21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/1

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 83/2005

ze dne 18. ledna 2005,

kterým se mění nařízení (ES) č. 2604/2000 o dovozech polyethylentereftalátů pocházejících mimo jiné z Korejské republiky a Tchaj-wanu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A. POSTUP

1. Platná opatření

(1)	Rada nařízením (ES) č. 2604/2000 (2) (dále jen „konečné nařízení“) uložila konečná antidumpingová cla na dovozy polyethylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska.

2. Stávající šetření

(2)	Dne 22. května 2003 oznámila Komise prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie (3) zahájení prozatímního přezkumu antidumpingových opatření uložených na dovozy PET pocházejících z Korejské republiky a Tchaj-wanu (dále jen „dotčené země“) do Společenství.

(3)

Prozatímní přezkum byl zahájen v důsledku žádosti předložené v dubnu 2003 sdružením výrobců plastů v Evropě (dále jen „žadatel“) jménem výrobců, kteří představují podstatnou část, v tomto případě více než 80 % celkové výroby PET ve Společenství. Žádost obsahovala dostatečný přímý důkaz o tom, že se dumping a újma opakovaly a že stávající opatření již nejsou dostatečná, aby mařila účinky dumpingu působícího újmu. Předložené důkazy byly považovány za dostatečný důvod pro zahájení plného prozatímního přezkumu stávajících opatření podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(4)	Dne 30. června 2004 žadatel žádost o prozatímní přezkum stáhl.

(5)

Přesto se mělo za to, že pokračování šetření dumpingu pouze z úřední moci je s ohledem na dostupné důkazy a předběžné závěry, které již byly vyvozeny v průběhu šetření, opodstatněné. S ohledem na všechny ostatní aspekty šetření v přezkumu bylo zjištěno, že po stáhnutí žádosti by měl být prozatímní přezkum ukončen. O tomto přístupu byly informovány všechny zúčastněné strany a žádná z nich nepředložila připomínky.

3. Další řízení

(6)	Dne 22. května 2003 oznámila Komise prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie (4) zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů PET pocházejících z Austrálie, Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Pákistánu do Společenství.

(7)	Nařízením (ES) č. 306/2004 (5) uložila Komise prozatímní clo na dovozy PET pocházejících z Austrálie, ČLR a Pákistánu. Nařízením (ES) č. 1467/2004 (6) uložila Komise konečná antidumpingová cla na dovozy PET pocházejících z Austrálie a ČLR a ukončila řízení o dovozech PET pocházejících z Pákistánu.

4. Strany dotčené šetřením

(8)

O zahájení šetření Komise úředně informovala žadatele, výrobce ve Společenství zahrnuté ve stížnosti, ostatní výrobce ve Společenství, vyvážející výrobce, dovozce, dodavatele a uživatele i známá dotčená sdružení a zástupce Korejské republiky a Tchaj-wanu. Zúčastněné strany měly příležitost se písemně vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(9)	Výrobci ve Společenství zastupovaní žadatelem, další spolupracující výrobci ve Společenství, vyvážející výrobci, dovozci, dodavatelé a uživatelé a sdružení uživatelů se vyjádřili. Všem zúčastněným stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení.

(10)

Všem známým dotčeným stranám a všem ostatním společnostem, které se ohlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení, byly zaslány dotazníky. Komise obdržela odpovědi od sedmi výrobců ve Společenství zastupovaných žadatelem, od čtyř dalších výrobců ve Společenství, od tří vyvážejících výrobců v Korejské republice, včetně jedné společnosti, která v té době nepodléhala individuální celní sazbě, od čtyřech vyvážejících výrobců na Tchaj-wanu, včetně jedné společnosti, která v té době nepodléhala individuální celní sazbě, od dvou dodavatelů, dvou spřízněných dovozců, od čtyř nezávislých dovozců a od devíti nespřízněných uživatelů ve Společenství.

(11)	V oznámení o zahájení bylo uvedeno, že v tomto šetření může být použit odběr vzorku. Avšak vzhledem k tomu, že počet vyvážejících výrobců v dotčených zemích, kteří vyjádřili svou ochotu spolupracovat, byl nižší než se předpokládalo, bylo rozhodnuto, že odběr vzorku není požadován.

(12)

Útvary Komise vyhledaly a ověřily informace, které považovaly ze potřebné pro stanovení dumpingu a výši výsledné újmy, a provedly ověření v prostorách těchto společností:

výrobci ve Společenství

—	Aussapol SpA, San Giorgio Di Nogaro (UD), Itálie

—	Brilen SA, Zaragoza, Španělsko

—	Catalana di Polimers, Barcelona, Španělsko

—	Dupont Sabanci SA, Middlesbrough, Spojené království

—	INCA International, Milán, Itálie

—	KoSa, Frankfurt nad Mohanem, Německo

—	M & G Finanziaria Industriale, Milán, Itálie

—	Tergal Fibres, Gauchy, Francie

—	VPI SA, Atény, Řecko

—	Voridian, Rotterdam, Nizozemsko

—	Wellman PET Resins, Arnhem, Nizozemsko;

vyvážející výrobci / vývozci v Korejské republice

—	Daehan Synthetic Fiber Co. Ltd, Soul

—	SK Chemicals Co. Ltd, Soul

—	KP Chemical Corp., Soul;

vyvážející výrobci na Tchaj-wanu

—	Far Eastern Textile Ltd, Taipei

—	Shinkong Synthetic Fibers Corp., Taipei

—	Hualon Corp., Taipei;

spříznění dovozci

—	SK Networks, Soul, Korejská republika

—	SK Global (Belgie) N.V., Antverpy, Belgie;

nespříznění dovozci

—	Mitsubishi Chemicals, Düsseldorf, Německo

—	Helm AG, Hamburg, Německo

—	Global Services International, Milán, Itálie

—	SABIC Italia, Milán, Itálie;

dodavatelé ve Společenství

—	Interquisa SA, Madrid, Španělsko

—	BP Chemicals, Sunbury-on-Thames, Spojené království;

uživatelé ve Společenství

—	Danone Waters Group, Paříž, Francie

—	Aqua Minerale San Benedetto, Scorze (VE), Itálie

—	RBC Cobelplast Mononate, Varese, Itálie

—	Nestlé Espana SA, Barcelona, Španělsko.

5. Období šetření

(13)	Období šetření dumpingu zahrnovalo období od 1. dubna 2002 do 31. března 2003 (dále jen „OŠ“).

6. Dotyčný výrobek a obdobný výrobek

6.1. Dotyčný výrobek

(14)	Dotyčný výrobek je stejný jako v původním šetření, tj. PET s viskozitním číslem 78 ml/g nebo více, podle normy ISO 1628-5, spadající v současné době pod kód KN 3907 60 20, pocházející z Korejské republiky a Tchaj-wanu.

6.2. Obdobný výrobek

(15)

Stejně jako v původním šetření bylo zjištěno, že PET vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Korejské republice a na Tchaj-wanu a PET vyráběný a vyvážený do Společenství mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti i použití. Proto byl učiněn závěr, že všechny typy PET s viskozitním číslem 78 ml/g nebo více jsou ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení obdobné výrobky.

B. DUMPING

1. Obecná metodika

(16)	Pro všechny vyvážející výrobce v Korejské republice a na Tchaj-wanu byla použita níže uvedená obecná metodika, která je shodná s metodikou použitou v původním šetření. Předložené závěry o dumpingu pro jednotlivé dotčené země tedy pouze popisují, co je specifické pro každou vyvážející zemi.

1.1. Běžná hodnota

(17)

Pro stanovení běžné hodnoty bylo u každého vyvážejícího výrobce nejprve zjištěno, zda jeho celkový domácí prodej dotyčného výrobku je reprezentativní ve srovnání s jeho celkovým vývozním prodejem ve Společenství. Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení byl domácí prodej považován ze reprezentativní, pokud byl celkový objem domácího prodeje jednotlivého vyvážejícího výrobce alespoň ve výši 5 % jeho celkového objemu vývozního prodeje ve Společenství.

(18)	Následně byly zjištěny typy PET, které na domácím trhu prodávaly společnosti s celkovým reprezentativním domácím prodejem a které byly shodné nebo přímo srovnatelné s typy vývozního prodeje ve Společenství.

(19)

Pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo u každého typu prodávaného vyvážejícími výrobci na domácích trzích a přímo srovnatelného s typem PET vývozního prodeje ve Společenství stanoveno, zda je domácí prodej dostatečně reprezentativní. Domácí prodej určitého typu PET byl považován ze dostatečně reprezentativní, pokud byl celkový objem domácího prodeje daného typu během OŠ nejméně ve výši 5 % celkového objemu prodeje srovnatelného typu PET vyváženého do Společenství.

(20)

Bylo rovněž provedeno šetření, zda lze považovat domácí prodej jednotlivých typů PET za běžný obchod, a to stanovením části ziskového prodeje uvedeného typu PET nezávislým zákazníkům. V případech, kdy objem prodejů typu PET prodávaného za stejnou nebo vyšší čistou prodejní cenu než vypočtené výrobní náklady představoval více než 80 % celkového objemu prodejů daného typu a pokud byl vážený průměr ceny daného typu stejný nebo vyšší než výrobní náklady, byla běžná hodnota založena na skutečné domácí ceně vypočtené jako vážený průměr cen všech domácích prodejů daného typu uskutečněných během OŠ bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový či nikoliv. V případech, kdy objem ziskového prodeje typu PET představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodejů daného typu a pokud byl vážený průměr ceny daného typu nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota založena na skutečné domácí ceně vypočtené pouze jako vážený průměr ziskového prodeje daného typu za předpokladu, že tento prodej představoval nejméně 10 % celkového objemu prodejů daného typu.

(21)	Bylo zjištěno, že ziskový prodej všech typů PET představoval nejméně 10 % celkového objemu prodeje daného typu.

1.2. Vývozní cena

(22)	Ve všech případech, kdy byl dotyčný výrobek vyvážen nezávislým zákazníkům ve Společenství, byla vývozní cena zjištěna podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení, a to na základě skutečně zaplacených nebo splatných vývozních cen.

(23)

V případech, kdy se prodej uskutečnil prostřednictvím spřízněného dovozce, byla vývozní cena vypočtena na základě cen dalšího prodeje daného spřízněného dovozce nezávislým zákazníkům. Pro zohlednění všech nákladů vzniklých mezi dovozem a dalším prodejem tohoto dovozce, včetně prodeje, obecných a správních výdajů a přiměřeného ziskového rozpětí, byly provedeny úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Vhodné ziskového rozpětí bylo stanoveno na základě informací, které byly poskytnuty nezávislými spolupracujícími obchodníky/dovozci působícími na trhu Společenství.

1.3. Srovnání

(24)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnány na základě parity ze závodu. Pro účely spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo ve formě úprav podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení náležitě přihlédnuto k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Příslušné úpravy byly provedeny ve všech případech, kdy byly shledány jako přiměřené, přesné a podporované ověřenými důkazy.

1.4. Dumpingové rozpětí

(25)	Pro každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce bylo podle čl. 2 odst. 11 základního nařízení vypočteno dumpingové rozpětí na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozních cen.

(26)	Pokud byla v zemi zjištěna vysoká úroveň spolupráce (nad 80 %) a nebyl důvod se domnívat, že se jakýkoliv vyvážející výrobce zdržel spolupráce, bylo dumpingové rozpětí s cílem zajistit účinnost opatření nastaveno na úroveň nejvyššího dumpingového rozpětí zjištěného u spolupracujících společností.

(27)	Pokud byla v zemi zjištěna nízká úroveň spolupráce, bylo zbytkové dumpingové rozpětí nastaveno podle článku 18 základního nařízení, tj. na základě dostupných údajů.

2. Korejská republika

(28)	Komise obdržela odpovědi na dotazník od třech vyvážejících výrobců, z nichž jeden během OŠ nevyvážel PET do Společenství, a od dvou dovozců spřízněných s jedním z vyvážejících výrobců. Bylo zjištěno, že spolupracující vývozci představují 100 % korejských vývozů dotyčného výrobku během OŠ.

2.1. Běžná hodnota

(29)	Pro všechny typy PET vyvážené korejskými vyvážejícími výrobci bylo možné zjistit běžnou hodnotu podle čl. 2 odst. 1 základního nařízení na základě cen zaplacených nebo splatných nezávislými zákazníky v běžném obchodu na domácím trhu.

2.2. Vývozní cena

(30)	Jeden z korejských vyvážejících výrobců uskutečňoval vývozní prodej ve Společenství přímo nezávislým zákazníkům i prostřednictvím spřízněných dovozců v Koreji a ve Společenství. Z toho důvodu byla vývozní cena v druhém případě vypočtena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

2.3. Srovnání

(31)

Pro účely spravedlivého srovnání byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení zohledněny rozdíly ve faktorech, o kterých bylo tvrzeno a prokázáno, že ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny úpravy o rozdíly v poplatcích za přepravu, pojištění a manipulaci, provizích, úvěru, balicích, celních a bankovních poplatcích.

2.4. Dumpingové rozpětí

(32)	Jak bylo stanoveno v čl. 2 odst. 11 základního nařízení, vážené průměry běžných hodnot jednotlivých typů dotyčného výrobku vyvážených do Společenství byly srovnány s váženými průměry vývozních cen jednotlivých odpovídajících typů dotyčného výrobku.

(33)

U třech spolupracujících vyvážejících výrobců srovnání prokázalo, že buď neexistuje žádný dumping, nebo existuje dumping minimální. Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl dovozní ceny CIF na hranici Společenství, clo neplaceno, jsou tato:

—	Daehan Synthetic Fiber Co. Ltd.: 1,2 %

—	SK Chemicals Co. Ltd.: 0,0 %

—	KP Chemical Corp.: 0,1 %.

(34)	Dva známí vyvážející výrobci PET v Koreji, kteří v současné době podléhají individuální celní sazbě, prokázali, že během OŠ neuskutečnili žádné vývozy. Tito vývozci nepředložili žádné důkazy, které by naznačovaly, že přehodnocení jejich celních rozpětí je opodstatněné.

(35)

S ohledem na vysokou úroveň spolupráce korejských společností (viz 28. bod odůvodnění) bylo zbytkové clo nastaveno na úroveň nejvyššího dumpingového rozpětí zjištěného u spolupracujících společností v souladu s přístupem uvedeným ve 26. bodu odůvodnění. Tato úroveň je stejná jako při původním šetření.

3. Tchaj-wan

(36)	Komise obdržela odpovědi na dotazník od čtyř vyvážejících výrobců, z nichž jeden během OŠ nevyvážel PET do Společenství. Bylo zjištěno, že spolupracující vývozci představují méně než 60 % tchaj-wanských vývozů dotyčného výrobku během OŠ.

3.1. Běžná hodnota

(37)	U všech typů PET vyvážených tchaj-wanskými vyvážejícími výrobci byla zjištěna běžná hodnota podle čl. 2 odst. 1 základního nařízení na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen pro nezávislé zákazníky v běžném obchodu na domácím trhu.

3.2. Vývozní cena

(38)	Vývozní ceny byly zjištěny podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení, a to na základě skutečně zaplacených nebo splatných vývozních cen.

3.3. Srovnání

(39)

3.4. Dumpingové rozpětí

(40)	Jak bylo stanoveno v čl. 2 odst. 11 základního nařízení, vážené průměry běžných hodnot jednotlivých typů dotyčného výrobku vyvážených do Společenství byly srovnány s váženými průměry vývozních cen jednotlivých odpovídajících typů dotyčného výrobku.

(41)

U dvou ze spolupracujících vyvážejících výrobců srovnání prokázalo existenci dumpingu. Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento CIF dovozní ceny na hranici Společenství, clo neplaceno, jsou tato:

—	Far Eastern Textile Ltd.: 0,0 %

—	Shinkong Synthetic Fibers Corp.: 3,1 %

—	Hualon Corp.: 9,6 %.

(42)

Jeden vyvážející výrobce, který v současné době podléhá individuální celní sazbě, spolupracoval v tomto řízení, i když během OŠ nerealizoval žádný vývozní prodej ve Společenství. Na základě poskytnutých informací bylo považováno za vhodné ponechat jeho dosavadní dumpingové rozpětí v nezměněné výši, protože nebyly předloženy žádné informace, které by naznačovaly, že přehodnocení jeho celního rozpětí je opodstatněné.

(43)

Jeden známý tchaj-wanský vývozce PET, který v současné době podléhá individuální celní sazbě, v tomto řízení nespolupracoval. Bylo považováno za vhodné, aby tomuto vývozci nebylo poskytnuto individuální clo, aby nebyla oceněna nedostatečná spolupráce. Navíc, a to je důležitější, nebyly dostupné žádné údaje, které by umožnily stanovení individuálního cla.

(44)	S ohledem na tuto skutečnost a nízkou úroveň spolupráce tchaj-wanských společností (viz 36. bod odůvodnění) bylo zbytkové dumpingové rozpětí stanoveno podle článku 18 základního nařízení, jak je uvedeno ve 27. bodu odůvodnění.

(45)

Zbytkové dumpingové rozpětí vypočtené na základě dostupných údajů Eurostatu a na základě údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci, vyjádřené jako procentní podíl dovozní ceny CIF na hranici Společenství, clo neplaceno, je toto:

—	Tchaj-wan: 20,1 %.

C. TRVALÁ ZMĚNA OKOLNOSTÍ

(46)	Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení bylo rovněž zkoumáno, zda lze změnu okolností s ohledem na původní šetření týkající se dumpingu přiměřeně považovat za trvalou.

1. Korejská republika

(47)

U těch společností, které během OŠ vyvážely do Společenství a spolupracovaly v šetření, prokázalo toto šetření, že jejich dumpingové rozpětí buď zůstává, nebo kleslo na minimální úroveň. Hlavním důvodem bylo, že i když se běžné hodnoty a domácí prodejní ceny těchto společností ve srovnání s údaji získanými v původním šetření zvýšily, prodejní ceny na trhu Společenství se zvýšily ve větším rozpětí. Skutečně bylo zjištěno, že vývozní ceny do Společenství byly během období tohoto šetření v průměru o 53 % vyšší než vývozní ceny zjištěné během období původního šetření. Nebyly zjištěny žádné údaje, které by naznačovaly, že tyto změny nemají trvalou povahu. Mělo by se uvést, že tyto společnosti ve velké míře využívaly kapacity, přičemž využití přesáhlo 80 % během OŠ. Tyto společnosti navíc neplánují zvýšení stávající kapacity, čímž by se omezil rozsah jakýchkoli budoucích změn okolností. Proto se má za to, že se tato situace, pokud jde o vývozní cenu a objem, pravděpodobně nezmění.

(48)

V tomto šetření spolupracovala jedna společnost, která během původního šetření nevyvážela do Společenství, avšak vyvážela dotyčný výrobek do Společenství během tohoto šetření. Dumpingové rozpětí zjištěné pro tuto společnost bylo rovněž minimální. Zjištěná běžná hodnota i domácí a vývozní ceny této společnosti byly ve stejném rozmezí jako běžná hodnota a ceny dvou dalších spolupracujících vývozců.

(49)

U dvou spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří během OŠ nevyváželi do Společenství, nebyly zjištěny žádné důkazy, které by podle 34. bodu odůvodnění opodstatnily změnu jejich celní sazby. Je rovněž třeba připomenout, že v původním šetření byl zjištěn široký rozsah dumpingových rozpětí (1,4 % až 55,8 %), což ukazuje, že v dumpingovém chování korejských společností existovaly významné rozdíly. Z těchto důvodů nelze konstatovat, že závěry o minimálních dumpingových rozpětích výrobců, kteří během OŠ vyváželi do Společenství, jsou reprezentativní pro výrobce, kteří do Společenství nevyváželi. Proto u těchto společností neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že změna jejich dosavadních antidumpingových cel je opodstatněná, ani nejsou k dispozici údaje, na jejichž základě by bylo možné vypočíst pro ně přepracované individuální rozpětí. Tato zjištění byla oznámena zúčastněným stranám, z nichž žádná nevyjádřila připomínky, ani neposkytla dodatečné údaje.

2. Tchaj-wan

(50)

V tomto šetření spolupracovaly tři ze čtyř společností na Tchaj-wanu, které v současné době podléhají individuální celní sazbě. V jedné z těchto společností toto šetření prokázalo, že její dumpingové rozpětí kleslo na minimální úroveň. Ve druhé společnosti se dumpingové rozpětí snížilo ze 7,8 % v původním šetření na 4,6 % v tomto šetření. Ve shodě se situací v Korejské republice bylo hlavním důvodem, že i když se běžné hodnoty a domácí prodejní ceny těchto společností ve srovnání s údaji získanými v původním šetření zvýšily, prodejní ceny na trhu Společenství se zvýšily ve větším rozpětí. V případě Tchaj-wanu bylo zjištěno, že vývozní ceny do Společenství byly během období tohoto šetření v průměru o 42 % vyšší než vývozní ceny zjištěné během období původního šetření. Bylo rovněž zjištěno, že míra využití kapacity u těchto společností je podobná jako u společností v Koreji. A také nemají v úmyslu stávající kapacitu zvýšit.

(51)	Třetí spolupracující společnost, které v současné době podléhá individuální celní sazbě, předložila důkazy, že během období tohoto šetření dotyčný výrobek do Společenství nevyvážela.

(52)	Navíc v tomto šetření rovněž spolupracovala jedna společnost na Tchaj-wanu, která během původního šetření do Společenství nevyvážela. Dumpingové rozpětí této společnosti je 10,7 %.

(53)

U třech spolupracujících výrobců, kteří během období tohoto šetření vyváželi do Společenství, nejsou žádné důvody se domnívat, že změny mezi tímto a původním šetřením, zejména zvýšení vývozních cen do Společenství, nemají trvalou povahu. Proto se má za to, že dumpingová rozpětí vypočtená pro tyto společnosti na základě údajů poskytnutých v tomto šetření jsou spolehlivá.

