6.8.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 205/3

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1292/2005

ze dne 5. srpna 2005,

kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o výživu zvířat

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (1), a zejména na čl. 23 první odstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení (ES) č. 999/2001 stanoví pravidla týkající se zkrmování bílkovin získaných ze zvířat s cílem zabránit šíření přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) na zvířata.

(2)

Uvedené nařízení zakázalo používání některých živočišných bílkovin při krmení farmových zvířat, protože tyto bílkoviny buď mohou potenciálně obsahovat nákazu TSE, nebo by mohly ohrozit zjištění malých množství bílkovin potenciálně infikovaných TSE v krmivech. Stanovilo také nulovou toleranci zakázaných složek živočišného původu v krmivech.

(3)

Směrnice Komise 2003/126/ES ze dne 23. prosince 2003, kterou se stanoví analytická metoda identifikace složek živočišného původu pro úřední kontrolu krmiv (2), stanoví, že při úřední analýze krmiv, která se provádí za účelem úřední kontroly přítomnosti, identifikace nebo odhadu množství složek živočišného původu v krmivech, je třeba postupovat v souladu s uvedenou směrnicí. Zkoušky odborné způsobilosti laboratoří prováděné v souladu s uvedenou směrnicí Ústavem pro referenční materiály a měření působícím při Komisi (IRMM-JRC) ukázaly, že práce laboratoří při zjišťování malých množství bílkovin získaných ze savců v krmivech se výrazně zlepšila.

(4)

Toto zlepšení práce laboratoří mělo za následek zjištění náhodné přítomnosti kostních fragmentů zejména v hlíznatých a kořenových plodinách. Vědecké poznatky ukázaly, že kontaminaci těchto plodin kostními fragmenty přítomnými v půdě se nelze vyhnout. Zásilky kontaminovaných hlíznatých a kořenových plodin je třeba neškodně odstranit v souladu se směrnicí Rady 95/53/ES ze dne 25. října 1995, kterou se stanoví zásady organizace úředních kontrol v oblasti výživy zvířat (3), a v důsledku toho musí být tyto zásilky často zničeny. S cílem zabránit nepřiměřenému používání uvedené směrnice by měly mít členské státy možnost posoudit riziko přítomnosti složek živočišného původu v hlíznatých a kořenových plodinách, než uváží, že jde o porušení zákazu vztahujícího se na krmiva.

(5)

Ve dnech 25. a 26. května 2000 aktualizoval Vědecký řídící výbor svoji zprávu a stanovisko k nezávadnosti hydrolyzovaných bílkovin vyrobených z kůží přežvýkavců, přijaté během jeho zasedání ve dnech 22. a 23. října 1998. Podmínky, za kterých mohou být hydrolyzované bílkoviny považovány podle uvedeného stanoviska za bezpečné, jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (4). Od 1. května 2004 se tyto podmínky používají také na hydrolyzované bílkoviny dovážené ze třetích zemí. Krmení přežvýkavců hydrolyzovanými bílkovinami vyrobenými z kůží a kožešin přežvýkavců by proto nadále nemělo být zakázáno.

(6)

Vědecký řídící výbor ve svém stanovisku ze dne 17. září 1999 o recyklaci v rámci téhož druhu a opětně ve svém stanovisku ze dne 27. a 28. listopadu 2000 o vědeckých předpokladech zákazu používání živočišných bílkovin v krmivech pro všechny druhy farmových zvířat uvedl, že neexistuje důkaz o přirozeném výskytu TSE u nepřežvýkavých farmových zvířat chovaných za účelem produkce potravin, jako jsou prasata a drůbež. Navíc vzhledem k tomu, že kontroly zákazu živočišných bílkovin jsou založeny na zjišťování kostí a svalových vláken v krmivech, neměly by krevní produkty a hydrolyzované bílkoviny získané z nepřežvýkavců ohrozit kontroly přítomnosti bílkovin potenciálně infikovaných TSE. Omezení týkající se krmení farmových zvířat krevními produkty a hydrolyzovanými bílkovinami získanými z nepřežvýkavců by proto měla být zmírněna.

(7)	Měly by být jasně vysvětleny podmínky přepravy, skladování a balení volně ložených krmiv obsahujících zpracované živočišné bílkoviny.

(8)	Pro udržení nebo zlepšení kvality úředních kontrol by měla být průběžně vyhodnocována odborná kvalifikace laboratorního personálu a mělo by být prováděno jeho školení.

(9)	Nařízení (ES) č. 999/2001 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. Z praktických důvodů a v zájmu přehlednosti je vhodné nahradit celou pozměněnou přílohu IV.

(10)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha IV nařízení (ES) č. 999/2001 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. září 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. srpna 2005.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise

(1) Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 260/2005 (Úř. věst. L 46, 17.2.2005, s. 31).

(2) Úř. věst. L 339, 24.12.2003, s. 78.

(3) Úř. věst. L 265, 8.11.1995, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/46/ES (Úř. věst. L 234, 1.9.2001, s. 55).

(4) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 416/2005 (Úř. věst. L 66, 12.3.2005, s. 10).

PŘÍLOHA

Příloha IV nařízení (ES) č. 999/2001 se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA IV

KRMIVA

I. Rozšíření zákazu podle čl. 7 odst. 1

Zákaz podle čl. 7 odst. 1 se rozšiřuje na krmení:

farmových zvířat, s výjimkou masožravých kožešinových zvířat, těmito látkami:

i)	zpracovanými živočišnými bílkovinami,

ii)	želatinou pocházející z přežvýkavců,

iii)	krevními produkty,

iv)	hydrolyzovanými bílkovinami,

v)	difosforečnanem vápenatým a trifosforečnanem vápenatým živočišného původu (‚difosforečnan vápenatý a trifosforečnan vápenatý‘),

vi)	krmivy obsahujícími bílkoviny uvedené v podbodech i) až v);

b)	přežvýkavců živočišnými bílkovinami a krmivy obsahujícími tyto bílkoviny.

II. Odchylky od zákazů podle čl. 7 odst. 1 a 2 a zvláštní podmínky pro používání těchto odchylek

Zákazy podle čl. 7 odst. 1 a 2 se nevztahují na:

krmení farmových zvířat bílkovinami uvedenými v podbodech i), ii), iii) a iv) a krmivy získanými z těchto bílkovin:

i)	mléko, mléčné výrobky a mlezivo,

ii)	vejce a výrobky z vajec,

iii)	želatina získaná z nepřežvýkavců,

iv)	hydrolyzované bílkoviny získané z částí nepřežvýkavců a z kůží a kožešin přežvýkavců;

krmení nepřežvýkavých farmových zvířat bílkovinami uvedenými v podbodech i), ii) a iii) a produkty získanými z těchto bílkovin:

i)	rybí moučka, v souladu s podmínkami podle bodu B,

ii)	difosforečnan vápenatý a trifosforečnan vápenatý, v souladu s podmínkami podle bodu C,

iii)	krevní produkty získané z nepřežvýkavců v souladu s podmínkami podle bodu D;

c)	krmení ryb krevní moučkou získanou z nepřežvýkavců v souladu s podmínkami podle bodu D;

krmení farmových zvířat hlíznatými a kořenovými plodinami a krmivy obsahujícími tyto produkty po zjištění kostních fragmentů mohou členské státy povolit, jestliže posouzení rizika dopadlo příznivě. Při posuzování rizika se bere do úvahy alespoň množství a možný zdroj kontaminace a konečné místo určení zásilky.

Na použití rybí moučky uvedené v bodě A písm. b) podbodě i) a krmiv obsahujících rybí moučku při krmení nepřežvýkavých farmových zvířat se vztahují tyto podmínky (nepoužitelné na krmení masožravých kožešinových zvířat):

a)	rybí moučka se vyrábí ve zpracovatelských zařízeních zabývajících se výhradně přípravou rybích výrobků;

b)	před propuštěním do volného oběhu ve Společenství je každá zásilka dovezené rybí moučky mikroskopicky analyzována v souladu se směrnicí Komise 2003/126/ES;

krmiva obsahující rybí moučku se vyrábějí v zařízeních, která nevyrábějí krmiva pro přežvýkavce a která jsou schválena k tomuto účelu příslušným orgánem.

Odchylně od písmena c):

se zvláštní schválení nepožaduje při produkci kompletních krmiv z krmiv obsahujících rybí moučku v hospodářstvích s vlastní přípravou krmiv, jestliže:

—	jsou registrována příslušným orgánem,

—	chovají pouze nepřežvýkavce,

—	vyrábějí kompletní krmiva pouze pro použití ve stejném hospodářství a

—	krmiva obsahující rybí moučku používaná při produkci obsahují méně než 50 % hrubých bílkovin,

ii)

výroba krmiv pro přežvýkavce v zařízeních, která rovněž produkují krmiva obsahující rybí moučku pro jiné živočišné druhy, může být schválena příslušným orgánem za těchto podmínek:

—	volně ložená a balená krmiva pro přežvýkavce se uchovávají v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se volně ložená rybí moučka a volně ložená krmiva obsahující rybí moučku uchovávají při skladování, přepravě a balení,

—	krmiva pro přežvýkavce se vyrábějí v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se vyrábějí krmiva obsahující rybí moučku,

—	záznamy o nákupu a použití rybí moučky a prodeji krmiv obsahujících rybí moučku jsou příslušnému orgánu k dispozici po dobu nejméně pěti let a

—	provádějí se rutinní testy krmiv pro přežvýkavce, které zajišťují, aby v nich nebyly přítomny zakázané bílkoviny, včetně rybí moučky;

d)	Na etiketě a v průvodním dokladu ke krmivům obsahujícím rybí moučku jsou zřetelně uvedena slova: ‚obsahuje rybí moučku – není určeno pro krmení přežvýkavců‘.

Volně ložená krmiva obsahující rybí moučku se přepravují dopravními prostředky, které současně nepřepravují krmiva pro přežvýkavce. Je-li dopravní prostředek následně použit pro přepravu krmiv pro přežvýkavce, je důkladně vyčištěn v souladu s postupem schváleným příslušným orgánem, aby bylo zabráněno křížové kontaminaci.

Používání a skladování krmiv obsahujících rybí moučku je zakázáno v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci.

Odchylně od této podmínky může příslušný orgán povolit používání a skladování krmiv obsahujících rybí moučku v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci, je-li tento orgán přesvědčen, že jsou v daném hospodářství přijata opatření zabraňující tomu, aby byla krmiva obsahující rybí moučku zkrmována přežvýkavci.

Na použití difosforečnanu vápenatého nebo trifosforečnanu vápenatého uvedeného v bodě A písm. b) podbodě ii) a krmiv obsahujících tyto bílkoviny při krmení nepřežvýkavých farmových zvířat se vztahují tyto podmínky (nepoužitelné na krmení masožravých kožešinových zvířat):

Krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý se vyrábějí v zařízeních, která nevyrábějí krmiva pro přežvýkavce a která jsou schválena k tomuto účelu příslušným orgánem.

Odchylně od této podmínky:

se zvláštní schválení nepožaduje při produkci kompletních krmiv z krmiv obsahujících difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý v hospodářstvích s vlastní přípravou krmiv, jestliže:

—	jsou registrována příslušným orgánem,

—	chovají pouze nepřežvýkavce,

—	vyrábějí kompletní krmiva pouze pro použití ve stejném hospodářství a

—	krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý používaná při produkci obsahují celkem méně než 10 % fosforu,

ii)

výroba krmiv pro přežvýkavce v zařízeních, která rovněž vyrábějí krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý pro jiné živočišné druhy, může být schválena příslušným orgánem za těchto podmínek:

—	volně ložená a balená krmiva pro přežvýkavce se vyrábějí v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se vyrábějí krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý,

—

volně ložená krmiva pro přežvýkavce se během skladování, přepravy a balení uchovávají v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se uchovává volně ložený difosforečnan vápenatý, volně ložený trifosforečnan vápenatý a volně ložená krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý,

—	záznamy o nákupu a použití difosforečnanu vápenatého nebo trifosforečnanu vápenatého a prodeji krmiv obsahujících difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý jsou příslušnému orgánu k dispozici po dobu nejméně pěti let;

b)	Na etiketě a v průvodním dokladu ke krmivům obsahujícím difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý jsou zřetelně uvedena slova: ‚obsahuje difosforečnan/trifosforečnan vápenatý – není určeno pro krmení přežvýkavců‘.

Volně ložená krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý se přepravují dopravními prostředky, které současně nepřepravují krmiva pro přežvýkavce. Je-li dopravní prostředek následně použit pro přepravu krmiv pro přežvýkavce, je důkladně vyčištěn v souladu s postupem schváleným příslušným orgánem, aby bylo zabráněno křížové kontaminaci.

Používání a skladování krmiv obsahujících difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý je zakázáno v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci.

Odchylně od této podmínky může příslušný orgán povolit používání a skladování krmiv obsahujících difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci, přesvědčí-li se tento orgán, že jsou v daném hospodářství přijata opatření zabraňující tomu, aby byla krmiva obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý zkrmována přežvýkavci.

Na použití krevních produktů uvedených v bodě A písm. b) podbodě iii) a krevní moučky uvedené v bodě A písm. c) a krmiv obsahujících tyto bílkoviny při krmení nepřežvýkavých hospodářských užitkových zvířat a ryb se vztahují tyto podmínky:

Krev musí pocházet z jatek schválených EU, která neporážejí přežvýkavce a jako taková jsou registrována, a musí být přepravována přímo do zpracovatelského zařízení dopravními prostředky určenými výhradně pro přepravu krve nepřežvýkavců. Pokud byl dříve dopravní prostředek používán pro přepravu krve přežvýkavců, musí být po vyčištění před použitím pro přepravu krve nepřežvýkavců zkontrolován příslušným orgánem.

Odchylně od této podmínky může příslušný orgán povolit porážení přežvýkavců na jatkách, která odebírají krev nepřežvýkavců určenou k výrobě krevních produktů a krevní moučky pro použití při krmení nepřežvýkavých farmových zvířat a ryb, mají-li tato jatka schválený kontrolní systém. Kontrolní systém obsahuje přinejmenším:

—	prostory pro porážku nepřežvýkavců fyzicky oddělené od prostorů pro porážku přežvýkavců,

—	prostory pro odběr, skladování, přepravu a balení krve přežvýkavců fyzicky oddělené od prostorů určených pro nakládání s krví nepřežvýkavců a

—	pravidelné odběry vzorků a analýzy krve nepřežvýkavců na přítomnost bílkovin z přežvýkavců.

Krevní produkty a krevní moučka se vyrábějí v zařízení zpracovávajícím výhradně krev nepřežvýkavců.

