6.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 142/1

(1)

Prostřednictvím třech stížností z let 1993, 1996 a 1997 podaných soukromou televizní společností SIC byla Komise informována o sérii opatření ad hoc a ročních kompenzačních opatření, které Portugalsko provádělo ve prospěch veřejnoprávní televizní společnosti RTP.

(2)

Dopisem ze dne 15. listopadu 2001 informovala Komise portugalské orgány, že se v souvislosti se sérií opatření ad hoc ve prospěch společnosti RTP rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek.

(4)

Dopisy ze dne 28. a 31. ledna 2002 obdržela Komise připomínky od portugalských orgánů, později obdržela také připomínky od ostatních zúčastněných stran.

(5)

Připomínky společnosti SIC, autora stížnosti, byly obdrženy prostřednictvím dopisů ze dne 8. února a 9. května 2002, dopisem ze dne 8. května 2002 byly obdrženy připomínky soukromé televizní společnosti TVI, dopisem ze dne 9. května 2002 připomínky Evropské asociace provozovatelů soukromého vysílání (ACT – Association of Commercial Broadcasters) a dopisem ze dne 12. června 2002 připomínky soukromé italské televizní společnosti Mediaset. Dne 16. května a 4. srpna 2003 obdržela Komise od společnosti SIC v této záležitosti další dopisy.

(6)

Obdržené připomínky Komise předala portugalským orgánům, které na ně reagovaly dopisem ze dne 25. března 2003. Dopisem ze dne 29. července 2003 odpověděly portugalské orgány na doplňující otázky vznesené Komisí.

(7)

Toto rozhodnutí se bude týkat výhradně opatření ad hoc, které jsou předmětem rozhodnutí o zahájení řízení. Následně se toto rozhodnutí bude zabývat finančním vztahem mezi společností RTP a portugalským státem během zmiňovaného období 1992–1998.

(8)

Stejně jako rozhodnutí o zahájení řízení se toto rozhodnutí nebude zabývat otázkami týkajícími se právní klasifikace a slučitelnosti ročních „kompenzačních plateb“ poskytnutých společnosti RTP se Smlouvou. Protože tyto otázky vedou k prvotnímu zjištění, že se jedná o pomoc, budou projednávány v odděleném řízení podle článku 17 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (3).

(9)

Pro účely celkového přehledu o finančních vztazích mezi portugalským státem a společností RTP v období uvedeném v tomto šetření však Komise musí vzít v úvahu nejen opatření ad hoc, ale také finanční pomoc udělenou společnosti RTP formou ročních „kompenzačních plateb“. Proto se Komise v tomto rozhodnutí bude zabývat ročními „kompenzačními platbami“ pouze pokud to bude nutné k vyjasnění jejího postoje k opatřením ad hoc.

(10)

Roční „kompenzační platby“ tvoří hlavní nástroj ke kompenzaci společnosti RTP. Během období 1992–1998 obdržela společnost RTP 66 495 milionů PTE k pokrytí nákladů vyplývajících z plnění povinností veřejné služby. Právním základem pro tuto kompenzaci je článek 5 zákona č. 21/92 (4).

(11)

Tabulka 1 znázorňuje rozdělení ročních kompenzačních plateb udělených společnosti RTP během období uvedeného v tomto rozhodnutí.

Tabulka 1

Částky ročních kompenzačních plateb v období 1992–1998

(12)

Po přeměně na akciovou společnost byla společnost RTP osvobozena od placení daní a poplatků za registraci při zakládání společnosti, jejichž celková výše činila 33 milionů PTE. Založení jakékoliv společnosti, změna jejího statutu či samotné společnosti však obyčejně podle portugalských právních předpisů podléhá placení daní a poplatků.

(13)

Právní základ takového osvobození tvoří čl. 11 odst. 1 zákona č. 21/92, který stanoví toto:

„Stanovy společnosti RTP SA se schvalují (…), jsou veřejně známy, příslušná registrace, která probíhá neoficiálně bez placení daní nebo poplatků, je založena na zveřejnění v deníku Diário da República.“

(14)

Ustanovení čl. 11 odst. 1 vychází ze zákona č. 84/88. Článek 1 tohoto zákona stanoví, že veřejné podniky, i státní, mohou být podle nařízení vlády přeměněny na akciové společnosti. Akt stanovený nařízením vlády, kterým byly schváleny stanovy akciové společnosti, je dostatečným titulem ke splnění požadavků na registraci (5).

(15)

Na druhou stranu podle čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 jsou všechny činnosti přímo spojené se změnou právní podstaty společnosti osvobozeny od jakýchkoliv dalších daních nebo poplatků spojených s registrací.

(16)

Ustanovení čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 vychází z nařízení vlády č. 404/90 (6). Na základě článku 1 tohoto dokumentu mohly být až do 31. prosince 1993 společnosti, které přikročily ke spolupráci či spojení, osvobozeny od daně z převodu majetku, potřebného v souvislosti s přikročením ke spolupráci či spojení, stejně jako od poplatků a ostatních právních povinností, které by byly zapotřebí při realizaci těchto přeměn.

(17)

S otevřením portugalského televizního trhu bylo rozhodnuto přistoupit k oddělení sítě pro šíření televizního signálu od majetku RTP a vytvořit nový subjekt „Teledifusão de Portugal“ (TDP) s kapitálem v hodnotě 5,4 miliard PTE (7). Hodnotu nového subjektu stanovily dvě nezávislé instituce, banka Banco Nacional Ultramarino (BNU) a Banco Português de Investimento (BPI) (8).

(18)

V roce 1993 zaplatil stát společnosti RTP za odkup sítě pro šíření televizního signálu TDP částku 5,4 miliard PTE (hodnota vyplývající z nezávislého ohodnocení), což odpovídalo hodnotě přenechaných aktiv (9).

(19)

Dále je uveden přehled kontextu, v jehož rámci došlo k uzavření dohod. Bude popsán vývoj vlastnictví společnosti Portugal Telecom, stejně jako uložené poplatky a dohody uzavřené se společností RTP.

(20)

Během období 1991–1994 byla portugalská síť pro šíření televizního vysílání majetkem veřejného podniku TDP SA. Od roku 1994 vlastní televizní síť společnost Portugal Telecom, podnik, který vznikl fúzí společností Telecom Portugal SA, Telefones de Lisboa e Porto SA a TDP SA. Po vytvoření společnosti Portugal Telecom snižoval stát pravidelně svou účast v této společnosti. V roce 1995 bylo prostřednictvím veřejné zakázky prodáno 26,3 %. Druhá část byla prodána ve veřejné aukci v červnu 1996, čímž se účast státu snížila na 51 %. V polovině roku 1997 se účast státu snížila na 25 % a v polovině roku 1999 na 10,5 %. V současnosti je podnik privatizován (10).

(21)

Zákon č. 58/90 jasně stanoví, že pokud soukromí provozovatelé nezaplatí včas poplatky za používání sítě pro šíření televizního vysílání, může jim být odebrána licence (11).

(22)

Provozovatel sítě nedělal žádné rozdíly v poplatcích uplatňovaných vůči společnosti RTP a vůči soukromým televizním provozovatelům. Ve skutečnosti je protizákonné uplatňovat jakékoli rozdíly v poplatcích pro veřejného provozovatele RTP a soukromé subjekty využívající síť (12). Až do roku 1997 se úroveň poplatků uplatňovaných provozovatelem sítě zakládala na právně stanovených parametrech (13). V roce 1997 bylo dosaženo dohody mezi Ústavem pro prostředky veřejné komunikace (Instituto para os Meios de Comunicação Social), Generálním ředitelstvím pro obchod a hospodářskou soutěž a společností Portugal Telecom, která stanovila maximální ceny, jež společnost Portugal Telecom může účtovat za šíření televizního signálu.

(23)

Společnost RTP musela platit roční poplatek vlastníkovi sítě pro šíření televizního vysílání (14). Společnost RTP vždy zpochybňovala výši placených poplatků, protože roční poplatek odpovídal více než polovině hodnoty sítě k datumu převodu. I když společnost RTP zahrnula do svých pasiv všechny náklady na síť pro šíření televizního vysílání, včetně úroků z prodlení, požadované poplatky nezaplatila včas.

(24)

Pro společnost RTP je síť vzhledem k přenosu programů nepostradatelná. Na druhou stranu je společnost RTP jedním z hlavních uživatelů sítě (kromě komerčního provozovatele společnosti SIC).

(25)

Během období 1992–1998 přijal provozovatel sítě od společnosti RTP zpožděné platby příslušných poplatků, a také se dosáhlo různých dohod o stanovení splátkového kalendáře dluhu mezi společnostmi RTP a Portugal Telecom (15). I po roce 1998 byly mezi těmito dvěma podniky uzavřeny dohody o splátkovém kalendáři dluhu. V dohodě ze dne 31. května 2001 byl dluh společnosti RTP vůči společnosti Portugal Telecom sloučen, včetně úroků z prodlení. V této době se tyto dva podniky dohodly, že celkový dluh bude splácen v deseti půlročních splátkách uskutečněných v platbách vždy do 30. června a do 30. prosince každého roku.

(26)

Dne 3. července 2003 společnost ANACOM, subjekt v té době zodpovědný za pravidla určování výše cen za používání sítě pro šíření televizního signálu, rozhodla, že společnost Portugal musí snížit své ceny za rok 2002, a to o 14 % plus dalších 1,2 % počínaje lednem 2003.

(27)

V rámci své licence na veřejnou službu v telekomunikační oblasti je společnost Portugal Telecom povinna poskytovat služby distribuce a šíření telekomunikačních signálů. Povinnost všeobecné služby společnosti Portugal Telecom, jejíž negativní marže může být kompenzována státem, nezahrnuje poskytování služby distribuce televizního signálu pro společnost RTP (16).

(28)

Společnost RTP měla za období 1983–1989 u Správy sociálního zabezpečení dluh v hodnotě 2,189 miliard PTE, který byl důsledkem neplacení příspěvků této instituci. Dluh vznikl díky rozdílným výkladům společnosti RTP a Správy sociálního zabezpečení týkajícím se placení příspěvků sociálního zabezpečení v souvislosti s přesčasovými hodinami zaměstnanců a odměnami umělců.

(29)

Výklad Správy sociálního zabezpečení vycházel z čl. 2 písm. e) prováděcího nařízení č. 12/83 ze dne 12. února 1983. Aby se obě zúčastněné strany vyhnuly soudnímu procesu, podepsaly dohodu, podle níž se Správa sociálního zabezpečení vzdala úroků z prodlení a akceptovala platbu podle nového splátkového kalendáře. Po urovnání právního sporu nebylo prováděcí nařízení nikdy zrušeno.

(30)

Dne 6. května 1993 bylo společným prohlášením ministra financí a ministra sociálních věcí povoleno splácení dluhu podle nového splátkového kalendáře ve 120 měsíčních splátkách a byly zrušeny pokuty a úroky v hodnotě 1,206 miliard PTE.

(31)

Normy povolující platby v podmínkách výjimky dluhů vůči Správě sociálního zabezpečení vycházejí z nařízení vlády č. 411/91. V souladu s čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení je povolení nezbytné pro zabezpečení životaschopnosti zadlužené společnosti. Výjimky z uvedené podmínky se mohou uplatnit zejména na základě skutečnosti uvedené v písmenu d), pokud zadlužená společnost „byla předmětem obsazení, samosprávy nebo intervence státu“.

(32)

V roce 1994 vydala společnost RTP dluhopisy v celkové hodnotě 5 miliard PTE. Podle prospektu o této emisi dluhopisů garantovala samotná společnost RTP splacení půjčky ze svých příjmů.

(33)

Dne 18. září 1996 byl mezi společností RTP a ministerstvem kultury uzavřen protokol o podpoře kinematografie, který upřesňuje povinnosti RTP ohledně podpory kinematografické produkce. Ustanovení protokolu neuvádí pro RTP žádné konkrétní financování ad hoc v souvislosti s její povinností podpory kinematografického odvětví.

(34)

RTP provedla studii o možnostech restrukturalizace společnosti v období 1996–2000, která se neprojevila v žádném finančním závazku ze strany státu.

(35)

Každoročně během období 1994–1997 navyšoval stát kapitál společnosti RTP. Následující tabulka ukazuje přehled různého navýšení kapitálu, které dosáhlo výše 46,8 miliard PTE.

Tabulka 2

Navyšování kapitálu během období 1994–1997

(36)

Smlouvy o veřejné službě uzavřené mezi portugalským státem a společností RTP počítají s účastí státu na investicích realizovaných společností RTP převážně ve formě navyšování kapitálu (17).

(37)

V prosinci 1998 byla uzavřena smlouva o „přidružené“ půjčce mezi Fondem regulace veřejného dluhu a společností RTP. Smlouva stanovila podmínky, za kterých může fond poskytnout půjčku v hodnotě 20 miliard PTE určenou k navýšení kapitálu společnosti.

(38)

Fond regulace veřejného dluhu spravuje Ústav pro správu státního úvěru. Ústav pro správu státního úvěru odpovídá za řízení dluhu Portugalska a za plnění centrálního programu půjček v souladu se zákonem upravujícím režim veřejného státního dluhu (18) a pokyny určenými vládou. Ústav pro správu státního úvěru je spravován ministerstvem financí (19).

(39)

Ode dne, kdy byla dána částka k dispozici, se z půjčky pro společnost RTP platily roční úroky v sazbě Lisbor po dobu dvanácti měsíců, vypočítané k prvnímu dni každého období a zvyšované o 20 základních bodů (20).

(40)

Podle smlouvy měla být půjčka splacená do 31. prosince 2003, přičemž se tato lhůta mohla prodloužit na základě vzájemné dohody o jeden až dva roky. Společnost RTP nezaplatila úroky z půjčky, smlouva totiž uvádí, že dlužné úroky spojené s prvními čtyřmi ročními splátkami se mají kapitalizovat (21).

(41)

Smlouva uzavřená mezi Fondem stabilizace veřejného dluhu a společností RTP byla vypracovaná v souladu s pokyny stanovenými ve společném prohlášení státních tajemníků pro veřejnou komunikaci, státní pokladnu a finance ze dne 17. prosince 1998.

(42)

Veřejnoprávní televizní společnost RTP vznikla na základě listiny ze dne 15. prosince 1955 po rozhodnutí státu založit veřejný podnik, kterému by byla udělena koncese na poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání (22).

(43)

Až do 80. let měla společnost RTP monopolní postavení na televizním trhu. V 90. letech začala čelit konkurenci soukromých televizních společností SIC a TVI, kterým stát poskytl v únoru 1992 licence na využívání třetího, respektive čtvrtého kanálu (23).

(44)

Stanovy RTP z roku 1992 vyplývající ze zákona č. 21/92 (dále jen „zákon č. 21/92“) změnily tuto společnost na společnost akciovou (24).

(45)

Společnost RTP vyvíjí zároveň činnost komerční i veřejnoprávní televize. Společnost může ze zákona vykonávat jakoukoli činnost, ať už komerční nebo hospodářskou, která souvisí s televizní činností (25).

(46)

Komerční činnosti vyvíjí společnost RTP prostřednictvím finanční účasti v jiných společnostech, právně odlišných od společnosti RTP, které mají vlastní strukturu a vlastní účetní systém.

(47)

Jak můžeme vidět v následující tabulce, vykázala společnost RTP ve sledovaném období ztráty. V roce 1996 se finanční situace zhoršila natolik, že vlastní čistý kapitál dosáhl záporné hodnoty.

Tabulka 3

Hospodářské a finanční údaje společnosti RTP za období 1993–1998

(48)

Společnost RTP zabezpečuje poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Definice, kompetence a financování této služby je upraveno různými právními dokumenty.

(49)

Zákon č. 58/90, který upravuje výkon televizní činnosti, zavedl normy platné pro pět soukromých provozovatelů a zároveň stanovil povinnost státu zabezpečit veřejnou službu v oblasti televizního vysílání (27). Zákon č. 21/92, který se vztahuje na stanovy RTP, určuje hlavní povinnosti veřejné služby a jejího financování.

(50)

Veřejná služba a příslušné financování jsou podrobněji popsány ve dvou smlouvách o veřejné službě uzavřenými mezi společností RTP a portugalským státem (28).

(51)

Článek 4 zákona č. 21/92 stanoví, že mezi státem a společností RTP se má uzavřít smlouva o koncesi, a určuje základní povinnosti veřejné služby, které mají být v rámci této smlouvy plněny. Čl. 4 odst. 2 stanoví obecné zásady, které společnost RTP musí dodržovat při výkonu svékoncesionářské činnosti (29). Ustanovení čl. 4 odst. 3 uvádí povinnosti veřejné služby v oblasti televizního vysílání (30).

(52)

Smlouvy o veřejné službě potvrzují povinnosti společnosti RTP v rámci veřejné služby. V první řadě společnost RTP podléhá všeobecným povinnostem a povinnostem ohledně programového obsahu (31). Společnost RTP má poskytovat veřejnou službu v oblasti televizního vysílání, v jehož rámci má využívat dva kanály a poskytovat obyvatelstvu kontinentálního Portugalska všeobecné pokrytí. První kanál má všeobecnější charakter a měl by nabízet všeobecnější programovou strukturu. Druhý kanál by se měl zaměřovat především na specifické publikum a nabízet kulturní, vzdělávací a vědecké programy. Jeden z kanálů musí pokrýt i autonomní region Azory a Madeiru.

(53)

Na druhou stranu ukládají smlouvy společnosti RTP speciální povinnosti, pokud jde o programovou strukturu (32). Existují normy vztahující se na kvalitu (pluralismus, nestrannost informací, atd.) a obsah programů (původní tvorba-fikce, sportovní programy, programy pro děti, portugalská produkce a kultura, domácí zprávy a zábavné programy). Společnost RTP by měla poskytovat vysílací čas určeným subjektům, podporovat kinematografii a ostatní formy audiovizuální tvorby, podporovat tvorbu vzdělávacích a školících programů, zabezpečit výměnu programů s autonomními regiony a podporovat spolupráci s dalšími subjekty, které na území Evropské unie poskytují veřejnou službu v oblasti televizního vysílání. Společnost RTP však také musí plnit speciální povinnosti v oblasti programové struktury v rámci mezinárodní spolupráce. Společnost RTP musí například vyrábět a vysílat programy pro portugalské komunity v zahraničí, pro africké země, kde je úředním jazykem portugalština, a pro Macao. Společnost RTP musí zabezpečit činnost společnosti RTP Madeira a RTP Azory a udržovat produkční centra a odloučená zahraniční pracoviště.

(54)

Zatřetí ukládají smlouvy společnosti RTP speciální povinnosti. Společnost RTP musí například udržovat audiovizuální archívy, zavádět technické inovace do svých vybavení a činností, podporovat nadaci Národního divadla S. Carlose (Fundação do Teatro Nacional de S. Carlos) a poskytovat ostatní služby, které budou v té chvíli zapotřebí.

(55)

Na základě článku 5 zákona č. 58/90 byla společnosti RTP přidělená koncese na veřejnou službu v oblasti televizního vysílání na období 15 let, kterou je možno prodloužit na období dalších 15 let a která se vztahuje na příslušné frekvence prvního a druhého kanálu. Článek 4 zákona č. 21/92 zdůrazňuje, že společnost RTP je koncesionářem veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Doložka 1 smluv o veřejné službě potvrzuje, že společnost RTP je provozovatelem veřejné služby v oblasti televizního vysílání (33).

(56)

Smlouvy o veřejné službě ustavují Kontrolní radu (Conselho de Opinião) (34), složenou ze zástupců z různých oblastí veřejného života, která může zasáhnoutazkontrolovat, zda společnost RTP plní všeobecné povinnosti a speciální povinnosti v rámci poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání.

(57)

Společnost RTP musí ministerstvu financí každoročně předkládat plán činností a rozpočet pro budoucí rok v souvislosti s poskytováním veřejné služby, spolu s posudky Auditorské kanceláře (Gabinete de Auditoria) a Kontrolní rady společnosti. Kromě toho musí předložit zprávu o povinnostech veřejné služby za předcházející rok spolu s posudkem Auditorské kanceláře (35).

(58)

Ministr financí a člen vlády zodpovědný za veřejnou komunikaci kontrolují plnění smluv o veřejné službě. Hlavní finanční inspekce (Inspecção-Geral de Finanças) kontroluje finanční plán. Každoročně se také musí provádět externí audit realizovaný specializovanou společností (36).

(59)

Nová smlouva o veřejné službě stanoví také sankce, které stát uplatňuje v případě neplnění smlouvy a které mohou mít podobu pokuty, konfiskace, odstupného nebo zrušení samotné smlouvy o koncesi.

(60)

Článek 5 zákona č. 21/92 opravňuje společnost RTP přijímat kompenzační platby od státu za poskytování veřejné služby. Toto právo potvrzuje smlouva o veřejné službě.

(61)

Kromě systému ročních kompenzačních plateb smlouvy o veřejné službě dále stanoví:

(62)

Určení nákladů a příjmů souvisejících s povinností veřejné služby, při kterých společnosti RTP vzniká nárok na kompenzační platbu, probíhá na základě systému analytického účetnictví. Smlouvy upřesňují kritéria pro výpočet nákladů způsobilých k úhradě každé povinnosti v rámci veřejné služby (39).

(63)

V rámci tohoto systému analytického účetnictví rozložila společnost RTP náklady a příjmy (například náklady na personál a materiál) na určitý počet činností (řízení programové struktury, přímé a nepřímé náklady na programovou strukturu, náklady na šíření signálu, náklady na vysílání, náklady na prodej a všeobecné náklady).

(64)

Přímé náklady na různé činnosti se rozdělí mezi různé nákladové střediska (například mezi společnosti RTP 1, RTP 2, RTPi a RTP Africa). Nepřímé náklady se připíší nákladovým střediskům na základě souvisejících analytických kritérií (například počet odvysílaných hodin) (40).

(65)

Systém rozložení nákladů má tyto charakteristiky:

(66)

V souladu s uvedenou metodou výpočtů nákladů předložila společnost RTP čisté náklady na poskytování veřejné služby ve výročních zprávách o veřejné službě. Následující tabulka uvádí přehled nákladů na činnosti veřejné služby, které opravňují k přijmutí kompenzační platby.

Tabulka 4

Oznámené a uhraditelné čisté náklady na poskytování veřejné služby

(67)

V následující tabulce je přehled investic společnosti RTP do vybavení na činnosti v rámci veřejné služby. Zároveň uvádí i skutečné investice do činností v rámci veřejné služby tak, jak jsou vedeny v ročních finančních výkazech i investice oznámené ve zprávách o poskytování veřejné služby. Jak je možné vidět, investice do činností v rámci veřejné služby byly vyšší než investice uvedené ve smlouvách o veřejné službě.

Tabulka 5

Investice do činností v rámci veřejné služby

(68)

Cílem opatření bylo kompenzovat společnost RTP za plnění povinností v rámci veřejné služby, které jí byly uloženy, a financovat její investice.

(69)

V Portugalsku se provozovatelé veřejné služby nevybírali v rámci procesu, ve kterém by všechny zúčastněné společnosti měly možnost předložit částky na kompenzační platbu, použitých při výkonu koncese na veřejnou službu v oblasti televizního vysílání. Společnost RTP byla vybrána vládou, aby poskytovala veřejnou službu v oblasti televizního vysílání.

(70)

Od roku 1992 jsou na portugalském trhu veřejnoprávní i soukromí provozovatelé televize. Kromě společnosti RTP mají i soukromí provozovatelé SIC a TVI licenci na provozování televizních kanálů. Společnost SIC byla prvním soukromým provozovatelem, jehož televizní vysílání začalo dne 6. října 1992. Opatření ve prospěch společnosti RTP mohou poškodit hospodářskou soutěž portugalského televizního trhu.

(71)

Komise zahájila řízení v důsledku rozsudku Soudu prvního stupně z roku 2000 (45). Tento rozsudek anuloval rozhodnutí Komise z roku 1996 (46).

(72)

Na druhou stranu, s přihlédnutím k době potřebné pro prvotní posouzení a k pochybnostem ohledně úměrnosti financování uhraditelných nákladů na veřejnou službu společnosti RTP, zahájila Komise řízení v souvislosti se stížnostmi, které předložila společnost SIC v letech 1996 a 1997. Opatření se vztahují na platby státu za převod sítě pro šíření televizního vysílání, emisi dluhopisů, podpory kinematografie, plánu restrukturalizace na roky 1996–2000, navyšování kapitálu v letech 1994–1997 a půjčky.

(73)

Po zahájení vyšetřovacího řízení a vzetí v úvahu celkových uhraditelných nákladů společnosti RTP v letech 1992–1998 měla Komise pochybnosti o tom, zda portugalský stát v souvislosti s náklady na poskytování veřejné služby neposkytl společnosti RTP nadměrnou platbu.

(74)

V důsledku zahájení vyšetřovacího řízení podaly k opatřením své připomínky různé zúčastněné strany. Následuje přehled důležitých připomínek zúčastněných stran seřazených podle opatření.

(75)

Společnosti SIC a TVI argumentovaly, že osvobození od daní a poplatků za registraci vytvoří výjimku v pravidlech uplatnitelných pro jakoukoli změnu ve stanovách společnosti. Společnost SIC uvedla, že rozsah uplatnění opatření není omezen jen na vytvoření společnosti RTP. Na základě čl. 11 odst. 2 svých stanov těží společnost RTP ze všeobecného osvobození od daní a poplatků za jakýkoli zápis a registraci.

(76)

Společnost TVI uvedla, že společnost RTP těžila též z osvobození od poplatků souvisejících s vydáním právních dokumentů.