(54)

U výrobce, který spolupracoval, ale nevyvážel během období tohoto šetření dotyčný výrobek do Společenství, neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že změna jeho dosavadních antidumpingových cel je opodstatněná. Proto se považuje za vhodné ponechat jeho dosavadní rozpětí v nezměněné výši. Pokud jde o situaci v Koreji, nejsou k dispozici žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné vypočíst pro tuto společnost přepracované individuální rozpětí. Po oznámení zjištění ani tato strana nevyjádřila žádné připomínky a neposkytla dodatečné údaje.

D. NÁVRH ANTIDUMPINGOVÝCH OPATŘENÍ

(55)	S ohledem na učiněné závěry týkající se dumpingu a trvalé povahy změny okolností by současná antidumpingová opatření proti dovozu dotyčného výrobku pocházejícího z Korejské republiky a Tchaj-wanu měla být pozměněna, aby odrážela nově zjištěná dumpingová rozpětí.

(56)	Ze skutečnosti, že ceny PET mohou kolísat v souladu s kolísáním cen surové ropy, by nemělo vyplývat vyšší clo. Proto bylo považováno za vhodné, aby pozměněná cla byla vyjádřena ve formě specifické částky za tunu. Tento přístup byl využit při původním šetření.

(57)

Individuální antidumpingové celní sazby pro jednotlivé společnosti byly stanoveny na základě závěrů tohoto přezkumu. Proto odrážejí situaci zjištěnou během tohoto přezkumu, pokud jde o tyto společnosti. Na rozdíl od cla, které se používá pro „všechny ostatní společnosti“, jsou tedy tyto celní sazby použitelné výhradně na dovozy výrobků pocházejících z dotčené země a vyrobené společnostmi, které jsou konkrétně uvedeny v normativní části tohoto nařízení. Dovážené výrobky, které byly vyrobeny jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části nařízení, a jinými subjekty spřízněnými s konkrétně uvedenými společnostmi, nemohou využívat výhod těchto celních sazeb a budou podléhat celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(58)

Antidumpingová cla pro společnosti, které během OŠ vyvážely do Společenství, jsou navržena takto:

Země	Společnost	Dumpingové rozpětí	Antidumpingová celní sazba	Navržené clo (EUR/t)
Korejská republika	Daehan Synthetic Fiber Co. Ltd.	1,2 %	0,0 %	0
	SK Chemicals Co. Ltd.	0,0 %	0,0 %	0
	KP Chemical Corp.	0,1 %	0,0 %	0
Tchaj-wan	Far Eastern Textile Ltd.	0,0 %	0,0 %	0
	Shinkong Synthetic Fibers Corp.	3,1 %	3,1 %	24,5
	Hualon Corp.	9,6 %	9,6 %	81,9

(59)	V souladu s upraveným zbytkovým dumpingovým rozpětím uvedeným ve 45. bodu odůvodnění by se mělo zbytkové antidumpingové clo pro Tchaj-wan zvýšit na 143,4 EUR/tunu.

E. ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ

(60)	Zúčastněné strany byly informovány o všech skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno navrhnout změnu platného nařízení. Komise neobdržela žádné připomínky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Tabulka v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 2604/2000 se nahrazuje touto tabulkou:

„Země	Antidumpingové clo (EUR/t)	Doplňkový kód TARIC
Indie	181,7	A999
Indonésie	187,7	A999
Malajsie	160,1	A999
Korea	148,3	A999
Tchaj-wan	143,4	A999
Thajsko	83,2	A999“

2. Tabulka v čl. 1 odst. 3 se nahrazuje touto tabulkou:

„Země	Společnost	Antidumpingové clo (EUR/t)	Doplňkový kód TARIC
Indie	Pearl Engineering Polymers Limited	130,8	A182
Indie	Reliance Industries Limited	181,7	A181
Indie	Elque Polyesters Limited	200,9	A183
Indie	Futura Polymers Limited	161,2	A184
Indonésie	P.T. Bakrie Kasei Corporation	187,7	A191
Indonésie	P.T. Indorama Synthetics Tbk	92,1	A192
Indonésie	P.T. Polypet Karyapersada	178,9	A193
Malajsie	Hualon Corporation (M) Sdn. Bhd.	36,0	A186
Malajsie	MpI Polyester Industries Sdn. Bhd.	160,1	A185
Korejská republika	Daehan Synthetic Fiber Co., Limited	0	A194
Korejská republika	Honam Petrochemical Corporation	101,4	A195
Korejská republika	SK Chemicals Co., Limited	0	A196
Korejská republika	Tongkong Corporation	148,3	A197
Korejská republika	KP Chemical Corporation	0	A577
Tchaj-wan	Far Eastern Textile Limited	0	A188
Tchaj-wan	Tuntex Distinct Corporation	69,5	A198
Tchaj-wan	Shingkong Synthetic Fibers Corporation	24,5	A189
Tchaj-wan	Hualon Corporation	81,9	A578
Thajsko	Thai Shingkong Industry Corporation Limited	83,2	A190
Thajsko	Indo Pet (Thailand) Ltd	83,2	A468“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 18. ledna 2005.

Za Radu

J.-C. JUNCKER

předseda

(1) Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 461/2004 (Úř. věst. L 77, 13.3.2004, s. 12).

(2) Úř. věst. L 301, 30.11.2000, s. 21. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 823/2004 (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 7).

(3) Úř. věst. C 120, 22.5.2003, s. 13.

(4) Úř. věst. C 120, 22.5.2003, s. 9.

(5) Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 5.

(6) Úř. věst. L 271, 19.8.2004, s. 1.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/9

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 84/2005

ze dne 18. ledna 2005,

kterým se mění příloha nařízení (ES) č. 2042/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu televizních kamerových systémů pocházejících z Japonska

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na návrh předložený Komisí po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A. PŘEDCHOZÍ POSTUP

(1)	Nařízením (ES) č. 1015/94 (2) Rada uložila konečné antidumpingové clo z dovozu televizních kamerových systémů pocházejících z Japonska.

(2)

V čl. 31 odst. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 1015/94 Rada výslovně vyloučila z oblasti působnosti antidumpingového cla kamerové systémy vyjmenované v příloze uvedeného nařízení (dále jen „příloha“), které představují nejvyšší třídu profesionálních kamerových systémů a po technické stránce spadají do definice výrobku podle čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 1015/94, avšak nelze je považovat za televizní kamerové systémy.

(3)	V říjnu 1995 Rada nařízením (ES) č. 2474/95 (3) změnila nařízení (ES) č. 1015/94, zejména pokud jde o definici obdobného výrobku a o některé modely profesionálních kamerových systémů, které byly od konečného antidumpingového cla výslovně osvobozeny.

(4)

V říjnu 1997 Rada změnila nařízením (ES) č. 1952/97 (4) sazby konečného antidumpigového cla dvěma dotčeným společnostem, a to Sony Corporation a Ikegami Tsushinki Co. Ltd podle článku 12 základního nařízení. Navíc Rada konkrétně vyloučila z oblasti působnosti antidumpingového cla určité nové modely profesionálních kamerových systémů tím, že je doplnila do přílohy.

(5)

V lednu 1999 a lednu 2000 Rada nařízeními (ES) č. 193/1999 (5) a (ES) č. 176/2000 (6) změnila nařízení (ES) č. 1015/94 a doplnila přílohu o určité novější modely profesionálních kamerových systémů, a tím je osvobodila od uplatnění konečného antidumpingového cla. V říjnu 2004 pozměnila Rada nařízením (ES) č. 1754/2004 (7) nařízení (ES) č. 176/2000.

(6)	V září 2000 Rada nařízením (ES) č. 2042/2000 (8) potvrdila konečná antidumpingová cla uložená nařízením (ES) č. 1015/94 v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(7)	V lednu 1999 a lednu 2001 Rada nařízením (ES) č. 198/1999 (9) a (ES) č. 951/2001 (10), změnila nařízení (ES) č. 2042/94 tím, že přílohu nařízení (ES) č. 2042/2000 doplnila o určité novější modely profesionálních kamerových systémů, a tím je osvobodila od konečného antidumpingového cla.

(8)	V září 2001, po prozatímním přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, potvrdila Rada nařízením (ES) č. 1900/2001 (11) výši konečného antidumpingového cla uloženého nařízením (ES) č. 2042/2000 z dovozu televizních kamerových systémů od vyvážejícího výrobce Hitachi Denshi Ltd.

(9)	V září 2002 Rada nařízením (ES) č. 1696/2002 (12) změnila nařízení (ES) č. 2042/2000 tím, že doplnila přílohu nařízení (ES) č. 2042/2000 o určité novější modely profesionálních kamerových systémů, a tím je osvobodila od konečného antidumpingového cla.

(10)	V dubnu 2004 Rada nařízením (ES) č. 825/2004 změnila nařízení (ES) č. 2042/2000 tím, že doplnila přílohu nařízení (ES) č. 2042/2000 o určité novější modely profesionálních kamerových systémů, a tím je osvobodila od konečného antidumpingového cla.

B. ŠETŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE NOVÝCH MODELŮ PROFESIONÁLNÍCH KAMEROVÝCH SYSTÉMŮ

1. Postup

(11)

Dva japonští vyvážející výrobci, konkrétně Sony Corporation (dále jen „Sony“) a Victor Company of Japan Limited (dále jen „JVC“), uvědomili Komisi o záměru uvést na trh Společenství nové modely profesionálních kamerových systémů a požádali Komisi, aby byly tyto nové modely profesionálních kamerových systémů, včetně jejich příslušenství, připojeny k příloze nařízení (ES) č. 2042/2000, a tím osvobozeny od antidumpingového cla.

(12)	Komise v tomto smyslu uvědomila výrobce ve Společenství a zahájila šetření omezené na zjištění, zda uvažované výrobky spadají do oblasti působnosti antidumpingových cel a zda bude nutné odpovídajícím způsobem změnit operační část nařízení (ES) č. 2042/2000.

2. Modely podrobené šetření

(13)

Přijatá žádost o osvobození se týkala níže uvedených modelů, k nimž byly dodány příslušné technické údaje:

Sony:

—	hledáček HDVF-C30W,

ii)

JVC:

—	hlava kamery KY-F560E.

Hledáček Sony byl prezentován jako model, který lze použít pouze u kamkordérů, tj. u kamer, které nespadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 2042/2000. Model JVC byl charakterizován jako nový model profesionální kamery, která již byla vyňata z platného antidumpingového nařízení.

3. Závěry šetření

i) Hledáček HDVF-C30W

(14)

Bylo zjištěno, že hledáček HDVF-H30W spadá pod popis výrobku uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 2042/2000. Může však být používán pouze s hlavami kamery, které nespadají pod popis výrobku uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení. Zejména poměr energie signálu k energii šumu těchto hlav kamer činí 54 dB, zatímco popis v nařízení (ES) č. 2042/2000 požaduje pro hlavy kamer „při normálním zisku poměr alespoň 55 dB“. V důsledku toho se dospělo k závěru, že je tento hledáček nutno považovat za profesionální kamerový systém spadající pod definici uvedenou v čl. 1 odst. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 2042/2000. Tento hledáček by měl být tudíž vyloučen z oblasti působnosti stávajících antidumpingových opatření a doplněn do přílohy nařízení (ES) č. 2042/2000.

(15)	V souladu se zavedenou praxí orgánů Společenství by měl být tento model osvobozen od antidumpingového cla počínaje dnem doručení příslušné žádosti o výjimku. Veškeré dovozy hledáčku Sony HDVF-C30W dovezeného od 1. dubna 2003 by měly být od uvedeného dne osvobozeny od cla.

ii) Hlava kamery KY-F560E

(16)

Bylo zjištěno, že se hlava kamery KY-F560E, jakkoli tento model spadá do rámce popisu výrobku podaného v čl. 1 odst. 2 písm a) nařízení (ES) č. 2042/2000, používá hlavně v technických a lékařských aplikacích. V důsledku toho se dospělo k závěru, že je tento model nutno považovat za profesionální kamerový systém spadající pod definici čl. 1 odst. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 2042/2000. Měl by být tudíž vyloučen z oblasti působnosti stávajících antidumpingových opatření a doplněn do přílohy nařízení (ES) č. 2042/2000.

(17)	V souladu se zavedenou praxí orgánů Společenství by tento model měl být osvobozen od antidumpingového cla počínaje dnem doručení odůvodněné žádosti o výjimku. Veškeré dovozy hlavy kamery JVC KY-F560E dovezené ode dne 15. dubna 2004 by měly být od uvedeného dne osvobozeny od cla.

4. Informování zúčastněných stran a závěry

(18)	Komise uvědomila výrobní odvětví Společenství a vývozce televizních kamerových systémů o svých zjištěních a dala jim příležitost předložit jejich stanoviska. Žádná ze stran nevznesla proti zjištěním Komise námitky.

(19)	Na základě výše uvedených skutečností by mělo být nařízení (ES) č. 2042/2000 odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha nařízení (ES) č. 2042/2000 se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Toto nařízení se použije na dovozy níže uvedených modelů vyrobených a vyvezených do Společenství následujícími vyvážejícími výrobci:

Sony od 1. dubna 2003:

—	hledáček HDVF-C30W;

JVC od 15. dubna 2004:

—	hlava kamery KY-F560E.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 18. ledna 2005.

Za Radu

J.-C. JUNCKER

předseda

(1) Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 461/2004 (Úř. věst. L 77, 13.3.2004, s. 12).

(2) Úř. věst. L 111, 30.4.1994, s. 106. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 176/2000 (Úř. věst. L 22, 27.1.2000, s. 29).

(3) Úř. věst. L 255, 25.10.1995, s. 11.

(4) Úř. věst. L 276, 9.10.1997, s. 20.

(5) Úř. věst. L 22, 29.1.1999, s. 10.

(6) Úř. věst. L 22, 27.1.2000, s. 29.

(7) Úř. věst. L 313, 12.10.2004, s. 1.

(8) Úř. věst. L 244, 29.9.2000, s. 38. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 825/2004 (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 12).

(9) Úř. věst. L 30, 1.2.2001, s. 1.

(10) Úř. věst. L 134, 17.5.2001, s. 18.

(11) Úř. věst. L 261, 29.9.2001, s. 3.

(12) Úř. věst. L 259, 27.9.2002, s. 1.

PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA

Seznam profesionálních kamerových systémů nepovažovaných za televizní kamerové systémy (vysílací kamerové systémy), které jsou od opatření osvobozeny

Název společnosti	Hlava kamery	Hledáček	Ovládací jednotka kamery	Operační ovládací jednotka	Hlavní ovládací jednotka (1)	Adaptéry pro kamery
Sony	DXC-M7PK DXC-M7P DXC-M7PH DXC-M7PK/1 DXC-M7P/1 DXC-M7PH/1 DXC-327PK DXC-327PL DXC-327PH DXC-327APK DXC-327APL DXC-327AH DXC-537PK DXC-537PL DXC-537PH DXC-537APK DXC-537APL DXC-537APH EVW-537PK EVW-327PK DXC-637P DXC-637PK DXC-637PL DXC-637PH PVW-637PK PVW-637PL DXC-D30PF DXC-D30PK DXC-D30PL DXC-D30PH DSR-130PF DSR-130PK DSR-130PL PVW-D30PF PVW-D30PK PVW-D30PL DXC-327BPF DXC-327BPK DXC-327BPL DXC-327BPH DXC-D30WSP (2) DXC-D35PH (2) DXC-D35PL (2) DXC-D35PK (2) DXC-D35WSPL (2) DSR-135PL (2)	DXF-3000CE DXF-325CE DXF-501CE DXF-M3CE DXF-M7CE DXF-40CE DXF-40ACE DXF-50CE DXF-601CE DXF-40BCE DXF-50BCE DXF-701CE DXF-WSCE (2) DXF-801CE (2) HDVF-C30W (2)	CCU-M3P CCU-M5P CCU-M7P CUU-M5AP (2)	RM-M7G RM-M7E (2)	–—	CA-325P CA-325AP CA-325B CA-327P CA-537P CA-511 CA-512P CA-513 VCT-U14 (2)
Ikegami	HC-340 HC-300 HC-230 HC-240 HC-210 HC-390 LK-33 HDL-30MA HDL-37 HC-400 (2) HC-400W (2) HDL-37E HDL-10 HDL-40	VF15-21/22 VF-4523 VF15-39 VF15-46 (2) VF5040 (2) VF5040W (2)	MA-200/230 MA-200A (2) MA-400 (2) CCU-37 CCU-10	RCU-240 RCU-390 (2) RCU-400 (2) RCU-240A	—	CA-340 CA-300 CA-230 CA-390 CA-400 (2) CA-450 (2)
Hitachi	HV-C10F Z-ONE (L) Z-ONE (H) Z-ONE Z-ONE A (L) Z-ONE A (H) Z-ONE A (F) Z-ONE A Z-ONE B (L)	GM-51 (2)	RC-C1 RC-C10 RU-C10 RU-Z1 (B) RU-Z1 (C) RU-Z1 RC-C11 RU-Z2 RC-Z1	—	—	CA-Z1HB CA-C10 CA-C10SP CA-C10SJA CA-C10M CA-C10B CA-Z1A (2) CA-Z31 (2) CA-Z32 (2) CA-ZD1 (2)
Hitachi	Z-ONE B (H) Z-ONE B (F) Z-ONE B Z-ONE B (M) Z-ONE B (R) FP-C10 (B) FP-C10 (C) FP-C10 (D) FP-C10 (G) FP-C10 (L) FP-C10 (R) FP-C10 (S) FP-C10 (V) FP-C10 (F) FP-C10 FP-C10 A FP-C10 A (A) FP-C10 A (B) FP-C10 A (C) FP-C10 A (D) FP-C10 A (F) FP-C10 A (G) FP-C10 A (H) FP-C10 A (L) FP-C10 A (R) FP-C10 A (S) FP-C10 A (T) FP-C10 A (V) FP-C10 A (W) Z-ONE C (M) Z-ONE C (R) Z-ONE C (F) Z-ONE C HV-C20 HV-C20M Z-ONE-D Z-ONE-D (A) Z-ONE-D (B) Z-ONE-D (C) Z-ONE.DA (2) V-21 (2) V-21W (2)		RC-Z11 RC-Z2 RC-Z21 RC-Z2A (2) RC-Z21A (2) RU-Z3 (2) RC-Z3 (2)
Matsushita	WV-F700 WV-F700A WV-F700SHE WV-F700ASHE WV-F700BHE WV-F700ABHE WV-F700MHE WV-F350	WV-VF65BE WV-VF40E WV-VF39E WV-VF65BE (1) WV-VF40E (1) WV-VF42E WV-VF65B AW-VF80	WV-RC700/B WV-RC700/G WV-RC700A/B WV-RC700A/G WV-RC36/B WV-RC36/G WV-RC37/B WV-RC37/G	—	—	WV-AD700SE WV-AD700ASE WV-AD700ME WV-AD250E WV-AD500E (1) AW-AD500AE AW-AD700BSE
Matsushita	WV-F350HE WV-F350E WV-F350AE WV-F350DE WV-F350ADE WV-F500HE (1) WV-F-565HE AW-F575HE AW-E600 AW-E800 AW-E800A AW-E650 AW-E655 AW-E750		WV-CB700E WV-CB700AE WV-CB700E (1) WV-CB700AE (1) WV-RC700/B (1) WV-RC700/G (1) WV-RC700A/B (1) WV-RC700A/G (1) WV-RC550/G WV-RC550/B WV-RC700A WV-CB700A WV-RC550 WV-CB550 AW-RP501 AW-RP505
JVC	KY-35E KY-27ECH KY-19ECH KY-17FITECH KY-17BECH KY-F30FITE KY-F30BE KY-F560E KY-27CECH KH-100U KY-D29ECH KY-D29WECH (2)	VF-P315E VF-P550E VF-P10E VP-P115E VF-P400E VP-P550BE VF-P116 VF-P116WE (2) VF-P550WE (2)	RM-P350EG RM-P200EG RM-P300EG RM-LP80E RM-LP821E RM-LP35U RM-LP37U RM-P270EG RM-P210E	—	—	KA-35E KA-B35U KA-M35U KA-P35U KA-27E KA-20E KA-P27U KA-P20U KA-B27E KA-B20E KA-M20E KA-M27E
Olympus	MAJ-387N MAJ-387I		OTV-SX 2 OTV-S5 OTV-S6
Olympus	Camera OTV-SX“

(1) Nazývaná také jako hlavní seřizovací jednotka (MSU) nebo hlavní ovládací panel (MCP).

(2) Modely osvobozené pod podmínkou, že se na trhu Společenství neprodává příslušný trojosý systém nebo adaptér.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/15

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 85/2005

ze dne 20. ledna 2005

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)	Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

(1) Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1947/2002 (Úř. věst. L 299, 1.11.2002, s. 17).

PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 20. ledna 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Standardní dovozní hodnota
0702 00 00	052	125,5
	204	91,6
	212	169,4
	248	157,0
	999	135,9
0707 00 05	052	137,0
	220	229,0
	999	183,0
0709 90 70	052	156,5
	204	158,2
	999	157,4
0805 10 20	052	54,8
	204	47,4
	212	51,1
	220	48,0
	448	35,9
	999	47,4
0805 20 10	204	64,5
0805 20 10	999	64,5
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	052	66,6
	204	84,7
	400	77,7
	464	149,6
	624	76,6
	999	91,0
0805 50 10	052	54,1
0805 50 10	999	54,1
0808 10 80	400	104,1
	404	78,6
	720	61,3
	999	81,3
0808 20 50	388	100,7
	400	88,5
	720	59,5
	999	82,9

(1) Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 2081/2003 (Úř. věst. L 313, 28.11.2003, s. 11). Kód „999“ znamená „jiná země původu“.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/17

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 86/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví reprezentativní ceny a dodatečná cla pro dovoz melasy v odvětví cukru použitelné od 21. ledna 2005

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 24 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1422/95 ze dne 23 června 1995 kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz melasy v odvětví cukru a kterým se mění nařízení (EHS) č. 785/68 (2), stanoví, že dovozní cena CIF pro melasu stanovená v souladu s nařízením Komise (EHS) č. 785/68 (3), je považována za „cenu reprezentativní“; Tato cena je stanovena pro standardní jakosti vymezené v čl. 1 nařízení (EHS) č. 785/68.

