Zpravodaj : Kristoffer TAMSONS, člen zastupitelstva regionu Stockholm

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR)

Úloha soukromého sektoru v politice soudržnosti

1.

bere na vědomí návrh Evropské komise týkající se víceletého finančního rámce (VFR) a nových vlastních zdrojů na období 2028–2034;

2.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti je dlouhodobou investiční politikou a jedním z klíčových nástrojů EU, pokud jde o investice do konkurenceschopnosti, znalostí a udržitelného rozvoje a podpory sociálního začleňování. Opírá se o regionální a místně orientované politiky a jejím cílem je učinit všechny regiony konkurenceschopnými;

3.

poukazuje na to, že s ohledem na rozpočtová omezení, jež nastanou po roce 2027, je třeba stimulovat investice soukromého sektoru, neboť soukromý sektor přináší inovace, zdroje a odborné znalosti, které jsou potřebné k doplnění veřejných investic. Soukromé investice přispívají ke zvýšení efektivity veřejného financování a k lepšímu využití veřejných prostředků, a potažmo k dosažení multiplikačního účinku a vytváření bohatství na celém území. Jedním z nezbytných kroků v tomto ohledu je optimalizace zapojení soukromého sektoru a financování z něj plynoucích na všech územních úrovních;

4.

vyzývá k tomu, aby byly přijaty další kroky s cílem posílit postavení místních a regionálních orgánů a usnadnit tak skutečnou a relevantní účast soukromého sektoru, včetně opatření v oblasti budování kapacit a technické pomoci. Úspěšná spolupráce místních a regionálních orgánů s různými zúčastněnými stranami ze soukromého sektoru zapojenými do politiky soudržnosti má zásadní význam z hlediska současného i budoucího provádění této politiky a rovněž z hlediska realizace nezbytných investic v praxi. Jejich schopnost efektivním způsobem spolupracovat se soukromým sektorem je klíčová pro dosažení lepších regionálních výsledků i společných cílů EU;

5.

vyzdvihuje důležitou úlohu malých a středních podniků v politice soudržnosti. Malé a střední podniky jsou nejen příjemci, ale i strategickými partnery a často také hnací silou místních ekonomik. Fondy politiky soudržnosti představují významný prvek zacílený na podporu malých a středních podniků, mimo jiné prostřednictvím dluhových a kapitálových produktů a služeb pro rozvoj podnikání zaměřených na podporu inovací, konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst. Je třeba zdůraznit, že v souvislosti s podporou malých a středních podniků je obzvláště důležitý místně orientovaný přístup, v jehož rámci je možné se zaměřit na jejich specifické potřeby a rysy;

6.

poukazuje na to, že i velké společnosti a nadnárodní korporace jsou klíčovými hráči v politice soudržnosti, a to v souvislosti s projekty realizovanými v oblastech jako infrastruktura, energie, doprava a digitalizace. Hrají také zásadní roli jako hnací síla a katalyzátor činnosti malých a středních podniků. Jejich finanční kapacita a technické odborné znalosti mohou značně posílit dopad investic zaměřených na podporu soudržnosti v rámci významných iniciativ regionálního rozvoje, a to prostřednictvím projektů, které mohou vést ke strukturálním průmyslovým a hospodářským změnám. Navíc jsou schopny podstoupit nezbytná rizika a realizovat rozsáhlé investice;

7.

zdůrazňuje, že finanční instituce a soukromí investoři, jako jsou banky, investiční fondy a další finanční zprostředkovatelé, hrají zásadní úlohu při poskytování finančních nástrojů v rámci politiky soudržnosti (úvěry, záruky a kapitálové investice). Finanční instituce pomáhají využívat veřejné prostředky k přilákání soukromého kapitálu, čímž zvyšují dosah a účinnost programů soudržnosti. VR již dříve zdůraznil klíčovou úlohu podpůrných bank ve svém stanovisku Společně k zaměstnanosti a růstu: přínos národních a regionálních podpůrných bank k investičnímu plánu pro Evropu;

8.

uznává úlohu organizací na podporu podnikání a průmyslových sdružení, jako jsou obchodní komory, agentury poskytující služby podnikům, a odvětvová sdružení, které působí jako prostředníci mezi soukromým sektorem a řídicími orgány. Tyto zúčastněné strany hrají klíčovou úlohu při poskytování technické pomoci, prosazování politik příznivých pro podnikání, šíření informací o možnostech financování a rovněž při zjišťování a zviditelňování potřeb a obtíží podniků;

