20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/1

(1)

Přílohy nařízení (ES) č. 1346/2000 uvádějí názvy řízení a správců podstaty, které se používají ve vnitrostátních právních předpisech členských států a kterých se týká uvedené nařízení. Příloha A uvedeného nařízení vyjmenovává úpadková řízení podle čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení. Příloha B uvedeného nařízení vyjmenovává likvidační řízení podle čl. 2 písm. c) a příloha C vyjmenovává správce podstaty podle čl. 2 písm. b) uvedeného nařízení.

(2)

Přílohy A, B a C nařízení (ES) č. 1346/2000 byly změněny aktem o přistoupení z roku 2003 tak, aby zahrnovaly úpadková řízení, likvidační řízení a správce podstaty nových členských států.

(3)

V souladu s článkem 45 nařízení (ES) č. 1346/2000 oznámily Belgie, Španělsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Malta, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko a Spojené království Komisi změnu seznamů obsažených v přílohách A, B a C uvedeného nařízení.

(4)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(5)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijetí tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(6)

Nařízení (ES) č. 1346/2000 by proto mělo být změněno,

1.

Příloha A se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I tohoto nařízení.

2.

Příloha B se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

3.

Příloha C se nahrazuje zněním uvedeným v příloze III tohoto nařízení.

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/9

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/11

(1)

V souladu s článkem 3 nařízení Komise (ES) č. 296/96 (2) je Komise pravidelně a trvale informována o výdajích uskutečněných členskými státy. S cílem zabránit zbytečným sdělením, je třeba stanovit, aby tyto informace byly předávány měsíčně, aniž je dotčena povinnost členských států vést pro potřebu Komise informace zpracované každý týden, aby se umožnil odpovídající dohled nad vývojem výdajů.

(2)

Některé informace, které mají být sděleny členskými státy, se musí předávat elektronickou a digitální cestou, aby je mohla Komise přímo využít pro vedení účtů. V odůvodněných případech má však být i nadále možné předávat informace jinými způsoby.

(3)

Z důvodu zjednodušení a ulehčení správních postupů se má vyžadovat současné předání jedné kopie informací v listinné podobě již pouze v případě měsíčních přehledů.

(4)

V praxi uvedení některých množství nebo ploch v podrobném prohlášení předaném členskými státy nemá v rámci měsíčních záloh velký vliv. Tyto informace by tedy již neměly být požadovány.

(5)

Platby provedené Komisí z rozpočtu záruční sekce EZOZF se provádějí výhradně v eurech. Členské státy si zachovávají volbu provést platby příjemcům v eurech nebo ve své národní měně. Platební agentury členských států nezúčastněných na euru, které provádějí platby v národní měně a v eurech, musejí vést oddělené účetnictví podle měny plateb. Ve snaze zabránit dvojímu převodu těchto plateb, je třeba zrušit možnost vykázat vyplacené částky v eurech v národní měně.

(6)

Pokud na základě výkazů výdajů obdržených od členských států předběžně schválená celková částka, která by mohla být povolena podle čl. 150 odst. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (3), překročí polovinu součtu celkových odpovídajících položek současného rozpočtového roku, musí Komise tyto částky snížit. Z důvodu řádné správy musí být toto snížení rozděleno mezi všechny členské státy v poměru k výkazům výdajů obdrženým od těchto členských států.

(7)

Není-li na začátku rozpočtového roku rozpočet Společenství schválen, čl. 13 odst. 2 druhý pododstavec nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 stanoví, že platby lze uskutečnit měsíčně podle kapitol do výše jedné dvanáctiny položek schválených v dané kapitole pro předchozí rozpočtový rok. Za účelem stanovení spravedlivého rozdělení dostupných položek mezi členskými státy, je třeba stanovit, aby za tohoto předpokladu byly zálohy poskytnuty do výše procentní sazby, stanovené pro každou kapitolu, výkazů výdajů předložených každým členským státem a aby zůstatek nevyužitý během daného měsíce byl znovu přidělen během rozhodnutí Komise vztahujících se na pozdější měsíční platby.

(8)

V rámci reformy SZP a zavedení režimu jednotné platby je dodržení platebních lhůt členskými státy prvořadé pro správné uplatňování pravidel finanční kázně. Je tedy třeba stanovit zvláštní pravidla, která by umožňovala co nejvíce zabránit rizikům překročení ročních položek dostupných v rozpočtu Společenství.

(9)

Z důvodu řádné správy, jsou-li zjištěna zpoždění při odesílání dokumentů potvrzujících platby provedené v rámci nařízení Komise (ES) č. 817/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (4), musejí být platby Komise členskému státu, které se vztahují na měsíc září, převedeny na následující měsíc.

(10)

Pro operace týkající se skladování uskutečněné v průběhu měsíce září je 50 % výdajů zúčtováno za měsíc říjen a zůstatek za měsíc listopad. S cílem zjednodušit vedení účtů platebních agentur, je třeba stanovit, aby výdaje vztahující se k těmto operacím byly zúčtovány 100 % za měsíc říjen.

(11)

Výdaje spolufinancované z rozpočtu Společenství a národních rozpočtů v rámci rozvoje venkova se vykážou nejpozději ke druhému měsíci, který následuje po platbě příjemcům. Z důvodu harmonizace pravidel účetnictví používaných v oblasti záruční sekce EZOZF je třeba stanovit, aby tyto platby byly vykázány k měsíci, během kterého byly uskutečněny.

(12)

Nařízení (ES) č. 296/96 se proto musí změnit.

(13)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro fond,

1.

Článek 3 se mění takto:

2.

Článek 4 se mění takto:

3.

V článku 5 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Výši výdajů uvedených v odstavci 1 zaúčtují platební agentury během měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly dané operace provedeny. V měsíčních závěrkách mají být zahrnuty operace uskutečněné mezi začátkem rozpočtového roku a koncem daného měsíce.

Pro operace uskutečněné během měsíce září však zaúčtují výdaje platební agentury nejpozději do 15. října.“

4.

V čl. 7 odst. 1 se zrušuje písmeno b).

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/15

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 795/2004 (2) zavádí prováděcí pravidla k režimu jednotné platby v roce 2005. Zkušenosti se správním a operačním zaváděním tohoto režimu na vnitrostátní úrovni prokázaly, že je v tomto ohledu třeba vypracovat další prováděcí pravidla a že stávající pravidla je třeba upřesnit a přizpůsobit.

(2)

V čl. 24 odst. 2 nařízení (ES) č. 795/2004 se stanoví, že členské státy určí jednotný začátek desetiměsíčního období pro všechny zemědělce podle čl. 44 odst. 3 nařízení (ES) č. 1782/2003 v období od 1. září kalendářního roku, který předchází podání žádosti podle režimu jednotné platby, do 30. dubna následujícího kalendářního roku, nebo že dají možnost jednotlivým zemědělcům, aby si v určeném období sami zvolili počáteční datum. Je vhodné, aby se zemědělcům umožnilo více pružnosti při stanovení začátku desetiměsíčního období pro každý pozemek, pokud to vyžadují zvláštní zemědělské podmínky.

(3)

Článek 51 nařízení (ES) č. 1782/2003 ve znění nařízení Rady (ES) č. 864/2004, které se stalo použitelným ode dne 1. ledna 2005 nařízením (ES) č. 394/2005 (3), opravňuje členské státy, aby povolily pěstování vedlejších plodin na hektarech, na které lze poskytnout podporu, během období maximálně tří měsíců každoročně počínaje dnem 15. srpna. Je vhodné stanovit dřívější datum, aby se umožnil vzrůst dočasných plodin v oblastech, kde podle sdělení dotyčných členských států Komisi umožňují klimatické podmínky ranější sklizeň obilovin.

(4)

Nařízení (ES) č. 795/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 795/2004 je použitelné ode dne 1. ledna 2005, je vhodné, aby se ustanovení tohoto nařízení uplatňovala zpětně od tohoto data.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro přímé platby,

1.

V ustanovení čl. 24 odst. 2 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Nicméně, pokud to vyžadují zvláštní zemědělské podmínky, mohou členské státy oprávnit zemědělce, aby určili, v období uvedeném v prvním pododstavci, dvě rozdílná data k zahájení desetiměsíčního období pro svůj zemědělský podnik. Zemědělci, kteří využijí této možnosti, uvedou volbu pro každý jednotlivý pozemek v jednotné žádosti jako dodatek k informacím poskytnutým v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 796/2004.“

2.

Vkládá se článek 28a, který zní:

„Článek 28a

Tříměsíční období podle čl. 51 písm. b) nařízení (ES) č. 1782/2003

Členské státy uvedené v příloze jsou oprávněné povolit pěstování vedlejších plodin na hektarech, na které lze poskytnout podporu, během období maximálně tří měsíců, počínaje každoročně dnem stanoveným pro každý členský stát v uvedené příloze.“

3.

Znění přílohy tohoto nařízení se vkládá jako příloha.

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/17

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 1763/2004 obsahuje seznam osob, kterých se týká zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Komise je oprávněna změnit uvedenou přílohu s přihlédnutím k rozhodnutím Rady, kterými se provádí společný postoj Rady 2004/694/SZBP ze dne 11. října 2004 o dalších opatřeních na podporu účinného provádění mandátu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) (2). Uvedený společný postoj se provádí rozhodnutím Rady 2005/316/SZBP (3). Příloha I nařízení (ES) č. 1763/2004 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(3)

Aby se zajistilo, že opatření tohoto nařízení jsou účinná, musí toto nařízení vstoupit okamžitě v platnost,

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/19

(1)

Dopisem ze dne 20. září 2002, doručeným dne 25. září 2002, oznámilo Stálé zastoupení Itálie v Evropské unii Komisi podporu v souvislosti s řešením krize při pěstování broskví v oblasti Piemontu.

(2)

Dopisem ze dne 10. dubna 2003, doručeným 15. dubna 2003, a ze dne 7. srpna 2003, doručeným dne 8. srpna 2003, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi doplňující informace, o které Komise italské orgány svým dopisem ze dne 13. listopadu 2002 a 5. června 2003 požádala.

(3)

Dopisem ze dne 2. října 2003 sdělila Komise Itálii své rozhodnutí ve věci zahájení řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy v souvislosti s podporou.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (1). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky ve věci dotčené podpory.

(5)

Komise neobdržela žádné připomínky od zúčastněných stran.

(6)

Posuzované opatření bylo navrženo v důsledku špatných klimatických podmínek, hlavně krupobití, které v roce 2002 zasáhlo oblast Piemontu a poškodilo kultury broskví a nektarinek. Podpora spočívala původně ve stažení 6 000 tun ovoce (broskví a nektarinek) z trhu za účelem jejich kompostování. Podle italských úřadů se na opatření měla vztahovat výjimka stanovená v čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy.

(7)

Stažení z trhu bylo provedeno ve dnech 25., 26., 27. a 30. září 2002 v celkovém objemu 204,16 tun broskví (v hodnotě 18 782 EUR) a 977,94 tun nektarinek (v hodnotě 89 970,48 EUR). Celkem bylo tudíž staženo 1 182,10 tun ovoce. Jelikož podpora počítala s 0,092 EUR za kilogram stažený z trhu, činil rozpočet na ni určený 108 752 EUR.

(8)

Na základě toho, co bylo Komisi oznámeno, producenti dotčení tímto opatřením, kteří jsou členy organizace Asprofrut (2) utrpěli v důsledku výše uvedených špatných klimatických podmínek ztrátu vyšší než 30 % průměrné historické produkce.

(9)

Průměrná regionální sklizeň za poslední tři roky dosáhla celkem 144 692 tun (86 059 tun broskví a 58 633 tun nektarinek).

(10)

Z informací obsažených v oznámení vyplynulo, že žádost o státní podporu bylo možno zdůvodnit na základě následujících skutečností:

(11)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, jelikož měla pochybnosti ohledně slučitelnosti režimu se společným trhem.

(12)

První aspekt, který vyvolal pochybnosti ve věci slučitelnosti podpory se společným trhem, vycházel ze skutečnosti, že z informací předaných italskými orgány v průběhu výměny korespondence s Komisí stále jasněji vyplývalo, že složitá situace nenastala kvůli klimatickým podmínkám, ale nepříznivé situaci na trhu, jinak řečeno faktor, který je součástí normálních rizik, jež vznikají při provádění zemědělské činnosti (např. v dopise ze dne 7. srpna 2003 italské orgány uvedly, že krizová situace byla zapříčiněna spíše situací na trhu než poklesem produkce a kromě toho byla ztráta vypočtena na základě obratu, a ne na základě produkce, viz 13. bod odůvodnění).

(13)

Druhý aspekt, který vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, vycházel ze skutečnosti, že italské orgány poté, co uvedly ztrátu vůči průměrné historické produkci, uznaly, že ztráty byly vypočteny vzhledem k obratu podniků, zatímco v bodě 11.3 Obecných zásad Společenství o státních podporách v zemědělském odvětví (dále jen „obecné zásady“) (4), které slouží jako základ pro hodnocení podpor určených na odškodnění zemědělců za ztráty způsobené špatnými povětrnostními podmínkami, popisují metodu výpočtu ztrát týkajících se ztrát produkce (faktor „ceny“ je zohledněn, jakmile je určena ztráta úrovně produkce).

(14)

Třetí aspekt, který vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, vycházel ze skutečnosti, že podle odhadů dodaných italskými orgány byla průměrná produkce broskví a nektarinek v roce 2002 očekávána vyšší než za poslední tři předchozí roky, zatímco na základě bodu 11.3.1 obecných zásad je podpora oprávněna pouze tehdy, jestliže škoda dosáhne 20 % normální produkce v znevýhodněných oblastech a 30 % v ostatních oblastech (jak je uvedeno v 9. bodě odůvodnění, rovnala se průměrná regionální produkce za předešlé tři roky, které předcházely události, celkem 144 692 tunám, z toho 86 059 tun broskví a 58 633 tun nektarinek; v roce 2002 byla produkce ohodnocena na 147 300 tun z toho 86 300 tun broskví a 61 000 tun nektarinek).

