27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/1

(1)

Evropská rada na zasedání v Berlíně v březnu 1999 vydala řadu závěrů o systému vlastních zdrojů Společenství, které vedly k přijetí rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom.

(2)

Podle čl. 2 odst. 3 a čl. 10 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom by procentní částka, kterou si členské státy ponechávají jako náklady na výběr, měla být stanovena ve výši 25 % z částek uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného rozhodnutí stanovených po 31. prosinci 2000, kromě částek, které měly být poskytnuty Společenství do 28. února 2001 v souladu s právními předpisy Společenství o vlastních zdrojích a u kterých by se měla nadále použít sazba 10 %.

(3)

Evropská rada v Berlíně rozhodla, že při rozdělení finanční zátěže, kterou nesou ostatní členské státy za účelem opravy rozpočtových nevyvážeností ve prospěch Spojeného království, by se podíl Německa, Nizozemska, Rakouska a Švédska měl upravit tak, aby jejich finanční příspěvek byl omezen na jednu čtvrtinu jejich běžného příspěvku.

(4)

V souladu s Amsterodamskou smlouvou a protokoly 4 a 5 připojenými k této smlouvě se Dánsko, Spojené království a Irsko nemusí účastnit opatření uvedených v hlavě IV Smlouvy o ES, a kromě správních nákladů nejsou tedy povinny podílet se na finančních nákladech vyplývajících z přijatých opatření. Z tohoto důvodu se na ně může vztahovat úprava vlastních zdrojů uhrazených za každý rok neúčasti.

(5)

Vzhledem k tomu, že členské státy mají stejnou povinnost hradit úroky v případě prodlení s připsáním vlastních zdrojů na účty a že v současné době se objevují potíže se stanovením použitelných úrokových sazeb, což v praxi vede k obtížně odůvodnitelným rozdílům mezi sazbami, které oznamují členské státy účastnící se hospodářské a měnové unie, je třeba standardizovat pro tyto státy referenční sazbu na základě sazby, již používá Evropská centrální banka pro své refinanční operace a která je srovnatelná se sazbami navrhovanými jako referenční sazby pro členské státy mimo eurozónu.

(6)

Účelem systému dvojího účetnictví zavedeného v roce 1989 bylo oddělení vybraných nároků od dosud neuhrazených nároků. Tento systém splnil své cíle pouze částečně, pokud jde o mechanismus používaný k ověření správnosti položek zvláštního účtu. Kontroly Evropského účetního dvora a Komise ukázaly, že ve vedení zvláštního účtu se pravidelně opakují určité anomálie, které znemožňují, aby tento účet odrážel skutečný stav vybírání. Zvláštní účet je zejména třeba očistit od částek, jejichž vybrání je na konci daného období nepravděpodobné a jejichž ponechání zkresluje zůstatek. Kromě toho členským státům nebudou z hlediska efektivity nákladů již vznikat v souvislosti se sledováním těchto částek správní náklady.

(7)

Komise by měla jednat v úzké spolupráci s členskými státy. Zejména by měla mít možnost sdělit dotyčnému členskému státu své připomínky.

(8)

Vzhledem k nezbytnosti nalézt dočasné řešení určitých administrativních potíží je třeba stanovit některá přechodná ustanovení.

(9)

Na základě žádosti Účetního dvora a s cílem zajistit, aby zvláštní účet lépe odrážel skutečný stav rozpočtu, by měly členské státy poskytovat Komisi spolu s posledním čtvrtletním výkazem za daný rozpočtový rok také odhad celkové částky nároků vedených na zvláštním účtu na konci každého rozpočtového roku, jejichž vybrání je nepravděpodobné.

(10)

Podle čl. 2 odst. 7 rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom se pro účely uvedeného rozhodnutí hrubým národním produktem rozumí hrubý národní důchod za rok v tržních cenách, stanovený Komisí při použití ESA 95 v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství (4). Kromě toho nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1287/2003 (5) stanoví pravidla pro harmonizaci hrubého národního důchodu v tržních cenách.

(11)

V souladu s rozhodnutím Rady 2000/597/ES, Euratom provede Komise do 1. ledna 2006 souhrnnou revizi systému vlastních zdrojů. Nové návrhy Komise vypracované na základě této revize by se měly zejména týkat čl. 2 odst. 3 a článků 4 a 5 uvedeného rozhodnutí.

(12)

Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 (6) by proto mělo být změněno,

1.

