14.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/1

(1)

Nařízením (EHS) č. 2474/93 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo ve výši 30,6 % z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „původní opatření“). Na základě šetření zaměřeného na obcházení opatření bylo toto clo nařízením Rady (ES) č. 71/97 (3) rozšířeno i na dovoz některých dílů jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“).

(2)

Po provedení přezkumu před pozbytím platnosti na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení (dále jen „předchozí šetření“) rozhodla Rada nařízením (ES) č. 1524/2000 (4), že by výše uvedená opatření měla být zachována.

(3)

Dne 29. dubna 2004 informovala Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (5) o zahájení antidumpingového řízení ohledně dovozu jízdních kol pocházejících z Vietnamu do Společenství.

(4)

Stejného dne, podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, informovala Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (6) o zahájení prozatímního přezkumu antidumpingových opatření použitelných na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR do Společenství.

(5)

Antidumpingová šetření byla zahájena na základě stížnosti a žádosti podaných dne 15. března 2004 Evropským sdružením výrobců jízdních kol (European Bicycles Manufacturers Association, dále jen „EBMA“ nebo „žadatel“) jménem výrobců, kteří mají významný podíl, v tomto případě více než 35 %, na celkové výrobě jízdních kol ve Společenství. Stížnost obsahovala důkazy o dumpingu uvedeného výrobku a o podstatné újmě z něj vyplývající, které byly považovány za postačující pro zahájení řízení ohledně dovozu jízdních kol pocházejících z Vietnamu. Žádost obsahovala dostatečné důkazy pro zahájení prozatímního přezkumu opatření použitelných na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR.

(6)

O zahájení obou šetření Komise oficiálně uvědomila žadatele, výrobce ve Společenství uvedené ve stížnosti a žádosti, všechny ostatní známé výrobce ve Společenství, vyvážející výrobce, dovozce, sdružení, o nichž se vědělo, že se jich šetření týkají, a orgány ČLR a Vietnamu. Zúčastněné strany dostaly možnost předložit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtách uvedených v oznámeních o zahájení.

(7)

Stanoviska předložila řada výrobců ve Společenství zastoupených žadatelem, další spolupracující výrobci ve Společenství, vyvážející výrobci, dovozci, dodavatelé a sdružení uživatelů. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, byly vyslyšeny.

(8)

Vzhledem k vysokému počtu vyvážejících výrobců, výrobců ve Společenství a dovozců, kterých se šetření týkala, bylo v obou oznámeních o zahájení předpokládáno použití výběrových metod v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(9)

S cílem umožnit Komisi rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci a zástupci jednající jejich jménem, výrobci ve Společenství a dovozci požádáni, aby se přihlásili a předložili informace určené v oznámeních o zahájení. Komise také oslovila známá sdružení vyvážejících výrobců a orgány ČLR a Vietnamu. Žádná z těchto stran nic nenamítala proti použití vzorku.

(10)

Vyplněný výběrový dotazník ve stanovené lhůtě vrátilo a požadované informace poskytlo celkem 21 vývozců/výrobců v ČLR, 6 vývozců/výrobců ve Vietnamu, 54 výrobců ve Společenství a 6 dovozců.

(11)

Z 21 čínských vyvážejících výrobců, kteří zaslali vyplněný výběrový dotazník, jen 17 ohlásilo vývoz jízdních kol do Společenství během období šetření. Vzhledem k omezenému počtu vietnamských vyvážejících výrobců, kteří projevili ochotu spolupracovat, bylo rozhodnuto, že v případě vietnamských vyvážejících výrobců nebude nutné provádět výběr vzorku.

(12)

Výběr vzorku byl proveden za konzultací se spolupracujícími čínskými vyvážejícími výrobci a orgány ČLR a s jejich souhlasem. Vzorek vyvážejících výrobců byl vybrán na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Společenství, který bylo možné přiměřeně prozkoumat ve stanovené lhůtě, a na základě toho, zda příslušné společnosti měly v úmyslu žádat o zacházení jako v tržním hospodářství. Do vzorku byly zařazeny pouze společnosti, které měly v úmyslu žádat o zacházení jako v tržním hospodářství, protože v zemích s transformující se ekonomikou se běžná hodnota pro ostatní společnosti stanovuje na základě cen nebo početně zjištěné běžné hodnoty v ve srovnatelné třetí zemi. Na tomto základě byl vybrán reprezentativní vzorek čtyř vyvážejících výrobců. Podle odpovědí získaných v procesu výběru vzorku představovaly tyto čtyři vybrané společnosti 16 % čínského vývozu dotyčného výrobku do Společenství a 35 % vývozu všech spolupracujících výrobců.

(13)

Pokud jde o výrobce ve Společenství, vzorek byl v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrán na základě největšího reprezentativního objemu prodeje a výroby v rámci Společenství po konzultaci s příslušným sdružením a s jeho souhlasem. Následkem toho bylo do vzorku zařazeno osm výrobců ve Společenství. Těmto osmi vybraným společnostem Komise zaslala dotazníky a obdržela od nich úplné odpovědi.

(14)

Vzhledem k omezenému počtu dovozců, kteří vyplnili a odeslali výběrový dotazník a dali najevo ochotu spolupracovat (šest dovozců), bylo rozhodnuto, že výběr vzorku není nutný. Následně ovšem žádný z dovozců nespolupracoval na přezkumném šetření a odmítl vrátit úplně vyplněný dotazník. Co se týče šetření dovozu z Vietnamu, tři dovozci spolupracovali a předložili úplně vyplněný dotazník.

(15)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace považované za nezbytné za účelem stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Společenství. Inspekce na místě byly provedeny v prostorách těchto společností:

(16)

Jelikož bylo třeba stanovit běžnou hodnotu pro vyvážející výrobce v ČLR a Vietnamu, kterým nelze přiznat zacházení jako v tržním hospodářství, byla provedena inspekce na místě za účelem stanovení běžné hodnoty na základě údajů ze srovnatelné země, a to v prostorách těchto společností:

(17)

Šetření dumpingu a újmy se v případě obou šetření týkalo období od 1. dubna 2003 do 31. března 2004 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období od ledna 2000 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(18)

Některé zúčastněné strany upozornily na skutečnost, že šetření se týkalo situace v EU složené z patnácti členských států (dále jen „EU-15“), kdežto opatření by byla uložena na dovoz do rozšířené EU sestávající z dvaceti pěti členských států. Pokud jde o dovoz z Vietnamu, je třeba uvést, že během období šetření byl dovoz do deseti nových členských států EU (dále jen „EU-10“) zanedbatelný. Proto byl případný vliv tohoto dovozu na situaci ohledně újmy či dumpingu považován rovněž za zanedbatelný. Z ČLR bylo do EU-10 v období šetření dovezeno značné množství jízdních kol, a to za ceny nižší než u dovozu do zemí EU-15. Za těchto okolností se má za to, že objem a ceny dovozů z ČLR do EU-10 by jen posílily závěry o dumpingu i závěr, že dumping bude pravděpodobně pokračovat, nebudou-li opatření zachována. V EU-10 existuje významná výroba jízdních kol, tudíž se mělo také za to, že vliv objemu a cen výrobků dovážených z ČLR by byl takový, že by se potvrdila existence újmy způsobované výrobnímu odvětví rozšířeného Společenství, tj. včetně výrobců v EU-10. Za těchto okolností se má za to, že rozšíření by automaticky nezměnilo parametry dumpingu a újmy, které jsou základem navrhovaných opatření.

(19)

Dotyčný výrobek je totožný s výrobkem, kterým se zabývalo původní šetření i předchozí šetření, jde tedy o jízdní kola a jiná kola (včetně dodávkových tříkolek), bez motoru, v současnosti kódů KN 8712 00 10, 8712 00 30 a 8712 00 80.

(20)

V rámci současných šetření byla jízdní kola rozdělena do těchto kategorií:

(21)

Podobné členění bylo použito i v šetření, které vedlo k původním opatřením vůči ČLR, a v předchozím šetření, které se týkalo ČLR. Kvůli vývoji nových typů jízdních kol však bylo nutné klasifikaci poněkud pozměnit. V rámci současných šetření například kategorie B obsahuje hybridní kola a kola VTC, která jsou výsledkem vývoje dříve existujících typů.

(22)

Šetření potvrdila, že všechny výše vymezené typy jízdních kol mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti. Kromě toho se na trhu Společenství prodávají prostřednictvím obdobných distribučních kanálů, jako jsou specializovaní maloobchodníci, řetězce obchodů se sportovním zbožím a velké obchodní domy. Základní používání a využití jízdních kol zůstává stejné, jsou zaměnitelná a modely různých kategorií si tak navzájem konkurují. Na tomto základě byl učiněn závěr, že všechny kategorie tvoří jediný výrobek.

(23)

Šetření dále prokázala, že jízdní kola vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství, kola vyráběná a prodávaná mexickými výrobci na mexickém trhu a kola pocházející z ČLR a Vietnamu dovážená na trh Společenství mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a stejné použití. Proto jsou považována za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(24)

Jedna ze zúčastněných stran prohlásila, že rozšíření definice dotyčného výrobku provedené nařízením Rady (ES) č. 71/97 ze dne 10. ledna 1997, které bylo výsledkem šetření zaměřenému na obcházení opatření na základě článku 13 základního nařízení, by mělo být v rámci přezkumného šetření omezeno na takové díly, které se dají potenciálně nejsnadněji využít k obcházení, například rámy a vidlice. V tomto ohledu je třeba uvést, že současný přezkum byl zahájen za účelem zjištění, zda stávající opatření již nejsou dostatečná vzhledem k dumpingu působícímu újmu. Definice dotyčného výrobku, tj. jízdních kol z ČLR, rozšířená uvedeným nařízením, se tedy nemění a případný přezkum opatření proti obcházení by měl být proveden v rámci zvláštního přezkumného šetření, budou-li splněny podmínky pro jeho zahájení.

(25)

Jeden dovozce ve Společenství během šetření prohlásil, že z definice dotyčného výrobku by měly být vyňaty jednokolky, protože údajně mají odlišné základní fyzické a technické vlastnosti a jiné použití. Komise toto tvrzení prošetřila a zjistila, že skutečně existují zřetelné rozdíly v základních fyzických a technických vlastnostech. Na rozdíl od jízdních kol nemají jednokolky druhé kolo ani řídítka a brzdný systém. Kromě toho existuje jasná dělicí čára mezi způsoby použití jednokolek a jiných kol. Jednokolky se obvykle nepoužívají pro dopravu ani sport, nýbrž jsou určeny a používány pro účely akrobacie. Byl proto učiněn závěr, že uvedené tvrzení je náležitě odůvodněné, a že by definice dotyčného výrobku měla být odpovídajícím způsobem upravena.

(26)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingových šetření ohledně dovozu pocházejícího z ČLR a/nebo Vietnamu běžná hodnota stanoví v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro ty vyvážející výrobce, kteří mohou prokázat, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení, tj. že u nich vzhledem k výrobě a prodeji obdobného výrobku převládají podmínky tržního hospodářství.

(27)

Výhradně v zájmu snadnějšího odkazování jsou kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství stručně shrnuta níže:

(28)

O zacházení jako v tržním hospodářství na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení požádalo deset společností z ČLR a sedm vietnamských společností:

(29)

V pozdější fázi šetření jedna z uvedených společností (Komda Industrial Co. Ltd) svou žádost o zacházení jako v tržním hospodářství stáhla, avšak trvala na žádosti o individuální zacházení na základě čl. 9 odst. 5 základního nařízení. V případě další společnosti (Olympic Pro Manufacturing Co., Ltd) bylo zjištěno, že během období šetření dotyčný výrobek do Společenství vůbec nevyvážela. V důsledku toho její žádost o zacházení jako v tržním hospodářství a žádost o individuální zacházení ztratily význam.

(30)

Žádosti zbylých patnácti společností byly posouzeny podle pěti kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(31)

Bylo zjištěno, že všichni vyvážející výrobci jízdních kol v ČLR podléhají systému vývozních kvót, v souladu s nařízením o správě vývozních povolení ze dne 20. prosince 2001, které schválilo ministerstvo zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce spolu s celními orgány. Kvóty přiděluje výbor složený ze zástupců uvedeného ministerstva, příslušné obchodní komory a Sdružení podniků financovaných ze zahraničí, a to na základě kritérií stanovených ministerstvem. V rámci systému vláda před vydáním vývozní licence rovněž stanovuje minimální vývozní ceny pro jednotlivé typy výrobků a reguluje ceny a množství zboží v prodejních smlouvách vývozců.

(32)

Vzhledem k výše uvedenému nebyly společnosti žádající o zacházení jako v tržním hospodářství schopny doložit, že jejich rozhodnutí o prodejních cenách a množství výrobků jsou přijímána v reakci na tržní signály a bez podstatných státních zásahů, jak vyžaduje první kritérium čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. V důsledku toho bylo po konzultaci s poradním výborem rozhodnuto, že žádajícím společnostem nebude uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, protože tyto společnosti nesplňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(33)

Podle některých vyvážejících výrobců a Čínské obchodní komory pro dovoz a vývoz strojních zařízení a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“) nelze mít za to, že systém vývozních licencí ovlivňuje určování množství a cen vyvážených výrobků ze strany vývozců, kteří tak nejsou vystaveni podstatným státním zásahům ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. V tomto ohledu je především třeba uvést, že systém vývozních licencí omezuje společnosti tak, že jízdní kola nemohou vyvážet v objemech větších než maximální povolené množství a za ceny nižší než státem stanovené minimální ceny. Toto omezení zřetelně svědčí o tom, že nemohou svobodně a bez podstatných státních zásahů rozhodovat o svých vývozních činnostech. Musejí se totiž ucházet o roční množství vývozu, přičemž výše uvedený výbor může toto množství schválit beze změn, změnit bez uvedení důvodů, či dokonce zamítnout. Navíc společnost, která v předchozím roce vyvezla méně než 5 000 jízdních kol, může být z nabídkového řízení úplně vyloučena, takže pokračování vývozní činnosti takové společnosti závisí zcela na volném uvážení uvedeného výboru. Množství a ceny jsou navíc přísně sledovány státem, včetně ministerstva zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce a celních orgánů, a to prostřednictvím potvrzování prodejních smluv o vývozu, na jejichž základě lze vydat vývozní licenci. To se považuje za nepopiratelný státní zásah do obchodních rozhodnutí společnosti ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Z těchto důvodů byl tento argument odmítnut.