(15)

Čtvrtý aspekt, který vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, vycházel z výběru let, které sloužily k určení produkce za jeden normální rok a byly použity pro výpočet utrpěné ztráty. Na základě bodu 11.3.2 předmětného řízení se hrubá produkce za jeden normální rok vypočítá, použijeme-li jako referenci hrubou průměrnou produkci za tři předchozí roky s vyloučením těch let, ve kterých byla kompenzace na základě nepříznivých povětrnostních podmínek uhrazena. Italské orgány nyní vypočítaly ztrátu utrpěnou v porovnání s předchozími třemi roky, to je s těmi, které předcházely již zmíněnému špatnému počasí, a prohlásily, že v oblasti pěstování broskví a nektarinek nebylo poskytnuto žádné specifické odškodnění, avšak výrobní závody, pěstující tyto dva druhy ovoce, obdržely během zmíněných tří let příspěvek na úroky z půjček na úhradu škod způsobených špatným počasím, které představovaly minimálně 35 % hrubé prodejní produkce. Na základě těchto informací bylo obtížné představit si, že by kultury broskví a nektarinek byly od špatného počasí, které zasáhlo všechny závody, ušetřeny a že v důsledku toho pěstitel, jehož závod byl globálně postižen, mohl získat podporu na všechny ostatní pěstované plodiny, kromě broskví a nektarinek.

(16)

Pátý aspekt, který vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, byl založen na neadekvátnosti metody výpočtu této podpory. Pro výpočet částky podpory, která se měla uhradit , tj. 0,092 EUR za jeden kilogram, použily ve skutečnosti italské orgány průměrné tržní ceny ze září 2002, a to za čerstvé ovoce, tj. 0,5 EUR za jeden kilogram nektarinek a 0,45 EUR za jeden kilogram broskví, a ne průměrné ceny za poslední tři roky, které události předcházely, s vyloučením let, ve kterých byla uhrazena kompenzace na základě nepříznivých povětrnostních podmínek, jak předepisuje bod 11.3.2 obecných zásad. Podle stejných úřadů měla tato metoda umožnit vyhnout se nadměrné kompenzaci za ztráty utrpěné ze strany zemědělců, vycházíme-li z toho, že škoda byla způsobena neuskutečněným prodejem ovoce a že cena za jeden kilogram ovoce byla odhadnuta na cca 50 % tržní ceny. Na základě těchto informací musela Komise konstatovat, že nařízení dané bodem 11.3.2 obecných zásad nebylo dodrženo, a dospěla k závěru, že podpora se zdála být určena ne pro kompenzaci ztrát utrpěných na základě ztrát z výroby, ale na základě ztrát způsobených nepříznivým vývojem trhu.

(17)

Stále v rámci tohoto bodu vyjádřila Komise pochybnosti o adekvátnosti základu pro výpočet takové podpory, jelikož italské orgány nepředložily žádné upřesnění, ani odpočty výdajů, které však pěstitel z důvodu špatného počasí nenesl, ani odpočty částek vydaných případně na pojistnou událost a na přímou podporu, kterou mohl eventuálně obdržet, jelikož jsou předepsány bodem 11.3.2 a 11.3.6 obecných zásad.

(18)

Šestý aspekt, jenž vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, je spojen s dodržením nařízení obsažených v bodě 11.3.8 obecných zásad, kde se říká, že jestliže je podpora poskytnuta organizaci výrobců, nesmí částka přesáhnout skutečnou škodu, kterou zemědělec utrpěl. Pojem ztráty byl předmětem otázek a pochybností, které byly vyvolány předem (ztráta určená na základě fakturované částky a ne výroby; ne zcela spolehlivá metoda výpočtu ztráty). Kromě toho, jelikož italské orgány uvedly, že by organizace výrobců uhradila podporu společně všem zemědělcům poté, co odečte částku za výdaje s tím spojené, nemohla Komise z nedostatku většího upřesnění informací určit, zda předmětné výdaje, jejichž povaha specifikována nebyla, nejsou přemrštěné a zda by podpora uhrazená organizaci výrobců byla předána těm, kteří ztrátu, v poměru ke skutečným ztrátám, utrpěli.

(19)

Sedmý aspekt, který vedl Komisi k pochybnostem o slučitelnosti podpory se společným trhem, spočívá v existenci presumpce porušení norem, podle kterých se společná organizace trhů v oblasti pěstování ovoce řídí a které vycházejí z nařízení (ES) č. 2200/96. Na základě skutečnosti, že organizace výrobců v oblasti Piemontu již možnost odvolání uvedeného ve výše citovaném nařízení vyčerpala (viz 10. bod odůvodnění), bylo by udělení státní podpory na základě odvolání, jež obsahuje překročení stanovených možností, v rozporu s nařízeními, která určují společnou organizaci trhů v oblasti pěstování ovoce, a výsledkem toho by bylo porušení řádného fungování společného trhu. Na základě bodu 3.2 nemůže Komise v žádném případě schválit podporu, která by byla neslučitelná s nařízeními, kterými se řídí společná organizace trhu nebo která by byla v rozporu s řádným fungováním organizace společného trhu.

(20)

Komise v důsledku nedostatku informací nemohla zjistit, zda podpora byla již uhrazena nebo zda byla alespoň v souladu s ostatními podporami zaměřenými na stejný cíl.

(21)

Dopisem ze dne 16. ledna 2004, doručeným dne 19. ledna 2004, předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis italských úřadů, ve kterém orgány sdělily své připomínky na základě zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy ve věci předmětné podpory.

(22)

Co se týče odpočtu výdajů, které ze strany zemědělců vynaloženy nebyly (viz 17. bod odůvodnění), zdůraznily italské orgány, že jelikož se nejednalo o problém neúspěšné produkce a všechny fáze pěstování byly dovedeny do konce, byly příslušné náklady vynaloženy.

(23)

Co se týče nutnosti vyhnout se nadměrnému odškodnění za utrpěné ztráty (viz 15. a 16. bod odůvodnění) prohlásily italské orgány, že nezávisle na neadekvátnosti použité metody pro výpočet se domnívají, že předložily takové číselné údaje, kde je forma nadměrného odškodnění vysoce nepravděpodobná, a kromě toho upozorňují i na to, že na základě existující disproporce mezi požadovanou částkou a použitou tržní cenou a na základě skutečnosti, že cena nákladů odpovídá cca polovině uvedené tržní ceny, by bylo obtížné si myslet, že ztráty sektoru byly příliš nízké na to, aby nemohla být podpora poskytnuta.

(24)

Co se týče dodržení nařízení obsažených v bodě 11.3.8 obecných zásad (viz 18. bod odůvodnění), prohlásily italské orgány, že podpora by byla rozdělena na základě škod (určených podle předloženého vyúčtování) utrpěných členy organizace výrobců, která by se postarala, aby část podpory, kterou organizace výrobců obdrží, byla určena výlučně na pokrytí skutečně vynaložených nákladů.

(25)

Dopis předaný dne 16. ledna 2004 Stálým zastoupením Itálie při EU obsahuje kromě jiného i reakci organizace výrobců podezíraných z prospěchářství (Asprofrut). Organizace výrobců prohlásila, že sezóna 2002 byla obzvláště těžká hlavně z důvodu klimatického vývoje měsíce srpna v daném regionu a špatného počasí, kdy se oba faktory nakupily do jednoho období a svým důsledkem postihly země střední Evropy, které jsou obvykle jejími zákazníky. Organizace výrobců zdůrazňuje, že požádala Region, a také toho dosáhla, že trh odebral produkty, které nebyly krupobitím postiženy, a to v rámci norem EU o obchodování, i když za cenu deklasovanou na průmyslový výrobek z důvodu poškození, které se projevilo mezi termínem předložení žádosti o odběr a zahájením operace odběru.

(26)

Na základě čl. 87 odst. 1 Smlouvy nejsou se společným trhem slučitelné podpory v míře, v jaké dochází k obchodování mezi členskými státy, včetně takových podpor, které jsou v jakékoli formě udělovány státy nebo státními zdroji, kdy tato forma upřednostňuje takové firmy nebo výroby, které by mohly ohrožovat nebo by hrozily, že ohrozí konkurenci. Předmětné opatření odpovídá této definici ve smyslu sledování určitých výrob a rozhodování o obchodech z důvodu místa, které Itálie v předmětných výrobách zaujímá (v roce 2001 byla Itálie druhým největším výrobcem broskví a prvním největším výrobcem nektarinek v EU).

(27)

Avšak v případech daných článkem 87 odst. 2 a 3 Smlouvy mohou být některá opatření při svém nedodržení považována za slučitelná se společným trhem.

(28)

V tomto případě italské orgány vysvětlily, že škody na předmětných produktech byly způsobeny nepříznivými klimatickými podmínkami.

(29)

Jak již bylo uvedeno v 12. bodě odůvodnění, byla v průběhu výměny korespondence s italskými orgány Komise vedena ke zjištění, že hlavní skutečností krizové situace nebyl fenomén počasí, ale nepříznivý vývoj trhu, jinak řečeno parametr, který patří mezi normální rizika spojená s provozováním zemědělské činnosti.

(30)

Připomínky předložené italskými orgány po zahájení řízení dle čl. 88 odst. 2 Smlouvy nepřinesly žádný prvek, který by umožnil považovat tuto myšlenku za méně hodnověrnou. Naopak, v souvislosti s údaji italských úřadů, podle kterých nevznikla krize v důsledku problémů neúspěšné produkce, všechny fáze byly přece dovedeny do konce, a zvláště v souvislosti s vysvětlením podaným organizací Asprofrut, která prohlásila, že požádala Region a také toho dosáhla, že trh odebral produkt nepoškozený krupobitím, což bylo v souladu s pravidly o obchodování na společném trhu, i když byl produkt deklasován na průmyslový produkt na základě poškození, jež se projevilo mezi datem, kdy byl přednesen požadavek o odebrání, a zahájením operace odebrání (viz 22. a 25. bod odůvodnění), nemůže přesněji řečeno Komise jednat jinak, než pochybovat o úzkém vztahu mezi operací odebrání, která postavila vedle sebe podporu za ztrátu z výroby způsobenou nepřízní počasí. Opatření je spíše spojeno s nepříznivým vývojem trhu, jinak řečeno s událostí, která patří mezi normální rizika spojená s provozováním zemědělské činnosti.

(31)

Co se týče pochybností vyjádřených ve 13., 14. a 15. bodě odůvodnění vztahujících se k neadekvátnosti metody pro výpočet ztrát, i když měla Komise sledovat řízení vedené italskými orgány ve věci odškodnění za ztráty způsobené přírodní kalamitou bez zřetele na úvahy pojednávané v 30. bodě odůvodnění, nemohla v připomínkách italských úřadů nalézt žádné informace, které by jí umožnily vytušit zdůvodnění použité metody založené spíše na fakturaci než na produkci nebo na výběru let, na které se odvolávala.

(32)

Co se týče skutečné volby metody výpočtu, je třeba zdůraznit, že jestliže bod 11.3.2 obecných zásad počítá s možností použití jiné metody pro výpočet ztrát, než je požadováno, tak tato jiná metoda musí dovolit určit ztrátu z produkce (viz princip (5), podle kterého „Komise připouští ... alternativní metody pro výpočet normální produkce, včetně referenčních regionálních hodnot, pokud je zajištěno, že takové hodnoty jsou reprezentativní, a ne založené na značně zvýšených výnosech“). Odkaz na fakturovanou částku nenalézá však zdůvodnění na základě ustanovení obsažených v bodě 11.3.2 obecných zásad.

(33)

Komise EU kromě toho ve svých připomínkách uvádí, že v dopise ze dne 16. ledna 2004 italské orgány nepředložily žádné vysvětlení týkající se zvolených let pro výpočet utrpěných ztrát a ani neobjasnily, jak bylo možné dosáhnout ztráty z výroby ve výši 20 a 30 %, když hodnocení produkce regionu pro rok 2002 uvádělo produkci vyšší, než byla produkce před třemi lety a které byly použity jako reference pro výpočet ztrát.

(34)

Jelikož tyto informace nebyly předloženy, Komise EU stále ještě neví, proč italské orgány použily pro referenci roky, ve kterých, jak sami uznávají, určité závody, které se zabývají pěstováním broskví a nektarinek, obdržely slevu na úroky z půjček poskytnutou za škody způsobené špatným počasím, jež představovaly nejméně 35 % hrubé prodejní produkce (jak je poznamenáno v 15. bodě odůvodnění, je obtížné představit si, že kultury broskví a nektarinek mohly být před takovou nepřízní počasí ušetřeny, když toto špatné počasí muselo postihnout všechny závody, v důsledku čehož pěstitel, jehož závod byl postižen jako celek, mohl mít prospěch z podpory na všechny své plodiny s výjimkou kultur broskví a nektarinek). Komisi není dále známo, jak mohly italské orgány zdůvodnit ztrátu 20 nebo 30 % na základě klimatické události, když kromě skutečnosti, že hodnocení výroby v roce 2002 bylo lepší než čísla za použité tři roky, které byly použity jako reference, z připomínek organizace Asprofrut vyplývá, že odebrané ovoce nebylo poškozeno krupobitím, ale deklasováno na průmyslový výrobek v důsledku zhoršení, ke kterému došlo přesněji řečeno mezi datem předložení žádosti o odběr a začátkem operace odběru (viz 31. bod odůvodnění).

(35)

V takové souvislosti Komise, i kdyby mohla považovat zahájení řízení vedeného italskými orgány ve věci odškodnění za ztráty způsobené přírodní kalamitou za platné, musela by nadále pochybovat o adekvátnosti způsobu pro výpočet meze ztrátovosti, o překročení takové meze a o přípustnosti podpory pro pěstitele broskví a nektarinek na základě bodu 11.3 obecných zásad. Ve skutečnosti použití fakturovaných částek (jinak řečeno parametru, jenž se používá čistě v důsledku klimatické události), nepodporuje to, co bylo řečeno v 30. bodě odůvodnění tj. že opatření odběru, které podpořilo podporu, se zdá být spíše spojeno s nepříznivým vývojem trhu, jinak řečeno s událostí, která patří k normálním rizikům spojeným s provozováním zemědělské činnosti.

(36)

Co se týče pochybností vyvolaných v 16. bodě odůvodnění, týkajících se adekvátnosti metody výpočtu spojeného s podporou, v dopise ze dne 16. ledna 2004 uznaly tytéž italské orgány neadekvátnost vlastní metody pro výpočet podpory a zdůraznily, že dodaná čísla měla umožnit Komisi konstatovat, že nešlo o nadměrnou kompenzaci za utrpěné ztráty. I v tomto případě, pokud by Komise mohla prohlásit zahájení řízení vedeného italskými orgány ve věci odškodnění za ztráty utrpěné přírodní kalamitou za platné, nemohla by na základě uznané neadekvátnosti metody výpočtu jinak, než pochybovat o slučitelnosti podpory se společným trhem.