Odchylně od této podmínky může příslušný orgán povolit výrobu krevních produktů a krevní moučky pro krmení nepřežvýkavých farmových zvířat a ryb v zařízeních zpracovávajících krev přežvýkavců, která mají schválený kontrolní systém zabraňující křížové kontaminaci. Kontrolní systém obsahuje přinejmenším:

—	zpracování krve nepřežvýkavců v uzavřeném systému fyzicky odděleném od zpracování krve přežvýkavců,

—	volně ložené suroviny a volně ložené hotové produkty z přežvýkavců se během skladování, přepravy a balení uchovávají v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se uchovávají volně ložené suroviny a volně ložené hotové produkty z nepřežvýkavců, a

—	pravidelné odběry vzorků a analýzy krevních produktů z nepřežvýkavců a krevní moučky na přítomnost bílkovin z přežvýkavců.

Krmiva obsahující krevní produkty nebo krevní moučku se vyrábějí v zařízeních, která nevyrábějí krmiva pro přežvýkavce nebo jiná farmová zvířata než ryby a která jsou schválena k tomuto účelu příslušným orgánem.

Odchylně od této podmínky:

se zvláštní schválení nepožaduje při výrobě kompletních krmiv z krmiv obsahujících krevní produkty nebo krevní moučku v hospodářstvích s vlastní přípravou krmiv, jestliže:

—	jsou registrována příslušným orgánem,

—	chovají pouze nepřežvýkavce v případě, že jsou použity krevní produkty, nebo pouze ryby v případě, že je použita krevní moučka,

—	vyrábějí kompletní krmiva pouze pro použití ve stejném hospodářství a

—	krmiva obsahující krevní produkty nebo krevní moučku používaná při výrobě obsahují celkem méně než 50 % bílkovin,

ii)

výroba krmiv pro přežvýkavce v zařízeních, která rovněž vyrábějí krmiva obsahující krevní produkty nebo krevní moučku pro nepřežvýkavá farmová zvířata nebo ryby, může být schválena příslušným orgánem za těchto podmínek:

—	volně ložená a balená krmiva pro přežvýkavce nebo jiná farmová zvířata než ryby se vyrábějí v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení, kde se vyrábějí krmiva obsahující krevní produkty nebo krevní moučku,

—

volně ložená krmiva se uchovávají během skladování, přepravy a balení ve fyzicky oddělených zařízeních takto:

a)	krmivo pro přežvýkavce se uchovává odděleně od krevních produktů a od krmiv obsahujících krevní produkty;

b)	krmivo pro jiná farmová zvířata než ryby se uchovává odděleně od krevní moučky a krmiv obsahujících krevní moučku,

—	záznamy o nákupu a použití krevních produktů a krevní moučky a prodeji krmiv obsahujících tyto produkty jsou příslušnému orgánu k dispozici po dobu nejméně pěti let.

Na etiketě, v průvodním obchodním dokladu nebo případně ve veterinárním osvědčení ke krmivům obsahujícím krevní produkty nebo krevní moučku jsou zřetelně uvedena slova: ‚obsahuje krevní produkty – není určeno pro krmení přežvýkavců‘ nebo případně ‚obsahuje krevní moučku – určeno pouze pro krmení ryb‘.

Volně ložená krmiva obsahující krevní produkty se přepravují dopravními prostředky, které současně nepřepravují krmiva pro přežvýkavce, a volně ložená krmiva obsahující krevní moučku dopravními prostředky, které současně nepřepravují krmiva pro jiná farmová zvířata než ryby. Je-li dopravní prostředek následně použit pro přepravu krmiv pro přežvýkavce nebo jiná farmová zvířata než ryby, je důkladně vyčištěn v souladu s postupem schváleným příslušným orgánem, aby bylo zabráněno křížové kontaminaci.

Používání a skladování krmiv obsahujících krevní produkty je zakázáno v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci, a používání a skladování krmiv obsahujících krevní moučku je zakázáno v hospodářstvích, kde se chovají jiná farmová zvířata než ryby.

Odchylně od toho může příslušný orgán povolit používání a skladování krmiv obsahujících krevní produkty nebo krevní moučku v hospodářstvích, kde se chovají přežvýkavci nebo jiná farmová zvířata než ryby, přesvědčí-li se tento orgán, že jsou v daném hospodářství přijata opatření zabraňující tomu, aby byla krmiva obsahující krevní produkty nebo krevní moučku zkrmována přežvýkavci nebo jinými živočišnými druhy než rybami.

III. Obecné prováděcí podmínky

A.	Tato příloha se použije, aniž jsou dotčena ustanovení nařízení (ES) č. 1774/2002.

Členské státy uchovávají aktuální seznamy:

a)	jatek schválených pro odběr krve v souladu s bodem D písm. a) části II;

b)	schválených zpracovatelských zařízení vyrábějících difosforečnan vápenatý, trifosforečnan vápenatý, krevní produkty nebo krevní moučku a

c)	zařízení – s výjimkou hospodářství s vlastní přípravou krmiv – schválených pro výrobu krmiv obsahujících rybí moučku a bílkoviny uvedené v písm. b), která fungují v souladu s podmínkami stanovenými v bodě B písm. c), v bodě C písm. a) a v bodě D písm. c) části II.

Volně ložené zpracované živočišné bílkoviny, s výjimkou rybí moučky, a volně ložené produkty, včetně krmiv, organických hnojiv a půdních přídavků, obsahující tyto bílkoviny se skladují a přepravují v zařízeních určených k tomuto účelu. Sklady nebo dopravní prostředky mohou být pro jiné účely používány pouze tehdy, jsou-li po vyčištění zkontrolovány příslušným orgánem.

Volně ložená rybí moučka uvedená v bodě A písm. b) podbodě i) části II, volně ložený difosforečnan vápenatý a volně ložený trifosforečnan vápenatý uvedené v bodě A písm. b) podbodě ii) části II, krevní produkty uvedené v bodě A písm. b) podbodě iii) části II a krevní moučka uvedená v bodě A písm. c) části II se skladují ve skladech a přepravují v dopravních prostředcích určených k tomuto účelu.

Odchylně od písmena b) mohou být:

i)	sklady nebo dopravní prostředky používány pro skladování a přepravu krmiv obsahujících stejnou bílkovinu,

ii)	sklady nebo dopravní prostředky po vyčištění používány pro jiné účely, jsou-li zkontrolovány příslušným orgánem a

iii)

sklady a dopravní prostředky přepravující rybí moučku používány pro jiné účely, má-li společnost kontrolní systém schválený příslušným orgánem zabraňující křížové kontaminaci. Kontrolní systém obsahuje přinejmenším:

—	záznamy o přepravovaném materiálu a čištění dopravního prostředku a

—	pravidelné odběry vzorků a analýzy přepravovaných krmiv na přítomnost rybí moučky.

Příslušný orgán provádí časté kontroly na místě ověřující řádné používání výše uvedeného kontrolního systému.

Krmiva, včetně krmiv pro zvířata v zájmovém chovu, která obsahují krevní produkty z přežvýkavců nebo zpracované živočišné bílkoviny jiné než rybí moučku, se nevyrábějí v zařízeních, která vyrábějí krmiva pro farmová zvířata, s výjimkou masožravých kožešinových zvířat.

Volně ložená krmiva, včetně krmiv pro zvířata v zájmovém chovu, která obsahují krevní produkty z přežvýkavců nebo zpracované živočišné bílkoviny jiné než rybí moučku, se během skladování, přepravy a balení uchovávají v zařízeních fyzicky oddělených od zařízení určených pro volně ložená krmiva pro farmová zvířata, s výjimkou krmiv pro masožravá kožešinová zvířata.

Krmiva pro zvířata v zájmovém chovu a krmiva určená pro masožravá kožešinová zvířata obsahující difosforečnan vápenatý nebo trifosforečnan vápenatý uvedené v bodě A písm. b) podbodě ii) části II a krevní produkty uvedené v bodě A písm. b) podbodě iii) části II se vyrábějí a přepravují v souladu s bodem C písm. a) a c) a bodem D písm. c) a e) části II.

1.	Vývoz zpracovaných živočišných bílkovin získaných z přežvýkavců a produktů obsahujících tyto zpracované živočišné bílkoviny do třetích zemí je zakázán.

Vývoz zpracovaných živočišných bílkovin získaných z nepřežvýkavců a z produktů obsahujících tyto bílkoviny může příslušných orgán povolit pouze za těchto podmínek:

—	jsou určeny pro použití, které není zakázáno podle článku 7,

—	před vývozem je se třetí zemí uzavřena písemná dohoda, v níž se tato země zavazuje, že dodrží konečné užití a zpětně nevyveze zpracované živočišné bílkoviny nebo produkty obsahující tyto bílkoviny pro použití, které je zakázáno podle článku 7.

3.	Členské státy, které umožní tento vývoz v souladu s odstavcem 2, informují Komisi a ostatní členské státy ve smyslu účinného provádění tohoto nařízení o všech okolnostech a podmínkách dohodnutých s dotyčnou třetí zemí v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat.

Odstavce 2 a 3 se nevztahují na:

—	vývozy rybí moučky, splňuje-li podmínky stanovené v bodě B části II,

—	výrobky obsahující rybí moučku,

—	krmivo pro zvířata v zájmovém chovu.

Příslušný orgán provádí kontroly dokladů a fyzické kontroly, včetně testů krmiv, v celém výrobním a distribučním řetězci v souladu se směrnicí 95/53/ES, aby kontroloval dodržování jejích ustanovení a ustanovení tohoto nařízení. Je-li zjištěna přítomnost zakázaných živočišných bílkovin, použije se směrnice 95/53/ES. Příslušný orgán pravidelně ověřuje odbornou kvalifikaci laboratoří provádějících analýzy pro tyto úřední kontroly, zejména hodnocením výsledků kruhových testů. Je-li odborná kvalifikace shledána nedostatečnou, provede se jako minimální nápravné opatření nové školení laboratorního personálu.“

6.8.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 205/12

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1293/2005

ze dne 5. srpna 2005,

kterým se mění nařízení (EHS) č. 2676/90, kterým se stanoví metody Společenství používané pro rozbor vín

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (1), a zejména na čl. 46 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Metoda měření přetlaku perlivých a šumivých vín byla validována v souladu s mezinárodně uznávanými kritérii. Nový popis této metody přijal Mezinárodní úřad pro révu a víno na svém valném shromáždění v roce 2003.

(2)	Používání této metody měření může zabezpečit jednodušší a přesnější kontrolu přetlaku těchto vín.

(3)	Popis obvyklé metody uvedené v kapitole 37 přílohy nařízení Komise (EHS) č. 2676/90 (2) již nemá opodstatnění, a proto by měl být odstavec 3 kapitoly 37 zrušen. Kromě toho by měl být aktualizovaný popis této metody zahrnut do nové kapitoly přílohy uvedeného nařízení.

(4)	Nařízení (EHS) č. 2676/90 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro víno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha nařízení (EHS) č. 2676/90 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. srpna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1188/2005 (Úř. věst. L 193, 23.7.2005, s. 24).

(2) Úř. věst. L 272, 3.10.1990, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 355/2005 (Úř. věst. L 56, 2.3.2005, s. 3).

PŘÍLOHA

Příloha nařízení (EHS) č. 2676/90 se mění takto:

Kapitola 37 „Oxid uhličitý“ se mění takto:

Odstavec 1 se mění takto:

i)	název se nahrazuje tímto názvem: „1. PRINCIP METODY“,

ii)	zrušuje se bod 1.2.

b)	V odstavci 2 se název bodu 2.3 nahrazuje tímto: „Výpočet teoretického přetlaku“.

c)	Odstavce 3 a 4 se zrušují.

Za kapitolu 37 se vkládá nová kapitola, která zní:

„37a – MĚŘENÍ PŘETLAKU ŠUMIVÝCH A PERLIVÝCH VÍN

1. PRINCIP

Po stabilizaci teploty lahve a protřepání se přetlak měří pomocí afrometru (měřidlo tlaku). Vyjadřuje se v pascalech (Pa) (metoda typu I). Metodu lze použít se použije rovněž pro šumivá vína sycená oxidem uhličitým a perlivá vína sycená oxidem uhličitým.

2. VYBAVENÍ

Přístroj, který umožňuje měřit přetlak v lahvích šumivých a perlivých vín, se nazývá afrometr. Používají se různé afrometry podle druhu uzávěru lahve (kovová kapsle, korunkový uzávěr, korková nebo plastová zátka).

2.1. Pro lahve s kapslí nebo korunkovým uzávěrem

Afrometr se skládá ze tří částí (viz obr. 1):

—

Horní část (držák jehly se šroubením) se skládá z manometru, kroužku na ruční utažení, šnekového šroubu, který se vsouvá do střední části, a z jehly, která prochází kapslí. Jehla má postranní otvor, kterým se přenáší tlak do manometru. Pevné a těsné usazení přístroje na lahvi je zajištěno pomocí těsnění na držáku jehly.

—	Střední část (matice nebo hlava) umožňuje vycentrování horní části. Našroubuje se do spodní části tak, aby zařízení pevně drželo na lahvi.

—	Spodní část (objímka) je opatřena výběžkem, který zasahuje pod obrubu lahve a drží celý přístroj dohromady. Pro každý typ lahve existují kroužky přizpůsobené typu lahve.

2.2. Pro lahve se zátkou

Afrometr se skládá ze dvou částí (viz obr. 2):

—	Horní část je shodná s výše popsaným přístrojem, pouze jehla je delší. Tuto jehlu tvoří dlouhá dutá trubička na jednom konci opatřená hrotem, který umožňuje propíchnutí korku nebo zátky. Tento hrot je oddělitelný, jakmile je zátka propíchnuta, spadne do vína.

—	Spodní část je tvořena maticí (hlavou) a podstavcem, který přiléhá k zátce. Podstavec je vybaven čtyřmi utahovacími šrouby, jejichž účelem je přidržet přístroj na zátce.

Poznámky týkající se manometrů, které jsou součástí těchto dvou typů přístroje:

—	Mohou být buď mechanické s Bourdonovou trubicí, nebo digitální s piezoelektrickým snímačem tlaku. V prvním případě musí být Bourdonova trubice vyrobena z nerezové oceli.

—	Manometry mají stupnici v pascalech (Pa). Pro šumivá vína je účelnější jako jednotku používat 105 pascalů (105 Pa) nebo kilopascal (kPa).

—

Existuje několik různých tříd manometrů. Třída manometru je daná přesností odečítání vzhledem k celkovému rozsahu stupnice vyjádřená v procentech (např. manometr 1 000 kPa třídy 1 znamená, že maximální tlak 1 000 kPa se může odečítat s přesností ± 10 kPa). Pro přesná měření se doporučuje přístroj třídy 1.

3. POSTUP

Měření je nutné provádět na lahvích, jejichž teplota byla stabilizována po dobu alespoň 24 hodin. Po provrtání korunkového uzávěru nebo korkové či plastové zátky je nutné před měřením tlaku silně třást s lahví tak dlouho, dokud není tlak konstantní.

