné době k dispozici jsou odlišné od údajů v době přijetí nařízení (ES) č. 1462/2005, měly by se tyto náhrady pozměnit,

16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/24

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1138/2005 ze dne 15. července 2005, kterým bylo vyhlášeno stálé nabídkové řízení ke stanovení vývozních dávek a/nebo vývozních náhrad pro bílý cukr (2), pro hospodářský rok 2005/06, vyžaduje, aby pro vývoz tohoto cukru do některých třetích zemí byla vyhlášena dílčí nabídková řízení.

(2)

V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1138/2005 je případně třeba stanovit maximální výši náhrady pro příslušné dílčí nabídkové řízení, a to zejména s ohledem na současný stav a předpokládaný vývoj trhu s cukrem ve Společenství a světového trhu s cukrem.

(3)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

16.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/25

(1)

Článek 31 nařízení (ES) č. 1255/1999 stanovuje, že rozdíl mezi cenami výrobků vyjmenovaných v článku 1 uvedeného nařízení v mezinárodním obchodě a cenami těchto výrobků v rámci Společenství lze vyrovnat vývozní náhradou v rozmezí, které vyplývá z dohod uzavřených podle článku 300 smlouvy.

(2)

V souladu s nařízením (ES) č. 1255/1999 se při určování náhrad u výrobků vyjmenovaných v článku 1 výše uvedeného nařízení, vyvážených v přirozeném stavu, musí brát v úvahu:

(3)

V souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení (ES) č. 1255/1999 by se měly při stanovování cen v rámci Společenství brát v úvahu skutečné ceny, které jsou pro vývoz nejvýhodnější, a při stanovování cen v mezinárodním obchodě by se měly brát v úvahu zejména:

(4)

V souladu s čl. 31 odst. 3 nařízení (ES) č. 1255/1999 může být s ohledem na situaci na světových trzích nebo na konkrétní požadavky určitých trhů zapotřebí rozlišit náhradu u výrobků vyjmenovaných v článku 1 uvedeného nařízení podle místa určení.

(5)

V souladu s čl. 31 odst. 3 nařízení (ES) č. 1255/1999 by se měl stanovit seznam výrobků, pro něž jsou poskytovány vývozní náhrady, a výše těchto náhrad alespoň jednou za čtyři týdny; výše náhrady však může zůstat na stejné úrovni déle než čtyři týdny.

(6)

V souladu s článkem 16 nařízení Komise (ES) č. 174/1999 ze dne 26. ledna 1999, kterým se stanoví zvláštní prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 804/68, pokud jde o vývozní licence a vývozní náhrady pro mléko a mléčné výrobky (2), se náhrada pro slazené mléčné výrobky rovná součtu dvou složek; přičemž první je určena k tomu, aby se přihlédlo k množství mléčných výrobků, a vypočítá se vynásobením základní výše náhrady obsahem mléčných výrobků v dotyčném produktu; druhá je určena k tomu, aby se přihlédlo k množství přidané sacharózy, a vypočítá se tak, že se základní výše náhrady platná v den vývozu pro produkty, které jsou vyjmenované v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů s cukrem (3), vynásobí obsahem sacharózy v celém produktu, tato druhá složka se však použije pouze tehdy, pokud byla přidaná sacharóza vyrobena z cukrové řepy nebo cukrové třtiny sklizené ve Společenství.

(7)

Nařízení Komise (EHS) č. 896/84 (4) obsahuje dodatečná ustanovení o poskytování náhrad při změnách hospodářského roku; tato ustanovení umožňují rozlišit náhrady podle data výroby produktů.

(8)

Při výpočtu náhrady pro tavené sýry je nezbytné stanovit, že v případě přidání kaseinu a/nebo kaseinátů se takové přidané množství nebere v úvahu.

(9)

Při určování produktů a oblastí způsobilých pro náhrady je vhodné vzít v úvahu na jednu stranu skutečnost, že postavení určitých produktů Společenství na trhu neopodstatňuje podporování jejich vývozu, a na druhou stranu to, že zeměpisná blízkost některých oblastí by mohla usnadnit odklon obchodu a zneužití.

(10)

Z použití výše uvedených pravidel na současnou situaci na trhu s mlékem, zejména na ceny mléčných výrobků ve Společenství a na světovém trhu, vyplývá, že náhrady by měly být stanoveny v příloze tohoto nařízení.

(11)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,