(34)

Bylo zjištěno, že pět z dotčených společností působí v tzv. průmyslových zónách a jedna z nich působí v tzv. vývozní zóně.

(35)

Pokud jde o společnosti působící v průmyslových zónách, bylo zjištěno, že vládní vyhláška 24/2000ND-CP ze dne 31. července 2000, kterou se provádí zákon o zahraničních investicích ve Vietnamu, stanoví pro společnosti, na které se tento zákon vztahuje, obecnou povinnost vyvážet alespoň 80 % jejich výroby (dále jen „vývozní povinnost“) jakožto podmínku pro získání investiční licence. Dále bylo zjištěno, že vývozní povinnost je obsažena v investičních licencích všech pěti společností působících v průmyslové zóně.

(36)

Šetření kromě toho prokázalo, že investiční licence společnosti působící ve vývozní zóně výše uvedenou vývozní povinnost neobsahuje.

(37)

Pět společností, které ve svých investičních licencích mají vývozní povinnost, uvádělo, že tato vývozní povinnost přestala existovat po 7. květnu 2003 díky změně použitelných vietnamských právních předpisů provedené vládní vyhláškou 27/2003ND-CP (dále jen „pozměňující vyhláška“).

(38)

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle pozměňující vyhlášky lze vývozní povinnost zrušit jen za podmínky, že jsou splněny další závazné požadavky uvedené v této vyhlášce. Z toho vyplývá, že pozměňující vyhláška vývozní povinnost neodstranila, nýbrž jen změnila požadavky, které musejí společnosti pro zrušení své vývozní povinnosti splnit.

(39)

Společnosti dále prohlašovaly, že by měly nárok na odstranění vývozní povinnosti ze svých investičních licencí, kdyby splnily dodatečné podmínky uvedené v pozměňující vyhlášce. Ovšem podle použitelných právních předpisů musí investor nejprve požádat orgán vydávající investiční licence o změnu jeho licence a tento orgán až následně změní investiční licenci investora a zruší jeho vývozní povinnost.

(40)

Během období šetření orgány vydávající investiční licence nezrušily vývozní povinnost v investiční licenci žádné z pěti společností. Tyto společnosti tedy neprokázaly ani to, že by splnily ony dodatečné podmínky.

(41)

Tytéž společnosti rovněž tvrdily, že jejich rozhodnutí byla v každém případě přijímána v reakci na tržní signály, i kdyby se mělo za to, že v období šetření platila vývozní povinnost. Tato vývozní povinnost ovšem nejen platila během období šetření, ale navíc byla obsažena v investičních licencích a zakladatelských smlouvách všech pěti společností, a to po celé období šetření. V důsledku toho byl učiněn závěr, že vývozní povinnost je třeba považovat za podstatný státní zásah takové povahy, že společnostem fakticky brání v přijímání rozhodnutí podle tržních signálů.

(42)

Dále byl učiněn závěr, že společnost, o níž bylo zjištěno, že uvedená vývozní povinnost není obsažena ani v její investiční licenci ani v její zakladatelské smlouvě, může dotyčný výrobek prodávat jak na domácím, tak na vývozním trhu a není vystavena podstatným státním zásahům.

(43)

Kromě toho je nutné zmínit, že v případě čtyř z pěti společností, na něž odkazuje bod odůvodnění 34 a které mají vývozní povinnost, nebylo možné dospět k závěru, že mají jeden zřetelně definovaný soubor účetních záznamů, které jsou podrobovány nezávislému auditu v souladu s mezinárodními účetními standardy a používají se pro všechny účely. Bylo zjištěno, že u nich existuje netransparentní systém fakturace, pokud jde o fakturování dodávek dotyčného výrobku do Společenství. Tento systém, který zahrnuje zprostředkovatelské společnosti se sídlem v daňových rájích a dalších místech mimo Vietnam, neumožňuje využití pomůcky pro audit se zaměřením na finanční toky. V důsledku toho účetní záznamy společností ve Vietnamu neodrážejí věrně základní prodejní transakce skutečně probíhající v rámci vývozu.

(44)

Proto bylo po konzultaci s poradním výborem rozhodnuto, že zacházení jako v tržním hospodářství bude uděleno společnosti Always, na základě toho, že splňuje všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, zatímco žádosti společností Asama, Dragon, High Ride, Liyang a Sheng Fa o tento status budou zamítnuty, protože tyto společnosti všechna uvedená kritéria nesplňují.

(45)

Na základě čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se při ukládání případného cla pro země spadající do působnosti čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení stanoví celostátní clo s výjimkou případů, kdy společnosti mohou prokázat, že splňují všechna kritéria pro individuální zacházení stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(46)

Titíž vyvážející výrobci v ČLR a Vietnamu, kteří nesplnili kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství, jakož i společnost uvedená v bodu odůvodnění 29, požádali také o individuální zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Komise proto ověřila, zda žádající společnosti požívají, jak fakticky, tak právně, nezbytnou míru nezávislosti na státu při určování svých vývozních cen a množství dotyčného výrobku, které bude vyvezeno, v souladu s čl. 9 odst. 5 písm. b) základního nařízení.

(47)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že všichni vyvážející výrobci v ČLR podléhají podstatné státní kontrole, pokud jde o určování jejich vývozních cen a množství dotyčného výrobku, jak je vysvětleno v bodu odůvodnění 31. Proto byl učiněn závěr, že čínští vyvážející výrobci, kteří požádali o individuální zacházení, nesplňují požadavky nezbytné pro udělení individuálního zacházení stanovené v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(48)

Co se týče vietnamských společností, bylo zjištěno, že všech pět společností podléhá podstatné státní kontrole v oblasti určování množství dotyčného výrobku, jež je vyváženo, jak je vysvětleno v bodech odůvodnění 34 až 41. Tudíž byl učiněn závěr, že žádná z těchto pěti společností nesplňuje požadavky nezbytné pro individuální zacházení.

(49)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je třeba běžnou hodnotu v případě vyvážejících výrobců v ČLR a Vietnamu, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, určit na základě cen nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(50)

V oznámeních o zahájení navrhla Komise pro tento účel Mexiko, které posloužilo jako srovnatelná země i při předchozím šetření týkajícím se ČLR.

(51)

Všechny zúčastněné strany dostaly příležitost vyjádřit se k výběru navržené srovnatelné země. Někteří spolupracující vyvážející výrobci ve svých vyjádřeních uvedli, že vhodnější srovnatelnou zemí než Mexiko by byl Tchaj-wan nebo Indie.

(52)

Někteří vyvážející výrobci tvrdili, že vhodnější srovnatelnou zemí by byl Tchaj-wan, protože tato země byla použita při původním šetření. Argumentovali také tím, že Tchaj-wan je jedním z největších producentů jízdních kol na světě a má rozvinutý domácí trh, na kterém aktivně soutěží mnoho domácích výrobců. Kromě toho na Tchaj-wanu není dovoz jízdních kol ani jejich dílů nijak omezen. Tchajwanské společnosti navíc vlastní mnoho čínských a vietnamských výrobců jízdních kol, a jejich výrobní postupy i konečné výrobky jsou proto velmi podobné jako u výrobců v ČLR a Vietnamu. Rovněž bylo uvedeno, že několik tchajwanských společností je za tímto účelem ochotno spolupracovat s Komisí.

(53)

K těmto argumentům je nejprve třeba uvést, že Tchaj-wan je opravdu třetím největším výrobcem jízdních kol na světě, avšak toto jeho výrobní odvětví je silně orientováno na vývoz – obvykle vyváží přibližně 90 % své výroby.

(54)

Na druhé straně je jeho domácí trh poměrně malý a dosti stabilní s odhadovanými zhruba 700 000 –800 000 prodanými kusy, zatímco velikost mexického domácího trhu se odhaduje na přibližně 2,3 miliónu kusů, což je třikrát více než na Tchaj-wanu. Zboží na tchajwanský trh navíc z velké části dodávají čínští vývozci. Pro srovnání: v roce 2003 Tchaj-wan dovezl asi 470 000 jízdních kol z ČLR, která tak představovala více než polovinu velikosti jeho trhu. V tomto ohledu je třeba připomenout, že před rokem 2001 jízdní kola na Tchaj-wan prakticky dovážena nebyla. Takže zatímco před rokem 2001 byl tchajwanský trh v zásadě, ne-li výhradně, zásobován místními výrobci, v současnosti na tomto trhu čím dál více převládají jízdní kola z ČLR nad výrobky místních výrobců, jejichž podíl na trhu dramaticky klesá. V důsledku toho je domácí trh výrazně ovlivňován dovozními cenami jízdních kol z ČLR, která jsou předmětem současného šetření.

(55)

Navzdory tomu byly všem známým tchajwanským výrobcům zaslány dotazníky. Některé společnosti odpověděly, že by byly ochotny spolupracovat, ale že na domácím trhu žádné výrobky neprodávají, protože celou svou výrobu vyvážejí. Vyplněný dotazník vrátily dvě společnosti. Jedna z nich však nedodala odpovědi o dostatečné vypovídací hodnotě, takže byla posouzena jako nespolupracující. Druhá společnost plně spolupracovala, ale objem jejího prodeje na domácím trhu byl tak nízký, že by se dal zřejmě obtížně považovat za dostatečně reprezentativní v poměru k tchajwanskému trhu, celkovým čínským vývozům do Společenství a celkovým vietnamským vývozům do Společenství. Vzhledem k podmínkám na tchajwanském trhu vysvětleným v bodu odůvodnění 54 by navíc nebylo možné prodej této jediné společnosti brát jako vhodný základ pro účely stanovení běžné hodnoty.

(56)

Jeden čínský vyvážející výrobce navrhl Indii jako alternativní srovnatelnou zemi. Argumentoval tím, že náklady práce jsou v Indii podobné jako v ČLR. V tomto ohledu je třeba uvést, že Indie nebyla považována za vhodnou volbu, protože jakékoli srovnání mezi jízdními koly prodávanými v Indii (venkovská kola prodávaná maloobchodníkům v rozloženém stavu) a koly, která čínští výrobci vyvážejí do Společenství, by bylo velmi obtížné a v každém případě by si vyžádalo řadu úprav. Z toho důvodu a také proto, že existuje vhodnější srovnatelná země, totiž Mexiko, nebyla Indie posouzena jako vhodná srovnatelná země.

(57)

Po zveřejnění závěrů jeden z vietnamských vyvážejících výrobců uvedl, že Komise nepředložila přiměřené a důkazy podložené odůvodnění, proč nelze jako srovnatelnou zemi využít Indii. Argumentoval tím, že Komise výrobcům v Indii nezaslala dotazníky, přestože tato země do Společenství vyváží velká množství kvalitních jízdních kol, která jsou obdobnými výrobky navzdory závěrům Komise, že jde o „venkovská kola prodávaná maloobchodníkům v rozloženém stavu“.

(58)

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že brzy po zahájení řízení navrhl Indii za srovnatelnou zemi jen jeden vyvážející výrobce z ČLR a tento návrh nebyl dostatečně odůvodněn, protože jediným předloženým argumentem byla podobnost nákladů práce v ČLR a Indii. Vývoz jízdních kol z Indie do Společenství navíc není relevantní činitel při rozhodování o vhodnosti Indie jako srovnatelné země. Není zpochybňováno, že jízdní kola prodávaná na indickém domácím trhu jsou obdobné výrobky ve vztahu k těm, která dotčené země vyvážejí do Společenství. Z dostupných informací však vyplývalo, že vzhledem k typům jízdních kol prodávaným na indickém domácím trhu by bylo třeba provést řadu úprav, takže jakékoli srovnání by bylo nespolehlivé. Z těchto důvodů a při neexistenci jiných, podloženějších informací nebyla možnost vybrat Indii dále zkoumána, protože byly k dispozici údaje o vhodnější srovnatelné zemi, tj. Mexiku. Na tomto základě byl uvedený argument odmítnut.

(59)

Dotazníky byly zaslány všem známým mexickým výrobcům. Plně spolupracovaly dvě společnosti, které vrátily vyplněný dotazník a souhlasily s ověřením odpovědí ve svých prostorách. Prodej těchto dvou výrobců na domácím trhu představuje přibližně třetinu mexického trhu, jehož velikost se odhaduje zhruba na 2,3 miliónu kusů. Bylo zjištěno, že velký počet výrobců a asi dvacet velkých dovozců působí v konkurenčním prostředí. Jízdní kola dovezená v roce 2003 pocházela hlavně z Tchaj-wanu (více než 50 %), Uruguaye (20 %), Spojených států a Jižní Koreje. Na dovoz přitom připadalo asi 5 % domácího trhu. K tomuto procentnímu podílu je ještě třeba připočítat jízdní kola, jež na domácím trhu prodávají dovozci, kteří je kompletují z dovezených dílů.

(60)

V této souvislosti je třeba uvést, že v roce 2003 bylo do Mexika dovezeno přibližně 465 000 dílů jízdních kol v hodnotě 79 miliónů EUR, přičemž zhruba třetinu z nich, v hodnotovém vyjádření, dovezlo dvanáct velkých dovozců/kompletujících dovozců (zdroj: Mexické sdružení výrobců jízdních kol – ANAFABI). Na druhé straně vývoz jízdních kol z Mexika v roce 2003 představoval asi 60 % hodnoty dovozu do Mexika (zdroj: oficiální mexické statistiky), což podle odhadů znamená asi 50 000 až 70 000 kusů. Zdá se tedy, že velká část dovezených součástí jízdních kol byla použita buď v rámci poprodejních služeb (opravy), nebo pro montáž jízdních kol a jejich prodej na domácím trhu.

(61)

Někteří vyvážející výrobci poukazovali na to, že v Mexiku existují těžkopádné postupy pro evidenci dovozů, které zvyšují cenu dováženého zboží. Argumentovali také tím, že tento evidenční systém způsobuje deformace trhu v mexickém odvětví jízdních kol. Dále prohlašovali, že v Mexiku existuje jen omezená domácí konkurence vzhledem k tomu, že osm velkých výrobců, členů Mexického sdružení výrobců jízdních kol (ANAFABI), vyrábí více než 75 % místní výroby, a má tedy významnou moc určovat ceny na domácím trhu. Kromě toho bylo argumentováno tím, že mexičtí výrobci jízdních kol podléhají omezení, pokud jde o množství výrobků, které mohou prodat na domácím trhu, protože mexický zákon o takzvaných programech Maquiladora domácím výrobcům údajně ukládá plnění určitých výkonnostních požadavků. V rámci těchto programů prý platí, že pokud chce nějaká společnost bezcelně dovážet suroviny pro následný vývoz, musí každoročně vyvézt alespoň 30 % své celkové výroby.