(2)	Při stanovování reprezentativních cen musí být vzaty v úvahu všechny údaje uvedené v čl. 3 nařízení (EHS) č. 785/68, kromě případů uvedených v článku 4 uvedeného nařízení. Toto stanovování může být popřípadě provedeno postupem podle čl. 7 nařízení (EHS) č. 785/68.

(3)	Při upravování cen nevztahujících se k standardní jakosti, je třeba v závislosti na jakosti nabízené melasy zvýšit či snížit ceny podle článku 6 nařízení (EHS) č. 785/68.

(4)

Pokud existuje rozdíl mezi spouštěcí cenou dotyčného produktu a jeho reprezentativní cenou, dodatečná dovozní cla se stanoví v souladu s podmínkami uvedenými článkem 3 nařízení (ES) č. 1422/95. Jsou-li dovozní cla podle článku 5 nařízení (ES) č. 1422/95 dočasně pozastavena, je třeba pro tato cla stanovit zvláštní částky.

(5)	Je třeba stanovit reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro dotyčné produkty v souladu s čl. 1 odst. 2 a s čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1422/95.

(6)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro produkty uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1422/95 se stanoví v příloze.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

(1) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2) Úř. věst. L 141, 24.6.1995, s. 12. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 79/2003 (Úř. věst L 13, 18.1.2003, s. 4).

(3) Úř. věst. 145, 27.6.1968, s. 12. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1422/1995.

PŘÍLOHA

Reprezentativní ceny a dodatečná cla pro dovoz melasy v odvětví cukru použitelné od 21. ledna 2005

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu	Výše cla na dovoz 100 kg netto příslušného produktu v případě dočasného pozastavení cel v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1422/95 (1)
1703 10 00 (2)	10,32	—	0
1703 90 00 (2)	10,70	—	0

(1) Tato částka v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1422/95 nahrazuje sazbu společného celního sazebníku stanovenou pro příslušné produkty.

(2) Pro standardní jakost vymezenou v čl. 1 nařízení (EHS) č. 785/68, ve znění pozdějších předpisů.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/19

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 87/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro bílý a surový cukr v nezměněném stavu

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že rozdíl mezi kurzy či cenami produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení na světovém trhu a cenami těchto produktů ve Společenství lze vyrovnat vývozní náhradou.

(2)

Nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že při stanovení náhrad pro nedenaturovaný bílý a surový cukr vyvážený v nezměněném stavu je nutné vzít v úvahu situaci na trhu Společenství a na světovém trhu s cukrem, a to zejména faktor ceny a nákladů stanovený v článku 28 uvedeného nařízení. Tento článek stanoví, že je třeba brát v úvahu také hospodářské aspekty zamýšlených vývozů.

(3)

Náhrada pro surový cukr se musí stanovit podle standardní jakosti. Ta je definována v příloze I bodu II nařízení (ES) č. 1260/2001. Tuto náhradu je třeba dále stanovit podle čl. 28 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/2001. Cukr kandys je definován v nařízení Komise (ES) č. 2135/95 ze dne 7. září 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro poskytování vývozních náhrad v odvětví cukru (2). Takto vypočítaná částka náhrady pro cukr s přídavkem aromatických přípravků nebo barviv se musí vztahovat k jejich obsahu sacharosy a musí být proto stanovena pro 1 % uvedeného obsahu.

(4)	Ve zvláštních případech může být částka náhrady stanovena právními akty jiné povahy.

(5)	Náhrada musí být stanovena každé dva týdny. Během této doby může být pozměněna.

(6)	Čl. 27 odst. 5 první pododstavec nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že pokud to vyžaduje situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky některých trhů, může být náhrada pro produkty uvedené v článku 1 zmíněného nařízení rozlišena podle místa určení.

(7)	Významný a rychlý nárůst preferenčního dovozu cukru ze západobalkánských zemí od počátku roku 2001, jakož i vývoz cukru do těchto zemí se jeví jako velmi uměle vytvořený.

(8)	S cílem zabránit zneužívání v souvislosti s produkty z odvětví cukru, u nichž byla čerpána vývozní náhrada a které byly zpětně dovezeny do Společenství, je třeba, aby náhrada pro produkty uvedené v tomto nařízení nebyla stanovena pro žádnou ze zemí západního Balkánu.

(9)	Příslušné částky vývozních náhrad je třeba stanovit s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na současnou situaci na trhu s cukrem, a zejména na kotace či ceny cukru ve Společenství a na světovém trhu.

(10)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Náhrady, které mají být poskytnuty při vývozu produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1260/2001, nedenaturovaných a v nezměněném stavu, se stanoví podle přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařizením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2) Úř. věst. L 214, 8.9.1995, s. 16.

PŘÍLOHA

NÁHRADY PRO BÍLÝ A SUROVÝ CUKR VYVÁŽENÝ V NEZMĚNĚNÉM STAVU ODE DNE 21. LEDNA 2005

Kód produktu

Místo určení

Měrná jednotka

Výše náhrady

1701 11 90 9100

S00

EUR/100 kg

36,57 (1)

1701 11 90 9910

S00

EUR/100 kg

36,57 (1)

1701 12 90 9100

S00

EUR/100 kg

36,57 (1)

1701 12 90 9910

S00

EUR/100 kg

36,57 (1)

1701 91 00 9000

S00

EUR/1 % sacharosy × 100 kg produktu netto

0,3976

1701 99 10 9100

S00

EUR/100 kg

39,76

1701 99 10 9910

S00

EUR/100 kg

39,76

1701 99 10 9950

S00

EUR/100 kg

39,76

1701 99 90 9100

S00

EUR/1 % sacharosy × 100 kg produktu netto

0,3976

Pozn.: Kódy produktů a kódy místa určení řady „A“ jsou stanoveny v nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).

Číselné kódy místa určení jsou stanoveny v nařízení Komise (ES) č. 2081/2003 (Úř. věst. L 313, 28.11.2003, s. 11).

Ostatní místa určení jsou:

S00

všechna místa určení (třetí země, ostatní území, vytváření skladových zásob a místa určení považovaná za vývozy ze Společenství), kromě Albánie, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory (včetně Kosova podle rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 ze dne 10. června 1999) a bývalé Jugoslávské republiky Makedonie, kromě cukru přimíchaného do produktů uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 2201/96 (Úř. věst. L 297, 21.11.1996, s. 29).

(1) Tato částka se použije pro surový cukr s výtěžností 92 %. Pokud je výtěžnost vyváženého surového cukru jiná než 92 %, výše příslušné náhrady se vypočítá podle čl. 28 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/2001.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/21

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 88/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro sirupy a některé další produkty z cukru vyvážené v nezměněném stavu

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že rozdíl mezi kotacemi nebo cenami na světovém trhu s výrobky, jejichž seznam je obsažen v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, a cenami těchto výrobků ve Společenství, může být vyrovnán vývozní náhradou;

(2)

Článek 3 nařízení Komise (ES) č. 2135/95 ze dne 7. září 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro poskytování vývozních náhrad v odvětví cukru (2), stanoví, že vývozní náhrada na 100 kilogramů výrobků, jejichž seznam je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001, se rovná základní částce násobené obsahem sacharosy, podle potřeby včetně ostatních cukrů vyjádřených jako sacharosa; obsah sacharosy v dotyčném výrobku se určuje v souladu s článkem 3 nařízení Komise (ES) č. 2135/95;

(3)

Čl. 30 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že základní výše náhrady pro sorbózu vyvezenou v nezměněném stavu se musí rovnat základní výši náhrady snížené o jednu setinu použitelné výrobní náhrady podle nařízení Rady (EHS) č. 1265/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o poskytování výrobních náhrad pro cukr používaný v chemickém průmyslu (3) pro výrobky, jejichž seznam je zahrnut v příloze posledně uvedeného nařízení;

(4)

V souladu s podmínkami čl. 30 odst. 1 nařízení (ES) č. 1260/2001 se základní výše náhrady za ostatní výrobky, jejichž seznam je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, vyvážené v nezměněném stavu, musí rovnat jedné setině částky, která na jedné straně bere v úvahu rozdíl mezi intervenční cenou pro bílý cukr pro oblasti Společenství bez deficitu v měsíci, pro který je stanovena základní výše, a cenovými nabídkami nebo cenami bílého cukru na světovém trhu, a na straně druhé z důvodu potřeby vytvořit rovnováhu mezi využitím základních produktů Společenství při výrobě zpracovaných výrobků na vývoz do třetích zemí a využitím produktů třetích zemí dovezených v rámci aktivního zušlechťovacího styku;

(5)	V souladu s podmínkami čl. 30 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/2001 se použití základní výše může omezit na některé výrobky, jejichž seznam je obsažen v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení;

(6)

Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 upravuje stanovení náhrad pro vývoz produktů v nezměněném stavu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. f), g) a h) uvedeného nařízení; náhrada musí být stanovena na 100 kilogramů sušiny, přičemž se bere v úvahu vývozní náhrada pro produkty spadající pod kód KN 1702 30 91 a pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 a hospodářské aspekty předpokládaných vývozů; v případě produktů uvedených ve zmíněném čl. 1 písm. f) a g) se náhrada má poskytovat pro produkty, které splňují podmínky článku 5 nařízení (ES) č. 2135/95; pokud jde o produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. h) náhrada se poskytne pouze u těch, které splňují podmínky článku 6 nařízení (ES) č. 2135/95;

(7)	Výše uvedených náhrad se musí stanovit každý měsíc, přičemž je lze měnit v intervenčním období;

(8)	Čl. 27 odst. 5 první pododstavec nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že pokud to vyžaduje situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky některých trhů, může být náhrada pro produkty uvedené v článku 1 zmíněného nařízení rozlišena podle místa určení;

(9)	Významný a rychlý nárůst preferenčního dovozu cukru ze západobalkánských zemí od počátku roku 2001, jakož i vývoz cukru do těchto zemí se jeví jako velmi uměle vytvořený;

(10)	S cílem zabránit zneužívání v souvislosti s produkty z odvětví cukru, u nichž byla čerpána vývozní náhrada a které byly zpětně dovezeny do Společenství, je třeba, aby náhrada pro produkty uvedené v tomto nařízení nebyla stanovena pro žádnou ze zemí západního Balkánu;

(11)	Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je třeba stanovit náhrady pro příslušné produkty v přiměřené výši;

(12)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek1

Náhrady, které mají být poskytnuty při vývozu produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. d), f), g) a h) nařízení (ES) č. 1260/2001, vyvážených v nezměněném stavu, se stanoví podle přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Νařízení naposledy pozměněné nařízením Komisie (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 6).

(2) Úř. věst. L 214, 8.9.1995, s. 16.

(3) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 63.

PŘÍLOHA

VÝVOZNÍ NÁHRADY PRO SIRUPY A NĚKTERÉ DALŠÍ PRODUKTY Z CUKRU VYVÁŽENÉ V NEZMĚNĚNÉM STAVU PLATNÉ OD 21. LEDNA 2005

Kód produktu

Místo určení

Měrná jednotka

Výše náhrady

1702 40 10 9100

S00

EUR/100 kg sušiny

39,76 (1)

1702 60 10 9000

S00

EUR/100 kg sušiny

39,76 (1)

1702 60 80 9100

S00

EUR/100 kg sušiny

75,54 (2)

1702 60 95 9000

S00

EUR/1 % sacharóz × 100 kg produktu netto

0,3976 (3)

1702 90 30 9000

S00

EUR/100 kg sušiny

39,76 (1)

1702 90 60 9000

S00

EUR/1 % sacharóz × 100 kg produktu netto

0,3976 (3)

1702 90 71 9000

S00

EUR/1 % sacharóz × 100 kg produktu netto

0,3976 (3)

1702 90 99 9900

S00

EUR/1 % sacharóz × 100 kg produktu netto

0,3976 (3) (4)

2106 90 30 9000

S00

EUR/100 kg sušiny

39,76 (1)

2106 90 59 9000

S00

EUR/1 % sacharóz × 100 kg produktu netto

0,3976 (3)

Pozn.: Kódy produktů a kódy místa určení řady „A“ jsou stanoveny v nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).

Číselné kódy místa určení jsou stanoveny v nařízení Komise (ES) č. 2081/2003 (Úř. věst. L 313, 28.11.2003, s. 11).

Ostatní místa určení jsou:

S00

(1) Pouze pro produkty uvedené v článku 5 nařízení (ES) č. 2135/95.

(2) Pouze pro produkty uvedené v článku 6 nařízení (ES) č. 2135/95.

(3) Základní výše náhrady se nevztahuje na sirupy o čistotě menší než 85 % (nařízení (ES) č. 2135/95). Obsah sacharosy se stanoví v souladu s článkem 3 nařízením (ES) č. 2135/95.

(4) Základní výše náhrady se nevztahuje na produkty vymezené v bodu 2 přílohy nařízení (EHS) č. 3513/92 (Úř. věst. L 355, 5.12.1992, s. 12).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/24

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 89/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví maximální výše vývozních náhrad u bílého cukru určeného do některých třetích zemí pro 17. dílčí nabídkové řízení vyhlášené v rámci stálého nabídkového řízení stanoveného nařízením (ES) č. 1327/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1327/2004 ze dne 19. července 2004, kterým bylo vyhlášeno stálé nabídkové řízení ke stanovení vývozních dávek a/nebo vývozních náhrad pro bílý cukr (2), pro hospodářský rok 2004/05, vyžaduje, aby pro vývoz tohoto cukru do některých třetích zemí byla vyhlášena dílčí nabídková řízení.

(2)	V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1327/2004 je případně třeba stanovit maximální výši náhrady pro příslušné dílčí nabídkové řízení, a to zejména s ohledem na současný stav a předpokládaný vývoj trhu s cukrem ve Společenství a světového trhu s cukrem.

(3)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro 17. dílčí nabídkové řízení pro bílý cukr vyhlášené v souladu s nařízením (ES) č. 1327/2004 se maximální výše vývozní náhrady stanoví na 42,899 EUR/100 kg.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2) Úř. věst. L 246, 20.7.2004, s. 23. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1685/2004 (Úř. věst. L 303, 30.9.2004, s. 21).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/25

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 90/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví světové tržní ceny nevyzrněné bavlny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na protokol 4 o bavlně, který je přiložen k aktu o přistoupení Řecka, naposledy pozměněný nařízením Rady (ES) č. 1050/2001 (1),

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1051/2001 ze dne 22. května 2001 o podpoře pro produkci bavlny (2), a zejména na článek 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle článku 4 nařízení (ES) č. 1051/2001 se pravidelně určuje světová tržní cena nevyzrněné bavlny na základě cen vyzrněné bavlny na světovém trhu a s ohledem na historický poměr mezi zjištěnou cenou vyzrněné bavlny a cenou vypočítanou pro nevyzrněnou bavlnu. Tento historický poměr byl stanoven v čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1591/2001 ze dne 2. srpna 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režim podpor por bavlnu (3). Není-li možné stanovit světovou tržní cenu tímto způsobem, stanoví se na základě nejnovější stanovené ceny.

(2)

V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1051/2001 se světová tržní cena nevyzrněné bavlny určí s ohledem na zvláštní charakteristiky produktu a na základě nejvýhodnějších nabídek a kótací, jež jsou považovány za reprezentativní z hlediska skutečných tržních trendů. Za tímto účelem je třeba vypočítat průměr nabídek a kótací zjištěných na jedné nebo několika evropských burzách pro produkt, který je dodáván za podmínek CIF do přístavu Společenství a pochází z různých dodávajících zemí, jež jsou z hlediska mezinárodního obchodu považovány za nejvíce reprezentativní. Existuje však ustanovení o úpravě kritérií pro určování světových tržních cen vyzrněné bavlny umožňující přihlédnout k rozdílům odůvodněným jakostí dodávaného produktu nebo povahou dotyčných nabídek a kótací. Tyto úpravy jsou uvedeny v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1591/2001.

(3)	Za použití daných kritérií jsou stanoveny níže uvedené světové tržní ceny nevyzrněné bavlny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Stanovuje se, že světová tržní cena nevyzrněné bavlny uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 1051/2001 činí 18,242 EUR/100 kg.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

(1) Úř. věst. L 148, 1.6.2001, s. 1.

(2) Úř. věst. L 148, 1.6.2001, s. 3.

(3) Úř. věst. L 210, 3.8.2001, s. 10. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1486/2002 (Úř. věst. L 223, 20.8.2002, s. 3).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/26

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 91/2005

ze dne 20. ledna 2005

o používání koeficientu snížení podle čl. 8 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 1520/2000 při vydávání osvědčení o náhradě pro zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3448/93 ze dne 6. prosince 1993 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1520/2000 ze dne 13. července 2000, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (2), a zejména na čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Sdělení členských států podle čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 1520/2000 ukazují, že celková částka obdržených žádostí dosahuje 220 145 448 EUR, zatímco částka, která je k dispozici pro osvědčení o náhradě podle čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 1520/2000, činí 71 047 745 EUR.

(2)	Koeficient snížení bude vypočten podle čl. 8 odst. 3 a 4 nařízení (ES) č. 1520/2000. Tento koeficient by tudíž měl být použit na částky požadované ve formě osvědčení o náhradě použitelných od 1. února 2005 v souladu s čl. 8 odst. 6 nařízení Komise (ES) č. 1520/2000,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Na částky žádostí o osvědčení o náhradě použitelných od 1. února 2005 se použije koeficient snížení ve výši 0,678.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu, 20. ledna 2005.

Za Komisi

Günter VERHEUGEN

místopředseda

(1) Úř. věst. L 318, 20.12.1993, s. 18. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2580/2000 (Úř. věst. L 298, 25.11.2000, s. 5).

(2) Úř. věst. L 177, 15.7.2000, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 886/2004 (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 14).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/27

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č 92/2005

ze dne 19. ledna 2005,

kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o způsoby zneškodňování či využití vedlejších produktů živočišného původu, a mění příloha VI uvedeného nařízení, pokud jde o přeměnu na bioplyn a zpracování tavených/škvařených tuků

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (1), a zejména na čl. 4 odst. 2 písm. e), čl. 5 odst. 2 písm. g), čl. 6 odst. 2 písm. i) a čl. 32 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví pravidla pro způsoby zneškodňování a využití vedlejších produktů živočišného původu. Nařízení rovněž stanoví možnost dalších způsobů zneškodňování a využití vedlejších produktů živočišného původu, které musí být schváleny po konzultaci s příslušným vědeckým výborem.

(2)

Vědecký řídící výbor (VŘV) vydal dne 10. a 11. dubna 2003 stanovisko k šesti alternativním zpracovatelským metodám bezpečného ošetřování vedlejších produktů živočišného původu a jejich zneškodňování. Podle tohoto stanoviska je pět procesů považováno za určitých podmínek za bezpečné pro zneškodňování a/nebo využití materiálů kategorie 2 a 3.

(3)	VŘV vydal dne 10. a 11. dubna 2003 konečné stanovisko a zprávu týkající se ošetřování živočišného odpadu za použití alkalické hydrolýzy za vysokého tlaku a teploty, které obsahují pokyny týkající se možností použití alkalické hydrolýzy a jejích rizik při zneškodňování materiálů kategorie 1, 2 a 3.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP) vydal dne 26. a 27. listopadu 2003 stanovisko k procesu výroby bioplynu hydrolýzou za vysokého tlaku („high pressure hydrolysis biogas“, HPHB), které obsahuje pokyny týkající se možností použití tohoto procesu a jeho rizik při zneškodňování materiálu kategorie 1.

(5)	Vedle zpracovatelských metod podle nařízení (ES) č. 1774/2002 tedy může být podle stanovisek VŘV jako alternativní způsob zneškodňování a využití vedlejších produktů živočišného původu schváleno pět procesů. Je také vhodné stanovit podmínky pro používání těchto procesů.

(6)	Komise požádala některé žadatele o schválení procesů, aby předložili další informace o bezpečnosti jejich procesů při ošetřování a zneškodňování materiálu kategorie 1. Tyto informace budou v příhodné době předány ke zhodnocení Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin.

(7)

Do doby, než bude toto hodnocení k dispozici, a vzhledem ke stávajícím stanoviskům VŘV, podle nichž je lůj z hlediska TSE bezpečný, zejména pokud je podroben vaření pod tlakem a filtraci za účelem odstranění nerozpustných nečistot, je vhodné jeden z procesů, kterým se živočišný tuk zpracovává na bionaftu, schválit rovněž pro účely ošetřování a zneškodňování – za přísných podmínek – většiny materiálu kategorie 1, s výjimkou nejrizikovějšího. V takovémto případě by mělo být jasně stanoveno, že ošetřování a zneškodňování může zahrnovat získávání bioenergie.

(8)

Schválením a provozováním takovýchto alternativních způsobů by neměly být dotčeny ostatní platné právní předpisy EU, zejména právní předpisy z oblasti životního prostředí, a provozní podmínky stanovené tímto nařízením by proto měly být, připadá-li to v úvahu, provedeny podle čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (2).

(9)

U procesů schválených k ošetřování vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1 a jakožto kontrolní opatření doplňující pravidelné kontroly parametrů zpracování by měla být příslušným orgánům prokázána účinnost procesu a jeho bezpečnost s ohledem na zdraví zvířat a lidí, a to v rámci testů v poloprovozním zařízení během prvních dvou let po provedení procesu v každém příslušném členském státě.

(10)	V důsledku schválení přeměny vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1 je vhodné pozměnit kapitoly II a III přílohy VI nařízení (ES) č. 1774/2002.

(11)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Ošetřování a zneškodňování materiálu kategorie 1

1. Procesy alkalické hydrolýzy podle přílohy I a výroby bioplynu hydrolýzou za vysokého tlaku podle přílohy III jsou schváleny a mohou být příslušným orgánem povoleny pro účely ošetřování a zneškodňování materiálu kategorie 1.

2. Proces výroby bionafty podle přílohy IV je schválen a může být příslušným orgánem povolen pro účely ošetřování a zneškodňování materiálu kategorie 1, ovšem s výjimkou materiálu podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) nařízení (ES) č. 1774/2002.

Materiál získaný ze zvířat podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) však může být pro účely tohoto procesu použit za předpokladu, že:

a)	zvířata byla v době usmrcení mladší 24 měsíců nebo

b)	zvířata byla podrobena laboratornímu testování přítomnosti TSE podle nařízení (ES) č. 999/2001 (3) a že byl výsledek testu negativní.