V názvu a v článcích 1, 2 a 5:

2.

V článku 6:

3.

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Po 31. prosinci třetího roku následujícího po daném rozpočtovém roce již nelze provádět žádné další opravy částky měsíčních výkazů předložených členskými státy podle čl. 6 odst. 4 písm. a) za daný rozpočtový rok, s výjimkou bodů, na které buď Komise, nebo daný členský stát upozorní ještě před tímto dnem.“

4.

V článku 9:

5.

V článku 10:

6.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 10a

1.   Pokud se podle Amsterodamské smlouvy a jejích protokolů 4 a 5 některý členský stát neúčastní financování určité akce nebo politiky Unie, má nárok na to, aby částka, kterou uhradil jako vlastní zdroje na každý rozpočtový rok neúčasti, byla upravena na základě výpočtu podle odstavce 2. Tato úprava se provádí pouze jednou a v případě následné změny výše HNP je konečná.

2.   Komise vypočítá úpravu během roku následujícího po dotyčném rozpočtovém roce a současně stanoví zůstatky HNP podle článku 10 tohoto nařízení.

Výpočet se provede na základě těchto údajů za daný rozpočtový rok:

Úprava se vypočítá tak, že se celková částka daných výdajů, kromě výdajů financovaných zúčastněnými třetími zeměmi, vynásobí procentní hodnotou, kterou v poměru k HNP všech členských států představuje HNP členského státu, který má na úpravu nárok. Úpravu financují zúčastněné členské státy podle stupnice stanovené tak, že jejich HNP se vydělí HNP všech zúčastněných členských států. Pro účely výpočtu úpravy se převod částek mezi národní měnou a eurem provádí za použití směnného kursu platného posledního dne, kdy jsou směnné kursy vyhlašovány, kalendářního roku předcházejícího danému rozpočtovému roku.

V případě následné změny výše HNP se neprovádí žádná další revize této úpravy.

3.   Komise sdělí členským státům částku úpravy včas, aby ji v první prosincový pracovní den mohly zapsat na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení.“

7.

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

1.   V případě jakéhokoli zpoždění v připisování částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 zaplatí dotyčný členský stát úroky.

2.   V případě členských států, které se účastní hospodářské a měnové unie, se úroková sazba rovná sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, kterou Evropská centrální banka používala pro své refinanční operace prvního dne měsíce splatnosti, zvýšenou o dva procentní body.

Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.

3.   V případě členských států, které se neúčastní hospodářské a měnové unie, se sazba rovná sazbě, kterou centrální banky používaly prvního dne daného měsíce pro své hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body, nebo v případě členských států, u nichž sazba centrální banky není k dispozici, se uvedená sazba rovná nejvíce rovnocenné sazbě používané prvního dne daného měsíce na peněžním trhu dotyčných členských států zvýšené o dva procentní body. Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.

4.   Na úhradu úroků uvedených v odstavci 1 se obdobně použije čl. 9 odst. 2 a 3.“

8.

V článku 12 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Členské státy nebo subjekt, který určí podle čl. 9 odst. 1, provádějí platební příkazy Komise co nejrychleji, nejpozději do pěti pracovních dnů od jejich obdržení, a vhodným způsobem, nejlépe elektronickou cestou, zasílají Komisi výpis z účtu nejpozději do tří pracovních dnů od provedení každé transakce. Nicméně v případě převodů peněžních prostředků provádějí členské státy platební příkazy ve lhůtě požadované Komisí.“

9.

Hlava V se zrušuje.

10.

Nadpis hlavy IV se nahrazuje tímto:

„Prováděcí pravidla k článku 7 rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom“.

11.

Článek 15 se nahrazuje tímto:

„Článek 15

Pro účely článku 7 rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom se zůstatek daného rozpočtového roku vypočte jako rozdíl mezi

12.

V článku 16 se druhý pododstavec se nahrazuje tímto:

„2.   Případné závažnější rozdíly oproti původním odhadům mohou vyžadovat úpravu předběžného návrhu rozpočtu na následující rozpočtový rok nebo přijetí opravného rozpočtu na běžný rozpočtový rok.“

13.

V článku 17:

14.

V čl. 18 odst. 1 se slova „rozhodnutí 94/728/ES, Euratom“ nahrazují slovy „rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom“.

15.

V čl. 21 odst. 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

16.