(62)

Ohledně evidence dovozů je především třeba konstatovat, že ačkoli takové postupy mohou do určité míry zvyšovat komplikovanost a časovou náročnost dovozu, bylo zjištěno, že v každém případě probíhá významný dovoz jízdních kol a jejich dílů na mexický trh, čímž je zajištěna konkurenční situace na trhu. Možný vliv těchto postupů na trh, pokud existuje, rozhodně není přímo měřitelný a nelze jej v dané souvislosti považovat za relevantní. Na druhé straně pokud jde o domácí hospodářskou soutěž, je třeba uvést, že na trhu působí asi dvanáct velkých výrobců, velký počet menších společností, které vyrábějí a/nebo kompletují jízdní kola, a velký počet dovozců/kompletujících dovozců jízdních kol a jejich dílů. Všechny uvedené hospodářské subjekty spolu navzájem soutěží, což potvrzuje existenci silně konkurenčního prostředí na mexickém trhu. Tvrzení o moci velkých výrobců sdružených v ANAFABI určovat ceny na domácím trhu nebylo doloženo a šetření neodhalilo nic, co by je mohlo podpořit. Skutečnost, že určitý počet velkých výrobců zásobuje velkou část domácího trhu, není sama o sobě důkazem o moci určovat ceny. V této souvislosti je také třeba upozornit na zjištění, že oba šetření mexičtí výrobci, na které připadá asi třetina celkové mexické výroby, realizují v průměru nízké zisky z podnikání s jízdními koly (nižší než běžný zisk dosahovaný žadatelem na trhu Společenství při nepřítomnosti dumpingu působícího újmu z dotčených zemí), nikoli tedy vysoké zisky, jež by se daly očekávat v případě, že by tito výrobci ovládali mexický trh.

(63)

K otázce programů Maquiladora je třeba uvést, že podle zjištění Komise žádný z obou spolupracujících mexických výrobců neplatí žádná antidumpingová cla z dovozu dílů jízdních kol, který pokrývá jejich spotřebu při výrobě jízdních kol až z 60 % a pochází hlavně z ČLR a Tchaj-wanu. Obě společnosti přitom prodávají hlavní část své výroby na domácím trhu. Vyvážel jen jeden z mexických výrobců, který vývozem realizoval nanejvýš 10 % svého celkového prodeje. Od roku 2000 je odvětví jízdních kol zahrnuto do tzv. „mexických programů odvětvové podpory“ (PROSEC), které mexická vláda zavedla vyhláškou zveřejněnou dne 30. října 2000. Programy PROSEC se vztahují na firmy, které vyrábějí hotové výrobky zařazené do programu podpory konkrétního odvětví, a na dovážené vstupy uvedené v tomto programu. Vyhláška výslovně nespojuje osvobození od cla či snížení cla s vývozem. Všichni schválení výrobci mohou dovážet suroviny a strojní zařízení uvedené ve vyhlášce, pokud je používají při výrobě určitých vymezených výrobků. Přitom se nijak nerozlišuje podle konečného určení dovezeného zboží (domácí nebo vývozní trh). V tomto ohledu je také potřeba uvést, že nebylo zjištěno, že by uvedení dva spolupracující výrobci platili z dovozu surovin použitých v konečných výrobcích určených pro domácí trh kromě cla ještě jiné poplatky.

(64)

Jeden spolupracující dovozce uvedl, že náklady práce v Mexiku jsou třikrát vyšší než náklady práce ve Vietnamu. V důsledku toho jsou výrobní náklady i prodejní ceny konečného výrobku v Mexiku vyšší než ve Vietnamu. Proto tedy Mexiko není vhodnou srovnatelnou zemí. K tomu je třeba poznamenat, že Vietnam je považován za zemi s hospodářstvím v procesu transformace. Náklady práce u vietnamských výrobců, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, nejsou ceny určované volným trhem, tj. tyto ceny nejsou výsledkem působení tržních sil. Účelem toho, že se vůbec využívá srovnatelná země, je přitom právě odstranit účinky takových netržních cen na náklady společností. Na tomto základě byl tento argument odmítnut.

(65)

Konečně bylo prohlášeno, že mezi mexickým odvětvím jízdních kol a tímto odvětvím v ČLR existují podstatné rozdíly, které vycházejí především z používaných surovin a podmínek přístupu k těmto surovinám. Pokud jde o používané suroviny, bylo argumentováno tím, že mexičtí výrobci vyrábějí pouze pevné rámy, zatímco čínští výrobci vyrábějí také odpružené rámy. S ohledem na podmínky přístupu k surovinám v Mexiku bylo udáváno, že nejsou srovnatelné s podmínkami v ČLR, protože díly jízdních kol dostupné na domácím trhu se vyrábějí zastaralou technologií. Navíc díly jízdních kol dovážené z ČLR podléhají antidumpingovému clu ve výši 144 %, což vede k nepřiměřeně vysokým nákladům.

(66)

Co se týče rozdílů ohledně surovin a podmínek přístupu k surovinám, je třeba konstatovat, že šetření neprokázalo rozdíly mezi jízdními koly od mexických, čínských a vietnamských výrobců. Mexičtí výrobci vyrábějí i jízdní kola s odpruženými rámy a díly jízdních kol jsou zásobováni především z ČLR a Tchaj-wanu. Pokud jde o antidumpingové clo z dovozu dílů jízdních kol uvedené v bodu odůvodnění 63, takové clo se z dovozu dílů jízdních kol neodvádí. Tento argument byl tedy odmítnut.

(67)

Vzhledem k výše uvedenému lze mexický trh považovat za reprezentativní a konkurenční. Proto byl učiněn závěr, že Mexiko je vhodná srovnatelná země.

(68)

Poté, co bylo Mexiko zvoleno za srovnatelnou zemi, byla vypočtena běžná hodnota na základě údajů ověřených v prostorách dvou spolupracujících mexických výrobců. Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro čínské a vietnamské výrobce, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, stanovena na základě ověřených informací získaných od výrobců ve srovnatelné zemi, tj. na základě cen zaplacených nebo splatných na domácím trhu Mexika za srovnatelné typy výrobků nebo podle početně zjištěné hodnoty srovnatelných typů výrobků v Mexiku.

(69)

Prodej obdobného výrobku dvěma mexickými výrobci na domácím trhu byl shledán reprezentativním, protože představuje významný procentní podíl v poměru k vývozu dotyčného výrobku do Společenství, který uskutečňují vyvážející výrobci v ČLR a Vietnamu.

(70)

Bylo také prošetřeno, zda lze domácí prodej jednotlivých typů výrobku považovat za prodej v běžném obchodním styku, a to stanovením podílu ziskových prodejů dotyčného typu nezávislým odběratelům. V případech, kdy objem prodeje určitého typu výrobku za čistou prodejní cenu rovnou nákladům na jednotku nebo vyšší představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu a kdy vážená průměrná cena tohoto typu byla rovna nákladům na jednotku nebo vyšší, byla běžná hodnota založena na skutečné domácí ceně, vypočítané jako vážený průměr cen všech domácích prodejů tohoto typu výrobku uskutečněných během období šetření, a to bez ohledu na to, zda byly tyto prodeje ziskové.

(71)

V případech, kdy objem ziskových prodejů určitého typu výrobku představoval 80 % nebo méně, avšak alespoň 10 % z celkového objemu prodeje tohoto typu nebo kdy vážená průměrná cena těchto prodejů byla nižší než náklady na jednotku, byla běžná hodnota založena na skutečné domácí ceně, vypočítané jako vážený průměr pouze ziskových prodejů tohoto typu výrobku.

(72)

U těch typů výrobku, kde objem ziskových prodejů představoval méně než 10 % celkového objemu prodeje tohoto typu na domácím trhu, se mělo za to, že dotyčný typ výrobku nebyl prodáván v běžném obchodním styku, a běžná hodnota proto nemohla být založena na domácích cenách v Mexiku.

(73)

U vyvážených typů výrobku, které buď nebyly v Mexiku prodávány v běžném obchodním styku nebo je mexičtí výrobci na svém domácím trhu vůbec neprodávali, byly použity početně zjištěné běžné hodnoty.

(74)

V případě vyvážených typů výrobku, u nichž nebyly odpovídající typy výrobku prodávány na mexickém domácím trhu v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota stanovena podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení, tedy na základě váženého průměru vlastních výrobních nákladů každého výrobce s připočtením přiměřené částky na prodejní, správní a režijní náklady a za zisky. Prodejní, správní a režijní náklady a zisk byly stanoveny na základě váženého průměru prodejních, správních a režijních nákladů vynaložených a zisku dosaženého každým ze spolupracujících mexických výrobců u jejich domácích prodejů obdobného výrobku v běžném obchodním styku. U vyvážených typů výrobku, které nebyly prodávány na domácím trhu v Mexiku, se při početním zjišťování běžných hodnot použily výrobní náklady na podobné typy výrobků, přičemž byly náklady příslušně upraveny v zájmu zohlednění rozdílů ve fyzických vlastnostech mezi nimi a vyváženými typy.

(75)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve zkoumala, zda byly prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům uskutečněné společností Always na domácím trhu reprezentativní, tj. zda celkový objem těchto prodejů činil 5 % nebo více z celkového objemu odpovídajících prodejů v rámci vývozu do Společenství.

(76)

Bylo zjištěno, že společnost Always obdobný výrobek na domácím vietnamském trhu vůbec neprodávala. Při neexistenci domácího prodeje tak byla běžná hodnota stanovena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení, tj. na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky na prodejní, správní a režijní náklady a za zisky.

(77)

Jelikož společnost Always neuskutečnila žádné prodeje dotyčného výrobku ani výrobků stejné kategorie na domácím trhu ve Vietnamu, byly částky prodejních, správních a režijních nákladů a zisků, které se měly připočítat k výrobním nákladům společnosti Always, stanoveny v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Tyto částky tedy vycházejí z váženého průměru prodejních, správních a režijních nákladů vynakládaných a váženého průměru zisků dosahovaných v běžném obchodním styku výrobci v Mexiku. V této situaci byla tato metoda považována za vhodnou, protože Mexický trh je považován za reprezentativní a konkurenční.

(78)

Společnost Always tvrdila, že při neexistenci prodeje na domácím trhu by měly být běžné hodnoty určeny na základě informací o vývozních prodejích do třetích zemí. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že první možností, kterou čl. 2 odst. 3 základního nařízení uvádí pro případy neexistence domácích prodejů, je početní zjištění běžných hodnot na základě výrobních nákladů v zemi původu. Použití početně zjištěné běžné hodnoty místo vývozních cen pro třetí země, jakožto základ pro stanovení běžné hodnoty, je také postup, kterým se Společenství v případě chybějícího reprezentativního prodeje na domácím trhu konzistentně řídí. Kromě toho je konstatováno, že vývozní prodej do třetích zemí se může rovněž uskutečňovat za dumpingové ceny. Daná společnost navíc v žádné fázi šetření neposkytla úplné informace o svém prodeji do třetích zemí, takže pro stanovení běžných hodnot na tomto základě nebyly k dispozici žádné informace. V důsledku toho bylo uvedené tvrzení odmítnuto a běžné hodnoty byly početně zjištěny podle první možnosti stanovené v čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(79)

Společnost Always dále prohlašovala, že při stanovování přiměřeného zisku v rámci určení její běžné hodnoty neměly být vyřazovány prodeje, které se ve srovnatelné zemi uskutečnily jinak než v běžném obchodním styku. Podle analogie s úvodním pododstavcem čl. 2 odst. 6 však tento požadavek nebylo možné přijmout, protože kdyby byla společnost uskutečnila prodeje na svém domácím trhu, pak by při početním zjišťování běžných hodnot zisky vycházely z jejích údajů o výrobě a prodeji v běžném obchodním styku. Bylo tedy zcela přiměřené, jestliže příslušné instituce při použití čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení pracovaly se zisky mexických výrobců dosaženými v rámci prodeje na jejich domácím trhu v běžném obchodním styku.

(80)

Šetření prokázalo, že odběrateli vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku byly jak nespřízněné společnosti, tak i společnosti ve spojení ve Společenství.

(81)

U vývozů, které od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku směřovaly přímo k nezávislým odběratelům ve Společenství, byly vývozní ceny stanoveny na základě cen zaplacených nebo splatných za dotyčný výrobek, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(82)

Pokud jde o prodeje uskutečněné prostřednictvím spřízněných dovozců ve Společenství, byla vývozní cena početně zjištěna na základě ceny dalšího prodeje prvním nezávislým odběratelům. Bylo provedeno očištění o veškeré náklady vynaložené těmito dovozci v období mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů a cel, a bylo zohledněno přiměřené ziskové rozpětí v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Pro tento typ trhu bylo za přiměřené považováno ziskové rozpětí ve výši 5 %, o kterém bylo navíc zjištěno, že odpovídá zisku nespřízněných dovozců.

(83)

Jeden spolupracující vyvážející výrobce uváděl, že při výpočtu jeho vývozní ceny by se v souladu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení nemělo odečítat platné antidumpingové clo jakožto náklad vynaložený mezi dovozem a dalším prodejem. Argumentoval tím, že když se od jeho cen dalšího prodeje odečtou všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem s výjimkou antidumpingového cla, takto zjištěné vývozní ceny jsou stále podstatně vyšší než běžná hodnota, a antidumpingové clo je tudíž náležitě promítnuto do ceny dalšího prodeje. Ceny dalšího prodeje jsou navíc sjednávány na základě doporučených maloobchodních cen s odečtením příslušné přirážky prodejce, takže antidumpingové clo je patřičně zohledněno i v pozdějších prodejních cenách.

(84)

K tomu je třeba uvést, že tvrzení této společnosti ohledně promítnutí antidumpingového cla do jejích cen dalšího prodeje s odkazem na běžnou hodnotu není považováno za relevantní, protože při použití čl. 11 odst. 10 záleží na tom, jak se clo promítlo do zvýšení cen dalšího prodeje a pozdějších prodejních cen ve Společenství, a nikoli na tom, jak se mění vývozní ceny ve srovnání s běžnou hodnotou. Jelikož společnost nepředložila žádné důkazy o pohybu cen dalšího prodeje či následných cen s odkazem na své vývozní ceny zjištěné při předchozích šetřeních, které by nezvratně prokazovaly, že se výše placených antidumpingových cel skutečně odrazila v cenách dalšího prodeje, muselo být její tvrzení odmítnuto.