3.1. Lahve s kapslí nebo korunkovým uzávěrem

Vsuňte výběžek objímky pod obrubu lahve. Zašroubujte matici tak, aby pevně přiléhala k lahvi. Pak zašroubujte horní část do matice. K propíchnutí kapsle nebo korunkového uzávěru musí dojít co nejrychleji, aby se kontaktní místo s uzávěrem mohlo co nejdříve utěsnit a zamezilo se tak ztrátám plynu. Pro odečet pak láhev silně protřepejte do konstantního tlaku.

3.2. Lahve se zátkami

Na konec jehly upevněte hrot. Celé zařízení nasaďte na láhev. Utáhněte čtyři šrouby. Našroubujte horní část (jehla tak pronikne zátkou). Hrot musí spadnout do lahve, pak tlak může dostat až do manometru. Protřepejte láhev; až bude tlak konstantní, proveďte odečet. Po odečtu hrot vyndejte.

4. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

Přetlak při 20 °C (Paph20) se vyjadřuje v pascalech (Pa) nebo kilopascalech (kPa). Musí odpovídat přesnosti manometru (např. pro manometr třídy 1 s celým rozsahem stupnice 1 000 kPa to musí být 6,3 105 Pa nebo 630 kPa, nikoliv 6,33 105 Pa nebo 633 kPa).

Pokud se teplota, při které se měření provádí, liší od 20 °C, je třeba provést korekci vynásobením změřeného tlaku příslušným koeficientem (viz tabulka 1).

Tabulka 1

Poměr přetlaku Paph20 v šumivém nebo perlivém víně o teplotě 20 °C k přetlaku Papht při teplotě t

°C
0	1,85
1	1,80
2	1,74
3	1,68
4	1,64
5	1,59
6	1,54
7	1,50
8	1,45
9	1,40
10	1,36
11	1,32
12	1,28
13	1,24
14	1,20
15	1,16
16	1,13
17	1,09
18	1,06
19	1,03
20	1,00
21	0,97
22	0,95
23	0,93
24	0,91
25	0,88

5. KONTROLA VÝSLEDKŮ

Metoda přímého stanovení fyzikálních parametrů (metoda typu I)

Ověření afrometrů

Afrometry musí být pravidelně ověřovány (nejméně jednou ročně).

Ověřování se provádí pomocí kalibračního přístroje. Umožňuje srovnání manometru, jenž je určen k provedení zkoušek, s paralelně nastaveným referenčním manometrem vyšší třídy, který odpovídá vnitrostátním normám. Kontrola slouží k porovnání hodnot udaných oběma přístroji pro stoupající a klesající tlak. Pokud je mezi hodnotami rozdíl, mohou se provést nezbytné úpravy pomocí regulačního šroubu.

Všechny oprávněné laboratoře a subjekty jsou vybaveny takovými kalibračními přístroji; tyto přístroje jsou rovněž k dispozici u výrobců manometrů.“

6.8.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 205/21

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 12. července 2005

o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států

(2005/600/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 128 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

s ohledem na stanovisko Výboru pro zaměstnanost,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví Unii mimo jiné cíle podporovat hospodářský a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti. Článek 125 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví, že členské státy a Společenství pracují na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména na podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků a schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny.

(2)

V březnu 2000 zahájila Evropská rada na zasedání v Lisabonu strategii, která se zaměřuje na udržitelný hospodářský růst při zvýšení počtu a kvality pracovních míst a větší sociální soudržnosti a která stanoví dlouhodobé cíle v oblasti zaměstnanosti, avšak po pěti letech není cílů strategie zdaleka dosaženo.

(3)

Předložení integrovaného balíčku hlavních směrů politiky zaměstnanosti a hlavních směrů hospodářské politiky pomůže Lisabonskou strategii opětovně zaměřit na růst a zaměstnanost. Hlavní úlohu při provádění cílů Lisabonské strategie týkajících se zaměstnanosti má evropská strategie zaměstnanosti. Také posilování sociální soudržnosti představuje klíčový prvek úspěchu Lisabonské strategie. A naopak, jak je uvedeno v sociální agendě, úspěch evropské strategie zaměstnanosti přispěje k dosažení větší sociální soudržnosti.

(4)

V souladu se závěry jarního zasedání Rady ve dnech 22. a 23. března 2005 musí Unie zmobilizovat všechny vhodné zdroje na úrovni jednotlivých členských států i na úrovni Společenství, včetně politiky soudržnosti, ve třech rozměrech Lisabonské strategie (hospodářském, sociálním a životního prostředí), aby se tak více využilo jejich součinnosti v celkovém rámci udržitelného rozvoje.

(5)

Cíle týkající se plné zaměstnanosti, kvality pracovních míst, produktivity práce a sociální soudržnosti musí být vyjádřeny v jasných prioritách: přilákat více lidí do zaměstnání a udržet je v něm, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany; zvýšit adaptabilitu pracovníků a podniků; a zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace.

(6)	Hlavní směry zaměstnanosti by měly být v plném rozsahu přezkoumávány pouze jednou za tři roky a jejich aktualizace během tohoto období do roku 2008 by měla být přísně omezena.

(7)	Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu vypracovaly společné stanovisko k Integrovaným hlavním směrům pro růst a zaměstnanost (2005–2008).

(8)	Doporučení Rady ze dne 14. října 2004 o provádění politik zaměstnanosti členských států (3) zůstává nadále platným odkazem,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států se přijímají ve znění uvedeném v příloze.

Článek 2

Členské státy přihlížejí k těmto hlavním směrům ve svých politikách zaměstnanosti, o kterých podávají zprávu ve svých národních reformních programech.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 12. července 2005.

Za Radu

G. BROWN

předseda

(1) Stanovisko ze dne 26. května 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2) Stanovisko ze dne 31. května 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3) Úř. věst. L 326, 29.10.2004, s. 47.

PŘÍLOHA

HLAVNÍ SMĚRY ZAMĚSTNANOSTI (2005–2008)

(Integrované hlavní směry č. 17–24)

—	Hlavní směr č. 17: provádět politiky zaměstnanosti zaměřené na dosažení plné zaměstnanosti, zlepšení kvality a produktivity práce a posílení sociální a územní soudržnosti.

—	Hlavní směr č. 18: podporovat celoživotní přístup k práci.

—	Hlavní směr č. 19: zajistit inkluzívní trhy práce, zvýšit přitažlivost práce a zajistit, aby se práce vyplatila osobám hledajícím zaměstnání včetně osob znevýhodněných a neaktivním osobám.

—	Hlavní směr č. 20: zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce.

—	Hlavní směr č. 21: podporovat pružnost kombinovanou s jistotou zaměstnání a omezit segmentaci trhu práce s náležitým zřetelem na úlohu sociálních partnerů.

—	Hlavní směr č. 22: zajistit vývoj nákladů práce a mechanismy systémů stanovování mezd příznivé pro zaměstnanost.

—	Hlavní směr č. 23: zvýšit a zlepšit investice do lidského kapitálu.

—	Hlavní směr č. 24: přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům.

Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států

Členské státy ve spolupráci se sociálními partnery provádějí politiky vedoucí k dosažení cílů a prioritních činností uvedených níže. V souladu s Lisabonskou strategií usilují politiky zaměstnanosti členských států vyváženým způsobem o:

— Plnou zaměstnanost: Dosažení plné zaměstnanosti a snížení nezaměstnanosti a neaktivity zvýšením poptávky po pracovních silách a jejich nabídky je zásadní pro udržení hospodářského růstu a posílení sociální soudržnosti.

— Zlepšení kvality pracovního místa a produktivity práce: Úsilí o zvýšení míry zaměstnanosti probíhá současně se zvyšováním přitažlivosti pracovních míst, kvality pracovního místa i růstu produktivity práce a snižováním podílu chudých pracujících. Je třeba plně využít souvztažnosti mezi kvalitou pracovního místa, produktivitou a zaměstnaností.

— Posilování sociální a územní soudržnosti: Je třeba rázných opatření, která posílí sociální začleňování, budou předcházet vylučování z trhu práce, podpoří zapojování znevýhodněných osob do zaměstnání a sníží regionální nerovnosti v zaměstnanosti, nezaměstnanosti a produktivitě práce, zejména v zaostávajících regionech.

Rovné příležitosti a boj proti diskriminaci jsou nezbytné pro dosažení pokroku. Zohlednění rovnosti pohlaví a podpora rovnosti žen a mužů by měly být zajištěny v rámci všech opatření. V rámci nového mezigeneračního přístupu by se měla věnovat pozornost především situaci mladých lidí, provádění Evropského paktu mládeže a podpoře přístupu k zaměstnání během celého pracovního života. V souladu s vnitrostátními cíli je třeba také věnovat zvláštní pozornost podstatnému snížení rozdílů v zaměstnanosti znevýhodněných osob včetně osob se zdravotním postižením a rozdílů mezi státními příslušníky třetích zemí a občanů Evropské unie.

Při přijímání opatření by členské státy měly zajistit dobré řízení politik zaměstnanosti. Měly by vytvořit široké partnerství pro změnu, na kterém by se podílely parlamentní orgány a dotčené subjekty, a to i na regionální a místní úrovni. Klíčovou úlohu by měli hrát sociální partneři na evropské i vnitrostátní úrovni. Množství cílů a referenčních úrovní stanovených na úrovni EU v rámci evropské strategie zaměstnanosti v souvislosti s hlavními směry z roku 2003 je zahrnuto na konci této přílohy a mělo by být i nadále sledováno pomocí ukazatelů a srovnávacích tabulek. Členské státy se také vyzývají ke stanovení vlastních závazků a cílů, pro něž by měly vzít v úvahu uvedené cíle a doporučení přijatá na úrovni EU v roce 2004.

Zajištění dobrého řízení rovněž vyžaduje větší účinnost v přidělování administrativních a finančních zdrojů. Prostředky ze strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, by členské státy měly po dohodě s Komisí směrovat na provádění evropské strategie zaměstnanosti a o uskutečněných opatřeních by měly podávat zprávy. Zvláštní pozornost by měla být věnována posilování institucionální a administrativní kapacity v členských státech.

Hlavní směr č. 17: provádět politiky zaměstnanosti zaměřené na dosažení plné zaměstnanosti, zlepšení kvality a produktivity práce a posílení sociální a územní soudržnosti.

Politiky by měly přispět k tomu, aby celková průměrná míra zaměstnanosti v Evropské unii (EU) do roku 2010 dosáhla celkově 70 %, alespoň 60 % u žen a 50 % u starších pracovníků (55 až 64 let) a aby se snížila nezaměstnanost a neaktivita. Členské státy by měly zvážit stanovení národních cílů míry zaměstnanosti.

Při dosahování těchto cílů by se opatření měla zaměřit na tyto priority:

—	přilákat více lidí do zaměstnání a udržet je v něm, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany,

—	zlepšit adaptabilitu pracovníků a podniků,

—	zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace.

1. PŘILÁKAT VÍCE LIDÍ DO ZAMĚSTNÁNÍ A UDRŽET JE V NĚM, ZVÝŠIT NABÍDKU PRACOVNÍCH SIL A MODERNIZOVAT SYSTĚMY SOCIÁLNÍ OCHRANY

Zvyšování úrovně zaměstnanosti představuje nejúčinnější způsob, jak dosáhnout hospodářského růstu a jak povzbudit ekonomiky podporující sociální začlenění a zároveň zajistit záchrannou síť pro ty, kteří nejsou schopni pracovat. S ohledem na očekávaný pokles množství obyvatelstva v produktivním věku je tím důležitější podporovat nárůst nabídky pracovních sil ve všech skupinách, nový celoživotní přístup k práci a modernizaci systémů sociální ochrany k zajištění jejich přiměřenosti, finanční udržitelnosti a schopnosti reagovat na měnící se potřeby společnosti. V rámci nového mezigeneračního přístupu by se měla zvláštní pozornost věnovat odstraňování přetrvávajících rozdílů v zaměstnanosti žen a mužů a nízké míře zaměstnanosti starších pracovníků a mladých lidí. Rovněž je nezbytné zabývat se nezaměstnaností mládeže, jejíž míra celkovou míru nezaměstnanosti v průměru dvakrát převyšuje. Musí být vytvořeny vhodné podmínky, které umožní pokrok v oblasti zaměstnanosti bez ohledu na to, zda se jedná o vstup do prvního zaměstnání, návrat do zaměstnání po určitém přerušení či přání prodloužit si pracovní život. Důležitá je kvalita pracovního místa včetně platu a dalších požitků, pracovní podmínky, jistota zaměstnání, přístup k celoživotnímu učení a perspektiva profesního postupu, jakož i podpora a podněty plynoucí ze systémů sociální ochrany.

Hlavní směr č. 18: podporovat celoživotní přístup k práci prostřednictvím:

—	obnovené snahy o vybudování profesní dráhy u mladých lidí a ke snížení nezaměstnanosti mládeže, jak k tomu vyzývá Evropský pakt mládeže,

—	rozhodných opatření pro zvýšení zapojení žen a snížení rozdílů v zaměstnanosti, nezaměstnanosti a v platech žen a mužů,

—	lepšího sladění pracovního a soukromého života a zajištěním přístupných a cenově dostupných zařízení péče o dítě a jiné závislé osoby,

—	podpory aktivního stárnutí včetně přiměřených pracovních podmínek, zlepšení stavu zdraví (v souvislosti se zaměstnáním) a odpovídajících pobídek pro práci a odrazování od předčasného odchodu do důchodu,

—	moderních systémů sociální ochrany včetně systému důchodů a zdravotní péče, zajištěním jejich sociální přiměřenosti, finanční udržitelnosti a schopnosti reagovat na měnící se potřeby tak, aby lépe podporovaly zapojení do trhu práce, setrvání v zaměstnaní a prodlužování pracovního života.

Viz též integrovaný hlavní směr „zabezpečit ekonomickou a fiskální udržitelnost jako základ pro zvýšení zaměstnanosti“ (č. 2).

Ke zvýšení účasti na trhu práce a k boji se sociálním vyloučením je nezbytné zlepšit přístup k zaměstnání pro osoby hledající zaměstnání, předcházet nezaměstnanosti a zajistit, aby osoby, které se stanou nezaměstnanými, byly nadále úzce napojeny na trh práce a aby se zvyšovaly možnosti jejich zaměstnatelnosti. K tomu je nutné odstraňovat překážky v přístupu na trh práce poskytováním pomoci při skutečném hledání zaměstnání, usnadněním přístupu k odborné přípravě a jiným aktivním opatřením na trhu práce, zajištěním, aby se vyplatilo pracovat, a odstraňováním pastí nezaměstnanosti, chudoby a neaktivity. Zvláštní pozornost by se měla věnovat podpoře začleňování znevýhodněných osob včetně pracovníků s nízkou kvalifikací na trh práce, a to jak prostřednictvím rozšiřování sociálních služeb a sociálního hospodářství, tak rozvojem nových zdrojů pracovních míst v souladu se společenskými potřebami. Obzvláště důležité jsou boj proti diskriminaci, podpora přístupu k zaměstnání pro osoby se zdravotním postižením a integrace přistěhovalců a menšin.