(77)

Pokud jde o úlevy v placení poplatků za používání sítě pro šíření televizního vysílání, prohlásily zúčastněné strany, že by se mělo ujasnit, zda byly uplatněny úroky a v jaké míře a zda byly uskutečněny platby ve prospěch společnosti Portugal Telecom. Kromě toho by se také měla zjistit současná výše dluhu společnosti RTP vůči společnosti Portugal Telecom.

(78)

Společnosti SIC a TVI předložily své připomínky ke stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení. Potvrdily, že společnost RTP byla oprávněná odepisovat své dluhy vůči Správě sociálního zabezpečení za jiných podmínek, než za těch, které se uplatnily na jiné společnosti podle nařízení vlády č. 411/91. Společnost ACT zdůraznila ústřední úlohu státu v dohodě.

(79)

Pokud jde o prodej sítě pro šíření televizního vysílání, uvedly společnosti ACT a TVI, že by se měla provést ekonomická a účetní analýza hodnoty majetku nově vytvořené společnosti TDP s cílem zjistit, zda nedošlo k nadměrné kompenzaci. Společnosti Mediaset a ACT k této otázce uvedly, že síť pro šíření televizního vysílání nebyla vytvořena samotným provozovatelem, ale díky státnímu financování. Z toho vyplývá otázka, zda je kompenzace společnosti RTP vzhledem k těmto státním aktivitám oprávněná.

(80)

Pokud jde o emisi dluhopisů, zdůraznila společnost SIC, že pokud se vezme v úvahu finanční situace společnosti RTP, byla emise na trhu přijatá jen proto, že 100 % vlastníkem byl stát. Kromě toho, společnost Mediaset uvedla, že Komise by měla ve své analýze přezkoumat spíše význam než formu záruky.

(81)

Pokud jde o Protokol o podpoře kinematografie, společnost SIC poznamenala, že stát se zavázal odškodnit roční náklady související s povinností poskytování veřejné služby, které zahrnují podporu kinematografie, přičemž společnost RTP je tak v té samé věci financovaná dvakrát. Společnost TVI uvedla, že už byly podepsány podobné protokoly se soukromými společnostmi, ale pouze společnost RTP těží ze státní podpory. Na druhou stranu argumentovala společnost TVI tím, že Protokol o podpoře kinematografie z roku 1996 byl nahrazen v roce 2000 novým, přičemž se stanovilo, že se společnost RTP bude podílet na spolufinancování veškerých filmových projektů, které využívají finanční podpory ze strany ICAM (Instituto do Cinema, Audiovisual e Multimedia — Ústav kinematografie, audiovizuální tvorby a multimédií). Společnost Mediaset k této otázce uvedla, že podle toho, zda budou podmínky financování požadovat po veřejném provozovateli, aby se podílel na koprodukci s nezávislými producenty, je důležité zajistit, aby veřejnému provozovateli nebyla poskytnuta nepřímá výhoda ve vztazích s těmito producenty kinematografie.

(82)

Pokud jde o navyšování kapitálu během období 1994–1997, společnosti SIC, ACT, Mediaset a TVI uvedly, že žádný rozumný akcionář by nenavýšil kapitál společnosti s takovou charakteristikou, jako má společnost RTP. Navýšení kapitálu proběhlo ve společnosti s vysokým deficitem a neexistencí plánu na komplexní restrukturalizaci, která by obnovila její životaschopnost.

(83)

Společnost SIC také uvádí, že žádná finanční instituce by neposkytla půjčku společnosti RTP s ohledem na její faktický úpadek v roce 1996.

(84)

Společnost Mediaset a ACT požadovaly v průběhu vyšetřování zvýšení nezávislého dohledu nad poskytováním veřejné služby. Soukromé televizní společnosti SIC a TVI uvedly, že Komise by měla dojít k závěru, že tato opatření státní podpory jsou neslučitelná vzhledem k tomu, že veřejné zdroje poskytnuté společnosti RTP jsou neúměrné.

(85)

Pokud jde o osvobození od daní a poplatků za registraci, portugalské orgány poznamenaly, že pokud nebyla zapotřebí veřejná listina k uskutečnění přeměny veřejného podniku na akciovou společnost, neexistoval ani žádný základ pro výběr těchto daní a poplatků.

(86)

Co se týká připomínek společnosti SIC k čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92, uvedly portugalské orgány, že portugalský zákonodárce neposkytl veřejným podnikům žádné zvláštní finanční výhody vzhledem k přeměně společností nebo restrukturalizaci. Výjimka se zakládala na nařízení vlády č. 404/90.

(87)

Pokud jde o zpožděné platby za používání sítě, portugalské orgány potvrzují, že stanovení splátkového kalendáře dluhu ze strany společnosti Portugal Telecom bylo společnou strategií v obchodních vztazích mezi věřitelem a dlužníkem a nebylo výsledkem zásahu státu.

(88)

Portugalské orgány potvrdily, že počáteční dohoda mezi Správou sociálního zabezpečení a společností RTP o stanovení splátkového kalendáře dluhu a zrušení úroků a pokut má původ v právním konfliktu, který se týká ústavnosti regulačního nařízení č. 12/83 upravujícího základ pro příspěvky na sociální zabezpečení vzhledem k odměnám za poskytování mimořádné práce. Dohoda o regulaci dluhu uznala výklad společnosti RTP, že odměňování nebylo předmětem příspěvků pro Správu sociálního zabezpečení, což potvrdil i odborník na finanční kontrolu.

(89)

Portugalské orgány pak také potvrdily, že formální povolení této dohody ze strany vlády neposkytlo společnosti RTP žádnou zvláštní finanční výhodu vzhledem k jiným společnostem v podobné situaci ve smyslu nařízení vlády č. 411/91. Portugalské orgány potvrdily, že pro společnost RTP platí zrušení čl. 2 odst. 1 písm. d), protože společnost byla předmětem státního zásahu a prošla nestabilním obdobím pod vedením administrativního výboru jmenovaného vládou v roce 1997 (47). Podle portugalských orgánů všeobecný charakter podtrhuje skutečnost, že podle stejného zákona byla stanovena dohoda s jednou ze zúčastněných stran.

(90)

Pokud jde o platbu za převod sítě pro šíření televizního vysílání v roce 1993, portugalské orgány se vyjádřily, že financování bylo přímo spojené s procesem rozdělení a prodeje sítě přenášející a vysílající televizní signál. Stát získal společnost TDP od společnosti RTP a úhradu realizoval prostřednictvím navýšení kapitálu společnosti RTP ve zcela totožné hodnotě jako aktiva, která byla převedena, čímž se vylučuje státní podpora.

(91)

Pokud jde o emisi dluhopisů se státní zárukou, portugalské orgány se brání, že půjčka akcionáře s sebou nenesla žádnou záruku ze strany portugalského státu, tak jak je to uvedeno v technické dokumentaci související s touto otázkou.

(92)

Co se týče Protokolu o podpoře kinematografie, portugalské orgány uvedly, že protokol z roku 1966 vysvětluje a stanovuje formy povinnosti veřejné služby poskytované společností RTP ve smyslu podpory a propagace kinematografické produkce. Podle Protokolu by společnost RTP měla spolufinancovat „projekty, které jsou předmětem finanční podpory“ a které byly vybrány zodpovědným státním subjektem. V souladu s portugalskými orgány, podmínky protokolu uzavřeného se společností RTP nebyly srovnatelné s těmi, které uzavřely televizní společnosti SIC a TVI, vycházíme-li ze skutečnosti, že společnost RTP měla povinnost spolufinancovat kinematografická díla, která by z televizního hlediska mohla být málo či zcela nezajímavá. Podpora poskytnutá společnosti RTP však byla rozhodně mnohem vyšší než přiměřená hodnota vysílacích práv na díla vhodná pro televizní vysílání.

(93)

Co se týče plánu na restrukturalizaci pro období 1996–2000, portugalské orgány informují, že plán nebyl realizován a proto nevytvořil základ pro jakoukoli formu finanční podpory ze strany státu ve prospěch RTP.

(94)

Pokud jde o půjčku, uvedly portugalské orgány, že technické podmínky související s půjčkou způsobily, že finanční operace podléhala úrokové sazbě podle tržních kritérií.

(95)

Na druhou stranu portugalské orgány argumentovaly, že navýšení kapitálu v období 1994–1998 vytvořilo nástroj na financování nákladů spojených s poskytováním veřejné služby v oblasti televizního vysílání společně s placením kompenzačních plateb.

(96)

Podle portugalských orgánů se model financování, který měl kompenzovat společnosti RTP náklady na veřejnou službu, ukázal jako nedostatečný a způsoboval další zadlužení. V první řadě byly kompenzační platby kalkulovány vždy pod hranicí skutečných potřeb na financování veřejné televizní služby. Za druhé, portugalský stát tyto platby systematicky vyplácel se zpožděním. Proto se společnost RTP musela spoléhat na financování výdajů na chod společnosti prostřednictvím bank a nemohla započítat úroky a amortizaci do nákladů souvisejících s veřejnou službou. A za třetí, musela společnost RTP platit státu DPH z kompenzačních plateb, což snižovalo jejich čistou hodnotu.

(97)

Portugalské orgány potvrdily, že osvobození od daní a poplatků (i), úlevy v placení za používání sítě pro šíření televizního vysílání (ii), stanovení splátkového kalendáře pro dluh vůči Správě sociálního zabezpečení (iii), úhrada za převod sítě pro šíření televizního vysílání (iv), Protokol o podpoře kinematografie (v) a půjčka, kterou společnost RTP získala v roce 1998 (vi), nespadají pod pojem státní podpora. Pokud jde o slučitelnost ostatních opatření, portugalské orgány trvají na tom, že by se měla považovat za kompenzaci nákladů na veřejnou službu, a ne za státní podporu (48), případně by se jejich slučitelnost s právními předpisy Společenství měla posuzovat podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(98)

Pokud jde o výpočet nadměrnosti kompenzací, uvádějí portugalské orgáíny toto:

(99)

Vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěly portugalské orgány k závěru, že finanční kompenzace ve prospěch společnosti RTP za její povinnost v rámci veřejné služby by se neměla považovat za nadměrnou anebo nepřiměřenou.

(100)

Aby mohla Komise určit, zda opatření představují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, musí posoudit, zda opatření ve prospěch RTP:

(101)

Veřejné zdroje jsou zahrnuty do osvobození od notářských a registračních poplatků, protože ztráta daňových příjmů se rovná spotřebě státních zdrojů ve formě daňových výdajů (51).

(102)

Pokud jde o zahrnutí veřejných zdrojů do akceptování zpožděných plateb společnosti RTP za používání sítě pro šíření televizního signálu ze strany provozovatele vysílací sítě, zdůrazňuje Komise následující. Akceptováním neuhrazení poplatků za používání sítě a příslušných úroků, které vyústilo v nahromadění dluhu během období vyšetřování, se provozovatel sítě zřekl příjmů a pravděpodobně využil půjčky na trhu pro financování svých operací.

(103)

Vezme-li se v úvahu, že společnost Portugal Telecom byla během období, které je předmětem vyšetřování, privatizována postupně, Komise musí rozlišit období, během kterého měl stát ve společnosti Portugal Telecom majoritní nebo minoritní účast.

(104)

Co se týče období po druhé polovině roku 1997, Komise zastává názor, že jakákoli ztráta příjmů společnosti Portugal Telecom se nemůže považovat za „veřejné zdroje“, vzhledem k tomu, že státní účast ve společnosti Portugal Telecom byla omezená na 25 % s tím, že v následujících letech se snížila ještě více a další hlavní akcionáři měli v podniku podíly (52). Navíc, jak je zřejmé v bodě 27, nemohla společnost Portugal Telecom obdržet státní kompenzaci za případné ztráty vyplývající z akceptování zpožděných plateb ze strany společnosti RTP. Proto Komise došla k závěru, že od druhé poloviny roku 1997 se nejednalo o státní zdroje.

(105)

Pokud jde o období předcházející první polovině roku 1997: v období před první polovinou roku 1997 ovládal společnost Portugal Telecom stát, jelikož byl majoritním vlastníkem podniku. To znamená, že každá ztráta v příjmech způsobená akceptováním zpožděných plateb, které se vztahují na období před první polovinou roku 1997, se musí považovat za „veřejné zdroje“. (53).

(106)

V první řadě musí Komise posoudit, zda chování provozovatele sítě před první polovinou roku 1997 vedlo ke ztrátě státních zdrojů. Ve skutečnosti se provozovatel akceptováním platebních úlev choval vůči společnosti RTP jako veřejný věřitel. To znamená, že jeho chování by se mělo porovnávat s postupem veřejného nebo soukromého věřitele, který se snaží získat dlužnou částku a který proto uzavírá dohody s dlužníkem, na základě kterých se tento dluh rozdělí na části nebo splátky s cílem usnadnit jeho splácení (54). Úroky, které se běžně uplatňují na tento typ úvěrů, úroky z prodlení, mají za cíl vynahradit utrpěnou ztrátu věřitele z důvodu zpoždění v plnění závazků ze strany dlužníka. Úroková sazba úroků z prodlení uplatněná veřejným věřitelem by měla být totožná se sazbou, kterou by za podobných okolností uplatnil soukromý věřitel (55).

(107)

Po zahájení řízení a po připomínkách třetích stran nedodaly portugalské orgány dostačující informace o úrokové sazbě uplatněné veřejným provozovatelem sítě, ani o referenční tržní úrokové míře. Proto Komise nemůže vyloučit, že úrokové sazby uplatněné společností Portugal Telecom před první polovinou roku 1997 představují ztrátu státních zdrojů.

(108)

Za druhé, Komise nejenže musí posoudit, zda opatření zahrnuje státní zdroje, ale musí též rozhodnout o tom, zda byly veřejné orgány účinně zapojeny do přijímání opatření (56).

(109)

Nebylo zpochybněno, že stát před první polovinou roku 1997 mohl kontrolovat společnost Portugal Telecom a uplatňovat dominantní vliv na její operace vzhledem k tomu, že vlastnil více než 50 % akcií podniku.

(110)

V průběhu vyšetřování nezjistila Komise nic, co by naznačovalo, že portugalské orgány byly účinně zapojeny do uzavírání dohod souvisejících s akceptováním zpožděného hrazení dluhu ze strany provozovatele vysílací sítě (57).

(111)

Jak je uvedeno v bodu 22, stát reguloval tarify a službu vysílání televizního signálu, kterou měl provozovatel sítě poskytovat jako součást své koncesionářské smlouvy uzavřené se státem. Právní ustanovení však nestanovovala žádný rozdíl mezi službami a tarify, které měl provozovatel sítě poskytovat veřejnoprávní televizi RTP a soukromým provozovatelům televize. Stejně tak provozovatel sítě nemusel poskytovat povinnou všeobecnou službu společnosti RTP ve smyslu služby vysílací sítě.

(112)

Komise proto nesouhlasí se zúčastněnými stranami, které argumentují, že byly diskriminovány, jelikož zákon o televizi předpokládal jen ztrátu vysílací licence pro soukromé provozovatele, kteří by nezaplatily v určené lhůtě poplatek za používání sítě. Ačkoliv zákon předvídal pouze následky případného neplacení ze strany soukromých provozovatelů, na společnost Portugal Telecom se nevztahovala povinnost poskytovat svoje služby společnosti RTP, bez ohledu na to, zda společnost RTP hradila či nehradila poplatky.

(113)

Na druhou stranu nebyl provozovatel sítě zapojen do struktur státní správy, protože byl vytvořen v souladu s právem o společnostech jako akciová společnost.

(114)

Portugalské orgány potvrdily, že veřejné orgány se přímo ani nepřímo nepodílely na akceptování zpožděných plateb společnosti Portugal Telecom. Ani třetí strany nepoukazovaly na zapojení státu do tohoto opatření.

(115)

Nakonec, jak to potvrzuje bod 25, chování provozovatelů sítě bylo stejné před i po první polovině roku 1997. Po první polovině roku 1997 provozovatel sítě pokračoval v uzavírání dohod o placení poplatků se společností RTP. Ve skutečnosti se zdá, že hlavním důvodem těchto dohod se společností RTP byl spor o výši ročního poplatku spojený se vzájemnou závislostí mezi oběma podniky. Této skutečnosti nasvědčuje i rozhodnutí společnosti ANACOM z roku 2003, podle kterého musela společnost Portugal Telecom výrazně snížit svoje ceny.

(116)

Na základě argumentů uvedených v předcházejících bodech došla Komise k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by provozovatel sítě musel akceptovat zpožděné platby na základě nařízení veřejných orgánů. Stejně tak nic nenasvědčuje tomu, že by veřejné orgány byly zapojeny do přijímání tohoto opatření (58). Kromě toho byly při privatizaci podniku uzavřeny i další podobné dohody. Proto nelze toto opatření připisovat státu, z čehož vyplývá, že ani nemohlo vést ke ztrátě státních zdrojů.

(117)

Co se týče stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, jakož i zřeknutí se úroků souvisejících se zpožděnými platbami, Komise se domnívá, že Správu sociálního zabezpečení nelze považovat za podnik. Nevykonává ekonomickou činnost, ale je spíše veřejným subjektem, jehož úkolem je správa sociálního zabezpečení (59). Na druhou stranu však povolení ke stanovení splátkového kalendáře nedala samotná Správa sociálního zabezpečení, ale vzniklo na základě společného rozhodnutí státního tajemníka ministerstva financí a Správy sociálního zabezpečení a státního tajemníka zastupujícího ministra. Na základě tohoto povolení se stát v podstatě zřekl příjmů, protože za normálních okolností by mohl získat 1,206 miliard PTE z úroků nezaplaceného dluhu. Z toho jasně vyplývá, že byly zahrnuty státní zdroje a opatření provedené státem.

(118)

Navýšení kapitálu společnosti RTP a poplatky za síť pro šíření televizního vysílání byly realizovány přímo státem ze státního rozpočtu. Je tedy zřejmé, že podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy se tyto prostředky považují za státní zdroje.

(119)

Komise nemůže souhlasit s portugalskými orgány, že půjčka nezahrnuje žádné státní zdroje. Je třeba připomenout, že koncept státních zdrojů obsahuje stejně výhody poskytnuté subjekty určenými anebo vytvořenými pro tento účel státem (60). Smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností RTP a Fondem regulace veřejného dluhu, který je spravován Ústavem pro správu státního úvěru. Existuje právní dokument, který stanoví, že ústav je pod dohledem ministra financí (61). To znamená, že zdroje poskytnuté Fondem regulace veřejného dluhu je nutné považovat za zdroje státní.

(120)

Na druhou stranu můžeme opatření připsat přímo portugalskému státu vzhledem k tomu, že šlo o společné rozhodnutí státních tajemníků pro komunikační prostředky, státní pokladnu a finance ze dne 17. prosince 1998, kterým byly stanoveny podmínky smlouvy.

(121)

Nebyly přijaty žádné informace, které by potvrzovaly, že by emise dluhopisů společnosti RTP byla provázena státní zárukou. V souladu s prospektem k této emisi dluhopisů zaručuje společnost RTP splácení dluhu. V období emise neměla RTP právní statut, ze kterého by jasně vyplývala záruka ze strany státu. V roce 1992 se podnik na základě zákona č. 21/92 přeměnil z veřejného podniku na akciovou společnost. Proto se Komise domnívá, že k emisi dluhopisů došlo v tržních podmínkách a stát se nezřekl zisků. Nešlo tedy o žádné státní zdroje. V rozporu s tvrzeními třetích stran se Komise domnívá, že skutečnost, že je společnost RTP vlastněná státem, nemá vliv na tento závěr, jelikož Smlouva o ES je, pokud jde o státní anebo soukromé vlastnictví, neutrální (62).

(122)

Pokud jde o Protokol o podpoře kinematografie z listopadu 1996, Komise nemůže souhlasit s připomínkami třetích stran, že společnost RTP na základě tohoto protokolu obdržela dodatečné finanční zdroje. Tento protokol podrobně popisoval způsob, kterým měla společnost RTP zabezpečit plnění svých povinností veřejné služby v oblasti podpory kinematografické produkce (63), avšak bez jakékoliv dodatečné finanční kompenzace společnosti RTP. Finanční kompenzace související s povinnostmi společnosti RTP v oblasti kinematografické produkce už byla možná v rámci všeobecného systému kompenzací, v souladu se zákonem č. 21/92 (64). Proto tento protokol nelze považovat za opatření dočasného financování. Z tohoto hlediska protokol sám o sobě nevede ke ztrátě státních zdrojů, jelikož stát na základě uvedeného protokolu neposkytuje společnosti RTP žádné dodatečné finanční zdroje.

(123)

Plán restrukturalizace na období 1996–2000 zjevně představoval jen předběžnou studii vypracovanou společností RTP bez jakéhokoliv finančního závazku ze strany portugalského státu. Proto se Komise domnívá, že nezahrnuje žádné státní zdroje. Ze strany třetích stran k uvedené otázce nebyly podány žádné nové podněty.

(124)

Na základě výše uvedeného lze dojít k závěru, že Protokol o podpoře kinematografie, plán restrukturalizace na období 1996–2000, zpoždění plateb za používání sítě pro šíření televizního vysílání a emise dluhopisů nepředstavují státní podporu, vzhledem k tomu, že nešlo o žádné státní zdroje.

(125)

V souvislosti s osvobozením od notářských a registračních poplatků by měla Komise určit, zda opatření poskytlo společnosti RTP všeobecnou výjimku z fiskálních povinností a zda bylo uplatněno výhradně na společnost RTP (nebo jen na veřejné podniky) a ne na soukromé podniky. Kromě toho by Komise měla rozhodnout, zda společnost RTP získala dostatečnou výhodu související s nezaplacením poplatků za vydání právních listin a zda byla společnost RTP též osvobozena od registračních poplatků souvisejících se všemi ostatními službami, ve smyslu čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92.

(126)

V první řadě se Komise domnívá, že cílem uvedeného článku 11 bylo osvobodit společnost RTP od registračních a podobných poplatků, které přímo souvisely se změnou jejího statutu. Zatímco v odstavci 1 se hovoří o základní povinnosti registrace stanov v Národním rejstříku právnických osob (Registo Nacional de Pessoas Colectivas), odstavec 2 hovoří o jiných požadovaných registračních úkonech přímo souvisejících se změnou právního stavu společnosti (tj. registrace hmotného a nehmotného majetku, atd.). Informace portugalských orgánů ve skutečnosti ukazují, že společnost RTP není plně osvobozena od registračních poplatků, protože už ve více případech zaplatila notářské a registrační poplatky související se změnami v podniku po její přeměně na akciovou společnost (65). Proto Komise nesouhlasí s názorem zúčastněných stran, že společnost RTP byla zvýhodněna všeobecným osvobozením od notářských a registračních poplatků.

(127)

Zadruhé Komise souhlasí s portugalskými orgány, že čl. 11 odst. 1 zákona č. 21/92, na jehož základě byla společnost RTP osvobozena od notářských a registračních poplatků, jí neposkytuje zvláštní výhodu. Potvrzuje tak jen uplatnění zákona č. 84/88 na specifický případ společnosti RTP, v souladu s kterým mohou být veřejné podniky nařízením vlády přeměněny na akciové společnosti, přičemž toto nařízení vlády schvaluje stanovy akciové společnosti a představuje dostatečný dokument pro všechny potřebné registrační úkony.

(128)

Odlišný přístup k veřejným podnikům, jejichž právní statut se mění na akciovou společnost, vyplývá z vnitřní logiky systému a neposkytuje jim žádnou zvláštní výhodu, vzhledem k nepřítomnosti faktorů, které by vedly k placení poplatků. Je třeba provést notářské úkony s cílem osvědčit dokumenty, kterými se zakládá nebo mění společnost tak, aby byly právoplatné. Zdá se však, že tyto úkony jsou nadbytečné v případě podniků, jejichž právní statut byl změněn na akciovou společnost na základě legislativního aktu, vzhledem k tomu, že takový akt již potřebnou právní moc má.

(129)

To, co platí pro registrační náklady, se dá použít i na poplatky za zveřejnění. V rámci svých pravomocí veřejného orgánu musí stát zveřejňovat právní změny v deníku Diário da República. Vzhledem k tomu, že zákon č. 21/92, který schvaluje nové stanovy společnosti RTP, už stát zveřejnil, nebylo zapotřebí požadovat od společnosti RTP další náležitosti týkající se zveřejňování, které by se mohly vyžadovat od soukromých společností. Deník Diário da República obsahuje úplné znění stanov společnosti RTP, což má stejný účinek jako zapsání včetně požadavku informovanosti třetích stran.

(130)

Zatřetí Komise souhlasí s portugalskými orgány, že čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92, na jehož základě byla společnost RTP osvobozena od ostatních registračních poplatků přímo souvisejících se změnou právního statutu společnosti, neposkytuje společnosti RTP žádnou zvláštní výhodu. Čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 pouze potvrzuje uplatnění článku 1 nařízení vlády č. 404/90, podle kterého může být podnikům poskytnuto osvobození od daně z převodu a jiných poplatků souvisejících s majetkem potřebným při sloučení či spolupráci. Nařízení vlády č. 404/90 platí pro všechny podniky, které přistoupily k aktům sloučení nebo spolupráce po 31. prosince 1993. Osvobození od dalších registračních poplatků poskytnuté společnosti RTP jí nedává žádnou zvláštní výhodu, protože se vztahuje na všechny podniky ve stejné situaci.