(85)

Všechny vývozní prodeje společnosti, které bylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, byly uskutečněny prostřednictvím spřízněných obchodníků ve třetích zemích, kteří výrobky prodávali nezávislým odběratelům ve Společenství. Vývozní cena byla proto stanovena na základě ceny dalšího prodeje nezávislým odběratelům ve Společenství.

(86)

Pro vyvážející výrobce, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, bylo nutné vývozní cenu stanovit na základě dostupných informací, protože vývozní ceny některých výrobců nebyly považovány za spolehlivé. Při určování vývozní ceny proto nebyly vzaty v úvahu vývozní ceny těch vyvážejících výrobců, na které odkazuje bod odůvodnění 43, a pro tento účel byly použity pouze vývozní ceny toho výrobce, jehož vývozní ceny byly posouzeny jako spolehlivé.

(87)

Za účelem zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující srovnatelnost cen. Na tomto základě byly v příslušných případech provedeny úpravy s ohledem na nepřímé daně, slevy, obchodní úroveň, dopravu (včetně manipulačních poplatků), přepravné a pojištění u námořní dopravy, balení a úvěrové náklady. Úpravy vývozní ceny zohledňující vnitrostátní přepravné ve vyvážející zemi a úvěrové náklady byly provedeny na základě nákladů zjištěných ve srovnatelné zemi, a to u společností, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství. Podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení byly úpravy provedeny v případech, kdy byly vývozní prodeje uskutečňovány prostřednictvím společnosti ve spojení v zemi, která není dotčenou zemí ani součástí Společenství.

(88)

Organizace CCCME a vyvážející výrobci v ČLR prohlašovali, že provedené úpravy zohledňující vnitrostátní přepravné a úrokové sazby související s úvěrovými náklady, zjištěné ve srovnatelné zemi, nebyly odůvodněné, protože šetření neprokázalo neexistenci podmínek tržního hospodářství ve vztahu k těmto nákladům, které vznikly spolupracujícím vyvážejícím výrobcům. V tomto ohledu je zapotřebí uvést, že všechny žádosti spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR o zacházení jako v tržním hospodářství byly zamítnuty, tj. bylo shledáno, že tyto společnosti nepůsobí v podmínkách tržního hospodářství. Náklady vzniklé těmto společnostem tak nebylo možné použít, protože nevycházejí ze situace, v níž převládají podmínky tržního hospodářství. Na tomto základě byl tento argument odmítnut.

(89)

Vietnamské společnosti tvrdily, že neodůvodněná byla úprava zohledňující provize, provedená podle čl. 2 odst. 10 písm. i). Společnosti vysvětlovaly, že spřízněné obchodní firmy sídlící v třetích zemích jsou společnosti existující jen „na papíře“ (tj. společnosti bez zaměstnanců, které nemají žádnou funkci a nevyvíjejí žádnou činnost), které by měly být považovány za jediný hospodářský subjekt s vyvážejícími výrobci ve Vietnamu. Zde je nutné konstatovat, že tyto obchodní firmy vystavují faktury odběratelům ve Společenství a přijímají od nich platby. Dále je třeba uvést, že prodeje prováděné těmito spřízněnými obchodními firmami zahrnují obchodní přirážku. V případech, kdy tyto spřízněné obchodní firmy měly auditované účty, bylo možné zjistit, že tato přirážka je ještě vyšší než částka, o niž byla cena upravena. Toto tvrzení bylo tedy odmítnuto a úprava ponechána na úrovni 5 %, tedy úrovni, jež byla považována za přiměřeně odrážející provize placené nezávislým zprostředkovatelům obchodujícím s dotyčným výrobkem.

(90)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě srovnání mezi váženým průměrem běžné hodnoty a váženým průměrem vývozních cen u jednotlivých typů výrobku. Srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou u vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku prokázalo, že během období šetření existovalo dumpingové rozpětí ve výši 36,8 %. Toto dumpingové rozpětí bylo připsáno všem spolupracujícím společnostem, tj. zařazeným i nezařazeným do vzorku.

(91)

Srovnání údajů o vývozu do Společenství, které poskytli spolupracující vyvážející výrobci v ČLR (zařazení i nezařazení do vzorku), s celkovým objemem dovozu podle statistických údajů Eurostatu ukázalo, že míra spolupráce je nízká, protože objem vývozu během období šetření představoval jen 54 % celkového dovozu Společenství z ČLR. Pro objemy vývozu nespolupracujících čínských vyvážejících výrobců proto byla míra dumpingu stanovena na základě dvou kategorií dotyčného výrobku (viz bod odůvodnění 20) s nejvyšším dumpingovým rozpětím stanoveným u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Tento postup byl považován za správný, protože nebyla zjištěna žádná známka toho, že by některý z nespolupracujících výrobců výrobek dodával s menší mírou dumpingu než vyvážející výrobci zařazení do vzorku.

(92)

Konečně bylo vypočítáno průměrné celostátní dumpingové rozpětí, přičemž jako váhový faktor byla použita hodnota CIF u každé z obou skupin vývozců, tj. spolupracujících a nespolupracujících. Stanovené celostátní dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství před clem, činí 48,5 %.

(93)

Obchodní komora CCCME prohlásila, že přístup použitý pro určení dumpingového rozpětí nespolupracujících vyvážejících výrobců není konzistentní s metodikou, kterou Komise použila při předchozím šetření týkajícího se přezkumu před pozbytím platnosti ohledně dovozu jízdních kol z Číny, což by mohlo vést k nepřiměřeně umělým výsledkům v rámci jednoho řízení. Pro výpočet dumpingového rozpětí nespolupracujících vyvážejících výrobců byla při předchozím šetření týkajícím se přezkumu před pozbytím platnosti použita metodika vycházející z průměrné vývozní ceny u všech transakcí podle údajů Eurostatu po odečtení vývozu spolupracujících výrobců. CCME dále tvrdila, že při určování celkového dumpingu na základě předpokladu, že nespolupracující společnosti se nedopouštěli dumpingu dotyčného výrobku v menší míře než spolupracující vyvážející výrobci, Komise nevzala v úvahu konkrétní typy výrobku vyvážené nespolupracujícími vyvážejícími výrobci, přestože podle čl. 18 odst. 6 a čl. 6 odst. 8 základního nařízení a odstavce 7 přílohy II antidumpingové dohody WTO by měly být dostupné informace použity se zvláštní obezřetností.

(94)

V této souvislosti je nejprve třeba konstatovat, že metodika použitá při předchozím šetření týkajícím se přezkumu před pozbytím platnosti byla považována za vhodnou za účelem stanovení, zda se bude dumping pravděpodobně opakovat. V tomto ohledu příslušné instituce usoudily, že dumpingové rozpětí není nutné stanovovat naprosto přesně, protože se toto rozpětí nebude používat v praxi. Při současném šetření však bylo nutné vypočítat dumpingové rozpětí s větší přesností. Za tímto účelem byly objemy vývozu nespolupracujících čínských výrobců stanoveny s využitím údajů Eurostatu. Pokud jde o vývozní cenu, nebyla čísla z Eurostatu považována za vyhovující zdroj informací, protože konkrétní typy výrobku vyvážené nespolupracujícími společnostmi nebyly známy, a jakékoli srovnání s váženým průměrem běžné hodnoty stanoveným pro srovnatelnou zemi by tedy nezbytně přiměřeným způsobem neodráželo dumpingové rozpětí těchto vývozců. Kromě toho kdyby se použila metodika navrhovaná organizací CCCME, celkové dumpingové rozpětí by bylo podstatně větší, konkrétně více než dvojnásobné. Za vhodnější tedy bylo považováno použití dvou kategorií dotyčného výrobku, u nichž bylo pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku stanoveno největší rozpětí, což je v souladu s čl. 18 odst. 6 a čl. 6 odst. 8 základního nařízení i odstavcem 7 přílohy II antidumpingové dohody WTO. Na základě výše uvedeného byl tento argument odmítnut.

(95)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě srovnání mezi váženým průměrem běžné hodnoty a váženým průměrem vývozních cen u jednotlivých typů výrobku. Ze srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny u vietnamského vyvážejícího výrobce, kterému bylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, vyplynula existence dumpingového rozpětí v období šetření, a to ve výši 15,8 %.

(96)

Srovnání údajů o vývozu do Společenství, které poskytli vietnamští vyvážející výrobci, s celkovým objemem dovozu pocházejícího z Vietnamu ukázalo, že míra spolupráce je vysoká, protože objem vývozu během období šetření představoval více než 95 % celkového dovozu Společenství z Vietnamu.

(97)

Jelikož byla míra spolupráce vysoká, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 96, bylo průměrné celostátní dumpingové rozpětí stanoveno na základě váženého průměru dumpingových rozpětí těch spolupracujících vyvážejících výrobců, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství ani individuální zacházení a jejichž informace o vývozních cenách bylo možné považovat za spolehlivé, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 85. Celostátní dumpingové rozpětí ve výši 34,5 %, vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství před clem, bylo tedy připsáno všem ostatním vyvážejícím výrobcům ve Vietnamu.

(98)

V průběhu šetření bylo zjištěno, že dvě dceřinné společnosti, Batavus N.V. a Koga N.V., jednoho z výrobců ve Společenství zařazených do vzorku, totiž Accell Group N.V., byly pokutovány nizozemskými orgány pro hospodářskou soutěž (7) za účast na jednání narušujícím hospodářskou soutěž. Protiprávní jednání spočívalo v uzavření dohody mezi uvedenými dvěma dceřinými společnostmi, dalšími dvěma výrobci ve Společenství (nezařazenými do vzorku) a společností Giant Europe B.V., společností ve spojení s čínským vývozcem Giant China Co. Ltd. o společných cenících s minimálními cenami jízdních kol (cenový kartel), která byla uplatňována v maloobchodních distribučních kanálech na nizozemském trhu s jízdními koly. Zde je třeba poznamenat, že společnost Accell Group N.V. podala rozklad k nizozemským orgánům pro hospodářskou soutěž proti jeho rozhodnutí o cenovém kartelu.

(99)

Cenový kartel se týkal cyklistické sezóny 2001 (1. září 2000 až 31. srpen 2001). Období pro zkoumání dumpingu a způsobené újmy v rámci současných šetření trvalo od 1. dubna 2003 do 31. března 2004 a zkoumání trendů podstatných pro posouzení újmy se týkalo období od ledna 2000 do konce období šetření. Období, kdy došlo k jednání narušujícímu hospodářskou soutěž, a posuzované období se tedy překrývají.

(100)

Vzhledem k výše uvedenému nelze vyloučit, že jednání narušující hospodářskou soutěž mělo během části posuzovaného období určitý vliv na část trhu Společenství, tj. nizozemský trh, a tedy i na ukazatele újmy výrobců ve Společenství zapojených do kartelu. V případech, kdy orgány veřejné moci přijaly rozhodnutí o cenovém kartelu, se obvykle uplatňuje obzvláště opatrný přístup, i když byl proti takovému rozhodnutí použit opravný prostředek, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Aby se zamezilo pochybnostem, zda celkové výsledky společnosti Accell Group N.V, tedy jednoho z výrobců ve Společenství zařazených do vzorku, nemohly být ovlivněny jednáním narušujícím hospodářskou soutěž některých jeho dceřiných společností, bylo rozhodnuto vyřadit tohoto výrobce z analýzy újmy, a to navzdory zjištění, že na jednání narušujícím hospodářskou soutěž se podílely jen některé členské společnosti skupiny. Pokud jde o jednání narušující hospodářskou soutěž dvou dalších výrobců ve Společenství, kteří se kartelu rovněž účastnili, se uvádí, že nebyli zařazeni do vzorku výrobců ve Společenství. Vzhledem k tomu, že kartel byl založen na společných minimálních cenách, je pravděpodobné, že vliv kartelu na výsledky těchto dvou výrobců by se projevil v jejich cenách a míře zisku. Jelikož u výrobců ve Společenství, kteří nebyli zařazeni do vzorku, se cenové trendy a trendy ziskovosti neposuzovaly, účast těchto dvou společností na kartelu nemá žádný vliv na analýzu újmy. Dále bylo posuzováno, zda jednání narušující hospodářskou soutěž na části trhu Společenství nemohlo mít dopad také na výsledky ostatních výrobců ve Společenství zařazených do vzorku. Bylo však zjištěno, že činnost těchto výrobců na nizozemském trhu byla během posuzovaného období velmi omezená (méně než 1 % prodaných kusů). Spotřeba na nizozemském trhu kromě toho představuje jen 7 % celkové spotřeby Společenství a kartel navíc trval jen velmi krátkou dobu. Proto není považováno za nutné upravovat závěry o újmě vzhledem k výsledkům těchto ostatních výrobců.

(101)

Posouzeno bylo také, zda by byla situace z hlediska újmy podstatně jiná, kdyby analýza újmy zahrnovala i společnost Accell Group N.V. Bylo však zjištěno, že i kdyby se vzaly v úvahu údaje o společnosti Accell Group N.V., trendy újmy by se celkově nelišily od trendů popsaných níže.

(102)

Kartel existoval v cyklistické sezóně 2001, a účast společnosti Giant Europe B.V. na něm tedy neměla žádný vliv na zjištění o jejím spřízněném vývozci, která se týkala období šetření současného antidumpingového řízení.

(103)

V průběhu současného šetření bylo zjištěno, že jízdní kola byla vyráběna těmito společnostmi:

(104)

Výrobci ve Společenství podávající podnět (zařazení i nezařazení do vzorku) spolu s dalšími výrobci ve Společenství podporujícími podnět (zařazenými i nezařazenými do vzorku), kteří odpovídali v procesu výběru vzorku a deklarovali svou připravenost spolupracovat na šetření, vyrábějí více než 80 % výroby dotyčného výrobku ve Společenství. Proto byl učiněn závěr, že tyto společnosti představují výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Zbývající výrobci ve Společenství, kteří se k podnětu nepřipojili, proti šetřením nenamítali. Po vyřazení jednoho výrobce (jak je vysvětleno v bodech odůvodnění 98 až 101) připadalo na výrobce ve Společenství zařazené do vzorku pro daná šetření (dále jen „výrobci zařazení do vzorku“) přibližně 37 % celkové výroby jízdních kol ve Společenství během období šetření.