Hlavní směr č. 19: zajistit inkluzívní trhy práce, zvýšit přitažlivost práce a zajistit, aby se práce vyplatila osobám hledajícím zaměstnání včetně osob znevýhodněných a neaktivním osobám prostřednictvím:

—

aktivních a preventivních opatření na trhu práce včetně včasné identifikace potřeb, pomoci při hledání zaměstnání, poradenství a odborné přípravy jako součásti individuálních akčních plánů, poskytování nezbytných sociálních služeb podporujících integraci osob nejvíce vzdálených od trhu práce a napomáhajících k odstraňování chudoby,

—

průběžného přezkumu pozitivních i negativních pobídek vyplývajících z daňových systémů a systémů sociálních dávek, včetně správy a podmínek pro vyplácení sociálních dávek a výrazného snižování vysokých mezních sazeb skutečného zdanění, a to zejména pro osoby s nízkými příjmy, při zajištění přiměřené úrovně sociální ochrany,

—	rozvoje nových zdrojů pracovních míst v oblasti služeb pro jednotlivce i podniky, především na místní úrovni.

Aby si více lidí mohlo najít lepší zaměstnání, je třeba rovněž posílit infrastrukturu trhu práce na úrovni členských států i na úrovni EU včetně sítě EURES tak, aby bylo možné lépe předvídat a řešit případné neshody. V této souvislosti je mobilita pracovníků v EU klíčová a měla by být plně zajištěna v rámci Smluv. Na vnitrostátních trzích práce je rovněž třeba plně zohlednit další nabídku pracovní síly v důsledku přistěhování státních příslušníků třetích zemí.

Hlavní směr č. 20: zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce prostřednictvím:

—	modernizace a posilování institucí trhu práce, zejména služeb zaměstnanosti, s cílem zajistit větší transparentnost příležitostí k zaměstnání a odborné přípravě na vnitrostátní a evropské úrovni,

—	odstranění překážek mobility pracovníků uvnitř Evropy v rámci Smluv,

—	lepšího předvídání kvalifikačních požadavků, nedostatků a překážek na trhu práce,

—	vhodného řízení ekonomické migrace.

2. ZLEPŠIT ADAPTABILITU PRACOVNÍKŮ A PODNIKŮ

Evropa musí zlepšit svou schopnost předvídat, podněcovat a vstřebávat hospodářské a sociální změny. To vyžaduje náklady práce příznivé pro zaměstnanost, moderní formy organizace práce a dobře fungující trhy práce umožňující kombinování větší pružnosti s jistotou zaměstnání v souladu s potřebami podniků a pracovníků. To by též mělo přispět k předcházení segmentace trhů práce a k omezení nenahlášené práce.

V dnešním stále více se globalizujícím hospodářství, pro které je příznačné otevírání trhů a neustálé zavádění nových technologií, jsou podniky i pracovníci konfrontováni s potřebou a současně s příležitostí adaptace. Ačkoli tento proces strukturálních změn růstu a zaměstnanosti celkově prospívá, přináší též transformace, které jsou pro některé pracovníky a podniky rušivé. Podniky musí být pružnější, aby dokázaly reagovat na náhlé změny v poptávce po jejich zboží a službách, aby se přizpůsobovaly novým technologiím a aby byly schopny neustále inovovat a zůstávat tak konkurenceschopné. Musí také reagovat na zvyšující se požadavky na kvalitu zaměstnání, což souvisí s osobními preferencemi pracovníků a se změnami, kterými prochází rodina, a budou se muset vyrovnat se stárnoucí pracovní silou a menším počtem mladých nově nastupujících pracovníků. Pro pracovníky je pracovní kariéra stále složitější, protože během svého života musí úspěšně zvládnout zvyšující se počet změn a protože pracovní schémata jsou stále různorodější a nepravidelnější. S ohledem na rychle se měnící hospodářství a s tím související restrukturalizace se pracovníci musí vyrovnat s novými způsoby práce, včetně většího využívání informačních a komunikačních technologií, a se změnami svého profesního postavení a musí být připraveni na celoživotní učení. Pro rozsáhlejší zpřístupnění pracovních příležitostí obecně i v EU jako celku je též nutná geografická mobilita.

Hlavní směr č. 21: podporovat pružnost kombinovanou s jistotou zaměstnání a zmírnit segmentaci trhu práce s náležitým zřetelem na úlohu sociálních partnerů prostřednictvím:

—	úpravy pracovněprávních předpisů a v nutných případech přezkoumání různých opatření týkajících se smluvních vztahů a pracovní doby,

—	řešení problému nenahlášené práce,

—	lepšího předvídání a pozitivního řízení změn včetně hospodářské restrukturalizace, zejména změn souvisejících s otevíráním trhů tak, aby se minimalizovaly jejich sociální náklady a usnadnila adaptace,

—	podpory a šíření inovačních a adaptabilních forem organizace práce za účelem zlepšení kvality pracovního místa, včetně zdraví a bezpečnosti, a produktivity práce,

—	podpory přechodu mezi jednotlivými profesními postaveními včetně odborné přípravy, samostatné výdělečné činnosti, zakládání podniků a geografické mobility.

Viz též integrovaný hlavní směr „podporovat větší soudržnost mezi makroekonomickými a strukturálními politikami a politikou zaměstnanosti“ (č. 5).

Aby se tvorba pracovních míst maximalizovala, zachovala konkurenceschopnost a přispělo k obecnému ekonomickému rámci, měl by být celkový vývoj mezd v souladu s růstem produktivity během daného ekonomického cyklu a měl by odrážet situaci na trhu práce. Pro usnadnění tvorby pracovních příležitostí může též být třeba usilovat o snížení nemzdových nákladů práce a o přezkoumání daňového zatížení, a to především pro zaměstnání s nízkou mzdou.

Hlavní směr č. 22: zajistit vývoj nákladů práce a mechanismy systémů stanovování mezd příznivé pro zaměstnanost:

—	podněcováním sociálních partnerů v oblastech jejich působnosti k tomu, aby stanovili takový rámec pro vyjednávání mezd, který bude odrážet výzvy v oblasti produktivity a trhu práce na všech příslušných úrovních, a vyhnuli se platovým rozdílům mezi ženami a muži,

—	přezkoumáním vlivu nemzdových nákladů práce na zaměstnanost a podle potřeby úpravou jejich struktury a úrovně, především snížit daňové zatížení pracovníků s nízkou mzdou.

Viz též integrovaný hlavní směr „zajistit, aby vývoj mezd přispíval k makroekonomické stabilitě a růstu“ (č. 4).

3. ZVÝŠIT INVESTICE DO LIDSKÉHO KAPITÁLU PROSTŘEDNICTVÍM LEPSÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A KVALIFIKACE

Evropa potřebuje více investovat do lidského kapitálu. Příliš mnoha lidem se nedaří vstoupit na trh práce a udržet se na něm z důvodu nedostatečné kvalifikace nebo v důsledku nesouladu kvalifikace s požadavky na dané místo. Aby EU podpořila přístup k zaměstnání pro všechny věkové kategorie a zvýšila úroveň produktivity práce a kvality pracovního místa, musí více a účinněji investovat do lidského kapitálu a celoživotního učení ve prospěch jednotlivců, podniků, hospodářství i společnosti.

Hospodářství založená na znalostech a službách vyžadují jiné kvalifikace než tradiční průmyslová odvětví; kvalifikace, které je neustále třeba přizpůsobovat technologickým změnám a inovacím. Pracovníci, kteří si chtějí svou práci udržet a profesně se rozvíjet, musí své schopnosti pravidelně obnovovat a získávat nové. Produktivita podniků závisí na utváření a udržování pracovní síly, která se dokáže přizpůsobovat změnám. Vlády musí v souladu s Evropským paktem mládeže zajistit zvyšování úrovně dosaženého vzdělání a dbát na to, aby mladí lidé získali nezbytné klíčové schopnosti. Na rozvoji a podporování opravdové kultury celoživotního učení od nejútlejšího věku by se měly podílet všechny dotčené subjekty. Aby se dosáhlo významného zvýšení veřejných i soukromých investic do lidských zdrojů v přepočtu na obyvatele a zajistila se kvalita a účinnost těchto investic, musí se na nákladech a odpovědnostech spravedlivě a transparentně podílet všechny zúčastněné strany. Členské státy by měly pro účely investic do vzdělávání a odborné přípravy lépe využívat strukturální fondy a Evropskou investiční banku. Aby těchto cílů dosáhly, zavázaly se členské státy, že do roku 2006 vypracují komplexní strategie celoživotního učení a zavedou pracovní program Vzdělávání a odborná příprava 2010.

Hlavní směr č. 23: zvýšit a zlepšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím:

—	inkluzívních politik vzdělávání a odborné přípravy a opatření pro výrazné usnadnění přístupu k počáteční odborné přípravě, střednímu a vyššímu vzdělání včetně učňovského vzdělávání a odborné přípravy pro podnikání,

—	významného snížení počtu mladých lidí, kteří předčasně opouštějí školu,

—

účinných strategií celoživotní učení nabídnutých všem ve školách, podnicích, orgánech veřejné moci a domácnostech v souladu s evropskými dohodami včetně přiměřených pobídek a mechanismů sdílení nákladů, a to s cílem podpory účasti na nepřetržitém vzdělávání a odborné přípravě na pracovišti během celého životního cyklu, především v případě pracovníků s nízkou kvalifikací a starších pracovníků.

Viz též integrovaný hlavní směr „zvýšit a zlepšit investice do výzkumu a vývoje, zejména ze strany soukromého sektoru“ (č. 7).

Nestačí jen stanovit ambiciózní cíle a zvýšit úroveň investic všech zúčastněných stran. Aby se zajistilo, že nabídka bude v praxi pokrývat poptávku, musí být systémy celoživotního učení cenově dostupné, přístupné a musí odpovídat měnícím se potřebám. Systémy vzdělávání a odborné přípravy musí být zdokonaleny a jejich kapacita posílena tak, aby tyto systémy splňovaly požadavky trhu práce, odpovídaly potřebám hospodářství a společnosti založené na znalostech a aby se zlepšila jejich efektivita. Ke zlepšení přístupu k učení a jeho lepšího přizpůsobení potřebám zaměstnavatelů a zaměstnanců lze využít informační a komunikační technologie. K zajištění větší přístupnosti pracovních příležitostí v celé EU je nutná větší mobilita pro účely pracovní i studijní. Měly být odstraněny zbývající překážky mobility na evropském trhu práce, zejména překážky týkající se uznávání a transparentnosti kvalifikací a odborné způsobilosti. Pro podporu reforem vnitrostátních systémů vzdělávání a odborné přípravy bude důležité využít schválených evropských nástrojů a odkazů, jak bylo stanoveno v pracovním programu Vzdělávání a odborná příprava 2010.

Hlavní směr č. 24: přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům prostřednictvím:

—	zvyšování a zajišťování standardů přitažlivosti, otevřenosti a kvality vzdělávání a odborné přípravy, rozšiřování nabídky příležitostí vzdělávání a odborné přípravy, zajišťování pružných učebních plánů a rozšiřování možností mobility studentů a uchazečů o odborné vzdělání,

—	usnadnění a diverzifikace přístupu všech ke vzdělávání a odborné přípravě a ke znalostem pomocí organizace pracovní doby, služeb podpory rodiny, poradenství pro volbu povolání a případně nových forem sdílení nákladů,

—	reakce na nové profesní potřeby, klíčové schopnosti a budoucí požadavky na kvalifikaci prostřednictvím zlepšení definování a transparentnosti kvalifikací, jejich účinného uznávání a potvrzením neformálního a neoficiálního učení.

Cíle a referenční úrovně stanovené v rámci evropské strategie zaměstnanosti

V rámci evropské strategie zaměstnanosti byly v roce 2003 dohodnuty tyto cíle a referenční úrovně:

—

aby byl každé nezaměstnané osobě nabídnut nový začátek v průběhu šesti měsíců nezaměstnanosti v případě mladých lidí a dvanácti měsíců v případě dospělých, a to ve formě odborné přípravy, rekvalifikace, pracovní praxe, pracovního místa nebo jiného opatření týkajícího se zaměstnatelnosti, podle potřeby ve spojení se stálou pomocí při hledání zaměstnání,

—	aby se do roku 2010 25 % dlouhodobě nezaměstnaných zapojilo do aktivních opatření ve formě odborné přípravy, rekvalifikace, pracovní praxe nebo jiného opatření týkajícího se zaměstnatelnosti s cílem dosažení průměru tří nejvyspělejších členských států,

—	aby osoby, které hledají zaměstnání v rámci EU, mohly konzultovat všechna volná pracovní místa nabízená službami zaměstnanosti členských států,

—	do roku 2010 zvýšení efektivního průměrného věku odchodu z trhu práce na úrovni EU o pět let (ve srovnání s 59,9 lety v roce 2001),

—	do roku 2010 zajištění péče o dítě pro alespoň 90 % dětí ve věku od 3 let do věku povinné školní docházky a alespoň 33 % dětí ve věku do 3 let,

—	aby průměrná míra počtu mladých lidí předčasně opouštějících školu v EU nepřesáhla 10 %,

—	aby alespoň 85 % mladých lidí ve věku 22 let mělo v EU ukončené vyšší střední vzdělání,

—	aby v EU průměrná míra účasti na celoživotním učení dosáhla alespoň 12,5 % u obyvatelstva v produktivním věku (věková skupina 25 až 64 let).

6.8.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 205/28

DOPORUČENÍ RADY

ze dne 12. července 2005,

týkající se hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství (2005–2008)

(2005/601/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 99 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Komise,

s ohledem na rozpravu Evropské rady ve dnech 16. a 17. června 2005,

vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal usnesení o doporučení Komise,

DOPORUČUJE:

ÚVOD

Evropská rada na svém zasedání v březnu roku 2005 zahájila přehodnocenou fázi Lisabonské strategie, novou v tom, že hlavní důraz je zaměřen na růst a zaměstnanost v Evropě (1). Tímto rozhodnutím hlavy států a předsedové vlád jasně vyjádřili priority Unie pro nastávající roky. Evropa musí svou politiku zaměřit ještě více na růst a zaměstnanost, aby splnila Lisabonské cíle, a to při dodržování zásad zdravé makroekonomické politiky a se zaměřením na nejdůležitější pilíře Lisabonské strategie, kterými jsou sociální soudržnost a udržitelnost životního prostředí.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat uskutečňování Lisabonské agendy. Pro dosažení těchto cílů musí Unie udělat víc pro mobilizaci všech zdrojů na úrovni členských států a Společenství tak, aby se mohlo efektivněji využít jejich synergického působení. Zaangažování zúčastněných stran může kromě toho přispět k vyššímu povědomí o potřebě prorůstové a stabilizační makroekonomické politiky a strukturálních reforem, zlepšit kvalitu provádění a zvýšit pocit odpovědnosti za Lisabonskou strategii.