Příslušný orgán může tento proces povolit rovněž pro účely ošetřování a zneškodňování jakéhokoli zpracovaného živočišného tuku kategorie 1.

Článek 2

Ošetřování a využití nebo zneškodňování materiálů kategorie 2 či 3

Proces alkalické hydrolýzy, hydrolýzy za vysokého tlaku a teploty, výroby bioplynu hydrolýzou za vysokého tlaku, výroby bionafty a zplyňování podle Brookese, které jsou v tomto pořadí definovány v přílohách I až V, jsou schváleny a mohou být příslušným orgánem povoleny pro účely ošetřování a využití nebo zneškodňování materiálů kategorie 2 či 3.

Článek 3

Podmínky pro provádění procesů definovaných v přílohách I až V

Příslušný orgán schválí zařízení používající některý z procesů podle příloh I až V poté, co daný proces povolil, pokud zařízení splňuje technické specifikace a parametry v příslušné příloze a podmínky stanovené v nařízení (ES) č. 1774/2002, ovšem s výjimkou technických specifikací a parametrů stanovených v uvedeném nařízení pro účely jiných procesů. Za tímto účelem prokáže osoba odpovědná za zařízení příslušnému orgánu skutečnost, že jsou veškeré technické specifikace a parametry podle příslušné přílohy splněny.

Článek 4

Označování a další zneškodňování nebo využití výsledných materiálů

1. Výsledné materiály musí být trvale označeny, pokud to bude technicky možné, zápachem, a to podle kapitoly I bodu 8 přílohy VI nařízení (ES) č. 1774/2002.

Pokud jsou však zpracovávané vedlejší produkty výhradně materiálem kategorie 3 a pokud výsledné materiály nejsou určeny ke zneškodnění jako odpad, není žádné takovéto označení vyžadováno.

2. Materiály získané ošetřením materiálu kategorie 1 se zneškodní jako odpad:

a)	spálením či spoluspálením podle ustanovení směrnice 2000/76/ES o spalování odpadů;

b)	zahrabáním na skládce schválené podle směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů nebo (4)

c)	další přeměnou v zařízení na výrobu bioplynu a zneškodněním zbytků rozkladu podle písmene a) či b).

3. Materiály získané ošetřením materiálů kategorie 2 či 3 se:

a)	zneškodní jako odpad podle odstavce 2;

b)	dále zpracují na tukové deriváty k využití podle čl. 5 odst. 2 písm. b) bodu ii) nařízení (ES) č. 1774/2002, a to bez předchozího použití zpracovatelských metod 1 až 5, nebo

c)	využijí, přemění či zneškodní přímo podle čl. 5 odst. 2 písm. c) bodů i), ii) a iii) nařízení (ES) č. 1774/2002, a to bez předchozího použití zpracovatelské metody 1.

4. Veškerý výsledný odpad jako například kal, obsah filtru, popel a zbytky rozkladu, pocházející z výrobního procesu, se zneškodní podle odst. 2 bodu a) či b).

Článek 5

Dodatečný dohled při prvotním provádění

1. Následující ustanovení se použijí po dobu prvních dvou let provádění níže uvedených procesů ošetřování vedlejších produktů živočišného původu podle článku 4 nařízení (ES) č. 1774/2002 v každém členském státě:

a)	alkalická hydrolýza podle přílohy I;

b)	výroba bioplynu hydrolýzou za vysokého tlaku podle přílohy III a

c)	výroba bionafty podle přílohy IV.

2. Uživatel nebo dodavatel procesu určí v každém členském státě poloprovozní zařízení, v němž se nejméně jednou ročně provedou testy za účelem potvrzení účinnosti procesu s ohledem na zdraví zvířat a lidí.

3. Příslušný orgán zajistí, aby:

a)	se na materiály získané z fází ošetřování, jakými jsou například kapalné či pevné zbytky, a plyn vzniklý při procesu použily v poloprovozním zařízení vhodné testy a

b)	úřední kontrola poloprovozního zařízení zahrnovala inspekci daného zařízení a ověření používaných parametrů a podmínek zpracování, která se provádí každý měsíc.

Na konci každého z uvedených dvou roků podá příslušný orgán Komisi zprávu o výsledcích dohledu a o případných praktických provozních problémech, které byly zaznamenány.

Článek 6

Změna přílohy VI nařízení (ES) č. 1774/2002

Kapitoly II a III přílohy VI nařízení (ES) č. 1774/2002 se mění takto:

V kapitole II oddílu B se na konci bodu 4 doplňuje věta, která zní:

„Výsledné materiály získané zpracováním materiálu kategorie 1 však mohou být přeměněny v zařízení na výrobu bioplynu, pokud byl uvedený materiál zpracován alternativní metodou schválenou podle čl. 4 odst. 2 písm. e) a, jestliže není stanoveno jinak, pokud je výroba bioplynu součástí dané alternativní metody a výsledný materiál je zneškodněn v souladu s podmínkami stanovenými pro příslušnou alternativní metodu.“

2.	V kapitole III se doplňuje věta, která zní: „K dalšímu zpracování živočišných tuků pocházejících z materiálu kategorie 1 však mohou být použity i další procesy, ovšem pouze za předpokladu, že jsou tyto procesy schváleny jako alternativní metoda podle čl. 4 odst. 2 písm. e).“

Článek 7

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se nejpozději ode dne 1. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 19. ledna 2005.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise

(1) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 668/2004 (Úř. věst. L 112, 19.4.2004, s. 1).

(2) Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91.

(3) Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1.

(4) Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

PŘÍLOHA I

PROCES ALKALICKÉ HYDROLÝZY

Alkalickou hydrolýzou se rozumí ošetření vedlejších produktů živočišného původu za těchto podmínek:

použije se roztok hydroxidu sodného (NaOH) nebo hydroxidu draselného (KOH) (nebo jejich kombinace), a to v množství zajišťujícím přibližnou molární ekvivalenci vzhledem k hmotnosti, typu a složení vedlejších produktů živočišného původu, které mají být podrobeny digesci.

Pokud mají vedlejší produkty živočišného původu vysoký obsah tuku, který neutralizuje zásadu, přizpůsobí se přidávaná zásada skutečnému obsahu tuku v materiálu;

vedlejší produkty živočišného původu a směs se zásadou se zahřívají na teplotu v jádře nejméně 150 °C při tlaku (absolutním) nejméně 4 bary po dobu nejméně:

i)	tří hodin bez přerušení,

ii)

šesti hodin bez přerušení v případě ošetření vedlejších produktů živočišného původu podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) nařízení (ES) č. 1774/2002. Materiál získaný ze zvířat podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) však může být zpracován podle bodu 1 písm. b) podbodu i) za předpokladu, že:

—	zvířata byla v době usmrcení mladší 24 měsíců nebo

—	zvířata byla podrobena laboratornímu testování přítomnosti TSE podle nařízení (ES) č. 999/2001 a výsledek testu byl negativní, nebo

iii)	jedné hodiny bez přerušení v případě vedlejších produktů živočišného původu tvořených výlučně rybím či drůbežím materiálem;

c)	proces je realizován v dávce a materiál v nádobě je nepřetržitě míchán a

d)	vedlejší produkty živočišného původu se ošetří takovým způsobem, aby byly požadavky na čas, teplotu a tlak splněny současně.

Vedlejší produkty živočišného původu se vloží do nádoby z legované oceli. Odměřené množství zásady se přidá v tuhém stavu nebo v podobě roztoku podle bodu 1 písm. a). Nádoba se uzavře a její obsah se zahřeje podle bodu 1 písm. b). Fyzikální energie vzniklá nepřetržitým čerpáním kapalný materiál v nádobě průběžně promíchává, čímž napomáhá procesu digesce, na jehož konci jsou tkáně rozpuštěny a kosti a zuby změkčeny.

Po výše uvedeném ošetření mohou být výsledné materiály přeměněny v zařízení na výrobu bioplynu, pokud:

a)	se přeměna, jejímž předmětem je materiál podle čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 1774/2002 a produkty z něho získané, v zařízení na výrobu bioplynu uskuteční na stejném místě a v uzavřeném systému jako proces popsaný v bodech 1 a 2 výše;

b)	disponuje vhodným systémem na čištění plynů, který brání kontaminaci bioplynu zbytky bílkovin;

c)	pokud se bioplyn rychle spálí při teplotě nejméně 900 °C, a poté prudce zchladí.

PŘÍLOHA II

PROCES HYDROLÝZY ZA VYSOKÉHO TLAKU A TEPLOTY

Procesem hydrolýzy za vysokého tlaku a teploty se rozumí ošetření vedlejších produktů živočišného původu za těchto podmínek:

a)	vedlejší produkty živočišného původu se zahřívají na teplotu v jádře nejméně 180 °C po dobu nejméně 40 minut bez přerušení při tlaku (absolutním) nejméně 12 barů, přičemž k zahřívání dochází nepřímým působením páry na biolytický reaktor;

b)	proces je realizován v dávce a materiál v nádobě je nepřetržitě míchán a

c)	vedlejší produkty živočišného původu se ošetří takovým způsobem, aby byly požadavky na čas, teplotu a tlak splněny současně.

Základem této technologie je vysokotlaký, vysokoteplotní parní reaktor. Za tohoto zvýšeného tlaku a zvýšených teplot dochází k hydrolýze, při níž se dlouhé řetězce molekul organického materiálu štěpí na menší fragmenty.

Vedlejší produkty živočišného původu, včetně celých těl uhynulých zvířat, se vloží do nádoby („biolytického reaktoru“). Nádoba se uzavře a její obsah se zahřeje podle bodu 1 písm. a). V dehydratačním cyklu je vodní pára kondenzována a může se použít pro jiné účely nebo může být odstraněna. Každý cyklus trvá u jednoho reaktoru přibližně 4 hodiny.

PŘÍLOHA III

PROCES VÝROBY BIOPLYNU HYDROLÝZOU ZA VYSOKÉHO TLAKU

Procesem výroby bioplynu hydrolýzou za vysokého tlaku se rozumí ošetření vedlejších produktů živočišného původu za těchto podmínek:

a)	vedlejší produkty živočišného původu se nejdříve zpracují za použití zpracovatelské metody 1 ve zpracovatelském zařízení schváleném podle nařízení (ES) č. 1774/2002;

b)	po provedení výše uvedeného procesu se materiály zbavené tuku ošetřují po dobu nejméně 20 minut při teplotě nejméně 220 °C a při tlaku (absolutním) nejméně 25 barů, přičemž k zahřívání dochází ve dvou stupních – nejprve přímým vstřikováním páry, a poté nepřímo v koaxiálním výměníku tepla;

c)	proces je realizován v dávkovém nebo kontinuálním systému a materiál je nepřetržitě míchán;

d)	vedlejší produkty živočišného původu se ošetří takovým způsobem, aby byly požadavky na čas, teplotu a tlak splněny současně a

e)	výsledný materiál se poté smísí s vodou a podrobí anaerobní fermentaci (přeměně na bioplyn) v reaktoru na výrobu bioplynu.

V případě ošetřování vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1:

a)	se celý proces uskuteční na stejném místě a v uzavřeném systému;

b)	se bioplyn získaný tímto procesem v témže zařízení rychle spálí při teplotě nejméně 900 °C, a poté prudce zchladí, přičemž je k dispozici vhodný systém na čištění plynů, který brání tomu, aby byl bioplyn nebo plyny získané jeho hořením kontaminovány zbytky bílkovin.

3.	Proces je navržen ke zpracovávání materiálu z běžné kafilérie používající zpracovatelskou metodu 1. Tento materiál se ošetří podle bodu 1 písm. b), poté se smísí s vodou a podrobí fermentaci, jejímž působením vzniká bioplyn.

PŘÍLOHA IV

PROCES VÝROBY BIONAFTY

Procesem výroby bionafty se rozumí ošetření tukového podílu vedlejších produktů živočišného původu (živočišného tuku) za těchto podmínek:

tukový podíl vedlejších produktů živočišného původu se nejdříve zpracuje za použití:

i)	zpracovatelské metody 1 podle kapitoly III přílohy V nařízení (ES) č. 1774/2002 v případě materiálů kategorie 1 či 2 a

ii)	kterékoliv ze zpracovatelských metod 1 až 5 či 7 nebo, v případě materiálu získaného z ryb, metody 6 podle kapitoly III přílohy V nařízení (ES) č. 1774/2002 v případě materiálů kategorie 3;

zpracovaný tuk se oddělí od bílkoviny a nerozpustné nečistoty se odstraní tak, aby jejich podíl nepřevyšoval 0,15 % hmotnostních, a poté se zpracovaný tuk podrobí esterifikaci a transesterifikaci. U zpracovaného tuku kategorie 3 však není esterifikace vyžadována. Pro účely esterifikace se hodnota pH sníží přidáním kyseliny sírové (H2SO4; 1,2–2 molární) nebo ekvivalentní kyseliny na méně než 1 a směs se 2 hodiny za intenzivního míchání zahřívá na 72 °C. Transesterifikace se provádí zvýšením hodnoty pH přibližně na 14 pomocí 15 % hydroxidu draselného (KOH; 1–3 molární) nebo ekvivalentní zásady při teplotě 35 °C až 50 °C nejméně po dobu 15 až 30 minut. Transesterifikace se za výše uvedených podmínek provede dvakrát za použití nového roztoku zásady. Poté se produkty rafinují, mimo jiné za použití vakuové destilace při 150 °C, a výsledkem je bionafta;

c)	v případě bionafty získané ošetřením materiálu kategorie 1 musí být k dispozici vhodný systém na čištění plynů, který brání emisi případných nespálených zbytků bílkovin při spalování bionafty.

2.	Živočišný tuk se zpracovává k výrobě bionafty tvořené methylestery mastných kyselin. Za tímto účelem se provádí esterifikace a/nebo transesterifikace tuku. Následnou rafinací produktů, zahrnující mimo jiné vakuovou destilaci, se získá bionafta, která se používá jako palivo pro spalování.

PŘÍLOHA V

PROCES ZPLYŇOVÁNÍ PODLE BROOKESE

Procesem zplyňování podle Brookese se rozumí ošetření vedlejších produktů živočišného původu za těchto podmínek:

a)	dospalovací komora se vyhřeje za použití zemního plynu;

vedlejší produkty živočišného původu se vloží do primární komory zplyňovače a dveře se uzavřou. Primární komora není vybavena hořáky a je vyhřívána přenosem tepla vedením od dospalovacího hořáku umístěného pod primární komorou. Do primární komory se pro zvýšení účinnosti procesu vpouští vzduch, avšak pouze třemi vstupními ventily umístěnými na hlavních dveřích;

vedlejší produkty živočišného původu se zplyněním přemění na komplexní uhlovodíky a výsledné plyny jsou z primární komory vedeny úzkým otvorem v horní části zadní stěny do směšovací a štěpné zóny, kde jsou štěpeny na své základní složky. Nakonec jsou plyny vedeny do dospalovací komory, kde jsou za přebytku vzduchu spáleny v plameni hořáku na zemní plyn;

d)	každá provozní jednotka má jako pojistku pro případ selhání hořáku nebo ventilátoru dva hořáky a dva ventilátory přivádějící vzduch pro dospálení. Sekundární komora je navržena tak, aby za všech podmínek spalování zajišťovala minimální dobu zdržení 2 sekundy při teplotě nejméně 950 °C;

e)	při výstupu ze sekundární komory procházejí spaliny regulátorem tahu umístěným v dolní části komína, který je zchladí a zředí venkovním vzduchem, přičemž v primární i sekundární komoře udržuje stálý tlak;

f)	proces se realizuje ve 24hodinovém cyklu, který zahrnuje plnění, zpracování, zchlazení a odstranění popela. Na konci cyklu se zbytkový popel z primární komory odstraní pomocí vakuového extrakčního systému do uzavřených pytlů, které se poté před odvozem ke zneškodnění mimo zařízení zapečetí.

Při tomto procesu dochází spalováním za vysoké teploty a v přebytku kyslíku k oxidaci organické hmoty na CO2, NO2 a H2O. U vedlejších produktů živočišného původu se používá dávkový proces s prodlouženou dobou zdržení přibližně 24 hodin. Zdrojem tepla je sekundární komora ohřívaná zemním plynem, která se nachází pod primární komorou (do níž se vkládají tkáně určené ke zpracování). Plyny vzniklé procesem spalování vstupují do sekundární komory, kde jsou dále oxidovány. Minimální doba zdržení proudu plynu je dvě sekundy při doporučené teplotě 950 °C. Následně plyny procházejí regulátorem tahu, kde se smísí s venkovním vzduchem.

3.	Zplyňování jiného materiálu, než jsou vedlejší produkty živočišného původu, není povoleno.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/34

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 93/2005

ze dne 19. ledna 2005,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o zpracování vedlejších živočišných produktů rybího původu a o obchodní doklady pro přepravu vedlejších živočišných produktů

(Text s významem pro EHP)

KONISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Příloha V kapitola III nařízení (ES) č. 1774/2002 stanoví zpracovatelské metody pro vedlejší produkty živočišného původu. Pro vedlejší živočišné produkty rybího původu je v této kapitole stanovena zpracovatelská metoda č. 6, avšak nejsou specifikovány parametry zpracování.

(2)	Vědecký řídící výbor vydal řadu stanovisek, jež se týkala bezpečnosti vedlejších produktů živočišného původu včetně ryb. Podle těchto stanovisek je nebezpečí přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) plynoucí z vedlejších živočišných produktů rybího původu zanedbatelné.

(3)	Vědecký výbor pro otázky zdraví a dobré životní podmínky zvířat na svém zasedání dne 26. února 2003 přijal zprávu o používání rybích vedlejších produktů v akvakultuře.

(4)	Je vhodné v souladu s těmito stanovisky a zprávami stanovit požadavky pro zpracování vedlejších živočišných produktů rybího původu.

(5)	Je vhodné stanovit jednotlivé zpracovatelské metody pro materiály s pravděpodobně vysokým či nízkým obsahem patogenů, s výjimkou bakteriálních spor.

(6)	Příloha II kapitola III nařízení (ES) č. 1774/2002 vymezuje obchodní doklad, který doprovází vedlejší produkty živočišného původu a zpracované produkty během přepravy. Je vhodné stanovit vzor tohoto obchodního dokladu.

(7)	Nařízení (ES) č. 1774/2002 by proto mělo být náležitým způsobem pozměněno.

(8)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Přílohy V a II nařízení (ES) č. 1774/2002 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 19. ledna 2005.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise

(1) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 668/2004 (Úř. věst. L 112, 19.4.2004, s. 1).

PŘÍLOHA

Přílohy V a II nařízení (ES) č. 1774/2002 se mění takto:

V příloze V kapitole III, se metoda č. 6 nahrazuje takto:

„Metoda č. 6

Pouze pro kategorii 3 vedlejších živočišných produktů rybího původu

Zmenšení

Vedlejší živočišné produkty musí být zmenšeny alespoň na:

a)	50 mm případě tepelného ošetření v souladu s odst. 2 písm. a), nebo

b)	30 mm v případě tepelného ošetření v souladu s odst. 2 písm. b).

Následně musí být promíchány s kyselinou mravenčí, aby se tak pH snížilo na nejvýše 4,0 a na této hodnotě se udrželo. Před dalším ošetřením musí být směs uskladněna nejméně 24 hodin.

Doba a teplota

Po zmenšení musí být směs zahřáta na:

a)	na teplotu jádra alespoň 90 °C po dobu nejméně 60 minut, nebo

b)	na teplotu jádra alespoň 70 °C po dobu nejméně 60 minut.

V případě použití systému kontinuálního ohřevu musí být postup produktu měničem tepla řízen pomocí mechanických ovladačů omezujících jeho posuv tak, aby do ukončení tepelného ošetření produkt prošel cyklem, který je dostatečný jak z hlediska času, tak teploty.“

V příloze II se vkládá tato kapitola jako kapitola X:

„KAPITOLA X

Obchodní doklad

Následující obchodní doklad by měl doprovázet vedlejší produkty živočišného původu a zpracované produkty během přepravy. Členské státy však mohou rozhodnout o použití odlišného obchodního dokladu pro vedlejší produkty živočišného původu a zpracované produkty přepravované v rámci téhož členského státu.

2.	Podílí-li se na přepravě více než jeden přepravce, vyplní každý přepravce prohlášení uvedené v bodu 7 obchodního dokladu, jež tvoří součást dokladu.

VZOR OBCHODNÍHO DOKLADU PRO PŘEPRAVU VEDLEJŠÍCH PRODUKTŮ ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU A ZPRACOVANÝCH PRODUKTŮ V RÁMCI EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ

Poznámky

a)	Obchodní doklady se vyhotovují v souladu se strukturou vzoru uvedeného v této příloze. Obchodní doklad obsahuje, a to v číslovaném pořadí obsaženém ve vzoru, osvědčení, jež jsou požadována pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu a z nich získaných zpracovaných produktů.

Vyhotoví se v jednom z úředních jazyků členského státu EU, jenž je státem původu, nebo členského státu EU, jenž je státem určení. Je možné jej ovšem rovněž vystavit v jiném z úředních jazyků EU, pokud jej doprovází úřední překlad nebo byl získán předchozí souhlas příslušného orgánu členského státu určení.

c)	Obchodní doklad musí být vyhotoven nejméně v trojím provedení (jeden originální doklad a dvě kopie). Originál doprovází zásilku na místo konečného určení. Příjemce je povinen jej uchovat. Jednu z kopií je povinen uchovat výrobce, druhou přepravce.

d)	Originál každého obchodního dokladu se skládá z jediné stránky, oboustranné, nebo, je-li zapotřebí více než jedna stránka, je v takové formě, v níž všechny stránky tvoří jednotný celek a jsou neoddělitelné.

e)	Pokud jsou z důvodu identifikace položek v zásilce k dokladu připojeny další stránky, považují se tyto stránky za součást originálu a odpovědná osoba je podepisuje na každé straně zvlášť.

f)	Tvoří-li doklad, včetně dalších stránek uvedených v písmeni e), více než jedna stránka, každá stránka se v dolní části očísluje (číslo stránky) – (celkový počet stránek) a v horní části se uvede číselný kód dokladu, který určila odpovědná osoba.