Dosažený pokrok a přetrvávající nedostatky

9.

konstatuje, že za posledních 20 let bylo dosaženo významného pokroku, co se týče vytváření institucionálních rámců a budování správní kapacity pro spolupráci se subjekty soukromého sektoru. Mnohé místní a regionální orgány si vybudovaly dobrou institucionální kapacitu pro spolupráci se soukromým sektorem díky požadavkům politiky soudržnosti na partnerství a na zapojování zúčastněných stran a díky tomu, že jsou v rámci této politiky využívány finanční nástroje, které vyžadují spolupráci veřejného a soukromého sektoru;

10.

připomíná, že v průběhu několika posledních období politiky soudržnosti byly malé a střední podniky úspěšně zapojeny do jejího provádění a získaly účinnou podporu. Například v letech 2014–2020 byla mezi zhruba pět milionů malých a středních podniků rozdělena finanční podpora ve výši celkových 118 miliard eur (1), což napomohlo vytvoření 370 000 nových přímých pracovních míst (2). Pokud jde o Fond pro spravedlivou transformaci, v období 2021–2027 představovala částka vyčleněná na podporu a diverzifikaci malých a středních podniků přibližně třetinu jeho rozpočtu (3). To dokládá, jak jsou politiky zaměřené na rozvoj scaleupů a komplexní regionální strategie důležité pro stimulaci růstu a konkurenceschopnosti;

11.

uznává rostoucí úspěch politiky soudržnosti prováděné prostřednictvím finančních nástrojů. Toto pojetí bylo zavedeno v období 2000–2006 jedním či dvěma členskými státy, přičemž jeho uplatňování se postupně rozšířilo do té míry, že v době hodnocení programového období 2021–2027 v polovině období mělo 21 členských států naplánováno provedení přibližně 6,5 % příspěvků EU v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a Fondu pro spravedlivou transformaci prostřednictvím finančních nástrojů, z nichž téměř polovina souvisela s růstem a konkurenceschopností malých a středních podniků, přibližně čtvrtina s energetickou účinností, přibližně 8 % s obnovitelnou energií a rovněž asi 8 % s výzkumem a inovacemi. Významné příděly v rámci finančních nástrojů byly rovněž vyčleněny na městský a územní rozvoj, digitalizaci, kritické technologie a oběhové hospodářství (4);

12.

poukazuje na to, že potenciál přilákání soukromého kapitálu zatím nebyl naplněn v plné míře. Nedostatky týkající se kapacit jsou nadále problematické, a má-li být posílen účinek politiky soudržnosti, je třeba je řešit;

13.

zdůrazňuje, že řada veřejných orgánů postrádá technické znalosti nebo odborné právní znalosti nezbytné pro vyjednání a strukturování spolupráce veřejného a soukromého sektoru či pro efektivní hodnocení a správu finančních nástrojů. Omezení se vyskytují také v oblasti strategického plánování, hodnocení projektů a posuzování rizik, což jsou činnosti nezbytné při spolupráci se soukromými investory nebo při provádění iniciativ založených na inovacích. Spolupráci se soukromými subjekty také brání neefektivní a byrokratická správa, špatné systémy zadávání veřejných zakázek a politická nestabilita;

14.

vyzdvihuje skutečnost, že problémem je nadále i institucionální kultura a důvěra. V některých kontextech chybí zkušenosti nebo tradice, pokud jde o spolupráci se soukromými subjekty, což může vést ke skepsi nebo váhání na obou stranách. Veřejné orgány nemusí být ochotny riskovat, soukromé firmy zase mohou pochybovat o transparentnosti či odpovědnosti partnerů z veřejného sektoru. Zkrátka je zapotřebí jak cílené budování kapacit, tak také změna mentality, a sice od averze k riziku ke strategickým a odpovědným partnerstvím;

15.

je znepokojen skutečností, že mnoho malých a středních podniků se stále potýká s administrativní složitostí, kontrolami, které se vzájemně překrývají, a nedostatečnou adaptací na místní úrovni. Bez konkrétních opatření ke snížení administrativní zátěže na úrovni příjemců kýžených strukturálních reforem a cílů EU nikdy dosaženo nebude;

16.