Za tímto účelem odráží hlavní směry hospodářské politiky (HSHP) nový začátek Lisabonské strategie a soustřeďují se na příspěvek hospodářských politik k většímu růstu a k vytváření nových pracovních míst. Oddíl A těchto HSHP se zabývá příspěvkem, který v tomto ohledu mohou zabezpečit makroekonomické politiky. Oddíl B se zaměřuje na opatření a politiky, které by členské státy měly provádět, aby razantně zvýšily znalosti a zavedly inovace, jež představují cestu k růstu, a aby z Evropy učinily atraktivnější místo pro investice a práci. V souladu se závěry jednání Evropské rady v Bruselu (22. a 23. března 2005) by hlavní směry hospodářské politiky, jako obecný nástroj pro koordinaci hospodářských politik, měly i nadále zahrnovat celou řadu makroekonomických a mikroekonomických politik, jakož i politiku zaměstnanosti, pokud s nimi souvisí; HSHP zajistí obecný ekonomický soulad mezi třemi dimenzemi strategie. I nadále se pro HSHP budou používat stávající mechanismy mnohostranného dohledu.

Tyto obecné směry jsou použitelné pro všechny členské státy a pro Společenství. Měly by podpořit soudržnost reformních opatření zahrnutých v národních reformních programech zavedených členskými státy a doplní je Lisabonský program Společenství pro období let 2005–2008, zahrnující všechna opatření, která mají být přijata na úrovni Společenství v zájmu růstu a zaměstnanosti. Provádění všech relevantních aspektů těchto směrů by mělo zohlednit uplatňování rovného přístupu k mužům i ženám.

STAV HOSPODÁŘSTVÍ EU

Hospodářské činnosti v EU, které od poloviny roku 2003 nabraly správný kurs, se v druhé polovině roku 2004 zpomalily vlivem vnějších činitelů, jako jsou vysoké a kolísavé ceny ropy, zpomalení rozvoje světového obchodu a revalvace eura. Částečně může být nedostatečná odolnost některých evropských ekonomik rovněž výsledkem přetrvávajících strukturálních nedostatků. Růst reálného HDP by v roce 2005 měl pokračovat mírným tempem, avšak proti očekávání nižší přebytek z roku 2004 nevyhnutelně ovlivní celkový roční průměr. Příspěvek domácí poptávky k oživení byl v rámci členských států dosud nevyrovnaný, avšak během roku je očekáváno jeho postupné posilování, podporované příznivými finančními podmínkami (včetně nízkých reálných úrokových sazeb) a úspěšným zvládáním inflačních tlaků.

Hospodářské oživení je do značné míry závislé na obnově celosvětového růstu a na rychlém zvýšení světového obchodu. Jelikož cyklus světového růstu dosahuje svého vrcholu a vyrovnává útlumový dopad vyšších cen ropy na světovém trhu, bude pro zabezpečení většího impulsu pro další vzestup kladen stále větší důraz na domácí poptávku v EU. Strukturální a makroekonomické politiky je třeba promýšlet s ohledem na situaci zvyšování cen surovin, zejména ropy, jakož i s ohledem na tlak na snižování průmyslových cen. Opětovné dosažení potenciálních růstových temp proto v EU závisí z velké míry na zvýšené důvěře mezi podnikatelskou a spotřebitelskou sférou, jakož i na příznivém celosvětovém hospodářském vývoji, včetně vývoje cen ropy a směnných kursů. Ve světle uvedených skutečnosti je důležité, aby hospodářské politiky vyvolávaly důvěru, a tím pomáhaly vytvářet podmínky pro vyšší domácí poptávku a vytváření pracovních míst v krátkodobém výhledu, a aby strukturální reformy přispívaly ke zvyšování růstového potenciálu ve střednědobém výhledu.

Očekává se, že míra nezaměstnanosti se bude, byť pomalu, snižovat až na 8,7 % v roce 2006. Odhadovaná celková míra zaměstnanosti v EU-25 v roce 2003 je 63,0 %, což je značně pod dohodnutou cílovou úrovní 70 %. Pokrok při dosahování cíle 60 % zaměstnanosti žen je pomalý; míra zaměstnanosti žen v EU-25 je nyní 55,1 %, avšak očekává se její opětovné zvýšení. Míra zaměstnanosti starších pracovníků, která se stále zvyšovala a těsně překročila úroveň 40,2 %, je svému cíli 50 % míry zaměstnanosti v roce 2010 vzdálena nejvíce. Vývoj ve zlepšování kvality práce zároveň nebyl jednoznačný a v důsledku hospodářského zpomalení se zvýraznily problémy sociálního začlenění. Dlouhodobá nezaměstnanost se po několika letech jejího poklesu opět zvýšila a zdá se nepravděpodobné, že by v blízké budoucnosti opět klesla.

Stagnace v oblasti hospodářského oživení v EU i nadále vyvolává obavy. Hospodářství EU je svému cíli stát se nejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou v několika ohledech více vzdáleno, než tomu bylo v březnu roku 2000. Ve světle těchto skutečností je zřejmé, že rozdíl mezi růstovým potenciálem Evropy a jejích hospodářských partnerů se podstatně nesnížil.

—

Skutečnost, že výkonnost ekonomiky Unie dlouhodobě nedosahuje svého potenciálu, lze v prvé řadě vysvětlit stále poměrně nízkým zapojením pracovní síly. Úsilí vynaložené členskými státy umožnilo zvýšení míry zaměstnanosti z 61,9 % v roce 1999 na 63,0 % v roce 2003. Pokud máme splnit Lisabonské cíle, zůstává však značný prostor pro další zlepšení, zejména pokud jde o mladé a starší pracovníky.

—	Druhé klíčové vysvětlení slabé výkonnosti EU souvisí s její nízkou úrovní růstu produktivity. Růst produktivity má po několik desetiletí klesající tendenci.

ODDÍL A

MAKROEKONOMICKÉ POLITIKY PRO RŮST A VYTVÁŘENÍ NOVÝCH PRACOVNÍCH MÍST (2)

A.1 Makroekonomické politiky vytvářející podmínky pro větší růst a vytváření nových pracovních míst

Zajištění ekonomické stability za účelem zvýšení zaměstnanosti a růstového potenciálu

Zdravé makroekonomické politiky jsou velmi důležitým faktorem podpory dobře vyváženého hospodářského růstu a plného využití současného růstového potenciálu. Rovněž jsou nezbytné pro zavedení rámcových podmínek, které podpoří přiměřené úrovně úspor a investic a větší zaměření investic na znalosti a inovace, aby tak nasměrovaly ekonomiku na cestu k trvalému, vyššímu a neinflačnímu růstu a k vyšší zaměstnanosti. To by mělo napomoci při udržování příznivých dlouhodobých úrokových sazeb a přispět k přijatelnému vývoji směnných kurzů. Při plánování své budoucnosti musí mít podniky i jednotlivci důvěru v to, že bude udržována cenová stabilita.

Měnová politika může přispět svým zaměřením na cenovou stabilitu a, bez dotčení tohoto cíle, podporou jiných obecných hospodářských politik, pokud jde o růst a zaměstnanost. Pro nové členské státy bude důležité, aby měnová politika přispívala k dosahování udržitelné reálné a nominální – konvergence. Režimy směnných kurzů představují důležitou součást celkového rámce hospodářské a měnové politiky a měly by být zaměřeny na dosahování udržitelné reálné a nominální konvergence. Účastí v ERM II v odpovídající fázi po přistoupení by měly být uvedené snahy podpořeny. Další výzvou makroekonomické politiky je pro některé z těchto členských států udržet schodky běžného účtu v rozmezí umožňujícím zajištění přijatelného vnějšího financování. V tomto ohledu bude pro snížení schodků běžného účtu podstatná fiskální zdrženlivost.

Dosažení zdravého stavu rozpočtu umožní plné a symetrické působení automatických rozpočtových stabilizátorů během daného hospodářského cyklu s cílem zajistit stabilizaci produkce v rámci koncepce vyššího a udržitelného růstu. Ty členské státy, které již dosáhly zdravého stavu rozpočtu, mají před sebou výzvu tento stav udržet. Pro ostatní členské státy je životně důležité, aby přijaly veškerá nezbytná nápravná opatření pro dosažení svých střednědobých rozpočtových cílů, a to zejména dochází-li ke zlepšování hospodářských podmínek, a tím se vyhnuly procyklickým politikám a dostaly se do pozice, která zajistí dostatečný prostor pro plné působení automatických stabilizátorů v průběhu daného cyklu dříve, než dojde k dalšímu ekonomickému poklesu. V souladu se zprávou ECOFINu s názvem „Zlepšení provádění paktu o stabilitě a růstu“ schválenou Evropskou radou (22.–23. března 2005) by se střednědobý rozpočtový cíl měl pro jednotlivé členské státy lišit v závislosti na rozmanitosti stavu hospodářství a rozpočtu a jejich vývoje, jakož i na rozmanitosti fiskálního rizika s ohledem na udržitelnost veřejných financí, rovněž s ohledem na možné demografické změny. Požadavky paktu o stabilitě a růstu platné pro členské státy eurozóny platí rovněž pro členské státy ERM II.

Hlavní směr č. 1. S cílem zabezpečit hospodářskou stabilitu pro udržitelný růst, 1. v souladu s paktem o stabilitě a růstu, by členské státy měly respektovat své střednědobé rozpočtové cíle. Není-li tohoto cíle dosaženo, měly by členské státy přijmout veškerá nezbytná opatření pro jeho dosažení. Členské státy by se měly vyhnout procyklickým fiskálním politikám. Kromě toho je nezbytné, aby členské státy s nadměrným schodkem přijaly účinná opatření pro zajištění jeho neprodlené nápravy; 2. členské státy uvádějící schodky běžného účtu, u nichž existuje nebezpečí, že jejich stav není udržitelný, by se o nápravu těchto schodků měly snažit prováděním strukturálních reforem, které oživí vnější konkurenceschopnost, a případně by k jejich nápravě měly přispívat prostřednictvím fiskálních politik. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Přispívat k dynamické a řádně fungující HMU“ (č. 6).

Zajistit dlouhodobou ekonomickou udržitelnost s ohledem na stárnoucí evropskou populaci

Dlouhodobá udržitelnost hospodářství Evropské unie je vážně ohrožena stárnoucí evropskou populací. Podle posledních odhadů bude v roce 2050 populace EU v produktivním věku (15–64) o 18 % nižší než v roce 2000 a počet obyvatel nad 65 let se zvýší o 60 %. Vyplývají z toho nejen vyšší míry závislosti, avšak rovněž to znamená, že pokud nebudou nyní přijata opatření pro zajištění dlouhodobé fiskální udržitelnosti, mohlo by se s ohledem na zvýšení veřejných výdajů spojených se stárnoucí populací zvýšit dluhové zatížení a s ohledem na snížení populace v produktivním věku by mohlo dojít ke snížení potenciálního výkonu na obyvatele, a mohly by narůstat problémy s financováním systémů důchodového zabezpečení, sociálního pojištění a zdravotní péče.

Členské státy by měly řešit hospodářské důsledky stárnoucí populace – v rámci zavedené trojrozměrné strategie pro řešení rozpočtových dopadů stárnutí populace – prostřednictvím udržování uspokojivého tempa snižování zadlužení a přijetím podpůrných opatření pro zvýšení míry zaměstnanosti a nabídky pracovních sil s cílem kompenzovat dopad budoucího snížení počtu osob v produktivním věku. Bez ohledu na nedávné zvýšení na 63 % v roce 2003 ukazuje poměrně nízká míra zaměstnanosti, že Evropa má zásoby nevyužitých pracovních sil. Prostor pro další zlepšení je tedy značný, zejména mezi ženami a mladými a staršími pracovníky. V souladu s touto strategií je rovněž důležité modernizovat systémy sociální ochrany tak, aby byly finančně životaschopné, přičemž by poskytovaly podněty pro obyvatele v produktivním věku, aby se aktivně účastnili pracovního trhu, a zároveň zabezpečit, aby uvedené systémy splnily své cíle, pokud jde o přístup k nim a jejich přiměřenost. Zlepšeným vzájemným působením mezi systémy sociální ochrany a trhy práce lze zejména odstranit deformace a povzbudit prodlužování pracovního života s ohledem na vyšší pravděpodobnou délku života.

Hlavní směr č. 2. S cílem zabezpečit ekonomickou a fiskální udržitelnost jako základ pro zvýšenou zaměstnanost by členské státy s ohledem na očekávané náklady v souvislosti se stárnutím populace měly 1. udržovat dostatečné tempo snižování veřejného zadlužení v zájmu ozdravení veřejných financí; 2. reformovat a posílit systémy důchodového zabezpečení, sociálního pojištění a zdravotní péče, aby zajistily jejich finanční životaschopnost, sociální přiměřenost a přístupnost a 3. přijmout opatření ke zvýšení účasti na trhu práce a nabídky pracovní síly, zejména mezi ženami a mladými a staršími pracovníky, jakož i podporovat celoživotní přístup k zaměstnání za účelem zvýšení hodin odpracovaných v hospodářství. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Podporovat celoživotní přístup k zaměstnání“ (č. 18, jakož i 4, 19 a 21).

Podporovat prorůstové, na zaměstnanost zaměřené a efektivní přidělování prostředků

Aby mohl veřejný sektor plně přispívat k růstu a zaměstnanosti, aniž by ohrozil cíle hospodářské stability a udržitelnosti, potřebuje nezbytně kvalitně vypracovaný daňový a rozpočtový systém, podporující efektivní přidělování prostředků. Toho lze dosáhnout přesměrováním výdajů do kategorií podporujících růst, jakými jsou výzkum a vývoj, fyzická infrastruktura, technologie příznivé pro životní prostředí, lidský kapitál a znalosti. Na kontrole dalších kategorií výdajů se mohou členské státy podílet uplatňováním výdajových pravidel a rozpočtování podle výkonu, jakož i zavedením hodnotících mechanismů, které zajistí kvalitu jednotlivých reformních opatření a celkových souborů reformních opatření. Klíčovou prioritou hospodářství EU je zajistit, aby daňové systémy a jejich vzájemné vztahy se systémy dávek podporovaly zvyšování růstového potenciálu prostřednictvím větší zaměstnanosti a vyšších investic.