(37)

Ve skutečnosti spočívá základní problém opět v tom, že podle italských úřadů lze újmu utrpěnou těmito závody zažalovat na základě neúspěšného prodeje ovoce (viz 16. bod odůvodnění), a ne na základě neúspěšné výroby ovoce (viz 30. bod odůvodnění). Avšak Komise vyjádřila opět své pochybnosti, jelikož by předpokládaná podpora mohla posloužit k jiným účelům než k odškodnění za neúspěšný zisk způsobený nepříznivým vývojem trhu, který však patří mezi normální rizika spojená s provozováním zemědělské činnosti.

(38)

Co se týče pochybností vyjádřených v 17. a 18. bodě odůvodnění (ve věci adekvátnosti základu pro výpočet podpory, neboť italské orgány nepředložily žádné upřesnění, jak v případě odpočtu výdajů vynaložených pěstiteli na základě nepřízně počasí, tak v případě částek případně vynaložených na pojistnou událost nebo podporu, kterou případně obdrželi), bere Komise na vědomí skutečnost, že v dopise ze dne 16. ledna 2004 se italské orgány spokojily s upřesněním, že z podpor, které hodlají udělit, by se neměly odečítat výdaje, které pěstitelem vynaloženy nebyly, přičemž se nejedná o problém neúspěšné produkce, protože všechny fáze pěstování byly dovedeny do konce včas a všechny příslušné náklady byly uhrazeny.

(39)

Na základě této odpovědi Komise konstatovala, že pokud lze hovořit o otázce případného odpočtu výdajů, které nebyly pěstiteli uhrazeny, nebylo v této věci předloženo žádné upřesnění v odpočtu přímé podpory, případně v odpočtu jiných příjmů či jiných částek obdržených v rámci pojištění. Pokud by mohla Komise prohlásit zahájení řízení italských úřadů za platné, o čemž bylo již několikrát hovořeno, stačilo by toto chybějící upřesnění na to, aby pochybnosti vyvolané u Komise ohledně slučitelnosti se společným trhem přetrvaly, jelikož by si nemohla být Komise jista, zda byly všechny podmínky bodu 11.3 obecných zásad dodrženy.

(40)

Co se týče pochybností uvedených v 18. bodě odůvodnění, které jsou spojeny s dodržováním bodu 11.3.8 obecných zásad, bere Komise na vědomí upřesnění předložená italskými orgány, v rámci kterých by byla podpora rozdělena podle okamžitých škod (určených na základě předloženého vyúčtování) utrpěných členy organizace výrobců, a tyto orgány by dozorovaly, aby podpora, kterou obdrží organizace výrobců, byla poskytnuta výlučně na pokrytí skutečných nákladů, které byly vynaloženy. Na základě této situace, i kdyby mohla Komise prohlásit zahájení řízení vedeného italskými orgány za platné, nemohla by jinak, než nadále pochybovat o dodržení ustanovení daných bodem 11.3.8 obecných zásad, jelikož by předložené vyúčtování nebylo objektivním faktorem pro určení ztráty utrpěné z toho důvodu, že se operace odběru týkaly ovoce, které nebylo poškozeno krupobitím, ale bylo deklasováno na průmyslový výrobek v důsledku zhoršení, k němuž přesněji řečeno došlo mezi datem předložení žádosti o odběr (viz 30. bod odůvodnění) a zahájením operace odběru, neboť pro nedostatek kromě jiného urgovaných informací a na základě nákladů vynaložených organizací výrobců Asprofrut by si nemohla být Komise jista, zda nejsou výdaje nadhodnocené, což by způsobilo, že udělení podpory by bylo ve prospěch této organizace.

(41)

Co se týče pochybností vyjádřených v 19. bodě odůvodnění vyvolaných existencí presumpce porušení nařízení, která řídí organizaci společných trhů v sektoru pěstování ovoce zřízenou na základě nařízení (ES) č. 2200/96, musela Komise konstatovat, že italské orgány nepředložily žádný argument, jenž by dovolil prohlásit tuto presumpci za bezpředmětnou. Na základě souvislostí s provedeným odběrem neboli momentem, v němž organizace výrobců Piemontu již možnosti odběru stanovené výše uvedeným nařízením vyčerpala (viz 10. bod odůvodnění), nemůže Komise jinak, než závěrem pronést, že udělení státní podpory na odběry, které představují překročení stanovených možností, by bylo v rozporu se směrnicemi, které řídí společnou organizaci trhů v sektoru pěstování ovoce, a výsledkem by bylo narušení řádného fungování společného trhu.

(42)

Co se týče otázky úhrady podpor a případné kumulace, připomíná Komise, že v dopise ze dne 16. ledna 2004 italské orgány tvrdily, že podpora uhrazena nebyla, a organizace výrobců Asprofrut rovněž potvrdila, že žádnou částku neobdržela. Na možnosti kumulace podpory s jinými podporami stejného druhu nebyla dána žádná odpověď. Eventuální kumulace by však mohly zahrnovat nadhodnocenou kompenzaci ztráty, což by bylo v rozporu s ustanovením bodu 11.3 předmětných obecných zásad.

(43)

Předchozí úvahy dokazují, že předpokládaná podpora ve prospěch organizace výrobců Asprofrut, určená pro pokrytí operace odběru broskví a nektarinek, nemůže být poskytnuta na kompenzaci ztrát způsobených klimatickými událostmi, avšak vytváří prostředek odškodnění ve prospěch určitých výrobců za neuskutečněný příjem způsobený nepříznivým vývojem trhu, který patří k normálním rizikům spojeným se zemědělskou činností. Pokrýt na základě podpory normální riziko spojené se zemědělskou činností se rovná poskytnout vlastníkovi nebo vlastníkům podpory pro fungování, jež není kompatibilní se společným trhem.

(44)

I když by bylo možné považovat zahájení řízení vedeného italskými orgány ve věci odškodnění za ztrátu způsobenou klimatickou událostí za platné, je ve vysvětleních předložených těmito úřady mnoho stinných zón, než aby se Komise mohla domnívat, že finanční podpora byla poskytnuta při dodržení ustanovení obsažených v bodě 11.3 obecných zásad. Z tohoto hlediska by tudíž podpora nemohla mít prospěch jak z porušení podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy způsobeného italskými orgány, tak z porušení podle čl. 87 odst. 3 písm. c), jelikož nepřispěla k podpoře rozvoje sektoru. Byla by tudíž se společným trhem neslučitelná.

(45)

Existuje i presumpce porušení nařízení (ES) č. 2200/96. Jelikož byl odběr proveden ve chvíli, kdy možnosti pro odběr u organizace výrobců v Piemontu byly vyčerpány, bylo by udělení podpory pro financování operace mimo limit stanovený nařízením, jež určuje řízení trhu pěstitelů na evropské úrovni, rizikem a narušilo by řádné fungování těchto trhů. Na základě bodu 3.2 předmětných obecných zásad nemůže Komise v žádném případě schválit podporu, která by byla neslučitelná se společným trhem nebo která by byla v rozporu s korektním fungováním společného trhu. Podpora je tudíž se společným trhem neslučitelná.

(46)

Není nutné, aby Komise nařídila vrácení podpory, neboť podpora nebyla poskytnuta,

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/26

(1)

V dopise ze dne 18. listopadu 2002, který byl zaevidován téhož dne (dále jen „oznámení“), vyrozuměla Francie Komisi o svém úmyslu podpořit finančně opravnu lodí společnosti Compagnie Marseille Réparation (CMR). Případ byl zaevidován pod číslem N 728/02.

(2)

V dopise ze dne 13. prosince 2002 požádala Komise Francii o doplňující informace. Francie jí odpověděla dopisem ze dne 6. března 2003, který byl zaevidován dne 7. března 2003.

(3)

V dopise ze dne 13. května 2003 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit ve věci oznámených opatření řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Případ byl zaevidován pod číslem C 34/03.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit toto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby ke zmíněným opatřením vyjádřily své připomínky.

(5)

Francie předložila své připomínky v dopise ze dne 31. července 2003, který byl zaevidován dne 4. srpna 2003. Žádná zúčastněná třetí strana se neohlásila.

(6)

Francie předložila doplňující informace v dopise ze dne 2. října 2003, který byl zaevidován dne 3. října 2003, a v dopise ze dne 10. října 2003, který byl zaevidován téhož dne. Komise položila Francii další doplňující dotazy v dopise ze dne 21. listopadu 2003, na který Francie odpověděla dopisem ze dne 29. prosince 2003, který byl zaevidován dne 8. ledna 2004, a dopisem ze dne 29. ledna 2004, který byl zaevidován téhož dne. Komise položila další dotazy v dopise ze dne 10. května 2004, na něž Francie odpověděla dopisem ze dne 29. června 2004, který byl zaevidován téhož dne.

(7)

Příjemcem finanční podpory je společnost CMR se sídlem v Marseille, zabývající se opravou lodí. Společnost CMR byla založena dne 20. června 2002, aby převzala aktiva loděnic s názvem Compagnie Marseille de Réparations (CMdR), které se ocitly v úpadku.

(8)

V minulosti zajišťovaly opravu lodí v přístavu Marseille tři firmy, Marine Technologie, Travofer a CMdR. V roce 1996 zaměstnávaly tyto firmy celkem zhruba 430 osob (z toho 310 připadalo na CMdR, 70 na Marine Technologie a 50 na Travofer). V roce 1996 se společnost CMdR dostala do obtíží a byla nucena ohlásit úpadek. Zatímco probíhalo konkurzní řízení, zahájila vláda restrukturalizační plán s cílem pomoci společnosti CMdR uhradit náklady spojené s předčasným odchodem do důchodu a rekvalifikační dovolenou části zaměstnanců, dokud společnost neobdrží nabídku k převzetí. Podle Francie byl tento plán financován z veřejných zdrojů.

(9)

V roce 1997 převzala firmu CMdR italská společnost Marinvest, která ji posléze v červenci 2000 prodala britské skupině Cammell Laird. Ve stejné době převzala společnost Cammell Laird také ostatní dva provozovatele na opravu lodí v Marseille, společnosti Marine Technologie a Travofer. Společnost Cammell Laird hodlala tyto tři společnosti reorganizovat v rámci jediného podniku, který by tvořila firma CMdR, a přejít z opravy lodí na přestavbu lodí.

(10)

V době od července 2000 do července 2002 se počet zaměstnanců firmy CMdR výrazně snížil z důvodu takzvaných „azbestových odchodů“, tj. odchodů zaměstnanců kontaminovaných azbestem do důchodu. Vzhledem k chystané restrukturalizaci nebyli tito zaměstnanci nahrazeni novými. Aktivity společnosti CMdR byly v důsledku toho omezeny, nicméně firma i nadále pokračovala ve své činnosti, tj. opravování lodí, až do vyhlášení úpadku.

(11)

Poté, co se firma Cammell Laird ocitla roku 2001 v úpadku, dostala se společnost CMdR do obtíží. Dne 31. července 2001 zahájil obchodní soud v Marseille proti společnosti CMdR řízení o nucené správě.

(12)

Společnost CMR, která vznikla dne 20. června 2002, předložila obchodnímu soudu v Marseille nabídku k převzetí firmy CMdR, a soud schválil plán prodeje dne 20. června 2002.

(13)

Proto v rámci konkurzního řízení s firmou CMdR odkoupila společnost CMR její aktiva za cenu 1 001 EUR (tj. symbolické jedno euro za aktiva společnosti a 1 000 EUR za zboží na skladě). Informace uvedené v účetní rozvaze firmy CMR ukazují, že svou činnost zahájila v roce 2002 bez jakýchkoli dluhů.

(14)

Francie na počátku uváděla, že společnost CMR převzala rovněž probíhající práce.

(15)

Kromě toho v souladu s francouzskými právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení týkajícími se prodeje obchodních aktivit (článek L 122-12, druhý pododstavec Zákoníku práce) byla společnost CMR povinna převzít veškeré pracovní smlouvy a zachovat stejné podmínky kvalifikace, mezd a počtu služebních let. Dále musela společnost CMR převzít jednak platové závazky vzniklé před převzetím firmy v celkové výši 500 000 EUR, spojené s „azbestovými odchody“, a jednak dlužné mzdy (placené dovolené) v celkové výši 620 000 EUR, přičemž tyto dva údaje odpovídají údajům, které na počátku stanovila Francie.

(16)

Francie informovala Komisi, že v březnu 2003 zaměstnávala společnost CMR ve výrobě 100 lidí, oproti průměrným 184 zaměstnancům v předchozích pěti letech.

(17)

Společnost CMR vlastní pět akcionářů, z nichž jeden zastává funkci generálního ředitele.

(18)

Podle Francie vyžaduje obnova životaschopnosti sektoru opravy lodí v Marseille, aby byla ve společnosti CMR zavedena série interních opatření. Za tímto účelem byl vypracován pětiletý obchodní plán.

(19)

Společnost CMR zřejmě zdědila po společnosti CMdR určitý počet nákladů („azbestové odchody“, mzdy (placené dovolené)) a obtíže, např. ztrátu klientely v sektoru opravy lodí v marseilleském přístavu. Tato ztráta byla zřejmě důsledkem politiky společnosti Cammell Laird, která se soustředila na přestavbu lodí na úkor opravy lodí. Z tohoto důvodu Francie tvrdí, že společnost CMR musí být restrukturalizována. Francie uznává, že potřebám a možnostem trhu opravy lodí odpovídá existence jediné firmy na opravu lodí v Marseille (tj. CMR).

(20)

Obchodní plán, který Francie označuje jako restrukturalizační plán, počítá s vyřešením problémů společnosti CMR pomocí série opatření. Nejprve bude obrácena předchozí strategie společnosti Cammell Laird, spočívající v přechodu od opravy lodí k přestavbě lodí, a firma CMR se znovu vrátí ke své tradiční činnosti, jíž je oprava lodí. Dále uskuteční opatření, která popisuje Francie následovně: snížení strukturálních nákladů, příprava podporovaná počítačem, posílení odpovědností řídicího týmu a managementu, přísné řízení subdodavatelů, rozvoj víceúkolových kapacit. A konečně firma uskuteční určité investice a věnuje mimořádnou pozornost vzdělávání a specializaci zaměstnanců.