Vkládá se nová hlava, která zní:

„HLAVA IX

Přechodná ustanovení

Článek 21a

Sazba stanovená v článku 11 tohoto nařízení se nadále použije pro výpočet úroku z prodlení v případě, kdy den splatnosti nastane před koncem měsíce, v němž vstoupí v platnost nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2028/2004 ze dne 16. listopadu 2004, kterým se mění nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (11).

17.

Dosavadní hlava IX se označuje jako hlava X.

27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/8

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/10

(1)

V dopise ze dne 12. února 2003 (jenž je zaevidován jako příchozí dopis č. A/31217 ze 14. února 2003) italské orgány oznámily v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES režim podpory zavádějící naléhavá opatření na podporu zaměstnanosti. Toto opatření vstoupilo v platnost ještě předtím, než jej Komise schválila, a tudíž bylo evidováno jako nezákonné pomocné opatření pod číslem NN 7/03.

(2)

V dopise z 12. března 2003 Komise požádala o další informace. Poté, co Komise přijala žádost o prodloužení lhůty, italské orgány dodaly další informace v dopise s datem 20. května 2003.

(3)

V dopise s datem 16. října 2003 Komise informovala Itálii, že se rozhodla zahájit řízení ve smyslu čl. 88 odst. 2 Smlouvy ohledně režimu podpory. Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala ostatní zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k tomuto opatření, ale žádné takovéto připomínky neobdržela.

(4)

Itálie podala své připomínky v dopise s datem 22. prosince 2003. Komise požádala o další informace v dopise s datem 19. ledna 2004, na který italské orgány odpověděly dopisem z 11. února 2004.

(5)

Cílem režimu podpory je zachovat pracovní místa v podnicích s finančními potížemi, které podléhají zvláštnímu správnímu řízení (amministrazione straordinaria) a které mají více než 1 000 zaměstnanců.

(6)

Tato podpora má právní základ ve výnosu č. 23 ze 14. února 2003, který byl změněn na zákon č. 81 ze dne 17. dubna 2003.

(7)

Podpora je poskytována subjektům, které podniky s výše uvedenými charakteristikami odkoupí (podniky s nejméně 1 000 zaměstnanci, které mají finanční potíže a jsou ve zvláštní správě).

(8)

Subjekt, který takový podnik odkoupí, získává nárok na finanční podporu, vztahující se na personál odkupovaného podniku, a to až do maximálního počtu 550 zaměstnanců. Za každého převedeného zaměstnance obdrží kupující subjekt:

Výhody, včetně výše uvedených, jsou stejné jako ty, které plynou na základě zákona č. 223/1991 zaměstnavatelům, kteří zaměstnají pracovníky propuštěné v rámci optimalizačního programu mobility pracovních sil, tedy pracovníky, jejichž zaměstnanecký poměr byl ukončen z důvodu strukturální krize a kteří splňují stanovené požadavky.

Na základě oznámeného režimu se takové výhody poskytují pro maximální počet 550 zaměstnanců kupujícím subjektům, které se zaváží zaměstnat pracovníky koupeného podniku nebo pracovníky, na které se nevztahuje optimalizační program mobility pracovních sil.

Zmíněné výhody jsou poskytovány maximálně pro 550 zaměstnanců, převedených do jiného podniku, za předpokladu, že jsou splněny dvě podmínky: (i) převedení zaměstnanců musí být zastřešeno kolektivní smlouvou uzavřenou s Ministerstvem práce do 30. dubna 2003 a (ii) kupující i kupovaná firma nesmí mít stejného vlastníka a nesmí mezi nimi existovat žádný vztah spojení nebo kontroly.

(9)

Režim podpory se vztahuje na transakce, u nichž bylo převedení pracovníků schváleno formou kolektivní smlouvy uzavřené s Ministerstvem práce do 30. dubna 2003. Na rok 2003 byl pro tyto účely vyčleněn rozpočet ve výši 9,5 miliónů eur.

(10)

Komise přijala rozhodnutí zahájit formální vyšetřování podle čl. 88 odst. 2, neboť došla k názoru, že toto opatření má charakter státní podpory, jak ji definuje článek 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Na toto opatření se tedy vztahuje zákaz státní podpory a mohlo by být považováno za slučitelné s principy společného trhu pouze tehdy, kdyby splňovalo některou z výjimek stanovených ve Smlouvě.