(105)

Prodej výrobců ve Společenství byl stanoven na základě údajů, které výrobci uvedli v odpovědích na výběrový dotazník, a údajů v podnětu podaném žadatelem. Údaje uvedené v podnětu byly shromážděny od různých sdružení výrobců jízdních kol ve Společenství.

(106)

Zjevná spotřeba Společenství byla stanovena na základě prodeje všech výrobců ve Společenství na trhu Společenství, odhadnutého podle výše uvedených údajů, s připočtením dovozu ze všech zemí podle údajů Eurostatu.

(107)

Na začátku posuzovaného období spotřeba Společenství poklesla o 10 %, ze 17 348 000 kusů v roce 2000 na 15 695 000 kusů v roce 2002. Poté spotřeba postupně rostla až na 18 037 000 kusů během období šetření. V průběhu celého posuzovaného období spotřeba vzrostla o 4 %. Následující tabulka obsahuje podrobné údaje o spotřebě v kusech.

(108)

Komise dále zvažovala, zda by se účinky dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR a z Vietnamu (dále jen „dotčené země“) měly posuzovat souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(109)

Toto ustanovení stanoví, že účinky dovozu ze dvou či více zemí, které jsou současně předmětem stejného šetření, se posuzují souhrnně, jestliže i) dumpingové rozpětí stanovené v poměru k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení, ii) objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný a iii) souhrnné posouzení je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství.

(110)

Jak je uvedeno výše, současná šetření prokázala, že dumpingová rozpětí stanovená pro ČLR a Vietnam výrazně přesahují nepatrnou úroveň a že objem dovozu z uvedených zemí není zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení (jejich podíly na trhu v období šetření dosáhly 4,07 %, respektive 8,7 %).

(111)

Za účelem rozhodnutí o vhodnosti souhrnného posouzení se zřetelem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství Komise na základě údajů Eurostatu provedla analýzu tržního chování vývozců z hlediska vývozních cen a objemů.

(112)

Bylo zjištěno podobné tržní chování výrobců z ČLR a Vietnamu z hlediska vývozních cen. V průběhu celého posuzovaného období uvedené země snížily své průměrné jednotkové prodejní ceny jízdních kol o 22 %, respektive o 52 %.

(113)

Obě země mají podstatný podíl na trhu Společenství, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 110.

(114)

Kromě toho bylo zjištěno, že dotyčný výrobek dovážený z ČLR a Vietnamu a dotyčný výrobek vyráběný výrobním odvětvím Společenství je třeba považovat za obdobné z hlediska zaměnitelnosti a nahraditelnosti, jak je vysvětleno výše (viz bod odůvodnění 19 a dále), takže si tyto výrobky konkurují v rámci jednotlivých typů.

(115)

Bylo tedy stanoveno, že vývozy dotyčného výrobku z dotčených zemí konkurují jízdním kolům vyráběným výrobním odvětvím Společenství.

(116)

Po zveřejnění konečných závěrů prohlásily některé zúčastněné strany, že souhrnné posouzení není odůvodněné, protože modely jízdních kol dovážené z ČLR se liší od modelů dovážených z Vietnamu. Při srovnání dovážených výrobků model po modelu však bylo zjištěno, že existuje podstatná shoda nejen mezi jízdními koly z ČLR a Vietnamu a koly, která vyrábějí výrobci ve Společenství zařazení do vzorku, ale také mezi modely dováženými z ČLR a modely dováženými z Vietnamu. Dále bylo uváděno, že vietnamští vývozci svá jízdní kola prodávají v jiných segmentech trhu než vývozci z ČLR a výrobci ve Společenství, což odůvodňuje odlišné ceny. Toto tvrzení však nebylo podloženo žádnými důkazy. Navíc se zdá, že v některých členských státech, kde má dovoz z Vietnamu významný podíl na trhu, jsou vietnamská jízdní kola zastoupena v nejrůznějších segmentech trhu. Obě tvrzení proto byla odmítnuta.

(117)

Na základě výše uvedeného byl učiněn závěr, že jsou splněny všechny podmínky pro souhrnné posouzení dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR a z Vietnamu.

(118)

Objem dovozu dotyčného výrobku byl stanoven podle statistických informací Eurostatu. Počet jízdních kol pocházejících a dovezených z ČLR mezi rokem 2000 a obdobím šetření vzrostl o 472 %. Dovoz jízdních kol z ČLR během období šetření byl více než 55krát vyšší než během období šetření předchozího šetření (1. září 1997 až 31. srpna 1998), kdy bylo dovezeno 13 651 jízdních kol. Dovoz jízdních kol pocházejících z Vietnamu mezi rokem 2000 a obdobím šetření stoupl o 413 %. Souhrnně dovoz z obou zemí vzrostl z 435 373 kusů v roce 2000 na 2 311 638 kusů v období šetření, což je nárůst o 431 %.

(119)

Jelikož spotřeba během posuzovaného období stoupla pouze o 4 %, podíl dovozů dotyčného výrobku pocházejících z ČLR na trhu vzrostl z 0,73 % v roce 2000 na 4,07 % v období šetření a podíl dovozů z Vietnamu se zvýšil z 1,77 % v roce 2000 na 8,70 % v období šetření. Jejich souhrnný podíl na trhu se následkem toho zvýšil z 2,50 % v roce 2000 na 12,77 % v období šetření.

(120)

Následující tabulky ukazují vývoj dovozu a podílu na trhu u jízdních kol pocházejících z ČLR a Vietnamu během posuzovaného období:

(121)

Pro stanovení cenových trendů u dumpingových dovozů mezi rokem 2000 a obdobím šetření bylo údaje Eurostatu možné využít jen v omezené míře, a to z těchto důvodů:

Bylo zjištěno, že dovozní ceny odvozené z údajů Eurostatu nezohledňují různé typy výrobku a podstatné cenové rozdíly mezi různými typy dotyčného výrobku. Průměrné ceny pro jednotlivé země jsou výrazně ovlivněny skladbou sortimentu každé země. Když byly dovozy od spolupracujících vývozců porovnávány model po modelu, šetření ukázalo, že i v rámci stejných typů výrobku a modelů existují podstatné cenové rozdíly, a to v závislosti na použitých komponentách jízdních kol. Dále bylo zjištěno, že dovozní ceny vycházející z typů výrobku zjištěných u spolupracujících vývozců věrně odrážejí cenové rozdíly mezi jízdními koly pocházejícími z ČLR a Vietnamu na jedné straně a výrobním odvětvím Společenství na straně druhé. V důsledku toho jsou ceny uváděné Eurostatem pro účely tohoto šetření neprůkazné. Dovozní ceny pro ČLR a Vietnam podle Eurostatu mohou posloužit jen jako ukazatel cenových trendů u jednotlivých zemí, nelze je však použít k porovnání prodejních cen mezi různými zeměmi a Společenstvím.

(122)

Podle údajů Eurostatu se vážený průměr dovozních cen, dále udávaný ve formě indexu, mezi rokem 2000 a obdobím šetření snížil o 22 % u dovozu z ČLR a o 52 % u dovozu z Vietnamu. Souhrnně poklesly průměrné prodejní ceny o 50 %. Podrobné informace jsou uvedeny v tabulce:

(123)

Pro účely stanovení cenového podbízení u jízdních kol pocházejících z ČLR a Vietnamu vycházela analýza Komise z informací předložených v průběhu šetření vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a výrobci ve Společenství zařazenými do vzorku. Tato analýza brala v úvahu skutečné vývozní ceny vyvážejících výrobců (ceny CIF na hranice Společenství), v případě ČLR jak s antidumpingovým clem, tak bez něho. Za relevantní prodejní ceny výrobního odvětví Společenství byly považovány ceny pro nezávislé odběratele, v případě potřeby upravené na úroveň cen ze závodu. Se zohledněním různých typů výrobku definovaných v dotazníku existovalo v období šetření v případě ČLR rozpětí cenového podbízení ve výši 53 % bez antidumpingového cla a 39 % s antidumpingovým clem. U dovozu z Vietnamu se rozpětí cenového podbízení pohybovalo mezi 25 a 60 %. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že vážené průměry prodejních cen výrobků z ČLR a Vietnamu vycházející z typů výrobku jsou podstatně vyšší než dovozní ceny podle údajů Eurostatu. Tato skutečnost potvrzuje závěr v bodu odůvodnění 121, totiž že skladba sortimentu zjevně ovlivňuje prodejní ceny v mezistátním obchodu.

(124)

Podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila všechny relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví Společenství. Tato analýza se týkala společností zařazených do vzorku, které jsou uvedeny v bodu odůvodnění 15 s výjimkou společnosti, na niž odkazuje bod odůvodnění 100. Nicméně v zájmu úplného popisu stavu výrobního odvětví Společenství jsou v případě ukazatelů, u nichž jsou k dispozici spolehlivé informace pro výrobní odvětví Společenství jako celek, tyto informace také uvedeny níže. Výsledky výrobního odvětví měřené činiteli, jako jsou ceny, mzdy, investice, zisk, návratnost investic, peněžní tok a schopnost opatřit si kapitál, tak byly stanoveny na základě informací od společností zařazených do vzorku. Činitele újmy, jako je podíl na trhu, objem prodeje a výroba, pak byly stanoveny pro celé výrobní odvětví Společenství.

(125)

Některé zúčastněné strany prohlašovaly, že při analýze ukazatelů újmy by se měly brát v úvahu jen společnosti zařazené do vzorku. V antidumpingových řízeních se postupuje obvykle tak, že se analyzují činitele újmy pro celé výrobní odvětví Společenství. Ovšem v případech, kdy se výrobní odvětví skládá z velkého počtu výrobců, použije se vzorek. Vzorek se vybírá proto, aby bylo možné shromáždit a ověřit podrobné údaje, což je ve stanovené lhůtě možné jen u omezeného počtu výrobců. Tyto údaje se týkají takových činitelů, jako jsou ceny, mzdy, investice, zisk, návratnost investic, peněžní tok a schopnost opatřit si kapitál, kde by ověření údajů pro celé výrobní odvětví nebylo ve stanovené lhůtě proveditelné. Údaje o dalších činitelích, jako je podíl na trhu, objem prodeje a výroba, jsou obvykle snadno dostupné pro celé výrobní odvětví. Založit analýzu újmy pouze na údajích od výrobců zařazených do vzorku by znamenalo pominout užitečné údaje od ostatních výrobců, a tedy provést neúplné posouzení. V zájmu co nejúplnějšího posouzení, které bylo v dané stanovené lhůtě možné, proto byly v tomto případě sebrané a ověřené údaje od výrobců zařazených do vzorku, které se týkají trendů vývoje všech činitelů újmy, doplněny o informace o celém výrobním odvětví.

(126)

Mezi rokem 2000 a obdobím šetření zvýšili výrobci zařazení do vzorku výrobu obdobného výrobku o 17 %. V průběhu posuzovaného období byla výrobní kapacita zvýšena celkem o 18 %.

(127)

Využití kapacity zůstalo během posuzovaného období stabilní. Podrobné údaje jsou uvedeny v následující tabulce:

(128)

Šetření ukázalo, že celkové zvýšení výrobní kapacity bylo výsledkem investic do nových výrobních linek a také restrukturalizace v rámci skupin společností. Skutečnost, že výrobci zařazení do vzorku všeobecně zvýšili výrobu, vyplývá také z toho, že několik jiných výrobců ve Společenství ukončilo výrobu nebo snížilo svou kapacitu. Trend růstu výroby a výrobní kapacity u společností zařazených do vzorku je ovšem třeba posuzovat ve světle výsledků všech výrobců ve Společenství. Vezme-li se v potaz celková výroba všech výrobců ve Společenství, projeví se trend poklesu výroby. Podrobné údaje obsahuje tato tabulka:

(129)

Vinou vnitřní reorganizace nemohl jeden z výrobců předložit konzistentní informace o zásobách za léta 2000 a 2001. Při provádění analýzy zásob v posuzovaném období tedy bylo nutné údaje od této společnosti vyřadit.

(130)

Za analyzované období vzrostly zásoby jízdních kol z 219 370 kusů v roce 2000 na 362 095 kusů v období šetření, tedy o 65 %. Hlavní nárůst, který proběhl během roku 2003 a období šetření, byl důsledkem skutečnosti, že se jeden z výrobců zařazených do vzorku připravoval na velmi velkou dodávku, kterou měl uskutečnit těsně po skončení období šetření. Nárůst úrovně zásob tedy nutně neznamená zhoršení situace výrobců zařazených do vzorku, pokud jde o tento konkrétní aspekt. Podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce:

(131)

Během posuzovaného období výrobci zařazení do vzorku stabilně zvyšovali prodej svých jízdních kol na trhu Společenství, a to z 3 156 451 kusů v roce 2000 na 3 683 176 kusů v období šetření, což představuje celkový nárůst o 17 %. Obdobně zvýšili výrobci zařazení do vzorku svůj podíl na trhu z 18 % v roce 2000 na 20 % v období šetření. Podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce:

(132)

Tento trend je však třeba vnímat ve světle výsledků všech výrobců ve Společenství. Vezme-li se v úvahu prodej všech výrobců ve Společenství, ukáže se celkový pokles prodeje. Podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce:

(133)

Šetření ukázalo, že si výrobci zařazení do vzorku zachovali svou skladbu sortimentu, zejména v kategoriích A, B a C. Kromě toho rozšířili svou prodejní činnost vůči velkým obchodním domům a supermarketům, což platilo v menší míře v případě jednotlivých prodejců/maloobchodníků, kde byli výrobci zařazení do vzorku výrazně zastoupeni již dříve, a to prostřednictvím vyšší kategorie svých výrobků. Velké obchodní domy posílily svou přítomnost na trhu s jízdními koly. To mělo vliv i na konečné spotřebitele, protože v obchodních domech se tyto výrobky obvykle prodávají za nižší ceny než u jednotlivých maloobchodníků. V zájmu udržení své přítomnosti na masovém trhu byli výrobci zařazení do vzorku nuceni vyrovnávat nižší ceny vyššími objemy.

(134)

Vážený průměr prodejních cen jízdních kol v jednotkovém vyjádření poklesl ze 124 EUR v roce 2000 na 115 EUR v roce 2003, tedy o 7 %. Během období šetření se však průměrná cena zvýšila na 122 EUR. Za celé posuzované období došlo k poklesu o 2 %.

(135)

Výrobní náklady byly vypočítány na základě váženého průměru nákladů u všech typů obdobného výrobku vyráběných výrobci zařazenými do vzorku.