Hlavní směr č. 3. S cílem podporovat prorůstové, na zaměstnanost zaměřené a efektivní přidělování prostředků by členské státy, bez dotčení hlavních směrů hospodářské stability a udržitelnosti, měly pozměnit strukturu svých veřejných výdajů směrem ke kategoriím podporujícím růst v souladu s Lisabonskou strategií, přizpůsobit daňové systémy v zájmu posílení růstového potenciálu, a měly by zajistit, aby byly zavedeny mechanismy hodnocení vztahů mezi veřejnými výdaji a dosahováním cílů politik, a zajistit celkovou soudržnost souborů reformních opatření. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Povzbuzovat udržitelné využívání zdrojů a posilovat synergické působení mezi ochranou životního prostředí a růstem“ (č. 11).

Zajistit, aby vývoj mezd přispíval k růstu a stabilitě a doplňoval strukturální reformy

Vývoj mezd může přispět ke stabilizaci makroekonomických podmínek a ke správné kombinaci politik podporujících zaměstnanost za předpokladu, že vzestup reálných mezd odpovídá základní úrovni růstu produktivity ve střednědobém výhledu a že je v souladu s mírou rentability, jež umožňuje investice podporující produktivitu, kapacitu a zaměstnanost. K tomu je třeba, aby dočasné faktory, jakými je kolísání produktivity způsobené cyklickými faktory nebo jednorázovými nárůsty celkové míry inflace, neměly za následek neudržitelnou tendenci růstu mezd a aby vývoj mezd odrážel podmínky místního trhu práce.

S ohledem na pokračující tlak na zvyšování cen ropy a surovin je nutná zvláštní obezřetnost, pokud jde o dopad mzdových ujednání a zvyšování nákladů na pracovní sílu a na stabilitu cen a na jejich konkurenceschopnost. Skutečnost, že tento druhotný dopad dosud nebyl zaznamenán, je přijímána s uspokojením. Tyto otázky je třeba zohlednit prostřednictvím makroekonomického dialogu při pokračujících diskusích a výměnách informací mezi měnovými a fiskálními orgány a sociálními partnery.

Hlavní směr č. 4. S cílem zajistit, aby vývoj mezd přispíval k makroekonomické stabilitě a růstu, a zvýšit přizpůsobivost by členské státy měly podporovat správné rámcové podmínky pro systémy mzdového vyjednávání, přičemž by plně respektovaly úlohu sociálních partnerů s cílem podpořit vývoj nominálních mezd a nákladů na pracovní sílu v souladu s cenovou stabilitou a vývojem produktivity ve střednědobém výhledu a zohlednit rozdíly mezi kvalifikacemi a podmínkami místních trhů práce. Viz též integrovaný hlavní směr „Zajistit vývoj v oblasti nákladů na pracovní sílu a metody stanovování mezd podporující zaměstnanost“ (č. 22).

Podporovat souvislé makroekonomické a strukturální politiky a politiku v oblasti zaměstnanosti

Úkolem zdravých makroekonomických politik je zajistit podmínky motivující tvorbu pracovních míst a růst zaměstnanosti. Strukturální reformy, které jsou v souladu se zdravou fiskální situací v krátkodobém a střednědobém výhledu, jsou nezbytně nutné pro zvyšování produktivity a zaměstnanosti ve střednědobém výhledu, což vede k plnému využívání a zvyšování růstového potenciálu. Také přispívají k fiskální udržitelnosti, k makroekonomické stabilitě a k odolnosti vůči otřesům. Klíčovým prvkem jsou zároveň vhodné makroekonomické politiky umožňující, aby strukturální reformy měly co největší přínos pro růst a zaměstnanost. Hlavním prvkem komplexní ekonomické strategie členských států je zajistit, aby členské státy měly ucelený soubor strukturálních politik podporujících makroekonomický rámec a naopak. Výsledkem tržních reforem musí být zejména zlepšení celkové přizpůsobivosti ekonomik a jejich schopnosti reagovat na změny cyklických ekonomických podmínek a na dlouhodobé tendence, jako jsou globalizace a technologie. Aby se vyplatilo pracovat a aby se předešlo jakémukoli možnému odrazování od účasti na trhu práce, mělo by se v tomto ohledu vyvíjet úsilí o reformu daňového systému a systému dávek.

Hlavní směr č. 5. S cílem podpořit větší soudržnost mezi makroekonomickými a strukturálními politikami a politikou zaměstnanosti by členské státy měly uskutečňovat reformy v oblasti trhu práce a trhu s produkty současně zvyšující růstový potenciál a zesilující podporu makroekonomického rámce zvyšováním flexibility, pracovní mobility a schopnosti přizpůsobit se trhu práce a trhu s produkty, reagujíce tak na globalizaci, pokrok v oblasti technologií, změny v oblasti poptávky, jakož i cyklické změny. Členské státy by zejména měly dát znovu důraz na daňovou reformu a reformu sociálních dávek, aby se zlepšily pobídky a aby se práce vyplácela; měla by se zvýšit přizpůsobivost trhů práce kombinující pružnost a jistotu v oblasti zaměstnanosti; a zlepšit zaměstnatelnost investováním do lidského kapitálu. Viz též integrovaný hlavní směr „Podporovat flexibilitu kombinovanou s jistotou v zaměstnání a zmírnit segmentaci na trhu práce, s patřičným ohledem na úlohu sociálních partnerů“ (č. 21 a č. 19).

A.2 Zajištění dynamické a dobře fungující eurozóny

Potřeba dosažení vyššího růstu a zaměstnanosti je obzvláště naléhavá v eurozóně s ohledem na její nedávnou oslabenou ekonomickou výkonnost a na její nízký růstový potenciál ve výši přibližně 2 % (odhady Komise). Ve své poslední jarní předpovědi Komise revidovala svůj výhled růstu v eurozóně na rok 2005 směrem dolů na hodnotu 1,6 %. Ekonomické rozdíly v eurozóně mohou vzrůst, pokud jde o růst, vnitřní poptávku a inflační tlaky. Zpomalení hospodářského růstu v eurozóně v druhé polovině loňského roku je možno přičíst jak vnějším faktorům – vysoké a kolísavé ceny ropy, zpomalený růst celosvětového obchodu a revalvace eura – tak vnitřním faktorům souvisejícím s nepružností. Pokud jde o vnější faktory, nepříznivý vývoj v oblasti cen ropy a přetrvávající globální nerovnováha i nadále představují nezanedbatelná protirůstová rizika.

V eurozóně došlo ke značnému utlumení domácí poptávky a jak soukromá spotřeba, tak investice se v roce 2004 pohybovaly značně pod úrovní, které dosáhla celá EU-25. Útlum soukromé spotřeby má patrně původ v pokračujících obavách zejména ohledně výhledů zaměstnanosti (míra nezaměstnanosti se trvale pohybuje okolo 9 %), jakož i výhledů v oblasti příjmů ve střednědobém výhledu. Úroveň důvěry a nedostatek trvalého zlepšení na straně spotřeby i nadále ovlivňovaly investice.

Eurozóna stojí před výzvou zajistit využití stávajícího růstového potenciálu a tento růstový potenciál i dále postupně zvyšovat. Toho lze nejlépe dosáhnout pomocí makroekonomických politik zaměřených na růst a stabilitu a prostřednictvím komplexních strukturálních reforem. Oba tyto nástroje jsou pro členské státy v eurozóně a v ERMII zejména významné, protože značným způsobem ovlivňují jejich schopnost přiměřeně se přizpůsobovat šokům s asymetrickým dopadem, a tudíž mají vliv i na ekonomickou odolnost eurozóny jako celku. Ekonomická výkonnost jednotlivých členských států eurozóny a politiky, které tyto státy vedou, mají kromě toho vliv na tzv. společné zboží, jakým je například směnný kurs eura, úrokové sazby, cenová stabilita a soudržnost eurozóny. Z výše uvedeného vyplývá potřeba efektivní koordinace politiky jak v EU, tak v eurozóně, aby byl posílen růstový potenciál a výkonnost.

S ohledem na neexistující národní politiky v oblasti úroků a směnných kurzů je také stále důležitější, aby členské státy zajistily a zachovaly zdravý stav rozpočtu v rámci cyklu, který jim poskytne dostatečnou rozpočtovou rezervu, jež zmírní dopad cyklických výkyvů nebo ekonomických šoků s asymetrickým dopadem. Strukturální politiky podporující plynulé přizpůsobování cen a mezd jsou podstatné pro zajištění toho, aby členské státy eurozóny byly schopny rychle se přizpůsobovat šokům (například šoku ze současných cen ropy), a pro zabránění nepodloženému inflačnímu vývoji. V tomto ohledu jsou zejména důležité politiky, které prostřednictvím podpory širší účasti na trhu práce, profesní a geografické mobility a stanovením výše mezd zvyšují schopnost trhů práce reagovat, jakož i odpovídající reformy trhu výrobků.

V krátkodobém výhledu je třeba, aby kombinace politik v eurozóně podporovala hospodářskou obnovu a současně zabezpečovala dlouhodobou udržitelnost a stabilitu. V současné situaci je důležité, aby kombinace politik podporovala důvěru mezi spotřebiteli a investory, z čehož rovněž vyplývá, že se má i nadále zaměřovat na stabilitu ve střednědobém výhledu. Rozpočtová politika musí zajistit fiskální postavení konsistentní s potřebou připravit se na dopad způsobený stárnoucí populací na jedné straně a dosáhnout složení veřejných výdajů a příjmů, které by podpořilo hospodářský růst, na straně druhé.

Ve snaze přispět k mezinárodní ekonomické stabilitě a zajistit lepší zastoupení svých hospodářských zájmů se musí eurozóna plně podílet na mezinárodní spolupráci v oblasti měnových a hospodářských politik. Ačkoli vytvoření stabilního předsednictví eurozóny usnadní koordinaci pozic jednotlivých členů eurozóny, její vnější zastupování je třeba zlepšit na základě rámce vídeňské dohody z 11. a 12. prosince 1998 tak, aby eurozóna mohla plnit vedoucí strategickou úlohu při rozvoji celosvětového hospodářského systému.

Hlavní směr č. 6 S cílem přispívat k dynamické a dobře fungující HMU potřebují členské státy eurozóny zajistit lepší koordinaci svých hospodářských a rozpočtových politik, zejména 1. věnovat zvláštní pozornost fiskální udržitelnosti svých veřejných financí v plném souladu s paktem o stabilitě a růstu; 2. přispět ke kombinaci politik, které podporují hospodářskou obnovu a jsou slučitelné s cenovou stabilitou, a tím posilují důvěru mezi podnikatelskou a spotřebitelskou sférou v krátkodobém výhledu, přičemž jsou v dlouhodobém výhledu slučitelné s udržitelném růstem; 3. prosazovat strukturální reformy, které zvýší dlouhodobý růstový potenciál eurozóny a zlepší její produktivitu, konkurenceschopnost a ekonomické přizpůsobení asymetrickým šokům, věnujíce zvláštní pozornost politikám zaměstnanosti a 4. zajistit, aby vliv eurozóny na celosvětový hospodářský systém odpovídal její ekonomické váze.

ODDÍL B

MIKROEKONOMICKÉ REFORMY SMĚŘUJÍCÍ KE ZVÝŠENÍ RŮSTOVÉHO POTENCIÁLU EVROPY

Strukturální reformy jsou podstatné pro zvýšení růstového potenciálu EU a pro podporu makroekonomické stability, protože zvyšují efektivitu a přizpůsobivost evropské ekonomiky. Nárůst produktivity je podporován hospodářskou soutěží, investicemi a inovacemi. Ke zvýšení růstového potenciálu Evropy je třeba, aby byl dosažen pokrok jak ve vytváření pracovních míst, tak i v růstu produktivity. Od poloviny devadesátých let se růst produktivity v EU výrazně zpomalil. Toto zpomalení je částečně způsobeno zvýšeným zaměstnáváním dělníků s nízkou kvalifikací. Zvrácení tohoto trendu v oblasti produktivity je nicméně hlavní výzvou, která před Unií stojí, zejména s ohledem na její stárnoucí populaci. Odhaduje se, že vlastní stárnutí populace sníží stávající míru růstového potenciálu téměř o polovinu. Pro zachování životní úrovně a její budoucí zvýšení, jakož i pro zajištění vysoké úrovně sociální ochrany je tedy nezbytně nutné urychlit růst produktivity a zvýšit počet odpracovaných hodin.

B.1 Znalosti a inovace – hnací síly udržitelného růstu

Znalosti nabyté prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje, inovací a vzdělání jsou hlavní hnací silou dlouhodobého růstu. Politiky zaměřené na zvyšování investic do znalostí a na posilování inovační schopnosti ekonomiky EU jsou ústředním prvkem Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Proto se budou národní a regionální programy v souladu s Lisabonskými cíli čím dál více zaměřovat na investice do těchto oblastí.

Zvýšit a zlepšit investice do výzkumu a vývoje s cílem zavést evropský znalostní prostor

Výzkum a vývoj ovlivňuje ekonomický růst různými způsoby: zaprvé může přispívat k vytváření nových trhů nebo výrobních postupů; zadruhé může vést k postupnému zlepšování již existujících výrobků a výrobních postupů; zatřetí zvyšuje schopnost země osvojovat si nové technologie.

EU v současné době věnuje na výzkum a vývoj přibližně 2 % svého HDP (v jednotlivých členských státech je to však v rozmezí od necelých 0,5 % do více než 4 % HDP), tedy stěží o něco více než při zahájení Lisabonské strategie. Navíc přibližně jen zhruba 55 % výdajů Evropské unie na výzkum financuje podnikatelský sektor. Nízké úrovně soukromých investic do výzkumu a vývoje jsou jednou z nejdůležitějších příčin rozdílů v inovacích mezi EU a USA. Plnění společného cíle EU, kterým je zvýšení investic do výzkumu na 3 % HDP, musí proto postupovat rychleji. Členské státy se vyzývají, aby podaly zprávy o svých plánovaných výdajích na výzkum a vývoj v letech 2008 a 2010 a opatřeních k jejich dosažení v rámci národních Lisabonských programů. Nejdůležitější výzvou je zavést rámcové podmínky, nástroje a pobídky pro to, aby společnosti investovaly do výzkumu.

Veřejné výdaje na výzkum musí být vynakládány efektivněji a musí se zlepšit spojení mezi veřejným výzkumem a soukromým sektorem. Je třeba posílit špičková střediska a sítě a obecně lépe využívat mechanismy veřejné podpory, aby se povzbudily inovace ze strany soukromého sektoru, jakož i lepší pákový efekt veřejných investic a modernější řízení výzkumných institucí a universit. Rovněž je důležité zajistit, aby podniky působily v konkurenčním prostředí, protože hospodářská soutěž je důležitou pobídkou pro soukromé investice do inovací. Dále je třeba vynaložit rozhodné úsilí ke zvýšení počtu a kvality výzkumných pracovníků aktivně působících v Evropě, což zejména znamená zvýšit zájem o studium vědeckých, technických a inženýrských oborů a podporovat profesní rozvoj a nadnárodní a meziodvětvovou mobilitu výzkumných pracovníků, jakož i zmenšit překážky brzdící mobilitu výzkumných pracovníků a studentů.