(11)

Vzhledem ke skutečnosti, že cílem tohoto opatření je zachovat pracovní příležitosti, a že zahrnuje rovněž odkup podniků, které mají potíže, Komise zvažovala, zda by tato podpora nebyla přijatelná podle obecných zásad Společenství pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci podniků, které mají potíže („obecné zásady Společenství pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci“) (3), nebo podle nařízení Komise (ES) č. 2204/2002 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory zaměstnanosti („nařízení ES č. 2204/2002“) (4) a nebo podle obecných zásad pro státní regionální podporu (5). Komise vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpory s principy společného trhu podle kteréhokoli z výše uvedených předpisů.

(12)

Komise měla pochybnosti, zda toto opatření představuje režim podpory všeobecné skupině příjemců, nebo zda se naopak jedná o opatření zaměřené pouze na úzkou skupinu velmi konkrétně vymezených příjemců podpory (tento výnos byl přijat 14. února 2003, a termínem pro koupi podniku a obdržení souhlasu ministerstva pro převedení zaměstnanců byl stanoven 30. duben 2003).

(13)

Komise kromě toho prohlásila, že pokud Itálie zamýšlela toto opatření jako jednotlivý případ restrukturalizační pomoci jedné firmě, která se dostala do potíží, měla jej jako takové i oznámit. Pak by bylo nutno upřesnit, zda firma, která se dostala do potíží, skutečně tuto podporu obdržela. Součástí takového oznámení by navíc musel být restrukturalizační plán, který by měl podnik opět učinit životaschopným, za splnění všech podmínek vytýčených ve výše uvedených obecných zásadách pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci.

(14)

Itálie zaslala své připomínky v dopise s datem 22. prosince 2003. Italské orgány prohlásily, že za celou dobu fungování režimu podpory byla v souladu s přijatým režimem prodána pouze jedna firma, jmenovitě Ocean SpA, adresou Verolanuova, Brescia, kterou koupila společnost Brandt Italia SpA. Podle italských orgánů získala Brandt Italia firmu Ocean SpA za tržní cenu a nebyla v rámci tohoto režimu žádným způsobem přímo ekonomicky zvýhodněna.

(15)

Italské orgány rovněž prohlásily:

(16)

V dopise s datem 11. února 2004 Itálie naznačila, že v rámci tohoto režimu poskytla společnosti Brandt Italia v této době částku 3 197 982,20 eur, a že poskytování finanční podpory začalo v březnu 2003.

(17)

Aby bylo možno adekvátně posoudit, zda opatření představuje podporu spadající pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je třeba určit, zda zvýhodňuje jen určité podniky, zda je poskytována ze státních zdrojů, zda narušuje hospodářskou soutěž a zda může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(18)

První podmínkou pro použití čl. 87 odst. 1 je, že opatření zvýhodňuje určité podniky. Je tudíž nutno se přesvědčit, zda díky opatření získávají příjemci ekonomickou výhodu, kterou by za normálních tržních podmínek neměli, nebo zda je toto opatření zprošťuje finančních povinností, které by za normálních okolností museli zahrnout do svých rozpočtů, a zda je tato výhoda poskytována jen určitým podnikům.

Zkoumaný režim spočívá v udělování příspěvků a úlev od sociálního pojištění těm subjektům, které odkoupí podniky s finančními potížemi a ve zvláštní správě a které mají 1 000 a více zaměstnanců. To představuje ekonomickou výhodu pro kupující subjekt, který obdrží nevratný příspěvek na každého převedeného pracovníka a navíc nemusí po dobu 18 měsíců platit za tyto zaměstnance sociální pojištění.

Komise bere v potaz skutečnost, že opatření může představovat ekonomickou výhodu rovněž pro podnik ve zvláštní správě. Výběr oprávněného příjemce podpory bude záviset na řadě faktorů, které italské orgány podrobně neobjasnily: zda z podniku, který má finanční potíže, vznikne koncern, zda je koupě provedena pomocí převzetí aktiv či akciového podílu, zda je kupující subjekt jasně oddělen od společnosti s finančními potížemi, způsob stanovení kupní ceny atd.

Komise se domnívá, že uvedený režim přináší ekonomickou výhodu konkrétní skupině příjemců podpory, konkrétně:

Komise je tudíž toho názoru, že toto opatření není opatřením všeobecným, ale naopak přináší ekonomickou výhodu konkrétním podnikům tím, že jim snižuje náklady a posiluje jejich finanční pozici v porovnání s konkurencí, která z těchto opatření těžit nemůže. Tento poznatek potvrzuje fakt, že opatření bylo uplatněno pouze v jednom případě.