(131)

Po vyhodnocení připomínek třetích stran a portugalských orgánů došla Komise k závěru, že počáteční dohodu mezi Správou sociálního zabezpečení a společností RTP nelze považovat za výsledek typického chování soukromého provozovatele. Spor se týkal otázky, zda výklad určitých norem Správy sociálního zabezpečení, tak jak byly stanoveny v prováděcím nařízení č. 12/83, byly správné z právního hlediska. Tato dohoda potvrdila výklad společnosti RTP, kterou potvrdil i posudek odborníka na daňovou oblast, který došel k závěru, že prováděcí nařízení je protiústavní. Po dohodě však toto prováděcí nařízení nebylo zrušeno. Proto je nutné dojít k závěru, že opatření bylo uplatněno na společnost RTP selektivně bez dopadu na použitelnost výkladu norem Správy sociálního zabezpečení v jiných podnicích.

(132)

Navíc nemůže Komise souhlasit s portugalskými orgány, že povolení splátkového kalendáře dluhu a zřeknutí se pokut a úroků byly uděleny v rámci všeobecného systému použitelného pro všechny podniky v obdobné situaci na základě nařízení vlády č. 411/91 a že proto neposkytlo společnosti RTP zvláštní výhodu.

(133)

Cílem tohoto rozhodnutí je určit, zda uplatnění takového režimu vůči společnosti RTP bylo selektivní, aniž by byla předjímána selektivní nebo všeobecná povaha tohoto režimu.

(134)

Aby se prokázalo, že stanovení splátkového kalendáře dluhu je nezbytné k zabezpečení životaschopnosti společnosti, vyžaduje nařízení vlády č. 411/91 vypracování hospodářské a finanční studie. Společnost RTP nikdy takovou studii o životaschopnosti ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení vlády č. 411/91 nevypracovala.

(135)

Kromě toho podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. d) nebylo možné uplatnit na společnost RTP, protože k regulaci dluhu nedošlo po zásahu státu. Komise nesouhlasí s portugalskými orgány, které uvádějí, že zásahy státu měly vliv na chod dlužné společnosti a že společnost RTP se v čase zásahů států řídila vládním nařízením. Ačkoliv společnost RTP podléhala v roce 1997 osobitému režimu řízení (66), byl tento režim ukončen přijetím stanov společnosti RTP v roce 1980, zatímco dluh vůči Správě sociálního zabezpečení se nahromadil v období 1983–1989. Komise se domnívá, že povolení regulace dluhu společnosti RTP se nemůže chápat v rámci všeobecného režimu v souladu s nařízením vlády č. 411/91, protože společnost RTP nesplňovala kritéria stanovená v zákonu o povolení regulace dluhu. Z toho vyplývá, že opatření bylo na společnost RTP uplatněno selektivním způsobem.

(136)

Navíc povolením splátkového kalendáře dluhu se měl stát chovat jako veřejný nebo soukromý věřitel, který se snaží získat dlužné částky a který za tímto účelem uzavírá dohody o splátkovém kalendáři dluhu s cílem usnadnit jeho splácení (67). Úroková sazba úroků z prodlení uplatněná státem by měla být totožná se sazbou, kterou by uplatnil za stejných okolností soukromý věřitel. Komise se domnívá, že soukromý věřitel, který by měl v úmyslu podniknout právní kroky za účelem zaplacení dluhu, by uplatnil přinejmenším zákonnou úrokovou sazbu. Portugalské orgány se tudíž nevymáháním zaplacení úroků i přes existenci exekučních mechanismů nechovaly tak, jak by se choval soukromý věřitel, který by se úrokovou sazbu snažil maximalizovat. Kromě toho se dluh vůči Správě sociálního zabezpečení nahromadil v období 1983–1989 a ke změně harmonogramu došlo až v roce 1993. Za takových podmínek by soukromý věřitel nepovolil, aby došlo k podobnému nahromadění zpožděného dluhu během takového dlouhého období bez toho, aniž by podnikl nějaké kroky na jeho vymáhání. Z toho tedy vyplývá, že opatření představovalo pro společnost RTP zvláštní výhodu.

(137)

Pokud jde o platby za převod vysílací sítě a přenos televizního signálu, Komise nemůže vzít v úvahu připomínky třetích stran, které zpochybňují výpočet hodnoty sítě. Komise již ve svém rozhodnutí týkajícím se financování společnosti RTP ze dne 2. října 1996 došla k závěru, že cena za síť, kterou stát zaplatil společnosti RTP, odpovídala tržní hodnotě a nepředstavuje státní podporu (68). Tento závěr nebyl u Soudu prvního stupně ze strany společnosti SIC napaden (69).

(138)

Komise také nesouhlasí s tvrzeními, že kompenzace není opodstatněná vzhledem ke skutečnosti, že síť pro vysílání a přenos televizního signálu byla vybudována pomocí státního financování. Komise se domnívá, že funkce státu jako investora by se neměla zaměňovat s funkcí veřejného orgánu. Ačkoliv stát vlastnil 100 % akcií společnosti RTP a stal se také stoprocentním vlastníkem společnosti TDP, z důvodu transparentnosti byly oba podniky právně i finančně nezávislé. Síť byla součástí aktiv společnosti RTP. Kompenzace poskytnutá státem veřejnému podniku RTP na základě tržní hodnoty sítě, která se měla oddělit od aktiv společnosti RTP, nebyla tedy finančním zvýhodněním tohoto podniku, poněvadž kompenzace odpovídala skutečné hodnotě těchto aktiv. Z toho tedy vyplývá, že opatření nepředstavuje pro společnost RTP výhodu a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se nepovažuje za státní podporu.

(139)

Po posouzení připomínek třetích stran a portugalských orgánů došla Komise k závěru, že navýšení kapitálu v období 1994–1997 představovalo pro RTP finanční výhodu. Jak je zřejmé z tabulky 3 a vezme-li se v úvahu slabá finanční situace společnosti RTP během realizace kapitálových navýšení, je možné tvrdit, že žádný soukromý investor by nevložil kapitál do podniku, pokud by se v rozumné časové lhůtě nedala očekávat jeho návratnost. Ve skutečnosti se finanční situace společnosti RTP i přes navýšení kapitálu zhoršila. Ani portugalské orgány ani třetí strany neuvedly, že by se Portugalsko během navyšování kapitálu podniku chovalo jako soukromý investor.

(140)

Komise nesouhlasí s portugalskými orgány, že by půjčka poskytnutá v roce 1998 odpovídala tržním podmínkám. Aby půjčka nepředstavovala státní podporu, měly by související podmínky (zabezpečení půjčky a úroková sazba) odrážet riziko, které nastává při poskytování půjček jakémukoliv podniku (70). Riziko a následně i úroková sazba se zvýší, pokud se podnik nachází v hospodářské a finanční situaci s nižším stupněm důvěryhodnosti, než který by finanční instituce pro poskytnutí půjčky vyžadovala.

(141)

Jak je zřejmé z tabulky 3, v době, kdy byla poskytnuta půjčka, se společnost RTP nacházela v obzvláště těžké finanční situaci a to do té míry, že dluhy převyšovaly hodnotu aktiv společnosti a společnost vykazovala záporný výsledek. Z tohoto hlediska byl podnik prakticky v úpadku.

(142)

V první řadě je třeba podotknout, že půjčka sestávala z „přidružené“ půjčky, jinými slovy z půjčky bez záruky podložené majetkem a v případě úpadku podniku by byla pro účely splacení řazená až za všechny věřitele, ale před akcionáře. Neexistence přiměřené záruky podložené majetkem znamená v rámci této půjčky, že nebyla poskytnutá podle tržních podmínek a že se jednalo o podporu. Vezme-li se v úvahu praktický úpadek společnosti RTP při poskytnutí půjčky, žádná finanční instituce by ji neposkytla„přidruženou“ půjčku, pokud by se výrazně snížily předpoklady jejího splacení ze strany RTP. Ve skutečnosti půjčku neposkytla soukromá finanční instituce, ale Fond regulace veřejného dluhu.

(143)

Zadruhé se dá namítnout, že úroková sazba uplatněná na půjčku zjevně neodráží její skutečné riziko. Nejenže je pod referenční sazbou, kterou Komise běžně používá pro výpočet prvku podpory obsaženého v režimu bonifikace úroků (71), ale běžný tržní subjekt by kromě jistých záruk vyžadoval i úrokovou sazbu, která by kompenzovala zvýšené riziko návratnosti.

(144)

Vzhledem k tomu, že finanční situace společnosti RTP za normálních okolností neumožňuje poskytnutí „přidružené“ půjčky, půjčka se prakticky rovná finanční podpoře a pro společnost RTP představuje výhodu.

(145)

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, navýšení kapitálu během období 1994–1997 a půjčka poskytnutá v roce 1998 představovaly hospodářskou a finanční výhodu v porovnání s konkurenčními podniky, kterým nebyly poskytnuty stejné prostředky.

(146)

Portugalský televizní trh se otevřel hospodářské soutěži nejpozději v roce 1992, proto na něm byly přítomní konkurenti v období, ve kterém byla společnost RTP zvýhodněna určitými opatřeními. V únoru roku 1992 byly uděleny licence na vysílání soukromým televizním společnostem SIC a TVI a v říjnu roku 1992 začala společnost SIC v Portugalsku vysílat.

(147)

Komise nesouhlasí s postojem portugalských orgánů v tom smyslu, že dohoda o dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení by neměla spadat pod státní podporu, protože samotný dluh vznikl ještě před otevřením portugalského televizního trhu. Finanční výhoda byla společnosti RTP poskytnuta v květnu 1993 po otevření televizního trhu, čímž jí vlastně byla poskytnuta ekonomická výhoda.

(148)

Na základě shora uvedeného došla Komise k závěru, že opatření poskytnutá státem mohla společnosti RTP zabezpečit hospodářskou a finanční výhodu v porovnání s konkurenty, kterým takové prostředky poskytnuty nebyly, a tím byla narušena hospodářská soutěž ve smyslu čl. 87 odst. 1.

(149)

Opatření státu spadají pod ustanovení čl. 87 odst. 1, neboť ovlivňují obchodní výměnu mezi členskými státy. K tomu dochází vždy, když jsou dané aktivity předmětem obchodu v rámci Společenství. V tomto případě společnost RTP, která je příjemcem, vyvíjí aktivity na mezinárodním trhu. Ve skutečnosti vyměňuje televizní programy prostřednictvím UER (Unie evropských veřejnoprávních televizí) a účastní se systému Eurovize (72). Kromě toho je společnost RTP přímým konkurentem soukromých televizních stanic, které vyvíjí činnost na mezinárodním televizním trhu a které mají mezinárodní strukturu vlastníků (73).

(150)

Z toho se tedy dá vyvodit, že opatření ve prospěch společnosti RTP ovlivnila obchodní výměnu mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1.

(151)

Vzhledem k výše uvedenému se musí dojít k závěru, že kromě případných povinností v rámci veřejné služby uložených společnosti RTP představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES následující opatření: stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, navýšení kapitálu v období 1994–1997 a půjčka poskytnutá v roce 1998.

(152)

Jak však již bylo dříve zmíněno, má společnosti RTP uloženu povinnost televizního vysílání v rámci veřejné služby. Soudní dvůr Evropských společenství v rámci rozsudku ve věci Altmark prohlásil, že opatření státu, která kompenzují náklady na veřejnou službu, nespadají pod pojem státní podpory v souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, pokud jsou zároveň splněny tyto podmínky (74):

(153)

Pomineme-li první a třetí podmínku, zdá se, že opatření ad hoc uvedená v bodě 151 nesplňují druhou a čtvrtou podmínku rozsudku ve věci Altmark a to z dále uvedených důvodů.

(154)

Je zřejmé, že financování poskytnuté ve formě dohody se Správou sociálního zabezpečení a ve formě půjčky nebylo součástí systému kompenzací s předem objektivně a transparentně stanovenými parametry (druhá podmínka). Naopak, bylo založeno na momentálních rozhodnutích, které se dají připsat státu.

(155)

Navíc, tak jak je uvedeno v bodě 61, smlouva o veřejné službě předpokládala zvláštní možnost financování investic na vybavení potřebné pro výkon veřejné služby, a to formou navýšení kapitálu. Smlouvy o veřejné službě neomezují investice pouze na veřejné služby, ani jasně nedefinují podmínky a omezení účasti státu, předpokládají pouze možnost účasti státu na investicích společnosti RTP v pozici akcionáře. Proto se Komise domnívá, že i navyšování kapitálu nemůže být posuzováno v rámci systému kompenzací s předem objektivně a transparentně stanovenými parametry.

(156)

Je také zřejmé, že společnost RTP nebyla vybrána formou veřejné soutěže, která by zaručovala nejnižší možné náklady. Nic nenasvědčuje tomu, že by výše jednorázových plateb byla určena na základě analýzy vzniklých nákladů průměrného podniku (čtvrtá podmínka).

(157)

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v tomto případě nejsou splněny všechny podmínky rozsudku ve věci Altmark. Proto se opatření uvedená v bodě 151 musí považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(158)

Soudní dvůr systematicky tvrdí, že článek 86 umožňuje výjimky ze zákazu státní podpory podnikům, které vykonávají služby všeobecného ekonomického zájmu (SGEI-service of general economic interest). Rozsudek ve věci Altmark jasně potvrdil, že státní podpora, která kompenzuje náklady vzniklé podniku za poskytování SGEI (service of general economic interest), může být považována za slučitelnou se společným trhem, v případě, že respektuje podmínky uvedené v čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (75).

(159)

Soudní dvůr objasnil, že aby se při opatření dala použít výjimka, je třeba splnit zásady definice, kompetence a úměrnosti. Komise je toho názoru, že pokud jsou respektovány tyto zásady, není vývoj obchodní výměny ovlivněn opatřením, které je v rozporu se zájmy Společenství.

(160)

Sdělení Komise ohledně uplatňování pravidel v oblasti státní podpory pro televizní vysílání v rámci veřejné služby (76) vysvětluje, jak jsou tyto zásady uplatňovány pro odvětví televizního vysílání. V souladu s tímto sdělením musí Komise posoudit, zda (77):

(161)

Jak se uvádí v Amsterodamském protokolu (78) a ve sdělení o televizním vysílání (79), mají členské státy pravomoc definovat kompetence televizní společnosti v rámci veřejné služby. V oblasti televizního vysílání je úloha Komise omezená na ověřování existence každé zjevné případné chyby v definici veřejné služby. Taková chyba by znamenala zneužití definice veřejné služby.

(162)

Vzhledem ke specifické povaze odvětví televizního vysílání považuje Komise za legitimní takovou definici, která přisuzuje určenému subjektu televizního vysílání funkci dodavatele vyváženého a různorodého programu v souladu s interpretačními ustanoveními protokolu (80). Taková definice bude v souladu s cílem naplňovat demokratické, sociální a kulturní potřeby specifické společnosti.

(163)

Jak je uvedeno v bodech 51 a 52, má podle zákona č. 21/92 a smluv o veřejné službě společnosti RTP z titulu všeobecné veřejné služby televizního vysílání povinnost zaručit vysílání na dvou kanálech, které pokrývají celou zemi. Zatímco první kanál má vysílat programy všeobecnějšího charakteru, druhý kanál má vyhovovat specifičtějším potřebám televizního publika. Na druhou stranu body 53 a 54, zákon č. 21/92 a smlouvy o veřejné službě podrobněji stanoví povinnosti společnosti RTP, pokud jde o obsah programů, mezinárodní spolupráci a některé jiné zvláštní povinnosti.

(164)

I když je definice veřejné služby televizního vysílání společnosti RTP příliš obsáhlá a všeobecná, v souladu s interpretačními ustanoveními Amsterodamského protokolu považuje Komise tuto „všeobecnou“ definici za legitimní (81). Proto Komise považuje za legitimní všeobecnou definici veřejné služby vysílání, které poskytuje společnost RTP prostřednictvím dvou kanálů pokrývajících celou zemi, jednoho všeobecnějšího charakteru a druhého určeného specifičtějšímu publiku. Můžeme považovat tuto definici za vyhovující demokratickým, sociálním a kulturním požadavkům portugalské společnosti.

(165)

Komise též považuje za legitimní povinnosti, které podrobněji určují způsob, jakým má společnost RTP zabezpečovat všeobecnou povinnost televizního vysílání v rámci veřejné služby. Tyto povinnosti jsou v souladu se zněním Amsterodamského protokolu a vyhovují demokratickým, sociálním a kulturním požadavkům portugalské společnosti.

(166)

Ačkoliv Komise považuje zabezpečování veřejné služby ze strany společnosti RTP za legitimní, musí ověřit, zda tato definice obsahuje či naopak neobsahuje jakékoliv zjevné chyby.

(167)

Vezme-li se v úvahu ustanovení 45 směrnice o televizi bez hranic, Komise může přijmout definici veřejné služby společností zajišťujících televizní vysílání, která by obsahovala povinnost přispívat významnou měrou k investicím do evropské audiovizuální tvorby, pokud by kinematografická práva z ní vyplývající umožnila její vysílání v rámci plnění veřejné služby (82).

(168)

Komise je toho názoru, že povinnost podpory kinematografie uložená společnosti RTP je zahrnutá ve veřejné službě televizního vysílání, protože společnost RTP v rámci veřejné služby vysílá filmy, ke kterým získala distribuční práva.

(169)

Proto Komise nemůže souhlasit s připomínkami podanými zúčastněnými stranami, že povinnost společnosti RTP týkající se kinematografie a příslušného financování je diskriminační. Zúčastněné strany uvedly, že soukromé televizní společnosti s portugalskými orgány podepsaly také protokoly o podpoře kinematografii, přičemž z nich pro ně nevyplývá žádná kompenzační platba. Komise je toho názoru, že je třeba rozlišovat mezi dobrovolně podepsanými dohodami o podpoře kinematografie mezi státem a soukromými společnostmi a povinnostmi veřejné služby televizního vysílání uloženými společnosti RTP na vysílání kinematografické produkce a na její financování. Je zřejmé, že společnosti RTP byla výslovně svěřena funkce veřejné služby v oblasti podpory určitých kinematografických produkcí, které jsou následně vysílány jako televizní programy v rámci veřejné služby, zatímco soukromým televizím taková funkce veřejné služby svěřena nebyla. Ve skutečnosti se společnost RTP stává nástrojem, který stát používá na podporu kinematografie. Případné výhody ze strany společnosti RTP pro kinematografii mohou představovat státní podporu a jako takové musí být posouzeny. Toto rozhodnutí nemá vliv na případné posouzení možných výhod poskytnutých filmovým výrobcům.

(170)

Vzhledem k výše uvedenému dospěla Komise k názoru, že spolufinancování portugalské filmové tvorby společností RTP, která je následně vysílaná na kanálech veřejné služby, může být považováno za zvláštní legitimní povinnost, která je zapotřebí k plnění všeobecné povinnosti veřejné služby společnosti RTP v oblasti televizního vysílání. Proto tato povinnost nepředstavuje zjevnou chybu.

(171)

Komise je však toho názoru, že právní povinnost poskytovat „další služby, které budou specifikované na základě opatření ad hoc“ (83) uložené společnosti RTP, není dostatečně přesná na to, aby Komisi dopředu a s dostatečnou právní jistotou umožnila posoudit, zda takové služby mohou být považovány za součást veřejné služby. Ačkoliv je Komise toho názoru, že „další služby, které budou upřesněny“ nejsou jasně definovány, zjistila, že během posuzovaného období nebyly na základě uvedeného ustanovení realizovány žádné platby (84).

(172)

Vzhledem k výše uvedenému došla Komise k závěru, že činnosti společnosti RTP tak jak jsou popsány v zákonu č. 21/92 a opětovně definovány ve smlouvách o veřejné službě, představují jasně definované povinnosti veřejné služby. I když povinnost poskytovat „další služby, které budou upřesněny na základě opatření ad-hoc“ není dostatečně přesná na to, aby se dalo dopředu konstatovat, zda všechny poskytované služby v jejím rámci mohou být považovány za součást veřejné služby, nebyly v období 1992–1998 na základě uvedeného ustanovení poskytnuty žádné platby.

(173)

Na druhou stranu musí Komise posoudit, zda povinnosti veřejné služby byly uloženy příjemci financování.

(174)

V souladu se sdělením o televizním vysílání musí Komise ověřit, zda byly kompetence v rámci veřejné služby uděleny společnosti RTP formou úředního aktu (85).

(175)

Jak je uvedeno v bodu 55, povinnosti veřejné služby byly jasně uloženy společnosti RTP na základě různých zákonů a smluv: článku 5 zákona č. 58/90, čl. 4 odst. 1 a článku 5 zákona č. 21/92 a doložky 1 smluv o veřejné službě.

(176)

Komise nedostala od zúčastněných stran ani od portugalské vlády žádné připomínky v tom smyslu, že by veřejná služba nebyla společnosti RTP dostatečně uložena formou úředního aktu. V souladu se sdělením o televizním vysílání a vzhledem k zákonům a smlouvám uvedeným výše Komise došla k závěru, že neexistují žádné pochybnosti, pokud jde o skutečnost, že společnost RTP musí zabezpečovat plnění povinností veřejné služby v oblasti televizního vysílání, a z tohoto důvodu byly společnosti RTP úředně uloženy kompetence v rámci veřejné služby.

(177)

Nejen, že veřejná služba musela být uložena společnosti RTP formou úředního aktu, ale také se muselo zabezpečit poskytování veřejné služby, tak jak bylo stanoveno. Jak již bylo uvedeno v bodech 56 až 59, byly vytvořeny různé mechanismy kontroly s cílem zabezpečit, aby společnost RTP vykonávala povinnost veřejné služby tak, jak bylo stanoveno.

(178)

Zaprvé společnost RTP musela předkládat zprávy týkající se povinností veřejné služby a plány spolu s posudky vydanými Odborem auditu. Společnost RTP skutečně vypracovala zprávy týkající se povinností veřejné služby v období mezi roky 1992–1998, které popisovaly plnění každé z povinností veřejné služby a specifikovaly náklady spojené s plněním každé z těchto povinností na základě analytického účetnictví.

(179)

Zadruhé ministerstvo financí a člen vlády odpovědný za komunikaci se společností ověřovali plnění smlouvy o veřejné službě a hlavní finanční inspekce předala k auditu finanční plán.

(180)

Zatřetí každý rok musel být proveden externí audit. Komise nemůže souhlasit se společností SIC v tom, že náklady na veřejnou službu tak, jak je prezentují portugalské orgány, a údaje ohledně společnosti RTP uvedené v jejich smlouvách o veřejné službě a v ročních účetních výkazech nejsou důvěryhodné, a nemohly být proto dostatečně kontrolovány. Komise zdůrazňuje, že oficiální revizor účtů vykonával během období 1992–1998 roční audit finančních výkazů společnosti RTP. Kromě toho, i když ke zprávám ohledně povinností veřejné služby nebyla vždy přiložena auditorská zpráva, přísná pravidla systému účetnictví zabezpečovala, že náklady na plnění každé z povinností veřejné služby s nárokem na kompenzační platby mohly být ověřeny a správně kontrolovány.

(181)

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že proběhla kontrolní činnost na třech různých úrovních: odborem auditu na interní úrovni, odpovědnými státními orgány a externí auditorskou firmou. I když se zdá, že nebyl prováděn systematický externí audit zpráv o veřejné službě, popsaný systém zabezpečoval, že služba byla poskytována tak, jak bylo stanoveno. Komise tedy dospěla k závěru, že během období 1992–1998 existoval účinný mechanismus, který zabezpečoval efektivní dohled nad plněním povinností veřejné služby společnosti RTP.

(182)

Třetí kritérium, které musí Komise posoudit, spočívá v určení, zda je financování úměrné čistým nákladům na poskytování veřejné služby.

(183)

Ve sdělení o televizním vysílání Komise popsala kritéria, na základě kterých zamýšlí posuzovat úměrnost financování státem s požadavkem, aby státní podpora nepřekročila čisté náklady na výkon funkce veřejné služby a aby nedocházelo k deformacím na trhu, které nejsou potřebné k plnění funkcí veřejné služby (86).

(184)

Zaprvé k přesnému určení nákladů na činnosti veřejné služby vyžaduje sdělení o televizním vysílání příslušné rozdělení nákladů a příjmů mezi veřejnou službu a obchodní aktivity.

(185)

Jak je uvedeno v bodech 62 až 64, definují smlouvy o veřejné službě způsob určování nákladů a příjmů, které společnost RTP musí uplatňovat. V tomto případě je funkce Komise v principu jednodušší vzhledem ke skutečnosti, že společnost RTP používá systém analytického účetnictví, který umožňuje kvantifikaci předpokládaných nákladů vzniklých podniku pro účely realizace každé z funkcí veřejné služby, při které vzniká nárok na úhradu.

(186)

Na základě tohoto systému je každá volitelná položka výdajů 1 určena na jednu aktivitu a následně rozdělena na různé funkce veřejné služby společnosti RTP, které jsou hrazeny na základě objektivních účetních zásad.

(187)

Vzhledem k tomu, že příjmy vyplývající z každé hrazené funkce veřejné služby jsou odpočítány od provozních nákladů na jejich realizaci, systém zaručuje, že roční kompenzační platby jsou omezeny na čisté náklady na každou z povinností veřejné služby (viz bod 65).

(188)

Vezme-li se v úvahu vše výše uvedené, Komise dospěla k závěru, že parametry, jejichž cílem je určit náklady, jsou v principu stanoveny objektivním a transparentním způsobem.

(189)

Komise si však všímá, že pravidla pro kompenzaci nákladů mohou podhodnotit skutečné čisté náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP a mohou vést k nedostatečnému strukturálnímu financování skutečných potřeb.