poukazuje na závěry studie EP věnované tématu partnerství veřejného a soukromého sektoru a politice soudržnosti (5), dle nichž v této politice – navzdory příznivějšímu legislativnímu rámci – partnerství veřejného a soukromého sektoru stále zdaleka není rozšířenou praxí. Z údajů o kombinování zdrojů financování vyplývá, že jsou tato partnerství využívána jen v omezené míře;

Optimalizace zapojení zúčastněných stran ze soukromého sektoru do VFR v období po roce 2027

17.

opakuje, že spolupráce veřejného a soukromého sektoru a modely společných investic by v politice soudržnosti měly mít strategickou důležitost, nikoli symbolický význam. Veřejný a soukromý sektor musí vzájemně spolupracovat. Každé euro pocházející z prostředků EU musí být v rámci této spolupráce podpořeno znalostmi, investicemi a odpovědností – ať už ze strany veřejných, nebo ze strany soukromých subjektů –, aby tak bylo možné zaručit našim regionům výsledky, jež pro ně budou přínosem. Při identifikaci klíčových transformativních projektů je důležité postupovat komplexně a mít na paměti dlouhodobý vývoj;

18.

zdůrazňuje, že v důsledku přenosu odpovědnosti za plánování politiky soudržnosti na úroveň členských států (dle návrhu VFR na období po roce 2027) mohou být oslabeny místně orientované přístupy a menší pozornost bude věnována také místním podnikatelským ekosystémům. V této souvislosti vyzývá k zavedení strukturovaných integrovaných mechanismů pro zapojení soukromého sektoru do navrhování a provádění programů. Zároveň je nezbytné posílit kapacity na úrovni regionálního řízení s cílem zvýšit zapojení soukromého sektoru;

19.

důrazně se zasazuje o posílení zásady partnerství a o účast soukromého sektoru na plánování, provádění a hodnocení politiky soudržnosti, a to prostřednictvím aktivního zapojení ve všech fázích procesu včetně analýzy potřeb, vytváření podmínek a reforem, výběru prioritních oblastí a přidělování finančních prostředků;

20.

konstatuje, že při hodnocení politiky soudržnosti a funkce finančních nástrojů v rámci provádění této politiky bylo opakovaně konstatováno, že existuje prostor pro zlepšení a že je třeba více stimulovat zavádění těchto nástrojů;

21.

důrazně se vyslovuje pro to, aby byl do budoucna stanoven jasný legislativní rámec politiky soudržnosti, jehož struktura bude zahrnovat cílená opatření a podpůrné mechanismy pro místní a regionální orgány a malé a střední podniky a umožní podporu budování kapacit pro technickou a administrativní pomoc, aby tak bylo možné uvolnit veškerý potenciál a řešit zbývající výzvy;

22.

zdůrazňuje, že je nutné, aby pojem „vnitrostátní financování“ v budoucím legislativním rámci výslovně zahrnoval soukromé spolufinancování, díky čemuž bude snazší zajistit soulad s pravidly státní podpory a nebude docházet ke zpožděním způsobeným individuálními oznamovacími postupy;

23.

je znepokojen tím, že návrh VFR na období po roce 2027 nezmiňuje ani neuznává inteligentní specializaci (S3), která ukázala, jak přínosné může být sladění veřejných investic, místních potřeb a místních hospodářských podmínek. Nástroj pro meziregionální inovační investice (I3) a regionální inovační údolí, které ji následně nahradily a které v návrhu VFR rovněž nefigurují, ukázaly, jak může spolupráce mezi soukromými a veřejnými subjekty podpořit meziregionální partnerství, zejména mezi více a méně rozvinutými regiony, a přispět k jejich začlenění do unijních i globálních hodnotových řetězců EU. Zkušenosti s těmito nástroji by se měly promítnout do návrhu nového VFR, což pomůže více stimulovat zapojení soukromého sektoru;

24.

domnívá se, že je zásadně důležité usnadnit zapojení zúčastněných stran ze soukromého sektoru a zavést konkrétní opatření, jež budou bránit „gold-platingu“. Za tímto účelem je třeba nastavit mechanismus rychlého přezkumu, díky němuž bude možné identifikovat a řešit nepřiměřené vnitrostátní požadavky a zlepšit soulad mezi pravidly EU a vnitrostátními pravidly, zejména v souvislosti se státní podporou a možnostmi vnitrostátního spolufinancování projektů, do nichž plynou prostředky z fondů politiky soudržnosti. Zejména je důležité využít dynamiku vytvořenou platformou STEP a nástroje, které nabízí, k získání veřejné podpory pro projekty, jež působí jako katalyzátory;