(21)

Jakmile společnost opět upevní svou pozici na trhu, bude moci usilovat rovněž o přilákání vlastníků technicky složitějších lodí (jako jsou např. lodě pro okružní plavby, osobní lodě a lodě na převoz plynu), kteří nesídlí v Marseille a pro něž není cena jediným kritériem zvažovaným při přidělování zakázky.

(22)

Francie předložila dvě verze obchodního plánu společnosti CMR. Oznámení bylo založeno na plánu, který zahrnoval možnost vysokého provozu s obratem 30 milionů EUR v roce 2006, zatímco druhý, opatrnější plán (dále jen „nízká hypotéza“), byl vypracován na žádost obchodního soudu v Marseille (v tomto plánu je obrat omezen na 20 milionů EUR ročně od třetího roku až do konce obchodního plánu). Na základě toho bylo změněno hodnocení provozu společnosti, jehož nová verze je uvedena v tabulce 1.

Tabulka 1

Předpokládaný provoz společnosti CMR (nízká hypotéza) (4)

(23)

Podle Francie vychází obchodní plán z obratu společností zabývajících se opravováním lodí v Marseille předtím, než se skupina Cammell Laird ocitla v roce 2000 v obtížích, a dále pak na schopnosti společnosti CMR dosáhnout za dva roky podobných výsledků. Francie dále zdůrazňuje, že projekt zohledňuje i stagnaci počtu klientů v okamžiku převzetí a že u nízké hypotézy je zvolen ještě opatrnější přístup.

(24)

Náklady na realizaci obchodního plánu s použitím nízké hypotézy, tj., jak uvádí Francie, náklady na restrukturalizaci, jsou uvedeny v 1. části tabulky 2 níže.

(25)

Za náklady na restrukturalizaci považuje Francie rovněž náklady spojené s „azbestovými odchody“ a s dlužnými mzdami (placené dovolené), které společnosti vznikly před převzetím. Tyto náklady jsou uvedeny v 2. části tabulky 2, přičemž uvedené údaje vycházejí z upravených údajů, které Francie předložila ve svém dopise ze dne 29. ledna 2004.

Tabulka 2

Uváděné náklady na restrukturalizaci společnosti CMR

(26)

Celkový součet nákladů, které jsou považovány za nezbytné k zahájení provozu společnosti CMR, tedy činí 3 649 494 EUR.

(27)

Podle Francie bude částka 3 649 494 EUR, kterou potřebuje společnost CMR, financována z půjček a dotací udělených z veřejných a soukromých zdrojů v souladu s tabulkou 3. Francie přijala předběžné rozhodnutí udělit společnosti CMR státní podporu dne 3. května 2002, tedy ještě předtím, než společnost CMR vznikla a než převzala aktiva společnosti CMdR. Právně závazné rozhodnutí o poskytnutí podpory bylo přijato dne 26. června 2002.

Tabulka 3

Finanční opatření spojená s restrukturalizací společnosti CMR

(28)

Francouzská vláda udělí společnosti CMR částku 1 600 000 EUR ve formě bezúročné půjčky. Francie půjčce přidělila čistý grantový ekvivalent ve výši 404 640 EUR, založený na referenční sazbě Komise pro rok 2002, tj. 5,06 %. Francie uvádí, že podmínky vyplacení této půjčky mohou odpovídat údajům v tabulce 4. V září 2003 byla společnosti CMR vyplacena částka 800 000 EUR.

Tabulka 4

Podmínky vyplacení půjčky společnosti CMR a jejího splacení

(29)

Zastupitelstvo regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, okresní rada departmentu Bouches-du-Rhône a město Marseille zaplatí společnosti CMR po 630 000 EUR ve formě dotace. Od září 2003 byla veškerá finanční pomoc od místní samosprávy (1 890 000 EUR) vyplacena a použita na pokrytí ztrát společnosti za prvních šest měsíců její činnosti (2002).

(30)

Podpora ze soukromých zdrojů byla vyplacena ve formě kapitálového vkladu akcionářů společnosti CMR (610 000 EUR) a bankovních půjček (1 830 000 EUR). K bankovním půjčkám nebyly ze strany bank požadovány žádné zvláštní záruky s výjimkou následujících. Část aktiv společnosti CMR je financována pomocí leasingu, tj. zůstává majetkem bank až do splacení půjčky. Další část aktiv společnosti CMR byla zatížena hypotékou, což znamená, že by společnost CMR mohla přijít o svůj majetek ve prospěch bank, pokud by půjčka nebyla splacena za sjednaných podmínek. Banka, která půjčku poskytla, je družstevní bankou v rámci skupiny Banque populaire.

(31)

Podle vyjádření Francie prošel francouzský sektor opravy lodí za posledních dvacet let řadou restrukturalizací, neboť v něm nastalo silné zhoršení. V Marseille se společnosti zabývající se opravou lodí dostaly do obtíží, neboť nevzaly v úvahu nepříznivý vývoj trhu. Francie prohlašuje, že udržování tří firem na opravu lodí v Marseille (Marine Technologie, Travofer a CMdR) do roku 2002, kdy je převzala skupina Cammell Laird, neodpovídalo kapacitě trhu. Existence jediné společnosti na opravu lodí v Marseille však podle Francie potřebám trhu odpovídá.

(32)

Pokud jde o počet zaměstnanců společnosti CMR, pracovalo v březnu 2003 v sektoru výroby 100 zaměstnanců, zatímco v uplynulých pěti letech byl jejich průměrný počet 184. Tento pokles souvisel rovněž s „azbestovými odchody“ (30 osob). Francie nicméně upozorňuje, že tito lidé budou nahrazeni novými, pokud bude mít společnost CMR potřebu přijímat další zaměstnance.

(33)

Francie nicméně upřesňuje, že kapacity společnosti CMR byly sníženy díky uzavření starého objektu firmy Marine Technologie a objektu společnosti Travofer, které byly vráceny přístavu Marseille a k opravování lodí se již využívat nebudou.

(34)

V rozhodnutí o zahájení formálního šetření (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) vyjádřila Komise názor, že zmíněná opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Tato opatření byla následně hodnocena v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1540/98 ze dne 29. června 1998 o nových pravidlech pro podpory poskytované na stavbu lodí (7) (dále jen „nařízení o stavbě lodí“) a s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (8) (dále jen „pokyny pro restrukturalizaci“).

(35)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochybnosti ohledně možnosti povolení zmíněných finančních opatření jakožto podpory na restrukturalizaci, vzhledem k tomu, že společnost CMR je podle všeho nově vzniklou společností, která vzešla z likvidace firmy CMdR, a s ohledem na bod 7 pokynů pro restrukturalizaci, které uvádí, že nově vzniklá společnost nemá nárok na podporu určenou na záchranu či restrukturalizaci, i kdyby se na počátku nacházela v obtížné finanční situaci.

(36)

Dále Komise pochybovala o tom, zda, i kdyby společnost CMR mohla být považována za přijatelnou jako příjemce restrukturalizační podpory, by byla splněna ostatní kritéria nezbytná k povolení podpory na restrukturalizaci.

(37)

Komise především uvedla, že Francie nepopsala strukturální obtíže, které měla restrukturalizace vyřešit, a spokojila se pouze s prohlášením, že obtíže společnosti CMR byly převážně důsledkem úpadku společnosti CMdR. Proto Komise vyjádřila pochybnost, zda společnost CMR má ve skutečnosti takové strukturální obtíže, a v důsledku toho pochybovala také o tom, zda je obchodní plán společnosti CMR uzpůsoben tak, aby zaručoval, že společnost CMR bude v přiměřené lhůtě opět životaschopná.

(38)

Kromě toho Komise pochybovala o tom, zda skutečně dochází ke snížení kapacit, které vyžaduje článek 5 nařízení o stavbě lodí. Uvedla, že Francie neposkytla přesnější informace o počtu zaměstnanců, které firma CMR skutečně převzala, a že podle všeho značně vzroste subdodavatelská činnost.

(39)

Komise pochybovala také o tom, že je podpora úměrná nákladům a výhodám restrukturalizace. Komise přitom vycházela z informace, že náklady na restrukturalizaci činí 3 649 494 EUR a finanční pomoc z veřejných a soukromých zdrojů činí celkem 5 930 000 EUR. Financování je tudíž vyšší, než jsou uváděné potřeby restrukturalizace.

(40)

V souvislosti s úměrností podpory upozorňuje rozhodnutí o zahájení řízení také na problém určení čistého grantového ekvivalentu půjčky udělené společnosti CMR státem s tím, že v souladu s oznámením Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb (9) lze referenční sazbu zvýšit v situacích, kdy hrozí obzvlášť velké riziko (např. v případě podniku v obtížích), a že v takovýchto případech může navýšení dosáhnout 400 základních bodů, a někdy dokonce i více. Komise tudíž pochybovala o tom, jestli lze celkovou půjčku považovat za podporu.

(41)

Opět v souvislosti s úměrností podpory vyjádřila Komise pochybnost o tom, zda lze všechny náklady považovat za náklady na restrukturalizaci, přičemž zmínila zejména náklady spojené se vzděláváním zaměstnanců subdodavatelů společnosti CMR.

(42)

V odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení a v rámci doplňujících informací, které následně dodala, připojila Francie následující připomínky a údaje.

(43)

Pokud jde o pochybnosti ohledně toho, zda je společnost CMR přípustná jako příjemce podpor na restrukturalizaci, Francie upozorňuje, že navzdory skutečnosti, že společnost CMR je nově vzniklou společností, nacházela se od začátku v obtížích. Ačkoli uznává, že převzetí lidských zdrojů a materiálů představuje pro novou společnost potenciálně výhodu, Francie trvá na tom, že tyto prostředky představují rovněž výrazné břemeno. Trvá tedy na svém počátečním stanovisku, že ačkoli společnost CMR je novou společností, je srovnatelná s již existující společností nacházející se v obtížích.

(44)

Francie dále potvrzuje, že společnost CMR zahájila svou činnost bez jakýchkoli dluhů. Podle francouzské legislativy o nucené správě společností se může společnost nacházející se v obtížích předtím, než ohlásí úpadek, pokusit o stabilizaci své situace pomocí dohody s věřiteli, a to za pomoci nuceného správce jmenovaného obchodním soudem. Společnost CMdR požádala o jmenování takového nuceného správce. Pod jeho kontrolou byly ukončeny veškeré probíhající práce a všichni věřitelé byli vyplaceni. Pokus o stabilizaci situace společnosti CMdR však skončil neúspěchem, a v důsledku snížení jejích aktiv a nedostatku zakázek ohlásila nakonec dne 31. července 2001 úpadek. Proto v okamžiku převzetí již společnost CMdR neměla žádné dluhy.

(45)

Dále bylo upřesněno, že v rozporu s původním tvrzením Francie dokončila společnost CMdR všechny své probíhající práce ještě před ohlášením úpadku a že jedním z důvodů pro ohlášení úpadku byla právě skutečnost, že neměla žádné zakázky (viz bod odůvodnění 44).

(46)

Pokud jde o pochybnosti ohledně životaschopnosti plánu na restrukturalizaci společnosti CMR, upřesnila Francie několik prvků tohoto plánu. Společnost CMR znovu zahájí opravy lodí, kterých společnost CMdR zanechala ve prospěch přestavby lodí. Pracovníky, kteří odešli v rámci „azbestových odchodů“, hodlá částečně nahradit mladými, kvalifikovanějšími pracovníky, a vyvine bezprecedentní úsilí pro vzdělání svých zaměstnanců. Počítá dále se zavedením přepočítání pracovní doby na rok v rámci legislativy omezující pracovní týden na 35 hodin a s harmonizací různých statutů jednotlivých pracovníků. Dále modernizuje své zařízení a pracovní postupy, zlepší bezpečnostní podmínky a vypracuje plán kvality ISO 9001. Tato opatření, která se uskuteční vedle těch, která byla původně oznámena, umožní podle Francie zaručit v přiměřené lhůtě společnosti CMR životaschopnost.

(47)

Francie dále uvedla, že průchodnost plánu zaručují i realistické obchodní hypotézy, které jsou založeny na skutečné činnosti společností zabývajících se opravou lodí v Marseille předtím, než se staly součástí skupiny Cammell Laird. Dále Francie uvádí, že společnost CMR uzavřela se svými zaměstnanci dohodu zaručující sociální smír na pracovišti. A konečně upozorňuje také na to, že provozní příjmy společnosti CMR v roce 2002 a v prvním pololetí roku 2003 dokazují, že společnost bude se vší pravděpodobností životaschopná od roku 2003, jak je uvedeno v plánu restrukturalizace.

(48)

Pokud jde o potřebu zabránit jakémukoli narušení hospodářské soutěže, poukazuje Francie na to, že snížení kapacit opravy lodí je garantováno uzavřením ostatních dvou opraven lodí v Marseille (Marine Technologie a Travofer).

(49)

Francie v této souvislosti dále ujišťuje, že loděnice na opravu lodí v severní části Středozemního moře se spíše vzájemně doplňují a ve skutečnosti si nekonkurují.

(50)

Francie dále potvrzuje, že společnost CMR představuje malý či střední podnik ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (10).

(51)

Konečně Francie upřesňuje, že společnost CMR převzala 132 zaměstnanců společnosti CMdR a že 58 osob společnost v období 2002–2004 opustí z důvodů vystavení azbestu.

(52)

Pokud jde o úměrnost zmíněných opatření, upřesňuje Francie, že částka 5 930 000 EUR pomoci z veřejných a soukromých zdrojů pokrývá na jedné straně náklady na restrukturalizaci (3 649 494 EUR) a na druhé straně část potřeb společnosti v podobě provozního kapitálu, které s restrukturalizací nesouvisejí.

(53)

Francie vysvětluje, že se domnívá, že náklady na vzdělávání subdodavatelů jsou součástí nákladů na restrukturalizaci. V této souvislosti Francie uvádí, že řadu činností nezbytných pro fungování společnosti CMR provádí specializované externí společnosti. Tyto společnosti, které se jakožto subdodavatelé musejí potýkat s problémy sektoru opravy lodí v Marseille, nejsou schopny financovat vzdělávání svých zaměstnanců. Proto se společnost CMR postará o toto financování sama jakožto dodavatel mající plnou odpovědnost vůči vlastníku lodi.