(190)

Jak je uvedeno v bodu 65, v souladu s metodou výpočtu nákladů definovanou ve smlouvách byly určité náklady na veřejnou službu vyřazeny z hrazení formou ročních kompenzací (87). Kromě toho informovaly portugalské orgány Komisi o tom, že i přesto, že společnost RTP musela platit DPH z přijatých ročních kompenzačních plateb, nebylo možné vzít v úvahu výsledné náklady v souladu s účetními pravidly (bod 96). Konečně společnost RTP do svých zpráv o veřejné službě nezahrnula všechny investice do vybavení na činnosti spojené s výkonem veřejné služby i přesto, že byly zaznamenány v jejím účetnictví (viz bod 67).

(191)

V souladu s ustanoveními Amsterodamského protokolu jsou však členské státy pověřené financováním televizních společností, které provozují televizní vysílání v rámci veřejné služby. V tomto případě se portugalské orgány rozhodly nehradit část nákladů, které vznikly poskytovateli této služby v souvislosti s plněním jeho úkolů.

(192)

V předmětném případě stát poskytnul společnosti RTP nejen roční kompenzační platby, ale poskytnul jí také dodatečné finanční prostředky ve formě navýšení kapitálu, půjček a ve formě dohody se Správou sociálního zabezpečení.

(193)

I když smlouvy o veřejné službě počítaly s financováním ze strany státu ve formě ročních kompenzačních plateb nákladů na provoz a s možností navýšení kapitálu vzhledem k investicím realizovaným společností RTP, právní ustanovení o veřejné službě vykonávané společností RTP nepředpokládala žádné financování formou půjček a odpočtů sociálního zabezpečení. V souladu s bodem 57 sdělení o televizním vysílání však musí Komise vyhodnotit, zda jsou všechna opatření úměrná čistým nákladům na veřejnou službu. Jen tak může být financování společnosti RTP považováno za slučitelné s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(194)

Komise je také toho názoru, že povinnosti v rámci poskytování veřejné služby uložené společnosti RTP, při kterých nevzniká nárok na kompenzaci v souladu se smlouvami o veřejné službě, mohou být skutečně považovány za legitimní a jako povinnosti veřejné služby jasně definovány a státem formálně uloženy poskytovateli veřejné služby. Následně tedy v souladu s právními předpisy Společenství může portugalský stát hradit veškeré čisté náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP.

(195)

Pro účely tohoto rozhodnutí není potřeba znovu přikročit k přesnému výpočtu veškerých skutečných čistých nákladů, které společnosti RTP vznikly při plnění povinností v rámci poskytování veřejné služby. Skutečnost, že celkové finanční prostředky státu přijaté společností RTP během období 1992–1998 nepřekročily výši čistých více nákladů vzniklých společnosti při plnění uvedených funkcí spojených s poskytováním veřejné služby v daném období, je dostatečně prokázána.

(196)

Tabulka 6 uvádí přehled nákladů na veřejnou službu poskytovanou společností RTP (investiční náklady a čisté provozní náklady) tak, jak byly vypočítány podle platných pravidel účetnictví a kompenzací přijatých na investice a provozní náklady.

(197)

V první řadě jsou zde uvedeny investice do vybavení na činnosti v rámci veřejné služby (jak už byly uvedeny v tabulce 5) a předpokládaná výše kompenzací na financování investic (jak již bylo uvedeno v tabulce 2). Zadruhé se zde uvádějí čisté provozní náklady společnosti RTP (již uvedeny v tabulce 4) a předpokládané kompenzační platby na úhradu těchto nákladů (již uvedeny v tabulce 1). A jako poslední tabulka uvádí výhodu poskytnutou formou podpory ad hoc vyplývající z dohody se Správou sociálního zabezpečení a formou půjčky.

Tabulka 6

Souhrn potřeb financování a kompenzací čistých provozních nákladů veřejné služby v souladu s účetními pravidly

(198)

Jak již bylo zdůrazněno, systém ročních kompenzačních plateb zvolený portugalskými orgány znamenal, že skutečné náklady na výkon funkcí veřejné služby zabezpečovaných společností RTP byly podhodnoceny, přičemž tento systém vedl k nahromadění dluhů. S cílem udržet finanční rovnováhu společnosti RTP použily portugalské orgány v další fázi nástroje ad hoc na financování nákladů vzniklých při poskytování veřejné služby společností RTP.

(199)

Jak je zřejmé z tabulky 6, navýšení kapitálu nadměrně kompenzovalo investice do veřejné služby ve výši 26,7368 miliard PTE, zatímco provozní náklady byly nedostatečně financovány formou kompenzačních plateb a jiných forem podpory ad hoc ve výši 28,7551 miliard PTE. I přesto, že navýšení kapitálu směřovalo především k financování investic do vybavení, bylo též použito na úhradu nahromaděných dluhů.

(200)

Jak je zřejmé z tabulky 6, celkové kompenzace byly o 2,0183 miliard nižší než čisté náklady na poskytování veřejné služby (28,7551 minus 26,7368 miliard PTE). Následně tedy Komise dospěla k závěru, že v souladu s pravidly Společenství je celkové financování státem úměrné čistým provozním nákladům na veřejnou službu poskytovanou společností RTP v období, které je předmětem vyšetřování.

(201)

Komise je toho názoru, že přijaté prostředky byly pravděpodobně ještě nižší než celkové náklady vzniklé při realizaci povinností v rámci veřejné služby uložených společnosti RTP státem, vzhledem k tomu, že tabulka 6 nezahrnuje celkové náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP v období 1992–1998.

(202)

V souladu se sdělením o televizním vysílání musí Komise zabezpečit nejen to, aby financování státem bylo úměrné čistým nákladům na poskytování veřejné služby, ale také to, aby nedocházelo k narušení trhu, pokud jde o obchodní aktivity vyplývající z veřejné služby, při kterých není možno přesně určit náklady z hlediska příjmů a které nejsou zapotřebí pro účely plnění úlohy poskytovatele veřejné služby. K takovému narušení by došlo, pokud by společnost RTP vyvolala snížení cen reklamy na trhu, čímž by způsobila snížení příjmů svých konkurentů (88). V takovém případě by společnost RTP nemaximalizovala své obchodní příjmy a bezdůvodně by zvýšila potřebu státního financování. V souladu se sdělením o televizním vysílání by takovéto chování, pokud by se potvrdilo, nemohlo být považováno za standardní pro funkce veřejné služby uložené subjektu televizního vysílání (89).

(203)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení Komise uvedla, že pokud by se potvrdilo takové chování, vzala by v úvahu tato narušení a následnou potřebu vyššího financování ze strany státu při posuzování možnosti nadměrných kompenzací. V této fázi řízení Komise uvedla, že „na základě informací, které má Komise k dispozici v daném okamžiku, není možno určit, zda se společnost RTP takto chovala“ (90).

(204)

V návaznosti na výzvu k předložení připomínek na začátku řízení nedostala Komise žádné informace od konkurentů společnosti RTP, které by naznačovaly nebo potvrzovaly chování společnosti RTP v rámci obchodního trhu poškozující konkurenční prostředí, což by mohlo vést k vyššímu státnímu financování, neslučitelnému se Smlouvou (91).

(205)

V tomto kontextu zastává Komise názor, že neexistuje nic, co by takovéto chování potvrzovalo. Komise tedy konstatuje, že se nezdá, že by se společnost RTP chovala v rozporu se zásadami hospodářské soutěže, což by vedlo ke zvýšené potřebě státního financování, a že by výsledkem takového chování byly nadměrné kompenzace.

(206)

Vzhledem k výše uvedenému Komise dospěla k závěru, že dohodu se Správou sociálního zabezpečení, navyšování kapitálu a „přidruženou“ půjčku je třeba považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Financování společnosti RTP formou opatření ad hoc je slučitelné se společným trhem v souladu s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES. Celkové financování je úměrné čistým nákladům odpovídajícím jasně definovaným a uloženým povinnostem veřejné služby. Státní financování tedy neovlivnilo podmínky obchodní výměny a hospodářské soutěže v rámci Společenství způsobem, který by odporoval společnému zájmu v souladu s ustanoveními čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (92).

(207)

Komise je toho názoru, že Portugalsko zavedlo předmětná opatření ad hoc nezákonně a porušilo tím čl. 88 odst. 3 Smlouvy. V souladu s výše uvedenou analýzou Komise uvádí, že dohoda se Správou sociálního zabezpečení uzavřená v roce 1993, navyšování kapitálu v období 1994–1997 a půjčka z roku 1998 představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Opatření poskytnutá ze státních zdrojů ohrožují hospodářskou soutěž upřednostňováním společnosti RTP a ovlivňují obchodní výměnu. Podle výše uvedené analýzy nesplňují opatření podmínky rozsudku ve věci Altmark, protože nemohou být považována za součást systému kompenzací, jehož parametry byly předem objektivně a transparentně stanoveny. Kromě toho je zřejmé, že společnost RTP nebyla vybrána prostřednictvím veřejné soutěže, která by zaručovala nejnižší možné náklady, a nic nenasvědčuje tomu, že výše dočasných plateb byla určena analýzou nákladů, které by vznikly typickému podniku.

(208)

Výjimka uvedená v čl. 86 odst. 2 je použitelná na opatření ad hoc. Podle výše uvedené analýzy opatření kompenzovala povinnosti, které byly jasně definované a uložené společnosti RTP v rámci poskytování veřejné služby. Jak bylo uvedeno výše, jsou opatření ad hoc úměrná čistým nákladům na zabezpečování veřejné služby společností RTP. Opatření nenarušují hospodářskou soutěž způsobem, který by byl v rozporu se zájmy Společenství, protože jsou úměrná čistým nákladům na veřejnou službu poskytovanou společností RTP a tato společnost se při svých obchodních aktivitách nechovala v rozporu se zásadami hospodářské soutěže.

6.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 142/26

(1)

Dne 9. září 2002 uvedla vláda Spojeného království („UK“) v platnost soubor podpor na záchranu britské elektrárenské společnosti British Energy plc („BE“). Komise přijala dne 27. listopadu 2002 rozhodnutí, že k tomuto případu nebude mít námitky (2). Na základě tohoto rozhodnutí měly orgány UK do 9. března 2003 předložit plán restrukturalizace nebo likvidace BE, nebo doložit, že podpora byla splacena.

(2)

Dne 7. března 2003 oznámily orgány UK Komisi plán restrukturalizace. Oznámení vlády UK bylo registrováno jako státní podpora pod číslem případu NN 45/03, protože některá opatření na restrukturalizaci, která zřejmě obsahují státní podporu, již vstoupila v platnost. Další informace byly předloženy dne 13. března 2003. Dne 28. března 2003 se uskutečnilo setkání zástupců Komise a orgánů UK. Dne 21. dubna 2003 odeslala Komise orgánům UK žádost o informace, na kterou orgány UK odpověděly dne 2. května 2003.

(3)

Komise informovala dopisem ze dne 23. července 2003 Spojené království, že se s ohledem na poskytnutou podporu rozhodla zahájit postup stanovený v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení postupu bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky.

(5)

Orgány UK předaly Komisi své připomínky k zahájení postupu dopisem ze dne 22. srpna 2003, který Komise zaregistrovala ve stejný den.

(6)

Komise obdržela připomínky od zúčastněných stran. Předala je Spojenému království, které dostalo příležitost reagovat; jeho připomínky byly přijaty dopisem ze dne 29. října 2003, zaregistrovaným Komisí dne 30. října 2003.

(7)

Komise se setkala s orgány Spojeného království dne 7. října 2003. Po tomto setkání předalo Spojené království informace dopisem ze dne 5. listopadu 2003, který byl zaregistrován dne 10. listopadu 2003. Další setkání se uskutečnilo dne 28. listopadu 2003. Komise dne 5. prosince 2003 odeslala Spojenému království požadavek na poskytnutí informací, na který Spojené království odpovědělo dne 22. prosince 2003. Další setkání se uskutečnilo dne 2. února 2004. Spojené království předalo informace dne 4. února 2004. Dne 10. března 2004 byly Spojeným královstvím předány nové informace. Dne 22. března 2004 se uskutečnilo setkání. Komise odeslala nový požadavek dne 19. dubna 2004, na který Spojené království odpovědělo dne 11. května 2004. Dne 7. června 2004 se uskutečnilo setkání. Dne 1. července 2004 byly předány nové informace a dne 29. července 2004 se uskutečnilo setkání. Další informace poskytlo Spojené království dne 23. srpna 2004.

(8)

BE je společnost vyrábějící elektrickou energii. V roce 1996 byla privatizována orgány UK. S výjimkou tří speciálních podílů držených orgány UK (jeden v BE a po jednom v každé ze dvou jejích hlavních dceřinných společností v UK) je nyní BE ve vlastnictví výlučně soukromých investorů.

(9)

V době privatizace byla hlavní součástí podnikání BE výroba elektrické energie v šesti jaderných elektrárnách v Anglii a ve dvou jaderných elektrárnách ve Skotsku. BE tyto elektrárny stále provozuje, jejich celková registrovaná kapacita je 9 820 MW, z toho 7 281 MW je v Anglii a Walesu a 2 539 MW je ve Skotsku. BE je jedinou společností ze soukromého sektoru v UK, která vlastní jaderné elektrárny. Společnost dodává elektrickou energii na velkoobchodní trh a některým velkým průmyslovým a komerčním zákazníkům, avšak jinak než v maloobchodním prodeji.

(10)

Po privatizaci vstoupila BE jako akcionář s podílem 50:50 na trh USA (pod názvem Amergen) s cílem nakoupit a provozovat jaderné elektrárny v USA a získala 82,4 % podílu v pronájmu společnosti Bruce Power LP v Ontariu, Kanadě. Ve Spojeném království získala BE v roce 1999 zakázku na maloobchodní dodávku elektrické energie pro společnost South Wales Electricity (následně prodána v roce 2000) a v roce 2000 koupila uhelnou elektrárnu Eggborough s výkonem 1 970 MW za účelem získání větší flexibility a jako bezpečnostní opatření pro případ výpadku jejích jaderných elektráren.

(11)

Z osmi jaderných elektráren v UK vlastněných společností BE je sedm vybaveno technologií „pokročilý plynem chlazený reaktor“ („advanced gas-cooled reactors“ – „AGR“), což je provedení a technologie používané unikátně v UK. Osmá elektrárna, Sizewell B, je vybavena tlakovodním reaktorem („pressurised water reactor“ – „PWR“), což je provedení a technologie běžně používané i v zahraničí.

(12)

Hlavní dceřinné společnosti BE v UK jsou:

(13)

Následkem výrazného poklesu cen elektrické energie na trhu, na kterém BE působí, spolu s nedostatkem finančního zajištění společnosti BE a s neplánovaným výpadkem elektráren v roce 2002 značně poklesly příjmy vytvořené elektrárnami společnosti BE. Vysoký podíl nevyhnutelných nákladů (4) ve struktuře BE a v jejích jaderných elektrárnách také poskytnul malou možnost reagovat na nižší ceny snížením nákladů.

(14)

Pokles ceny o 8,56 GBP/MWh, který nastal během dvou let před rokem 2002 se při roční produkci 75 TWh (výkon generovaný společností BE za finanční rok) rovná ročnímu snížení příjmů o 642 milionů GBP. Na příjmy BE neměly zmírňující efekt ani smlouvy o prodeji elektrické energie, ani její přímý prodej.

(15)

Z důvodu těchto faktorů se v létě roku 2002 výrazně zhoršila likvidita společnosti BE, pokladní hotovost se snížila z 231 milionů GBP na začátku dubna roku 2002 na pouhých 78 milionů GBP na konci srpna roku 2002, přičemž pokles se urychloval od konce června roku 2002. Kromě významného snížení pokladní hotovosti předpokládala BE významné výdaje v období od září roku 2002 do března roku 2003. Tyto výdaje zahrnovaly platby společnosti British Nuclear Fuel Limited („BNFL“) v rámci smluv o likvidaci vyhořelého paliva, významné investiční náklady v elektrárně Bruce Power, kterou společnost BE vlastní v Kanadě a splátka první tranže jejích dluhopisů, které jsou splatné dne 25. března 2003.

(16)

Dne 5. září 2002, s ohledem na neúspěch nabídky dluhopisů, učiněné v létě, a v obavách o své schopnosti přístupu k nečerpaným bankovním prostředkům, obdrželo představenstvo společnosti BE právní radu, ve které je řečeno, že společnost nebude schopna získat úvěrové prostředky. Protože členové představenstva opravdu nebyli schopni konstatovat, že společnost je schopna tyto úvěrové prostředky splatit, jejich čerpání by se rovnalo obchodování bez rozumných vyhlídek na zabránění konkurzu z důvodu nesolventnosti. To vedlo společnost BE k tomu, že hledala finanční podporu u orgánů UK za účelem zabránit opatřením, která by na společnost byla uvalena z důvodu její nesolventnosti. Tato finanční podpora byla rozhodnutím Komise ze dne 27. listopadu 2002 schválena jako podpora na záchranu.

(17)

Toto rozhodnutí se odvolávalo na závazek vlády UK oznámit Komisi, nejpozději do 6 měsíců od schválení podpory na záchranu, plán likvidace nebo plán restrukturalizace nebo podat důkaz, že prostředky byly splaceny v plné výši a/nebo že byla zrušena záruka. Dne 7. března 2003 oznámila vláda UK Komisi plán restrukturalizace společnosti BE.

(18)

Vláda UK identifikovala původ obtíží společnosti BE následovně:

(19)

Na rozdíl od jiných velkých soukromých elektrárenských společností neobchoduje BE s maloobchodními zákazníky. Takové obchodování by poskytlo přirozené finanční zajištění rizika velkoobchodních cen za elektrickou energii. Společnost BE namísto toho prodává svou elektrickou energii primárně na velkoobchodním trhu a malý podíl prodává velkým průmyslovým a komerčním spotřebitelům.

(20)

Pozice společnosti BE na trhu pro maloobchodní dodávky velkým průmyslovým a komerčním spotřebitelům neposkytuje finanční zajištění proti poklesu velkoobchodních cen. Tento trh je plně otevřen pro hospodářskou soutěž od roku 1994. Je konkurenceschopný se spotřebiteli citlivými na ceny. Ceny na tomto trhu také poklesly a jsou z velké části předávány přímo zákazníkům. Proto tedy nedošlo k takovému růstu v maloobchodním rozsahu, který by kompenzoval účinek poklesu velkoobchodních cen.

(21)

Struktura nákladů jaderných elektráren je charakterizována velmi vysokým podílem nevyhnutelných nákladů a nízkým podílem nákladů, kterým se lze vyhnout (5).

(22)

Některé z nevyhnutelných nákladů společnosti BE jsou náklady specifické pro jaderné elektrárny. Za prvé, závazky spojené s ukončením jaderného provozu jsou nezávislé na výkonech, s výjimkou jejich časového rozvržení, které závisí na časovém rozvržení uzavření elektrárny. Za druhé, náklady na likvidaci vyhořelého paliva – což jsou náklady na regeneraci, skladování a konečné uložení vyhořelého paliva – jsou také nevyhnutelné náklady pro palivo, které již bylo vloženo do reaktoru.

(23)

Na druhé straně jsou nevyhnutelné náklady jaderných elektráren nižší než stejné náklady ostatních elektráren v systému, včetně elektráren pro dodávku energie pro pokrytí základního výkonu.

(24)

Pokles tržních cen vedl k velkému snížení rozpětí zisku BE, který byl nad rámec jejích nevyhnutelných nákladů. Následkem toho se výrazně snížily dostupné fondy pro pokrytí nevyhnutelných nákladů a jaderných závazků vyplývajících z předcházející činnosti. To vedlo k obtížnému plnění plateb věřitelům, což vyvolalo požadavky na restrukturalizaci podniku.

(25)

Kromě dlouhodobých nevyhnutelných nákladů vyplývajících z jaderných závazků prodělala BE také na krátkodobějších nevyhnutelných nákladech ve formě finančních výdajů, zvýšených z důvodu navrácení kapitálu akcionářům a z důvodu pořízení elektráren v Eggborough a v severní Americe, a z důvodu ceny smluv o nákupu energie.

(26)

Ušlé příjmy společnosti BE po snížení velkoobchodních cen elektrické energie byly dále zhoršeny významnými neplánovanými výpadky elektráren Torness 2 a Dungeness B. Dne 13. srpna 2002 BE oznámila, že po neplánovaných výpadcích v Torness byla cílová produkce jaderné elektrické energie ve Spojeném království snížena z 67,5 TWh na 63 TWh (± 1 TWh).

(27)

Balíček na restrukturalizaci obsahuje následujících 7 opatření, která byla dohodnuta mezi společností BE, jejími největšími věřiteli (včetně státem vlastněné společnosti pro zpracování jaderného paliva BNFL) a vládou UK:

(28)

Tato opatření jsou popsána v bodech 29 až 102.

(29)

Závazky vyplývající z jaderných aktivit primárně vyvstávají z potřeby regenerace, skladování a konečného uložení vyhořelého jaderného paliva („závazky konečné garance“) a z potřeby vyřazení jaderných elektráren z provozu na konci jejich komerčního života („závazky vyřazení z provozu“).

(30)

Pro některé závazky konečné garance má BE uzavřeny smlouvy se společností BNFL na likvidaci vyhořelého paliva („smluvně pokryté závazky“). Smluvně pokryté závazky představují částku, kterou je BE smluvně povinna v budoucnu zaplatit společnosti BNFL za regeneraci a/nebo skladování vyhořelého paliva z reaktoru typu AGR a za další služby v souvislosti s likvidací vyhořelého paliva. Smlouvy zahrnují regeneraci a skladování vyhořelého paliva a s tím spojených odpadů a týkají se paliva z elektráren s reaktorem typu AGR nejméně do roku 2038 nebo 2086. Tyto smlouvy jsou uzavřeny na pevnou cenu se všemi technickými riziky pro BNFL, spojenými se skladováním a regenerací vyhořelého jaderného paliva. Nárok na veškeré vyhořelé palivo a na většinu s tím spojených odpadů zůstává společnosti BE po celou dobu platnosti smlouvy.

(31)

Existují další závazky konečné garance, které mohou nebo nemusí být spojeny se stejným vyhořelým palivem, a které nejsou v současné době podchyceny smlouvou („smluvně nepokryté závazky“). Smluvně nepokryté závazky se v principu vztahují ke konečné likvidaci vyhořelého paliva, plutonia, uranu a odpadů vznikajících při regeneraci paliva z reaktorů typu AGR, skladování a konečné likvidace vyhořelého paliva z reaktorů typu PWR, včetně výstavby suchého skladiště v Sizewell B, a skladování a likvidace provozních odpadů.

(32)

Závazky vyřazení z provozu se týkají nákladů na odstranění paliva, dekontaminaci a demontáž jaderných elektráren po ukončení výroby elektrické energie v těchto elektrárnách. Vyřazení z provozu se běžně popisuje jako proces ve třech fázích:

(33)

Doposud byly provedeny některé kroky pro financování závazků vyplývajících z jaderných aktivit. V období privatizace byl založen samostatný fond s názvem Fond pro vyřazení jaderných zařízení z provozu („Nuclear Decommissioning Fund“ –„NDF“), ve formě akciové společnosti s akciemi vlastněnými nezávislou společností. Účelem tohoto fondu je akumulovat samostatný fond, který bude použit na oblast vykládky paliva patřící do závazků vyřazení z provozu. Očekávalo se, že financování všech ostatních závazků vyplývajících z jaderných aktivit bude zajištěno mimo provozní peněžní toky z běžného obchodování společnosti BE. Avšak z důvodu poklesu celkových příjmů BE nejsou tyto stávající úpravy pro financování závazků vyplývajících z jaderných aktivit dostatečné.

(34)

Vláda UK zahrnula do svého plánu restrukturalizace řadu nástrojů, aby převzala finanční odpovědnost za financování alespoň části závazků vyplývajících z jaderných aktivit. Tyto nové nástroje budou zavedeny spolu s novými úpravami pravidel pro vklady společnosti BE do fondů ve vztahu k nákladům na závazky vyplývající z jaderných aktivit, společně se správou těchto závazků společnosti BE.

(35)

Plán restrukturalizace předpokládá, že stávající NDF bude rozšířen do nového fondu, nebo nahrazen novým, s názvem Fond na závazky vyplývající z jaderných aktivit („Nuclear Liabilities Fund“ – „NLF“). NLF je zamýšlen jako akciová společnost s akciemi vlastněnými nezávislou společností. NLF má hradit výlohy na smluvně nepokryté závazky a závazky na vyřazení z provozu za:

(36)

Jakmile bude zahájena restrukturalizace, bude BE přispívat do NLF následujícími platbami:

(37)

Procentní část finančního toku, podle kterého se budou určovat platby NLF, se může občas upravit na poctivém a rozumném základu, tak, aby akcionáři měli zisk z nerozděleného finančního toku a z nových úpisů akcií BE a tak, aby NLF ani podílníci nebyli nepříznivě ovlivněni jakýmkoliv rozštěpením, vydáním cenných papírů akcionářům nebo jinými akcemi společnosti.

(38)

Platba fixních příspěvků ve výši 20 milionů GBP ročně (indexováno a sníženo po uzavření elektráren) fondu NLF nebo NDF na závazky vyřazení z provozu bude zrychlena na základě současné čisté hodnoty (diskontováno na diskontní sazbu přiměřenou pro NLF nebo NDF, podle okolností) a bude okamžitě splatná a vyplatitelná v případě nesolventnosti BEG nebo BEGUK. Zrychlená platba (zrychlené platby) bude garantována všemi hlavními společnostmi sdruženými v BE Group a zajištěna jejich jměním.