(19)

Druhou podmínkou pro uplatnění čl. 87 odst. 1 je, že podpora musí být poskytována ze státních prostředků. Použití státních prostředků je v tomto případě dáno skutečností, že opatření je financováno nevratnou půjčkou z veřejného fondu a prominutím části sociálního pojištění ze strany státu.

(20)

Třetí a čtvrtá podmínka pro uplatnění čl. 87 odst. 1 Smlouvy spočívají v tom, že opatření nesmí narušit či hrozit narušením hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zkoumaný režim hrozí narušením hospodářské soutěže, neboť posiluje finanční postavení některých podniků na úkor jejich konkurence. Nebezpečí narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu je zvláště velké v případech, kdy příjemci podpory konkurují výrobkům z jiných členských států, a to i když podniky-příjemci své výrobky nevyvážejí. Přestože totiž nevyvážejí vlastní výrobky, představuje poskytovaná podpora ekonomickou výhodu na domácím trhu, neboť podniky z jiných členských států mají menší možnost uspět na tomto trhu se svými výrobky (6).

(21)

Na zkoumané opatření se tudíž vztahuje všeobecný zákaz podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy, a lze jej považovat za slučitelné s principy společného trhu pouze tehdy, pokud splňuje některou z výjimek uvedených ve Smlouvě.

(22)

Vzhledem k tomu, že opatření představuje státní podporu, Komise s politováním konstatuje, že italské orgány nesplnily svou povinnost vyplývající z čl. 88 odst. 3 Smlouvy a uvedly opatření v platnost ještě předtím, než jej Komise schválila.

(23)

Poté, co Komise dospěla k závěru, že opatření představuje státní podporu spadající pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy, zvážila, zda by mohla být slučitelná s principy společného trhu podle čl. 87 odst. 2 a 3.

(24)

Komise zastává názor, že podpora nesplňuje kritéria pro vynětí podle čl. 87 odst. 2 Smlouvy, neboť se nejedná o podporu sociální povahy podle čl. 87 odst. 2 písm. a) ani o podporu určenou k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi podle čl. 87 odst. 2 písm. b), a nespadá ani pod čl. 87 odst. 2 písm. c). Výjimky uvedené v čl. 87 odst. 3 písm. b) a d) samozřejmě také nelze použít.

(25)

S odkazem na čl. 87 odst. 3 písm. a) a c), Komise definovala svou politiku ohledně určitých kategorií podpor, které jsou z předpisů a obecných zásad vyňaty. Cílem zkoumané podpory je záchrana pracovních míst a prodej podniků, které se dostaly do potíží a může tedy spadat do působnosti kteréhokoli ze tří uvedených aktů sekundární legislativy. Komise tudíž prozkoumala slučitelnost poskytované podpory z pohledu obecných zásad pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci, vycházejících z nařízení (ES) č. 2204/2002, a konečně z pohledu obecných zásad pro státní regionální podporu. V každém z těchto případů se však potvrdily pochybnosti Komise o slučitelnosti tohoto režimu podpory se zásadami společného trhu.

(26)

Oznámený režim se vztahuje na prodej podniků, které mají finanční potíže. Italské orgány tudíž argumentují tím, že by měl být posuzován podle obecných zásad pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci. Komise zvážila, zda je možno režim podpory podle těchto obecných zásad posuzovat. Obecné zásady pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci dovolují:

Italské orgány oznámily zavedení režimu podpory pro všechny typy podniků, bez ohledu na jejich velikost. Avšak vzhledem k tomu, že je tento režim zaměřen na prodej podniků s více než 1 000 zaměstnanci, je zjevné, že se bude vesměs jednat o velké podniky (7). Ve své současné podobě tedy tento režim nelze považovat za slučitelný s principy společného trhu, na základě obecných zásad pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci.

(27)

Vyšetřování bylo zahájeno na základě rozhodnutí, v němž Komise tvrdí, že pokud Itálie považovala toto opatření za individuální restrukturalizační podporu jednomu podniku, který se dostal do potíží, pak jej měla jako takové i oznámit. Pak by bylo nutno upřesnit, zda byl podnik v nesnázích skutečným příjemcem podpory. Takovéto oznámení by muselo být podloženo restrukturalizačním plánem, směřujícím k obnovení životaschopnosti podniku, a muselo by splnit všechny podmínky uvedené v obecných zásadách pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci.