Originál dokladu musí být vyplněn a podepsán odpovědnou osobou. Zajistí přitom, aby byly dodrženy zásady pro vystavování dokladů stanovené v příloze II kapitole III nařízení (ES) č. 1774/2002. Obchodní doklad musí uvádět:

—	datum odebrání materiálu ze zařízení,

—	popis materiálu včetně identifikace materiálu, živočišného druhu v případě materiálu kategorie 3 a z něj získaných zpracovaných produktů určených k využití jako krmná surovina a, v příslušných případech, čísla ušní značky,

—	množství materiálu,

—	místo původu materiálu,

—	jméno a adresu přepravce,

—	jméno a adresu příjemce a, v příslušných případech, jeho číslo schválení a

—	případně číslo schválení zařízení původu a povahu a způsoby ošetření.

h)	Barva použitá pro podpis odpovědné osoby se musí lišit od barvy použité pro tisk.

i)	Obchodní doklad se uchovává po dobu alespoň dvou let, aby mohl být příslušnému orgánu předložen k ověření záznamů uvedených v článku 9 nařízení (ES) č. 1774/2002.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/40

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 94/2005

ze dne 20. ledna 2005

o vydání dovozních licencí pro rýži původem ze států AKT a zámořských zemí a území na základě žádostí podaných během prvních pěti pracovních dnů měsíce ledna 2005 podle nařízení (ES) č. 638/2003

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2286/2002 ze dne 10. prosince 2002, kterým se stanoví režim použitelný pro zemědělské produkty a zboží vzniklé zpracováním zemědělských produktů pocházejících z afrických, karibských a tichomořských států (státy AKT) a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1706/98 (1),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2001/822/ES ze dne 27. listopadu 2001 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství („rozhodnutí o přidružení zámořských zemí a území“) (2),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 638/2003 ze dne 9. dubna 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2286/2002 a rozhodnutí Rady 2001/822/ES, pokud jde o režim použitelný na dovoz rýže pocházející z afrických, karibských a tichomořských států (státy AKT) a ze zámořských zemí a území (ZZÚ) (3), a zejména na čl. 17 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. K žádostem podaným během prvních pěti pracovních dnů měsíce ledna 2005 podle nařízení (ES) č. 638/2003 a oznámeným Komisi se vydávají dovozní licence pro množství rýže uvedená v žádostech, s případnou úpravou procentní sazbou snížení stanovenou v příloze tohoto nařízení.

2. Množství, která jsou k dispozici pro následující tranši, jsou stanovena v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

(1) Úř. věst. L 348, 21.12.2002, s. 5.

(2) Úř. věst. L 314, 30.11.2001, s. 1.

(3) Úř. věst. L 93, 10.4.2003, s. 3.

PŘÍLOHA

Procenta snížení použitelná na množství, o něž bylo požádáno v rámci tranše na měsíc leden 2005, a množství, která budou převedená do následující tranše

Původ/Produkt

Procento snížení

Množství převedené na tranši měsíce května 2005 (v tunách)

Nizozemské Antily a Aruba

Méně rozvinuté ZZÚ

Nizozemské Antily a Aruba

Méně rozvinuté ZZÚ

ZZÚ (čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 638/2003)

—	kódy KN 1006

3 327,727

3 334

Původ/Produkt

Procento snížení

Množství převedené na tranši měsíce května 2005 (v tunách)

AKT (čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 638/2003)

—	kódy KN 1006 10 21 až 1006 10 98, 1006 20 a 1006 30

71,4487

—

AKT (čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 638/2003)

—	kódy KN 1006 40 00

4 810

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/42

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 95/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví sazby náhrad použitelné u některých produktů v odvětví cukru vyvážených ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 písm. a) a odst. 15,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Čl. 27 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že rozdíl mezi cenami produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a), c), d), f), g) a h) uvedeného nařízení v mezinárodním obchodě a ve Společenství lze pokrýt vývozní náhradou v případě, že se tyto produkty vyvážejí ve formě zboží uvedeného v příloze V uvedeného nařízení. Nařízení Komise (ES) č. 1520/2000 ze dne 13. července 2000, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (2), určuje produkty, pro které by měla být stanovena sazba náhrady uplatňovaná v případě vývozu těchto produktů ve formě zboží uvedeného v příloze I nařízení (ES) č. 1260/2001.

(2)	Podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1520/2000 by sazba náhrady na 100 kg pro každý z dotčených základních produktů měla být stanovena každý měsíc.

(3)	Čl. 27 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že vývozní náhrada pro produkt obsažený v určitém zboží nesmí být vyšší, než je náhrada použitelná pro daný produkt vyvážený bez dalšího zpracování.

(4)	Náhrady stanovené tímto nařízením lze stanovit předem, neboť v současnosti není možné odhadnout situaci na trzích v příštích několika měsících.

(5)

Závazky přijaté ohledně náhrad, které mohou být poskytovány při vývozu zemědělských produktů obsažených ve zboží, na které se nevztahuje příloha I Smlouvy, by mohly být ohroženy stanovením vysokých sazeb náhrad předem. V takových situacích je tudíž nezbytné přijmout nezbytná preventivní opatření, aniž by tím však bylo znemožněno uzavírání dlouhodobých smluv. Opatřením, které umožňuje splnit tyto různé cíle, je stanovení zvláštní sazby náhrady pro stanovení náhrad předem.

(6)

V souladu s nařízením Rady (ES) č. 1676/2004 ze dne 24. září 2004, kterým se přijímají autonomní a přechodná opatření týkající se dovozu určitých zpracovaných zemědělských produktů pocházejících z Bulharska a vývozu určitých zpracovaných zemědělských produktů do Bulharska (3), nemají s účinností od 1. října 2004 zpracované zemědělské produkty neuvedené na seznamu v příloze I Smlouvy, které jsou vyváženy do Bulharska, nárok na vývozní náhrady.

(7)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Sazby náhrad použitelné pro základní produkty uvedené v příloze A nařízení (ES) č. 1520/2000 a čl. 1 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 a vyvážené ve formě zboží uvedeného v příloze V nařízení (ES) č. 1260/2001, se stanoví v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Odchylně od článku 1 a s účinností od 1. října 2004 se sazby stanovené v příloze nepoužijí na zboží, na které se nevztahuje příloha I Smlouvy, vyvážené do Bulharska.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Günter VERHEUGEN

místopředseda

(1) Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2) Úř. věst. L 177, 15.7.2000, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 886/2004 (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 14).

(3) Úř. věst. L 301, 28.9.2004, s. 1.

PŘÍLOHA

Sazby náhrad použitelné od 21. ledna 2005 u některých produktů odvětví cukru vyvážených ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy

Kód KN	Popis zboží	Sazba náhrady v EUR/100 kg
		V případě stanovení náhrad předem	Ostatní
1701 99 10	Bílý cukr	39,76	39,76

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/45

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 96/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví maximální vývozní náhrada pro ječmen v souvislosti s nabídkovým řízením dle nařízení (ES) č. 1757/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 13 odst. 3 první pododstavec tohoto nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle nařízení Komise (ES) č. 1757/2004 (2) bylo vyhlášeno nabídkové řízení pro náhradu pro vývoz ječmene do některých třetích zemí.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (3), se stanoví, že Komise může na základě podaných nabídek rozhodovat o stanovení maximální vývozní náhrady, přičemž vezme v úvahu kritéria uvedená v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95. V takovém případě je zakázka přidělena těm účastníkům řízení, jejichž nabídka odpovídá maximální náhradě nebo je nižší.

(3)	Použití výše uvedených kritérií v současné situaci na trhu s dotyčnou obilovinou vede ke stanovení maximální vývozní náhrady.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě nabídek podaných od 14. do 20. ledna 2005 v rámci nabídkového řízení vyhlášeného nařízením (ES) č. 1757/2004 se maximální vývozní náhrada pro ječmen stanovuje na 17,97 EUR/t.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2) Úř. věst. L 313, 12.10.2004, s. 10.

(3) Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 7. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 777/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/46

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 97/2005

ze dne 20. ledna 2005

týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení pro vývoz ovsa dle nařízení (ES) č. 1565/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na článek 7,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), a zejména na článek 7 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1565/2004 ze dne 3. září 2004 týkající se zvláštního intervenčního opatření pro obiloviny ve Finsku a Švédsku pro hospodářský rok 2004/2005 (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle nařízení Komise (ES) č. 1565/2004 bylo vyhlášeno veřejné nabídkové řízení pro náhradu pro vývoz ovsa produkovaného ve Finsku a Švédsku na export z Finska či Švédska do všech třetích zemí s výjimkou Bulharska, Norska, Rumunska a Švýearska.

(2)	Na základě kritérií stanovených v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95 se nedoporučuje stanovovat maximální náhradu.

(3)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nabídkám podaným v období od 14. do 20. ledna 2005 v rámci veřejného nabídkového řízení pro vývozní náhradu pro žito dle nařízení (ES) č. 1565/2004 se nevyhovuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2) Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 7. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1431/2003 (Úř. věst. L 203, 12.8.2003, s. 16).

(3) Úř. věst. L 285, 4.9.2004, s. 3.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/47

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 98/2005

ze dne 20. ledna 2005

týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení dle nařízení (ES) č. 2275/2004 pro dovoz čiroku

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle nařízení Komise (ES) č. 2275/2004 (2) bylo vyhlášeno nabídkové řízení pro maximální snížení dovozního cla u čiroku dováženého ze třetích zemí do Španělska.

(2)	Podle článku 7 nařízení Komise (ES) č. 1839/95 (3) se Komise může rozhodnout, v souladu s postupem stanoveným v článku 25 nařízení (ES) č. 1784/2003, nevyhovět žádné nabídce.

(3)	Zejména vzhledem ke kritériím uvedeným v článcích 6 a 7 nařízení (ES) č. 1839/95 se nedoporučuje stanovovat maximální snížení cla.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nabídkám podaným v období od 14. do 20. ledna 2005 v rámci nabídkového řízení pro snížení dovozního cla dle nařízení (ES) č. 2275/2004 pro čirok se nevyhovuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2) Úř. věst. L 396, 31.12.2004, s. 32.

(3) Úř. věst. L 177, 28.7.1995, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 777/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/48

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 99/2005

ze dne 20. ledna 2005

týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení dle nařízení (ES) č. 2277/2004 pro dovoz kukuřice

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle nařízení Komise (ES) č. 2277/2004 (2) bylo vyhlášeno nabídkové řízení pro maximální snížení dovozního cla u kukuřice dovážené ze třetích zemí do Španělska.

(2)

Podle článku 7 nařízení Komise (ES) č. 1839/95 (3) se Komise může rozhodnout, v souladu s postupem stanoveným v článku 25 nařízení (ES) č. 1784/2003, o stanovení maximálního snížení dovozního cla. Přitom musí vzít v úvahu zejména kritéria stanovená v článcích 6 a 7 nařízení (ES) č. 1839/95. Zakázka je udělena těm účastníkům nabídkového řízení, jejichž nabídka odpovídá úrovni maximálního snížení nebo je nižší.

(3)	Použití výše uvedených kritérií v současné situaci na trhu s dotyčnou obilovinou vede ke stanovení maximálního snížení dovozního cla dle článku 1.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě nabídek podaných v období od 14. do 20. ledna 2005 v rámci nabídkového řízení dle nařízení (ES) č. 2277/2004 se maximální snížení dovozního cla u kukuřice stanovuje na 32,80 EUR/t pro maximální celkové množství 83 100 t.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2) Úř. věst. L 396, 31.12.2004, s. 35.

(3) Úř. věst. L 177, 28.7.1995, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 777/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/49

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 100/2005

ze dne 20. ledna 2005,

kterým se stanoví maximální snížení dovozního cla u kukuřice v souvislosti s nabídkovým řízením dle nařízení (ES) č. 2276/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle nařízení Komise (ES) č. 2276/2004 (2) bylo vyhlášeno nabídkové řízení pro maximální snížení dovozního cla u kukuřice dovážené z třetích zemí do Portugalska.

(2)

Podle článku 7 nařízení Komise (ES) č. 1839/95 (3), může Komise rozhodnout, v souladu s postupem stanoveným v článku 25 nařízení (ES) č. 1784/2003, o stanovení maximálního snížení dovozního cla, přičemž musí vzít v úvahu kritéria stanovená ve článcích 6 a 7 nařízení (ES) č. 1839/95. Zakázka je udělena těm účastníkům nabídkového řízení, jejichž nabídka odpovídá maximálnímu snížení dovozního cla, nebo je nižší.

(3)	Použití výše uvedených kritérií v současné situaci na trhu s dotyčnou obilovinou vede ke stanovení maximálního snížení dovozního cla dle článku 1.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě nabídek podaných v období od 14. do 20. ledna 2005 v rámci nabídkového řízení stanoveného v nařízení (ES) č. 2276/2004 se maximální snížení dovozního cla u kukuřice stanovuje na 30,90 EUR/t pro celkové maximální množství 6 450 t.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. ledna 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise

(1) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2) Úř. věst. L 396, 31.12.2004, s. 34.

(3) Úř. věst. L 177, 28.7.1995, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 777/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/50

SMĚRNICE KOMISE 2005/4/ES

ze dne 19. ledna 2005,

kterou se mění směrnice 2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 85/591/EHS ze dne 20. prosince 1985 o zavedení metod Společenství pro odběr vzorků a analýzu pro sledování potravin určených k lidské spotřebě (1), a zejména na článek 1 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Komise 2001/22/ES ze dne 8. března 2001 stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách (2).

(2)	Je nezbytné zahrnout aktualizované standardní informace o kontaminujících látkách v potravinách, zejména vzít v úvahu nejistotu měření při analýze.

(3)	Je velice důležité, aby byly výsledky analýzy uváděny a vykládány jednotným způsobem s cílem zajistit harmonizované postupy prosazování předpisů v celé Unii.

(4)	Směrnice 2001/22/ES by proto měla být změněna.

(5)	Opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Příloha I směrnice 2001/22/ES se mění v souladu s přílohou I této směrnice.

Příloha II směrnice 2001/22/ES se mění v souladu s přílohou II této směrnice.

Článek 2

1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s ustanoveními této směrnice nejpozději do dvanácti měsíců od jejího vstupu v platnost. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními těchto předpisů a této směrnice.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 19. ledna 2005.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise

(1) Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 50.

(2) Úř. věst. L 77, 16.3.2001, s. 14.

PŘÍLOHA I

V příloze I směrnice 2001/22/ES se bod 5 nahrazuje tímto:

„5. DODRŽENÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ V ŠARŽI NEBO V ČÁSTI ŠARŽE

Kontrolní laboratoř provede nejméně dvě nezávislé analýzy laboratorního vzorku a vypočte průměr z obou výsledků.

Šarže se přijme, nepřekročí-li průměr příslušný maximální limit stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001, přičemž se zohlední rozšířená nejistota měření a korekce na výtěžnost (1).

Šarže se nepřijme, překročí-li průměr příslušný maximální limit bez jakýchkoli pochyb, přičemž se zohlední rozšířená nejistota měření a korekce na výtěžnost.

Tato pravidla pro výklad se uplatňují v případě výsledku analýzy získaného u vzorku pro úřední kontrolu. V případě analýzy pro účely obhajoby nebo rozhodčího řízení se použijí vnitrostátní předpisy.“

PŘÍLOHA II

Příloha II směrnice 2001/22/ES se mění takto:

V bodě 3 „Metody analýzy, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení laboratoře“ se za tabulku 4 vkládá nový bod 3.3.3, který zní:

„3.3.3. Pracovní kritéria – koncepce nejistoty

Vhodnost metody analýzy, která má být použita v laboratoři, může být však posouzena také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř může používat metodu, která bude poskytovat výsledky s maximální standardní nejistotou. Maximální standardní nejistotu lze vypočítat pomocí následující rovnice:

Formula

kde:

Uf je maximální standardní nejistota,

LOD je mez detekce metody,

C je příslušná koncentrace,

α je číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě C. Hodnoty, které mají být použity, jsou uvedeny v následující tabulce:

C (μg/kg)	α
≤ 50	0,2
51–500	0,18
501–1 000	0,15
1 001–10 000	0,12
≥ 10 000	0,1

a U je rozšířená nejistota měření při použití faktoru pokrytí 2, který poskytuje úroveň spolehlivosti přibližně 95 %.

Jestliže metoda analýzy poskytuje výsledky s nejistotou měření menší než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná do stejné míry jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené výše.“

Bod 3.4 se nahrazuje tímto:

„3.4. Odhad správnosti analýzy, výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků

Pokud je to možné, odhadne se správnost analýzy tak, že se vhodné homologované referenční materiály do analýzy zahrnou.

Uvede se výsledek analýzy korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžnost. Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a jeho hodnota.

Analytik by měl vzít na vědomí „Zprávu Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz, měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a evropskými předpisy týkajícími se potravin“ (1).

Výsledek analýzy musí být uveden ve tvaru x ± U, kde x je výsledek analýzy a U je nejistota měření.

LITERATURA

(1)	Zpráva Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz, měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a evropskými předpisy týkajícími se potravin, 2004 (http://europa.eu.int/comm/food/food/chemicalsafety/contaminants/sampling_en.htm).“

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/53

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 7. prosince 2004

o podpisu Dohody mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, a o schválení a podpisu doprovodného memoranda o porozumění

(2005/35/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 94 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dne 16. října 2001 zmocnila Rada Komisi k vyjednání vhodné dohody s Monackým knížectvím, která by zajistila, že tento stát přijme opatření rovnocenná opatřením uplatňovaným v rámci Společenství pro zajištění účinného zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru.

(2)	Znění dohody, která je výsledkem těchto jednání, je v souladu se směrnicemi pro jednání vydanými Radou. Toto znění je doprovázeno memorandem o porozumění mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím.

(3)	S výhradou pozdějšího přijetí rozhodnutí o uzavření dohody je žádoucí podepsat oba dokumenty, které byly parafovány dne 1. července 2004, a získat od Rady potvrzení o schválení memoranda o porozumění,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

S výhradou pozdějšího přijetí rozhodnutí o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES (1), je předseda Rady zmocněn určit osoby oprávněné k podpisu dohody a doprovodného memoranda o porozumění, jakož i dopisů, které mají být vyměněny podle čl. 21 odst. 2 dohody a podle memoranda o porozumění, jménem Evropského společenství.

Rada schvaluje memorandum o porozumění.

Znění dohody a memoranda o porozumění se připojují k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 7. prosince 2004.

Za Radu

G. ZALM

předseda

(1) Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 38.

DOHODA

mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

MONACKÉ KNÍŽECTVÍ,

dále jen „smluvní strana“ nebo „smluvní strany“,

majíce v úmyslu zavést opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, dále jen „směrnice“,

SE DOHODLY NA NÁSLEDUJÍCÍCH USTANOVENÍCH:

Článek 1

Účel

1. S cílem umožnit, aby příjmy z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru vyplacených na území Monackého knížectví ve prospěch skutečných vlastníků ve smyslu článku 2, kteří jsou fyzickými osobami určenými jako rezidenti členského státu Evropského společenství, mohly být brány v úvahu za účelem jejich účinného zdanění v souladu s právními předpisy uvedeného členského státu, vybírají platební zprostředkovatelé usazení na území Monackého knížectví z částky této výplaty úroků za podmínek stanovených v článcích 7 a 8 této dohody srážkovou daň, a to s výhradou dobrovolného poskytnutí informací podle článku 9 této dohody.

2. Monacké knížectví přijme opatření nezbytná pro zajištění toho, aby platební zprostředkovatelé usazení na jeho území splnili úkoly nezbytné k provádění této dohody, a to bez ohledu na místo usazení dlužníka, z jehož dluhu úroky plynou.

Článek 2

Definice skutečného vlastníka

1. Pro účely této dohody se „skutečným vlastníkem“ rozumí fyzická osoba, která přijme výplatu úroků, nebo fyzická osoba, které je výplata úroků zajišťována, pokud neprokáže, že výplata úroků nebyla provedena či zajištěna v její vlastní prospěch a že tedy:

a)	jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu článku 4;

jedná jménem právnické osoby, subjektu, jehož zisk je zdaněn podle Ordonnance Souveraine č. 3152 ze dne 19. března 1964, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) nebo subjektu rovnocenného SKIPCP usazeného na území Monackého knížectví a zabývajícího se investováním úspor;

c)	jedná jménem jiné fyzické osoby, která je skutečným vlastníkem a která v souladu s čl. 3 odst. 2 informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.

2. Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, které je úrok vyplácen nebo zajišťován, zřejmě není skutečným vlastníkem a na tuto fyzickou osobu se nevztahuje odst. 1 písm. a) nebo b), učiní platební zprostředkovatel přiměřená opatření pro zjištění totožnosti skutečného vlastníka v souladu s čl. 3 odst. 2. Není-li platební zprostředkovatel schopen zjistit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou fyzickou osobu, které je úrok vyplácen nebo zajišťován.

Článek 3

Totožnost a bydliště skutečných vlastníků

1. Monacké knížectví přijme postupy nezbytné k tomu, aby platební zprostředkovatelé mohli zjistit totožnost skutečných vlastníků a jejich bydliště pro účely této dohody, a zajistí jejich uplatňování.

2. K tomuto účelu uvedené postupy stanoví tyto podmínky:

u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka ve smyslu článku 2 a jeho bydliště podle informací, které má k dispozici, jak je získal z úředního dokladu totožnosti nebo z jiného dokladu prokazujícího totožnost, tedy úředního dokladu opatřeného fotografií skutečného vlastníka;

u smluvních vztahů po 1. lednu 2004 nebo u transakcí provedených bez existence smluvního vztahu určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka ve smyslu článku 2 a jeho bydliště na základě cestovního pasu, úředního dokladu totožnosti nebo z jiného dokladu prokazujícího totožnost, předloženého skutečným vlastníkem. U fyzických osob, které předloží cestovní pas nebo úřední doklad totožnosti vydaný členským státem Evropského společenství a které prohlásí, že jsou rezidenty jiného státu než členského státu Evropského společenství nebo Monackého knížectví, se bydliště určí na základě potvrzení o daňovém domicilu, které vydal příslušný orgán státu, jehož je daná osoba dle vlastního prohlášení rezidentem. Pokud takové potvrzení není předloženo, má se za to, že je daná osoba rezidentem toho členského státu Evropského společenství, který vydal cestovní pas nebo jiný úřední doklad totožnosti.