(39)

Správci NLF nebudou mít žádnou roli ani žádné povinnosti kromě správy fondu a jeho investic a provádění plateb oprávněných výdajů. To bude zahrnovat posouzení, zda pro NLF bude výhodné odložit některé platby NLF nebo přeměnit platby NLF na kmenové akcie. Správci NLF nebudou mít žádné oprávnění revidovat závazky, požadavky na financování nebo stanovovat příspěvky od BE.

(40)

Vláda UK přijme v souvislosti s financováním závazků vyplývajících z jaderných aktivit čtyři následující opatření:

(41)

Vláda UK se zavazuje převzít zodpovědnost za závazky společnosti BE ze smluv uzavřených mezi BE a BNFL („historické smlouvy ohledně vyhořelého paliva“) o i) regeneraci a/nebo uskladnění vyhořelého paliva z reaktorů typu AGR, uloženého do těchto reaktorů před datem účinnosti restrukturalizace a ii) jiných službách souvisejících s údržbou baněk, zacházení s oxidy a dopravou po železnici na základě stávajících smluv s BNFL.

(42)

Tyto závazky nepokrývají platby za palivo uložené do reaktorů typu AGR po datu účinnosti restrukturalizace a náklady, které budou vznikat u BE na základě nových smluv, které budou výsledkem nových obchodních jednání mezi BE a BNFL. Závazky nepokrývají ani platby za palivo pro reaktory typu PWR, protože BNFL neprovádí regeneraci takového paliva, které je spravováno přímo – co se týká uskladnění – společností BE.

(43)

Vláda UK se zavazuje pokrýt jakýkoliv schodek ve financování NLF pro fázi 1 závazků vyřazení z provozu a smluvně nepokrytých závazků (včetně nákladů na výstavbu suchého skladiště Sizewell B a na konečnou likvidaci paliva).

(44)

Vláda UK se zavazuje pokrýt jakýkoliv schodek ve financování NLF v souvislosti s fází 2 a 3 vyřazení z provozu.

(45)

Výše uvedené závazky vlády UK budou v rozvaze BE vyúčtovány jako aktiva s odpovídajícím úvěrem na účtu zisků a ztrát. Za normálních okolností by závazky byly zdanitelné. Podle vyjádření vlády UK by to vyžadovalo „zvýšit“ úroveň podpory poskytnuté společnosti BE v procesu restrukturalizace o částku daně vyplývající z poskytnutí záruky pro zajištění toho, aby BE byla solventní i po restrukturalizaci.

(46)

Aby tomu zabránily, jsou orgány UK v procesu zavádění legislativy o odpuštění specifické daně prostřednictvím zákona o elektrické energii. Bez takové legislativy o odpuštění specifických daní by vzniknul zdanitelný příjem ve výši přibližně 3 152 milionů GBP. Podle vyjádření vlády UK byl připraven návrh legislativy o odpuštění daní v tom smyslu, který má za cíl zajistit, aby v budoucnu BE nezískala nesymetrickou daňovou úlevu. Každé další zvýšení hodnoty závazků, ať z důvodu změny cen nebo z důvodu revalorizace, bude zdanitelné, čímž se vyrovnají daňové úlevy pro BE, pokud se na účtu zisků a ztrát objeví mimořádné výdaje.

(47)

Tabulka 1 níže obsahuje ocenění nástrojů výše popsané podpory, provedené orgány UK. Tyto odhady hodnoty jsou značně nejisté. Jak náklady spojené se zbavením se závazků vyplývajících z jaderných aktivit, tak příspěvek BE k těmto nákladům jsou značně nejisté. Ke zproštění závazků opravdu bude docházet v průběhu extrémně dlouhého období. Například od BE se nečeká, že se zahájením demontáže reaktoru typu AGR začne dříve než 85 roků po ukončení výroby elektrické energie, zatímco likvidace vyhořelého paliva musí probíhat neustále. Kromě toho existuje mnoho úkolů, včetně vyřazení reaktorů typu AGR z provozu, s nimiž v současné době neexistuje přímá zkušenost. Předpokládaná hodnota podpory se od oznámení změnila. Hlavními důvody jsou zvýšené výnosy z vyčištění hotovosti z důvodu zlepšení očekávané výkonnosti BE, dopad inflace, aktualizace vyplácených obnosů vyplývajících ze závazků z historických smluv ohledně vyhořelého paliva, vyšší objem historického vyhořelého paliva v reaktorech typu AGR z důvodu pozdějšího data účinnosti restrukturalizace a zvýšení hodnoty aktiv držených ve fondu pro vyřazení jaderných elektráren z provozu („Nuclear Generation Decommissioning Fund“) jako reakce na nejnovější tržní hodnotu.

Tabulka 1

Ocenění nástrojů podpory opatření A na základě předpokladů z července roku 2004 (6)

(48)

Společnost BNFL jednak poskytuje společnosti BE jaderné palivo pro všechny její reaktory typu AGR a jednak zpracovává nebo ukládá toto palivo, pokud je vyhořelé (8).

(49)

V rámci plánu restrukturalizace se společnost BNFL, která je největším samostatným věřitelem BE, dohodla, že upraví svoje smlouvy s BE jak v souvislosti s dodávkou paliva, tak v souvislosti se zpracováním vyhořelého paliva.

(50)

Smlouvy o dodávce paliva, uzavřené mezi BE a BNFL před sestavením plánu restrukturalizace, jsou datované od roku 1997 v případě BEG nebo od roku 1995 v případě BEGUK. Předpokládalo se, že budou v platnosti do 31. března 2006, avšak se záměrem tyto smlouvy po uvedeném datu znovu projednat a prodloužit jejich platnost v případě BEG a s možností prodloužit jejich platnost v případě BEGUK.

(51)

Ceny za dodávku paliva obsahovaly roční fixní poplatky a přídavné proměnné poplatky za dodaný palivový článek. Výše těchto poplatků byla dohodnuta s tím, že poplatky budou valorizovány v souladu s indexem inflace.

(52)

Formou dodatku k předcházejícím smlouvám vstoupily od 1. dubna 2003 v platnost nově dohodnuté podmínky pro dodávku paliva. Tyto nové podmínky také budou tvořit základ nových dohod pro celý životní cyklus dodávky paliva pro reaktory typu AGR po 31. březnu 2006, které vstoupí v platnost od 1. dubna 2006.

(53)

V nových podmínkách budou fixní roční platby podle dřívějších ujednání sníženy o 5 milionů GBP za rok a bude poskytnuta další sleva, v závislosti na základních cenách elektrické energie, avšak se stropem 15 milionů GBP (v cenách roku 2003 a na základě indexu spotřebitelských cen). Jinak zůstanou ceny stejné jako v předcházejících smlouvách.

(54)

S ohledem na dodávku paliva od 1. dubna 2006 a s výhradou, že zůstanou otevřené nejméně 4 ze 7 elektráren s reaktorem typu AGR, bude fixní poplatek splatný společností BE 25,5 milionů GBP, snížené o slevu popsanou výše, s proměnným poplatkem (podle stávajících smluv) rovnajícím se částce 191 000 GBP za jednu tunu uranu. Tyto ceny mají peněžní hodnotu k červenci 2002 a budou indexovány podle indexu spotřebitelských cen.

(55)

V období, kdy zůstanou otevřeny pouze tři nebo méně elektráren, mohou být ceny stanoveny na základě doporučení společného týmu společností BE a BNFL, s ohledem na studii programu optimalizace konce životnosti závodu společnosti BNFL pro výrobu paliva.

(56)

Právní předchůdci společností BEG a BEGUK (Nuclear Electric a Scottish Nuclear) uzavřeli v roce 1995 dlouhodobé smlouvy s BNFL o uskladnění a regeneraci radioaktivního paliva z reaktorů typu AGR a s tím související služby. BEGUK (Scottish Nuclear) uzavřela v roce 1995 další smlouvu o dlouhodobém uskladnění veškerého paliva z reaktorů typu AGR, které vzniká navíc nad rámec již dohodnutého množství pro regeneraci. Společnost BEG také v roce 1997 podepsala další smlouvu o službách souvisejících s likvidací vyhořelého paliva, která se zabývala celým životním cyklem radioaktivního paliva z reaktorů typu AGR, přesahujícího množství z reaktorů BEG dohodnuté ve smlouvě z roku 1995. Všechny smlouvy uvedené výše budou dále nazývány jako „stávající smlouvy o likvidaci vyhořelého paliva“. Tyto smlouvy zaručují služby pro období do roku 2038 nebo 2086 (v závislosti na kategorii odpadu).

(57)

V rámci stávajících smluv o likvidaci vyhořelého paliva zůstává BE nárok na veškeré vyhořelé palivo. BEG a BEGUK budou případně požádány, aby přijaly ze skladů BNFL vysoce aktivní odpad, vyhořelé palivo, určitý odpad z meziproduktů a zpracovaný uran a plutonium tak, aby splnily svoji zodpovědnost za likvidaci těchto produktů.

(58)

Ceny za tyto smlouvy jsou v podstatě fixní, jejich úpravy proběhnou podle inflace a, v případě závazků pro skladování a regeneraci, závisí na hmotnosti dodaného paliva. Stanovené ceny původních smluv z roku 1995 také zahrnují částky za vyřazení z provozu THORP (Thermal Oxide Reprocessing Plant – Tepelná elektrárna pro regeneraci oxidu) v Sellafieldu, v níž probíhá regenerace paliva z reaktoru typu AGR. S ohledem na podstatu služeb poskytovaných společností BNFL je společnost BE povinna provádět trvalé platby za dodané množství paliva bez ohledu na to, zda ukončí smlouvy z důvodu nedodaného paliva.

(59)

Platby za uskladnění a regeneraci paliva podle smluv z roku 1995 jsou fixní a probíhají až do ukončení platnosti smluv v roce 2086. Platby se provádí měsíčně. Platby podle smluv z roku 1997 jsou závislé na načasování a hmotnosti dodávek paliva do BNFL. Tyto fixní platby odpovídají paušální částce, placené podle pevného časového harmonogramu.

(60)

Smlouvy o likvidaci recyklovaného vyhořelého paliva (dále nazývané jako „nové smlouvy o likvidaci vyhořelého paliva“) se použijí různě, podle toho, zda likvidované palivo bylo uloženo před datem účinnosti plánu restrukturalizace nebo po tomto datu.

(61)

V případě paliva uloženého před datem účinnosti plánu restrukturalizace budou provedeny tyto významné revize:

(62)

V případě paliva uloženého k datu účinnosti plánu restrukturalizace nebo po tomto datu budou provedeny tyto významné revize:

(63)

Tabulka 2 ukazuje vlivy na společnost BE v souvislosti se změnami smluv se společností BNFL o dodávce paliva, jak je očekávají orgány UK podle tří možných scénářů vývoje trhu s elektrickou energií.

Tabulka 2

Vlivy změn smluv se společností BNFL o dodávce paliva

(64)

Orgány UK uvedly, že uvedení přesných předpokladů úspor BE po roce 2006 je obtížné, protože ukončení platnosti smluv o dodávce paliva uzavřených před restrukturalizací bylo naplánováno na rok 2006. Stanovení předpokládaných přínosů pro BE ze změn proto tedy musí vzít určitým způsobem v úvahu přínosy i pro BNFL z prodloužení smluv do konce životnosti elektráren společnosti BE, což se odráží v cenách nových smluv. Orgány UK s uvážením těchto nejistot uvedly, že interní předpoklady BE o úspoře nákladů během životního cyklu elektráren jsou 239 milionů GBP (nediskontováno) a 140 milionů GBP (diskontováno reálnou sazbou 3,5 % (9)). Tabulka 3 ukazuje vliv na společnost BE v souvislosti se změnami smluv o vyhořelém palivu z reaktorů typu AGR, uzavřených se společností BNFL, které očekávají orgány UK, při stejných třech možných scénářích (10). Čistá současná hodnota (NPV) je vypočítána s použitím reálné diskontní sazby veřejného sektoru v UK ve výši 3,5 %. Tato tabulka ukazuje pouze dopady změn cen ve smlouvách o uloženém palivu k datu účinnosti plánu restrukturalizace nebo po tomto datu. Dopady změn ve smlouvách o palivu uloženém před datem účinnosti plánu restrukturalizace je obtížné stanovit, protože mohou být materializovány pouze v tom případě, že se BE stane nesolventní. Kromě toho je, podle orgánů UK, těžké odhadnout prospěch BE z přenosu nároku na vyhořelé palivo a s tím spojených povinností na společnost BNFL. Orgány UK nicméně uvedly, že subjektivní odhady přínosu pro BE z tohoto přenosu jsou přibližně 1 421 milionů GBP (nediskontováno) a 148 milionů GBP (diskontováno nominální sazbou 5,4 %). Tento přínos není v tabulce 3 zahrnut.

Tabulka 3

Dopad změn NPV na budoucí smlouvy o vyhořelém palivu z reaktorů AGR (11)

(65)

Původně společnosti, které jsou nyní BEG a BEGUK, samy nakoupily uran pro jeho přeložení do BNFL a použily jej pro výrobu jaderného paliva pro své elektrárny s reaktory typu AGR. Společnost, která je nyní BEGUK, potom převedla své smlouvy o pořizování uranu na společnost BNFL. Tyto předcházející smlouvy byly uzavřeny na dlouhou dobu a byly, v každém případě, postačující pouze pro relativně malá množství materiálu požadovaného společností BEGUK, a proto tato změna dala společnosti BNFL pouze omezené možnosti rozvoje obchodu v souvislosti s nákupem a prodejem uranu.

(66)

Součástí nového jednání mezi BE a BNFL o smlouvách o budoucích dodávkách vyrobeného jaderného paliva ve společnosti BNFL společnosti BE bylo dohodnuto, že také společnost BEG musí převést svoje smlouvy o pořizování uranu na společnost BNFL, která se tak stane zodpovědná za tvorbu nových dohod o pořizování uranu pro výrobu jaderného paliva pro elektrárny BEG s reaktory typu AGR.

(67)

Ve stejném okamžiku odkoupí společnost BNFL zásoby uranu společnosti BEG, jejichž předpokládaná účetní hodnota je 67 milionů GBP.

(68)

Jako součást plánu restrukturalizace dosáhla BE dohod („stabilizační dohody“) o stabilizaci, spojených s určitými podmínkami plateb, splatných společnosti BNFL a řadě významných finančních věřitelů („významní věřitelé“), mezi které patří držitelé většiny obligací splatných v roce 2003, 2006 a 2016 v librách šterlinků a vydaných společností BE („držitelé obligací“), syndikát banky „Eggborough Bank“ včetně Royal Bank of Scotland jako poskytovatele akreditivu („RBS““) (společně „bankovní věřitelé“) a protistrany ke třem neproplaceným Dohodám o nákupu energie („PPA“) a smlouvám na rozdíly (contracts for differences): Teaside Power Limited („TPL“), Total Fina Elf („TFE“) a Enron (dále nazývaní společně jako„protistrany PPA“).

(69)

Podle stabilizačních dohod začne období stabilizace dne 14. února 2003 a skončí nejdříve dne 30. září 2004 nebo při zániku nebo po dokončení restrukturalizace. BNFL a významní věřitelé se s BE dohodli, že během tohoto období nepodniknou žádné kroky pro způsobení nesolventnosti a nebudou po společnosti BE požadovat ani zvyšovat její dlužné a splatné částky.

(70)

Povinnosti společností BE a BNFL a významných věřitelů ve smyslu stabilizačních dohod jsou popsány v bodech 71 až 73.

(71)

Podle stabilizačních dohod:

(72)

Podle stabilizačních dohod:

(73)

Povinnosti významných věřitelů podle jejich stabilizačních dohod o platbách pozbudou platnosti, pokud nastane některý z následujících případů a významný věřitel předá společnosti BE zprávu o ukončení:

(74)

Tabulka 4 stanovuje úroveň hotovosti, která by podle orgánů UK mohla být uspořena společností BE díky stabilizačním dohodám, pokud by datum účinnosti plánu restrukturalizace bylo 31. března 2004.

Tabulka 4

Hotovost uspořená společností BE díky stabilizačním dohodám

(75)

Kromě stabilizačních dohod předpokládá plán restrukturalizace také požadavky na restrukturalizaci a změnu časového plánu pohledávek významných věřitelů. Dne 14. února 2003 dosáhla BE nezávazné dohody s významnými věřiteli o kompromisu a rozložení jejich pohledávek.

(76)

Pasiva významných věřitelů, u kterých je třeba dosažení kompromisu, jsou podle neauditované účetní uzávěrky společnosti za období šesti měsíců ke dni 30. září 2002 následující:

(77)

Podle hlavních podmínek již byly pro účely restrukturalizačního balíčku stanoveny nárokované částky PPA ve výši 316 milionů GBP.

(78)

Pasíva budou restrukturalizována a znovu časově rozložena takto:

(79)

Společnost BE provedla revizi své obchodní strategie s cílem snížit rizika závislosti na výstupech a na změnách cen. Provedená revize tvoří jeden z prvků restrukturalizačního balíčku, který zvýší finanční odolnost společnosti BE.

(80)

Společnost BE je jedním z největších výrobců elektrické energie ve Spojeném království, přispívající 20 % k celkové výrobě elektrické energie v UK. Toto portfolio výroby elektrické energie se skládá z výroby v jaderných elektrárnách (83 % kapacity) a v uhelných elektrárnách (17 % kapacity). Všechny elektrárny mohou vyrobit přibližně 75 TWh ročně.

(81)

Obchodní odnož společnosti BE, společnost BEPET, je odpovědná za prodej portfolia generované elektrické energie společností BE, řízení závislosti BE na kolísání cen elektrické energie na trhu a za zajištění co nejvyšších prodejních cen, kterých společnost BE dosáhne na trhu. Protože 83 % kapacity výroby společnosti BE představuje elektřina z jaderných elektráren, je hlavním záměrem BEPET prodej této téměř nepřetržité dodávky elektrické energie.

(82)

V obchodním portfoliu je také klíčovým prvkem uhelná elektrárna v Eggborough. Tato elektrárna nabízí flexibilní dodávku energie pro uspokojení měnících se požadavků zákazníků a také hodnotnou „pojistku“ pro případ výpadku jaderné elektrárny. Elektrárna je flexibilní s ohledem na požadavky velkých průmyslových a komerčních zákazníků a je také částí jejich velkoobchodního prodeje.

(83)

Aby mohla společnost BEPET řídit závislost společnosti BE na kolísání cen a současně maximalizovat své prodejní ceny na trhu, prodává své výstupy dopředu. V okamžiku, kdy je elektrická energie vyráběná, snaží se BEPET, společně s ostatními výrobci, mít prodáno 100 % své vyrobené energie, aby zabránila své závislosti na typicky proměnných cenách v mechanismu vyrovnávajícím odchylky v soustavě (Balancing Mechanism). Díky prodeji v předstihu je společnost schopna zaručit, že budoucí generované výkony jsou prodány za ceny běžné v dané době a, v některých případech, také to, že ceny za budoucí produkci jsou fixní.

(84)

Společnost BEPET má velké množství cest, kterými může prodávat produkci společnosti BE a 32 % její celkové produkce prodává formou tzv. přímého prodeje (Direct Supply Business „DSB“). DSB vznikl organicky a představuje klíčový prvek obchodní strategie společnosti BE.

(85)

Pozice společnosti BE na maloobchodním trhu je vzhledem k jejímu generovanému výkonu relativně malá ve srovnání s ostatními významnými producenty ve Velké Británii. Růst BE na tomto trhu je motivován spíše cílem rozšířit distribuční možnosti pro dodávku elektrické energie než obsadit maloobchodní trh jako takový. BE dosahuje vzhledem k soutěžní podstatě tohoto trhu hrubého rozpětí svého přímého prodeje ve výši přibližně 2 % (12).

(86)

Důvodem finančních obtíží, kterým musela BE v září roku 2002 čelit, byly tři významné neproplacené dohody o nákupu elektrické energie a smlouvy na rozdíly, které společnost uzavřela jako součást své dřívější podnikové obchodní aktivity. Každá z nich byla zahrnuta do dohody o kompromisu uzavřené s významnými věřiteli jako součást restrukturalizačního balíčku.

(87)

První z nich je smlouva se společností TFE. Ve srovnání se současnými běžnými tržními cenami je cena uplatněná podle této smlouvy velmi vysoká. Dohoda byla uzavřena v roce 1997, v době, kdy ceny byly v průměru mnohem vyšší než v současné době. Dohoda je pro společnost BE v podstatě neproplacená a nárokovaná částka k výplatě pro společnost TFE je 85 milionů GBP.

(88)

Další dohoda se týká swapového kontraktu se společností Enron ze dne 1. dubna 1996, což je nástroj pro finanční vyrovnání, založený na rozdílu mezi špičkovými a mimošpičkovými cenami. BE uzavřela tuto smlouvu před nákupem elektrárny v Eggborough. Byla míněna jako ochrana proti rizikům vyplývajícím ze změn v narůstajícím obchodování s průmyslovými a komerčními zákazníky. Nárokovaná částka k výplatě pro společnost Enron, uznaná v restrukturalizačním balíčku, je 72 milionů GBP.

(89)

Třetí smlouva se týká dohody s TPL, kterou BE převzala s nákupem společnosti SWALEC. Tato smlouva byla původně podepsána dne 26. června 1991. Jedná se v podstatě o neproplacenou smlouvu. Nárokovaná částka k výplatě pro společnost TPL, uznaná v restrukturalizačním balíčku, je 159 milionů GBP.

(90)

Společnost BE se rozhodla, že jako součást restrukturalizačního balíčku pro restrukturalizaci zabezpečí více střednědobých fixních prodejních cen za své výstupy. Podle vlády UK sníží zavedení této strategie nestálost toku hotovosti a posílí dlouhodobou finanční životaschopnost společnosti.

(91)

Podle této nové strategie způsobí pevné ceny za prodej budoucí produkce to, že společnost prodá dopředu větší podíl své produkce v příštích 3–5 letech za pevnou cenu, takže společnost BEPET stanoví cenu vetší části budoucí produkce.

(92)

Hlavní záměry nové obchodní strategie jsou i) omezit cenová rizika zajištěním budoucích smluv za pevné ceny, ii) udržovat životaschopné obchodní kanály pro významné objemy vyráběné elektrické energie a iii) zajistit další hotovost pro udržení adekvátních finančních rezerv.

(93)

Od okamžiku, kdy byla začátkem prosince roku 2002 vyhlášena nová obchodní strategie, byla společnost BE úspěšná v prodeji nebo rozšíření prodeje o dalších 14,8 TWh v přímém prodeji pro období roků 2003 až 2006. Toho bylo dosaženo obnovením ročních smluv a některých rozšíření víceletých dohod. K datu 6. března 2003 vedla BE také jednání s řadou velkoobchodních partnerů na téma strukturovaných nákupů.

(94)

Dne 6. února 2003 byly podepsány významné smlouvy se společností British Gas Trading Limited o ročním prodeji přibližně 10 TWh až do 1. dubna 2007, z něhož je více než polovina za pevnou cenu.

(95)

Nové smlouvy se společností BNFL také poskytují určitý prvek ochrany pro BE před změnami ceny elektrické energie s ohledem na cenu, která bude zaplacena, v závislosti na ceně elektrické energie, za dodávku paliva pro generátory typu AGR a za likvidaci vyhořelého paliva z reaktorů typu AGR. Při současných tržních cenách poskytuje nová dohoda s BNFL částečnou ochranu přibližně 60 % výstupu generátorů typu AGR společnosti BE, což je roční produkce přibližně 58 TWh.

(96)

BE navrhuje soustředit se ve své střednědobé strategii na tyto úkoly:

(97)

Dne 23. prosince 2002 oznámila BE, že začala připravovat tento koncept dohody o prodej svého 82,4 % podílu ve společnosti Bruce Power: prodej 79,8 % konsorciu složenému ze společností Cameco, BPC Generation Infrastructure Trust a TransCanada PipeLines Limited (dále jen „konsorcium“) a 2,6 % společnosti Power Workers’ Union Trust No1 and The Society. Konsorcium se dále dohodlo, že nakoupí 50 % podíl společnosti BE v Huron Wind, což je projekt větrných turbín v Ontariu. Prodej společností Bruce Power a Huron Wind konsorciu se uskutečnil dne 14. února 2003. Při uzavření obchodu obdržela společnost BE 678 milionů CAD v hotovosti. Dále společnost BE očekává, že obdrží až 140 milionů CAD při novém spuštění dvou jednotek Bruce A a z účtů založených u třetí osoby.

(98)

První výtěžek ve výši 275 milionů GBP, snížený o určitou částku za náklady spojené s převodem, byl proplacen na účet odsouhlasený společností DTI a byl v její prospěch zaúčtován na základě smlouvy o podřízeném dluhu (Credit Facility Agreement – „CFA“).

(99)

Společnosti Exelon Generation Company, LLC („Exelon“) a British Energy Investment Ltd. činily v souvislosti s jejich zájmy ve společnosti AmerGen návrhy ohledně prodeje společnosti AmerGen. Dne 22. prosince 2003 schválili akcionáři společnosti BE prodej jejího 50 % podílu v AmerGen společnosti Exelon Generation Company LLC. BE obdržela přibližně 277 milionů USD v hotovosti.

(100)

Několik místních orgánů souhlasí s bezúročným odkladem platby obchodních poplatků, které si nárokují vůči společnosti BE.

