—

prohlásil za neplatné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 (1) ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938,

—

uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z nesprávné volby právního základu. Správným právním základem pro taková opatření, jaká jsou stanovena v nařízení 2026/261, by měl být výlučně čl. 215 odst. 1 SFEU, který má povahu lex specialis. Opatření, která vedou k omezení hospodářských vztahů s konkrétním třetím státem, musí být založena na čl. 215 odst. 1 SFEU, pokud převážně sledují cíle, které jsou vlastní společné zahraniční a bezpečnostní politice. Opatření stanovená v nařízení 2026/261 odpovídají s ohledem na jejich obsah a cíl a rovněž s přihlédnutím k tomu, že byla přijata v kontextu pokračující války, kterou vede Ruská federace proti Ukrajině, omezujícím opatřením. Založení nařízení 2026/261 na jiných právních základech bylo účelové.

2.

Druhý žalobní důvod, který je ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu subsidiární, vychází z porušení zásady proporcionality a zásady solidarity. Nařízení 2026/261 je v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož stanovená opatření jsou zjevně nevhodná k dosažení deklarovaného cíle. Podpůrně, deklarovaného cíle nařízení 2026/261 bylo možné dosáhnout jinými, méně omezujícími opatřeními. Závažné negativní dopady spojené s uplatňováním nařízení 2026/261, zejména na Slovenskou republiku a hospodářské subjekty na jejím území, jsou zjevně nepřiměřené deklarovanému cíli a jsou v rozporu se zásadou solidarity.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění právních aktů.