(54)

Současně se žádostí o podporu na restrukturalizaci požádala Francie Komisi také o posouzení slučitelnosti zmíněných finančních opatření se společným trhem, a to přímo na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy v případě, že by podpora nebyla slučitelná s pokyny pro restrukturalizaci. Francie zdůrazňuje, že stavba lodí představuje činnost nezbytnou pro dobré fungování přístavu Marseille, tj. je nezbytná pro přijímání lodí, údržbu lodí nezbytnou pro fungování přístavu i pro služby spojené s námořní bezpečností a služby související s cestovním ruchem (oprava sportovních lodí). Francie dále upozorňuje, že zachování opravy lodí v Marseille je v zájmu Společenství, neboť se shoduje se společnou dopravní politikou, která podporuje námořní dopravu. Konečně Francie zdůrazňuje historické a strategické důvody, které ospravedlňují zachování opravy lodí v přístavu Marseille.

(55)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.“

(56)

Za prvé, dotace ve výši 1 600 000 EUR udělená společnosti CMR francouzským státem představuje finanční zvýhodnění poskytnuté ze státních prostředků. Navíc se kritérium státních prostředků vztahuje také na hospodářské zvýhodnění poskytnuté regionální nebo místní samosprávou členských států. Proto je první kritérium pro použití čl. 87 odst. 1 Smlouvy splněno také v souvislosti s dotacemi (částka 630 000 EUR za každý ze samosprávných orgánů) poskytnutými společnosti CMR regionem Provence-Alpes-Côte d'Azur, departmentem Bouches-du-Rhône a městem Marseille.

(57)

Za druhé, jelikož zmíněné dotace byly určeny konkrétní společnosti, tj. společnosti CMR, je splněno i kritérium selektivity, které je další podmínkou pro použití čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(58)

Za třetí, ony tři finanční podpory poskytnuté regionálními a místními samosprávami a bezúročná půjčka poskytnutá francouzskou vládou poskytují společnosti CMR hospodářské zvýhodnění, které by v soukromém sektoru nezískala. Tato opatření mohou proto ze své podstaty narušit hospodářskou soutěž.

(59)

Za čtvrté, kritérium, že opatření musí ovlivňovat obchod, je splněno skutečností, že příjemce vykonává hospodářskou činnost související s obchodem mezi členskými státy. To platí pro činnost opravy lodí, kterou společnost CMR vykonává. V tak citlivém sektoru, jakým je oprava lodí, lze předpokládat přinejmenším potenciální dopad na obchod. Tento předpoklad tvoří v podstatě základ pro udržitelnou politiku uplatňovanou s ohledem na zvláštní pravidla pro státní podpory poskytované v sektoru stavby lodí. Tato pravidla se plně vztahují i na opravu lodí, která se řídí stejnými principy jako stavba lodí. Navíc vzhledem ke své zeměpisné poloze je společnost CMR alespoň potenciálně konkurentem pro opravny lodí v Itálii a ve Španělsku.

(60)

Komise proto dochází k závěru, že všechny finanční podpory z veřejných prostředků poskytnuté společnosti CMR, tak jak jsou popsány v 1. části tabulky 3, představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(61)

Komise dále upozorňuje, že Francie nesplnila povinnost, která jí přísluší podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy, aby plánovaná opatření neprováděla dříve, než řízení dospěje ke konečnému rozhodnutí (ustanovení s odkladným účinkem). Podpora je proto považována za nezákonnou.

(62)

Vzhledem k tomu, že společnost CMR provozuje svou činnost v sektoru opravy lodí, spadají podpory, které jí jsou na její činnost poskytnuty, do oblasti působnosti zvláštních pravidel pro státní podpory určené na stavbu lodí. Od 1. ledna 2004 tvoří tato pravidla součást rámce pro státní podporu na stavbu lodí (11), a nahrazují tak pravidla zavedená nařízením o stavbě lodí. Nicméně v souladu s oznámením Komise o určení pravidel pro hodnocení nezákonných státních podpor (12) se nezákonné podpory, tj. podpory udělené v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy, hodnotí podle základních kritérií stanovených v nástroji, který platí v den jejich poskytnutí. V tomto případě proto platí nařízení o stavbě lodí. V zájmu vyčerpávajícího přístupu je nutno upřesnit, že ať už Komise uplatní nařízení o stavbě lodí, nebo rámec pro státní podporu na stavbu lodí, který toto nařízení nahradil (13), nemá to žádný vliv na závěry hodnocení slučitelnosti, neboť základní kritéria pro hodnocení podpor na záchranu nebo restrukturalizaci, regionálních podpor a podpor na vzdělávání se nijak neliší (14).

(63)

Francie požádala Komisi, aby posoudila slučitelnost zmíněných finančních opatření se společným trhem přímo na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, a zdůraznila přitom, že oprava lodí představuje činnost nezbytnou pro dobré fungování přístavu velikosti marseilleského.

(64)

Komise v prvé řadě poznamenává, že kdyby byly opravářské služby nabízené společností CMR pro fungování přístavu skutečně nezbytné, měly by být v principu zajišťovány z vlastních prostředků přístavu, a nebylo by k tomu zapotřebí státních podpor. Navíc Komise povoluje část podpory jakožto regionální investiční podporu, a bere proto v úvahu existující problémy v regionu.

(65)

Kromě toho nařízení o stavbě lodí tvoří specifický a vyčerpávající soubor pravidel pro daný sektor, v tomto případě pro opravu lodí, a vůči Smlouvě je ve vztahu lex specialis. Povolení podpory přímým použitím Smlouvy by bylo v rozporu s cíli, kvůli nimž byla specifická a omezující pravidla pro daný sektor zavedena.

(66)

Komise proto nemůže hodnotit zmíněnou podporu přímo na základě Smlouvy.

(67)

Článek 2 nařízení o stavbě lodí stanoví, že podpory poskytované na stavbu lodí lze považovat za slučitelné se společným trhem pouze tehdy, jsou-li v souladu s ustanoveními řečeného nařízení.

(68)

Podle Francie je cílem zmíněné podpory podpořit restrukturalizaci činností společnosti CMR. V souladu s článkem 5 nařízení o stavbě lodí mohou být podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků působících v sektoru opravy lodí za výjimečných okolností považovány za slučitelné se společným trhem, pokud jsou v souladu s ustanoveními pokynů pro restrukturalizaci a zvláštními podmínkami definovanými ve zmíněném článku 5.

(69)

Komise proto zkoumala, zda byla splněna kritéria uvedená v pokynech pro restrukturalizaci.

(70)

Má-li být podnik podle pokynů pro restrukturalizaci přijatelný jako příjemce podpor na restrukturalizaci, musí být možné považovat jej za podnik nacházející se v obtížích ve smyslu uvedených pokynů. Přestože Společenství nemá žádnou přesnou definici podniku v obtížích, Komise za podnik v obtížích považuje podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníků/akcionářů nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by jej bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti (bod 4 pokynů pro restrukturalizaci). Obtíže podniku se projevují např. rostoucími ztrátami, snížením obratu, nárůstem zásob, příliš vysokou kapacitou, snížením peněžního toku, rostoucím zadlužením, postupným nárůstem finančních nákladů a oslabením či snížením, ne-li dokonce úplnou ztrátou hodnoty čistých aktiv.

(71)

Bod 7 pokynů pro restrukturalizaci však stanoví, že nově vytvořený podnik nemá nárok na podpory na restrukturalizaci, i když je jeho počáteční finanční situace nejistá. To platí zejména v případě, že nový podnik vzejde z likvidace dříve existujícího podniku, nebo při převzetí jeho aktiv.

(72)

Vyloučení nově vzniklých společností z nároku na podpory na restrukturalizaci vychází z principu, že vznik nového podniku musí být výsledkem rozhodnutí vycházejícího ze situace na trhu. Společnost proto nesmí vzniknout tehdy, jestliže nemá šanci vykonávat na daném trhu svou činnost, nebo jinými slovy, není-li od začátku kapitalizovaná a životaschopná.

(73)

Nová společnost nemá nárok na podpory na restrukturalizaci vzhledem k tomu, že i kdyby zjevně čelila obtížím spojeným se založením firmy, nemohly by to být obtíže uvedené v pokynech pro restrukturalizaci. Takové obtíže, popsané v bodu odůvodnění 70, jsou spojeny s historií společnosti, neboť vycházejí z jejího fungování. Nová společnost by proto ze své podstaty nemohla být s těmito obtížemi konfrontována.

(74)

Nová společnost může naopak čelit ztrátám spojeným se zahájením činnosti, neboť musí financovat investice a provozní náklady, které na začátku nemohou být hrazeny z příjmů z jejích aktivit. Tyto náklady jsou ovšem spojeny se zahájením činnosti firmy, a nikoli s její restrukturalizací. Nemohou být proto financovány z podpor na restrukturalizaci, aniž by připravovaly tyto podpory o jejich specifický účel a jejich omezený dosah.

(75)

Toto omezení oblasti působnosti pokynů pro restrukturalizaci se vztahuje na nové podniky vzešlé z likvidace starších podniků nebo z převzetí jejich aktiv. V takovém případě nová společnost v principu nepřebírá dluhy svých předchůdců, což znamená, že nemusí čelit obtížím popsaným v pokynech pro restrukturalizaci.

(76)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnost, zda společnost CMR může čerpat podpory na restrukturalizaci, když se jeví jako nově vzniklá společnost.

(77)

V tomto ohledu Komise uvádí, a Francie to připouští, že společnost CMR představuje novou právnickou osobu s vlastní právní subjektivitou, odlišnou od právní subjektivity společnosti CMdR.

(78)

Kromě toho se Komise domnívá, že společnost CMR představuje nový ekonomický subjekt, odlišný od společnosti CMdR. Je pravda, že společnost CMR nadále vykonává ekonomickou aktivitu stejného typu jako firma CMdR (oprava lodí). Nelze z toho však dovozovat, že společnost CMR představuje stejný ekonomický subjekt jako firma CMdR. Komise se naopak domnívá, že převzetí znamenalo přerušení kontinuity mezi starými a novými aktivitami, přestože společnost CMR převzala aktiva a obchod, a zároveň i zaměstnance a určité závazky spojené s legislativou sociálního zabezpečení, a přestože působí ve stejném sektoru jako firma CMdR. Důkazem tohoto přerušení kontinuity je i skutečnost, že převzetí firmy neznamenalo zároveň převzetí dluhů z předchozích aktivit. Společnost CMR se proto nenacházela ve stejné finanční situaci jako CMdR. V této souvislosti je nutné upřesnit, že důvody této situace, tj. buď skutečnost, že se předchůdce zhostil svých dluhů, nebo že žádné dluhy neexistovaly, nehrají v tomto případě žádnou roli. Skutečnou situaci společnosti CMR v okamžiku, kdy zahájila svou činnost, je možné označit za nový začátek. Přerušení kontinuity dokazuje rovněž skutečnost, že nebyla převzata žádná probíhající práce. Veškeré probíhající práce byly dokončeny a dodavatelé vyplaceni ještě předtím, než firma CMdR ohlásila úpadek.

(79)

Je proto třeba vyvodit závěr, že společnost CMR je ve skutečnosti novou společností.

(80)

Francie tento závěr ve skutečnosti nezpochybňuje. Uvádí však, že ačkoli jde o novou firmu, nachází se společnost CMR v obtížích, které umožňují přirovnat ji k již existující společnosti, neboť příčinou těchto obtíží bylo převzetí zaměstnanců a nákladů na sociální zabezpečení související s touto existující společností.

(81)

K tomuto argumentu Komise uvádí, že společnost CMR nevykazuje charakteristiky podniku nacházejícího se v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci, jak jsou popsány v bodu odůvodnění 70. Musí se prostě potýkat s běžnými náklady založení podniku a s běžnými ztrátami založení, které jsou dány tím, že tento investiční projekt je teprve v začátcích.

(82)

Náklady spojené se zahájením obchodní činnosti jsou nevyhnutelné a nesouvisejí s historií společnosti. Společnost CMR by musela stejný typ nákladů hradit i tehdy, kdyby se její akcionáři rozhodli vytvořit společnost zcela nezávislou na předchozích aktivitách opravy lodí, což by nevyhnutelně přinášelo náklady spojené se zahájením činnosti, zejména v souvislosti s nákupem strojů, najmutím a vyškolením personálu atd.

(83)

Komise se konkrétně domnívá, že převzetí zaměstnanců, za neměnných podmínek kvalifikace, mezd a služebních let a určitých závazků v oblasti sociálního zabezpečení (dlužné částky za placené dovolené, „azbestové odchody“) byly prostě jen právním důsledkem francouzské legislativy v oblasti sociálního zabezpečení (15) (v tomto ohledu srovnatelné s legislativou řady jiných zemí), s níž byl investor obeznámen. Jinými slovy, toto převzetí představovalo jednu z podmínek převzetí aktiv. Navíc měl investor vzít při stanovení kupní ceny v úvahu všechny náklady spojené s převzatými aktivy.

(84)

Komise dále uvádí, že zaměstnanci převzatí společností CMR tvoří součást převzatých aktiv, a nikoli náklad či závazek. Toto převzetí by ve skutečnosti mělo společnosti CMR usnadnit vstup na trh, neboť ji osvobodilo od nákladů na najmutí a vyškolení nových zaměstnanců.

(85)

Francie dále uvádí, že společnost CMR představuje podnik v obtížích z toho důvodu, že vykonává stejný typ činnosti jako firma CMdR a protože je nucena dodržet závazky sociálního zabezpečení plynoucí z příslušných francouzských zákonů, které představují závazek zděděný od společnosti CMdR.

(86)

A konečně Francie upozorňuje, že potíže firmy CMdR byly spojeny s povahou činnosti, kterou provozovala. Zároveň však uvádí, že existence jediné společnosti zabývající se opravou lodí v Marseille odpovídá potřebám trhu. Je zřejmé, že společnost CMR je od uzavření společností Marine Technologie a Travofer v podstatě jedinou společností nabízející opravu lodí svého druhu v Marseille. Proto by skutečnost, že společnost CMR provozuje aktivity opravy lodí, neměla být příčinou finančních obtíží a vyžadovat restrukturalizaci.

(87)

Nakonec Komise uvádí, že společnost CMR nepřevzala od firmy CMdR pasiva, která by potvrzovala, že pokračuje ve stejné činnosti opravy lodí. Společnost CMR je nově vzniklá společnost, která se navíc nenachází v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci. Komise se domnívá, že finančním potížím, s kterými se může společnost CMR potýkat, by více vyhovovaly investiční podpory.