(28)

Italské orgány naznačily, že ve skutečnosti došlo v průběhu celého režimu k prodeji pouze jednoho podniku. Přesto stále popisovaly opatření jako režim podpory a neposkytly Komisi žádné informace, na jejichž základě by mohla kvalifikovat toto opatření coby individuální oznámení o restrukturalizační pomoci jednotlivé firmě v nesnázích. Komise tudíž nemůže posuzovat případ prodeje společnosti Ocean SpA firmě Brandt Italia SpA individuálně.

(29)

Cílem oznámeného režimu podpory bylo zachovat pracovní místa. Kromě obecných zásad pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci italské orgány rovněž odkazovaly na nařízení ES č. 2204/2002. V tomto ohledu italské orgány soudí, že:

(30)

Pokud jde o první bod, Komise se domnívá, že toto opatření není opatřením všeobecným z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí v části týkající se existence podpory.

(31)

Co se týká druhého bodu, opatření nijak nemění režimy propouštění pracovníků, například zvláštní fond pro případy propouštění pracovníků (Cassa integrazione straordinaria) nebo program mobility propuštěných pracovníků. Je to dočasné opatření, vytvořené pro specifickou situaci, a vztahuje se pouze na transakce prováděné během jednoho tříměsíčního období. Zkoumané opatření tedy nemůže být považováno za ekvivalentní všeobecným programům na propouštění pracovníků, jako je např. zvláštní fond pro případy propouštění pracovníků nebo program mobility propuštěných pracovníků, které Komise nikdy neposuzovala podle pravidel státní podpory.

(32)

Pokud jde o třetí bod, Komise by chtěla upozornit na skutečnost, že podle nařízení ES č. 2204/2002 je podpora směřující k vytvoření nových pracovních míst v neasistovaných oblastech možná pouze tehdy, pokud je poskytována malým a středním podnikům. Oznamovaný režim platí pro celý stát a vztahuje se na všechny podniky, nehledě na velikost. Opatření spočívá v prodeji podniků s více než 1 000 zaměstnanci, lze se tedy domnívat, že se bude jednat převážně o velké podniky.

(33)

Ve světle těchto skutečností nelze oznámené opatření považovat za slučitelné s principy společného trhu podle nařízení ES č. 2204/2002.

(34)

Komise rovněž zvážila, zda lze režim posuzovat podle obecných zásad pro státní regionální podporu (8). Pokud budou splněny určené požadavky, tyto obecné zásady umožňují schválit podporu směřující k udržení pracovních míst, i když tato spadá pod kategorii provozní podpory. Je rovněž možno povolit podporu ve formě investic do fixního kapitálu, spočívající v nákupu podniku, který byl zavřen nebo který by musel být zavřen, kdyby jej jiný subjekt neodkoupil.

(35)

Režim však nespadá pod obecné zásady pro státní regionální podporu, neboť jej lze uplatnit kdekoli v Itálii. Kromě toho je dosud jen jeden známý případ uplatnění tohoto režimu, a sice v případě společnosti ve Verolanuově, Brescia, tedy v oblasti, na kterou se nevztahují výjimky uvedené v čl. 87 odst. 3 písm. a) a c). Oznámené opatření tudíž nelze považovat za slučitelné s principy společného trhu na základě obecných zásad pro státní regionální podporu.

(36)

V neposlední řadě je oznámené opatření neslučitelné s principy společného trhu, neboť neobsahuje žádný mechanismus, který by bránil současnému čerpání podpory z více zdrojů.

(37)

Komise zjistila, že zkoumané opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Uvedením tohoto opatření v účinnost Itálie porušila čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Na základě výše uvedené analýzy Komise zjistila, že poskytovaná podpora není slučitelná se zásadami společného trhu ve světle obecných zásad pro poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci, nařízení ES č. 2204/2002 a obecných zásad pro státní regionální podporu.

(38)

Toto rozhodnutí se týká režimu podpory a jednotlivých případů, v nichž byl tento režim uplatněn, a je třeba se jím s okamžitou platností řídit, což se týká zvláště odejmutí veškeré již poskytnuté podpory, která není slučitelná. Toto rozhodnutí nezohledňuje možnost, že individuální podpory poskytnuté v rámci tohoto režimu, mohou být s ohledem na své charakteristiky v budoucnosti považovány na základě rozhodnutí Komise za zcela či částečně slučitelné.

27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/17

27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/18

27.11.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/s3