(101)

Podle informací poskytnutých orgány UK se jedná o tyto organizace:

(102)

Celkově byly posunuty platby v úhrnné výši 4 303 205 GBP a to z termínu platby listopad 2002 na termín únor 2003. Částky podle opatření G zaplatila BE v plné výši v únoru roku 2003 a úrok za pozdní platbu ve výši 65 656,24 GBP byl zaplacen dne 7. října 2003. Výpočet úroku byl proveden podle referenčních sazeb Komise, které byly pro Spojené království 6,01 % do 31. prosince 2002 a 5,42 % po tomto datu.

(103)

Orgány UK předtím, než uvedly účinky plánu restrukturalizace na životaschopnost BE, popsaly ekonomiku výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách. Při odhadu ekonomiky aktivit BE při výrobě elektrické energie rozlišuje tento popis mezi nevyhnutelnými náklady v současné době pracujících elektráren společnosti BE a mezi náklady, kterým se lze vyhnout. Jaderné elektrárny jsou charakteristické velmi vysokými nevyhnutelnými náklady a poměrně nízkými náklady, kterým se lze vyhnout, zejména krátkodobými mezními náklady. Protože rozhodnutí vyrábět elektrickou energii je motivováno výší nákladů, kterým se lze vyhnout a na základě faktu, že jaderné elektrárny mají nejnižší krátkodobé mezní náklady, jsou podle orgánů UK jaderné elektrárny, pokud jsou v provozu, ekonomicky hospodárné.

(104)

Orgány UK potom argumentují tím, že pokud bude restrukturalizace společnosti BE úspěšná, nebude podnik strukturálně vytvářet ztrátu. Podle orgánů UK je plán schopen stanovit problematiku vzniku obtíží společnosti BE a je schopen vést k dlouhodobé životaschopnosti. Konkrétně, plán zlepší obchodní strategii BE při snaze o kompenzaci své nezajištěné pozice, zprostí BE od některých velmi vysokých fixních nákladů při přebírání historických jaderných závazků a umožní vytvořit dostatečně vysoké finanční rezervy pro zajištění jejích aktivit.

(105)

Cílem plánu restrukturalizace BE je restrukturalizovat náklady a závazky BE a zavést do praxe stabilní kapitálovou strukturu, aby BE mohla dlouhodobě pokračovat v činnosti jako finančně životaschopná entita. Aby BE mohla být považována za finančně životaschopnou, předpokládá vláda UK, že se během určité doby společnost musí stát ziskovou, s pozitivním finančním tokem a musí být schopná nepřetržitě financovat svoje aktivity.

(106)

Za účelem dosažení cíle finanční životaschopnosti byly rozvinuty následující komponenty plánu restrukturalizace:

(107)

Podle orgánů UK byl plán restrukturalizace vytvořen tak, aby byly vzaty v úvahu klíčové požadavky finanční životaschopnosti, konkrétně schopnost společnosti financovat svoje aktivity. Protože společnost očekává, že bude čelit potížím při získání finančních prostředků od banky nebo z trhu s obligacemi, zejména při uvážení relativně malého počtu věřitelů připravených poskytnout finanční prostředky společnostem vyrábějícím jadernou energii, je plán restrukturalizace považován za alternativu ke hledání externích finančních prostředků. Plán předpokládá vytvoření a vybudování finančních hotovosti. Tyto finanční rezervy mohou být využity k tomu, aby společnosti umožnily uzavřít smlouvy o prodeji elektrické energie vyžadující záruční krytí a udržely schodky hotovosti bez nutnosti spoléhat se na externí financování. Plán restrukturalizace proto předpokládá vytvoření dvou rezerv: hotovostní rezerva na záruky a rezerva na výpadky a likviditu. Ačkoli jsou identifikované dva samostatné typy rezerv, předpokládá se, že tyto rezervy budou zaměnitelné a bude možno čerpat finance z rezervy na výpadky a likviditu pro splnění dodatečných požadavků na záruky a naopak. To má společnosti BE poskytnout dodatečnou odolnost.

(108)

BE podnikla různé akce pro zlepšení svého stavu hotovosti formou:

(109)

Kromě toho BE prošla procesem obchodního plánování, jehož výsledkem byly aktualizované finanční odhady, a provedla podrobnou revizi záležitostí ohledně činnosti svých elektráren.

(110)

Během období, které skončilo dne 31. března 2004, byly ze dvou finančních zdrojů vytvořeny finanční rezervy: Dohody o stabilizaci (opatření C) a prodej aktiv (Opatření F), po splátce nevyrovnaných závazků z podpory na záchranu v rámci smlouvy o podřízeném dluhu.

(111)

Orgány UK zpracovaly tři finanční scénáře, aby byly zohledněny proměnné, na nichž je finanční pozice společnosti BE obzvláště citlivá: generovaný výkon a ceny elektrické energie. Finanční předpoklady byly přezkoumány společností Deloitte & Touche, působící jako konzultant vlády UK v oblasti ekonomického a energetického trhu. Předpoklady o výstupním výkonu a kapacitě zahrnuté do případů obchodního plánování byly přezkoumány společností WS Atkins, působící jako technický poradce společnosti BE a Citigroup, a společností Stone & Webster Management Consultants, Inc., působící jako technický poradce vlády UK.

(112)

Přezkoumání bralo v úvahu tři hlavní změny, které nastaly od původního oznámení v březnu roku 2003, konkrétně úroveň cen elektrické energie, program na zlepšení činnosti (Performance Improvement Programme – PIP), zaměřený na zlepšení spolehlivosti jaderných elektráren, a obchodní záruky.

(113)

Ceny elektrické energie se v současných měsících výrazně vyvíjely. Podle orgánů UK jsou ceny elektrické energie v současné době vyšší než 28 GBP/MWh, v porovnání s 16,4 GBP/MWh v březnu roku 2003. Hlavními faktory prognózy změn ceny elektrické energie jsou pohyby cen základních paliv (uhlí, plyn, nafta), stanovení ceny uhlíku, zavedené schématem European Emissions Trading, a objem rozpětí rezerv.

(114)

Jaderný park společnosti BE byl historicky méně výkonný než jeho mezinárodní protějšky. Nejstarší elektrárny trpěly nedostatečnými investicemi a všechny elektrárny mají významný potenciál pro zlepšení a vysoké krátkodobé riziko výpadku. BE proto zpracovala plán obnovy elektráren. Přínosy PIP se musí odvíjet od kulturní a organizační změny a od zvýšených investic v oblasti kapitálu a zaměstnanců. Plán musí vyústit, během času, do snížení nespolehlivosti elektráren a do zvýšení produkce elektrické energie.

(115)

BE také vzala v úvahu současné významné zvýšení požadavků na záruky vyplývající ze zvýšení tržních cen.

(116)

Aby se určil dopad alternativních odhadů generovaného výkonu a cen elektrické energie na finanční pozici BE, uvážila BE jednu výhodnou a jednu nevýhodnou citlivost, které berou v úvahu vývoj cen elektrické energie, přínosy PIP a očekávané souběžné předpoklady:

(117)

Vláda UK vzala jako základ pro ověření životaschopnosti BE údaje o rezervách společnosti. Na jejich základě došla pro období roků 2005–2010 k následujícímu hodnocení:

Tabulka 5

Údaje o rezervách

(118)

Orgány UK v souvislosti s případem nového seznamu také poskytly očekávanou výsledovku zisků a ztrát pro období roků 2005/2009.

Tabulka 6

Výkaz zisků a ztrát v případě nového seznamu

(119)

Tyto odhady ukazují, že zisk před zdaněním, menšinovou účastí, závazky vlády UK a mimořádnými událostmi se zvýší ze 17 milionů GBP v roce 2005 až na rozsah od 171 milionů GBP do 355 milionů GBP v následujících létech. Mimořádné události v roce 2005 se týkají zahrnutí závazků vlády UK financovat závazky vyplývající z jaderných aktivit podle opatření A do účetnictví.

(120)

Zisk před zdaněním je výrazně snížen příspěvkem do NLF od roku 2005. Avšak 65 % těchto příspěvků jsou toky hotovosti dostupné po zaplacení úroků z dluhu a nejsou splatné, pokud je tok hotovosti negativní nebo pokud jsou vyžadovány převody za účelem udržení cílové finanční rezervy.

(121)

Analýza finančních předpokladů společnosti BE demonstruje, že v případě nového seznamu se očekává restrukturalizované obchodování, které má vytvořit zisk a peněžní tok pro uspokojení požadavků různých akcionářů, a že jsou očekávány významné příspěvky vedoucí ke zrušení smluvně nepodchycených závazků a závazků na vyřazení z provozu ještě před jakýmkoliv odvodem akcionářům.

(122)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že plán restrukturalizace poskytnul selektivní konkurenční výhodu společnosti BE v sektoru, ve kterém dochází uvnitř Společenství k obchodu. Opatření A a G se přímo týkají rozpočtů ústředních nebo místních orgánů Spojeného království, a tedy státních zdrojů. Jsou tedy státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Je také možné, že i opatření B, a, přinejmenším částečně, opatření C se týkají státních zdrojů z důvodu, že veřejně vlastněná společnost BNFL se nebude chovat jako soukromý investor působící v tržním ekonomickém hospodářství. Proto se zdá, že tato opatření také představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(123)

Komise analyzovala podporu ve smyslu obecných pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (15) (dále jen „pokyny“).

(124)

Tato analýza zvýšila následující pochybnosti o kompatibilitě podpory se společným trhem:

(125)

Komise měla pochybnosti o tom, zda plán může vyústit v obnovení životaschopnosti BE v rozumném časovém období. Některá opatření mají skutečně velmi dlouhé časové rozpětí (nejméně do roku 2086). Dále se zdá, že zlepšení pozice BE může nastat spíše jen díky externí podpoře, schválené vládou a hlavními věřiteli, než po vnitřní fyzické restrukturalizaci. Kromě toho, pokud by to byla státní podpora, opětovné jednání o cenách za dodávku paliva a za likvidaci vyhořelého paliva se společností BNFL může být považováno za dlouhodobou operační podporu jaderných elektráren, což by bylo nekompatibilní s požadavkem, že BE musí po restrukturalizaci čelit tržním podmínkám vlastními silami, na základě zásady „znečišťovatel platí“.

(126)

Komise měla pochybnosti o tom, zda podpora může být autorizována bez jakýchkoliv kompenzačních opatření, navržených za účelem kompenzace účinků podpory na konkurenci. V tomto ohledu Komise uznala, že na relevantním trhu neexistuje žádná nebo jen velice malá nadbytečná kapacita. Komise se však domnívala, že, s ohledem na velice konkurenční povahu tohoto trhu a na vysoký objem podpory by bylo třeba přijmout nějaký druh kompenzačních opatření, aby podpora byla kompatibilní, i když takové kompenzační opatření neobsahuje nevratné uzavření elektráren.

(127)

Komise měla pochybnosti o tom, zda podpora byla omezena na nutné minimum. V tomto ohledu Komise vzala na vědomí, že plán stanovil mechanismus, kterým by se BE mohla podílet na nákladech na restrukturalizaci formou procentního podílu ze svých volných peněžních toků. Avšak zejména vzhledem k velké nejistotě o objemu poskytované podpory nebyla Komise schopna posoudit, zda tato podpora byla omezena na minimum.

(128)

S ohledem na předcházející úvahy učinila Komise závěr, že existují pochybnosti o tom, zda plán restrukturalizace splňuje kritéria uvedená v zásadách a zda poskytnutá podpora a podpora, která má být ještě poskytnuta vládou UK společnosti BE, může být považována za kompatibilní se společným trhem. Komise se proto rozhodla zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(129)

Ve stejném rozhodnutí Komise také dodala, že rozhodnutí zahájit řízení bylo přijato, aniž by byla dotčena Smlouva o Euratomu. Některá opatření, zejména opatření A a B, musí být posuzována z hlediska cílů Smlouvy o Euratomu. Proto Komise požádala Spojené království, aby poskytlo všechny informace, které by mohly pomoci posoudit opatření, především opatření A a B, ve smyslu cílů Smlouvy o Euratomu.

(130)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení a ve stanoveném termínu uvedeném v tomto rozhodnutí obdržela Komise připomínky od 20 třetích stran, včetně samotné BE. Tyto připomínky mohou být shrnuty takto:

(131)

BE zdůrazňuje, že případ je neobvyklý díky způsobu, jak se chová trh s elektrickou energií a díky ekonomické struktuře jaderných elektráren.

(132)

BE zdůrazňuje skutečnost, že náklady z minulosti představující závazky vyplývající z jaderných aktivit společnosti BE už nemohou být společností BE dále plněny při tak významném poklesu cen elektrické energie, jaký nastal ve Spojeném království. V rámci plánu restrukturalizace se také požaduje, aby BE významně přispívala k nákladům z minulosti. S ohledem na náklady na vyřazení z provozu a na jiné závazky vyplývající z jaderných aktivit nepokryté novými smlouvami s BNFL bude příspěvek prováděn přes NDF/NLF. Další opatření týkající se BE a jejích investorů obsahuje prodej aktiv společnosti BE v severní Americe, ztrátu akcionářů z celé jejich investice, vyrovnání se s dřívějšími investory a také vydání nových dluhopisů.

(133)

BE zdůrazňuje, že jednorázová platba pro příjemce by nebyla realizovatelná, především z toho důvodu, že některé z těchto nákladů vzniknou ve velmi vzdálené budoucnosti. Odmítnutí plánu restrukturalizace BE kvůli tomu, že by byla jednou provždy zbavena určitých definovaných, i když v současnosti nekvantifikovatelných závazků, by vytvořilo precedens proti schválení podpory na restrukturalizaci, která byla vynucena existencí nákladů z minulosti.

(134)

BE je toho názoru, že není možno vyvozovat závěry z porovnání dohod se soukromými věřiteli. Zejména v případě BNFL by byla ohrožena důležitá část její hlavní činnosti a snad i její životaschopnost, pokud by elektrárny společnosti BE nebyly životaschopné.

(135)

BE zdůrazňuje, že BNFL zastává extrémně neoblomné stanovisko, které mohlo být případně změněno pouze obavami, že BE by jinak byla nesolventní. O podmínkách, které byly dohodnuty, se BE domnívá, že byly z obchodního hlediska minimální, pokud mají zajistit odolnost po restrukturalizaci. Podle BE Komise možná neporozuměla komerční podstatě nových smluv s BNFL v důsledku nepochopení faktů a zejména jejich chronologie. BE připojila ke svému vyjádření přílohu, která zdůvodňuje, proč se společnost domnívá, že ceny podle nových smluv pro ni nejsou nijak zvlášť příznivé.

(136)

BE připomíná, že problém, který má plán restrukturalizace řešit, spočívá především v tom, že po výrazném snížení velkoobchodních cen elektrické energie už BE nemůže déle udržet „„náklady z minulosti“. Podle BE plán restrukturalizace tento problém dostatečně řeší.

(137)

Ohledně dopadu balíčku podpory na konkurenci argumentuje BE tím, že z důvodu mnohem nižších krátkodobých mezních nákladů (SRMC) jaderných elektráren společnosti BE než ostatních dodavatelů elektrické energie pro pokrytí základního výkonu jaderné elektrárny BE většinou musí být v provozu. Avšak přesná úroveň SRMC společnosti BE není relevantní pro stanovení ceny elektrické energie, která odráží vyšší SRMC marginálních dodavatelů.

(138)

BE vysvětluje, že jaderné elektrárny jsou technicky a ekonomicky nepružné a že provoz těchto elektráren pro účely jiné než výrobu elektrické energie pro pokrytí základního výkonu není ekonomický. Co se týče dané obchodní strategie, vysvětluje BE, že ekonomika výroby jaderné elektrické energie má tendenci vést BE směrem k prodeji svého výstupu na dlouhodobější trhy.

(139)

Z pohledu BE neexistuje v oblasti výroby elektrické energie ve Velké Británii nadbytečná kapacita. Co se týče příslušných kompenzačních opatření, argumentuje BE tím, že požadavek na předčasné uzavření některé její jaderné elektrárny by byl ekonomicky neefektivní, protože účelem balíčku podpory je zachovat jadernou kapacitu BE, která má, pokud jde o výrobu elektrické energie s minimálními náklady, kterým se lze vyhnout, nákladově nejefektivnější produkci na britském trhu. Kromě toho by to zasáhlo do snahy vlády UK o uplatnění její kompetentnosti v oblasti zdrojů pro dodávku energie ve Spojeném království a došlo by ke zvýšení emise ekologicky škodlivých plynů do atmosféry.

(140)

BNFL je společnost ve vlastnictví státu, podnikající v jaderném sektoru. Společnosti BE dodává a regeneruje nebo skladuje její jaderné palivo pro reaktory typu AGR. Kromě svých aktivit v oblasti palivového cyklu společnost BNFL také provozuje některé jaderné elektrárny Magnox a je aktivní i jako projektant jaderných elektráren.

(141)

Připomínky BNFL se zaměřují na otázky existence podpory pro společnost BE v opatřeních B a C. BNFL uvádí, že všechny intervence společnosti BNFL do plánu restrukturalizace BE byly provedeny na principu tržně jednajícího soukromého investora, a proto neobsahují prvky podpory.

(142)

BNFL vysvětluje, že společnost na doporučení svých finančních poradců (NM Rothschild & Sons Limited – „Rothschild“) již v dubnu roku 2002 usoudila, že „řádný balíček pro záchranu“ pro ni bude výhodnější než to, aby se společnost BE stala nesolventní, což by přivedlo společnost BNFL jako největšího věřitele společnosti BE do velice zranitelné pozice z důvodu nedostatku zabezpečení a slabé právní pozice. BNFL dodává, že její předsednictvo však souhlasilo s restrukturalizací stávajících smluv s BE za podmínky, že BE nebude udržována solventní za každou cenu a že jakýkoliv balíček navržený společnosti BE bude znamenat vzhledem k jejímu vlastnímu rozvahovému deficitu komerční výhody pro BNFL.

(143)

BNFL uvádí podrobnosti o každém z postupných návrhů a protinávrhů, a názor poradců Rothschild na tyto návrhy. BNFL také velice podrobně vysvětluje chronologii a obsah rozhovorů, které proběhly mezi BE a BNFL, což ukazuje, že BNFL sama vyjádřila svoji vůli pomoci BE ještě před tím, než se BE obrátila na vládu UK, avšak pochopila, že to nebude možné bez globálního plánu restrukturalizace. Rozhovory byly zahájeny již v březnu roku 2000, když BE poprvé požádala – bez úspěchu – o aplikaci článku o nesnázích, obsaženého ve smlouvách. Nové rozhovory byly zahájeny během roku 2002.

(144)

BNFL také zdůrazňuje, že se to neprojevilo v rozhovorech mezi BE a vládou UK. Na základě analýzy svých nezávislých právních a finančních poradců BNFL usoudila, že další pokračování se solventní restrukturalizací je její nejlepší komerční zájem a dne 28. listopadu 2002 uzavřela s BE dohodu o konečných podmínkách. Teprve až po uzavření této dohody o konečných podmínkách s BE se BNFL dověděla o přesných podrobnostech účasti UK.

(145)

Z porovnání dohody o podmínkách ze dne 3. září a dohody o konečných podmínkách, které provedla BNFL, vyplývá, že existuje významná podoba mezi těmito dvěma dohodami a že konečný výstup byl významně bližší výchozí pozici BNFL než pozici BE.

(146)

BNFL uvádí podrobnosti o svém odhadu komerčního přínosu restrukturalizace solventnosti pro sebe v porovnání k nesolventnosti BE, který je založen na analýze provedené finančními a právními poradci. V případě nesolventnosti BE byla identifikována významná rizika pro BNFL, zejména z důvodu, že BE měla velká nezdokumentovaná vnitropodniková salda půjček mezi různými společnostmi skupiny BE a že smluvní dohody BNFL se společností BE byly v mnoha směrech unikátní a z předcházejících platebních neschopností nebylo možno vyvodit žádný precedens. Kromě toho by vláda UK jako jediný věřitel, který měl prospěch z bezpečnosti jaderných elektráren BE, měla hlavní roli při vzniku nesolventnosti. Avšak BNFL netušila, jaké kroky by vláda UK během případných jednání o nesolventnosti zvolila.

(147)

I když by se dalo čekat, že BNFL jako klíčový dodavatel společnosti BE mohla být v případě nesolventnosti BE v silné vyjednávací pozici, byly její možnosti vyjádřit přesvědčivé vyhrůžky o zastavení dodávky zboží a služeb pro BE oslabeny mnoha faktory. BNFL zejména uvádí, že jakožto největší samostatný věřitel BE by utrpěla největší finanční ztráty, pokud by při uskutečnění takové hrozby byly jaderné elektrárny společnosti BE uzavřeny. Dále je nejisté, zda je možno zákonně ukončit smlouvy a vrátit společnosti BE vyhořelé palivo a odpady, které již byly přijaty, protože by to nepovolovala legislativa UK o jaderné bezpečnosti. Konečně, BNFL jako jaderná servisní organizace, nesoucí svou zodpovědnost, musí pokračovat v poskytování služeb společnosti BE v takovém rozsahu, aby to, že je poskytovat přestane, nezpůsobilo nebezpečí nebo aby nebyla považována za nebezpečnou pro třetí strany.

(148)

Analýza BNFL o nesolventnosti BE se zaměřila na tři možné výsledky, konkrétně na uzavření jaderných elektráren společnosti BE, které by vedlo k minimálnímu odškodnění, převzetí jaderných elektráren společnosti BE do vlastnictví BNFL a tím převzetí všech jaderných závazků společnosti BE, což je velice rizikové a nezajímavé, a převzetí do vlastnictví vládou UK a požádání stávajících věřitelů o akceptování významného snížení hodnoty.

(149)

Z tohoto důvodu se zdá, že navrhovaná restrukturalizace solventnosti je komerčně více zajímavá, protože snižuje závislost BNFL na BE a nabízí vyšší a jistější tok příjmů pro BNFL než její nesolventnost. Na BNFL je tedy třeba nahlížet, jako by konala stejně jako kterýkoliv jiný soukromý věřitel.

(150)

BNFL na závěr porovnala výnos jiných hlavních věřitelů se svým vlastním výnosem, aby bylo zaručeno, že dané podmínky jsou pro BNFL rozumným obchodem. Aby ochránila svou pozici v budoucnu, prosadila BNFL, aby byl do dohody o konečných podmínkách zahrnut také článek umožňující stažení navrhované koncese v případě, že by jinému věřiteli byly nabídnuty výhodnější podmínky než BNFL. Jakmile byly stanoveny podrobné podmínky, které si dohodla BE s jinými hlavními věřiteli, aktualizovala společnost Rothschild svou analýzu a ta potvrdila, že ujednání společnosti BNFL se nezdají být horší než ujednání jiných hlavních věřitelů. Dále žádné z upravených smluvních ujednání nevstoupí v platnost, pokud nedojde k restrukturalizaci a jejímu ukončení.

(151)

BNFL v souvislosti s opatřením C uvádí, že si, s pomocí společnosti Rothschild, ověřila, že nepovolila větší úlevy při stabilizaci dluhů než jiní významní věřitelé. Když BNFL zjistila, že jiní věřitelé získali v rámci stabilizačních dohod výhodnější podmínky než BNFL (i když pozice BNFL nebyla přímo srovnatelná s jinými hlavními věřiteli společnosti BE), zvažovala, zda má vyvolat nová jednání a požadovat úroky. Došla k závěru, že je nepravděpodobné, že by BE mohla během období stabilizace platit úroky společnosti BNFL a vytvořit dostatečný přebytek hotovosti, který by umožnil pokračování restrukturalizace solventnosti. A i přes svou pozici v rámci stabilizačních dohod dosáhne BNFL lepší celkové návratnosti, pokud bude restrukturalizace solventnosti pokračovat.

(152)

BNFL uvádí, že její rozhodnutí uzavřít dohody s BE bylo nezávislé rozhodnutí společnosti BNFL a nebylo přijato v žádné souvislosti s vládou UK. Skutečnost, že BNFL je státní společnost, není postačující k tomu, aby bylo možno uvažovat tak, že rozhodnutí BNFL lze přisuzovat vládě UK. Ačkoliv vláda UK je jediným akcionářem společnosti BNFL, je BNFL nezávislá na vládě UK s ohledem na každodenní obchodní činnost a požaduje se, aby působila na obchodním základě. BNFL předkládá dokument, ve kterém svůj právní status vysvětluje. BNFL dodává, že během jednání s BE informovala svého akcionáře (DTI) o svých rozhovorech s BE. Popisuje to jako typickou komerční situaci v případě, že společnost má akcionáře s výlučnou kontrolou. DTI oznámila společnosti BNFL, že by schválila pouze revidované (na základě společných dohod BNFL s DTI) úmluvy se společností BE, které by byly pro BNFL postaveny na komerčním základu.

(153)

Společnost Greenpeace Limited je odnož společnosti Greenpeace International, působící v UK. Dvě hlavní oblasti, ve kterých provádí svou kampaň, jsou ukončení využívání jaderné energie a podpora využívání čistých a obnovitelných zdrojů energie ve Spojeném království.

(154)

Greenpeace uvádí, že omezením příspěvku BE na financování jaderných závazků představuje opatření A neomluvitelnou provozní podporu společnosti BE a/nebo akcionářů BE jako prostředek pro zvýšení atraktivity BE na trhu pro investory.