(88)

Podle praxe, kterou se Komise řídí od roku 1999, kdy vstoupily v platnost pokyny pro restrukturalizaci, se společnost považuje za „nově vzniklou“ po dobu prvních dvou let od svého vzniku. V tomto ohledu Komise uvádí, že společnost CMR vznikla dne 20. června 2002 jakožto nová společnost. Právně závazné rozhodnutí udělit společnosti CMR podporu bylo vydáno 26. června 2002, tj. v období dvou let od jejího vzniku.

(89)

Komise z toho dovozuje, že společnost CMR nemůže čerpat podpory na restrukturalizaci. V následujících bodech odůvodnění Komise posuzuje, zda mohly informace předložené Francií rozptýlit ostatní pochybnosti, které Komise vyjádřila v rozhodnutí o zahájení řízení, a sice zda podpora splňuje další podmínky vztahující se na podpory na restrukturalizaci. Závěry Komise ohledně těchto podmínek platí v případě, že by společnost CMR nebyla nová společnost, ale společnost nacházející se ve finančních obtížích, a tudíž způsobilá čerpat podpory na restrukturalizaci.

(90)

V zájmu úplnosti Komise uvádí, že zmíněná opatření nelze kvalifikovat jako podporu na záchranu podniku. Pravidlo pro způsobilost pro čerpání podpory na záchranu podniku je stejné jako pravidlo pro podpory na restrukturalizaci. V souladu s bodem 7 pokynů pro restrukturalizaci jsou nové společnosti z nároku na podpory na záchranu podniku vyloučeny. Proto společnost CMR jakožto nově vzniklá společnost, která se nenachází v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci, nemůže čerpat tento typ podpory.

(91)

Podle pokynů pro restrukturalizaci musí být podmínkou udělení podpory zavedení restrukturalizačního plánu, který by společnosti umožňoval stát se v přiměřené lhůtě opět dlouhodobě životaschopnou na základě realistických předpokladů ohledně budoucích provozních podmínek tak, aby se podnik mohl postavit na vlastní nohy. Tohoto cíle je nutné dosáhnout především pomocí interních opatření, zejména zanechání aktivit, které by i po restrukturalizaci byly strukturálně deficitní.

(92)

Komise měla pochybnosti, protože Francie nepopsala, jaké strukturální obtíže měla restrukturalizace řešit, ale spokojila se pouze s prohlášením, že obtíže společnosti CMR jsou především důsledkem úpadku firmy CMdR. Proto Komise pochybovala, zda se společnost CMR v takových obtížích skutečně nachází a zda je obchodní plán schopen vrátit jí životaschopnost.

(93)

Francie vysvětlila, že obtíže společnosti CMR byly způsobeny obchodní politikou společnosti Cammell Laird, která se pokusila přeorientovat společnosti v Marseille z opravy lodí na přestavbu lodí. Výsledkem této změny orientace byla ztráta tradiční klientely v sektoru opravy lodí. Francie tuto skutečnost ilustrovala prohlášením, že firma CMdR i nadále vykonávala aktivity opravy lodí, byť jen v omezené míře, a že v okamžiku, kdy přestala fungovat, neměla už vůbec žádné zakázky.

(94)

Komise z toho dovozuje, že obtíže, kterým musela společnost CMR čelit, spočívají v samotné situaci panující na trhu opravy lodí, která se vyznačuje snížením poptávky a nutností obnovit důvěryhodnost této činnosti, kterou politika předchozího provozovatele poškodila.

(95)

Komise z toho dále usuzuje, že obchodní plán, který Francie oznámila, by mohl v přiměřené lhůtě obnovit životaschopnost společnosti CMR. Domnívá se však, že nejvhodnějším nástrojem k řešení tohoto typu obtíže je investiční podpora.

(96)

Komise rovněž pochybuje, zda CMR realizuje skutečné a nezvratné snížení svých kapacit tak, jak to vyžaduje čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec nařízení o stavbě lodí.

(97)

Toto snížení musí být ve vztahu k výši poskytnuté pomoci, přičemž je nutné, aby uzavřená zařízení byla v minulosti pravidelně využívána pro stavbu, opravu nebo přestavbu lodí, a to až do dne oznámení podpory, a tato zařízení musejí zůstat uzavřena po dobu alespoň deseti let ode dne schválení podpory Komisí. Kromě toho nebude vzato v úvahu snížení kapacit uskutečněné v jiných společnostech téhož členského státu, pokud neplatí, že plánovaná snížení kapacit podniku přijímajícího podporu není možné uskutečnit, aniž je ohrožena životaschopnost restrukturalizačního plánu. Konečně potřebný rozsah snížení kapacit se určuje podle objemu produkce po dobu pěti let před restrukturalizací.

(98)

Za prvé, pokud jde o argument Francie, že snížení kapacity se uskuteční díky uzavření ostatních dvou opraven lodí v Marseille (Marine Technologie a Travofer), Komise se domnívá, že v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení o stavbě lodí nelze brát takováto uzavření v úvahu, pokud se týkají jiných podniků, než je příjemce podpory, s výjimkou případů, kdy snížení kapacity nelze provést bez ohrožení životaschopnosti plánu na restrukturalizaci.

(99)

V tomto případě představují firmy Marine Technologie a Travofer právní subjekty odlišné od společnosti CMR a jejich uzavření je výsledkem události nezávislé na této společnosti, konkrétně úpadku jejich mateřské společnosti Cammell Laird. Navíc Francie nepotvrdila, že by snížení kapacity ohrozilo obchodní plán společnosti CMR.

(100)

Proto Komise nemůže tento argument uznat jako důkaz snížení kapacity společnosti CMR.

(101)

Za druhé byla zmíněna řada dalších bodů, které by mohly mít význam při řešení otázky nežádoucího narušení hospodářské soutěže (viz body odůvodnění 48 až 51).

(102)

Komise si v prvé řadě všímá, že pokyny pro restrukturalizaci v principu vyjímají malé a střední podniky z povinnosti uložené příjemcům podpory, jež spočívá ve zmírnění nepříznivých důsledků podpory pro konkurenty, pokud není uvedeno jinak v pravidlech pro státní podpory v určitém sektoru. Takováto pravidla se v tomto případě nacházejí v nařízení o stavbě lodí, které s takovouto výjimkou pro malé a střední podniky nepočítá.

(103)

Stejně tak není rozhodující ani skutečnost, že ostatní podniky zabývající se opravou lodí v daném regionu si se společností CMR nekonkurují. Nařízení o stavbě lodí předpokládá, že podpory na restrukturalizaci poskytnuté v tomto sektoru mají dopad na hospodářskou soutěž, a neumožňuje žádné odchylky na základě konkrétní situace na trhu, na rozdíl od bodu 36 pokynů pro restrukturalizaci. Příjemce je povinen učinit opatření, která mu umožní snížit svou kapacitu, a sice v míře uzpůsobené poskytnuté podpoře. Tato přísnější pravidla pro stavbu lodí jsou odůvodněna příliš vysokou kapacitou, kterou se tento sektor vyznačuje. Oprava lodí se jakožto podobně citlivý sektor řídí stejnými pravidly a principy jako stavba lodí, a to ze stejných důvodů přílišné kapacity.

(104)

Konečně Komise poznamenává, že společnost CMdR měla v roce 1996, tedy v době, kdy začaly její obtíže, 310 zaměstnanců. V okamžiku převzetí aktiv firmy CMdR společností CMR zde bylo zaměstnáno 132 osob. Toto snížení počtu zaměstnanců tudíž proběhlo v rámci firmy CMdR, ještě před udělením podpory na restrukturalizaci společnosti CMR. Nelze jej tedy považovat za opatření na zmírnění narušení hospodářské soutěže.

(105)

Pokud jde o argument, že by se kapacity snížily v důsledku „azbestových odchodů“, nejnovější informace ukazují (leden 2004), že tyto odchody se budou v období 2002–2004 týkat 58 osob. Je však zřejmé, že alespoň část těchto pracovníků bude nahrazena novými (podle dopisu z 6.3.2003 půjde o 30 osob).

(106)

Ani všechny tyto údaje nedokázaly rozptýlit pochybnosti Komise o tom, zda společnost CMR realizovala skutečné a nezvratné snížení svých kapacit v poměru k poskytnuté podpoře. I kdyby však společnost CMR mohla čerpat podporu jakožto podnik nacházející se v obtížích, nebyla by tato podpora slučitelná s nařízením o stavbě lodí.

(107)

Podle pokynů pro restrukturalizaci musí být částka a míra podpory přísně omezena na minimum potřebné na restrukturalizaci v závislosti na finančních možnostech firmy. Příjemci podpory musejí výrazně přispět na plán restrukturalizace z vlastních prostředků nebo pomocí vnějšího financování získaného za tržních podmínek.

(108)

Komise měla pochybnost, zda byla tato podmínka splněna, jelikož dostupné finanční prostředky ze soukromých i veřejných zdrojů byly vyšší než uvedené potřeby. Francie na to odpověděla, že celková částka veřejných a soukromých podpor, tedy 5 930 000 EUR, pokrývala jednak náklady na restrukturalizaci (3 649 494 EUR), a jednak část potřeb v rámci provozního kapitálu, který přesahoval potřeby spojené s restrukturalizací.

(109)

V této souvislosti Komise vznesla otázku určení čistého grantového ekvivalentu půjčky poskytnuté společnosti CMR. Oznámení Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb stanoví, že referenční sazbu lze navýšit jen v situacích, kdy hrozí obzvlášť velké riziko. Komise dovozuje, že kdyby měla společnost CMR obtíže vyžadující restrukturalizaci, což je argument obhajovaný Francií, s nímž Komise nesouhlasí, pak by skutečně hrozilo obzvlášť velké riziko. Žádný soukromý věřitel by společnosti CMR neposkytl půjčku za takových podmínek, tj. bezúročně a bez jakéhokoli zajištění. Úhrnná výše částky tudíž představuje podporu. Celková částka podpory tudíž činí 3 490 000 EUR.

(110)

Uváděné potřeby financování spojené s restrukturalizací činí 3 649 494 EUR. Jelikož podpora činí 3 490 000 EUR, tvoří podpora ze soukromých zdrojů čerpaná příjemcem na restrukturalizaci 159 494 EUR. Příspěvek příjemce tudíž není vysoký, což je v rozporu s požadavkem pokynů pro restrukturalizaci.

(111)

Komise z toho dovozuje, že i kdyby společnost CMR byla podnikem v obtížích, který má nárok čerpat podporu na restrukturalizaci, nebylo by splněno kritérium úměrnosti a podpora by tudíž nebyla slučitelná s pokyny pro restrukturalizaci.

(112)

V rozhodnutí o zahájení řízení posuzovala Komise zmíněná opatření s ohledem na pokyny pro restrukturalizaci přijaté v roce 1999. Francie tento přístup v odpovědi na uvedené rozhodnutí nezpochybnila. Je třeba uvést, že nařízení o stavbě lodí odkazuje ve svém článku 5 na pokyny Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích z roku 1994 (16) (dále jen „pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994“), které byly v roce 1999 nahrazeny novými pokyny pro restrukturalizaci. Komise se však domnívá, že i kdyby byly použity pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994, výše uvedená argumentace by se nijak nelišila. Za prvé, nově vzniklá společnost nemůže být ze své podstaty podnikem nacházejícím se v obtížích. Ačkoli se pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994 vyjadřují méně explicitně, jsou zejména v definici podniku v obtížích jasně určeny k záchraně a restrukturalizaci již existujících společností, a nikoli nově vzniklých podniků. Za druhé, kritérium omezení podpory na minimum existovalo již v pokynech pro restrukturalizaci z roku 1994 (17), a v tomto případě není splněno.

(113)

Podpora by proto nebyla slučitelná ani při uplatnění pokynů pro restrukturalizaci z roku 1994.

(114)

Podmínky slučitelnosti regionálních investičních podpor se společným trhem jsou uvedeny v článku 7 nařízení o stavbě lodí. Za prvé, opatření se musejí týkat regionu uvedeného v čl. 87 odst. 3 písm. a) nebo c) Smlouvy. Za druhé, míra podpory nesmí přesáhnout strop stanovený tímto nařízením. Za třetí, musí se jednat o opatření na podporu investic určených k modernizaci loděnic za účelem zvýšení produktivity stávajících zařízení. Za čtvrté, podpora nesmí být spojena s finanční restrukturalizací loděnic. Za páté, podpora musí být omezena na podporu výloh způsobilých ve smyslu pokynů k vnitrostátní regionální podpoře (18) (dále jen „regionální pokyny“).

(115)

Oblast Marseille je zónou, která má nárok na podpory podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. V souladu s nařízením o stavbě lodí a podle mapy regionálních podpor schválené Komisí nesmí míra podpor pro tento region přesáhnout 12,5 % čisté hodnoty (19).

(116)

V souladu s bodem 4.5 regionálních pokynů jsou výlohy způsobilé pro podporu vyjádřeny jako jednotný soubor výloh na následující investice: pozemky, budovy a zařízení. V souladu s bodem 4.6 těchto pokynů mohou způsobilé výlohy zahrnovat rovněž určité kategorie nehmotných investic.

(117)

V dopise z 29. června 2004 popsala Francie investice společnosti CMR, které mají nárok na regionální podporu: zásoby, investice do zařízení a budov. Protože pokrývají provozní náklady, nemají výlohy spojené se zásobami nárok na podporu počátečních investic. Komise v tabulce 5 popisuje výlohy, které považuje za způsobilé čerpat podporu počátečních investic.

Tabulka 5

Výlohy (20) způsobilé čerpat regionální investiční podporu

(118)

Komise uznává, že tyto investice přispívají k naplňování cílů obchodního plánu společnosti CMR, jak jsou popsány v bodu odůvodnění 20, a tedy i k modernizaci loděnice za účelem zvýšení její produktivity. Tyto investice navíc tvoří jednotný soubor výloh: investice do budov (bod 5 tabulky 5) a investice do zařízení (body 1 až 4 tabulky 5).

(119)

Celkové výlohy způsobilé čerpat regionální investiční podpory tedy činí 421 108 EUR (401 152 EUR v aktualizované hodnotě, základní rok 2002, diskontní sazba 5,06 %).

(120)

Maximální přijatelná míra podpory je 12,5 % čisté hodnoty (což v tomto případě představuje 18,9 % hrubé hodnoty (21). Přípustná podpora proto činí 75 737 EUR.

(121)

Komise dochází k závěru, že podpora poskytnutá společnosti CMR může být částečně povolena jako podpora počátečních investic do výše 75 737 EUR.