Článek 4

Definice platebního zprostředkovatele

Pro účely této dohody se „platebním zprostředkovatelem“ rozumí banky, fyzické a právnické osoby, osobní společnosti bez právní subjektivity a stálé provozovny zahraničních společností, které v rámci své podnikatelské činnosti přijímají, drží, investují nebo převádějí majetek třetích osob a – byť jen příležitostně – vyplácejí úrok či zajišťují výplatu úroků přímo ve prospěch skutečného vlastníka.

Článek 5

Definice příslušného orgánu

Pro účely této dohody se „příslušnými orgány“ smluvních stran rozumí orgány uvedené v příloze I.

V případě třetích států je „příslušným orgánem“ orgán, který je oprávněn vydávat potvrzení o daňovém domicilu.

Článek 6

Definice výplaty úroků

1. Pro účely této dohody se „výplatou úroků“ rozumí:

vyplacené nebo na účet připsané úroky, které souvisejí s pohledávkami nebo vklady klientů, bez ohledu na to, zda jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či nikoliv a zda jsou spojeny s právem účasti na zisku dlužníka či nikoliv, a zejména příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále uložené za pozdní platbu se za výplatu úroků nepovažuje. Úroky z půjček mezi fyzickými osobami, které tak nečiní v rámci své podnikatelské činnosti, jsou však vyloučeny;

b)	úroky vzniklé nebo kapitalizované při prodeji, splacení nebo zpětném odkupu pohledávek uvedených v písmeni a),

příjmy plynoucí z výplaty úroků prováděné přímo či prostřednictvím subjektu uvedeného v čl. 4 odst. 2 směrnice a usazeného v členském státě Evropského společenství, rozdělované:

i)	subjekty kolektivního investování usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví,

ii)	subjekty usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, které využijí možnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 směrnice a informují o této skutečnosti platebního zprostředkovatele, a

iii)	subjekty kolektivního investování usazenými mimo území uvedené v článku 19;

příjmy z prodeje, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů v následujících podnicích nebo subjektech, pokud tyto podniky nebo subjekty investují přímo či nepřímo, prostřednictvím jiných subjektů kolektivního investování nebo subjektů uvedených níže, více než 40 % svých aktiv do pohledávek uvedených v písmeni a):

i)	subjekty kolektivního investování usazené v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví,

ii)	subjekty usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, které využijí možnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 směrnice a informují o této skutečnosti platebního zprostředkovatele,

iii)	subjekty kolektivního investování usazenými mimo území uvedené v článku 19.

2. Pokud jde o odst. 1 písm. c), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu příjmů, který plyne z výplat úroků, je za výplatu úroků považována celková výše příjmů.

3. Pokud jde o odst. 1 písm. d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu aktiv investovaných do pohledávek nebo do akcií či podílů vymezených v uvedeném odstavci, je tento podíl považován za vyšší než 40 %.

Pokud daný platební zprostředkovatel nemůže určit výši příjmů realizovaných skutečným vlastníkem, má se za to, že tyto příjmy odpovídají výnosům z prodeje, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů.

4. Za výplatu úroků podle odst. 1 písm. c) a d) se nepovažují příjmy související s podniky nebo subjekty, jejichž investice do pohledávek uvedených v odst. 1 písm. a) nepřekročily 15 % jejich aktiv.

5. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 3 činí 1. ledna 2011 25 %.

6. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 5 se stanoví na základě investiční politiky vymezené ve statutu fondu či v zakládacích dokumentech těchto podniků či subjektů; v případě neexistence těchto údajů se tento podíl stanoví na základě skutečného složení aktiv těchto podniků či subjektů.

Článek 7

Srážková daň

1. Pokud je skutečný vlastník úroků rezidentem členského státu Evropského společenství, vybere Monacké knížectví srážkovou daň ve výši 15 % v průběhu prvních třech let ode dne uvedeného v článku 17, s výhradou použití čl. 14 odst. 2, 20 % v následujících třech letech a v dalších letech pak ve výši 35 %.

2. Platební zprostředkovatel odvede srážkovou daň takto:

a)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. a): z částky vyplacených nebo připsaných úroků;

b)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. b) nebo d): z částky úroků nebo příjmů podle uvedených písmen, nebo prostřednictvím dávky s rovnocenným dopadem a hrazené skutečným příjemcem z celkové částky výnosů z prodeje, zpětného odkupu nebo splacení;

c)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. c): z částky příjmů podle uvedeného písmene.

3. Pro účely odst. 2 písm. a), b) a c) je srážková daň vybírána v poměrné výši podle délky období, během něhož skutečný vlastník držel pohledávku, akcie nebo podíly, z nichž příjem plyne. Není-li platební zprostředkovatel schopen toto období určit na základě informací, které má k dispozici, má platební zprostředkovatel za to, že skutečný vlastník držel pohledávku, akcie nebo podíly po celou dobu existence, pokud tento nepředloží doklad o dni nabytí.

4. Jiné daně a srážky, než je srážková daň stanovená touto dohodou, vybírané ze stejné výplaty úroků budou započteny proti srážkové dani vypočítané pro danou výplatu úroků podle tohoto článku.

5. Výběr srážkové daně platebním zprostředkovatelem usazeným v Monackém knížectví nebrání členskému státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, ve zdanění příjmů v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy. Pokud daňový poplatník ohlásí daňovým orgánům členského státu Evropského společenství, jehož je rezidentem, příjem z úroku vyplaceného platebním zprostředkovatelem usazeným v Monackém knížectví, zdaní se tento příjem ve stejné sazbě a za stejných obecných podmínek, jež se vztahují na úroky získané v daném členském státě.

Článek 8

Sdílení srážkové daně

1. Monacké knížectví si ponechá 25 % výnosů plynoucích ze srážkové daně vybírané podle článku 7 a 75 % těchto výnosů převede členskému státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem v souladu s čl. 3 odst. 2 písm. b).

2. Tyto převody se uskuteční pro každý kalendářní rok v jedné splátce pro každý členský stát, a to nejpozději do šesti měsíců po skončení daňového roku Monackého knížectví.

3. Monacké knížectví přijme opatření nezbytná k zajištění řádného fungování systému sdílení výnosů.

Za tímto účelem převede Monacké knížectví výnos připadající dotyčnému členskému státu Evropského společenství příslušnému orgánu uvedenému v příloze I této dohody.

Článek 9

Dobrovolné poskytnutí informací

1. Monacké knížectví stanoví postup, který skutečnému vlastníkovi ve smyslu článku 2 umožní vyhnout se srážkové dani podle článku 7 tím, že svého platebního zprostředkovatele v Monackém knížectví výslovně zmocní k předkládání informací o výplatách úroků příslušnému orgánu Monackého knížectví. Takové zmocnění se vztahuje na všechny výplaty úroků uskutečněné tímto platebním zprostředkovatelem ve prospěch skutečného vlastníka.

2. Platební zprostředkovatel předloží v případě svého výslovného zmocnění skutečným vlastníkem alespoň tyto informace:

a)	totožnost a bydliště skutečného vlastníka zjištěné podle článku 3 této dohody;

b)	jméno a adresu platebního zprostředkovatele;

c)	číslo účtu skutečného vlastníka nebo označení pohledávky, z níž výplata úroku vyplývá;

d)	částku výplaty úroků stanovenou podle článku 6.

3. Příslušný orgán Monackého knížectví předá informace uvedené v odstavci 2 příslušnému orgánu členského státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem. Takové předání informací se uskuteční nejméně jednou ročně, během 6 měsíců následujících po skončení daňového roku Monackého knížectví, a to pro všechny výplaty úroků uskutečněné v průběhu daného roku.

Článek 10

Zamezení dvojího zdanění a vracení srážkové daně

1. Členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, zajistí, aby bylo zamezeno jakémukoliv dvojímu zdanění, k němuž by mohlo dojít v důsledku uplatnění srážkové daně uvedené v článku 7, a to podle odstavců 2 a 3.

2. Pokud byla na úroky přijaté skutečným vlastníkem uplatněna platebním zprostředkovatelem v Monackém knížectví srážková daň podle článku 7, započte členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, skutečnému vlastníkovi daň ve výši uvedené srážkové daně. Přesáhne-li tato částka výši daně splatné v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, z celkové výše úroků, které podléhají srážkové dani, vyplatí tento členský stát skutečnému vlastníkovi rozdíl mezi částkou srážkové daně a splatné daně, a to bez ohledu na jakékoliv své postupy daňových zápočtů nebo odlišné správní postupy.

3. Pokud byl na výplaty úroků přijaté skutečným vlastníkem uplatněn kromě srážkové daně podle článku 7 ještě jiný druh srážkové daně a členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, započte nebo započítává tuto jinou srážkovou daň v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy nebo smlouvami o zamezení dvojího zdanění, započte se tato jiná srážková daň před uplatněním postupu podle odstavce 2.

4. Členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, může nahradit postup daňového zápočtu podle odstavců 2 a 3 přímým a plným vrácením srážkové daně uvedené v článku 7.

Článek 11

Obchodovatelné dluhové cenné papíry

1. Ode dne uvedeného v článku 17, s výhradou čl. 14 odst. 2 a dokud bude Monacké knížectví uplatňovat srážkovou daň podle článku 7 a pokud alespoň jeden členský stát Evropského společenství rovněž uplatňuje obdobná ustanovení, avšak nejpozději do 31. prosince 2010, nebudou domácí ani mezinárodní dluhopisy ani jiné obchodovatelné dluhové cenné papíry, které byly poprvé emitovány před 1. březnem 2001 nebo u kterých byl původní prospekt schválen před tímto datem orgány, které jsou k tomu příslušné, považovány za pohledávky ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a), pokud k 1. březnu 2002 nebo později nedojde k žádné další emisi těchto obchodovatelných dluhových cenných papírů.

Pokud však alespoň jeden členský stát Evropského společenství rovněž uplatňuje obdobná ustanovení, použije se ustanovení tohoto článku i po 31. prosinci 2010 ve vztahu k obchodovatelným dluhovým cenným papírům:

—	které obsahují doložku „gross-up“ a doložku předčasného splacení a

—	u kterých je platební zprostředkovatel podle článku 4 usazen v Monackém knížectví a

—	u kterých tento platební zprostředkovatel vyplácí úrok nebo zajišťuje výplatu úroku přímo ve prospěch skutečného vlastníka, který je rezidentem členského státu Evropského společenství.

Přestanou-li všechny členské státy uplatňovat ustanovení obdobná ustanovením článku 7, použijí se nadále ustanovení tohoto článku pouze ve vztahu k obchodovatelným dluhovým cenným papírům:

—	které obsahují doložku „gross-up“ a doložku předčasného splacení a

—	u kterých je platební zprostředkovatel emitenta usazen v Monackém knížectví a

—	u kterých tento platební zprostředkovatel vyplácí úrok nebo zajišťuje výplatu úroku přímo ve prospěch skutečného vlastníka, který je rezidentem členského státu Evropského společenství.

Pokud došlo k 1. březnu 2002 nebo později k další emisi některého z výše uvedených obchodovatelných cenných papírů vydaných vládou či obdobným subjektem jednajícím jako orgán veřejné moci nebo subjektem, jehož úloha je uznána mezinárodní smlouvou, uvedeným v příloze 2, je celá emise takového cenného papíru skládající se z původní emise a ze všech emisí pozdějších považována za pohledávku ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a).

Pokud došlo k 1. březnu 2002 nebo později k další emisi některého z výše uvedených obchodovatelných cenných papírů vydaných jiným emitentem neuvedeným v předchozím pododstavci, považuje se tato další emise za pohledávku ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a).

2. Tento článek nebrání členským státům Evropského společenství ve zdanění příjmů z obchodovatelných dluhových cenných papírů uvedených v odstavci 1 v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy.

Článek 12

Předávání informací na žádost

1. Příslušné orgány Monackého knížectví a členských států Evropského společenství si vyměňují informace o jednání, které je u podle právních předpisů dožádaného státu daňovým podvodem v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru.

Pokud je dožádaným státem Monacké knížectví, považuje za daňový podvod v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru následující jednání:

—

použití padělaného či pozměněného dokladu nebo dokladu, který obsahuje nepřesné informace, v úmyslu vyhnout se nebo pokusit se vyhnout se platbě daně z příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku, jejíž výše může dosáhnout čtyřnásobku nezaplacené daně, nebo odnětím svobody na dobu osmi dní až dvou let,

—	podvodné získání vrácení daně z příjmů z úspor, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku, jejíž výše může dosáhnout čtyřnásobku nezaplacené daně, nebo odnětím svobody na dobu osmi dní až dvou let,

—	jednání osoby povinné k výběru daně z příjmů z úspor, která úmyslně nevybere splatnou daň, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku,

—	jednání osoby povinné k výběru daně z příjmů z úspor, která úmyslně zpronevěří vybranou částku ve prospěch svůj nebo třetí osoby, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku.

Po účinném zavedení podmínek stanovených v čl. 13 odst. 3 se zásady týkající se výměny informací podle tohoto článku budou uplatňovat na rovnocenné protiprávní činy podle právních předpisů dožádaného státu, které mají srovnatelný stupeň závažnosti jako daňový podvod vymezený výše.

Na řádně odůvodněnou žádost v souladu s odstavcem 3 poskytne dožádaný stát informace o případech, ve kterých žádající stát zahájil ohledně výše uvedených jednání správní, občanské nebo trestní řízení, přičemž informace omezí na příjem z úspor zdanitelný v žádajícím státě.

Za informace, které lze předat, se považují informace uvedené v čl. 9 odst. 2 této dohody.

2. Při rozhodování o tom, zda určité informace mohou být v odpovědi na žádost poskytnuty, uplatní dožádaný stát promlčecí lhůty použitelné podle právních předpisů žádajícího státu namísto promlčecích lhůt dožádaného státu. V každém případě nebude poskytnuta žádná informace týkající se protiprávních činů spáchaných před 1. červencem 2005.

3. Pro účely zjištění odůvodněnosti žádosti poskytne příslušný orgán žádající smluvní strany následující informace, které musí být sepsány v úředním jazyce dožádaného státu:

a)	název orgánu, který podává žádost;

b)	totožnost fyzické osoby, jíž se žádost o informaci týká, důkaz, že je tato osoba rezidentem pro daňové účely v žádajícím státě, a jakýkoliv doklad, svědectví uvedené fyzické osoby a jiné opodstatněné důkazy, na nichž se žádost zakládá;

c)	důvody domněnky, že požadované informace má k dispozici dožádaná smluvní strana nebo je má k dispozici osoba v její jurisdikci;

d)	prohlášení, že je žádost v souladu s právními předpisy žádající smluvní strany, a zejména, že je přípustná, pokud jde o promlčecí lhůty;

e)	prohlášení, že žádající smluvní strana využila k získání informací všech prostředků, které jsou na jejím území dostupné nebo které jsou stanoveny jejími právními předpisy, s výjimkou těch, které by představovaly obtíže;

f)	prohlášení, že skutečnosti, které jsou žádající smluvní straně již známé, zakládají podle jejího práva odůvodněnou domněnku, že byl spáchán daňový podvod nebo rovnocenný protiprávní čin vymezeného v odstavci 1.

4. Dožádaná smluvní strana může odmítnout poskytnutí požadované informace, pokud žádost není v souladu s ustanoveními této dohody.

Každá informace vyměněná tímto způsobem je považována za důvěrnou a může být sdělena jen osobám nebo příslušným orgánům smluvní strany, které mají vědět o zdanění výplat úroků podle článku 1. Tyto osoby nebo orgány mohou sdělit takto získané informace v průběhu veřejných jednání nebo v rozsudcích, které se týkají tohoto zdanění, a to pouze v žádajícím státě.

Informace mohou být sděleny jiné osobě nebo orgánu pouze s písemným a předběžným souhlasem příslušného orgánu smluvní strany, která informace sdělila.

Článek 13

Konzultace a přezkum

1. Dojde-li mezi příslušným orgánem Monackého knížectví a jedním nebo více příslušnými orgány členských států Evropského společenství ve smyslu článku 5 k neshodě týkající se výkladu nebo provádění této dohody, snaží se tato orgány svůj spor vyřešit dohodou. O výsledcích svých konzultací neprodleně informují Evropskou komisi a příslušné orgány ostatních členských států Evropského společenství.

Pokud jde o otázky výkladu, může se Evropská komise na žádost kteréhokoliv příslušného orgánu těchto konzultací zúčastnit.

2. Bez ohledu na odstavec 1 se alespoň každé tři roky nebo na žádost kterékoliv smluvní strany uskuteční vzájemná konzultace smluvních stran za účelem přezkoumání a – považují-li to smluvní strany za nutné – zlepšení technického fungování dohody.

V každém případě smluvní strany uznávají význam mezinárodního vývoje v oblasti, na kterou se dohoda vztahuje, a podle potřeby v rámci konzultací podle tohoto odstavce jednají za účelem přezkoumání toho, zda je nutné provést změny v této dohodě s ohledem na mezinárodní vývoj.

3. S ohledem na uzavření dvoustranných jednání mezi členskými státy a třetími státy, které v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru podléhají stejným povinnostem jako Monacké knížectví, přezkoumá Monacké knížectví oblast působnosti a podmínky provádění zásad stanovených v článku 12 v případě rovnocenných protiprávních činů, které mají srovnatelný stupeň závažnosti jako daňový podvod vymezený v uvedeném článku. Monacké knížectví zahájí k tomuto účelu konzultace s Evropskou komisí.

4. Konzultace proběhnou do jednoho měsíce od předání žádosti nebo – v naléhavých případech – co nejdříve.

5. Pro účely uvedených konzultací se smluvní strany vzájemně informují o možném vývoji, který by mohl ovlivnit řádné působení této dohody. To zahrnuje i jakoukoliv příslušnou dohodu mezi některou smluvní stranou a třetí zemí.

Článek 14

Provádění a pozastavení provádění

1. Provádění této dohody je podmíněno přijetím a prováděním opatření, která odpovídají opatřením směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo této dohody nebo jsou s nimi rovnocenná a která stanoví stejné dny provedení, závislými nebo přidruženými územími členských států uvedenými ve zprávě Rady (Hospodářské a finanční záležitosti) pro zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000, stejně jako Spojenými státy americkými, Andorrou, Lichtenštejnskem, Švýcarskem a San Marinem.

2. Nejméně šest měsíců přede dnem uvedeným v odstavci 6 přijmou smluvní strany vzájemnou dohodou rozhodnutí o tom, zda bude splněna podmínka stanovená v odstavci 1, s ohledem na to, kdy v členských státech Evropského společenství, dotčených třetích zemích a závislých nebo přidružených územích vstoupí příslušná opatření v platnost. Pokud smluvní strany nerozhodnou o tom, že tato podmínka bude splněna, stanoví vzájemnou dohodou pro účely článku 17 nové datum. K tomuto účelu oznámí Evropské společenství Monackému knížectví provádění odpovídajících nebo rovnocenných opatření členskými státy Evropského společenství, závislými nebo přidruženými územími a dotčenými třetím zeměmi.

3. Aniž jsou dotčeny jeho institucionální předpisy a s výhradou výše uvedených ustanovení, bude Monacké knížectví tuto dohodu provádět ode dne uvedeného v článku 17 a oznámí to Evropskému společenství.

4. Pokud v souladu s právem Evropského společenství pozbude směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo její část dočasně nebo trvale použitelnosti nebo pokud členský stát pozastaví uplatňování svých prováděcích předpisů, může kterákoliv smluvní strana s okamžitou platností pozastavit provádění této dohody nebo některých jejích částí, a to oznámením druhé smluvní straně.

5. Pokud některá z uvedených pěti třetích zemí (Spojené státy americké, Andorra, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a San Marino) nebo některé ze závislých nebo přidružených území členských států Evropské unie uvedených v odstavci 2 následně přestane uplatňovat opatření, která odpovídají opatřením směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo jsou s nimi rovnocenná, může kterákoliv smluvní strana rovněž pozastavit provádění této dohody, a to oznámením druhé smluvní straně. K pozastavení provádění dojde nejdříve dva měsíce po oznámení. Provádění dohody se obnoví co nejdříve po opětovném zavedení opatření.

Článek 15

Ostatní centra/asijská centra

V průběhu přechodného období stanoveného ve směrnici Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru zahájí Evropské společenství jednání s dalšími významnými finančními centry zaměřená na to, aby tyto subjekty přijaly a uplatňovaly opatření rovnocenná opatřením uplatňovaným Společenstvím.

Článek 16

Podpis, vstup v platnost a vypovězení

1. Tato dohoda se uzavírá s výhradou ratifikace nebo schválení smluvními stranami v souladu s jejich vnitřními postupy. Dokončení těchto postupů si smluvní strany vzájemně oznámí. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po posledním oznámení.

2. Tato dohoda zůstává v platnosti do vypovězení některou ze smluvních stran.

3. Kterákoli smluvní strana může tuto dohodu vypovědět prostřednictvím oznámení druhé smluvní straně. V takovém případě pozbude dohoda platnosti dvanáct měsíců od doručení oznámení.

Článek 17

Prováděcí pravidla

Aniž je dotčen článek 14, přijmou smluvní strany právní a správní předpisy nezbytné pro provádění této dohody od 1. července 2005.

Článek 18

Práva a konečné vyrovnání

1. V případě vypovězení nebo pozastavení provádění této dohody, ať v plném rozsahu či částečně, zůstávají práva fyzických osob podle článku 10 nedotčena.

2. V takovém případě vystaví Monacké knížectví do konce období platnosti této dohody konečné vyúčtování a provede konečnou platbu členským státům Evropského společenství.

Článek 19

Územní působnost

Tato dohoda se na jedné straně vztahuje na území, na která se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství za podmínek v ní stanovených, a na území Monackého knížectví na straně druhé.