(155)

Podle vyjádření Greenpeace představují opatření B a C neomluvitelnou provozní podporu, protože udělují průběžnou podporu společnosti BNFL, jež působí nebo může být považována jako by působila jako stát nebo na příkaz státu za okolností, kdy:

(156)

Greenpeace podporuje všechny pochybnosti Komise a usuzuje, že podpora není kompatibilní se Smlouvou o ES. Zdůrazňuje zejména to, že podpora na restrukturalizaci by neměla dopady pouze na stávající operátory, ale odstrašila by také nové konkurenty od vstupu na trh, protože jiným účastníkům a novým soutěžícím by bylo zabráněno v rozvoji jejich vlastní výkonnosti. Podporovaní jaderní operátoři by dále byli v rozporu s deklarací vlády o různorodosti zdrojů energie, včetně obnovitelných zdrojů.

(157)

Pokud se jedná o nadbytečnou kapacitu, je Greenpeace toho názoru, že „plánovací rozsah“, použitý národní sítí pro plánování potřeby výroby elektrické energie v budoucnosti za účelem udržení bezpečné kapacity, nedává vhodné údaje pro odhad toho, zda na trhu existuje nadbytečná kapacita. Podle Greenpeace je pravděpodobné, že na relevantním trhu již existuje významná strukturální nadbytečná kapacita a že se bude zvyšovat.

(158)

Greenpeace pochybuje o tom, že uzavření některých elektráren společnosti BE by bylo pro daňové poplatníky dražší, protože schopnost BE přispívat k úhradám splátek za své současné závazky je nejistá. Greenpeace dodává, že v krátkodobé perspektivě není důvod věřit tomu, že Spojené království by nebylo schopno dosáhnout cílů vyplývajících z protokolu z Kjóta.

(159)

Greenpeace uvádí, že podle jejích zpráv je praktické i bezpečné okamžitě nebo postupně uzavřít jaderné elektrárny. Greenpeace usuzuje, že částečné nebo postupné uzavření elektráren společnosti BE nebo může mít ten důsledek, že bude požadován menší objem podpory.

(160)

Greenpeace je toho názoru, že Smlouva o Euratomu předem nevylučuje analýzu státní podpory podle Smlouvy o ES. Při absenci oborových pravidel ve Smlouvě o Euratomu, použitelných pro podporu poskytnutou jadernému průmyslu, se tedy použijí ustanovení o státní podpoře zakotvená ve Smlouvě o EU. Greenpeace cituje spojené věci 188 a 190/80, Francie a další v. Komise (16). Greenpeace dále tvrdí, že opatření podpory se vztahují k věcem, které mohou být regulovány Smlouvou o Euratomu pouze v rozsahu, kdy se týkají aspektů bezpečnosti jaderných instalací v oblasti vyřazení z provozu. Greenpeace uvádí, že příslušná opatření nejsou nutná pro dosažení stanovených cílů a že pokračující provozní podpora jakéhokoliv druhu nemůže být považována za nutnou pro zachování bezpečnosti za okolností, kdy existuje bezpečná, schůdná možnost postupného úplného nebo částečného uzavření elektrárny společnosti BE. Podle Greenpeace by měla Komise brát ohled na pokyny Společenství pro poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí (17)

(161)

Společnost Powergen je jedním z největších hráčů v sektoru elektrické energie v Anglii a Walesu. Má 11 % podíl na kapacitě výroby elektrické energie (BE má 14 %) a zajišťuje významnou dodávku velkým průmyslovým a komerčním zákazníkům a také malým a středním podnikům a obyvatelstvu. Je ve vlastnictví společnosti E-ON.

(162)

Společnost Powergen je proti balíčku pro podporu. Uvádí, že podpora umožní společnosti BE pokračovat v provozování jejích jaderných elektráren, které by se jinak uzavřely. Z tohoto pohledu Powergen zpochybňuje názor orgánů UK, že elektrárny by byly v každém případě v provozu. Powergen se obává, že podpora by společnosti BE umožnila nabízet uměle nízké ceny za účelem zvýšit podíl na trhu dodávek velkým zákazníkům a vstoupit do obchodování s dodávkami pro domácnosti. BE by také mohla být schopna financovat investice pro výrobu nejaderné elektrické energie.

(163)

Ohledně kompenzačních opatření si Powergen přeje, aby s ním byla konzultována všechna kompenzační opatření, která by se mohla uskutečnit, a navrhuje tři možná opatření:

(164)

Zaprvé přistoupit na uzavření jaderného reaktoru v Dungeness B do dubna roku 2004. Podle společnosti Powergen by, pokud by toto uzavření bylo oznámeno v dostatečném předstihu, byl poskytnut trhu čas pro vytvoření odpovídající kapacity pro udržení dostatečného rozpětí.

(165)

Zadruhé omezit pomoc, zákazem interních subvencí mezi majetkem BE, který vytváří ztráty (elektrárny s reaktory typu AGR) a jinou obchodní činností BE, vytvořit obchodní činnosti BE pro výrobu a dodávku elektrické energie jako samostatné jednotky se samostatným účetnictvím, a zavést zvláštní dozor na využívání hotovosti společností BE, aby se zajistilo, že se nepřesměrují hotovostní platby státu na financování jaderných závazků na jiné účely. Tato opatření mají zůstat v platnosti tak dlouho, dokud bude v platnosti plán restrukturalizace.

(166)

Zatřetí zabránit narušení hospodářské soutěže na maloobchodním trhu s elektrickou energií zákazem společnosti BE prodávat pod cenou (cena za nákup energie na velkoobchodním trhu plus další náklady související s nákupem), omezit podíl dodávek společnosti BE průmyslovým a komerčním zákazníkům (uvádí se podíl 20 %) a zakázat vstup společnosti BE na nové maloobchodní trhy. Tato opatření by měly zůstat v platnosti tak dlouho, dokud bude platit plán restrukturalizace a jejich účinek má být posouzen Komisí po 5 létech od jejich zavedení.

(167)

Powergen ohledně obnovení životaschopnosti uvádí, že scénáře uvažované orgány UK pro prokázání budoucí životaschopnosti BE jsou příliš optimistické, zejména s ohledem na dostupnost elektráren společnosti BE v porovnání s minulými měřítky.

(168)

Na závěr se Powergen domnívá, že „je zavedeno, že pravidla státní pomoci obsažená ve Smlouvě o ES se vztahují na jaderný průmysl, navzdory existenci Smlouvy o Euroatomu“. Společnost odkazuje na stejný případ z roku 1990 jako společnost Greenpeace.

(169)

Společnost InterGen je globální firma zabývající se výrobou elektrické energie a má svoje aktivity na všech kontinentech. Její podíl na kapacitě výroby elektrické energie v Anglii a Walesu je 2 %, se dvěma elektrárnami v provozu a jednou ve výstavbě (BE má 14 %). Většinu své elektrické energie prodává na velkoobchodní trh a část z toho prodává formou dlouhodobých smluv. Společnost je také aktivní na trhu s prodejem plynu. Jejím společným vlastníkem jsou firmy Shell a Bechtel.

(170)

Společnost InterGen uvádí, že ve Spojeném království existuje jistota dodávky, a že jaderná bezpečnost může být řízena správcem společnosti. Společnost upozorňuje Komisi na skutečnost, že podpora pro společnost BE poškozovala a poškozuje InterGen, a na skutečnost, že ostatní konkurenti InterGen, jako Teeside Power Limited, kteří jsou mezi věřiteli společnosti BE, jsou ve srovnání s InterGen plánem restrukturalizace zvýhodněni. InterGen uvádí, že pokud by Komise podporu schválila, společnost a její přidružené společnosti by měly obdržet kompenzaci za utrpěné škody.

(171)

Tato třetí strana uvádí, že dřívější tiskové zprávy před restrukturalizací BE navrhují cenu za regeneraci ve výši přibližně 1 000 GBP/kg těžkého kovu (HM). Po restrukturalizaci BE byla mezi BNFL a BE dohodnuta cena přibližně 150 GBP/kg HM, což je o 85 % méně, než bylo v původní dohodě. Třetí strana dodává, že původní smlouvy o regeneraci mezi BNFL a BE stanovovaly ceny jako cenu za náklady plus přidanou hodnotu, což znamená, že odběratelé základního výkonu mohou v rámci smlouvy získat regeneraci pouze pokud akceptují (poměrně) předpoklad plných nákladů na regeneraci plus zisk. Oproti těmto úvahám stojí to, že pokud náklady na regeneraci dohodnuté s odběrateli základního výkonu pokrývají náklady pouze do ceny ve výši 1 000 GBP/kg HM, znamená to, že nové ceny, nyní dohodnuté s BE, se v žádném případě nemohou blížit cenám na pokrytí nákladů. Dokonce i v případě nových smluv se ceny rovnají částce 1 000 GBP/kg HM (ceny platné v roce 2003).

(172)

Třetí strana usuzuje, že tyto ceny ukazují na fakt, že BNFL se při svých jednáních s BE nechovala jako soukromý investor v tržní ekonomice, pokud by však BNFL nechtěla uplatnit tyto výhodné podmínky i na jiné zákazníky.

(173)

Společnost Drax je největší výrobce elektrické energie v uhelných elektrárnách v západní Evropě. Dříve byla součástí korporace AES Corporation, což je energetická skupina založená USA s podílem na výrobě, distribuci a dodávce elektrické energie po celém světě. Dne 5. srpna AES Corporation postoupila správu společnosti Drax jejím věřitelům. Dne 30. srpna 2003 oznámila společnost Drax, že uzavřela exkluzivní smlouvu se společností International Power plc o spoluúčasti na restrukturalizaci společnosti Drax.

(174)

Podle společnosti DRAX jsou opatření státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. DRAX souhlasí s tím, že opatření D, E a F státní podporou nejsou. DRAX je toho názoru, že lze těžko odhadnout objem podpory. Ohledně opatření A se DRAX domnívá, že celkový objem může být výrazně vyšší než se v současné době předpokládá, zejména z důvodu, že nejsou ve Spojeném království zmapovány závazky na vyřazení z provozu a že je nepravděpodobné, že BE bude přispívat na náklady spojené s jadernými závazky. Vláda UK vždy zůstane zodpovědná za konečné závazky a za závazky na vyřazení z provozu. Vláda UK nikdy nenechá společnost BE padnout. DRAX je toho názoru, že samotný odklad platby daní musí být chápán jako podpora.

(175)

Ohledně nových jednání o smlouvách BNFL se DRAX domnívá, že žádný soukromý investor by se nikdy nedohodnul na takovýchto nekomerčních podmínkách, připouštějících významné ztráty v současnosti i v budoucnosti, nehledě na článek o nesnázích a na skutečnost, že BE je největší zákazník BNFL. Je jasné, že nová jednání výrazně znevýhodňují pozici BNFL. To povede ke snížení fixních ročních plateb podle smluv o dodávce paliva o 5 milionů GBP až 20 milionů GBP za rok. Tento názor potvrzuje zpráva o účetnictví BNFL za rok 2004. Kromě toho se zdá, že i kdyby BE byla pod nucenou správou, její elektrárny by nadále zůstaly v provozu a měly by stejnou potřebu dodávky paliva a služeb na provoz, zpracování a likvidaci paliva po jeho použití. Otázkou je, zda by administrátor byl schopen získat tyto podmínky od BNFL. Kromě toho by BNFL mohla provádět jiné obchodní činnosti, pokud by její obchod s BE byl omezen. BNFL není organizována na tržním principu. Proto je opatření B státní podporou.

(176)

Společnost DRAX je toho názoru, že stabilizační dohoda s BNFL zahrnutá do opatření C také tvoří státní podporu, protože BNFL nedostane během stabilizačního období na rozdíl od jiných zúčastněných věřitelů úrok.

(177)

Společnost Drax dále komentovala kompatibilitu balíčku pro podporu. DRAX nezpochybňuje skutečnost, že BE je podnik v obtížích. Je však toho názoru, že nezajištěná pozice BE byla způsobena pouze nezvyklým rozhodnutím části jejího managementu o prodeji maloobchodního prodeje. Kromě toho mohla BE zredukovat svoje náklady uzavřením některých nebo všech svých elektráren, protože je mnohem dražší provozovat některé jaderné elektrárny, než tyto elektrárny přechodně uzavřít.

(178)

Ohledně obnovení životaschopnosti je společnost DRAX toho názoru, že navrhovaný plán ve skutečnosti není plán restrukturalizace. Kromě toho BE je a vždy bude oproti svým konkurentům v odlišné pozici. Bude pokračovat ve výrobě elektrické energie a v jejím prodeji na trhu za jakoukoliv cenu a bude trvale uplatňovat tlak na snížení ceny na úkor všech ostatních konkurentů.

(179)

DRAX má námitky proti použití krátkodobých mezních nákladů vládou UK jako vhodného opatření pro životaschopnost BE. Restrukturalizace zbavuje BE závazků za hlavní náklady výrobce jaderné elektrické energie. Rozhodnutí společnosti o tom, zda vstoupí nebo nevstoupí na dílčí trh nebo zda vůbec bude pokračovat v soutěži na tomto trhu, bude založeno na tom, zda může, během rozumného období, pokrýt svoje průměrné náklady plus vytvořit rozumný zisk svých investic. To není případ BE, která byla zbavena veškerého komerčního rizika.

(180)

Ohledně doby trvání podpory je DRAX toho názoru, že financování nejednoznačných závazků tak daleko do budoucnosti není kompatibilní s pokyny. Společnost také argumentuje tím, že pokračující provozní podpora nemůže být považována za podporu omezenou na nezbytné minimum. Dále DRAX ohledně vlastního příspěvku BE uvádí, že existuje nejistota o příjmech z prodeje majetku a že příspěvek BE pro NLF se odvozuje z podporovaného finančního toku, který však nemůže být brán v úvahu.

(181)

Ohledně otázky nadbytečné kapacity a kompenzace věřitelů DRAX poznamenává, že rozpětí kapacity ve výši 20 % citované v rozhodnutí o zahájení řízení se týká pouze potřeby v období zimních špiček. Podle NGC činí přebytek kapacity nad průměrnou zimní špičkovou spotřebou 20,3 %. Podle společnosti DRAX by racionálním přístupem ke každému provozovateli společnosti BE bylo uzavření poměrné části jeho kapacity během letních měsíců. To by přineslo čisté úspory.

(182)

Společnost DRAX se domnívá, že existuje řada kompenzačních opatření a/nebo doplňků k plánu restrukturalizace, které by nějakým způsobem zajistily, že restrukturalizace bude v souladu s pokyny a že nabídly by kompenzace pro konkurenty, kterým nebyla poskytnuta žádná podpora. DRAX navrhuje toto:

(183)

Společnost DRAX také komentovala vztah ke Smlouvě o Euratomu. DRAX je toho názoru, že Smlouvy o Euratomu a o ES se spíše doplňují, než aby byly v konfliktu.

(184)

Svoje komentáře předložili také Odborová organizace pro bezpečnou jadernou energii (v rámci Vyrovnané energetické politiky) – TUSNE (18), pan Robert Freer (19), asociace UK Chemical Industries Association („CIA“) (20), společnost John Hall Associates („JHA“) (21), skupina Energy Intensive Users Group („EIUG“) (22), společnosti Terra Nitrogen (23), Energywatch (24), Teollisuuden Voima Oy („TVO“) (25), National Grid Transco (26), Royal Academy of Engineering (27), Enfield Energy Centre Limited („EECL“) (28), energetické informační centrum Energy Information Centre Ltd („EIC“) (29), společnost Major Energy Users' Council Ltd („MEUC“) (30) a druhá třetí strana, která si přála zůstat v anonymitě.

(185)

TUSNE, Robert Freer, CIA, JHA, EUIG, Terra Nitrogen, EIC a MEUC jsou společnosti zainteresované v zabezpečení dodávky ve Spojeném království a uvádí, že uzavření jaderných elektráren společnosti BE by způsobilo nebezpečí výpadků elektrického proudu a působilo by to proti zájmům spotřebitelů. Některé společnosti také zdůrazňují, že odstranění jaderných elektráren společnosti BE by mohlo znamenat, že Spojené království by velice obtížně plnilo závazky vyplývající z protokolu z Kjóta, protože elektrárny se podílí na různorodosti dodávky elektrické energie. Uvádí, že náklady na úpadek BE by vysoce převýšily cenu za restrukturalizaci této společnosti a že podpora je nutná.

(186)

Anonymní třetí strana uvádí, že BE využívá státní podporu za účelem agresivního ovládnutí trhu za dumpingové ceny. Cituje případy, kdy BE údajně navrhovala ceny o 10 až 15 % nižší než konkurence. Uvádí, že taková nabídka je neudržitelná bez státních subvencí, a nemůže proto být označována jako opatření pro obnovení životaschopnosti společnosti.

(187)

TVO uvádí, že z obtíží BE nemůže být vyvozováno to, že jaderná energie nemůže být na liberalizovaném trhu s elektrickou energií konkurenceschopná.

(188)

National Grid Transco uvádí, že současné rozpětí kapacity v Anglii a Walesu je menší než se původně předpokládalo, a nemůže být považováno za strukturální nadbytečnou kapacitu. National Grid Transco zmiňuje 20 % bezpečnostního rozpětí jako úroveň, jejíž překročení může být považováno za nadbytečnou kapacitu. National Grid Transco předpokládá, že bezpečnostní rozpětí bude nejméně do roku 2006 v lepším případě menší než 20 %. Pesimistické scénáře vidí bezpečnost vždy nižší než 20 %, dokonce blížící se hodnotě 8,5 % v roce 2009. National Grid Transco usuzuje, že pokud by se jako kompenzační opatření požadovalo uzavření některé elektrárny, muselo by se o tom s účastníky trhu jednat v dostatečném předstihu (3–4 roky), aby se mohly přizpůsobit tržní podmínky.

(189)

EECL uvádí, že výrobci elektrické energie (ne pouze BE) byli zasaženi nízkými velkoobchodními cenami elektrické energie ve Spojeném království. EECL zpochybňuje názor orgánů UK, že SRMC musí být měřítkem pro stanovení účinku podpory na narušení hospodářské soutěže, protože tyto náklady neodráží střednědobou až dlouhodobou životaschopnost elektrárny. EECL uvádí, že termínované tržní ceny jsou nejlepším indikátorem toho, že existuje strukturální nadbytečná kapacita na trhu.

(190)

Orgány UK informovaly Komisi o tom, že místní daně byly nakonec uhrazeny s normálním úrokem.

(191)

Jako předběžný komentář argumentují orgány UK, že dokonce i v případě, kdy Komise vyvozuje, že opatření B obsahuje podporu, způsob, jakým byly smlouvy pojaty, zajišťuje, že každý následný prospěch, přechodně získaný společností BE, bude automaticky eliminován zúročením, pokud balíček na podporu nebude autorizován. Nové smlouvy předpokládají, že nebudou mít trvalou platnost, pokud balíček na podporu nebude autorizován.

(192)

Spojené království se také vyjadřuje ke kontrole soukromých investorů. Spojené království uvádí, že BNFL jednala stejným způsobem, jako by jednal kterýkoli soukromý subjekt. Orgány UK argumentují zejména tím, že nelze tvrdit, že podmínky dohodnuté společností BNFL jsou velkorysejší než podmínky, které by za porovnatelných podmínek zaručil soukromý věřitel. Spojené království uvádí, že je nutno provést analýzu toho, zda BNFL při jednáních o svých smlouvách jednala podobným způsobem jako soukromí věřitelé, jak definoval Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci DM Transport (31).

(193)

Spojené království argumentuje tím, že se zdá, že Komise nepochopila spád událostí. Podle orgánů UK se společnost BNFL nebránila vyvolání článku o nesnázích, avšak oproti přesvědčení Komise vyjádřila svoji vůli zvážit možné dodatky ke stávajícím smlouvám ještě před oznámením, že BE zahájila jednání s vládou UK. Po rozhovorech s BE se však ukázalo, že pro vyřešení finančních problémů BE nebude možno učinit žádnou komerční nabídku, kterou by BNFL jako jediná mohla učinit za rozumných podmínek. Zpracování širšího plánu restrukturalizace umožnilo zahájit nová jednání mezi BE a BNFL a bylo dosaženo dohody o podmínkách, které byly velice podobné původní nabídce společnosti BNFL. Spojené království usuzuje, že akce BNFL jsou konzistentní s akcemi soukromého věřitele.

(194)

Spojené království dodává, že společnost BNFL, jako jediný zbývající komerční poskytovatel služeb v oblasti cyklů jaderného paliva v UK, by byla obzvláště silně ovlivněna nesolventností BE; neměla by bezprostřední tok příjmů na zabezpečení uložení nebo recyklace velkých množství paliva z reaktorů typu AGR, které je této společnosti dodáváno a také by měla omezené vyhlídky na oživení z důvodu nesolventnosti. Musela by vyvolat nová jednání s likvidátorem nebo s vládou o nové dohodě o likvidaci vyhořelého paliva s vysokou nejistotou o výši svých průběžných příjmů. Spojené království uvádí, že pokud by stejnému riziku, narušení systému a nejistotě čelil soukromý věřitel, potom by se určitě snažil být účasten na restrukturalizaci, která by určitě obsahovala i nová jednání o smlouvách s BE se záměrem maximalizovat celkové příjmy a zajistit obnovení životaschopnosti BE.

(195)

Spojené království dále uvádí, že skutečnost, že BNFL je společnost ve vlastnictví státu, neznamená, že akce BNFL byly v konečném důsledku nějakým způsobem méně komerční. Sděluje, že BNFL je veřejná akciová společnost, zaregistrovaná v obchodním rejstříku v roce 1985. BNFL má představenstvo složené z vedoucích pracovníků zainteresovaných na jejích komerčních aktivitách a nevýkonných ředitelů se zkušeností z jiných aktivit v privátním sektoru. Představenstvo BNFL má povinnost jednat nezávisle v zájmu společnosti. Spojené království dodává, že vláda UK neintervenuje na rozhodnutí BNFL v tom smyslu, aby na společnost vyvíjela nátlak jednat jinak než komerčně.

(196)

Nakonec Spojené království předložilo analýzu požadavků věřitelů a částky, u kterých byl dohodnut kompromis v rámci balíčku na restrukturalizaci.

(197)

Orgány UK usuzují, že opatření B nemůže být považováno za opatření obsahující státní podporu.

(198)

Spojené království uvádí, že mnoho stejných argumentů, uvedených 191 až 197 v souvislosti s opatřením B, lze stejně aplikovat i na opatření C. Spojené království argumentuje zejména tím, že je nutné nahlížet na akce BNFL v kontextu její výjimečné pozice hlavního věřitele společnosti BE, a na společnost BE jako největšího zákazníka společnosti BNFL. Vzhledem k průběžnému dlouhodobému obchodnímu vztahu mezi oběma společnostmi a k objemu závazků BE vůči BNFL nepřekvapuje, že stabilizace závazků vůči BNFL vysvětluje největší absolutní podíl dávek BE z titulu stabilizačních dohod. Soukromý věřitel ve stejné pozici jako BNFL – s největším dopadem v případě nesolventnosti BE – by měl jen omezené možnosti jednat jinak.

(199)

Spojené království také uvádí, že je špatné porovnávat stabilizační dohody BNFL na jedné straně se stejnými dohodami všech ostatních soukromých věřitelů na straně druhé. Bez účasti některého významného věřitele nemohou být smlouvy jako celek účinné. Spojené království porovnává všechny nezaplacené dluhy BE s příspěvkem každé strany ke stabilizačním dohodám a usuzuje, že BNFL se ve skutečnosti podílí menší procentní částí svých nesplacených závazků než většina soukromých věřitelů.

(200)

Orgány UK uvádí, že odstavec 32 pokynů nevyžaduje, aby podpůrná opatření měla omezenou dobu platnosti. Požaduje, aby plán restrukturalizace byl zpracován na co nejkratší dobu a aby dlouhodobá životaschopnost byla obnovena „během rozumného časového období“. Podle Spojeného království se zdá, že úmyslem pokynů je to, aby podpora byla poskytnuta pouze „jednou provždy“ a že to nesmí být průběžná provozní podpora. Není úmyslem zabránit podpoře, která by poskytla osvobození od dlouhodobých závazků.

(201)

Spojené království uvádí, že restrukturalizace bude kompletní, že životaschopnost bude obnovena během rozumného časového období a že podpora bude poskytnuta pouze jednou provždy, přestože závazky BE jsou dlouhodobého charakteru. BE bude schopna vytvářet finanční hotovost od roku 2004 a od roku 2005 bude mít kladný roční pohyb hotovosti. Podle scénáře nového seznamu se životaschopnost BE obnoví v roce 2005. Plán restrukturalizace je určen pro zabezpečení toho, že BE bude od data restrukturalizace samostatná bez další podpory ze strany vlády UK; plán restrukturalizace demonstruje, že taková úroveň rezerv vytvářená společností je dostatečná pro přežití při rozumných nevýhodných scénářích a z toho důvodu zaručuje životaschopnost.

(202)

V otázce průběžného osvobození od současných výdajů se vláda UK odvolává na to, že závazky vlády pokrývají pouze nasmlouvané historické závazky, závazky na vyřazení z provozu a smluvně nepodchycené závazky související s historickými problémy ohledně vyhořelého paliva z reaktorů typu AGR, veškerého vyhořelého paliva z reaktorů typu PWR a provozních odpadů a jiných doplňkových závazků. Spojené království uvádí, že nasmlouvané historické závazky ohledně vyhořelého paliva z reaktorů typu AGR se týkají paliva uloženého do reaktorů před datem účinnosti restrukturalizace. BE má povinnost, v rámci licence udělené jaderné elektrárně, likvidovat toto palivo a tedy vynakládat za tímto účelem prostředky. Takovým nákladům se nelze vyhnout.