(122)

Komise si všimla, že určité výlohy, které společnost CMR uvádí ve svém obchodním plánu, souvisejí se vzděláváním. Podpora byla v tomto případě poskytnuta po vstupu v platnost nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (22) (dále jen „nařízení o podporách na vzdělávání“).

(123)

Nařízení o podporách na vzdělávání bylo přijato Komisí, kterou k tomu opravňovalo nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory (23). Nařízení o podporách na vzdělávání pozměňuje jakožto pozdější legislativa nařízení o stavbě lodí, které samo o sobě s možností poskytnutí podpor na vzdělávání v sektoru stavby lodí nepočítá. Nařízení o podporách na vzdělávání stanoví v článku 1, že se vztahuje na podpory na vzdělávání poskytnuté ve všech sektorech, což znamená, že platí rovněž v sektoru stavby lodí.

(124)

Nařízení o podporách na vzdělávání stanoví, že jednotlivé podpory jsou slučitelné se společným trhem tehdy, jestliže splňují všechny podmínky stanovené tímto nařízením, tedy jestliže nepřesahují maximální přípustnou míru podpory a jestliže pokrývají náklady způsobilé podle čl. 4 odst. 7 tohoto nařízení.

(125)

Francie popsala potřeby vzdělávání společnosti CMR jako specifické vzdělávání pro 20 zaměstnanců společnosti CMR ročně a pro 50 zaměstnanců subdodavatelů společnosti CMR ročně. Komise si všímá, že článek 2 nařízení o podporách na vzdělávání definuje specifické vzdělávání jako vzdělávání, které zahrnuje výuku s přímým a zásadním vztahem k současnému nebo budoucímu postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu, tj. společnosti CMR. Zaměstnanci subdodavatelů společnosti CMR nejsou školeni ve vztahu k postavení ve společnosti CMR, a nemohou tudíž čerpat podporu na vzdělávání poskytnutou této společnosti. Kromě toho neposkytla Francie Komisi žádnou záruku, že část podpory určená na školení u subdodavatelů společnosti CMR bude v úplnosti převedena na tyto subdodavatele a že společnost CMR bude pouhým prostředníkem této podpory. Z tohoto důvodu nemůže Komise považovat tuto podporu za podporu nepřímo udělenou subdodavatelům společnosti CMR. Jelikož Francie neodpověděla na dotaz Komise ohledně rozdělení výloh na vzdělávání mezi zaměstnance společnosti CMR a zaměstnance dodavatelů společnosti CMR, určí Komise způsobilé výlohy úměrným způsobem.

(126)

Celkové náklady na vzdělávání uváděné Francií činí 896 000 EUR. Výlohy na 20 zaměstnanců společnosti CMR činí tedy úměrně 256 000 EUR. Komise se domnívá, že tyto výlohy mohou čerpat podporu na vzdělávání.

(127)

V souladu s článkem 4 nařízení o podporách na vzdělávání nesmí být míra podpory u projektů specifického vzdělávání v případě malých a středních podniků působících v regionech, jež mají podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy nárok na regionální podpory, vyšší než 40 %.

(128)

Proto činí celková částka podpor na vzdělávání 102 400 EUR.

(129)

Komise dochází k závěru, že podpora poskytnutá společnosti CMR může být částečně povolena jako podpora na vzdělávání do výše 102 400 EUR.

(130)

Komise došla k závěru, že Francie nezákonně poskytla podporu ve výši 3 490 000 EUR v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Na základě hodnocení této podpory Komise dovozuje, že tato podpora je jakožto podpora na restrukturalizaci společnosti CMR neslučitelná se společným trhem, neboť nesplňuje podmínky stanovené nařízením o stavbě lodí a pokyny pro restrukturalizaci. Komise se však domnívá, že tato podpora je částečně slučitelná se společným trhem jakožto regionální investiční podpora ve smyslu článku 7 nařízení o stavbě lodí a jakožto podpora na vzdělávání ve smyslu nařízení o podporách na vzdělávání. Rozdíl mezi již vyplacenou částkou (3 490 000 EUR) a slučitelnou částkou (75 737 EUR + 102 400 EUR = 178 137 EUR), tj. 3 311 863 EUR, musí být vrácen,

a)

75 737 EUR je slučitelných se společným trhem jakožto regionální investiční podpora podle čl. 87 odst. 3 písm. e) Smlouvy,

b)

102 400 EUR je slučitelných se společným trhem jakožto podpora na vzdělávání podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

c)

3 311 863 EUR je neslučitelných se společným trhem.

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/46

(1)

Dne 6. března 2003 a dne 29. března 2003 obdržela Komise dvě stížnosti týkající se prodloužení platnosti zákona č. 383 ze dne 18. října 2001 v některých italských obcích postižených přírodními pohromami v roce 2002.

(2)

Dne 20. března 2003 požádala Komise italské orgány o informace o tomto prodloužení. Po podání žádosti dne 2. a 21. května 2003, aby byla lhůta na odpověď prodloužena, zaslaly italské orgány Komisi dne 10. června 2003 zprávu. Druhá zpráva byla Komisi doručena dne 4. července 2003.

(3)

Jelikož Komise předem neudělila souhlas se vstupem režimu podpor v platnost podle článku 87 Smlouvy, byl režim zapsán do seznamu neoznámených podpor pod číslem NN 58/03.

(4)

V dopise ze dne 17. září 2003 informovala Komise Itálii, že se v souvislosti s výše uvedeným opatřením rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Případ byl zapsán pod číslem N 57/2003. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2) a zainteresované strany byly vyzvány, aby předložily své připomínky.

(5)

V dopise ze dne 23. října 2003 požádaly italské orgány o prodloužení lhůt pro předložení svých připomínek. V dopise ze dne 5. listopadu 2003 a v dopise ze dne 16. prosince 2003 vyhověla Komise žádosti o prodloužení a zaslala upomínku.

(6)

Itálie předložila své připomínky v dopise ze dne 18. února 2004, zapsaném dne 23. února 2004 a v dopise ze dne 10. září 2004, zapsaném dne 15. září 2004. Žádná třetí zainteresovaná strana své připomínky nepředložila.

(7)

Článek 5e zákonného opatření č. 282 ze dne 24. prosince 2002, uzákoněného zákonem č. 27 ze dne 21. února 2003 prodlužuje výhody podle čl. 4 odst. 1 zákona č. 383 ze dne 18. října 2001 ve prospěch výhradně podniků, které investovaly v obcích postižených přírodními pohromami v roce 2002. Článek 5e zákonného opatření č. 282 ze dne 24. prosince 2002 se stal předmětem vysvětlování ze strany italského Ministerstva hospodářství a financí prostřednictvím oběžníku Agentury pro příjmy č. 43/E ze dne 31. července 2003. Postižené obce se nacházejí v oblastech určených:

(8)

Kromě toho je nezbytné, aby v příslušných obcích bylo vydáno nařízení o evakuaci a o zákazu provozu na hlavních přístupových cestách do obce.

(9)

Komise se z novinových článků dozvěděla, že nařízením předsedy vlády ze dne 28. května 2003, zveřejněného v Úředním věstníku Italské republiky č. 126 ze dne 3. června 2003, byl stanoven seznam obcí postižených výjimečnými meteorologickými událostmi v regionech Liguria, Lombardia, Piemonte, Veneto, Friuli Venezia Giulia a Emilia Romagna.

(10)

Opatření týkající se prodloužení platnosti zákona č. 383 ze dne 18. října 2001 vstoupilo v platnost dnem 23. února 2003, to znamená den následující po zveřejnění zákona č. 27 ze dne 21. února 2003 v řádném dodatku č. 29 Úředního věstníku Italské republiky č. 44 ze dne 22. února 2003.

(11)

Režim reaguje na cíle investic v oblastech, které byly postiženy přírodními pohromami a které jsou vyjmenovány v nařízeních předsedy vlády uvedených v bodě 7 tohoto odůvodnění.

(12)

Z opatření mohou těžit všechny podniky z kteréhokoli odvětví, které investovaly v obcích postižených výše uvedenými přírodními pohromami. V oběžníku Agentury pro příjmy č. 43/E ze dne 31. července 2003 je uvedeno, že cílem opatření je podpora investic podniků, které v důsledku velkých potíží způsobených přírodními pohromami v obcích, kde mají své sídlo, utrpěly okamžitě, přímo nebo nepřímo ekonomickou škodu. Takovou škodu lze považovat za skutečnou pro všechny podniky z určité obce, pokud:

Podle uvedeného oběžníku bude v ostatních případech úleva platit pouze pro ty podniky, které mají provozní sídlo na přístupových cestách nebo v budovách postižených výše uvedenými obecními nařízeními.

(13)

Dotčené opatření povoluje prodloužit ustanovení zákona č. 383 ze dne 18. října 2001 až do druhého daňového období, které následuje po období probíhajícím dne 25. října 2001, a omezuje se na investice uskutečněné do 31. července 2003. Podle těchto ustanovení je možné si pro daňové účely odečíst z výnosů podniků a osob samostatně výdělečně činných část investic uskutečněných po 1. červenci 2001, odpovídající 50 % investic překračujících průměrnou výši investic uskutečněných v pěti předchozích letech. Do průměru se nezapočítávají investice v roce, kdy byly nejvyšší. Pokud jde o investice do nemovitostí, týká se prodloužení investic uskutečněných až do třetího daňového období, které následuje po období, které probíhalo dne 25. října 2001, nejpozději však do 31. července 2004.

(14)

Předmětem režimu jsou investice do nových provozoven, do rozšiřování, do obnovy a modernizace již stávajících provozoven, do dokončení pozastavených prací a do pořízení nového zařízení.

(15)

V rozhodnutí o zahájení formálního šetření (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo přezkoumáno dotčené opatření s cílem ověřit, zda může uplatňovat výjimku podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy, pokud jde o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi.

(16)

Komise dále přezkoumala, zda může dotčené opatření uplatňovat výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a/nebo c) Smlouvy na základě obecných zásad veřejné podpory na regionální podporu (3), na základě nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na veřejnou podporu malých a středních podniků (4), a také v případě zemědělství na základě pravidel stanovených v obecných zásadách Společenství o veřejné podpoře v zemědělství (5) a v případě odvětví rybolovu a akvakultury na základě pravidel stanovených v obecných zásadách pro přezkum veřejných podpor v odvětí rybolovu a akvakultury (6).

(17)

Pokud jde o výjimku podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy, vyjádřila Komise v rozhodnutí o zahájení řízení pochybnosti o tom, zda se podpory skutečně omezují pouze na náhradu škod způsobených zmíněnými pohromami a zda vylučují jakoukoli nadměrnou kompenzaci škod na úrovni jednoho příjemce. Neměla možnost povolit opatření, jehož cílem byla náhrada škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými výjimečnými událostmi.

(18)

Italské orgány nevyčíslily přímé materiální škody způsobené výše uvedenými přírodními pohromami. Uvedly, že režim se opírá o pojem škody stanovený v makroekonomickém klíči, a tento postoj zdůvodnily nemožností vyčíslit škodu na úrovni jednoho podniku, aniž by došlo k tomu, že opatření bude neefektivní a pomalejší.

(19)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise tedy názor, že na základě informací poskytnutých italskými orgány není možné dojít k závěru, zda bylo zkoumané opatření, na základě své povahy a vzhledem k souvisejícímu funkčnímu mechanismu, určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami. Vzhledem k fungování uvedeného opatření Komise nemohla dojít k závěru, zda:

(20)

Pokud jde o přípustnost výjimek podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a/nebo c) Smlouvy, hodnotí Komise v rozhodnutí o zahájení řízení to, zda podpora může být způsobilá pro výjimku jako investiční podpora.

(21)

Pokud jde o výše uvedené výjimky, vyjádřila Komise pochybnosti ohledně skutečnosti, zda je podpora dostupná v rámci režimu poskytována výhradně v oblastech způsobilých pro regionální podporu podle italské mapy regionální podpory pro období 2000–2006. Komise rovněž vyjádřila pochybnosti ohledně následujících bodů:

(22)

Ve svých odpovědích na rozhodnutí o zahájení řízení poskytla Itálie doplňující informace a předložila připomínky, jejichž základní body jsou shrnuty níže:

(23)

Italské orgány připomněly, že území, pro které jsou zásahy určeny, je území obcí uvedených v nařízeních předsedy vlády ze dne 29. října 2002, ze dne 31. října 2002 a ze dne 8. listopadu 2002. Podle článku 1 nařízení ze dne 29. října 2002 jsou podpory poskytovány výhradně v obcích postižených záplavami, v nichž byla vydána obecní nařízení o evakuaci nebo o zákazu provozu na hlavních přístupových cestách na území obce. Dotčené obce byly určeny nařízením č. 3290 předsedy vlády.

(24)

Pokud jde o pochybnosti ohledně toho, zda je příjemcem podpory podnik, který skutečně utrpěl škodu, a zda tato škoda byla způsobena výhradně přírodními pohromami, uvedly italské orgány, že škodu lze považovat za skutečnou s odvoláním na většinu daňových poplatníků určité obce pouze v tom případě, že:

(25)

Italské orgány tudíž posuzují, zda ve skutečnosti jsou hlavními příjemci podpor podniky, které byly skutečně poškozeny událostí, které mají provozní sídlo v ulicích nebo v budovách postižených výše uvedenými nařízeními o evakuaci.

(26)

Kromě toho se italské orgány vzhledem k souvislosti mezi utrpěnou škodou a poskytnutou podporou domnívají, že Smlouva nevylučuje možnost vzít v úvahu celkové škody vzniklé ve stanovené oblasti. Režim se opírá o pojem škody stanovený v makroekonomickém klíči, neboť požadavky účinnosti a včasnosti nepřipouštějí odhad škod konkrétně v jednotlivých podnicích. Italské orgány se proto odvolávají na makroekonomické údaje, aby dokázaly, že částka uvolněná z režimu je očividně nižší než způsobené škody.

(27)

Italské orgány rovněž poznamenaly, že v jiných případech Komise povolila podpory zaměřené na obnovu určitého odvětví nebo na odškodnění, která nebyla přímo spojena se škodami.

