23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/1

(1)

Nařízením (ES) č. 584/96 (2) uložila Rada antidumpingové clo na dovozy některých potrubních tvarovek ze železa nebo oceli pocházejících mimo jiné z Thajska. Po prozatímním přezkumu byla v červenci 2000 nařízením Rady (ES) 1592/2000 (3) zrušena opatření uplatňovaná na dovozy od společnosti Thai Benkan Co. Ltd, thajského vyvážejícího výrobce. Následně byla platná opatření, pokud jde o zbývající thajské vyvážející výrobce, po přezkumu před pozbytím platnosti nařízením Rady (ES) č. 964/2003 (4) zachována a po prozatímním přezkumu nařízením Rady (ES) č. 1496/2004 (5) změněna.

(2)

Žádost o částečný prozatímní přezkum omezený na dumping v souvislosti se společností Thai Benkan Co. Ltd podal Defence Committee of the Steel Butt-Welding Fittings Industry of the European Union jménem čtyř výrobců ze Společenství (dále jen „žadatel“). Tyto společnosti představují významný podíl výroby dotyčného výrobku ve Společenství.

(3)

Žadatel tvrdil, že se zvýšil dumping, a své tvrzení podepřel porovnáním tuzemských cen společnosti Thai Benkan Co. Ltd s jejími cenami při vývozu některých potrubních tvarovek ze železa nebo oceli do Společenství. Na základě toho by vypočítané dumpingové rozpětí bylo značně vyšší než rozpětí zjištěné v předchozím šetření, které vedlo ke zrušení opatření, pokud se jedná o dovozy od společnosti Thai Benkan Co. Ltd.

(4)

Poté, co Komise došla k závěru, že žádost obsahuje dostatečné přímé důkazy, zahájila oznámením ze dne 21. dubna 2004 (6) částečný prozatímní přezkum dumpingu, pokud jde o společnost Thai Benkan Co. Ltd, v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(5)

Komise o zahájení přezkumu oficiálně informovala žadatele a dotčené vyvážející výrobce, výrobní odvětví Společenství, jakož i orgány Thajska. Účastníci řízení dostali příležitost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(6)

S cílem získat informace, které považuje za nezbytné pro své šetření, zaslala Komise dotazník společnosti Thai Benkan Co. Ltd. Společnost byla informována o tom, že nedostatečná spolupráce by mohla vést k použití článku 18 základního nařízení. Byla také seznámena s důsledky plynoucími z nedostatečné spolupráce.

(7)

Na dotazník odpověděla společnost ve stanovených lhůtách. Komise provedla v prostorách této společnosti inspekci.

(8)

Žadatel písemně předložil svá stanoviska a byl vyslyšen.

(9)

Období šetření (dále jen „OŠ“) zahrnovalo období od 1. dubna 2003 do 31. března 2004.

(10)

Dotyčným výrobkem jsou, jak bylo uvedeno v šetření, které vedlo k uložení stávajících opatření, některé potrubní tvarovky (jiné než litinové tvarovky, příruby a tvarovky se závitem) ze železa nebo oceli (kromě korozivzdorné oceli) s maximálním vnějším průměrem nepřesahujícím 609,6 mm, a to takového typu, který se používá ke svařování natupo nebo jiným účelům, pocházející z Thajska (dále jen „dotyčný výrobek“), obvykle spadající do kódů KN ex 7307 93 11, ex 7307 93 19, ex 7307 99 30 a ex 7307 99 90.

(11)

Šetřením se ukázalo, že dotyčný výrobek vyvážený do Společenství z Thajska a potrubní tvarovky ze železa nebo oceli vyráběné a prodávané na domácím trhu v Thajsku mají stejné základní fyzické i technické vlastnosti a využití. Proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(12)

Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení se nejprve přezkoumalo, zda byly prodeje obdobného výrobku na domácím trhu společností reprezentativní, tj. zda celkový objem těchto prodejů představoval alespoň 5 % celkového vývozního objemu výrobce do Společenství. Šetření prokázalo, že prodeje na domácím trhu byly reprezentativní.

(13)

Pro účely určení běžné hodnoty nebyly brány v úvahu prodeje na domácím trhu společnosti spřízněné se společností Thai Benkan Co. Ltd podle čl. 2 odst. 1 základního nařízení.

(14)

Následně byly určeny typy obdobného výrobku prodávané společností nezávislým domácím kupujícím, které byly shodné nebo přímo srovnatelné s typy prodávanými na vývoz do Společenství.