(136)

Mezi lety 2000 a 2001 vzrostly výrobní náklady ze 119 EUR na 122 EUR, tedy celkem o 2 %. Poté se výrobní náklady snížily na 110 EUR v roce 2003, což byl pokles o 9 % oproti roku 2001. Během období šetření se výrobní náklady zvýšily na 117 EUR. Za celé sledované období tak výrobní náklady poklesly o 2 %. Tento pokles byl způsoben především zavedením efektivnějších montážních linek a skutečností, že díly dříve vyráběné samotnými výrobci zařazenými do vzorku, například rámy, byly nahrazeny levnějšími díly z dovozu.

(137)

Celková ziskovost výrobců zařazených do vzorku s ohledem na dotyčný výrobek, která činila 3,26 % v prvním roce posuzovaného období, stoupla na 4,08 % v roce 2003. Poté ziskovost poklesla na 3,58 % v období šetření. Celkově míra zisku za posuzované období vzrostla o pouhých 0,32 procentního bodu.

(138)

Výše popsaný trend sice ukazuje na částečné zlepšení finanční situace daného výrobního odvětví během posuzovaného období, avšak dosaženou ziskovost je třeba posuzovat vzhledem k předpokládané minimální úrovni, které by odvětví mohlo dosáhnout při neexistenci dumpingových dovozů pocházejících z ČLR a Vietnamu, tj. k 8 % obratu z prodeje jízdních kol, což je úroveň použitá rovněž v předchozím šetření. Jelikož se charakteristiky trhu od předchozího šetření podstatně nezměnily, má se za to, že ziskovost ve výši 8 % stále představuje minimum dosažitelné výrobci na trhu Společenství.

(139)

Několik zúčastněných stran z ČLR prohlašovalo, že se stav výrobního odvětví Společenství od předchozího období šetření, kdy odvětví utrpělo ztrátu ve výši 0,6 %, zlepšil, a že by tedy v současném šetření neměl být stav výrobního odvětví Společenství považován za situaci působící újmu. Jak je vysvětleno v bodu odůvodnění 137, zisk se sice od předchozího šetření zvýšil, ale stále zůstává hluboko pod hodnotou považovanou za běžnou míru ziskovosti.

(140)

Po zveřejnění konečných závěrů některé zúčastněné strany tvrdily, že ziskovost ve výši 8 %, uvedená v bodu odůvodnění 138, je příliš vysoká a že výrobci zařazení do vzorku již dosahují dostatečně dobrých výsledků včetně stabilní míry zisku. Tyto strany však neuvedly žádné důvody, proč by 8 % neměla být přiměřená úroveň, a neuvedly ani, jaká jiná míra zisku by byla vhodná a proč. Jak se konstatuje v bodu odůvodnění 195, ziskovost ve výši 8 % je minimální míra zisku dosažitelná výrobním odvětvím Společenství při neexistenci dumpingového dovozu. Ačkoli se ziskovost výrobců zařazených do vzorku do určité míry zvýšila, zdaleka ještě není dostatečná pro plné zotavení výrobního odvětví Společenství z dumpingu působícího újmu.

(141)

Investice do podnikání s dotyčným výrobkem během posuzovaného období významně vzrostly, z 1 938 556 EUR v roce 2000 na 3 950 636 EUR v období šetření. Zde je třeba poznamenat, že tento podstatný nárůst investic byl způsoben především tím, že jeden z výrobců zařazených do vzorku podstatně zvýšil svou výrobní kapacitu, na což připadlo více než 60 % veškerých investic během daného období. Podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce:

(142)

Mezi roky 2000 a 2001 se návratnost investic zvýšila o 15 procentních bodů. V roce 2002 návratnost investic poklesla, ale během roku 2003 opět stoupala a vývoj byl pozitivní i během období šetření, kdy bylo dosaženo návratnosti ve výši 24 %.

(143)

Peněžní tok výrobců zařazených do vzorku se za posuzované období podstatně zvýšil, a to jak v absolutních číslech, tak ve vyjádření jako procento z obratu z prodeje.

(144)

Výrobci zařazení do vzorku získávají kapitál jednak interně (patří-li do skupiny společností), jednak prostřednictvím bankovních úvěrů. V dalších případech za zdroj financování slouží peněžní tok vytvářený danou firmou. Žádný z výrobců zařazených do vzorku neměl výrazné potíže se získáváním kapitálu.

(145)

Během posuzovaného období se zaměstnanost snížila o 6 %. Vzhledem k výraznému zvýšení výroby za posuzované období lze pokles zaměstnanosti vysvětlit tím, že produktivita, měřená jako výkon na zaměstnance, za posuzované období výrazně stoupla, konkrétně o 24 %.

(146)

Vezme-li se v úvahu zaměstnanost u všech výrobců ve Společenství, je vidět podobný trend jako v předešlé tabulce, avšak pokles je ještě zřetelnější. Podrobnosti jsou uvedeny v následující tabulce:

(147)

Celkově je nutné konstatovat, že podíl všech výrobců ve Společenství na trhu poklesl o 16 procentních bodů, zatímco úroveň spotřeby se zvýšila o 4 %, což jasně svědčí o tom, že se těmto výrobcům nedaří růst.

(148)

Pokud jde o rozsah skutečného dumpingového rozpětí zjištěného v období šetření (48,5 % u ČLR a mezi 15,8 a 34,5 % u Vietnamu), jeho dopad na výrobní odvětví Společenství nelze považovat za zanedbatelný vzhledem k objemu a cenám zboží dováženého z uvedených dvou zemí. Je třeba konstatovat, že v případě ČLR je rozpětí větší než rozpětí zjištěné při původním šetření. Dále je třeba uvést, že od předchozího šetření vzrostl objem dumpingových dovozů z ČLR.

(149)

Navzdory očekávání se výrobnímu odvětví Společenství nepodařilo překonat účinky dřívějšího dumpingu v předpokládané míře, což dosvědčuje zejména pokles prodejních cen, nízká ziskovost a pokles využití kapacity. Výrobní odvětví muselo v posledních letech čelit rostoucím dumpingovým dovozům z ČLR a Vietnamu, které zabránily očekávanému zotavení.

(150)

Je třeba konstatovat, že vůči jedné z dotčených zemí již existují platná opatření. Tato opatření měla zřetelný vliv na ukazatele újmy, zvláště v případě výrobců zařazených do vzorku. Těmto výrobcům se totiž navzdory celkovému poklesu výroby ve Společenství podařilo udržet, a dokonce zvýšit výrobu. Výrobci zařazení do vzorku dokázali do určité míry profitovat z existence uvedených opatření, avšak veškeré možnosti jejich dalšího růstu byly oslabeny dumpingovými dovozy. Kromě toho se od zavedení opatření vůči dovozu z ČLR podstatným faktorem s nepříznivým vlivem na výrobní odvětví Společenství stal dovoz z Vietnamu. V období po uložení stávajících opatření na dovoz z ČLR se hospodářská situace výrobců zařazených do vzorku zlepšila z hlediska produktivity, výroby, výrobní kapacity, prodeje i podílu na trhu. To je třeba posuzovat s přihlédnutím k existenci těchto opatření. Prodejní ceny ovšem poklesly a ziskovost zůstala na nízké úrovni navzdory nárůstu prodeje. Kromě toho se zvýšil objem zásob a poklesla zaměstnanost. Příznivé aspekty vývoje uvedené výše tedy nezpochybňují újmu vyplývající z celkové situace, která by byla ještě horší, kdyby neplatila stávající opatření. Tento závěr podporují celkové negativní výsledky výrobců ve Společenství. Celková výroba Společenství totiž poklesla o 20 %, celkový prodej se snížil o 21 % a podíl celého výrobního odvětví Společenství na trhu klesl o 16 %.

(151)

Objem dovozu z ČLR a Vietnamu značně vzrostl jak v absolutních číslech, tak z hlediska podílu na trhu. Během posuzovaného období tyto země zvýšily svůj podíl na trhu o 10,3 procentního bodu. Mimo to se za posuzované období značně snížil vážený průměr dovozních cen, což vyústilo ve významnou úroveň cenového podbízení v období šetření.

(152)

Na tomto základě byl učiněn závěr, že výrobní odvětví Společenství jako celek se i nadále nachází ve zranitelné hospodářské situaci a že trpí podstatnou újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení.

(153)

V souladu s výše uvedenými závěry se situace z hlediska újmy u výrobců ve Společenství zařazených do vzorku poněkud liší od situace všech výrobců ve Společenství. To je však třeba posuzovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že výrobci vybraní do vzorku jsou společnosti s největším objemem výroby a prodeje jízdních kol, které díky úsporám z rozsahu dokázaly částečně překonat účinky dumpingových dovozů. Navzdory těmto výhodám zůstávají i výrobci zařazení do vzorku ve zranitelné situaci, což odráží stav výrobního odvětví Společenství jako celku.

(154)

Ve vztahu k dovozu z ČLR byla v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení provedena analýza zjišťující, zda se podstatně změnily okolnosti ohledně dumpingu a jím způsobované újmy a zda lze případnou změnu rozumně označit za trvalou.

(155)

Srovnáním běžných hodnot a vývozních cen zjištěných v rámci předchozího a současného šetření bylo s přihlédnutím ke srovnatelným modelů zjištěno, že zatímco průměrná běžná hodnota mírně vzrostla, průměrná vývozní cena výrazně poklesla, což vedlo k vyšším úrovním dumpingu. Pokud jde o vývozní ceny jízdních kol z ČLR určených pro jiné trhy, bylo shledáno, že všeobecně odpovídají vývozním cenám pro trh EU. Nebyly nalezeny žádné důkazy svědčící o tom, že vývoz z ČLR nadále nebude probíhat za tyto nízké dumpingové ceny. Vzhledem ke všemu výše uvedenému nebyl shledán žádný důvod k pochybnostem o tom, že nová, vyšší úroveň dumpingu, která byla zjištěna, je trvalé povahy.

(156)

Přestože výrobci zařazení do vzorku do určité míry překonali účinky dumpingového dovozu výrobků pocházejících z ČLR, bylo rovněž zjištěno, že tito výrobci stále trpí podstatnou újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení. Tento závěr dále potvrzuje situace celého výrobního odvětví Společenství (viz bod odůvodnění 150 až 153). Rozpětí újmy zjištěná v tomto šetření se zvýšila v porovnání s původním šetřením, protože dumpingový dovoz i nadále podstatně snižuje ceny výrobního odvětví Společenství. Z podrobné analýzy distribuční sítě vyplynulo, že většina výrobců zařazených do vzorku prodává hlavní část své produkce řetězcům obchodních domů. Vyvážející výrobci v ČLR soutěží především ve stejných velkoobjemových prodejních kanálech, takže výrobní odvětví Společenství je v této oblasti pod silným tlakem. Nebyly zjištěny žádné důkazy ve prospěch toho, že vývozci z ČLR nebudou pokračovat v prodeji prostřednictvím těchto prodejních kanálů, vyprší-li platnost přijatých opatření. Tlak je přitom slabší v oblasti prodejních kanálů prodejců/maloobchodníků (na kterou připadá asi 22 % celkového prodeje výrobců zařazených do vzorku). Vzhledem ke zjištěním o trvalé povaze dumpingu a účincích dumpingových dovozů na ziskovost byl učiněn závěr, že okolnosti způsobující újmu jsou trvalé povahy a že skončení platnosti původních opatření by pravděpodobně vedlo k pokračování této újmy.

(157)

Bylo také zkoumáno, jaká je pravděpodobnost, že dumping bude pokračovat, jestliže opatření vůči dovozu z ČLR pozbudou platnosti. Na základě podnětu a informací poskytnutých vývozci z ČLR bylo stanoveno, že výrobní kapacita v ČLR přesahuje 80 000 000 jízdních kol za rok. Výrobci v ČLR ročně vyrábějí přibližně 66 000 000 jízdních kol a jejich domácí poptávka se pohybuje kolem 22 000 000 jízdních kol. Jízdní kola pocházející z ČLR jsou zastoupena na hlavních světových trzích a například v USA připadá na jízdní kola z ČLR zhruba 96 % celkové spotřeby. To dokazuje vývozní orientaci odvětví výroby jízdních kol v ČLR a pravděpodobnost pokračování vývozu do Společenství, která z ní vyplývá.

(158)

Bylo zjištěno, že během období šetření pokračoval dumping dotyčného výrobku na trhu Společenství (bod odůvodnění 90 až 97). Dumpingová rozpětí u dotyčného výrobku přitom byla podstatně větší než rozpětí zjištěná v původním šetření. Od uložení opatření vyplývajících z předchozího šetření pokračovala ČLR v prodeji jízdních kol Evropskému společenství za dumpingové ceny. Za posuzované období se objem dumpingových dovozů zvýšil o 472 % a ceny dumpingových dovozů z ČLR poklesly o 22 %. Jak je uvedeno výše (v bodu odůvodnění 157), vývozci z ČLR mají nevyužitou výrobní kapacitu, která odpovídá téměř celé spotřebě Společenství. Je také třeba připomenout, že před uložením původních antidumpingových cel činil objem dumpingových dovozů z ČLR zhruba 2,5 miliónu jízdních kol, což v té době představovalo podíl přibližně 15 % na trhu Společenství. Je tedy pravděpodobné, že při neexistenci antidumpingových opatření by se výrobky dovážené z ČLR vrátily na trh ve stejné nebo i vyšší míře. Tyto výrobky by se přitom pravděpodobně dovážely za dumpingové ceny, protože se má za to, že vysoká úroveň dumpingu zjištěná v současném šetření je trvalé povahy.

(159)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo prozkoumáno, zda byla podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, způsobena dotčenými dumpingovými dovozy. Byly rovněž prošetřeny jiné známé činitele než tyto dumpingové dovozy, které mohly ve stejné době způsobit újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby bylo zajištěno, že případná újma způsobená těmito činiteli nebude přičítána dumpingovým dovozům.

(160)

Navzdory platným opatřením vůči dovozu z ČLR čínští vyvážející výrobci podstatně zvýšili svůj podíl na trhu, konkrétně z 0,73 % na 4,07 %. Společný podíl dovozu z ČLR a Vietnamu na trhu Společenství vzrostl během posuzovaného období z 2,50 % na 12,77 %. K nárůstu jejich podílu o více než deset procentních bodů došlo i při celkově stabilní spotřebě mezi rokem 2000 a obdobím šetření.