Článek 20

Přílohy

1. Obě přílohy tvoří nedílnou součást této dohody.

2. Seznam příslušných orgánů v příloze I může být změněn pouhým oznámením zaslaným druhé smluvní straně Monackým knížectvím, pokud jde o orgán uvedený v písmeni a) této přílohy, a Evropským společenstvím, pokud jde o ostatní orgány.

Seznam subjektů uvedený v příloze II lze změnit vzájemnou dohodou.

Článek 21

Jazyky

1. Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, německém, nizozemském, polském, portugalském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

2. Maltské znění ověří smluvní strany na základě výměny dopisů. Toto znění má stejnou platnost jako znění uvedená v odstavci 1.

EN FE DE LO CUAL, los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Acuerdo.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této smlouvě své podpisy.

TIL BEKRÆFTELSE HERAF har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne aftale.

ZU URKUND DESSEN haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter dieses Abkommen gesetzt.

SELLE KINNITUSEKS on täievolilised esindajad käesolevale lepingule alla kirjutanud.

ΣΕ ΠΙΣΤΩΣΗ ΤΩΝ ΑΝΩΤΕΡΩ, οι υπογράφοντες πληρεξούσιοι έθεσαν την υπογραφή τους κάτω από την παρούσα συμφωνία.

IN WITNESS WHEREOF, the undersigned Plenipotentiaries have signed the present Agreement.

EN FOI DE QUOI, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas du présent accord.

IN FEDE DI CHE, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto la propria firma in calce al presente accordo.

TO APLIECINOT, attiecīgi pilnvarotas personas ir parakstījušas šo nolīgumu.

TAI PALIUDYDAMI, šį Susitarimą pasirašė toliau nurodyti įgaliotieji atstovai.

A FENTIEK HITELÉÜL az alulírott meghatalmazottak e megállapodást alább kézjegyükkel látták el.

B'XIEHDA TA' DAN, il-Plenipotenzjari hawn taħt iffirmati ffirmaw dan il-Ftehim.

TEN BLIJKE WAARVAN de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze overeenkomst hebben geplaatst.

NA DOWÓD CZEGO niżej podpisani pełnomocnicy podpisali niniejszą Umowę.

EM FÉ DO QUE, os plenipotenciários abaixo assinados apuserem as suas assinaturas no final do presente Acordo.

NA DÔKAZ ČOHO dolupodpísaní splnomocnení zástupcovia podpísali túto dohodu.

V POTRDITEV TEGA so spodaj podpisani pooblaščenci podpisali ta sporazum.

TÄMÄN VAKUUDEKSI allamainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän sopimuksen.

TILL BEVIS HÄRPÅ har undertecknade befullmäktigade undertecknat detta avtal.

Hecho en Bruselas, el siete de diciembre del dos mil cuatro.

V Bruselu dne sedmého prosince dva tisíce čtyři.

Udfærdiget i Bruxelles, den syvende december to tusind og fire.

Geschehen zu Brüssel am siebten Dezember zweitausendundvier.

Kahe tuhande neljanda aasta detsembrikuu seitsmendal päeval Brüsselis.

Έγινε στις Βρυξέλλες, στις εφτά Δεκεμβρίου δύο χιλιάδες τέσσερα.

Done at Brussels on the seventh day of December in the year two thousand and four.

Fait à Bruxelles, le sept décembre deux mille quatre.

Fatto a Bruxelles, addì sette dicembre duemilaquattro.

Briselē, divi tūkstoši ceturtā gada septītajā decembrī.

Pasirašyta du tūkstančiai ketvirtų metų gruodžio septintą dieną Briuselyje.

Kelt Brüsszelben, a kettőezer negyedik év december hetedik napján.

Magħmul fi Brussel fis-seba' jum ta' Diċembru tas-sena elfejn u erbgħa.

Gedaan te Brussel, de zevende december tweeduizendvier.

Sporządzono w Brukseli dnia siódmego grudnia roku dwutysięcznego czwartego.

Feito em Bruxelas, em sete de Dezembro de dois mil e quatro.

V Bruseli siedmeho decembra dvetisícštyri.

Podpisano v Bruslju, dne sedmega decembra leta dva tisoč štiri.

Tehty Brysselissä seitsemäntenä päivänä joulukuuta vuonna kaksituhattaneljä.

Som skedde i Bryssel den sjunde december tjugohundrafyra.

Por la Comunidad Europea

Za Evropské společenství

For Det Europæiske Fællesskab

Für die Europäische Gemeinschaft

Euroopa Ühenduse nimel

Για την Ευρωπαϊκή Κοινότητα

For the European Community

Pour la Communauté européenne

Per la Comunità europea

Eiropas Kopienas vārdā

Europos bendrijos vardu

az Európai Közösség részéről

Għall-Komunità Ewropea

Voor de Europese Gemeenschap

W imieniu Wspólnoty Europejskiej

Pela Comunidade Europeia

Za Európske spoločenstvo

za Evropsko skupnost

Euroopan yhteisön puolesta

På Europeiska gemenskapens vägnar

Pour la Principauté de Monaco

PŘÍLOHA I

SEZNAM PŘÍSLUŠNÝCH ORGÁNŮ SMLUVNÍCH STRAN

Pro účely této dohody jsou „příslušnými orgány“:

a)	v Monackém knížectví: le Conseiller de Gouvernement pour les Finances et l'Economie nebo pověřený zástupce,

b)	v Belgickém království: De Minister van Financiën/Le Ministre des Finances nebo pověřený zástupce,

c)	v České republice: Ministr financí nebo pověřený zástupce,

d)	v Dánském království: Skatteministeren nebo pověřený zástupce,

e)	ve Spolkové republice Německo: Der Bundesminister der Finanzen nebo pověřený zástupce,

f)	v Estonské republice: Rahandusminister nebo pověřený zástupce,

g)	v Řecké republice: Ο Υπουργός Οικονομίας και Οικονομικών nebo pověřený zástupce,

h)	ve Španělském království: El Ministro de Economía y Hacienda nebo pověřený zástupce,

i)	ve Francouzské republice: Le Ministre chargé du budget nebo pověřený zástupce,

j)	v Irsku: The Revenue Commissioners nebo jejich pověřený zástupce,

k)	v Italské republice: Il Capo del Dipartimento per le Politiche Fiscali nebo pověřený zástupce,

l)	v Kyperské republice: Υπουργός Οικονομικών nebo pověřený zástupce,

m)	v Lotyšské republice: Finanšu ministrs nebo pověřený zástupce,

n)	v Litevské republice: Finansų ministras nebo pověřený zástupce,

o)	v Lucemburském velkovévodství: Le Ministre des Finances nebo pověřený zástupce, pro účely článku 12 je však příslušným orgánem „le Procureur Général d'Etat luxemburgeois“,

p)	v Maďarské republice: A pénzügyminiszter nebo pověřený zástupce,

q)	v Republice Malta: Il-Ministru responsabbli għall-Finanzi nebo pověřený zástupce,

r)	v Nizozemském království: De Minister van Financiën nebo pověřený zástupce,

s)	v Rakouské republice: Der Bundesminister für Finanzen nebo pověřený zástupce,

t)	v Polské republice: Minister Finansów nebo pověřený zástupce,

u)	v Portugalské republice: O Ministro das Finanças nebo pověřený zástupce,

v)	v Republice Slovinsko: Minister za finance nebo pověřený zástupce,

w)	ve Slovenské republice: Minister financií nebo pověřený zástupce,

x)	ve Finské republice: Valtiovarainministeriö/Finansministeriet nebo pověřený zástupce,

y)	ve Švédském království: Chefen för Finansdepartementet nebo pověřený zástupce,

ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a na evropských územích, za jejichž vnější vztahy nese Spojené království odpovědnost: the Commissioners of Inland Revenue nebo jejich pověřený zástupce a příslušný orgán na Gibraltaru, který Spojené království určí v souladu s dfohodnutými opatřeními o orgánech Gibraltaru v souvislosti s nástroji Evropské unie a Evropského společenství a se souvisejícími smlouvami, které byly členským státům a orgánům Evropské unie oznámeny dne 19. dubna 2000, jejichž kopii předá Generální tajemník Rady Evropské unie Lichtenštejnsku a které se vztahují na tuto dohodu.

PŘÍLOHA II

SEZNAM OBDOBNÝCH SUBJEKTŮ

Pro účely článku 11 této dohody se za „obdobný subjekt jednající jako orgán veřejné moci nebo subjekt, jehož úloha je uznána mezinárodní smlouvou“ považují tyto subjekty:

SUBJEKTY V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE:

Belgie

—	Vlaams Gewest (Vlámský region)

—	Région wallonne (Valonský region)

—	Région de Bruxelles Capitale/Brussels Hoofstedelijk Gewest (Region hlavního města Bruselu)

—	Communauté française (Francouzské společenství)

—	Vlaamse Gemeenschap (Vlámské společenství)

—	Deutschsprachige Gemeinschaft (Německy mluvící společenství)

Španělsko

—	Xunta de Galicia (regionální správa oblasti Galicie)

—	Junta de Andalucía (regionální správa oblasti Andalusie)

—	Junta de Extremadura (regionální správa oblasti Extremadury)

—	Junta de Castilla-La Mancha (regionální správa oblasti Kastilie-La Mancha)

—	Junta de Castilla-León (regionální správa oblasti Kastilie a León)

—	Gobierno Foral de Navarra (regionální vláda oblasti Navarry)

—	Govern de les Illes Balears (vláda Baleárských ostrovů)

—	Generalitat de Catalunya (vláda autonomní oblasti Katalánska)

—	Generalitat de Valencia (vláda autonomní oblasti Valencie)

—	Diputación General de Aragón (regionální rada oblasti Aragonie)

—	Gobierno de las Islas Canarias (vláda Kanárských ostrovů)

—	Gobierno de Murcia (vláda Murcie)

—	Gobierno de Madrid (vláda Madridu)

—	Gobierno de la Comunidad Autónoma del País Vasco/Euzkadi (vláda autonomní oblasti Baskicka)

—	Diputación Foral de Guipúzcoa (rada provincie Guipúzcoa)

—	Diputación Foral de Vizcaya/Bizkaia (rada provincie Vizcaye)

—	Diputación Foral de Alava (rada provincie Alava)

—	Ayuntamiento de Madrid (město Madrid)

—	Ayuntamiento de Barcelona (město Barcelona)

—	Cabildo Insular de Gran Canaria (rada ostrova Gran Canaria)

—	Cabildo Insular de Tenerife (rada ostrova Tenerife)

—	Instituto de Crédito Oficial (Státní úvěrová instituce)

—	Instituto Catalán de Finanzas (Finanční instituce Katalánska)

—	Instituto Valenciano de Finanzas (Finanční instituce Valencie)

Řecko

—	Оργανισμός Тηλεπικοινωνιών Ελλάδος (Řecký telekomunikační úřad)

—	Оργανισμός Σιδηροδρόμων Ελλάδος (Řecké železniční dráhy)

—	Δημόσια Επιχείρηση Ηλεκτρισμού (Státní elektrárenská společnost)

Francie

—	La Caisse d'amortissement de la dette sociale (CADES) (Fond pro umořování sociálního dluhu)

—	L'Agence française de développement (AFD) (Francouzská rozvojová agentura)

—	Réseau Ferré de France (RFF) (Francouzská železniční síť)

—	Caisse Nationale des Autoroutes (CNA) (Státní fond dálniční fond)

—	Assistance publique Hôpitaux de Paris (APHP) (Veřejná asistence pařížských nemocnic)

—	Charbonnages de France (CDF) (Francouzský výbor pro uhlí)

—	Entreprise miniere et chimique (EMC) (Těžařská a chemická společnost)

Itálie

—

Regiony

—

Provincie

—

Obce

—	Cassa Depositi e Prestiti (Fond vkladů a úvěrů)

Lotyšsko

—	Pašvaldības (místní samosprávy)

Polsko

—	gminy (obce)

—	powiaty (okresy)

—	województwa (kraje)

—	związki gmin (sdružení obcí)

—	związki powiatów (sdružení okresů)

—	związki województw (sdružení krajů)

—	miasto stołeczne Warszawa (hlavní město Varšava)

—	Agencja Restrukturyzacji i Modernizacji Rolnictwa (Agentura pro obnovu a rozvoj zemědělství)

—	Agencja Nieruchomości Rolnych (Agentura pro zemědělský majetek)

Portugalsko

—	Região Autónoma da Madeira (autonomní region Madeira)

—	Região Autónoma dos Açores (autonomní region Azory)

—

Obce

Slovensko

—	mestá a obce (města a obce)

—	Železnice Slovenskej republiky (Železnice Slovenské republiky)

—	Štátny fond cestného hospodárstva (Státní fond silničního hospodářství)

—	Slovenské elektrárne (Slovenské elektrárny)

—	Vodohospodárska výstavba (Vodohospodářské stavby)

MEZINÁRODNÍ SUBJEKTY:

—	Evropská banka pro obnovu a rozvoj

—	Evropská investiční banka

—	Asijská rozvojová banka

—	Africká rozvojová banka

—	Světová banka/Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)/Mezinárodní měnový fond (IMF)

—	Mezinárodní finanční korporace

—	Meziamerická rozvojová banka

—	Fond sociálního rozvoje Rady Evropy

—

EURATOM

—	Evropské společenství

—	Corporación Andina de Fomento (CAF) (Andská rozvojová korporace)

—

Eurofima

Ustanoveními článku 11 nejsou dotčeny žádné mezinárodní závazky smluvních stran vůči uvedeným mezinárodním subjektům.

SUBJEKTY VE TŘETÍCH ZEMÍCH:

Subjekty, které splňují tato kritéria:

1.	Subjekt je podle vnitrostátních kritérií jasně považován za veřejnoprávní subjekt.

2.	Tento veřejnoprávní subjekt je netržním výrobcem, který spravuje a financuje soubor činností, zejména poskytování netržního zboží a služeb ve prospěch veřejnosti, při čemž uvedený soubor činností je fakticky řízen orgány veřejné správy.

3.	Tento veřejnoprávní subjekt pravidelně emituje značný objem dluhových cenných papírů.

4.	Dotčený stát je schopen zaručit, že tento veřejnoprávní subjekt neuplatní v případě doložky „gross-up“ možnost předčasného splacení.

MEMORANDUM O POROZUMĚNÍ

mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím

Při uzavření dohody, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru (dále jen „směrnice“), podepsaly Evropské společenství a Monacké knížectví toto memorandum o porozumění doplňující uvedenou dohodu.

Pokud některá ze smluvních stran zjistí, že v důsledku významných rozdílů při provádění výměny informací by dohoda nebyla uplatňována zcela spravedlivě, zahájí smluvní stany neprodleně konzultace s cílem stanovit opatření nezbytná k nastolení rovného zacházení. Evropská komise o těchto konzultacích ihned uvědomí Radu a navrhne opatření nezbytná k opětovnému nastolení rovného zacházení. V mezidobí bude každá nová žádost o informace podle článku 12 této dohody, která je stejné povahy jako žádost, na základě níž byl použit tento pododstavec, přezkoumána v rámci uvedených konzultací.

Pokud bude zjištěn jakýkoliv významný rozdíl mezi oblastí působnosti směrnice přijaté dne 3. června 2003 a dohody, zejména pokud jde o články 4 a 6 dohody, zahájí smluvní strany neprodleně konzultace v souladu s čl. 13 odst. 1 dohody s cílem zajištění toho, že rovnocenný charakter opatření stanovených dohodou zůstane zachován.

Signatáři tohoto memoranda o porozumění prohlašují, že považují dohodu uvedenou v prvním pododstavci a toto memorandum o porozumění za přijatelné a vyvážené ujednání, které chrání zájmy smluvních stran. Proto budou dohodnutá opatření provádět v dobré víře a bez řádného důvodu nepodniknou jednostranné kroky, které by narušily toto ujednání.

Evropská unie je připravena začít zkoumat s vládou Monackého knížectví podmínky podporující rozvoj obchodu mezi Monakem a Společenstvím v oblasti některých finančních nástrojů a pojišťovacích služeb, jakmile bude stanoveno, že obezřetnostní pravidla a opatření týkající se dohledu, která se vztahují na dotčené monacké subjekty, jsou takové povahy, aby zaručovala řádné fungování vnitřního trhu v daných oblastech. Z tohoto důvodu a shodně s vnější politikou Společenství přijatou ohledně obdobných žádostí v minulosti by se měla případná dohoda zakládat na přijetí a provádění stávajícího a budoucího acquis communautaire v daných oblastech Monackým knížectvím. Je rovněž možné, že bude třeba, aby Monacké knížectví provádělo jiná pravidla, a to stávající i budoucí, která jsou významná pro řádné fungování vnitřního trhu v daných oblastech, například pravidla v oblasti hospodářské soutěže a zdanění.

Signatáři tohoto memoranda o porozumění berou na vědomí, že definice daňového podvodu podle dohody mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí, se týká pouze potřeb v oblasti zdanění úspor.

V Bruselu dne 7. prosince 2004 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, německém, nizozemském, polském, portugalském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

Maltské znění ověří signatáři na základě výměny dopisů. Toto znění má stejnou platnost jako znění uvedená v předchozím pododstavci.

Por la Comunidad Europea

Za Evropské společenství

For Det Europæiske Fællesskab

Für die Europäische Gemeinschaft

Euroopa Ühenduse nimel

Για την Ευρωπαϊκή Κοινότητα

For the European Community

Pour la Communauté européenne

Per la Comunità europea

Eiropas Kopienas vārdā

Europos bendrijos vardu

az Európai Közösség részéről

Għall-Komunità Ewropea

Voor de Europese Gemeenschap

W imieniu Wspólnoty Europejskiej

Pela Comunidade Europeia

Za Európske spoločenstvo

za Evropsko skupnost

Euroopan yhteisön puolesta

På Europeiska gemenskapens vägnar

Pour la Principauté de Monaco

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/70

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 8. září 2004,

kterým se mění rozhodnutí 2004/166/ES o podpoře, kterou Francie hodlá poskytnout na restrukturalizaci společnosti Société Nationale Corse Méditerranée (SNCM)

(oznámeno pod číslem K(2004) 3359)

(Pouze francouzské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/36/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

s ohledem na rozhodnutí Komise 2004/166/ES (1), a zejména na článek 2 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

1. POSTUP

1.1 Stručný popis postupu

(1)

Dne 9. července 2003 přijala Komise rozhodnutí 2004/166/ES o podpoře, kterou Francie hodlá poskytnout na restrukturalizaci společnosti Société Nationale Corse Méditerranée (SNCM) (dále jen „konečné rozhodnutí“), ve kterém prohlašuje, že část oznámené podpory je při splnění určitých podmínek slučitelná se společným trhem. V rámci těchto podmínek se v článku 2 konečného rozhodnutí stanoví, že do 31. prosince 2006 nesmí SNCM získávat nová plavidla a podepisovat zakázky na stavební práce, objednávky nebo smlouvy o nájmu pro nová nebo renovovaná plavidla. Společnost SNCM smí provozovat pouze jedenáct plavidel, které podnik SNCM vlastnil již při přijetí konečného rozhodnutí, a to tato plavidla: Napoléon Bonaparte, Danielle Casanova, Île de Beauté, Corse, Liamone, Aliso, Méditerranée, Pascal Paoli, Paglia Orba, Monte Cinto a Monte d'Oro. V posledním pododstavci tohoto článku se stanoví: „Musí-li společnost SNCM na základě okolností nezávislých na její vůli nahradit některé ze svých plavidel před 31. prosincem 2006, může na základě náležitě odůvodněného oznámení ze strany Francie takovou náhradu povolit Komise.“

(2)

Dopisem ze dne 23. června 2004 (2) požádaly francouzské orgány Komisi, zda by mohly v seznamu plavidel obsaženém ve výši uvedeném článku konečného rozhodnutí nahradit plavidlo Aliso plavidlem Asco. S ohledem na problémy, se kterými se společnost SNCM potýká v souvislosti s prodejem plavidla Asco, francouzské orgány tedy požádaly Komisi, aby společnosti na rozdíl od restrukturalizačního plánu (3) umožnila prodat buď plavidlo Aliso, nebo plavidlo Asco.

1.2 Název opatření

(3)	Opatření nese název „Změny konečného rozhodnutí Komise ze dne 9. července 2003 o podpoře na restrukturalizaci společnosti SNCM“.

1.3 Příjemce opatření

(4)	Připomínáme, že podpora na restrukturalizaci je určena pro společnost SNCM, francouzskou námořní společnost zajišťující zásobování Korsiky a severní Afriky z kontinentální části Francie. Příjemcem navrhovaných změn by tedy byla společnosti SNCM.

1.4. Předmět změn

(5)

Hlavním předmětem navrhovaných změn je umožnit společnosti SNCM na jedné straně používat plavidlo Aliso namísto plavidla Asco na základě změny seznamu plavidel, které společnost SNCM může v souladu s článkem 2 konečného rozhodnutí používat, a na druhé straně usnadnit prodej čtvrtého plavidla uvedeného v konečném rozhodnutí tak, že si případní nabyvatelé budou moci vybrat mezi identickými plavidly Aliso a Asco.

2. PODROBNÝ POPIS NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ

2.1 Návrh na záměnu plavidel Asco a Aliso

(6)

Francouzské orgány ve svém dopise ze dne 23. června 2004 navrhly, aby bylo plavidlo Aliso v seznamu plavidel, jež může společnost SNCM používat po celou dobu restrukturalizace, výslovně uvedeném v čl. 2 druhém pododstavci konečného rozhodnutí, nahrazeno plavidlem Asco. Pro úplnost je třeba poznamenat, že vysokorychlostní plavidlo Asco nebylo ke dni, kdy francouzské orgány žádost podaly, dosud prodáno.

(7)	Záměna, kterou francouzské orgány požadují, je odůvodněna vůlí usnadnit postoupení jednoho či druhého plavidla s ohledem na obtíže, na které společnost SNCM narazila v případě vysokorychlostního plavidla Asco.

(8)	Francouzské orgány rovněž poskytly osvědčení přístavních orgánů v Marseille potvrzující, že plavidlo Aliso je od 2. listopadu 2003 stále v přístavišti.