(203)

Podobně lze argumentovat ohledně vyřazení elektráren z provozu. BE bude za tímto účelem přispívat Jadernému fondu pro vyřazení z provozu na vyřazení reaktorů z provozu a bude tím významně přispívat na celkové náklady na vyřazení z provozu.

(204)

Co se týče smluvně nepodchycených závazků, týkají se historických povinností ohledně vyhořelého paliva z reaktorů typu AGR a Spojené království uvádí, že tyto závazky se týkají pouze paliva uloženého do reaktorů před datem účinnosti restrukturalizace. Závazky týkající se vyhořelého paliva z reaktorů typu PWR obsahují všechny závazky ohledně paliva uloženého do reaktoru Sizewell B. Pro budoucí závazky bude BE přispívat částkou 150 000 GBP za každou tunu paliva uloženého do reaktoru Sizewell B po datu účinnosti restrukturalizace. Výše příspěvku byla stanovena na základě porovnatelných nákladů na likvidaci vyhořelého paliva v zahraničí s výhledem na pokrytí všech nákladů na palivo pro reaktory typu PWR v budoucnosti. Zbývající smluvně nepodchycené závazky se týkají různých odpadů, jiných než vyhořelé palivo, spojených s provozem elektráren BE a neočekává se, že budou významné.

(205)

Náklady na vyřazení z provozu a na smluvně nepodchycené závazky jsou z větší části fixní a existuje pouze malý prostor, aby se při běžném provozu elektráren výrazně zvýšily. Kromě toho zvýšené materiálové závazky z důvodu změny provozních postupů provedené za účelem ekonomického zisku BE nebo vyplývající z porušení minimálních výkonových norem bude muset hradit BE. Dále je důležité poznamenat, že i kdyby vláda přímo platila nasmlouvané závazky za BE, je podpora vlády na závazky na vyřazení z provozu a na smluvně nepodchycené závazky ve formě podmíněné garance. Spojené království uvádí, že opatření A proto nemůže být zařazeno jako průběžné osvobození od stávajících výdajů. Tomuto závěru odpovídá účetní zpracování opatření A, které je účtováno v rozvaze BE jako aktivní položka. BE není příjemcem žádné průběžné dotace, protože opatření A není žádným způsobem spojeno s průběžnou činností BE a náklady, pokryté opatřením A, vzniknou bez ohledu na dobu a rozsah budoucí činnosti BE.

(206)

Co se týče opatření B, Spojené království neuznává, že představuje státní podporu.

(207)

Spojené království také uvádí, že není vhodné považovat opatření A za nepřijatelné z toho důvodu, že zbavuje BE části jejích povinností na „platby za znečištění“. Podle plánu restrukturalizace bude BE hradit náklady za znečištění vyplývající z budoucí činnosti. Dále bude přispívat na historické náklady za znečištění formou hotovostní úhrady a formou dalšího příspěvku NLF. Bez záruky vlády by se BE stala nesolventní a nebyla by schopna hradit svoje budoucí povinnosti na „platby za znečištění“.

(208)

Spojené království dále reaguje na pochybnosti vyjádřené Komisí v jejím rozhodnutí o zahájení řízení ohledně toho, zda lze říci, že obnovení životaschopnosti BE bylo provedeno především z vnitřních zdrojů. Spojené království vysvětluje, že hlavním důvodem současných obtíží BE je neschopnost této společnosti splnit nevyhnutelné historické závazky a regulační a minimální bezpečností požadavky. Přesto Spojené království uvádí, že vnitřní opatření přijatá BE nejsou nevýznamná. Společnost prodala svůj podíl ve společnostech Bruce Power a Amergen a provádí významnou interní restrukturalizaci, která bude obsahovat […]. Společnost také zvýšila podíl střednědobých smluv s pevnými cenami, zahrnujících i velké průmyslové a komerční zákazníky, za účelem omezení rizika změny cen na velkoobchodním trhu. Dalším z nejvýznamnějších interních opatření jsou nová jednání s BNFL o smlouvách o dodávce paliva a o likvidaci vyhořelého paliva.

(209)

Dále se Spojené království domnívá, že pokyny požadují vyváženost mezi státními příspěvky, soukromými příspěvky a vlastními příspěvky společnosti avšak to neznamená, že společnost musí být schopna se vzpamatovat bez zásahu státu.

(210)

Po připomenutí toho, proč není možné přesně kvantifikovat náklady na závazky vyplývající z jaderných aktivit, uvedly orgány UK, že není v tomto případě nutné znát přesnou výši podpory nebo stanovit, která opatření lze pokládat za podporu pro získání přehledu o tom, zda je balíček omezen na potřebné minimum. Závazek vlády pokrývající definované kategorie závazků je pro balíček restrukturalizace a pro obnovení životaschopnosti BE rozhodující. Orgány UK argumentují tím, že úroveň podpory pro společnost BE je strukturálně minimalizovaná prodejem aktiv (Bruce Power a Amergen), redukcí závazků vůči věřitelům, pokračujícím přispíváním BE na financování jejích jaderných závazků, jinými vnitřními opatřeními pro redukci nákladů a mechanismem, kterým bude BE přispívat v budoucnu 65 % svého volného finančního toku na financování svých jaderných závazků.

(211)

Orgány UK připomněly argumenty uvedené v oznámení, podle kterých nemá podpora dopad na konkurenci, protože nemá vliv na krátkodobé mezní náklady BE, které vymezují každodenní provoz elektrárny. Připomněly, na základě aktualizovaných údajů a porovnání s jinými členskými státy, že na trhu není nadbytečná strukturální kapacita a prohlásily, že z tohoto důvodu by neměla být uložena žádná kompenzační opatření.

(212)

Ve svých připomínkách se orgány UK soustředí na ty poznámky, které polemizují s jejich názorem, zatímco poznámky, které podporují jejich názor, nekomentují.

(213)

Orgány UK nejdříve připomínají své úvahy ohledně krátkodobých mezních nákladů společnosti BE a svůj názor, podle kterého podpora nebude mít vliv na konkurenty. Tento argument je dále podpořen čísly o nabídce BE na trhu s přímým prodejem, která ukazují, že BE nemá motivaci nezvyšovat svůj zisk stanovením cen za mezní náklady. Orgány UK pokračují oznámením, že BE nemá motivaci ponechávat elektrárny na trhu, který nedokáže amortizovat její náklady, kterým se lze vyhnout. V tomto ohledu uvádí analýzu nákladů zaměřenou na prokázání, že elektrárna Dungeness B pokrývá své náklady, kterým se lze vyhnout, rozumným odhadem cen na trhu s elektrickou energií.

(214)

Orgány UK dále připomínají svůj názor na skutečnost, že na trhu neexistuje nadbytečná strukturální kapacita. Uvádí, že společnost Powergen v zimě roku 2003–2004 uvedla do provozu dříve zakonzervované elektrárny, což může znamenat, že samotná společnost Powergen usuzuje, že na trhu není nadbytečná strukturální kapacita. Orgány UK připomínají svůj názor na bezdůvodnost kompenzačních opatření a uvádí svůj názor na každé opatření navržené společností Powergen.

(215)

Orgány UK potom připomínají svůj názor na opatření B a C a zdůrazňují, že především sama BNFL jednala na doporučení externích poradců. Tvrdí, že názory Powergen na tato opatření jsou založeny na špatných odhadech údajů.

(216)

Ohledně životaschopnosti orgány UK popírají názor společnosti Powergen na spolehlivost elektráren BE a předložily Komisi zprávu od externího konzultanta o prověření hypotézy o životnosti.

(217)

Orgány UK na závěr konstatují, na rozdíl od toho, co tvrdí Powergen, že pokud dojde k zotavení cen elektrické energie, zajistí mechanismus postupného odnětí, že společnosti BE nebude poskytnuta nepotřebná podpora.

(218)

Orgány UK nepřijímají názor organizace Greenpeace, že podpora musí být přezkoumána jako podpora poskytnutá akcionářům. Taková teorie by znamenala, že každá podpora kótované společnosti by byla podporou jejích akcionářů. Orgány UK uvádí, že akcionáři BE vložili až 97,5 % svých úroků do kmenového kapitálu BE.

(219)

Orgány UK znovu uvedly, že si nemyslí, že by společnost BNFL při nových jednáních o svých smlouvách s BE jednala pod nátlakem vlády a uvedly, že vlastní podrobné účetní výkazy BNFL, které byly paralelně odeslány Komisi, demonstrují opak. Výpis ze zprávy společnosti BE za období roků 2002/2003 a článek v periodiku „The Business“, týkající se neúspěchu rozhovorů mezi BNFL a BE v srpnu/na začátku září roku 2002, byly organizací Greenpeace špatně pochopeny jako náznak toho, že BNFL později jednala pod tlakem vlády. Právě naopak, tyto podklady ukazují, že BNFL nebyla ochotna účastnit se plánu BE bez jiných věřitelů, kteří by měli podobnou spoluúčast. Orgány UK uvádí, že BNFL již předala interní dokumenty, které od ní měla podle Greenpeace Komise požadovat. Ohledně smluv mezi BE a BNFL, které jsou podle Greenpeace vytvořeny tak, aby BNFL zaručily garantovaný příjem, uvádí orgány UK, že většina z těchto smluv byla podepsána nebo znovu projednána po privatizaci BE, a proto tyto smlouvy nemohly být vládou společnosti BE vnuceny. Na závěr orgány UK uvádí, že vazba mezi koncesí BNFL a cenami elektrické energie je důkazem toho, že BNFL se chovala komerčně tím, že požadovala, aby se s ní BE rozdělila o část možného zisku a ne naopak.

(220)

Orgány UK připomínají svůj názor na použití principu plateb za znečištění. Nemyslí si, že by Greenpeace v tomto ohledu uvedl nějaké další skutečnosti nebo argumenty.

(221)

Ohledně dopadu podpory na hospodářskou soutěž nesouhlasí orgány UK s námitkou Greenpeace, že účinkem balíčku pro podporu je udržet na trhu neschopného výrobce. BE nelze považovat za neschopného výrobce, protože jeho náklady, kterým se lze vyhnout, patří mezi nejnižší na trhu. Problémy této společnosti jsou vázány pouze na historické závazky. Dále orgány UK připomínají svůj názor na to, že podpora nenarušuje hospodářskou soutěž, a proto nikomu nebrání vstoupit na trh.

(222)

Orgány UK uvádí, že připomínky Greenpeace k nadbytečné kapacitě na trhu byly chybné, protože byly založeny na zastaralých prognózách, organizace špatně interpretovala měřítka společnosti NGTransco pro stanovení rozpětí kapacity, používala špatná čísla pro současné rozpětí kapacity, brala v úvahu pouze nejoptimističtější ze tří možných scénářů pro budoucnost a ignorovala problémy při návratu některých zakonzervovaných elektráren na trh.

(223)

Orgány UK dále zpochybňují ekonomické argumenty Greenpeace o dopadu možného uzavření elektráren BE na daňové poplatníky. Vysvětlují, že samotná Greenpeace potvrdila, že toto uzavření by zvýšilo ceny elektrické energie. Kromě toho studie zpracovaná společností Deloitte and Touche ukázala, že předčasné uzavření jedné jaderné elektrárny si může vyžádat dodatečné náklady. Předčasné uzavření více než jedné elektrárny by přineslo úměrně vyšší náklady z důvodu omezení v elektrárně v Sellafieldu, která se používá pro zpracování radioaktivního materiálu. Na závěr orgány UK zmiňují, že obě zprávy, přiložené k připomínkám organizace Greenpeace (od společnosti Large & Associates a ILEX), vychází ze zastaralých údajů o kapacitě od společnosti NGTransco a z velice optimistických hypotéz. Ke svým připomínkám orgány UK přikládají expertízu zpráv, kterou zpracovali George Yarrow a Tim Keyworth ze společnosti DKY Limited a která dochází k opačným závěrům.

(224)

Na závěr na základě výše uvedených faktů orgány UK odmítají názor společnosti Greenpeace, že podpora není přiměřená.

(225)

Orgány UK nejprve odmítají názor společnosti Drax, že balíček pro podporu ukazuje, že vláda UK nikdy nenechá BE padnout. Připomínají, že balíček podléhá schválení perspektiv životaschopnosti BE vládou.

(226)

Ohledně opatření A připomínají orgány UK, že vláda UK nepřevezme všechny závazky BE na vyřazení z provozu, ale uhradí pouze schodek v NLF. V otázce odhadu nákladů v patření A Spojené království poznamenává, že požadovat, aby neexistovala absolutně žádná nejistota ve výpočtech, by znemožnilo zaručit úlevy pro dlouhodobé závazky, což by vedlo ke zvrácené aplikaci pravidel pro poskytování státní podpory a působilo by to proti cílům Smlouvy o Euratomu. Orgány UK také zavrhují tvrzení společnosti Drax, že skutečnost, že vláda UK nese konečnou zodpovědnost za jadernou bezpečnost podle mezinárodních dohod, tvoří státní garanci, a připomínají, že angažování Národního kontrolního úřadu (National Audit Office) je v tomto ohledu irelevantní, protože úřad je nezávislý na vládě.

(227)

Ohledně opatření B orgány UK uvádí, že připomínky BNFL jsou v rozporu s názorem společnosti Drax, že pro BNFL by situace byla výhodná, i kdyby BE byla nesolventní. Také připomínají, že nová jednání s BE o dohodách BNFL byla vedena velice striktně. Ohledně opatření C orgány UK uvádí, že na neplacení úroků společností BE společnosti BNFL během stabilizace musí být nahlíženo jako na součást celkového zainteresování BNFL do plánu restrukturalizace a ne jako na samostatný prvek, protože celý balíček byl projednáván jako celek. Balíček jako celek neznevýhodňuje BNFL v porovnání s jinými věřiteli BE.

(228)

Ohledně opatření G připomínají orgány UK, že již dříve předložily důkaz o tom, že obchodní sazby byly společností BE splaceny, včetně řádného úroku.

(229)

V souvislosti s kompatibilitou plánu restrukturalizace s pokyny odmítají orgány UK názor společnosti Drax, že plán neobnoví životaschopnost BE, protože BE nepokryje všechny svoje náklady, kterým se lze i nelze vyhnout. Spojené království připomíná, že aby BE mohla přežít, je z ní třeba od části břemen z minulosti – nevyhnutelných nákladů – odlehčit. Jakmile se to však uskuteční, stane se BE znovu životaschopnou, protože bude nejen schopna splatit všechny svoje trvající náklady, ale také bude schopna významně přispívat na své nevyhnutelné náklady z minulosti. Proto je ekonomicky výhodnější provozovat jaderné elektrárny společnosti BE a získat tak příspěvek na platbu nevyhnutelných nákladů z minulosti. Uzavření elektráren BE by aktuálně znamenalo vyšší náklady.

(230)

Orgány UK odmítají argument společnosti Drax, že podpora způsobí, že BE bude prodávat na trh za jakoukoliv cenu. Tvrdí, že BE jako výrobce základního výkonu nemá rezervu ve výrobě elektrické energie, kterou by mohla prodávat navíc za mimořádně nízkou cenu. Naopak, jejím zájmem je prodávat svou výrobu za maximální cenu. Majitelé obligací a akcií BE také zaručí, že BE bude maximalizovat svůj zisk, protože z jeho části budou mít prospěch.

(231)

Orgány UK také odmítají argument společnosti Drax, že plán restrukturalizace má příliš dlouhou dobu trvání. Vysvětlují, že aktuální požadavek vycházející z pokynů je, aby životaschopnost BE byla obnovena během rozumného období. Podle orgánů UK se účinek opatření A, o kterém tvrdí, že je to jediné opatření tvořící státní podporu, okamžitě projeví v rozvaze BE.

(232)

Ohledně existence nadbytečné kapacity na trhu orgány UK uvádí, že hodnocení společnosti Drax je založeno na zastaralých údajích a na chybě měřítka NGTransco použitého pro rozmezí kapacity. Návrh společnosti Drax na uzavření jaderných elektráren v létě by byl ekonomicky nejistý a mohl by také zvýšit obavy o jadernou bezpečnost a o zabezpečení dodávky energie. Orgány UK potom prověřují každé ze čtyř navrhovaných kompenzačních opatření a odvozují, že jejich zavedení by ohrozilo vyrovnanost plánu restrukturalizace nebo ovlivnilo vyhlídky na životaschopnost BE.

(233)

Orgány UK vysvětlují, že cena uváděná třetí stranou (přibližně 1 000 GBP/kgU) se týká ceny základních smluv o likvidaci vyhořelého paliva z dodávky pro pokrytí základního výkonu. Tyto smlouvy byly první skupinou smluv podepsaných BNFL s BE nebo se společnostmi, které nyní tvoří součást BE. Byly určeny pro pokrytí převážně fixních nákladů zařízení BNFL pro likvidaci vyhořelého paliva. Později BNFL podepsala s BE nebo se společnostmi, které nyní patří BE, dodatečné smlouvy, které se netýkaly dodávky pro pokrytí základního výkonu a které už neobsahovaly nákladové složky vázané na novou platbu fixních nákladů. Cena v těchto nových smlouvách byla stanovena […], což je mnohem nižší cena než cena, jakou uvedla třetí strana. Každé smysluplné porovnání cen účtovaných BNFL společnosti BE před novým jednáním o jejich stanovení a po něm by muselo být založeno na cenách dodatečných smluv, které v době těsně před novým jednáním převažovaly, a ne na cenách základních smluv.

(234)

Orgány UK neakceptují tvrzení EECL, že oznámení balíčku pro pomoc zhoršilo pokles velkoobchodních cen. Podle orgánů UK okamžité ceny kolísaly před i po oznámení vlády UK o její spoluúčasti na záchraně BE, které bylo vydáno dne 9. září 2002. Ceny však nevykazovaly ostrý pokles. Pokud jde o stanovené ceny, ty byly relativně nedotčeny. Ostatně předem stanovené ceny pro základní odběr v létě roku 2004 se od září roku 2003 zvýšily, a to navzdory dohodnutému balíčku pro restrukturalizaci.

(235)

Orgány UK potom vznesly námitku proti připomínce EECL, že svoje předpoklady založily špatně na předpokladu, že BE by rozhodovala, zda uzavře svoje jaderné elektrárny, spíše na posouzení svých krátkodobých mezních nákladů než na posouzení nákladů, kterým se lze vyhnout. Orgány UK prověřily dopad balíčku na podporu na náklady BE, kterým se lze vyhnout a prokázaly, že jsou hluboko pod úrovní předem dohodnutých tržních cen, což je dobrý základ pro rozhodnutí provozovatele o tom, že svoje elektrárny neuzavře.

(236)

Na závěr orgány UK připomínají svoje argumenty o tom, že na trhu není nadbytečná kapacita.

(237)

Orgány UK vznesly námitku proti názoru společnosti Intergen, že příslušné jistoty dodávky může být dosaženo, i kdyby BE byla nesolventní, a to formou bezpečnostních dohod s nuceným správcem. Orgány UK dále oznamují, že pokyny nepředpokládají žádný typ momentální kompenzace takového typu, jaký navrhuje Intergen. A pokud jde o různé typy dohod uzavřených mezi BE a jejími věřiteli, mimo jiné i společností Intergen, TFE a Centrica, uvádí orgány UK, že se jedná o komplexní dohody, které byly všechny komerčně projednány před restrukturalizací a nesouvisí s balíčkem státní podpory.

(238)

Orgány UK předložily kvantitativní informace pro prokázání toho, že ceny BE jsou v sektoru přímého prodeje trvale vyšší než předem dohodnuté velkoobchodní ceny, a že BE získala méně než 20 % obchodních případů, o které se ucházela, což je v rozporu s obviněním třetí strany, že BE nabízela přehnaně nízké ceny. Orgány UK dále připomínají, že podle jejich názoru BE jako výrobce základního výkonu nemá motivaci nabízet uměle nízké ceny.

(239)

Přinejmenším část příslušných opatření se týká otázek pokrytých Smlouvou o Euratomu, a proto musí být podle toho posuzovány (32). Avšak to, zda nejsou nutné nebo zda jdou nad rámec Smlouvy o Euratomu nebo zda narušují nebo hrozí, že by narušila hospodářskou soutěž na mezinárodním trhu, musí být posouzeno v rámci Smlouvy o ES.

(240)

Posuzovaná opatření, především opatření A a B, by měla dopad na financování jaderných závazků a likvidaci vyhořelého jaderného paliva. Administrace vyřazení z provozu a likvidace odpadů tvoří náklady, které jsou nutné pro správnou a zodpovědnou činnost jaderného průmyslu. V kontextu jaderného průmyslu tvoří potřeba adresovat rizika spojená s nebezpečím vznikajícím z ionizujícího záření jednu z hlavních priorit. Komise bere na vědomí, že tyto dva aspekty jaderného řetězce získávají na důležitosti a jsou nezbytné pro zajištění bezpečnosti pracovníků a populace.

(241)

Smlouva o Euratomu se zabývá zejména těmito úkoly a současně směřuje k vytvoření „podmínek pro rozvoj mocného jaderného průmyslu, který rozšíří zdroje energie…“. Tyto úkoly jsou dále zopakovány v článku 1 Smlouvy o Euratomu, který stanovuje, že „cílem Společenství je přispět vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst průmyslu ke zvýšení životní úrovně v členských státech…“. Závažnost tohoto úkolu byla podtržena v Zelené knize Komise „K evropské strategii za bezpečnou dodávku energie“ (COM (2002) 321 ze dne 22. června 2002). Dále ustanovení čl. 2 písm. b) Smlouvy o Euratomu stanoví, že Společenství musí k dosažení svých cílů stanovit jednotné bezpečnostní normy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování. Ustanovení čl. 2 písm. e) Smlouvy o Euratomu také stanovuje, že Společenství musí zaručovat vhodným dohledem, aby jaderný materiál nebyl zneužíván k jiným účelům, než ke kterým je určen. Z tohoto důvodu Smlouva o Euratomu ustanovuje „Společenství Euratom“ a předpokládá, že tento institut bude mít potřebné nástroje a zodpovědnost, aby tyto úkoly byly splněny. V tomto ohledu, a jak bylo potvrzenou Soudním dvorem, je jaderná bezpečnost svěřena do kompetence Společenství a musí být spojena s ochranou před nebezpečím, které vyplývá z ionizujícího záření, podle článku 30 kapitoly 3 Smlouvy o Euratomu týkající se ochrany zdraví (33). Komise musí zajistit, aby byla aplikována ustanovení této Smlouvy a může proto přijmout rozhodnutí ve smyslu stanoveném v této Smlouvě nebo vydat stanoviska, pokud uváží, že je to nutné.

(242)

Komise bere na vědomí, že podklady poskytnuté orgány UK ukazují, že účinky zkoumaných opatření jsou, mimo jiné, zaměřeny na udržení bezpečnosti jaderných elektráren, na zajištění bezpečné administrace jaderných závazků, na zvýšení záruky dodávky udržováním rozmanitosti zdrojů paliva ve Velké Británii a také na vyloučení emisí oxidu uhličitého. Oddíly III a IV výše podrobně popisují argumenty předložené v tomto ohledu orgány UK a třetími stranami.

(243)

Při posouzení těchto informací a zejména při stanovení toho, zda tato opatření jsou nutná nebo zda spadají do oblasti úkolů Smlouvy o Euratomu, Komise poukazuje na to, že státní podpora a opatření jsou zaměřeny na rizika spojená se současnou situací ve společnost British Energy a na jejich případný dopad na uvedené úkoly vyplývající ze Smlouvy. Orgány UK se ve skutečnosti rozhodly poskytnout podporu společnosti British Energy, mimo jiné se záměrem zajistit kontinuitu podmínek pro bezpečnost a pro zajištění jaderného průmyslu, a zároveň udržovaly ve funkci jaderné elektrárny jako rozsáhlé zdroje energie. Tato intervence se uskutečnila v kontextu rizika úpadku hlavního jaderného operátora v UK. Kontinuita specifického ekonomického operátora není přímo spojena s kontinuitou jeho jaderných aktivit. V případě nesolventnosti se však musí brát v úvahu jak bezpečnost, tak i jistota dodávky. Komise proto považuje řešení orgánů UK bojující s těmito riziky za správné a zodpovědné a v souladu s úkoly stanovenými Smlouvou o Euratomu.

(244)

Tři kompenzační opatření, která jsou popsána níže, dokonce posilují splnění úkolů dle Smlouvy o Euratomu tím, že zajišťují, že zásahy státu nebudou použity pro jiné účely než pro úhradu jaderných závazků. Ostatně princip stropu a mezní hodnoty uplatněný pro tři typy úhrady historických závazků zajistí, že bude k dispozici dostatek finančních prostředků pro splnění těchto cílů při současném omezení intervence na minimum nutné pro jejich dosažení.

(245)

Komise usuzuje, že opatření, která orgány UK plánují zavést, jsou vhodná pro řešení všech požadovaných úkolů a že jsou plně podložena Smlouvou o Euratomu.

(246)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou státní podpory definovány jako podpory poskytované v jakékoli podobě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňují obchod mezi členskými státy.

(247)

Je zřejmé, že státní zásah do plánu restrukturalizace BE je selektivní, protože zvýhodňuje pouze jednu činnost.

(248)

Obchod s elektrickou energií mezi UK a ostatními členskými státy probíhá přes propojovací články ve Francii a v Irsku. S elektrickou energií se mezi členskými státy obchoduje již dlouhou dobu a zejména od zahájení platnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (34). Podle údajů předaných UK v oznámení je BE druhým největším výrobcem elektrické energie v Anglii a Walesu a třetím ve Skotsku. Státní zásah do plánu restrukturalizace tedy může jasně ovlivnit obchodování mezi členskými státy.