(15)

Pro každý typ prodávaný vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, u kterého se zjistilo, že je přímo srovnatelný s typem výrobku prodávaného na vývoz do Společenství, se stanovilo, zda prodeje na domácím trhu nezávislým kupujícím byly dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodeje konkrétního typu obdobného výrobku na domácím trhu se považovaly za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem prodejů na domácím trhu u daného typu v průběhu OŠ představoval 5 % a více z celkového objemu prodeje srovnatelného typu dotyčného výrobku vyváženého do Společenství. Prodeje na domácím trhu byly označeny jako reprezentativní pro většinu typů výrobku.

(16)

Následně se přezkoumalo, zda lze tyto typy výrobku uvedené ve 14. bodu odůvodnění považovat za prodávané v běžném obchodním styku, a to tím, že se stanovil podíl ziskových prodejů daného typu výrobku. V případech, kdy objem prodejů typu výrobku, prodávaného za čistou prodejní cenu rovnou vypočteným výrobním nákladům nebo přesahující tyto náklady, představoval více než 80 % z celkového objemu prodejů tohoto typu, a v případech, kdy vážená průměrná cena tohoto typu byla rovna výrobním nákladům nebo je přesahovala, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr cen všech prodejů tohoto typu na domácím trhu uskutečněných v průběhu OŠ, bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový, či ne. V případech, kdy objem ziskových prodejů typu výrobku představoval 80 % nebo méně z celkového objemu prodejů tohoto typu, nebo v případech, kdy vážená průměrná cena tohoto typu byla nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr cen pouze ziskových prodejů tohoto typu, pokud tyto prodeje představovaly alespoň 10 % z celkového objemu prodejů tohoto typu. Pro velkou většinu typů výrobku bylo možno použít k určení běžné hodnoty ceny na domácím trhu.

(17)

V případech, kdy se neuskutečnily žádné prodeje srovnatelného typu nezávislým kupujícím na domácím trhu nebo kdy objem ziskových prodejů představoval méně než 10 % celkového objemu prodejů tohoto typu, se uznalo, že tento konkrétní typ se za cenu na domácím trhu prodával v množství nepostačujícím pro to, aby bylo možno stanovit odpovídající základnu pro určení běžné hodnoty. Za tímto účelem byla použita početně zjištěná běžná hodnota podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(18)

Podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení se běžná hodnota určila na základě vlastních výrobních nákladů vyvážejícího výrobce s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní (PSR) náklady a za zisky. Jelikož byly prodeje obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní, byl tento výpočet založen na vlastních PSR nákladech společnosti. Pro ziskové rozpětí se v souladu s první větou čl. 2 odst. 6 základního nařízení použily zisky z prodejů obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(19)

Pro některé kategorie PSR nákladů nebyla Komise schopna stanovit, zda rozdělení nákladů, oznámené v odpovědi na dotazník, přiměřeně odráží náklady související s výrobou a s prodejem dotyčného výrobku. Společnost dostala možnost vyjádřit se k tomuto problému v průběhu inspekce na místě, ale nesrovnalosti nebyla schopna objasnit. Proto, a v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení, bylo rozdělení těchto nákladů při stanovování výrobních nákladů provedeno na základě obratu.

(20)

Vývozní ceny se stanovily v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě cen zaplacených či splatných za dotyčný výrobek při prodeji za účelem spotřeby ve Společenství prvnímu nezávislému odběrateli.

(21)

Aby se zajistilo spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na úrovni ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni, formou náležitých úprav se podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédlo k rozdílům, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen, na které bylo upozorněno a které byly prokázány. V oprávněných případech se provedly úpravy související s dopravou, pojištěním a manipulačními a úvěrovými náklady.

(22)

Podle čl. 2 odst. 11 a čl. 2 odst. 12 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě srovnání váženého průměru běžných hodnot s váženým průměrem vývozních cen u jednotlivých typů výrobku podle výše uvedeného popisu.

(23)

Zjistilo se, že dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství před proclením bylo nižší než práh 2 % stanovený v čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(24)

S ohledem na výše uvedené zjištění se má za to, že v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení by měl být zastaven současný přezkum a že by mělo být zachováno antidumpingové clo s nulovou sazbou uložené nařízením (ES) č. 964/2003 a potvrzené nařízením (ES) č. 1496/2004 na dovozy dotyčného výrobku vyráběného a vyváženého do Společenství společností Thai Benkan Co. Ltd.

(25)

Účastníci řízení byli informováni o podstatných skutečnostech a úvahách, na základě kterých se zamýšlí ukončit řízení, a bylo jim umožněno, aby se k těmto skutečnostem a úvahám vyjádřili a aby byli vyslyšeni. Všechna stanoviska byla zohledněna, avšak žádné z nich nevyvrátilo výše uvedené závěry,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/4

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/6

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1663/95 (2) stanoví zejména pokyny ke kritériím pro schválení platebních agentur členských států.