Mezinárodní rozměr výzkumu a vývoje by měl být posílen, pokud jde o společné financování a rozvíjení kritického množství na úrovni EU v kritických oblastech vyžadujících rozsáhlé finanční prostředky, i prostřednictvím zmenšení překážek brzdících mobilitu výzkumných pracovníků a studentů.

Hlavní směr č. 7. S cílem zvýšit a zlepšit investice do výzkumu a vývoje, zejména ze strany soukromého sektoru, celkový cíl 3 % z HDP pro rok 2010 je potvrzen odpovídajícím rozdělením mezi soukromé a veřejné investice, přičemž členské státy definují konkrétní průměrné úrovně, členské státy by měly dále rozvíjet kombinovaná opatření vhodná pro podporu výzkumu a vývoje, zejména výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru, pomocí: 1. zlepšených rámcových podmínek a zajištěním dostatečně konkurenčního a atraktivního prostředí pro fungování společností; 2. efektivnějšími a účinnějšími veřejnými výdaji na výzkum a vývoj a rozvojem partnerství veřejného a soukromého sektoru; 3. rozvíjením a dalším posilováním – a případně dalším vytvářením – špičkových středisek vzdělávacích a výzkumných institucí v členských státech, a zlepšováním spolupráce a převodů technologií mezi veřejnými výzkumnými instituty a soukromými společnostmi; 4. rozvíjením a lepším využíváním pobídek s cílem povzbudit a podpořit soukromý výzkum a vývoj; 5. modernizací řízení výzkumných institucí a universit; 6. zajištěním dostatečné nabídky kvalifikovaných výzkumných pracovníků pomocí získání většího počtu studentů pro vědecké, technické a inženýrské obory a zlepšováním kariérních možností a podporováním evropské, mezinárodní i meziodvětvové mobility výzkumných a vývojových pracovníků.

Podporovat inovace

Dynamika evropské ekonomiky je životně závislá na její inovační schopnosti. Pro inovace je třeba vytvořit rámcové ekonomické podmínky. Tím se rozumí dobře fungující finanční a výrobkové trhy, jakož i účinné a dostupné prostředky k vymáhání práv duševního vlastnictví. Nejčastěji zavádějí inovace na trh nové podniky, pro které může být velkým problémem získání finančních prostředků. Inovační aktivity by tedy měly podpořeny prostřednictvím opatření na podporu zakládání a růstu inovačních podniků a zároveň zlepšováním dostupnosti finančních prostředků. Šíření technologií a politiky zaměřené na lepší integraci národních inovačních a vzdělávacích systémů je možné podporovat rozvojem inovačních středisek a sítí a též inovačními podpůrnými službami zaměřenými na malé a střední podniky. Pro zaostávající země a regiony je obzvláště přínosné předávání znalostí prostřednictvím mobility výzkumných pracovníků, přímých zahraničních investic nebo prostřednictvím dovážení technologie.

Hlavní směr č. 8. S cílem podporovat všechny formy inovací by členské státy měly klást důraz na: 1. zlepšení podpůrných služeb v oblasti inovací, zejména pro šíření a převody technologií; 2. vytváření a rozvoj inovačních středisek, sítí a inkubátorů sdružujících university, výzkumné instituce a podniky, rovněž na regionální a místní úrovni, pomáhající překlenout technologické rozdíly mezi regiony; 3. povzbuzení přeshraničního převodu znalostí, včetně přímých zahraničních investic; 4. povzbuzení zadávání veřejných zakázek v oblasti inovačních produktů a služeb; 5. lepší dostupnost domácího a mezinárodního financování a 6. účinné a dostupné prostředky k vymáhání práv duševního vlastnictví.

Šíření informačních a komunikačních technologií (ICT) je v souladu s cíli a opatřeními nadcházející iniciativy i2010 rovněž významným způsobem, jak zlepšit produktivitu a následně i hospodářský růst. Až dosud nebyla EU schopna plně využít vyšší produkce a většího využívání informačních a komunikačních technologií (ICT). Toto je důsledek stále pokračujících nedostatečných investic do ICT, institucionálních omezení a organizačních problémů při zavádění ICT. Technologické inovace jsou v konečném důsledku závislé na hospodářském prostředí podporujícím růst. V tomto kontextu představuje použití inteligentní logistiky efektivní způsob zajištění konkurenceschopnosti nákladů v evropských výrobních podnicích. V tomto směru je rovněž důležité, aby existoval otevřený a konkurenční trh s elektronickými komunikacemi.

Hlavní směr č. 9. S cílem podporovat rozšiřování a efektivní využívání ICT a vytvořit plně integrující informační společnost by členské státy měly: 1. povzbuzovat široké využívání ICT ve veřejných službách, malých a středních podnicích a v domácnostech; 2. nastavit nezbytný rámec pro související změny v organizaci práce v hospodářství; 3. podporovat silné zastoupení evropského průmyslu v klíčových segmentech ICT; 4. povzbudit vývoj silných odvětví ICT a programových obsahů, jakož i fungujících trhů; 5. zajistit v zájmu vytvoření informačního prostoru bez hranic bezpečnost sítí a informací, jakož i konvergenci a interoperabilitu; 6. podpořit v zájmu rozvoje znalostní ekonomiky zřizování širokopásmových sítí, včetně sítí pro nedostatečně pokryté regiony. Viz též integrovaný hlavní směr „Podporovat kombinování flexibility a jistoty pracovních míst a zmírnit segmentaci trhu práce, s patřičným ohledem na úlohu sociálních partnerů“ (č. 21).

Posílit konkurenční výhody evropské průmyslové základny

Nedávné zpomalení růstu produktivity EU částečně souvisí s obtížemi EU při přeorientovávání své ekonomiky na odvětví s vyšším růstem produktivity.

Aby Evropa své vedoucí postavení v oblasti ekonomiky a technologií posílila a udržela, musí zvýšit svou schopnost rozvíjet a uvádět na trh nové technologie, včetně ICT. Tam, kde z důvodů rozsahu nebo působnosti nemohou jednotlivé členské státy samotné úspěšně čelit selháním trhu, je třeba analyzovat a využít synergické účinky vyplývající ze společného řešení výzev v oblasti výzkumu, regulace a financování na evropské úrovni. EU dosud nedokázala plně využít svůj technologický potenciál. Tam, kde jsou přínosy pro společnost větší, než přínosy pro soukromý sektor, napomůže k využívání tohoto potenciálu společné využívání evropských špičkových poznatků a rozvoj partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, jakož i spolupráce mezi členskými státy.

Hlavní směr č. 10. S cílem posilovat konkurenční výhody své průmyslové základny Evropa potřebuje na celém svém území solidní průmyslovou síť. Nezbytné prosazování moderní a aktivní průmyslové politiky znamená posilování konkurenčních výhod průmyslové základny, včetně přispívání k rámcovým podmínkám atraktivním pro výrobu i pro služby, přičemž se zajistí, aby se opatření na národní, nadnárodní a evropské úrovni vzájemně doplňovala. Členské státy by měly: 1. začít tím, že v klíčových průmyslových odvětvích stanoví faktory přidané hodnoty a konkurenceschopnosti a že budou řešit výzvy nastolené globalizací; 2. rovněž by se měly zaměřit na vývoj nových technologií a trhů. a) Z toho vyplývá zejména závazek podporovat nové technologické iniciativy založené na partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a spolupráci mezi členskými státy, která by pomohla vyřešit skutečná selhání trhu. b) To rovněž předpokládá vytváření a rozvoj sítí regionálních a místních středisek po celé EU s větším zapojením malých a středních podniků. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce“ (č. 20).

Podporovat udržitelné využívání zdrojů

Dlouhodobý úspěch Unie závisí rovněž na řešení celé řady problémů týkajících se zdrojů a životního prostředí; v případě jejich neřešení by se tyto problémy staly brzdou budoucího růstu. Nedávný vývoj cen ropy a jeho perspektivy v této souvislosti zdůraznily naléhavost otázky energetické účinnosti. Politika podporující energetickou účinnost je důležitá pro snížení závislosti evropské ekonomiky na kolísání cen ropy. Další odkládání řešení těchto problémů zvýší ekonomickou nákladnost opatření k jejich nápravě. Z toho vyplývá nutnost vzorových opatření pro racionálnější využívání zdrojů. Opatření v této oblasti budou rovněž významná pro řešení problému klimatických změn. V tomto kontextu je důležité, aby členské státy znovu usilovaly o splnění závazků podle Kjótského protokolu. Členské státy by měly zejména pokračovat v boji proti klimatickým změnám v zájmu dosažení toho, že výše nárůstu globální teploty nepřekročí 2 oC oproti úrovním před průmyslovou revolucí, jakož i uskutečňovat cíle Kjótského protokolu nákladově efektivním způsobem. Členské státy by měly plnit závazek zastavit do roku 2010 snižování biologické rozmanitosti, zejména začleněním tohoto požadavku do jiných politik, s ohledem na význam biologické rozmanitosti pro některá hospodářská odvětví. V této souvislosti má klíčovou rolu využívání tržních nástrojů tak, aby ceny lépe odrážely škody na životním prostředí a sociální náklady. Podporou rozvoje a využíváním technologií šetrných k životnímu prostředí, zahrnutím ekologických aspektů do veřejných zakázek, braním zvláštního ohledu na malé a střední podniky, odstraněním podpor škodících životnímu prostředí a dalšími nástroji dané politiky lze zlepšit inovační výkonnost a více přispívat k udržitelnému vývoji dotyčných odvětví. Společnosti v EU patří například mezi světové špičky ve vývoji nových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Zejména v souvislosti s přetrvávající tendencí ke zvyšování cen energií a s kumulací nebezpečí klimatických změn je důležité prosazovat zlepšení energetické účinnosti, která budou přínosná jak pro růst, tak pro udržitelný rozvoj.

Hlavní směr č. 11. S cílem povzbuzovat udržitelné využívání zdrojů a posilovat synergické působení mezi ochranou životního prostředí a růstem by členské státy měly: 1. stanovit jako prioritu energetickou účinnost a kombinovanou produkci energie, rozvoj udržitelných druhů energie, včetně obnovitelných, a rychlé zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí a ekologicky účinných technologií a) na jedné straně v rámci vnitřního trhu zejména v dopravě a v energetice, mj. pro snížení závislosti evropského hospodářství na kolísání cen ropy, b) na straně druhé ve zbytku světa, jako sektor se značným exportním potenciálem; 2. podporovat rozvoj nástrojů pro internalizaci vnějších environmentálních nákladů a oddělení hospodářského růstu od poškozování životního prostředí. Zavádění těchto priorit by mělo být v souladu s platnými právními předpisy Společenství a s opatřeními a nástroji navrženými v plánu opatření pro oblast environmentálních technologií (ETAP), mimo jiné prostřednictvím a) využívání tržních nástrojů, b) rizikových fondů a financování výzkumu a vývoje, c) podpory udržitelných modelů výroby a spotřeby, včetně zahrnutí ekologických aspektů do veřejných zakázek, d) zvláštního ohledu na malé a střední podniky a e) reformy dotací, které mají značně negativní vliv na životní prostředí a jsou neslučitelné s udržitelným rozvojem, za účelem jejich postupného odstranění; 3. usilovat o splnění cíle zastavit do roku 2010 snižování biologické rozmanitosti, zejména začleněním tohoto požadavku do jiných politik, s ohledem na význam biologické rozmanitosti pro některá hospodářská odvětví; 4. pokračovat v boji proti změně klimatu a přitom plnit kjótské cíle nákladově efektivním způsobem, zejména pokud jde o malé a střední podniky. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Podporovat prorůstové, na zaměstnanost zaměřené a efektivní přidělování prostředků“ (č. 3).

B.2 Evropa přitažlivější pro investory i pracovníky

Přitažlivost Evropské unie pro investice závisí mimo jiné na velikosti a otevřenosti jejích trhů, na jejím právním prostředí, na kvalitě jejích pracovních sil a kvalitě její infrastruktury.

Rozšíření a prohloubení vnitřního trhu

Zatímco vnitřní trh se zbožím je poměrně dobře integrovaný, trhy se službami zůstávají de iure nebo de facto dosti roztříštěné a mobilita pracovních sil zůstává v Evropě nízká. V zájmu podpory růstu a zaměstnanosti a posílení konkurenceschopnosti musí být vnitřní trh služeb plně funkční a musí zároveň respektovat evropský sociální model. Evropská rada požádala, aby v rámci legislativního procesu bylo vyvinuto veškeré úsilí s cílem dosáhnout širokého konsensu pro cestu směrem k jednotnému trhu se službami. Výrazného zvýšení účinnosti by mohlo být dosaženo i odstraněním překážek přeshraničních činností. Úplná integrace finančních trhů by rovněž zvýšila produkci a zaměstnanost tím, že by umožnila účinnější přidělování kapitálu a vytvořila lepší podmínky pro financování podnikatelské činnosti.

I přes všeobecné uznání potenciálních výhod jednotného evropského trhu zůstává míra transponování směrnic týkajících se vnitřního trhu překvapivě nízká. Směrnice se navíc často neprovádějí nebo neuplatňují správně, což dokazuje vysoký počet řízení iniciovaných Komisí ve věci porušení předpisů. Je potřebné, aby členské státy aktivněji spolupracovaly mezi sebou navzájem i s Komisí s cílem zabezpečit, aby jejich občané a podnikatelské subjekty mohli plně využívat výhod právních předpisů upravujících vnitřní trh. Značný prostor pro další zlepšení je například v oblasti postupů při zadávání veřejných zakázek. Takové zlepšení by se odrazilo ve vyšším podílu veřejně vyhlašovaného zadávání veřejných zakázek. Kromě toho by otevřenější zadávání veřejných zakázek vedlo k významným rozpočtovým úsporám pro členské státy.

Hlavní směr č. 12. S cílem rozšiřovat a prohlubovat vnitřní trh by členské státy měly: 1. urychlit transponování směrnic týkajících se vnitřního trhu; 2. stanovit jako prioritu přísnější a dokonalejší prosazování právních předpisů týkajících se vnitřního trhu; 3. odstranit zbývající překážky přeshraničních činností; 4. účinně uplatňovat pravidla EU týkající se veřejných zakázek; 5. podporovat plně funkční vnitřní trh služeb a zároveň zachovávat evropský sociální model; 6. urychlit integraci finančního trhu soustavným a jednotným prováděním a prosazováním plánu opatření v oblasti finančních služeb. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce“ (č. 20).

Zajištění otevřených a konkurenčních trhů v rámci Evropy i mimo ni

Otevřená světová ekonomika nabízí nové příležitosti pro podporu růstu a konkurenceschopnosti v evropském hospodářství. Politika hospodářské soutěže hrála klíčovou úlohu při zabezpečování stejných podmínek pro firmy v EU a může být též nápomocná při zlepšování širšího regulačního rámce v oblasti trhů v zájmu prosazení podmínek, které podnikům umožní efektivní hospodářskou soutěž. Dalšího otevření evropských trhů hospodářské soutěži lze dosáhnout snížením celkové úrovně zbývající státní podpory. Tento vývoj musí být doprovázen novým přidělením zbývající státní podpory ve prospěch některých horizontálních cílů. Přezkum pravidel státní podpory by měl vést k dalšímu úsilí v uvedeném směru.