(161)

Výrobcům zařazeným do vzorku se sice podařilo zvýšit výrobu, avšak celková výroba Společenství zároveň poklesla o 20 %. Příčinou je ukončení obchodní činnosti nebo snížení výroby několika dalších výrobců ve Společenství, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 128. Celkový prodej všech výrobců ve Společenství poklesl mezi rokem 2000 a obdobím šetření o 21 % (tedy o 16 procentních bodů), přestože výrobcům zařazeným do vzorku se podařilo poněkud zvýšit jejich podíl na trhu, konkrétně o 2 procentní body. Navíc, jak je vidět z tabulky uvedené v bodu odůvodnění 166, podíl dovozu z jiných zemí než ČLR a Vietnamu na trhu také stoupl, ale jen o 7 procentních bodů.

(162)

Ačkoli se tedy výrobcům ve Společenství zařazeným do vzorku podařilo pokračovat v činnosti, a dokonce mírně zvýšit podíl na trhu, byli to zbývající výrobci ve Společenství, kdo přišel o podíl na trhu a byl v posledních letech přinucen ukončit obchodní činnost nebo radikálně snížit výrobu vinou tlaku dumpingových dovozů. Tento tlak měl dvojí podobu: i) z hlediska objemu zvýšily dumpingové dovozy svůj podíl na trhu o více než 10 procentních bodů, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 160, a ii) prodejní ceny trvale klesaly, a cenové podbízení tak podstatně snižovalo ceny výrobního odvětví Společenství.

(163)

Zisk výrobců zařazených do vzorku poněkud stoupl díky poměrně stabilním cenám (jejichž mírný pokles odpovídal poklesu nákladů), avšak nikoli v míře očekávané po uložení opatření. Zisk dosažitelný při neexistenci dumpingových dovozů dosažen nebyl kvůli zvýšenému dumpingu u dovozu z ČLR a kvůli dumpingovému dovozu výrobků z Vietnamu.

(164)

Proto byl učiněn závěr, že tlak ze strany dotčených dovozů, jejichž objem i podíl na trhu se trvale zvyšoval od roku 2000 a které se vyznačovaly velmi nízkými, dumpingovými cenami, hrál určující roli při vzniku zranitelné hospodářské situace, v níž se výrobní odvětví Společenství v současnosti nachází.

(165)

K újmě utrpěné výrobním odvětvím Společenství mohly přispět i dovozy pocházející z jiných třetích zemí. Několik zúčastněných stran z ČLR a Vietnamu skutečně prohlašovalo, že dovoz výrobků z jiných třetích zemí podstatně vzrostl a že se tyto výrobky prodávají za ceny snižující ceny výrobního odvětví Společenství.

(166)

Z údajů Eurostatu vyplývá, že dovoz z jiných třetích zemí stoupl z 5 193 000 kusů v roce 2000 na 6 423 000 kusů v období šetření, tedy celkově o 24 %. Podíl tohoto dovozu na trhu se během posuzovaného období zvýšil z 29 % na 36 %. Jak je ovšem konstatováno v bodu odůvodnění 121, ceny sledované Eurostatem nezohledňují rozdíly ve skladbě sortimentu mezi jednotlivými zeměmi, a proto uvádíme jen indexy udávající cenové trendy. Skladba sortimentu dovozů z jiných třetích zemí není známa, takže nemá význam porovnávat ceny níže uvedených dovozů s cenami výrobního odvětví Společenství. Komise si nicméně vyžádala a obdržela některé další informace o dovozech z těchto zemí, na které připadá většina ostatního dovozu jízdních kol. Podrobné údaje jsou obsaženy v tabulce:

(167)

Dovoz z Tchaj-wanu měl v období šetření podíl na trhu ve výši 11,6 %, což představuje více než 2 000 000 kusů. Z hlediska objemu je dovoz z Tchaj-wanu mnohem větší než z jakékoli jiné země. Během posuzovaného období však jeho podíl na trhu poklesl o 20 %. Jízdní kola dovážená z Tchaj-wanu jsou navíc určena pro vyšší segment trhu. Na základě důkazů dodaných žadatelem a pomocí srovnání modelů bylo prokázáno, že se kola dovážená z Tchaj-wanu prodávají za vyšší ceny než podobné modely vyráběné výrobním odvětvím Společenství.

(168)

Dovoz pocházející z Thajska se během posuzovaného období zvýšil a jeho podíl na trhu vzrostl až na 2,0 % v období šetření. Nicméně vzhledem k tomu, že i) nárůst dovozu začal z velmi nízké úrovně a ii) jeho podíl na trhu je stále velmi nízký ve srovnání s podílem ČLR a Vietnamu, byl učiněn závěr, že vývoz z Thajska nelze považovat za příčinu újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(169)

Dovoz pocházející z Filipín vzrostl během posuzovaného období o 41 %. V období šetření jeho podíl na trhu činil 3,7 %. Dovoz z Filipín je však v současnosti předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který prověřuje podezření, že příslušná prohlášení o původu zboží nejsou pravdivá. Za těchto okolností není možné dospět k závěru, zda dovážené výrobky údajně pocházející z Filipín přispívají k újmě způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(170)

Dovoz pocházející z Bangladéše se během posuzovaného období zvýšil o 170 % a jeho podíl na trhu v období šetření činil 2,3 %. Avšak vzhledem k tomu, že i) nárůst dovozu začal z velmi nízké úrovně a ii) jeho podíl na trhu zůstává velmi nízký ve srovnání s podílem ČLR a Vietnamu, byl učiněn závěr, že vývoz z této země nelze považovat za příčinu újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(171)

Po zveřejnění konečných závěrů některé zúčastněné strany prohlásily, že dovoz z některých třetích zemí (jmenovitě Bangladéše, Filipín a Thajska) podstatně vzrostl, podobným způsobem jako dovoz z Vietnamu, a že podíl těchto zemí na trhu není zanedbatelný. Tvrdily, že z těchto důvodů by tyto země měly být také předmětem řízení a že Rada bude postupovat diskriminačně, pokud s nimi řízení nezahájí. Vedle toho, co je již uvedeno v bodech odůvodnění 168 až 170, je v tomto ohledu třeba uvést, že dovoz z těchto tří zemí rostl daleko pomalejším tempem než dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR a Vietnamu. Z tohoto důvodu a z důvodů uvedených v bodech odůvodnění 168 až 170 bylo tvrzení odmítnuto.

(172)

Dovoz pocházející z Polska a Litvy, tedy zemí, které jsou od 1. května 2004 členy Evropské unie, během posuzovaného období vzrostl o 54 %, respektive o 42 %. Je však třeba uvést, že ceny dovozů z Polska se za posuzované období zvýšily o 13 %. Polsko byla jedna ze dvou zemí, které vykázaly nárůst cen (druhou byla Česká republika). Dovoz z Litvy zůstal ve srovnání s ČLR a Vietnamem na velmi nízké úrovni. Proto byl učiněn závěr, že vzhledem k jejich cenám a objemům, nelze mít za to, že tyto dovozy měly podstatný nepříznivý dopad na situaci způsobující újmu výrobnímu odvětví Společenství.

(173)

Jak je uvedeno v bodu odůvodnění 107, spotřeba od roku 2000 do období šetření stoupla o 4 %. Vývoj spotřeby tedy nemůže být příčinou újmy.

(174)

Celková výroba a prodej výrobců ve Společenství se snížily, jak je uvedeno v bodech odůvodnění 128 až 132. Svědčí to o skutečnosti, že ostatní výrobci jsou v podobné, nebo i horší situaci než výrobci zařazení do vzorku, tj. že jim dumpingové dovozy způsobují újmu. Nelze proto učinit závěr, že podstatnou újmu mohli výrobcům zařazeným do vzorku způsobit jiní výrobci ze Společenství.

(175)

Jeden z čínských vyvážejících výrobců po zveřejnění konečných závěrů prohlásil, že měla být provedena úprava zohledňující vývoj směnných kurzů, protože čínský jüan je vázán na americký dolar a během období šetření dolar výrazně oslabil vůči euru. Přestože bez dalšího zkoumání nelze vyloučit, že posílení eura vůči dolaru mohlo mít příznivý vliv na dovoz dotyčného výrobku, skutečnost, že měnové výkyvy neměly vliv na dovoz z jiných zemí do Společenství, ukazuje, že v tomto případě to nelze považovat za kauzální činitel. Dále se konstatuje, že pro účely analýzy příčinných souvislostí je referenčním kritériem otázka, zda dumpingové dovozy, tj. jejich objemy a ceny, způsobily újmu. Argumentace čínských vývozců spočívá spíše ve snaze vysvětlit, proč jsou dumpingové dovozy na určité cenové úrovni. Otázka, proč jsou ceny těchto dumpingových dovozů na dané úrovni, však v kontextu zkoumání příčinných souvislostí není relevantní.

(176)

Bylo zjištěno, že dumpingové dovozy z ČLR a Vietnamu v období šetření podstatně snižovaly ceny výrobního odvětví Společenství. Zvýšená přítomnost těchto dovozů na trhu, projevující se vyšším podílem na trhu, se časově kryje s obdobím přetrvávající hospodářské zranitelnosti výrobního odvětví Společenství (viz bod odůvodnění 150 až 153). Šetření proto dospělo k závěru, že existuje příčinná souvislost mezi dovozem z uvedených dvou zemí a újmou utrpěnou výrobním odvětvím Společenství. Co se týče dovozů z jiných zemí, jejich přítomnost na trhu se rovněž zvýšila, avšak v podstatně menší míře než u dovozů z ČLR a Vietnamu. Z těchto jiných zemí vyvážejících do Společenství jízdní kola bylo v období šetření nejvíce těchto výrobků dovezeno z Tchaj-wanu. Jejich podíl na trhu ovšem klesal a navíc bylo zjištěno, že během období šetření nedocházelo ze strany těchto dovozů k cenovému podbízení vzhledem k cenám výrobního odvětví Společenství. Dovoz z Tchaj-wanu se tudíž nemohl podílet na újmě způsobené výrobnímu odvětví Společenství. Pokud jde o dovoz ze všech ostatních zemí s výjimkou Tchaj-wanu, i zde došlo k nárůstu podílu na trhu, ale v menší míře než u dovozu z ČLR a Vietnamu. Nebylo sice možné stanovit, zda se tyto ostatní dovozy dopouštějí cenového podbízení vůči cenám výrobního odvětví Společenství, jak je vysvětleno v bodu odůvodnění 166, bylo ale zjištěno, že vliv dovozů z ostatních třetích zemí nemohl podstatným způsobem přispět k újmě utrpěné výrobním odvětvím Společenství, a to zejména vzhledem k objemu těchto dovozů a jejich podílu na trhu.

(177)

V souladu s čl. 21 odst. 1 základního nařízení bylo prozkoumáno, zda navzdory závěrům o dumpingu působícím újmu neexistují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že zachování antidumpingových opatření vůči dovozu z ČLR nebo přijetí antidumpingových opatření vůči dovozu z Vietnamu by nebylo v zájmu Společenství. Posouzen byl dopad případných opatření na všechny strany účastnící se řízení, jakož i důsledky nepřijetí či nezachování těchto opatření. V tomto ohledu je také třeba připomenout, že při předchozím šetření ohledně dovozu z ČLR nebylo přijetí opatření posouzeno jako odporující zájmu Společenství.

(178)

Komise rozeslala dovozcům dotazníky, ale žádné vyplněné dotazníky v souvislosti se zahájením přezkumu opatření použitelných na dovozy z ČLR neobdržela. Pokud jde o řízení ve vztahu k Vietnamu, obdržela Komise dotazníky s odpověďmi od 3 dovozců.

(179)

Připomíná se, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu, jak je uvedeno v bodu odůvodnění 150 a dále. Po uložení opatření na dovoz z ČLR se výrobní odvětví Společenství částečně zotavilo. Nicméně pokračování dumpingového dovozu z ČLR ve spojení s prudkým nárůstem dumpingového dovozu z Vietnamu, který nebyl příčinou újmy při předchozím šetření, zabránilo výrobnímu odvětví Společenství v dosažení uspokojivé finanční situace a v plném zotavení ze způsobené újmy.

(180)

Uložení antidumpingových opatření by výrobnímu odvětví Společenství umožnilo zvýšit prodej, podíl na trhu a v některých segmentech trhu i ceny. Lze očekávat, že výrobní odvětví Společenství tak dosáhne míru ziskovosti, která by pro něj byla dosažitelná při neexistenci dumpingových dovozů. Vzhledem k tomu, že vývoj nových modelů jízdních kol ve velké míře provádí výrobní odvětví ve Společenství, odstranění tlaku dumpingových dovozů by evropským výrobcům rovněž umožnilo plně profitovat z tohoto vývoje, a to z hlediska prodejních objemů a cen. Odvětví jízdních kol ve Společenství prokázalo svou životaschopnost a konkurenceschopnost za spravedlivých podmínek na trhu. Proto je třeba obnovit podmínky účinné hospodářské soutěže na trhu Společenství.

(181)

Bez opatření vůči dovozu z ČLR a Vietnamu však bude obchod nadále narušován, což nevyhnutelně povede k zastavení procesu zotavení výrobního odvětví Společenství. Navzdory existenci opatření vůči ČLR dovoz z této země stabilně rostl a dovozní ceny klesaly. S ohledem na výrobní kapacitu ČLR, velké objemy dovozu před uložením původních antidumpingových opatření a na podstatný nárůst dovozu z Vietnamu, který získal významný podíl na trhu, je zřejmé, že bez dalšího trvání opatření vůči dovozu z ČLR a zavedení opatření vůči dovozu z Vietnamu by bylo zotavení výrobního odvětví Společenství velmi obtížné, ne-li nemožné. V takovém případě by se situace způsobující újmu výrobnímu odvětví Společenství pravděpodobně dále zhoršovala, což by mohlo vést k ukončení obchodní činnosti či snížení kapacity dalších výrobců ve Společenství. Jako příklady výrobců jízdních kol, kteří nedávno ukončili obchodní činnost, lze uvést tyto společnosti: Kynast (Německo), Merkers-Rad (Německo), Confersil (Portugalsko) či Ceasare Rizzato (Itálie). Je tedy zjevné, že antidumpingová opatření jsou v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(182)

Ohledně dovozu z ČLR Komise od nespřízněných dovozců neobdržela žádné vyplněné dotazníky ani připomínky. Pokud jde o Vietnam, uváděl jeden dovozce (na kterého připadá kolem 14 % celkového dovozu), že jakákoli dovozní cla z vietnamských jízdních kol poškodí odběratele v EU, protože povedou k prudkému poklesu dovozu z Vietnamu. Jiný dovozce argumentoval tím, že dovážena jsou především dětská jízdní kola, která výrobci ve Společenství nevyrábějí.