(2)

Odpovědnost za kontrolu výdajů záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) mají především členské státy. V rámci provádění tohoto úkolu musejí členské státy zajistit, aby informační systémy platebních agentur dosáhly vysoké úrovně zabezpečení. Postupy zajišťování bezpečnosti informačních systémů by proto měly být zavedeny při prvním schválení platební agentury a realizovány následně.

(3)

Při účetní závěrce může Komise stanovit celkové výdaje, které budou financovány z obecného účtu záruční sekce, pouze tehdy, má-li dostatečné záruky, že kontroly prováděné členskými státy, včetně kontrol týkajících se bezpečnosti informačních systémů platebních agentur, jsou dostatečné a průhledné. Je proto třeba stanovit, že v rámci osvědčení roční účetní závěrky osvědčovatelé též vypracují prohlášení o bezpečnosti, které bude založeno na mezinárodně uznávaných bezpečnostních normách.

(4)

Měla být stanovena přiměřená lhůta, která by členským státům umožnila upravit interní pravidla a postupy týkající se předkládání prohlášení o bezpečnosti pro informační systémy platebních agentur.

(5)

Rovněž je třeba stanovit, že platební agentury musí Komisi zasílat účty a veškeré příslušné doklady v elektronické podobě s cílem usnadnit další analýzu těchto informací.

(6)

Vzhledem k tomu, že se čím dál tím více rozšiřuje praxe pověřovat správou informačních systémů třetí osoby, měly by mít platební agentury možnost takto činit za stejných podmínek, za jakých mohou na třetí osoby převádět správu schvalování plateb a/nebo oddělení technických služeb.

(7)

Nařízení (ES) č. 1663/95 je proto třeba odpovídajícím způsobem změnit.

(8)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru fondu,

1.

Článek 1 se mění takto:

2.

V čl. 3 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Nejpozději od účetního období 2008 osvědčovatel poskytuje před datem uvedeným ve třetím pododstavci prohlášení o bezpečnostních opatřeních, která platební agentura v případě informačních systémů učinila. Prohlášení se zakládá na zvolených mezinárodně uznávaných bezpečnostních normách, ve znění platném pro dané účetní období, které jsou uvedeny v bodě 6 podbodě vi) přílohy tohoto nařízení a které slouží jako základ bezpečnostních opatření, a uvede se v něm, zda byla pro dané účetní období zavedena účinná bezpečnostní opatření.

Pokud jde o účetní období předcházející roku, v němž bylo poprvé vystaveno prohlášení o bezpečnosti informačních systémů platební agentury, zahrne osvědčovatel do své zprávy připomínky a prozatímní závěry týkající se bezpečnostních opatření informačních systémů, které platební agentura zavedla, a to prostřednictvím bodového hodnocení. Zpráva se zakládá na zvolených mezinárodně uznávaných bezpečnostních normách, ve znění platném pro dané účetní období, které jsou uvedeny v bodě 6 podbodě vi) přílohy tohoto nařízení a které slouží jako základ bezpečnostních opatření, a uvede se v ní, v jaké míře byla pro dané účetní období zavedena účinná bezpečnostní opatření.“

3.

V článku 4 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Doklady a účetní údaje uvedené v odstavci 1 se Komisi zasílají do 10. února kalendářního roku následujícího po skončení dotyčného účetního období. Doklady uvedené v odst. 1 písm. a) a b) se zasílají v jednom vyhotovení doplněném elektronickou kopií.“

4.

Příloha se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/9

(1)

Protokol k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Arménskou republikou na straně druhé (2), kterým se má zohlednit přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii, byl podepsán jménem Evropských společenství a členských států dne 30. dubna 2004.

(2)

Uvedený protokol by měl být schválen,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/11

(1)

Podle čl. 32 odst. 3 uvedené interní dohody uděluje Evropský parlament na doporučení Rady Komisi absolutorium za finanční řízení 9. ERF.

(2)

Provádění operací 9. ERF Komisí během rozpočtového roku 2003 bylo celkově uspokojivé,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/12

(1)

Podle čl. 33 odst. 3 uvedené interní dohody uděluje Evropský parlament na doporučení Rady Komisi absolutorium za finanční řízení 8. ERF.

(2)

Provádění operací 8. ERF Komisí během rozpočtového roku 2003 bylo celkově uspokojivé,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/13

(1)

Podle čl. 33 odst. 3 interní dohody uděluje Evropský parlament na doporučení Rady Komisi absolutorium za finanční řízení 7. ERF.

(2)

Provádění operací 7. ERF Komisí během rozpočtového roku 2003 bylo celkově uspokojivé,

23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/14

(1)

Podle čl. 29 odst. 3 interní dohody uděluje Evropský parlament na doporučení Rady Komisi absolutorium za finanční řízení 6. ERF.

(2)

Provádění operací 6. ERF Komisí během rozpočtového roku 2003 bylo celkově uspokojivé,