25.

doporučuje uplatňovat zásadu „pouze jednou“ (tj. předkládat dokumenty regionálnímu řídicímu orgánu pouze jednou) a zavést zjednodušené vykazování nákladů a financování, které není spojeno s náklady;

26.

konstatuje, že by měly být uplatňovány přiměřené auditní postupy, přičemž by pro malé projekty (v objemu do 100 000 EUR) měly být zavedeny prahové hodnoty na způsob pravidla „de minimis“ a v případech, kdy budou výsledky jednoznačné, by mělo být možné provádět jen zběžné audity. Dále poukazuje na to, že přístup založený na výkonnosti musí brát v potaz opatření vhodná pro malé a střední podniky. Převzetí a uplatňování modelu financování Evropské komise založeného na paušálních platbách by navíc mohlo vést ke zjednodušení a zefektivnění postupů;

27.

vyzývá k tomu, aby byl více podporován rozvoj technických odborných znalostí místních a regionálních orgánů a malých a středních podniků, zejména na místní úrovni, s cílem vytvořit otevřený a předvídatelný systém, který zajistí dlouhodobou a udržitelnou perspektivu;

28.

zdůrazňuje, že v zájmu ekonomické efektivnosti by měly být finanční nástroje využívány v souladu s charakterem příslušné investice, a v tomto smyslu je proti udílení přímých grantů v případě produktivních investic. Doporučuje, aby bylo do příštího regulačního rámce zahrnuto opatření stanovující, že investice, jež přinesou zisk a úsporu nákladů, by měly být primárně podporovány prostřednictvím finančních nástrojů;

29.

upozorňuje, že se prohlubují rozdíly mezi regiony, jež jsou v oblasti inovací lídry, a méně rozvinutými regiony, které nemají tutéž zkušenost ani institucionální kapacity potřebné k tomu, aby mohly využívat nové fondy a nástroje, jež figurují v návrhu VFR. Žádá proto, aby bylo do návrhu VFR v dostatečné míře zahrnuto poradenství a technická pomoc pro méně zkušené regiony s cílem zajistit spravedlivé rozdělení prostředků, a to v zájmu naplnění cílů EU týkajících se soudržnosti a konkurenceschopnosti;

30.

podtrhuje, že budoucí legislativní rámec by měl členským státům umožnit, aby do svých plánů zahrnuly finanční nástroje. Opakuje, že jde o inteligentní a efektivní způsob, jak zvýšit dopad finančních prostředků EU, neboť se tím – pokud budou příslušné nástroje vhodně uzpůsobeny místním potřebám – zvýší jejich pákový i multiplikační efekt. Zdůrazňuje, že zapojení soukromého sektoru je nutností – má totiž zásadní význam z hlediska dlouhodobé odolnosti a dopadu investic zaměřených na podporu soudržnosti;

31.

domnívá se, že by měly být posíleny vnitrostátní a regionální finanční instituce, aby tak bylo možné svěřit finanční nástroje vnitrostátním a regionálním záručním institucím a veřejným podpůrným bankám, neboť ty mají blízko k malým a středním podnikům a mají také hlubokou znalost místních trhů;

32.

klade zvláštní důraz na to, že jsou zapotřebí individuálně uzpůsobované finanční nástroje, jako jsou programy mikrofinancování, a rovněž zjednodušené úvěrové postupy a cílené záruky, a to zejména v méně rozvinutých regionech a v ekonomikách s nízkou hustotou obyvatelstva, které mají méně výkonné finanční ekosystémy s omezeným dosahem.

---

(1)  Souhrnná zpráva z roku 2023 týkající se provádění evropských strukturálních a investičních fondů.

(2)  Následné hodnocení Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti za období 2014–2020.

(3)  Hodnocení Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a Fondu pro spravedlivou transformaci na období 2021–2027 v polovině období.

(4)  Hodnocení Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a Fondu pro spravedlivou transformaci na období 2021–2027 v polovině období.

(5)   Studie vypracovaná pro výbor REGI – Public Private Partnerships and Cohesion Policy (Partnerství veřejného a soukromého sektoru a politika soudržnosti).