(183)

Především je třeba konstatovat, že vzhledem k nízké míře spolupráce dovozců nebylo možné řádně a důkladně posoudit možné účinky přijetí, případně nepřijetí příslušných opatření. Také je třeba připomenout, že účelem antidumpingových opatření není zabránit dovozu, nýbrž obnovit spravedlivý obchod a zajistit, aby výrobky nebyly dováženy za dumpingové ceny způsobující újmu. Jelikož vstup na trh Společenství bude i nadále umožněn výrobkům dováženým za spravedlivé ceny a pokračovat bude také dovoz z třetích zemí, není pravděpodobné, že zavedená obchodní činnost dovozců podstatně utrpí. Dále je zjevné, že výrobci ve Společenství mají dostatečnou kapacitu, aby mohli uspokojit případný nárůst poptávky po jízdních kolech. Údaje o dovozu z jiných třetích zemí, uvedené v tabulce v bodu odůvodnění 166, navíc svědčí o tom, že i tyto země mají značnou kapacitu pro výrobu jízdních kol. Je tudíž krajně nepravděpodobné, že by se na trhu mohl vyskytnout nedostatek jízdních kol. Kromě toho bylo při analýze dovozu z Vietnamu zjištěno, že z této země jsou dováženy všechny kategorie jízdních kol, nikoli jen dětská kola. Konečně je třeba dodat, že dětská kola vyrábí také část výrobců zařazených do vzorku.

(184)

Vstup na trh Společenství bude i nadále umožněn výrobkům dováženým za spravedlivé ceny, tudíž je pravděpodobné, že zavedená obchodní činnost dovozců bude pokračovat i v případě zachování antidumpingových opatření proti dumpingovým dovozům z ČLR a uložení těchto opatření vůči dovozu z Vietnamu. Tento závěr potvrzuje i nízká míra spolupráce ze strany nespřízněných dovozců a také skutečnost, že po uložení opatření vůči ČLR dovozci podle všeho neměli žádné zvláštní potíže.

(185)

Jeden z dovozců jízdních kol z Vietnamu působí rovněž jako organizace sdružující maloobchodní prodejce jízdních kol, která má podle výroční zprávy za rok 2003 celkem 720 členů. Tito členové patří do maloobchodní sítě zastřešené uvedeným dovozcem a tento dovozce je zásobuje mimo jiné jízdními koly dovezenými z Vietnamu. Bylo uvedeno, že zmíněných 720 maloobchodníků v roce 2003 zaměstnávalo 4 900 lidí. Komise také obdržela podepsaná prohlášení od 1 287 maloobchodníků (z nichž zjevně ne všichni byli členy dané maloobchodní sítě) vyjadřující podporu podáním tohoto dovozce. Jak je uvedeno v bodu odůvodnění 182, tyto společnosti tvrdí, že uložení opatření vůči jízdním kolům z Vietnamu by vedlo k poklesu dovozu, snížení prodeje jízdních kol, a v důsledku toho ke ztrátě pracovních míst u těchto maloobchodníků. Zde je třeba v souladu s bodem odůvodnění 183 konstatovat, že nehrozí ani nedostatek jízdních kol ani pokles prodeje, protože lze předpokládat, že se maloobchodníci mohou v případě potřeby zásobit jízdními koly z jiných zdrojů než z Vietnamu.

(186)

Po zveřejnění konečných závěrů tvrdily některé zúčastněné strany, že při posuzování zájmů maloobchodníků vzhledem k jízdním kolům pocházejícím z Vietnamu nejde jen o dostupnost jízdních kol dodávaných za spravedlivé ceny. Tyto zúčastněné strany také tvrdily, že s ohledem na rozdíly v kvalitě nemohou snadno přecházet od jedné značky k jiné. V této souvislosti však nebyly předloženy žádné další důkazy o tom, že z Vietnamu jsou dovážena jízdní kola nějakého zvláštního typu nebo v nějaké zvláštní kvalitě, která se jinde nevyrábějí. Při srovnání jízdních kol dovážených z Vietnamu s jízdními koly od výrobců ve Společenství zařazených do vzorku pro účely výpočtu rozpětí cenového podbízení (viz bod odůvodnění 123) vyšlo naopak najevo, že mezi různými modely existuje podstatná shoda. Tato tvrzení tedy byla odmítnuta.

(187)

Komise obdržela rovněž připomínky od jiného maloobchodního sdružení, zastupujícího více než 6 000 maloobchodníků, které podpořilo opatření vůči dovozu z ČLR, ale namítalo proti současnému řízení ohledně Vietnamu s tím, že jízdní kola z Vietnamu nebyla dovážena za dumpingové ceny a nezpůsobovala žádnou újmu. Jak je však uvedeno v bodech odůvodnění 95 až 97, bylo zjištěno, že jízdní kola z Vietnamu jsou dovážena za dumpingové ceny a že tento dumping způsobuje újmu výrobnímu odvětví Společenství.

(188)

Vzhledem k výše uvedenému bylo shledáno, že antidumpingová opatření vůči dovozu jízdních kol z ČLR a Vietnamu nejsou v rozporu se zájmy maloobchodníků.

(189)

Během šetření se přihlásil jeden italský dodavatel (a sdružení, jehož je členem). Tyto subjekty prohlásily, že v Itálii působí více než 200 továren, které zásobují výrobce jízdních kol součástmi, a že další existence tohoto dodavatelského odvětví nevyhnutelně závisí na pokračování výroby jízdních kol v Evropě. V tomto ohledu bylo shledáno, že při neexistenci příslušných opatření lze očekávat ukončení činnosti dalších evropských výrobců jízdních kol, což by mělo záporné důsledky pro výrobce dílů ve Společenství a ohrozilo zaměstnanost v tomto dodavatelském odvětví. Proto byl učiněn závěr, že uložení antidumpingových opatření by bylo v zájmu dodavatelů.

(190)

Od spotřebitelských sdružení ve Společenství neobdržela Komise žádné připomínky ohledně opatření vůči ČLR nebo možného uložení opatření vůči dovozu z Vietnamu. V každém případě je nutné konstatovat, že spotřebitelé si mohou vybírat z širokého sortimentu ve všech segmentech, a to i bez jízdních kol pocházejících z ČLR a Vietnamu. Do této nabídky kompletního sortimentu výrobků podstatně přispívá výrobní odvětví Společenství. Šetření neodhalilo žádné problémy v zásobování. V tomto ohledu je také třeba poznamenat, že Komise na toto téma dostala připomínky od sdružení uvedeného v bodu odůvodnění 185. Maloobchodníci zastoupení sdružením, kteří nakupují hlavní část svých jízdních kol od evropských výrobců, ztratili značnou část svého podílu na trhu ve prospěch jiných distribučních kanálů, především velkých obchodních domů. Uvádějí sice, že se jízdní kola dovážená z ČLR v řetězci maloobchodů neprodávají, avšak nízké ceny v obchodních domech ovlivňují preference konečných spotřebitelů, a to navzdory kvalitativním rozdílům mezi jízdními koly od maloobchodníků a jízdními koly z obchodních domů. Na základě všech uvedených důvodů bylo zjištěno, že žádné z antidumpingových opatření vůči ČLR a Vietnamu není v rozporu se zájmy spotřebitelů.

(191)

Pokračování opatření vůči dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR a uložení opatření vůči dovozu jízdních kol pocházejících z Vietnamu by bylo zjevně v zájmu výrobního odvětví Společenství a v zájmu dodavatelů dílů pro jízdní kola ze Společenství. Opatření výrobnímu odvětví Společenství umožní, aby rostlo a plně se zotavilo z újmy způsobené dumpingovými dovozy. Kdyby naopak opatření uložena nebyla, je pravděpodobné, že výroba Společenství bude dále klesat a další hospodářské subjekty budou nuceny ukončit obchodní činnost. Dovozci a maloobchodníci nebudou podstatně postiženi, protože na trhu budou stále k dispozici jízdní kola dodávaná za spravedlivé ceny. Pokud jde o spotřebitele, Komise z této strany neobdržela žádné připomínky.

(192)

Vzhledem k výše uvedenému byl učiněn závěr, že neexistují přesvědčivé důvody proti uložení antidumpingových cel vůči dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR a Vietnamu.

(193)

Se zřetelem k závěrům, k nimž šetření dospělo ohledně dumpingu, jím způsobené újmy a zájmu Společenství, by měla být vůči dovozu z Vietnamu uložena opatření s cílem zamezit pokračování újmy, kterou dumpingové dovozy způsobují výrobnímu odvětví Společenství. Pokud jde o dovoz z ČLR, stávající opatření, o jejichž zachování bylo rozhodnuto nařízením Rady (ES) č. 1524/2000, by měla být pozměněna tak, aby odrážela závěry tohoto prozatímního přezkumu. Na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení by měla být pozměněná opatření uložena na nové pětileté období.

(194)

Opatření by měla být uložena na úrovni dostatečné pro odstranění újmy způsobené těmito dovozy bez překročení zjištěného dumpingového rozpětí. Při výpočtu výše cla nezbytné pro odstranění účinků dumpingu působícího újmu se přihlíželo k tomu, že by přijímaná opatření měla výrobnímu odvětví Společenství umožnit pokrývat jeho výrobní náklady a celkově dosahovat zisku před zdaněním, který by výrobní odvětví tohoto druhu mohlo přiměřeně dosahovat z prodeje obdobného výrobku ve Společenství za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. při neexistenci dumpingových dovozů. Ziskové rozpětí před zdaněním použité k tomuto výpočtu činilo 8 % obratu z prodeje jízdních kol. Jde o stejné rozpětí jako při předchozím šetření, protože nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo potřebě tento podíl změnit.

(195)

Několik spolupracujících vývozců z ČLR a Vietnamu tvrdilo, že 8 % je velmi vysoké rozpětí a že výrobní odvětví, které dosahuje zisku ve výši 3,3 %, která byla uvedena v podnětu, lze označit za finančně stabilní. Mimo to odkazovali na předchozí šetření, které ukázalo, že výrobní odvětví Společenství utrpělo ztrátu ve výši – 0,6 %. Přesto byl učiněn závěr, že ziskovost v období šetření zjištěná v rámci současného šetření (3,5 %) je pouze známkou částečného zotavení výrobního odvětví Společenství z účinků dřívějšího dumpingu a nelze ji považovat za míru zisku dosažitelnou při neexistenci dumpingových dovozů. V této souvislosti se konstatuje, že navzdory existence opatření vůči dovozu z ČLR se dovoz z této země za posuzované období značně zvýšil, a to při současném prudkém nárůstu dumpingového dovozu z Vietnamu. Za těchto okolností je zisk ve výši 8 %, s nímž pracovalo i předchozí šetření, považován za odpovídající, protože nebyl zjištěn žádný důvod ke změně tohoto procentního podílu. Na tomto základě byla vypočítána cena obdobného výrobku, která nezpůsobuje újmu výrobnímu odvětví Společenství.

(196)

Nezbytný nárůst cen byl poté stanoven na základě srovnání váženého průměru dovozní ceny, který byl zjištěn pro účely výpočtu cenového podbízení, a váženého průměru celkových výrobních nákladů výrobců zařazených do vzorku zvýšeného o ziskové rozpětí ve výši 8 %.

(197)

Jelikož jsou rozpětí újmy vyšší než zjištěná dumpingová rozpětí, měla by antidumpingová cla vycházet z dumpingových rozpětí v souladu s ustanoveními čl. 7 odst. 2 základního nařízení.

(198)

Organizace CCCME spolu se spolupracujícími vyvážejícími výrobci v ČLR vyjádřila svou připravenost nabídnout závazek. K tomu je třeba poznamenat, že v minulosti závazky u spotřebního zboží obvykle nebyly přijímány, a to mimo jiné z těchto důvodů: složitost modelů, počet různých typů a rozmanitost a pravidelnost jejich zdokonalování či jiných úprav. Tyto důvody v praxi znemožňují stanovení smysluplných minimálních dovozních cen. Vedou také k prakticky nepřekonatelným obtížím z hlediska kontroly, takže přijímání takových závazků není schůdné řešení. Uvedené obecné úvahy platí i v tomto případě. Komise proto usoudila, že přijetí závazku by v rámci tohoto konkrétního šetření nebylo správné, a nabídku musela odmítnout. O svém rozhodnutí Komise náležitě uvědomila organizaci CCCME.

(199)

Sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě závěrů současného šetření. Odrážejí tedy situaci zjištěnou během šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výhradně pro dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyrobených uvedenými společnostmi jakožto konkrétními právními subjekty. Dovezené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou konkrétně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů spřízněných s konkrétně uvedenými společnostmi, nemohou těchto sazeb využívat a podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(200)

Veškeré žádosti o použití těchto sazeb antidumpingového cla stanovených pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu daného subjektu nebo po založení nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba bezodkladně adresovat Komisi (8) se všemi důležitými informacemi, zvláště o případných změnách činnosti společnosti v oblasti výroby a prodeje na domácím či vývozním trhu souvisejících např. s uvedenou změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. V případě potřeby bude nařízení odpovídajícím způsobem pozměněno aktualizací seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(201)

Vzhledem k výše uvedeným závěrům se sazby antidumpingového cla stanoví takto:

(202)

V souladu s článkem 20 základního nařízení byly všechny zúčastněné strany informovány o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno navrhnout změnu úrovně stávajících opatření vůči ČLR a uložit opatření na dovoz jízdních kol z Vietnamu. Strany dostaly možnost se vyjádřit a požádat o slyšení. Vyjádření byla obdržena a v důvodných případech vzata v úvahu,

European Commission

Directorate-General for Trade

Direction B

Office J-79 5/16

B-1049 Brussels

14.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/37

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

14.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/39

(1)

Články 173 až 177 nařízení (EHS) č. 2454/93 stanoví, že Komise pravidelně stanoví jednotkové hodnoty zboží uvedeného v klasifikaci obsažené v příloze 26 uvedeného nařízení.

(2)

Použití těchto pravidel a kritérií stanovených ve výše uvedených článcích na skutečnosti, které byly sděleny Komisi v souladu s čl. 173 odst. 2 uvedeného nařízení, vedou ke stanovení jednotkových hodnot pro dotyčné zboží, jak je uvedeno v příloze tohoto nařízení,