(28)

V dopise ze dne 10. září 2004 italské orgány potvrdily, že se podpora opírá o makroekonomickou strukturu, a upřesňují nicméně, že požádají podniky o vhodné potvrzení či prohlášení za účelem skutečného přezkoumání škod, které utrpěly konkrétně jednotlivé podniky. Finanční správa bude moci následně provádět vhodné kontroly. Takové potvrzení bude muset obsahovat údaje dokládající právo podniku na získání podpory, protože se nachází v oblasti, která je pro podporu způsobilá. Podniky budou muset mimo jiné potvrdit, že výše podpory nepřevyšuje utrpěnou škodu a že se nejedná ani o nadměrnou kompenzaci.

(29)

Pokud jde o analýzu slučitelnosti opatření s výjimkami podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a/nebo c) Smlouvy, provedenou na základě ustanovení uvedených výše v bodě 16, připomněly italské orgány pouze to, že oblasti, jichž se opatření týká, byly stanoveny přímo a výhradně v souvislosti s přírodními pohromami.

(30)

Zdůrazňují, že slučitelnost podpor musí být zhodnocena na základě čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy, jelikož se jedná o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými výjimečnými událostmi.

(31)

V dopise ze dne 10. září 2004 italské orgány rovněž připomněly, že podpory je nutné při uplatnění uvedené výjimky považovat za slučitelné se společným trhem a že na základě toho není nutné další šetření v souvislosti s jinými výjimkami či oblastmi.

(32)

Pro zhodnocení, zda opatření v rámci režimu představují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je nutné stanovit, zda poskytují výhodu příjemcům, zda je výhoda státního původu, zda mají dotčená opatření vliv na hospodářskou soutěž a zda jsou schopna změnit obchod v rámci Společenství.

(33)

Prvním bodem čl. 87 odst. 1 je možnost, že opatření zvýhodňuje mnohé konkrétní příjemce. Je tedy zapotřebí na jedné straně určit, zda přijímající podniky získávají ekonomickou výhodu, kterou by nezískaly za normálních podmínek na trhu, nebo zda šetří náklady, které by v podstatě musely zatížit vlastní zdroje podniků, a na druhé straně, zda je taková výhoda poskytována jedné určité kategorii podniků. Možnost odečíst si část uskutečněných investic z daní představuje pro příjemce ekonomickou výhodu, jelikož jejich zdanitelné příjmy a v důsledku i výše daní z takových příjmů jsou sníženy vzhledem k tomu, co by podniky musely v podstatě zaplatit. Kromě toho jsou opatření určena pro mnohé podniky, které působí – a zejména investují – v určitých oblastech na italském území, a zvýhodňují je, jelikož nejsou poskytována podnikům, které se nacházejí mimo takové oblasti.

(34)

Na základě druhé podmínky článku 87 musí být podpory poskytovány státem ze státních zdrojů. Ve skutkové podstatě získává použití státních zdrojů negativní formu, protože se jedná o ušlý zisk pro veřejnou moc: snížení daní z příjmů snižuje daňový výnos státu.

(35)

Na základě třetí a čtvrté podmínky čl. 87 odst. 1 Smlouvy musí podpora narušovat nebo ohrožovat hospodářskou soutěž a musí mít vliv nebo být schopna ovlivnit obchod v rámci Společenství. Ve skutkové podstatě hrozí opatření tím, že naruší hospodářskou soutěž, vzhledem k tomu, že posilují finanční pozici a provozní možnosti přijímajících podniků vzhledem k jejich konkurenci, která z takových opatření nemá žádný prospěch. Jestliže se tak děje v prostředí obchodu v rámci Společenství, jsou tyto podniky dotčenými opatřeními postiženy. Taková opatření zejména narušují hospodářskou soutěž a mají vliv na obchod v rámci Společenství, pokud přijímající podniky vyvážejí část své výroby do jiných členských států; analogicky to znamená, že pokud přijímající podniky nevyvážejí, vnitrostátní produkce je zvýhodněna skutečností, že možnost podniků, které se nacházejí v různých členských státech, vyvážet své výrobky na italský trh je v důsledku toho omezena (7). Totéž se děje, když jeden členský stát poskytuje podporu podnikům, které působí v odvětví služeb a distribuce (8).

(36)

Z takových důvodů čl. 87 odst. 1 Smlouvy v zásadě zakazuje uvedená opatření a za slučitelná se společným trhem je lze považovat pouze v tom případě, pokud budou splňovat jednu z výjimek stanovených uvedenou Smlouvou.

(37)

Komise nicméně připouští, že podpory poskytované na základě dotčených opatření nepředstavují veřejnou podporu, která ve chvíli poskytnutí splňuje podmínky dané nařízením Komise (ES) č. 69/2001 (9) nebo platnými směrnicemi de minimis.

(38)

Jelikož se jedná o opatření, která již vstoupila v platnost, Komise lituje toho, že italské orgány nesplnily oznamovací povinnost podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(39)

Poté, co bylo stanoveno, že zkoumaná opatření představují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, musí Komise prošetřit slučitelnost se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(40)

Pokud jde o použitelnost výjimek podle Smlouvy, domnívá se Komise, že dotčená podpora nemůže využívat výjimek podle čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy vzhledem k tomu, že se nejedná o sociální povahu, ani o podporu spadající do oblasti čl. 87 odst. 2 písm. c). Ze zřejmých důvodů nejsou použitelné ani výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. b) a d).

(41)

Pokud jde o případnou použitelnost výjimek podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a c), odvolává se Komise na pochybnosti vyjádřené v souvislosti s rozhodnutím o zahájení řízení a bere na vědomí prohlášení Itálie v souvislosti s řízením, na jejichž základě dotčená podpora nesleduje žádný z cílů uvedených výjimek. Protože příslušný členský stát neposkytl potřebné informace, aby Komise mohla zhodnotit slučitelnost režimu na základě takových výjimek, není v této souvislosti možné režim v tomto rozhodnutí zhodnotit. Toto zjištění nemá vliv na možnost, že podpora poskytovaná podle uvedeného režimu bude ve výsledku jednotlivého šetření prohlášena za slučitelnou nebo že bude spadat do působnosti nařízení o výjimce.

(42)

Komise přezkoumala, zda mohou opatření využívat výjimku podle čl. 87 odst. 2 písm. b), jelikož se jedná o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými výjimečnými událostmi. Je třeba uvést, že Itálie v souvislosti s řízením zdůraznila, že podpora tomuto cíli odpovídá.

(43)

Podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy mohou být uhrazeny škody způsobené přírodními pohromami nebo jinými výjimečnými událostmi. Komise má podle zavedené praxe za to, že vulkanické erupce, zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy představují přírodní pohromy ve smyslu uvedeného článku.

(44)

Dotčený režim předpokládá poskytování podpor zaměřených na náhradu škod, které podniky utrpěly v důsledku uvedených přírodních pohrom, jež postihly některé oblasti Itálie. Pohromy a postižené oblasti jsou uvedeny a vymezeny správními akty.

(45)

Jak ostatně potvrdily italské orgány v dopise ze dne 10. září 2004, opatření se opírá o makroekonomickou strukturu. Nicméně, vzhledem k uvedené smlouvě a v souladu k zavedené praxi Komise musí mezi skutečností, která škodu způsobila, a veřejnou podporou určenou na její úhradu existovat jasná a přímá souvislost. Souvislost musí být stanovena na úrovni každého jednotlivého podniku, a nikoli na makroekonomické úrovni (10).

(46)

Pokud jde o nepřímé škody, ve sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě „s odpovědí Evropského společenství na záplavy v Rakousku, Německu a v řadě kandidátských zemí“ se uvádí, že: „pokud jde o náhradu nepřímých škod vyvolaných záplavami, například zpoždění ve výrobě způsobená přerušením dodávek elektrické energie, potížemi při dodávkách produktů způsobenými uzavřením mnohých dopravních cest, jestliže je možné stanovit jasný příčinný vztah mezi škodou a záplavou, bude možná plná náhrada“ (11). Nicméně, vzhledem k makroekonomické struktuře opatření, které provádějí italské orgány, není možné stanovit jasnou příčinnou souvislost mezi škodou hrazenou z opatření a přírodními pohromami. Rovněž pokud jde o nepřímé škody, musí být stanovena souvislost na úrovni každého jednotlivého podniku, a nikoli na makroekonomické úrovni.

(47)

V tomto konkrétním případě bude režim zvýhodňovat všechny podniky, které investují, nad stanovenou mez zjištěnou podle průměru předchozích let, v obcích, které uvádějí italské orgány a z nichž některé jsou rozlehlé, s velkým počtem obyvatelstva a vyznačují se značnou ekonomickou činností (například Milán, Turín, Janov). Je jasné, že mnozí příjemci podpor z režimu neutrpěli přímou škodu a nic s jistotou nedokazuje existenci nepřímých škod. Není ostatně prokázáno, že případné škody byly způsobeny výhradně přírodními pohromami, o nichž se zmiňují italské orgány.

(48)

Mechanismus podpor a částka poskytnutá kterémukoli příjemci nesouvisejí se skutečně způsobenými škodami, ale závisejí na objemu investic realizovaných během stanoveného období, na objemu investic realizovaných v předchozích letech a na existenci zdanitelných příjmů. Za těchto okolností, i za předpokladu, že příjemce skutečně utrpěl škody způsobené dotčenými přírodními pohromami, může výše podpory přesáhnout výši škod.

(49)

Lze tudíž konstatovat, že formální řízení nemůže rozptýlit pochybnosti Komise a že dotčené opatření představuje režim podpor neslučitelný se společným trhem.

(50)

V dopise ze dne 10. září 2004 italské orgány nicméně upřesnily, že požádají podniky o vhodné potvrzení či prohlášení za účelem skutečného přezkoumání škod, které jednotlivé podniky konkrétně utrpěly, a že budou moci být prováděny vhodné kontroly.

(51)

Opravdu nelze vyloučit, že ve specifických případech používání opatření splňuje podpora poskytnutá na základě dotčeného režimu podmínky, podle nichž ji lze považovat za slučitelnou se společným trhem. Italská správa může tudíž pokračovat v kontrolách jednotlivých přijímajících podniků, aby mohla potvrdit existenci jasné a přímé souvislosti mezi dotčenými přírodními pohromami a veřejnou podporou určenou k náhradě příslušné škody. Díky těmto kontrolám bude možné s jistotou vyloučit každou nadměrnou náhradu škod utrpěných jednotlivými podniky.

(52)

Pro vyloučení jakékoli nadměrné náhrady budou muset italské orgány z důvodu záruky požadovat odpočet částky podpory z plateb dlužných příjemcům. Italské orgány budou muset mimo jiné stanovit kontrolu kumulace podpor poskytnutých na základě příslušného opatření a dalších opatření, aby vyloučily jakoukoli nadměrnou náhradu škod.

(53)

Toto rozhodnutí pojednává o režimu jako takovém a musí být okamžitě prováděno, zejména vymáháním podpor, které byly poskytnuty protiprávně a které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem. Komise připomíná, že negativní rozhodnutí ohledně režimu podpor nemá vliv na možnost, že určité výhody poskytnuté na základě tohoto režimu nemusí být považovány za veřejnou podporu nebo že mohou být na základě specifických vlastností považovány za slučitelné se společným trhem (například protože se na jednotlivou výhodu vztahují pravidla de minimis nebo protože je poskytována v rámci rozhodnutí, které prohlašuje podporu za slučitelnou nebo za podporu spadající do působnosti nařízení o výjimkách).

(54)

Komise došla k závěru, že Itálie poskytovala podporu stanovenou dotčeným opatřením protiprávně, a to v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(55)

Na základě provedeného zhodnocení došla Komise k závěru, že dotčený režim je neslučitelný se společným trhem, jelikož nesplňuje podmínky nezbytné pro uplatnění – pokud jde o podporu, která má nahradit škody způsobené přírodními pohromami nebo jinými výjimečnými událostmi – výjimky podle čl. 87 odst. 2 písm. b, totiž jediné výjimky, které se Itálie dovolává.

(56)

V souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/99 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (12), přijala Komise v případě negativních rozhodnutí o protiprávných podporách rozhodnutí, kterým přikazuje dotčenému členskému státu, aby přijal všechna opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby podporu získal od příjemce zpět. Komise nenařizuje vymáhání podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnou zásadou práva Společenství. Ve zvláštním případě není vymáhání v rozporu s žádnou zásadou. Komise rovněž poznamenává, že ani italské orgány, ani příjemci se podobných zásad nedovolávali.

(57)

Itálie musí přijmout veškerá opatření, která jsou nezbytná pro vymáhání podpory od příjemců režimu, s vyloučením jednotlivých případů, které podle toho, co je uvedeno v bodech 50, 51 a 52 tohoto odůvodnění, splňují podmínky slučitelnosti se společným trhem při uplatňování výjimky podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy. Za tímto účelem musí Italské orgány příjemcům režimu přikázat, aby podporu splatili do dvou měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí. Podpory, které musí být vymáhány, musí být zvýšeny o úroky vypočítané v souladu s nařízením Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (13).

Itálie musí Komisi předat vhodný formulář týkající se stavu vymáhání podpor, jakož i sestavit seznam příjemců, kteří jsou povinni podporu vrátit, a musí jasně specifikovat konkrétní opatření přijatá s cílem dosáhnout okamžitého a účinného vymáhání podpor. Itálie jí musí do dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí rovněž předložit dokumenty dokazující uskutečněné zahájení procesu vymáhání podpor, které byly poskytnuty protiprávně a které nejsou slučitelné se společným trhem, od příjemců (například vydané oběžníky, nařízení o vymáhání podpor apod.),

20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/54

(1)

Podle společného postoje 2004/694/SZBP přijala Rada opatření ke zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů fyzických osob, které byly obviněny Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

(2)

Dne 21. února 2005 přijala Rada rozhodnutí 2005/148/SZBP, kterým změnila seznam uvedený v příloze společného postoje 2004/694/SZBP.

(3)

Jména Ljubomira BOROVČANINA, Gojka JANKOVIĆE, Sretena LUKIĆE, Draga NIKOLIĆE a Vinka PANDUREVIĆE by měla být vypuštěna ze seznamu v důsledku jejich vzetí do vazby ICTY.

(4)

ICTY naopak zahrnul do seznamu podezřelých osob na útěku jméno Zdravka TOLIMIRA, jehož obvinění bylo zveřejněno dne 10. února 2005. Jeho jméno by proto mělo být doplněno do seznamu uvedeného v příloze společného postoje 2004/694/SZBP.

(5)

Seznam uvedený v příloze společného postoje 2004/694/SZBP by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn,