20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/1

(1)

Komise uložila rozhodnutím č. 2730/2000/ESUO (2) konečné antidumpingové clo z dovozu koksu z uhlí v kusech o průměru větším než 80 mm, kódu KN ex 2704 00 19 (kód TARIC 2704001910), pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“ nebo „ČLR“). Výše antidumpingového cla je rovná pevné částce 32,6 EUR za tunu suché čisté hmotnosti.

(2)

S ohledem na pozbytí platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli dne 23. července 2002 Rada nařízením (ES) č. 963/2002 (3) rozhodla, že antidumpingová opatření, která byla přijata podle rozhodnutí č. 2277/96/ESUO a která byla stále v platnosti dne 23. července 2002, se budou nadále uplatňovat a budou se řídit základním nařízením s účinkem od 24. července 2002.

(3)

Dne 11. prosince 2002 Komise zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (4), oznámila zahájení prozatímního přezkumu konečných antidumpingových opatření uplatňovaných na dovoz koksu z uhlí v kusech o průměru větším než 80 mm (dále jen „koks 80+“ nebo „dotyčný výrobek“) pocházejícího z ČLR podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení a zahájila šetření.

(4)

Řízení bylo zahájeno na základě žádosti podané Eucoke-EEIG (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících hlavní podíl na celkové výrobě koksu z uhlí v kusech o průměru větším než 80 mm ve Společenství. Podle tvrzení žadatele dumping, pokud se jedná o ČLR, pokračoval a dokonce se zvýšil a stávající opatření by nebyla nadále dostatečná, aby čelila poškozujícímu vlivu dumpingu. Důkaz obsažený v žádosti o přezkum byl považován za dostatečný k tomu, aby bylo zahájeno šetření.

(5)

Komise úředně informovala dotčené vyvážející výrobce, dovozce a uživatele, kteří byli Komisi známi, zástupce dotčené vyvážející země, žádající výrobní odvětví Společenství a jiné známé výrobce Společenství o zahájení prozatímního přezkumu. Dotčeným stranám byla dána možnost předložit písemné stanovisko a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(6)

Je třeba připomenout, že během šetření v rámci tohoto řízení podala řada dotčených stran informace o změně tržních podmínek po skončení období šetření (1. říjen 2001 až 30. září 2002), čímž byla splněna podmínka požadovaná podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení pro pozastavení účinnosti v současné době platných opatření.

(7)

Šetření ukázalo, že všechny požadavky pro pozastavení účinnosti antidumpingových opatření byly splněny. Antidumpingové clo uplatňované na dovoz koksu z uhlí v kusech o průměru větším než 80 mm pocházejícího z ČLR bylo tedy rozhodnutím Komise č. 264/2004/ES (5). pozastaveno na dobu devíti měsíců.

(8)

Eucoke-EEIG formálně stáhla svou žádost dopisem Komisi ze dne 15. prosince 2003.

(9)

S ohledem na skutečnost, že šetření neodhalilo žádný důvod pro to, že takové zastavení by nebylo v zájmu Společenství, má se za to, že stávající řízení by mělo být zastaveno podle čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(10)

V průběhu šetření však bylo shledáno, že je třeba s ohledem na obtíže, kterým čelily hospodářské subjekty při uplatňování platných opatření, objasnit oblast působnosti stávajících opatření. Bylo skutečně zjištěno, že celní orgány jednoho členského státu vybíraly antidumpingová cla ze zásilek koksu určeného pro užití ve vysokých pecích, kterého se antidumpingová opatření netýkají a který tvoří jen malou část dotyčného výrobku. Za účelem zajištění účinného a jednotného výkonu opatření se výjimka stanovená rozhodnutím č. 2730/2000/ESUO pro vývozy, které jsou směsi koksu z uhlí v kusech menší velikosti než dotyčný výrobek a koksu z uhlí v kusech o velikosti nejvýše 100 mm, nahrazuje výjimkou vztahující se na směs, ve které podíl koksu o velikosti větší než 80 mm netvoří více než 20 % smíšené zásilky. Kromě toho by měla být jako metoda měření používána norma ISO.

(11)

Prozatímní přezkum by měl být zastaven. Oblast působnosti stávajících opatření by měla být objasněna.

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/4

(1)

Rada uložila nařízením (ES) č. 950/2001 (2) konečné antidumpingové clo z dovozu některých hliníkových fólií (dále jen „dotyčný výrobek“) pocházejících mimo jiné z Ruska do Společenství. Rozhodnutím Komise (2001/381/ES) ze dne 16. května 2001 (3) byl přijat závazek pro ruského vyvážejícího výrobce „United Company Siberian Aluminium“.

(2)

Nařízením (ES) č. 950/2001 byla pro dovozy dotyčného výrobku z Ruska sazba cla uplatňovaná k čisté ceně s dodáním na hranice Společenství před proclením stanovena na 14,9 %.

(3)

Dne 20. března 2004 Komise zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (4) oznámila zahájení řady částečných prozatímních přezkumů antidumpingových opatření uplatňovaných na dovozy některých výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky, Ruské federace, Ukrajiny a Běloruské republiky podle čl. 11 odst. 3 a čl. 22 písm. c) základního nařízení. Jedním z opatření, o kterém byl přezkum zahájen, je antidumpingové opatření uložené na dovozy některých hliníkových fólií pocházejících z Ruska (dále jen „opatření“).

(4)

Přezkum byl zahájen z podnětu Komise za účelem zjištění, zda bude vhodné v důsledku rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 (dále jen „rozšíření“) opatření upravit.

(5)

Jelikož je v současné době určité množství dovozů dotyčného výrobku pocházejícího z Ruska předmětem cenového závazku pro specifický objem, byl přezkum opatření zahájen za účelem zjištění, zda by tento závazek, který byl vypracován na základě údajů pro Společenství 15 členských států, měl být upraven tak, aby zohlednil rozšíření Evropské unie na 25 členských států.

(6)

Všechny dotčené strany, které jsou Komisi známy, včetně výrobního odvětví Společenství, sdružení výrobců nebo uživatelů ve Společenství, vyvážejících výrobců v dotyčných zemích, dovozců a jejich sdružení a příslušných orgánů dotyčných zemí, jakož i dotčených stran v deseti nových členských státech, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004 (dále jen „EU10“), byly informovány o zahájení šetření a byla jim dána možnost předložit písemné stanovisko, sdělit informace a předložit příslušné důkazy ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení. Byly vyslechnuty všechny dotčené strany, které o to požádaly a prokázaly k tomu důvody.

(7)

V tomto ohledu vyjádřily svá stanoviska tyto dotčené strany:

(8)

Dotyčným výrobkem je hliníková fólie o tloušťce od 0,009 mm a nejvýše do 0,018 mm bez podložky, válcovaná, dále neupravená, balená ve svitcích o šířce nejvýše 650 mm, v současné době kódu KN ex 7607 11 10. Dotyčný výrobek je obecně znám jako běžná hliníková fólie (dále jen „BHF“).

(9)

BHF je vyráběna válcováním hliníkových ingotů nebo plátů do požadované tloušťky. Po vyválcování je fólie žíhána tepelným postupem, aby byla poddajná. Po vyválcování a žíhání je BHF balena do svitků o tloušťce nejvýše 650 mm. Rozměr svitku je určující pro jeho použití, neboť uživatelé tohoto výrobku (dále jen „převíjecí podniky“) převíjejí BHF do malých konečných svitků určených pro maloobchodní prodej. BHF převinutá do menších svitků je poté užívána pro víceúčelové krátkodobé balení (většinou v domácnostech, v oblasti stravování a v maloobchodním prodeji potravin a květin).

(10)

Podle tvrzení ruského vyvážejícího výrobce podléhajícího cenovému závazku byl objem dovozů, na který se cenový závazek vztahuje, stanoven na základě jeho prodejů na trh EU15 a tento závazek by tedy měl být opraven tak, aby náležitě zohlednil trh EU25. Tvrdil, že taková oprava je důležitá z důvodu zamezení diskriminace ve prospěch jiných vývozců dotyčného výrobku do EU.

(11)

Členské státy vyjádřily svá stanoviska a většina z nich podporuje úpravu opatření, aby se zohlednilo rozšíření Evropské unie.

(12)

Byla provedena analýza dostupných údajů a informací, která potvrdila, že objemy dovozu dotyčného výrobku z Ruska do EU10 byly významné. S ohledem na to, že objem dovozu podléhající platnému cenovému závazku byl stanoven na základě dovozů do Společenství 15 členských států, nezohledňuje cenový závazek následek růstu trhu po rozšíření Společenství na 25 členských států.

(13)

Při zvážení výše uvedeného se má za to, že z důvodu zohlednění rozšíření je vhodné upravit opatření tak, aby byl zajištěn dodatečný objem dovozů na trh EU10.

(14)

Původní objem dovozů podléhající cenovému závazku pro Společenství 15 členských států byl vypočten na základě vývozů během původního období šetření ruského výrobce, pro něhož byl závazek přijat, do Společenství. Navýšení objemu dovozů podléhajícího cenovému závazku bylo vypočteno podle stejné metody výpočtu.

(15)

Považuje se tedy za vhodné, aby Komise přijala návrh pozměněného závazku odrážející situaci po rozšíření a vypočtený na základě metody popsané ve 14. bodu odůvodnění,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/7

(1)

Rada uložila nařízením (ES) č. 1531/2002 (2) konečné antidumpingové clo na dovozy barevných televizních přijímačů (dále jen „dotyčný výrobek“) pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“) do Společenství. Rozhodnutím Komise 2002/683/ES (3) byl přijat závazek pro sedm vývozců v Číně: Haier Electrical Appliances Corporation Ltd, Hisense Import & Export Co., Ltd, Konka Group Co., Ltd, Sichuan Changhong Electric Co. Ltd, Skyworth Multimedia International (Shenzhen) Co., Ltd, TCL King Electrical Appliances (HuiZhou) Co., Ltd a Xiamen Overseas Chinese Electronic Co, Ltd.

(2)

Nařízením 1531/2002 byla pro dovozy dotyčného výrobku z Číny sazba cla uplatňovaná k čisté ceně s dodáním na hranice Společenství před proclením stanovena na 44,6 %.

(3)

Dne 20. března 2004 Komise zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (4) oznámila zahájení řady částečných prozatímních přezkumů antidumpingových opatření uplatňovaných na dovozy některých výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky, Ruské federace, Ukrajiny a Běloruské republiky podle čl. 11 odst. 3 a čl. 22 písm. c) základního nařízení. Jedním z opatření, o kterých byl přezkum zahájen, je antidumpingové opatření uložené na dovoz barevných televizních přijímačů pocházejících z Číny (dále jen „opatření“).

(4)

Přezkum byl zahájen z podnětu Komise za účelem zjištění, zda bude vhodné v důsledku rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 (dále jen „rozšíření“) opatření upravit.

(5)

Jelikož je v současné době určité množství dovozů dotyčného výrobku pocházejícího z Číny předmětem cenového závazku pro specifický objem, byl přezkum opatření zahájen za účelem zjištění, zda by tento závazek, který byl vypracován na základě údajů pro Společenství 15 členských států, měl být upraven tak, aby zohlednil rozšíření.

(6)

Všechny dotčené strany, které jsou Komisi známy, včetně výrobního odvětví Společenství, sdružení výrobců nebo uživatelů ve Společenství, vyvážejících výrobců v dotyčných zemích, dovozců a jejich sdružení a příslušných orgánů dotyčných zemí, jakož i dotčených stran v deseti nových členských státech, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004 (dále jen „EU10“), byly informovány o zahájení šetření a byla jim dána možnost předložit písemné stanovisko, sdělit informace a předložit příslušné důkazy ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení. Byly vyslechnuty všechny dotčené strany, které o to požádaly a prokázaly k tomu důvody.

(7)

V tomto ohledu vyjádřily svá stanoviska tyto dotčené strany:

(8)

Dotyčným výrobkem jsou barevné televizní přijímače s úhlopříčkou větší než 15,5 cm, též s vestavěnými rozhlasovými přijímači nebo hodinami. Tento výrobek je v současné době kódů KN ex 8528 12 52, 8528 12 54, 8528 12 56, 8528 12 58, ex 8528 12 62 a 8528 12 66.

(9)

Podle tvrzení Čínské obchodní komory pro dovoz a vývoz přístrojů a elektronických výrobků (The China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, dále jen „CCCME“) jednající jménem společností, kterým byl ve spojení s CCCME udělen závazek, byl objem dovozů, na který se cenový závazek vztahuje, stanoven na základě podílu zjevné spotřeby EU 15 členských států. Argumentovala tedy, že závazek by měl být opraven tak, aby náležitě zohlednil trh EU 25 členských států. Tvrdila, že taková oprava je důležitá z důvodu zamezení diskriminace ve prospěch jiných vývozců dotyčného výrobku do EU.

(10)

Členské státy vyjádřily své názory a většina z nich podporuje úpravu opatření, aby se zohlednilo rozšíření.

(11)

Byla provedena analýza dostupných údajů a informací, která potvrdila, že objemy dovozu dotyčného výrobku z Číny do EU10 byly významné. S ohledem na to, že objem dovozů podléhající platnému cenovému závazku byl stanoven na základě dovozů do EU 15 členských států, nezohledňuje cenový závazek následek růstu trhu po rozšíření.

(12)

Při zvážení výše uvedeného se má za to, že z důvodu zohlednění rozšíření je vhodné upravit opatření tak, aby byl zajištěn dodatečný objem dovozů na trh EU10.

(13)

Původní objem dovozů podléhající cenovému závazku pro EU 15 členských států byl vypočten jako rostoucí množství, které má dosáhnout daný podíl zjevné spotřeby EU v pátém roce závazku. Navýšení objemu dovozů podléhajícího cenovému závazku lze vypočítat podle stejné metody výpočtu.

(14)

Považuje se tedy za vhodné, aby Komise mohla přijmout návrh pozměněného závazku odrážející situaci po rozšíření a vypočtený na základě metody popsané v 13. bodu odůvodnění,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/10

(1)

nařízením (ES) č. 990/2004 (3), pozměnila Rada nařízení (ES) č. 151/2003 (4), kterým se zavádějí antidumpingová opatření na dovozy některých izotropních elektroplechů („dotčeného produktu“) pocházejících z Ruské federace (Ruska) do Společenství. Celní sazba použitelná na čistou cenu s dodáním na hranice, před clem, se pro dovozy dotčeného produktu vyráběného výrobcem Novolipetsk Iron & Steel Corporation stanoví na 40,1 % a pro dovozy dotčeného produktu vyráběného výrobcem OOO Viz Stal na 14,7 %;

(2)

Komise 20. března 2004 zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (5), informovala o zahájení částečného prozatímního přezkoumání platných opatření („opatření“) podle čl. 11 odst. 3 a čl. 22 písm. c) základního nařízení;

(3)

přezkoumání bylo zahájeno z podnětu Komise s cílem zjistit, zda v důsledku rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 („rozšíření“) a při zohlednění zájmů Společenství je třeba opatření upravit tak, aby se předešlo náhlému a výrazně negativnímu dopadu na všechny zúčastněné strany, včetně uživatelů, distributorů a spotřebitelů;

(4)

všechny zúčastněné strany, včetně průmyslu Společenství, sdružení výrobců a spotřebitelů ve Společenství, vývozců/výrobců v dotčených zemích, dovozců a jejich sdružení a příslušných úřadů v dotčených zemích, i zúčastněné strany v deseti nových členských státech, které k Evropské unii přistoupily 1. května 2004 („EU10“), byly o zahájení šetření informovány a bylo jim umožněno vyjádřit písemně své stanovisko, předložit informace a důkazy, a to ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, a které prokázaly, že mají důvod ke slyšení, byly vyslyšeny;

(5)

jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 990/2004, vyšetřování došlo k závěru, že je v zájmu Společenství stávající opatření upravit, a to za předpokladu, že taková úprava výrazně nepoškodí žádoucí úroveň ochrany obchodu;

(6)

v souladu se závěry nařízení (ES) č. 990/2004 navrhla Komise podle čl. 8 odst. 2 základního nařízení dotčeným společnostem závazky. V důsledku toho byly postupně nabídnuty závazky (i) jedním vyvážejícím výrobcem dotčeného výrobku v Rusku (Novolipetsk Iron & Steel Corporation) spolu se společností ve Švýcarsku (Stinol A.G.) a (ii) druhým vyvážejícím výrobcem dotčeného produktu v Rusku (OOO Viz Stal) spolu s jeho spřízněnou společností Duferco S.A. ve Švýcarsku;

(7)

je třeba zdůraznit, že podle čl. 22 písm. c) základního nařízení se tyto závazky považují za zvláštní opatření, protože podle závěrů nařízení (ES) č. 990/2004 nejsou přímo rovnocenné antidumpingovému clu;

(8)

přesto však v souladu s nařízením (ES) č. 990/2004 závazky každého jednotlivého vyvážejícího výrobce zavazují k tomu, aby dodržoval dovozní limity a aby, z důvodu sledování závazku, dotčený vyvážející výrobce rovněž souhlasil s tím, že bude široce dodržovat tradiční strukturu prodeje jednotlivým zákazníkům z EU10. Vyvážející výrobci jsou si rovněž vědomi toho, že pokud se zjistí, že se tato struktura prodeje významným způsobem změnila, nebo že se jakýmkoli způsobem ztížilo či znemožnilo sledování těchto závazků, je Komise oprávněna zrušit přijetí závazků společnosti, což povede k jejich nahrazení konečnými antidumpingovými cly; Komise rovněž může upravit výši limitu nebo se uchýlit k jiným nápravným krokům;

(9)

jednou z podmínek závazků také je, že budou-li jakýmkoli způsobem porušeny, je Komise oprávněna zrušit jejich přijetí, což povede k jejich nahrazení konečnými antidumpingovými cly;

(10)

společnosti rovněž poskytnou Komisi pravidelné a podrobné údaje o svých vývozech do Společenství, což Komisi umožní tyto závazky účinně sledovat;

(11)

aby byla Komise schopna účinně sledovat, zda společnosti své závazky plní, bude osvobození od cla při předložení žádosti příslušnému celnímu orgánu o propuštění do volného oběhu v souladu se závazkem podmíněno předložením faktury obsahující alespoň údaje uvedené v příloze nařízení Rady (ES) č. 990/2004. Tento rozsah informací je rovněž potřebný k tomu, aby celní orgány mohly s dostatečnou přesností ověřit, zda zásilka odpovídá obchodním dokladům. V případě, že nebude tato faktura předložena nebo nebude odpovídat výrobku vykazovanému k proclení, bude splatné příslušné antidumpingové clo;

(12)

s ohledem na výše uvedené skutečnosti se nabídky závazků považují za přijatelné;

(13)

přijetí závazků se omezuje na počáteční období šesti měsíců bez dotčení normální doby trvání opatření; po konci tohoto období závazky zaniknou, pokud nebude Komise považovat za vhodné prodloužit lhůtu pro použití zvláštních opatření na dalších šest měsíců;

(14)

s ohledem na neobvyklé okolnosti v daném případě a na přirozené riziko porušování závazků vyvolané cenovými rozdíly mezi EU10 a EU15 a na jejich dočasnou povahu panuje názor, že existují dostatečné důvody pro to, aby byly v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení vedeny záznamy o některých dovozech dotčeného výrobku po dobu nejdéle devíti měsíců;

(15)

celním orgánům se proto ukládá, aby podnikaly příslušné kroky vedoucí k vedení záznamů o dovozech do Společenství dotčených produktů pocházejících z Ruska vyvážených společnostmi, jež nabídly přijatelné závazky a pro něž se požaduje výhoda z osvobození od antidumpingového cla;

(16)

zjistí-li se porušení závazku, mohou být na zboží dané do volného oběhu ve Společenství uložena se zpětnou platností cla, a to od data porušení závazku;

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/13

(1)

Po přezkoumání před pozbytím platnosti a po prozatímním přezkoumání Rada nařízením (ES) č. 658/2002 (3), uložila definitivní antidumpingové clo na dovozy dusičnanu amonného (dotčený výrobek) pocházejícího z Ruské federace (Ruska). Rada uložila nařízením (ES) č. 132/2001 (4) konečné antidumpingové clo na dovozy dusičnanu amonného pocházejícího z Ukrajiny. Rada pozměnila svým nařízením (ES) č. 993/2004 (5) nařízení (ES) č. 658/2002 a (ES) č. 132/2001.

(2)

Opatřením v případě Ruska je množstevní clo 47,07 EUR/t a v případě Ukrajiny množstevní clo 33,25 EUR/t.

(3)

Zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (6) dne 20. března 2004 informovala Komise o zahájení částečného prozatímního přezkoumání platných opatření (dále jen „opatření“) podle čl. 11 odst. 3 a čl. 22 písm. c) základního nařízení.

(4)

Přezkoumání bylo zahájeno z podnětu Komise s cílem zjistit, zda v důsledku rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 (dále jen „rozšíření“) a při zohlednění zájmů Společenství je třeba opatření upravit tak, aby se předešlo náhlému a výrazně negativnímu dopadu na všechny zúčastněné strany, včetně uživatelů, distributorů a spotřebitelů.

(5)

Všechny zúčastněné strany, včetně průmyslu Společenství, sdružení výrobců a spotřebitelů ve Společenství, vývozců/výrobců v dotčených zemích, dovozců a jejich sdružení a příslušných úřadů v dotčených zemích, i zúčastněné strany v deseti nových členských státech, které k Evropské unii přistoupily 1. května 2004 (EU10), byly o zahájení šetření informovány a bylo jim umožněno vyjádřit písemně své stanovisko, předložit informace a důkazy, a to v době stanovené v oznámení o zahájení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, a které prokázaly, že mají důvod ke slyšení, byly vyslyšeny.

(6)

Jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 993/2004, šetření došlo k závěru, že je v zájmu Společenství upravit stávající opatření, a to za předpokladu, že tyto úpravy výrazně nepoškodí žádoucí úroveň ochrany obchodu.

(7)

Komise na základě závěrů nařízení (ES) č. 993/2004 podle čl. 8 odst. 2 základního nařízení navrhla dotčeným společnostem závazky. V důsledku toho byly postupně navrženy závazky (i) jedním vyvážejícím výrobcem dotčeného výrobku z Ukrajiny (OJSC „Azot“), (ii) vyvážejícím výrobcem z Ruska (CJSC MCC Eurochem ohledně zboží vyráběného v jeho výrobním závodě JSC Nak Azot, Rusko) společně se spřízněnou společností (Cumberland Sound Ltd., Britské Panenské ostrovy), (iii) jednotlivě dvěma vyvážejícími výrobci z Ruska (OAO „Kirovo – Chepetsky Chimkombinat“ a JSC„Azot“) a (iv) společně dvěma spřízněnými vyvážejícími výrobci – akciovou společností„Acron“, Rusko a akciovou společností„Dorogobuzh“, Rusko.

(8)

Z podání společnosti OAO „Kirovo – Chepetsky Chimkombinat“ a veřejně dostupných informací na internetu je Komisi známo, že JSC „Azot“ a OAO Kirovo – Chepetsky Chimkombinat jsou propojeny prostřednictvím agrochemické korporace „Azot“, jež vlastní výrazně více než 5 % kapitálu v každé z uvedených dvou společností. Proto podle článku 2 základního nařízení a definice osob ve spojení podle článku 143 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (7) Komise považuje společnosti JSC „Azot“ a OAO „Kirovo – Chepetsky Chimkombinat“ za strany ve spojení. Je třeba uvést, že mimořádný nárůst objemu exportu jednoho z těchto dvou vyvážejících výrobců, totiž OAO „Kirovo – Chepetsky Chimkombinat“, do EU10, zjištěný během prvních měsíců roku 2004, byl vyšší než jejich společný tradiční objem vývozu do EU10. Proto se závazek předložený těmito dvěma vyvážejícími výrobci zamítá, protože horní limit závazku obou těchto dvou vyvážejících výrobců dohromady, počítaný jako tradiční objem vývozu do EU10 v letech 2001 a 2002, po odečtení mimořádného nárůstu objemu vývozu do EU10, zjištěného v prvních měsících 2004, je záporný

(9)

Je třeba poukázat na to, že podle čl. 22 písm. c) základního nařízení se jakékoli závazky přijaté tímto nařízením považují za zvláštní opatření, protože podle závěrů nařízení (ES) č. 993/2004 nejsou přímo rovnocenné antidumpingovému clu.

(10)

Přesto však v souladu s nařízením (ES) č. 993/2004 závazky každého jednotlivého vyvážejícího výrobce zavazují k tomu, aby dodržoval minimální dovozní ceny v rámci dovozních limitů a aby, z důvodu sledování závazku, vyvážející výrobce rovněž souhlasil s tím, že bude důsledně dodržovat tradiční strukturu prodeje jednotlivým zákazníkům z EU10. Vyvážející výrobci jsou si rovněž vědomi toho, že pokud se zjistí, že se tato struktura prodeje významným způsobem změnila, nebo že se jakýmkoli způsobem ztížilo či znemožnilo monitorování těchto závazků, je Komise oprávněna zrušit přijetí závazků společnosti, což povede k uložení konečných antidumpingových cel namísto závazku nebo může rovněž upravit výši limitu, nebo může přijmout jiná nápravná opatření.

(11)

Jednou z podmínek závazků je, že pokud budou jakýmkoli způsobem porušeny, je Komise oprávněna zrušit jejich přijetí, což povede k uložení konečných antidumpingových cel namísto závazku.

(12)

Společnosti rovněž poskytnou Komisi pravidelné a podrobné údaje o svých vývozech do Společenství, což Komisi umožní tyto závazky účinně sledovat.

(13)

Aby byla Komise schopna účinně sledovat, zda společnosti své závazky plní, bude osvobození od cla při předložení žádosti příslušnému celnímu orgánu o propuštění do volného oběhu v souladu se závazkem podmíněno předložením faktury obsahující alespoň údaje uvedené v příloze nařízení Rady (ES) č. 993/2004. Tento rozsah informací je potřebný i k tomu, aby celní orgány byly schopny stanovit s dostatečnou přesností, zda dodávka odpovídá obchodním dokumentům. V případě, že tato faktura nebude předložena nebo nebude odpovídat výrobku předloženému k proclení, bude splatné příslušné antidumpingové clo.

(14)

S ohledem na výše uvedené se nabídky závazků předložené OJSC „Azot“, CJSC MCC Eurochem u zboží vyrobeného v jejím výrobním závodě JSC Nak Azot, Rusko a akciovou společností„Acron“společně s akciovou společností„Dorogobuzh“ považují za přijatelné.

(15)

Přijetí závazků je omezeno na počáteční období šesti měsíců, aniž by byla dotčena normální doba trvání opatření. Přesto však bude další trvání přijetí závazků (šest měsíců od jejich přijetí) podléhat přezkoumání Komisí s cílem ověřit, zda v EU10 i nadále existují mimořádné a negativní podmínky pro koncové uživatele, jež vedly k přijetí závazků. S ohledem na krátkodobou povahu závazků a výjimečné okolnosti, za kterých jsou přijaty, mohou útvary Komise, po konzultaci s Poradním výborem, některé podmínky závazků upravit, pokud bude po uplynutí přiměřené doby zjištěno, že závazky nepřinášejí zamýšlené výsledky, pokud jde o umožnění, aby pokračovaly tradiční vývozní toky do EU10. Změněné podmínky závazků však musí nadále významně přispívat k odstranění poškození.

(16)

S ohledem na neobvyklé okolnosti v tomto případu a na přirozené riziko porušování závazků vyvolané cenovými rozdíly mezi EU10 a EU15 a na jejich krátkodobou povahu panuje názor, že existují dostatečné důvody pro to, aby byly v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení vedeny záznamy o některých dovozech dotčeného výrobku po dobu nejdéle devíti měsíců.

(17)

Celním orgánům se proto ukládá, aby podnikly příslušné kroky nutné k vedení záznamů o dovozech do Společenství dotyčných produktů pocházejících z Ukrajiny a Ruska, vyvážených společnostmi, jež nabídly přijatelné závazky a pro něž se požaduje osvobození od antidumpingového cla.

(18)

Zjistí-li se porušení závazku, mohou být na zboží propuštěné do volného oběhu ve Společenství uložena se zpětnou platností cla, a to od data porušení závazku,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/16

(1)

Rozhodnutím (ES) č. 969/2000 (3) Rada pozměnila a rozšířila opatření uložená nařízením (ES) č. 3068/92 (4), ve znění nařízení (ES) č. 643/94 (5) a nařízení (ES) č. 449/98 (6), o dovozech chloridu draselného (dále jen „dotčený výrobek“) pocházejícího z Běloruské republiky (dále jen „Bělorusko“), Ruské federace (dále jen „Rusko“) a Ukrajiny do Společenství. Nařízením (ES) č. 992/2004 (7), pozměnila Rada nařízení (ES) č. 969/2000.

(2)

Opatření mají podobu pevně stanovených cel určených podle kategorie a jakosti výrobku v rozmezí od 19,51 EUR/t do 48,19 EUR/t v případě Běloruska, od 19,61 EUR/t do 40,63 EUR/t v případě Ruska a od 19,61 EUR/t do 48,19 EUR/t v případě Ukrajiny.

(3)

Zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (8), dne 20. března 2004 informovala Komise o zahájení částečného prozatímního přezkoumání platných opatření (dále jen „opatření“) podle čl. 11 odst. 3 a čl. 22 písm. c) základního nařízení.

(4)

Přezkoumání bylo zahájeno z podnětu Komise s cílem zjistit, zda v důsledku rozšíření Evropské unie dne 1. května 2004 (dále jen „rozšíření“) a při zohlednění zájmů Společenství je třeba opatření upravit tak, aby se předešlo náhlému a výrazně negativnímu dopadu na všechny zúčastněné strany, včetně uživatelů, distributorů a spotřebitelů.

(5)

Všechny zúčastněné strany, které jsou Komisi známy, včetně průmyslových odvětví Společenství, sdružení výrobců a spotřebitelů ve Společenství, vývozců/výrobců v dotčených zemích, dovozců a jejich sdružení a příslušných úřadů v dotčených zemích, jakož i zúčastněné strany v deseti nových členských státech, které k Evropské unii přistoupily dne 1. května 2004 (dále jen „EU10“), byly o zahájení šetření informovány a bylo jim umožněno vyjádřit písemně své stanovisko, předložit informace a důkazy, a to v době stanovené v oznámení o zahájení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, a které prokázaly, že mají důvod ke slyšení, byly vyslyšeny.

(6)

Jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 992/2004, šetření došlo k závěru, že je v zájmu Společenství upravit stávající opatření, a to za předpokladu, že tyto úpravy výrazně nepoškodí žádoucí úroveň ochrany obchodu.

(7)

Komise na základě závěrů nařízení (ES) č. 992/2004 navrhla podle čl. 8 odst. 2 základního nařízení dotčeným společnostem závazky. V důsledku toho byly postupně nabídnuty závazky i) jedním vyvážejícím výrobcem dotčeného výrobku z Běloruska (Republican Unitary Enterprise Production Amalgamation Belaruskali) společně se spřízněnými společnostmi z Ruska (JSC International Potash Company), Rakouska (Belurs Handelsgesellschaft m.b.H.) a Litvy (UAB Baltkalis), ii) vyvážejícím výrobcem z Ruska (JSC Silvinit) společně se spřízněnými společnostmi z Ruska (JSC International Potash Company) a Rakouska (Belurs Handelsgesellschaft m.b.H) a druhým vyvážejícím výrobcem z Ruska (JSC Uralkali) společně se společností z Kypru (Fertexim Ltd).

(8)

Je třeba poukázat na to, že podle čl. 22 písm. c) základního nařízení se tyto závazky považují za zvláštní opatření, protože podle závěrů nařízení (ES) č. 992/2004 nejsou přímo rovnocenné antidumpingovému clu.

(9)

Nicméně v souladu s nařízením (ES) č. 992/2004 se podle těchto závazků každý jednotlivý vyvážející výrobce zavázal dodržovat minimální dovozní ceny v rámci dovozních limitů a, z důvodu sledování závazků, vyvážející výrobci rovněž souhlasili s tím, že budou celkově dodržovat tradiční skladbu svého prodeje jednotlivým zákazníkům z EU10. Vyvážející výrobci jsou si rovněž vědomi toho, že pokud se zjistí, že se tato tradiční skladba prodeje významným způsobem změnila, nebo že je z jakéhokoli důvodu těžké nebo nemožné sledovat tyto závazky, je Komise oprávněna zrušit přijetí závazků společnosti, což povede k jejich nahrazení konečnými antidumpingovými cly, nebo je oprávněna upravit výši limitu nebo přijmout jiná nápravná opatření.

(10)

Jednou z podmínek závazků také je, že budou-li jakýmkoli způsobem porušeny, je Komise oprávněna zrušit jejich přijetí, což povede k jejich nahrazení konečnými antidumpingovými cly.

(11)

Společnosti rovněž poskytnou Komisi pravidelné a podrobné údaje o svých vývozech do Společenství, což Komisi umožní účinně sledovat tyto závazky.

(12)

Aby byla Komise schopna účinně sledovat, zda společnosti plní své závazky, pak při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu, v souladu se závazkem, příslušnému celnímu orgánu je osvobození od cla podmíněno předložením faktury obsahující alespoň údaje uvedené v příloze nařízení Rady (ES) č. 992/2004. Tento rozsah informací je rovněž potřebný k tomu, aby celní orgány mohly s dostatečnou přesností ověřit, zda zásilka odpovídá obchodním dokladům. V případě, že nebude tato faktura předložena nebo nebude odpovídat výrobku vykazovanému k proclení, bude splatné příslušné antidumpingové clo.

(13)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se nabídky závazků považují za přijatelné.

(14)

Přijetí závazků je omezeno na počáteční období dvanácti měsíců, aniž je dotčena obvyklá doba trvání opatření. Nicméně po šesti měsících od přijetí závazků musí další jejich zachování posoudit Komise, která ověří, zda i nadále pro koncové uživatele v EU10 existují mimořádné a nepříznivé podmínky, jež vedly k přijetí závazků.

(15)

S ohledem na neobvyklé okolnosti v daném případě a na přirozené riziko porušování závazků vyvolané cenovými rozdíly mezi EU15 a EU10, jež jsou dočasné povahy, panuje názor, že existují dostatečné důvody pro to, aby byly vedeny záznamy o některých dovozech dotčeného výrobku po dobu nejdéle devíti měsíců v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

(16)

Celní orgány se proto vyzývají, aby přijaly příslušné opatření ve věci vedení záznamů o dovozech dotčeného výrobku pocházejícího z Běloruska a z Ruska, vyváženého společnostmi, jež nabídly přijatelné závazky a pro něž je požadováno osvobození od antidumpingových cel.

(17)

Zjistí-li se porušení závazku, mohou být na zboží dané do volného oběhu ve Společenství uložena se zpětnou platností cla, a to od data porušení závazku,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/20

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/22

(1)

Články 173 až 177 nařízení (EHS) č. 2454/93 stanoví, že Komise pravidelně stanoví jednotkové hodnoty zboží uvedeného v klasifikaci obsažené v příloze 26 uvedeného nařízení.

(2)

Použití těchto pravidel a kritérií stanovených ve výše uvedených článcích na skutečnosti, které byly sděleny Komisi v souladu s čl. 173 odst. 2 uvedeného nařízení, vedou ke stanovení jednotkových hodnot pro dotyčné zboží, jak je uvedeno v příloze tohoto nařízení,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/28

(1)

Oves patří mezi produkty, na které se vztahuje společná organizace trhu v odvětví obilovin. Nepatří však mezi základní obiloviny uvedené v článku 4 nařízení (EHS) č. 1766/92, u nichž je stanoven intervenční nákup.

(2)

Oves je ve Finsku a Švédsku důležitou a tradiční obilovinou, která je dobře přizpůsobena tamním klimatickým podmínkám. Jeho produkce zdaleka překračuje potřeby těchto zemí, takže jsou nuceny prodávat přebytky do třetích zemí. Přistoupení ke Společenství nic nezměnilo na situaci, jež zde existovala i dříve.

(3)

Případné snížení pěstování ovsa ve Finsku a Švédsku by se uskutečnilo ve prospěch jiných obilovin, které využívají intervenčního režimu, a to zejména ječmene. V případě ječmene se situace v obou státech i v celém Společenství rovněž vyznačuje nadvýrobou. Převedení pěstování ovsa na pěstování ječmene by mohlo tuto situaci jen zhoršit. Proto se doporučuje, aby se oves mohl dále vyvážet do třetích zemí.

(4)

Oves může být předmětem náhrady uvedené v článku 13 nařízení (EHS) č. 1766/92. Kvůli své zeměpisné poloze se Finsko a Švédsko při vývozu nacházejí v méně výhodném postavení než ostatní členské státy. Náhrada stanovená na základě výše uvedeného článku 13 je výhodná především při vývozu z těchto ostatních států. Je tedy nutné počítat s tím, že produkce ovsa bude ve Finsku a Švédsku stále více nahrazována produkcí ječmene. V průběhu příštích hospodářských let je tedy třeba ve Finsku a ve Švédsku očekávat intervenční zásahy podle článku 4 nařízení (EHS) č. 1766/92 u značného množství ječmene, jehož jedinou možností odbytu je vývoz do třetích zemí. Tyto vývozy z intervenčních skladů jsou pro rozpočet Společenství nákladnější než přímé vývozy.

(5)

Zvláštní intervenční opatření ve smyslu článku 6 nařízení (EHS) č. 1766/92 umožňuje zamezit těmto dodatečným nákladům. Intervence se provede formou opatření určeného k odlehčení trhu s ovsem ve Finsku a Švédsku. Za těchto okolností je nejvhodnějším opatřením náhrada, která se poskytuje na základě nabídkového řízení pouze na oves produkovaný a vyvážený těmito dvěma zeměmi.

(6)

Povaha a cíle výše uvedeného opatření umožňují obdobně použít článek 13 nařízení (EHS) č. 1766/92, jakož i jeho prováděcí nařízení, zejména nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2).

(7)

Nařízení (ES) č. 1501/95 stanoví, že jedním ze závazků kupujícího je povinnost podat žádost o vývozní licenci a složit záruku. Výše záruky bude stanovena.

(8)

Dotčené obiloviny musí být skutečně vyvezeny z členských států, které zavedly zvláštní intervenční opatření. Je tedy nutné omezit využití vývozních licencí, jednak na vývozy z členských států, ve kterých bylo o licenci požádáno, a jednak na oves vyprodukovaný ve Finsku a ve Švédsku.

(9)

Za účelem zajištění rovného zacházení pro všechny zúčastněné je nutné stanovit shodnou dobu platnosti vydaných licencí.

(10)

Správný průběh nabídkového řízení pro vývozy vyžaduje stanovení minimálního množství, lhůty a formy předání podaných nabídek příslušným orgánům.

(11)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

a)

se vztahuje na množství nejméně 1 000 tun;

b)

k ní je přiložen písemný závazek účastníka, který upřesňuje, že se nabídka vztahuje výlučně na oves vyprodukovaný ve Finsku a ve Švédsku a že tento oves bude z Finska nebo Švédska vyvezen.

—

Asetus (EY) N:o …./2004— Todistus on voimassa ainoastaan Suomessa ja Ruotsissa,

—

Förordning (EG) nr …./2004 — Licensen giltig endast i Finland och Sverige.

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/31

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/32

(1)

Dovozní cla v odvětví rýže byla stanovena nařízením Komise (ES) č. 963/2004 (3).

(2)

Čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1503/96 stanoví, že pokud se v době provádění zjistí, že se průměrné vypočtené dovozní clo odchyluje od stanoveného cla o 10 EUR/t či více, je nutné provést odpovídající úpravu. Vzhledem k tomu, že k takové odchylce došlo, je nutné upravit dovozní cla stanovená nařízením (ES) č. 963/2004,

20.5.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/35

(1)

Komise dne 21. srpna 2003 zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (3) (dále jen „oznámení o zahájení“) informovala o zahájení antisubvenčního řízení s ohledem na dovozy některých sad uhlíkových elektrod pocházejících z Indie do Společenství.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě stížnosti podané v červenci 2003 Evropským sdružením uhlíku a grafitu (ECGA) jednajícího za výrobce představující převážnou část, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby některých sad uhlíkových elektrod ve Společenství. Stížnost obsahovala důkazy o subvencování uvedeného výrobku a o podstatné újmě, která v jeho důsledku nastala, přičemž tyto důkazy se považovaly za postačující pro ospravedlnění zahájení řízení.

(3)

Před zahájením řízení a v souladu s čl. 10 odst. 9 základního nařízení Komise oznámila indické vládě, že obdržela řádně zdokumentovanou stížnost uvádějící, že subvencované vývozy některých sad uhlíkových elektrod pocházejících z Indie působí podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství. Indická vláda byl vyzvána ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně obsahu stížnosti a nalézt po vzájemné dohodě řešení. Protože indická vláda o konzultace nepožádala, byly vzaty řádně v úvahu její písemné připomínky k obviněním obsaženým ve stížnosti, týkajícím se subvencovaných dovozů a podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(4)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (4) ve stejný den bylo zveřejněno zahájení souběžného antidumpingového řízení ohledně dovozů stejného výrobku pocházejícího z Indie do Společenství.

(5)

Komise o zahájení řízení oficiálně informovala stěžovatele a ostatní známé výrobce ve Společenství, vyvážející výrobce, dovozce, uživatele a dodavatele o nichž je známo, že se jich tato záležitost týká. Strany, jichž se to přímo týká, dostaly příležitost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(6)

Dva vyvážející výrobci z Indie, indická vláda, jakož i výrobci ze Společenství, uživatelé a dovozci/obchodníci písemně předložili svá stanoviska. Všechny strany, které o slyšení ve stanovené lhůtě požádaly a uvedly, že existují konkrétní důvody, proč by měly být vyslyšeny, dostaly příležitost ke slyšení.

(7)

Vzhledem k vysokému počtu dovozců ve Společenství, kteří nejsou spříznění, bylo podle článku 27 základního nařízení považováno za vhodné přezkoumat, zda se má použít metoda vzorku. Aby se Komise mohla rozhodnout, zda je metoda vzorku skutečně nutná, a pokud ano, aby byl vzorek vybrán, všichni známí dovozci, kteří nejsou spříznění, byli podle čl. 27 odst. 2 základního nařízení požádáni, aby se přihlásili do 15 dnů od zahájení řízení a aby Komisi poskytli informace požadované v oznámení o zahájení, totiž za období od 1. dubna 2002 do 31. března 2003. Pouze dva dovozci, kteří nejsou spříznění, souhlasili s tím, aby byli zahrnuti do vzorku a ve lhůtě poskytli požadované základní informace. Proto se došlo k názoru, že metoda vzorku není v tomto řízení nutná.

(8)

Komise zaslala dotazníky všem stranám, o nichž bylo známo, že se jich to týká, dvěma výše uvedeným dovozcům, kteří nejsou spříznění, a všem ostatním společnostem, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení, jakož i indické vládě.

(9)

Komise obdržela odpovědi od dvou indických vyvážejících výrobců, od dvou výrobců ze Společenství, kteří si stěžovali, od osmi uživatelských společností a od dvou výše uvedených dovozců, kteří nejsou spříznění. Jedna uživatelská společnost navíc učinila písemné podání obsahující některé množstevní údaje a dvě sdružení uživatelů předala Komisi písemná podání.

(10)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému určení existence subvencí, výsledné újmy a zájmu Společenství. Inspekce na místě proběhly v prostorách následujících společností:

(11)

Šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. dubna 2002 do 31. března 2003 („posuzované období“ nebo „PO“). Posuzování trendů v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období od roku 1999 do konce PO („uvažované období“).

(12)

Dotčeným výrobkem jsou uhlíkové elektrody a/nebo spojníky používané pro takové elektrody, ať už dovážené společně nebo zvlášť. Uhlíková elektroda je uhlíkový válec vytvarovaný v keramické formě nebo extrudovaný. Na obou koncích tohoto válce jsou obrobena zužující se drážkovaná „hrdla“, takže dvě nebo více elektrod lze spojit tak, aby vytvořily sloupec. Spojovací část je rovněž z grafitu a používá se ke spojení dvou hrdel. Tato část se nazývá „spojník“. Jak uhlíková elektroda, tak spojník se obvykle dodávají již sestavené jako „sada uhlíkových elektrod“.

(13)

Pro výrobu uhlíkových elektrod a spojníků používaných pro takové elektrody se používá ropný koks, vedlejší výrobek ropného průmyslu, a kamenouhelná smola. Výrobní postup se skládá z šesti kroků, totiž tváření, výpalu, impregnace, opakovaného výpalu, grafitování a obrábění. Během fáze grafitování se výrobek elektricky zahřívá na teplotu převyšující 3 000oC a fyzikálně se mění na grafit, krystalickou formu uhlíku, což je unikátní materiál s nízkou elektrickou, ale vysokou tepelnou vodivostí a vysokou pevností a účinností při vysokých teplotách, čímž je vhodný k použití v elektrických obloukových pecích. Výroba sady uhlíkových elektrod trvá zhruba dva měsíce. K sadám uhlíkových elektrod neexistují náhradní výrobky.

(14)

Sady uhlíkových elektrod používají výrobci oceli v elektrických obloukových pecích, kterým se rovněž říká „minihutě“, jako vodiče proudu pro výrobu oceli z recyklovaného odpadu. Uhlíkové elektrody a spojníky používané pro takové elektrody, které spadají do rámce tohoto šetření, jsou pouze ty, které mají měrnou hmotnost 1,65 g/cm3 nebo vyšší a specifický elektrický odpor 6,0 μΩ*m nebo nižší. Sady uhlíkových elektrod splňující tyto parametry jsou schopny přenášet velmi vysoké proudové zatížení.

(15)

Jeden indický vývozce uvedl, že v některých případech vyrábí dotčený výrobek bez použití koksu druhu „premium needle coke“, což je prvotřídní koks, jenž podle této společnosti byl stěžovateli považován za nezbytný pro výrobu produktu podle specifikace uvedené ve 12. až 14. bodu odůvodnění. Tento vývozce proto tvrdil, že uhlíkové elektrody a spojníky pro takové elektrody, vyrobené bez použití koksu kvality „premium needle coke“, je třeba vyjmout z rozsahu šetření. Pro výrobu sad uhlíkových elektrod je opravdu možno použít ropný koks různé kvality. Určení výrobku je však dáno fyzikálními a technickými parametry konečného výrobku a jeho konečným použitím, a to bez ohledu na použitou surovinu. Pokud uhlíkové elektrody a spojníky používané pro takové elektrody pocházející z Indie a dovážené do Společenství splňují základní fyzikální a technické parametry tak, jak je uvedeno v popisu výrobku, považují se za dotčené výrobky. Proto byla žádost zamítnuta.

(16)

Bylo zjištěno, že výrobek vyvážený z Indie do Společenství, výrobek vyráběný a prodávaný na indickém trhu i výrobek vyráběný a prodávaný ve Společenství výrobci ze Společenství mají stejné základní fyzikální a technické parametry i stejné použití, a proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 5 základního nařízení.

(17)

Na základě informací obsažených ve stížnosti a v odpovědích na dotazník Komise bylo prošetřeno pět níže uvedených režimů, v jejichž rámci jsou údajně poskytovány vývozní dotace indické vlády:

(18)

Výše uvedené režimy (i), (ii), (iii), a (iv) se řídí zákonem o (rozvoji a řízení) zahraničním obchodu z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost 7. srpna1992 (dále jen „Zákon o zahraničním obchodu“). Zákon o zahraničním obchodu opravňuje indickou vládu vydávat oznámení o vývozní a dovozní politice, souhrnně uvedené v dokumentech „Vývozní a dovozní politika“, které vydává ministerstvo obchodu každých pět let a pravidelně je aktualizuje. Dokument Vývozní a dovozní politika příslušný pro PO v tomto případě je pětiletý plán na období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007. Indická vláda rovněž stanoví postupy pro řízení zahraničně-obchodní politiky v „Příručce postupů – 1. dubna 2002 až 31. března 2007“ (svazek 1), která je rovněž pravidelně aktualizována.

(19)

Z dokumentu Vývozní a dovozní politika na období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007 je zřejmé, že licence/osvědčení/povolení vystavené před vstupem této politiky v platnost budou i nadále platné pro účel, kde kterému byly licence/osvědčení/povolení vydány, i během PO, nebude-li stanoveno jinak.

(20)

Následné odkazy v tomto textu na právní základ pro výše uvedené šetřené režimy (i) až (iv) se vztahují na Vývozní a dovozní politiku pro období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007 a na „Příručku postupů – 1. dubna 2002 až 31. března 2007“ (svazek 1).

(21)

Osvobození od daně z příjmu uvedené výše v bodu (v) se zakládá na Zákonu o dani z příjmu z roku 1961, který je každoročně novelizován Finančním zákonem.

(22)

Čl. 14 odst. 5 písm. b) základního nařízení stanoví, že minimální limit (de minimis) pro subvence ve výši 3 % týkající se dovozů z některých rozvojových zemí, tj. rozvojových zemí, které jsou členy WTO a které jsou uvedeny v příloze VII Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (ASCM), jakož i rozvojových zemí, které jsou členy WTO a které zcela odstranily vývozní dotace, přestane platit osm let po vstupu Dohody o WTO v platnost. Protože uvedená Dohoda vstoupila v platnost 1. ledna 1995, limit pro subvence již není platný. Minimální (de minimis) limit týkající se dovozů ze všech rozvojových zemí je 2 %, jak je uvedeno v čl. 14 odst. 5 písm. a) základního nařízení. Společně s uplatněním minimálního (de minimis) limitu 3 %, který se týká států uvedených v příloze VII ASCM, je praxí ES, že na uvedené státy používá minimální (de minimis) limit 0,3 % na jednotlivý režim subvencí. Protože konkrétní minimální (de minimis) limit, který platil u států uvedených v příloze VII ASCM, již neplatí, má se za to, že limit pro jednotlivé režimy by neměl rovněž platit.

(23)

Režim DEPB vstoupil v platnost 1. dubna 1997 prostřednictvím Celního oznámení č. 34/97. Podrobný popis tohoto režimu je v odstavci 4.3.1 až 4.3.4 Vývozní a dovozní politiky a v odstavci 4.37 až 4.53 Příručky postupů. Režim DEPB je následovníkem režimu Passbook, který skončil 31. března 1997. Od počátku existovaly dva druhy režimu DEPB, DEPB na předexportním základu a DEPB na poexportním základu.

(24)

Indická vláda zdůraznila, že režim DEPB na předexportním základu byl zrušen 1. dubna 2000, a proto tento režim nepřipadá pro PO v úvahu. Bylo zjištěno, že žádná ze společností neměla žádnou výhodu z režimu DEPB na předexportním základu, a proto není nutné stanovit napadnutelnost DEPB na předexportním základu. Následující rozbor proto vychází pouze z režimu DEPB na poexportním základu.

(25)

Režim DEPB na poexportním základu je k dispozici vyrábějícím vývozcům nebo obchodníkům-vývozcům (tj. obchodníkům).

(26)

V rámci tohoto režimu může kterýkoli způsobilý vývozce požádat o kredity, které se počítají jako procento z hodnoty vyvezených hotových výrobků. Takové sazby DEPB byly stanoveny indickými úřady pro většinu výrobků, včetně dotčeného výrobku, na základě standardních norem vstupů a výstupů (SION). Po přijetí žádosti je automaticky vystavována licence s uvedením přiznaného kreditu.

(27)

Režim DEPB na poexportním základu umožňuje tyto kredity použít k úhradě dovozních cel na jakékoli následné dovozy, s výjimkou zboží, které je předmětem dovozních omezení nebo zákazů dovozu. Zboží dovezené za takové kredity lze následně prodat na vnitřním trhu (po připočtení daně z obratu) nebo použít jiným způsobem.

(28)

Licence DEPB jsou volně převoditelné a v důsledku toho se běžně prodávají. Licence DEPB podléhá poplatku za žádost ve výši 0,5 % z přiznaného kreditu a je platná 12 měsíců od data vystavení. Proto byly licence vydané ve dvouletém období od 1. 4. 2001 do 31. 3. 2003 k dispozici během PO buď k prodeji nebo k použití na úhradu dovozních cel.

(29)

Do PO, tj. do 31. 3. 2002 předložení licence DEPB opravňovalo k odpočtu běžného dovozního cla až do nominální hodnoty licence. Licence DEPB navíc umožňovala osvobození od dalšího cla, tzv. zvláštního dodatkového cla (SAD). SAD je hodnotové (ad valorem) clo ve výši 4 % z hodnoty zboží včetně celní hodnoty většiny zboží dováženého do Indie, včetně dotčeného výrobku. Zatímco osvobození od SAD v rámci tohoto režimu bylo podmíněno předložením licence DEPB, ušetřená částka SAD nebyla odečtena z kreditu uděleného licencí. V důsledku toho existovala v režimu DEPB dodatečná výhoda nad nominální hodnotu licence DEPB.

(30)

Na začátku PO, tj. 1. 4. 2002, indická vláda zrušila osvobození od SAD v rámci režimu DEPB. Proto byl během PO jakýkoli odpočet SAD přímo odečten z licence DEPB předložené dovozcem. Aby se zohlednila tato změna režimu a aby se v podstatě vývozcům nahradily výhody, které měli dříve v důsledku osvobození do SAD, indická vláda novelou SION u dotčeného výrobku zvýšila od 1. 4. 2002 sazby DEPB. Indická vláda na základě žádosti rovněž vydávala dodatečné kredity na existující licence, jež byly vydány před 1. 4. 2002 tak, aby zvýšila přiznaný kredit na úroveň novelizované sazby DEPB.

(31)

Když nějaká společnost vyveze zboží, je jí přiznán kredit, který lze použít buď k vyrovnání celních poplatků na budoucí dovozy různého zboží nebo jej jednoduše prodat na volném trhu.

(32)

Částka kreditu se počítá automaticky na základě sazeb SION, a to bez ohledu na to, zda vstupy byly dovezeny, bylo z nich zaplaceno clo nebo zda vstupy byly ve skutečnosti použity pro výrobu na vývoz a bez ohledu na to, v jakém množství. Společnost může vskutku požádat o licenci na základě minulých vývozů, a to bez ohledu na to, zda cokoli dováží či zda kupuje zboží z jiných zdrojů. Kredity DEPB se považují za peněžní příspěvek, protože jsou dotací. Jejich součástí je přímý převod prostředků, protože je lze buďto prodat a přeměnit na peněžní hotovost, nebo použít k úhradě dovozních cel, čímž se indická vláda zříká příjmů, které by jinak byly splatné.

(33)

Čl. 2 odst. 1) písm. a) bod ii) základního nařízení stanoví výjimku, mimo jiné, pro systémy navracení nebo navracení u náhradních vstupů, které splňují přísné podmínky stanovené v příloze I bodu i), příloze II (definice a pravidla navracení) a v příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů).

(34)

Vývozce nemá v tomto případě žádnou povinnost skutečně spotřebovat zboží dovezené bez cla ve výrobním procesu a částka kreditu se nepočítá podle skutečně použitých vstupů.

(35)

Navíc není zaveden systém nebo postup pro zjištění, které vstupy se spotřebovaly ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozních poplatků ve smyslu ustanovení bodu i) přílohy I a příloh II a III základního nařízení.

(36)

Vývozci jsou rovněž způsobilí požívat výhody režimu DEPB bez ohledu na to, zda nějaké vstupy vůbec dovážejí. K získání výhody stačí vývozci jednoduše vyvézt zboží bez prokazování, že nějaký vstupní materiál byl dovezen. Proto jsou k získávání výhod režimu DEPB oprávněni i vývozci, kteří vyrábějí své vstupy v tuzemsku a žádné zboží jako vstupy nedovážejí. Režim DEPB na poexportním základu proto nesplňuje kritéria příloh I až III základního nařízení.

(37)

Při neexistenci i) požadavku, aby ve výrobním procesu byly spotřebovávány dovozní vstupy a ii) systému ověřování požadovaného v příloze II základního nařízení, nelze režim DEPB na poexportním základu považovat za povolený režim navracení nebo navracení u náhradních vstupů (příloha III) podle čl. 2 odst. 1) písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(38)

Protože neplatí výše uvedená výjimka z definice subvencí pro navracení a navracení u náhradních vstupů zmiňovaná ve 33. bodu odůvodnění, nedochází k přebytku vrácení, a vrácení veškerých celních poplatků, které jsou běžně splatné u všech dovozů je napadnutelnou výhodou.

(39)

Protože finanční příspěvek indické vlády přiznává držiteli DEPB výhodu a protože se vláda vzdává příjmu, který je jinak splatný, tvoří tento režim subvenci. Jedná se o subvenci zákonem stanovenou v závislosti na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení, protože, jak bylo vysvětleno výše, ji lze získat pouze vývozem. Proto se považuje za zvláštní, a proto napadnutelnou.

(40)

Výhoda pro společnosti byla vypočtena na základě částky kreditu přiznaného v licencích, které byly během PO použity nebo převedeny (prodány). Za účelem co nejpřesnějšího určení ušlého příjmu je nutno rozlišit licence vydané a použité během PO, licence vydané a převedené během PO, licence vydané před PO a použité během PO a licence vydané před PO a převedené během PO.

(41)

Pokud byla licence DEPB vydána a použita během PO spolupracujícím vyvážejícím výrobcem pro dovoz zboží bez zaplacení příslušného cla (včetně SAD), byla výhoda vypočtena na základě celkových ušlých dovozních poplatků, odvozených od zůstatku kreditu na příslušné licenci DEPB.

(42)

Pokud byla licence DEPB vydána a převedena (prodána) během PO, byla výhoda vypočtena na základě kreditu přiznaného v licenci (nominální hodnoty), a to bez ohledu na prodejní cenu licence, protože prodej licence je čistě obchodním rozhodnutím, kterým se nemění částka výhody (odpovídající převodu prostředků indické vlády) získaná v rámci režimu.

(43)

Pokud byla licence DEPB vystavena před PO a použita během PO spolupracujícím vyvážejícím výrobcem pro dovoz zboží bez zaplacení příslušného cla, byla výhoda vypočtena na základě celkových ušlých dovozních poplatků (včetně SAD), odečtených ze zůstatku kreditu na příslušné licenci DEPB. Při zjišťování ušlého příjmu indické vlády byly vzaty v úvahu i dodatečné licence vydané na zvýšené kredity DEPB, jak uvedeno výše, a to v rozsahu v jakém byly použity na úhradu cel.

(44)

U licencí DEPB vydaných před PO a převedených (prodaných) během PO bylo zjištěno, že tyto licence byly prodávány za cenu převyšující jejich nominální hodnotu. Toto ážio se vysvětluje dodatečným osvobozením od SAD, jež tyto licence umožňují, jak bylo vysvětleno výše. Celkovou částku ušlého příjmu indické vlády nelze zjistit bez znalosti výrobků, které byly dovezeny kupujícími těchto licencí. Podle opatrného odhadu však tato částka musela být přinejmenším shodná s prodejní cenou licence, protože prodej licence za cenu převyšující její hodnotu nemá z hospodářského hlediska smysl. Výhoda byla vypočtena na základě prodejní ceny licence.

(45)

Jak je uvedeno ve 26. bodu odůvodnění, výhoda v rámci režimu DEPB vychází z hodnoty vyvezených hotových výrobků a není přiznávána s ohledem na zhotovená, vyrobená, vyvezená a přepravená množství. Proto byla podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení částka vypočtené subvence propočtena na celkový vývozní obrat během PO. Při výpočtu výhody byly podle čl. 7 odst. 1) písm. a) základního nařízení odečteny poplatky nezbytně vynaložené na získání subvence.

(46)

Společnosti požadovaly, aby při výpočtu výhod získaných v rámci tohoto režimu byly odečteny náklady vzniklé placením specializovaných zástupců, provize z prodeje a různé další náklady. V této souvislosti je třeba uvést, že používání třetích stran při nákupu a prodeji licencí je čistě obchodním rozhodnutím, kterým se nemění částka kreditu v licencích. Při výpočtu výhody podle čl. 7 odst. 1) písm. a) základního nařízení jsou odpočitatelné pouze poplatky nezbytně vynaložené na získání subvence. Protože výše uvedené náklady nejsou nezbytné pro získání subvence, byly žádosti zamítnuty.

(47)

Společnosti rovněž tvrdily, že výhody z jejich licencí DEPB přinesly dodatečné příjmy a proto zvýšily i jejich celkovou daňovou povinnosti, především pak daň z příjmu společností. Tvrdily, že výhody získané v režimu DEPB by se proto měly snížit o částku skutečně splatné daně z příjmu.

(48)

Na zdanění společnosti může mít rozdílný dopad, jak se rozhodne naložit s výhodami poskytnutými v rámci režimu subvencí, v daném případě buď použitím licence k úhradě dovozních poplatků nebo k prodeji licencí. Zkoumání možných dopadů takové výhody na daňovou situaci takové společnosti není věcí prošetřujícího orgánu. Proto byla žádost zamítnuta.

(49)

Obě spolupracující společnosti získaly během PO z tohoto režimu výhodu a obdržely subvence v rozmezí 14,5 % až 20,4 %.

(50)

Režim EPCG byl vyhlášen 1. dubna 1992. V PO se režim řídil celními oznámeními č. 28/97 a 29/97, jež vstoupila v platnost 1. dubna 1997. Podrobné údaje o režimu obsahuje kapitola 5 Vývozní a dovozní politiky 2002/2007 a kapitola 5 Příručky postupů.

(51)

Režim je dostupný výrobcům/vývozcům (tj. všem výrobcům v Indii, kteří vyvážejí) nebo obchodníkům/vývozcům (tj. obchodníkům) „napojeným” na podporující výrobce.

(52)

Pro získání výhody v rámci režimu musí společnost příslušným úřadům předložit podrobné údaje o druhu a hodnotě investičního majetku, který chce dovézt. Podle vývozní angažovanosti, ke které je společnost připravena, je jí povoleno dovézt investiční majetek buď s nulovým nebo se sníženým clem. Pro splnění vývozních závazků musí být dovezený investiční majetek použit k výrobě vyvezeného zboží. Na žádost vývozce je vydána licence povolující dovoz se zvýhodněnou sazbou. Pro získání licence je třeba zaplatit poplatek za podání žádosti.

(53)

Držitel licence EPCG může pořídit investiční majetek rovněž z tuzemských zdrojů. V takovém případě může tuzemský výrobce investičního majetku použít výhodu k bezcelnímu dovozu položek, potřebných k výrobě takového investičního majetku. Případně může tuzemský výrobce žádat o výhodu danou uvažovaným vývozem vzhledem k dodávce investičního majetku od držitele licence EPCG.

(54)

Pro získání způsobilosti v rámci režimu EPCG je nutno splnit vývozní povinnost. Tu je nutno realizovat vývozem zboží zhotoveného nebo vyrobeného s pomocí investičního majetku a hodnota takového vývozu musí překročit průměrnou úroveň vývozu stejného výrobku, dosahovanou společností během tří let předcházejících udělení licence.

(55)

Nedávno došlo ke změně podmínek režimu ohledně výpočtu vývozní povinnosti. Podle nových pravidel mají společnosti na splnění vývozního závazku osm let (částka vývozu musí být přinejmenším šestinásobkem celkové hodnoty osvobození od cla na dovezené zboží). Tato změna však podstatně nemění základní fungování režimu.

(56)

Platba nulového nebo sníženého dovozního cla vývozcem je finančním příspěvkem indické vlády, protože jinak splatný příjem je ušlý a příjemce získává výhodu běžně splatného sníženého cla nebo je od placení tohoto cla osvobozen. Licenci nelze získat bez závazku vyvézt zboží. Režim EPCG je proto subvencí stanovenou zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení, a proto se považuje za zvláštní a tím napadnutelný.

(57)

Výhoda pro společnosti byla podle čl. 7 odst. 3 základního nařízení vypočtena na základě částky nezaplaceného dovozního cla na dovezený investiční majetek, rozložené na dobu odpovídající běžnému odpisovému období takového investičního majetku ve výrobním odvětví dotčeného výrobku. V souladu se zavedenou praxí byla částka výhody, započitatelné během PO pro zohlednění hodnoty výhody v čase, navýšena o úroky za PO, tak aby bylo možné stanovit celkovou výhodu tohoto režimu pro příjemce. Vzhledem k povaze subvence, která je rovnocenná s jednorázovým darem, se za vhodnou považovala obchodní úroková míra pro společnosti platná během PO. Jak je uvedeno v 54. bodu odůvodnění, výhoda v rámci režimu EPCG závisí na zvýšené hodnotě vyvezených hotových výrobků a není přiznávána s ohledem na zhotovená, vyrobená, vyvezená a přepravená množství. Proto byla podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení částka subvence rozdělena na celkový vývozní obrat během PO.

(58)

Oba spolupracující vývozci získali během PO z tohoto režimu výhodu a obdrželi subvence v rozmezí 0,1 % až 0,3 %.

(59)

Režim ALS je uplatňován od období let 1977-78. Je popsán v odstavcích 4.1.1 až 4.1.7 Vývozní a dovozní politiky a v částech kapitoly 4 Příručky postupů.

(60)

Licence ALS jsou k dispozici pro bezcelní dovoz vstupů použitých při výrobě zboží na vývoz vývozcům, výrobcům-vývozcům a obchodníkům-vývozcům „napojeným“ na podporujícího nebo podporující výrobce.

(61)

Objem dovozů povolených v rámci tohoto režimu je vypočten jako procento z objemu vyvezených hotových výrobků. Licence ALS měří jednotky povolených dovozů jak v množství tak v hodnotě. Pro většinu výrobků, včetně výrobku dotčeného, existují sazby používané pro stanovení povolených bezcelních nákupů, a to na základě SION. Vstupní položky uvedené v licencích ALS jsou položky použité při výrobě příslušných hotových výrobků.

(62)

Licence ALS lze vystavit na:

(63)

Při ověřování bylo zjištěno, že během PO byl jedním výrobcem-vývozcem používán pouze režim ALS uvedený výše v bodu (i) (fyzické vývozy). Proto v rámci tohoto šetření není nutno zjišťovat napadnutelnost výšeuvedených kategorií (ii), (iii) a (iv) režimu ALS.

(64)

Licence umožňující uhradit celní poplatky při dovozu jsou udělovány pouze vyvážejícím společnostem. V tomto ohledu je režim podmíněn vývozní výkonností.

(65)

Jak je uvedeno výše, bylo zjištěno, že režim ALS ve vztahu k „fyzickým dovozům“ během PO využívala jedna šetřená společnost. Tato společnost používala ALS pro bezcelní dovozy vstupů pro vyvážené zboží.

(66)

Indická vláda tvrdila, že režim ALS je založen na množství a že vstupy povolené v rámci této licence se vztahují k množství vývozu. Rovněž bylo tvrzeno, že jakékoli vstupy, které jsou v rámci režimu ALS dovezeny, musí být použity při výrobě vyvážených výrobků nebo k doplnění zásob vstupů, které byly použity v již vyvezených výrobcích. Podle indické vlády musí být dovezené vstupy použity vývozcem a žádné takové vstupy nesmí být prodány nebo převedeny.

(67)

Bylo však zjištěno, že není zaveden žádný systém pro kontrolu, zda a které vstupy jsou spotřebovány ve výrobě vyváženého zboží. Systém ukazuje pouze to, že bezcelně dovezené zboží bylo použito ve výrobním procesu, a to bez rozlišení určení zboží (pro tuzemsko nebo na vývoz).

(68)

Čl. 2 odst. 1) písm. a) bod ii) základního nařízení stanoví výjimku, mimo jiné, pro systémy navracení nebo navracení u náhradních vstupů, které splňují přísné podmínky stanovené v příloze I bodu i), příloze II (definice a pravidla navracení) a v příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení.

(69)

Protože chybí systém nebo postup pro zjištění, které vstupy se spotřebovávají ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozních poplatků ve smyslu ustanovení bodu i) přílohy I a příloh II a III základního nařízení, nelze režim ALS považovat za povolený režim navracení podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(70)

Protože neplatí výše uvedená výjimka z definice subvencí pro navracení a navracení u náhradních vstupů zmiňovaná v 68. bodu odůvodnění, nedochází k přebytku vrácení a napadnutelnou výhodou je vrácení veškerých celních poplatků, které jsou běžně splatné u všech dovozů.

(71)

Přínos pro společnost byl vypočten na základě částky kreditu přiznaného v licencích, které byly použity během PO. Jak je uvedeno v bodu odůvodnění (61), je výhoda v rámci režimu ALS založena jak na množství, tak i na hodnotě vyvážených hotových výrobků. Proto byla podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení částka vypočtené subvence propočtena na celkový vývozní obrat během PO. Při výpočtu výhody byly podle čl. 7 odst. 1) písm. a) základního nařízení odečteny poplatky nezbytně vynaložené na získání subvence. Na základě toho činila subvence 0,2 %.

(72)

Bylo ověřeno, že žádný vyvážející výrobce není umístěn ani v EPZ ani v EOU. Proto se další rozbor tohoto režimu nepovažoval pro účely tohoto šetření za nutný.

(73)

Právním základem pro přiznání osvobození od daně z příjmu je zákon o dani z příjmu z roku 1961. Zákon je každoročně novelizován finančním zákonem a stanoví základ pro výběr daní i pro různá osvobození/odpočty, jež lze nárokovat. K osvobození, které mohou firmy požadovat, patří osvobození uvedená v oddílech 10A, 10B a 80HHC zákona, jimiž se stanoví osvobození od daně z příjmu u zisků z prodejů na vývoz.

(74)

Indická vláda uvedla, ze osvobození od daně z příjmu bylo zrušeno 31. 3. 2003 a toto tvrzení doložila. Režim mohl poskytnout dotčeným vývozcům výhody během PO, ale po uvedeném datu žádné výhody vyvážejícím společnostem neposkytuje. Za těchto okolností a podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení není nutno zjišťovat napadnutelnost osvobození od daně z příjmu.

(75)

Výše napadnutelných subvencí podle ustanovení základního nařízení, vyjádřená v hodnotě, činí u prošetřovaných vyvážejících výrobců 14,6 % až 20,9 %. Protože celková úroveň kooperace Indie byla vysoká (100 % vývozů dotčeného výrobku z Indie do Společenství), zbytkové rozpětí subvence bylo stanoveno ve výši společnosti s nejvyšším jednotlivým rozpětím, tj. 20,9 %.

(76)

Obdobný výrobek ve Společenství vyrábí SGL AG („SGL“) a několik poboček UCAR SA („UCAR“), konkrétně UCAR SNC, UCAR Electrodos Ibérica SL a Graftech SpA, za něž byla stížnost podána. Výrobní závody SGL a UCAR jsou umístěny v Rakousku, Belgii, Německu, Francii, Itálii a Španělsku.

(77)

Kromě dvou stěžujících si výrobců (SGL a UCAR) vyráběli obdobný výrobek ve Společenství v období 1999-PO ještě další dva výrobci. Jeden z nich se stal platebně neschopným a musel požádat o soudní ochranu podle německého úpadkového práva. Posledně jmenovaná společnost přestala obdobný výrobek vyrábět v listopadu 2002. Tyto dvě společnosti vyjádřily stížnosti svou podporu, ale odmítly výzvu Komise k aktivní spolupráci v rámci šetření. Bylo zjištěno, že všechny čtyři výše uvedené společnosti lze považovat za výrobce ve Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(78)

Dva stěžující si výrobci ze Společenství řádně odpověděli na dotazník a během šetření plně spolupracovali. Během PO představovali přes 80 % výroby ve Společenství.

(79)

Proto se má zato, že představují výrobní odvětví Společenství podle čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 8 základního nařízení a dále budou uváděni jen jako „výrobní odvětví Společenství“.

(80)

Vzhledem k tomu, že existují pouze dva indičtí vyvážející výrobci dotčeného výrobku a vzhledem k tomu, že i výrobní odvětví Společenství se skládá pouze ze dvou výrobců, bylo nutno údaje o dovozech dotčeného výrobku do Společenství pocházejících z Indie i o výrobním odvětví Společenství indexovat za účelem ochrany důvěrných informací podle článku 29 základní nařízení.

(81)

Spotřeba ve Společenství byla zjištěna na základě objemu prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství, objemu prodeje ostatních výrobců Společenství na trhu Společenství na základě odhadu provedeného podle nejspolehlivějších dostupných informací, objemu prodeje dvou indických spolupracujících vyvážejících výrobců na trhu Společenství, objemu dovozu z Polska, získaných v kooperaci s SGL, údajů Eurostatu pro zbývající dovozy do Společenství, řádně upravené v případě potřeby.

(82)

Na tomto základě se spotřeba Společenství dotčeného výrobku zvýšila od roku 1999 do PO o 9 %. Konkrétně se zvýšila o 14 % mezi roky 1999 a 2000, poklesla o 7 % v roce 2001, o další 1 % v roce 2002 před nárůstem o 3 % během PO. Protože dotčený výrobek se používá především v ocelářském průmyslu využívajícím elektřinu, je třeba vývoj spotřeby posuzovat na základě trendů tohoto konkrétního odvětví, jež vykazuje velké zrychlení v roce 2000, po němž následoval od roku 2001 pokles.

(83)

Objem dovozu dotčeného výrobku z Indie do Společenství se od roku 1999 do PO zvýšil o 76 %. Konkrétně se dovoz z Indie zvýšil o 45 % mezi rokem 1999 a 2000, o dalších 31 % v roce 2001 a na této úrovni zůstal v letech 2002 a v PO v podstatě stabilní.

(84)

Tržní podíl vývozců z dotčeného státu se během posuzovaného období zvýšil o 3,4 % (resp. 61 %) a během PO dosáhl 8 až 10 %. Nejprve se zvýšil o 1,5 % mezi roky 1999 a 2000, pak o další 2 % v roce 2001 a na této úrovni zůstal relativně stabilní během roku 2002 a PO. Je třeba uvést, že v období 1999 až PO zvyšování dovozu a tržního podílu z dotčeného státu probíhalo společně se zvýšením spotřeby o 9 %.

(85)

Průměrná cena dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Indie se mezi 1999 a PO zvýšila o 2 % v roce 2000, o dalších 8 % v roce 2001 a poté klesla o 9 % v roce 2002; na této úrovni zůstala během PO. Průměrná dovozní cena dotčeného výrobku pocházejícího z Indie byla v PO o 1 % vyšší než v roce 1999.

(86)

U srovnatelných druhů dotčeného výrobku bylo provedeno porovnání průměrné prodejní ceny ve Společenství mezi vyvážejícími výrobci a výrobním odvětvím Společenství. Byly porovnávány ceny výrobního odvětví Společenství zákazníkům, kteří nejsou spříznění, v paritě „ze závodu“ (ex-works) bez jakýchkoli slev a daní a ceny vyvážejících výrobců z Indie v paritě CIF hranice Společenství, řádně očištěné s ohledem na náklady vynaložené po dovozu. Porovnáním bylo zjištěno, že během PO docházelo u dotčeného výrobku, pocházejícího z Indie, k cenovému podbízení cen výrobního odvětví Společenství o 6,5 % až 12,2 %.

(87)

Je třeba uvést, že toto rozpětí cenového podbízení plně neodráží dopady subvencovaných dovozů na ceny výrobního odvětví Společenství, protože byl zjištěn jak cenový pokles tak snižování cen, což prokazuje relativně nízká ziskovost dosahovaná výrobním odvětvím Společenství během PO, zatímco při neexistenci subvencování by se dala očekávat přiměřeně vyšší ziskovost.

(88)

Podle čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila všechny příslušné ekonomické prvky a indexy, jež mají dopad na stav výrobního odvětví Společenství.

(89)

Aby bylo možno přiměřeně posoudit některé ukazatele újmy, bylo nutné vhodným způsobem konsolidovat některé údaje týkající se společnosti UCAR s údaji jejích výrobních poboček ve Společenství (viz bod odůvodnění (76) výše).

(90)

Komise věnovala zvláštní pozornost všem možným dopadům ukazatelů újmy, vyplývajícím z jednání potlačujícího hospodářskou soutěž dvou stěžujících si výrobců ze Společenství v minulosti. Komise se konkrétně ujistila, že výchozí bod pro posouzení újmy (1999) byl prostý jakýchkoli postupů potlačujících hospodářskou soutěž (viz níže uvedené body odůvodnění (120), (121), (125)). Dále Komise při stanovení nákladů a ziskovosti výrobního odvětví Společenství výslovně požadovala a ověřovala, zda přímé náklady na platby a jakékoli nepřímé náklady (včetně finančních nákladů) na ně, spojené se sankcemi uloženými orgány pro ochranu hospodářské soutěže, byly řádně vyloučeny, tak aby získaný pohled na ziskovost byl prostý jakýchkoli takových mimořádných výdajů.

(91)

Produkce výrobního odvětví Společenství se zvýšila o 14 % v roce 2000, poklesla o 16 % v roce 2001, o další 4 % v roce 2002 a během PO se zvýšila o 5 %. Vysoký nárůst zjištěný v roce 2000 byl důsledkem příznivého hospodářského ovzduší, které se v daném roce rovněž odrazilo v rostoucím využitím kapacit.

(92)

Výrobní kapacita se v roce 2000 snížila o cca 2 % a v roce 2001 zůstala na této úrovni. V roce 2002 a během PO výrobní kapacita dále klesla o 5, resp. 2 %. Během PO byla výrobní kapacita o 9 % nižší než v roce 1999, především v důsledku zakonzervování závodu výrobce ve Společenství, ke kterému došlo během PO.

(93)

Využití kapacity začalo na 70 % v roce 1999 a v důsledku silné poptávky, především ocelářského průmyslu využívajícího elektřinu, se zvýšilo na 81 % v roce 2000. V letech 2001 a 2002 pokleslo zpět na 70 % a během PO se zvýšilo na 76 %.

(94)

Šetřením bylo zjištěno, že příčin potíží uvedeného zakonzervovaného závodu je několik, z nichž nejvýznamnější jsou: i) vysoké výrobní náklady spojené s cenou elektřiny v daném konkrétním státu a ii) konkurence subvencovaných dovozů pocházejících z Indie. Vzhledem k potížím při vzájemném oddělení obou dvou příčin Komise zjišťovala, jaký by byl býval vývoj kapacity a jejího využití v roce 2002 a během PO, kdyby tento výrobní závod nebyl býval zakonzervován. V této simulaci byl objem výroby ponechán na stejné úrovni, protože ostatní výrobní závody tohoto výrobce ze Společenství zvýšily svůj výkon, aby mezeru zaplnily. Jak je patrné z níže uvedené tabulky, kdyby tento výrobní závod nebyl býval zakonzervován, byla by bývala kapacita i její využití za výrobní odvětví společenství jako celek dosáhla během PO úroveň velmi podobnou stavu z roku 1999.

(95)

Skladové zásoby hotových výrobku představovaly během PO cca 3 % celkového objemu produkce výrobního odvětví Společenství. Konečná úroveň zásob výrobního odvětví Společenství se během posuzovaného období obecně zvýšila a během PO byla pětkrát vyšší než v roce 1999. Šetřením se však zjistilo, že vývoj skladových zásob není považován za příliš významné hledisko hospodářské situace výrobního odvětví Společenství, protože výrobci ve Společenství obvykle vyrábějí na objednávku a proto většinou skladují pouze zboží, které čeká na odeslání zákazníkům.

(96)

Prodeje vlastní výroby výrobního odvětví Společenství zákazníkům, kteří nejsou spříznění, mezi rokem 1999 a PO klesly o 1 %. Konkrétně se výrazně zvýšily o 16 % v roce 2000, poklesly o 17 % v roce 2001 a o dalších 5 % v roce 2002 před nárůstem o 5 % během PO. Vývoj prodeje je úzce spojen s hospodářským vývojem ocelářského průmyslu využívajícího elektřinu, kde po konjunkturním vzestupu, pozorovaném v roce 2000 došlo v letech 2001 a 2002 k poklesu.

(97)

Po nízkém počátečním jednoprocentním růstu v roce 2000 se podíl výrobního odvětví Společenství na trhu až do roku 2002 výrazně snižoval. Výrobní odvětví Společenství ztratilo v roce 2001 6,5 % podílu na trhu a další 2,8 % v roce 2002 a během PO došlo k zotavení o 1,9 %. Ve srovnání s rokem 1999 byl podíl výrobního odvětví Společenství na trhu během PO nižší o 6,3 %, resp. o 9 %, posuzováno indexy.

(98)

Mezi rokem 1999 a PO se objem prodeje výrobního odvětví Společenství na trzích Společenství snížil o 1 %, zatímco spotřeba ve Společenství vzrostla o 9 %. Jak je vidět výše, výrobní odvětví Společenství ztratilo v PO 6,3 % podílu na trhu a subvencované dovozy ve stejném období získaly 3,4 % tohoto podílu.