Strukturální reformy, které ulehčují vstup na trh, jsou velmi účinným nástrojem především na podporu hospodářské soutěže. Tyto reformy budou obzvláště důležité na trzích, ve kterých nebyla hospodářská soutěž dříve umožněna z důvodů protisoutěžního jednání, existence monopolů, nadměrné regulace (např. povolení, licence, minimální kapitálové požadavky, právní překážky, otevírací doby obchodů, regulované ceny atd. mohou zbrzdit rozvoj efektivního konkurenčního prostředí), nebo z důvodu ochrany odvětví.

Provádění již dojednaných opatření týkajících se otevření odvětví síťových služeb hospodářské soutěži (v oblastech elektřiny a plynu, dopravy, telekomunikací a poštovních služeb) by navíc mělo pomoci celkově snížit ceny, zajistit větší nabídku a zároveň zabezpečit dodávky služeb obecného ekonomického zájmu pro všechny občany. Orgány pro hospodářskou soutěž a regulaci by měly zajistit hospodářskou soutěž v liberalizovaných trzích. Zároveň musí být zaručeny uspokojivé dodávky vysoce kvalitních služeb obecného ekonomického zájmu za přijatelné ceny.

Vnější otevřenost pro obchodování a investice, rovněž v multilatelárním kontextu, v podobě zvyšování vývozů a dovozů představuje důležitý podnět pro růst a zaměstnanost a může tak posílit uskutečňování strukturální reformy. Otevřený a pevný systém pravidel světového obchodu je pro evropské hospodářství životně důležitý. Úspěšným uzavřením ambiciózní a vyvážené dohody v rámci kola jednání z Dohá, jakož i vypracováním dalších bilaterálních a regionálních dohod o volném obchodu, by se měly trhy dále otevřít obchodu a investicím, což by přispělo ke zvýšení potenciálního růstu.

Hlavní směr č. 13. S cílem zabezpečit otevřené a konkurenční trhy v Evropě a mimo ni a využívat přínosů globalizace by členské státy měly přijmout tyto priority: 1. odstranění regulačních, obchodních a jiných překážek, které nepřiměřeně brání hospodářské soutěži; 2. účinnější prosazování politiky hospodářské soutěže; 3. selektivní monitorování trhů a pravidel prováděné orgány pro hospodářskou soutěž a regulaci za účelem určení a odstranění překážek bránících hospodářské soutěži a vstupu na trh; 4. snížení státní podpory narušující hospodářskou soutěž; 5. v souladu s nadcházejícím rámcem Společenství nové přidělení státní podpory ve prospěch podpory některých horizontálních cílů, jako jsou výzkum, inovace a optimalizace lidského kapitálu, a pro jasně stanovená selhání trhu; 6. podpora vnější otevřenosti, rovněž v multilaterálním kontextu; 7. úplné provádění dohodnutých opatření s cílem otevřít odvětví síťových služeb konkurenci v zájmu zajištění účinné hospodářské soutěže v rámci široce integrovaných evropských trhů. Důležitou úlohu v konkurenceschopné a dynamické ekonomice hraje rovněž dodávání efektivních služeb obecného ekonomického zájmu za dostupné ceny.

Zlepšit regulaci na evropské a národní úrovni

Regulace trhu je významná pro vytvoření prostředí umožňujícího provádění obchodních transakcí za konkurenční ceny. Pomáhá rovněž při nápravě selhání trhu nebo při ochraně účastníků trhu. Kumulativní dopad pravidel však může způsobit značné ekonomické náklady. Proto je důležité, aby pravidla byla dobře připravená a přiměřená. Kvalita evropského a národního regulačního prostředí je věcí společného závazku a sdílenou odpovědností jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

Členské státy by při přípravě nebo přezkumu právních předpisů měly systematicky hodnotit náklady a přínosy svých legislativních iniciativ. Měly by zlepšit kvalitu svých předpisů při současném zachování jejích cílů. Z toho vyplývá nutnost konzultace relevantních zúčastněných stran. V rámci přístupu Komise ke zlepšení právních předpisů jsou pečlivě hodnoceny ekonomické, sociální i environmentální dopady nových nebo revidovaných předpisů s cílem určit případné kompromisy a synergické působení mezi různými cíli politik. U stávajících předpisů se kromě toho zkoumá, zda by je bylo možné zjednodušit, a hodnotí se jejich dopad na konkurenceschopnost. Dále se rozvíjí společný přístup ke stanovování administrativních nákladů nových a stávajících právních předpisů. Členské státy by měly zavést systémy zjednodušování stávajících předpisů. Měly by široce konzultovat otázky nákladů a přínosů svých regulačních iniciativ a případně jejich nedostatků, zejména pokud znamenají kompromisy mezi různými cíli politik. Členské státy by rovněž měly zajistit úplné zvážení příslušných alternativních řešení k předpisům.

Značného zlepšení regulačního prostředí lze proto dosáhnout zohledněním úvah o poměru nákladů a výnosů souvisejících s právními předpisy, včetně administrativních nákladů. To je obzvláště důležité pro malé a střední podniky, jež mají obvykle pouze omezené prostředky pro vyřizování administrativy, kterou jim ukládá právo Společenství i právo členských států.

Hlavní směr č. 14. S cílem vytvářet konkurenčnější podnikatelské prostředí a povzbuzovat soukromé iniciativy prostřednictvím lepších právních předpisů by členské státy měly: 1. snížit administrativní zátěž ukládanou podnikům, zejména malým a středním a začínajícím; 2. zlepšovat kvalitu stávajících a nových předpisů a zároveň zachovávat jejich cíle, prostřednictvím systematického a důkladného hodnocení jejich ekonomických, sociálních (včetně zdravotních) a environmentálních dopadů, přičemž se vezme v úvahu a uskutečňuje pokrok v měření administrativního zatížení spojeného s regulací, jakož i dopad na konkurenceschopnost, včetně otázek prosazování; 3. povzbuzovat podniky při rozvíjení jejich firemní společenské odpovědnosti.

Evropa musí účinněji napomáhat rozvoji svého podnikatelského ducha a potřebuje více podniků, které budou ochotny zabývat se tvůrčími a inovačními projekty. Výuka podnikání by měla být podporována ve všech formách vzdělávání a odborné přípravy a měla by být zajišťovat odpovídající kvalifikaci. Rozměr podnikání by měl být začleněn do celoživotního vzdělávacího procesu už od školních začátků. Za tímto účelem je třeba podporovat partnerství se společnostmi. Vytváření podniků a jejich růst je možné podporovat rovněž zlepšováním dostupnosti finančních prostředků a zesílenými ekonomickými pobídkami, mimo jiné přijetím daňových systémů, které odměňují úspěch, snižováním vedlejších nákladů na pracovní sílu a omezováním administrativní zátěže pro začínající podniky, zejména poskytováním relevantních služeb pro podporu podnikání zvláště pro mladé podnikatele, jako je budování jednotných kontaktních míst a podpora národních podpůrných sítí pro podnikatele. Zvláštní důraz by měl být kladen na usnadnění převodu vlastnických práv a zlepšování revitalizačních a restrukturalizačních postupů, zejména prostřednictvím efektivnějších právních předpisů v oblasti úpadkového práva.

Hlavní směr č. 15. S cílem podporovat více podnikatelskou kulturu a vytvářet prostředí podporující malé a střední podniky by členské státy měly: 1. zlepšit dostupnost finančních prostředků s cílem podpořit jejich tvorbu a růst, zejména mikroúvěry a jiné formy rizikového kapitálu; 2. posílit ekonomické pobídky, včetně zjednodušení daňových systémů a omezení vedlejších nákladů na pracovní sílu; 3. posílit inovační potenciál malých a středních podniků a 4. poskytovat relevantní podpůrné služby, jako je vytváření jednotných kontaktních míst a podpora národních podpůrných sítí pro podniky s cílem podpořit jejich tvorbu a růst v souladu s chartou malých podniků. Dále by členské státy měly podporovat vzdělávání a odbornou přípravu v otázkách podnikání pro malé a střední podniky. Členské státy by rovněž měly usnadnit převod vlastnických práv, modernizovat případně své úpadkové právo a zlepšit své záchranné a restrukturalizační postupy. Viz rovněž integrované hlavní směry „Podporovat prorůstové, na zaměstnanost zaměřené a efektivní přidělování prostředků“ (č. 3) a „Podporovat všechny formy inovací“ (č. 8), č. 23 a č. 24.

Rozšířit a zlepšit evropskou infrastrukturu

Moderní infrastruktura představuje důležitý faktor ovlivňující atraktivitu jednotlivých míst. Usnadňuje mobilitu osob, zboží a služeb po celé Unii. Moderní infrastruktury v oblasti dopravy, energetiky a elektronických komunikací jsou významnou podmínkou nově oživené Lisabonské strategie. Vzájemně propojené a interoperabilní transevropské sítě pomáhají snižováním nákladů na dopravu a rozšiřováním trhů rozvíjet a posilovat mezinárodní obchod a zásadně podporují dynamiku vnitřního trhu. Probíhající liberalizace evropských síťových odvětví rovněž povzbuzuje hospodářskou soutěž a zvyšuje efektivitu v těchto odvětvích.

Pokud jde o budoucí investice do evropské infrastruktury, za prioritu by mělo být považováno provádění 30 prioritních dopravních projektů určených v rámci hlavních směrů pro evropské dopravní sítě (TEN) Evropským parlamentem a Radou, jakož i provádění rychlých („quick-start“) přeshraničních dopravních projektů, obnovitelné energie, širokopásmových komunikací a výzkumu, které byly dohodnuty v rámci evropské iniciativy pro růst, a provádění dopravních projektů podporovaných Fondem soudržnosti. Rovněž je třeba řešit chybějící nebo nedostatečnou infrastrukturu v některých zemích. Vhodné systémy stanovování cen za používání infrastruktury mohou přispět k efektivnímu využívání infrastruktury a k vývoji udržitelné dopravně modální rovnováhy.

Hlavní směr č. 16. S cílem rozšiřovat, zlepšovat a spojovat evropskou infrastrukturu a dokončit prioritní přeshraniční projekty se zvláštním zaměřením na dosažení vyšší integrace národních trhů v rámci rozšířené EU by členské státy měly: 1. rozvíjet přiměřené podmínky pro zdrojově efektivní infrastruktury v oblasti dopravy, energetiky a ICT – přednostně infrastruktury zahrnuté v sítích TEN – doplňováním mechanismů Společenství, zejména v přeshraničních úsecích nebo okrajových regionech, protože se jedná o hlavní podmínku úspěšného otevření odvětví síťových služeb hospodářské soutěži; 2. zvážit vytvoření partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem; 3. zvážit otázku vhodného systému stanovování cen za používání infrastruktury s cílem zajistit efektivní využívání infrastruktury a zavedení udržitelné modální rovnováhy, která zdůrazní posun v technologiích a inovace a náležitě zohlední environmentální náklady a dopad na růst. Viz rovněž integrovaný hlavní směr „Podporovat rozšiřování a efektivní využívání ICT a vytvořit plně integrující informační společnost“ (č. 9).

V Bruselu dne 12. července 2005.

Za Radu

G. BROWN

předseda

(1) Závěry Evropské rady z března roku 2005, (http://ue.eu.int/cms3_fo/showPage.asp?lang=en&id= 432&mode=g&name).

(2) Při provádění níže uvedených hlavních směrů politik by členské státy měly mít na paměti, že platný referenční rámec nadále představují doporučení určená jednotlivým zemím a vydaná v rámci doporučení Rady ze dne 26. června 2003 o hlavních směrech hospodářské politiky členských států a Společenství (pro období 2003–2005), které bylo doplněno a aktualizováno v kontextu doporučení Rady ze dne 5. července 2004 o aktualizaci těchto hlavních směrů za rok 2004.

		ISSN 1725-5074
Úřední věstník Evropské unie		L 205

České vydání	Právní předpisy	Svazek 48 6. srpna 2005

Obsah		I Akty, jejichž zveřejnění je povinné	Strana
		Nařízení Komise (ES) č. 1291/2005 ze dne 5. srpna 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny	1
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1292/2005 ze dne 5. srpna 2005, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o výživu zvířat ( 1 )	3
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1293/2005 ze dne 5. srpna 2005, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2676/90, kterým se stanoví metody Společenství používané pro rozbor vín	12
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1294/2005 ze dne 5. srpna 2005, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin	16
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1295/2005 ze dne 5. srpna 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví snížení podpory na dehydratované krmivo	18
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1296/2005 ze dne 5. srpna 2005, kterým se v odvětví cukru upravuje maximální částka dávky B z výroby a kterým se mění minimální cena cukrové řepy B pro hospodářský rok 2005/06	20

	II Akty, jejichž zveřejnění není povinné
	Rada
*	Rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států	21
*	Doporučení Rady ze dne 12. července 2005, týkající se hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství (2005–2008)	28

	Tiskové opravy
*	Oprava nařízení Komise (ES) č. 1279/2005 ze dne 2. srpna 2005, kterým se mění dovozní cla v odvětví obilovin použitelná od 3. srpna 2005 (Úř. věst. L 202, 3.8.2005)	38
	Oprava nařízení Komise (ES) č. 1270/2005 ze dne 1. srpna 2005, kterým se stanoví, do jaké míry lze vyhovět žádostem o dovozní licence pro dovoz mladého skotu samčího pohlaví určeného na výkrm, podaným v červenci 2005 v rámci celní kvóty dle nařízení (ES) č. 992/2005 (Úř. věst. L 201, 2.8.2005)	38

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Standardní dovozní hodnota
0702 00 00	052	44,5
	096	41,1
	999	42,8
0707 00 05	052	75,8
	096	39,7
	999	57,8
0709 90 70	052	77,2
0709 90 70	999	77,2
0805 50 10	382	67,4
	388	69,4
	524	60,9
	528	62,0
	999	64,9
0806 10 10	052	103,9
	204	57,3
	220	128,8
	624	155,1
	999	111,3
0808 10 80	388	79,5
	400	66,7
	508	68,0
	512	64,7
	528	77,2
	720	67,2
	804	72,4
	999	70,8
0808 20 50	052	110,0
	388	56,9
	512	18,8
	528	53,2
	800	50,6
	999	57,9
0809 20 95	052	303,5
	400	327,9
	404	318,7
	999	316,7
0809 30 10, 0809 30 90	052	113,1
0809 30 10, 0809 30 90	999	113,1
0809 40 05	094	49,8
	624	63,6
	999	56,7