2.2 Návrh, aby se společnosti SNCM umožnilo prodat buď plavidlo Asco, nebo plavidlo Aliso

(9)	Francouzské orgány rovněž požádaly, aby v rámci restrukturalizačního plánu mohla společnost SNCM v závislosti na potřebách případných nabyvatelů prodat buď plavidlo Asco, nebo plavidlo Aliso.

3. POSOUZENÍ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

3.1 Dopad návrhu na záměnu plavidel Asco a Aliso

(10)	Komise především poznamenává, že plavidla Asco a Aliso jsou dvě „sesterské lodě“, tj. dvě identická plavidla zkonstruovaná podle stejných plánů v téže loděnici. Mají zcela stejné rozměry, stejný vzhled a stejný objem.

(11)	Komise se domnívá, že nahrazením dvou plavidel se nezvýší kapacita společnosti SNCM a že zejména s ohledem na podmínku uvedenou v článku 2 dotyčného rozhodnutí týkající se omezení kapacity společnosti, které je poskytována podpora, není tedy význam konečného rozhodnutí dotčen.

(12)

Komise kromě toho upozorňuje, že případnou změnu ve složení povolené flotily společnosti SNCM lze provést pouze z důvodů nezávislých na vůli této společnosti. V daném případě je Komise toho názoru, že problémy, se kterými se společnost při postoupení plavidla Asco potýká, nejsou závislé na její vůli, a že při přijetí konečného rozhodnutí nebylo tyto problémy možné předvídat.

3.2 Dopad návrhu, aby se společnosti SNCM umožnilo prodat buď plavidlo Asco, nebo plavidlo Aliso

(13)

Komise se rovněž domnívá, že pokud by společnost SNCM našla namísto kupce pro Asco kupce pro Aliso, měl by prodej Alisa na kapacitu společnosti SNCM stejný dopad jako prodej Asca, a že závazky francouzských orgánů dodržet restrukturalizační plán by tedy, pokud jde o prodej čtyř plavidel z provozní flotily společnosti SNCM, byly splněny. Společnost SNCM již totiž prodala tři ze čtyř plavidel, s jejichž postoupením restrukturalizační plán počítal.

(14)	Komise je toho názoru, že pokud prodá společnost SNCM plavidlo Aliso namísto plavidla Asco, bude podmínka postoupení čtyř plavidel stanovená v restrukturalizačním plánu považována za splněnou.

4. ZÁVĚRY

(15)	V důsledku toho se Komise domnívá, že změny, které francouzské orgány požadují, nemění význam ustanovení konečného rozhodnutí a že podpora na restrukturalizaci ve formě rekapitalizace je s výhradou přísného dodržení takto změněných podmínek nadále slučitelná se společným trhem.

(16)

Komise vyzývá Francii:

—	aby co nejrychleji a nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne přijetí tohoto rozhodnutí upřesnila Komisi skutečnosti, na něž se podle ní má vztahovat profesní tajemství podle článku 25 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (4),

—

aby příjemce podpory o tomto rozhodnutí co nejrychleji informovala a případně nezveřejnila některé skutečnosti, u nichž rozhodla, že se na ně vztahuje profesní tajemství, a jejichž sdělení příjemci podpory by poškodilo některé zúčastněné strany, a aby mu v předané verzi případně označila jiné skutečnosti, na které se podle ní profesní tajemství vztahovalo a které zveřejnila,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1. Ve druhém pododstavci článku 2 dvě rozhodnutí 2004/166/ES se slovo „Aliso“ nahrazuje slovem „Asco“.

2. V poslední odrážce bodu 97 uvedeného rozhodnutí se slova „vysokorychlostní plavidlo Asco“ nahrazují slovy „buď vysokorychlostní plavidlo Asco, nebo jeho sesterskou loď – vysokorychlostní plavidlo Aliso“.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.

V Bruselu dne 8. září 2004.

Za Komisi

Loyola DE PALACIO

místopředsedkyně

(1) Úř. věst. L 61, 27.2.2004, s. 13.

(2) Zaregistrováno útvary Komise pod jednacím číslem TREN(2004) A/26015.

(3) Viz bod odůvodnění 97 konečného rozhodnutí.

(4) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/73

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 29. října 2004,

kterým se zřizuje Evropské technické a vědecké středisko (ETVS) a stanoví koordinace technických činností, jejichž cílem je ochrana euromincí proti padělání

(2005/37/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 211 této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2003/861/ES ze dne 8. prosince 2003 o analýze a spolupráci s ohledem na padělané euromince (1) a na rozhodnutí Rady 2003/862/ES ze dne 8. prosince 2003 o rozšíření působnosti rozhodnutí 2003/861/ES na členské státy, které nezavedly euro jako jednotnou měnu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (3), a zejména článek 5 uvedeného nařízení stanoví, že analýzu a klasifikaci padělaných euromincí provádí národní mincovní analytické středisko každého členského státu a Evropské technické a vědecké středisko. Nařízením Rady (ES) č. 1339/2001 (4) se rozšiřuje působnost článků 1 a 11 nařízení (ES) č. 1338/2001 na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu.

(2)	Od října 2001 působí Evropské technické a vědecké středisko přechodně v pařížské mincovně, přičemž využívá zázemí a administrativní podpory Komise, a to na základě výměny dopisů mezi předsedou Rady a francouzským ministrem financí ze dnů 28. února a 9. června 2000.

(3)

Evropské technické a vědecké středisko přispívá k uskutečnění cílů programu „Pericles“ v souladu s rozhodnutími Rady 2001/923/ES ze dne 17. prosince 2001 o akčním programu výměny, pomoci a odborného vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání (5) a 2001/924/ES ze dne 17. prosince 2001 o rozšíření působnosti rozhodnutí 2001/923/ES na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu (6).

(4)

Článek 1 rozhodnutí 2003/861/ES stanoví, že Komise zřizuje Evropské technické a vědecké středisko a dohlíží na jeho řádnou činnost a koordinaci činností příslušných technických orgánů při ochraně euromincí proti padělání. Článek 1 rozhodnutí 2003/862/ES stanoví, že působnost rozhodnutí 2003/861/ES se rozšiřuje na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu.

(5)

Francouzské orgány se dopisem francouzského ministra financí ze dne 6. září 2004 zavázaly, že zachovají současné rozdělení nákladů mezi pařížskou mincovnu a Komisi. Výměna dopisů mezi členem Komise zodpovědným za boj proti podvodům a francouzským ministrem financí o trvalém zřízení Evropského technického a vědeckého střediska pro analýzu a klasifikaci padělaných euromincí obsahuje zásady organizace Evropského technického a vědeckého střediska, které vycházejí z prozatímního fungování Evropského technického a vědeckého střediska v pařížské mincovně v souladu s výměnou dopisů mezi předsednictvím Rady a francouzským ministrem financí ze dnů 28. února a 9. června 2000.

(6)	Mimo jiné je třeba pokračovat v pravidelném předávání informací Hospodářskému a finančnímu výboru (HFV), Evropské centrální bance, Europolu a příslušným vnitrostátním orgánům o činnostech Evropského technického a vědeckého střediska a o situaci padělání euromincí.

(7)	Je proto třeba zřídit Evropské technické a vědecké středisko v rámci Komise v Bruselu, které bude patřit k Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

(8)

Komise koordinuje činnosti všech příslušných technických orgánů s cílem ochránit euromince proti padělání, přičemž tato koordinace rovněž zahrnuje metody analýzy padělaných euromincí, studii nových případů padělaných mincí a vyhodnocení následků, vzájemné předávání informací o činnostech Národního mincovního analytického střediska a Evropského technického a vědeckého střediska, externí komunikaci ohledně padělaných mincí, zjišťování padělaných mincí přístroji na třídění mincí a studii všech technických problémů s padělanými mincemi.

(9)

Tato koordinace vyžaduje, aby v rámci Poradního výboru pro koordinaci předcházení podvodům (7), který se skládá ze zástupců Národního mincovního analytického střediska a Evropského technického a vědeckého střediska, který spravuje Komise a rovněž mu předsedá, pokračovaly práce skupiny odborníků na padělání mincí, přičemž bude zajištěno pravidelné předávání informací Ecofinu.

(10)	Ve snaze nadále respektovat rozhodnutí 2003/861/ES a 2003/862/ES,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Evropské technické a vědecké středisko se zřizuje v rámci Komise v Bruselu a bude patřit k OLAF.

Článek 2

Podle článku 5 nařízení (ES) č. 1338/2001 Evropské technické a vědecké středisko analyzuje a klasifikuje každý nový typ padělané euromince. Podle článku 4 rozhodnutí 2001/923/ES přispívá k dosažení cílů akčního programu Společenství „Pericles“. Poskytuje pomoc národním mincovním analytickým střediskům a spolupracuje s policejními orgány; rovněž spolupracuje s příslušnými orgány za účelem analýzy padělaných euromincí a posílení jejich ochrany.

Článek 3

Zásady organizace Evropského technického a vědeckého střediska jsou tyto:

—	pro účely analýzy mincí může Komise přidělit své pracovníky do pařížské mincovny, aby využili jejího vybavení,

—

aby Evropské technické a vědecké středisko splnilo svůj úkol, využívá pracovníky a materiál francouzského národního mincovního analytického střediska a laboratoře pařížské mincovny umístěných v Pessac. Francouzské orgány nabídnou Evropskému technickému a vědeckému středisku, aby využilo jejich pracovníků a materiálu,

—

v souladu s použitelnými francouzskými předpisy se část výdajů na úkoly Evropského technického a vědeckého střediska odčerpá ze souhrnného rozpočtu Evropských společenství. Vzhledem k tomu, že Francie poskytne výše uvedené pracovníky, prostory a materiál a postará se o jejich údržbu, z rozpočtu Společenství se zaplatí platy úředníků Komise, cestovní náklady a různé běžné menší výdaje.

OLAF je pověřen, aby společně s pařížskou mincovnou stanovil nařízení o správních pravidlech Evropského technického a vědeckého střediska.

Článek 4

Komise koordinuje činnosti, které vyžadují ochranu euromincí proti padělání, a to na základě pravidelných zasedání odborníků na padělání mincí.

Hospodářský a finanční výbor, Evropská centrální banka, Europol a příslušné národní orgány jsou pravidelně informovány o činnostech Evropského technického a vědeckého střediska a o stavu padělání mincí.

V Bruselu dne 29. října 2004.

Za Komisi

Michaele SCHREYER

členka Komise

(1) Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 44.

(2) Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 45.

(3) Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 6.

(4) Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 11.

(5) Úř. věst. L 339, 21.12.2001, s. 50.

(6) Úř. věst. L 339, 21.12.2001, s. 55.

(7) Rozhodnutí Komise 94/140/ES (Úř. věst. L 61, 4.3.1994, s. 27).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/75

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 27. prosince 2004

o přidělení dodatečných dnů strávených mimo přístav Nizozemsku v souladu s přílohou V nařízení Rady (ES) č. 2287/2003

(oznámeno pod číslem K(2004) 5269)

(Pouze nizozemské znění je závazné)

(2005/38/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2287/2003 ze dne 19. prosince 2003, kterým se pro rok 2004 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro určité populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství, a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (1), a zejména na přílohu V odst. 6 písm. c),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	V příloze V odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 2287/2003 je stanoven počet dnů, po které mohou být určitá rybářská plavidla Společenství mimo přístav v zeměpisných oblastech definovaných v odstavci 2 uvedené přílohy v období od 1. února 2004 do 31. prosince 2004.

(2)

Odst. 6 písm. c) uvedené přílohy umožňuje Komisi přidělit dodatečný počet dnů, po které může být plavidlo mimo přístav, ačkoliv má na palubě lovná zařízení definovaná v odstavci 4 uvedené přílohy, na základě výsledků dosažených v rámci programů vyřazování plavidel z provozu od 1. ledna 2002 pro rybářská plavidla, na něž se vztahují ustanovení uvedené přílohy.

(3)	Nizozemsko předložilo údaje o vyřazování z provozu v letech 2002 a 2003 týkající se rybářských plavidel, která mají na palubě vlečné sítě s výložníky o velikosti ok rovné nebo větší než 80 mm.

(4)	S ohledem na předložené údaje by měl být Nizozemsku přidělen dodatečný počet dnů pro rybářská plavidla, která mají na palubě lovná zařízení definovaná v příloze V odst. 4 písm. b) nařízení (ES) č. 2287/2003,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Pro plavidla, která mají na palubě vlečné sítě s výložníky o velikosti ok rovné nebo větší než 80 mm, se Nizozemsku přidělují v každém kalendářním měsíci dva dodatečné dny navíc k těm, jež stanovuje příloha V odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 2287/2003.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Nizozemskému království.

V Bruselu dne 27. prosince 2004.

Za Komisi

Joe BORG

člen Komise

(1) Úř. věst. L 344, 31.12.2003, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1928/2004 (Úř. věst. L 332, 6.11.2004, s. 5).

21.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 19/76

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 30. prosince 2004

o financování externího hodnocení politiky Společenství v oblasti zdraví zvířat a financování studie analyzující náklady a podmínky finančního nástroje EU na financování rizik spojených s epidemií hospodářských zvířat

(2005/39/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (1), a zejména na článek 20 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na rozhodnutí Komise SEK/2004/120 ze dne 11. března 2004 o vnitřních pravidlech plnění souhrnného rozpočtu Evropských společenství, a zejména na článek 15 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle rozhodnutí 90/424/EHS Společenství provádí technická a vědecká opatření nutná pro další rozvoj veterinárního práva Společenství a rozvoj veterinární výuky nebo školení nebo podporuje členské státy při provádění těchto opatření.

(2)	S ohledem na doporučení mezinárodní konference o kontrole a prevenci kulhavky a slintavky (prosinec 2001), nová dilemata týkající se kontroly vysoce nakažlivých chorob zvířat a možná potřeba nových finančních plánů na odstranění důsledků jejich vypuknutí vyžadují další přezkum.

(3)	Za účelem tohoto přezkumu by se měly v souvislosti s pracovním programem realizovat následující dvě akce.

(4)	Zaprvé je třeba přikročit k hodnocení výdajových programů Společenství, které umožní ocenit správu přidělených prostředků a zároveň je prostředkem podporování výměny zkušeností zaměřené zvláště na řízení založené na výsledcích.

(5)	Toto externí a nezávislé hodnocení politiky Společenství v oblasti zdraví zvířat (CAHP) založené na finančních aspektech by mělo pomoci útvarům Komise vypracovat vhodné varianty politik včetně příslušných dopadů do budoucna.

(6)

Zadruhé studie (pilotní projekt ve smyslu čl. 49 odst. 2 finančního nařízení) analyzující náklady a podmínky finančního nástroje EU na financování rizik spojených s epidemií hospodářských zvířat na žádost Evropského parlamentu. Cílem této studie je přezkoumat proveditelnost a zhodnotit náklady alternativních nástrojů financování rizik s ohledem na určení možného vlivu na národní rozpočet a rozpočet EU a udržitelnou úroveň národních podpor na vyrovnání přímých ztrát.

(7)	Výsledky této studie by mohly jednak vytvořit základ pro harmonizaci finančních plánů EU s cílem alespoň zrovnoprávnit postavení zemědělců v EU a jednak analyzovat budoucnost veterinárního fondu ve Společenství po rozšíření.

(8)	Podle článku 15 vnitřních pravidel z roku 2004 o plnění rozpočtu se roční pracovní plán může považovat za finanční rozhodnutí, pokud představuje dostatečně podrobný rámec a hodnocení, studie a přezkum stanovené tímto rozhodnutím vytváří takový rámec.

(9)	Prostředky, které je podle čl. 49 odst. 2 písm. a) finančního nařízení možno použít bez základního právního aktu, však musí být předmětem rozhodování Komise poskytujícím rovnocenný rámec.

(10)	Toto rozhodnutí by proto mělo představovat rovnocenný rámec k finančnímu rozhodnutí ve smyslu čl. 75 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (2).

(11)	Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

ROZHODLA TAKTO:

Jediný článek

Akce popsané v příloze tohoto rozhodnutí se schvalují na účel jejich financování.

V Bruselu dne 30. prosince 2004.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise

(1) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19. Rozhodnutí naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(2) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

PŘÍLOHA

1. Externí hodnocení politiky Společenství v oblasti zdraví zvířat s přiměřeným hodnocením důsledků pro vypracování vhodné varianty politik pro budoucnost v této oblasti.

Rozpočtová položka : 17 04 02 – jiná opatření

Základní právní akt: Rozhodnutí 90/424/EHS

Postup a časový plán: Toto hodnocení a hodnocení důsledků se realizuje rámcovou smlouvou. Vyhlášení veřejné soutěže na tuto rámcovou smlouvu se vyhlásí v návaznosti na otevřené řízení během posledního čtvrtletí 2004.

Náklady: maximální výše 530 000 EUR.

2. Studie o „nákladech a podmínkách finančního nástroje EU na financování rizik spojených s epidemií hospodářských zvířat“.

Rozpočtová položka: 17 01 04 04

Pilotní projekt podle článku 49 odst. 2 finančního nařízení

Postup a časový plán: Vyhlášení veřejné soutěže se vyhlásí v návaznosti na otevřené řízení během posledního čtvrtletí.

Náklady: maximální výše 500 000 EUR.

		ISSN 1725-5074
Úřední věstník Evropské unie		L 19

České vydání	Právní předpisy	Svazek 48 21. ledna 2005

Obsah		I Akty, jejichž zveřejnění je povinné	Strana
	*	Nařízení Rady (ES) č. 83/2005 ze dne 18. ledna 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 2604/2000 o dovozech polyethylentereftalátů pocházejících mimo jiné z Korejské republiky a Tchaj-wanu	1
	*	Nařízení Rady (ES) č. 84/2005 ze dne 18. ledna 2005, kterým se mění příloha nařízení (ES) č. 2042/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu televizních kamerových systémů pocházejících z Japonska	9
		Nařízení Komise (ES) č. 85/2005 ze dne 20. ledna 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny	15
		Nařízení Komise (ES) č. 86/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví reprezentativní ceny a dodatečná cla pro dovoz melasy v odvětví cukru použitelné od 21. ledna 2005	17
		Nařízení Komise (ES) č. 87/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví vývozní náhrady pro bílý a surový cukr v nezměněném stavu	19
		Nařízení Komise (ES) č. 88/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví vývozní náhrady pro sirupy a některé další produkty z cukru vyvážené v nezměněném stavu	21
		Nařízení Komise (ES) č. 89/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví maximální výše vývozních náhrad u bílého cukru určeného do některých třetích zemí pro 17. dílčí nabídkové řízení vyhlášené v rámci stálého nabídkového řízení stanoveného nařízením (ES) č. 1327/2004	24
		Nařízení Komise (ES) č. 90/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví světové tržní ceny nevyzrněné bavlny	25
		Nařízení Komise (ES) č. 91/2005 ze dne 20. ledna 2005 o používání koeficientu snížení podle čl. 8 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 1520/2000 při vydávání osvědčení o náhradě pro zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy	26
	*	Nařízení Komise (ES) č 92/2005 ze dne 19. ledna 2005, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o způsoby zneškodňování či využití vedlejších produktů živočišného původu, a mění příloha VI uvedeného nařízení, pokud jde o přeměnu na bioplyn a zpracování tavených/škvařených tuků ( 1 )	27
	*	Nařízení Komise (ES) č. 93/2005 ze dne 19. ledna 2005, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o zpracování vedlejších živočišných produktů rybího původu a o obchodní doklady pro přepravu vedlejších živočišných produktů ( 1 )	34
		Nařízení Komise (ES) č. 94/2005 ze dne 20. ledna 2005 o vydání dovozních licencí pro rýži původem ze států AKT a zámořských zemí a území na základě žádostí podaných během prvních pěti pracovních dnů měsíce ledna 2005 podle nařízení (ES) č. 638/2003	40
		Nařízení Komise (ES) č. 95/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví sazby náhrad použitelné u některých produktů v odvětví cukru vyvážených ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy	42
		Nařízení Komise (ES) č. 96/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví maximální vývozní náhrada pro ječmen v souvislosti s nabídkovým řízením dle nařízení (ES) č. 1757/2004	45
		Nařízení Komise (ES) č. 97/2005 ze dne 20. ledna 2005 týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení pro vývoz ovsa dle nařízení (ES) č. 1565/2004	46
		Nařízení Komise (ES) č. 98/2005 ze dne 20. ledna 2005 týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení dle nařízení (ES) č. 2275/2004 pro dovoz čiroku	47
		Nařízení Komise (ES) č. 99/2005 ze dne 20. ledna 2005 týkající se nabídek podaných v rámci nabídkového řízení dle nařízení (ES) č. 2277/2004 pro dovoz kukuřice	48
		Nařízení Komise (ES) č. 100/2005 ze dne 20. ledna 2005, kterým se stanoví maximální snížení dovozního cla u kukuřice v souvislosti s nabídkovým řízením dle nařízení (ES) č. 2276/2004	49
	*	Směrnice Komise 2005/4/ES ze dne 19. ledna 2005, kterou se mění směrnice 2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách ( 1 )	50

	II Akty, jejichž zveřejnění není povinné
	Rada
*	2005/35/ES:Rozhodnutí Rady ze dne 7. prosince 2004 o podpisu Dohody mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, a o schválení a podpisu doprovodného memoranda o porozumění	53
	Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES	55
	Komise
*	2005/36/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 8. září 2004, kterým se mění rozhodnutí 2004/166/ES o podpoře, kterou Francie hodlá poskytnout na restrukturalizaci společnosti Société Nationale Corse Méditerranée (SNCM) (oznámeno pod číslem K(2004) 3359) ( 1 )	70
*	2005/37/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 29. října 2004, kterým se zřizuje Evropské technické a vědecké středisko (ETVS) a stanoví koordinace technických činností, jejichž cílem je ochrana euromincí proti padělání	73
*	2005/38/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 27. prosince 2004 o přidělení dodatečných dnů strávených mimo přístav Nizozemsku v souladu s přílohou V nařízení Rady (ES) č. 2287/2003 (oznámeno pod číslem K(2004) 5269)	75
*	2005/39/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 30. prosince 2004 o financování externího hodnocení politiky Společenství v oblasti zdraví zvířat a financování studie analyzující náklady a podmínky finančního nástroje EU na financování rizik spojených s epidemií hospodářských zvířat	76